online

online

www.knihovnice.cz/klicek/0810.pdf

Klíček ke knihám

3

Vážení čtenáři, přinášíme Vám druhé číslo elektronického časopisu o knihách a zveme Vás k počtení. Tentokrát jsme pro Vás připravili několik odhalení: reportáž z představení knihy odhalující průběh Mnichovské konference, recenzi knihy odhalující tabu okolo československé části Železné opony a v neposlední řadě se Vám poodhalí osobnost Vlastimila

Havět

recenze, 4

Vlastimil ježek rozhovor s osobností, 5 Večer v knihovně pozvánka na akci, 7 Matylda

recenze, 8

Mnichovský přízrak reportáž, 9 anotace, 10 Georges-Mark Benamou portrét, 10 Přísně tajné

recenze, 11

Ježka, nedávno odvolaného ředitele Národní knihovny. V uplynulých týdnech jsme kromě přípravy článků, které si můžete dále prohlédnout, také netrpělivě očekávali nějaké reakce na premiérové vydání. Můžeme sice poděkovat pouze pár sdílným čtenářům, kteří si zaslouženě vybrali jednu

z nabízených knižních odměn, ale přesto doufáme, že jste si rádi první Klíček ke knihám přečetli a rádi se k němu zase vracíte. Pokud Vás časopis zaujme a nejste ještě přihlášeni k jeho odběru, můžete tak učinit na stránkách www.knihovnice.cz. Vaše redakce

4

Klíček ke knihám

HAVĚŤ Francouzská autorka Claire Castillon (*1975) je poměrně nové jméno ve světě literatury. Začala vydávat v roce 2001 a kniha povídek „Havěť“ (orig. Insecte, 2006) je jejím premiérovým českým vydáním. Jedná se o soubor příběhů, které spojuje jednotný prvek, jímž je vztah matka – dcera. Neočekávejte ale žádné příběhy ve stylu Ireny Obermannové či Simony Monyové. V autorčině pojetí se jedná o dost neortodoxní pohled na často problematický vztah matky s dcerou. Už na přebalu nakladatel píše, že je to spíše pohled plný černého humoru, ale já osobně bych jej nazval téměř cynickým. Vyprávěné příběhy jsou mnohdy až kruté a moc náznaku humoru, byť černého, v nich nenaleznete. Nejblíže k němu má asi povídka „Má nejlepší přítelkyně“, která vypráví příběh matky hrající si na nejlepší přítelkyni své pubertální dcery. Tu také považuji za jednu z nejlepších z celé sbírky. Cynismus, až krutost povídek čtenář uvidí už v prvním příběhu s názvem „Řekla jsem jen jednu“. Ale i tato povídka o ženě, která je pro šťastné manželství schopna udělat všechno jen do určitých mezí, je celkem slabým „odvarem“ oproti povídce „Bunda a kozačky s kožešinkou“. To je opravdu krutý pohled dospívající dcery na vlastní matku umírající na rakovinu, klasický případ psychického násilí. Příběhem plným násilí, ale fyzického, je např. „Poprat se“. Nemůžeme říci, že by se vesměs jednalo o silně cynické povídky. Některé povídky, jako např. „Vroucně tě líbám“, se zabývají nejen otázkou problematických vztahů matky a dcery, ale otázkou problémů se stářím vůbec. Autorka ve svých dílech využívá stylu psaní

od

Claire Castillon

v ich formě a vyjadřuje se ve stylu charakteru a věku hrdinky. Tím jakoby zdůrazňovala emociální či morální propast mezi jednotlivými aktérkami příběhu. Jak už se píše na přebalu, je to pohled: „… do niterného světa nelítostných matek a nezdárných dcer.“ A nejen o tom. Všech devatenáct povídek je na stejné téma a přitom ale každá je naprosto jiná. Stylisticky nená-

ročné a neexperimentující příběhy přeložila Eva Kubešová, vydalo nakladatelství Motto, v původním obalu z prvního francouzského vydání nakladatelství Fayard. Stejně jako čtenáři na francouzském Amazonu i já knihu doporučuji, a to nejen matkám a dcerám. BoboKing

Klíček ke knihám

5

rozhovor s osobností Vlastimil Ježek

Jste pracovně vytížený člověk, najdete si chvíli na čtení knih? Čtu pořád. Knihy mám u vany, na nočním stolku, v pracovní tašce… i jinde. Čtení – kromě jiného – podporuje vizuální fantazie, také proto mu dávám přednost. Ze stejného důvodu mám raději rozhlas než televizi.

