Udržitelný rozvoj měst

Sborník z konference

Udržitelný rozvoj měst Jablonec nad Nisou, 25.-26.5.2010

Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.s.

Sborník z konference

Udržitelný rozvoj měst Jablonec nad Nisou 25.-26.5.2010

Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.s.

Editoři: Viktor Třebický a Josef Novák © Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.s. Praha, 2010 ISBN: 978-80-904490-9-1 Za obsah jednotlivých příspěvků není zodpovědná Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.s., ale výhradně jejich autoři. Příspěvky neprošly obsahovou ani jazykovou korekturou. Sborník příspěvků je vydán v rámci konference Udržitelný tozvoj měst, konané 25. a 26. 5. 2010 v Jablonci nad Nisou. Cílem konference bylo poskytnout prostor pro nezaujaté hodnocení udržitelnosti či neudržitelnosti rozvoje měst v České republice v uplynulých dvaceti letech a posouzení úspěšnosti praktické aplikace konceptu udržitelného rozvoje na místní úrovni. Záměrem organizátorů bylo vyvolat debatu o skutečném stavu a směřování měst podloženou konkrétními příspěvky účastníků a reálnými daty, resp. indikátory. Součástí konference byly prezentace praktických přístupů k udržitelnému rozvoji měst přednesené odborníky z Norska. Konference byla určena jak pro zástupce veřejného sektoru (politici i úředníci, zástupci ministerstev, krajů, odborných a neziskových institucí), tak pro účastníky z výzkumných organizací a vysokých škol zabývajících se související problematikou a zástupce firem se vztahem k životnímu prostředí a udržitelnému rozvoji. Záštitu na konferencí převzali předseda vlády České republiky Jan Fischer a náměstek hejtmana Libereckého kraje Vít Příkaský. Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.

Konferenci dále podpořilo Město Jablonec nad Nisou, Pivovar Svijany a.s. a Moštovna Lažany.

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010

Obsah sborníku Karel Bařinka - Zero energy city v ČR? Fikce nebo reálná výzva.................................................................................................. 7 Alena Bauerová - Strategické plánování rozvoje měst s účastí veřejnosti – teorie a praxe............................................................ 8 Vojtěch Černý - Zapojení veřejnosti do procesu strategického plánování rozvoje města – případová studie města Ústí nad Labem............................................................................................................................................................................... 10 Jiří Čtyroký - Hodnocení udržitelného rozvoje Hl. M. Prahy v územně analytických podkladech Hl. M. Prahy........................ 13 Jitka Doubnerová - Místní akční skupiny – příspěvek k udržitelnosti venkova............................................................................ 20 Jindřich Felcman - Autonomie experta, jedinečnost prostředí a zajištění kvalitní urbanistické struktury výstavby.................... 22 Iveta Habadová - Příklady využití finančních zdrojů k udržitelnému rozvoji města Jablonce nad Nisou.................................... 23 Magdalena Hledíková - Podoba veřejného prostoru jako důležitý předpoklad udržitelnosti města............................................ 24 Tereza Hrubá - Udržitelný rozvoj měst versus krajina.................................................................................................................. 26 Milada Kadlecová, Helena Vařejková - Zvýšení variability bytového fondu. Nástroje ke zvýšení finanční a fyzické dostupnosti bydlení u domácností potenciálně i akutně ohrožených finanční nedostupností bydlení - senioři......................... 30 Luboš Kala - Monitoring pěší a cyklistické dopravy na stezkách ve městech i v přírodě............................................................. 32 Vlaďka Kirschner, Jan Votoček - Methodology to survey and analyse brownfields................................................................... 35 Jana Kortanová, Jiří Jedlička - Plánování pro udržitelný rozvoj měst a obcí............................................................................ 37 Miroslav Lupač - Přítomnost a budoucnost environmentálního reportingu ve městech České republiky.................................... 39 Ondřej Marek; Ivo Škrabal - Hodnocení činnosti mikroregionů v ČR....................................................................................... 41 Martin Maštálka - Regenerace sídlišť - cesta mezi vizemi a implementací.................................................................................. 43 Martin Oklamčák - Jablonec nad Nisou - město otevřené svým občanům................................................................................. 46 Marie Petrová - Místní Agenda 21 v České republice................................................................................................................... 48 Michaela Pomališová - Hodnocení kvality života ve městech se zapojením veřejnosti................................................................ 50 Vít Příkaský - Jak uplatňovat principy udržitelného rozvoje v regionální politice?..................................................................... 53 Tomáš Přikryl - Síť recyklačních obcí a měst............................................................................................................................... 54 Ivana Ptáčková - Příklady ze současné praxe udržitelného rozvoje v Libereckém kraji.............................................................. 55 Karel Schmeidler - Chůze jako ekologický a moderní způsob dopravy ve městě......................................................................... 57 Jaroslav Šolc - Zelená města - analýza, strategie, zahraniční zkušenosti a spolupráce............................................................... 60 Arvid Strand - Sustainability assessments in spatial and urban planning – experiences from Norway...................................... 62 Miroslav Šafařík - Indikátory udržitelné energetiky a energetický management měst a obcí...................................................... 66 Petra Štěpánková - Agenda 21...................................................................................................................................................... 68 Zuzana Khendriche Trhlínová - Participace veřejnosti na přípravě a realizaci rozvojových projektů v obcích a městech: aktuální problémy a výzvy................................................................................................................................................ 70 Martin Zoch, Vladimíra Khajlová, Milan Svoboda - Praktické postřehy k hodnocení udržitelného rozvoje územně plánovací dokumentace dle současné právní úpravy......................................................................................................... 73

