MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA INFORMATIKY
Užívání ochranných známek online
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
JUDr. Matěj Myška
Tomáš Zástěra
Brno, 2014
Děkuji svému vedoucímu bakalářské práce JUDr. Matěji Myškovi za odborné vedení, cenné rady a pomoc při tvorbě této práce. Dále děkuji svým rodičům za psychickou a finanční podporu při studiu.
2
Prohlašuji, ţe tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování pouţíval nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.
V Brně dne 13.5.2014
Tomáš Zástěra
3
Klíčová slova Ochranná známka, uţití, odpovědnost, cena za proklik, online reklama, Google AdWords, ISP.
Keywords Trademarks, laibility, use, online, offline, CPC, online advertisement, Google AdWords, ISP.
Resumé Předloţená bakalářská práce se zabývá problematikou porušování výlučných práv majitele ochranné známky v online prostředí na území České republiky, potaţmo v Evropě. Jako ukázková sluţba poskytující moţnosti online inzerce byl vybrán systém Google AdWords. V práci jsou představeny čtyři evropské spory, které se zabývají porušováním známkového práva v online prostředí, a dále je zde vytvořen modelový spor pro prostředí České republiky. Práce vychází z platných právních předpisů na našem území, práva Evropské unie a dále potom judikátů Soudního dvora Evropské unie.
Summary This bachelor thesis deals with violations of the exclusive rights of the proprietor of the trademark online in the Czech Republic or in Europe. As an example of a service providing online advertising Google AdWords system was chosen. The thesis presents four European cases, dealing with infringements of trademark rights online, and a model case for the Czech Republic. The work is based on the laws in our country, the laws of the European Union, and then the case law of the Court of Justice of the European Union.
4
1. Obsah 2.
Úvod .......................................................................................................................... 6
3.
Ochranná známka ...................................................................................................... 8
4.
Srovnání práv k ochranné známce v online a offline prostředí ............................... 12
5.
Google AdWords ..................................................................................................... 16
6.
Odpovědnost provozovatelů sluţeb informační společnosti ................................... 20 6.1.
Lze Google povaţovat za poskytovatele sluţeb ISP? ...................................... 21
7.
Ochranné známky v Google Adwords .................................................................... 25
8.
Uţívání klíčových slov konkurencí ......................................................................... 28
9.
Soudní spory ............................................................................................................ 31 9.1.
Louis Vuitton Malletier SA vs. Google France SARL .................................... 31
9.1.1.
Rozbor soudního rozhodnutí ..................................................................... 33
9.1.2.
Závěry předběţných otázek ...................................................................... 34
9.2.
L’Oréal vs. eBay .............................................................................................. 36
9.2.1.
Soudy Belgie, Francie a Anglie ................................................................ 37
9.2.2.
Soudní dvůr Evropské unie ....................................................................... 38
9.2.3.
Výsledek soudního sporu v Anglii............................................................ 40
9.3.
Interflora vs. Marks & Spencer ........................................................................ 40
9.4.
Wintersteiger .................................................................................................... 43
10.
Soudní spor v ČR ................................................................................................. 46
11.
Syntéza získaných poznatků ................................................................................ 49
11.1.
Uţití ochranné známky ................................................................................. 49
11.2.
Odpovědnost za uţití ochranné známky ....................................................... 50
12.
Závěr .................................................................................................................... 51
13.
Seznam pouţitých zdrojů ..................................................................................... 54
13.1.
Knihy ............................................................................................................ 54
13.2.
Kvalifikační práce ........................................................................................ 54
13.3.
Právní předpisy ............................................................................................. 55
13.4.
Judikáty a stanoviska generálních advokátů................................................. 55
13.5.
Elektronické zdroje ....................................................................................... 56
13.6.
Elektronické články ...................................................................................... 56
5
2. Úvod Předkládaná
bakalářská
diplomová
práce
se
zabývá
uţíváním
ochranných
známek v online prostředí, zejména v systému Google AdWords, který byl vybrán na základě toho, ţe se jedná o jednoho ze světově nejrozšířenějších poskytovatelů online inzerce. Dále se práce zabývá otázkou určením odpovědnosti za neoprávněné uţití ochranné známky. Podmětem pro výběr tohoto tématu byl pro mne fakt, ţe toto téma doposud nebylo výrazněji zpracováno, přestoţe ve světě dochází k porušování známkoprávní odpovědnosti poměrně často. Známější jsou pouze velké kauzy, o kterých se ve své práci zmiňuji, nicméně známkoprávní odpovědnost je porušována i v případech, kdy řešením není soudní spor a často tak ani nevíme, ţe k porušení práv došlo. Cílem bakalářské práce bylo na základě pramenů postihnout porovnání práv vyplývajících majiteli ochranné známky ze zápisu do rejstříku ochranných známek, a to jak ve světě „offline―, tak v „online― světě. Dále práce popisuje fungování systému Google AdWords, a to na evropské mutaci této sluţby. Evropská verze byla vybrána z čistě praktických důvodů, neboť je našemu prostředí nejbliţší. Na základě studia odborných článků a judikatury Soudního dvora Evropské unie byla vyvozena odpovědnost společnosti Google, tedy poskytovatele sluţby Google AdWords. Zároveň bylo mým cílem zaměřit se na moţnou ochranu proti porušování práv v „online― prostředí. Ve své práci jsem vyuţil dvou metodických postupů. Prvním z nich byla metoda syntetická. Pokusil jsem se vytvořil celistvější náhled na tuto problematiku v evropském prostředí na základě informací získaných v rozličných zdrojích. Dále jsem uţil metody srovnávací, abych mohl mezi sebou porovnat jednotlivé spory, které se v rámci evropského právního systému proběhly. Rovněţ jsem se pokusil srovnat práva majitele ochranné známky ve dvou odlišných prostředích, a to v tradičním „offline― prostředí a moderním „online― prostoru. Ve své práci vycházím s platné právní úpravy na území České republiky, tedy českých právních předpisů společně s právními předpisy Evropské unie. V České republice se problematikou mé práce příliš odborníků nezajímá, proto jsem vyuţil cizojazyčných zdrojů psaných v angličtině, kde je toto téma podrobněji probíráno. Odborné články jsem čerpal především z odborných databází dostupných pro Právnickou fakultu 6
Masarykovy univerzity. Dále jsem vyuţil blogy odborníků na danou problematiku. Důleţitým zdrojem mých informací byla rovněţ judikatura Soudního dvora Evropské unie, který rozhodoval v předběţných otázkách sporů, jeţ mu kladly soudy členských států. Svým rozhodnutím o předběţných otázkách Soudní dvůr Evropské unie dotváří evropské právo, proto je jeho judikatura velmi důleţitá. Z předběţných otázek, které se týkaly soudních sporů Louis Vuitton Malletier SA vs. Google France SARL, L’Oréal vs. eBay, Interflora vs. Marks & Spencer a Wintersteiger vs. Products 4U, jsem čerpal přesné vykládání právních předpisů. Judikáty Soudního dvora Evropské unie jsou závazné pro výklad evropského práva soudy členských států, není tedy se moţné výrazně odlišit od právního názoru Soudního dvora Evropské unie vyjádřeného právě v těchto judikátech. Práce je strukturována do devíti kapitol. První kapitola definuje ochrannou známku, rozčleňuje je podle druhu na známky národní, mezinárodní a ochranné známky Společenství. Dále popisuje proces zápisu známy do rejstříků a předkládá právní úpravu jednotlivých známek. Druhá kapitola je věnována srovnání práv majitele ochranné známky ve dvou odlišných prostředích, tedy „online― a „offline―. Třetí kapitola seznamuje s fungováním sluţby Google AdWords, vysvětluje pojem cena za proklik a připomíná podmínky pro přijetí reklamy do systému. Následující kapitola se zabývá uţíváním ochranných známek v Google AdWords a jejich ochrannou. Kapitola pátá řeší výběr klíčových slov v Google AdWords, především s ohledem na moţnost výběru klíčového slova totoţného se zapsanou ochrannou známkou. Následující dvě kapitoly se zabývají soudními spory, které proběhly v Evropě v otázce porušování práv k ochranné známce. Zatímco kapitola šestá popisuje reálné spory řešené pomocí předběţných otázek kladených Soudnímu dvoru Evropské unie, kapitola sedmá přináší vlastní modelově vytvořený spor pro Českou republiku a jeho moţné řešení. Poslední kapitola shrnuje, co lze povaţovat za uţití ochranné známky a kdo je za něj zodpovědný.
7
3. Ochranná známka Ochranné známky jsou poměrně rozšířeným fenoménem, který hraje v prostředí ekonomického trhu důleţitou roli. Kdykoliv si v obchodě vybíráme zboţí stejného druhu, činíme tak podle ochranné známky. „Účelem ochranné známky je odlišit výrobky nebo služby stejného druhu vyráběné nebo poskytované různými výrobci nebo poskytovateli služeb.“1 Aby mohla být známka zapsána do rejstříku ochranných známek, musí mít jiţ zmíněnou rozlišovací funkci a zároveň musí být schopna grafického znázornění. U ochranných známek je důleţité, pro kterou kategorii výrobků je zapsána a na jakém území je platná. Ochranné známky lze dělit podle dvou kritérií. První dělení lze vyjádřit jako rozdělení podle prvku, který je chráněn. Rozlišujeme tedy různé druhy ochranných známek: slovní označení (chráněno slovní spojení), slovní označení v grafické podobě (chráněno slovní spojení tvořené písmem v určité grafické podobě), obrazové označení (tvořeno kresbou či grafickou zkratkou), kombinované označení (slovní spojení spolu s obrazem), prostorové ochranné známky (např. tvar láhve), ochranná známka zvuková (např. znělka společnosti Family Frost).2 Pro případ uţití ochranných známek online přichází v úvahu všechny zmíněné druhy kromě známky prostorové. Druhou moţností je třídění dle teritoriálního hlediska. Ochranné známky je moţné rozlišit na národní (platí na území státu, kde byla přihlášena), mezinárodní (platí na území vybraných států) a tzv. ochrannou známku Společenství, jejíţ platnost je na celém území Evropské unie. Speciální skupinou známek jsou tzv. všeobecně známé ochranné známky. Jedná se o proslulé známky, které jsou ve společnosti vţité a kaţdý je podle nich schopný identifikovat určitý výrobek. Takové známky podléhají stejné ochraně jako známky zapsané i v případě, ţe zapsány v daném státě nejsou. Jako příklad lze uvést značku Coca – Cola, Adidas nebo BMW. Majitel ochranné známky s platností na území České republiky musí pro její zaregistrování podat přihlášku u národního známkového úřadu. Tím je v České republice Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem v Praze. Přihlášku můţe podat kaţdá fyzická i právnická osoba. V momentě doručení přihlášky Úřadu průmyslového
1
HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 353-371. ISBN 978-80-7400-417-9. 2 Tamtéž.
8
vlastnictví vzniká přihlašujícímu právo přednosti před kaţdým, kdo podá přihlášku shodné ochranné známky později. V přihlášce vybere přihlašovatel z předem daných moţností kategorii (jednu nebo více), pro kterou má známka být zapsána. Proces registrace ochranné známky má poté dvě fáze. Úřad průmyslového vlastnictví nejprve provede formální průzkum, zda je vše v přihlášce dle zákonných náleţitostí. Následuje věcný průzkum, při němţ zjišťuje, zda předmětem přihlášky není označení, které je nezpůsobilé k zápisu.3 Za nezpůsobilost k zápisu se rozumí shoda s jiţ dříve zapsanou ochrannou známkou, označení, které je druhové nebo popisné, a nemůţe tedy být pouţito v ochranné známce, vulgární ochranná známka, atd. Pokud přihláška projde oběma fázemi, je zveřejněna ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Po zveřejnění je moţné podávat k přihlášce připomínky, které můţe podat kdokoliv, a námitky, jeţ podávají pouze zainteresované osoby určené zákonem, a to ve lhůtě 3 měsíců. Jsou-li podány námitky, Úřad průmyslového vlastnictví zahájí řízení o námitkách. Pokud je řízení o námitkách pro nedůvodnost námitek zastaveno nebo pokud námitky podány nebyly, je ochranná známka zapsána do rejstříku ochranných známek a stává se platnou na dobu 10 let (počítáno od data podání přihlášky), kterou lze o stejně dlouhou dobu prodlouţit, přičemţ není omezeno, kolikrát lze platnost prodlouţit. Ochranná známka Společenství je známka s platností na území celé Evropské unie. Přihlášku takovéto známky je moţno podat buď u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu se sídlem ve španělském Alicante (dále jen OHIM) nebo u zámkového úřadu členského státu EU, kterým je pro Českou republiku jiţ zmíněný Úřad průmyslového vlastnictví v Praze. Přihlášku je moţné podat v kterémkoliv jazyce členského státu, tedy i v češtině. OHIM provede průzkum, zda přihláška obsahuje potřebné údaje, provede rešerši v členských státech a vypořádá se s námitkami, které mohou podávat majitelé starších ochranných známek po dobu 3 měsíců od zveřejnění přihlášky. Zveřejnění nastává po fázi rešerše. Pokud přihláška projde všemi potřebnými fázemi, je zapsána do rejstříku a stává se platnou. Doba platnosti je stejně jako v České republice 10 let s moţností prodlouţení platnosti o dalších 10 let. Majitel ochranné známky získá zápisem do rejstříku ochranných známek výlučné právo uţívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo sluţbami, pro něţ je zapsána.
3
Ochranné známky. Úřad průmyslového vlastnictví *online+. 2008 *cit. 2014-01-13+. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/ochranne-znamky.html.
9
Vlastník ochranné známky je oprávněn pouţívat spolu s ochrannou známkou symbol ®.4 V obchodním styku nikdo nesmí bez souhlasu vlastníka ochranné známky pouţít označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo sluţby, které jsou totoţné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána. V případě všeobecně známé ochranné známky platí, ţe ji nesmí nikdo uţít v obchodním styku, bez ohledu na kategorii výrobku nebo sluţby. Dále můţe majitel ochrannou známku převést na jiného vlastníka na základě písemné smlouvy nebo ji pomocí licence k ochranné známce poskytnou další osobě. V tomto případě se majitel známky nemění, ale nabyvatel licence můţe ochrannou známku uţívat pro kategorie vyjmenované v licenci. Ochranná známka plní funkci garance původu výrobku, funkci garance kvality výrobku, dále pak funkci komunikační, investiční a reklamní.5 U přihlášek k zápisu ochranných známek se často setkáváme s tzv. dobrou vírou. Jedná se o velmi obtíţně prokazatelný institut, který říká, ţe osoba byla přesvědčena o správnosti svého jednání, neboť neměla informace, které by správnost jednání vyvracely. Opakem je tzv. špatná víra. Jde o nesprávné jednání, které se neřídí nastolenými pravidly, přestoţe jednající o pravidlech věděl a porušoval je záměrně. Institut špatné víry je v případě zápisu národní ochranné známky překáţkou, přes kterou nelze známku zapsat. U ochranné známky Společenství není špatná víra překáţkou, lze tedy vyhovět i přihlášce podané ve špatné víře. Rozdílné jsou i právní úpravy zmíněných známek. Zatímco národní ochranná známka je na území České republiky upravena v zákoně č. 441/2003 Sb.6, ochranná známka Společenství je upravena v nařízení Rady EU č. 207/20097, které je závazné pro všechny členské státy. Jedná se o obdobu zákona EU oproti směrnici, která nastaví cíle, ale kroky, jak cílů dosáhnout, jiţ ponechává plně v kompetenci členských států. Evropská unie upravuje i právní předpisy týkající se národních známek, činí tak pomocí 4
Zákon č. 441/2003 Sb., ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů. In: Zákony pro lidi.cz [online]. AION, CS 2010-2012 [cit. 2014-01-13+. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003441. 5 HUSOVEC, Martin. Z rozhodnutí Súdneho dvora Európskej únie: ... k inzercii na klúčové slová. Revue pre teóriu a prax v oblasti duševného vlastníctva *online+. 2011, č. 1 *cit. 2014-05-12+. Dostupné z: http://www.indprop.gov.sk/swift_data/source/pdf/casopis_dusevne_vlastnictvo/DV_1_2011.pdf. 6 Tamtéž. 7 Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014.[cit. 2014-04-14+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:32009R0207.
