Unabomber Manifest
V O T O B I A
Unabomber : Manifest i
V O T O B I A
Vážení
uživatelé
Internetu,
informace o pátrací akci U N A B O M byly publikovány již døíve. V poslední dobì byly otištìny v rùzných médiích: New Y o r k Times (12. 12. 1994), San Francisco Examiner (12. 12. 1994), San Jose Mercury News (12. 12. 1994) a dalších. Už døíve byly poskytnuty informace na C B S v poøadu „Z oèí do oèí" s Connie Chungem (16. 12. 1993) a ve F o x o v ì „ N e j h l e danìjší v A m e r i c e " (23. 11. 1993). È l á n k y o U N A B O M O V I se objevily také v n o v i nách: Washington Post (27. 1.1. ,1993), New York Times (7. 10. 1993) a dalších.
© Votobia, 1997 © Tran^lation Evžen Šváb, 1997 © Epilogue Pavel Šaradín, 1997 I S B N 80-7198-177-X
Dùvody, proè lyto informace pøináší Internet, jsou dva. Z a p r v é , Internet je m é d i u m , které má obrovský dosah; umožòuje „obsáhnout svìt". Za druhé, uživatelé Internetu jsou pøesnì typy lidí, kterým až dosud byly urèeny v ý b u š n i n y , j e j i c h ž z a s í l á n í je p ø i s u z o v á n o U N A B O M O V I - uèenci a vìdci.
5
Nechceme po v á s , abyste se vystavovali n ì j a k é m u n e b e z p e è í . Pouze vás v y z ý v á m e k pomoci, pokud m á t e informace, které by pomohly identifikovat, zatknout a u s v ì d è i t osobu (-y) z o d p o v ì d n é za tyto b o m b y . Kontaktujte U N A B O M Task Force na 1-800701-2662. Dìkujeme
vám.
Federal Bureau of Investigation U N A B O M Task Force 450 Golden Gate Avenue San Francisco, C A 94121
[email protected] (800) 701-2662 (415) 553-7400 F A X : 415-553-7590
6
Zpráva FBI Pressu \
Odmìna 1. 000. 000 dolarù V kvìtnu 1978 se p o p r v é objevily p u m o v é útoky, které se rozšíøily po celých Spojených státech a pro nìž neexistuje žádné zjevné vysvìtlení nebo motiv. Žádná osoba ani skupina nebyla usvìdèena jako pachatel (pachatelé) tìchto incidentù. K výbuchùm došlo v osmi státech od Connecticutu po Kalifornii a podlehli j i m tøi lidé, dalších dvacet tøi bylo zranìno, nìkteøí tìžce. V letech 1987 až 1993 nedošlo k žádným incidentùm, které by mohly být s touto sérií pumových útokù spojovány. K e z m ì n ì d o š l o na konci è e r v n a 1993, kdy jeden známý genetik z Tiburonu v K a l i fornii a vìhlasný poèítaèový expert z Yaleské univerzity v N e w Havenu v Connecticutu otevøeli balíèky, které obdrželi poštou, a jejich následnou explozí byli zranìni. O osmnáct m ì s í c ù pozdìji b y l ve s v é m d o m ì v North Cadwellu v New Jersey zabit jistý re-
7
klamní úøedník. Koneènì pak 24. dubna 1995 zpùsobila bomba smrt lobbisty d ø e v a ø s k é h o prùmyslu v Sacramentu v Kalifornii. Poslední pumový útok byl dílem stejného pachatele (stejných pachatelù). U N A B O M Task Force vyzývá veøejnost ke spolupráci. Za tímto úèelem je vypsána odmìna jednoho milionu dolarù za informaci, která p o m ù ž e odhalit, zatknout a usvìdèit zodpov ì d n o u osobu (osoby). Kontaktujte U N A B O M Task Force Email
[email protected] nebo telefon (800) 701-2662
Samotáø, bìloch kolem ètyøicítky, minimálnì støedoškolského vzdìlání. Je také obeznámen s univerzitním životem. Úhlednì obleèený, puntièkáø, zøejmì si libuje ve vytváøení seznamù a je pravdìpodobnì tichým a ideálním sousedem. Trpí komplexem m é n ì c e n n o s t i , s nejvìtší pravdìpodobností má problémy s ž e n a m i , z p ù s o b e n é tìlesnou vadou, buï
:
skuteènou nebo postøehnutelnou. Pokud udržuje nìjaký vztah, tak zøejmì s mladší ženou.
Své bomby v y t v á ø í z p r o v i z o r n í h o a odp a d k o v é h o m a t e r i á l u a p y š n í se jejich dùmyslnou konstrukcí. Souèástky vyrábí a leští ruènì, i když se dají koupit v ž e l e z á ø s t v í . Obyèejnì odesílá bomby ze Severní Kalifornie. Na vìtšinu bomb vyrývá písmena „FC". Jednou ze skic Unabombera je portrét pod e z ø e l é h o , jak manipuluje 20. ú n o r a 1987 s bombou b ì h e m p u m o v ý c h atentátù v Salt Lakc City. V té dobì byl popisován takto: bìloch, stáøí 25 až 30 let, výška 5 stop 10 palcù až 6 stop, váha 165 liber, rezavì blond vlasy, tenký knírek a zarudlá ple•. Nyní mu bude nìco mezi tøiceti a ètyøiceti a jeho vzhled se od té doby možná zmìnil. Je také možné, že za p u m o v é atentáty nese odpovìdnost celá skupina, ne pouze jedinec.
9
Manifest
Úvod 1. P r ù m y s l o v á revoluce a její následky jsou pro lidstvo katastrofou. U nás, kteøí žijeme ve vyspìlých zemích, došlo sice ke znaènému prodloužení života, ale zároveò k jisté destabilizaci spoleènosti, se život stal neuspokojujícím, lidé byli vystaveni ponížení, což vedlo k v š e o b e c n é m u p s y c h i c k é m u utrpení (v z e m í c h tøetího svìta i k utrpení fyzickému), a pøírodì zaèalo být tìžce u b l i ž o v á n o . P o k r a è u j í c í v ý v o j t e c h n o l o g i í situaci j e š t ì zhorší. Jistì vystaví lidi ještì vìtšímu ponižování a pøírodì bude ještì více ubližováno, p r a v d ì p o d o b n ì povede k vìtšímu spoleèenskému rozkladu a psychickému utrpení a m ù ž e vést rovnìž ke zvýšení fyzického utrpení dokonce i ve vyspìlých zemích.
1 0
2. Industriálnì-technologický systém m ù ž e pøežít, nebo se m ù ž e zhroutit. Pokud pøežije, možná bude nakonec d o s a ž e n o nízkého stupnì fyzického a psychického utrp e n í , ale to je p o d m í n ì n o a b s o l v o v á n í m dlouhého a bolestného o b d o b í úprav a stane se tak pouze za cenu permanentního snižování lidí a mnoha dalších živých bytostí na úroveò produktù techniky a pouhých ozubených kol spoleèenského stroje. A navíc, pokud tento systém pøežije, následky budou nevyhnutelné: neexistuje zpùsob reformy nebo modifikace tohoto systému, který by nezbavil lidi ztráty dùstojnosti a autonomie. 3. Pokud se tento systém zhroutí, následky budou stejnì bolestné. A l e èím více systém vzroste, tím hroznìjší budou n á s l e d k y jeho rozpadu. Má-li se tedy rozpadnout, a• je to radìji døíve než pozdìji.
4. Proto navrhujeme revoluci proti tomuto i n d u s t r i á l n í m u s y s t é m u . Tato revoluce
m ù ž e , nebo n e m u s í použít násilí: mùže být náhlá, nebo to m ù ž e být relativnì postupný proces trvající nìkolik desetiletí. N i c z toho nelze p ø e d p o v ì d ì t . A l e n a s t i ò u j e m e v e l m i v š e o b e c n ý m z p ù s o b e m zásady, j i m i ž by se mìli øídit ti, kteøí industriální systém nenávidí, aby pøipravili pùdu pro revoluci proti této formì spoleènosti. N e m á to být P O L I T I C K Á revoluce. Jejím cílem nebude svrhnout vlády, ale ekonomické a technologické základy souèasné spoleènosti.
5. V tomto textu v ì n u j e m e pozornost pouze n ì k t e r ý m n e g a t i v n í m trendùm, které vzešly z i n d u s t r i á l n ì - t c c h n o l o g i c k é h o systému. Jiné podobné trendy zmiòujeme pouze zbìžnì nebo zcela pomíjíme. T o neznamená, že je n e p o v a ž u j e m e za v ý z n a m n é . Z praktických d ù v o d ù m u s í m e naši diskusi omezit na oblasti, k t e r ý m v e ø e j n o s t n e v ì n u j e dostateènou pozornost, nebo ke kterým m á m e øíci nìco nového. Napøíklad, vzhledem k široce rozvinutým ekologickým hnutím a hnutím
1 2
na ochranu pøírody, se jen letmo zmiòujeme o chátrání životního prostøedí èi nièení volné pøírody, i když toto považujeme za velice d ù ležité.
Psychologie m o d e r n í h o l e v i è á c t v i 6. Témìø každý bude souhlasit, ž e žijeme v hluboce neklidné spoleènosti. J e d n í m z nejrozšíøenìjších projevù bláznovství našeho svìta je levièáctvi, takže diskuse o psychologii levièáctvi mùže posloužit jako úvod k diskusi o všeobecných problémech moderní spoleènosti.
7. Avšak co je to levièáctvi? B ì h e m první poloviny dvacátého století mohlo být levièáctvi prakticky s r o v n a t e l n é se socialismem. Dnes je toto hnutí roztøíštìné a není jasné, kdo pøesnì mùže být nazýván levièákem. Když hovoøíme v tomto textu o levièá-
1 3
cích, m á m e na mysli socialisty, kolektivisty. politicky správné typy, feministky, homosexuály a aktivisty p o s t i ž e n ý c h , aktivisty za obranu zvíøat a podobnì. A l e ne všichni, kteøí jsou èinní v nìkterém z tìchto hnutí, jsou levièáky. V naší diskusi se pokoušíme dokázat, že levièáctví není ani tak nìjaké hnutí èi ideologie, ale psychologický typ, nebo lépe, soubor pøíbuzných typù. To, co oznaèujeme za levièáctví, bude zøetelnìji objasnìno v prùbìhu diskuse o levièácké psychologii (viz také odstavce 227 až 230).
8. Pøesto se nám nepodaøí objasnit naši teorii levièáctví tak, jak bychom si pøáli, ale s tím se zøejmì musíme smíøit. Pokoušíme se pouze hrubým a pøibližným zpùsobem poukázat na dvì psychologické tendence, které jsou podle našeho názoru hlavní hnací silou moderního levièáctví. V ž á d n é m pøípadì nevyhlašujeme, že sdìlíme C E L O U pravdu o levièácké psychologii. Cílem naší diskuse také není obracet se pouze k modernímu levièác-
14
tví. O t á z k u , do j a k é m í r y se n a š e diskuse bude obracet k levièákùm devatenáctého a dvacátého století, necháváme otevøenou.
9. Tyto dvì psychologické tendence, které jsou podkladem moderního levièáctví, nazýváme pocity ménìcennosti a pøesocializace. Pocity ménìcennosti jsou charakteristické pro m o d e r n í l e v i è á c t v í jako celek, z a t í m c o pøe socializace je charakteristická pouze pro urèitý segment m o d e r n í h o levièáctví; a v š a k tento segment je nesmírnì vlivný.
Pocity m é n ì c e n n o s t i 10. Pocity ménìcennosti myslíme nikoliv pouze striktnì pocity ménìcennosti, ale c e l é spektrum pøíbuzných rysù: malá sebeúcta, pocity bezmocnosti, depresivní sklony, poraženectví, provinilost, sebenenávist atd. T v r d í me, že m o d e r n í levièáci mají k t a k o v ý m t o
15
pocitùm sklony (možná více èi ménì potlaèevyhnout se øíci cokoliv o primitivních ne) a ze tyto Docitv m l i n r f m w ™ zpùsobem ' l o být snad interpretovapocity irozhodujícím n ý m i Chtìjí Chtìjí nahradit primitivní vymezují smìøování moderního levièáctví. no jako negativní. nahradit primitivní výrazem negramotný. A ž paranoidnì se stavìjí k èemukoliv, co by mohlo naznaèovat, že II. Když nìkdo interpretuje témìø coko- nìjaká primitivní kultura je podøadnìjší než liv, co je o nìm (nebo o skupinách, s kterými naše. (Nechceme, aby toto v y z n ì l o tak, že se ztotožòuje) øeèeno h a n l i v ý m z p ù s o b e m , primitivní kultury J S O U podøadnìjší než naše. usuzujeme z toho, že trpí pocity ménìcennosPouze poukazujeme na hypersensitivitu leviti nebo malou sebeúctou. Tato tendence se ivých antropologù.) co projevuje mezi obhájci práv menšin, a• už k této m e n š i n o v é skupinì, kterou hájí, patøí nebo ne. Jsou pøecitlivìlí na výrazy, které jsou užíT i , kdož jsou nejcitlivìjší na politicky vány k oznaèování menšin. Termíny jako nesprávnou terminologii, nejsou p r ù m ì r n í èernoch, orientálec, handicapovaný nebo obyvatelé è e r n o š s k é h o ghetta, asijští emikoèka pro Afrièana, Asiata, p o s t i ž e n é h o èi granti, týrané ženy èi postižení, ale menšina ženu nemají žádný hanlivý v ý z n a m . Ženská aktivistù, z nichž m n o z í dokonce do ž á d n é a koèka byly pouze ženské ekvivalenty chlautiskované skupiny nepatøí, naopak pocházejí pa, šviháka èi mládence. Negativní konotace z privilegovaných spoleèenských sfér. Bašty byly tìmto termínùm pøisouzeny samotnými politické správnosti jsou mezi univerzitníaktivisty. Nìkteøí obhájci práv zvíøat zašli tak mi profesory, kteøí mají bezpeèné zamìstnání daleko, že odmítají slovo domácí zvíøe a trvaa pohodlné pøíjmy a z nichž vìtšina jsou hej í na tom nahradit je výrazem zvíøecí spoleèterosexuálové, bìloši m u ž s k é h o pohlaví ze nost. L e v i c o v í a n t r o p o l o g o v é se ú z k o s t l i v ì støedostavovských rodin. a ž í
s l w
C Q
1 6
b
y
m o n
1 7
13. M n o z í levièáci se horlivì z t o t o ž ò u j í s problémy skupin, o kterých se domnívají, že jsou slabé (ženy), poražené (ameriètí Indiáni), o d p u d i v é ( h o m o s e x u á l o v é ) nebo jinak podø a d n é . L e v i è á c i sami poci•ují tyto skupiny jako podøadné. N i k d y by si tyto pocity nepøiznali, ale právì protože na tyto skupiny pohlížejí jako na p o d ø a d n é , ztotožòují se s jejich p r o b l é m y . (Nechceme øíci, že ženy, Indiáni atd. J S O U podøadní, pouze v y k l á d á m e levièáckou psychologii.)
, 14. Feministky se zoufale snaží dokázat, že ženy jsou stejnì silné a schopné jako muži. Je zøejmé, že jsou sžírány obavami, že ženy m o ž n á N E J S O U stejnì silné a schopné jako muži.
15. Levièáci mají sklony nenávidìt cokoliv, co se jeví jako silné, dobré a úspìšné. N e návidí A m e r i k u , nenávidí západní civilizaci, nenávidí bílé muže, nenávidí racionalitu. D ù -
1 8
vody, které levièáci uvádìjí pro nenávist k Západu atd. viditelnì n e k o r e s p o n d u j í s jejich skuteènými motivy. ØÍKAJÍ, že nenávidí Západ, protože je v á l e è n i c k ý , imperialistický, sexistický, etnocentrický atd. Pokud se stejné chyby projeví v s o c i a l i s t i c k ý c h z e m í c h èi primitivních kulturách, hledá pro nì levièák omluvy nebo pøinejmenším Z D R Á H Á VÌ pøipouští, že zde existují, pøièemž Z A P Á L E N Ì poukazuje (a èasto velice pøehání) na to, kde se tyto chyby vyskytují v západní civilizaci. Je ale zøejmé, že tyto chyby nejsou skuteèným motivem k nenávisti Ameriky a Západu. Nenávidí Ameriku a Západ, protože jsou silné a úspìšné.
16. Výrazy j a k o sebevìdomí, spoléhání na sebe, iniciativa, podnikavost, optimismus atd. hrají v liberálním a levièáckém slovníku malou roli. Levièák je antiindividualistický, prokolektivistický. Chce po spoleènosti, aby za všechny uspokojovala jejich potøeby, aby se o nì starala. N e n í typem èlovìka, který má
1 9
vnitøní pocit sebedùvìry ve vlastní schopnosti øešit své problémy a uspokojovat své potøeby. Levièák je nepøátelský ke koncepci soutìže, p r o t o ž e se v hlubinách s v é h o nitra cítí jako poražený.
17. Umìlecké formy, které pøitahují moderní levicové intelektuály, mají tendenci zamìøovat se na špinavosti, porážky a zoufalství, nebo jsou ladìny orgiasticky a odhazují rozumovou kontrolu, jako kdyby neexistovala nadìje dosáhnout nìèeho racionální kalkulací a vše bylo ponecháno a utopeno vc vlastních pocitech daného okamžiku.
18. M o d e r n í levicoví psychologové mají sklony ignorovat rozum, vìdu, objektivní realitu a tvrdí, že vše je kulturnì relativní. Je pravda, že si èlovìk mùže klást vážné otázky o základech vìdeckého poznání a o tom jak, a zda vùbec, mùže být objektivní realita defin o v á n a . A l e je j a s n é , že m o d e r n í l e v i c o v í
filosofové zkrátka nejsou logikové, kteøí by s chladnou hlavou systematicky analyzovali základy vìdìní. Jsou n e s m í r n ì z a m ì s t n á n i emocionálními útoky na pravdu a realitu. Útoèí na tyto koncepty z vlastních psychologických potøeb. Jejich ú t o k y j s o u jednak ventilem n e p ø á t e l s t v í a podle míry ú s p ì š n o s t i posilují touhu po moci. A co je dùležitìjší, levièák n e n á v i d í vìdu a racionalitu, p r o t o ž e klasifikují urèité d o m n ì n k y jako pravdivé (tj. úspìšné, nadøazené) a j i n é jako n e p r a v d i v é (tj. neúspìšné, podøadné). Levièákovo poci•ování podøadnosti jde tak hluboko, že n e m ù ž e tolerovat žádnou klasifikaci vìcí jako úspìšných a nadøazených a j i n ý c h jako n e ú s p ì š ných a podøadných. To také vysvìtluje, proè mnozí levièáci odmítají koncepci duševní nemoci a popírají užiteènost testù IQ. Levièáci se stavìjí nepøátelsky ke genetickým vysvìtlením lidských schopností nebo chování, protože takové vysvìtlení by vedlo k zdání nadøazenosti èi podøadnosti n ì k t e r ý c h j e d i n c ù . Levièáci radìji oceòují nebo obviòují spoleènost za schopnosti èi neschopnosti j e d i n c ù .
20 2 1
Tedy je-li jedinec podøadný, není to jeho chyba, ale chyba spoleènosti, protože o nìj není správnì peèováno.
19. L e v i è á k není u k á z k o v ý m typem è l o vìka, z n ì h o ž by pocity podøadnosti èinily chvastouna, cgoistu, tyrana, samolibce, nelítostného soupeøe. Tento typ èlovìka zcela neztratil víru v sebe. Má deficit ve smyslu moci a sebeocenìní, ale stále se ještì domnívá, že má schopnost být silný a jeho snažení být siln ý m produkuje jeho n e p ø í j e m n é c h o v á n í . " Ale na to zašel levièák už pøíliš daleko. Jeho pocity podøadnosti jsou natolik zakoøenìné, že se nemùže cítit jako jedinec silný a hodnotný. Odtud pochází kolektivismus levièáctví. M ù ž e se cítit silný pouze jako èlen velké organizace èi masového hnutí, se kterým se ztotožòuje.
20. V š i m n ì t e si masochistické tendence levicové taktiky. Levièáci protestují tím, že
22
polehávají pøed vozidly, schválnì provokují policii nebo rasisty, aby j i m odpláceli. Tyto taktiky mohou být èasto efektivní, ale mnozí levièáci j i c h n e v y u ž í v a j í j a k o p r o s t ø e d k ù k nìjakému cíli, ale protože masochistickým taktikám D Á V A J Í P Ø E D N O S T . S e b e n e n á vist je rysem levièáctví.
21. Levièáci prohlašují, že jejich aktivity jsou motivovány soucitem èi morálním principem. Morální princip skuteènì hraje roli pro levièáka pøesocializovaného typu. A l e soucit a morální princip nemohou být hlavními motivy levicové aktivity. Nenávist je pøíliš patrná souèást levièáckého chování, stejnì jako touha po moci. A navíc mnohé levièácké chování není možno rozumovì chápat jako pøínos pro ty, o kterých levièáci tvrdí, že se j i m snaží pomoci. Napøíklad, jestli nìkdo vìøí, že pozitivní postup je dobrý pro èernochy, dává nìjaký smysl požadovat pozitivní postup nepøátelským èi d o g m a t i c k ý m z p ù s o b e m ? Je jasné, že by bylo daleko produktivnìjší zvolit
diplomatický a smíølivý pøístup, který by pøinejmenším slovnì a symbolicky ustoupil bìl o c h ù m , kteøí si m y s l í , že p o z i t i v n í postup diskriminuje je. A l e levicoví aktivisté takovýto pøístup nevolí, protože by neuspokojoval jejich emocionální potøeby. Jejich cílem není pomáhat èernochùm. Naopak, vymlouvají se na rasové problémy, aby mohli dát volný prùchod svému vlastnímu nepøátelství a frustrované touze po moci. Ve skuteènosti tak tímto vlastnì èernochùm ubližují, protože nepøátelský pøístup aktivistù k bílé vìtšinì jen posiluje rasovou nenávist.
ka. Je to pouze náèrt všeobecné tendence levièáctví.
Pøesocializace
22. Kdyby naše spoleènost nemìla žádné sociální problémy, levièáci by si nìjaké problémy museli V Y M Y S L E T , aby mìli nìjakou výmluvu a mohli dìlat rozruch.
24. P s y c h o l o g o v é užívají t e r m í n socializace k oznaèení procesu, ve kterém jsou dìti cvièeny myslet a jednat, jak to spoleènost vyžaduje. O èlovìku se øekne, že je dobøe socializovaný, pokud vìøí a poslouchá morální kodex své spoleènosti a dobøe do ní zapadá jako fungující prvek. Možná se zdá zbyteèné øíkat, že mnoho levièákù je pøesocializováno, protože levièák je chápán jako rebel. N i c m é n ì je možno se proti tomu bránit. M n o z í levièáci nejsou takoví rebelové, jakými se zdají.
23. Zdùrazòujeme, že pøedcházející øádky nepøedstírají, že jsou pøesným popisem každého, který by mohl být pokládán za levièá-
25. Morální kodex naší spoleènosti je tak nároèný, že nikdo nemùže myslet, cítit a chovat se naprosto morálním zpùsobem. Napøí-
24
25
klad n e m á m e nikoho n e n á v i d ì t , ale skoro každý nìkdy nìkoho nenávidí, a• už si to pøipustí èi ne. Nìkteøí lidé jsou tak socializovaní, že se pro nì snaha myslet, cítit a jednat morálnì stává strašlivým b ø e m e n e m . A b y se vyhnuli pocitu viny, musí si neustále nalhávat nìjaké motivy a nacházet morální odùvodnìní svých pocitù a èinù, které ve skuteènosti pùvodnì morální nejsou. K popisu takových lidí používáme termínu pøe socializace. '' 1
26. Pøesocializace mùže vést k malé sebeúctì, pocitu bezmocnosti, poraženectví, viny atd. J e d n í m z n e j d ù l e ž i t ì j š í c h p r o s t ø e d k ù , kterými spoleènost socializuje dìti, je p ø e svìdèit je, aby se stydìly za chování èi mluvení, které jsou v rozporu s tím, co spoleènost oèekává. Pokud se toto pøežene nebo pokud je nìkteré dítì obzvláštì citlivé, zaène se stydìt S A M O Z A S E B E . Myšlení a chování pøesocializovaného jedince jsou více ohranièeny pøedstavami spoleènosti, než je tomu u jedince mírnì socializovaného. Vìtšina lidí se ve
znaèné míøe chová nehezky. Lžou, dopouštìjí se drobných krádeží a dopravních pøestupkù, flákají se v práci, nìkoho nenávidí, vedou pomlouvaèné øeèi nebo používají neèestných trikù, aby se dostali pøed ostatní. Pøesocializovaný èlovìk tyto vìci dìlat nemùže. Pokud je dìlá, hromadí v sobì stud a sebenenávist. Pøesocializovaný èlovìk dokonce nemùže bez pocitu viny zažít m y š l e n k y èi pocity, které nejsou v souladu s uznávanou morálkou, nemohou ho napadat neèisté myšlenky. A socializace není pouze otázkou morálky. Jsme socializováni, abychom se pøizpùsobili mnoha normám chování, které nespadají pod hlavièku morálky. Pøesocializovaný èlovìk je tedy držen na psychologickém vodítku a tráví svùj život pobíháním po kolejích, které mu spoleènost položila. U mnoha p ø e s o c i a l i z o v a n ý c h jedincù je v ý s l e d k e m pocit tísnì a bezmoci, který ho mùže velice trápit. D o m n í v á m e se, že pøesocializace patøí mezi nejvìtší krutosti, kterými se lidé navzájem zraòují.
27
27. T v r d í m e , že velmi d ù l e ž i t ý m a vlivn ý m segmentem moderní levice právì ona a že její pøesocializace má veliký význam v urèování smìru moderního levièáctví. Levièáci pøesocializovaného typu jsou vìtšinou intelektuálové nebo pøíslušníci vyšších støedních vrstev. Povšimnìte si, že univerzitní intelektuálové" vytváøejí nejvýše socializovaný segment naší spoleènosti, který je zároveò nejlcvicovèjší.
28. Levièák pøesocializovaného typu se p o k o u š í utrhnout ze svého p s y c h o l o g i c k é h o v o d í t k a a prosazovat svoji autonomii rebelantstvím. A l e vìtšinou není dosti silný, aby se b o u ø i l proti n e j z á k l a d n ì j š í m h o d n o t á m spoleènosti. Všeobecnì vzato, cíle dnešních l e v i è á k ù N E J S O U v rozporu s p ø i j í m a n o u morálkou. Naopak, levice pøijímá uznávaný morální princip, bere si jej za vlastní, a potom obviòuje hlavní proudy spoleènosti z narušování tohoto principu. Pøíklady: rasová rovnost, rovnost pohlaví, pomoc c h u d ý m , mír
28
jako opak války, nenásilí všeobecnì, svoboda projevu, laskavost ke zvíøatùm. Siøeji povinnost jedince sloužit spoleènosti a povinnost spoleènosti postarat se o jedince. Toto jsou všechno hluboce z a k o ø e n ì n é hodnoty naší spoleènosti (nebo p ø i n e j m e n š í m støedních a vyšších t ø í d ) ' už po dlouhou dobu. Tyto hodnoty jsou explicitnì nebo implicitnì vyjadøovány èi pøedpokládány ve vìtšinì materiálù, které jsou nám prezentovány hlavními komunikaèními médii a vzdìlávacím systémem. Levièáci, pøedevším ti pøesocializovaného typu, se obvykle n e b o u ø í proti t ì m t o principùm, ale ospravedlòují svoji nenávist ke spoleènosti tím, že vyhlašují (s jistým stupnìm pravdivosti), že spoleènost podle tìchto principù nežije. 4
29. Ilustrací zpùsobu, kterým pøcsocializovaný levièák ukazuje svoji skuteènou vazbu ke konvenèním pøístupùm naší spoleènosti, je jeho pøedstírání, že proti ní brojí. Mnoho levièákù vybízí k pozitivním èinùm, k pøidì-
29
l o v a n í vysoce prestižních míst è e r n o c h ù m , ke zlepšení vzdìlávání na èernošských š k o lách a k lepšímu financovaní takových škol. Zpùsob života èerných podtøíd pokládají za hanbu s p o l e è n o s t i . Chtìjí integrovat è e r n o cha do systému, chtìjí, aby se stal zodpovìdným úøedníkem v obchodu, právníkem, vìdcem, stejnì jako bìloši z vyšších s t ø e d n í c h tøíd. Levièáci namítnou, že to poslední, co by chtìli, je uèinit èernocha pouhou kopií bìlocha. Naopak chtìjí uchovat afroamerickou kulturu. A l e v è e m toto uchování afroamerické kultury spoèívá? Sotva to mùže být nìco víc než j í s t è e r n o š s k o u stravu, poslouchat è e r n o š s k o u hudbu, o b l é k a t se do è e r n o š ských odìvù a chodit do èernošského kostela nebo mešity. Jinými slovy, mùže to být vyjádøeno pouze povrchními vìcmi. Vìtšina levièákù p ø e s o c i a l i z o v a n é h o typu chce, aby se èernoch ve všech Z Á K L A D N Í C H aspektech pøizpùsobil bílým, støedostavovským ideálùm. Chtìjí po n ì m , aby studoval technické p ø e d m ì t y , stal se ú ø e d n í k e m nebo v ì d c e m , strávil svùj život šplháním po spoleèenském
30
žebøíèku, aby dokázal, že èernoši jsou stejnì dobøí jako bìloši. Chtìjí, aby è e r n í o t c o v é byli zodpovìdní. Chtìjí, aby se èerné gangy vzdaly násilí atd. A l e to jsou pøesnì hodnoty industriálnì-technologického s y s t é m u . Tomuto systému je naprosto lhostejné, jakou hudbu èlovìk poslouchá a j a k é šaty nosí èi jakého je vyznání, pokud studuje, má uznávané zamìstnání, šplhá po žebøíèku, je zodpovìdný rodiè, není násilník atd. Jakkoliv se to snaží popøít, pøesocializovaný levièák stejnì chce integrovat èernocha do tohoto systému a donutit ho pøijmout jeho hodnoty.
30. S a m o z ø e j m ì n e t v r d í m e , že by l e v i èáci, dokonce ti p ø e s o c i a l i z o v a n í , N I K D Y nebrojili proti fundamentálním hodnotám naší spoleènosti. Nìkdy to samozøejmì dìlají. N ì kteøí pøesocializovaní leviìáci došli tak daleko, že bojují proti jednomu z nejdùležitìjších principù moderní spoleènosti tím, že se zapojují do fyzického násilí. Podle jejich názoru je pro nì násilí jednou z forem liberalizace. J i -
3 1
nými slovy, p á c h á n í m n á s i l n o s t í b o ø í psyc h o l o g i c k é zábrany, které j i m byly v š t ì p o vány. Protože jsou pøesocializováni, jsou pro nì tyto zábrany více omezující než pro druhé, a z toho plyne potøeba se jich zbavit. A l e obyèejnì své vzpoury ospravedlòují v intencích hodnot hlavního proudu. Pokud se zapojí do násilností, prohlašují, že bojují proti rasismu a podobnì.
I omezeny na levici. 1 když jsou u levice nejpostøehnutelnìjší, jsou v naší spoleènosti široce rozšíøeny. A d n e š n í s p o l e è n o s t se nás snaží socializovat daleko více než kterákoli pøedchozí spoleènost. Dokonce n á m experti radí, jak jíst, jak cvièit, jak se milovat, jak vychovávat dìti a podobnì.
Mocenský proces 31. Jsme si vìdomi, že proti pøedchozímu náèrtu levièácké psychologie mùže vyvstat mnoho námitek. Skuteèná situace je složitá, a jakýkoliv celistvý popis by zabral nìkolik knih, i kdyby byly dostupné všechny potøebné údaje. Zdùrazòujeme, že jsme pouze velice zkrácenì naznaèili dvì nejdùležitìjší tendence v psychologii moderního levièáctví.
32. Problémy levièáctví jsou shodné s problémy celé naší spoleènosti. Malá sebeúcta, d e p r e s i v n í tendence a p o r a ž e n e c t v í nejsou
33. Lidské bytosti mají potøebu ( p r a v d ì podobnì vycházející z biologie) è e h o s i , co nazýváme mocenský proces. Je úzce spjat s potøebou moci (která je všeobecná), ale není to docela stejné. Mocenský proces má ètyøi prvky. Tøi nejvýraznìjší nazýváme cíl, snaha a dosažení cíle. (Každý potøebuje cíle, k jejichž dosažení je tøeba úsilí, a potøebuje uspìt v dosažení alespoò nìkterých z tìchto svých cílù.) Ètvrtý prvek je složitìjší definovat a ne každý ho mùže potøebovat. N a z ý v á m e jej autonomií a rozebereme ho pozdìji (odstavce 42 až 44).
