BEDRICH ÚLOHA
ENGELS NÁSILÍ
V DEJINÁCH cLANEK
Z POZUSTALOSTI
'"
.\
1 950
S V O BOD
A. VYD A V A TEL
S T V 1 K N I H V P ft A Z E
Apliku,jme nyní naši theorii na soucasné nemecké de,jiny a na je.Tichnásilnou praxi krve a železa. Z toho jasne uvidíme, proc musela mít politika krve a železa docasný úspech a proc musí nakonec ztroskotat. Vídenský kongres rozdelil a rozkramaril r. 1815 Evropu zpusobem, který pred celým svetem jasne ukázal naprostou neschopnost vladaru a státníku. Válka všech národu proti Napoleonovi byla odrazem národníhO' vedomí, které Napoleon u všech národu pošlapal. lako dík za to pošlapali knížata a diplomaté vídenského kongresu toto národní vedomí .Tešte hanebneji. Ne.Tmenší dynalstie znamenala pro ne víc než ne.Tvetší národ. Nemecko a Italie byly opet roztríšteny na státecky, Polsko bylo po ctvrté rozdeleno, Uhry zustaly pod cizím .Them. A není možno ríci, že se národum stala krivd,a,. Proc si to daly líbit a proc vítaly ruského cara jako svého osvoboditele? Tak to však nemohlo zustat. Od konce stredoveku smeru.Tí de.Tiny ke konstituování Evropy z velkých národních státu. len takové státy .lSOU normální politickou organisad evropského vládnoucího meštáctva a .lSOU rovnež nezbytným predpokladem k navázání harmonické mezinárodní soucinnosti národu, bez níž nemuže existovat panství proletariátu. Má-li být za.Tišten mezinárodní mír, musí být nejprve od-
,J
lIIIlII..--".--.~_._..,_,,"., ..".... _
1Ill
_
----
straneny všechny národnostní trenice, jimž se lze vyhnout, každý národ musí být nezávislý a, pánem Ve své zemi. S rozvo.Tem obchodu, zemedelstVí, prumyslu vzrustalo a tím i sPolecensko-mocenského postavení buržoasie tedy všude národní vedomí, rozsta,tnost. tríštené a potlacené národy žádaly jednotu a samoRevoluce z roku 1848 smerovala proto všude, mimo Francii, k uspokojení .Taknárodních, tak osvobozen_ ských požadavku. Avšak za zády buržoasie, která v prvním nástupu zvítezila, se již všude zvedala hrozivá postava proletariátu, který ve skutecupst; vítezství vybo.roval a který hnal buržoasii do nárucí práve poražených odpurcu - monarchické, byrokratické, polofeudální a vojenské reakce, jíž podlehla revoluce roku 1849. Do Uher, kde tomu tak nebylo, vtáhli Rusové a potlacili revoluci. To však ruskému carovi nestacilo, a proto prišel do Varšavy a zacal rozhodovat o osudech Evropy .Tako vrchní rozhodcÍ. Jmenoval Kristiána Gliicksburského, svou povolnou stvuru, dánským následníkem trunu. Pokoril Prusko, jak ješte nikdy nebylo Pokoreno, nebot mu zakázal i sebemenší zálusk na zneužití nemec_ kých s.Tednocovacích snah a donutil .Teobnovit spolkový snem a podrobit se Rakousku. Celým výsled_ kem revoluce na první pohled tedy .Te,že v Rakous_ ku a Prusku se vládlo konstitucní formou, ale ve než kdy duchu, predtíma .že ruský car ovládal Evropu více starém Ve skutecnosti vš,ak J1evolucemocne vyburcovala buržoasii rozdrobenÝch zemí, zejména Nemecka, ze staré zdedené netecnosti. Získala urcitý, i když skromný podíl na politické moci; a každého politic8kého úspeehu buržoasie se využíVJá v prumyslovém
rozmachu. »Zbesilý roh, který na štestí už minul, dokázal mešfáctvu názOTne, ž,e s nekdejší lethargií a peciválstvím musí jednou provždy skoncovat. Dusledkem kalifornského a australského zlatého dešte a jiných prícin bylo dosud neví dané rozšírení svetových obchodních styku a další rozmach obchodu; bylo tedy nutné priložit ruku k dílu a zajistit si svuj podíl. Velký prumysl, který se zacal vyví.Tet od roku 1830 a zvlášte od roku 1840naRýne, v Sasku, ve Slezsku, v Berlíne a v jednotlivých jižních mestech, se nyní rychle rozvíjel a rozširoval; domácký prumysl venkovských okresu se stále rozširoval, stavba železnic byla zrychlována a pri tom všem ohromne rostoucí vystehovalectví vytvorilo nemeckou trans atlantickou parolodní spolecnost, která ani nepotrebovala subvence. Více než kdykoli pr,edtím pronikali nemectí obchodníci do všech oboru zámorského obchodu, zprostredkovávali stále vetší cást svetového obchodu a zacali postupne zprostredkovávat odbyt nejen anglických, ale i nemeckých prumyslových výrobku. Tomuto mocnému rozmachu prumyslu a na nej navazujícího obchodu se však roztríštenost Nemecka na státecky, s .je.Tichnescetným ruzným obchodním a prumyslovým zákonodárstvím, musela brzy stát nesnesitelným poutem. Každých nekolik mil .Tinésmenecné právo, ,jiné podmínky k provozování živností, všude, úplne všude .Tiné šikany, byrokrat~cké a fiskální nástrahy, ba casto ješte cechovní omezení, proti kterým nepomáhala ani koncese! A k tomu mnoho rozdílných zákonných predpisu o domovském právu a omezení pobytu, které kapitalistum znemožnovaly vrhnout volné pracovní sílyvdostatecném poctu na místa, kde byla ruda, uhlí, 9
.... "_.~._ ..,~
I
~
v-odní síla a Jiné prírodní podmínky, v-hodné pro' zakládání prumyslových podniku! Schopnost v-ykoris_ tov-at bez prekážek obrov-skou pracO'v-ní sílu v-Iasti byla prv-ní podmínkou prumyslovéhO' rozv-oJe; ale všude, kde vlastenecký tov-árník sehnal delníky se v-šech koncu, vzeprela se policie a chudinská správ-a proti usazování pristehov,alcu. Ríšské obcanské práv-o a práv-o v-olného stehování prO' v-šechny ríšské obcany, Jednotné obchodní a živ-nostenské práv-o, to ,již nebyly v-lastenecké fantasie prepJatých myslu. studentu, to byly ted nutné životní podmínky pruK tomu .ješte v každém státe a státecku Jiná mena" Jiné míry a váhy, casto dokonce dv-oJí ci tro.Tív.Tednom státe. A ze všech techto ruznÝch druhu mincí, mel' a vah nebyl ani Jediný uznáván na svetov-ém trhu . .Taký div-, že obchodníci a tov-árníci, kterí se stýkali na sv-etov-émtrhu nebo kterí museli konkurov-at dov-áž,enému zboží, museli ke všem temto mincím, menám ,a vahám používat .Teštei zahranicních, že pradena bav-lnené príze byla vážena v-anglických librách, že hedv-áhné zboží bylo zhotovováno na metry a že úcty do ciziny byly vystav-ovány v librách šterIinku, dolarech a francích? A Jak mohly v-zniknout v-elké úv-erové ústav-y na techto omezených menov-ých územích, Jednou s bankovkami v-e zlatÝch, Jednou v pruských tolarech, v-edle toho zlaté tolary, tolar »nové dve tretiny« (neue Zweidrittel), marka, v-asignátech (Banko), marka v-mincích (Courant), dvacetizlatka (Zwanzig Guldenfuss), ctyriadv-acetizlatka (Vierundzwanzig Guldenfuss) a pri nekonecných kUl'sov-nfch prepoctech a výkyvech. A i když se podarilo to vše nakonec prekonat, kolik síly bylo nutno v-ynaložit pri všech techto trenicích,
kolik penez a casu bylo promarneno! Vždyt i v Nemecku zacali konecne pozorovat, že cas jsou dnes peníze. Mladý nemecký prumysl se mel osv-edcit na svetovém trhu; vzrustat mohl pouze s pomocí vývozu. K tomu bylo zapotrebí, aby v cizine požíval ochrany mezinárodního práva. Anglický, francouzský, americký obchodník si v cizine mohl dovolit dokonce ješte více než doma. Zastalo se ho jeho vyslanectví, a bylo-li to nutné, také nekolik válecných lodí. A le Nemec! V Levante se mohl alespon Rakušan do .jisté míry spolehnout na své vyslanectví, ac mu jinde mnoho nepomáhalo. Kde si však v cizine stežoval pruský obchodník u svého vyslance na príkorí, která utrpel, tam dostal témer vždy odpoved: »Patrí vám to! Co tu hledáte, proc nezustanete hezky doma? « Príslušník malého státecku byl všude teprve bezprávný. At se prišlo kamkoli, všude byli nemectí obchodníci pod -cizí, francouzskou, anglickou, americkou ochranou, nebo se nechali v nové vlasti co nejrvchle.Ti naturalisovaU A i kdyby se jich chteli jeTich vyslancové zastat, jaký by to melo užitek? Vždyt i s nemeckými vyslanci se v zámorí jednalo jako s cistici bot. Z toho Te videt, j-ak mel požadavek jednotné »vlasti« velmi materiální pozadí. Nebyla tO'jižmlha,vá touha wartburských studentských slavností, »kde odvaha a síla plápol,aly v nemeckých duších« a kde 1 V Engelsove rukopise je na tomto miste poznámka tužkou: "Weerth". Georg Weerth. revolucni básnik a prítel Marxllv a Engelsllv. se dostal jako obchodní cestujici daleko do sveta. Bezpochyby chtel Engels ješte dodatecne na tomto miste rukopisu použit chara.kteristických sdeleni Weerthových. (Poznámka red.)
11
to podle jedné francouzské melO'die strhávalo mladíka » ... jak bO'urí hnán se bít a za vlast treba život položit«, aby byla obnovena romantická sláva stredovekého císarství, a lede Semladý bourlivák na stará kolena stal docela obycejným pietistickým a absolutisticleým knížecím rabem. Nebylo to také daleko prízemne,jšÍ volání po jednote advokátu a ostatních buržoasních ideologu hambašské slavnosti; ti se domnívali, že milují svobodu a jednotu pro ne samé a vubeo nepozorovali, že pošvýoacrštení Nemecka na kantonální republiku, na než se omezily jejich nejméne nejasné ideály, bylo práve tak nemožné jako hohenštaufsleé císarství O'nech studentu. Ne, byl to požada,vek praktického obchodníka a prumyslníka, vyverající z bezprostredních potreb o'bchodu, požadavek odstranení všeho historicky zdedeného provincionálního haraburdí malých státecku, které stálo v ceste volnému rozvoji obchodu a remesla, požadavek odstrianení všeeh zbytecných trenic, které museI nemecký obchodník prekonat nejprve doma, chtel-li vystoupit na svetovém trhu, a jichž byli všichni .jeho konkurenti zbaveni. Nemecká jednota se stala hospodárskou nutností. A lidé, kterí ji nyní požadovali, vedeli, co chtejí. Vyrostli v obchodu a pro obchod, dovedli obchodoVia,ta dohodnout se na cene. Vedeli, že je nutno žádat hodne, ale i liberálne slevit. Zpívali o nemecké vlasti, vcetne Tyrolska a Rakouska, které bylO' bohaté sLávou a vítezstvími: »Od Ma,aisy až po Kla.Tpedu, od Ece až po Balt, Nemecko, Nemecko nade vše, nade vše na svete« (»Von der Maas bis an die Memmel, von der Etsch bis an den Belt, Deutschland, Deutschland uber aUes, uber aIles in der Welt«) - ale byli ochotni na tuto vlast, která mela být podle jejich snu stále vetší,
12
--------
povolit znacnO'u slevu pri placení hotovými, a to 25 ,0 procent. Jejich plán na sjednocení byl hotov II ihned proveditelný. Nl~mecká jednota však nebyla pouze O'tázkou nemeckou. Od dob tricetileté války nebyla už žádná celonemecká záležitost rozhodnuta bez velmi citelného zíumhu ciziny. Bedrich II. dobyl roku 12'40 Slezsko s pomocí FrancO'uzu. Francie a RuskO' roku 1803 doslovne nadiktovaly ríšský zákon o reorganisaci svaté ríše rímské.1 Pak usporádal NapO'leon Nemecko t.ak, jak se mu to hodilo.2 A konecne na vídenském kongresu bylo Nemecko O'pet, hlavne pricinením Huska a v druhé rade pricinením Anglie a Francie, J'Oztríšteno na šestatricet státu s více než dvema sty velkými a malými kousky území, a nemectí dynastové, stejne jako roku 1802-1803 na rezenském ríšHkém snemu, pritom svedomite pO'máhali a ješte zhoršili roztríštenost zeme. NadtO' byly jednO'tlivé kusy Nemecka vydány cizím knížatum. Tak bylo Nemecko nejen úplne bezmocné, rozdíráno vnitrními sváry, politicky, vojensky, ba i prumyslove O'dsouzeno k zániku. Ale CO'bylo ješte daleko hO'rší Francie a Rusko si castým O'pakováním zvykly na rO'ztríštenost Nemecka jako na své právo, stejne jako si Francie a Rakousko osobovaly právo bdH nad tím, aby zustala rozkouskována Halíe. Bylo to II},
1 Poznámka na okraji: »Vestf[álský]a teš]ínský[ mír«. VestfálskÝm mírem skoncila roku 1648 tricetiletá válka. Žárlivost nemeckých knížat dala Fram.di možnost ustanovit s'e soudcem ve vnitrních nemeckých záležitostech. Tešínský mír z 13. kvetna 1779 ukoncil bavorskou válku o následnictví trfinu. Zde podrídil Bedrich II. Nemecko ruskému. diktátu, aby oslabil Rakousko. (Pozn. red.) 2 Na tomto míste pripojil Engels dodatecne: »NemeckoPolsko«. (Pozn. red.) 13
toto domnelé právo, které roku 1850 uplatnoval cal' Mikuláš, když si velmi hrube zakázal jakoukoli svémocnou zmenu ústavy a vynutil si obnovení spolko_ vého snemu, tohoto vÝrazu bezmocnosti Nemecka. Jednota Nemecka musel,a tedy být vybojoViána nejen Proti knížatum a ostatním vnitrním neprátelum, nýbrž také proti cizine. Nebo pak s pomocí ciziny. A jak to tehdy v cizine vypadalo?l Ve Fr.aiIlcii využil Ludvík Bonaparte boje mezi burža>asií a delnickou trídou, aby se s pomocí rolníku vyhoupl na presidentské kreslo a pak s pomocí armády na císarský trun. Ale nový, armádou stvorený císar Napoleon uvnitr francouzských hranic z rolm 1815- to byla mrtve zrozená chiméra. Vzkríšení napoleonského císarství znamenalo rozšírit Francii až po RÝn, uskutecnit dedicný sen francouzského šovinismu. Pl'Ozatím se však Ludvík Bonaparte nemohl na RÝn dostat; každý pokus v tomto smeru by byl vedl k vytvorení evropské koalice proti Francii. Naproti tomu se nabízela príležitost pozvednout mocenské postavení Francie a armáde poskytnout nové vavríny, a to válkou, která by byla vedena se souhlasem témer celé Evropy, proti Rusku, jež využilo revolucního období západní Evropy, aby ve vší tichosti obsadilo podunaj_ ská knížectví q pripravilo se na novou dobyvacnou válku proti Turecku. Anglie se spojila s Francií, Rakousko se chovalo k obema prátelsky, POUze heroické Prusko líbalo ruskou hul, která je ješte vcera bila, a zachovalo vuci Rusku prátelskou neutralitu. Ale ani Anglie, ani Francie nechtely vážnou poráž1 Krížek a cára, která delí tento odstavec od dalŠího,svedcí red.) Zamýšlel vložit na tomto míste ješte jednu vetu. o tom,(Pozn. že Engels
-
14
ku neprítele, a tak válka skoncila velmi mírným pokorením Ruska a rusko-francouzským spolkem proti Rakousku. Krymská válka ucinila z Francie vedoucí evropskou velmoc a z dobrodruha Ludvíka NapoleoJHl neivetšího muže dne, což ovšem za mna>honestojí. Ale krymská válka neprinesla Francii žádný územní zisk
aizejména jako její prední stráž proti - Rakousku; byla dále pripravovlána pri uzavrení míru dohodou Ludvíka Napoleona s Ruskem, kterému se potrestání Rakousk,a, velmi dobre hodilo. Ludvík Napoleon byl nyní modlou evropské buržoasie. Nejen pro svou »záchranu spolecnosti« dne 2. prosince 1851, kdy sice znicil politické panství buržoasie, ale jen proto, aby zachránil její sociální panství. Nejen proto, že ukázal, jak lze všeobecné hlasovací právo za vhodných podmínek promenit v nástroi k utlacování mas; nejen proto, že za jeho vlády dosáhly prumysl a obchod, a zejména spekulace a bursovní podvody dosud nevídaného rozmachu, nýbrž hlavne proto, že buržoasie v nem poznala prvního »velkého státníka«, který byl z jejího masa a krve. Byl povýšencem jako každý skutecný mešták. »Všemi mastmi mazaný«, kaU.'bonárský spiklenec v Italii, delostrelecký dustojník ve Švýcarsku, zadlužený vznešený nicema a dobrovolný policajt 1 uchazec o trt'm. (Pozn. red.)
15
v Anglii, ale vždy a všude pretendenP, svou dabrodružnou minulostí a svou morální kompramitovalností se ve všech zemích pripravO'val na císareFrancouzu a na vudce osudu Evrapy, jakO' se vzarný americký mešták radau poctivých a pad vodných bankratu pripr>élJvujena milianáre. JakO' císar nejenže podrídil palitiku zájmum kapitalistického zisku a bursovního padvodu, ale delal také samu palitiku dacela podle zásad bursy a spekuloval s »národnostním principem«. Raztríštenast Nemecka aJ Italie byla pro dosavadní francauzskau politiku nezadatelným vrchnostenským právem Francie; Ludvík NapO'lean zacal ihned tatO' vrchnastenské právo pa kauscích rozpradávat za tak zvané kampensace. Byl ochaten pamáhat Italii a Nemecku pri adstranavání raztríštenasti s tau podmínkau, že mu Nemecko a Italie každý krok k dasažení náradní svabody zaplatí územním ústupkem. Tím byl nejen uspakujen francauzský šovinismus a císarství pozvalna razšíiiena až pa hranice z roku 1801, nýbrž Francie se apet ukázala jakO' zvlášt asvícená velmoc, osvabazující nárady, a Ludvík Napalean jakO' ochr,ánce paHalcených národnastí. A celá asvícená a nacianalisticky nadšená buržaasie - panevadž mela živý zájem na odstranení všech prekážek abchodu se svetavéha trhu - jásala jednahlasne nad tímto osvícenstvím osvabazujícím svet. Za,cátek by] ucinen v Italii.1 Zde vLádlO'ad raku 1 V Engelsove rukopise je zde po strane poznámka: »Orsini«. Orsini byl hlavou spiklene1ckéskupiny, která 14. ledna 1858 provedla atentát na NapolleonaIII. Spiklenci byh témer vesmes Italové, kteri chteli Napoleona odstranit s cesty, ponevadž videli v jeho politice pvekážku osvobozeniItalie. (Pozn. red.)
tH41} neomezene Rakousko a Rakauska byla tebdy o\lÍ'lním beránkem celé Evropy. Skravné výsledky '~I'YIIlské války nebyly pripisovány nerazhodnosti
Ú,\llldních mocností, které stanavisku chtely pauze zdánlivOU v,ilku, ale nerozhodnému Rakouska, na nt'lI\ž nemel nikdO' vetší vinu než západní mocnosti "nIllY. Ruska však byla tak dotceno pochodem flakllšanu na reku Prut - dík za ruskau po11loc V Uhrách raku 1849 - (ackoli práve tento pocbad I\IIRkozachránil), že na každý útak proti Rakousku hledclo s radostí. S Pruskem už nikdo nepacítal. již lili pa.rÍžském mírovém kongresu se s ním jednala (\n canaille.1 A tak mahla být válka za osvabazení Itnlie »až k Adrii« za soucinnosti Ruska zosnov,{lna, IliU jare 1859 zahájena a již v léte na rece Millcio Hkollcena. Rakouska nebyla z Italie vyhnána ualie nehyla »svabodna až k Adrii« a nebyla sjed~acena, SIIrdinie zvetšila své územÍ, ale Francie získala Savojska a Nizzu, a tím na úkar ltalie hranice z r. 1901. Ale s tím nebyli Italové spokajeni. V ltalii tepdy pJ'evládala .iešte manufaktura, velký prumysl byl teprve v plenkách. Delnická trída nebyla dosud zdaleka všeobecne vyvlastnena a zpraletarisavána; Vt~ mestech vlastnila ješte své výrabní nástraje, na venkave byla prumyslavá práce vedlejším za1Ilestnáním drabných pachtýru. Prata energie buržoasie nebyla dasud zlamena protikladem prati madetnímu trídne uvedamelému proletariátu. Panevadž v ltalii trvala raztríštenast .Ten .jaka dusledek ralwuské cizovlády, pod je.Tíž ochranou se zlorády vládnaucích knížat stále stupna'Valy, stály tlUlké-velkostatkárská šlechta a lidO'vé vrstvy ve mcstecb na ] _ opovržlive. (Pozn.
red.)