10
směrnice Rady Evropských společenství 89/104/EHS ze dne 21. prosince 19888, která nastavuje podmínky, které musí členské státy implementovat do svých právních řádů. Uvedená směrnice jiţ byla kodifikována, a to směrnicí Evropského parlamentu a rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008.9 Implementace pro české území je v jiţ zmíněném zákoně č. 411/2003 Sb.
8
První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-02-05+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31989L0104:CS:HTML. 9 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění). In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-02-05+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:299:0025:0033:CS:PDF.
11
4. Srovnání práv k ochranné známce v online a offline prostředí Práva majitele ochranné známky, která vyplývají ze zápisu známky do rejstříku ochranných známek, jsou v České republice upraveny Zákonem o ochranných známkách.10 Dle §8 odst. 1 tohoto zákon má vlastník ochranné známky výlučné právo uţívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo sluţbami, pro něţ je chráněna. Následující odstavec uvádí, ţe nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky uţívat označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo sluţby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána. Dále není moţné bez souhlasu majitele v obchodním styku uţívat označení, u něhoţ z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo sluţeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou. V neposlední řadě je zakázáno bez souhlasu majitele ochranné známky uţívat označení shodné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobky nebo sluţby, které sice nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, avšak jde o ochrannou známku, která má dobré jméno v České republice, a jeho uţívání by nepoctivě těţilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Dále odst. 3 uvádí konkrétní případy, kdy můţe být zakázáno uţívat označení za splnění podmínek obchodního styku. Jedná se o tyto situace: umísťování označení na výrobky nebo jejich obaly, nabízení výrobků pod tímto označením, uvádět je na trh nebo je skladovat za tímto účelem anebo nabízet či poskytovat pod tímto označením sluţby, dováţení nebo vyváţení pod tímto označením výrobky a uţívání tohoto označení v obchodních listinách a v reklamě.11 Dále je pro nás jakoţto občany členského státu Evropské unie závazná směrnice Rady Evropské unie č. 89/104/EHS, kterou se sbliţují právní předpisy členských států
10
Zákon č. 441/2003 Sb., ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů. In: Zákony pro lidi.cz [online]. AION, CS 2010-2014 [cit. 2014-01-13+. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003441. 11 Tamtéž § 8 odst. 3.
12
o ochranných známkách.12 Ta v článku 5 uvádí práva, která majiteli ochranné známky ze zápisu známky do rejstříku vyplývají, ta byla následně implementována do našeho zákoně o ochranných známkách. Práva obsahující směrnice jsou totoţná s právem českého zákona a z práva Evropské unie vyplývá, ţe obdobná úprava platí i v ostatních členských státech ve vztahu k národním ochranným známkám. Na našem území se můţeme kromě národní známky setkat i s ochrannou známkou Společenství. Tento druh známky je upraven nařízením Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství. Tento právní předpis upravuje práva z ochranné známky Společenství ve svém článku 9, která říká, ţe majitel ochranné známky Společenství je oprávněn zakázat všem třetím stranám uţívat bez jeho souhlasu v obchodním styku označení totoţné s ochrannou známkou Společenství pro výrobky nebo sluţby, které jsou totoţné s těmi, pro které je ochranná známka Společenství zapsána. Stejně tak můţe zakázat třetím stranám uţívat v obchodním styku označení, u něhoţ z důvodu jeho totoţnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou Společenství a totoţnosti nebo podobnosti výrobků nebo sluţeb označených ochrannou známkou Společenství a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti včetně nebezpečí asociace mezi označením a ochrannou známkou. Majitel ochranné známky s dobrým jménem má právo zakázat v obchodním styku i označení totoţné s ochrannou známkou Společenství nebo jí podobné pro výrobky nebo sluţby, které nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka Společenství zapsána, pokud by označení těţilo z dobrého jména známky a mohlo by mu tak přivodit újmu.13 Jelikoţ ani zmíněný zákon, ani směrnice či nařízení nerozlišují prostředí, ve kterém se ochranná známka vyskytuje, lze dovodit, ţe právní úprava platní pro online i offline prostředí stejně. Majitel ochranné známky má tedy stejná a nerozdílná práva v běţném obchodním styku stejně jako v online reklamně. Nemělo by záleţet na tom, zda jsou naše práva, která z vlastnictví ochranné známky vyplývají, porušena na trţnici s padělaným zboţím či v systému Google AdWords. Pokud k porušení práv dojde, často
12
První směrnice Rady č. 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-03-19+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31989L0104:CS:HTML. 13 Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:32009R0207.
13
končí spor u soudu, který má rozhodnout, zda k protiprávnímu jednání skutečně došlo a případně z tohoto jednání vyvodit potrestání porušitele. V soudním sporu vidím další rozdíl mezi online a offline prostředím. Zatímco v offline prostředí proti sobě většinou stojí pouze dvě strany, majitel ochranné známky a subjekt, který práva k ochranné známce vlastníka porušil, v online prostředí je účastníků sporu více. Majitel můţe v tomto případě ţalovat nejen porušitele práv, ale také provozovatele sluţby nebo webového serveru, na kterém k porušení došlo. A právě v ţalobě proti provozovateli je role soudce a jeho znalostí daného systému velmi důleţitá. Otázkou se jiţ zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, který při rozhodování o předběţné otázce sjednocoval výklad evropského práva pro soudy členských zemí. V případě odpovědnosti provozovatele sluţby rozhodl, ţe pro posouzení, zda je provozovatel odpovědný za obsah či nikoliv, záleţí mimo jiné na tom, zda provozovatel hrál aktivní roli při práci s daty, zda data mohl znát či kontrolovat. Jelikoţ Soudní dvůr Evropské unie evropské právo pouze vykládá, mají vnitrostátní soudy řešit konkrétní dopady, tedy rozhodnutí o roli provozovatele je v jejich reţii. Velice obtíţné je také v případech určit, zda poskytovatel danou obchodní známku vyuţívá v obchodním styku. Maximilian Schubert ve svém článku, který nazval ’Belle Literie’ – French Court Finds AdWords Not To Infringe TM-Rights & Acting As A ‘Neutral’ (Hosting) Provider, shrnul tři základní otázky sporů s provozovateli sluţeb či serverů, na kterých k porušení došlo. První otázkou je dle Schuberta prokázání odpovědnosti takovéhoto provozovatele za porušení ochranné známky, kde velice důleţité je jiţ zmíněné vystupování v obchodním styku. Druhou otázkou je odpovědnost jednotlivých inzerentů či zadavatelů reklamních sdělení, která porušují ochrannou známku. Třetí otázku vidí Schubert v tom, zda za porušení práv k ochranné známce je provozovatel nepřímo odpovědný tím, ţe umoţnil zadat uţivateli takové reklamní sdělení, které práva porušuje.14 Porovnání práv o ochranné známce v online a offline prostředí lze tedy shrnout tak, ţe práva, která majiteli ochranné známky vyplývají ze zápisu známky, jsou totoţná v online i offline prostředí. Rozdílné jsou však soudní spory o porušení práv. Zatímco soudní spor v případě porušení práv offline je poměrně jasný spor dvou stran, do sporu
14
SCHUBERT. ’Belle Literie’ – French Court Finds AdWords Not To Infringe TM-Rights & Acting As A ‘Neutral’ (Hosting) Provider. Austrotrabant's Blog [online]. 2011 [cit. 2014-03-20+. Dostupné z: http://austrotrabant.wordpress.com/2011/02/08/french-court-finds-google-not-liable-for-tminfringement-and-acting-as-a-neutral-hosting-provider/.
14
za porušení práv v online prostředí vstupuje i provozovatel online sluţby, čímţ se případ komplikuje a dochází k řadě nejasností.
15
5. Google AdWords Rozvoj výpočetní techniky znamenal i vytvoření tzv. informační společnosti. Kaţdodenní lidské potřeby se přesunuly částečně do online formy. Můţeme studovat online, setkávat se s přáteli online či nakupovat online. A k nakupování neodmyslitelně patří i reklama. Významné firmy ve světě online vytvořily sluţby pro online reklamu. Pozadu nezůstala ani firma Google, která uvedla na trh sluţbu Google AdWords. Ta je v současné době nejvýznamnější sluţbou svého druhu ve světě Internetu. Sluţba Google AdWords byla oficiálně představena 23. října 2000 jako sluţba pro jednoduché inzerování online.15 Základní podmínkou uţívání sluţby Google AdWords je vlastnictví webových stránek, na které chce inzerent budoucího zákazníka přivést. Pro inzerenta je sluţba velice efektivní, neboť za ni platí pouze v případě, ţe někdo na odkaz u jeho reklamního sdělení klikne a dostane se tak na jiţ zmíněné webové stránky inzerujícího. Sluţba zahrnuje přímé spojení s vyhledávačem Google, který uvádí reklamní odkazy pod označením „Reklama související s dotazem― u horního či spodního okraje vyhledaného seznamu organických výsledků, nebo na pravé straně od organických výsledků hledání.16 Avšak pro běţného uţivatele je reklama těţko rozpoznatelná od ostatních odkazů. Pro Google je sluţba AdWords jednou z nejdůleţitějších, coţ lze ilustrovat na ziscích společnosti Google za rok 2010, kdy 97 % všech příjmů, tj. 32.2 bilionů dolarů, pocházelo právě z reklamy.17 Sluţba funguje na principu databáze. Pro kaţdé klíčové slovo si udrţuje seznam reklamních sdělení a jejich pozici. Vybrané klíčové slovo, podle kterého se reklama zobrazí, můţe do systému vloţit kaţdá fyzická i právnická osoba. V momentě, kdy je do vyhledávače Google zadán hledaný výraz, Google AdWords porovná hledaný výraz s drţeným seznamem klíčových slov. Pokud výraz zadaný do vyhledávače Google není obsaţen v seznamu klíčových slov Googe AdWords, ţádná reklama se u vyhledaných odkazů nezobrazí. V případě shody mezi hledaným výrazem a klíčovým slovem se zobrazí reklamní sdělení, které je momentálně na nejvyšších pozicích seznamu pro dané 15
VOGEL, Kimberly a Cindy MCCAFFREY. Google Launches Self-Service Advertising Program. News from Google [online]. 2010 [cit. 2014-01-23+. Dostupné z: http://googlepress.blogspot.cz/2000/10/googlelaunches-self-service.html. 16 WECKSTROM, Katja G. Liability for Trademark Infringement for Internet Service Providers. Social Science Research Network [online]. 2010, s. 64 [cit. 2014-03-17+. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1633389. 17 DOČEKAL, Daniel. Infografika: Kde Google vydělává peníze. JustIT.cz. [online]. 2014 [cit. 2014-01-23]. Dostupné z: http://www.justit.cz/wordpress/2011/07/19/infografika-kde-google-vydelava-penize/.
16
klíčové slovo. O pozici klíčového slova rozhoduje tzv. cena za proklik a dále počet dřívějších prokliků na uvedené odkazy.18 Cena za proklik vytváří soutěţ o pozici u klíčového slova, podle které se reklama bude v případě shody nebo podobnosti s hledaným výrazem zobrazovat. Jedná se o speciální formu aukce, ve které platí, ţe reklamní sdělení můţe být vázáno na více klíčových slov. Pro kaţdé klíčové slovo je určená minimální cena za proklik, pod kterou nelze cenu nastavit. Reklama s nejvyšší cenou za proklik bude zobrazována do té doby, dokud pro daný výraz někdo nenastaví vyšší cenu. Zároveň sluţba Google AdWords umoţňuje nastavit maximální cenu za den. Po dosaţení této ceny se reklama přestane zobrazovat pro daný den, zobrazovanou reklamou se pro zbytek dne stane další reklama v pořadí.19 Následující den se opět začne původní reklama zobrazovat na prvním místě, dokud nedojde k naplnění nastavené maximální ceny za den. Vytvoření reklamy v Google AdWords je poměrně jednoduché. Po přihlášení do sluţby je uţivatel vyzván k tvorbě kampaně. Dále musí inzerent zvolit poţadovaný rozpočet (včetně denního rozpočtu), vytvořit vlastní reklamní sdělení, zvolit vhodná klíčová slova a vyplnit fakturační údaje.20 Google tak touto sluţbou cílí jak na velké výrobce, tak i na střední a malé firmy, které nemají moţnosti a prostředky na vlastní vytvoření online reklamy bez pomocného systému. Rozhraní systému je intuitivní a jednotlivé kroky provádí inzerenta vytvořením reklamy. Celé vytvoření probíhá rychle a nevyţaduje téměř ţádné odborné znalosti reklamy nebo IT technologií. Google AdWords poskytuje uţivateli celou řadu statistik, počty prokliků či cenu za jednoho potenciálního zákazníka.21 Na reklamní sdělení, které je vkládáno do Google AdWords, jsou kladeny určité poţadavky. Tyto poţadavky jsou kontrolovány v poslední fázi vytváření reklamy. Odkazované webové stránky musí být funkční, nesmí být odkazováno pouze na soubor nebo e-mailovou adresu, stránka nesmí obsahovat automaticky otevíraná okna a musí uţivateli poskytnout moţnost pouţít tlačítko „Zpět―. Web musí být uţitečný, není moţné odkazovat na web tvořený pouze reklamou, stránky, které pouze přesměrovávají 18
How are ads ranked? [cit. 2014-01-13]. Dostupné z: http://adwords.google.com/support/aw/bin/answer.py?hl=en&answer=6111. 19 BECK, Alexander. Google AdWords. 1. vyd. Překlad Jan Rozkošný. Praha: Grada, 2009, 232 s. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-247-2898-8. 20 DOMES, Martin. Google Adwords: jednoduše. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2012, 144 s. Naučte se za víkend (Computer Press). ISBN 978-80-251-3757-4. 21 Tamtéž.
17
na jiné stránky, jsou rovněţ nepřípustné. Text reklamy musí být přesný, srozumitelný, aktuální, reklama a klíčové slovo v Google AdWords spolu musí souviset, reklamní sdělení musí být gramaticky správně, nesmí uvádět nepodloţená tvrzení a nesmí být zavádějící. Reklama dále musí být v souladu s platným právními předpisy. Nesmí se týkat alkoholu, tabákových výrobků, kasina a hazardních her, atd. Následně musí být reklama bezpečná, coţ znamená, ţe odkazovaný web nesmí být zasaţen škodlivým softwarem, nesmí být klamavý či zavádějící. Celý proces kontroly výše zmíněných poţadavků na reklamní sdělení probíhá automaticky, v případě zamítnutí reklamy z výše uvedeného důvodu reklama zůstane v Google AdWords, nezobrazuje se ve spojení s vyhledávačem Google.22 Inzerent je následně vyzván k opravě reklamního sdělení. Poté, co je reklama upravena, dochází opět k automatické kontrole. Po schválení reklamy jiţ můţe být reklama zobrazována, splní-li další poţadavky (nejvyšší cena za proklik). Nejţádanější, a tedy i nejdraţší (dle nejvyšší ceny za proklik), klíčová slova jsou v anglickém jazyce. Vyplývá to z téměř celosvětového pokrytí sluţby Google AdWords. Statistiky z roku 2011 ukazují, ţe nejdraţší klíčová slova souvisí s financemi. Vůbec nejdraţší slovo – Insurance (pojištění), mělo cenu za jedno kliknutí na reklamní odkaz 54.91 $. Na dalších příčkách v ţebříčku nejdraţších slov roku 2011 se umístily výrazy Loans (půjčky) - 44.28 $, Mortgage (hypotéka) - 47.12 $ či Attorney (právní zástupce) - 47.07 $.23 Vzhledem k malému počtu česky mluvících uţivatelů Google se dá předpokládat, ţe české výrazy nebudou dosahovat tak vysokých cen za proklik. Naopak se dá předpokládat, ţe nejdraţší česká slova budou ze stejné kategorie jako slova anglická, tzn. z odvětví financí, bankovnictví a půjček. Na základě získaných skutečností jsem sestrojil pro ilustraci Graf č. 1.