34. P ø e d s t a v m e si è l o v ì k a , který mùže mít cokoliv, co si pøeje. T a k o v ý èlovìk má moc, ale vypìstuje si vážné psychické problémy. Výsledkem bude klinická deprese. Historie ukazuje, že nepracující aristokraté mají sklony k dekadenci. Neplatí to o bojovných aristokratech, kteøí m u s í zápasit za získání své moci. A l e nepracující, zabezpeèení aristokraté, kteøí se nemusí bránit, se obvykle zaènou nudit, stanou se hédonistickými a demoralizovanými, i když mají moc. To dokazuje, že moc není všechno. Èlovìk musí mít cíle, aby si mohl vyzkoušet svoji moc.
a frustrací, pokud je nedosažení tìchto cílù sluèitelné s pøežitím. Neustálý nezdar v dosahování cílù bìhem života konèí p o r a ž e n e c tvím, malou sebeúctou èi depresemi.
37. Aby se tedy vyhnul vážným psychickým p r o b l é m ù m , potøebuje èlovìk cíle, jejichž dosažení vyžaduje úsilí, a musí mít v dosahování cílù odpovídající úspìch.
Náhradní è i n n o s t i 35. Každý má cíle, pøinejmenším proto, aby získal životnì nutné potøeby, jídlo, vodu a obleèení a pøístøeší, jaké vyžaduje podnebí. Nepracující aristokrat však tyto vìci získává bez úsilí. Odtud plyne nuda a demoralizace.
36. N e d o s a ž e n í d ù l e ž i t ý c h cílù konèívá smrtí, pokud jsou tyto cíle životnì dùležité,
38. Ale ne každý zahálèivý aristokrat propadne nudì a demoralizaci. Napøíklad vládce Hirohito, který místo aby se utopil v dekadentním hédonismu, se zasvìtil moøské biologii a stal se na tomto poli vìhlasnou osobností. Když lidé n e m u s í bojovat, aby uspokojili své životní p o t ø e b y , v y t ý è í si èasto u m ì l é cíle. V mnoha pøípadech sledují tyto cíle se stejnou energií a emocionálním zápalem, kte-
ré by jinak museli vìnovat h o n b ì za vìcmi ž i v o t n ì d ù l e ž i t ý m i . Proto m ì l i a r i s t o k r a t é Ø í m s k é h o impéria literární ambice, mnoho evropských aristokratù vìnovalo pøed mnoha staletími neskuteèný èas a energii lovu, i když samozøejmì nepotøebovali maso, j i n í aristokraté soupeøili o vìhlas p r o p r a c o v a n ý m vystavováním bohatství na odiv a nìkolik aristokratù, jako Hirohito, se dalo na vìdu. j
39. Termín náhradní èinnost p o u ž í v á m e k o z n a è e n í èinnosti, která smìøuje k nìjakému umìlému cíli, který si lidé stanoví pouze proto, aby mìli cíl, ke kterému se mohou prop r a c o v á v a t , ø e k n ì m e , pro p o u h é naplnìní, kterého se j i m ze sledování tohoto cíle dostává. Náhradní èinnosti lze rozpoznat následuj í c í m z p ù s o b e m . V e z m ì t e si jedince, který vìnuje mnoho èasu a energie cestì za cílem X , a položte si otázku: kdyby musel vìtšinu s v é h o èasu a energie vìnovat u s p o k o j o v á n í svých biologických potøeb a kdyby toto úsilí vyžadovalo používat jeho fyzické a mentální
vybavení r ù z n o r o d ý m a z a j í m a v ý m z p ù s o bem, cítil by se velice d e p r i v o v a n ý , kdyby cíle X nedosáhl? Pokud o d p o v ì ï zní ne, je sledování cíle X náhradní èinností tohoto jedince. Hirohitova studia moøské biologie byla viditelnì náhradní èinností, protože je víc než jasné, že pokud by Hirohito musel vìnovat èas práci na nezajímavých nevìdeckých úkolech, aby získal nezbytné prostøedky k životu, necítil by se deprivovaný, protože by nevìdìl nic o anatomii a životních cyklech moøských živoèichù. Na druhé stranì ovšem napøíklad sex a láska nejsou náhradními èinnostmi, protože vìtšina lidí, i když by jinak jejich existence byla uspokojující, by se cítila deprivována, pokud by jejich život probìhl bez jediného vztahu s pøíslušníkem opaèného pohlaví. (Ale honba za n a d m ì r n ý m sexem, intenzivnìjším než jedinec skuteènì potøebuje, mùže být náhradní èinností.)
40. V moderní industriální spoleènosti je k uspokojování ž i v o t n í c h p o t ø e b z a p o t ø e b í
pouze m i n i m á l n í h o úsilí. Staèí absolvovat nìjaký kurz, aby èlovìk získal nepatrnou technickou dovednost, potom chodit vèas do práce a v y n a k l á d a t nepatrné úsilí, aby si tuto práci u d r ž e l . J e d i n é , co je p o ž a d o v á n o , je mírná dávka inteligence a, což je nejdùležitìjší, prostá P O S L U Š N O S T . Pokud tímto èlovìk disponuje, spoleènost se o nìj postará od kolébky až do hrobu. (Ano, existuje podtøída, která n e m ù ž e mít zaruèeny životní nezbytnosti, ale h o v o ø í m e o hlavním proudu spoleènosti.) N e p ø e k v a p í nás tedy, že moderní spoleènost je plná náhradních èinností. Tyto zahrnují vìdeckou práci, sport, humanitární práci, u m ì l e c k o u a literární tvorbu, šplhání po spoleèenském žebøíèku, hromadìní penìz a z b o ž í daleko pøesahující bod, ve k t e r é m pøestávají poskytovat nìjaké další fyzické uspokojení, a spoleèenskou aktivitu, která se obrací k problémùm, jež nejsou osobnì dùle- f žité pro aktivisty, jako je tomu v pøípadì bílých aktivistù bojujících za práva barevných menšin. Nejsou to vždy ryze náhradní ìinnos- I ti, protože mnoho lidí mùže být èásteènì mo- I
38
tjvováno jinými potøebami než potøebou dosáhnout nìjakého cíle. V ì d e c k á práce mùže být èásteènì m o t i v o v á n a touhou po slávì, umìlecká tvorba potøebou vyjádøit pocity, militantní spoleèenská aktivita n e p ø á t e l s t v í m . Ale pro vìtšinu lidí jsou tyto aktivity pøedevším n á h r a d n í è i n n o s t í . N a p ø í k l a d v ì t š i n a vìdcù bude zøejmì souhlasit, že uspokojení, kterého sc jim dostává z jejich práce, je dùležitìjší než peníze a sláva.
41. Pro vìtšinu, ne-Ii pro v š e c h n y l i d i , jsou náhradní èinnosti dùležitìjší než sledování skuteèných cílù (to z n a m e n á cílù, jichž by lidé chtìli dosáhnout, i když jejich potøeba po dosažení moci by byla uspokojena). Jednou známkou je s k u t e è n o s t , že v mnoha èi vìtšinì pøípadù nejsou lidé hluboce ponoøeni do náhradních èinností nikdy uspokojeni, nikdy neustanou. Výrobce p e n ì z stále usiluje o vìtší a vìtší bohatství. Vìdec, jakmile vyøeší jeden problém, vrhne se na další. B ì ž e c dlouhých tratí se snaží b ì h a t stále rychleji
39
a rychleji. Lidé, kteøí provozují náhradní èinnost, budou tvrdit, že je tato èinnost uspokojuje daleko více, nežli každodenní uspokoj o v á n í jejich b i o l o g i c k ý c h p o t ø e b , ale to je proto, že úsilí p o t ø e b n é k u s p o k o j o v á n í biologických potøeb bylo v naší spoleènosti red u k o v á n o na minimum. A co je dùležitìjší, v naší spoleènosti lidé neuspokojují své biologické potøeby S A M O S T A T N Ì , ale tím, že fungují jako souèásti obrovského spoleèenského stroje. Pøi náhradní èinnosti jsou lidé naopak velice samostatní.
43. Musí do úsilí zapojit svoji vlastní iniciativu a mít ho'pod vlastním vedením a kontrolou. A l e mnoho lidí se nemusí této iniciativy, vedení a kontroly zhostit jako osamocení jedinci. Vìtšinou staèí pouze vystupovat jako èlen nìjaké M A L É skupiny. Šest lidí tedy mezi sebou prodiskutuje problém a úspìšnì se spojí v úsilí k dosažení tohoto cíle, jejich potøeby budou pomáhat m o c e n s k é m u procesu. A l e pokud pracují pod pøísnými rozkazy shora dolù, nezbyde pro jejich s a m o s t a t n é rozhodování a iniciativu prostor a jejich potøeby mocenskému procesu sloužit nebudou. Totéž platí v pøípadì, kdy se rozhoduje na kolektivním základì - je-li skupina vytváøející kolektivní rozhodnutí tak velká, že role jednotlivcù jsou bezvýznamné. ' 5
Samostatnost 42. Samostatnost jako souèást mocenského procesu nemusí být nezbytná pro každého jedince. A l e v ì t š i n a lidí potøebuje vìtší èi menší stupeò samostatnosti pro práci smìøující k jejich cílùm.
40
44. A l e pro vìtšinu lidí to probíhá v mocenském procesu - mít cíl, vynaložit S A M O STATNÉ úsilí a dosáhnout cíle, což vyžaduje sebevìdomí, ctižádost a touhu po moci. Když èlovìk nemá odpovídající pøíležitost projít si
4 1
mocenským procesem, následkem je (to záleží na jednotlivci a zpùsobu, kterým je mocenský proces narušen) nuda, demoralizace, malá sebeúcta, pocity ménìcennosti, poraženectví, deprese, úzkost, vina, frustrace, nepøátelství, týrání partuera èi dítìte, neukojitelný hédonismus, nenormální sexuální chování, poruchy spánku, pøijímání potravy atd. '
ralskými domorodci bylo b ì ž n é týrání žen, u kmenù amerických Indiánù byla velice èastá transsexualita. A l e je p a t r n é , ž e V Š E O B E C N Ì V Z A T O byly výše z m í n ì n é problémy u primitivních národù m é n ì èasté než v moderní spoleènosti.
6
Pøíèiny s p o l e è e n s k ý c h p r o b l é m ù 45. Kterékoliv ze z m í n ì n ý c h symptomù se mohou vyskytnout v jakékoli spoleènosti, ale v moderní industriální spoleènosti se vyskytují v širokém mìøítku. Nejsme první, kteøí poznamenávají, že d n e š n í svìt asi šílí. Toto není pro lidské s p o l e è n o s t i n o r m á l n í . Jsou pøesvìdèivé dùvody vìøit, že primitivní èlovìk tolik netrpìl stresem a frustrací a byl spokojenìjší se s v ý m z p ù s o b e m života než d n e š n í èlovìk. Je zøejmé, že v primitivních spoleènostech nebylo v š e jen r ù ž o v é . M e z i aust-
46 Spoleèenské a p s y c h o l o g i c k é problémy moderní spoleènosti pøisuzujeme faktu, že tato spoleènost vyžaduje od lidí, aby žili v podmínkách radikálnì odlišných od tìch, ve kterých se lidstvo vyvíjelo, a aby se chovali v rozporu se vzorci chování, které lidstvo vyvinulo, když žilo v døívìjších podmínkách. Z toho, co jsme už z m í n i l i , v y p l ý v á , že za nejdùležitìjší z nenormálních podmínek, kterým moderní spoleènost vystavuje lidi, pokládáme nedostatek m o ž n o s t i náležitì zažít mocenský proces. A l e to n e n í j e d i n é . N e ž pøistoupíme k rozboru narušení mocenského procesu jako pøíèiny spoleèenských problémù, probereme nìkteré další pøíèiny.
47. K n e n o r m á l n í m p o d m í n k á m pøítomn ý m v moderní industriální spoleènosti patøí p ø e l i d n ì n o s t , izolace è l o v ì k a od p ø í r o d y , vzrùstající rychlost spoleèenských zmìn a rozpad malých pøírodních komunit, jako je rodina i se vzdálenými pøíbuznými, vesnice èi kmen.
48. Je známo, že pøelidnìní zvyšuje stres a agresivitu. Stupeò pøelidnìní, který dnes existuje, a izolace èlovìka od pøírody jsou následky t e c h n o l o g i c k é h o procesu. V š e c h n y p ø e d i n d u s t r i á l n í spoleènosti byly p ø e v á ž n ì z e m ì d ì l s k é . P r ù m y s l o v o u r e v o l u c í se nesmírnì zvìtšila mìsta a proporce jejich obyvatel a moderní zemìdìlská technologie umožnila Zemi nasytit daleko hustìjší populaci než døíve. (Technologie také aktivuje efekty pøel i d ò o v á n í , p r o t o ž e v k l á d á l i d e m do rukou nièivou sílu. Napøíklad škála h l u è n ý c h prostøedkù: elektrické sekaèky na trávu, rádia, motorky atd. Pokud je u ž í v á n í t ì c h t o prostøedkù neomezeno, lidé, kteøí chtìjí k l i d a ticho, jsou frustrováni hlukem. Pokud je ome-
zeno, Hdé, kteøí tyto p r o s t ø e d k y používají, jsou frustrováni zákazy. A l e kdyby tyto stroje nebyly nikdy vynalezeny, nebylo by konfliktù ani frustrací, které zpùsobují.)
49. Pro primitivní spoleènosti byla pøíroda (která se obvykle mìní pouze pomalu) pevným rámcem a tudíž zdrojem bezpeèí. V moderním svìtì je to naopak lidská spoleènost, která vládne pøírodì, a m o d e r n í spoleènosti se zásluhou technologických z m ì n m ì n í velmi rychle. Neexistuje tedy žádný pevný rámec.
50. Konzervativci jsou blázni: úpí nad rozpadem tradièních hodnot, ale zapálenì podporují technologický pokrok a ekonomický rùst. Viditelnì je nikdy nenapadne, že ve spoleèenské technologii a ekonomice nelze provádìt rapidní, drastické z m ì n y , aniž by to zároveò nezpùsobilo rapidní z m ì n y v ostatních aspektech spoleènosti. A takové rapidní zmìny neodvratitelnì pùsobí rozpad tradièních hodnot.
51. Rozpad tradièních hodnot má do jisté míry za následek rozpad vazeb, které drží pohromadì malé spoleèenské skupiny. Desintegracc malých s p o l e è e n s k ý c h skupin je také podporována faktem, že moderní podmínky èasto vyžadují nebo podnìcují, aby se jednotlivci pøesunuli do jiných lokalit, odtrhli se od svých komunit. A navíc, technologická spoleènost M U S Í oslabit rodinná pouta a místní komunity, pokud má úèinnì fungovat. V moderní spoleènosti musí být jednotlivec loajální na prvním místì k systému a až na druhém k nìjaké malé k o m u n i t ì , protože pokud by byla vnitøní loajalita malých komunit silnìjší než loajalita k systému, prosazovaly by takové komunity svoje výhody na úkor systému.
52. P ø e d p o k l á d e j m e , že nìjaký veøejný èinitel èi úøedník zastupitelstva d o s a d í na nìjaké místo s v é h o bratrance, k a m a r á d a èi s o u v ì r c e a u p ø e d n o s t n í ho p ø e d è l o v ì k e m , který je pro tuto práci lépe kvalifikován. Dovolil, aby osobní loajalita zaujala místo jeho
46
loajality k systému, a toto je nepotismus nebo diskriminace, obojí jsou strašlivé høíchy moderní spoleènosti. R á d o b y industriální spoleènosti, které vykonaly medvìdí službu podøizování o s o b n í c h èi m í s t n í c h loajalit loajalitì s y s t é m u , jsou obyèejnì velice neschopné. (Vezmìte si Latinskou A m e r i k u . ) Vyvinutá industriální spoleènost mùže totiž tolerovat pouze ty malé komunity, které jsou vykleštìné, zkrocené a pøemìnìné v nástroje systému. ' 7
53. Pøclidòování, rapidní zmìny a rozpad komunit jsou všeobecnì pokládány za pøíèinu spoleèenských problémù, ale nevìøíme, že by byly hlavním zdrojem rozsáhlých problémù dneška.
54. V preindustriální dobì existovala øada velikých hustì o b y d l e n ý c h mìst, ale nezdá se, že by jejich o b y v a t e l é strádali psychickými problémy stejnou mìrou jako moderní
47
è l o v ì k . J e š t ì dnes jsou v A m e r i c e øídce o b y d l e n é zemìdìlské oblasti, a n a c h á z í m e v nich stejné p r o b l é m y jako v m ì s t s k ý c h oblastech, i k d y ž v z e m ì d ì l s k ý c h oblastech bývají tyto problémy ménì n a l é h a v é . Hustota obyvatelstva není, jak se zdá, rozhodujícím faktorem.
55. Pohyb obyvatelstva po rozpínající se hranici Ameriky v devatenáctém století pravd ì p o d o b n ì rozbil rodinné klany a malé spoleèenské skupiny pøinejmenším stejnou mìrou, jak je tomu dnes. Nakonec m n o h é nukleární rodiny si dobrovolnì volí život v takové izolaci, bez sousedù v okruhu nìkolika m i l , a nep a t ø í v ù b e c k ž á d n é k o m u n i t ì , a v š a k není patrné, že by si následkem toho vypìstovaly nìjaké problémy.
56. Z m ì n y v a m e r i c k é p o h r a n i è n í spoleènosti byly navíc velmi rapidní a hluboké. Èlovìk se tøeba narodil a vyrostl v døevìném
48
srubu, mimo dosah zákona a poøádku, a byl živen p ø e v á ž n ì masem d i v o k ý c h zvíøat. A když zestárnul, tak mìl tøeba stálé zamìstnání a žil ve spoøádané komunitì s úèinným prosazováním zákonù. Toto byla hlubší zmìna, než jaká se obvykle dìje v životì moderního jedince, i když není známo, že by vedla k psychickým problémùm. Americká spoleènost d e v a t e n á c t é h o století mìla ve s k u t e è nosti optimistický a s e b e v ì d o m ý tón, zcela odlišný od tónu dnešní spoleènosti. 81
57. Jsme pøesvìdèeni, že rozdíl je v tom, že moderní èlovìk m á pocit (široce uznávaný), že zmìna je mu U K L Á D Á N A , zatímco obyvatel pohranièí devatenáctého století mìl pocit (také široce u z n á v a n ý ) , že z m ì n u vytvoøil sám, dle vlastní volby. Tak se pionýr usadil na kousku z e m ì , který si sám vybral a pøetvoøil jej svým vlastním úsilím v úrodnou pùdu. V tìch èasech mìly celé okresy tøeba jen pár desítek obyvatel, a byly to daleko více samostatné entity nežli moderní okresy.
49
F a r m á ø - p i o n ý r se podílel jako èlen relativnì malé skupiny na vytváøení nové, øízené komunity. Èlovìk si mùže správnì klást otázku, zda v y t v o ø e n í této komunity bylo zlepšení, ale v každém pøípadì uspokojovalo pionýrovu potøebu mocenského procesu.
58. B y l o by m o ž n é uvést další pøíklady spoleèností, kde došlo k prudké zmìnì a/nebo ztrátì tìsných spoleèenských vazeb bez tìch masivních úchylek chování, jaké spatøujeme v dnešní industriální spoleènosti. Tvrdíme, že nejdúlcžitèjší pøíèinou spoleèenských a psychických problémù v moderní spoleènosti je fakt. žc lidé nemají dostateènou pøíležitost projít mocenským procesem normálním zpùsobem. N e ø í k á m e , žc moderní spoleènost je jediná, ve které byl mocenský proces narušen. P r a v d ì p o d o b n ì vìtšina, ne-li všechny c i v i lizované spoleènosti se pletly vìtší èi menší m ì r o u do m o c e n s k é h o procesu. A l e v mod e r n í i n d u s t r i á l n í spoleènosti se tento prob l é m stal obzvláš• n a l é h a v ý m . L e v i è á c t v í ,
50
pøinejmenším ve své n e d á v n é formì (od poloviny do konce dvacátého století), je èásteènì symptomem deprivace vzhledem k mocenskému procesu.
Narušení m o c e n s k é h o procesu v moderní s p o l e è n o s t i 59. Lidské touhy rozdìlujeme do tøí skupin: (1) touhy, které mohou být uspokojeny minimálním úsilím; (2) které mohou být uspokojeny pouze ze cenu velkého úsilí; (3) které nemohou být adekvátnì uspokojeny bez ohledu na úsilí, které èlovìk vynakládá. Mocenský proces je procesem u s p o k o j o v á n í tužeb druhé skupiny. Èím více touhy je ve tøetí skupinì, tím více je tam frustrací, hnìvu, pøípadnì poraženectví, depresí atd.
60. V moderní industriální spoleènosti má normální lidská bytost tendence protlaèit
se do první a tøetí skupiny a druhá skupina má tendence mít stále více u m ì l e vytváøených tužeb.
62. Spoleèenské potøeby j a k o sex, láska a postavení, èasto zùstávají v m o d e r n í spoleènosti ve druhé skupinì, to záleží na situaci jednotlivce. ' A l e kromì lidí, kteøí mají obzvláš• silnou touhu po postavení, je úsilí požadované k n a p l n ì n í s p o l e è e n s k ý c h t u ž e b nedostateèné k adekváktnímu uspokojení potøeby mocenského procesu. 10
61. V primitivních spoleènostech spadají životní potøeby obecnì do druhé skupiny: Je možné je dosáhnout, ale pouze za cenu velkého úsilí. Avšak moderní spoleènost vìtšinou zaruèuje životní potøeby všem'" za vynaložení m i n i m á l n í h o úsilí, životní p o t ø e b y jsou I tedy vytlaèeny do první skupiny. (Nìkdo se mùže pøít, zda úsilí udržet si práci je minimální, ale v zamìstnáních nižší a støední úrovnì je vìtšinou vyžadováno jediné úsilí, t o t i ž p o - I s l u š n o s t . S e d í t e èi stojíte, kam vás usadili nebo postavili, a dìláte, co je vám poruèeno, tak jak se po vás chce. Jen zøídka se musíte nìjak snažit a v každém pøípadì nejste v práci samostatní, takže potøeba mocenského procesu není adekvátnì uspokojována.)
52
63. Tak byly vytvoøeny urèité umìlé potøeby, které spadají do d r u h é skupiny, aby sloužily potøebì mocenského procesu. B y l y vyvinuty reklamní a marketingové techniky, které dávají lidem pocit, že potøebují vìci, po kterých jejich prarodièe nikdy netoužili ani nesnili. Vydìlat si dostatek penìz k uspokojování tìchto umìlých potøeb vyžaduje znaèné úsilí, proto spadají do druhé skupiny. (Ale viz odstavce 80 až 82.) Moderní èlovìk musí uspokojovat svoji potøebu m o c e n s k é h o procesu daleko více honbou za umìlými potøebami vytvoøenými reklamou a marketingo-
53
pouze p r o s t ø e d n i c t v í m èinností, k t e r é mají nìjaký vnìjší cíl, jako fyzické potøeby, sex, lásku, postavení, odplatu atd.
1
výra p r ù m y s l e m " a prostøednictvím náhradních èinností.
64. Zdá se, že pro mnoho lidí, možná vìtšinu, jsou tyto umìlé formy mocenského procesu nedostaèující. T é m a t e m , které se opakovanì objevuje ve spisech kritikù spoleènosti dvacátého století, je pocit bezúèelnosti, který pøepadá lidi v moderní spoleènosti. (Tato bezúèelnost je èasto n a z ý v á n a jinak, napøíklad anomická èi støedostavovská prázdnota.) M á m e za to, že t a k z v a n á krize identity je vlastnì hledání smyslu úèelu a è a s t o vede k nìjaké n á h r a d n í è i n n o s t i . Je m o ž n é , že existencialismus je ve znaèné míøe reakcí na bezúèelnost m o d e r n í h o ž i v o t a . V moderní spoleènosti je velice rozšíøené hledání naglnení. A l e myslíme si, že pro vìtšinu lidí èinnost, jejíž hlavním cílem je naplnìní (to jest náhradní èinnost), nepøináší zcela uspokojující naplnìní. Jinými slovy, neuspokojuje plnì potøebu mocenského procesu. ( V i z odstavec 41.) Tato potøeba m ù ž e být plnì uspokojena
I
s
I
I
,2)
54
55 A n a v í c , pokud jsou cíle n a h l í ž e n y z hlediska vydìlávání penìz, šplhání po spoleèenském žebøíèku èi fungování jako souèásti systému jiným zpùsobem, vìtšina lidí není to dosáhnout svých cílù S A M O S T A T N Ì . "Vìtšina dìlníkù jsou zamìstnanci nìkoho j i ného, a jak jsme ukázali v 61. odstavci, musí trávit svùj život dìláním toho a tak, co a jak se po nich chce. Dokonce i lidé, kteøí samostatnì podnikají, mají omezenou samostatnost. Chronickou stížností drobných podnikatelù a manažerù je, že mají ruce s v á z a n é rozsáhlými vládními omezeními. Nìkterá tato omezení jsou bezpochyby zbyteèná, ale z vìtší èásti jsou v l á d n í o m e z e n í základní a nezbytnou souèástí naší nesmírnì složité spoleènosti. Vìtšina malých podnikù dnes pracuje podle systému výhradního práva. Pøed nìkolika lety informoval W a l l Street Journal, že
I I I
55
mnoho podnikù s výhradními právy požaduje po žadatelích o licenci absolvovat osobní test, který je sestaven tak, aby V Y L O U È I L ty, kteøí jsou tvùrèí a iniciativní, protože takové osoby nezaruèují, že by poslušnì dodržovali systém výhradního práva. Toto vyøazuje z drobného podnikání mnoho lidí, kteøí nejvíce potøebují samostatnost.
66. Lidé dnes žijí více podle toho, co P R O nì nebo J I M dìlá spoleènost nežli podle toho, co dìlají sami pro sebe. A to, co dìlají pro sebe, stále více a více probíhá smìrem, který j i m urèil systém. Pøíležitosti bývají takové, jaké poskytuje systém, a musí být využívány v souladu s pravidly a o m e z e n í m i , a pokud má být nadìje na úspìch, musí se užívat technik pøedpisovaných experty. 131
67. Mocenský proces je tedy v naší spoleènosti narušován nedostatkem skuteèných cílù a nedostatkem samostatnosti ve sledo-
56
vání tìchto cílù. A l e j e také narušen kvùli lidským tužbám, které spadají do tøetí skupiny: tužbám, které èlovìk nemùže adekvátnì uspokojovat, a• se snaží j a k k o l i . Jednou z tìchto tužeb je potøeba jistoty. Naše životy jsou závislé na rozhodnutích jiných lidí. Nad tìmito rozhodnutími n e m á m e kontrolu a obyèejnì neznáme lidi, kteøí je vydávají. (Žijeme ve svìtì, ve kterém relativnì málo lidí - snad sto nebo tisíc - èiní dùležitá rozhodnutí. - Philip B. Hcymann z harvardské právnické fakulty, citován Anthony L c w i s e m v N e w Y o r k T i mes 21. dubna 1995.) N a š e životy jsou závislé na tom, zda jsou v nìjaké jaderné elektrárnì správnì provádìna bezpeènostní opatøení; na tom, jaké množství pesticidù mùže obsahovat potrava nebo jak mnoho s m í být zamoøeno ovzduší; na tom, jak schopný (èi neschopný) je náš lékaø; zda získáme èi ztratíme zaméstnání m ù ž e z á v i s e t na r o z h o d n u t í c h vládních ekonomù èi pøedstavitelù spoleènosti atd. Mnoho jedincù není schopno se proti tìmto hrozbám bránit víc než jen pouze velice omezenou mìrou. Hledání jistoty je tedy
57
pro jedince frustrující, což vede k pocitu bezmocnosti.
spoleèenské èi e k o n o m i c k é fenomény, které mohou narušit jeho zpùsob života.
68. Mùže vyvstat námitka, že primitivní è l o v ì k jc fyzicky m é n ì v b e z p e è í než moderní èlovìk, o èemž svìdèí kratší délka života, a že tedy moderní èlovìk trpí nc vìtší, ale m e n š í m ì r o u nejistoty, n e ž je pro èlovìka n o r m á l n í . A l e p s y c h i c k á j i s t o t a nekoresponduje úzce s jistotou f y z i c k o u . C o nám d á v á P O C I T jistoty není ani tak objektivní jistota, jako víra v naše schopnosti postarat se sami o sebe. Primitivní èlovìk, ohrožovaný nìjakým divokým zvíøetem èi hladem, mùže v sebeobranì bojovat nebo se vydat na cestu za potravou. V tomto snažení nemá zaruèen úspìch, ale v žádném pøípadì není proti svému ohrožení bezmocný. Naopak moderní jedinec je ohrožován mnoha vìcmi, proti kterým je bezmocný - jsou to jaderné katastrofy, karcerogeny v potravinách, zamoøení životního prostøedí, válka, stoupající d a n ì , invaze velkých organizací do soukromí, celonárodní
69 Je pravda, že primitivní èlovìk je bezmocný proti nìkterým z vìcí, které ho ohrožují, napøíklad proti nemocem. A l e mùže pøijímat riziko nemoci stoicky. Jc to s o u è á s t pøírody, není to nièí vina, pokud to není vina nìjakého imaginárního, neosobního démona. Ale hrozby m o d e r n í h o èlovìka bývají L I D SKÉHO pùvodu. Nejsou výsledkem náhody, ale jsou na nìj uvaleny jinými lidmi, jejichž rozhodnutí není schopen jako jedinec ovlivnit. Následkem toho se cítí frustrován, ponížen a vzteklý.
58
70. Primitivní èlovìk má tedy vìtšinu jistot ve svých rukách (buï jako jedinec nebo jako èlen M A L E skupiny), zatímco jistoty moderního èlovìka jsou v rukách osob èi organizací, které jsou pro nìho pøíliš vzdálené èi veliké, než aby byl schopný mít na nì nì-
59
j a k ý o s o b n í vliv. Tužby m o d e r n í h o è l o v ì k a po j i s t o t ì v ì t š i n o u spadají do p r v n í a tøetí skupiny. V nìkterých oblastech (potrava, pøís t ø e š í ) dosahuje jistoty pouze za cenu m i n i m á l n í h o úsilí, zatímco v j i n ý c h oblastech jistoty dosáhnout N E M Ù Ž E . (Pøedchozí skuteènou situaci velice zjednodušuje, ale pøesto zhruba poukazuje na všeobecný z p ù s o b , j a k ý m se podmínky moderního èlovìka liší od primitivního.)
71. Lidé mají mnoho doèasných tužeb èi impulsù, které jsou v moderním životì nutnì frustrovány, a tyto spadají do tøetí skupiny. N ì k d o m á tøeba zlost, ale moderní spoleènost nedovoluje boj. V mnoha pøípadech dokonce nedovoluje ani verbální agresivitu. K d y ž èlovìk n ì k a m cestuje, tøeba s p ì c h á , nebo m á chu• cestovat pomalu, n e m á v ì t š i n o u na vybranou a musí se podøídit proudu dopravy a øídit se dopravními znaèkami. È l o v ì k chce tøeba vykonávat svoji práci odlišným z p ù s o bem, ale o b y è e j n ì m ù ž e pracovat pouze
60
v souladu s pravidly danými svým zamìstnavatelem. Stejnì tak je v mnoha dalších smìrech moderní èlovìk s v a z o v á n sítí pravidel a omezení (explicitních èi implicitních), které mnohé jeho impulsy frustrují a tudíž zasahují do mocenského procesu. Vìtšiny tìchto omezení se není m o ž n o zbavit, protože jsou nezbytné k f u n g o v á n í i n d u s t r i á l n í s p o l e è nosti.
.72. Moderní spoleènost je v urèitých aspektech neobyèejnì tolerantní. V záležitostech, které jsou i r e l e v a n t n í pro f u n g o v á n í s y s t é m u , si v p o d s t a t ì m ù ž e m e d ì l a t , co chceme. M ù ž e m e v y z n á v a t j a k é k o l i n á b o ženství (pokud n e p o d n ì c u j e c h o v á n í systému n e b e z p e è n é ) . M ù ž e m e jít do postele, s kým se nám zlíbí (pokud praktikujeme bezpeèný sex). M ù ž e m e si dìlat, co chceme, dokud je to N E D Ù L E Ž I T É . A l e ve všech D Ù L E Ž I T Ý C H vìcech zaène systém intenzivnìji omezovat naše chování.
