Ot1
1.1.1 Grafika Umělecká grafika (z řečtiny: grafios = psát) – též volná grafika, označuje poměrně rozsáhlý soubor uměleckých technik, které vycházejí z ručně realizovaných postupů blízkých tisku (lept, suchá jehla, linoryt, serigrafie…). V umělecké grafice hraje zásadní roli osobní umělecká výpověď umělce. Užité umění – druh umění, v němž se kombinuje estetická kvalita s užitnou hodnotou (použitelností předmětu). Design – obecně vzhled. Průmyslový design – designérství – druh užitého umění, navrhování vzhledu libovolných výrobků. Kromě estetických kvalit přihlíží i k použitelnosti (ergonomii), ekonomickým požadavkům, technickým požadavkům výroby, zohledňuje požadavky uživatelů, módní trendy atd. Zahrnuje návrh barev, tvarů, materiálů, rozmístění ovládacích prvků a podobně. Užitá grafika – grafický design, je oblast užitého umění, zaměřená na navrhování vzhledu tištěných materiálů – knih a knižních ilustrací, plakátů, známek, listin, propagačních materiálů a podobně (zahrnuje knižní grafiku, reklamní grafiku, informační grafiku apod.). Reprodukční grafik – slovo reprodukce označuje násobení a množení. Jde o grafiky připravující podklady pro mnohonásobné publikování = pro tisk. Mnohá odvětví užitého umění, včetně přípravy návrhů k tisku, jsou dnes ve velké míře realizována pomocí počítačového zpracování – počítačové grafiky.
1.1.2 Média Médium = obecně prostředek přenosu, v komunikaci tedy prostředek přenosu informace (sdělení). Může být chápáno obecně – například zvuk, obraz, nebo konkrétněji: mluvená řeč, psaný text, tištěný text, datový tok, gestikulace a podobně. Může též označovat technickou podobu přenosu – papír, internet, rozhlas. Masmédia – média pro oslovení velkého množství jedinců (masová komunikace). Především noviny, časopisy, knihy, televize, rozhlas. Dnes i internet, a dále některé formy reklamy (billboardy, plakáty apod.). Základním médiem, na které se zaměřují reprodukční grafici, jsou různé tištěné výrobky. V současnosti se do práce reprodukčních grafiků prolínají i prvky a vlivy jiných způsobů předávání informací, jako je elektronická distribuce, internet….
1
1.1.3 Reklama Reklama – (propagace, advertising) obecně soubor všech prostředků, které mají u osoby nebo více osob vyvolat určité chování (politická reklama = propaganda). Obvykle je účelem zvyšovat poptávku po výrobcích nebo službách. Nesmírně rozsáhlá oblast. Využívá tisk, ale i mnoho jiných postupů a technologií. Široké možnosti uplatnění pro grafiky. Reklama úzce souvisí s marketingem (angl. market = trh, obchod) což je zjednodušeně „dělání“ obchodu, v současnosti má ale širší význam, včetně například zásahů do návrhu nových výrobků podle poptávky a podobně. Reklamu lze rovněž rozdělit na spotřebitelskou – která je zaměřena na jednotlivce (je obvykle více emotivní a vizuální) a obchodní která se zaměřuje na reklamu firmy vůči firmě (obsahuje obvykle více faktických informací). Obecně je vždy při návrhu reklamy nutno přihlížet k cílové skupině, na kterou je reklama zaměřena. Mnoho výrobků nebo služeb je propagováno formou marketingových kampaní, které procházejí napříč různými formami médií (cross media publishing). Návrh vizuální části takové kampaně, která je obvykle jednotná pro všechny použité prostředky tzv. „vizuálu“ se značně liší od běžné přípravy tiskoviny. Mnoho reklamních agentur se zaměřuje na signmaking což je obecně vizuální reklama. Tato výroba shrnuje tisk (billboardy, cedule apod.) i další postupy (neony, stojany, polepy aut, ryté štítky, smaltované cedule, vyřezávané postavy, návrhy prostor) a v mnoha případech má úzký vztah i k aranžérství. Reklama dnes ovšem nepředstavuje pouze propagování konkrétních výrobků ale budování celkového „dojmu“ firmy. Většina významných firem se dnes prezentuje jednotnou podnikovou identitou (corporate identity [koporit aidentity, angl.]) která zahrnuje kromě jiného i jednotný vizuální styl (corporate design). Ten představuje především logo firmy ale rovněž firemní písma, barvy, uspořádání tiskovin, někdy i oblečení a výzdobu budov (např. MacDonald). Většina zásad podnikového stylu bývá shrnuta v grafickém manuálu, který má obvykle podobu brožury.