22
DOMES, Martin. Google Adwords: jednoduše. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2012, 144 s. Naučte se za víkend (Computer Press). ISBN 978-80-251-3757-4. 23 DOČEKAL, Daniel. Infografika: Kde Google vydělává peníze. JustIT.cz. [online]. 2014 [cit. 2014-01-23]. Dostupné z: http://www.justit.cz/wordpress/2011/07/19/infografika-kde-google-vydelava-penize/.
18
Procentuální vyjádření nejčastěji užitých klíčových slov Insurance Loans 24%
Mortgage
36%
Attorney 13%
1% 2% 2%
Credit Lawyer
9% 3%
3%
3%
4%
Donate Degree Hosting Claim Ostatní klíčová slova
Graf č. 1. Procentuální vyjádření nejčastěji uţitých klíčových slov. Zdroj dat: DOČEKAL, Daniel. Infografika: Kde Google vydělává peníze. JustIT.cz. [online]. Dostupné
z:
http://www.justit.cz/wordpress/2011/07/19/infografika-kde-google-vydelava-
penize/.
19
6. Odpovědnost provozovatelů služeb informační společnosti Internet je dnes celosvětově rozšířený fenomén. Jeho obsah je přístupný kdekoliv, není moţná zeměpisná lokace Internetu, neexistují zde ţádné hranice jako v běţném světě. Zároveň neexistuje ţádná autorita, která by nad celým Internetem dohlíţela a v případě nutnosti celý Internet stiskem jednoho tlačítka vypnula. Aby však nevládla ve světě Internetu absolutní anarchie, ve které můţe kdokoliv páchat trestné činy bez potrestání, ve které můţe kdokoliv páchat cokoliv, zavedla většina států do svých právních řádů úpravu odpovědnosti provozovatelů sluţeb informační společnosti (ISP – Internet Service Provider), neboli definici toho, kdo je odpovědný za obsah webových stránek či síťového provozu za jakých podmínek. Odpovědností ISP se v českém právním řádu zabývá zákon č. 480/2004, o některých sluţbách informační společnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon―).24 Definici pojmu sluţba informační společnosti pak najdeme ve směrnici Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 98/34/ES, ve znění směrnice 98/48/ES, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a pravidel pro sluţby informační společnosti.25 Dle Zákona se rozumí sluţbou informační společnosti „jakákoliv služba poskytovaná elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky, poskytovaná zpravidla za úplatu; služba je poskytnuta elektronickými prostředky, pokud je odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat.“26 Zákon rozlišuje 3 základní typy odpovědnosti. Jsou to: odpovědnost poskytovatele sluţby za obsah přenášených informací, odpovědnost poskytovatele sluţby za obsah automaticky dočasně meziukládaných informací a odpovědnost poskytovatele sluţby za 24
Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů, § 5b. In: ASPI *právní informační systém+. ©2000-2013, Wolters Kluwer ČR *cit. 2014-01-28]. 25 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 201401-23+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31998L0048:CS:PDF. 26 Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů, § 2a. In: ASPI *právní informační systém+. ©2000-2013, Wolters Kluwer ČR *cit. 2014-01-28].
20
ukládání obsahu informací poskytovaných uţivatelem.27 Dále vyjmenovává podmínky, za kterých není moţné připisovat odpovědnost provozovateli sluţby. Pokud je naplněna alespoň jedna z vyjmenovaných podmínek, provozovatel sluţby není odpovědný za protiprávní obsah, a tedy nemá povinnost dohlíţet a obsah přenášených informací či aktivně vyhledávat protiprávní obsah.28 Odpovědnost poskytovatele sluţby za obsah přenášených informací se v první řadě týká všech poskytovatelů připojení k Internetu, tzv. providerů. Zákon však přesně definuje, kdy je provozovatel za přenos odpovědný. Děje se tak ve třech případech, a to v situaci, kdy provozovatel přenos sám iniciuje, zvolí uţivatele přenášené informace, nebo zvolí či změní obsah přenášené informace.29 V případě odpovědnosti poskytovatele sluţby za ukládání obsahu informací poskytovaných uţivatelem Zákon uvádí: „Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.“30 Provozovatele ISP, kteří jsou odpovědní za protiprávní obsah, můţeme dle Husovce rozdělit na dvě skupiny, a to na nepřímého porušovatele a toho, kdo porušení umoţnil. Zatímco nepřímý porušovatel je provozovatel sluţby nebo serveru, kde protiprávní jednání koná jiná osoba, aniţ by o tom ISP věděl, ve druhém případě je ISP seznámen s jednáním další osoby a vědomě toto protiprávní jednání umoţňuje.31
6.1.
Lze Google považovat za poskytovatele služeb ISP?
Společnost Google, jakoţto provozovatele sluţby Google AdWords, lze povaţovat za poskytovatele sluţby ISP pouze v případě splnění definice ISP, která je určená Zákonem. Ten říká, ţe ISP je kaţdá fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje některou ze sluţeb informační společnosti, přičemţ sluţba informační společnosti je 27
Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů, § 3, § 4, § 5. In: ASPI *právní informační systém+. ©2000-2013, Wolters Kluwer ČR *cit. 2014-01-28]. 28 Tamtéž, § 6. 29 Tamtéž, § 3 odst. 1. 30 Tamtéž, § 5 písm. b. 31 HUSOVEC, Martin. Zodpovednosť poskytovatela diskusného fóra za údajne difamačné príspevky tretích osob. Revue pro právo a technoligie *online+. 2012, roč. 3, č. 6 *cit. 2014-05-12+. Dostupné z: http://revue.law.muni.cz/dokumenty/21141.
21
jakákoliv sluţba poskytovaná elektronickými prostředky na individuální ţádost uţivatele podanou elektronickými prostředky, poskytovaná zpravidla za úplatu.32 Díváme-li se na sluţbu AdWords z pohledu inzerenta, tedy primárního uţivatele sluţby, jsem přesvědčen, ţe jsou splněny všechny podmínky dané definicí. Sluţba je poskytována za jistou úplatu, kterou představuje nastavená cena za proklik. Bez jejího nastavení a zadání čísla účtu uţivatele není moţné reklamní sdělení zveřejnit. Podmínku individuální ţádosti ţadatele by v tomto případě představovalo přihlášení do systému a následný pokyn k uloţení a zobrazování reklamního sdělení. Sluţba Google AdWords splňuje rovněţ podmínku poskytování elektronickými prostředky. K poskytování elektronickými prostředky dochází tehdy, je-li sluţba odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uţivatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat.33 Sdělení je bezesporu do sluţby odesláno prostřednictvím sítě elektronických komunikací a v momentě shody hledaného výrazu ve vyhledávači Google s klíčovým slovem v AdWords dojde k vyzvednutí z elektronického zařízení pro ukládání dat. Na sluţbu AdWords se můţeme dívat i z druhého pohledu, a to z pohledu uţivatele vyhledávače Google, kterému je reklamní sdělení zobrazováno na základě shodnosti jeho hledaného výrazu s klíčovým slovem v systému Google AdWords. V tomto případě však Google nesplňuje definici provozovatele ISP danou Zákonem. Reklamní sdělení jsou ve vyhledávači Google zobrazována bez předchozí individuální ţádosti uţivatele, zobrazují se uţivateli vyhledávače zdarma, tedy není splněna ani podmínka poskytnutí za úplatu. Určení elektronických prostředků není moţné vztáhnout na vyhledávač Google, protoţe reklamní sdělení sice je k přirozeným výsledkům hledání odeslané prostřednictvím sítě elektronických komunikací, ale nedochází k vyzvednutí uţivatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat. Data jsou z úloţiště vybírána automaticky, na základě předem určeného algoritmu, bez moţnosti uţivatele vyhledávače zvolit si, která data mají být ze zařízení pro ukládání dat vybrána. Soudní dvůr Evropské unie v odpovědi na předběţné otázky týkající se soudních sporů Louis Vuitton Malletier SA vs. Google France SARL a L’Oréal vs. eBay judikoval, ţe provozovatele serveru s online reklamou lze za ISP povaţovat pouze v případě, 32
Tamtéž, § 2a. Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů, § 2a. In: ASPI *právní informační systém+. ©2000-2013, Wolters Kluwer ČR *cit. 2014-01-28]. 33
22
kdy provozovatel znal obsah informací nebo zda informace kontroloval.34 Dle tohoto rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie tedy není moţné povaţovat Google ve sluţbě Google AdWords za ISP, jelikoţ celý systém je plně automatizován a Google nehraje ve sluţbě aktivní roli. Z uvedených důvodů lze dovodit, ţe určení, zda společnost Google lze povaţovat za poskytovatele ISP ve smyslu sluţby AdWords, je velice obtíţné. Soudní dvůr Evrposké unie ponechal členským soudům moţnost zváţení, zda provozovatel sluţby hraje aktivní či pasivní roli, tedy zda data zná či kontroluje. Soudní dvůr ponechal tuto moţnost členským soudům zejména proto, ţe k dané verzi sluţby mají blíţe, tudíţ se s ní mohou blíţe seznámit a přesněji rozhodnout.35 Kromě zmiňovaného zákona č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti, je odpovědnost moţná Google v českém právním řádu upravena i občanským zákoníkem. Ten sice neupravuje odpovědnost provozovatelů sluţeb informační společnosti, ale jde o základní zákon, kterým se musí kaţdý soukromoprávní vztah řídit. V § 2901 definuje pojem prevence takto: „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.“36 Z jiţ existujících soudních sporů Google jednoznačně ví, ţe v jeho sluţbě můţe dojít k porušení práv z ochranné známky. Jelikoţ nebezpečnou situací je v tomto případě sluţba AdWords, Google má povinnost zakročit, tedy nastolit taková opatření, aby nebylo moţné inzerovat pod klíčovým slovem totoţným s ochrannou známkou, pokud se neprokáţe, ţe inzerent je současně majitelem dané známky. Škoda vzniklá porušením práv z ochranné známky by byla bezesporu větší neţ prostředky, kterými by Google situaci předešel.
34
HEATH, Christopher a Anselm KAMPERMAN SANDERS. Intellectual property liability of consumers, facilitators, and intermediaries. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2012, s. 10. ISBN 904114126-2. 35 HUSOVEC, Martin. Hidden Gems of L'Oreal v. eBay. In: Huťko´s Technology Law Blog [online]. 7.11.2011 [cit. 2014-05-06+. Dostupné z: http://www.husovec.eu/2011/11/hidden-gems-of-loreal-vebay.html. 36 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2901. In: Zákony pro lidi.cz [online]. AION, CS 2010-2014 [cit. 2014-04-15+. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89.
23
V momentě prokázání odpovědnosti společnosti Google na porušení práv k ochranné známce, ať jiţ v případě majetkové či nemajetkové újmy při porušení práv, občanský zákoník ustanovuje, kdo je povinen škodu nahradit, způsob náhrady i rozsah, o kterém říká, ţe ten, který porušení práv způsobil, musí zaplatit celou škodu společně s ušlým ziskem.37 O poměru rozdělení této náhrady by však musel rozhodnout soud, neboť je zřejmé, ţe společně provozovatelem sluţby AdWords by byl odpovědný uţivatel, který reklamu porušující práva z ochranné známky, do sluţby zadal. Platí však, ţe Google by byl odpovědný pouze v případě prokázání faktu, ţe Google hrál aktivní roli, data vloţená do systému znal či kontroloval. V ostatních případech není moţné označil Google za odpovědného.
37
Tamtéž, § 2952.
24
7. Ochranné známky v Google Adwords Přihlášku k zápisu ochranné známky podává její přihlašovatel mimo jiné z důvodu zisku výlučného práva
ke
slovnímu spojení, jeţ tvoří tuto ochrannou známku.
Pro přihlašovatele je důleţité, aby nikdo jiný nesměl na vymezeném území pouţívat stejný výraz pro své zboţí či svoji sluţbu ve stejném odvětví. Přihlašovatel tak chce zamezit moţnosti záměny jeho produktu s produkty jinými. A očekává, ţe tuto výhodu získá jak v běţném obchodním styku, tak i ve všech dalších obchodních prostředích. V online prostředí, konkrétně v systému Google AdWords však takovouto výhodu nemá. K vytvoření reklamního sdělení v Google AdWords je oprávněn kaţdý uţivatel této sluţby. Kdokoliv, kdo má přístup k Internetu si můţe zaplatit reklamu, která bude zobrazována spolu s vybraným klíčovým slovem. Google tak dává moţnost obrovské mase lidí inzerovat pod jakýmkoliv klíčovým slovem, které můţe být totoţné s ochrannou známkou. Tím však jednoznačně porušuje jednu z fundamentálních funkcí ochranné známky. Její majitel má podle § 8 Zákona o ochranných známkách výlučné právo k zaregistrovanému označení38, tedy v případě Google AdWords by měl být jediným moţným uţivatelem oprávněným k vytvoření reklamního sdělení vázaného k danému klíčovému slovu. Výjimka by zde existovala v případě udělení licence jiné osobě dle § 18 Zákona o ochranných známkách.39 Google AdWords od roku 2004 umoţňoval všem uţivatelům v USA a Kanadě aukci o jakákoliv klíčová slova, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou chráněny ochrannou známkou. Tento princip přenesl Google v roce 2008 na sluţbu AdWords i ve Velké Británii a Irsku, od roku 2010 je tento model platný pro verze AdWords všech evropských zemí.40 Aukce o klíčová slova probíhá dodnes. V roce 2009 však testoval
38
Zákon č. 441/2003 Sb., ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů, § 8. In: Zákony pro lidi.cz [online]. AION, CS 2010-2014 [cit. 2014-01-13+. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003-441. 39 Tamtéž, § 18. 40 KOHL, Uta. Google: the rise and rise of online intermediaries in the governance of the Internet and beyond (Part 2). International Journal of Law and Information Technology [online]. 2013, vol. 21, no. 2, s. 187-234. [cit. 2014-02-05]. DOI: 10.1093/ijlit/eat004. Dostupné z: http://ijlit.oxfordjournals.org/content/21/2/187.full.pdf+html?sid=702de66d-998a-425f-90ccc0a543c55546.