73. C h o v á n í není o m e z o v á n o pouze explicitními pravidly a ne pouze vládou. Ovládání je provádìno nepøímým násilím èi psyc h o l o g i c k ý m tlakem a manipulací a jinými než vládními organizacemi nebo systémem jako celkem. Vìtšina velkých organizací používá nìjakou formu propagandy k manipulaci s lidskými postoji nebo chováním. Propaganda není omezena na reklamu a inzeráty, a nìkdy není dokonce ani vìdomì lidmi, kteøí je vytváøejí, jako propaganda zamýšlena. Napøíklad náplò zábavných poøadù je úèinnou formou propagandy. Pøíklad nepøímého násilí; neexistuje zákon, který by øíkal, že lidé m u s í chodit k a ž d ý den do práce a poslouchat naøízení svého zamìstnavatele. Legálnì nám n e m ù ž e nic bránit, abychom odešli žít do pøírody jako primitivní lidé nebo abychom se pustili do samostatného podnikání. A l e v praxi už zùstalo jen málo volné pøírody a v ekonomice je prostor pouze pro o m e z e n ý p o è e t vlastníkù malých podnikù. Vìtšina z nás mùže tedy pøežít pouze jako zamìstnanci nìkoho jiného. M)
62
74 Domníváme se, že obsese moderního èlovìka d l o u h o v ì k o s t í a u c h o v á v á n í m fyzické síly a sexuální pøitažlivosti do pokroèilého vìku je symptomem nenaplnìní, pramenícím z deprese vzhledem k m o c e n s k é m u procesu. Takovým symptomem je také krize støedního vìku. Stejnì tak nezájem mít dìti je bìžný v moderní spoleènosti, ale témìø neslýchaný u primitivních spoleèností.
75. V primitivních spoleènostech se život skládá z postupných stadií. Potøeby a úèely jednoho stadia j s o u n a p l n ì n y a n e n í p r o è nepøejít do stadia dalšího. M l a d ý èlovìk prochází mocenským procesem tím, že se stane lovcem, loví nikoli pro sport, ale aby získal maso, které je nezbytnou potravou. (U mladých žen je proces složitìjší, s vìtším dùrazem na spoleèenskou moc - nebudeme jej na tomto místì rozebírat.) Tato fáze je úspìšnì absolvována a mladý èlovìk se neváhá usadit a odpovìdnì se starat o rodinu. (Nìkteøí mo-
63
dìrní lidé naopak odkládají založení rodiny na neurìito, protože jsou pøíliš zaneprázdnìni hledáním nìjakého naplnìní. Domníváme se, že naplnìní, které potøebují, je adekvátní mocenskému procesu se skuteènými cíli nam í s t o u m ì l ý c h cílù n á h r a d n í c h èinností.) A potom, k d y ž ú s p ì š n ì vychoval své dìti a prošel mocenským procesem a poskytl j i m životní nezbytnosti, cítí primitivní èlovìk, že jeho práce je v y k o n á n a a je pøipraven pøijmout stáøí (pokud žije tak dlouho) a smrt. M n o h é m o d e r n í l i d i však p ø e d s t a v a smrti dìsí, jak je zøejmé z nesmírné snahy uchovat si svoji tìlesnou k o n d i c i , vzhled a z d r a v í . Tvrdíme, že je to následek nenaplnìní pramenícího z faktu, že nikdy plnì nevyužili svých fyzických sil, nikdy neprošli mocenským procesem a nepoužívali svoje tìla zásadním zpùsobem. Není to primitivní èlovìk, který užívá každodennì svého tìla k praktickým úèelùm, kdo by mìl strach z chátrání vìkem, ale je to moderní èlovìk, který nikdy nenalezl pro své tìlo praktické využití, když pøecházel od svého auta ke svému domu. Ten, j e h o ž potøeba
64
mocenského procesu byla bìhem jeho života uspokojena, je lépe pøipraven pøijmout konec takového života.
76. K a r g u m e n t ù m , u v e d e n ý m v tomto oddíle, mùže nìkdo øíci: Spoleènost musí najít zpùsob, jak dát lidem pøíležitost projít mocenským procesem. Pro takové lidi je hodnota této pøíležitosti znièena p o u h ý m faktem, že mu j i dává spoleènost. C o potøebují, je nalézt nebo vytvoøit své vlastní pøíležitosti. Pokud jim pøíležitosti D Á V Á systém, má je stále na vodítku. A b y získali samostatnost, m u s í se z tohoto vodítka utrhnout.
Jak se nìkteøí lidé pøizpùsobují 77. Ne každý trpí v industriálnì-technologické spoleènosti psychickými problémy. N ì kteøí lidé dokonce pøiznávají, že jsou docela s p o k o j e n í se s p o l e è n o s t í takovou, j a k á je.
65
Probereme nyní nìkteré pøíèiny toho, proè se lidé ve svých reakcích na moderní spoleènost tolik liší.
vení, tráví celý život šplháním po spoleèenském žebøíèku, aniž by je tato hra kdy unavila.
78. Z a prvé, bezpochyby existují rozdíly v síle touhy po moci. Jedinci se slabou touhou po moci mohou mít relativnì malou potøebu procházet mocenským procesem, nebo pøinejmenším relativnì malou potøebu samostatnosti v m o c e n s k é m procesu. Jsou to poslušné typy, které by byly š•astné jako èerní otroci na plantážích starého Jihu. (Nemíníme to jako výsmìch èerným o t r o k ù m na plantážích starého Jihu. Budiž j i m ke cti, že vìtšina otrokù se svým zotroèením N E B Y L A spokojena. Vysmíváme se lidem, kteøí se svým otroctvím spokojeni JSOU.)
gO. Vnímavost lidí k reklamì a obchodním technikám je rùzná. Nìkteøí lidé jsou tak vnímaví, že i když vydìlávají velké peníze, nedokáží uspokojovat svoji permanentní žhavou touhu po tøpytivých nových h r a è k á c h , kterými jim marketingový prùmysl mává pøed oèima. Proto se neustále cítí ve finanèní tísni, i když mají veliký pøíjem, a jejich žhavé touhy jsou frustrovány.
79. Nìkteøí lidé mohou mít nìjaké zvláštní tužby a jejich sledování uspokojuje jejich p o t ø e b u m o c e n s k é h o procesu. N a p ø í k l a d ti, kteøí nadmìrnì touží po spoleèenském posta-
81. Nìkteøí lidé jsou k reklamì a obchodním t e c h n i k á m málo v n í m a v í . Jsou to lidé, které nezajímají peníze. Hmotný zisk nepodporuje jejich potøebu mocenského procesu.
82. Lidé, jejichž vnímavost k r e k l a m ì a o b c h o d n í m t e c h n i k á m je p r ù m ì r n á , jsou
schopni vydìlat dostatek penìz k uspokojení své touhy po zboží a službách, ale pouze za cenu z n a è n é h o úsilí (pracují p ø e s è a s , mají d r u h é z a m ì s t n á n í , usilují o p o v ý š e n í atd.) H m o t n ý zisk tedy slouží jejich potøebì moc e n s k é h o procesu. A l e to j e š t ì n e m u s í znamenat, že je jejich p o t ø e b a p l n ì uspokojov á n a . M o h o u mít v m o c e n s k é m procesu n e d o s t a t e è n o u samostatnost (jejich práce mùže spoèívat ve vykonávání rozkazù) a nìkteré jejich tužby mohou b ý t frustrovány (napø. jistota, agrese). Pøiznáváme, že jsme se v o d s t a v c í c h 80 až 82 dopustili velikého zjednodušení, protože jsme uvedli, že touha po hmotném zisku je pouze výplodem reklamy a marketingového prùmyslu. Samozøejmì to není tak jednoduché.
83. Nìkteøí lidé èásteènì uspokojují svou potøebu moci tím, že se ztotožòují s nìjakou silnou organizací nebo masovým hnutím. Jedinec postrádající cíl èi sílu se pøipojí k nìjak é m u h n u t í èi organizaci, pøijme její cíl za
68
vlastní a potom se k tomuto cíli propracovává. Když je nìjakého cíle dosaženo, má jedince (protože se ztotožòuje s tímto hnutím èi organizací) pocit, že prošel mocenským procesem. Tento fenomén byl zneužit fašisty, nacisty a komunisty. Naše spoleènost jej používá také, i když ne tak krutì. Pøíklad: Manuel Noriega byl S p o j e n ý m s t á t ù m n e p ø í j e m n ý (cíl: potrestat N o r i e g u ) . Státy napadly Panamu (úsilí) a potrestaly Noriegu (dosažení cíle). Spojené státy prošly mocenským procesem a mnoho Amerièanù, protože se ztotožòovali sc Spojenými státy, si v jejich j m é n u vyzkoušeli mocenský proces. Proto veøejnost tak mohutnì schvalovala Panamskou invazi, dala totiž lidem pocítit m o c . Stejný fenomén vidíme v armádách, korporacích, politických stranách, h u m a n i t á r n í c h organizacích, náboženských èi ideologických hnutích. Obzvláštì levicová hnutí vìtšinou pøitahují lidi, kteøí hledají u s p o k o j e n í své touhy po moci. Ale pro vìtšinu lidí ztotožnìní se s velkou organizací èi m a s o v ý m hnutím touhu po moci plnì neuspokojuje. 151
69
kterými jsou, a tudíž j i m nepøikládají dosti dùležitosti a neuspokojují svoji potøebu mocenského procesu tímto zpùsobem. Zbývá jen poukázat na to, že v mnoha pøípadech je zpùsob, j a k ý m si jedinec z a o p a t ø u j e ž i v o b y t í , také náhradní èinností. N i k o l i È I S T Ì náhradní èinností, protože motiv této aktivity je èásteènì získat ž i v o t n í p o t ø e b y a (pro n ì k t e r é lidi) spoleèenské postavení a komfort, po kterém touží díky reklamì. A l e mnoho lidí vkládá do své práce daleko více úsilí, než je zapotøebí k získaní penìz èi p o s t a v e n í , které chtìjí, a toto nadmìrné úsilí vytváøí náhradní èinnost. Toto n a d m ì r n é úsilí spolu s emocionální investicí, která je provází, je jednou z nejmocnìjších sil pùsobících na permanentní vývoj a zdokonalování systému, s negativními následky pro svobodu jednotlivce (viz odstavec 131). Pøedevším pro nejvíce tvùrèí vìdce a inženýry se práce stává povýtce náhradní èinností. Tento bod je natolik dùležitý, že zasluhuje zvláštní rozbor, který pøineseme za chvíli (odstavce 87 až 92).
84. Dalším zpùsobem, kterým lidé uspokojují svoji potøebu mocenského procesu, jsou n á h r a d n í èinnosti. Jak jsme vysvìtlili v odstavcích 38 až 40, náhradní èinnost smìøuje k nìjakému umìlému cíli, který jedinec sleduje pro naplnìní, kterého se mu ze sledování tohoto cíle dostává, ne proto, že by mìl potøebu d o s á h n o u t cíle s a m o t n é h o . Napøíklad neexistuje žádný praktický motiv pro pìstování obrovských svalù, pro strefování se míèkem do jamky èi pro s h r o m a ž ï o v á n í kompletních sérií poštovních známek. A l e mnoho lidí v naší spoleènosti se vášnivì oddává pìstování tìla, golfu èi sbírání známek. Nìkteøí lidé jsou jinak zamìøeni než ostatní a z toho dùvodu pøikládají více dùležitosti nìjaké náhradní èinnosti jednoduše proto, že j i lidé kolem nich pokládají za dùležitou nebo proto, že j i m spoleènost øíká, že je dùležitá. Z toho dùvodu berou nìkteøí lidé velice vážnì takové v podstatì triviální èinnosti jako sport, bridž, šachy nebo tajemné vìdecké bádání, zatímco j i n í , kteøí jsou prozøelejší, n e v i d í v tìchto èinnostech nic j i n é h o než náhradní èinnosti,
7 1
70
1
85. V tomto o d d í l e jsme vysvìtlili, j ^ m n o z í lidé v m o d e r n í spoleènosti skuteènì uspokojují vìtší èi menší mìrou svoji potøebu mocenského procesu. A l e myslíme si, že pro vìtšinu lidí není potøeba mocenského procesu plnì uspokojena. Pøedevším ti, kteøí mají nenasytnou touhu po postavení, nebo kteøí pevnì visí na nìjaké náhradní èinnosti, nebo se silnì ztotožòují s nìjakým hnutím èi organizací, aby uspokojovali touhu po moci tímto zpùsobem, jsou výjimeèné osobnosti. Ostatní nejsou plnì spokojeni s náhradními èinnostmi nebo se ztotožnìním se s nìjakou organizací (viz odstavce 41, 64). A za druhé, systém skrze e x p l i c i t n í o m e z e n í a socializaci pøíliš omezuje, což má za následek deficit v samostatnosti a frustraci, která pramení z nemožnosti dosáhnout urèitých cílù a nutnosti vyr o v n á v a t se s pøíliš v e l k ý m m n o ž s t v í m impulsù.
86. A l e i kdyby byla v industriálnì-techn o l o g i c k é m systému vìtšina lidí dostateènì
72
uspokojována, my („FC") budeme poøád proti této formì spoleènosti v opozici, protože (spolu s j i n ý m i d ù v o d y ) se d o m n í v á m e , ž e naplnìní potøeby mocenského procesu okles•uje náhradními èinnostmi èi z t o t o ž ò o v á n í m s nìjakou oeganizací, místo aby sledovala skuteèné cíle. s e
Motivy v ì d c ù 87. Vìda a technologie pøedstavují nejdùležitèj.ší pøíklady náhradních èinností. Nìkteøí vìdci prohlašují, že jsou motivováni zvìdavostí - tato pøedstava je prostì absurdní. M n o h o vìdcù se zabývá vysoce o d b o r n ý m i p r o b l é m y , které nejsou p ø e d m ì t e m ž á d n é normální zvìdavosti. Napøíklad, budí u astronoma, matematika èi entomologa zvìdavost tøeba isopropyltrimethylmetan? S a m o z ø e j m ì ne. Taková vìc zajímá pouze chemika, a to jenom proto, že chemie je jeho náhradní èinností. Je chemik zvìdavý na správnou klasifi-
73
kaci nového druhu brouka? Ne. Tato otázka je zajímavá pouze pro entomologa pouze proto, že entomologie je jeho náhradní èinností. Kdyby se tento chemik nebo entomolog museli vážnì zabývat získáváním životních potøeb, a když pøi tomto úsilí museli zapojit své schopnosti nìjakým zajímavým, ale nevìdeckým z p ù s o b e m , nìjaký isopropyltrimethylmetan nebo klasifikace broukù by j i m mohly být ukradené. P ø e d p o k l á d e j m e , že by nedostatek fondù pro postgraduální studium udìlal z toho chemika tøeba pojiš•ováka. V tom pøípadì by ho velmi zajímaly pojiš•ovací metody, ale o isopropyltrimethylmetan by se vùbec nezajímal. V každém pøípadì není normální investovat do uspokojování èiré zvìdavosti tolik èasu a úsilí, jaké investují vìdci do své práce. Vysvìtlení motivù vìdcù zvìdavostí prostì nemùže obstát.
88. Dobro lidstva je také stejnì nefunguj í c í m v y s v ì t l e n í m . N ì k t e r á v ì d e c k á práce nemá žádný vztah k blahu lidstva - napøíklad
vìtšina archeologie èi komparativní lingvistiky. Nìkteré jiné oblasti vìdy pøedstavují viditelnì nebezpeèné možnosti. A l e vìdci tìchto oborù jsou ve své práci stejnì zapálení jako ti, kteøí vyvíjejí vakcíny nebo studují z a m o ø e n í ovzduší. Vezmìme pøíklad dr. Edwarda Tellera, který byl viditelnì emocionálnì zaujat zakládáním jaderných elektráren. Povstalo toto zaujetí z touhy pomoci lidstvu? Jestliže ano, proè se dr. Teller stejnì nevzrušoval jinými humanitárními zpùsoby? Když byl takový liduniil, proè pomáhal vyvinout vodíkovou bombu? Stejnì jako je tomu s mnoha o s t a t n í m i vìdeckými úspìchy, i zde se vtírá otázka, zda jaderné e l e k t r á r n y s k u t e è n ì slouží lidstvu. Pøeváží levná elektøina nad hromadìním odpadu a nebezpeèím katastrofy? Dr. Teller vidìl pouze rub mince. Je zøejmé, že jeho emocionální zaujetí nukleární silou povstalo nikoli z touhy pomoci lidstvu, ale z o s o b n í h o uspokojení, kterého se mu dostalo z jeho práce, a z toho, když vidìl, jak se uplatòuje v praxi.
75
89. Tato pravda platí o vìdcích všeobecnì. Jejich motiv, s možnými výjimkami, není ani zvìdavost, ani touha pomáhat lidstvu, ale pot ø e b a projít m o c e n s k ý m procesem: mít cíl ( v ì d e c k ý problém k øešení), vynaložit úsilí (výzkum) a dosáhnout cíle (vyøešení problému). Vìda je náhradní èinností, protože vìdci pracují pøevážnì pro uspokojení, kterého se j i m dostává z práce samotné.
90. Není to samozøejmì tak j e d n o d u c h é . Pro mnoho v ì d c ù hrají roli i j i n é motivy. Napøíklad peníze a postavení. Mnoho vìdcù m ù ž e být typem lidí, který m á nenasytnou touhu po d o s a ž e n í p o s t a v e n í ( v i z odstavec 79), což mùže dávat jejich práci velikou motivaci. Vìtšina vìdcù, stejnì jako vìtšina prùmìrné populace, je bezpochyby vnímavá k rek l a m ì a o b c h o d n í m t e c h n i k á m a potøebuje peníze k ukojení své touhy po zboží a službách. Vìda tedy není ÈISTÌ náhradní èinností. A l e je j í ve velké míøe.
76
91 Vìda a technologie také vytváøí silné masové hnutí a mnoho vìdcù ukájí svoji potøebu moci tím, že se s tímto masovým hnutím ztotožòují (viz odstavec 83).
92. Vìda tedy slepì pochoduje vpøed bez ohledu na s k u t e ì n ý p r o s p ì c h lidstva a bez ohledu na jakékoli jiné normy, poslušná pouze psychologickým potøebám vìdcù a vládních úøedníkù a zástupcù korporací, kteøí poskytují fondy na podporu výzkumu.
Podstata svobody 93. Hodláme dokázat, že industriálnè-technologická spoleènost n e m ù ž e být reformována tak, aby nebyla d o t è e n a p o s t u p n ì se zužující sféra l i d s k é svobody. A l e p r o t o ž e svoboda je výraz, který mùže být interpretován mnoha zpùsoby, musíme nejprve objasnit, jakým druhem svobody se zabýváme.
77
94. Svobodou m y s l í m e m o ž n o s t procházet m o c e n s k ý m procesem se skuteènými cíli, nikoli umìlými cíli náhradních èinností, a bez zasahování, manipulací èi dohledu nìkoho, obzvláštì ne žádné velké organizace. Svoboda znamená ovládat (buïjako jednotlivec nebo èlen nìjaké M A L É skupiny) záležitosti života a smrti existence èlovìka; jídlo, obleèení, pøístøeší a obranu proti v š e m u , co m ù ž e ohrožovat prostøedí èlovìka. Svoboda z n a m e n á mít moc, nikoliv moc ovládat jiné lidi, ale podmínky vlastního lidského života. È l o v ì k n e m á svobodu, pokud n ì k d o jiný (pøedevším nìjaká velká organizace) m á nad ním moc, a nezáleží na tom, jak benevolentnì, tolerantnì èi liberálnì je tato moc provádìna. Je dùležité nesmìšovat svobodu s pouhou liberálností (viz odstavec 72).
existující ve s p o l e è n o s t i je d e t e r m i n o v á n více ekonomickou a technologickou strukturou spoleènosti než jejími zákony èi formou její v l á d y . Vìtšina i n d i á n s k ý c h národù Nové Anglie byly monarchie a mnoho velkomìst italské renesance bylo ovládáno diktátory. Ale když èlovìk ète o tìchto spoleènostech, nabývá dojmu, ž e dovolovaly daleko více osobní svobody, než je tomu u naší spoleènosti. È á s t e è n ì tomu bylo proto, že postrádaly úèinné mechanismy pro prosazování panovníkovy v ù l e : neexistovaly m o d e r n í , dobøe organizované policejní složky, nebyly možnosti r y c h l é komunikace na velké vzdálenosti, žádné k o n t r o l n í kamery, žádné fascikly informací o životì prùmìrných obèanù. Bylo tedy relativnì jednoduché se vyhnout kontrole.
95. Øíká se, že žijeme ve s v o b o d n é spoleènosti, protože máme urèité množství ústavnì zanícených práv. A l e tato práva nejsou tak dùležitá, jak se zdá. Stupeò o s o b n í svobody
96. C o se týèe našich ústavních práv, vezmìme n a p ø í k l a d do ú v a h y svobodu tisku. Nechceme samozøejmì toto právo potírat: je velice úèinným nástrojem k omezování kon-
78
161
79
centrace politické moci a k udržení odstupu od tìch, kteøí mají politickou moc, a to odkrýváním jejich chybných krokù. Masové sdìlovací prostøedky jsou vìtšinou ovládány velkými organizacemi integrovanými v systému. Každý, kdo má jen trochu penìz, si mùže nechat cokoliv vytisknout, nebo to mùže rozšiøovat pomocí Internetu a podobnì, ale to, co má øíci, je zaplavováno širokou škálou materiálù v y d á v a n ý c h médii, a nebude tedy mít žádný praktický dopad. Pro vìtšinu jednotlivcù a malých skupin je témìø nemožné mít nìj a k ý v l i v na spoleènost. V e z m ì t e nás (FC) jako pøíklad. Kdybychom se nikdy nedopustili žádného násilí a pøedložili tento spis nìjakému nakladateli, nebyl by p r a v d ì p o d o b n ì pøijat. Kdyby byl pøijat a publikován, nepøitáhl by pravdìpodobnì mnoho ètenáøù, protože vìtší z á b a v a je bavit se mediálními poøady než èíst støízlivý esej. I kdyby tento spis mìl mnoho ètenáøù, vìtšina z nich by brzy zapomnìla, co èetli, protože by mìli hlavy zaplavené m n o ž s t v í m materiálù, které j i m média pøedkládají. Abychom pøinesli naše poselství
veøejnosti s nìjakou nadìjí na trvající úèinek, museli jsme zabít nìkolik lidí.
97. Ústavní práva jsou do jisté míry užiteèná, ale nezaruèují více, než co m ù ž e být nazváno buržoazní koncepcí svobody. Podle této buržoazní koncepce je svobodný èlovìk v zásadì element spoleèenského stroje a má pouze urèitý soubor pøedepsaných a omezených svobod; svobod, které jsou urèeny více ke službì potøebám spoleèenského stroje nežli potøebám jednotlivce. Buržoazní svobodný èlovìk má tedy ekonomickou svobodu, protože ta pomáhá rùstu a pokroku; má svobodu tisku, protože veøejná kritika potlaèuje chybné j e d n á n í politických v ù d c ù : m á p r á v o na spravedlivý soud, p r o t o ž e u v ì z n ì n í z rozmaru m o c n ý c h by bylo š p a t n é pro s y s t é m . Toto b y l j e d n o z n a è n ì postoj S i m o n a B o l i vara. L i d é si podle nìj zasluhovali svobodu pouze tehdy, když j i používali pro hájení zájmù pokroku (pokroku, jak jej p o j í m á buržoazie). J i n í b u r ž o a z n í m y s l i t e l é p o d o b n ì
80
8 i
pøistupovali ke svobodì jako k pouhému prostøedku kolektivizace. Chester C. Tan vysvìtluje na s. 202 v Èínském politickém myšlení dvacátého století názory kuomintangského vùdce Chu Chan-mina: Èlovìku se dostává práv, protože je èlenem spoleènosti a jeho Život ve spoleèenství taková práva požaduje. Spoleèenstvím myslel Chu celou národní spoleènost. A na stranì 259 Tan vyhlašuje, že podle Carsum Èanga (Èang Èchun-mei, hlava státní socialistické strany v Èínì) musí být svoboda používaná ve shodì se zájmy státu a lidí jako celku. A l e co je to za svobodu, kterou èlovìk má jenom proto, aby jí užíval pouze tak, jak mu nìkdo pøedepisuje? Koncepce svobody „ F C " nemá nic spoleèného s koncepcemi Bolivara, Chu, Èanga èi jiných buržoazních teoretikù. Problémem takovýchto teoretikù je, že uèinili vývoj a aplikaci sociálních teorií svojí náhradní èinností. Tyto teorie jsou následnì urèeny více službì potøebám tìchto teoretikù než potøebám lidí, kteøí mají tu smùlu, že žijí ve spoleènosti, na niž jsou tyto teorie aplikovány.
82
(jg V tomto oddíle je zapotøebí ještì jedné poznámky: není dobré se domnívat, že èlovìk má dostatek svobody pouze proto, že ØÍKÁ, že jí má dostatek. Svoboda je èásteènì omezována psychologickou kontrolou, kterou si lidé neuvìdomují, a navíc pøedstavy mnoha hdí o tom, co svobodu vytváøí, jsou øízeny více spoleèenskými konvencemi než jejich skuteènými potøebami. Napøíklad mnoho levièákù p ø e s o c i a l i z o v a n é h o typu p r a v d ì p o dobnì øekne, že vìtšina lidí, vèetnì nich samotných, je s o c i a l i z o v á n a spíše m é n ì n e ž více, a pøesto pøesocializovaní levièáci platí tvrdou psychologickou daò za tento v y s o k ý stupeò socializace.
Nìkolik základních historických pravidel 99. V e z m ì m e historii j a k o sumu d v o u komponentù: promìnlivý komponent, který sestává z nepøedvídaných událostí, které se neøídí ž á d n ý m viditelným vzorcem, a k o m -
si
ponent stálý, tvoøený dlouhodobými historickými trendy. Budeme se zde zabývat tìmito dlouhodobými trendy.
100. P R V N Í P R A V I D L O . J e - l i uèinìna M A L Á zmìna, která ovlivní dlouhotrvající historický trend, bude úèinek teto zmìny témìø vždy doèasný - tento trend se brzy vrátí do svého pùvodního stavu. (Pøíklad: reformní hnutí zamýšlející vymýtit politickou korupci ve spoleènosti má málokdy delší než pouze k r á t k o d o b ý efekt; døíve èi p o z d ì j i se reformátoøi unaví a korupce se vplíží zpátky. Hladina politické korupce v dané spoleènosti má tendenci zùstávat stálá nebo se mìní pouze pomalu, jak se spoleènost vyvíjí. Obyèejnì bývá politické proèiš•ování permanentní, pouze je-li doprovázeno úèinnými sociálními z m ì n a m i ; M A L Á zmìna ve spoleènosti nestaèí.) Pokud se malá zmìna v dlouhotrvajícím historickém trendu ukáže být permanentní, je to pouze proto, že zmìna vede smìrem, k t e r ý m se j i ž ubírá tento trend. Tento trend
84
tec
l y není z m ì n ì n ,
pouze posunut o krok
vpøed.
101. P r v n í p r a v i d l o je t é m ì ø t a u t o l o g i í . Kdyby nìjaký trend nebyl stabilní s ohledem na malé zmìny, nahodile by bloudil a nesledoval urèený smìr; jinými slovy, vùbec by se nejednalo o dlouhodobý trend.
102. D R U H É P R A V I D L O . Pokud je provedena zmìna, která je dostateènì velká, aby mohla permanentnì zmìnit dlouhodobý historický trend, z m ì n í spoleènost jako celek. Jinými slovy, spoleènost je systém, ve kterém jsou všechny èásti navzájem provázané a nelze permanentnì zmìnit žádnou dùležitou èást, aniž by se zároveò zmìnily ostatní èásti.
103. T Ø E T Í P R A V I D L O . Pokud je provedena zmìna, která je dosti velká, aby permanentnì zmìnila d l o u h o d o b ý trend, nemohou
85
být následky pro spoleènost jako celek dopøedu pøedvídatelné. (Pokud rùzné j i n é spoleènosti neprošly stejnou z m ì n o u a nezakus i l y s t e j n é n á s l e d k y . V tomto p ø í p a d ì lze empiricky pøedvídat, že jiná spoleènost, která projde stejnou zmìnou, zakusí pravdìpodobnì tytéž následky.)
104. È T V R T É P R A V I D L O . Nový typ spoleènosti n e m ù ž e být navržen na papíøe. To jest, n e m ù ž e t e si pøedem naplánovat novou formu spoleènosti, potom j i založit a oèekávat, že bude fungovat podle plánu.
105. Tøetí a ètvrté pravidlo vychází z mnohotvárnosti lidských spoleèností. Z m ì n a v lidském chování ovlivní ekonomiku spoleènosti a její životní prostøedí; ekonomika bude ovlivòovat prostøedí a naopak a zmìny v ekonomice budou ovlivòovat lidské chování složit ý m , n e p ø e d v í d a t e l n ý m z p ù s o b e m atd. Sí•
86
pøíèin a následkù je pøíliš složitá, než aby mohla být rozmotána a pochopena.
106. PÁTÉ P R A V I D L O . L i d é si v ì d o m ì a racionálnì nevybírají formu své spoleènosti. Spoleènosti se vyvíjejí procesem spoleèenského vývoje a nejsou pod racionální lidskou kontrolou.
107.
Páté pravidlo je následkem ètvrtého.
108. Ilustrace: podle prvního pravidla, pokus o sociální reformu v š e o b e c n ì funguje smìrem, kterým se s p o l e è n o s t stejnì vyvíjí (takže pouze urychluje z m ì n u , ke které by stejnì došlo). Jinak má pouze pomíjivý úèinek, takže spoleènost brzy sklouzne zpìt do svých starých kolejí. A b y se d o s á h l o trvalé zmìny ve smìru vývoje jakéhokoli dùležitého aspektu spoleènosti, reforma nestaèí a je za-
87
potøebí revoluce. (Revoluce n e z n a m e n á nezbytnì ozbrojené povstání èi svržení vlády.) Podle d r u h é h o pravidla revoluce nikdy nezmìní pouze jeden aspekt spoleènosti a podle tøetího pravidla nastávají zmìny, které revolucionáøi nikdy neèekali ani po nich netoužil i . Podle ètvrtého pravidla, když revolucionáøi èi utopisté ustanoví nový typ spoleènosti, nikdy nefunguje tak, jak bylo plánováno.
109. Nejinak je tomu v pøípadì americké revoluce. Americká revoluce nebyla revolucí v pravém smyslu slova, ale válka nezávislosti n á s l e d o v a n á p o m ì r n ì dalekosáhlou politickou reformou. Zakládající otcové nezmìnili smìr vývoje americké spoleènosti, ani se o to nesnažili. Pouze uvolnili vývoj americké spoleènosti z brzdícího vlivu britské vlády. Pol i t i c k á reforma n e z m ì n i l a ž á d n ý z á k l a d n í trend, pouze posunula americkou politickou kultùm jejím pøirozeným smìrem vývoje. Britská spoleènost, jejímž výhonkem byla spoleè-
nost americká, se pøedtím dlouhou dobu vyvíjela ve smìru u k á z k o v é demokracie. Už pøed válkou o nezávislost provádìli Amerièané znaèný stupeò ukázkové demokracie v koloniálních shromáždìních. Politický systém daný ústavou byl založen na modelu britského systému a k o l o n i á l n í c h s h r o m á ž d ì n í . Znaènì ho pozmìnili, samozøejmì - nemùže být pochyb, že zakládající otcové uèinili velmi dùležitý krok. A l e byl to krok po cestì, po které již anglicky mluvící svìt putoval. Dùkazem je, že Británie a v š e c h n y její kolonie, které byly obydleny pøedevším potomky Britù, skonèily se systémy ukázkové demokracie v zásadì shodnými s demokracií Spojených státù. Kdyby zakládající otcové ztratili nervy a nepodaøilo by sc j i m podepsat Deklaraci nezávislosti, náš dnešní život by se nijak výraznì nelišil. Možná bychom mìli tìsnìjší vazby s Británií a místo Kongresu a prezidenta mìli parlament a premiéra. Ž á d n á velká zmìna. Americká revoluce tudíž není výjimkou z našich pravidel, ale jejich dobrou ilustrací.