Osoba, o které jste v posledních měsících slyšeli velmi často. Nedávno odvolaný šéf Národní knihovny ČR, mimo jiné člen etického panelu České televize, řádný člen České komise pro UNESCO. Nyní kandidát na senátora ve volebním obvodu 24 – Vlastimil Ježek. Měl jste v dětství oblíbenou knihu, případně hrdinu, který pro Vás byl vzorem? Literárního hrdinu z dětství si nevybavuju – když pominu to, že jsem chtěl být chvíli Hloupým Honzou (ne kvůli princezně, ale lenošení na peci), chvíli hejkalem (abych se nebál v lese). Záhy jsem ale přilnul k Saturninovi a na tom se dodnes nezměnilo nic – pořad řeším, zda vzít koblihu a hodit nebo si to jen představovat.

Která kniha Vás v poslední době zaujala, a jaký je Váš oblíbený autor? Zaujme mne každá dobrá, bez ohledu na žánr. O špatných nemluvím, i ty většinou daly autorovi práci, jen je tiše nedočtené odkládám. Jsem v porotách Magnesie Litera a Ceny Josefa Škvoreckého – v těchto dnech jsem proto zaujat českými prózami nominovanými na posledně jmenované ocenění. Jejich tituly ale prozradit ještě nesmím. Sledujete knižní novinky? Podle čeho si vybíráte knihy? Snažím se, ale systematik poslední dobou nejsem, to by opravdu chtělo více času. Zdroje informací jsou různé – Knižní novinky vydávané Svazem českých knihkupců a nakladatelů, časopis Biblio, doporučení přátel, soukromé knihovny kamarádů, přírůstky do fondu Národní knihovny, návštěvy antikvariátů a knihkupectví… Zajímal by mne také Váš názor ohledně dětských čtenářů. Domníváte se, že děti v dnešní

době opravdu málo čtou, případně co může být příčinou? Obecně se to tvrdí, sám ten pocit nesdílím. Dětem doma čteme od útlého věku a nemyslím, že by je to nebavilo. Naopak – těší se, až si budou moci číst samy. Máte dvě malé děti, čtete jim před spaním? Pokud ano, které knihy jsou jejich oblíbené? Mám tři dcery. Nejstarší Markéta (18) už si vybírá sama, nejmladší Zuzanku (8 měsíců) to ještě nebere. Prostřední Klárka (6) je ale bez nadsázky knihožroutem, její preference se ale mění. Ze známých pohádek není asi žádná, kterou by dnes neznala prakticky nazpaměť. Co si myslíte o Harry Potterovi a jiných, v poslední době tak populárních, fantasy knihách? Osobně mám tento žánr rád, Ale Harryho bych do fantasy nezařadil. Potterovská sága je pohádka naší doby s fascinující obrazotvorností autorky, která se tak snadno stala předlohou filmového zpracování. Jen pozor na věk dítěte – z vlastní zkušenosti vím, že pro šestileté holčičky to ještě není. Ve 20 letech jste se stal vychovatelem mentálně retardovaných dětí. Jak jste tuto práci vnímal v tak mladém věku? Ovlivnilo Vás to nějak? Velmi. Ve dvaceti se mi uspořádal žebříček životních hodnot. Když denně pracujete s postiženými