25
Google v USA, Kanadě, Velké Británii a Irsku verzi AdWords, která kontrolovala, zda nebyla pouţita ochranná známka. V případě zjištění uţití ochranné známky bylo automaticky zjištěno, zda uţivatel, který ochrannou známku pouţil, je zároveň majitelem ochranné známky. Nakonec však Google od této kontroly ustoupil a ponechal v platnosti původní verzi z roku 2004, a to zejména kvůli špatným výsledkům automatické kontroly ochranných známek. Systém kontroly nedokázal zabránit zobrazování reklamních sdělení, která se týkala padělaného zboţí.41 I Google si uvědomuje důleţitost problematiky ochranných známek v jeho sluţbě podporující online reklamu. V nápovědě k této sluţbě na svých webových stránkách poskytuje i informace pro majitele ochranných známek. „Společnost Google bere obvinění z porušení práv k ochranným známkám velmi váţně a jako projev vstřícnosti prošetřuje stíţnosti podané vlastníky ochranných známek.―42 Google ujišťuje majitele ochranných známek, ţe porušení ochranných známek je pro společnost velmi váţné a nabízí prošetření stíţnosti jako projev vstřícnosti. Ze zákona č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti, konkrétně z paragrafu 6 písmene b) tohoto zákona vyplývá, ţe se nejedná o vstřícnost společnosti Google, nýbrţ o její povinnost jakoţto povinnost provozovatele sluţeb ISP.43 Zároveň Google ve výše zmíněné nápovědě uvádí, ţe nebude prošetřovat ani omezovat pouţití výrazů chráněných ochrannou známkou v klíčových slovech, a to ani v případě podání stíţnosti na neoprávněné pouţití ochranné známky.44 Toto tvrzení se zdá být v nesouladu s ujištěním, ţe Google bere obvinění z porušení práv k ochranným známkám velmi váţně, neboť právě klíčová slova jsou to, podle čeho se reklamní sdělení zobrazí. Je logické, ţe kaţdý majitel ochranné známky si přeje, aby klíčové slovo rozhodující o momentě zobrazení reklamy bylo totoţné s výrazem chráněným ochrannou známkou.
41
KOHL, Uta. Google: the rise and rise of online intermediaries in the governance of the Internet and beyond (Part 2). International Journal of Law and Information Technology [online]. 2013, vol. 21, no. 2, s. 187-234. [cit. 2014-02-05]. DOI: 10.1093/ijlit/eat004. Dostupné z: http://ijlit.oxfordjournals.org/content/21/2/187.full.pdf+html?sid=702de66d-998a-425f-90ccc0a543c55546. 42 Nápověda pro vlastníky ochranných známek. Centrum zásad AdWords *online+. ©2014 Google [cit. 2014-02-03+. Dostupné z: https://support.google.com/adwordspolicy/answer/2562124. 43 Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů, § 6b. In: ASPI *právní informační systém+. ©2000-2013, Wolters Kluwer ČR *cit. 2014-01-28]. 44 Zásady AdWords pro používání ochranných známek. Centrum zásad AdWords *online+. ©2014 Google [cit. 2014-02-03+. Dostupné z: https://support.google.com/adwordspolicy/answer/6118.
26
Google dále v nápovědě uvádí konflikty s ochrannou známkou, kterými se společnost bude po podání stíţnosti zabývat. Ţádost bude prošetřena v případě, jde-li o ochrannou známku v textu reklamního sdělení, nelze tedy podat stíţnost například na výsledky vyhledávače Google, které nejsou označeny jako „Reklama související s dotazem― a nepochází tedy z Google AdWords. Dle nápovědy musí majitel předloţit registrační čísla a kopii samotné registrace.45 Z uvedeného ustanovení plyne, ţe nemůţe být podána stíţnost proti porušení práv k tzv. proslulé ochranné známce, které náleţí stejná ochrana jako zapsané ochranné známce, a to i v případě, ţe nebyla zapsána do Rejstříku ochranných známek. Majitel nezapsané proslulé ochranné známky nemůţe doloţit registrační číslo známky ani kopii registrace, čímţ nesplní náleţitosti, které musí stíţnost obsahovat a stíţnost tak bude zamítnuta. Majitel ochranné známky tedy dle nápovědy Google ke sluţbě Google AdWords nemá v případě zobrazování cizího reklamního sdělení v momentě zadání výrazu totoţného s jeho ochrannou známkou k dispozici ţádné prostředky, kterými by došlo k odstranění protiprávního stavu. Jediná moţná cesta, jak se domoci svých práv vyplývajících ze zápisu známky do rejstříku a přinutit Google k zastavení zobrazování dané reklamy v AdWords, je soudní cesta.
45
Nápověda pro vlastníky ochranných známek. Centrum zásad AdWords *online+. ©2014 Google [cit. 2014-02-03+. Dostupné z: https://support.google.com/adwordspolicy/answer/2562124.
27
8. Užívání klíčových slov konkurencí Motivace osob, ať jiţ fyzických nebo právnických, k uţívání klíčového slova totoţného se zněním ochranné známky je v případech uţívání systémů obdobných sluţbě Google AdWords naprosto zřejmá. Jde o konkurenční boj, který se moţností online reklamy přenesl i do virtuálního prostředí. Případy, kdy uţivatel vyuţívá klíčové slovo totoţné s některou ochrannou známkou, aniţ by věděl, ţe daný výraz je ochrannou známkou chráněn, tedy uţívá známku v dobré víře, tvoří zanedbatelný zlomek. Drtivá většina uţivatelů se tak snaţí znepříjemnit konkurentovi pozici na trhu či prodat padělané zboţí. Uţívání klíčových slov konkurencí majitele ochranné známky, se kterou je klíčové slovo shodné či podobné, má velice blízko k nekalé soutěţi. Tu definuje občanský zákoník jako jednání v hospodářském styku, v rozporu s dobrými mravy soutěţe, které je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo zákazníkům.46 Představíme-li si například firmu, která uţívá klíčové slovo Škoda auto, ačkoliv není majitelem ochranné známky, a která nechává zobrazovat svá reklamní sdělení na vozy Škoda, ačkoliv není oficiální distributor, jedná se nepochybně o nekalou soutěţ. Jelikoţ cílem kaţdé reklamy je prodat nějaký výrobek či sluţbu, je naplněna podmínka jednání v hospodářském styku. Způsobilost přivodit újmu by v uvedeném případu byla také splněna, neboť majiteli ochranné známky by ubývali zákazníci moţností nákupu u jiné společnosti a zároveň by nemohl inzerovat ve sluţbě AdWords, přestoţe je majitelem ochranné známky a měl by tak mít právo na klíčové slovo s ochrannou známkou totoţnou. Třetí a nejdůleţitější podmínkou je jednání v rozporu s dobrými mravy soutěţe. Výklad neurčitého pojmu „dobré mravy soutěţe― je vţdy na posouzení osoby, která o věci rozhoduje, ale domnívám se, ţe pokud by prokazatelně uţivatel klíčového slova věděl o ochranné známce shodné či podobné, bylo by zřejmé úmyslné jednání ve prospěch obohacení se na dobré pověsti či proslulosti ochranné známky. V tom by byl dle mého názoru rozpor s dobrými mravy prokazatelný. K porušení práv k ochranné známce a nekalosoutěţnímu jednání dochází v online prostředí obdobně jako v prostředí offline. Domnívám se však, ţe v online prostředí je mnohem jednodušší kontrola. Na Internetu jsou dnes běţně dostupné rejstříky, do
46
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2976. In: Zákony pro lidi.cz [online]. AION, CS 2010-2014 [cit. 2014-03-19+. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89.
28
kterých
národní
známkové
úřady
či
OHIM
zapisují
ochranné
známky.47
Pro provozovatele sluţeb obdobných Google AdWords by nebylo obtíţné zkontrolovat, zda se klíčové slovo nenachází v rejstříku ochranných známek platných pro daný stát, kde má být klíčové slovo uţito. Celý proces by mohl probíhat plně automaticky, tedy bez zásahu jakékoliv osoby. V případě nálezu klíčového slova shodného s ochrannou známkou by došlo ke kontrole, zda majitel známky a zájemce o klíčové slovo je jedna osoba. Vše by mohlo probíhat automaticky, celý systém výběru klíčových slov by se tak prodlouţil maximálně v řádu dní. To si myslím, ţe je přijatelná doba, která není ani pro provozovatele sluţby, ani pro uţivatele nikterak kritická. Naopak uţivatel i provozovatel sluţby by se tak vyhnuli případným problémům s porušením práv k ochranné známce či k prokazování nebo vyvracení odpovědnosti za porušení práv. Zřejmé je, ţe v momentě výběru klíčového slova shodného či podobného s ochrannou známkou porušuje uţivatel práva majitele ochranné známky. Otázkou však zůstává, zda k porušení práv k ochranné známce nedochází i ze strany provozovatele takové sluţby, která výběr tohoto klíčového slova umoţňuje. Důleţité k zodpovězení této otázky je fakt, zda je provozovatel sluţby odpovědný či nikoliv. Tedy zda lze provozovatele označit za poskytovatele sluţeb informační společnosti. Touto problematikou se zabývám v následující kapitole, kde popisuji podmínky pro naplnění termínu provozovatel sluţeb informační společnosti i odpovědnosti, které provozovateli ukládá zákon. Avšak ani určení Google ve sluţbě Google AdWords není jednoznačné a do jisté míry záleţí na rozhodnutí osoby, která by se případem zabývala. Domnívám se, ţe pouhá obecná definice odpovědnosti provozovatelů sluţeb informační společnosti nestačí k určení, zda provozovatel je či není odpovědný. Případy končící soudním sporem jsou řešeny pouze podle obecných ustanovení pro celý online prostor, ale pro jejich aplikaci na konkrétní případ je třeba hlubších znalostí a principů fungování sluţby, které často soudci nemají. V případě principů fungování sluţby je logické, ţe provozovatelé sluţeb nechtějí do detailu odtajnit mechanismy, které jejich sluţbu řídí a prozradit tak své know-how. Řešením dle mého názoru je přijetí právní úpravy na nadnárodním principu ohledně pravidel regulující online reklamu, nastavení pravidel uţívání online reklamy ve spojení s ochrannými známkami a vymáháním práv za porušení pravidel. Problém popsaného řešení je však zřejmý. Celosvětové rozšíření 47
Rejstřík vedený Úřadem průmyslového vlastnictví pro národní ochranné známky nalezneme zde: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.ozs.frm., Rejstřík, který vede OHIM pro ochranné známky Společenství, poté nalezneme zde: https://oami.europa.eu/eSearch/.
29
Internetu a velice obtíţné či spíše nemoţné určení hranic (moţné různé právní úpravy v různých doménách) brání tomu, aby byla přijata právní úprava platná globálně. Dohoda všech států na planetě je v tomto případě sen, který je ale nemoţný naplnit.
30
9. Soudní spory Jak jiţ bylo v předešlé kapitole řečeno, Google ve své webové nápovědě jasně uvádí, kterým druhem stíţnosti proti obsahu AdWords se bude zabývat. Jedná se pouze o ţádost proti zneuţití ochranné známky v textu reklamního sdělení. Pro majitele ochranných známek je však horší, je-li zvolena jejich ochranná známka jako klíčové slovo, tzn., po zadání výrazu jejich ochranné známky se zobrazí reklama, která je vytvořena jiným uţivatelem a která odkazuje na cizí webové stránky. Proti této skutečnosti se nelze bránit jinou neţ soudní cestou. Jako modelové případy pro tuto práci jsem si vybral soudní spory Louis Vuitton Malletier SA vs. Google France SARL, L’Oréal vs. eBay, Interflora vs. Marks & Spencer a Wintersteiger vs. Products 4U, kde však bylo nejdůleţitější zodpovězení předběţných otázek Soudním dvorem Evropské unie.
9.1. Louis Vuitton Malletier SA vs. Google France SARL Judikát Soudního dvora Evropské unie k tomuto sporu je povaţován za nejvýznamnější judikát v oblasti informační společnosti.
48
Proti společnosti Google France SARL
podala v roce 2003 společnost Louis Vuitton Malletier SA. Problémem bylo, ţe po zadání ochranné známky Louis Vuitton, jíţ je majitelem, se pod označením „Reklama související s dotazem― objevila reklamní sdělení propagující padělané zboţí, která nesla značku Louis Vuitton. Google argumentoval tím, ţe jeho přímá odpovědnost za porušení práv k ochranné známce v souvislosti se sluţbou AdWords je vyloučena, neboť jeho eventuální odpovědnost za porušení cizích práv uţivateli jeho sluţby by připadala v úvahu jen tehdy, pokud by se dozvěděl o protiprávním obsahu vyplývající z činnosti inzerenta a pokud by následně neprodleně neznemoţnil k datům přístup.49 Bylo prokázáno, ţe Google umoţnil firmě prodávající padělky výběr klíčového slova shodného s ochrannou známkou ve spojení s výrazy „napodobenina― či „imitace―. Soud prvního stupně v Paříţi dal 4. února 2005 za pravdu společnosti Vuitton Malletier SA, jeho výrok potvrdil i rozsudek odvolacího soudu v Paříţi ze dne 28. června 2006.
48
HUSOVEC, Martin. Z rozhodnutí Súdneho dvora Európskej únie: ... k inzercii na klúčové slová. Revue pre teóriu a prax v oblasti duševného vlastníctva *online+. 2011, č. 1 *cit. 2014-05-12+. Dostupné z: http://www.indprop.gov.sk/swift_data/source/pdf/casopis_dusevne_vlastnictvo/DV_1_2011.pdf. 49 KREN, Tomáš. Právní aspekty fenoménu Google. Brno, 2011. s. 21. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Matěj Myška. Dostupné z: https://theses.cz/id/ahds5j.
31
Společnost Google France SARL podala proti rozsudku kasační stíţnost.50 Kasační soud řízení
přerušil
a
obrátil
se
na
Soudní
dvůr
Evropské
unie
s dotazem
ohledně předběţných otázek týkajících se případu.51 Kasační soud (org. Cour de cassation) poloţil Soudnímu dvoru Evropské unie předběţné otázky. Ty SDEU analyzoval.Otázky se v kaţdé ze spojených věcí drobně lišily, SDEU je proto shrnul do tří zásadních dotazů, na které bude muset najít odpověď.52 „Musí být čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 89/104 a čl. 9 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 40/94 vykládány v tom smyslu, že poskytovatel placené optimalizace pro vyhledávače, který zpřístupňuje inzerentům klíčová slova reprodukující nebo napodobující zapsané ochranné známky a na základě smlouvy o poskytování optimalizace pro vyhledávače zajišťuje prostřednictvím těchto klíčových slov vytvoření a přednostní zobrazení reklamních odkazů na internetové stránky, na nichž jsou nabízeny padělané výrobky, tyto ochranné známky užívá, přičemž je [jejich] majitel oprávněn takové užívání zakázat?“ „V případě, že se jedná o ochranné známky, které mají dobré jméno, může majitel zabránit takovému užívání na základě čl. 5 odst. 2 směrnice 89/10] a čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94?“ „V případě, že takové užívání nepředstavuje užívání, které může být majitelem ochranné známky zakázáno na základě směrnice 89/104 a nařízení č. 40/94, lze poskytovatele placené optimalizace pro vyhledávače považovat za poskytovatele služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby ve smyslu článku 14 směrnice 2000/31, takže jeho odpovědnost může být založena až poté, co byl informován majitelem ochranné známky o protiprávním užívání označení inzerentem?“53
50
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 23. března 2010, ve spojených věcech C-236/08 až C-238/08. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-0102]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62008CJ0236:CS:HTML 51 MYŠKA, Matěj. Google AdWords Workshop: Na počátku bylo slovo. Revue pro právo a technologie *online+. 2011, roč. 2, č. 3, s. 4-5 [cit. 2014-02-06+. Dostupné z: http://revue.law.muni.cz/dokumenty/12793. 52 BOHÁČEK, Martin a Jakub MENČL. Ochranné známky a klíčová slova ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie (2. část). Obchodněprávní revue. 2012, č. 1, s. 1. 53 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 23. března 2010, ve spojených věcech C-236/08 až C-238/08. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014.