110. È l o v ì k musí ale aplikovat tato pravidla rozumnì. Jsou vyjádøena nepøesným jazy. kem, který umožòuje volnou interpretaci, a je m o ž n o v nich nalézt výjimky. Pøedkládáme tedy tato pravidla ne jako nedotknutelné zákony, ale jako pøibližné metody èi prùvodce m y š l e n í , které mohou è á s t e è n ì poskytnout protijed n a i v n í m pøedstavám o budoucnosti spoleènosti. Tato pravidla bychom mìli mít ustaviènì na mysli a kdykoliv èlovìk dojde k závìru, který je s nimi v rozporu, mìl by peèlivì pøehodnotit své myšlení a uchovat si tento závìr pouze tehdy, má-li pro nìj dobré, pádné dùvody.
Industriálnì-technologická spoleènost n e m ù ž e být reformována 111. Pøedchozí pravidla pomáhají ukázat, jak b e z n a d ì j n ì obtížné by bylo reformovat industriální s y s t é m tak, aby nebyla dotèena p o s t u p n ì se z u ž u j í c í sféra n a š í svobody.
90
Existuje postupná tendence datující se pøinejmenším zpìt do p r ù m y s l o v é revoluce, kdy technologie posiluje systém za vysokou cenu lidské svobody a místní autonomie. Proto jakákoli pøíležitost ochránit svobodu od technologie bude p ø e c h o d n á , brzy pøelitá proudem historie. Pokud by byla dosti silná, aby mìla trvání, zmìnila by podstatu celé naší spoleènosti. Tak by tomu bylo podle prvního a druhého pravidla. A navíc, pokud by spoleènost byla zmìnìna nepøedvídatelným zpùsobem, bylo by to veliké riziko. Dostateènì velké pøíležitosti, které by pøinesly trvalou zmìnu ve prospìch svobody, by nebyly pøijaty, protože by byly chápány jako smrtelný zásah do spoleènosti. Takže jakékoli pokusy o reformu by byly pøíliš krotké, než aby mohly být efektivní. I kdyby pøíležitosti, dosti velké na to, aby pøinesly trvalou zmìnu, byly pøijaty, byly by staženy zpìt, jakmile by vyšly najevo jejich rozkladné úèinky. Permanentní zmìny ve prospìch svobody by mohly tedy pøinést pouze osoby, pøipravené pøijmout radikální, nebezpeènou a nepøedvídatelnou zmì-
nu celého systému. Jinými slovy, revoluci náøi, ne reformátoøi.
112. Lidé, kteøí se bojí zachránit svobodu aniž by obìtovali takzvané pøednosti technologie, budou navrhovat naivní schémata nìjaké nové formy spoleènosti, která by smíøila svobodu s t e c h n o l o g i í . N e h l e d ì na fakt, že lidé, kteøí nìco navrhují, zøídka pøedkládají nìjaké praktické prostøedky, pomocí kterých by pøedevším mohla být tato nová forma spoleènosti založena. Ze ètvrtého pravidla vyplývá, že i kdyby tato nová forma spoleènosti byla jednou založena, zhroutila by se nebo by pøinesla výsledky velice odlišné, než jaké byly oèekávány.
113. Tudíž i pouze teoreticky se zdá velice nepravdìpodobné, že by mohl být nalezen nìjaký zpùsob zmìny spoleènosti, který by smíøil svobodu s moderní technologií. V nìkolika dalších o d d í l e c h pøesnìji z d ù v o d n í m e ,
92
* . svoboda a t e c h n o l o g i c k ý pokrok proè j nesluèitelné. js o u
Omezení svobody je v industriální spoleènosti nevyhnutelné 1)4. Jak bylo vysvìtleno v odstavcích 65 až 67 a 70 až 73, moderní èlovìk je vtahován do sítì pravidel a omezení a jeho osud závisí na èinech jemu vzdálených osob, jejichž rozhodnutí n e m ù ž e ovlivnit. T o n e n í n á h o d n é a není to ani výsledek libovùle a r o g a n t n í c h byrokratù. Systém M U S Í úzce regulovat l i d ské chování, aby mohl fungovat. V práci musí lidé dìlat, co se j i m øekne, jinak by v ý r o b a byla u v r ž e n a do chaosu. B y r o k r a t é M U S Í BÝT o m e z o v á n i strohými pravidly. Dovolit jakoukoli osobní volnost snížit byrokracii by rozložilo systém a vedlo k o b v i n ì n í z nespravedlnosti, protože jednotliví byrokraté by používali své volnosti rùzným z p ù s o b e m . Je pravda, že j i s t á o m e z e n í n a š í svobody by
rody jsou vìci, kterým se dìti uèí, v pøirozené harmonii s pøirozenými lidskými i m p u l sy. N a p ø í k l a d u a m e r i c k ý c h i n d i á n ù se chlape' uèili aktivním venkovním dovednos- což je pøesnì to, co mají chlapci rádi. A ] v naší spoleènosti jsou dìti nuceny studovat technické pøedmìty, což vìtšina ráda nemá.
mohla být e l i m i n o v á n a , ale VŠEOBECNÌ V Z A T O je omezení našich životù velkými organizacemi nezbytné pro fungování industri. álnì-technologické spoleènosti. Výsledkem je pocit bezmocnosti na stranì prùmìrného èlovìka. Je však možné, že formální omezení budou mít tendenci být postupnì nahrazována psychologickými nástroji, které nás donutí chtít dìlat to, co po nás chce systém. (Propaganda ', vzdìlávací techniky, programy duševního zdraví atd.)
t e m
e
14
116. Díky k o n s t a n t n í m u tlaku, který systém vyvíjí, aby zmìnil lidské chování, existuje postupný nárùst poètu lidí, kteøí se nemohou nebo nechtìjí pøizpùsobit p o ž a d a v k ù m spoleènosti: paraziti sociálního státu, vyznavaèi kultù, r e b e l o v é proti v l á d ì , r a d i k á l n í ochránci životního prostøedí, outsideøi a odpùrci všeho druhu.
115. S y s t é m M U S Í nutit lidi chovat se z p ù s o b e m , který se stále více vzdaluje pøirozenému vzorci lidského chování. Napøíklad systém potøebuje vìdce, matematiky a inženýry. Nemùže bez nich fungovat. Je tedy vyvíjen veliký tlak na dìti, aby v tìchto oblastech vynikaly. Pro dospívající lidskou bytost není pøirozené trávit vìtšinu svého èasu studiem u psacího stolu. N o r m á l n í dospívající chce trávit svùj èas v aktivním kontaktu se s k u t e è n ý m s v ì t e m . M e z i p r i m i t i v n í m i ná-
117. V každé technologicky vyspìlé spoleènosti M U S Í osud jedince záviset na rozhodnutích, která n e m ù ž e ž á d n ý m z á s a d n í m zpùsobem o s o b n ì ovlivnit. T e c h n o l o g i c k á
95
94
I
spoleènost se nemùže rozdrobit na menší, au. t o n o m n í komunity, protože v ý r o b a závisí na kooperaci velikého množství lidí. Když nìjaké rozhodnutí ovlivní, ø e k n ì m e , milion lidí pak má každý ovlivnìný jedinec v prùmìru podíl j e d n é milióntiny na tomto rozhodnutí. V praxi to obvykle probíhá tak, že rozhodnutí vydávají pøedstavitelé veøejnosti èi zástupci korporací èi techniètí specialisté. A l e i když o rozhodnutí hlasuje veøejnost, poèet volièù je tak veliký, že individuální hlas je zanedbatelný. Vìtšina lidí tedy není schopna vážnì ovlivnit velká rozhodnutí, která pùsobí na jejich životy. Neexistuje žádný zpùsob, jak toto v technologicky vyspìlé spoleènosti zmìnit. Systém se pokouší øešit tento problém pomocí propagandy, aby pøinutil lidi C H T Í T rozhodnutí, která byla za nì uèinìna. A l e i v pøípadì, že by toto øešení mìlo naprostý úspìch a bylo ku prospìchu lidí, bude ponižující. 171
118. Konzervativci a nìkteøí další navrhují více místní autonomie. Místní komunity kdy-
96
si autonomii mìly, ale taková autonomie se stává stále ménì možnou, protože místní komunity zaèínají být stále více vtahovány a závislé na široce rozšíøených systémech, jako jsou veøejné podniky, p o è í t a è o v é sítì, d á l nice, masmédia, moderní systém zdravotnictví. Proti autonomii pùsobí také fakt, že technologie a p l i k o v a n á na jednu lokalitu èasto ovlivní lidi v j i n ý c h , vzdálených lokalitách. Používání pesticidù èi chemikálií blízko nìjakého toku mùže kontaminovat zásoby vody stovky mil po proudu, p o d o b n ì skleníkový efekt ovlivòuje celý svìt.
119. Tento s y s t é m neexistuje a n e m ù ž e existovat k u s p o k o j o v á n í l i d s k ý c h p o t ø e b . Namísto toho je to lidské chování, které má být m o d i f i k o v á n o , aby se hodilo p o t ø e b á m tohoto systému. Toto n e m á nic s p o l e è n é h o s politickou èi sociální ideologií, která mùže pøedstírat, že øídí technologický systém. Je to chyba technologie, protože systém není øízen ideologií, ale technickou n u t n o s t í . ' Tento 18
97
s y s t é m s a m o z ø e j m ì m n o h é l i d s k é potøeby uspokojuje, ale všeobecnì vzato, èiní tak p . ze do té míry, která je výhodná pro systém Jsou to potøeby systému, které jsou svrchované, n i k o l i v potøeby lidské bytosti. Napøíklad s y s t é m zabezpeèuje l i d i potravinami protože kdyby všichni hladovìli, nemohl by fungovat. Slouží psychickým potøebám èlovìka kdykoli je to P O H O D L N É , protože by nemohl fungovat, kdyby pøíliš mnoho lidí propadalo depresím nebo se bouøilo. A l e tento systém z dobrých, solidních, praktických d ù v o d ù m u s í vynakládat na lidi trvalý tlak, aby vymodeloval jejich chování podle potøeb systému. H r o m a d í se pøíliš mnoho odpadu? V l á d a , m é d i a , vzdìlávací s y s t é m , ochránci ž i v o t n í h o p r o s t ø e d í , všichni nás zaplavují masovou propagandou o recyklaci. Je zapotøebí více technického personálu? Sbor hlasù pøesvìdèuje dìti, aby studovaly techniku. N i kdo se n e p o z a s t a v í a nezeptá, není-li nehum á n n í nutit dospívající, aby trávili vìtšinu èasu studiem pøedmìtù, které vìtšina z nich nenávidí. Když vyuèení dìlníci pøijdou o práo u
98
j kvùli technickému pokroku a m u s í se re^alifikovat, nikdo se neptá, jestli to pro nì není ponižující, když se s nimi takto zachází, jednoduše se bere jako samozøejmost, že se každý musí sklonit pøed technickou nutností z dobrého dùvodu: kdyby byly lidské potf by nadøazeny nad technickou nezbytnost, nastaly by ekonomické problémy, nezamìstnanost, nedostatek èi j e š t ì n ì c o h o r š í h o . Koncept duševního zdraví je v naší spoleènosti všeobecnì definován mírou, ve které se jedinec chová v souladu s potøebami systému a èiní tak bez viditelných známek stresu. c
a
e
120. Snahy o vytvoøení prostoru pro smysl úèelu a pro autonomii uvnitø systému nemají vìtší váhu než žert. N a p ø í k l a d jistý podnik, místo aby chtìl po každém svém zamìstnanci, aby sestavil pouze jednu èást nìjakého katalogu, vyžadoval, aby všichni sestavili celý katalog, což j i m mìlo dát pocit smysluplnosti a ú s p ì c h u . N ì k t e r é podniky se pokusily umožnit svým z a m ì s t n a n c ù m v jejich práci
99
více samostatnosti, ale toto m ù ž e být z prak. tických dùvodù provádìno pouze v omezené míøe. Zamìstnanci nikdy nejsou samostatní pokud se jedná o koneèné cíle - jejich samostatné úsilí nikdy nemùže vést smìrem, který si sami o s o b n ì urèí, ale pouze smìrem cílù jejich zamìstnavatele, jako jsou pøežití a rùst daného podniku. Každý podnik by brzy mohl zavøít krám, kdyby dovolil svým zamìstnancùm jednat jinak. Podobnì v jakémkoliv podniku v socialistickém systému musí zamìstnanci své úsilí s m ì ø o v a t k c í l ù m podniku, jinak by tento podnik nesloužil zámìrùm systému jako jeho souèást. Opìt z èistì technických dùvodù není možné, aby jednotlivci èi malé skupiny mìli v industriální spoleènosti mnoho samostatnosti. Dokonce majitel malého podniku m á vìtšinou pouze omezenou samostatnost. K r o m ì n u t n é vládní regulace je omezován faktem, že musí zapadat do ekonomického systému a pøizpùsobovat se jeho požadavkùm. Napøíklad, k d y ž nìkdo vyvine novou technologii, d r o b n ý podnikatel tuto technologii musí užívat, a• chce nebo ne, aby
100
s
e udržel v soutìži. Spatné stránky technolo-
gie nemohou být oddìleny od dobrých
strá-
nek.
121. Dalším dùvodem, proè nemùže být industriální spoleènost reformována pro dobro svobody, je, že moderní technologie je ucelený systém, kde všechny složky jsou závislé jiných. Nemùžete se zbavit špatných složek a uchovat si pouze ty dobré. V e z m ì m e si pøíklad m o d e r n í m e d i c í n y . Vývoj l é k a ø s k é vìdy z á v i s í na vývoji chemie, fyziky, biologie, poèítaèové vìdy a ostatních. V y s p ì l é zpùsoby léèby vyžadují n á k l a d n é v y b a v e n í špièkovou technikou, které mùže poskytnout pouze technologicky pokroèilá, ekonomicky bohatá spoleènost. Je jasné, že velkého pokroku v medicínì nelze dosáhnout bez technologického systému a všeho, co s ním souvisí. n a
122. I kdyby bylo m o ž n é d o s á h n o u t pokroku v medicínì bez technologického systé-
101
mu, sám by pøinesl jistá zla. Pøedpokládejme napøíklad, že byl vynalezen lék na cukrovku L i d é s genetickou dispozicí k cukrovce by b y l i schopni pøežít a reprodukovat jako všichni ostatní. Pøirozený výbìr genù cukrovky by se zastavil a tyto geny by se rozšíøily mezi populací. (Toto se mùže dít do jisté míry už dnes, protože cukrovka, i když je nevyléèitelná, m ù ž e být kontrolována p o m o c í inzulínu.) Stejná situace nastane u mnoha j i n ý c h chorob, ke kterým je populace kvùli genetické degradaci náchylná. Jediné øešení m ù ž e pøinést nìjaký e u g e n i c k ý program èi rozsáhlé genetické inženýrství lidských bytostí, takže v budoucnu nebude èlovìk výtvorem pøírody èi n á h o d y èi Boha (to záleží na v a š e m náb o ž e n s t v í èi filosofii), ale v y r o b e n ý m produktem.
123. Jestli máte dojem, že už N Y N I zasahuje velká vláda do vašeho života pøíliš mnoho, jenom poèkejte, až zaène vláda regulovat genetické vybavení vašich dìtí. Taková regu-
102
lace by nevyhnutelnì následovala po zavedení genetického inženýrství lidských bytostí, protože následky neregulovaného genetického inženýrství by byly katastrofické. ' 19
124. Obvyklou reakcí na takovéto snahy je zaèít hovoøit o lékaøské etice. A l e zákon o lékaøské etice nebude ochraòovat svobodu na úkor pokroku medicíny; situaci pouze zhorší. Zákon o etice a p l i k o v a n ý na g e n e t i c k é i n ženýrství bude ve s v é m výsledku p r o s t ø e d kem regulace genetického vybavení lidí. N ì kdo ( p r a v d ì p o d o b n ì vìtšinou vyšší s t ø e d n í tøída) rozhodne, že taková a taková aplikace genetického inženýrství je etická a j i n á ne, takže nakonec budou aplikovat na genetické vybavení široké populace své v l a s t n í hodnoty. I kdyby b y l zákon o etice postaven na naprosto demokratickém základì, vìtšina bude aplikovat s v é vlastní hodnoty na j a k o u k o l i menšinu, která by mohla mít odlišný názor na to, co je etické využití genetického inženýrství. Jediný zákon etiky, který by doopravdy
103
chránil svobodu by byl ten, který by zakázal J A K É K O L I genetické inženýrství u lidských bytostí, a mùžete si být jisti, že takový zákon nebude nikdy v t e c h n o l o g i c k é spoleènosti pøijat. Ž á d n ý z á k o n , který by redukoval genetické inženýrství na minimum, dlouho neobstojí, protože pokušení reprezentované nesmírnou silou biotechnologie bude neovladatelné, obzvláštì proto, že pro vìtšinu lidí se mnoho jejích aplikací bude zdát jasnì a n e p o c h y b n ì dobrých (vymýcení tìlesných a duševních chorob, poskytnutí tak o v ý c h schopností, které lidé potøebují do dnešního svìta). Genetické inženýrství bude n e v y h n u t e l n ì š i r o c e u ž í v á n o , ale pouze v souladu s potøebami industriálnì-technologického systému. '
technologie je daleko mocnìjší sociální síla neustále zasahuje do svobody O P A K O V A NÝMI kompromisy. P ø e d s t a v t e si dva sousedy: na p o è á t k u mají oba stejné m n o ž s t v í pùdy, a ' jeden je s i l n ì j š í n e ž d r u h ý . T e n silnìjší požaduje od d r u h é h o kus jeho pùdy, n však o d m í t n e . S i l n ý øekne: „Tak dobrá, udìláme kompromis. Dej m i pùlku toho, co c h c i " Slabý n e m á na výbìr, tudíž na to pøistoupí- Z a nìjakou dobu požaduje silný soused další kus p ù d y , z n o v u se to ø e š í k o m promisem atd. Tím, že silnìjší pøinutí slabšího k øadì k o m p r o m i s ù , získá nakonec v š e c h n u jeho pùdu. A tak je tomu v konfliktu m e z i technologií a svobodou. a
e
t e
20
126. Nyní vysvìtlíme, proè je technologie mocnìjší sociální síla než touha po svobodì. Technologie je m o c n ì j š í sociální síla n e ž touha po s v o b o d ì 125. Není m o ž n é vytvoøit TRVALÝ kompromis mezi technologií a svobodou, protože
104
127. Technologický pokrok, který se nejeví jako ohrožování svobody, j i pozdìji zaène ohrožovat velmi v á ž n ì . N a p ø í k l a d motori-
105
zovaná doprava. Èlovìk se zprvu pohyboval po vlastních nohách kam chtìl, aniž by sledoval nìjaká d o p r a v n í omezení, a byl nezávislý na podpùrných technologických systémech. Když byla zavedena motorová vozidla zdálo se, že jeho svobodu zvyšují. Nebrala chodci ž á d n o u svobodu, nikdo nemusel vlastnit automobil, pokud nechtìl, a každý, kdo si automobil d o b r o v o l n ì k o u p i l , mohl cestovat daleko rychleji než chodec. A l e zavedení m o t o r i z o v a n é dopravy brzy zmìnilo spoleènost tak, že omezilo lidskou svobodu pohybu. Když vzrostl poèet automobilù, nastala nutnost intenzivnì regulovat jejich užívání. V autì, zvláštì v hustì obydlených oblastech, si èlovìk prostì nemùže jet, kam se mu zachce, svým vlastním tempem. Jeho pohyb je øízen proudem dopravy a dopravními pøedpisy. Èlovìk je svazován rùznými povinnostmi: potøebuje ø i d i è s k ý p r ù k a z , m u s í projít testy, znovu si obnovovat registraci, pojištìní, provádìt údržbu kvùli bezpeènosti, platit mìsíèní splátky. A navíc, používání motorizované dopravy už není dobrovolné. Od dob za-
106
vedení m o t o r i z o v a n é dopravy se z m ì n i l o uspoøádání mìst takovým zpùsobem, že vìtšina lidí n e m ù ž e d o c h á z e t do práce p ì š k y , nakupovat èi se rekreovat bez auta, t a k ž e MUSI být závislí na motorizované d o p r a v ì . Jinak musí používat veøejné dopravy, v tomto pøípadì mají nad s v ý m pohybem m é n ì kontroly, než když sami øídí auto. Dokonce chodcova svoboda je dnes velice o m e z e n á . Ve mìstì se m u s í neustále zastavovat a èekat u semaforù, které jsou zaøízeny tak, že slouží p ø e d e v š í m a u t o m o b i l o v é d o p r a v ì . Kráèet po dálnici mimo mìsto je kvùli motorizované dopravì nebezpeèné a nepøíjemné. (Všimnìte si dùležitého bodu, j e n ž jsme i l u strovali na pøíkladu motorizované dopravy: když je zaveden n o v ý è l á n e k technologie, jenž mùže jednotlivec pøijmout nebo ne, záleží pouze na jeho v o l b ì , n e m u s í n u t n ì ZÙSTAT d o b r o v o l n ý m . V mnoha pøípadech nová technologie z m ì n í s p o l e è n o s t tak, že jsou nakonec lidé P Ø I N U C E N I j i používat.)
107
128. Zatímco technologický pokrok JAKO C E L E K neustále zužuje sféru naší svobody každá technická vymoženost J A K O TAKOVÁ se zdá být potøebná. Elektøina, instalace vody a odpadu, rychlá komunikace na velké vzd á l e n o s t i . . . jak by mohl è l o v ì k proti tìmto v ì c e m nìco namítat, èi proti j i n ý m èetným t e c h n i c k ý m v y m o ž e n o s t e m , k t e r é uèinili spoleènost moderní? B y l o by absurdní bránit se, napøíklad zavedení telefonu. Nabídl mnoho v ý h o d a ž á d n é n e v ý h o d y . A l e jak jsme vysvìtlili v odstavcích 59 až 76, všechny tyto technické vymoženosti dohromady vytvoøily svìt, ve kterém je osud p r ù m ì r n é h o èlovìka už ne v jeho rukou èi v rukou jeho sousedù a pøátel, ale v rukou politikù, zástupcù velkých korporací a vzdálených, anonymních technikù a byrokratù, na nìž n e m á jako jednotlivec žádný v l i v . " Stejný proces bude pokraèovat v budoucnu. V e z m ì m e kupøíkladu genetické inženýrství. M á l o k d o se bude bránit zavedení genetické techniky, která vymýtí dìdièné choroby. Viditelnì neškodí a uchrání 2
108
d mnohého utrpení. A l e veliké množství genetických v y l e p š e n í , b r á n o dohromady, promìní lidskou bytost v technický produkt nebude s v o b o d n ý m v ý t v o r e m n á h o d y (nebo Boha, to záleží na vašem náboženském vyznání). 0
a
129. Dalším dùvodem, proè je technologie takovou mocnou sociální silou, je, že v rámci dané s p o l e è n o s t i pochoduje t e c h n o l o g i c k ý vývoj pouze j e d n í m s m ì r e m , k t e r ý nikdy nemùže být p o z m ì n ì n . Jakmile je technická inovace jednou zavedena, lidé se na ní obvykle stávají z á v i s l ý m i , dokud není nahrazena jinou, j e š t ì d o k o n a l e j š í inovací. N a n o v é m èlánku technologie se lidé nestávají závislí pouze jako j e d i n c i , ale dokonce se na n ì m stává z á v i s l ý c e l ý s y s t é m . ( P ø e d s t a v t e si napøíklad, co by se stalo, kdyby b y l zrušen dnešní poèítaèový systém.) Proto se systém mùže posouvat pouze j e d n í m smìrem - k j e š tì vìtší technologizaci. Technologie bude
109
opakovanì nutit svobodu ustoupit o krok zpìt - dokud nebude svržen celý technologický systém.
j3l Technikové ( p o u ž í v á m e tento termín v širokém smyslu k popisu všech, kteøí se vìnují speciálnímu úkolu vyžadujícímu školení) j í tendenci být tak ponoøeni do své práce ( vé náhradní èinnosti), že k d y ž mezi jejich technickou prací a svobodou vyvstane konflikt, témìø vždy se rozhodnou pro svoji technickou práci. To je zøetelné v práci vìdcù, ale setkáváme se s tím i jinde: u výchovných pracovníkù, humanitárních skupin, ochráncù pøírody, kteøí neváhají použít propagandu èi jiné psychologické techniky na pomoc k dosažení svých chvályhodných cílù. Korporace a vládní agentury neváhají, pokud to shledají užiteèným, shromažïovat informace o jednotlivcích bez ohledu na jejich soukromí. Právním zastupitelstvím jsou èasto nepohodlná ústavní práva p o d e z ø e l ý c h a è a s t o naprosto nevinných lidí a dìlají vše, co mohou dìlat legálnì (nebo nìkdy nelegálnì), aby tato práva omezili èi obešli. Vìtšina v ý c h o v n ý c h pracovníkù, vládních ú ø e d n í k ù a s o u d n í c h úøedníkù vìøí ve svobodu, s o u k r o m í a ústavní práva, m a
s
130. Technologie postupuje velikou rychlostí a ohrožuje svobodu v mnoha rùzných bodech zároveò (pøelidnìnost, pravidla a omezení, vzrùstající závislost jedincù na velkých organizacích, propaganda a jiné psychologické techniky, genetické inženýrství, invaze do soukromí pomocí kontrolních zaøízení a poèítaèù atd.) A b y se odstranila J E D I N Á hrozba svobody, musel by nastat dlouhý, složitý sociální boj. T i , kteøí chtìjí bránit svobodu, jsou zaplavováni neskuteèným množstvím nových útokù a rychlostí, kterou se vyvíjejí, proto se stávají patetickými a pøestanou klást odpor. Bojovat proti k a ž d é h r o z b ì zvláš• by bylo marné. Úspìchu by mohlo být dosaženo pouze bojem proti technologickému systému jako celku; ale to je revoluce, nikoli reforma.
110
11 1
ale pokud se tyto dostanou do konfliktu s iejich prací, obvykle mají pocit, že jejich èinnost je dùležitìjší.
bariéry, jak získávat víc a víc kontroly nad jednotlivci a jak je uèinit vždy více závislé na systému.
132. Je z n á m o , že lidé všeobecnì pracují lépe a usilovnìji, pokud touží po odmìnì, než k d y ž se p o k o u š e j í vyhnout trestu èi negativním dùsledkùm. Vìdci a jiní technici jsou motivováni hlavnì odmìnou, které se j i m dostává z jejich p r á c e . A l e ti, kteøí odporují t e c h n o l o g i c k é invazi do svobody, pracují, aby se vyhnuli negativnímu dùsledku, a následkem je, že je jenom málo tìch, kteøí pracují dobøe a vytrvale na tomto odstrašujícím ú k o l u . K d y b y reformátoøi n ì k d y dosáhli v ý r a z n é h o vítìzství, které by se jevilo jako s c h o p n é v y s t a v ì t pevnou bariéru mezi budoucí erozí svobody prostøednictvím technologického pokroku, vìtšina by ve svém úsilí ustala a obrátila svoji pozornost k pøíjemnìjším s n a h á m . A l e vìdci by byli stále zaneprázdnìni ve svých laboratoøích a postupující technologie by našla zpùsoby, bez ohledu na
133. Žádná sociální opatøení, a• zákony, instituce, zvyky èi etické zákony nemohou poskytnout permanentní ochranu proti technologii- Historie ukazuje, že v š e c h n a sociální opatøení jsou pøechodná; nakonec se všechna zmìní nebo zhroutí. A l e technologické vymoženosti jsou permanentní v rámci dané c i v i lizace. Pøedstavme si, že by bylo m o ž n é dosáhnout nìjaká s o c i á l n í o p a t ø e n í , k t e r á by uchránila lidské bytosti pøed tím, aby na nì bylo aplikováno genetické inženýrství, èi je uchránila pøed tím, aby bylo aplikováno zpùsobem o h r o ž u j í c í m svobodu a d ù s t o j n o s t . Technologie by však stále è e k a l a . D ø í v e èi pozdìji by se toto sociální o p a t ø e n í zrušilo. Pravdìpodobnì døíve, vzhledem k rychlosti zmìn v naší spoleènosti. Genetické inženýrství by zahájilo invazi do sféry naší svobody a tato invaze by byla n e o d v o l a t e l n á (pokud
112
by se nerozpadla celá technologická civiliz _ ce). Jakékoli iluze o d o s a ž e n í èehokoli pom o c í sociálních o p a t ø e n í bere b ì ž n é dìní v legislativì životního prostøedí. Pøed nìkolika lety se zdálo, že existují bezpeèné legální bariéry ochraòující alespoò pøed NÌKTERÝMI nejhoršími formami ú p a d k u životního prostøedí. Zmìní se politický vítr a bariéry se zaènou rozpadat. a
134. Ze všech pøedešlých dùvodù je technologie mocnìjší sociální silou než touha po svobodì. A l e toto prohlášení vyžaduje dùležité bližší urèení. Z d á se, že b ì h e m nìkolika pøíštích desetiletí projde industriálnì-technologický s y s t é m v á ž n ý m i otøesy zpùsobenými ekonomickými a ekologickými problémy a pøedevším problémy lidského chování (odcizení, rebelie, nepøátelství a rùzné sociální a psychické potíže). Doufáme, že otøesy, kterými p r a v d ì p o d o b n ì systém projde, zpùsobí jeho pád, nebo jej pøinejmenším natolik oslabí, takže dojde k revoluci a bude úspìš-
11 4
ná. Potom v tu chvíli touha po svobodì dokáže, že je mocnìjší než technologie.
135. V odstavci 125 jsme použili analogie slabého souseda, k t e r ý je okraden s i l n ý m sousedem, který uchvátí všechnu jeho pùdu tím, že ho pøinutí k øadì kompromisù. A l e teï si p ø e d s t a v m e , že silný soused o n e m o c n í a není schopný se bránit. Slabý soused mùže donutit s i l n é h o , aby mu jeho p ù d u v r á t i l , nebo ho mùže zabít. Jestliže ho nechá žít a pouze ho pøinutí, aby mu jeho pùdu vrátil, je blázen, protože až se ten silný uzdraví, zase si všechnu pùdu pøivlastní. Jedinou rozumnou alternativou pro toho slabšího je silného zabít, dokud k tomu má pøíležitost. Stejnì tak musíme znièit industriální systém, dokud j e nemocný. Jesliže uèiníme kompromis a necháme ho se z jeho nemoci uzdravit, nakonec všechnu naši svobodu rozmetá. Jednodušší sociální problémy se ukázaly být nezvládnutelné.
1 15
136. Pokud se nìkdo ještì stále domnívá že by bylo m o ž n é reformovat tento systém tak, aby svoboda nebyla technologií dotèena, a• si uvìdomí, jak neobratnì a vìtšinou neús p ì š n ì se n a š e s p o l e è n o s t v y p o ø á d a l a l a se sociálními problémy, které jsou daleko jednodušší a pøímoèaøejší. Tento systém kromì j i n é h o n e z v l á d l zastavit ú p a d e k životního prostøedí, politickou korupci, obchodování s drogami èi týrání v rodinách.
frakcemi, z nichž nìkteré mají pøevahu v jedné, nìkteré v j i n é chvíli. L i n i e boje se m ì n í s pohybujícím se proudem veøejného mínìní. Není to racionální, proces a ani nevede ke vèasnému a úspìšnému øešení tohoto problému. Velké sociální problémy, pokud se v ù bec vyøeší, jsou j e n o m z ø í d k a nebo v ù b e c øešeny p o m o c í racionálního, propracovaného plánu. Pouze se vyøeší samy bìhem procesu, ve kterém rùzné soutìžící skupiny prosazující svùj vlastní (obvykle krátkodobý) o s o b n í zájem ' dojdou (vìtšinou š•astnou n á h o d o u ) k nìjakému více èi m é n ì stabilnímu modu v i vendi. P r a v i d l a , f o r m u l o v a n á v o d s t a v c í c h 100 až 106, vlastnì zpochybòují, zda m ù ž e být racionální, dlouhodobé sociální plánování VÙBEC úspìšné. 23
137. Vezmìme napøíklad problémy životního prostøedí. Zde je konflikt hodnot pøímoèarý: ekonomická výhodnost versus zachování n ì k t e r ý c h našich p ø í r o d n í c h zdrojù pro naše vnuky. ' A l e na toto téma slyšíme pouze samé žvanìní od lidí, kteøí mají moc, matou se pojmy a neexistuje žádná jasná, trvalá linie èinu a neustále h r o m a d í m e ekologické p r o b l é m y , se kterými budou muset žít naši vnuci. Pokusy øešit ekologické problémy se skládají z bojù a kompromisù mezi rùznými 22
116
138. Je tedy jasné, že lidstvo má pøinejlepším velice omezenou kapacitu pro øešení i relativnì pøímoèarých sociálních problémù. Jak tedy h o d l á øešit daleko složitìjší a s u b t i l n í
117
problém smíøení svobody s technologií? Technologie poskytuje významné materiální výhody, zatímco svoboda je abstrakce znamenající r ù z n é vìci pro rùzné l i d i a její ztrátu je l e h k é zatemnit propagandou a k v ì t n a t ý m i øeèmi.
oprávnìné z á s a h y do svobody). Toto n e n í pouze náš názor. Význaèní sociologové (napø. Q. Wilson) z d ù r a z n i l i v ý z n a m socializace lidí efektivnìjším zpùsobem.