Strana 5


Strana 6


ZERO ENERGY CITY V ČR? FIKCE NEBO REÁLNÁ VÝZVA Karel Bařinka DHV CR, spol.s r.o. [email protected] Příspěvek je zaměřen na praktické dopady plánování měst z hlediska udržitelného rozvoje, a na možné směry vývoje v podmínkách ČR. Pojem ZERO ENERGY CITY (dále ZEC) se objevuje v posledních letech (např.EXPO REAL 2008, Mnichov) jako téma diskuzí mezi odborníky napříč profesemi, nebo přímo jako koncepce při návrhu nových městských celků. Je chápán jako koncept sídla s minimálními spotřebami energií, případně nulovou mírou závislosti na vnějších zdrojích energií, je založený na využití obnovitelných zdrojů energie a minimalizaci emisí CO2. Pojmy jako aktivní, pasivní nebo nízkoenergetický dům jsou již obecně známé. Na podobném principu, ale ve větším měřítku se hovoří o takto pojatých městských čtvrtích nebo přímo městech. O nutnosti s konceptem ZEC pracovat již při tvorbě územního plánu, nelze pochybovat.

Podmínky v zahraničí. Existují záměry na vybudování městských čtvrtí, nebo celých měst, kde energie, kterou sídla spotřebují, si i pro vlastní potřebu vyrobí, vyprodukované odpady s minimálními důsledky zpracují, atd. V každém případě autoři koncepcí vychází z místních specifických podmínek. Projekt, který nezohledňuje specifické místní podmínky, ale i ekonomické možnosti je zpravidla odsouzen k neúspěchu. Ze záměrů je možné jmenovat několik příkladů v různém stádiu realizace, např.: • SolarCity Linz – Pichling/Rakousko, projekt rezidenční čtvrti pro 2.700 obyvatel na 36ha, realizováno v letech 20012005, 1.298 bytových jednotek v nízkoenergetických bytových domech s využitím solární energie a biomasy, • Masdar/SAE, 17km od Abu Dhabi, na projektu se podílí kancelář Foster+Partners, multifunkční využití na 600ha, využití solární energie, město bez aut hlavně pro pěší s rozvinutou veřejnou hromadnou dopravou, minimalizace emisí CO2, 7 etap výstavby s předpokládaným termínem dokončení do r.2016 • Zira Island, Baku/Azerbájdžán, zatím ve fázi plánu, ostrov o 100ha v Kaspickém moři dle návrhu dánského architekta Bjarke Ingelse/BIG, 7 obytných zón specifických forem, využití energie slunce, větru a moře.