32
9.1.1. Rozbor soudního rozhodnutí54 SDEU i s českým zastoupením, které představoval prof. Jiří Malenovský, v případě první otázky nejprve musel rozhodnout, zda lze uţití klíčového slova, které je totoţné s ochrannou známkou, ve sluţbě Google AdWords povaţovat za uţívání v obchodním styku. Z pohledu inzerenta, který získá optimalizaci pro vyhledávače koupí a má moţnost vybrat si klíčové slovo shodné s ochrannou známkou, se podle SDEU jedná o uţití v obchodním styku, neboť účinkem výběru klíčového slova je zobrazení reklamního odkazu na internetovou stránku, na které nabízí k prodeji své výrobky nebo sluţby. Z pohledu společnosti Google jakoţto poskytovatele optimalizace pro vyhledávače je zřejmé, ţe poskytovatel ukládáním označení shodných s ochrannou známkou jakoţto klíčových slov a následným zobrazováním reklamních sdělení dle klíčových slov vykonává obchodní činnost. Dle SDEU provozovatel nepochybně působí v obchodním styku, z čehoţ ale přímo nevyplývá, ţe tento poskytovatel sám tato označení uţívá ve smyslu článku 5 směrnice 89/104 a článku 9 nařízení č. 40/94. Poskytovatel za uţívání označení shodných s ochrannou známkou dostává odměnu od zákazníků, která bezesporu souvisí s vytvořením technických podmínek k uţívání označení, coţ však neznamená, ţe provozovatel označení sám uţívá. Z výše uvedeného SDEU vyvodil, ţe společnost Google, jakoţ i kaţdý jiný poskytovatel optimalizace pro vyhledávače, označení v obchodním styku neuţívá. Dále bylo třeba rozhodnout, zda lze uţívání označení shodných s ochrannou známkou chápat ve smyslu uţívání pro výrobky nebo sluţby dle čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104 a čl. 9 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94. Ačkoliv společnost Google tvrdila, u samotné inzerce není ţádná zmínka o označení, uţívání uvedeného označení jako klíčového slova tedy nelze povaţovat za uţívání pro výrobky nebo sluţby. SDEU však rozhodnul o tom, ţe v případě uţívání označení shodných s ochrannou známkou ve sluţbě AdWords je třeba chápat jako uţívání pro výrobky nebo sluţby, coţ odůvodnil především takto: „Je rovněž jasné, že ve většině případů je cílem uživatele [cit. 2014-01-02]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62008CJ0236:CS:HTML. 54
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 23. března 2010, ve spojených věcech C-236/08 až C-238/08. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-01-02]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62008CJ0236:CS:HTML.
33
internetu, který zadá název ochranné známky jako vyhledávané slovo, nalézt informace či nabídky týkající se výrobků nebo služeb, na které se vztahuje tato ochranná známka. Jestliže jsou tedy vedle nebo nad přirozenými výsledky vyhledávání zobrazeny reklamní odkazy na internetové stránky nabízející výrobky nebo služby konkurentů majitele uvedené ochranné známky, uživatel internetu může, pokud tyto odkazy nebude bez dalšího ignorovat z důvodu, že jsou irelevantní, a nezamění je s odkazy majitele ochranné známky, uvedené reklamní odkazy vnímat jako odkazy nabízející alternativu k výrobkům nebo službám majitele ochranné známky.“ SDEU se zaměřil i na to, zda dochází prostřednictvím klíčového slova totoţného s ochrannou známkou k zásahům do dvou základních funkcí ochranné známky, a to funkce označení původu a funkce reklamní. Dle soudu dochází k zásahu do funkce označení původu v momentě, kdy inzerce neumoţňuje nebo jen obtíţně umoţňuje běţně informovanému a přiměřeně pozornému uţivateli rozlišit, zda výrobky nebo sluţby, kterých se inzerce týká, pocházejí od majitele ochranné známky nebo od podniku, který je s majitelem hospodářsky propojen, či naopak od třetí osoby, které nemá s majitelem známky nic společného. Z toho vyplývá, ţe ve sluţbě Google AdWords k zásahu do funkce označení původu ochranné známky jednoznačně dochází. Druhým moţným zásahem do funkce ochranné známky, který SDEU zkoumal, byl zásah do reklamní funkce. Soud dospěl k závěru, ţe k zásahu do této funkce ve sluţbě AdWords nedochází, a to zejména proto, ţe zadá-li uţivatel Internetu název ochranné známky jakoţto vyhledávané slovo, úvodní a reklamní internetová stránka majitele ochranné známky se obvykle objeví na jedné z prvních pozic seznamu přirozených výsledků. Majitel ochranné známky se můţe zviditelnit tímto bezplatným krokem bez ohledu na to, zda se jeho reklamní sdělení zobrazí či nezobrazí i v souvislosti s výrazem „Reklama související s dotazem―.
9.1.2. Závěry předběžných otázek55 SDEU ve svém rozsudku rozhodl, ţe v případě první předběţné otázky, pokládané Kasačním soudem (Cour de cassation), musejí být uvedené nařízení i směrnice EU 55
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 23. března 2010, ve spojených věcech C-236/08 až C-238/08. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-01-02]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62008CJ0236:CS:HTML
34
ve svých článcích vykládány tak, ţe majitel ochranné známky je oprávněn zakázat inzerentovi, aby prostřednictvím klíčového slova totoţného s uvedenou ochrannou známkou, které tento inzerent bez souhlasu uvedeného majitele vybral v rámci optimalizace pro vyhledávače na Internetu, prováděl reklamu pro výrobky nebo sluţby totoţné s výrobky či sluţbami, pro které je uvedená ochranná známka zapsána. A to za podmínek, jestliţe uvedená reklama průměrnému uţivateli Internetu neumoţňuje nebo mu umoţňuje jen obtíţně zjistit, zda výrobky nebo sluţby, kterých se inzerce týká, pocházejí od majitele ochranné známky nebo od podniku, který je s ním hospodářsky propojen, či naopak od třetí osoby. Na druhou část první předběţné otázky SDEU rozhodl, ţe poskytovatel optimalizace pro vyhledávače na Internetu, který ukládá označení totoţné s ochrannou známkou jako klíčové slovo a který následně zajišťuje zobrazování inzercí prostřednictvím tohoto klíčového slova, toto označení neuţívá ve smyslu uvedené směrnice či nařízení. Druhá předběţná otázka byla zodpovězena tak, ţe poskytovatel optimalizace pro vyhledávače na Internetu (v tomto případě společnost Google), který ukládá klíčové slovo totoţné s ochrannou známkou, která má dobré jméno, a který zajišťuje zobrazování inzercí prostřednictvím tohoto klíčového slova, toto označení neuţívá ve smyslu uvedených článků daného nařízení nebo směrnice EU. Poslední předběţná otázka poloţená SDEU se týkala toho, zda lze poskytovatele placené optimalizace pro vyhledávače povaţovat za poskytovatele sluţby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem sluţby ve smyslu článku 14 směrnice 2000/31. Na tuto otázku odpověděl SDEU tak, ţe článek 14 směrnice 2000/31 musí být vykládán v tom smyslu, ţe pravidlo v něm uvedené se pouţije na poskytovatele optimalizace pro vyhledávače na Internetu, jestliţe tento poskytovatel nehrál aktivní roli takové povahy, ţe by bylo moţné konstatovat, ţe uloţená data zná nebo kontroluje. V takovém případě nemůţe být poskytovatel odpovědný za protiprávní obsah, s výjimkou případu, kdy poté, co se dozvěděl o protiprávní povaze těchto dat nebo činností tohoto inzerenta, uvedená data neprodleně neodstranil nebo k nim neznemoţnil přístup. Zároveň však SDEU uvedl, ţe primárně přísluší odpovědnost rozhodovat o této vnitrostátním soudům, neboť právě ty mají ty nejlepší předpoklady ke zjištění konkrétních podmínek poskytování sluţby a tím tedy fakt, zda poskytovatel hraje aktivní či pasivní roli ve sluţbě.
35
Na základě předběţných otázek poloţených SDEU přehodnotil kasační soud rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu a rozhodl ve prospěch společnosti Google.56 Jelikoţ celá sluţba AdWords je plně automatizovaná, chování společnosti Google nebylo moţné označit jako aktivní vystupování. Google tady podle třetí předběţné otázky nebyl zodpovědný za protiprávní obsah sluţby, ačkoliv klíčová slova totoţná s ochrannou známkou ukládal. Nic na tom nezměnil ani fakt, ţe uţivatelé mohli uţít i výrazy „napodobenina― či „imitace.― Společnost Louis Vuitton Malletier SA podala ţalobu proti společnosti Google France SARL, protoţe sluţba AdWords zobrazovala po zadání výrazu totoţného s ochrannou známkou společnosti Louis Vuitton reklamní sdělení na padělané zboţí této světoznámé firmy s luxusní módou. První dva stupně soudů rozhodly ve prospěch společnosti Louis Vuitton, společnost Google však podala kasační stíţnost. Kasační soud poţádal o zodpovězení předběţných otázek SDEU, na jejichţ základě rozhodl celý případ ve prospěch Googlu, neboť sluţba je plně automatizována a Google nehraje aktivní roli ve sluţbě. Pouze automaticky ukládá klíčová slova vybraná uţivateli, nebylo tedy moţné prokázat jeho odpovědnost za protiprávní obsah v AdWords.
9.2.
L’Oréal vs. eBay
K dalšímu soudnímu sporu, jehoţ hlavní náplní bylo porušení práva k ochranné známce v online prostředí, došlo dokonce ve třech evropských státech. Nejednalo se však o systém Google AdWords jako v předchozím sporu, nýbrţ o server www.ebay.com. Společnost L’Oréal, výrobce parfémů a kosmetiky, ţalovala společnost eBay, provozovatele stránky s online aukcí. L’Oréal, majitel světoznámých ochranných známek, například Lancome, Ralph Lauren, Stella, McCartney, Yves St Laurent nebo Giorgio Armani, podal proti eBay tři ţaloby na státní úrovni, a to v Belgii, Francii a Anglii. Případ se dostal i k Evropskému soudnímu dvoru. Obsahem ţalob byl prodej zboţí, které porušovalo práva společnosti L’Oréal, na webových stránkách www.ebay.com, kde docházelo k prodeji výrobků L’Oréal, přestoţe tato společnost má vlastní uzavřenou distribuční síť. Na online trţišti společnosti eBay byly například prodávány i reklamní vzorky a testery, které nejsou v běţných podmínkách nikde prodejné. 56
SWENEY. Google wins Louis Vuitton trademark case. The Guardian [online]. 23. 3. 2010 [cit. 2014-02-10+. Dostupné z: http://www.theguardian.com/media/2010/mar/23/google-louis-vuittonsearch-ads.
36
9.2.1. Soudy Belgie, Francie a Anglie V Belgii se kauzou zabýval Obchodní soud v Bruselu (the Belgian Tribunal de Commerce). L’Oréal uváděl, ţe zavinění společnosti eBay je zřejmé, neboť eBay spolupracuje s majiteli ochranných známek, tedy ví, ţe pokud zboţí chráněné ochrannou známkou prodává jiný subjekt neţ právě majitel známky, je zboţí paděláno. Zároveň L’Oréal v roce 2008 tvrdil, ţe eBay má vlastní nástroje, jak zamezit prodeji tohoto padělaného zboţí, ale nevyuţil je. Soud tyto argumenty neshledal dostatečnými a ţalobu zamítnul.57 Ţalobou proti společnosti eBay se ve Francii v roce 2009 zabýval místní Nejvyšší soud (the Tribunal de Grande Instance in Paris), který rovněţ rozhodl ve prospěch provozovatele online aukcí. Svoje rozhodnutí zdůvodnil tak, ţe eBay splnil poţadavky pro boj s padělky a dokonce spolupracuje s prodejci, se kterými společným programem bojují proti padělání zboţí. L’Oréal tedy neuspěl ani v tomto západoevropském státě.58 K soudu v Anglii (High Court of Justice Chancery Division) se případ dostal v roce 2009. Soud si poloţil tyto základní otázky: Je společnost eBay odpovědna za porušení práv k ochranné známce, které však porušili její zákazníci? Porušila sama společnost práva k ochranné známce náleţející ke zboţí? Soud rozhodl, ţe uţivatelé online aukce porušili práva, ať jiţ tím, ţe prodávali zboţí padělané, či tím, ţe prodávali zboţí mimo systém oprávněných prodejců. Dále soudce rozhodnul, ţe společnost eBay není odpovědná za porušení práv k ochranné známce v případě, ţe k porušení dojde třetí stranou, tedy bez moţného zásahu společnosti eBay.59 Dle soudu je důleţité určit přesný výklad Směrnice o ochranných známkách60, k čemuţ je zapotřebí rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU). Anglický soud tedy poţádal SDEU k zodpovězení předběţných otázek.
57
RIMMER, Matthew. ‘Breakfast at Tiffany’s’: EBay Inc., Trade Mark Law and Counterfeiting. Journal of Law, Information and Science [online]. 2011, vol. 23, no. 1, s. 23-31. [cit. 2014-03-18]. DOI: 10.5778/JLIS.2011.21.Rimmer.1. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1974274. 58 Tamtéž. 59 Tamtéž. 60 První směrnice Rady č. 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014.[cit. 2014-03-19+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31989L0104:CS:HTML.
37
9.2.2. Soudní dvůr Evropské unie61 Jelikoţ anglický soud nemohl případ pro nejasný výklad Směrnice o ochranných známkách rozhodnout, řízení přerušil a poloţil SDEU řadu předběţný otázek. Jednou z předběţných otázek bylo, zda reklama zobrazovaná na stránkách provozovatele online trţiště můţe mít dopad na zákazníka, kterému indikuje bliţší spojení mezi provozovatelem trţiště a majitelem ochranné známky. Příklad reklamy zobrazované na serveru eBay v původním znění: “Shu Uemura Great deals on Shu uemura Shop on eBay and Save! www.ebay.co.uk”62
Velký senát SDEU, který se předběţnými otázkami zabýval, ve svém rozsudku nejprve rozhodl o moţnosti domáhání se práv vyplývajících z ochranné známky. „Pokud jsou výrobky nacházející se ve třetí zemi, které jsou označeny ochrannou známkou zapsanou v členském státě Unie nebo ochrannou známkou Společenství a které nebyly předtím uvedeny na trh v Evropském hospodářském prostoru, nebo v případě ochranné známky Společenství nebyly předtím uvedeny na trh v Unii, prodávány hospodářským subjektem prostřednictvím on-line tržiště a bez souhlasu majitele této ochranné známky spotřebiteli nacházejícímu se na území, na které se vztahuje uvedená ochranná známka, nebo jsou předmětem nabídky k prodeji nebo reklamy na takovém tržišti určeném spotřebitelům nacházejícím se na tomto území, může uvedený majitel bránit tomuto prodeji, této nabídce k prodeji nebo této reklamě na základě pravidel uvedených v článku 5 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, ve znění Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992, nebo v článku 9 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství. Vnitrostátním soudům přísluší v závislosti na konkrétním případu posoudit, zda existují 61
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. července 2011, ve věci C-324/09. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014.[cit. 2014-03-18]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62009CJ0324:CS:PDF. 62 JYRKKIÖ, Lassi. 'But I Still Haven’t Found What I’m Looking For' – The ECJ and the Use of Competitor’s Trademark in Search Engine Keyword Advertising. Social Science Research Network *online+. 2011, č. 1, s. 20 [cit. 2014-03-19+. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1847975.