Revoluce je j e d n o d u š š í n e ž reforma 139. A všimnìte si významného rozdílu: Je možné, že napøíklad naše ekologické problémy budou tøeba jednoho dne vyøešeny podle racionálního, propracovaného plánu. A l e pokud se to stane, bude to pouze proto, že øešit tyto problémy je dlouhodobým zájmem tohoto systému. A l e v zájmu systému N E N I chránit svobodu èi autonomii malých skupin. Naopak je v zájmu systému kontrolovat lidské c h o v á n í co nejširším z p ù s o b e m . ' Tedy zatímco praktické dùvody mohou nakonec pøinutit s y s t é m , aby zaujal nìjaký racionální, prozíravý postoj k ekologickým problémùm, stejnì praktické d ù v o d y p ø i n u t í s y s t é m regulovat lidské chování ještì tìsnìji (nejlépe n e p ø í m ý m i prostøedky, které z a m a s k u j í ne-
140. Doufáme, že jsme ètenáøe pøesvìdèili, že systém nemùže být reformován zpùsobem, který by smíøil svobodu s technologií. Jediným zpùsobem øešení je vypoøádat se s celým industriálnì-technologickým s y s t é m e m . To vyžaduje revoluci, ne nezbytnì ozbrojenou, ale rozhodnì radikální a zásadní zmìnu podstaty spoleènosti.
24
1 18
141. L i d é mají tendenci se d o m n í v a t , ž e protože revoluce vyžaduje daleko vìtší zmìnu než reforma, je obtížnìjší j i uskuteènit. V e skuteènosti je revoluce za urèitých podmínek jednodušší než reforma. Dùvodem je to, že re-
119
v o l u è n í h n u t í m ù ž e podnítit intenzitu èinu jak to reforma neumí. Reformní hnutí pouz nabízí øešení urèitých spoleèenských problémù. Revoluèní hnutí nabízí øešení všech problémù jednou ranou a vytvoøení zcela nového svìta; poskytuje urèitý ideál, pro který lidé podstupují velké riziko a pøinášejí veliké obìti. Z tohoto dùvodu by bylo daleko snadnìjší svrhnout c e l ý t e c h n o l o g i c k ý s y s t é m nežli zavést efektivní, permanentní o m e z e n í vývoje a p l i k a c í nìjakého j e d n o t l i v é h o segmentu technologie, jako je napøíklad genetické inženýrství. A l e za urèitých vhodných podmínek se velké množství lidí mùže vášnivì zasvìtit revoluci proti industriálnì-technologickému s y s t é m u . Jak jsme poznamenali v odstavci 132, reformátoøi snažící se omezit urèité aspekty technologie budou pracovat tak, aby se vyhnuli negativním dùsledkùm. A l e revolucionáøi pracují, aby získali mocnou o d m ì n u naplnìní svých revoluèních pøedstav - a proto pracují usilovnìji a vytrvaleji n e ž reformátoøi. e
242. Reforma je vždy omezena strachem bolestných následkù, pokud zmìny dojdou pøíliš daleko. A l e pokud jednou nìjakou spoleènost zachvátí revoluèní horeèka, lidé jsou ochotni podstoupit pro blaho revoluce neomezené strádání. Toto bylo j a s n ì u k á z á n o ve Francouzské a R u s k é revoluci. Je možné, fe v takovém pøípadì pouze menšina spoleènosti doopravdy provede revoluci, ale tato menšina je dostateènì poèetná a aktivní a stává se tak dominantní silou spoleènosti. O revoluci bude j e š t ì p ø í l e ž i t o s t více h o v o ø i t v odstavcích 180 až 205. z
Kontrola l i d s k é h o c h o v á n í 143. O d poèátkù civilizace musely organizované spoleènosti vynakládat tlak na lidi ve jménu fungování sociálního organismu. Tyto tlaky se od spoleènosti ke spoleènosti velmi rùznily. N ì k t e r é tlaky j s o u fyzické ( u b o h á
121 120
strava, nadmìrná práce, zneèištìní ovzduší), nìkteré jsou psychologické (hluk, pøelidnìnost, nucení lidí, aby své chování pøizpùsobili pøedstavám spoleènosti). V minulosti byla lidská pøirozenost v prùmìru konstantní nebo se v j i s t é m í ø e lišila pouze v rámci daných mezí. Postupnì byly spoleènosti schopné manipulovat lidmi jenom omezenì. Když míra lidské trpìlivosti byla pøekroèena, obrátilo se to horšímu: rebelie, kriminalita, korupce, vyhýbání se práci, deprese a jiné duševní problémy, zvyšování úmrtnosti, snižování porodnosti nebo nìco j i n é h o , takže se spoleènost buï rozpadla nebo se stalo její fungování natolik neúèinné, že byla (rychle èi postupnì, dobytím, zchátráním èi evolucí) nahrazena j i nou, úèinnìjší formou spoleènosti. ' 25
144. Lidská pøirozenost tedy mìla v minulosti ve vývoji spoleèností jistá omezení. Lidé mohli být manipulováni pouze do jisté míry. A l e dnes tomu m ù ž e být jinak, protože mo-
122
derní technologie vyvíjí z p ù s o b y modifikování lidských bytostí.
145. Pøedstavte si s p o l e è n o s t , k t e r á vystaví lidi podmínkám, ve kterých jsou strašlivì neš•astní. Dá j i m tedy drogy, aby jejich neštìstí odstranily. Science fiction? Toto se v naší spoleènosti již do j i s t é míry d ì j e . Je v š e o becnì z n á m o , že v p o s l e d n í c h d e s e t i l e t í c h výraznì stoupá klinická deprese. V ì ø í m e , ž e je to vinou n a r u š e n í m o c e n s k é h o procesu, jak jsme vysvìtlili v odstavcích 59 až 76. A l e i když se mýlíme, vzrùstající deprese je jistì výsledkem N Ì J A K Ý C H podmínek, které existují v dnešní spoleènosti. Místo, aby tyto podmínky odstranila, dává moderní spoleènost l i dem antidepresivní pilulky. Výsledkem je, že antidepresiva jsou p r o s t ø e d k e m modifikace vnitøního stavu jedince t a k o v ý m z p ù s o b e m , který mu umožòuje tolerovat s o c i á l n í podmínky, které by jinak netoleroval. (Ano, víme, že deprese je èasto ryze genetického pùvodu.
123
Zmiòujeme se zde o takových pøípadech, kde hraje dominantní roli prostøedí.)
146. Drogy, které ovlivòují mysl, jsou pouze pøíkladem metod kontroly lidského chování, které vyvíjí moderní spoleènost. Všimnìme si nìkterých jiných metod.
147. Zaènìme s faktem, že existují techniky kontroly. Skryté videokamery jsou nyní p o u ž í v á n y ve vìtšinì o b c h o d ù a na mnoha j i n ý c h místech, poèítaèe jsou používány ke shromažïování a zpracovávání znaèného m n o ž s t v í informací o j e d n o t l i v c í c h . Takto získané informace znaènì zvyšují efektivitu fyzického násilí (napø. prosazování zákonù). ' Potom tu jsou metody propagandy, kterým poskytují m a s m é d i a efektivní pojítka. Výkonné techniky byly vyvinuty pro vítìztví ve volbách, prodej produktù, ovlivòování veøejn é h o mínìní. Z á b a v n í p r ù m y s l slouží jako dùležitý psychologický nástroj systému, mož26
124
ná dokonce když servíruje veliké porce sexu a násilí- Zábava poskytuje modernímu èlovìku základní p r o s t ø e d e k úniku. K d y ž je pohlcován televizí, videem atd., z a p o m í n á na stres, úzkost, frustraci, neuspokojení. M n o h o primitivních národù, když nemusejí zrovna pracovat, spokojenì sedí celé hodiny a nedìlají vùbec nic, protože jsou v klidu se sebou samými i se s v ì t e m . A v š a k vìtšina moderních lidí musí být neustále zamìstnávána èi bavena, jinak se zaènou nudit, jinak jsou nepokojní, neklidní, nervózní.
148. J i n é techniky zasahují h l o u b ì j i n e ž p ø e d c h o z í . V z d ì l á n í už n e n í pouhou z á l e žitostí plácnutí dítìte po zadku, když n e u m í látku, a p o h l a z e n í po hlavièce, k d y ž j i zná. Stává se vìdeckou technikou kontrolující v ý voj dítìte. Sylvánova vzdìlávací centra napøíklad mají veliký úspìch v motivování dìtí ke studiu. V mnoha standardních školách jsou také s vìtším èi menším úspìchem používány psychologické techniky. Rodièe jsou vzdìlá-
125
váni v rodièovských technikách, jejichž cílem je donutit dìti pøijímat fundamentální hod noty systému a chovat se tak, jak to systém p o v a ž u j e za v h o d n é . Programy duševního zdraví, intervenèní techniky, psychoterapie atd. jsou zdánlivì urèeny k blahu jedincù, ale v praxi obyèejnì slouží jako metody nutící jedince myslet a chovat se tak, jak to vyžaduje systém. (Zde se nejedná o rozpor; jedinec, jehož postoje èi chování ho pøivedou do konfliktu se systémem, bojuje proti síle, která je pøíliš mocná, než aby j i mohl pøekonat èi z ní uniknout, proto bude p r a v d ì p o d o b n ì trpìt stresem, frustrací, p o r a ž e n e c t v í m . V tomto smyslu systém jedná pro blaho jedince, když mu vymývá mozek, aby se pøizpùsobil.) Týrání dìtí je jako celek a viditelný jev zavrhován vìtšinou, ne-li všemi kulturami. Muèení dìtí z triviálního èi m a l i c h e r n é h o dùvodu je cosi, co pobuøuje k a ž d é h o . A l e mnoho psychologù interpretuje koncept týrání ve vìtší šíøi. Je plácnutí po zadku použité jako souèást racionálního a propracovaného systému disciplíny formou týrání? Tato otázka bude
126
leoneènì v y ø e š e n a t í m , zda p l á c n u t í vede k chování, kterým se èlovìk dobøe zaøadí do existujícího spoleèenského systému. V praxi slovo týrání bývá interpretováno tak, že zahrnuje jakoukoli metodu výchovy dìtí, která produkuje c h o v á n í s y s t é m u n e p o h o d l n é . Když tedy jdeme za prevenci zøejmé, bezduché krutosti, programy prevence týrání dìtí vedou ke kontrole l i d s k é h o c h o v á n í systémem.
149. Výzkum bude zøejmì stále z v y š o v a t efektivitu psychologických technik pro kontrolování lidského c h o v á n í . A l e d o m n í v á m e se, že samotné psychologické techniky nebudou p r a v d ì p o d o b n ì dostaèující, aby se lidé pøizpùsobili t a k o v é spoleènosti, jakou vytváøí technologie. Pravdìpodobnì budou muset být používány metody biologické. V této souvislosti jsme j i ž zmínili používání drog. Neurologie m ù ž e poskytnout nové z p ù s o b y modifikování lidského nitra. Genetické inženýrství se už zaèíná vyskytovat ve formì ge-
1 27
nové terapie a není dùvod se nedomnívat, že t a k o v é metody nebudou jednou používány k modifikaci tìch tìlesných a s p e k t ù , které ovlivòují mentální funkce.
150. Jak jsme se zmínili v odstavci 134 i n d u s t r i á l n í spoleènost zøejmì vstupuje do o b d o b í v á ž n é h o stresu, èásteènì díky probl é m ù m l i d s k é h o c h o v á n í a è á s t e è n ì kvùli e k o n o m i c k ý m a e k o l o g i c k ý m problémùm. V ý z n a è n á proporce e k o n o m i c k ý c h a ekologických problémù systému je výsledkem zpùsobu, j a k ý m se lidé chovají. Odcizení, nízké s e b e v ì d o m í , deprese, nepøátelství, rebelie; dìti, které nechtìjí studovat, mladistvé gangy, nelegální používání drog, znásilòování, týrání dìtí a jiné zloèiny, nebezpeèný sex, tìhotenství mladistvých, rùst populace, politická korupce, rasová nenávist, e t n i c k é spory, hoøké ideologické konflikty (napø. ty, které jsou pro v ý b ì r versus ty, které j s o u pro život), politický extremismus, terorismus, sa-
128
botáže, p r o t i v l á d n í s k u p i n y , n e n á v i s t n é skupiny- Toto v š e c h n o o h r o ž u j e s a m o t n é pøežití s y s t é m u . S y s t é m bude D O N U C E N použít všech m o ž n ý c h p r o s t ø e d k ù kontroly lidského chování.
151. Sociální rozklad, který je dnes viditelný, r o z h o d n ì n e n í v ý s l e d k e m p o u h é náhody. Mùže být j e d i n ì v ý s l e d k e m životních podmínek, který systém lidem dává. (Zdùraznili jsme, že nejdùležitìjší z tìchto podmínek je narušení m o c e n s k é h o procesu.) Pokud se systému podaøí zavést nad lidským chováním úèinnou kontrolu, aby si zajistil své vlastní pøežití, bude pøekonán n o v ý pøedìl v lidské historii. Z a t í m c o døíve hranice lidské trpìlivosti v y v á ø e l y l i m i t y v ý v o j e s p o l e è n o s t í (jak jsme vysvìtlili v odstavcích 143, 144), industriálnì-technologická s p o l e è n o s t bude schopna projít tìmito limity modifikováním lidských bytostí, a• už metodami psychologickými, biologickými nebo obojími. V bu27)
129
doucnu se sociální systém nebude pøizpùs bovat p o t ø e b á m lidí. Naopak, lidé se bud pøizpùsobovat potøebám systému.
dìtí Možná, že si nìkterý z tìchto rodièù neøeie, aby èlovìk musel projít speciálním tréninkem, aby získal práci a myslí si, že jeho dítìti by nemusel být vypláchnut mozek, aby e stalo poèítaèovým fandou. A l e co mohou dìlat? Nemohou z m ì n i t s p o l e è n o s t a jeho dítì by mohlo být n e z a m ì s t n a n é , kdyby nemìlo jistou odbornost. Tak ho pošle k S y l vánovi. s
152. V š e o b e c n ì vzato, t e c h n o l o g i c k á kontrola l i d s k é h o c h o v á n í nebude pravdìp o d o b n ì zavedena z t o t a l i t á r n í h o zámìru nebo dokonce z v ì d o m é touhy omezit lidskou svobodu. ' Každý nový krok v prosazování kontroly nad lidským myšlením bude brán jako racionální odpovìï na nìjaký prob l é m , kterému spoleènost èelí, jako je léèení alkoholismu, redukování zloèinnosti èi nucení m l a d ý c h lidí studovat v ì d u a techniku. V mnoha pøípadech pro to bude humanitární ospravedlnìní. Napøíklad když psychiatr pøedepíše antidepresiva depresivnímu pacientov i , viditelnì to dìlá pro jeho dobro. B y l o by n e h u m á n n í nepodat lék tomu, kdo jej potøebuje. K d y ž rodièe pošlou dìti do Sylvánova vzdìlávacího centra, aby tam byly zmanipulovány a zapálily se nadšením pro svá studia, dìlají to, protože j i m záleží na blahu svých 28
130
153. Kontrola lidského chování tedy nebude zavedena jako nìjaké vykalkulované rozhodnutí úøadù, ale procesem sociální evoluce (avšak RAPIDNÍ evoluce). Tento proces bude nezadržitelný, protože každý pokrok jako takový se bude zdát pøínosem, nebo pøinejmenším zlo zavedení tohoto pokroku se bude zdát menší, než by tomu bylo, kdyby zaveden nebyl (viz odstavec 127). Napøíklad propaganda je používána pro mnoho d o b r ý c h úèelù, jako jsou odmítání týrání dìtí èi nenávisti. ' Sexuální výchova je užiteèná, ale efekt sexuální výchovy (podle míry úspìšnosti) je vy14
131
t v á ø e n í si s e x u á l n í c h postojù mimo rodinu a odevzdávání j i do rukou státu reprezentovaného státním školským systémem.
154. Pøedstavme si, že je objeven biologický rys, který zvyšuje pravdìpodobnost, že z dítìte vyroste kriminálník, a pøedstavme si nìjakou genovou terapii, která m ù ž e tento rys odstranit. N e u d ì l a t to by bylo nehumánní p r o t o ž e dítì, z kterého by vyrostl kriminálník, by m ì l o hrozný život. A l e mnoho nebo vìtšina primitivních spoleèností m á ve srovnání s naší spoleèností nízkou kriminalitu, i k d y ž n e m a j í ž á d n é špièkové technologické metody výchovy dìtí ani tvrdé systémy trestu. Protože není dùvod pøedpokládat, že více moderních než primitivních lidí má vrozené násilnické sklony, vysoký stupeò naší kriminality musí být zpùsoben tlaky, které na lidi vyvíjejí moderní podmínky, kterým se mnozí nemohou nebo nechtìjí pøizpùsobit. Postupy o d s t r a n ì n í z l o è i n e c k ý c h t e n d e n c í jsou pøi-
132
nejmenším èásteènì z p ù s o b e m , jak vytvoøit i lidí prefabrikáty, které by vyhovovaly potøebám systému. ' 29
155. N a š e spoleènost v ì t š i n o u považuje jakýkoliv zpùsob m y š l e n í èi c h o v á n í , které jsou systému n e p o h o d l n é , za nemoc. Je to zdánlivì pøijatelné, protože když jedinec nezapadá do systému, z p ù s o b u j e to újmu jak jemu, tak je to problém pro spoleènost. M a n i pulace jednotlivcem, aby se pøizpùsobil systému, je tedy léèba nemoci a tudíž dobrá vìc.
156. V odstavci 127 jsme poukázali na to, že je-li používání nové technické vymoženosti Z P O È Á T K U d o b r o v o l n é , n e m u s í n u t n ì dobrovolným Z Ù S T A T , protože nová technologie má tendenci mìnit spoleènost takovým zpùsobem, že se pro jedince stává obtížným èi nemožným bez používání této technologie fungovat. Toto se také vztahuje na techno-
133
logii lidského c h o v á n í . Ve svìtì, ve kterém vìtšina dìtí m u s í procházet nìjakým programem, který je nauèí zápalu pro studia, musí být vìtšinou rodiè pøinucen nechat své dítì takovýmto programem projít, protože pokud to neudìlá, z dítìte vyroste, øeèeno nadnesenì, ignorant a tudíž nezamìstnatelný. Nebo si pøedstavme, že je vynalezena biologická léèba, která bez nežádoucích vedlejších úèinkù vysoce zredukuje p s y c h i c k ý stres, kterým trpí mnoho lidí v naší spoleènosti. Jestliže se najde velké množství lidí ochotných podstoupit tuto léèbu, bude obecná úroveò stresu ve spoleènosti r e d u k o v á n a , a s y s t é m tak bude moci tlaky, p r o d u k u j í c í stres, j e š t ì zvýšit. Vlastnì se zdá, ž e se nìco takového už dìje s jedním z nejdùležitìjším spoleèenských psychologických nástrojù spoleènosti, který lidem umožòuje redukovat stres (nebo alespoò z nìho d o è a s n ì uniknout), totiž s masovou zábavou (viz odstavec 147). Úèastnit se masové zábavy je dobrovolné: Ž á d n ý zákon n á m nepøikazuje sledovat televizi, poslouchat rádio nebo èíst èasopisy. A l e masová zá-
134
bava je prostøedek úniku a redukce stresu, na kterém se vìtšina z nás stala závislými. K a ž dý si stìžuje na televizní balast, ale t é m ì ø každý jej sleduje. Nìkolik j e d i n c ù televizní zlozvyk odkoplo, ale t a k o v ý c h , k t e ø í by se dnes obešli bez jakékoli formy m a s o v é zábavy, je hrstka. ( A l e j e š t ì v p o m ì r n ì n e d á v n é historii se vìtšina lidí hezky obešla bez další zábavy, n e ž jakou si každá místní komunita sama vytváøela.) Bez zábavního prùmyslu by systém pravdìpodobnì nebyl schopen na nás nakládat tolik tlakù produkujících stres, jak to èiní.
157. Z a p ø e d p o k l a d u , že industriální spoleènost pøežije, je pravdìpodobné, že technologie nakonec vyvine cosi podobného naprosté kontrole lidského chování. Nade všechnu racionální pochybnost b y l o ustanoveno, ž e lidské myšlení a chování mají p ø e v á ž n ì biologický z á k l a d . Jak demonstrovali e x p e r i mentátoøi, pocity jako hlad, p o t ì š e n í , h n ì v a strach mohou b ý t v y p í n á n y a z a p í n á n y
135
elektrickou stimulací pøíslušných èástí moz ku. Vzpomínky mohou být znièeny poškozením èástí mozku nebo mohou být vyplaveny na povrch elektrickou stimulací. Halucinace mohou být navozeny a nálady zmìnìny pomocí drog. M o ž n á je a možná není nehmotná lidská duše, ale jestli nìjaká existuje, má viditelnì m e n š í moc n e ž b i o l o g i c k é mechanismy lidského chování. Kdyby tomu tak nebylo, výzkumníci by nedokázali tak snadno manipulovat s lidskými pocity a chováním za použití drog a elektrického proudu.
158. Zøejmì by nebylo praktické, aby mìli všichni lidé v hlavách instalovány elektrody, aby tak mohli být k o n t r o l o v á n i úøady. Ale fakt, že jsou lidské myšlenky a pocity tak otevøené biologické intervenci, ukazuje, že prob l é m kontroly l i d s k é h o c h o v á n í je hlavnì technický problém; problém neuronù, hormonù a komplexních molekul; problém, který je snadno pøístupný v ì d e c k é m u útoku. S ohledem na to, jak n e o b y è e j n ì rychle øeší naše
136
spoleènost t e c h n i c k é p r o b l é m y , je n a d e v š í pochybnost, že v kontrole lidského c h o v á n í bude uèinìn veliký pokrok.
159. Z a b r á n í odpor v e ø e j n o s t i z a v e d e n í technické kontroly lidského chování? Jistì by tomu tak bylo, kdyby byla technická kontrola avedena jednorázovì. A l e protože technická kontrola bude zavádìna v prùbìhu dlouhých úsekù s m a l ý m i z m ì n a m i , nenastane žádný racionální a efektivní odpor veøejnosti. z
160. T ì m , kteøí si myslí, že toto v š e c h n o zní jako science fiction, sdìlujeme, že vèerejší science fiction je dnešní realita. Prùmyslová revoluce radikálnì zmìnila životní prostøedí a z p ù s o b l i d s k é h o života a dá se pouze èekat, že jak je technologie stále více aplikována na lidské tìlo a mysl, èlovìk sám bude zmìnìn tak radikálnì jako životní prostøedí a bývalý zpùsob života.
137
Lidstvo na køižovatce 161. A l e dostali jsme se daleko pøed histor i i . Jedna vìc je vyvinout v laboratoøi sérii psychologických èi biologických technik p manipulaci s lidským chováním a jiná, zcela odlišná, je integrovat tyto techniky do fungu. jícího spoleèenského systému. Ta druhá vìc je daleko složitìjší problém. Napøíklad jestliže techniky psychologie v z d ì l á v á n í bezpoc h y b n ì vcelku d o b ø e fungují v pokusných školách, kde byly vyvinuty, n e m u s í být nutnì jednoduché je efektivnì aplikovat do našeho systému vzdìlávání. V í m e , j a k á vìtšina našich škol je. Uèitelé jsou pøíliš zaneprázdnìní odebíráním nožù a zbraní dìtem, než aby na nich aplikovali nejnovìjší techniky, jak z nich udìlat poèítaèové fandy. Tedy pøes všechny technické vymoženosti, které se týkají lidského chování, nebyl dosud s y s t é m v kontrolování lidí nijak výraznì úspìšný. Lidé, jejichž chování je vcelku d o b ø e pod kontrolou systému, jsou typy, k t e r é b y c h o m m o h l i nazvat buržoazní. A l e existuje vzrùstající poèet lidí,
kteøí jsou tak èi onak rebely proti systému: pøíživníci, party mladých kultistù, satanisté, nacisté, radikální ochránci životního prostøedí, milicionáøi atd.
ro
138
162. Systém je permanentnì zaneprázdnìn zoufalým bojem s pøekonáváním jistých problémù, které ohrožují jeho pøežití, mezi nimiž jsou nejdùležitìjší problémy lidského chování. Pokud se systému podaøí získat dost rychle dostateènou kontrolu nad lidským chováním, pravdìpodobnì pøežije. Jinak se zhroutí. Myslíme si, že tento problém nastane bìhem nìkolika pøíštích desetiletí, øeknìme za ètyøicet nebo sto let.
163. P ø e d p o k l á d e j m e , že s y s t é m k r i z i nìkolika pøíštích dekád pøežije. D o té doby bude muset vyøešit, nebo pøinejmenším dostat pod kontrolu, z á k l a d n í p r o b l é m y , k t e r ý m èelí, p ø e d e v š í m p r o b l é m socializace lidských bytostí; to z n a m e n á uèinit l i d i dosta-
139
hování bude regulováno; stejnì jako si mohou dnes naši politikové a zástupci korporací udržet svá m o c e n s k á postavení pouze pokud jejich c h o v á n í z ù s t á v á v j i s t ý c h , p o n ì k u d ohranièených mezích. c
teènì poslušnými, aby jejich chování už systém neohrožovalo. Až se to uskuteèní, nebude zøejmì žádná další p ø e k á ž k a pro rozvoj technologie, a ta se p r a v d ì p o d o b n ì bude vyvíjet ke svému logickému konci, což bude naprosté ovládnutí všeho na Zemi, vèetnì lidských bytostí a ostatních dùležitých organismù. Systém se stane ucelenou, monolitickou organizací, nebo bude více èi ménì fragment o v á n a skládat se z m n o ž s t v í organizací koexistujících ve vztahu, který bude zahrnovat jak elementy kooperace a soutìže, stejnì jako dnes, a vláda, korporace a ostatní velké organizace spolu budou jak spolupracovat, tak soutìžit. Lidská svoboda povìtšinou zmizí, protože jedinci a malé skupiny se nebudou schopné bránit velkým organizacím vyzbroj e n ý m supertechnologií a arzenálem vyspìl ý c h p s y c h o l o g i c k ý c h a b i o l o g i c k ý c h pros t ø e d k ù manipulace s l i d s k ý m i bytostmi, vedle kontrolních a d o n u c o v a c í c h nástrojù. Skuteènou moc bude mít pouze malý poèet lidí, a i ti budou mít p r a v d ì p o d o b n ì velice omezenou svobodu, p r o t o ž e r o v n ì ž jejich
140
164. Nemyslete si, že systém pøestane v y víjet další techniky kontroly lidského chování a pøírody, jakmile pøekoná krizi nìkolika budoucích desetiletí, a že další kontrola už nebude k pøežití systému zapotøebí. Naopak, jakmile skonèí tìžké èasy, systém zvýší svoji kontrolu nad l i d m i a p ø í r o d o u d ù k l a d n ì j i , protože už nebude sužován tìžkostmi, které nyní b ì ž n ì z a ž í v á . P ø e ž i t í není z á k l a d n í m motivem rozšiøování kontroly. Jak jsme v y svìtlili v odstavcích 87 až 90, je pro techniky a vìdce jejich práce náhradní èinností; to znamená, že svoji potøebu moci uspokojují øešením technických problémù. Budou to i nadále dìlat s neutuchajícím zápalem a mezi nejzajímavìjší a n e j l á k a v ì j š í p r o b l é m y k ø e š e n í bude pochopit lidské tìlo a mysl a zasahovat
14 1
do jejich vývoje. Samozøejmì pro dobro lidstva.
165. A l e pøedstavme si, že na druhé stranì se stresy pøicházejících desetiletí ukážou být pro s y s t é m pøíliš mnoho. P o k u d se systém zhroutí, mùže nastat období chaosu, problémové èasy podobné tìm, které byly už v historii v rùzných epochách zaznamenány. Není m o ž n é pøedvídat, co se z t ì c h t o problémových èasù vynoøí, ale v každém pøípadì bude lidstvu dána nová šance. Nejvìtším nebezpeè í m je, že industriální spoleènost se možná zaène rekonstituovat bìhem nìkolika prvních let po p á d u . Bude s a m o z ø e j m ì mnoho lidí (pøedevším tìch, co budou hladovìt po moci), kteøí budou toužit znovu spustit továrny.
166. T i , kteøí nenávidí otroctví, do kterého v r h á industriální systém lidstvo, mají tudíž dva úkoly. Z a prvé, musíme pracovat na zvyšování spoleèenských stresù v systému, aby
142
e zvýšila pravdìpodobnost, že se rozpadne, ebo bude dostateènì oslaben, aby byla možná revoluce proti nìmu. Za druhé, jestli bude systém dostateènì oslaben, je nutno vyvinout a propagovat ideologii, která je proti technologii a industriální spoleènosti. A taková ideologie p o m ù ž e zaruèit, jestliže a k d y ž se industriální spoleènost zhroutí, že její zbytky nebude možno obnovit a systém rekonstituovat. Továrny budou muset být znièeny, technická literatura spálena atd. s
n
Lidské utrpení 167. Industriální systém se zhroutí ne pouze jako výsledek r e v o l u è n í akce. Revoluèní útok ho nezraní, dokud nepovedou jeho vnitøní vývojové p r o b l é m y k velice v á ž n ý m nesnázím. Takže pokud se systém zhroutí, bude to buï spontánnì, nebo procesem, který bude èásteènì spontánní, ale pomohou mu revolucionáøi. Pokud bude pád náhlý, zemøe mno-
143
ho l i d í , p r o t o ž e s v ì t o v á populace natolik vzrostla, že už se dokonce nemùže bez vyspg. lé technologie zásobit potravou. I kdyby by] pád natolik postupný, že by redukce populace mohla nastat více snižováním porodnosti než z v y š o v á n í m úmrtnosti, proces deindustrializace by b y l p r a v d ì p o d o b n ì velice chaotický a bylo by v n ì m více utrpení. Je naivní si myslet, že by technologie mohla být jednoduše a hladce zastavena, p ø e d e v š í m proto, že technofilové budou usilovnì bojovat na každém kroku. Je tedy kruté pracovat pro rozpad s y s t é m u ? M o ž n á ano, m o ž n á ne. Z a prvé, revolucionáøi nebudou schopni systém svrhnout, dokud nebude mít h l u b o k é problémy a bude tedy nadìje, že se stejnì nakonec rozpadne sám; a èím více se systém rozroste, tím strašnìjší budou následky jeho rozpadu; takže je m o ž n é , že revolucionáøi tím, že jeho rozpad uspíší, sníží rozsah katastrofy.
168. Z a druhé, ztráta svobody a dùstojnosti musí být vyrovnána bojem a smrtí. Pro mno-
144
hé z nás jsou svoboda a dùstojnost dùležitìjší než dlouhý život a vyhnutí se fyzické bolesti. A navíc, všichni musíme jednou zemøít. A možná bude lepší zemøít v boji o pøežití b o za nìjaký úèel, nežli žít prázdný a neúèelný život. ne
169. Z a tøetí, vùbec není j i s t é , že pøežití systému povede k menšímu utrpení, než kdyby se rozpadl. Systém už zpùsobil a neustále pùsobí obrovské utrpení po celém svìtì. Starovìké kultury, které po staletí umožòovaly l i dem mít mezi sebou a prostøedím uspokojivé vztahy, byly rozbity kontaktem s industriální spoleèností a v ý s l e d k e m b y l celý komplex ekonomických, spoleèenských a psychologických problémù. Jedním z efektù pronikání industriální spoleènosti je destabilizace svìtové tradièní kontroly populace. Odtud populaèní exploze se vším, co z n a m e n á . Potom je tu psychické utrpení, které je široce rozšíøené mezi takzvanì š•astnými západními z e m ì m i (viz odstavce 44, 45). Nikdo neví, k èemu do-
145
jde dùsledkem ztenèení ozónu, skleníkovým efektem a dalšími e k o l o g i c k ý m i problémy které ještì nelze pøedpovídat. A jak ukazuje jaderné zbrojení, nová technologie se nemùže udržet mimo dosah diktátorù a nezodpovìdných národù tøetího svìta. Radìji nepøemítat nad tím, co by provedl Irák èi Severní Korea s genetickým inženýrstvím.