Klíček ke knihám

dětmi, uvědomíte si, co je důležité a co ne. A stačilo často málo: třeba jen pád mimina z přebalovacího stolu, i když většinou jde o vrozené poškození. V polovině 90.tých let jste se angažoval v rekonstrukci kostela v obci Černíkovice. Jak jste se k této akci dostal? A jak vnímáte problém oprav historických památek v ČR? Do Černíkovic jezdím od čtrnácti let, tehdy tu rodiče koupili starou chalupu. Postupem doby jsem se spřátelil s místním farářem, skvělým dr. Haškem, a společně se starostou obce Duškem jsme přemýšleli, kdy vzít peníze na opravu krásného barokního kostelíka. Tak vznikl nápad uspořádat tři roky po sobě benefiční koncerty a z jejich výtěžku se pustit do oprav. Podařilo se, vystoupila tady pěkná řádka skvělých umělců včetně

Karla Gotta, na jehož podání Ave Maria se v Černíkovicích hned tak nezapomene. Jak vidíte budoucnost knihoven v elektronickém věku? A sdílíte s naší redakcí názor, že Internet není „zabiják“ knih, ale naopak může knihám i pomáhat? Internet knihy nezabije – stejně jako rozhlasové vysílání nezlikvidovalo živé koncerty ani divadlo nebo televize rozhlas. Internet je forma, ne obsah. Možná do jisté míry vytlačí papír, ale to není až tak důležité. Mnohem důležitější je, abychom nerezignovali na celoživotní vzdělávání a kulturnost. Bez těchto atributů vidím naši budoucnost černě. Na dění kolem nové budovy Národní knihovny se Vás v poslední době ptal asi každý... Nedá mi to a musím se zeptat

6

alespoň na to, kdo Vás svým postojem v tomto směru nejvíce zklamal? Pavel Bém a někteří členové KDU-ČSL, Klaus mne ničím nepřekvapil. A naopak kdo Vám svým postojem nejvíce potěšil? Knihovníci. Chovali se a chovají skvěle. Dokážete teď odhadnout, jestli, kde a kdy vznikne nová Národní knihovna, která je určitě potřeba? Postavena určitě bude, ale těžko se začne dříve, než po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Pro ODS knihovny prioritou nejsou. Plánovalo se i to, k čemu by bylo Klementinum využito po

7

Klíček ke knihám vystěhování Národní knihovny do nové budovy? Od začátku. Národní knihovna v Klementinu zůstane, nová budova má její kapacity rozšířit, nikoli nahradit. Podrobnosti najdete na www.klementinum.cz. Budete i přes své odvolání s Národní knihovnou v nějaké formě spolupracovat i nadále? Do konce roku určitě, ve věci nové budovy se hodlám angažovat i nadále, ať budu, kde budu.

Za první týden se v Knihobusu protočilo přes tisíc knížek, z toho mám radost. Podrobnosti o projektu, včetně „jízdního řádu“, najdete na www. vlastimiljezek.cz. Budete Národní knihovnu a knihy obecně podporovat i na půdě Senátu, pokud budete zvolen? Nepochybně. Knihovny jsou důležitou součástí obou mých priorit: kultury i vzdělávání.

událostem – co si myslíte o úrovni české politické scény, na kterou se chystáte vstoupit? To je bohužel nepublikovatelné. Co byste rád vzkázal našim čtenářům? Pokud jste přesvědčeni, že máte pravdu, nevzdávejte se. A nezapomeňte jít volit. Není to povinnost, ale důležitá výsada. Tereza, racer

Pokud přihlédnete i k nedávným

Kandidujete do Senátu jako nestraník, ovšem s podporou KDU-ČSL. Proč jste si vybral tuto stranu? Nevybral jsem ji, ona si vybrala mne, ačkoli to tak dnes možná nevypadá. Od poloviny září do poloviny října můžeme po republice potkat První Ježkův knihobus. Co Vás inspirovalo k tomuto projektu? První trasy má již za sebou, jak si knihobus v těchto chvílích vede?