38
relevantní indicie pro učinění závěru, že nabídka k prodeji nebo reklama zobrazovaná na on-line tržišti dostupném na uvedeném území je určena spotřebitelům nacházejícím se na uvedeném území.“ Za uvedených okolností se tedy majitel ochranné známky můţe domáhat svých práv, která z vlastnictví známky vyplývají. Můţe tedy i zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku známku uţívaly. Zároveň SDEU nechal vnitrostátním soudům na posouzení, zda nabídka k prodeji či reklama na online trţišti je určena spotřebitelům na území daného státu. Dále soud rozhodl, ţe se majitel ochranné známky můţe domáhat svých výlučných práv, a tedy i bránit třetí straně v prodeji, v případě, kdy prodávající prodává zboţí bez původního obalu, na kterém jsou informace ohledně totoţnosti výrobce nebo osoby odpovědné za uvedení zboţí na trh, či v případě, kdy odstranění obalu výrobku prokazatelně poškodilo vzhled a pověst výrobku a tedy dobré jméno ochranné známky. Ve stanovisku k předběţné otázce týkající se výše uvedené reklamy generální advokát SDEU Niilo Jääskinen řekl, ţe průměrně pozorný a běţně informovaný uţivatel Internetu dokáţe rozlišovat mezi elektronickým trţištěm a přímým prodejcem zboţí nebo sluţeb. Nelze tedy říci, ţe by reklama působila negativně na uţivatele a naváděla jej ke spojení mezi majitelem ochranné známky a provozovatelem portálu s online aukcemi.63 Velmi důleţitým bylo rozhodnutí SDEU o tom, ţe majitel ochranné známky je oprávněn zakázat provozovateli online trţiště provádět reklamu prostřednictvím klíčového slova totoţného s uvedenou ochrannou známkou, pokud tato reklama běţně informovanému a přiměřeně pozornému uţivateli Internetu neumoţňuje nebo jen stěţí umoţňuje zjistit, zda uvedené výrobky pocházejí od majitele ochranné známky nebo od podniku, který je s ním hospodářsky propojen, či naopak od třetí osoby. Jedná se však pouze o reklamu na stránkách, na kterých je přímo zboţí prodáváno. V tomto případě tedy na stránkách www.ebay.com. Zároveň však rozhodnutí obsahuje výrok, ţe provozovatel tohoto online trţiště neuţívá označení totoţná nebo podobná s ochrannými známkami, které se objevují v nabídkách k prodeji zobrazovaných na jeho internetových stránkách. Dle výše uvedeného by L’Oréal mohl zakázat společnosti
63
JYRKKIÖ, Lassi. 'But I Still Haven’t Found What I’m Looking For' – The ECJ and the Use of Competitor’s Trademark in Search Engine Keyword Advertising. Social Science Research Network [online]. 2011, č. 1, s. 20. [cit. 2014-03-19+. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1847975.
39
eBay reklamu na prodávané výrobky, avšak společnost eBay by neporušovala práva k ochranné známce, neboť totoţná či podobná označení s ochrannou známkou neuţívá. V poslední předběţné otázce rozhodl SDEU obdobně jako v případě Louis Vuitton Malletier SA vs. Google France SARL, a tedy provozovatel online trţiště je za obsah webové stránky odpovědný v případě, kdy aktivní roli takové povahy, ţe by bylo moţné konstatovat, ţe uloţená data zná nebo kontroluje. V tomto případě hrála společnost eBay takovou roli, ţe poskytovala pomoc, která spočívala zejména v optimalizaci prezentace dotčených nabídek k prodeji nebo jejich propagaci, coţ však neznamená, ţe data nutně zná či kontroluje. Soud však poznamenal, ţe jestliţe provozovatel online trţiště byl seznámen se skutečnostmi nebo okolnostmi, které určovaly protiprávnost obsahu, a tento protiprávní obsah neodstranil, nemůţe se dovolávat výjimky, která by jej zprostila povinnosti platit náhradu škody způsobenou protiprávností obsahu.
9.2.3. Výsledek soudního sporu v Anglii Po zodpovězení SDEU se případ dostal zpět do Anglie k High Court of Justice Chancery Division, který rozhodl ve prospěch společnosti eBay. Online trţiště eBay není společně a nerozdílně odpovědno za prodej veškerých padělaných výrobků L’Oréal prostřednictvím svých internetových stránek64. Soud se tak rozhodnul zejména proto, ţe roli, kterou hrála společnost eBay při provozování online trţiště, nebylo moţné označit za aktivní, neboť eBay nekontrolovala, ani nedrţela data. Společnost L’Oréal tak prohrála i třetí soud v západoevropském státě.
9.3.
Interflora vs. Marks & Spencer
K soudnímu sporu mezi Interflora Inc. a Interflora British Unit na jedné straně a Marks & Spencer spolu s Flowers Direct Online na straně druhé došlo ve Velké Británii. Interflora Inc. je společnost provozující celosvětovou dodávku čerstvých květin. Pomocí své sítě sdruţuje květinářství na celém světě. V kaţdém květinářství je moţné osobně či telefonicky objednat čerstvé květiny, dodávku poté provede květinářství, které je nejbliţší od místa doručení květin. Kromě osobní návštěvy květinářství či telefonické objednávky je moţné objednat květiny i přes webové stránky společnosti. Marks & Spencer (dále „M & S―) provádí mimo jiné také sluţby spojené 64
EBay wins L'Oreal UK court case. BBC News [online]. 2009 [cit. 2014-03-19+. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/8064066.stm.
40
s dodávkou a prodejem květin, přičemţ není součástí sítě Interflora. Jedná se tak o konkurenční firmu společnosti Interflora.65 Společnost Interflora je majitelem národní ochranné známky ve Spojeném království, a rovněţ vlastní ochrannou známku Společenství pro výraz Interflora. Ochranná známka Interflora je navíc povaţována za ochrannou známku s dobrým jménem. Společnost M & S si pro svoji online inzerci ve sluţbě Google AdWords zvolila klíčová slova Interflora, Interflora Flowers, Interflora Delivery, Interflora.com, Interflora co uk včetně výrazů Interflora s drobnými chybami.66 Pod těmito klíčovými slovy provozovala společnost M & S reklamu své firmy, proto na ni Interflora podala ţalobu. Spor měl rozhodnout High Court of Justice (England & Wales), tedy Vrchní soud Anglie a Walesu. Ten však řízení přerušil a rozhodl se obrátit na SDEU. SDEU byl poţádán o zodpovězení předběţných otázek, které se týkaly článku 5 Směrnice 89/104/EHS a článku 9 Nařízení (ES) č. 40/94. Dále se Vrchní soud v předběţných otázkách zaměřil na to, zda je situace odlišná v případě, ţe zobrazení sponzorovaného odkazu konkurenta v důsledku zadání dotyčného označení uţivatelem při vyhledávání je způsobilé navodit u části veřejnosti dojem, ţe konkurent je členem obchodní sítě majitele ochranné známky, ačkoli tomu tak není.67 K moţnosti navození dojmu u části veřejnosti, ţe konkurent je členem obchodní sítě majitele ochranné známky, potvrdil generální advokát N. Jääskinen, ţe k navození takového dojmu můţe skutečně v případě Interflora dojít.68 Tato reklama tedy představuje újmu ochranné známky v její základní funkci, a to ve funkci rozlišovací. Dále SDEU rozhodl, ţe jiţ zmíněné články musí být chápány tak, ţe majitel ochranné známky je oprávněn zakázat konkurentovi, aby dále provozoval reklamu na základě klíčového slova totoţného či podobného s ochrannou známkou, a to v případě, ţe reklama zasahuje do některé z funkcí ochranné známky. SDEU také určil, ţe jestliţe konkurent protiprávně těţí z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné 65
BURŠÍKOVÁ, Jana. Porušení práv z ochranných známek ze strany zadavatelů reklamy a inzerce v rámci tzv. sponzorovaných reklamních odkazů na Internetu. IP&IT BULLETIN *online+. © 2011 Havel, Holásek & Partners s.r.o. Říjen 2011, s. 5 *cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/ip_it_bulletin_cz_2011_10.pdf. 66 Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 22. září 2011, ve věci C-323/09. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014.[cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX:62009CJ0323. 67 Tamtéž. 68 JYRKKIÖ, Lassi. 'But I Still Haven’t Found What I’m Looking For' – The ECJ and the Use of Competitor’s Trademark in Search Engine Keyword Advertising. Social Science Research Network *online+. 2011, č. 1, s. 24 [cit. 2014-04-02+. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1847975.
41
známky nebo pokud uvedená reklama způsobuje újmu této rozlišovací způsobilosti nebo tomuto dobrému jménu, je majitel ochranné známky oprávněn konkurentovi zakázat provozovaní této reklamy. Naopak SDEU rozhodl o tom, ţe pokud reklama konkurenta představuje alternativu výrobků či sluţeb majitele známky, aniţ by reklama zasahovala do funkcí ochranné známky, nemá majitel právo konkurentovi provozování reklamy zakázat.69 Generální advokát N. Jääskinen určil, kdy se jedná o zásah do označení původu takto: „Porušení funkce označení původu zboží či služeb nastává, jestliže sponzorované odkazy konkurenta jsou schopny některým uživatelům z řad veřejnosti přivodit dojem, že konkurent je členem obchodní sítě, ačkoliv tomu tak není.“70 Dle Lassiho Jyrkkia však toto vysvětlení spíše vnáší chaos do práva EU, neboť Jääskinen neurčil přesně, koho lze povaţovat za některé osoby, jak definovat obchodní síť či které podmínky musí být splněny, aby bylo moţné vyvolat dojem, ţe konkurent je členem obchodní sítě.71 Po zodpovězení předběţných otázek se spor vrátil zpět k Vrchnímu soudu. Ten byl předběţnými otázkami vázán a na jejich základě rozhodl, ţe společnost M & S porušila práva majitele ochranné známky Interflora dle článku 5 Směrnice 89/104/EHS a článku 9 Nařízení (ES) č. 40/94.72 Proti tomuto rozhodnutí se však společnost M & S odvolala k Odvolacímu soudu. Ten rozhodnutí Vrchního soudu zrušil a vrátil mu celou kauzu zpět, zejména proto, ţe se nezabýval tím, zda mylná domněnka, ţe společnost M & S je členem sítě Interflora, mohla nastat u přiměřeně dobře informovaného a přiměřeně pozorného uţivatel Internetu. V novém rozhodnutí Vrchní soud provedl test, kterým zjistil, ţe běţně pozorný a informovaný uţivatel Internetu není nijak zvlášť technicky gramotný a neví přesně, jak sluţba Google AdWords funguje a není si vědom problémů, které v ní mohou nastat. I ve svém druhém rozsudku tedy Vrchní soud pro Anglii
69
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 22. září 2011, ve věci C-323/09. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014.[cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX:62009CJ0323. 70 JYRKKIÖ, Lassi. 'But I Still Haven’t Found What I’m Looking For' – The ECJ and the Use of Competitor’s Trademark in Search Engine Keyword Advertising. Social Science Research Network *online+. 2011, č. 1, s. 24 [cit. 2014-04-02+. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1847975. 71 Tamtéž. 72 Rozsudek Vrchního soudu Anglie a Walesu ze dne 21. 5. 2013 ve věci EWHC 1291 (Ch). In: British and Irish Legal Information Institute [online]. [cit. 2014-04-12+. Dostupné z: http://www.bailii.org/ew/cases/EWHC/Ch/2013/1291.html#para326.
42
a Wales rozhodl ve prospěch společnosti Interflora, tentokrát jiţ bez moţnosti odvolání druhé strany sporu.73
9.4.
Wintersteiger
Tento soudní spor se odehrál v Rakousku, avšak k porušení výlučných práv vyplývajících majiteli z ochranné známky došlo v Německu. Nejdůleţitější část sporu se týkala rozhodnutí, který soud byl místně příslušný daný spor rozhodovat. Ţalující stranou byl rakouský výrobce strojů pro výrobu a údrţbu lyţí a snowboardů Wintersteiger, majitel národní ochranné známky Wintersteiger zapsanou pro rakouské území. Lyţe a snowboardy zároveň tato firma prodávala. Proti společnosti Wintersteiger stála společnost Products 4U, výrobce obdobných strojů pro německé území, která navíc prodávala příslušenství pro další stroje (i příslušenství ke strojům Wintersteiger), ačkoliv k tomu neměla oprávnění. Společnost Products 4U si v německé mutaci sluţby Google AdWords zaregistrovala klíčové slovo Wintersteiger. Po zadání této rakouské ochranné známky do vyhledávače www.google.de se zobrazila reklama společnosti Products 4U. Wintersteiger z tohoto důvodu zaţaloval Products 4U u rakouského soudu.74 Soud prvního stupně rozhodl, ţe stránka www.google.de je zaměřena pouze na Německo, proto rakouské soudy nejsou příslušné k tomu, aby ţalobu posoudily. Proti tomuto rozhodnutí podal Wintersteiger odvolání. Odvolací soud naopak určil, ţe rakouské soudy jsou v tomto případě příslušné, neboť i rakouský občan má moţnost stránky na území Rakouska zobrazit, ale společnosti Wintersteiger nepřísluší ţádný nárok k této reklamně a ţádost zamítnul. Celá kauza se dostala aţ k rakouskému Nejvyššímu soudu, který poloţil SDEU předběţné otázky, které se týkaly určení místa,
73
ALLARD, Katie. Case Update: Interflora wins long-running trademark battle against Marks & Spencer. Kingsley Napley *online+. © 2010 - 2014 Kingsley Napley LLP [cit. 2014-04-02+. Dostupné z: http://www.kingsleynapley.co.uk/news-and-events/blogs/regulatory-and-professional-disciplineblog/case-update-interflora-wins-long-running-trademark-battle-against-marks-and-spencer. 74 SCHUBERT, Maximilian a Birgit Clark. ‘Wintersteiger’—Austrian Supreme Court refers jurisdiction question in AdWord cases to the ECJ. Journal of Intellectual Property Law & Practice [online]. 2011, vol. 6, no. 5, s. 1-3. [cit. 2014-04-14]. DOI: 10.1093/jiplp/jpr008. Dostupné z: http://jiplp.oxfordjournals.org/content/6/5/288.long.
43
kde k porušení práv k ochranné známce dle nařízení č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, došlo.75 Generální advokát Pedro Cruz Villalón ve svém stanovisku mimo jiné uvedl, ţe v tomto případě je třeba zváţit, ţe jiţ samotná dostupnost škodlivé informace má za následek vznik škody, coţ by vedlo k zaloţení příslušnosti několika soudů ve všech státech Unie. Osoba, která zveřejní škodlivou informaci na Internetu, by rovněţ jednala jako škůdce, coţ by vedlo k tříštění místa původu porušení. Dále konstatoval, ţe pro účely určení místa, kde došlo nebo můţe dojít ke škodné události, v případě způsobení škody prostřednictvím Internetu je třeba vykládat čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 v souladu s rozsudkem v podobné věci (Mines de Potasse) v tom smyslu, ţe zakládá příslušnost soudů místa, kde dojde ke skutečnosti, která má za následek vznik škody, jakoţ i příslušnost soudů místa, kde škoda vznikne, a sice podle několika zvláštních kritérií, kterými se budu blíţe zabývat. Dle generálního advokáta je při určování místa vzniku škodné události, jakoţ i místa vzniku škody třeba zohlednit celou řadu kritérií, umoţňujících určit přesné místo obou událostí. Jedním z důvodů, proč se rozhodl doporučit SDEU rozhodnout ve smyslu moţnosti podání ţaloby u rakouského soudu, byl fakt, v daném případě klíčové slovo Wintersteiger obsahuje odkaz, který uţivatele přesměruje přímo na internetovou stránku ţalované společnosti, bez jakékoli zmínky o tom, ţe jde o národní ochrannou známku, jejíţ majitelem je rakouská společnost. Uţivatel, který můţe v Rakousku bez jakéhokoli omezení získat přístup k internetové stránce www.google.de, si dle generálního advokáta můţe lehce zaměnit tyto dvě společnosti, které jsou soutěţitelkami na evropském vnitřním trhu.76 SDEU ve svém rozsudku nejdříve uvedl, ţe v uvedeném případě se jedná o národní ochrannou známku, tudíţ její majitel se obecně nemůţe dovolávat této ochrany mimo území daného státu. Dále pověřil příslušný soud, který spor vede, k provedení věcného přezkumu ţaloby, který má zjistit, zda vyuţívání označení shodného s národní ochrannou známkou k propagačním účelům na internetové stránce, provozované 75
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 19. dubna 2012, ve věci C-523/10. In: CURIA *právní informační systém+. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=9ea7d2dc30db9dab3905f8e7413eb190 d09d441284b8.e34KaxiLc3qMb40Rch0SaxuNaNf0?text=&docid=121744&pageIndex=0&doclang=CS&m ode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=131303. 76 Stanovisko generálního advokáta Pedra Cruz Villalóna přednesené dne 16. února 2012 ve věci C-523/10. In: CURIA *právní informační systém+. *cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=119515&pageIndex=0&doclang=CS &mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=289555.