170. Ale jdìte! øíkají technofilové. Vìda to všechno spraví! Pøemùžeme hladomor, zrušíme psychické utrpení, uèiníme všechny zdravými a š•astnými! A n o , o v š e m . Totéž øíkali pøed 200 lety. Prùmyslová revoluce mìla rušit bídu, uèinit k a ž d é h o š•astným atd. Skuteèný výsledek byl p o n ì k u d jiný. Technofilové jsou beznadìjnì naivní (nebo sami sebe k l a m o u ) ve s v é m c h á p á n í spoleèenských p r o b l é m ù . N e u v ì d o m u j í si (nebo schválnì ignorují) fakt, že když dochází k velkým zmìnám, i když viditelnì prospìšným, ve spoleènosti, vedou k d l o u h ý m sekvencím dalších
146
zmìn, z n i c h ž je vìtšina n e p ø e d v í d a t e l n ý c h (odstavec 103). Výsledkem je rozklad spoleènosti. Je tedy velice p r a v d ì p o d o b n é , že ve svém pokusu zrušit hlad a nemoci, vyprodukovat poslušné, š•astné lidi a tak dále, stvoøí technofilové spoleèenské systémy se strašlivými problémy, ještì strašlivìjšími, než jsou ty souèasné. Napøíklad, vìdci se vychloubají, že zruší hladomor v y t v o ø e n í m n o v ý c h , geneticky v y r o b e n ý c h j e d l ý c h rostlin. A l e to umožní, aby lidská populace n e o m e z e n ì expandovala, a je známo, že pøelidnìní vede ke zvyšování stresu a agresivity. Toto je pouze jeden pøíklad P Ø E D V Í D A T E L N Ý C H problémù, které vyvstanou. Zdùrazòujeme, jak ukazují minulé zkušenosti, že technický pokrok povede k j i n ý m , novým p r o b l é m ù m spoleènosti daleko rychleji, než bude øešit problémy staré. Technofily tedy è e k á d l o u h é o b t í ž n é období pokusù a omylù, než vychytají chyby svého Udatného nového svìta (pokud vùbec). Mezitím bude velké trápení. T a k ž e není v ù bec jasné, že pøežití industriální spoleènosti
147
bude znamenat ménì utrpení než rozpad této spoleènosti. Technologie zavedla lidstvo do stavu, ze kterého není lehké uniknout.
Budoucnost 171. A l e nyní pøedpokládejme, že industriální spoleènost tìch nìkolik pøíštích desetiletí pøežije a že chyby budou nakonec ze systému vychytány, takže bude hladce fungovat. Jaký systém to bude? Uvážíme nìkolik možností.
172. Nejprve pøedpokládejme, že poèítaèoví vìdci úspìšnì vyvinuli inteligentní stroje, které dokážou dìlat všechno lépe než èlovìk. V tom pøípadì bude zøejmì všechna práce vyk o n á v á n a o b r o v s k ý m i , vysoce organizovanými strojními systémy a nebude tøeba žádn é h o l i d s k é h o úsilí. M ù ž e dojít k jedné ze dvou vìcí. Strojùm bude dovoleno vykonávat všechna rozhodnutí bez lidského dozoru, nebo bude lidská kontrola nad stroji zachována.
148
173. Pokud bude strojùm dovoleno vykonávat všechna rozhodnutí, nelze se dohadovat, jak to dopadne, protože není možné odhadnout, jak se takové stroje mohou chovat. Pouze poukazujeme na to, že osud lidstva bude v moci strojù. N ì k d o m ù ž e tvrdit, že lidstvo nikdy nebude tak bláhové, že by pøedalo všechnu moc strojùm. A l e my nepøedpokládáme ani to, že by lidstvo dobrovolnì pøedalo vládu strojùm, ani že stroje uchopí moc ze své vùle. Pouze pøedpokládáme, že by se lidstvo mohlo lehce dostat do pozice takové závislosti na strojích, že by prakticky nemìlo na vybranou a muselo pøijímat r o z h o d n u t í strojù. Jak bude spoleènost a její p r o b l é m y stále složitìjší a stroje stále inteligentnìjší, lidé stroje nechají, aby za nì stále více rozhodovaly, j e d n o d u š e proto, že strojová rozhodnutí budou p ø i n á š e t lepší v ý s l e d k y n e ž rozhodnutí lidská. Nakonec bude možná dosaženo stadia, kdy budou r o z h o d n u t í nutná k zachování chodu systému tak složitá, že je lidé nebudou schopni inteligentnì zvládnout. V tomto stadiu dojde k úèinné kontrole strojù. Lidé nebudou moci stroje prostì vypnout,
! 49
protože na nich budou natolik závislí, že je jich vypnutí by znamenalo sebevraždu.
174. Je ovšem také možné, že lidská kontrola nad stroji zùstane zachována. V tom pøíp a d ì bude p r ù m ì r n ý èlovìk asi ovládat své v l a s t n í s o u k r o m é stroje, jako je automobil nebo osobní poèítaè, ale øízení velkých systémù strojù bude v rukou vybrané elity - p _ dobnì jak je tomu dnes, ale se dvìma rozdíly. Vzhledem k pokroku techniky bude mít elita vìtší moc nad masami; a protože lidská práce už nebude zapotøebí, masy budou zbyteèné, budou neužiteèným bøemenem systému. Když bude elita n e m i l o s r d n á , j e d n o d u š e se rozhodne lidstvo vyhladit. Pokud bude humánní, použije m o ž n á propagandu èi psychologické nebo b i o l o g i c k é techniky k redukování porodnosti, dokud lidstvo nevyhyne a nezan e c h á svìt elitì. Nebo pokud se elita bude skládat z m ì k k o s r d c a t ý c h liberálù, ujme se m o ž n á role dobrých pastýøù zbytku lidstva. Budou dohlížet na to, aby byly uspokojovány 0
150
fyzické potøeby všech, aby byly všechny dìti vychovávány v psychologicky hygienických podmínkách, aby se každý mohl bavit nìjakým koníèkem a aby všichni, kteøí by snad nebyli spokojeni, museli podstoupit léèbu svého problému. Život nebude mít samozøejmì žádný úèel a lidé budou muset být biologicky èi psychologicky øízeni, buï aby odstranili svoji pptøebu moci, nebo aby jejich touha po moci vysublimovala do nìjaké neškodné zábavy. Tyto øízené lidské bytosti budou možná v takové spoleènosti š•astné, ale zcela urèitì nebudou svobodné. Budou zredukovány na úroveò domácích zvíøat.
175. A l e pøedpokládejme, že se poèítaèovým vìdcùm nepodaøilo vyvinut umìlou inteligenci, a tak zùstala lidská práce nezbytnou. I tak z a è n o u stroje pøebírat stále více jednodušších úkolù a nastane tak stoupající nadbytek lidských pracovníkù s nižším stupnìm schopností. (To se dìje už dnes. Existuje mnoho lidí, pro které je obtížné nebo nemožné
151
získat práci, protože z intelektuálních èi psy. chických dùvodù nemohou dosáhnout úrovnì školení, nezbytného k tomu, aby se stali v souèasném systému užiteènými.) N a ty, kteøí budou z a m ì s t n a n í , budou èinìny stále stoupaj í c í n á r o k y ; budou p o t ø e b o v a t stále více vzdìlávání, stále více schopností, budou muset b ý t spolehlivìjší, pøizpùsobivìjší a poslušnìjší, protože se budou stále více podobat b u ò k á m jednoho o b ø í h o organismu. Jejich úkoly budou stále více specializovanìjší a jejich práce tak bude v jistém smyslu mimo dosah reality skuteèného svìta, bude se koncentrovat pouze na malou èást reality. Systém bude muset p o u ž í t všech d o s t u p n ý c h prostøedkù, a• psychologických èi biologických, aby v y p r o d u k o v a l p o s l u š n é l i d i se schopnostmi, které s y s t é m potøebuje, a aby jeho touha po moci vysublimovala do nìjakého speciálního úkolu. A l e tvrzení, že lidé v takové s p o l e è n o s t i budou muset být poslušní, bude možná vyžadovat upøesnìní. Spoleènost možná shledá soutìživost užiteènou v pøípadì, že budou nalezeny zpùsoby, jak vést sou-
152
tìživost kanály, které budou sloužit potøebám systému. D o k á ž e m e si pøedstavit spoleènost, ve které je nekoneèná soutìž o prestižní místa a moc. A l e vrcholu, na kterém je skuteèná moc, d o s á h n e pouze n ì k o l i k m á l o j e d i n c ù (viz konec odstavce 163). Spoleènost, ve které mùže jedinec uspokojovat svoji touhu po moci pouze tím, že vytlaèuje z cesty velké množství lidí a potlaèuje J E J I C H možnosti získat moc, je odpudivá.
176. È l o v ì k si d o k á ž e p ø e d s t a v i t s c é n á ø e obsahující aspekty více než pouze jedné z možností, které jsme právì probrali. Napøíklad je možné, že stroje p ø e v e z m o u v ì t š i n u p r á c e , která má skuteèný, praktický význam, ale lidé budou z a m ì s t n á v á n i r e l a t i v n ì n e d ù l e ž i t o u prací. Napøíklad se uvažuje, že velký rozvoj služeb by mohl poskytnout lidem práci. Tak by lidé trávili èas leštìním bot d r u h ý m , vozili by jiné lidi v taxících, vyrábìli pro druhé ruèní výrobky, obsluhovali j i n é u stolu. Zdá se nám zcela z a v r ž e n í h o d n é , aby lidstvo takto
153
skonèilo, a pochybujeme, že by lidé nacházeli v t a k o v é m b e z c í l n é m z a m ì s t n á n í své životní naplnìní. Hledali by jiné, nebezpeèné ventily (drogy, zloèin, kulty, nenávistné skupiny), dokud by nebyli biologicky èi psychicky vybaveni k takovému zpùsobu života.
177. N e n í nutno øíkat, že v ý š e naèrtnuté scénáøe nevyèerpávají všechny možnosti. Pouze n a z n a è u j í n á s l e d k y , k t e r é se nám zdají pravdìpodobné. A l e žádné pøijatelné scénáøe, které by byly stravitelnìjší než ty, které jsme právì popsali, si n e d o k á ž e m e pøedstavit. Je víc než pravdìpodobné, že pokud industriálnì-technologický systém pøežije pøíštích 40 až 100 let, vyvine do té doby jisté všeobecné rysy: jednotlivci (pøinejmenším ti burioazního typu, kteøí jsou integrováni v systému a podílejí se na jeho chodu a kteøí mají tudíž veškerou moc) budou závislejší než kdy jindy na v e l k ý c h o r g a n i z a c í c h ; budou více než kdy jindy socializovaní a jejich fyzické a mentální kvality do z n a è n é míry (pravdìpodobnì veliké míry) budou více ty, které do nich byly
154
n a p r o g r a m o v á n y než ty, které budou v ý s ledkem náhody (nebo Boží vùle nebo nìèeho jiného); a cokoli zùstane z pøírody, bude redukováno na zbytky, které budou u c h o v á vány pro vìdecká studia a drženy pod dohledem a spravovány vìdci (a tudíž už nebudou pøirozené). Za dlouhou dobu (øeknìme za nìkolik století) nebude p r a v d ì p o d o b n ì existovat ani lidstvo, ani žádné j i n é dùležité organizsmy tak, jak je z n á m e dnes, p r o t o ž e jakmile zaènete organismy modifikovat pomocí genetického inženýrství, není dùvod se v ž á d n é m b o d ì zastavit, t a k ž e modifikace budou pravdìpodobnì pokraèovat, dokud nebudou èlovìk a ostatní organismy naprosto transformováni.
178. A• se stane cokoliv, je jasné, že technologie vytváøí pro lidské bytosti nové životní a spoleèenské prostøedí radikálnì odlišné od spektra prostøedí, na které se lidstvo pøirozeným výbìrem fyzicky a psychicky adaptovalo. Pokud se èlovìk n e p ø i z p ù s o b í tomuto novému prostøedí pomocí u m ì l é h o pøeprog-
155
rámování, bude se v nìm adaptovat dlouhým a b o l e s t n ý m procesem p ø i r o z e n é h o výbìru První je pravdìpodobnìjší než druhé.
179. B y l o by lepší odhodit celý tento pách n o u c í s y s t é m na s m e t i š t ì a pøijmout nás ledky.
j g l . Jak jsme p r o h l á s i l i v odstavci 166, dva hlavní úkoly dneška jsou podnìcovat sociální stres a nestabilitu v industriální spoleènosti a vyvinout a propagovat ideologii proti technologii a industriálnímu systému. Až bude systém dostateènì vystresován a destabilizován, bude m o ž n á revoluce proti technologii. Vzorec bude p o d o b n ý Francouzské revoluci revoluci v Rusku. Ve francouzské a ruské spoleènosti, které byly desetiletí vùdèí zásluhou svých u z n á v a n ý c h revolucí, se ukázaly stoupající pøíznaky stresu a slabosti. Mezitím byly vyvíjeny ideologie, které nabízely nový pohled na svìt, který byl od pøedchozího zcela odlišný. V pøípadì Ruska pracovali revolucionáøi aktivnì na podkopávání starého øádu. Potom, k d y ž b y l starý systém vystaven dodateènému nátlaku stresu (finanèní krizí ve Francii a vojenskou porážkou v Rusku), byl smeten revolucí. M y navrhujeme cosi podobného, v souladu se stejnou linií. a
Strategie 180. Mnozí technofilové nás všechny berou na totálnì bezstarostnou vyjíždku do neznáma. M n o h o lidí trochu c h á p e , co nám technologický pokrok provádí, ale mají k tomu pasivní pøístup, protože si myslí, že je to nevyhnutelné. A l e my ( F C ) si n e m y s l í m e , že je to n e v y h n u t e l n é . Jsme toho n á z o r u , že se to mùže zastavit, a p o d á v á m e zde nìkolik ukazatelù, jak postupovat a zastavit to.
156
157
182. Nìkdo mùže namítat, že Francouzská revoluce i revoluce v Rusku skonèily nezdarem. A l e vìtšina revolucí m á dva cíle. Jedním je znièit starou formu spoleènosti a druhou je ustanovit novou formu spoleènosti, jak si j i pøedstavují revolucionáøi. Francouzské ani R u s k é revoluci se nepodaøilo (naštìstí!) vytvoøit nový druh spoleènosti, o které snily ale e x i s t u j í c í formu s p o l e è n o s t i úspìšnì svrhly.
183. A l e jakákoliv ideologie, aby se jí dostalo n a d š e n é podpory, m u s í mít pozitivní, stejnì jako negativní ideály; musí být PRO n ì c o stejnì jako P R O T I n ì è e m u . Pozitivní ideál, který navrhujeme, je Pøíroda. To jest, D I V O K Á pøíroda; ty aspekty fungování Zemì a jejích živých bytostí, které jsou nezávislé na l i d s k é správì a prosty lidského zasahování a kontroly. A do divoké pøírody zahrnujeme lidskou pøirozenost, kterou myslíme ty aspekty fungování lidského jedince, které nejsou pøedmìtem regulace ani organizovány spoleè-
158
ností, ale jsou tvorbou náhody, nebo svobodné vùle, nebo Boha (to záleží na vašich náboženských èi filosofických názorech).
184. Pøíroda je z n ì k o l i k a d ù v o d ù dokonalým protikladem technologie. Pøíroda (která je mimo moc s y s t é m u ) je opakem technologie ( k t e r á n e k o n e è n ì h l e d á z p ù s o b y rozšiøování moci systému). Vìtšina lidí bude souhlasit, že pøíroda je krásná; samozøejmì je ohromnì pøitažlivá. Radikální ochránci pøírody UŽ mávají ideologií, která vyvyšuje pøírodu a je proti technologii. * Kvùli pøírodì není nutné vytváøet n ì j a k é c h i m é r i c k é utopie èi nìjaký nový spoleèenský poøádek. Pøíroda se o sebe postará sama: Je to spontánní výtvor, který existoval dlouho pøed lidskou spoleèností, a po nesèetná staletí m n o h é rùzné lidské spoleènosti žily s pøírodou v koexistenci, aniž by jí nìjak nadmìrnì ubližovaly. Až s pøíchodem p r ù m y s l o v é revoluce se vliv lidské spoleènosti stal pro pøírodu skuteènì nièivý. K tomu, aby se uvolnil tlak na pøírodu, není 30
159
potøeba vytváøet nìjaký zvláštní druh spoleèenského systému, je pouze nutné se zbavit industriální spoleènosti. Je jasné, že toto nevyøeší všechny problémy. Industriální spoleènost už pøírodì nesmírnì ublížila a bude trvat dlouho, než se rány zahojí. Nicménì tím, že se z b a v í m e i n d u s t r i á l n í s p o l e è n o s t i , bude vykonáno mnoho. Uvolní se tím nejhorší tlak na pøírodu a rány se budou moci zaèít hojit B u d e o d s t r a n ì n a schopnost organizované spoleènosti zvyšovat svoji vládu nad pøírodou (vèetnì lidské pøirozenosti). A• už to bude jakákoli s p o l e è n o s t , která bude existovat po s v r ž e n í i n d u s t r i á l n í h o s y s t é m u , je jisté, že vìtšina lidí bude žít blízko pøírodì, protože v situaci, kdy neexistuje vyspìlá technologie, nebudou lidé M O C I žít jinak. A b y se najedli, musí být rolníky èi pastevci èi rybáøi èi lovci atd. Všeobecnì vzato, místní autonomie by se mìla zvýšit, protože nedostatek vyspìlé technologie a rychlé komunikace omezí moc vlád nebo j i n ý c h velkých organizací kontrolovat místní komunity.
160
jg5. C o se týká následkù zrušení industriální spoleènosti, není zkrátka možné, aby se vlk nažral a koza zùstala celá. Abyste nìco získali, musíte jiné obìtovat.
186. Vìtšina lidí nenávidí p s y c h o l o g i c k ý konflikt. Z tohoto d ù v o d u se v y h ý b a j í j a kémukoli v á ž n é m u p ø e m ý š l e n í o složitých spoleèenských záležitostech a mají rádi, když se j i m tyto záležitosti pøedkládají v jednoduchých, è e r n o b í l ý c h termínech: T O T O je všechno dobré a T A M T O je všechno špatné. Revoluèní ideologie by proto mìla být vedena ve dvou rovinách.
187. V té sofistikovanìjší rovinì by mìla ideologie oslovit lidi, kteøí jsou inteligentní, pøemýšliví a racionální. P ø e d m ì t e m by mìlo být vytvoøení skupiny lidí, kteøí budou v opozici k industriálnímu systému na racionálním, promyšleném základì, plnì uznávající dané problémy a rozpory a cenu, kterou je tøeba za-
161
platit, aby bylo m o ž n é sc tohoto systému zbavit. Pøitáhnout lidi tohoto typuje obzvláš• dùležité, protože jsou to lidé schopní a budou sloužit k ovlivòování jiných. Tito lidé by mìli být pokud možno osloveni na racionální rovinì. Fakta by nikdy nemìla být pøekrucována a mìla by sc elimizovat vášnivá øeè. To neznamená, že by se n e m ì l o útoèit na emoce, ale mìlo by se to dìlat opatrnì, aby nedošlo k dezinterpretaci pravdy èi èehokoli jiného, co by mohlo znièit intelektuální respekt ideologie.
udržet loajalitu n ì j a k é h o m a l é h o m n o ž s t v í inteligentnì angažovaných lidí než r o z d m ý chávat vášnì nemyslící, vrtošivé lùzy, která znièní své názory hned, jakmile se objeví nìkdo s n ì j a k ý m lepším propagaèním trikem. Propaganda l a h o d í c í chátøe však m ù ž e b ý t prospìšná, k d y ž se systém bude blížit bodu rozpadu a když dojde k poslednímu boji mezi soupeøícími ideology a bude sc rozhodovat, který se stane vùdèím, až bude pøekonán starý pohled na svìt.
188. V té druhé rovinì by mìla být ideologie propagována zjednodušenìjší formou, která umožní nemyslící vìtšinì pochopit konflikt technologie versus pøíroda jednoznaèným zpùsobem. A l e ani v této druhé rovinì by ideologie nemìla být vyjadøována tìmi lacinými, vášnivými èi iracionálními zpùsoby, které jsou cizí lidem p ø e m ý š l i v ý m a racion á l n í m . Laciná, v á š n i v á propaganda obèas dosáhne úèinného krátkodobého úspìchu, ale z dlouhodobého hlediska bude výhodnìjší si
189. Pro tento k o n e è n ý boj bude h l a v n í , aby revolucionáøi neèekali, že budou mít na své stranì vìtšinu lidí. Historie je tvoøena aktivní, pøesvìdèenou menšinou, která má zøídka jasnou a trvalou pøedstavu, co doopravdy chce. Než nastane èas finálního obratu k revoluci ", nebude úkolem revolucionáøù získat povrchní podporu vìtšiny, ale vytvoøit malé jádro hluboce pøesvìdèených lidí. Pokud jde o vìtšinu, bude dostaèující, když si bude uvìdomovat existenci n o v é ideologie, která j í 1
163
bude èasto pøipomínána; i k d y ž bude samozøejmì žádoucí získat podporu vìtšiny v míøe, k t e r á n e o s l a b í j á d r o p e v n ì pøesvìdèených lidí.
190. Destabilizovat systém pomáhá jakýk o l i v s p o l e è e n s k ý konflikt, ale je tøeba si dávat pozor, jaký druh konfliktu vyvolat. Linka konfliktu by mìla být vedena mezi masami a elitou vlastnící moc v industriální spoleènosti (politiky, vìdci, vysoce postavenými pøedstaviteli podnikù, vládními úøedníky atd.) N E M Ì L A by být vedena mezi revolucionáøi a masami. N a p ø í k l a d pro r e v o l u c i o n á ø e by bylo špatnou strategií odsuzovat Amerièany za jejich k o n z u m n í zpùsoby. Místo toho by mìl být p r ù m ì r n ý A m e r i è a n pojímán jako obì• reklamy a marketingu, které ho opily rohlíkem a pøinutily kupovat spoustu krámù, které nepotøebuje a které jsou ubohou komp e n z a c í jeho ztracené svobody. Každý pøístup odpovídá faktùm. Je pouze otázkou pøístupu, zda o b v i n í t e r e k l a m n í p r ù m y s l , že
manipuluje veøejností, nebo veøejnost, že sebou nechá manipulovat. S p r á v n ý stratég by se mìl vyhýbat obviòování veøejnosti.
191. Je z a p o t ø e b í d ù k l a d n ì si rozmyslet, zda vyvolat j i n ý s p o l e è e n s k ý konflikt, n e ž ten mezi moc v l a s t n í c í elitou (která ovládá technologii) a š i r o k o u veøejností (na které technologie v y k o n á v á svoji moc). Ostatní konflikty totiž o d v á d ì j í èasto pozornost od dùležitých konfliktù (mezi mocnou elitou a obyèejnými lidmi, mezi technologií a pøírodou); a také ostatní konflikty mohou ve skuteènosti vést k podpoøe technologizace, protože obè strany k o n f l i k t u c h t ì j í p o u ž í t technologickou s í l u k z í s k á n í výhod pøed svým protivníkem. To je zøetelné u konfliktù mezi národy. Také se to objevuje u etnických konfliktù uvnitø národù. Napøíklad v Americe touží mnoho èerných vùdcù získat moc pro africké Amerièany tím, že usilují o to, aby èernoši získali místa mezi mocnou technologickou elitou. Chtìjí, aby bylo co nejvíc èerných
165
vládních úøedníkù, vìdcù, zástupcù korporací a tak dále. Takto pomáhají technologickému systému absorbovat africké Amerièany. Všeobecnì vzato, mìly by se vyvolávat pouze takové konflikty, které zapadají do rámce konfliktù moci: elita versus obyèejní lidé, technologie versus pøíroda.
192. A l e zpùsob, jak vyvolat etnický konflikt N E N Í militantnè obhajovat práva menšin (viz ostavce 21. 29). Revolucionáøi by namísto toho mìli zdùrazòovat, že i když menšiny doopravdy trpí vìtšími èi menšími nevýhodami, mají tyto nevýhody pouze okrajový význam. N á š skuteèný nepøítel je industriálnìtechnologický systém, a v boji proti tomuto s y s t é m u n e m a j í etnické rozdíly žádný význam.
193. M á m e na mysli takovou revoluci, která n e m u s í nezbytnì zahrnovat ozbrojené povstání proti nìjaké vládì. Mùže a nemusí
166
zahrnovat fyzické násilí, ale nebude to P O L I TICKÁ revoluce. Z a m ì ø í se na technologii a ekonomiku, nikoli politiku.' 21
194. Revolucionáøi by se zøejmì mìli dokonce V Y H N O U T získání politické moci, a• leeálními èi nelegálními prostøedky, dokud nebude industriální systém v y s t r e s o v á n až k bodu strachu a sám n e d o k á ž e , že v oèích lidí prohrál. Pøedstavme si napøíklad, že nìkterá zelená strana by získala moc v Kongresu S p o j e n ý c h státù v í t ì z s t v í m ve v o l b á c h . Aby se vyhla zradì èi opuštìní své ideologie, musela by ve znaèném rozsahu omezit ekonomický rùst. V ý s l e d e k by p r ù m ì r n é m u èlovìku pøipadal katastrofální: nastala by masová nezamìstnanost, nedostatek zboží atd. I k d y ž by s c h o p n é , s u p e r h u m á n n í v e d e n í zvládlo vyhnout se n e j h o r š í m u , lidé by se pøesto museli zaèít vzdávat pøepychu, na který byli zvyklí. Rostla by nespokojenost, zelená strana by byla odvolána a revolucionáøi by utrpìli velkou prohru. A z tohoto dùvodu by
167
se revolucionáøi nemìli pokoušet získat politickou moc, dokud se systém sám nedostane do takových potíží, že všechny nesnáze budou nahlíženy jako výsledky pramenící z nezdaru samotného industriálního systému a nikoli z politiky revolucionáøù. Revoluce proti technologii bude p r a v d ì p o d o b n ì muset být r e v o l u c í o u t s i d e r ù , r e v o l u c í zhora a nikoli zdola.
195. Tato revoluce musí být internacionální a svìtová. N e m ù ž e být provedena od národa k národu. K d y k o l i v se napøíklad navrhuje, aby Spojené státy zmírnily technologický pokrok èi ekonomický rùst, lidé propadají hysterii a zaènou køièet, že pokud zaostaneme v technologii, p ø e d b ì h n e nás Japonsko. Posvìcení roboti! Svìt vyletí ze své obìžné dráhy, pokud Japonci prodají víc aut než my! (Nacionalismus je velkou podporou technologie.) R o z u m n ì j š í m z p ù s o b e m je argumentováno, že jestli relativnì demokratické národy svìta zaostanou v technologii, a mezitím
168
hnusné, diktátorské národy jako Èína, Vietnam èi Severní Korea budou pokraèovat ve vývoji, mohou nakonec diktátoøi ovládnout svìt. Proto by mìl být industriální systém napaden všemi národy najednou v co nejvìtší možné míøe. Je pravda, že není žádná jistota, že by mohl být industriální s y s t é m znièen pøibližnì ve stejné chvíli všude na svìtì, a je dokonce m o ž n é , že pokus svrhnout systém povede naopak k ovládnutí systému diktátory. Toto riziko je nutno podstoupit. A stojí to za to, protože rozdíl mezi demokratickým industriálním s y s t é m e m a s y s t é m e m ø í z e n ý m diktátory je ponìkud srovnatelný s rozdílem mezi industriálním a neindustriálním systémem. Dokonce mùže nìkdo tvrdit, že industriální s y s t é m øízený diktátory bude lepší, protože systémy øízené diktátory se obvykle ukázaly být neúèinné, takže bude vìtší pravdìpodobnost, že zkrachují. Podívejte se Kubu. 131
196. Revolucionáøi možná shledají užiteènými tendence v e d o u c í ke s p o j e n í s v ì t o v é
169
e k o n o m i k y v p r o p o j e n ý celek. Volná obchodní sdružení jako N A F T A a G A T T jsou sice z krátkodobého hlediska prostøedí škodlivé, ale z dlouhodobého hlediska budou možná v ý h o d n é , p r o t o ž e p ì s t u j í ekonomicky provázanou závislost mezi národy. Bude jednodušší znièit industriální systém na svìtovém z á k l a d ì , j e - l i s v ì t o v á ekonomika tak propojená, že její rozpad v jakémkoli velkém národì povede k jejímu rozpadu u všech industrializovaných národù.
197. N ì k t e ø í lidé mají za to, že moderní èlovìk má pøíliš velkou moc, pøíliš mnoho vlády nad pøírodou; navrhují ze strany lidstva pasivnìjší pøístup. Tito lidé se pøinejmenším vyjadøují nepøesnì, protože nejsou schopni rozlišovat mezi mocí V E L K Ý C H O R G A N I Z A C Í a mocí J E D I N C Ù a M A L Ý C H S K U PIN. Je chybou požadovat bezmocnost a pasivitu, protože lidé moc P O T Ø E B U J Í . Moderní èlovìk jako kolektivní entita - to jest industriální systém - má nad pøírodou nesmírnou
170
moc, a my (FC) to pokládáme za zlo. A l e moderní J E D I N C I a M A L É S K U P I N Y J E D I N CÙ mají daleko ménè moci, než kdy mìl primitivní èlovìk. Všeobecnì vzato, velká moc moderního èlovìka nad pøírodou je realizována nikoliv jedinci èi malými skupinami, ale v e l k ý m i organizacemi. P r ù m ì r n ý m o d e r n í J E D I N E C mùže ovládat technologickou sílu v míøe, která je mu povolena pouze o m e z e n ì a jenom pod dohledem a kontrolou systému. (Na v š e c h n o potøebujete licenci a s l i c e n c í pøicházejí pravidla a regulace). Jedinec má pouze takovou technologickou moc, jakou se ho rozhodne obdaøit systém. Jeho O S O B N I moc nad pøírodou je malá.
198. Primitivní JEDINCI a M A L E S K U P I N Y opravdu mìli nad pøírodou v ý r a z n o u moc; nebo øeèeno lépe, moc V R Á M C I pøírody. Když primitivní èlovìk potøeboval potravu, vìdìl, jak hledat a pøipravovat j e d l é koøínky, jak vystopovat zvìø a získat j i doma vyrobenými zbranìmi. A l e primitivní èlovìk
171
pøírodì škodil relativnì m á l o , protože K O L E K T I V N Í moc primitivní spoleènosti byla z a n e d b a t e l n á ve srovnání s K O L E K T I V N Í mocí industriální spoleènosti.
199. Místo požadavkù bezmoci a pasivity by mìl èlovìk chtít, aby byla znièena moc I N D U S T R I Á L N Í H O S Y S T É M U , a tím byla velmi Z V Ý Š E N A moc a svoboda JEDNOTLIVCÙ a malých skupin.
200. Dokud nebude industriální systém úplnì v troskách, musí být jeho destrukce JEDIN Ý M cílem revolucionáøù. Jiné cíle by odvádìly pozornost a energii od tohoto hlavního cíle. A co je dùležitìjší, pokud revolucionáøi dopustí, aby mìli nìjaký jiný cíl, než je destrukce technologie, budou v pokušení použít technologii jako nástroj pro dosažení tohoto j i n é h o cíle. Pokud tomuto p o k u š e n í podlehnou, spadnou rovnou z p á t k y do technolo-
172
gické pasti, p r o t o ž e m o d e r n í technologie je propojený, úzce organizovaný systém, takže aby si èlovìk udržel N Ì J A K O U technologii, nakonec zjistí, že j í musí udržet V Ì T Š I N U , a dopadne tak, že obìtuje pouze symbolické množství technologie.
201. P ø e d s t a v m e si napøíklad, že by si revolucionáøi vzali za cíl sociální spravedlnost. Vzhledem k podstatì èlovìka by sociální spravedlnost nenastala spontánnì; musela by být prosazena silou. A b y j i mohli prosadit, museli by revolucionáøi uchovat centrální organizaci a kontrolu. K tomu by potøebovali rychlé dopravní a k o m u n i k a è n í spojení na velké v z d á l e n o s t i a t u d í ž v e š k e r o u technologii potøebnou pro dopravní a komunikaèní systémy. A b y nasytili a ošatili chudé, museli být používat zemìdìlskou a výrobní technologii. A tak dále. Takže snaha zajistit sociální spravedlnost by je donutila k udržení vìtší èásti technologického systému. Ne že bychom mìli
173
n ì c o proti sociální spravedlnosti, ale nesmí se dovolit, aby interferovala s úsilím zbavit se technologického systému.