Večer v knihovně

Pozvánka občanského sdružení Dobrá knížka Občanské sdružení Dobrá Knížka společně s Husovou knihovnou v Říčanech se připojuje k celostátnímu Týdnu knihoven, a to v pátek večer 10.října 2008 od 19:00 až 23:00 hodin s letošním mottem: „Knihovny – rodinné stříbro“ a rovněž k akci ČČČ – Česko čte Čapka. Pod názvem ,,Večer v knihovně“ zve Dobrá Knížka všechny čtenáře i nečtenáře do Husovy knihovny v Říčanech na setkání, kde budou kromě knihovníků přítomni také spisovatelé, vydavatelé, cestovatelé, umělci a další osobnosti s knihami úzce spojené.

Čtení úryvků z děl Karla Čapka přednesou studenti Základní školy Bezručova. Dalším lákadlem pro návštěvníky jsou autorská čtení a autogramiády Richarda Pachmana (Jak chutná bolest), Martina Rystona (Impresiva dechutaje), Mileny Pekárkové – Bohatové (Na mou duši do psích uší) a další… Strasti a slasti spojené s vydavatelstvím, o cestách, cestovatelství a přírodě přijede povyprávět fotografka Zuzana Samková. V průběhu večera je možná volná

prohlídka knihovny, i s výkladem.

na

přání

Zájemci si od 19:00 hodin mohou vybrat některé z určených knih a odnést si je zdarma domů a další akční nabídkou je i odpuštění pokut za pozdní vrácení půjčených knih. Během večera bude knihovnický provoz pokračovat, pro čtenáře s akčními výhodami. Návštěvníkům bude připraveno malé pohoštění místních labužníků. Iva Mračková

Klíček ke knihám

8

Matylda Roald Dahl Před měsícem jsme si od tohoto známého britského autora celá rodina vychutnali knihu pro děti „Jirkova zázračná medicína“, které nás opravdu nadchla. Podle mnohých odkazů na internetu všechny, které nadchl Jirka, určitě musí nadchnout taky Matylda. Jedná se o autorovu další dětskou, či spíše pro děti napsanou knihu, kterou vydal v roce 1988 jako „Matilda“. Pokud jste se už taky prokousali „Jirkovou zázračnou medicínou“ a byli jste „šokování“ jejím nevýchovným poselstvím, tak v případě „Matyldy“ se s takovými „nehezkými“ nápady nesetkáte. Nicméně musíme už předem varovat, že i zde popularitu knihy mezi dětmi celého světa vytváří hlavně vskutku nevšední a dosti netradiční námět.

sedící stále na bingu a brácha nudné ucho. A k tomu se jmenují Kazisvětovi.) Matylda je génius. Sama se naučila číst, psát a počítat, v pěti letech už měla načtenou celou anglickou klasiku a zpaměti umí v mžiku vypočítat téměř jakýkoliv matematický příklad. Odepsaná rodiči, protože nemiluje televizi, se na školním dvorku seznamuje se světem – jak v něm přežít a jak si přitom co nejméně natlouci nos. Ví, že jedinou její zbraní proti nepřátelům (tedy rodině a ředitelce), je pouze její intelekt. Na tom je založené jedno z kouzel celé knihy. Matylda je sympatická už tím, že Dahl ji vykreslil jako malou, drobnou, ale přesto čertovsky chytrou holčičku, která není žádný andílek, a ví jak si spravit náladu na potupení svých nepřátel.