1.1.4 Polygrafie = průmyslový obor zabývající se tiskem, případně různou formou kopírování a množení. Poly = mnoho; grafios = psát; polygrafie = „mnohopsaní“ (řečtina) Tisk (angl. press, print, německy = druck) je jeden ze způsobů reprodukce textu a obrazu. Používá se tisková barva (případně inkoust, toner, nebo jiná látka) která se selektivně nanáší na potiskovaný materiál. (Selektivně = jen tam kde má být něco vytištěno☺.) Tisk zahrnuje obrovské množství různých technologií, konstrukcí strojů a velikostí od nejmenších tiskárniček po ty největší tiskové stroje.
2
Tiskové techniky: Množství různých způsobů tisku pro různé účely: Knihtisk, flexotisk, ofset, hlubotisk, tampónový tisk, sítotisk, ink-jet (tryskový tisk), laserový tisk a mnohé další.
1.1.5 Klasické a digitální postupy v polygrafii Základním požadavkem většiny tiskových technik je tisková forma – „razítko“, na které se opakovaně nanáší tisková barva a které se otiskuje na materiál. Existuje několik značně odlišných typů tiskových forem. Tiskové technologie, které používají tiskovou formu, se označují jako klasické (též analogové) a stále je pomocí nich vyráběna naprostá většina polygrafických výrobků. Některé tiskové technologie tiskovou formu nepotřebují – tyto postupy tisku označujeme obecně jak digitální. Tisknou například tak že barvu na potiskovaný materiál rozstřikují tryskou = tryskový = ink-jet tisk. Do této kategorie patří běžné domácí počítačové tiskárny, ale i velké digitální tiskové stroje určené k profesionálnímu tisku na podobných principech (v podstatě jde o „zvětšené počítačové tiskárny“).
Digitální tiskový stroj – jeden z mnoha možných typů
1.1.6 Technologický postup polygrafické výroby Dříve byla polygrafická výroba členěna do základních čtyř fází. 0 fáze – technologická příprava; 1 fáze – zhotovení tiskové formy; 2 fáze – vlastní tisk; 3 fáze – dokončovací zpracování. Dnes se upřednostňuje dělení do tří hlavních oblastí: •
Prepress = předtisková příprava = veškerá příprava před tiskem, návrh a jeho zpracování. Končí zhotovením tiskové formy pro klasický tisk, nebo odesláním souborů na tisk pro digitální tisk.
3
•
Press = tisk (též sjíždění zakázky, sjíždění nákladu). U klasických tiskových technik se tisková forma znovu a znovu otiskuje na materiál. Končí vytištěním požadovaného množství (nákladu) potištěného materiálu, který však dosud není upraven do podoby výsledného výrobku.
•
Postpress = dokončovací zpracování = zpracování potištěného materiálu do konečné podoby, řezání, skládání, zhotovení vazby apod. Vzniká finální výrobek. Následuje balení a expedice výrobku k zákazníkovi.
1.1.7 Tištěné výrobky Rozdělení: 1) Klasické polygrafické výrobky - tiskoviny a) periodické tiskoviny, b) neperiodické tiskoviny, c) ostatní tiskoviny. 2) Ostatní výrobky zhotovené tiskem Za klasické produkty polygrafie považujeme výrobky vytištěné obvykle na papíře, jejichž hlavním účelem bývá předávání informace (knihy, časopisy, oznámení, plakáty, kalendáře atd.). Periodické a neperiodické tiskoviny se často vyznačují vazbou (spojením několika listů papíru) a můžeme je rovněž souhrnně označovat jako publikace (lat. publicate – učinit přístupným, uveřejnit, vydat). Ostatní výrobky zhotovené tiskem – např.: Obaly – kromě předání informace zákazníkovy navíc chrání zboží. Potištěný textil (trička, látka). Potištěné reklamní předměty. Tištěné spoje. Značky. A další. 4
Počet zhotovených kusů – (například množství vytištěných novin) označujeme jako náklad.
