Učitelství občanské výchovy pro 2. stupeň základních škol NAVAZUJÍCÍ MAGISTERSKÉ STUDIUM
!
STÁTNÍ ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA OBČANSKÁ VÝCHOVA S DIDAKTIKOU (KSV/QZZM)
!
Průběh státní závěrečné zkoušky: Státní závěrečná zkouška má dvě části: 1. Společenské vědy 2. Občanská výchova s didaktikou V každé části student/ka odpovídá na 1 otázku, kterou volí náhodným výběrem z okruhů, které jsou pro každou část stanoveny (viz další text). Státní zkouška je ústní, trvá celkem třicet minut, stejný časový úsek má student/ka na přípravu odpovědí.
!
1. ČÁST SPOLEČENSKÉ VĚDY (okruhy) 1) Iracionalistická linie ve filosofii 19. století. 2) Scientistická linie ve filosofii 19. století. 3) Filosofické směry 20. století a jejich charakteristika. 4) Postmodernismus ve filosofii. 5) Hlavní etapy a významné osobnosti v dějinách českého filosofického myšlení. 6) Buddhizmus. 7) Hinduizmus, taoizmus a konfucianizmus. 8) Židovství. 9) Křesťanství. 10) Islám. 11) Soudobé trendy v žurnalistice: důsledky digitalizace, hypermediální, multimediální a interaktivní žurnalistika, občanská žurnalistika, Web 2.0, blogosféra, mikroblogování, interaktivní dokumentarismus, nová a sociální média, virtuální světy, digitální dovednosti, krize novinářské kredibility a deprofesionalizace novinářské profese, digitální propast, informační přesycení, konec tištěných médií atd. 12) Děti, mládež a média: základní charakteristiky (čas strávený s médií a komunikačními technologiemi; způsoby používání; role jednotlivých médií v životě dětí a mládeže, rozdíly dle pohlaví, věku a vzdělání; mediální produkce zaměřená na dětské publikum; "stará" a "nová" média v životě dětí a mládeže; on-line generace, digitální domorodci, kultura participace atd.) 13) Problematické aspekty užívání médií dětmi a mládeží (násilí a média: výzkumy účinků mediálního násilí na dětské recipienty; reklama a komerční charakter mediální kultury; rizika života v kyberprostoru: kyberšikana, kyberstalking, kybergrooming, sexting, netholismus aj. Regulace médií ve vztahu k dětem a mládeži). 14) Mediální výchova a mediální gramotnost: východiska, přístupy, principy, metody, cíle, problémy. 15) Mediální výchova v České republice a v systému českého školství. .1
16) Současná česká sociologie: klíčová pracoviště, monografie, periodika. 17) Současné česká sociologie: klíčové osobnosti. 18) Současná česká sociologie: klíčová badatelská témata, kterým se čeští sociologové věnují od 90. let 20. století. 19) Česká společnost očima českých sociologů: hlavní témata, problémy, trendy a tendence ve vývoji české společnosti po roce 1989. 20) Česká sociologie před rokem 1989: základní charakteristika stavu a vývoje disciplíny. 21) Současná demokracie – přímá, zastupitelská – prezidentská, poloprezidentská, parlamentní. 22) Spojené státy americké, Francie – ústavní systémy, dělba moci, stranický systém 23) Velká Británie, Itálie – ústavní systémy, dělba moci, stranický systém. 24) Kancléřský model Spolkové republiky Německo – ústavní systém, dělba moci, stranický systém. 25) Švýcarsko - ústavní systém, dělba moci, stranický systém. 26) Vznik politické ekonomie jako vědecké disciplíny a hlavní vývojová charakteristika ekonomického myšlení do konce 19. století (Adam Smith, David, Ricardo, John Stuart Mill, Karel Marx, Eugen von Böhm Bawerk, Vilfredo Pareto, Alfred Marschall) a jeho význam. 27) Keynesiánství a neokeynesiánství jako směry v ekonomickém myšlení a hospodářské politice 20. století. (New Deal; John Maynard Keynes, Paul Anthony Samuelson) a jejich význam. 28) Monetarismus jako alternativní směr liberálního (neoliberálního) ekonomického myšlení i hospodářské politiky ve druhé polovině 20. století (Milton Friedman) a jeho význam. 29) Neoliberalismus (libertarianismus) jako směr ekonomického myšlení i hospodářské politiky v globalizovaném světě od 80. let minulého století do současnosti (August Fridrich von Hayek) a jeho význam. 30) Ekonomické myšlení v etapě současné globalizace (Amartya Sen, Paul Krugman, Joseph Stiglitz) a hlavní problémy soudobé hospodářské politiky.