Je to vyobrazení anglické školy, zde tedy konkrétně Drtičovy základní školy. Jak sám název nastiňuje, jedná se o velmi specifickou základku. Její zvláštností je paní ředitelka, slečna Kruťáková. Už podle volby jmen možná tušíte, o jakou paní ředitelku půjde, a jak to tedy v takové škole asi chodí. Do boje s touto britskou mistryní v hodu koulí se dá drobná holčička Matylda, naše hlavní hrdinka, která právě nastoupila do první třídy slečny Dobrotové. Matylda je sice malá a drobná dívenka, ale má jedno velké tajemství, které nikdo z její ignorantské rodiny nechce akceptovat (otec podvodný prodavač ojetin, matka platinová blondýna

Nebyl by to tedy Dahl, kdyby své nápady a myšlenky nedovedl až do absurdity. Vždyť krásně to v některém místě vysvětluje ředitelka Kruťáková, která tvrdí, že za své chování vůči dětem (které nazývá hromadou smetí či odpornými bradavicemi) ji nic nehrozí, protože postupuje ab absurdum. Nikdo z dospělých by přece nevěřil, že ředitelka vyhazuje děti z oken, že s nimi metá do dálky jako s koulí, že je věší za vlasy do vzduchu atd. Je to příběh, který je jakoby založen na pohádkových principech, jenž autor pouze převedl do modernějšího hábitu. Nemůžeme sice tvrdit, že má klasický pohádkový závěr, kdy by dobro zvítězilo a zlo by

bylo poraženo. Zde bych tvrdil, že dobro zvítězilo a zlo se jen odsunulo škodit o kousek dále. Autor vytvořil kouzelný a humorný, místy dojemný příběh, který mohou číst všichni čtenáři od 9-99 let. Na přitažlivosti příběhu má svůj podíl i překlad, který je stejně jako u knihy „Jirkova zázračná medicína“ výsledkem práce Jitky Herynkové. A stejně jako u „Jirky“ i zde dokonalý požitek z četby doplňují výborné ilustrace Quentina Blakea. Vydalo nakl. Euromedia - Knižní klub 2007. BoboKing

Klíček ke knihám

Mnichovský přízrak reportáž

Nedávná historie přitáhne na křty či diskuse zpravidla skupinku pamětníků, ale promítací sál Francouzského institutu praskal ve švech. Celých 5 minut před oficiálním začátkem akce si nebylo kam sednout, postával i autor, GeorgesMarc Benamou, francouzský novinář, scénárista a spisovatel. Ale to už jsem já, poznamenán šeptandou očekával, až silní muži prorazí cestu Václavu Havlovi a Miloši Formanovi. Ano, povedlo se několik tref do černého. Benamou, spolupracovník francouzských prezidentů Mitterranda a Sarkozyho, nezapomněl na utrpení při práci v archivu, kdy musel procházet paměti Édouarda Daladiéra, a napsal psychologický román o průběhu Mnichovské třináctihodinové konference. Forman s Havlem si povšimli díla, které nezůstane v Česku nereflektováno a Havel nechal knihu přeložit paní Tomanovou, svou osobní překladatelku. Knižní cit ukázalo nakladatelství Paseka, které již na Mnichovský přízrak vlastnilo autorská práva a získalo tak i překladatelku. Benamou v úvodu velkoryse připravené akce, mimo jiné hojně navštívené velvyslanci, poznamenal, že o Mnichovské dohodě se toho vlastně ví velmi málo. Proto prošel prameny a přetavil je v psychologický román – drama Daladiera, nesympatického, ale nejcharakter-

nějšího účastníka, který nevěří, že zachrání mír, ale nevěří ani v Československo. Ze čtených ukázek vysvítá, že kniha má silnou atmosféru, jak o tom také svědčí rozporuplné, až negativní přijetí knihy ve Francii, Itálii i Velké Británii, tedy všude tam, kde mají pomyslné mnichovské máslo na hlavě. Po hodině čtených ukázek, filmového dokumentu s Daladierem a připravených otázek došlo i na dotazy českých historiků a čtenářů v sále. I zde Benamou obstál bez ztráty kytičky. Takže závěr mohl obstarat poněkud cimrmanovský dotaz na Havlovy zážitky z „Mnichova“ (byly mu dva roky). Nepochybně vás překvapím tím, že si to pamatuji. Byl jsem odsunut rodiči z Čech na Moravu. Letěl letadlem k dědečkovi do Zlína, a to si zapamatoval. Prostě, když je dobře připravená kniha, nemůže se nic nepovést ani na diskusi k jejímu vydání. Jaromír Kopeček Kniha: http://www.paseka.cz/?produkt=705