1.1.8 Periodické tiskoviny (Periodika, periodické publikace.) Tiskoviny vycházející pravidelně po určitém časovém období. Zadavatelem tisku periodických tiskovin je vydavatelství. Evidenci periodického tisku v ČR vede Ministerstvo kultury. Povinnosti a práva vydavatele stanový „tiskový zákon“. Neprodané výtisky (například ze stánkového prodeje novin) se někdy vrací vydavatelství (nebo nakladatelství) jako tzv. remitenda – nejčastěji u novin a časopisů (omezeně u knih). Vydavatelství obvykle zajišťuje vydávání několika odlišných titulů. Součástí vydavatelství jsou samostatné redakce jednotlivých titulů. Jeden novinový nebo časopisecký titul může být dále vydáván v několika verzích pro různé oblasti (regionální vydání), jazykových verzích (mutacích), ale i verzích s různým rozsahem (Level = MiniLevel). Periodická tiskovina může být doplněna suplementy – doplňky (vkládané přílohy). Někdy se používá stejný suplement do několika různých periodik, např. TV Magazín. Základní rozdělení periodických tiskovin – podle periodicity: a) deníky a večerníky (Mladá Fronta, Večerní Praha) b) týdeníky (Květy, Ring, Reflex) c) čtrnáctideníky (Computer) d) měsíčníky (100+1 zahraniční zajímavost, Svět tisku) Ročenky – mají obvykle charakter knihy, zařazení mezi periodické tiskoviny je sporné (podle starší normy musí periodická publikace vycházet minimálně dvakrát do roka.)
1.1.9 Neperiodické tiskoviny (neperiodické publikace) Vychází jednorázově (nikoli pravidelně). Typickým představitelem jsou knihy. Obdobou vydavatelství pro vydávání knih jsou nakladatelství. Podobně jako v případě vydavatelství – povinnosti a práva nakladatele určuje zákon o neperiodických publikacích (viz dále). Nakladatelství často vytvářejí soubory publikací, které se vyznačují určitými společnými znaky, vnějšími a vnitřními, tj. obdobným žánrovým zaměřením, tematikou, jednotnou grafickou úpravou, logem apod. – edice (také: řada, ediční řada, série, klub, knižnice či knihovna). [Z lat. editio – porod dítěte, vydání knihy.] 5
Obvyklá je knižní úprava: a) Některá varianta klasické pevné vazby (s pevnými deskami, vazby V7, V8, V9) b) Měkká vazba = paperback, brožura, brožované vydání (měkká obálka, vazby V4, V5) c) Leporela = skládanky (dětské knihy, vazba V6) d) Výjimečně jiné zpracování, například kroužková vazba (manuály), vazba V3 (šitá zboku – skripta) apod. Základní rozdělení: a) Knihy b) Speciální publikace (též označované jako merkantilní publikace) – telefonní seznamy, jízdní řády, ceníky, katalogy, skripta, manuály (vazbou a rozsahem se podobají knihám, ale mají zvláštní obsah obchodního nebo informačního typu).
1.1.10
Ostatní tiskoviny
Velké množství značně odlišných tiskovin. Obvykle nemají vazbu. U některých se k tisku používají speciální technologie v jiných oblastech polygrafie nepoužívané (např. bezpečnostní prvky cenin). Například: •
Akcidenční (příležitostné) tiskoviny – osobní a společenské (pozvánky, vizitky, oznámení, blahopřání, parte, plakáty…). Do jisté míry se prolínají s menkartilními a reklamními tiskovinami.
•
Merkantilie – obchodní tiskoviny (merkant = obchod, trh), hospodářské tiskoviny (smlouvy, tiskopisy), někdy rozšířeně i reklamní tiskoviny.
•
Reklamní tiskoviny – plakáty, letáky, billboardy, atd…
•
Variabilní tiskoviny – každý výtisk jiný, s obsahem pro konkrétní osobu nebo firmu (reklama, ale i například složenky, výpisy z účtů a podobně). o Personalizované tiskoviny – často míněno totéž co variabilní, někdy označení podskupiny variabilních tiskovin, u nichž se mění pouze text. o „Customizované“ (customer = zákazník), se někdy označují variabilní tiskoviny kde je podle údajů o příjemci měněna i grafika. o Direct-mailing = cíleně rozesílaná reklama konkrétním osobám, řešená obvykle pomocí variabilních tiskovin (dnes ovšem i elektronickou cestou). o Transakční tiskoviny – variabilní tiskoviny ekonomického a obchodního charakteru – zmíněné složenky, výpisy z účtů a podobně. (Transpromo = kombinace transakční tiskoviny s reklamou).