!
Povinná literatura: - Aktuální výsledky a zprávy z výzkumů EU Kids Online; aktuální vydání výzkumné studie britského Ofcomu Children and Parents: Media Use and Attitudes Report nebo aktuální vydání výzkumné studie Jugend, Information, (Multi-)Media (JIM-Studie). Basisstudie zum Medienumgang 12- bis 19-Jähriger in Deutschland. - Dvořáková, v.; kol.: Základní modely demokratických systémů. Komparace politických systémů. Vysoká škola ekonomická v Praze 2008. - Eliade, Mircea, Dějiny náboženského myšlení, II. Praha 1996. - Halík, Tomáš, Prolínání světů. Ze života světových náboženství. Praha 2006. - Hloušek, V; Kopeček, L; Šedo, J.: Politické systémy. Barrister & Principal. Brno 2011. - Karlík, L.: Nejen o monetarismu. Iluze a realita. Praha 1998. - Kvaček, Robert, České dějiny 2. (1792-1992), Praha 2002. - Kohák, Erazim (ed.). Hledání české filosofie. Praha: FILOSOFIA, 2012, 358 s. ISBN 978-80-7007-388-9 (vybrané kapitoly) - Krugman, P.: Návrat ekonomické krize, Vyšehrad 2009.
.2
- Loužilová, Olga. Stručný přehled dějin českého filozofického myšlení od poloviny 14. století do počátku 20. století. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1985.
- Kropáček, Luboš, Duchovní cesty islámu, Praha 2011. - Lyotard, Jean-Francois. O postmodernismu : postmoderno vysvětlované dětem : -
!
postmoderní situace. Praha: Filozofický ústav Akademie věd České republiky, 1993, 206 s. ISBN 80-7007-047-1 Machonin, P.: Česká společnost a sociologické poznání. Praha: ISV 2005. Mičienka, M., Jirák, J. a kol.: Základy mediální výchovy. Praha: Portál 2007. Nálevka, Vladimír, Světová politika ve 20. století. I. a II díl. Praha 2000. Nešpor, Z. R. a kol.: Slovník českých sociologů. Praha: Academia 2013. Osvaldová, B., Tejkalová, A.: Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky. Praha: Karolinum 2009. Pánek, Jaroslav, Tůma, Oldřich a kol., Dějiny českých zemí, Praha 2008. Pressman, S.: Encyklopedie nejvýznamnějších ekonomů. Barister & Principal 2005. Říchová, B a kol.: Komparace politických systémů - Západoevropské politické systémy. Vysoká škola ekonomická v Praze. 2009. Störig, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007, 653 s. ISBN 978-80-7195-206-0 Sociologický časopis, zejména ročník 38 (2002), č. 1-2. Švihlíková, I.: Globalizace a krize, Grimmus 2010 Tuček, M. a kol.: Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha: Slon 2003. Zouhar, Jan. Dějiny českého filozofického myšlení do roku 1968: stručný přehled. Brno : ACADEMICUS, 2008, 155 s. ISBN 978-80-87192-02-3
2. ČÁST OBČANSKÁ VÝCHOVA S DIDAKTIKOU (okruhy) 1. Vzdělávací obor Výchova k občanství podle RVP ZV a Národního programu rozvoje vzdělávání v ČR. Význam, cíle a úkoly Výchovy k občanství. Interdisciplinární charakter vzdělávacího oboru. 2. Platné vzdělávací programy (Vzdělávací program Základní škola, Národní škola a Obecná škola). Obsahová náplň vyučovacího předmětu: Člověk ve společnosti; Člověk jako jedinec; Člověk, stát a hospodářství; Člověk, stát a právo; Mezinárodní vztahy, globální svět. Mezipředmětové vztahy. 