17
16
2 Úlohan!sill
strane buržoasie jako za prední bojovnicí za národní nezávislost. Cizácká nadvláda byla roku 1859 setresena všude mimo Benátsko, její další zasahování v Italii bylo znemožneno Francií a Ruskem a nikdo se jí už neobával. A Italie mela v Garihaldim hrdinu antického charakteru, který mohl delat divy lilitaké je delal. S tisíci dobrovolníky svrhl neapolské královstVí, skutecne sjednotil Italii, roztrhal umelé predivo bonapartistické politiky. Italie byla svobodná a skutecne sjednocena _ ale ne pletichami Ludvíka Bonaparta, nýbrž revolucí. dob italské války nebylacísarství již zahranicní politikaOd druhéllO francouzského pro nikoho tajemstvím. Vítezové nad velkým Napoleonem meli být potrestáni - ale l'un ,apres l'autre, jeden po druhém. Rusko a Rakousko již dostaly svuj díl, nyní bylo na rade Prusko. A Pruskem bylo opovrhováno více než kdykoli predtím; jeho politika za italské války byla zbabelá a ubohá, práve tak jako v dobe basilejského míru roku 1795. S »politikou volné ruky« se dostalo až tam, že stálo v Evrope úplne osamoceno, že se všichni jeho velcí a mailÍ sousedé tešili na tu podívanou, až Prusko bude zpraženo, a že jeho ruka byla volná už jen pro jedno: postoupit levý breh Rýna Francii. Ve skutecnosti se v prvních letech po roce 1859 všude, a nikde víc než práve na Rýne, rozšírilo presvedc,ení, že levý breh Rýna, nenávratne pripadne Francii. Ne snad, že by si to prímo práli, ale dívali Se na to jako na neodvratný osud a _ prizne.jme si po pravde - nikdo se toho už nebál. U rolníku a malomeštáku se probudily staré vzpomínky na dobu francouzské vlády, která jim skutecne prinesla svobodu; z buržoasie byla financní
II
nl'i"lokracic, zvlášte v KoIíne, už hluboko zapletena clo podvodných spekulací palrížské Crédit Mobilier II jiných honapartistických podvodných spolecností II volala hlasite po anexi.1 Ale ztráta levého brehu Rýna byla oslabením nejon Pruska, nýbrž i Nemecka. A Nemecko bylo l'ozlHštcno více než kdy predtím. Rakousko a Prusko "0 navzájem odcizily více než kdy predtím pro \".\Iskou neutralitu za italské války, malá knížecí lil vet pošilhávala zpola bázlive, zpola obnoveného chtive po 1,\Idvíku Napoleonovi j,aocoprotektoru I'ýnského spolku - vtakové bylo postavení lm Nemecka. A to okamžiku, kdy pouzeoficiálnísjedno('ené síly celého národa byly s to odvrátit nebezpecí I"OzkouskovánÍ. Jak se však mely s,jednotit síly celého národa? Byly tu tri zcesty, 1848 skOTovšechny ztroskotaly, alevesmes práve mlhaproto vé pokusy roku když laké nekteré mlhy rozehnaly. První cesta byla cestou skutecného sjednocení odstranením všech jednotlivých státu, byla to tedy otevrene revolucní cesta. Tato cesta vedla prláve k cíli v Italii; savojská dynastie se pridala k revoluci, a tím shrábla italskou korunu. Ale tak smelého cinu nebyli naši nemectí Savojové, Hohenzollernové, a také jejich nejodvážnei.TšíCavourové a la Bismarck naprosto schopní. Vše by musel udelat lid sám a ve válce o levý breh Rýn<:tby byl s to udelat, cO' bylo treba. Nevyhnutelný ústup Prusu za Rýn, 1 ~e všeobecná. ná.lada na Rýne byla tehdy taková, o tom jsme se Marx: já dosti casto presvedcili na míste samém. Prnmyslníci na levé strane Rýna se me ptali mezi jiným, jaké bude postavení jejich prfimyslu pod francouzskou celní sazbou.
i
(Engel$ova
poznámka.)
18 19
--
..
-
.-.-
'.~_
~--:.:.&.IiD
dlouhé obléhání rýnských pevností a zrada jihonemeckých kníža,t, která by nepochybne následovala - to by stacila k rozvinutí národního hnutí, které by smetlo všechna ta malá knížeetvÍ. A pak by byl Ludvík Napoleon první, kdo by schoval mec do pochvy. Druhé císarství mohlo potrebovat jako odpurce jen reakcní státy, proti nimž vystupovalo jako poklla'covatel francouzské revoluce, jako asvoboditel národu. Proti národu, který by sám byl zachvácen revolucí, bylo bezmocné; vždyt vítezná nemecká revoluce mohla být podnetem k pádu celého francouzského eísarství. To by byl nejlepší prípad; v nejhorším prípade, kdyby se vládnoucí knížata stala pány hnutí, pripadl by levý breh Rýna na ca:s Francii, pak by se ukázala pred celým svetem aktivní nebo pasivní zrada knížat a vznikla by kritická situace, za níž by pro Nemecko nebylo jiného východiska než revoluce, vyhnání všech knížat a zrízení jednotné nemecké republiky. Podle toho, jak vypadala situace, mohla být tato cesta k sjednacení Nemecka nastoupena jen tehdy, kdyby Ludvík Napoleon zacal válku o rýnskou hranici. Tato válka však nevypukla - a to z duvodu, o nichž se brzy zmíníme. Tím však otázka národního sjednocení prestala být neodkladnou životní otázkou, která by musela být rešena s dneška na zítrek pod trestem zániku. Národ mohl prozatím pockat. Druhou cestou bylo sjednocení pod nadvládou Rakouska. Rakousko si roku 1815 plne podrželo postavení celistvého, zaokrouhleného státního území, jak mu bylo vnuceno napoleonskými válkami. Necinilo si již nárok na své nekde.Tší odtržené ddaJVY 20
...IIl:·'"'_"---' ••••••• _.:.!",.!..!. _!!_~~~~~".~,_~,,,,,~_~I,,,,I!.~
__ -----------
v .IIZ111m Nemecku; spokojilo se s pripojením I4tnrých a nových území, které se daly zemepisne n fiirategicky spo.Tit se zbylým jádrem monarchie. (>ddelení nemeckého Rakouska od ostatního NelIlecka, které bylo zahájeno ochrannými cly J osef,a 11., zesíleno policejním hospodarením Františka 1. v llalii a dovedeno do krajnosti rozkl,aldem nemecké ríše a vytvorením rýnského spolku, se faklicky udrželo ješte roku 1815. Metternich obehnal HVllj stát proti nemecké strane doslova cínskou zdí. (~In zadržovala hmotné výrobky, censura duševní výtvory Nemecka pred hranioemi Rakouska, nevýslovné šik,aillY v pasových záležitostech omezovnly osobní styk na nejnutne.Tší minimum. Uvnitr ••.. njištovala zemi absolutistická zvule, jedinecná i v Nemecku, i proti nejmírne.jšímu politickému hnutí. Tak zustávalo Rakousko úplne vzdáleno ('elého buržoasne liberálního hnutí Nemecka. Rokem 1848 odpadl,a alespon z nejvetší cá,sti duchovní prehrada; ale události onoho roku a jejich následky nebyly takového rázu, aby Rakousko sblížily ostatním Nemeckem; naopak, Rakousko si stále víoe zakládalo na svém postavení nezávislé velmoci. A tak se stalo, ž,e ackoli rakouští vojáci ve spolkových pevnostech byli oblíbeni a pruští nenávideni n zesmešnováni a ackoli Rakousko bylo stále ješte populární a ve vážnosti na celém, prevážne katolickém jihu a západe, presto nikdo, krome nekolika málo malých a stredních nemeckých knížátek, neuvažoval vážne a sjednocení Nemecka pod rakouským vedením. Nemohlo tomu ani být jinak. Rakousko to také .jinak nechtelo, trebaže potají sprádalo romantické císarské sny. Rakouská celní hranice zustala casem A
21
jedinou dosud zbývající prehradou uvnitr Nemecka a byla tím ostre.ji pocitována. Nezávislá velmor:enská politika nemela smyslu, neznamenala-li obetování nemeckých zájmu specificky rakouským, tedy italským, uherským atd. Stejne .Jako pred revolucí, zustalo Rakousko i po ní nejreakcne.jším státem Nemecka, který nejneochotneji následoval moderní proudy, a pritom zbylo jako .Jediná specificky katolická velmoc. Cím více usilovala pobreznová vláda o obnovení nekdejšího rádení kneží a iesuitu, tím nemožneiší se pro ni stávala hegemonie nad zemí ze dvou tretin protestantskou. A konecne bylo sjednocení Nemecka s Rakouskem vcele možné .Ten po rozdrcení Pruska. Ackoli toto samo o sobe by nebylo žádným neštestím pro Nemecko, bylo by prece rozbití Pruska Rakouskem stejne neblahé iako rozbití Rakouska Pruskem pred na stávaiícím vítezstvím revoluce v Rusku (a po nem bude zbytecné, ponevadž pak se musí zbytecné Rakousko samo rozpadnout). Zkrátka, nemecká iednota pod záštitou Rakousk81 byla romantickÝm snem, iak se také ukázalo, když se roku 1863 sešla malá a strední nemecká knížata ve Frankfurtu, aby prohlásila rakO'l1ského Františka Josefa nemeckým císarem. Pruský král se Jednoduše nedostJarvila císarská komedie se rozplynu la vnÍvec. Zbývala tretí cesta: siednocení pod pruským vedením. A tato cesta, ponevad bvla skutecne nastoupena, nás vede s výšin spekulace zase dolu na pevnejŠÍ, i když dosti špinavou pudu praktické, »reálné politikv«. Od dob Bedricha II. videlo Prusko jak v Nemecku, tak v Polsku pouze území, kterého je možno 22
;-----'·
_I.. ~~'
"·~=:r
dobýt, z nehož se bere, co se dá, ale o než ie samozrejme také nutno se delit s druhými. Delení Nemecka s cizinou - predevším s Francií - to bylo »nemecké poslání« Pruska od roku 1740. »Je vais, jc crois, jouer votre .Jeu; si les as me viennent, nous partagerons«l _ to byla Bedrichova slova na rozloucenou s francouzským vyslail1c:em,když táhl do ~vé první války. Verno tomuto »nemeckému poHlání«, zradilo Prusko roku 1795 pri basilejském míru Nemecko, souhlasilo (smlouvou ze dne 24. Hl'pna 1(96) predem s odstoupením levého brehu Rýna Francii, za prislíbené územní prírustky, a dostlalo skutecne odmenu za zradu ríše v ríšském zákonu, nadiktovaném Ruskem a Francií. Roku 1805 znovu zradilo své spojence Rusko a Rakousko, jakmile mu Napoleon nabídl Hannover - vnadidlo, na než se d,a!o vždy chytit - zapletlo se však ve Hvé hloupé chytrosti do té míry, že se nyní prece jcn dostalo do války s Napoleonem a u J eny je Htihl zasloužený trest. Zkrušen temitO' ranami chtel HC Bedrich Vilém III. dokonce i po vítezstvích z roku 1813 a 1814 zríci všech západonemeckých vysunutých posic, chtel si ponechat jen severovýchodní Nemecko. chtel se podobne jako Rakousko ~táhnout co nejdále od Nemecka - což by bylo promenilo celé západní Nemecko v nový porýnský Rpolek pod protektorátem Ruska nebo Francie. Plán RC nezdaril: zcela proti vuli králove bylo mu vnUccno Vcstfálsko a porýnská provincie a tím i nové »npmecké poslání«. S anexemi - vyjma prikoupení jednotlivých ma1 »Myslim, že budu hrát Vaši hru; dostanu-li esa, tak se podelíme.«
(Pozn. prekl.) 23
lických území - bylo pro zatím konec. Uvnitr pozvolna zase zacína,lo vzkvétat staré junkersko-byrokratické hospodarení; prísliby vydání ústavy, které byly dány národu v dobe nejvetších nesnází, byly nyní vytrvale porušovány. Ale pri tom všem sílilo i v Prusku meštáctvo stále víc. nebot bez prumyslu a ohchoou byl nabubrelý pruský stát nyní nulou. Pomalu, urputne. v homeopatických dávkách se musely meštáctvu delat hospodárské ústupky. A zatím tvto ústupky slibova!ly, že se stanou oporou »n((meckého poslání« Pruska: nebot Prusko, ve snaze odstranit cizí celní hranice mezi obema polovinami. vyzvalo sousedící nemecké státy k uzavrení celní ·lmie. Tak vznikla celní unie, která byla roku 18,0 zbožným práním (pristoupilo k ní pouze Hessensko-Darmstadtsko), pak ale, pri ponekud rychlejším tempu politického a ekonomického vývoje. pripojila brzy vetšinu vnitrního Nemecka hospodársky k Prusku. MimO'pruská pobrežní území zllstala i po roce 1848 mimo tutO' unii. Celní unie byla velkým úspechem Pruska. To, že znamenala vítezství nad rakouským vlivem, bylo ješte to nejmenší. Hlavní bylo, že postavila všecko meštáctvo stredních i malých státu na stranu Pruska. Krome Saska zde nebylo nemeckého státu, jehož prumysl by se vyví.jel jen približne tou merou jako pruský; a to nebylo jen z·ásluhou prirozených a dejinných predpokladu, nýbrž i vetšího celního území a vnitrního trhu. A cím více se rozširovala celní unie a prijímala malé státy do tohoto vnitrního trhu, tím více si zvykali nastávající buržo()vé techto státu pohlížet na Prusko .jako na svou hospodárskou a v budoucnu i politickou záštitu. Buržoové udávali tón a profesO'ri skákali podle
\(
II' jil·1I noty. To, co v Berlíne filosoficky konstruoVlili hcgc1ovci, že Prusko je povoláno postavit se do ('1·111 Npmecka, to v Heidelberku historicky demon"lrovllli Schlosserovi žáci, zejména Hausser a GerViIlIlA.Pritom se ovšem predpokládalo, že Prusko J:lllt'ní celý svuj politický systém, že splní požac1l1vkyioeolo~u buržoasie.! '1'0 vše se však nestalo ze zvláštního zalíbení pro p"IIMkv stát, jako na príklad italští buržoové uznáVlili Piemont za vedoucí stát, když se otevrene po"IIIvil do cela národního konstitucního hnutí. Ne, ",11110 se to s nechuti, buržoové si vybrali Prusko jako IIPjmcnší zlo, ponevadž .TeRakousko vyloucilo ze !lvý('h trhu a ponevadž Prusko ve srovnání s RakOllskem melo stále .Teštejistý meštácký ráz, již pro "'VOlifinancní ha.mižnost. Dve dobrá zarízení byla prc~c1nostíPruska pred jinými velkými státy: všelIhecnlÍ vo.Tenská povinnost a všeobecná povinná Hlwlní docházka. Z!alvedloje v dobe zoufalé nouze II v lepších dobách se spokojilo s tím, že ,je nedbalým provádením a vedomým prekrucováním zbavilo nebezpecného - za ,jistých okolností - cha"U Heru. Ale na papíre trvaly dál a tak si Prusko lIc1ržovla]omožnost rozvinout jednoho krásného dne potenciální enerl!ii, dríma.tícÍ v lidových masách, do lnkového stupne, jaký .jinde zustal pri ste.Tnémpoctu lIhyvatelstva nedosažitelný. Buržoasie se vžila do ohou techto zarízení; osobní vojenské povinnosti 1 »Rheinische Zeitung« z roku 1842 diskutovala s, tohoto hlediska o otázce pruské hegemonie. Gervinus mi rekl již v léte r. 1843 v Ostende: »Pruslw se musi postavit do cela Nemecka; It tomu je však zapotrebi tri veci: Prusko musi dát ústavu, Inllsl dát svobodu tisku a musi prijmout zahranicni politiku, I(terá má nejakou barvu«. (EngeZsova poznámka.)
24 25
-
__
.'
n."'.__ .,
~e jednorocní dobrovolníci, tedy buržoasní synkové, mohli kolem roku 1840 snadno a dosti levne vyhnout podplácením, zejména: když tehdy byla v armáde prisuzována pouze malá cena dustojníkum zemebrany z obchodnických a prumyslových kruhu. A znacný pocet lidí s urcitými elementárními vedomostmi, který v Prusku nesporne byl, díky povinné školní docházce, byl buržoalsii nanejvýš užitecný; stal se dokonce s rozvojem velkého prumyslu nakonec nedostatecným1• Stížnosti na vysoké náklady na toto zarízení, které se projevily ve velikých daních, se ozývaly h1aIVne z rad malomeštáctva; vzmáhající se buržoasie si vypocítala, že sice fatální, ale v budoucnu nezbytné velmocenské výdaje budou bohate vyváženy rostoucími zisky. Zkrátka, nemectí buržoové si nedelali žádné iluse o pruské lasroalvosti. Jestliže po rooe 1840 pruská hegemonie stoupla u nich ve vážnosti, pak se to stalo jen proto a v té míre, jak se pruská buržoasie v du~ledku svého rychlejšího ekonomického vývoje do~távala hospodársky a politicky do cela nemecké buržoa~ie, a jak Rotteckové a Welckerové z jihu, který byl ode dávna konstitucní, byli zatlacováni do pozadí Camphauseny, Hansemanny a Mildy pru~kého ~everu, advokáti a profesori - obchodníky a továrníky. A vskutku, mezi pruskými liberály, zejména porýnskými, vanul v posledních letech pred rokem 1848 docela jiný revolucní duch nf'ž mezi provincními liberály na jihu. Tehdy vznikly obe nejlepší politické lidové písne od dob XVI. století, 1 Ješte v dobe »1kulturního boje« si stežovali porýnští továrnfci, že nemohou jinak výborné delníky ustanO'Vit za dooorce pro nedostatek základních školních vedomostí. Tak je tomu zvlášte v katolických oblastech. (Engel8ova poznámka.) 26
•__ ._""-~",_ !III.I .....•••••••••••••
I""",,.
O ~taro~tovi cechovi a pí~en o baronce )ro~te-Vischeringové\ je.Tichžl'ouhac~tví se dne~von ve .Iáfí hrozí tíž lidé, kterí je roku 1846 ve~ele zpívali:
Diví se každý, vzpomenu-li, co náš purkmistr cech má ~muly: tlustocha - porádný cíl ze dvO'l1kroku netrefil. Ale to vš,e se melo brzy zmenit. Prišla únorová revoluce, pak vídenské breznové dny a herlínská revoluce 18. brezna. Buržoasie zvítezila, aniž vážne hojovala; a když nastal vážný boj, ani jej nechtela. NdJO{ ona, která ješte pred nedávnem koketovala ~(~ l'Iocialismem a komunismem oné doby (zvlášte v Porýní), nyní najednou zpozorovala, že vypestoVII Ilnl nejen jednotlivé delníky,. nýbrž delnickou trídu, proletariát, vezící sice ješte napul ve snu, ale prece se pozvolna probouzející a svou vlastní podstatou revolucnÍ. A tento proletariát, který všude vybojoval vítezství pro buržoasii, vytycil ,již, zejména ve Francii, požadavky, které byly neslucitelné s celým Imržoasním porádkem; v Paríži došlo k prvnímu hl'Oznému boji mezi obema trídami dne 23. cervna 1848: po ctyrdenní bitve byl proletariát poražen. Od té doby se masa buržoasie v celé Evrope postavila na stranu reakce, spojila se s absolutistickými byrokratv. feudály a knež01lry, které nedávno ~ pomocí delníku svrhla. proti neprátelum ~polecno~ti, proti práve temto delníkum. V Prusku ~e to stalo tak, že buržoasie nechala 1 Sestrenice lwlínského arcibislmpa Droste-Vischerilnga, baronka. von Droste-HUlshoff. (Pozn. red.)