202. Pokus napadnout systém bez použití N Ì J A K É moderní technologie by byl marný. Revolucionáøi musí použít pøinejmenším média k šíøení svých zpráv. A l e mìli by moderní technologii použít pouze pro J E D I N Ý úèel: pro útok na technologický systém.
203. Pøedstavte si nìjakého alkoholika, jak sedí a pøed sebou má sud vína. Øíká si tøeba: Víno není špatné, když. ho pijete v rozumné míøe. Vždy• se pøece dokonce tvrdí, že je pro vás malé množství dobré/ Neuškodí mi, když se trochu napiju. A víte, co se stane. Nikdy nezapomeòte, že s lidstvem a technologií je to jako s alkoholikem a sudem vína.
1 74
204. Revolucionáøi by mìli mít co nejvíc dìtí. Vìda j a s n ì p r o k á z a l a , že s p o l e è e n s k é postoje se ve velké míøe dìdí. Nikdo nechce øíkat, že je s p o l e è e n s k ý postoj p ø í m ý v ý s ledek genetické konstituce, ale zdá se, že povahové rysy mají v kontextu naší spoleènosti tendenci zvyšovat pravdìpodobnost, že èlovìk bude mít ten èi onen spoleèenský postoj. Proti tìmto objevùm byly vzneseny námitky, ale slabé a zøejmì ideologicky motivované. N i k d o n e m ù ž e popøít, že dìti mají vìtšinou sklon ke stejným spoleèenským postojùm jako jejich rodièe. Z našeho pohledu není tak dùležité, zda jsou tyto postoje pøedávány geneticky èi výchovou. V každém pøípadì pøedávány J S O U .
205. Problémem je, že mnozí lidé, kteøí inklinují k odboji proti industriálnímu systému, se také zabývají populaèními problémy a tudíž mají sklony mít málo nebo ž á d n é dìti. Takto se mùže stát, že pøedají svìt lidem, kteøí podporují nebo pøinejmenším pøijímají in-
175
dustriální systém. A b y se zajistila síla budoucí generace revolucionáøù, musí se souèasná generace dostateènì rozmnožit. Když to udìlá, zhorší tím populaèní problém jenom málo A nejdúležitìjší je zbavit se industriálního systému, p r o t o ž e j a k m i l e bude industriální systém pryè, svìtová populace se nutnì sníží (viz odstavec 167); zatímco pokud industriální systém pøežije, bude dále vyvíjet nové techniky produkce potravin, které umožní aby se svìtová populace zvyšovala prakticky do nekoneèna.
206. Vzhledem k r e v o l u è n í strategii jsou jediné body, na kterých absolutnì trváme, ty, že j e d i n ý m a p r v o ø a d ý m ú k o l e m musí být zrušení moderní technologie a že nesmí být dovoleno, aby s tímto soupeøil jakýkoliv jiný cíl. Jinak musí revolucionáøi zvolit empirický pøístup. Pokud zkušenost ukáže, že nìkterá doporuèení u v e d e n á v pøedchozích odstavcích nebudou pøinášet dobré výsledky, potom by se tato doporuèení mìla zrušit.
176
Dva druhy technologie 207. M ù ž e být vznesena námitka, že námi navrhovaná revoluce je odsouzena k neúspìchu, protože (tvrdí se) se technologie v dìjinách vždy vyvíjela, nikdy nezaostávala, a tudíž je t e c h n o l o g i c k á regrese n e m o ž n á . A l e toto tvrzení je mylné.
208. R o z l i š u j e m e dva druhy t e c h n o l o g i í , které nazýváme technologii omezenou a technologii závislou na organizaci. O m e z e n á technologie je ta, která mùže být používána m a l ý m i k o m u n i t a m i bez vnìjší asistence. Technologie závislá na organizaci p o d l é h á rozsáhlé s p o l e è e n s k é organizaci. Nejsme si vìdomi ž á d n é h o výrazného pøípadu regrese omezené technologie. A l e technologie podléhající organizaci upadá, když se zhroutí spoleèenská organizace, na které je závislá. Pøíklad: k d y ž se rozpadlo Ø í m s k é i m p é r i u m , omezená øímská technologie pøežila, protože j a k ý k o l i š i k o v n ý v e n k o v s k ý ø e m e s l n í k byl
177
schopen vyrobit n a p ø í k l a d vodní kolo, jakýkoli šikovný kováø d o k á z a l vyrobit øímskou metodou železo a tak dále. Ale øímská technologie závislá na organizaci U P A D L A . Akvadukty se dostaly do havarijního stavu a nebyly nikdy opraveny. Jejich techniky silnièních konstrukcí byly ztracené. Zapomnìlo se na øímský systém mìstské kanalizace a až v pomìrnì nedávné dobì se kanalizaèní systém evropských mìst pøiblížil systému starovìkého Øíma.
209. Dùvodem, proè se vždycky zdálo, že se technologie neustále vyvíjí, bylo až po století èi dvì pøed prùmyslovou revolucí to, že vìtšina technologie byla technologií omezenou. A l e vìtšina technologie vyvinuté po prùmyslové revoluci je technologií závislou na organizaci. V e z m ì t e si napøíklad lednièku. Bez továrnì vyrobených souèástí èi vybavení postindustriálního obchodu se spotøebièi by bylo nemožné, aby hrstka nìjakých místních ø e m e s l n í k ù lednièku vyrobila. Pokud by sc
178
jim to n ì j a k ý m zázrakem podaøilo, byla by bez spolehlivého pøívodu elektrického proudu k nièemu. Tak by museli postavit elektrárnu a vyrobit generátor. Generátory potøebují velké m n o ž s t v í m ì d ì n é h o drátu. Pøedstavte si výrobu tohoto drátu bez moderního strojírenství. A kde by získali potøebný plyn vhodný pro m r a z í c í náplò'.' B y l o by j e d n o d u š š í postavit ledárnu èi uchovávat potraviny sušením a nakládáním, jak se to dìlalo pøed vynálezem lednièky.
210. Takže je j a s n é , že pokud bude industriální systém jednou naprosto znièen, bude m r a z í r e n s k á technologie rychle ztracena. Totéž platí o ostatních technologiích, závislých na organizaci. A jakmile bude tato technologie ztracená jednu èi více generací, bude trvat staletí, než se znovu vybuduje, stejnì jako trvalo staletí, než byla zavedena poprvé. Technické literatury zùstane málo a bude roztroušená. Pokud se industriální s p o l e è n o s t bude konstituovat od zaèátku a bez vnìjší po-
179
moci, bude to možné pouze v sérii stadií: Potøebujete nástroje k výrobì nástrojù k výrobì nástrojù k výrobì nástrojù. Ve spoleèenské organizaci je zapotøebí dlouhého procesu ekon o m i c k é h o vývoje a pokroku. A i kdyby neexistovala ideologie proti technologii, není dùv o d vìøit, že bude n ì k d o chtít industriální s p o l e è n o s t znovu vybudovat. Zápal pro pokrok je fenomén speciální pro moderní formu spoleènosti a zdá se, že pøibližnì do 17. století neexistoval.
211. Ve støedovìku existovaly ètyøi hlavní civilizace, které byly zhruba stejnì vyspìlé: Evropa, islámský svìt, Indie, Dálný východ (Èína, Japonsko, Korea). Tøi z tìchto civilizací zùstaly více èi ménì stabilní a pouze Evropa se stala dynamickou. Nikdo neví, proè se v té dobì stala Evropa dynamickou; historik o v é mají své teorie, ale to jsou pouhé spekulace. V k a ž d é m pøípadì je zøejmé, že vývoj s m ì r e m k technologické formì spoleènosti se
I 80
odehraje pouze za speciálních podmínek. Takže není dùvod se domnívat, že by nemohla nastat dlouhodobá technologická regrese.
212. Došlo by N A K O N E C k opìtnému vývoji spoleènosti k industriálnì-technologické formì? Možná, ale nemá smysl se toho obávat, protože nelze pøedvídat ani ovlivnit události, které nastanou za 500 nebo 1 000 let. Tyto problémy budou muset vyøešit lidé, kteøí budou v té dobì žít.
INebezpeèi levièáctví 213. Protože mají potøebu odboje a èlenství v nìjakém hnutí, levièáky nebo osoby pod o b n é h o p s y c h o l o g i c k é h o typu èasto pøitahují hnutí odbojáøù nebo aktivistù, jejichž cíle a èlenství nejsou otevøenì levièácké. Z toho plynoucí pøíval levicových typù mùže snadno
18i
zmìnit nelevicové hnutí v levicové a lcvièácké cíle tak nahradí èi pøekroutí pùvodní cíle hnutí.
214. A b y k tomu nedošlo, musí hnutí vyzvedávající pøírodu a brojící proti technologii zaujímat rezolutní antilevicovè postoje a vyhnout se spolupráci s levièáky. Lcvièáctví je dlouhodobì nesluèitelné s pøírodou, lidskou svobodou a s likvidací moderní technologie. L e v i è á c t v í je kolcktivistické; touží spoutat celý svìt (jak pøírodu, tak lidstvo) v jediný u n i f i k o v a n ý celek. A l e to z n a m e n á øízení pøírody a lidstva organizovanou spoleèností a vyžaduje vyspìlou technologii. Nemùžete dosáhnout spojeného svìta bez rychlé dopravy a komunikace, n e m ù ž e t e pøinutit lidi, aby se navzájem milovali bez sofistikovaných psychologických technik, nemùžete mít plánovanou spoleènost bez n e z b y t n é technologické základny. A pøedevším, levièáctví je vedeno touhou po moci a levièáci chtìjí moc na k o l e k t i v n í m z á k l a d ì , identifikací s ma-
182
s o v ý m h n u t í m èi nìjakou o r g a n i z a c í . N e n í p r a v d ì p o d o b n é , žc by se l e v i è á c t v í n ì k d y vzdalo technologie, p r o t o ž e technologie je pøíliš cenným zdrojem kolektivní moci.
341
215. Anarchista r o v n ì ž t o u ž í po moci, ale na základì individuálním èi malé skupiny; chce, aby byli jednotlivci nebo malé skupiny schopni ovládat p o d m í n k y s v é h o vlastního života. Je proti technologii, protože kvùli ní jsou malé skupiny závislé na velkých organizacích.
216. Vypatlá to. žc nìkteøí levièáci jsou proti technologii, ale bude to pouze tak dlouho, dokud budou outsidery a t e c h n o l o g i c k ý systém bude øízen nelevièáky. Kdyby se nìkdy levièáctví stalo ve spoleènosti dominantní a technologický systém se tak stal nástrojem v rukou levièákù. nadšenì by ho využívali a zvyšovali jeho rùst. V tom by zopakovali vzorec, který levièáctví opakovanì ukazovalo
v minulosti. Když byli bolševikové v Rusku outsidery, silnì brojili proti cenzuøe a tajné policii, navrhovali p r á v o na sebeurèení pro etnické skupiny a tak dále; ale jakmile dostali sami moc, zavedli ještì pøísnìjší cenzuru a vytvoøili ještì krutìjší tajnou policii, než existovaly za cara, a etnické menšiny utlaèovali pøinejmenším stejnì jako car. Pøed nìkolika desítkami let, k d y ž b y l i levièáci na našich univerzitách v menšinì, levicoví profesoøi se hlasitì dožadovali akademických svobod, ale dnes se na univerzitách, kde zavládli levièáci, ukazuje, že jsou pøipraveni kdykoliv komukoliv akademickou svobodu odepøít. (Toto je politická správnost.) Totéž by se stalo s levièáky a technologií: Pokud by j i nìkdy získali pod kontrolu, p o u ž í v a l i by j i k utlaèování všech ostatních.
217. V døívìjších revolucích se opakovalo, že ti levièáci, kteøí nejvíc hladovìli po moci, nejprve spolupracovali s nelevicovými revolucionáøi stejnì jako s levièáky, kteøí mìli l i -
184
berálnìjší sklony, a pozdìji je odstranili, aby mohli sami získat moc. Ve Francouzské revoluci to udìlal Robespierre, v Ruské revoluci bolševici, v roce 1938 ve Španìlsku komunisté a Castro se svými následovníky na Kubì. Vzhledem k dìjinám levièáctví by bylo zcela bláhové, aby dnešní nelevicoví revolucionáøi spolupracovali s levièáky.
218. R ù z n í myslitelé poukázali na to, že levièáctví je nìco jako náboženství. Levièáctví není náboženstvím v pravém smyslu, protože levicová doktrína nepøipouští existenci žádné nadpøirozené bytosti. A l e pro levièáka hraje levièáctví stejnou psychologickou roli jako pro n ì k t e r é lidi n á b o ž e n s t v í . L e v i è á k P O T Ø E B U J E levièáctví vìøit; v jeho psychologické ekonomii hraje živou roli. Jeho víra není j e d n o d u š e modifikovatelná logikou èi fakty. Je hluboce pøesvìdèen, že levièáctví je m o r á l n ì Správné, psáno velkým S, a že má nejen p r á v o , ale dokonce povinnost zavést všem levicovou morálku. (Avšak mnozí lidé,
185
kteøí jsou o z n a è o v á n i jako levièáci, se tak sami necítí, a svùj systém víry by jako levièáctví neoznaèili. P o u ž í v á m e termínu levièáctví, protože nemáme vhodnìjší slova, která by vymezila spektrum pøíbuzných vyznání, j e ž zahrnují h n u t í za feminismus p r á v a h o m o s e x u á l ù , p o l i t i c k o u správnost atd., a protože tato hnutí jsou velice blízká staré levici. V i z odstavce 227 až 230.)
219. Levièáctví je totalitami síla. Kdekoliv je u moci levièáctví, d o c h á z í k pronikání do k a ž d é h o s o u k r o m é h o koutku a donucování, aby se veškeré myšlení formovalo levicovì. Je to èásteènì kvùli pseudoreligioznímu charakteru levièáctví; všechno, co odporuje levièácké víøe je Høích. A co je dùležitìjší, levièáctví jc totalitami silou, protože je pohánìno levièákovou touhou po moci. Levièák chce uspokojovat svoji touhu po moci identifikací s nìjakým spoleèenským hnutím a pokouší se projít mocenským procesem tím, že pomáhá prosadit a d o s á h n o u t cíle tohoto hnutí (viz
186
odstavec 83). A l e jakkoli daleko se hnutí dostane v dosažení svých cílù, levièák není n i kdy spokojen, p r o t o ž e jeho aktivita je náh r a d n í è i n n o s t í (viz odstavec 41). To znamená, že levièákùv skuteèný motiv není dosáhnout nìjakých okázalých levicových cílù; ve s k u t e è n o s t i je m o t i v o v á n pocitem moci, jehož se mu dostává z boje a posléze z dosažení nìjakého spoleèenského cíle. L e vièák tudíž není nikdy spojen s cíli, kterých d o s á h n u l ; jeho touha procházet mocenským procesem ho vždy vede k hledání nìjakého n o v é h o cíle. L e v i è á k chce stejné m o ž n o s t i pro menšiny. Když je toho dosaženo, trvá na statistické rovnosti toho, co menšiny dosáhnou. D o k u d existuje n ì k d o , kdo by• jen v koutku duše uchovává negativní postoj k n ì jaké menšinì, musí ho levièák pøevychovat. A to se netýká pouze etnických menšin; n i kdo nesmí mít negativní postoj k homosexuálùm, postiženým, tlustým, starým, ošklivým atd. atd. atd. Nestaèí, aby byla veøejnost inf o r m o v á n a o škodlivosti kouøení; v a r o v á n í musí být vytištìné na každé krabièce cigaret. 151
Reklama na cigarety musí být omezena, ne-li zakázána. Aktivisté nebudou spokojeni, dokud nebude tabák postaven mimo zákon, následovat bude alkohol a potom nezdravé jídlo atd. Aktivisté silnì bojují proti týrání dìtí což je r o z u m n é . A l e nyní chtìjí, aby se nesmìlo dítìti ani naplácat na zadek. Až toho d o s á h n o u , budou chtít zakázat nìco jiného co nepokládají za prospìšné, potom to bude nìco dalšího a dalšího. Nebudou nikdy spokojeni, dokud nedosáhnou naprosté kontroly nad výchovou dìtí. A potom pøesunou svoji pozornost jinam.
je tøeba napravit. Protože, znovu, levièák je m é n ì m o t i v o v á n touhou zrušit spoleèenská zla nežli potøebou uspokojovat svoji touhu po moci tím, že vnucuje spoleènosti svá øešení.
220. Pøedstavte si, že byste požádali levièáky, aby vytvoøili seznam V Š E C H vìcí, které jsou ve spoleènosti š p a t n é , a potom si pøedstavte, že by se V Š E C H N Y spoleèenské zmìny, kterých se dožadovali, zavedly. Mùžeme s jistotou øíci, že za pár let najde vìtšina levièákù nìco nového, na co by si mohli stìžovat, nìjaké nové spoleèenské zlo. které
222. Levièáci, p ø e d e v š í m ti pøesocializovaného typu, jsou Opravdoví vìøící ve smyslu knihy Erica Hoffera Opravdový vìøící. A l e ne všichni Opravdoví vìøící patøí ke stejnému p s y c h o l o g i c k é m u typu jako levièáci. Napøíklad p ø e s v ì d è e n ý nacista je psychologicky velice o d l i š n ý od p ø e s v ì d è e n é h o l e v i è á k a . Protože jsou schopni se bez rozmyslu oddat
188
221. M n o h o levièákù p ø e s o c i a l i z o v a n é h o typu vlivem vysokého stupnì své socializace, za omezujícího m y š l e n í a c h o v á n í , n e m ù ž e prosadit moc zpùsobem, j a k ý m to dìlají ostatní. Pro nè má touha po moci pouze j e d i n é , morálnì pøijatelné východisko, a totiž snahu vnutit svoji morálku ostatním.
1 89
nìjaké myšlence, jsou Opravdoví vìøící užiteènou, možná nezbytnou souèástí jakéhokoli revoluèního hnutí. Pøiznáváme, že nevíme jak se s tímto problémem vypoøádat. Nejsme si jisti, jak spoutat energii Opravdového vìøícího pro revoluci proti technologii. V souèasnosti mùžeme pouze øíci, že žádný Opravdový vìøící n e m ù ž e být pro revoluci bezpeènì rekrutován, dokud se výluènì nezaváže znièit technologii. Pokud je svázán s nìjakým dalším ideálem, mohl by chtít využít technologie jako nástroje pro prosazení tohoto jiného ideálu (viz odstavce 220, 221).
223. Nìkteøí ètenáøi mohou øíct: Tohle povídání o levièáctví obsahuje spoustu nesmyslò. Znám Johna a Jane, kteøí jsou levicové typy, a vùbec všechny tyto totalitami tendence nemají. Je pravda, že mnoho levièákù, možná dokonce znaèná vìtšina, jsou slušní lidé, kteøí upøímnì vìøí v toleranci hodnot j i ných (do urèité míry) a nechtìli by použít ne-
190
pøimìøených metod k dosažení svých spoleè e n s k ý c h cílù. Naše p o z n á m k y o levièáctví nejsou mínìny tak, aby se vztahovaly na každého jednotlivého leviìáka, ale aby popsaly v š e o b e c n ý charakter levièáctví jako hnutí. A v š e o b e c n ý charakter nìjakého hnutí není nezbytnì determinován pomìrným poètem rùzných druhu lidí, kteøí jsou do tohoto hnutí zapojeni.
224. Lidé. kteøí povyšují na mocenské posty v levièáckém hnutí, bývají levièáci nejhladovìjší po moci, protože tito lidé se nejusilovnìji snaží získat m o c e n s k á postavení. Z a t í m c o typy hladovìjící po moci u c h v á t í moc nad hnutím, existuje mnoho mírnìjších levièákù. kteøí vnitønì neschvalují mnohé akce vùdcù, ale nedokáží j i m oponovat. P O T Ø E B U J I hnutí vìøit, a protože tuto svoji víru nemohou opustit, jdou s vùdci. Je pravda, že N Ì K T E Ø Í levièáci mají sklony oponovat vyvstalým totalitárním tendencím, ale obyèejnì
19 1
neuspìjí, protože ti hladoví po moci jsou lépe organizováni a bezcitnìjší a machiavellistiètìjší a dají si záležet na tom, aby si zbudovali silnou mocenskou základnu.
225. Tyto f e n o m é n y se zøetelnì projevily v Rusku a dalších zemích, kde pøevzali moc levièáci. P o d o b n ì p ø e d p á d e m komunismu v SSSR, leviìák na Západì jen zøídka kritizoval tuto zemi. K d y ž rýpal, tak pøiznával, že S S S R dìlá mnoho špatných vìcí, ale potom hledal pro komunisty omluvy a zaèal hovoøit a chybách Západu. Vždy byl proti západnímu vojenskému odporu proti komunistické agresi. Levièácké typy po celém svìtì ostøe protestovaly proti a m e r i c k é v o j e n s k é akci ve Vietnamu, ale když S S S R napadl Afgánistán, neudìlaly nic. Ne, že by schvalovaly sovìtské akce; ale bylo to z jejich levièáckého pøesvìdèení, že prostì nemohly snést být v opoz i c i proti komunismu. Dnes na tìch našich univerzitách, kde se politická správnost stala d o m i n a n t n í , je z ø e j m ì mnoho levièáckých
1 92
typù, které s o u k r o m n ì nesouhlasí s p o t l a è o váním a k a d e m i c k ý c h svobod, ale p ø e s t o je snášejí.
226. A tak fakt, že mnozí jednotliví levièáci jsou o s o b n ì m í r n í a dosti tolerantní lidé, nijak nezabrání levièáctví jako celku mít totalitami sklony.
227. N a š e diskuse o levièáctví má v á ž n é slabiny. Je stále v e l m i nejasné, co m í n í m e slovem levièácký. S tím zøejmì mnoho nepoøídíme. Dnes je levièáctví fragmentováno do celého spektra aktivistických hnutí. A l e ne v š e c h n a a k t i v i s t i c k á h n u t í jsou l e v i è á c k á a nìkterá (napøíklad hnutí radikálních ochráncù pøírody) zøejmì zahrnují jak osoby levicového typu, tak osoby naprosto antilevic o v é , k t e r é by si m ì l y p o ø á d n ì rozmyslet spolupráci s levièáky. Rùznorodí levièáci postupnì p ø e c h á z e j í v n e l e v i è á k y a my sami m á m e èasto tìžkou práci rozhodnout, zda ur-
193
èilý jedinec je èi není levièákem. V definovatelné míøe je naše koncepce levièáctví defin o v a n á tím, co jsme podali v tomto textu, a ètenáøi mùžeme pouze poradit, aby usoudil sám, kdo je levièák.
228. A l e bude u ž i t e è n é p ø e d l o ž i t nìjaká kritéria pro diagnostikování levièáctví. Tato kritéria nemohou být aplikována okleštìným a s u c h ý m z p ù s o b e m . N a nìkteré jedince se tato kritéria mohou hodit, aniž by byli levièáky, a na nìkteré levièáky se žádná tato kritéria hodit nemusí. Znovu zdùrazòujeme, musíte to posoudit sami.
vícené v z d ì l á v a c í metody, pro p l á n o v á n í , p o z i t i v n í akci, pro multikulturalismus. M á tendenci ztotožòovat se s obìtmi. Bývá proti soutìži a proti násilí, ale èasto hledá výmluvy pro ty l e v i è á k y , k t e ø í se n á s i l í d o p o u š t ì j í . Rád používá o b e c n ì chytlavé fráze jako rasismus, sexismus, homofobie, kapitalismus, imperialismus, neokolonialismus, genocida, spoleèenská zmìna, spoleèenské právo, spoleèenská zodpovìdnost. Snad n e j l e p š í m d i a g n o s t i k o v a t e l n ý m rysem levièáka je jeho tendence sympatizovat s následujícími hnutími: feminismem, za práva homosexuálù, etnik, postižených, zvíøat, za politickou správnost. K a ž d ý , k d o silnì sympatizuje se V Š E M I tìmito hnutími, je témìø urèitì levièák. 361
229. Levièák je orientován s m ì r e m k rozsáhlému kolektivismu. Zdùrazòuje povinnost jednotlivce sloužit spoleènosti a povinnost s p o l e è n o s t i se o jednotlivce starat. Má negativní postoj k individualismu. Èasto moralizuje. M á sklony být pro kontrolu zbraní, pro s e x u á l n í výchovu a další psychologicky os-
194
230. Nejnebezpeènìjší levièáci, to znamená ti hladovìjící po moci, jsou èasto charakterizováni a r o g a n c í èi d o g m a t i c k ý m pøístupem k ideologii. Avšak ti nejnebezpeènìjší levièáci ze všech jsou jisté pøesocializované
195
typy, které se vyhýbají projevùm agresivity a drží na u z d ì inzerování s v é h o levièáctví ale pracují tiše a nenápadnì, aby prosadili kolektivní hodnoty, osvícené psychologické techniky k socializaci dìtí, závislosti jednotlivce na systému a tak dále. Tito kryptolevièáci (jak bychom je mohli nazvat) se blíží jistým buržoazním typùm, co se týèe praktické èinnosti, ale liší se od nich v psychice, ideologii a motivaci. Bìžný buržoa se snaží dovést lidi pod kontrolu systému, aby chránil svùj vlastní zpùsob života, nebo to dìlá prostì ze svých konvenèních postojù. Kryptolevièák se s n a ž í d o v é s t l i d i pod kontrolu systému, protože je Opravdový vìøící v kolektivistickou ideologii. Kryptolevièák se odlišuje od p r ù m ì r n é h o levièáka pøesocializov a n é h o typu s k u t e è n o s t í , že jeho odbojné impulsy jsou slabší a je ménì bezpeènìji socializován. Liší se od bìžného dobøe socializovanèho buržoy skuteèností, že se mu vnitønì èehosi nedostává a potøebuje se zasvìtit nìjaké vìci a ponoøit se do kolektivity. A možná jeho ( p o ø á d n ì v y s t u p ò o v a n á ) touha po moci je silnìjší než u prùmìrného buržoy.
Závìreèná p o z n á m k a 231. V tomto textu jsme se dopustili n e p ø e s n ý c h tvrzení a t v r z e n í , ke k t e r ý m se mìla dodat rozlièná upøesnìní a výjimky; a nìkterá naše tvrzení jsou možná dokonce zcela nesprávná. Nedostatek v h o d n ý c h informací a potøeba struènosti nám neumožnily formulovat n a š e t v r z e n í p e è l i v ì j i nebo p ø i p o j i t v š e c h n a potøebná upøesnìní. A s a m o z ø e j m ì v takovéto diskusi se musí èlovìk silnì spoléhat na intuitivní úsudek, který mùže být nìkdy mylný. Takže neprohlašujeme, že tento èlánek vyjadøuje víc než hrubé pøiblížení se pravdì.
232. Zároveò jsme ale pøesvìdèeni, že všeobecný náèrt obrázku, který jsme zde vykreslili, je zhruba správný. Pøedložili jsme portrét levièáctví v jeho moderní formì j a k o ž t o fen o m é n u p ø í z n a è n é h o pro naši dobu a jako symptomu narušení mocenského procesu. A l e tøeba se v tom m ý l í m e . P ø e s o c i a l i z o v a n é typy, k t e r é se p o k o u š e j í uspokojovat svoji
196 1 97
touhu po moci tím, že vnucují každému svoji morálku, samozøejmì existují dlouhou dobu. A l e M Y S L Í M E SI, že pro moderní leviìáctví je pøíznaèná rozhodující role pøedstavovaná pocity o d c i z e n í , n í z k é h o s e b e v ì d o m í , bezmocnosti, identifikace lidí, kteøí sami obìtmi nejsou, s obìtmi. Identifikace lidí, kteøí sami nejsou o b ì • m i , s o b ì t m i m ù ž e m e do jisté míry nalézt v l e v i ì á c t v í 19. století a raném køes•anství, ale pokud je nám z n á m o , symptomy n í z k é h o s e b e v ì d o m í atd. nebyly v tìchto hnutích, ani v žádných jiných, zdaleka tolik zøejmé jako u moderního leviìáctví. A l e nejsme s to pøesvìdèivì tvrdit, že žádná taková hnutí neexistovala pøed moderním levièáctvím. To je v ý z n a m n á otázka, ke které by historikové mìli obrátit svoji pozornost.