6
•
Ceniny (bankovky, šeky, akcie, cestovní doklady, známky a kolky).
•
Dokumenty (průkazy, vysvědčení, diplomy).
•
Mapy (= kartografie).
•
Hudebniny (noty).
•
Tiskoviny s přenosem – zažehlovací obtisky, vodou přenášené obtisky.
•
Další speciální tiskoviny – hrací karty, kalendáře, losy, volební lístky, jízdní řády…
•
Adjustační tiskoviny (slouží k označení druhu a ceny výrobků – etikety, visačky, nálepky… leží na přechodu mezi tiskovinou a obalem).
•
Velkoformát – rozměrné tisky (billboardy, magaboardy), tištěn naráz, nebo po částech („tailech“).
1.1.11
Ostatní výrobky zhotovené tiskem
Speciální tiskové technologie a postupy. V některých případech tisk integrován do výrobní linky – spolu s dalšími kroky vedoucími ke zhotovení výrobku. Některé oblasti této výroby se označují jako technický tisk (elektronika, součástky atd…), protože tisk nemá estetický, ale funkční význam. Tyto typy tisku dnes již nelze v žádném případě zanedbávat - jde o velice perspektivní oblast. •
obaly – specifická skupina se zvláštními nároky (kartónové krabice, sáčky, přímo potištěné láhve…)
•
textil – kusový (např. trička), nebo metrový (látka)
•
reklamní předměty (tužky, hrnečky, klíčenky)
•
informace na součástkách a zařízeních (ovládací panely, klávesnice PC apod.)
•
elektronika (tištěné spoje, elektronika tištěná vodivou barvou např. čipové karty)
•
informační tabule, dopravní značky
7
1.1.12
Počítačová grafika
Zasahuje dnes částečně snad do všech oborů lidské činnosti. Je též základem navrhování a předtiskové přípravy tiskovin. Z hlediska technického (způsobu jakým je v počítači obrázek, stránka, animace „zaznamenána“ = definována) se grafika nejčastěji dělí na vektorovou a rastrovou (ne zcela přesně bitmapovou). Dnes jde velice často o kombinaci, jeden obraz (stránka, animace) obsahuje prvky obou typů. Rozdělení podle prostorovosti: 2D počítačová grafika – grafika v ploše, nemá rozměr do hloubky, typické například při návrhu tiskoviny. 3D počítačová grafika – (3D modelování) objekty se třemi rozměry, tj. šířka, výška a hloubka. Objekt nebo scénu lze zobrazit z různých stran a úhlů pohledu. Uplatňuje se při designu předmětů a obalů, v architektuře, návrzích interiérů, v technických oborech (návrhy strojů, konstrukcí), programování počítačových her nebo speciálních efektů pro film. Podle pohybu a interaktivnosti: Statická počítačová grafika – grafika bez pohybu, typicky určená k tisku. Dynamická počítačová grafika – pohyblivá grafika – od jednoduchých animací (například prvků webových stránek), až po počítačově animované filmy a trikové scény. (V případě pohyblivé 3D grafiky se též hovoří o 4D grafice tj. + čtvrtý rozměr čas.) Interaktivní počítačová grafika – reaguje na podměty člověka (diváka, uživatele), typicky počítačové prezentace, grafické ovládací prvky programů, některé internetové stránky, počítačové hry. Z hlediska použití: Internetová grafika, technická grafika (schémata, plány – tzv. CAD systémy), GUI grafika (graphical user interface – návrhy grafického rozhraní programů), filmová grafika a další. Grafika pro tisk: Standardně statická 2D grafika s často značným množstvím textu, mnohdy vícestránková. Vždy omezená možnostmi následného tisku. Příprava grafiky tiskoviny spadá do oblasti polygrafie označované jako prepress, doslova přeloženo jako „předtisk“ správně předtisková příprava.
8