27
-
_
•••••••
své vlastní zvolené zástupce na holickách a s tajnou ci z.Tevnau radostí prihlížela, když .Tevláda v listopadu roku 1848 rozehnala. Junkerska-byrakratick& ministerstvo, které se pak témer na deset let v Prusku roztáhla, muselo sice vládnout konstitucními farmami, ale mstilo se Zla,to systémem malicherných, dosud ani v Prusku neslýchaných šikan a nesnází, kterými nikdO' netrpel víc než práve bur- . žoasie. Ta však šla ka.Tícnedo sebe, pakorne pri.jímala pršící rány a kopance .Takotrest za své nekdejší revolucní choutky a zacínala si pozvalna myslet to, co pozde.Tivyslovila: .Tsmeto ale psi! Pak prišla doba regentstvÍ. Aby dokázal vernost trunu, obklopil Manteuffel následníka trunu, nyne.Tšího.císare\ špiony pr,áve tak, jako nyní Puttkamer redakci »Sozialdemokratu«. Když· se následník trunu stal regenfem, byl Manteuffel samo'Zre.Tme ihned odkopnut a z'acala nová éra. Byla to pouze zmena dekoracÍ. Princ-regent milostive davalil, aby buržoasie byla apet liberální. Buržaavé s radastí použili tohoto svolení, namlouvali si však, že nyní mru.Tíoteže pevne v rukou, že pruský stát musí tancovat podle .Tejich noty. To však naprasto nebylo v úmyslu »rozhodujících kruhu«, receno patolízalským stylem pruského tisku. Reorganisace armády, to byla cena, kterou si liberální buržoa,sie mela vykoupit novou éru. Vláda tu žádala pouze pravedení všeobecné branné povinnasti v tom rozsahu, jaký byl obvyklý kolem roku 1816. Se stanaviska liberální aposice se proti tomu rozhodne nedalo namítat nic, co by zároven neporáželo její vlastní fráze o mocenském postavení Pruska a o jeho nemeckém 1 t.
,llIllli, j(·lem i duší. Vláda trvala napevne trech 11111'1'1. vojenské služby, snemovna dvou; na kanflikt I"'Opllkl. A s konfliktem ve vojenské otázce nabyla lip'"I I'Ozhodujícího významu zahranicní politika, I 1'1'11 politiku vnitrnU Vid(~lijsme, jak se Prusko svým postojem za ~I'Y IIIHké války a za italské války pripravilo o po••I,'dllí zbytek vážnasti. Tato žalostná politika mela (j'IHlel-llouomluvu ve špatném stavu armády. PoIIc·'vllIldif. už pred rokem 1848 nebylo možno vypsat III1VÓ dane nebo uzavrít pujcku bez svalení stavu, 1I1,~ Hluvy svolávat také nechteli, nebylo nikdy dost na armádu, kteráZbytek pro vykonal toto bezmezné slabúplne upadala. duch pall'ádIIí ho pochodování a parádních uniforem, zavedený /.ll Bedricha Viléma III. Jak bezmocnou se ukázala j
\"'IIl".Z ielví
1 Znacka v rulwpisu znamená, neco vsunout. (Po.~n. red.)
j. Viléma I. (Pozn. red.)
28
že Engels zrejme zamýšlel 29
,.~~----1II~_~_~,,,._._
'tlIlllilllí. l,iberální oposice dávala však své svolení • plldIIIí IIkou zákonné dvouleté maximální vojenské .1111.1. y. To bylo sice docela rozumné, šlo však o to, _.III "" 10 dú vynutit, zda; je liberální buržoasie v celé "'"li 1H'llOtnastát za touto podmínkou až do kraj-
-rP ••_ ••••••
p,-
_
nyní hrozilo nebezpecí, znacne zvetšily své ozl?rojené síly. A pritom byla v Prusku všeobecná branná povinnost; každý Prušák byl na papíre vojákem; pocet obyvatelstva vzrostl totiž z 101/2 milionu (1817) na 173/4 milionu (1858), takže nebylo možno prijmout do armády a vycvicit více než tretinu mužu schopných vojenské služby. Nyní žádala vláda zesílení armády, které by témer úplne odpovídalo prírustku obyvatelstva po roce 1817. Ale tíž libel1ální poslanci, kterí neustále žádali na vláde, aby se postavila do cela Nemecka, aby aby obhájila Nemecka navenek, obnovilamocenské vážnost :[?ostavení Nemecka mezi národy - tíž lidé skrblili a cachrovali a nechteli nic povolit, ledaže bude zavedena jen dvouletá vojenská služba. Meli však sílu, aby prosadili svou vuli, na níž tak tvrdošíjne trvali? Stál lid nebo treba jen buržoasie na jejich strane, ochotna se za ne bít? Naopak. Buržoasie vítala jejich recnické souboje s Bismarckem, ale ve skutecnosti organisovala hnutí, které, i když nevedomky, bylo fakticky namíreno proti politice vetšiny pruské snemovny. Zasahování Dánska do holštýnské ústavy, nemeckého násilné pokusy podánštit Šl,esvicko, rozhorcovaly meštáka. Být ponižován od velmocí, na to byl zvyklý; ale dostávat kopance od malého Dánska, to ho rozhnevalo. Byl vytvoren Národní spolek (Nationalverein); práve buržoasie malých státu tvorila jeho sílu. A národní spolek, který byl veskrze liberální, žádal predevším národní sjednocení pod vedením Pruska~ pokud možno liberálního Pruska, v nejhorším prípade pak jakéhokoli Pruska. At se už jednou konecne neco udelá, aby prestalo ubohé postavení Nemcu na svetovém trhu jako druhoradých lidí. aby Dánsko '30
.
~
-
-
!.,III ",kroceno, aby se velmocem v šlesvicku-HolšIVlIPikuukáz'aJy zuby, to žádal Národní spolek predc,viHIIl.A pritom byl nyní požadavek pruského ved"lIi zbaven všech nejasností a mlhavostí, jež na 11"'11I ješte lpely až do roku 1850. Vedelo se velmi dohh~, že tento požadavek znamená vyhození Ra"OIlHlwlz Nemecka, faktické odstranení svrchovai malých státu a že se obojího nedá dosáhnout ilO"! 111'/. ohb1llské války a bez rozdelení Nemecka. Ale olll"lIl1Skéválky se už nikdo nebál a rozdelení NeIIIl~ckaudelalo .Tentecku za oelním uzavrením Ra1\011 1'Iko.Nemecký prumysl a obchod se rozvinuly clo tlikových rozmeru, sít nemeck1ch obchodních cio1Il11,obepína.Tící svetovÝ trh, byla tak rozšírena 1\ ",huštena, že roztríštenost na malé státy doma a 11I''''J>rávnosta nedostatek ochrialIlYv cizine byly už III1c1Úle nesnesitelné. A zatím co nejsilnejší politická ol'~llnisace, jakou kdy nemecká buržoasie mela, fakti('ky vyslovila nemeckým poslancum votum neduVI'\'Y, handrkovali se tito o délku vojenské služby. Taková byla situace, když se Bismarck chystal l'ínne zasáhnout do zschranicní politiky. Bismarck, to je Ludvík Napoleon, francouzský clobrodružný uchazec o trun, prevedený na prusIo..~hokr,arutjunkera a nemeckého buršáka. Stejne jako Ludvík Napoleon, je Bismarckmužvelmi praktický a rozumný a velmi mazanÝ, je to rozený a J>I'ohnaný obchodník, který by se za jiných okolností mohl na newYOTskéburse merit s Vanderbilty tli J ay Gouldy, vždyt se také dovedl pekne postamt o vlastní kapsu. S tímto vyvinutým rozumem v oblasti praktického života bývá však casto spojena pr'íslušná omezen,ost duševního obzoru a v tom Bismarck prevyšuje svého francouzského predchudce.
"
Nebot ten si prece sám vypracoval své »napoleonské icleje« za, dob svého vagabundství - podle tohO' také vypadaly - zatím co Bismarcka, jak uvidíme, nikdy nenapadl ani stín nejaké vlastní palitické ideje, nýbrž pouze skombinovával hotové ideje jiných. TatO' omezenost byla však práve jehO' štestím. Be7.:ní by nikdy nebyl dokázal predstavit si celé svetavé dejiny se specificky pruského hlediska; a mel-li tentO' jeho veskrze pruš,ácký svetový názor nejakou mezeru, kudy pranikalo denní svetla, byl také v kancích s celým svým posláním a byla po jeho sláve. Ovšem, jakmile svým zpusobem splnil" své zvláštní, zvencí mu predepsané paslání, byl také u konce se svým rozumem; uvidíme, k jakým skokum byl donucen pro naprastý nedastatek nejakých racionálních idejí a pro svou neschapnost pachopit dejinnau situaci, kterou sám vytvoril. Jestliže si Ludvík Napoleon díky své minulosti navykl nemít príliš ahledu pri volbe svých prostredku, nalUcil se Bismarck z dejin pruské palitiky, zejména z palitiky t,a,k zvanéhO' velkéhO' kurfirta a Bedricha II., pocínat si ješte méne úzkostlive; a pritom si mohl zachavat povznášející vedamí, že v tom zustává veren vlastenecké tradici. JehO' obchodnický cich ho ucil potlacavat své junkerské chautky, když to muselo být; jakmile se zdála, že už ta není nutné, vystO'llpily opet jasne na pavrch; to avšem bylo známkou úpadku. Jeho politická metada byla metodou buršáka; šprýmavnéha daslavnéhovýldadu »pivního zákoníku«, jímžsevburšácké pivnici unikala z lécky, paužíval ve snemavne zcela bez ostychu pri výkladu pruské ústavy; všechny novoty, které zavedl dO' diplomacie, jsau vypujceny z buršáctvÍ. Jestliže však Ludvík Napa32
"'"1l byl castO'v rozhodu,jících akamžicích najednou IIl~jistý, jako pri státním prevratu roku 1851, kdy
hli Morny musil donutit, aby provedl to, CO'zacal, a jn ko v predvecer války roku 1870, kdy mu jeho nejistota zkazila celé ,jehO'postavení, pak ,je nutnO'Bis1IIHI'ckovipriznat, že se mu to nikdy nestala. Toho jedu) silná vule nikdy neopustil1a; spíše se u neho l,vl'hla v otevrenou brutalitu. A v tom tkví predevším tajemství ,jehO'úspechu. Všechny trídy vládIll1l1cÍv Nemecku, ,jak ,junkeri, tak buržoové, ztratily natolik poslední zbytek energie a ve »vzdela1I{~IIl« Nemecku se stala natolik zvykem nemít vuli, ;,p se ,jediný clovel. mezi nimi, který skutecne ,ješte Vlili mel, práve proto stal .je,jich ne,jvetším mužem II j y~anem ,jich všech, pred nímž proti lepšímu vedomí a svedomí, ,jak to sami nazýva,jí, achotne »ská!-lIli pres hUI«. Ovšem v »nevzdelaném« Nemecku IIl~jsmeješte tak daleka; pracu,jící lid ukázal, že má Vlili, s níž nic neparídí ani silná vule Bismarckova. Skvelá životní dráha se otvírala pred naším stampmským (altmarkisch1) junkerem, kdyby jen mel Ivahu a rozum chopit se ,jí. Což se nestal Ludvík NII poleon modlou buržoasie práve proto, že rozbil jpjí parlament, ale zvýšil .je,jí zisky? A nemel Bismarek týž obchadnický talent, kterému se buržoové lolik obdivavali u falešného Napaleona? Netáhla ha jo k Bleichroderavi, ,jakO'Ludvíka Napaleona k jehO' I"ollldovi? Nebyl roku 1864 v Nemecku rozpor mezi I.Ústupci meštáku ve snemovne, kterí chteli uskrblit IIU vo,jenské službe, a meštáky venku, v Národním c)e
I Altmark -- vlastne: stará marka, stará obcina, serverni /\AKtdnešni magdeburské oblasti, která se stala základem pro vytvoreni Pruska.; roku 928 ji založil král Jirudrich I, pod ná.Vtlm Nordmark (severni marka), (Pozn. red.) II
Úloha nás1U
33
\'
spolku, kterí žádali za každou cenu náradní ciny, ciny, k nimž bylo zapatrebí vajska? Nebyl to podobný rozpor jako ve Francii roku 1851 mezi meštáky ve snemO'Vne,kterí drželi moc presidentovu na uzde, a meštáky venku, kterí chteli klid a silnou vládu, klid za každou cenu - nebyl to týž rozpor, který Ludvík Napaleon vyrešil tím, že rozehnal parlamentní kriklouny a mase meštáku clal klid? Nebyla situace v Nemecku ješte príhodnejší prO' smelý cin? Nenabízela buržoasie úptne hotový organisacní plán a nevolala sama hlasite po energickém pruském státníkovi, který by ,její plán provedl, vyloucil Rakouska z Nemed~a a sloucil malé státy pod pruskou nadvládou? A muselO'-li se pri tom s pruskou ústavou zacházet ponekud nevlídne, museli-li ideologové ve snemovne i mimo ni jít pa zásluze stranou, nebylo možno oprít se, podobne jako Ludvík Napoleon, o všeobecné hlasovací právo? Co mohlo být demokratictejší než zavedení všeobecného hlasovacího prláva? Neprokázal snad Ludvík Napoleon celou ,jeho neškodnost - jestliže se s ním správne zachází? A neskýtalo práve toto všeobecné hlasovací právo prostredek, jak se dovolávat širokých mas lidu, jak mírne koketovat s nove vznika.Tícím sociálním hnutím, kdyby se buržoasie chtela zpecovat? Bismarck se dO' toho dal. Tedy: opakovat státní prevrat Ludvíka Napoleona, názorne ukázat nemecké buržoasii skutecný pomer sil, násilím rozbít její liberální sebeklamy, uskutecnit však je.Tí nacionální požadavky, srovnávající se s pruskými práními. Príležitost k ,je.dnání skýtalO' predevším ŠlesvickoHolštýnsko. Pud,a pro zahranicní politiku byla pripravena. Ruského cara získal Bismarck pochopskými službami, které mu prokázal I'oku 1863 proti 34
._._.:!Ja. •.•••
_
pllv:;lalým Polákum; Ludvík Napoleon byl rovnež IVI'II(.ována mohl omluvit svou lhostejnost, ne-li tiché 1111.1 I'žování Bismarckovým plánum, svým oblíbeIIÝIII»národnostním principem«; v Anglii byl milIiHh',I'skýmpredsedou Palmerston, který ministrem llIla1111 nicí udelal malého lorda Johna Russella jen !,1'lIlo,aby ho zesmešnil. Ale Rakousko bylo konku1'('lIh~1II Pruska v boji o nadvládu v Nemecku a ne111111'\0 se proto práve v této záležitosti dát predstihIIl1l1tPruskem, tím spíše, že se roku 1850 a 1851 jako .I1',11 h eara Mikuláše v šlesvicko- Holštýnsku chovalo I'lI\d i('ky .lešte mnohem sprosteji než slamo Pruska. Si t IIII('e byla tedy neobycejne príznivá. Trebaže Bis1I11l1'(.k nenávidel Rakousko a trebaže by si naproti 11111111 Rakousko bylo rádo zchladilo žáhu na PrusI,II, lIezbývalo .lim po smrti dánského krále Bedri•.ha vn. nic .liného, než spolecne - za tichého souIdllHIIRuska a Francie - zakrocit proti Dánsku. IIM!,I.ch byl predem zarucen, pokud Evropa zustane 1I('II/r'Úlní;to se také stalo, vévodství byla dobyta a \' IlIíl'll odstoupena. 1"'IIHkosledovalo za této války .lešte .liný cíl: vyI,l.lIlIšd na nepríteli svou armádu, vycvicenou po 1'lJ('(~ 1850 podle nových ~ásad a roku 1860 reorganiIIOVIIIIOU a zesílenou. Osvedcila se nade všechno oce"{lVlillí dobre, a to v nejruzne.lších válecných situa('ic.Ia, Že má .lehlovka mnohO' predností oproti predovol' a že s ní vojáci dovedou správne zacházet, to dokÚzala bitva u Lyngby v Jutsku, kde 80 Prusu, ktd·í zluujali posice za kr.ovíl11,zahnalo svou rychlou
I,,"holl na útek trojnásobný pO'cet Dánu. Soucasne Iylo možno pozorovat, .lak Rakušané vyvodili z italHkcí vÚlky a ze zpusobu boje Francouzu pouze to po1I1"(~l1í, že strelba není k nicemu, že opravdový vo.lák
se hned musí vrhnout na neprítele s bodákem; to si zapsali za uši, protože vítanejší neprátelskou taktiku pred hlavnemi zadovek si ani nebylo>možnnprát. A aby byla Rakušanum. co nejdrh;e dána príležitost, aby se o tom prakticky presvedcili, byla nbe vévodství mírnvou smlouvou postavena pod spolecnou suverenitu Rakouska a Pruska, Tak byla vy. tvnrena ciste provisorní situace, která musela plodit; stále nO'vékonflikty, a bylo jen na Bismarckovi, kdy bude chtít použít takového konfliktu k velikému úderu proti Rakousku, Pri zvyku pruské politiky »beznhledne do krajnosti využít príznivé situace«, ,jak tO'nazÝval pan von Sybel, bylO"samozrejmé, že pod záminkou osvobození Nemcu od dánského útisku bylo k Nemecku pripo,jeno na 200,000 dánských obyvatel severního Šlesvicka. Kdo však vyšel naprázdno, byl kandidát malých státu a nemecké buržoasie na šlesvicko-holštýnský trun, vévoda z Augustenburgu. Tak prnvedl Bismarck ve vévodstvích vuli nemecké buržnasie prnti její vuli. Zahnal Dány, vzeprel se cizine a cizina se ani nehnula. Ale s vévndstvími, sotva osvobozenými, se zacházelo jlako s dobytým územím; nikdO' se jich neptal, zda, s tím souhlasí, jednnduše je prozatím rozdelili mezi Rakousko a Prusko. Prusko se npet stalO' velmO'cí, nebylO' už pátým knlem u evropského vO'zu; splnení národních tužeb buržO'asie bylo na nejlepší oeste, ale cesta, která byla zvolena, nebyla liberální cestou buržoasie. Pruský vojen~ký konflikt trval tedy dále a stával se stále nerešitelnejším. Chystalo se druhé jednání Bismarckovy velké hry. Dánská válka splnila cást národních tužeb. šlesvicko-Holštýnsko bylO' »osvO"bozeun«, varšavský a
II
36
••••
1111 ciÝ IIHkÝ protokol, .jímž velmnci zpecetily pnnížení N,"III1'l'k'1\ pred Dánskem, byl roztrhán a hO'zen jim I, lIolllím a ani nemuldy. RakO'uskO'a Prusko stály IIpl"jHpolu, vojska nbou bok pO"boku vítezila a žádII\ vIlIclar ,již nepomýšlel na tO',sáhnO'ut na nemec1\.\ 1ú.(~mÍ.Zálusk Ludvíka NapO'leO'nana Rýn, za1I111'O'vlIný dO'sud do pnzadí jiným zaneprázdnením itlllHkou revnlucí, polským pnvstáním, dánskými l,'lpklkami a knnecne tažením do Mexika - nemel II\'IIí IIž vyhlídky na úspech. Situace ve svete, v zla11I'lIlIit'nÍpolitice byla tedy taknvá, jak si ji jen ,"iii,u prát konservativní pruský státník. Ale Bis1I1111'('k dO'r.18'71 nebyl knnservativní, a tehdy teprve III',II lIemecká buržnasie nebyla nikterak uspokojena. Ni'mecké meštáctvn stálO' jakO' dosud pred zná'"ÝIII rO"zporem.Na jedné stranepožadO'valovýhradIIí plllitickou moc pro sehe, t. j. pro ministerstvo vaII'III'~z liberální snemnvní vetšiny; a tlakové ministerHl \'11by melo deset let bojovat se starým systémem, IIIHlII povaným korunou, dokud by nebyl uznán III1VÝ pomer mocenských sil; tedy deset let vnitrního mdabov,ánÍ. Na druhé strane však buržoasie žádala l'l'volucní prestlavbu Nemecka, která byla provediklllá pouze násilím, tedy ,jen skutecnou diktaturou, i\ pr'itom meštáctvo od roku 1848 neustále v každém I'ozlíodujícím nkamžiku dokazovalo, že nemá ani Hlopu pntrebné energie, aby prosadilo jedno nebo .1"11 hé natnž obojí. V politice JSO'll pouze dve rozhodIIjící síly: organisovaná státní mnc, armáda, a neol',.;nnisovaná živelná moc lidových mas. OdvO'lávat ~w k lidovým masám se buržnasie odnaucila roku lH48; bála se jich ješte více než absolutismu. ArmáclOIIvšak buržoasie také nedisponovala, zato jí disI)(lnoval Bismarck. 1