Ukázka:

h t t p: // w w w. p a s e k a . c z / p h o t o s / 0 0 0 0 0 0 0 7 0 5 _ 2 0 0 8 0 919 0 41 2 32 N QHRCBOL.pdf

To je ona fotografie, která autora k sepsání spoluinspirovala: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Soubor:ConferenciaMunich.JPG

9

Klíček ke knihám

10

MNICHOVSKÝ PŘÍZRAK anotace

Mladá americká novinářka vyhledá v létě roku 1968 v ústraní žijícího bývalého francouzského premiéra Édouarda Daladiera, aby se po třiceti letech pokusila objasnit zákulisí mnichovské dohody, a navzdory počátečnímu odmítnutí nakonec získá svolení, aby pro svou práci využila politikův soukromý archiv i vzpomínky, s nimiž se jí rozhodne svěřit. Před čtenářovýma očima se tak začíná odvíjet strhující drama osudného zářijového dne roku 1938, doprovázené výstižnými psychologickými portréty jeho hlavních aktérů a popisy jejich konfrontací i společného úsilí dospět ke vzájemně přijatelné dohodě, jež má na úkor osamoceného a k jednání nepřipuštěného Československa „zachránit všeobecný mír“. Román současného francouzského prozaika a publicisty mistrně oživuje historickou událost, jež významně ovlivnila osud Československa i Evropy a stala se symbolem hanebné politiky ustupování agresi a porušování meziná-

rodního práva, a vedle fascinujícího čtenářského zážitku přináší i řadu podnětů k zamyšlení nad procesem utváření lidské paměti, nezřídka se snažící překrucováním skutečnosti uchránit člověka před tíhou vlastního svědomí. Filmovou verzi knihy připravuje ve spolupráci s Václavem Havlem režisér Miloš Forman. váz., 248 stran, cena 299 Kč ISBN 978-80-7185-929-1

Georges-Marc Benamou Georges-Marc Benamou (1957) působí jako novinář, scenárista a spisovatel. Je mj. autorem knih Přerušené paměti (1996) a Poslední Mitterrand (1997, 2005), vzešlých z rozhovorů s Françoisem Mitterrandem, jehož váleč-

nému působení se rovněž věnoval v díle Mladíku, vy nevíte, o čem to mluvíte (2001). V roce 2007 byl po zvolení Nicolase Sarkozyho francouzským prezidentem jmenován jeho kulturním a komunikačním poradcem.