3. Vznik a vývoj výchovy k občanství (nejvýznamnější tendence a události). Současný stav v ČR a ve vybraných státech EU. 4. Společenský význam výchovy k občanství. Výchova k občanství ve vzdělávání 21. století. 5. Školní vzdělávací program (ŠVP) a jeho tvorba. Návaznost vzdělávací oblasti Člověk a společnost na vzdělávací oblast 1. stupně Člověk a jeho svět. Výchova k občanství a dějepis. 6. Učebnice a další učební pomůcky v hodinách občanské výchovy (učebnice s aktuální doložkou MŠMT, odborné práce/monografie, odborné časopisy, odkazy na užitečné webové stránky, významné projekty, další doporučené texty a pomůcky). 7. Osobnost učitele občanské výchovy a jeho kompetence. Příprava učitelů, kvalifikační růst a problematika praxe. Evaluace práce učitele. Osobnost žáka. Klima školní třídy. 8. Výzkum profesní identity učitele občanské výchovy. Role učitelů při vzdělávání k aktivnímu demokratickému občanství. Paradoxy v teorii a praxi Výchovy k občanství.
.3
9. Příprava učitele občanské výchovy na výuku. Didaktická analýza tematického celku a příprava na vyučovací hodinu. Formulace cílů a tvorba motivace. 10. Organizační formy výuky. Fáze výuky. Didaktické zásady uplatňované v hodinách občanské výchovy. 11. Hodnocení žáků. Definice, funkce a typy hodnocení. Aktuální problémy školního hodnocení. Doporučení pro praxi. 12. Výukové metody klasické, aktivizující, komplexní a jejich místo v hodinách občanské výchovy. Rozbor vybraných efektivních výukových metod. 13. Klíčové kompetence výchovy k občanství (popis a metody rozvoje): kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, komunikativní kompetence, kompetence sociální a personální, občanská kompetence a kompetence pracovní. 14. Průřezová témata ve výchově k občanství: Osobnostní a sociální výchova. Výchova demokratického občana. Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Charakteristika, doporučené očekávané výstupy a texty. 15. Průřezová témata ve výchově k občanství: Multikulturní výchova. Environmentální výchova. Mediální výchova. Charakteristika, doporučené očekávané výstupy a texty. 16. Pedagogická komunikace a interakce ve výuce občanské výchovy. Vymezení pojmů, funkce, typy a pravidla pedagogické komunikace a interakce a zpětná vazba. 17. Oborová didaktika Výchovy k občanství (Občanské výchovy). Inovace v oborové didaktice občanského a společenskovědního obsahu. Inovace v praxi. 18. Aktuální problémy Výchovy k občanství / Občanské výchovy (aktuální úpravy RVP ZV, doplňující vzdělávací obor Etická výchova atd.). Výchova k občanství v praxi.
!
Povinná literatura: - Piťha, P. a kol.: Úvod do výchovy k občanství. Praha: Orbis, 1992; nebo Učitelé, společnost a výchova. Praha: Karolinum, 1999. - Staněk, A.: Výchova k občanství a evropanství. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007; nebo Staněk, A., Mezihorák, F. (eds.): Výchova k občanství v 21. století. Praha: SPHV, 2008. - Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (aktuální verze platná od 1. 9. 2013) učebnice s aktuální doložkou MŠMT
!