V dosud trvajícím ústavním konfliktu bojova Bismarck co nejostreji proti parlamentním požadav kum buržoasie. Ale horel touhou prosadit její nacio" nální požadavky. Vždyt prece souhlasily s nejtaj ne,jšími práními pruské politiky. Provedl-li nyn znovu vuli buržoasie proti její vuli, provedl-li sjed nocení Nemecka, ,jak je formulovala buržoasie, by konflikt odstranen sám sebou a Bismarck se muse stát modlou buržoasie práve tak jako jeho vzor Ludvík Napoleon. Buržoasie mu ukázala. cíl, Ludvík Napoleon cest k cíli; jen provedení bylo dílem Bismarckovým. Aby se Prusko dostalo do cela Nemecka, byl nutno nejen vyhnat Rakouska násilím z nemeckéh spolku, ale také podrobit malé státy. Takové bujaré rízné války Nemcu proti Nemcum byly odjakži va v pruské politice hlavním prostredkem k rozšírení území; necehO' takového se žádný udatný PruŠál. nebál. Práve tak málo pochybností mohl vzbudi i druhý hlavní prostredek: spolek s cizinou proH Nemcum. Sentimentálního ruského cara Alexandra meli v kapse. Ludvík Napaleon vždycky uznával piemontské poslání Prusk,a v Nemecku a byl docela ochoten udelat s Bismarckem obchudek. Mohl-li dostart to, co potreboval, mírnou cestou, ve forme kompensací, dával tomu prednost. Vždyt nepotreboval celý levý breh Rýna najednou; dostal-li ,jej po kouscích, za každý nový krok Pruska kupredu jeden kus, bylo to méne nápadné a prece to vedlo k cíli. A v ocích francouzského šovinisty vyvážila jedna ctverecn,á mile na Rýne celé Savojsko a Nizzu. S Ludvíkem Napaleonem se tedy ,jednalo a bylo získáno jeho svolení ke zvetšení Pruska a k vytvorení severonemeckého spolku.1 Že mu za to byl na~ 38
~~-----------
I.ltllllll. kus nemeckého území na Rýne, o tom není IIlII'IIyhností; za vyjednávání mluvil Bis1I1111'('k o rýnském Bavorsku as Govonem rýnském Hessensku. 1'O/.lIt-ji 1.0 sice poprel. Ale diplomat, a zvlášte prus~ý diplomat, má své vlastní názory o hranicích, ~ lIil·llž je oprávnen, nebo dokonce nucen cinit pravd,'\ IIlíl'llé násilí. Pravda je jako žena, a má to tedy1"1l1I(~ junkerských predstav vlastne aby docela ráda. ,lIdvík. Napoleon nebyl tak - hloupý, svolil ke ,.Vl··j~(~ní Pruska, aniž mu Prusko slíbilo kompensa("; "píše by byl Bleichroder pu,jcil peníze bez úrok/I. Ale neznal dost dobre své Prušáky, a proto byl 1111 kOlice prece ,jen napálen. Zkrátka a dobre, když I,\'I ZlI,jišten, dohodli se s !taM na »ráne do srdce«. SCI'sÚei ruzných zemí se nad tímto výr.azem hluIlIlI'c,'ozhorcili. Zcela neprávem. A la guerre comme /I III ~lIerre.2 Tento výra.z pouze potvrzuje, že Bis1IIIIITkpokládal nemeckou obcanskou v,álku roku IHIJtl za to, cím byla, totiž za revoluci, a že byl ocho1"11 tllto revoluci prosadit revolucními prostredky. 1\ III také ucinil. Jeho postup vuci spolkovému sne11111 h~I revolucnÍ. Místo aby se podrobil ústavnímu "m:!Jodnutí spolkových orgánu, predhazoval jim pol'IIH(~lIíspolkové smlouvy - byla tO'cirá výmluvaI'o/.hil spolek, vyhlásil novou ústavu s ríšským sneIIICIIl, voleným na základe revolucního všeobecného ItllIsovacího práva, a vyhnal konecne spolkový snem /. 1"l'lwkfurtu. V Horním Slezsku vytvoril uherskou I(~g'iipod velením revolucního generála Klapky a ,ji"ý(.!J revolucních dusto,jIlíku~ jejichž mužstvo, uher;'t í preb~hlíci a válecní za,jatci, meli vést válku proti I V rukopise vepsáno: »Rozdelení -- linie na Mohanu«, ~ Válka je válka. (Pozn. prekl.) 39
vlastnímu legitimnímu nejvyššímu veliteli.! Po dO'~ bytí Cech vydal Bismarok proklamaci »k obyvate..; lum slavného ceského kr,álovství«, jejíž obsah bil rovnež ostre do tváre tradicím legitimity. Mírnou cestou odnal všechny statky trí legitimních nemec~ kých knížat a jednoho svobodného mesta ve prospech Prusk,a, aniž toto vyhnání knížat, která byla, neméne »z boží milosti« než pruský král, nejak zatížilo jehO' krestanské a legitimistické svedomí. Zkrátka byla to úplná revoluce, proveden,á revolucními prostredky . .T sme ovšem daleci toho, abychom mu to vytýkali. Co mu vytýkáme, .Tenaopak to, že nebyl dost revolucní, že byl pouze pruským revolucionárem shora, že zacal celou revoluci v postavení, v nemž mohl provést pouze polorevoluci, že vstoupiv na cestu anexí, se spokojil se ctyrmi nuzáckými stá tecky. Nyní se však pribelhal malý Napoleon a žádal svou odmenu. Za války si mohl vzít na Rýne, co by byl chtel; ne.jen území, nýbrž i pevnosti byly nechráneny. Váhal; celwl zdlouhavou válku, která unaví obe strany -- a prišly tyto rychlé rány, por,ážka Rakouska v osmi dnech. Žádal nejdríve - co Bismarck oznacil generálu Govonovi jako mO'žnéodškodné území - porýnské Bavorsko a porýnské Hessensko s Mohucí. To vš,ak Bismarck ted už nemohl dát, i kdyby chtel. Nesmírné válecné úspechy mu uložily nové povinnosti. Od chvíle, kdy Prusko vzalo na svá bedra ochranu a záštitu Nemecka, nemohlo už zašantrocit cizine Mohuc, klíc ke strednímu Rýnu. Bismarck odmítl. Ludvík Napoleon byl 1 Na okraji poznámka Engelsova: »Frísaha«. Rakousl{é pvebehlíky nutili, aby porušiJli prisahu. (Pozn. red.)
41
40
~lJk-.
vyjednávat; žádal už ,jen Lucembursko, I .lllld.lIU,Saarlouis a sárský uhelný revír. Ale ani to tlI. IIcmohJ nyní Bi~marck odstoupit, tím spíše, že IC'lIlokrát bylo požadováno také pruské území. Proc je' l.llc1vík NapoJeon nezabral sám v pravé chvíli, I, cly ~ Prusové trceli v cechách? At tak ci onak, I. Iwmpensací pro Francii nebylo nic. Bismarck ve.11',1, ~e to znamená v budoucnu válku s Francií; to 11111 však bylo práve vhod. Pri uzavírání míru nevyužilo tentokrát Prusko pi'í:l.llivé situace tak bezohledne, jak to bylo jindy VI' d1Víli štestí .jeho zvykem. A melo k tomu duvodv. Sasko a I-Iessensko-Darmstadtsko byly vtaženy do lIového severonemeckého spolku a byly již proto iit'1 hmy. S Bavorskem, Wiirttemberskem a BadenHlwmse muselo zacházet šetrne, ponevadž Bismarck HI~chystal uzavrít s nimi ta.Tné smlouvy o obrane a ,·doku. A Rakousko - což mu Bismarck neprokázal Hlllžbu tím, že presekl tradicní pouta, která .Tepripontávala k Nemecku a k ltalii? Což mu teprve nyní IIcz.jednal vytoužené, nezávislé velmooenské postavcní? Nevedel ve skutecnosti lépe než Rakousko HlltnO,co je mu na prospech, když je v cechách poI'IIzil?Nemuselo Rakousko - kdyby správne usuzoVlilo- uznat, že zemepisná poloha, vzá.Temné krížlmí zá.Tmu obou zemí ucinily z Nemecka, s.Tednoccného Pruskem, .Teho nutného a prirozeného spojence? . Tak se stalo, že se Prusko mohlo po prvé od dob svého trvání obestrít leskem velkomyslnosti, ponevlIdž doufalo, že se mu to vyplatí. Na ceských bitevních polích bylo poraženo nejen Hakousko - byla tu poražena i nemecká buržoasie. Bismarck jí dokázal, že ví lépe, co jí prospív;á, než
cll'IlOlcn
_
ona sama, Na prodlužování konfliktu nemohla u snemovna pomýšlet. Liberální požadavky buržoasi byly na dlouho pochovány, avšak .Te.Tínárodní po žadavky se den ze dne více uskutecnovaly. S rych lostí a presností, která i ji udivovala, prO'ViádelBis marek .Tejí národní program. A když .Tínázorne i corpore vili, na .Tejímvlastním zchátralém tele doká zal .Te.jímalátnost a nedostatek energie, a tím i úplnO' neschopnost k provedení .Te.Tího vlastního programu zahrál si vuci ní na velkomyslného; požádal sn v movnu, nyní fakticky odzbro.Tenou, aby protiústav ní vládu zbavila odpovednosti za konflikt. Dojat k slzám povolila snemovna, tento, nyní .Tižneškodn pokrok. PrestO' bylo buržóasii pripomenuto, že i ona byl poražena u Hradce Králové. Ústav,a severonemeckého spolku podle šablony prusk.( ústavy, kterábyla bylapristrižena tímto konfliktem autenticky interpretována. Neodhlasovat dane byla zakáz,áno Spolkový kanclér a .jeho ministri byli jmenováni pruským králem, nezávisle na .Takékoli parlamentní vetšine. Nezávislost armády na parlamentu, za,jištená konfliktem, byla zachována i vuci ríšskému snemu. Zato však meli clenové tohoto ríšského snemu povznáše,jící vedomí, že byli zvoleni na záldade všeobecného hlasovacího práva. Tuto skutecnost jim také pripomínal, a to neprí.jemne, pohled na dv,a socialisty, kterí sedeli mezi nimi. Po prvé se objevili socialistictí poslanci, zástupci proletariátu, v parlamentním sboru. To bylo neblahé znamenÍ. Zprvu to vše nemelo význam. Nyní šlo o to, vybudov,at a vykonstit v zá.Tmu buržoasie novou ríšskou .Tednotu alespon severu, a tím také vlákat jihonemeckou buržoasii do nového spolku. Spolková
"
42
'~
_---------
•...
"'IlIIlVIIodnala ekonomicky nejduležitejší obory zákOllodárství jednotlivým státum a sverila jejich "lpl'IIVIlspolku: spolecné obcanské právo a právo volného stehování na celém území spolku, domovské PI'lÍvo,zákonodárství v oboru živností, obchodu, cel, plllvhy, mincí, mer a vah, železnic, vodních cest,
IloH11I celé vzahranicní podik y, telegrafu, konsulátu, patentu, ochrany bank, obchodu cizine, zdravolilí policie, trestního práva, soudnictví atd. Vetši1111 leehto vecí byla nyní rychle a celkem liberálním /,pilsobem upravena zákony. Tak byly nyní konecII,"' -- konecne odstraneny nejhorší výstrelky, kteI'C;vyplývaly ze státní roztríštenosti, výstrelky, které IIc'jvíce uzavíraly cestu jednak kapitalistickému vý\oji, jednak pruským vladarským choutkám. To vMllknebyla žádná svetodejná vymoženost, jak vyIr'lIboval buržoa, který se nyní stal šovinistou, nýbrž v('lmi, velmi pozdní a nedokonalá napodobenina foho, co vykonala francouzská revoluce už pred MC'dmdesátilety a co už dávno zavedlyvšechnyostatní kulturní státy. Místo chvástání se meli stydet, že »vysoce vzdelané« Nemecko s tím prišlo až úplne poslednÍ. 1)0 oelou dobu existence severonemeckého spolku \ vcházel Bismarck buržoasii v hospodárských otázk,{\(:hochotne vstríc a ukazoval i pri projednávání ottÍ zek kompetence parlamentu železnou pest pouze v Aametové rukavicce. Bylo to jeho nejlepší období; I'hvílemi bylo možno pochybovat o jeho specificky pl'uské omezenosti, o jeho neschopnosti pochopit, že ve svetových dejinách jsou ,ješte ,jiné síly než armácly a o ne se opÍra.Tící diplomatické intriky. Že mír s Rakouskem nosí ve svém lune válku H Francií, to Bismark nejen vedel, to také chtel. 43
Tato válka mela být práve prostredkem k dobudo., vání prusko-nemecké ríše, kterou na nem žádala nemecká buržoasie'! Pokusy premenit pozvolna celní parlament v ríšský snem a tak postupne zatáhnout jižní státy do severního spolku ztroskotaly na hlasitém volání .jihonemeckých poslancu: »Žádné rozširování kompetencí!« Nálada vlád, které byly práve poraženy na bitevním poli, nebyla o nic prízniveoTší. Pouze nový hmatatelný di'Ik,Rz,že Prusko oTevuci nim v presile, ale že je také dosti silné, aby .je chránilo - tedy pouze nová všenemecká válka mohla rychle privodit okamžik kapitulace. A pak hranicní cára na Mohanu, predem v klidu dohodnutá mezi Bismarckem a Ludvíkem Napoleonem, byla po VÍtezstvích prec .jakoby Napoleonem Prusum vnucena; sjednocení s oTižnímNemeckem bylo tedy pOTUšením práva na, rozkouskování Nemecka, tentokrát Francouzum formálne priznaného, bylo prícinou k válce. Mezitím musel Ludvík Napoleon hledat, zda by nekde na nemecké hranici nenalezl kousek území, který by zabral .jako kompensaci za Sadovou.2 Pri tvorení severonemeckého spolku nebylo do neho po1 Již pred válkou s Rakouskem, dotázán ministrem jednoho ze stredonemeekých státu. na svou demagogickou nemeckou politiku, odpovedel Bismarck, že - pres všechny fráze - vyhodí Rakousko z Nemecka a rozbiji€)spolek. - »A to myslite, ~e se stredonemecl,é státy na to budou klidne dívat?« - »Vy, stredonemecké státy, neudeláte vu.bec nic.« - »A co bude s Nemci?« - »Pak je povedu do Paríže a tam je sjednotím.« (To vyprável v Paríži pred válkou s Rakouskem zmínený ministr a bylo to uverejneno za této války v liste »Manchester Guardian« jeho parížskou dopisovatelkou Paní Crawfordovou.) (Engelsova
poznámka.)
S'adová - ves u Hradce Králové. Zde byla rakouská vojska poražena pruským vojskem (3. cervence 1866). (l?ozn. red.) 2
44
IM.~--------------
jlllo Lucembursko, takže nyní bylo úplne nezávislým ~lldelll, spojeným personální unií s Nizozemskem. 1\,,10pritom asi stejne pofrancouzšteno jako Alsasko luno rozhodne více sklonu k Francii než k Prusku, l.ll'l'~ fakticky nenávidelo. 1,lIccmbursko oTenázorným príkladem toho, co IIt"illila politická uboh0'st Nemecka od stredoveku / 11l'lIlecko-francouzských pohranicních území, a to pl'í1dadem o to názornejším, že Lucembursko patrilo do I'oku 1866 nominálne k Nemecku. Ackoli se do !'okII 1830 skládalo z francouzské a nemecké poloviII\'. byla i nemecká polovina již od dríveoTška pod divem vyšší francouzské kultury. Nemectí císarové /. III(~emburského rodu byli podle reci a vzdelání \"l'IIlIcouzové. Od zaclenení do burgundských zemí ( 1.J..J.0) zustalo Lucembursko jako ost,atní nizozemské IC'III<-; (Niederlande) pouze v nominálním svazku II N prneckem; na tom nic nezmenilo ani jeh0' prijetí do nemeckého spolku roku 1815. Po roce 1830 pri!India francouzská cást a oTeštehezký kus nemecké ('Ústi Belgii. Ale v ješte zbývajícím nemeckém Lut,(,lIt1mrsku zustalo vše po francouzském zpusobu: 1I011dy,úr,ady, snemovna, všude se jednalo francouz'1ky, všeohny verejné i soukromé doklady, všechny olll'hodní knihy byly vedeny francouzsky, na všech '11r'l~dních školách se vyucovalo francouzsky, jazyk(~1Ilvzdelancu byla a zustávala francouzština, ktedl vzdychala a supela pod tíhou hornonemeckého JlosouViáníhlásek. Zkrátka v Lucembursku se mluvilo dvema oTazyky: rýnsko-franckým lidovým náj'('{'ím a francouzsky, ale hornonemcina zustávala ('izírn jazykem. Pruská posádka hlavního mest,a to v;:;c spíše zhoršovala, než zlepšovala. Je t0' dost zaIlIlIIhujíoí pro Nemecko, ale je to pravda. A toto /I
45
dobrovolné pofrancouzštení Lucemburska staví ti prve do správného svetla podobný postup v Alsask a v nemeckém Lotrinsku. Holandský král, suverénní vévoda lucembursk velmi potreboval hotové peníze a byl ochoten proda vévodství Ludvíku Napoleonovi. Lucemburcanl ochotne souhlasili s pripojením k Francii - dokla dem toho ,je jejich postoj za války roku 1870. Prusk nemohlo nic namítat s hlediska mezinárodního prá va, ponevadž se samo pricinilo o vyloucení Lucem burska z Nemecka. Pruské oddíly ležely v lucem burském hlavním meste ,jako spolková posádka ne mecké spolkové pevnosti: ,jakmile Lucemburk pre stal být spolkovou pevností, nemely tam už žádn práva. Proc však nešly domu, proc nemohl Bismarc pripustit anexi? Proste proto, že nyní vystoupily na povrch rozpo ry, do nichž se zapletl. Pred rokem 1866 bylo Nemecko pro Prusko ,ješte pouze anekcním územím, o než se bylo nutno delit s cizinou. Po roce 1866 s Nemecko stalo pruským protektorátem, který bylo nutno bránit pred cizími drápy. Z ohledu na Prusko byly ovšem z nove vytvoreného tak zvaného Nemecka vylouceny celé kusy Nemecka. Ale právo nemeckého národa na celé j,eho vlastní území uložilo nyní pruské korune povinnost zabránit zaclenení techto kusu bývalého spolkového území do cizích státu ~. umožnit .jim pro budoucnost pripojení k prusko-nei meckému státu. Proto se Italie zastavila na tyrolských hranicích, proto nyní nesmelo Lucembursko pre.jít k Ludvíkovi Napoleonovi. Skutecne revolucn vláda to mohla otevrene prohlásit. Nemohl to vša prohlásit královsko-pruský revolucionár, který ko necne dokázal promenit Nemeckovmetternichovsk 46
.".·IlH";pisnýpo'.Tem«.On sám se provinil proti mezi1I/11'odnímuprávu a mohl si pomoci ,jen použitím ll\'.;j1Ooblíbeného buršácko-pivnicového výkladu me"IIlÚI'OdnÍho práva. Nl'stal-li se tím prímo smešným, bylo to jen proto, ',I' 1,lldvík Napoleon na ,j,are roku 1867 ,ješte nebyl 1I111'I'Osto pripraven na velkou viálku. Na londýnské ~crllrer'enci došlo k dohode. Prusové vyklidili Lucem1lIlI'sko; pevnost byla zborena, vévodství bylo proilO za neutrální. Válka byla opet odložena.1 IIIÚ~(~ 1,lldvík Napoleon se s tím nemohl spoko,jit. Zvetjll'lIí moci Pruska mu bylo docela vhod, dokud doIIItilvlIlpríslušné kompensace na Rýne. Chtel se spo~oiít s málem; i z toho ,ješte slevil, ale nedostal vu1••,(, lIíc, byl dokonce napálen. Bonapartistické císarIII ví ve Fr,ancii bylo však možné ,jen tehdy, posuno\'lIlo-li postupne hranici smerem k Rýnu a zustávai p'rancie - at už ve skutecnosti, nebo ,jenv pred"llIve - rozhodcím Evropy. Posunutí hranice se ne"e111 rilo, postavení rozhodcího bylo již ohroženo a I••mapartistický tisk hlasite volal po odvete za Sado\'1111: chtel-li si Ludvík Napoleon udržet trun, musel "ilslat veren své úloze a násilím si vzít to, co nedostal pil e1obrém,pres všechny prokázané služby. Na obou stranách zacaly tedy horlivé prípravy lili vúlku, diplomatické i vo,jenské. A tu se st.ala tato diplomatická príhoda: španelsko hledalo kandidát~ na trun. V breznu (tHh9) se francouzský vyslanec v Berlíne Benedetti doslechne povesti o tom, že se princ Leopold z HoIllmwllernu uchází o španelský trun; dostane z Pa'Hc rozkaz, aby vec vyšetril. Státní podsekretár von 1111
I Zde je v rukopise ponecháno volné miBto. (Pozn. red.)