44
výhradně pod jinou národní doménou nejvyšší úrovně, neţ je doména členského státu zápisu uvedené ochranné známky, skutečně porušuje práva k této ochranné známce.77 SDEU ve svém rozsudku však došel k závěru, ţe článek 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je nutno vykládat v tom smyslu, ţe spor týkající se porušení práv vyplývajících z ochranné známky zapsané v členském státě, ke kterému mělo dojít tak, ţe inzerent vyuţil na internetové stránce vyhledávače provozovaného pod národní doménou nejvyšší úrovně jiného členského státu klíčové slovo, které je totoţné s uvedenou ochrannou známkou, můţe být předloţen soudům členského státu, ve kterém je ochranná známka zapsána, nebo soudům členského státu sídla inzerenta.78 Z odpovědí SDEU na předběţné otázky tedy vyplývá, ţe společnost Wintersteiger mohla podat ţalobu proti společnosti Products 4U a zároveň rakouské soudy byly v této kauze příslušné. Národní doména nejvyšší úrovně jiného členského státu Evropské unie tedy není překáţkou, která by znemoţnila podání ţaloby u soudu ve stejném státě, ve kterém byla národní ochranná známka zapsána.
77
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 19. dubna 2012, ve věci C-523/10. In: CURIA *právní informační systém+. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=9ea7d2dc30db9dab3905f8e7413eb190 d09d441284b8.e34KaxiLc3qMb40Rch0SaxuNaNf0?text=&docid=121744&pageIndex=0&doclang=CS&m ode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=131303. 78 Tamtéž.
45
10. Soudní spor v ČR V České republice se běţně setkáme se spory týkající se porušení práv náleţejících majiteli ochranné známky v online prostředí. Jedná se však v drtivé většině o spory, jejíţ předmětem jsou doménová jména. Tedy o spory, ve kterých je třeba rozhodnout, kdo má právo vlastnit doménové jméno, zda majitel stejnojmenné ochranné známky, či ten, kdo si doménové jméno zaregistroval jako první. Soudní spor, který by se týkal porušení práv vyplývající majiteli z ochranné známky v online prostředí ve smyslu porušení ve sluţbě AdWords či podobných, však v České republice doposud neexistuje. Nemyslím si však, ţe by to bylo z toho důvodu, ţe k porušení daných práv v online prostředí na našem území nedochází. Poškozené odrazuje od podání ţaloby nejisté a často velmi obtíţně předvídatelné rozhodnutí soudu, současně jejich šance na úspěch sniţují některá rozhodnutí zahraničních soudů v obdobné věci, kde byl provozovatel online prostředí pro, ve kterém k porušení práv k ochranné známce došlo, uznán za nevinného. Z důvodu absence soudního sporu výše popsaného druhu v České republice se můţeme pouze domnívat, jak by soudní spor dopadl, pokud by k němu došlo. Pro tento účel si vytvořme modelový spor. Firma Black je celosvětový výrobce a dodavatel příslušenství k notebookům a osobním počítačům. Je drţitelem ochranné známky „Black computer―, kterou má firma pro oblast počítačů a elektroniky zapsanou jako ochrannou známku Společenství. Ve většině států má firma alespoň jednu pobočku, v České republice je to pobočka se sídlem v Praze. Distribuce výrobků firmy Black probíhá výhradně přes síť autorizovaných obchodů a přes internetový obchod. Společnost White se zaměřuje na provozování internetového obchodu, ve kterém prodává počítače, které sama z na trhu běţně dostupných součástek komponuje. Sestaveným počítačům dává označení, coţ zvyšuje rozlišovací funkci sestavených modelů. Ty jsou poté pro zákazníka lépe rozlišitelné a pojmenovatelné. Společnost White se rozhodla, ţe svůj nově sestavený model pojmenuje Black computer. Pro zlepšení marketingu a reklamy se společnost White rozhodla, ţe vyuţije zajímavé moţnosti online inzerce ve sluţbě Google AdWords. Láká ji především nízká cena, moţnost analýzy reklamy a podrobných statistik. Pro svoji reklamu si zvolí klíčová slova black computer, Black computer a blackcomputer. Jelikoţ je jediným zájemcem o toto klíčové slovo, po nastavení ceny za proklik a čísla účtu společnosti se reklama začne ihned zobrazovat uţivatelům české mutace vyhledávače Google. 46
Nastalou situaci zjistí pracovníci české pobočky firmy Black, kteří o porušení práv vyplývajících z ochranné známky v online prostředí oznámí vedoucím pracovníkům firmy. Ti se rozhodnou podat ţalobu na společnost White pro porušení práv k ochranné známce a zároveň podají ţalobu na společnost Google, která umoţnila ve svém prostředí takové jednání, které práva porušuje. Spor v prvním stupni má rozhodnout Městský soud v Praze. Soud rozhodne, ţe společnost White porušila právo k ochranné známce tím, ţe inzerovala pod výrazem totoţným s ochrannou známkou zapsanou pro oblast stejnou, jako je oblast inzerovaných výrobků, čímţ naplnila skutečnosti popsané v odst. 1 čl. 9 nařízení Rady (ES) č. 207/2009.79 Jelikoţ se jedná o reklamu, lze toto jednání povaţovat za jednání v obchodním styku ve smyslu zmíněného zákona, neboť přímým úmyslem inzerenta je prodat výrobek. Soud by se zřejmě zabýval i skutečností, zda jednání společnosti White nenaplňuje podmínky nekalé soutěţe dle občanského zákoníku.80 Zde by však bylo důleţité dokázat, zda společnost White věděla o ochranné známce firmy Black, či zda konala v dobré víře a nechtěla svým jednáním způsobit nikomu újmu. Případ by bylo také moţné kvalifikovat jako klamavé označení zboţí,81 jelikoţ označením počítačů stejným výrazem, jako je výraz ochranné známky firmy Black, by společnost White mohla vyvolat v zákazníkovi domněnku, ţe zboţí pochází od firmy Black a tedy má určitou kvalitu. Opět by zde záleţelo na jiţ zmíněné dobré víře, kterou je velmi obtíţné prokazovat. Pokud by se jednání v dobré víře prokázalo, společnost White by nemohla být trestána za uskutečněná jednání. V případě ţaloby proti společnosti Google soud by soud musel vycházet z judikatury Soudního dvora Evropské unie, který některými svými výroky dotváří komunitární právo a je tak pro soudy členských států závazný. Soud by zřejmě rozhodl, ţe dle zákona č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti, nelze v případě sluţby Google AdWords povaţovat provozovatele za ISP, tudíţ jestliţe společnost Black neinformovala Google o protiprávním obsahu, není Google za vzniklý stav zodpovědný. Soud by se patrně zaměřil také na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro sluţby informační společnosti, a zejména na její výklad jiţ zmíněným Soudním dvorem Evropské unie. Dle rozsudku SDEU 79
Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství. In: EUR-Lex *právní informační systém+. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014.[cit. 2014-04-14+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:32009R0207. 80 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2976. In: Zákony pro lidi.cz [online]. AION, CS 2010-2014 [cit. 2014-03-19+. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89. 81 Tamtéž, § 2978.
47
ve sporu Vuitton Malletier SA vs. Google France SARL je pro rozhodnutí, zda je provozovatel sluţby za obsah odpovědný či nikoliv, důleţité určení, zda provozovatel hrál aktivní roli, tedy zda znal či kontroloval vkládaná data.82 Soud by nejspíš neměl dostatečné informace a zkušenosti se sluţbou AdWords, proto by se rozhodl pověřit soudního znalce v oblasti informačních technologií, který by dostal za úkol vytvořit znalecký posudek. V něm by měl soudní znalec naznat, ţe společnost Google nekontrolovala, ani neznala data vkládaná do sluţby, jelikoţ celý systém reklamních sdělení je plně automatizován. Městský soud v Praze by uznal právo firmy Black zakázat nadále uţívat klíčová slova totoţná či podobná s ochrannou známkou společnosti White a zároveň zamítnul ţalobu proti společnosti Google, jakoţto provozovatele online prostředí, ve kterém k porušení práv došlo, jelikoţ Google nelze označit za ISP ani nelze prokázat manuální zásahy do sluţby AdWords, čímţ by Google znal či kontroloval vkládaná data. Lze předpokládat, ţe proti rozsudku by společnost White podala opravný prostředek, tedy odvolání k soudu druhého stupně. Ten by zřejmě rozhodnutí prvního stupně po prozkoumání situace potvrdil. Nelze s jistotou tvrdit, ţe by spor dopadl přesně takto, ale vzhledem k judikatuře a aktuální právní situaci to lze předpokládat.
82
JAKOBSEN, Søren Sandfeld. Mobile Commerce and ISP Liability in the EU. International Journal of Law and Information Technology [online]. 2010, vol. 19, no. 1, s. 37. [cit. 17. 3. 2014]. DOI: 10.1093/ijlit/eaq012. Dostupné z: http://ijlit.oxfordjournals.org/content/19/1/29.full.pdf+html?sid=9d73da6f-b932-4f0a-86de140d639917de.
48
11. Syntéza získaných poznatků 11.1.
Užití ochranné známky
Jedním z důleţitých cílů, které měla tato práce přinést, je určení, kdy se jedná o uţití ochranné známky a kdo je za něj odpovědný. Máme-li nyní definovat, kdy se jedná o uţití ochranné známky, musíme rozdělit ochranné známky na běţné ochranné známky a ochranné známky proslulé. Zatímco u běţných ochranných známek, ať uţ národních, mezinárodních či známek Společenství, se jedná o uţití ochranné známky v momentě, kdy je známka uţita v obchodním styku a to ve smyslu označení zboţí či sluţeb stejného druhu, pro který je ochranná známka zapsána, pro uţití proslulé ochranné známky stačí, aby označení zboţí nebo sluţeb bylo uţito v obchodním styku, neboť sama proslulost zaručuje známce ochranu pro všechny druhy existujících kategorií. Uţití ochranné známky v offline prostředí je poměrně jednoduché určit. O uţití se jedná v případě, ţe na výrobek z kategorie vybrané pro danou ochrannou známku umístím známku, která mi nepatří, či pojmenuji svoji sluţbu výrazem chráněným ochrannou známkou, ačkoliv nejsem majitelem zapsané známky. V online prostředí je situace komplikovanější. Zde o uţití ochranné známky můţeme bezesporu hovořit v případě, ţe uţivatel Internetu prodává zboţí či sluţbu, která je chráněna ochrannou známkou cizí osoby. Dále je zřejmé, ţe o uţití ochranné známky online se jedná i v případě, kdy uţivatel inzeruje své výrobky či sluţby spolu s cizí ochrannou známkou zapsanou pro totoţné kategorie výrobků či sluţeb. Registrace klíčového slova a následná inzerce ve sluţbě AdWords však dle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie za uţití ochranné známky označit nelze. „Soudní dvůr uvedl, že Google jen umožnil svým zákazníkům používat označení shodné či totožné s ochrannou známkou bez toho, aby sám známku užíval.“83 Na tomto závěru nic nemění ani fakt, ţe Google je za provozování sluţby, ve které označení totoţné s ochrannou známkou pouţívá, placený. Google tak je pouze subjektem, který vytvořil podmínky pro uţívání ochranných známek třetí osobou, avšak sám tyto známky neuţívá.
83
HUSOVEC, Martin. Z rozhodnutí Súdneho dvora Európskej únie: ... k inzercii na klúčové slová. Revue pre teóriu a prax v oblasti duševného vlastníctva *online+. 2011, č. 1 *cit. 2014-05-12+. Dostupné z: http://www.indprop.gov.sk/swift_data/source/pdf/casopis_dusevne_vlastnictvo/DV_1_2011.pdf.
49
11.2.
Odpovědnost za užití ochranné známky
Za uţití ochranné známky v offline je odpovědný ten, kdo ochrannou známku na výrobky umístil či sluţbu tímto výrazem pojmenoval. Často se jedná o konkurenta majitele známky, kterému z jeho jednání plyne dle občanského zákoníku povinnost nahradit majiteli známky škodu. Za uţití ochranné známky v online prostředí je rovněţ odpovědná osoba, která informace do Internetu zadala. Můţe tak jít například o uţivatele sluţby Google AdWords, o administrátora webových stránek, na kterých k uţití došlo, či osobu, která měla prokazatelný vliv na uţití známky. Tuto osobu je však velmi obtíţné v online prostředí určit. Provozovatel sluţby či webhostingu stránek lehce zjistí IP adresu zařízení, ze kterého došlo k vloţení informace. Avšak určení osoby, která zařízení ovládala a je tak za uţití odpovědná, je často nemoţné. Přestoţe provozovatel sluţby pro online inzerci, jakou je například Google AdWords, ochrannou známku dle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sám neuţívá, můţe být za toto uţití jinou osobou odpovědný.
84
A to za předpokladu, ţe je moţné
provozovatele povaţovat za tzv. ISP. K určení, zda můţe být provozovatel povaţován za ISP je třeba splnění podmínek, které definuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti. Tímto zákonem jsem se jiţ v práci zabýval a dospěl jsem k závěru, ţe například Google, provozovatele sluţby Google AdWords lze za ISP povaţovat, neboť všechny podmínky určené zmíněným zákonem Google splňuje. Odpovědnost za uţití ochranné známky nastává i v případě, kdy je provozovatel webových stránek či sluţby informován o protiprávním uţití známky. V takovém případě má provozovatel povinnost situaci prověřit a v momentě zjištění protiprávního stavu tento obsah smazat či zakázat zobrazovat. Dle judikatury SDEU je důleţitá pro určení odpovědnosti role, kterou provozovatel hraje. V rozhodnutí sporu Louis Vuitton Malletier SA vs. Google France SARL soudní dvůr rozhodl, ţe pokud provozovatel nekontroluje či nedrţí data, vše probíhá automaticky, tedy provozovatel nehraje aktivní roli, není moţné povaţovat provozovatele za odpovědného za uţití známky.
84
HUSOVEC, Martin. Z rozhodnutí Súdneho dvora Európskej únie: ... k inzercii na klúčové slová. Revue pre teóriu a prax v oblasti duševného vlastníctva *online+. 2011, č. 1 *cit. 2014-05-12+. Dostupné z: http://www.indprop.gov.sk/swift_data/source/pdf/casopis_dusevne_vlastnictvo/DV_1_2011.pdf.