1 9
Poznámky
1. (Odstavec 19) Tvrdíme, že VŠICHNI, nebo pøinejmenším vìtšina surovcù a nemilosrdných soutìživcú trpí pocity ménìcennosti. 2. (Odstavec 25) Bìhem viktoriánské éry trpìlo mnoho lidí vážnými psychickými problémy, které pramenily z represí èi pokusù o represi jejich sexuálního cítìní. Na lidech tohoto typu jasnì postavil Frcud své teorie. Dnes se zamìøení socializace pøesunulo od sexu k agresivitì. 3. (Odstavec 27) Ne nutnì zahrnuje specialisty pracující v tìžké vìdì. 4. (Odstavec 28) Je mnoho jednotlivcù ze støedních a vyšších støedních tøíd, kteøí odporují nìkterým z tìchto hodnot, ale jejich odpor je více èi ménì skrytý. Takový odpor se objevuje v masmédiích jenom ve velice omezené míøe. Propaganda v naší spoleènosti uvedené hodnoty pøedevším prosazuje. Hlavním dùvodem, proè se tyto hodnoty staly, abychom tak øekli oficiálními hodnotami naší spoleènosti, je, že jsou uži-
199
teèné industriálnímu systému. Násilí je potíráno, protože narušuje fungování systému. Rasismus je potírán, protože etnické konflikty také systém narušují, a diskriminace mrhá talentem pøíslušníkù menšinových skupin, kteøí by mohli být pro systém užiteèní. Bída musí být vyléèena, protože podtøída pùsobí systému problémy a kontakt s ní snižuje morálku jiných tøíd. Ženy jsou vybízeny ke kariéøe, protože jejich talent je systému užiteèný, a, což je dùležitìjší, protože ženy, které mají stálé zamìstnání, se lépe integrují do systému a jsou s ním svázané pevnìji než se svými rodinami. To pomáhá oslabovat rodinnou solidaritu. (Vùdci tohoto systému tvrdí, že chtìjí rodinu posilovat, ale ve skuteènosti to myslí tak, že chtìjí, aby rodina sloužila jako úèinný nástroj pro socializaci dìtí ve shodì s potøebami systému. V odstavcích 51, 52 tvrdíme, že si systém nemùže dovolit, aby rodina nebo jiná malá spoleèenská skupina byly silné èi autonomní.) 5. (Odstavec 42) Je možné namítnout, že vìtšina lidí nechce sama rozhodovat, ale chce vùdce, kteøí by rozhodovali za ni. V tom je zrnko pravdy. Lidé se rádi sami rozhodují v malých
200
vìcech, ale rozhodovat o složitých, fundamentálních otázkách vyžaduje vystavit se psychologickému konfliktu a vìtšina lidí psychologický konflikt nenávidí. Proto se v dùležitých otázkách spoléhají na jiné. Vìtšina lidí má od pøírody sklon být vedena, nikoli vést, ale chce mít ke svým vùdcùm osobní pøístup a do jisté míry se na složitých rozhodnutích podílet. Pøinejmenším do té míry potøebují samostatnost. 6. (Odstavec 44) Nìkteré z vyjmenovaných pøíznakù jsou podobné tìm, které vykazují zvíøata v kleci. Abychom vysvìtlili, jak tyto pøíznaky povstávají z deprivace vzhledem k mocenskému procesu: Všeobecné chápání lidské pøirozenosti napovídá, že nedostatek cílù, jejichž dosažení vyžaduje úsilí, vede k nudì, a tato nuda, pokud trvá dlouho, nakonec vede k depresi. Neúspìch v dosahování cílù vede k frustraci a snižování sebevìdomí. Frustrace vede k hnìvu, hnìv k agresivitì, èasto projevované týráním partnera èi dítìte. Bylo ukázáno, že dlouhotrvající frustrace èasto vede k depresi a z deprese èasto pramení pocity viny, poruchy spánku, pøijímání potravy a špatné pocity o vlastní osobì. T i , kteøí mají sklony k depresi, hledají jako protijed rozkoš;
201
odtud nenasytný hédonismus a nadmìrný sex s perverzitou jako prostøedkem nových podnìtù. Nuda také vede k nadmìrné honbì za rozkoší, protože bez jiných cílù lidé èasto mají za cíl rozkoš. (Viz pøiložený diagram.) Pøedchozí je zjednodušeno. Realita je daleko složitìjší a samozøejmì deprivace vzhledem k mocenskému procesu není JEDINOU pøíèinou popisovaných pøíznakù. Mimochodem, když se zmiòujeme o depresi, nemáme na mysli nutnì depresi, která je natolik závažná, aby j i musel léèit psychiatr. Èasto se jedná o mírné formy deprese. A když hovoøíme o cílech, nemáme na mysli nutnì dlouhodobé, promyšlené cíle. Pro mnoho nebo vìtšinu lidí byly v prùbìhu historie postaèující cíle existence z ruky do úst (pouhé zabezpeèování každodenního pøísunu potravy pro sebe a rodinu). 7. (Odstavec 52) Èásteènou výjimkou mùže být nìkolik pasivních, duchovních skupin, jako napø. amenité, které mají na širší spoleènost malý vliv. Kromì takovýchto existuje dnes v Americe nìkolik ryzích malých komunit. Napøíklad, gangy mladých èi kultistù. Všichni je pokládají za nebezpeèné, a to taky jsou, protože èlenové
202
tìchto skupin jsou více loajální k sobì než k systému, a tudíž je systém nemùže kontrolovat. Nebo tøeba cigáni. Cigánùm se bìžnì daøí krást a podvádìt, protože jejich loajalita je taková, že se vždy najdou jiní cigáni, kteøí jim dají alibi, které potvrdí jejich nevinu. Systém by se samozøejmì dostal do vážných potíží, kdyby do takových skupin patøilo pøíliš mnoho lidí. Nìkteøí èínští myslitelé 20. století, kteøí se zabývali modernizací Èíny, si uvìdomili nutnost rozbití malých spoleèenských skupin jako je rodina: (Podle Sun Jat-sena) Èíòané potøebují novou vlnu patriotismu, který povede k pøesunu loajality od rodiny ke státu. (Podle Li Juana) Tradièní vazby, pøedevším k rodinì, musely být zrušeny, pokud se mìl v Èínì rozvinout nacionalismus. (Chester C. Tan, Èínské politické myšlení dvacátého století, s. 125, s. 297.) 8. (Odstavec 56) Ano, víme, že Amerika 19. století mìla svoje problémy, a vážné, ale pro krátkost jsme se vyjádøili zjednodušenì. 9. (Odstavec 61) Podtøídu ponecháváme stranou. Hovoøíme o hlavním proudu. 10. (Odstavec 62) Nìkteøí sociologové, výchovní pracovníci, profesionálové duševního
203
zdraví a podobní dìlají, co mohou, aby vytlaèili spoleèenské touhy do první skupiny, aby mohli dohlédnout na to, že každý vede spoleèensky uspokojivý život. 11. (Odstavce 63, 82) Je nekoneèná honba za hmotnými statky skuteènì umìlým výplodem reklamy a marketingového prùmyslu? Èlovìk touhu po hmotných statcích samozøejmì nemá vrozenou. Existovalo mnoho kultur, ve kterých lidé toužili jen po malém hmotném bohatství, které nebylo nutné k uspokojování jejich základních životních potøeb (australští domorodci, tradièní mexická rolnická kultura, nìkteré africké kultury). Na druhé stranì ale bylo mnoho preindustriálních kultur, u nichž hrály hmotné statky dùležitou roli. Takže nemùžeme tvrdit, že dnešní spotøební kultura je výhradnì výtvorem reklamy a marketingového prùmyslu. Ale je jasné, že reklama a marketingový prùmysl hrají ve vytváøení nové kultury dùležitou roli. Velké korporace, které utrácejí miliony za reklamu, by takové peníze neutrácely, kdyby nemìly pevnou jistotu, že se j i m to vrátí ve vìtším množství prodaného zboží. Jeden èlen „FC" potkal pøed nìkolika lety jistého obchodního zástupce,
204
jenž mu upøímnì øekl: Naším úkolem je pøinutit lidi kupoval vìci, které nechtìjí a nepotøebují. Potom popisoval, jak netrénovaný zaèáteèník mùže lidem prezentovat fakta o nìjakém výrobku a nic neprodá, zatímco trénovaný a zkušený profesionál toho stejným lidem prodá spoustu. To ukazuje, jak se s lidmi manipuluje, aby si koupili vìci, které vùbec nechtìjí. 12. (Odstavec 64) Problém bezúèelnosti se zøejmì bìhem posledních zhruba 15 let pøestává zdát tak vážný, protože se lidé nyní cítí fyzicky i ekonomicky ménì bezpeèní, než tomu bylo døív, a jejich potøeba bezpeèí jim skýtá cíl. Ale bezúèelnost byla nahrazena frustrací z obtížnosti bezpeènosti dosáhnout. Zdùrazòujeme problém bezúèelnosti, protože liberálové a levièáci by si pøáli vyøešit naše sociální problémy tím, že by každému zaruèila bezpeènost spoleènost; ale pokud by se to podaøilo, pøineslo by to pouze návrat bezúèelnosti. Skuteèným problémem není, zda se spoleènost stará o bezpeènost dobøe nebo špatnì; potíž je v tom, že lidé jsou závislí na systému kvùli své bezpeènosti, než by j i radìji vzali do svých rukou. Toto je mimochodem èásteèný dùvod, proè lidi rozèiluje právo
205
nosit zbraò; vlastnictví zbranì vkládá tento aspekt bezpeènosti do jejich rukou. 13. (Odstavec 66) Snahy konzervativcù omezit množství vládních omezení jsou pro prùmìrného èlovìka jen malým pøínosem. Je to proto, že pouze zlomek omezení mùže být eliminován, protože vìtšina omezení je nezbytná. A také proto, že vìtšina zrušení omezení by ovlivnila více obchod než prùmìrného jednotlivce, takže hlavním efektem by bylo odebrání moci vládì a pøedání j i soukromým korporacím. To pro prùmìrného èlovìka znamená, že vládní zásahy do jeho života by byly nahrazeny zásahy velkých korporací, což by umožnilo napøíklad vypouštìt více chemikálií do zásob vody, èímž by se zvýšilo riziko rakoviny. Konzervativci z prùmìrného èlovìka jenom dìlají hlupáka, když využívají jeho odporu k Velké vládì a dávají moc Velkému obchodu. 14. (Odstavce 73, 114, 153) Když nìkdo schvaluje úèel, pro který je v daném pøípadì využívána propaganda, nazývá to vìtšinou vzdìlávání, nebo tomu dává podobný eufemistický název. Ale propaganda zùstává propagandou bez ohledu na úèel, pro který je využívána.
206
15. (Odstavec 83) Nechceme schvalovat ani odsuzovat panamskou invazi. Pouze podáváme ilustraèní pøíklad. 16. (Odstavec 95) Když byly americké kolonie pod britskou nadvládou, existovalo menší množství a ménì úèinných legálních záruk svobody, než tomu bylo po pøijetí americké ústavy, ale v preindustriální Americe, jak pøed, tak po válce Nezávislosti, existovalo více osobní svobody, než když v této zemi zavládla prùmyslová revoluce. Citujeme z knihy Násilí v Americe: Historické a komparativní perspektivy redigované Hugh Davisem Grahamem a Ted Robertem Gurrem, 12. kapitoly od Rogera Lanea. 476 až 478: Postupující zvyšování majetkového standardu a s ním související zvyšování dùvìry v oficiální prosazování zákonù (v Americe 19. století)... byly obvyklé pro celou spoleènost... Zmìna spoleèenského chování je dlouhodobá a tak rozšíøená, ze se nabízí spojení s prazákladem souèasného spoleèenského procesu; totiž, industriální urbanizací... V Massachusetts bylo v roce 1835 asi 660 940 obyvatel, 81% zemìdìlcù, vìtšinou preindustriálních rodákù. Obyvatelé byli zvyklí na znaènou svobodu. A• už se jednalo o povozníky, farmáøe nebo øemeslníky,
207
byli všichni zvyklí si všechno organizovat sami, a povaha jejich práce zpùsobovala, že byli jeden na druhém závislí... Individuální problémy, høíchy nebo dokonce zloèiny, s tìmi si nikdo nedìlal nijaké zvláštní starosti. ..Ale pøíliv lidí do mìsta a továrny, které se zaèaly budovat v roce 1835, mìly postupný vliv na lidské chování po celé 19.století, což pøesahovalo do století 20. Továrna vyžadovala pravidelnost v chování, život øízený poslušností rytmùm hodin a kalendáøe, požadavkùm pøedáka a supervizora. V pøelidnìných ètvrtích mìsta nebo velkomìsta zaèaly pøekážet mnohé vìci, které pøedtím nikomu nevadily. Jak dìlníci, tak úøedníci ve velkých podnicích jsou závislí na svých spolupracovnících, protože práce jednoho zapadá do práce druhého, takže práce jednoho èlovìka už nebyla jeho vlastní práce. Výsledky nové organizace života a práce se projevily do roku 1900, kdy asi 76% z 2 805 346 obyvatel Massachusetts bylo oznaèeno jako obyvatelé mìsta. Mnoho násilí nebo úchylek chování, které byly tolerovány v obyèejné, nezávislé spoleènosti, už nebyly v této normalizované, kooperativní atmosféøe pozdìjšího období pøijatelné... Pøesun do mìst zkrát-
208
ka vyprodukoval poslušnìjší, socializovanìjší, civilizovanìjší generaci, než byla ta pøedchozí. 17. (Odstavec 117) Obhájci systému rádi c i tují pøípady, ve kterých o výsledku voleb rozhodl jeden èi dva hlasy, ale takové pøípady jsou vzácné. 18. (Odstavec 119) Dnes v technologicky vyspìlých zemích žijí lidé pøes zemìpisné, náboženské a politické rozdíly velice podobnì. Každodenní životy køes•anského bankovního úøedníka v Chicagu, buddhistického bankovního úøedníka v Tokyu, komunistického bankovního úøedníka v Moskvì jsou si daleko podobnìjší, než je život kteréholi z nich podobný èlovìku, který žil pøed tisícem let. Tyto podobnosti jsou výsledkem stejné technologie... L . Sprage de Camp, Starovìcí inženýøi, edice Ballentine, s. 17. Životy tìchto tøí bankovních úøedníkù N E J S O U stejné. Ideologie MÁ nìjaký vliv. Ale všechny technologické spoleènosti, aby pøežily, musí bìžet PØIBLIŽNÌ po stejné dráze. 19. (Odstavec 123) Jenom si pøedstavte, že by nezodpovìdný genetický inženýr vytvoøil spoustu teroristù.
209
20. (Odstavec 124) Abychom uvedli další pøíklad nechtìných následkù vývoje medicíny, pøedstavme si, že byl vynalezen lék proti rakovinì. I kdyby byla léèba pøíliš drahá a mohla si ji dovolit pouze elita, velmi by to omezilo snahy zabraòovat úniku karcerogenù do životního prostøedí. 21. (Odstavec 128) Protože mnohým lidem pøipadá paradoxní myšlenka, že velké množství dobrých vìcí se mùže zmìnit ve vìci špatné, budeme to ilustrovat jednou analogií. Pøedstavme si, že pan A hraje s panem B šachy. Pan C , šachový velmistr, se dívá panu A pøes rameno. Pan A chce samozøejmì vyhrát, takže jestliže mu pan C ukáže nìjaký dobrý tah, prokáže mu dobrou službu. A l e teï si pøedstavme, že pan C poradí panu A všechny tahy. Pokaždé prokáže panu A dobrou službu tím, že mu ukáže nejlepší tah, ale tím, žc za nìho vyøeší VŠECHNY tahy, zkazí hru, protože hra už nemá pro pana A žádnou cenu, jestli za nìho nìkdo udìlá všechny tahy. Situace moderního èlovìka je analogická situaci pana A . Systém ulehèuje èlovìku život nesèetnými zpùsoby, ale když to dìlá, deprivuje ho øízením jeho vlastního osudu.
210
22. (Odstavec 137) Zabýváme se zde konfliktem hodnot v rámci hlavního proudu. Pro zjednodušení vynecháváme z obrazu outsidera hodnoty, jako že je volná pøíroda dùležitìjší než ekonomické blaho èlovìka. 23. (Odstavec 137) Osobní zájem není nezbytnì MATERIÁLNÍ. Mùže spoèívat v naplnìní nìjaké psychologické potøeby, napøíklad v prosazování nìjaké ideologie èi náboženství. 24. (Odstavec 139) Upøesnìní: je v zájmu systému povolovat v nìkterých oblastech jistý pøedepsaný stupeò svobody. Napøíklad ekonomická svoboda (s vhodnými limity a omezeními) se ukázala být úèinnou v posilování ekonomického rùstu. Ale v zájmu systému je pouze naplánovaná, omezená svoboda s pøedepsanými podmínkami. Jednotlivec musí být vždy držen na vodítku, i když je toto vodítko nìkdy dlouhé (viz odstavce 94, 97). 25. (Odstavec 143) Nemáme v úmyslu tvrdit, že by schopnosti èi možnosti systému pøežít byly nepøímo úmìrné tlaku èi nepohodlí, kterým spoleènost vystavuje l i d i . Tak to samozøejmì není. Je dobrý dùvod vìøit, že mnoho primitivních spoleèností vystavovalo lidi men-
21 1
Šímu tlaku než spoleènost evropská, ale evropská spoleènost byla daleko zdatnìjší, než kterákoli primitivní spoleènost a vždy v konfliktech s takovými spoleènostmi zvítìzila díky výhodám poskytovaných technologií. 26. (Odstavec 147) Jestliže si myslíte, že úèinnìjší prosazování zákona je jednoznaènì dobré, protože potlaèuje kriminalitu, potom si uvìdomte, že zloèin, jak ho definuje systém, nemusí nezbytnì být tím, co V Y za zloèin pokládáte. Dnes je zloèin kouøit marihuanu a na nìkterých místech Spojených státù je držení JAKÉKOLI zbranì, a• registrované èi ne, možno prohlásit za zloèin, a totéž se mùže stát s odsuzovanými výchovnými metodami, jako je napøíklad naplácání dítìti na zadek. V mnoha zemích je zloèinem vyjadøování disidentských politických názorù, a není vùbec jisté, jestli tohle nemùže nìkdy nastat v U S A , protože žádná ústava ani politický systém netrvají vìènì. Pokud spoleènost potøebuje ustanovit rozsáhlé, mocné prosazování zákona, pak je s touto spoleèností cosi strašlivì v nepoøádku; musí vystavovat lidi velikým tlakùm, jestliže tak mnoho jich odmítá pøijímat pravidla, nebo je
212
pøijímají, jen protože jsou k tomu pøinuceni. V minulosti mnoho spoleèností p o t ø e b o v a l o malé nebo žádné formální prosazování zákona. 27. (Odstavec 151) Aby bylo jasné, minulé spoleènosti mìly prostøedky k ovlivòování chování, ale ty byly primitivní a málo úèinné ve srovnání s technologickými prostøedky, které jsou nyní vyvíjeny. 28. (Odstavec 152) Nìkteøí psychologové však veøejnì vyjádøili názory, které naznaèují jejich pohrdání lidskou svobodou. V Omni (v srpnu 1987) byl citován matematik Claude Shannon, který øekl: Pøedstavuji si èasy, kdy budeme pro roboty tím, èím jsou dnes pro lidi psi, a já strojùm fandím. 29. (Odstavec 154) Toto není science fiction! Poté, co jsme napsali odstavec 154, jsme v Scienlific American narazili na èlánek, podle kterého vìdci aktivnì vyvíjejí techniky pro identifikaci možných budoucích zloèincù a pro jejich vyléèení kombinací biologických a psychologických prostøedkù. Nìkteøí vìdci navrhují povinné zavedení takovéto léèby, která bude možná v blízké budoucnosti dostupná. ( V i z „Hledání kriminálních elementù" od W. Wayta Gibbse, Scientific American, duben 1995.)
Možná si myslíte, že je to v poøádku, protože tato léèba by mohla být aplikována na ty, kteøí by se mohli stát opilými øidièi (ti také ohrožují lidský život), potom tøeba na ty, co dávají dìtem na zadek, potom na ochránce pøírody, kteøí sabotují døevaøský prùmysl, pøípadnì na všechny, jejichž chování je systému nepohodlné. 30. (Odstavec 184) Další výhodou pøírody jako protikladu technologie je, že u mnoha lidí pøíroda vyvolává jistou úctu, která je spojována s náboženstvím, a tak by možná mohla být pøíroda idealizována na náboženském základì. Je pravda, že v mnoha spoleènostech náboženství sloužilo jako podpora a potvrzení ustanoveného poøádku, ale je také pravda, že náboženství èasto sloužilo jako podklad pro rebelii. Mohlo by tedy být užiteèné uvést prvek náboženství do boje proti technologii, také proto, že dnešní západní spoleènost nemá žádný silný náboženský základ. Náboženství je dnes používáno buï jako levná a prùhledná podpora úzkoprsého, krátkozrakého sobectví (tak ho využívají nìkteøí konzervativci), nebo je dokonce cynicky využíváno k lehkému získání penìz
214
(nìkterými misionáøi), nebo degenerovalo do hrubého iracionalizmu (fundamentalistické protestantské sekty, kulty), nebo j e d n o d u š e stagnuje (katolíci, hlavní protestantská linie). Nejbližší silnému, rozsáhlému, dynamickému náboženství bylo pseudonáboženské levièáctví, ale dnes je levièáctví fragmentováno a nemá jasný, jednotný a pøitažlivý cíl. Tak je v naší spoleènosti náboženské vakuum, které by možná mohlo být vyplnìno náboženstvím zamìøeným na pøírodu v protikladu k technologii. Ale bylo by chybou pokoušet se umìle vytvoøit náboženství, které by se pro tuto roli hodilo. Takové vynalezené náboženství by zøejmì neuspìlo. Vezmìte si napøíklad náboženství Gaia. SKUTEÈNÌ v nìj její stoupenci vìøí, nebo si na to jenom hrají? Pokud si na to jenom hrají, jejich víra nakonec úplnì selže. Zøejmì je lépe se nepokoušet zavádìt náboženství do konfliktu pøíroda versus technologie, dokud tomuto náboženství sami S K U T E È N Ì nevìøíte a nevidíte, že u mnoha jiných lidí vyvolává hlubokou, silnou, opravdovou odezvu. 31. (Odstavec 189) V pøípadì, že k takovému finálnímu obratu dojde. Je možné, že indu-
striální systém bude zrušen nìjak postupnì, krok za krokem. (Viz odstavce 4, 167 a poznámku 4.) 32. (Odstavec 193) Je (vzdálenì) možné, že revoluce bude spoèívat pouze v ohromné zmìnì postojù k technologii a výsledkem bude postupná a bezbolestná dezintegrace industriálního systému. Ale pokud by k tomu došlo, mìli bychom veliké štìstí. Je daleko pravdìpodobnìjší, že pøechod k netechnologické spoleènosti bude velmi obtížný a plný konfliktù a katastrof. 33. (Odstavec 195) Ekonomická a technologická struktura spoleènosti je mnohem dùležitìjší než její politická struktura v urèování zpùsobu života prùmìrného èlovìka (viz odstavce 95, 119 a poznámky 16, 18). 34. (Odstavec 215) Toto tvrzení se týká pøímo naší odnože anarchismu. Anarchismem se oznaèuje široké spektrum spoleèenských postojù a možná nìkteøí, kteøí se pokládají za anarchisty, by naše tvrzení v odstavci 215 nepøijal i . Mimochodem by mìlo být poznamenáno, že existuje nenásilné anarchistické hnutí, jehož
216
èlenové by pravdìpodobnì F C jako anarchistické nepøijali a samozøejmì metody násilí F C neschvalovali. 35. (Odstavec 219) Mnoho levièákù je motivováno nepøátelstvím, ale toto nepøátelství zøejm ì pramení èásteènì z frustrované touhy po moci. 36. (Odstavec 229) Je dùležité pochopit, že máme na mysli nìkoho, kdo sympatizuje s tìmito HNUTÍMI tak, jak existují dnes v naší spoleènosti. Èlovìk, který vìøí, že ženy, homosexuálové atd. by mìli mít stejná práva, nemusí nutnì být levièákem. Feministické hnutí, hnutí za práva homosexuálù atd., která existují v naší spoleènosti, mají jistý ideologický tón, který charakterizuje levièáctví, a jestli èlovìk napøíklad vìøí, že by ženy mìly mít stejná práva, ještì to neznamená, že sympatizuje s feministickým hnutím, jak existuje dnes.
217
Terorismus: proti složitosti svìta
Jak charakterizovat naši dobu? Jistì, zevrubných v ý p o v ì d í lze podat bezpoèet, v š e c h n y jsou v š a k nepøesné, n e p ø e s v ì d è i v é , z k r á t k a neposkytují nám adekvátní obraz svìta. Z d á se nám, že v jednìch cosi chybí, jiné zase obsahují slùvko navíc, se kterým polemizujeme, v y m ì ò u j e m e je za jiné, všelijak pøekrucujeme, interpretujeme a lámeme. Z á r o v e ò s tím se nám však vyjevuje svìtlý bod n a š e h o obzoru, který lze nazvat zkušenost n e p ø e h l e d nosti. Diskurs postosvícenského vìku je výrazným z p ù s o b e m utváøen pøedevším d v ì m a èiniteli - ideologiemi a technologiemi, pøièemž jejich vývoj nelze odtrhnout od sociokulturního vývoje èlovìka, a tedy od toho, co je èlovìku navýsost pøirozené. N ì m e c k ý myslitel A r n o l d Gehlen v jedné knize píše, že konstit u o v á n í m o d e r n í techniky je spjato s pokro-
219
kem pøírodních vìd a s kapitalistickým výr o b n í m z p ù s o b e m . J e d i n e è n o s t situace tak umožnila technice vyvinout se do své témìø d o k o n a l é podoby. Tato dokonalost však na druhé stranì uèinila èlovìka ještì více zodpovìdným, nejen za svìt, ale i za sebe samého. Podle Davida J. Levyho zideologizovaná politika moderní doby jakožto ekvivalent technického projektu dokonce mìní ontologické ukotvení lidské pøirozenosti i pøírody. Ideologie a technologie uèinily svìt složitìjším a rychlejším. Atmosféra programových manifestù, p o k r o k á ø s k ý c h hesel, napjatého o è e k á v á n í v š e m o ž n ý c h v ý d o b y t k ù a bouølivých revolucí je jejich samozøejmým výrazem, za ním však probíhají symptomatiètìjší zmìny, èasto nepostøehnutelné, neviditelné, pøesto navýsost charakteristické, potvrzující s o u è a s n ý stav s l o ž i t o s t i a n e p ø e h l e d n o s t i . V esejích Umberta Eca m ù ž e m e èíst o vývoj o v é p ø e m ì n ì celého l i d s k é h o rodu, filosof Miroslav Petøíèek nás pøesvìdèuje o tom, že se nìco stalo pøipomenutím názvù nìkterých filosofických knih z poslední doby (Rozchod
220
s p r i n c i p i á l n í m , B a r b a r s t v í s lidskou tváøí, Pavana za zesnulou Evropu, K r i t i k a cynického rozumu atd.). Pokraèujme dále. M n o ž í se teorie o konci svìta, o posthistorii. Francis Fukuyama ve svém eseji tvrdí, že po vítìzství z á p a d n í h o liberalismu nad komunismem konèí boj ideologií. Napøíštì zùstává j e d i n ý politický ideál: konzumní stát s n e o m e z e n ý m h o s p o d á ø s k ý m rùstem. V tomto smyslu lze h o v o ø i t o konci dìjin. Existují však i d a l š í koncepce. Paul Virilio uvažuje o konci dìjin v souvislosti s n e u s t á l ý m z r y c h l o v á n í m . Baudrillard dokonce naznaèuje, že jsme j i ž mimo j a k é k o l i v dìjiny vèetnì konce dìjin. Jsme natolik zasaženi okolím, že nejsme s to je opustit. Kamper hovoøí o ztroskotání jedn o z n a è n o s t i jako o ztrátì definitivních l i d ských dìjin. Wolfgang Welsch píše, že je tøeba pìstovat kult neuchopitelného, taková je totiž realita. K složitosti svìta se lze pak postavit pouze dvojím zpùsobem: akceptovat jej v této podobì, z nepøehlednosti uèinit životní postoj, zkušenost, nebo ho zjednodušit, a tím zrušit jeho pøirozenou tkáò, èímž samozøejmì
n e v r a t n ì znièíme rozmanitost, která je nám vším. V jednom eseji napsal Václav Bìlohradský, že definitivní smysl a koneèné øešení je v ž d y n ì c o , co n e p a t ø í k ž i v o t u . Manifest „ F C " (zkratka pro název teroristické skupiny K l u b svobody) je snahou poukázat na definitivní smysl svìta a jeho složitost pøevést do j e d n o d u c h é h o výkladu. K d o je, èi kdo jsou „FC"? V roce 1978 zaznamenala americká veøejnost první ze série útokù na vysokoškolské profesory, intelektuály, vlivné politiky a manažery. Zprvu nebylo vylouèeno, že jde o skupinu atentátníkù, pozdìji však policie zúžila okruh p a c h a t e l ù na j e d i n é h o è l o v ì k a , znám é h o pod pøezdívkou Unabomber. Ten své v l a s t n o r u è n ì zhotovené výbušniny rozesílal vìtšinou poštou, popøípadì je osobnì roznášel. V roce 1985 se Unabomber prohlásil za èlena teroristické organizace K l u b svobody, který figuruje rovnìž v tomto textu. Manifest b y l pod p o h r ù ž k o u d a l š í c h n á s i l n ý c h akcí
222
v roce 1995 publikován ve Washington Post a s a m o z ø e j m ì na Internetu. Jeho v š u d y p ø í tomnost mìla být zárukou toho, že jej budou mít n e u s t á l e k dispozici m i l i o n y uživatelù této celosvìtové poèítaèové sítì, a že ho tedy nestihne osud nìjaké z a p o m e n u t é , odložené knihy èi efemérnost novinového èlánku. Osmnáct let trvající pátrání, kdy už se zdálo, že Unabomberovo skuteèné j m é n o zùstane navždy skryto, pøeci jen pøineslo jistý výsledek. Ctyøiapadesátiletý matematik, zajímající se zejména o historii a politiku, Ted Kaczynski, byl odhalen zcela náhodou, když jeho mladší bratr objevil dopisy, které se velmi podobaly stylu a rétorice manifestu. Následné vyšetøování naznaèilo, že Unabomber a Kaczynski mohou být jedna a táž osoba. Unabomberùv pøípad byl po celá ta léta sledován americkou veøejností a zatèení možného pachatele bombových útokù se stalo jednou velkou mediální senzací, k d y ž reportéøi zaèali sestavovat veøejnosti dosud neznámý životopis Kaczynského.
223
Manifest Klubu svobody b y l sepsán jako programový text, útoèící pøedevším proti lev i c o v ý m i d e o l o g i í m a t e c h n o l o g i í m , resp. proti technice jako takové, a je rozpracováním døívìjších Unabomberových názorù. A b y nezanikl v mediální džungli a nestal se jen plan ý m protestem, b y l p o d p o ø e n b o m b o v ý m i útoky, jejichž n á s l e d k ù m podlehlo nìkolik lidí. Sdìlovací prostøedky se hrùzných èinù ujímají vìtšinou ochotnì a ty bulvární z nich èiní n e j e x k l u z i v n ì j š í události, takže požadované reklamy se autorovi tohoto pamfletu dostalo nadmíru. O d zveøejnìní textu uplynulo nìkolik mìsícù a za tu dobu byl dùkladnì analyzován, výtky smìøovaly jak k jednotlivostem, tak k celému charakteru manifestu. K r i t i k o v é si n e j v í c e v š í m a l i s a m o t n ý c h v ý c h o d i s e k Unabomberova textu, které mu umožnily napø. obhajobu násilí. Soudný ètenáø si ostatnì o mnoha c h y b n ý c h , nesmyslných údajích a postulátech uèiní závìr sám. Pøípad Unabomber je jednou z mnoha podob s o u è a s n é h o terorismu. Samotný pojem „terorismus" bývá nìkdy oznaèován jako ide-
224
ologie, j i n d y j a k o u r è i t é p o l i t i c k é h n u t í èi (politický) boj metodou násilí. Rovnìž jeho právní vymezení není zcela jednoznaèné. Urèitým problémem pøi objektivním hodnocení a z a ø a z o v á n í té èi o n é násilné akce pod oznaèení „teroristická" m ù ž e b ý t napø. vládní podpora nìkterým organizacím (napø. finanèní pomoc U S A v Nikaragui, Afgánistánu, bývalý S S S R a podpora i s l á m s k é h o terorismu aj.) partyzánské hnutí aj. Pøesvìdèivá, všeobecnì sdílená definice terorismu nám chybí, jedno je však jisté: z a t í m c o se liší cíle rùzných teroristických skupin èi jednotlivých teroristù, metoda (násilí) zùstává stejná. Terorismus, pøedevším jeho mezinárodní podoba, je j e d n í m z g l o b á l n í c h p r o b l é m ù lidstva. Každý rok vydává americké ministerstvo zah r a n i è í z p r á v u o m e z i n á r o d n í m terorismu (Patterns of G l o b a l Terrorism). P o d r o b n ì jsou zde z a z n a m e n á v á n y údaje o j e d n o t l i vých teroristických o r g a n i z a c í c h , o poètech obìtí, dále statistické informace o charakteru útokù a jejich cílech atd. Pravidelnì se konají mezinárodní konference o boji s terorismem,
225
konzultace probíhají na mezivládní úrovni, zkrátka tématem dne je pokud možno co nejd o k o n a l c j š í prevence pøed teroristickými èiny, c o ž se týká pøedevším demokratických státù, jak upozoròuje v knize Politické ideologie A n d r e w H e y w o o d - terorismus se s n á z e zabydluje v demokracii než kdekoliv jinde. Demokratický svìt je složitý, nejednoznaèný, mnohdy až nepøíjemnì. Stále frekventovanìjší slova jako pluralismus a multikulturalismus, j e ž tuto nejednoznaènost a složitost prohlubují, musejí být nejprve vžita, stát se z k u š e n o s t í . U n a b o m b e r ú v recept jde proti této zkušenosti zjednodušováním, opomíjením, p ø e h l í ž e n í m a zcela j i s t ì pøedstavuje další z øady koneèných øešení, jichž nám dvacáté století nabídlo nìkolik. Bezpochyby probouzí z apatie. Pavel Šaradín
226
Obsah
Vážení uživatelé Internetu Zpráva FBI Pressu Manifest Úvod Psychologie moderního lcvièáctvl Pocity ménìcennosti Pøesocializace Mocenský proces Náhradní èinnosti Samostatnost Pøíèiny spoleèenských problémù Narušení mocenského procesu v moderní spoleènosti Jak se nìkteøí lidé pøizpùsobil jí Motivy vìdcù Podstata svobody Nìkolik základních historických pravidel
5 7 10 10 13 15 25 33 35 40 42 51 65 73 77 83
Industriálnì-technologická spoleènost nemùže být reformována Omezení svobody je v industriální spoleènosti nevyhnutelné Technologie je mocnìjší sociální síla než touha po svobodì Revoluce je jednodušší než reforma Kontrola lidského chování Lidstvo na køižovatce Lidské utrpení Budoucnost Strategie Dva druhy technologie Nebezpeèí levièáctví Závìreèná poznámka Poznámky Terorismus: proti složitosti svìta
90 93 104 119 121 138 143 148 156 177 181 197 199 219
Unabomber • • • Manifest Z anglického originálu Manifestu publikovaného v síti Internet pøeložil Evžen Šváb. Doslov napsal Pavel Saradín. Typograficky upravila Dagmar Havlíèková. Obálku navrhl Petr Palarèík. Vydalo nakladatelství Volobia v roce 1997 jako 78. svazek edice Malá díla. kterou øídí Petr Mikeš a Pavel Saradín. ISBN 80-7198-177-X
Ve volné edici Malá díla dosud vyšlo: 1. F. Nietzsche Filosofie v tragickém období Øekù 2. F. Nietzsche Duševní aristokratismus 3. T. Mann Schopenhauer 4. A. Schopenhauer Génius, umìní, láska, svìtec 5. M . Buber Cesta èlovìka podle chasidského uèení 6. M . Bubcr Obrazy dobra a zla 7. J. Loreilhc Leon Bloy 8. O. Wilde Intence 9. M . Scott Peck Meditace 10. R. Thákur Èesání ovoce 11. F. Nietzsche Soumrak model 12. T. de Quincey Vražda jako krásné umìní 13. A. Schopenhauer Metafysika lásky a hudby 14. R. Guardini Težkomyslnost a její smysl 15. F. X . Salda O tzv. nesmrtelnosti díla básnického 16. F. Schiller Estetická výchova 17. F. Nietzsche O životì a umìní 18. F. Nietzsche Antikrist 19. V. Èerný Rasismus, jeho základy a vývoj 20. A. Schopenhauer Spisovatelùm a ètenáøùm