47
Thile ho u,jištu.je cestným slovem, že pruská vlád o tom nic neví. Za návštevy v Paríži se Benedetti do vídá císarovo mínení: »Tato kandidatura je v pod stá.te proiinárodní, zeme si :[i nedá líbit, je treba . zabránit.« Tím Ludvík Napoleon mimo ,jiné dokázal, že u znacne upadá. A opravdu, co mohlo být krásnejš »pomstou za Sadovou«, než kdyby pruský princ bYl králem ve Španelsku, z toho nevyhnutelne plynou neprí,jemnosti, zapletení Pruska do vnitrních špa nelských stranických pomeru, pravdepodobne i vál ka, pOTážka trpaslicího pruského lodstva, at už ta
I.
111(.11." ti IIveroval v její vojenskou a administrativní fdlllllosl. Ale I,,_li 110 hnaly
III•• j.·lto pád.
logické dusledky jeho vlastní do záhuby; jeho váhání práve minuuspí-
UiMIII/II'ck byl naproti tomu nejen vojensky úplne prj pl'llven, mel tentokráte skutecne na své strane IIA!'Od.který za všemi obojakými diplomatickými l'I'llIi videl pouze jednu skutecnost: zde jde o válku 1I1·jl'lIo Rýn, nýbrž o národní existenci. Zálohy a ze1I.(III'lInilopet ochotne a bo,jechtive - po prvé od 101\11 IH13 spechaly pod své prapory. Nez.áleží lili JOIll,jak k tomu všemu došlo, nezáleží na tom, lili,,', kus z dva tisíce let starého dedictví Bismarck ,,11I.i1 nebo neslíbil na vlastní pest Ludvíku Napoci onak, Prusko by se dostalo pred Evropou do kraj ne smešného postavení? Ale totO'divadlo si už Lud· vík Napoleon nemohl dovolit. Jeho úver byl ,již na I,'ollovi: bylo treba vštípit cizine jednou provždy, tolik otresen, že se držel tradicního stanoviska, podl I.' PW nemá vmešovat do nemeckých vnitrních zánehož by nemecký kníže na španelském trune pri Id,Hosl í a že Nemecko Ilení povoláno k tomu, aby II pováním nemeckého území podpíralo nejistý vedl Francii mezi dva ohne, proto tedy nemohl bý lidMI trpen - stanovisko, které bylo po r. 1830 detinské Idlll I,ndvíka Napoleona. A pred tímto n,árodním lllwlllchem mizely všechny trídní rozdíly, rozplyBenedetti vyhledal tedy Bismarcka, aby se m dostalo dalšího vysvetlení a aby mu vyložil stano- IIId\' se všechny choutky na rýnský spolek jihoneých dvoru, všechny restmmacní pokusy vyhnavisko Francie (11. kvetna 1869). Nedovedel se od 111""1. li\'clt knížat. Bismarcka nic zvlášt urcitého. Zato Bismarck se o ()I.(. strany se snažily získat spojence. Ludvík neho do'Vedel to, co chtel vedet: že Leopoldova kandidatura znamen,á okamžitou válku s Francií. Od Nllpll'leon mel zajišteno Rakousko a Dánsko a do nyne,jška mohl tedy Bismarck rozpoutat válku, kdy- IIMII'lIIíry i ltalii. Bismarck mel Rusko. Ale Rakous1111 illko vždy nebylo pripraveno, nemohlo pred 2, koli se mu zlíbí. A skutecne Leopoldova kandidatura se opet obje IM'i t-inne zasáhnout - a po 2. zárí byl Ludvík vuje v cervenci roku 1870 a vede okamžite k válce Nllpoleon válecným zajatcem Nemcu, a Rusko oznáat se tomu Ludvík Napoleon jak chce vzpírá. Vide lllilo Itakousku, že .je napadne, jakmile Rakousko III1PlldnePrusko. V Italii se však Ludvíku Naponejen, že upadl do lécky. Vedel také, že jde o jeh císarství, a málo duveroval v opravdovost své bona II""lOvi vymstila obo,jetná politika: chtel tam rozpOliIIIt národne s,jednoco'V,acíhnutí, ale pritom chtel partistické chásky, která ho ujištoval,a., že vše pripraveno až po poslední knoflík na kamaši, a ješte ph·d touto národní .jednotou ochránit papeže; obsa-
j
48
4 !llnlla násill
49
dilRím svým vujskem, které nyní putrebO'Val dO' a které prece nemuhl stáhnaut, aniž si predem ltalii vynutil slib, že bude respektuvat svrchuvan :Ríma a papeže; a tO' zase bránilo ltalii, aby se p stavila na jehO' stranu. Konecne DánskO' dasta1O' Ruska ruzkaz, aby zachuvala klid .. Ale rO'zhodne.Tinež všechna diplumatická jedná pusabily na lokalisuvánJ války rychlé údery nem kých zbraní, ud Spichern a Worthu až pO' Sed, Armáda Ludvíka Napuleana byla v každé bit pur,ažena a nakunec .Títri ctvrtiny putuvalo do z .Tetí ducela dO'Nemecka. vujáku,a kterí bili udatne,NebylO' nýbrž tO'vinuu vinuu vudcu správ Když si však nekdO', jako Ludvík Napuleun, vyb doval svuu ríši s pumací bandy pubudu, když tutO' ríši pO' usmnáct let udržel pauze tím, že té, bande prenechal na puspas Francii, když všech ruzhudu.Tící místa ve státe ubsadil práve lidmi z té bandy a všechna padradná místa .Te.Tichnáhuncí ten at nepO'dstupu.Te bu.T na živut a na smrt, n chce-li zustat na hulickách. Za necelých pet týdn se zhrautila celá stavba, na niž pO'léta s údive zíral evrupský šusák; revoluce ze 4. zárí udklidil už .Tentrusky; a Bismarck, který táhl dO' válk. aby vytvoril malonemecké císarství, zjistil jednuh krásnéhO' jitra, že se stal zakladatelem francuuzsk republiky. Pudle vlastní Bismarckavy pruklamace nebyl válka vedena proti francuuzskému nárudu, nýbr pruti Ludvíku Napuleunavi. S jehO' pádem odpadl tedy všechny duvady k válce. TO' si také namlou v,ala - ,jinak ne tak naivní - vláda 4. zárí a byl velmi udivena, když se z Bismarcka najednau vy luu pl pruský .Tunker. ">0
NikdO'na svete nechuvá takovou nenávist k Fran.'UUZ{Il11 .Taku pruský junker. Nebat nejenže musel IUllkcr, dusud neplatící dane, težce trpet v dobe pokorení Francuuzi v letech 1806-1813, které si ."'111 pt-ivodil svuu dumýšlivustí; ale cO' byla dalekO' I.mší, bezbužní Francuuzové pupletli svuu zpupnuu 1'C'volllcíhlavy dO'té míry, že stará junkerská sláva hvla pahrbena dO'znacné míry i ve starém Prusku, ),(1 ubuzí junkeri museli ruk CO'rok vést tuhý buj, /lbv zachránili alespan zbytek tétO' své slávy, a /.II/ll-uácást .Tichuž klesla na úroven zchátralé príi,ivllické šlechty. Za tO' se museli Francii pomstít /I u to se postarali .Tunkerští dusto.Tníci pod Bismarckovým vedením. V Prusku byl sestaven suupis f!'Hllcouzských válecných kontribucí a podle nehO' Ilvlo ve Francii vymerovánO' výpalné, které melo I.ýl vymáháno na .jednotlivých mestech a departeIIwlltcch - ovšem s prihlédnutím k daleka vetšímu IHlhlltství Francie. Byly rekvírovány potraviny, pí.·(\ šatstva, ubuv atd. s ukázaluu bezohledností. .Iakýsi starasta v Ardennách, který pruhlásil, že ncIIdiie dadávlcy splnit, dostal bez ukalku petadvacet !'Hli halí; parížská vláda uverejnila a tum úrední doklady. Franktiréri, kterí jednali tak presne padle ph~dpisu pruské dumabrany z rol~u 1813, ,j,akuby je doslova studuvali, byli bez milasti na míste zastreh·lIi. Také zprávy O'ta.Tne pasílaných pendlovkách1 jsuu pravdivé, i »Kolnische Zeitung« prinesla a tom /,právu. Jenamže padle pruskéha po.Tetí nebyly tytO' p'~l1dluvky ukradeny, nýbrž byly nalezeny jakO' pr'cdmet bez pána v upuštených venkovských domech v ukulí Paríže aanektavány pro milé osuby I nástenné kyvadlové hodiny.
(Pozn. prekl.)
51
ve vlasti. A tak dbali junkeri pod Bismarckovým vedením na to, aby pres vzorné chování jak mužstva, tak i znacné cásti dustojníku zustal zachován specificky pruský ráz války a aby byl Francouzum vtlucen do hlavy, ale zato také Francouzi cinili celou armádu odpovednou za malicherné nevraživosti junkeru. A prece bylo údelem junkeru, aby francouzskému národu prokázali cest, která nemá sO'berovnau v dosavadních de.jinách. Když ztroskotaly všeehny pokusy vyprostit Paríž z obležení, když všechny francouzské armády byly odraženy, když ztroskotal pO'slední Bourbakiuv útok na spojovací linii Nemcu, když všechna evropská diplomacie ponechala Francii jejímu osudu, aniž hnula prstem, tu musela vyhladovelá Paríž kanecne kapitulov,at. A jak silne tloukla srdce junkeru, když nyní mohli konecne triumfálne vtáhnout dO' bezbožnéhO' hnízda a plne se pomstít na parížských arcirebelantech - což jim raku 1814 zakázal ruský car Alexandr a roku 1815 Wellington; nyní mohli podle libasti ztrestat ohniska a vlast revoluce. Paríž kapitulavala, zaplatila 200 milionu výpalného; .Te.Típevnosti byly vydány Prusum; posádka složila pred vítezi zbrane a vydala, svá polní dela; dela na hradbách byla odnesena z lafet; všechny obranné prostredky, které patrily státu, byly kus po kuse vydány - ale vlastní obránci Paríže, národní garda, parížský lid ve zbrani, zustali nedotceni. Na tech se nikdo neodvážil žádat, aby vydali zbrane, ani pušky, ,ani delal. A aby se celý svet dovedel, že 1 Dela patrila národní garde a ne státu, a práve proto nebyla vydána Prusfim. 18. brezna 1871 dal Thters r01zka!Z,aby byla Parížanfim ukradEma, címž bylo vyproovokováno povstání, z kterého vzešla Komuna. (Engelsova poznámka.) 52
L, •••••. ~
•••••
,_IB
'111 V ijezná nemecká armáda uctive zastavila pred 1I/,III"O.feným parížským lidem, nevtáhli víteZO'vé do Plli-íŽC,nýbrž spoko.jili se s tím, že smeli po tri dny t1l'hd obsazeny Champs-Elysées - verejný park!/./lIí lil co byli kolem dakola abklopeni, streženi a II /.11 V rcni hlídkami Parížanu! Žádný nemecký vo.ják III'vsloupil do parížské radnice, žádný nevkracilna htlIv'úry, a tech nekolik, kterí byli vpušteni do I ti ''u, aby se mohli obdivovat umeleckým paklacli'1I11. museli poprasit o povolení, bylo to porušení kllpillllace. Francie byla paražena, Paríž byla vyIdlldovelá, ale parížský lid si svou slavnou minulostí III iistil takový respekt, že se žádný vítez neodvážil iÍldlll jeho odzbrojení, nikdo nemel odvahu vejít do 11,110domu a znesvetit tyto ulice, bojište tolika re\'111 lid. Bylo to, ,jako by novopecený nemecký císar IIvI smekl klobouk pred živými revolucionári Pa1'11,1" jakO' kdysi .teho bratr pred mrtvými brezno\ '"lili bo.jovníky Berlína, a jako by celá nemecká /lI'llIlÍda stála za nim a vzdala k pocte zbran. To však také byla jediná obet, kterou si musel IlislIlHrck uložit. Pod záminkou, že ve Francii není \'I(ulll, která by s ním mohla uzavrít mír - což byla 1I1'/Íve tak pravda i nepravda 4. zárí ,jako 20. ledna využil svých úsp"echu ryze prušácky až do IIl1Plkdníkapky a prohlásil, že ,je ochoten uzavrít "dl' leprve po úplném podrobení Francie. Pri uzavll'liIIí míru samého byla opet po dobrém staroprus~{.1Ilzvyku »bezohledne využito príznivé situace«. Npjl'll že byla vynucena neslýchaná cástka peti mi11/11'(1 jako válecná náhrada, Francii byly také odeh"lÍny dve provincie, Alsasko a nemecké Lotrinsko " Ml'lnmi a štr.asburkem, a privteleny k Nemecku. I'olll(I anexí vystoupil Bismarck po prvé jako ne,CI
00
V
53
_
závislý politik, který .liž nepravádí
pa svém pro
gram mu zvencí, mo'zku; nýbrž pramenuj, v ciny predepsaný produkty svéhO'vlastníhO' a tak deli první obravský katrmelec ... Alsaska získala Francie v padstate již za triceti leté války. Tím apustil Richelieu solidní zásad Jindricha IV.: »Necht patrí španelská rec Španelavi nemecká Nemci; ale kde se havorí francauzsky, t náleží mne«; aprel se a zásadu prirozené hranice na Ft ýne, histarické hr,anice staré Gallie. Byla tabláznavství; ale nemecká ríše, kter,á zahrnavala francauzská .lazykavá území v Lotrinsku a v Belgii a dakmwe ve Franche Camté, nemela práva vycíta:t Francii anexi území, kde se mluvila nemecky. A když Ludvík XIV. raku 1681 zabral v dobe míru štrasburk s pamací strany v tamta meste, naklanené' Francii, nemuže se Pruska dast dabre nad tím razharcavat, když raku 1796 práve tak znásilnilatrebaže neúspešne - svobadné ríšské mesta Norimberk, avšem aniž byla pavalána nejakau pruskau stranau.! Latrinska byla roku 1735 vídenským mírem zašantracena Rakauskem Francii a raku 1766 byla s kanecnau platnastí prevzata dO' francauzskéha 1 Ludvíku XIV. se predhazuje, že v dobe nejhlubšího míru pustí! své ptívtelovací komory na nemecká území, která mu nepati'í!a. Neco takového nemohou o Prušácích nci: ani ti, kdo je nejzaví!ejí nenávidí. Naopak. Když roku 1795 prímým porušením nšské ústavy uzavreli separátní mír s Francii a shromáždilIi kolem sebe své stejne verolomné malé sousedy za demarkacní cárou v první severonemecký spolek, využili tísnivé situace jihonemeckých ríšských stavil, kterí tehdy ješte ve spolku s. Rakouskem sami dál vedli válku, k pokusu.m o anexi Franku.. Zi'ídíli v Ansbachu a v Bayreutu (které tehdy 54
tlr/.cnL Pa staletí náležela pauze naminálne k ne1I1l'('kéríši, jehO' vévadavé byli pa všech stránkách I'rllllcouzi a spalcavali se témer vždy s Francií. Ve V agésách existavali až dO' francauzské revahl<'pcetní malí vl,adari, kterí si vuci Nemecku vedli illlw ríšské stavy prímO' padrízené ríši, vuci Francii v~lIkuznávali .je.tí svrchovanost; težili z tohotO'ahaIIIkéha pastavení, a jestliže to nemecká ríše trpela, IlIíslo aby valala pány vládare k adpavednasti, ne"1lIna si stežavat, když Francie na základe své svrdlOvanasti brala abyvatelstva techtO' území v achra1111 prati vyhnaným vládcum. Celkem nebyla toto nemecké území až dO' revaIC!l'e skorO'vubec pafrancouzšteno. Nemcina zustala \'\'11{;ovacím a úredním jazykem ve vnitrním styku, 1I1t'sponV Alsasku. Francouzská vláda pO'dporovala IIt-lIlecképrovincie, které po dlouholetém v,á}ecném Ipllstošení nyní od pocátku XVIII. století již nevidi-\y ve své zemi neprítele. Nemecká ríše, rozervaná IIt'lIstálými vnitrními válkami, nebyla opravdu s to I.IÚkntAlsasany k návratu do materského luna; meli lIJc.sponklid a mír, vedeli, na cem jsou, ašosáctvo, kll'ré udávalo tón, se podrídilo nevyzpytatelnému hyly pruské) privtelovací komory podle Ludvíkova vzoru, ci1\\11 /li nároky na radu priléhajících pruhfi území, pod záminhllllll, proti nimž byly Ludvíkovy právní argumenty nad slunI'" pi·l~svedcivejší. A když pak Nemci byli poraženi a ustupo"lili, když do Frankfi vtrhli Francouzi, obsadili pruští zal'I1I'(lllci norimberskou oblast vcetne predmestí až po mestské hr/l.dby a vymámili na norimberských šosácích, tresoucích se tlir:u~hem, smlouvu (2. zárí 1786), podle níž se mesto podroItllvalo pruskému panství s tou podmínkou, že - do mesta nehlldol1 nikdy vpušteni židé. Hned nato však zas," vytáhl arci,,"voda Karel, porazil Francouze u Wiirzburgu dne 3. a 4. zárí 1'o'!1l1, a tím se tento pokus vetlouci Norimbercanu.m do hlavy 1'1'IIHké poslání rozplynul jako dým. (Engelsova poznámka.) 55