50
12. Závěr Cílem předkládané bakalářské práce bylo utvořit ucelený pohled na problematiku uţití ochranných známek v online prostředí, zjistit odpovědnost za porušení výlučných práv majitele ochranné známky v evropském právu a zjistit, jakým způsobem jsou známkoprávní spory řešeny. Myslím si, ţe toto téma je velmi aktuální, neboť v současné době je jiţ inzerce v offline prostředí, tzn. v periodickém tisku a na reklamních plochách, překonána reklamou v online prostředí, protoţe právě zde trávíme velké mnoţství času. Porovnání práv majitele ochranné známky v online prostředí s právy v offline prostředí, které bylo předmětem mého zájmu, nepřineslo ţádný rozdíl, coţ je způsobeno především tím, ţe ţádná zákonná úprava nevymezuje prostředí, ve kterém se ochranná známka nachází. Český zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, upravuje pouze práva, která majiteli ochranné známky vyplývají ze zápisu známky do rejstříku. Ani právní úprava Evropské unie představovaná směrnicí č. 89/104/EHS pro ochranné známky národní, ani nařízení č. 207/2009 upravující ochrannou známku Společenství rozdělení místa uţití ochranné známky neznají. Rozdíl však lze spatřovat v odpovědnosti za uţití ochranné známky bez příslušných práv majitele. Zatímco v offline prostředí stojí ve sporu proti sobě dvě osoby, majitel a člověk, jenţ porušil jeho právo, v online prostředí do sporu často zasahuje i provozovatel serveru, na kterém k porušení práv majitele došlo. Za určitých podmínek můţe být i tento provozovatel za porušení práv odpovědný. Tyto podmínky definuje především zákon č. 480/2004, o některých sluţbách informační společnosti, který určuje, koho lze povaţovat za provozovatele sluţeb informační společnosti, tzv. ISP. Jak bylo jiţ zmíněno, je jím kaţdý, kdo provozuje sluţbu poskytovanou elektronickými prostředky na individuální ţádost uţivatele podanou elektronickými
prostředky,
poskytovanou
zpravidla
za
úplatu;
poskytnutou
elektronickými prostředky, pokud je odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uţivatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat.85 Odpovědnost ISP je potom podmíněna především tím, zda provozovatel zná nebo mohl znát data, která se na jeho serveru vyskytují. Naopak dozvěděl–li se provozovatel 85
Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů, § 2a. In: ASPI *právní informační systém+. ©2000-2013, Wolters Kluwer ČR *cit. 2014-04-18].
51
o protiprávním obsahu na jeho serveru, má povinnost se oznámením zabývat a v případě zjištění protiprávnosti obsah smazat. V opačném případě bude za protiprávní obsah odpovědný. Porovnáním sluţby Google Adwords s podmínkami ISP jsem došel k závěru, ţe Google lze povaţovat za ISP ve sluţbě AdWords, ačkoliv judikatura Soudního dvora Evropské unie tvrdí opak. Jeho odpovědnost na našem území vyplývá rovněţ z občanského zákoníku. Uţívání klíčových slov konkurencí je způsobeno především konkurenčním bojem, kdy hlavním cílem blokování či zneuţívání klíčového slova je zabránění konkurentovi v inzerování. Přitom řešení boje proti neoprávněnému uţívání ochranných známek v systémech typu Google AdWords je jednoduchý. Úřady odpovědné za zápis ochranné známky do rejstříku zveřejňují tyto rejstříky v elektronické podobě, lze tedy jednoduše dohledat majitele kaţdé ochranné známky. Kontrolou, zda se klíčové slovo nenachází v rejstříku ochranných známek, či zda osoba registrující klíčové slovo totoţné s ochrannou známkou, by se předešlo velké většině známkoprávních sporů v online prostředí. Pokud by měla osoba licenční smlouvou povoleno uţívání ochranné známky, musela by tuto licenci předloţit provozovateli sluţby, coţ by sice prodlouţilo čas potřebný k registraci klíčového slova, ale zároveň by zajistilo, ţe práva majitele ochranné známky nebudou porušena. Důsledné vymýcení protiprávního uţití ochranné známky by přinesla rovněţ právní úprava, kterou však vzhledem k povaze Internetu, především tedy nemoţnosti určení přesné lokality, není moţné naplnit. Globální právní úprava všech států na naší planetě je nemyslitelná. Právní úprava platící pouze v několika státech je zase bezvýznamná, neboť celý problém by se pouze přesunul do jiné části světa. Jelikoţ evropská právní úprava nerozlišuje, zda k porušení práv k ochranné známce došlo v offline či online prostředí, pokládají členské státy Soudnímu dvoru Evropské unie předběţné otázky zaměřené na odpovědnost za toto porušení. Soudní dvůr ve své judikatuře jiţ určil, ţe důleţitým faktorem k určení, zda provozovatel nese odpovědnost za porušení práv, je jeho role při provozování. Jestliţe provozovatel zná data, kontroluje je či se s nimi seznámil, hraje dle soudního dvora aktivní roli a tím pádem nese za porušení odpovědnost. Z odpovědí Soudního dvora Evropské unie na předběţné otázky je rovněţ důleţitá odpověď ve sporu Wintersteiger, kde dvůr uvedl, ţe soudní ţalobu lze podat i u národního soudu, přestoţe k porušení národní ochranné známky došlo v zahraničí. Pro rozhodnutí soudu bylo důleţité, ţe obyvatelé daného státu mají
52
moţnost zobrazit internetové stránky s doménou jiného státu, kde k porušení práv došlo, čímţ je moţné navození dojmu, ţe osoba porušující práva a majitel ochranné známky jsou jedna a tatáţ osoba. Pro porušení práv k ochranné známce je rovněţ důleţité určit, co lze povaţovat za její uţití. Existují dva druhy ochranných známek, a to ochranná známka v tradičním slova smyslu a poté proslulá ochranná známka. Pro uţití proslulé ochranné známky stačí, aby byla pouţita v obchodním styku. Pro uţití tradiční ochranné známky je důleţitá i kategorie zboţí či sluţby. O uţití v tomto případě lze mluvit v momentě, kdy se jedná o pouţití v obchodním styku a v kategorii totoţné, pro kterou je ochranná známka zapsána. Předkládaná práce je pouze základním pohledem do dané problematiky, rozhodně se nejedná o studii zahrnující všechny aspekty tohoto tématu. Ochranné známky v online prostředí prozatím nejsou zcela probádanou oblastí. Podle mého názoru však do budoucna bude tato oblast přitahovat více pozornosti, a to i kvůli trendu doby. Kaţdý soudní spor můţe v případech porušení známkového práva v online prostředí přinést nové poznatky oproti tradičním odvětvím práva. Pro další práci se například nabízí praktické uţití získaných poznatků, experimentální registrace klíčového slova, které je totoţné s ochrannou známkou do systému Google AdWords. Tato bakalářská práce by proto mohla být odrazovým můstkem pro další bádání.
53
13. Seznam použitých zdrojů 13.1.
Knihy a časopisy
1. BECK, Alexander. Google AdWords. 1. vyd. Překlad Jan Rozkošný. Praha: Grada, 2009, 232 s. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-247-2898-8. 2. BOHÁČEK, Martin a Jakub MENČL. Ochranné známky a klíčová slova ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie (2. část). Obchodněprávní revue. 2012, č. 1, s. 1. 3. DOMES, Martin. Google Adwords: jednoduše. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2012, 144 s. Naučte se za víkend (Computer Press). ISBN 978-80-251-3757-4. 4. HEATH, Christopher a Anselm KAMPERMAN SANDERS. Intellectual property liability of consumers, facilitators, and intermediaries. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2012, s. 10. ISBN 904114126-2. 5. HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s 353-371. ISBN 978-80-7400-417-9.
13.2.
Kvalifikační práce
1. KREN, Tomáš. Právní aspekty fenoménu Google. Brno, 2011. s. 21. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Matěj Myška. Dostupné z: https://theses.cz/id/ahds5j.
54
13.3.
Právní předpisy
1. Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014.[cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:32009R0207. 2. První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbliţují právní předpisy členských států o ochranných známkách. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-02-05]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31989L0104:CS:HTML. 3. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro sluţby informační společnosti. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-01-23]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31998L0048:CS:PDF. 4. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbliţují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-02-05]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:299:0025:0033:CS:PD F. 5. Zákon č. 441/2003 Sb., ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů. In: Zákony pro lidi.cz [online]. AION, CS 2010-2012 [cit. 2014-01-13]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003-441. 6. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Zákony pro lidi.cz [online]. AION, CS 2010-2014 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89. 7. Zákon č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých sluţbách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. ©2000-2013, Wolters Kluwer ČR [cit. 2014-01-28].
13.4.
Judikáty a stanoviska generálních advokátů
1. Stanovisko generálního advokáta Pedra Cruz Villalóna přednesené dne 16. února 2012 ve věci C-523/10. In: CURIA [právní informační systém]. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=119515&pa geIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=289555. 55
2. Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 23. března 2010, ve spojených věcech C-236/08 aţ C-238/08. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-01-02]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62008CJ0236:CS:HTML 3. Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. července 2011, ve věci C-324/09. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikaci Evropské unie, 2014. [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62009CJ0324:CS:PDF. 4. Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 19. dubna 2012, ve věci C-523/10. In: CURIA [právní informační systém]. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=9ea7d2dc30db9da b3905f8e7413eb190d09d441284b8.e34KaxiLc3qMb40Rch0SaxuNaNf0?text=& docid=121744&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1 &cid=131303. 5. Rozsudek Vrchního soudu Anglie a Walesu ze dne 21. 5. 2013 ve věci EWHC 1291 (Ch). In: British and Irish Legal Information Institute [online]. [cit. 201404-12]. Dostupné z: http://www.bailii.org/ew/cases/EWHC/Ch/2013/1291.html#para326.
13.5.
Elektronické zdroje
1. How are ads ranked? [cit. 2014-01-13]. Dostupné z: http://adwords.google.com/support/aw/bin/answer.py?hl=en&answer=6111. 2. Ochranné známky. Úřad průmyslového vlastnictví [online]. 2008 [cit. 2014-01-13]. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/prumyslovaprava/ochranne-znamky.html. 3. Nápověda pro vlastníky ochranných známek. Centrum zásad AdWords [online]. ©2014 Google [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: https://support.google.com/adwordspolicy/answer/2562124. 4. Zásady AdWords pro pouţívání ochranných známek. Centrum zásad AdWords [online]. ©2014 Google [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: https://support.google.com/adwordspolicy/answer/6118.
13.6.
Elektronické články
1. ALLARD, Katie. Case Update: Interflora wins long-running trademark battle against Marks & Spencer. Kingsley Napley [online]. © 2010 - 2014 Kingsley Napley LLP. [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.kingsleynapley.co.uk/news-and-events/blogs/regulatory-andprofessional-discipline-blog/case-update-interflora-wins-long-runningtrademark-battle-against-marks-and-spencer. 2. BURŠÍKOVÁ, Jana. Porušení práv z ochranných známek ze strany zadavatelů reklamy a inzerce v rámci tzv. sponzorovaných reklamních odkazů na Internetu. IP&IT BULLETIN [online]. © 2011 Havel, Holásek & Partners s.r.o. Říjen 56
2011, s. 5 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/ip_it_bulletin_cz_2011_10 .pdf. 3. CLARK, Birgit a Maximilian Schubert. Odysseus between Scylla and Charybdis? The ECJ rules in L’Ore´al v eBay. Journal of Intellectual Property Law & Practice [online]. 2011, vol. 6, no. 12, s. 5. [cit. 2014-04-16]. DOI: 10.1093/jiplp/jpr143. Dostupné z: http://jiplp.oxfordjournals.org/content/6/12/880.full?keytype=ref&ijkey=N7Jd7c gV5EwzpwO. 4. DOČEKAL, Daniel. Infografika: Kde Google vydělává peníze. JustIT.cz. [online]. 2014 [cit. 2014-01-23]. Dostupné z: http://www.justit.cz/wordpress/2011/07/19/infografika-kde-google-vydelavapenize/. 5. EBay wins L'Oreal UK court case. BBC News [online]. 2009 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/8064066.stm. 6. HUSOVEC, Martin. Hidden Gems of L'Oreal v. eBay. In: Huťko´s Technology Law Blog [online]. 7.11.2011 [cit. 2014-05-06]. Dostupné z: http://www.husovec.eu/2011/11/hidden-gems-of-loreal-v-ebay.html. 7. HUSOVEC, Martin. Z rozhodnutí Súdneho dvora Európskej únie: ... k inzercii na klúčové slová. Revue pre teóriu a prax v oblasti duševného vlastníctva [online]. 2011, č. 1 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://www.indprop.gov.sk/swift_data/source/pdf/casopis_dusevne_vlastnictvo/ DV_1_2011.pdf. 8. HUSOVEC, Martin. Zodpovednosť poskytovatela diskusného fóra za údajne difamačné príspevky tretích osob. Revue pro právo a technoligie [online]. 2012, roč. 3, č. 6 [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: http://revue.law.muni.cz/dokumenty/21141. 9. JAKOBSEN, Søren Sandfeld. Mobile Commerce and ISP Liability in the EU. International Journal of Law and Information Technology [online]. 2010, vol. 19, no. 1, s. 37. [cit. 17. 3. 2014]. DOI: 10.1093/ijlit/eaq012. Dostupné z: http://ijlit.oxfordjournals.org/content/19/1/29.full.pdf+html?sid=9d73da6f-b9324f0a-86de-140d639917de. 10. JYRKKIÖ, Lassi. 'But I Still Haven’t Found What I’m Looking For' – The ECJ and the Use of Competitor’s Trademark in Search Engine Keyword Advertising. Social Science Research Network [online]. 2011, č. 1, s. 20 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1847975. 11. KOHL, Uta. Google: the rise and rise of online intermediaries in the governance of the Internet and beyond (Part 2). International Journal of Law and Information Technology [online]. 2013, vol. 21, no. 2, s. 187-234. [cit. 2014-0205]. DOI: 10.1093/ijlit/eat004. Dostupné z: http://ijlit.oxfordjournals.org/content/21/2/187.full.pdf+html?sid=702de66d998a-425f-90cc-c0a543c55546.
57
12. MYŠKA, Matěj. Google AdWords Workshop: Na počátku bylo slovo. Revue pro právo a technologie [online]. 2011, roč. 2, č. 3, s. 4-5 [cit. 2014-02-06]. Dostupné z: http://revue.law.muni.cz/dokumenty/12793. 13. RIMMER, Matthew. ‘Breakfast at Tiffany’s’: EBay Inc., Trade Mark Law and Counterfeiting. Journal of Law, Information and Science [online]. 2011, vol. 23, no. 1, s. 23-31. [cit. 2014-03-18]. DOI: 10.5778/JLIS.2011.21.Rimmer.1. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1974274. 14. SCHUBERT, Maxmilian. ’Belle Literie’ – French Court Finds AdWords Not To Infringe TM-Rights & Acting As A ‘Neutral’ (Hosting) Provider. Austrotrabant's Blog [online]. 2011 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z: http://austrotrabant.wordpress.com/2011/02/08/french-court-finds-google-notliable-for-tm-infringement-and-acting-as-a-neutral-hosting-provider/. 15. SCHUBERT, Maximilian a Birgit Clark. ‘Wintersteiger’—Austrian Supreme Court refers jurisdiction question in AdWord cases to the ECJ. Journal of Intellectual Property Law & Practice [online]. 2011, vol. 6, no. 5, s. 1-3. [cit. 2014-04-14]. DOI: 10.1093/jiplp/jpr008. Dostupné z: http://jiplp.oxfordjournals.org/content/6/5/288.long. 16. SWENEY. Google wins Louis Vuitton trademark case. The Guardian [online]. 23. 3. 2010 [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/media/2010/mar/23/google-louis-vuitton-searchads. 17. VOGEL, Kimberly a Cindy MCCAFFREY. Google Launches Self-Service Advertising Program. News from Google [online]. 2010 [cit. 2014-01-23]. Dostupné z: http://googlepress.blogspot.cz/2000/10/google-launches-selfservice.html. 18. WECKSTROM, Katja G. Liability for Trademark Infringement for Internet Service Providers. Social Science Research Network [online]. 2010, s. 64 [cit. 2014-03-17]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1633389.
58