Doporučená literatura: - Bílý, J.: Výchova k občanství pro základní školy. Fortuna: Praha, 1995. - Činčera, J. et al.: Hry a výchova k občanské společnosti. Praha: BEZK, 2005. - Dytrtová, R., Krhutová, M.: Učitel: příprava na profesi. Praha: Grada, 2009. - Dostálová, R.: Civitas. Text pro učitele občanské výchovy, občanské nauky a základů společenských věd. Praha: ISV, 2001. - Fischer, R.: Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál, 2004. - Hořejšová, M.: Didaktika občanské nauky a základů společenských věd. Praha: Naše vojsko, 1994. - Hrachovcová, M., Staněk, A. (eds.): Občanská výchova v globalizující se společnosti. Olomouc: UP, 2002. - Jirásková, V.: Občan v demokratické společnosti. Praha: Slon, 1999. - Kalhous, Z., Obst, O.: Školní didaktika. Praha: Portál, 2009; nebo Didaktika sekundární školy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. - Klíčové kompetence v základním vzdělávání. Praha: VÚP, 2007.
.4
- Kotrba, T., Lacina, L.: Aktivizační metody ve výuce: příručka moderního pedagoga. Brno: Barrister§Principal, 2011. - Krákora, P. et al.: Multikulturalita a výchova k občanství ve středoevropském kontextu. Praha: Epocha, 2011. Krykorková, H., Váňová, R. a kol.: Učitel v současné škole. Praha: FF UK, 2010. - Kyriacou, Ch.: Klíčové dovednosti učitele. Praha: Portál, 2008. - Labischová, D., Labisch, M.: Metodika výuky občanské výchovy na 2. stupni základních škol z pohledu pedagogické praxe. Náměty pro začínající učitele. Ostrava: OU, 2010. - Maňák, J., Švec, V.: Výukové metody. Brno: Paido, 2003. - Mojžíšek, L.: Vyučovací metody. Praha: SPN, 1988. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha. Praha: Tauris, 2001. - Ondráčková, J.: Výchova k občanství: manuál pro učitele občanské výchovy na druhém stupni základní školy a v nižších ročnících víceletých gymnázií. Praha: Fortuna, 1999. - Pasch, M. et al.: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 2005. - Procházková, I., Raabová, E.: Výchova k občanství a demokracii: ukázky úloh pro výuku občanské výchovy. Praha: ÚIV, 2001. - Petty, G.: Moderní vyučování. Vyd. 6. Praha: Portál, 2013. - Piaget, J., Inhelder, J. a B.: Psychologie dítěte. Vyd. 5. Praha: Portál, 2010. - Pešková, J. a kol.: Základy společenských věd I-IV. Praha: Eurolex, 2005. - Průcha, J.: Moderní pedagogika. ¨Praha: Portál, 2013. - Průcha, J.: Multikulturní výchova: příručka (nejen) pro učitele. Praha: Triton, 2011. - Silberman, M.: 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování: osvědčené způsoby efektivního vyučování. Praha: Portál, 1997. - Sokol, J., Jirásková, V., Mičienka, M.: Občanské minimum. Praha: Tauris, 2002. - Solfronk, J.: Organizační formy vyučování. Praha: Karolinum, 1994. učebnice s aktuální doložkou MŠMT, Vzdělávací program Občanská škola, Vzdělávací program Obecná škola, Vzdělávací program Základní škola - Zbudilová, H., Pavličíková, H.: Výchova k občanství v praxi (náměty pro praktikující studenty občanské výchovy). Č. Budějovice: JU, 2013.
!
Student předloží tyto podklady: 1. Pedagogický deník z průběžné pedagogické praxe (vedený podle pokynů didaktika KSV PF JU), kopii Záznamu o pedagogické praxi 2. Záznamy ze souvislé pedagogické praxe (popř. Asistentské praxe), kopii Hodnocení souvislé pedagogické praxe (popř. asistentské praxe) 3. Studentem vybrané odučené přípravy na vyučování včetně pracovních listů (z průběžné pedagogické praxe a souvislé pedagogické praxe)
.5