božímu rozhodnutí. Jejich osud nebyl nic nového, nebot také Holštýnané byli pod cizím dánský panstvím. Tu prišla francouzská revolu<;e. To, co se Alsasko a Lotrinsko nikdy neodvážilo ocekávat od Nemeoka, darovala jim Francie. Feudální okovy byly rozbity. Poddaný, robotou povinný ro1ník se stal svobodným Clovekem, v mnoha prípadech svobodným vlastníkem svého dvorce a pok Vláda patriciju cechovní výsady ve mestech zmizely. šlecht byla vyhnána. A na území malých knížat a pán0 následovali rolníci príkladu sousedu, vyhnali vláace, vládní snemovny a šlechtu a prohlásili se svobodnými francouzskými obcany. Nikde ve Francii se nepridal lid k revoluci nadšeneji než práve v kra.Tích, kde se mluvilo nemecky. A když pak nemecká vláda dokonce vyhlásila revoluci válku; když Nemci nyní ne.Tenže ješte poslušne nesli své vlastní okovy, ale navíc se dali použít k tomu, aby Francouzum vnutili zpet starou porohu a alsaským rolníkum sotv,a vyhnané feudální pány, tu byl konec s nemectvím Alsasanu a Lotrincanu, tu se naucili Nemce nenávidet a pohrdat jimi, tu byla ve štrasburku slož,ena, zkomponována a pO' prvé Alsasany zpívánal Marseillaisa, tu srostli francouzští obcané nemecké nároc1nosti pres svou rec a minulost na stovkách bitevních polí, v boji za revoluci, s francouzskými obcany francouzské národnosti v jeden lid. Nezpusobila velká revoluce tentýž zázrak u Vlámu v DUnkirchenu, u Keltu v Bretani, u Italu na Korsice? A když si stežu.Teme, že se to stalo i Nemcum, což .Tsmezapomneli na celé své de.Tiny, které to umožnily? Zapomneli jsme na celý levý breh Rýna, 56
~---------
k terý
prece prožil revoluci ,jen pasivne, byl na strane I"rancouzu, když tam roku 1814 opet vtáhli Nemci, II zustal na strane Francouzu až do roku 1848, kdy revoluce rehabilitovala Nemce v ocích obyvatelstva Porýní? Zapomneli jsme, že Heinovo horování pro I"rancouze a dokonce i ,jeho bonapartismus byly,jen ozvcnou všeobecné nálady lidu na levém brehu Hýna? Když spo.Tenciroku 1814 vtáhli do Alsaska a nemeckéhO' Lotrinska, narazili práve tam na ne,jrO'zItodne,jší neprátelství, ne,jsilnejší odpor u lidu samého; nebot zde byl pocit nebezpecí, že se budou muset opet stát Nemci. A prece se tam tehdy ,ješte mluvilo témer výhradne nemecky. Ale ,jakmile milIulo nebezpecí odtržení od Francie, jakmile utichly anekcní choutky nemecko-romantických šovinistu, pochopili ohyvatelé Alsaska a Lotrinska nutnost, II by také recí stále více srustali s Francií, a O'd té doby se ve školách zavádelo stejné pofrancouzštování, .Také dobrovolne zavádeli ve své zemi také obyvatelé Lucemburska. Presto probíhal proces premeny velmi pomalu; teprve nyne,jší generace buržoasie .Te skutecne pofrancouzštena, zatím co rolníci a delníci mluví nemecky. Jeto podobné jakO' v Lucembursku: spisovná nemcina ,je zatlacena fr,ancouzštinou (vy,jma cástecne kazatelnu), ale nemecké lidové nárecí ustoupilo pouze na .Tazykové hranici II užív,á se ho pri prátelských rozhovorech daleko více než ve v,ahíé vetšine nemeckých kraju. To je ta zem, kterou se snaží Bismarck a pruští .runkeri opet ponemcit, opírajíce se o vzkríšenou šovinistickou romantiku, která je, jak se zdá, neroz., lucne sP.Tata se vším nemeckým pocínáním. Chtít ponemcit štrasburk, vlast Marseil1aisy, byl stejný 57
nesmysl jako pofrancouzštit Nizzu, vlast Garibaldiho. Ale v Nizze ucinil Ludvík Napoleon aspon slušnosti zadost, dal anexi odhla,sovat - a manévrse podaril. Nehlede k tomu, že Prušáci z pádných duvodu zavrhuJí takové revolucní metody - Ješte nikdy se nestalo, aby lidové masy nekdy byly žádaly pripoJení k Prusku - bylo príliš dobre známo, že práve zde obyvatelsivo tíhlo k Francii .jednomyslne.ji než sami Francouzi. A tak bylo odtržení provedeno proste násilím. Byl to kus pomsty za francouzskou revoluci: od Francie byla odtržena jedna z cástí, které se práve revolucí s ní slily v Jeden celek. Vojensky mela anexe ovšem smysl. V Metách a štrasburku získalo Nemecko neobycejne silnou obrannou frontu. Dokud budou Belgie a švýcarsko neutrální, nemuže být zahájen fr,ancouzský masový útok nikde Jinde než na úzkém pásu mezi Metami a Vogésami; a k tomu tvorí Koblenc, Mety, štrasburk a Mohuc ne.jsilneJší a neJvetší pevnostní ctyrúhelník, tak Jako r,akouský v Lombardii, leží z poloviny v neprátelské zemi a tvorí tam tvrze k udržování obyvatelstva v poslušnosti. Ale co víc: aby byl tento ctyrúhelník uzavren, muselo se sáhnout za hranice nemeckého Jazykového území, muselo být anektováno Ješte ctvrt milionu obyvatelstva francouzské národnosti. Veliká strateg-ická výhoda ,je tedy .jediná okolnost, která muže anexi omluvit. Je však tento zisk v neJakém pomeru ke škode, kterou si tím zpusobili? Velkou morální škodu, kterou si mladá nemecká ríše zpusobila tím, že otevrene a nepokryte prohlásila hrubé násilí za svou hlavní zásadu - tu pruský .junker ani nevidí. Naopak, on' potrebuJe vzpurné poddané držené na uzde násilím; jsou dokladem 58
•.ustu pruské moci; a v podstate ,jiné poddané ani nikdy nemel. Co však rozhodne mel vedet, to byly politické dusledky anexe. A ty byly Jasné. Ješte dríve, než vstoupila anexe v pl'!.,tnost, prohlásil o ní Marx hlasite do celého sveta obežníkem Internacionály: »A.nexe A.Zsaska a Lotrinska ciní z Ruska pána nad osudy Evropy.« A s tribuny ríšského snemu to dost casto opakovali sociální demokraté tak dlouho, až konecne pravdivost tohoto tvrzení uznal s.ám Bismarck ve své reci v ríšském snemu dne 6. února 1888, v níž se plazil pred všemocným carem, pánem n,nd válkou a mÍrem. Bylo to nad slunce .jasne,jší. Tím, že byly od Francie odtrženy dve z Je,jích fanaticky patriotických provincií, byla hnána do nárucí každému, kdo jí dal nadeJi na JeJich navrácení, byla Francie naveky zneprátelena. Ovšem Bismarck, který po této stránce dustoJne a svedomite representu,je nemeckého šosáka, žádá na Francouzích, aby se ne,jen státoprávne, nýbrž i morálne zrekli Alsaska-Lotrinska, aby se ješte radovali, že oba tyto kusy revolucní Francie »byly navráceny staré vlasti«, o níž nechteJí nic vedet. To však Francouzové, bohužel, neudelaJí, steJne Jako se Nemci za H!lpoleonských válek morálne nevzdali levého brehu Rýna, ackoli lento tehdy také nikterak netoužil po tom, aby se k nim vrátil. Dokud budou Alsasané a Lotrincané žádat návrat k Fr,ancii, dotud bude Francie usilovat o JeJich opetné získání a bude hledat k tomu proHtredky, mimo Jiné i spojence. A prirozeným spojencem proti Nemecku je Rusko. Jestliže se oba neJvetší a ne.jsilneJší národy západní pevniny navzá.Tem neutralisu,jí neprátelstvím, jestliže mezi nimi dokonce leží vecné ,jablko sváru 59
a štve .je do boje proti sobe, pak z toho má prospec jedine - Rusko, jehož ruce jsou pak tím volnejší Rusko, kterému muže Nemecko tím méne bráni v jeho dobyvacných choutkách, cím. spíše muž' ocekávat nespornou podporu od Francie. Což t nebyl Bismarck, kdo uvedl Francii do postavení, Ž' musí žadonit o ruské spo,jenectví, že musí ochotn Rusku prenechat Carihrad, .jestliže .jí ten Rusk prislíbí je.Tí ztracené provincie? A jestliže byl mí presto po sedmnáct let zachován, pak .Te to je díky tomu, že soustava zemebrany, zavedená v Francii a v Rusku, potrebuje ne.jméne šestnáct a p ne.jnove.Tších nemeckých zlenšeních dokonce peta dvacet let, aby mohla dodat plný pocet vycvicenýc rO'cníku mužstva? A ponevadž anexe je nyní už pOi sedmnáct let základním faktem veškeré evropské politiky, není práve ona v tomto okamžiku hlavní prícinou celé krise, která ohrožuje tento svetadíl válkou? Odstraiíte tuto skutecnost a mír ,je za.jišten! Alsaský buržoa se svou hornonemecky vyslovovanou francouzštinou, tento kríženecký he,jsek, který si pocíná francouzšte,ji než kterýkoli skutecný Francouz, který se dívá spatra na Goetha a horuje pro Racina, který se pritom prece nemuže zbavit zlého svedomí svého ta.jného nemectví a práve proto musí s opovržením tlachat o všem nemeckém, takže se ani nehodí za prostredníka mezi Nemeckem a Francií - tento alsaský buržoa ,je ovšem opovržení hodné individuum, at už.Teto mylhúzský továrník nebo parížský novinár. Ale kdo z neho ucinil to, cím ,je, kdo ,jiný než nemecké de.Tiny posledních trí století? Což nebyli ,ješte do nedávna skoro všichni Nemci v cizine, ze,jména obchodníci, pravými Alsa-
~-60
"III1Y,kterí zapírali své nemectví, kterí si cizí náI'lldnost své nové vlasti vnucovali prímo se sebemu{'('IIím a pritom se dobrovolne zesmešnovali alespO'n pl'áve tak .jako Alsasané, kterí k tomu byli prece 1"11více méne donuceni okolnostmi? V Anglii byli I';;ichni nemectí obchodníci, kterí se sem pristehoIlIli v letech 1815-1840, témer bez vý,jimky po1I11/!,'licteni,mluvili mezi sebou skoro jen anglicky IIješte dnes pobíhají na pr. na burse v Manchestru Ilizní starí nemectí šosáci, kterí by za to daH pul II\'6ho ,jmení, kdyby byli považováni za skutecné AII/!,'licany.Teprve po roce 1848 nastala i zde zmena II od roku 1870, kdy do Anglie pricházejí dokonce i porucíci v záloze a Berlín sem posílá své kontinf',I~lIty,.Tebývalé patolízalství zatlaceno pruskou povýšeností, která nás v cizine nedelá o nic méne smešlIými. A bylo snad spojení s Nemeckem po roce 1871 u('ineno Alsasanum stravitelnejším? Naopak. Byli postaveni pod diktaturu, zatím co vedle ve Francii I'I{idla republika. Byla u nich zavedena pedantsky lIudná správa pruských zemských radu, proti níž ji' - presne zákony stanovené vmešování po\'l'stných francouzských prefektu prímo pohádkou. S posledním zbytkem svobody tisku, shromaždovlÍní a spolcování se rychle skoncovalo, vzpurné mestské rady byly rozpušteny a za starosty byli dosazeni nemectí byrokraté. Naproti tomu »notábIl'lm«, t. ,j. úplne pofrancouzštcným šlechticum a meštákum, se všemožnc vycházelo vstríc a zajištovalo se ,jim vykoristování ro.Jníku a delníku, i když IW nemecky smýšlejících, ale prece nemecky mluvíl'je.h- rolnÍku a delnÍku, kterí tvorili jediný prvek, lIa ne.jž mohl navázat pokus o usmírení. A k cemu 61
to vedlo? K tomu, že v únoru 1887, kdy se ceM mecko dalo postrašit a poslalo do ríšského sn Bismarckovu kartelovou vetšinu, že tehdy AlBu,. Lotrinsko volilo samé rozhodné Francouze a odm každého, kdo byl podezrelý i z nejmenších symp k Nemcum. Když už tedy Alsasané takoví jsou, máme prAl se proto hnevat? Rozhodne ne. Jejich odpor k an, je de.jinnou skutecností, která nemuže být vycítá nýbrž musí být vysvetlena. A tu si musíme pol otázku: kolika a jak nesmírných dejinných hríc se muselo Nemecko dopustit, než se toto smýšle: stalo v AIsasku možným? A jak musí naše no' Nemecko vypadat zvencí, když po sedmnácti lete pokusu o opetné ponemcení Alsasané na nás jedu hlasne volají: Dejte nám s tím pokoj! Máme práv, se domýšlet, že dve štastná válecná tažení sedmnáct let Bismarckovy diktatury stací, aby byl smazány vš·echny úcinky tristaletých hanebnýc dejin? Bismarck byl u cíle. Jeho nové pruskonemeck císarství bylo oficiálne vyhlášeno ve Versailles v nádherném sále Ludvíka XIV. Francie ležela bez mocne u jeho no'hou; vzdorovitá Paríž, jíž Se sá nemel odvahu dotknout, byla Thiersem veštv,ána d povstání Komuny a pak sražena k zemi voják bývalé císarské armády, kterí se vraceli ze zajetí., Všichni evropští šosáci zírali s obdivem na Bismarcka, tak jako v padesátých letech s obdivem pohlíželi na .jeho vzor, Ludvíka Bonaparta. Nemecko se stalo s ruskou pomocí první mocí v Evrope a všechna moc Nemecka byla v rukou diktátom Bismarcka. Nyní záleželo na tom," co si s touto mocí pocne. Jestliže dosud provádel plány buržoasie na sjedno-
i
když ne prostredky buržoasie, nýhrž pro:" Illh,dky bonapartistickými, bylo toto thema nyní 1t""lt~r vycerpáno; nyní bylo nutno delat vlastní \lI.i1n y, ukázat, jaké ideje je s to vytváret jeho vlast"' hlava. A to se muselo projevit pE vnitrní výstavIII'· nové ríše. Nemecká spolecnost se skládá z velkostatkáí'u, 1'01lIíld'l, z buržoasie, malomešiáku a delníku, a ti vMidmise opet delí do trí hlavních tríd. etší pozemkový majetek je v rukou nekolika 111,,10 magnátu (zejména ve Slezsku) a velkého poctu ••Ii'edních vlastníku pudy, kterí jsou nejhusteji usa/,I'lIi ve starol'ruských provinciích na východ od 1,/I!Je.Jsou to práve tito pruští junkeri, kterí zaují/ll/ljí více méne vedoucí postavení v celé této tríde. .I sou sami zemedelci do té míry, že vetšinou sverují "IHlelávání svých statku inspektorum, a vedle toho jsou velmi casto vlastníky lihovaru a cukrovaru. ejich pozemkový majetek se ustavil tam, kde to Ilylo možné, jako rodinný majorát. Mladší synové vstupují do armády nebo do civilní státní služby, (akže se k této drobné pozemkové šlechte pripíná ješte drobnejší dustojnická a úrednická šlechta, která je nadto ješte doplnována hojnými novými šlechtickými prírustky z rad mešiáckých vyšších IIustojníku a úredníku. Na spodní hranici celé léto šlechtické spreže se ovšem vytvárí po<:etná príživnická šlechta, j,akýsi šlechtický lumpenproletariát, který žije z delání dluhu, pochybné hry, doternosti, žebrání a politické špionáže. Celá tato spolecnost tvorí pruské junkerstvo a je jednou z hlavnich opor staropruského státu. Ale statkárské jádro tohoto junkerstva stojí samo na vratkých nohou. Povinnost žít, jak se sluší na jejich stav, je
111.t1í.
JI
.1
63 62
~------_.
každým dnem nákladnejší; podporování mladších synu, dokud jsou porucíky ci asesory, provdání dcer, to všechno stojí peníze; a ponevadž to vše jsou povinnosti, pred jejichž splnením musí všechny ostatní ohledy ustoupit, není divu, že príjmy nestací, že se musí podepisovat smenky nebo že se dokonce musí statek zatížit hypotékou. Zkrátka, celé ,junkerstvo stojí neustále na pokraji propasti; každá pohroma, a t je to válka, neúroda nebo obchodní krise, hrozí, že je strhne dolu; a tak není divu, že po více než sto let bylo junkerstvo zachranováno pred zkázou ,jen státní pomocí nejruznejšího druhu a že ve skutecnosti existuje dále ,jedine díky státní pomoci. Tato pouze umele udržovaná trída je odsouzena k zániku; žádná státní pomoc ,ji nemuže trvale udržet na živu. S ní však zanikne i starý pruský stát. Rolník .je politicky málo aktivní živel. Pokud je sám vlastníkem, chátrá stále více vlivem nepríznivých výrobních podmínek parcelového rolníka, oloupeného o starou spolecnou marku nebo o spolecné pastviny - bez nichž nemuže držet dobytek. Pokud je pachtýrem, je to s ním ješte horší. Malozemedelská výroba predpokládá prevážne naturální hospodárství, pri penežním hospodárství hyne. Odtud stoupající zadlužení, hromadné vyvlastnování hypotecními veriteli, uchylování se k domácké výrobe, jen aby nebyl úplne vyhnán ze svého kousku pudy. Politicky je rolnictvo vetšinou indiferentní nebo reakcní: v Porýní je z odveké nenávisti vuci Prušákum ultramontánít, v jiných krajích je partikularistické2 neb,o protestantsky konservativní. Nábo1 ultramontanisrnus - smer v katolické církvi, usilující o obnovení papcžské svetovlády, (Pozn. rod,) 2 partikularismus -snaha po odtržení. (Pozn, rod.)