Klíček ke knihám

Přísně

tajné

aneb utajená obrana železné opony Nakladatelství Mladá fronta vydalo lehkého i těžkého opevnění po jako svou 6 844. publikaci dílo roce 1945, jeho postupnou reaktiautorské trojice Martin Dubánek, vací a příklonem našeho armádJan Lakosil a Pavel Minařík ního velení k sovětské koncepci nazvané Utajená obrana železné opevnění, která nastartovala opony/ Československé opevnění proces prefabrikace a následného 1945 – 1964. Tvůrci nové knihy budování objektů z dílců. Pánové na 216 černobílých a 32 barevných Dubánek, Lakosil a Minařík se stranách otevřeli problematiku až pochopitelně věnují typologii do roku 2005 téměř tabuizovanou – objektů, jejich výzbroji a vybavení poválečné opevnění na jižní a jiho- a také posádkám, které v nich slouzápadní československé hranici, žily. Pozornost zasluhují popsané které bylo součástí tzv. železné válečné plány Československé opony. V uvedeném roce vstoupil lidové armády a rovněž zmínka v platnost zákon číslo 412/2005 o nerealizovaných zkouškách Sb., jenž paragrafem 22 konkrétní účinků jaderných zbraní. archivní materiály zbavil nálepky PŘÍSNĚ TAJNÉ. Tyto písemné Text se opírá o nejrůznější grafické prameny se tak staly přístupnými náčrty, mapy, dobové černobílé fotografie a také barevné pro badatele. přílohy, které i v méně poučeném Po roce 1989 se projevil nebývalý laikovi vyvolají názornou předzájem o předválečná českoslo- stavu, jak dobře jsme byli „chrávenská opevnění a jejich minulost, něni“ před nenadálým útokem ze pro spoustu lidí se „bunkrologie“ Západu. Fotografie i kresby idylicstala koníčkem, relaxační činností kých „seníků“ a „stodol“ v pohrai vášní, jíž obětovali a stále ještě ničí ukazují, že vůbec nesloužily obětují svou energii, volný čas zemědělské a lesní výrobě, nýbrž i peníze. V populárně naučných zajištění „čáry“ proti „rejdům i odborných periodikách nastala imperialistů“. Bylo by zajímavé invaze příspěvků o objektech, vědět, nakolik tato opatření odpos jejichž pomocí jsme v roce 1938 vídala krokům rakouské a zápaměli hájit svou nezávislost. Všichni doněmecké strany. Po roce 1989 víme, že se tak nestalo, ba že naopak opevnění na československo-zápatato opevnění využily koncem doněmeckých a rakouských hranidruhé světové války nacistické cích začala ztrácet na významu jednotky, čímž připravily postu- a armáda je v devadesátých letech pujícím spojeneckým vojákům postupně opouštěla. Některé nejednu horkou chvíli. O dalších objekty na Znojemsku však speciosudech železobetonových svědků ální jednotka ROTO udržovala minulosti však čtenář nenalezl v bojeschopném stavu ještě v roce v prakticky žádné publikaci 1996. Je zřejmé, že se vstupem podstatnější zmínky. Chcete znát Česka do Severoatlantické aliance důvod? Nemožnost dostat se jejich aktivní role skončila a že se k písemným pramenům, které jsou z nich v lepším případě staly muzepro historika velmi podstatné. ální kousky. Doufejme, že tentokrát už navždy. Výše vzpomínaný titul tedy představuje pověstnou první vlaštovku Z knihy zřetelně vyplývá, že ji ve zpracování donedávna zaká- napsali muži, pro které „bunkrozaného tématu. Zabývá se stavem logie“ představuje odborný zájem

11

i zanícení, bez něhož se žádný badatel neobejde. Zdařilou publikaci lze jednoznačně doporučit každému vyznavači novodobé a hlavně vojenské minulosti starého kontinentu. Údiv však může vzbudit formulace na straně 204: „Doufejme, že se do systematického archivního i terénního zkoumání zapojí více nadšenců …“ Zůstává tak nezodpovězenou otázkou, nakolik mohou systematický výzkum provádět diletanti, aniž bychom tomu slovu podsouvali jakýkoliv hanlivý příznak. Přání autorů totiž vystihuje neradostnou českou realitu, v níž vrcholní politici bez rozdílu stranické příslušnosti o palčivé potřebě vědeckého, tedy i historiografického výzkumu hlavně žvaní, jenže uvolnit potřebné finanční prostředky nemíní. A tak se musíme spoléhat na nadšence. Zaplaťpánbůh za ně… Tomáš Knopp regionální historik Topí Pigula šéfredaktor magazínu TravelFocus http://pigularium.blog.tyden.cz

Napište nám Máte nějaký nápad na to, o čem byste si v našem časopise rádi přečetli? Chcete nám sdělit, že jsme úplně vedle nebo snad máte v úmyslu utrousit několik pochvalných slov? Napište nám a podělte se s námi o své názory, budou-li zajímavé, otiskneme je v příštím čísle. Na sdílné čtenáře stále čekají knižní odměny – Mnichovský přízrak, o kterém jste se v tomto čísle dočetli, dále Pašeráci v oblacích, Rychlé lodě do pekel nebo Deník kastelána a další. Adresa pro Vaše e-maily [email protected].

je