~----~
I.enské cítení je u této trídy ješte výrazem spolecenlikých nebo politických zájmu. O buržoasii jsme již mluvili. Od roku 1848 prožiln nesmírný hospodárský rozmach. Rok od roku rostln úcast N"emecka v prumyslu, jenž se obrovsky rozšíril po obchodní krisi roku 1847, vytvorením zaoceánské paroplavby, jež spadá do tohoto období, dále ohromným rozšírením ~eleznic a objevením kalifornských a australských zlatých pokladu. Právc její úsilí o odstranení dopravních prekážek, které vyplývaly z rozdelení Nemecka na celou radu stáleeku, a ,její snaha o rovnoprávné postavení vedle zahranicních konkurentu na svetovém trhu vyvolaly Bismarckovu revoluci. Nyní, kdy francouzské miliardy zaplavily Nemecko, zacalo pro buržoaHii nové období horecnaté výdelecné cinnosti, vnemž se po prvé osvedcila ,jako veliký prumyslový národ národním krachem. Tehdy už byla hospodársky nejmocnejší trídou obyvatelstva; ,jejích hospodárských ~ájmu musel dbát stát; revoluce z roku 1848 clala státu vnejší konstitucní formu, za níž mohla buržoasie také politicky vládnout a svou vládu stále I'Ozširovat. Presto byla ,ješte daleko vzdálenu od skutecného politického panství. Za konfliktu s Bismarekem nebyla vítezem; odstranení konfliktu revolueionováním Nemecka shora ji poucilo mimo jiné (I tom, že výkonná moc ,je prozatím na ní závislá nane.jvýš velmi neprímo, že nemuže ani sesazovat, ani dosazovat ministry, ani rozhodovat o armáde. Pritom byla buržoasie zbabelá a slabá vuci energické výkonné moci, ale zbabelí a, slabí byli i junkeri, a buržoasie mela spíš omluvu než junkeri v prímém ekonomickém protikladu mezí ní a revolucní pn1myslovou delnickou trídou. Bylo však,jisté,
64
;, Úloha násilí
65
že buržoasie musí junkerstvo postupne hospodár sky znicit, že je jediná ze všech majetných tríd' která má ješte vyhlídky do budoucna. Malomeštáctvo se skládalo predne ze zbytku stre dovekého remeslnictva, které bylo v dlouho zaostalém Nemecku hojneji zastoupeno než v ostatní západní Evrope, za druhé ze zchudlých buržou a za tretí z tech elementu nemajetného obyvatelstva, jež se po. zvedly až k maloobchodu. S rozvojem velkého prumyslu ztraWaexistence veškerého malomeštáctva poslední zbytek stability; ~trídání povolání a periodický bankrot se staly pravidlem. Tato dríve tak stabilní trída, která byla hlavním jádrem nemeckého šosáctva, klesla z drívejší spoko,jenosti, krotkosti, otrockosti, zbožnosti a pocestnosti do hluboké rozervanosti a nespoko,jenosti se svým údelem od boha. Zbytky remeslnictva vO'laly po obnovení cechovních privilejí, z ostatních se stala jedna cást mírne demokraticky pokrokovou, druhá se dokonce blížila sociální demokracii a místy se prímO' primykala k delnickému hnutí. Konecne delníci. Zemedelští delníci, alespon na východe, žili stále ješte v polonevolnidví a nebylo ., možno s nimi pocítat. Zato mezi mestskými delníky ucinila sociální demokracie ohromné pokroky a rostla tou merou, jak velký prumysl proletarisoval lidO'vé masy a tím zostroval trídní protiklad mezi kapitalisty a delníky. Byli-li sociálne demokratictí delníci prozatím ješte rozštepeni ve dve vzájemne se potíra.jící strany, pak prece po vy.jití M.arxova »Kapitálu« zásadní neshody mezi obema témer úplne zmizely. Pravoverné lassaJovství s vyhradním požadavkem »výrO'bních družstev se státní pomocí« pozvolna usínalo a dokazovalo stále více, jak se nehodí 66
~----------
k tomu, aby vytvorilo jádro bonapartistické, státne socialistické delnické strany. CO'po této stránce napáchali jednotliví vudcové, bylo zase napraveno zdravým smyslem mas. Sjednocení obou sociálne demokratických smeru, které bylo zdržoViánO'témer již jen osO'bními otázkami, bylo jisté v blízké budoucnosti. Ale ,již za roztržky a pres roztržku bylo hnutí natO'lik mocné, aby nahnalo strach prumyslové buržoasii a aby ,ji ochromilo v ,je,jím boji proti vláde, která ,ješte byla na ní nezávislá; nemecká buržoasie se ostatne od roku 1848 již vubec nezbavila rudého prízraku. Trídní rO'zclenení bylo základem seskupení stran v parlamente a v zemských snemeoh. Velkostatkári a cást rolnictva tvorili masu konservativcu; prumyslová buržoasie tvorila pravé krídlo meštáckého liberalismu - národní liberály, zatím co levé krídlo oslaben,á demokratická, neboli tak zvaná pokroková strana - se skládalo z meštáku a bylo podporováno cástí buržoasie a delnictva. Konecne delníci meli v sociální demokracii svou samostatnou stranu, k níž patrili i malomeštáci, Muž Bismarckova postavení a s Bismarckovou minulostí si musel - chápal-li trochu stav vecí ríci, že junkeri, tak ,jak ,jsou, netvorí životaschopnou trídu, že ze všech majetných tríd si ,jedine buržoasie muže delat nárok na budoucnost a že tedy (nehlede na delnickou trídu, nebot nedoufáme, že pochopil .je,jí dejinné poslání) jeho nová ríše slibu,je stát se tím pevnejší, cím více ,ji Bismarck pozvolna pripravuje na prechod v moderní buržoasní stát. Nepricítejme mu nic, co za daných okolností nebylo pro neho možné. Okamžitý prechod k parlamentární vláde s rozhodu.jící mocí ríšského snemu (jako 67
v anglické dolní snemovne) nebyl ani možný, ani, v daném akamžiku rozumný; Bismarckova diktatu. ra v parlamentárních formách se jemu samému pro. zatím musela ješte zdát nutnau; nikterak mu neza. zlíváme, že ji zprvu zachoval, tážeme se pouze, k ce. mu se ,jí dalo použít. A tu ,re težko poehybovatotom, že smerování ke stavu, který by odpovídal anglické ústave, byl jedinau cestou, na níž se naskýtala vy. hlídka zajistit nové ríši pevný základ a klidnývnitr. ní vývoj. Zatím co vetší cást .rnnkerstva, které tak .Tako tak hrozil neodvratný zánik, byla ponechánu svému osudu, zdálo se, že ,je stále ješte možno vybu. davat ze zbytku .TUnkerstva a z nových živlu trídu nezávislých velkostatkáru, která h.y byla sama pou. ze ozdobnou špickou buržoasie; trídu, jíž by buržoasie, trebaže plne využívala svou moc, musela prenechat státní representaci a tím nejvýnosnejší místa a veliký vliv. Protože nebylo možno trvale upírat buržoasii politické ústupky (tak muselo být usuzov,áno alespon s hlediska majetných tríd), protože ,jí byly tyto ústupky delány postupne a dokonce v malých a vzácnÝch dávkách, byla nová ríše alespon uvedena na dráhu, na níž by mO'hla dohonit ostatní západoevropské státy, které ji politicky daleko predhonily, kde by konecne setrásla poslední zbytky feudalismu a šosácké tradice, jež ješte silne ovládala byrokracii, a hlavne by byla 8 to stát na vlastních nohou v den, kdy ,její niIeterak mladí zakladatelé opustí tento svet. Pritom to nebylo ani tak težké. Jak junkeri, tak buržoasie nemeli ani prumernou energii. J unkeri to dokázali v posledních šedesáti letech, kdy stát neustále proViádel opatrení v je,jich zájmu proti oposici techto Don Quijotu. Buržoasie, ktel'on všechny 68
p"edcházející události ucinily povolnou, cítila ješte f'lilne konflikt v kostech; od té doby zlomily BislIlarckovy úspechy ješte více sílu jejího odpO'ru a zbytek vykO'nal strach pred hrozive narustajícím delnickým hnutím, Za takových podmínek mohl muž, jenž uskutecnil národní tužby buržoasie, bez obtíží udržO'vat libovolné tempo pri realisování ,jejích ostatne velmi skromných. Musel pO'litických však mít jastužeb, no o cíli . Se stanoviska majetných tríd to bylo Jedine rozumné. Se stanoviska delnické trídy je ovšem jasné, ií;euž bylo pozde na to, aby bylo vytvoreno trvalé panství buržoasie. Vel:ký prumysl a s ním buržoasie a proletariát se vytvárely v Nemecku v dobe, kdy proletariát mahl samostatne vstoupit na pO'litické jevište, témer saucasne s buržoasií, kdy tedy boj obou tríd již zacíná, dríve než si buržoasie dobyla výhradní nebO' rozhodující politickou moc. Trebaže už ,je pozde na klidné a pevne zakotvené panství buržoasie v Nemecku, byla roku 1870 prece jen nejlepší politikou s hlediska majetných tríd vubec orientace na toto panství buržoasie. Nebot jedine tak bylO' možno odstranit množství prežitku z doby zahnívajícího feudalismu, které dále bujely v zákonodárství a správe; jen tak bylo možno postupne presadit do Nemecka všechny vymoženosti velké francouzské revoluce, zkrátka, ustrihnO'ut Nemecku dlouhatánský starý cop a vedome a definitivne je uvést na dráhu moderního vývoje, prizpusobit jehO' politické pomery jeho pomerum prumyslovým. Kdyby pak konecne došlo k nevyhnutelnému bO,ji mezi buržoasií a proletariátem, odehrál by se pri nejmenším za norm!álních okolností, kdy by každý mohl videt, o co ,jde, a ne za zmatku, neujasnenosti, 69
krížení zá,jmu a bezradnasti, ,jaké ,jsme videli v Nemecku raku 1848. Jen s tím razdílem, že bezradnostdelnická bude tentakrát ných; trída ví, výhradne co chce. na strane ma,jetZa situace, ,j'aká byla v Nemecku raku 1871, byl muž jako Bismarck ve skutecnosti odkázán na politiku lavírování mezi ruznÝmi trídami. A potud mu není co vycítat. Záleží pouze na tom, k ,jakému cíli tatO'politika smerovala. Jestliže smerovala, lhoste,jno ,jakým tempem, ale vedame a rozhodne ke konecnému panství buržoasie, pak byla v souladu s de,jinným vývo,jem,pokud s ním vubec mohla být v sauladu stanoviska majetnýchstátu, tríd.postupné Bylo-li J jejím cílemseudržení starapruského popruštení Nemecka, pak byla reakcní a .odsouzena ke konecnému ztroskotánÍ. Smerovala-li pouze k udržení Bismarckova panství, pak byla banapartistická a musela skoncit ,jakO'všechen bonapartismus. Ne.Tbližšímúkolem byla ríšská ústava. Jako materiál tu byla ,jednak severanemecká spalková ústava, jednak smlouvy s .jihonemeckými státy. Cinitelé, s .je,jichžpomací mel Bismarck uvést ríšskau ústavu v živat, byly jednak dynastie, zastoupené ve spolkové rade, ,jednak lid zastaupený v ríšském snemu. Nárokum dynastií byly postaveny meze v severonemecké ústave a ve smlauvách. Naprati tomu lid mel nárak na to, aby ,jehO'úcast na politické maci byla znacne zvetšena. Vybajoval na bitevním poli nezávislost na cizím vmešování, vybojoval s.rednocení - pokud se o nem muže mluvit; byl také v první rade povalán k tamu, aby rozhadl, k cemu má být této nez,ávislastipoužito, jak má být v jednotlivých prípadech sjednocení pravedeno a využita. A i když lid uznal právní základ pred-
~--------70
ložené severonemecké ústavy a smluv, nebylo ta nikterak na prekážku tomu, aby v nové ústave obdržel vetší padíl na moci než v dosavadních ústavách. :Ríšský snem byl ,jediným sborem, který skutecne predstavoval navau »,jednatu«. Cím více vážil hlas ríšského snemu, cím svobodne.Tšíbyla ríšská ústava vuci ústavám zemským, tím tesneji se musela nová ríše semknout, tím více se musel Bavarák, Sas a Prušák rozplynout v Nemci. Pro každéhO',kdo videl dál, než na svuj vlastní nos, to muselo být zre,jmé. Ale nebyl ta nikterak názor Bismarckuv. Naopak, využil poválecného razmachu vlasteneckéhO' opo,jení a primel vetšinu ríšského snemu, že se vzdala ne,jen rozšírení, nýbrž i každého ,jasného stanovení práv lidu a že se spokojila s tím, že v ríšské ústave pouze abnovila právní zásady, které byly základem severonemecké ústavy a smluv. Všechny pakusy malých stran, aby v ústave byla vy,jádrena práva lidu na svob0'du, byly odmítnuty, dokonce i návrh katolickéhO'centra, aby byl do pruské ústavy vsunut clánek, který by zarucoval svabodu tisku, sp0'lcavání a shramaždování a také samostatnast církve. Pruská ústava, pres své dvo,jnásobné i trajnásobné okleštení, byla tedy stále ,ješte liberálne,jší než ústava ríšská. Dane nebyly pavolavány rocne, nýbrž jednau provždy »zák0'nem«,takže neodhlasavání daní ríšským snemem bylo vylouceno. Tím byla na Nemecko aplikována pruská daktrína, nepochopitelná 0'statním konstitucním zemím, že zástupci lidu ma.Típráva adeprít výda,je pauze na papíre, zatím co vláda strká prí.Tmyve zvucných mincích dO'kapsy. Ale zatím co byl ríšský snem taktO' oloupen a ne.Tlepšímocenské prostredky a byl stlacen do pokarného po-
n
l
stavení pruské snemovny, zlomené revisemi z let 1849 a 1850, manteuffelovštinou, konfliktem a Sadovou, má spolková rada v podstate všechny mocenské prostredky, které mel starý spolkový snem nominálne; a má .Teskutecne, ponevadž je osvoboSpolková rada máježnejen rozhodu.Tící hlas v snem. záko- l" zena od okovu, ochromovaly spolkový nodárství vedle ríšského snemu, .Te také nejvyšší ~ správní instancí, ježto vydává provádecí narízení k ríšským zákonum, a mimo to se usnáší »0 nedostatcích, které vznika.Tí pri provádení ríšských zákonu«, to .Testo nedostatcích, které v jiných civiIisovaných zemích muže odstranit jedine nový zákon (clánek 7, odst. 3, který je velmi podobný právnické chyta1coe, plodící stálé konflikty). Bismarck tedy nehledal hlavní oporu v ríšském snemu, který zastupoval národní .Tednotu, nýbrž ve spolkové rade, která zastupovala partikularistickou roztríštenost. Nemel odvahu - on, který si hrál na zástupce národní myšlenky _ aby se skutecne postavil do cela národa nebo jeho zástupcu; demokracie mu mela sloužit, ale ne on jí; spíše než na lid, spoléhal na zákulisní intriky, na svou dovednost stlouci diplomatickými prostredky, lakadly a vyhružkami, ve spolkové rade vetšinu, treba vzpurnou. Malichernost tohoto pojetí, nízkost hlediska, které se nám zde objevu.Te, odpovídá plne charakteru muže, jak jsme .Te.Tdosud poznali. Presto se podivu.Teme tomu, že ho jeho velké úspechy nedovedly alespon na okamžik povznést nad sebe sama. Situace byla však taková, že šlo hlavne o to, dát celé ríšské ústave jediný pevný cep, totiž ríšského kanclére. Spolková rada musela dostat po72
_
stavení, které by znemožnovalo jinou odpoV'ed.n~u výkonnou moc krome moci ríšského kanclére, a tí~ se vylucovala možnost odpovedných ríšskÝ~h ministru. A skutecne každý pokus upravit ríšsk~u správu .Tmenováním odpovedného ministerstva n~_ razil na neprekonatelný odpor jako zasahování ~o práv spolkové rady. Ústava byla, jak se brzy o\;_ .Tevilo, .Tako »ušita« na Bismarcka. Byla dalším krokem na ceste k jeho samovláde balancováním stran v ríšském snemu a partikulárních státu ~e spolkové rade - byla daJším krokem na ceste k bo_ napartismu. Ost,atne nelze ríci, že - nehlede na jednotliYé ústupky Bavorsku a Wiirttembersku - nová r~š_ ská ústava znamená prímo krok zpet. Je to vš~k to nejlepší, co o ní lze ríci. Hospodárské požadavlty buržoasie byly v podstate uspoko.Teny, .Tejím poli_ tickým požadavkum - pokud je ješte kladla "byly postaveny meze podobne ,jako v dohe kO:o._ fliktu. Pokud ,ješte politické požadavky kladla. NebQt ,je nesporné, že tyto požadavky se v rukou nárou_ ních liherálu scvrkly na velmi skrovnou míru a denne se ješte více scvrkávaly. Tito pánové hYli daleci toho žádat, ahy jim Bismarck usnadnil SPo_ lupr,áci s ním, spíše se snažili, aby mu byli po v1\li tam, kde to šlo, a velmi casto i tam, kde to ne~lo neho kde to jít nemelo. Že .TimiBismarck pohrdltl" to mu nemuže mít nikdo za zlé - ale hyli snad je~~, .Tunkeri o vlas lepší a mužncjší? Dalším úsekem, kde bylo treba zavést ríšsk()U .Tednotu, hylo penežnictví, které hylo upraveno mih_ covními a hankovními zákony z let 1873 až 18~5. Zavedení zlaté meny hylo znacným pokrokcln;
byla však zavádena pouze váhave a rozpacite a ner sto.Tí.ješte ani dnes (1888)na zcela pevných nohou. Pri.jatá penežní soustava - tretinový tolar (Dritteltaler) s názvem marka jako jednotka a s desetinným delením - byl navržen Soetbeerem již koncem tricátÝch let; skutecnou jednotkou byla zlatá dvacetimarka. Témer nepozorovatelnou zmenou hodnoty mohla být ucinena naprosto rovnocennou bud zlatému sovereignu nebo zlatému petadvacetifranku, nebo americkému zlatému petidolaru, a tím mohla získat zapo,jení na jednu ze trí hlavních menových soustav svetového trhu. Byla dána prednost tomu, vytvorit zvláštní mincovní soustavu a tím zbytecne znesnadnit obchod a kursovní výpocty. Zákony o ríšských bankovkách a bankách omezovaly podvody s papírovými penezi, kterých se dopouštely malé státy a .je,jichbanky, a zachovávaly vzhledem k mezitím nastalému krachu jistou úzkostlivost, která byla zcela na míste u Nemecka, dosud nezkušeného v tomto oboru. zde byly hosvpodárské úvahu. zá.Tmyburžoasie vcelku primerene vzaty Konecne došlo také k s.Tednocenísoudních zákonu. Odpor stredonemeckých státu proti rozšírení ríšské kompetence i na materiální obcanské právo byl prekonán; obcanský zákoník se však teprve tvorí, zatím co trestní zákoník, trestní a civilní proces, obchodní právo, konkursní rád a soudní zrízení .Tsouupraveny ,jednotne. Odstraneni rozmanitých formálních a materiálních prlávnich norem malých státu bylo již samo o sobe naléhavým požadavkem rozvÍ.ie.Tícíse buržoasie a v tomto odstranení tkví také hlavní zásluha nových zákonu - daleko méne v,jejich náplni.
Anglický právník se opÍr,á oprávni de.Tiny,které pres celý stredovek znacnou cást staroI!;ermánské svobody, uchovaly která nezná policejní stát, v zárodku zardoušený obema revolucemi sedmnáctého století, a která vrcholí ve dvou stoletích neustálého vývo,je obcanské svobody. Francouzský právník se opírá o velkou revoluci, která po úplném znicení feudalismu a absolutistické policejní zvule preložila ekonomické životní podmínky nove vytvorené moderní spolecnosti do reci právnických norem ve svém klasickém zákoníku, proklamovaném Napoleonem. Co ,je naproti tomu historickým podkladem našich nemeckých právníku? Nic než staletí trvající pasivní rozkladný proces zbytku stredoveku, vetšinou popohánený vpred ranami zvencí a dodnes ješte neukoncený; ,je to hospodársky zaostalá spolecnost, v níž obcházejí feudální .junker a cechovní mistr jako strašidla a hleda,jí nové telo; .je to právní stav, který police,jní zvule - i když roku 1848zmizela knížecí kabinetní justice - presto denodenne porušu,je. Z této nejhorší ze všech špatných škol vyšli otcové nových ríšských zákoníku, a ,jejich práce vypadá podle toho. Nehlede na ciste právnickou stránku, pochodí politická svoboda v techto zákonících dosti špatne. Umožnují-li kmetské soudy (Schoffengerichte) buržoasii a malomeštáctvu úcastnit se pri potlacování delnické trídy, prece se stát pokud možno kryje proti nebezpecí obnoveníburžoasní oposiceomezením porotních soudu. Politické paragrafy trestního zákoníku .jsou dosti casto tak nepresné a tak pružné, jako by byly šity na nyne,jší ríšský soud a tento zase na ne. Že nové zákoníky ,jsou pokrokem proti pruskému zemskému právu, rozumí se samo sebou
I
74 75
,j
r
~ nec'Otak hroznéhn, jako tento zákoník nesvedl by dnes ani sám Stocker, i kdyby se dal obrezat. J Ale provincie, které 'dosud používaly francouzského práva, cítí príliš dobre rozdíl mezi vybledlou kopií a klasickým originálem. P~áve odpadnutí naciOOlálníchliberálu od jejich programu umožnilo toto posílení státní moci na úkor obcanské svobody, tento první positivní krok zpet. Ješte je nutno se zmínit o ríšském tiskovém zákonu. Trestní zákoník již v podstate upravil materiální právo, o které tu ,jde; zavedení stejných formálních norem pro celou ríši a odstranení kaucí a kolku, které .ješte tu a tam trvaly, tvorily tedy hlavní obsah pokrok, který tohoto se jím zákona zavádí. a Soucasne i .jediný Aby sePruskotak opet osvedcilojako vzorný tam zavedena zvaná samospráva. šlo stát, o to, byla aby byly odstraneny nejhanebnejší zbytky feudalismu a aby prece v podstate pokud možno všechno zustalo pri starém. K tomu sloužilo krajské zrízení. Vrchnostenská policejní moc pánu junkeru se stala anachronismem. Byla podle jména - jako feudální privilegium - zrušena, ale v podstate obnovena tím, že byly zrízeny samostatné statkové okresy (Gutsbezirke), v nichž je velkostatkár bud sám starostou okresu (Gutsvorsteher) s pravomocí venkovského obecního starosty, nebo alespon tohoto starostu okresu jmenuje. Tím byla krome toho prenesena celá policejní moc a policejní jurisdikce správního okresu (Amtsbezirk) na starostu správního okresu (Amtsvorsteher), jímž ovšem byl na venkove skoro bez vý'jimky velkostatkár, který tak dostal pod svuj karabác i venkovské obce. Feudální privilegium bylo odnato jednotlivci, ale spojená s ním 76
neomezená moc byla dána celé tríde. Podobnou eskamotáží se promenili anglictí velkostatkári ve smírcí soudce a pány venkovské správy, policie a nižších soudních orgánu a zajistili si tak pod novým, moderním titulem další užívání všech nejduležite.Tších mocenskýcb posic, které už nebylo možno dále udržet ve staré feudální forme. To je však také jediná podobnost mezi anglickou a nemeckou »samosprávou«. Chtel bych videt anglického ministra, který by se odvážil navrhnout v parlamentu, aby byli schvalováni volení obecní hodnostári a v prípade nezdarených voleb aby byli nucene .Tmenov,ánivládou, aby byly zavedeny hodnosti státních úredníku s pravomocí pruských landrátu, clenu okresních zastupitelstev a vrchních presidentu; aby se státní orgány na základe výhrady kra.jského rádu vmešovaly do vnitrních z,áležitostí obcí, ú,jezdu a okresu a konecne aby byl vyloucen porad práva, jak se to de.Tetémer na kalždé stránce pruského kra.Tskéhorádu, což je v zemích anglické reci a anglického práva naprosto neslýchané. A zatím co jak okresní snemy, tak krajské zemské snemy jsou stále ješte složeny po starém feudálním zpusobu ze zástupcu trí stavu - velkostatkáru, mest a venkovských obcí - prichází v Anglii i ne.ikonservativnejší ministerstvo s náVI' hem zákona o prenesení veškeré spr,ávy s hrabství na orgány volené témer všeobecným hlasovacím právem .. Predloha kra.Tskéhozrízení pro šest východních provincií (1871) byla prvním príznakem, že Bismarck nepomýšlí na to, nechat Prusko rozplynout se v Nemecku, nýbrž naopak, že chce ješte více upevnit tvrz starého prušáctví, práve oneeh šest 77
r
východních provincii. Pod zmeneným názvem si jUnkeri zachovali všechny podstatné mooenské po- :" . sice, zatím co helóti1 Nemecka, zemedelští delnfci ' onech provincií - celed i nádeníci - zustali fakticky dál v nevolnictví a byli pripušteni pouze ke dvema vere.jným funkcím: stát se vojáky a slaužit .junkerum jakO' stádo volicu pri valbách do ríšského snemu. Služba, kterou tím Bismarck prokázal revolucní socialistické strane, je nepopsatelná a zasluhuje všechen dík. Co však možno ríci o stupidite pánu junkeru, kterí se jako nezvedené deti rukama i nahama bránili prati krajskému zrízení, jež byla vytvoreno .jedine v jejich zájmu, v zájmu dalšího udržení jejich feudálních výsad, pouze pod ponekud modernisovaným názvem? Pruská panská ci spíše junkerská snemovna admítla nejprve predlohu, která byla po celý rok zdržována, a prijala ji teprve tehdy, když byla snemovna posílena dalšími 24 novými »pány«. Pruští junkeri se tak znovu ukázali jako malicherní, zatvrzelí a beznadejní reakcionári, neschopní vytvorit jádro samastatné velké strany s dejinným posláním v živote národa, jaké ve skutecnosti tvorí anglictí velkostatkári. Tím potvrdili svuj naprostý nedostatek razumu; stacilo, aby Bismarck ješte pred celým svetem ukázal jejich .§tejne naprostý nedostatek charakteru, a trochu vhodne paužitého tlaku zmenilo je v Bismarckovu stranu sans phrase (bez výhrad oddanou Bismarckovi). K tomu mel posloužit t. zv. »kulturní boj«. Provedení prusko-nemeckého císarského plánu 1 Otroci ve starém necku. (Pozn. red.) 78
muselo vyvolat jako reakci sjednocení všech protipruských živlu, opírajících se o dosavadní zvláštní vývoj, v jednu stranu. Tyto pestré živly našly spolecný prapor v ultramontanismu. Vzpoura zdravého lidského rozumu, dokonce u cetných pravoverných katolíku, proti novému dogmatu o papežove neomylnosti na jedné strane a' znicení církevního státu a tak zvané papežovo zajetí v Ríme na druhé strane - nutily k tesnejšímu semknutí všech 00jových sil katolicismu. Tak se vytvorila již za války - na podzim roku 1870 - v pruském zemském snemu specificky katolická strana centra;. vstoupila do prvníhO' nemeckého ríšského snemu roku 1871 s 57 muži, ale sílila pri každých nových volbách, až dosáhla více než 100 zástupcu. Byla složena z velmi ruznoradých živlu. V Prusku byla její hla'vní síla v porýnských malarolnících, kterí se stále ješte považovali za »Prusy Z donucení«; dále v katolických velkostatkárích a rolnících vestfálských biskupství Miinsteru a Paderbornu a v katolických Slezanech. Druhý velký kontingent jí dodali jihonemectí katolíci, zejména Bavori. Moc centra netkvela však ani tak v katalickém náboženství jako v tom, že zastupoval antipatie lidových mas proti specifickému prušáctví, které si nyní delalo nárok na panství nad Nemeckem. Tyto antipatie byly zvlášte živé v katolických krajích; vedle toho byly tu sympatie k Rakousku, jež bylo nyní vyhozeno z Nemecka. V souladu s temito obema populárními smery bylo centrum rozhodne partikularistické a federalistické. Tento v podstate protipruský charakter centra' ihned poznaly ostatní malé frakce ríšského snemu, které byly protipruské z lokálních duvodu - a ne 79
'II' 1,.11
jako sociální demokraté z národních a všetJhecných duvodu ..-Ne.Ten katolictí Poláci a Alsasané, nýbrž protestantští Guelfové1 se tesne pripojili k centru .lako spo.Tenci. A ackoli buržoasne-liberálnÍm frakcím nebyl nikdy jasný skutecný charakter tak zvaných ultramontánu, prozmdili prece, že mají jakési tušení o pravém stavu vecí, když nazvali ,centrum »nevlasteneckým« a »ríši neprátelským«2.
i
Napsáno roku 1888.
Rukopis uložen
i
l
v arch'lvu
lnstitldu
Marxe-Engelse-Lenina.
1 Guelfové - v Italil strana hájící svetskou moc papeie, na rozdíl od Ghíbellinfi, strany císarovy. (Porm. red.) 2 Zde rukopis koncí. Následujicí poznámky ukazují, jak chtel Engels pokracovat. (Po;~n_ red.)
1871. 3. brezen. Volby do ríšského snemu. Zvoleno
pouze 57 zástupcu centra. Centrum žádá, aby do ríšské ústavy bylo pO'jato šest clánku pruské ústavy o svobode tisku, shromaždoViánÍ, spolcování a o samostatnosti církve. Zamítnuto. 1871. Bismarck se dotázal papeže, zda »ríši neprátelské« stanovisko centra odpovídá papežským zámerum. Hádka o to. Bismarck z toho nic nemá. 1872. 14. kveten. Kardinál HohenlO'he nepri.Tat papežem ,jako vyslanec. Bismarck: »Do Canossy nepujdeme!« 4. cervenec. Zákon o jesuitech, omezení pohytu pro nemecké je suity. 1873. Kvetnové zákony ... [Pruská] snemO'Vllaaportuje vláde doplnky ke clánku ústavy, který chrání církev. Proti tomu .TsoumnoZÍ konservativci, centrum a cást pokrokové strany. V panské snemorvneBismarck velmi ostre proti konservativeum pro kvetnové zákony. H. kveten. Zákonná moc [kvetnových zákonu]. Nyní prohlašují také Virchow a pokrO'kári, že budou v tomto »kulturním bo.Ti«vládu podporovat! Soucasná ostudná porážka starokatolíku a 6 Úloha násili
80
81
státních katolíku. Odpor biskupu. Nemožnost obsadit uprázdnená místa, proto 1874. Biskupský zákon. Pro kocku. 25. duben. Zákon o vyobcování ze zeme proti odboJným internovaným knežím priJat rí.ŠskÚm snemem. Dokonce pokrokári byli pro! 13. cervenec. K ullmann strelil po Bismarckovi a zbavil ha posledního zbytku rozumu. Palicejní šikany prati katolíkÚm, spolkum, tisku atd. Presto Jsau v asirelých diecésích tarní papežští delegáti, které všechno paslouchá. Biskupové si penežité tresty odsedeli, nezaplatili nic. 1875. Pruský zákon o nepripuštení odboJných duchovních. Bismarck prohlašuJe, že jsou pouze dve strany: ty, které chtejí stát, a ty, které .ie.r nechtejí. Pri.jato vyškrtnutí §§ 15, 16, 18 pruské ústavy. Tím propadla také protestantská církev státu, a pouze ona, ostatní se bránily. 31. kveten. Publikován zákon o rozpuštení rádu. Tím koncí zbroJení. Od nynejška je Bismarck v defensive. Rozlicná biskupství vyrízena, katolíci se drží, casto musí vláda dakonce privrít oko. Léto 1875: Marpin~en. 1877. Falk se zacíná viklat. Ale Virchow stále ,ješte boJovníkem za »kulturu«. V protestantských synodách atd. prevládá pietisticky-orthodoxní smer, který je podporován Vilémem; i mezi konsel'vativci vystupují odpurci t. zv. »kulturního boje«. 1879. Centrum ve vládní vetšine. - Falk padá koncem Cervna. - 1878 zemrel papež a Lev 82
je smírlivejší; vyjednává se; v cervenci 1H7H navštevuje nuncius Masella Bismarcka v Kissingenu; ale boJ mezi Falkem a centrem trvá dále: centrum je prý politickou stranou s politick.ými zásadami. Tu prišla ochranná celní unie a pád Falka. Místo neho Putty a zacala jiná politika. VyJednávání mezi Bismarckem a J acobinim na podzim 1879 nebyla úspešná. Ale Putty pokracoval ve své mírné praxi a ješte ,ji zmirnoval. Zemský snem znovu zvolen v ríjnu 1879. Silné presuny ve stranách. Liberálové ztratili 88 kresel ve prospech konservativcu. 24. února 1880 ustupu,je papež malicko v oznamovací povinnosti, naproti tomu žádá vláda od zemského snemu povolení, aby se nemusela: rídit kvetnovými zákony . 1881. Podzim. Jako príprava k volbám do ríšského snemu nové ústupky vláde ... 1881. Listopad. V novém ríšském snemu prosazen proti liberálum zástupce centra jako první místopredseda. Bismarck se opírá o centrum a lichotí opet Rímu. 1882. Leden. Pruský zemský snem. Nový návrh vlády na odzbrojení. Odstranení státních faráru a zkoušky ve vecech kultovních. 1883. Léto. Nový ústupek vlády. Ježto nebylo možno od kurie niceho dosáhnout smlouv,áním, nechala se vláda v cervnu pri svém novém církevním zákonu prehlasovat centrem a konservativci a prohlásila, jestliže s tím Rím není spokojen, že se celá oznamovací povinnost hodí pres palubu. Naproti tomu zmocnil papež biskupy, aby 83
predbežného vzdelání. dosáhli pro své kneze dispens olády Ohledn,··r. ' Na podzim ... Plnení státních povinností ~ D Kolíne obnoveno, takže zákon platil pouz~ ješte v Poznani. Tak zbylo z »kulturníha boje« pouze štvaní proti Polákum.
1. Tri trídy - dve všivé, z toho jedna v zániku. druhá v rozvoji, a delníci, kterí chtejí jen buržoa sní cistou hru (fair play). Tedy správné je lavírovat pouze mezi obema posledními - ale ne! Politika: 1. Státní moc vubec posílit a zejména ucinit financne nezávislau (zestátnení železnic:, monopoly), policejní stát a sprav~dlnost zemskéhO' práva. »Liberální« a »nacionální«, dvojí povaha: z raku 1848 prochází také Nemeckem 70/80. Bismarck se musel O'prít a ríšský snem a lid, a k tomu byla treba plné svabody tisku, projevu, spolcování, shromaždování, .již k OTientaci. II. 1. Výstavba. a) Ekanomicky už špatný mincavní zákon. b) Politicky. Obnovení policejníhO' státu a protiobcanské zákony, špatné kapie francauzských. Nepresnosti zemskéhO' práva. Ríšský saud davršením. 2. Nedastatek idejí dokázán zahráváním si pri »kulturním boji«. Katalický knez byl pastaven pad dazor cetníka a strážníka, a Bismarokova urážka. Jásání buržoasie - bezna84
dejnost - cesta do Canossy. Bismarckava strana sans phrase. Jedine rozumný výsledek: civilní snatek! 3. Podvod a krach. Úcast na nem. Všivost konservativních .tunkeru, kterí jsou práve tak bezectní jako buržoasie. 4. Úplný prechod na stranu .tunkeravu. a) Ochranné clo. Koalice buržoasie s junkery, lví podíl techto. b) Pokusy o tabákavý manopol. c) Kaloniální padvod. 5. Sociální politika a la Bonaparte. a) Zákan proti socialistum a potlacení delnických spolku a pokladen. b) Sociální refarmy. III. 6. Zahranicní politika. Nebezpecí války. PUsabení anexe. Rust armády. SedmiletV' Když se doba naplnuje, návrat k racníkum z doby pred rokem. To, aby hyla prevaha ješte nekolik let udržena. IV. Výsledek: a) 'Sta,v,který se zrí tí se smrtí nekolika lidí: není císarství bez císare! Proletariát tlacen k revoluci. Dosud neví dané rozšírení sociální demokracie po zrušení zákonu proti sacialistum. Chaas. b) Mír, který je horší než válka, výsledkem všeho - v ne.tlepším prípade, nebO' svetová válka.
*) Povolováni pocetniho stavu armády na dobu sedmi let. (Pozn. red.)
85
F:RILOHA
vlastní minulost bezohledné kritice, ahy !lC naucili vést si lépe. J e.tich vojenská literatura, kterÍl vytvorila v Clausewitzovi hvezdu první velikw'lti, nic jcž zatím klesla nesmírne hluboko, pozvedla !lC opN pod nevyhnutelností tétO' zkoušky vlllslníeh Ai!. A .jedním z plodll této zkoušky byla IliiprlH"'OVIl kniha, z níž Borkheim prevzal materiál ke I'IVÓ brožure. nyní je ješte treba stále a stále v1.pomíllut nn onu dobu nadutosti a porážek, královské nC'Plc'IIOJ>nosti, hloupé rádohychytrosti pruských di ploJllnt ft. zapletených ve své vlastní obojetnosti, vclkohllho!lti dllstojníku-šlechticll, která se projevila v ndl-hnlll";Ie.jŠí zrade, na dobu všeobecného zhrouc'cní Pltólll. který se odcizil lidu a' byl založen na lži II pod vodII. Nemecké šO'sáctvo (k nemuž patrí také Mlc'ehtn II knížata) je pokud možno ješte nafoukan('·.i14ín ~CIvinisticte.TŠí než tehdy. Diplomaté si vedou .ic·~tt· znacne vyzývave.Ti, ale zachováva.Tí starou oho.ic·tnost. DllstO'jnická šlechta se dostatecne rOí':ml1of.iln .Tak prirozenou, tak i umelou cestou, aby IIwhlll opet zau.Tmout drívejší vládnoucí postavení v IIrJlló· de, a stát se stále více odcizu.Te zájmum ;:;il'okýd, lidových mas a mení se v konsorcium ap;rórn(kn. bursiánll a veJkoprumyslníkll k vvkoristování liclII. Kdyby ovšem melo opet do.jÍt k válce, bude mff prusko-nemecká armáda znacné výhody proti !lvý'" neprátelllm i proti svým spojencum .Tižproto, lI' slouží za vzor orp;anisace všem ostatním. Ale uf. nikdy nebude mít takové výhody jako v poslerlnft~h dvou válkách. Na' príklad .Tednoty vrchního veh'n(, jaká byla tehdy dík zvláštním štastným okolnolltem, a príslušné bezpodmínecné poslušnosti nin(rh velitelll bude steží opet dosaženo. Obchodnkk6
Z Engelsova úvodu ke spisu SigiJsmunda Borkheima: »Zur Erinnerung fur die deutsch6'nMordspatrioten. 1806/1807«. (Na pamet nemeckých hurá-vlastencil,.)
I
»Hurá-vlastenci« vyšli hned pa francouzské válce v casopise »Volksstaat« a brzy nato jako zvláštní otisk. Osvedcili se jako velmi úcinný protijed proti prevlasteneckému víteznému opojení, jímž prekypovalo a dO'sud prekypuje oficiální a meštácké Nemecko. Vskutku, nebylo lepšího prostredku k vystrízlivení než vzpomínky na dobu, kdy se Prusko, vynášené nyní do nebes, potupne a hanebne zhroutilo pred útokem týchž Francouzu, kterými se nyní opovrhuje .jako poraženými. A tento prostredek musel pusobit tím úcinneji, že vylícení osudných skutecností mohlo být prevzato z knihy, v níž pruský válecné školy, vylícil dobugenerál, potupya nadto podle reditel oficiálních pruských dokumentu - a je treba priznat, že nezaujate a bez príkras. Velká armáda, jako každá velká organisace,donení když minulých po' velké porážce .tde sebenikdy a kajel'epší, se zenežsvých hríchu. Tak tomu bylo s Prusy po J ene a pak znovu po roce 1850, kdy sice neutrpeli velkou porážku, kdy se však jim samým a celému svetu hmatatelne projevil .teJich úplný vojenský úpadek v rade menších válecných tažení - v Dánsku a v jižním Nemeckua pri první velké mobilisaci roku 1850 a kdy unikli skutecné porážce .ten za cenu politické potupy Varšavy a Olomouce. Byli donuceni podrobit svou
81
86
\
kmotrovství, které nyní vládne mezi agrárnickou a vojenskou šlechtou - až po císarské pobocníky a mezi bursovními spekulanty, muže se snadno stát osudným zásobování armády v poli. Nemecko bude mít spojence, ale Nemecko nechá své spojence pri první príležitosti na holickách, práve tak jako nechají tito spojenci na holickách Nemecko. A konecne pro Prusko-Nemecko není už možná žádná .jiná válka než vlálka svetová, a to svetová válka dosud netušeného rozsahu a nebývalé prudkosti. Osm až deset milionu vojáku se bude navzájem rdousit a vyžer~)U pri tom Evropu hur, než to kdy dokázalo hejno kobylek. Zkázy, zpusobené tricetiletou válkou, ale stesnané do doby trí až ctyr let a roztažené na celý kontinent. Hlad, epidemie, všeobecné zdivocení armád a lidových mas, vyvolané hroznou bídou. Beznadejný zmatek našeho umelého ruchu v obchodu, prumyslu a úveru, který skoncí všeobecným bankrotem. Zhroucení starých státu a .jejich tradicní státní moudrO'sti tak, že se koruny budou po tudech válet na dlažbe a že se nenajde nikdo, kao by ,je zvedl. Úplná nemožnost predvídat, jak to vše skoncí a kdo z tohO'boje vyjde jako vítez. Jen jeden výsledek je úplne jistý: všeohecná vycerpanost a vytvorení podmínek pro konecné vítezství delnické trídy. T,aková je vyhlídka, jestliž,e systém vzájemného závodení ve zbrojení, vyhnaný do kra,jností, prinese konecne své nevyhnutelné plody. Tam ,jste, páni knížata' a státníci, tam jste svou moudrostí privedli starou Evropu. A ,jestliže vám nezbude nic jiného, než zacít poslední velký válecný tanec - nám to bude docela vhod. Válka nás mO'žná na okamžik za~ tlací do pozadí, snad nám vyrve nekteré již dobyté 88
nebudete moci zvládnout, pak nc(~hf ". ci I posice. ,jestliže jste rozpout.nli na konciAle tragedie vy zniceni"ny, ft ,( ••• ,.1 ' letariátu bude hudbudete už vyoo.Továno, nahn ,.. JI "". vyhnutelné.
"mtl,
V Londýne dne 15. prosince 1887 Vyšlo tiskem roku 1888
v Curychu.
BED:A.ICH ENGELS
úLOHA NÁSILí V DEJINÁCH Z nemeckého orig1nálu »Gewalt und 6konomie bei der Herstellung des deutschen Staates«, vydaného r. 1946 nakladatelstvim .JHW Dietz v Bertine, preložil dr. Arnošt Klima za redakcni spolupráce Miluše Svatošové. Obálku navrhl Ing. K. Policanský. Za redakce Miluše Svatošové vydala r. 1950 Svoboda, vydavatelstvi knih v Praze, jako 36. svazek »Malé knihovny marxismu-leninismu«. P.rvní, autorlsované vydá/ni. Vytiskla Svoboda, tiskarské závody, n. p., závod c. 5/II v Brne v nákladu 30.750 výtiskfi. Cena brož. výtisku 9 Kcs. PublikaGe C. 738.
,J