Podmínky v ČR. U nás se záměry na energetickou soběstačnost sídel vyskytují také, ale zatím v menším měřítku. Specifické podmínky jsou zejména v porovnání s projektem v SAE zcela odlišné. Vždy půjde o kombinaci řady opatření. Zároveň, podmínky využití obnovitelných zdrojů energie v rámci ČR nejsou zcela totožné. Například u průměrné roční sumy globálního záření (MJ/m2) – jeden z parametrů pro posouzení vhodnosti zařízení využívající sluneční energii, jsou v rámci ČR rozdíly v hodnotě 4.100 na Jižní Moravě, a 3.400 v části Ústeckého kraje zřejmé. Pro porovnání, stejný parametr je v oblastech jižního Španělska přibližně 2x vyšší než údaj pro Moravu. Nebo, dle mapy výskytu námrazy na území ČR – rizikový faktor pro umístění větrných elektráren se pohybuje od hodnoty kritické (Krkonoše) po lehké (Střední Čechy, jihovýchodní Morava). V některých lokalitách

mohou být specifické velmi výhodné zejména pro menší sídla podmínky pro CZT s využitím biomasy (štěpka – rozlehlé lesy, sláma – rozvinuté zemědělství), viz.Dolní Rakousko.

Předpoklady územního rozvoje z hlediska udržitelnosti Předpoklady územního rozvoje z hlediska udržitelnosti s vlivem na rozumné nakládání s energiemi. Jde o komplexní řešení, které zahrnuje celou škálu opatření. Mezi jednotlivými aspekty existuje vzájemný vztah, kdy opomíjení některých skutečností znamená na druhé straně obtížně realizovatelná opatření. Např., zjednodušeně, v obci lze řešit centrální zásobování teplem s výtopnou na biomasu, její parametry jsou přímo úměrné (stejně tak celková ekonomie projektu, výše investičních nákladů) mimo jiné tepelně-izolačním vlastnostem připojených objektů. Budouli domy v obci nezateplené s vysokými tepelnými ztrátami, bude nutná výkonnější a tedy dražší soustava, vyšší nároky na palivo, provoz, aj. Mezi hlavní aspekty udržitelného rozvoje sídel z hlediska spotřeby energií patří: • prostorové uspořádání sídel a vzájemné vazby, hustota osídlení • lokální možnosti využití obnovitelných zdrojů energie, • dopravní infrastruktura upřednostňující ve městech hromadnou dopravu • kvalitativní parametry zástavby Prostorové podmínky využití území. Rozpínání měst do volné krajiny vždy znamená další a delší komunikace, vyšší nároky na hromadnou dopravu, ztráty času při cestách za prací nebo volným časem, prodlužování sítí technické infrastruktury, apod. Zahraniční zkušenosti ukazují, že je vhodné pro rozvojové plány nejdříve hledat rezervy uvnitř měst. Děje se tak v Milaně, Hamburgu (např.Hafen City, 155ha), Kolíně nad Rýnem (nábřeží s přístavem), Goteborgu (několik lokalit bývalého přístavu) a v řadě menších měst. Často tak je možné současně vyřešit problematická brownfields jakéhokoliv původu. V ČR v posledních letech takto vznikla řada nových projektů, přesto, že při realizacích bylo nutno vyřešit nemálo problémů různé povahy. Kompaktní město přiměřené hustoty je výhodou, dle koncepce ZEC bude pravděpodobně lépe realizovatelné. Lokální možnosti využití obnovitelných zdrojů energie budou případ od případu odlišné. Jiné budou podmínky na Jižní Moravě, jiné v obci na Vysočině. Klíčová je identifikace dostatečně efektivních možností v konkrétním místě. V podmínkách ČR půjde vždy o kombinaci více opatření. V podstatě do této problematiky patří rovněž koncepce odpadového hospodářství (recyklace, druhotné využití energií) s minimalizací negativních dopadů na životní prostředí. Koncepce přiměřenosti dopravní infrastruktury. Do koncepce ZEC lépe zapadá upřednostnění veřejné hromadné dopravy, inteligentní umístění přepravních uzlů (tj.nádraží) ve městech,

Strana 7

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 dostatečný prostor pro pěší, cyklisty, vyspělý systém záchytných parkovišť na okrajích měst (P&R), atd. I zde je ve výhodě kompaktní město „krátkých vzdáleností“. Kvalitní parametry zástavby. Budovy s minimalizovanými tepelnými ztrátami a schopností vyrobit dostatek energie pro svůj vlastní provoz již existují (např.koncept SOLTAG/Velux). Současně se v poslední době stále více uplatňuje navrhování budov s následnou certifikací úsporných a dlouhodobě udržitelných projektů podle metodik LEED (USA), BREEAM (VB), GBTool/SBTool (nyní adaptace na podmínky v ČR/ČVUT). Výše uvedené metody obecně hodnotí projekt v kategoriích – zdraví a kvalita prostředí, energie, doprava, hospodaření s vodou, nakládání s odpady, využití území a ekologie, zátěž životního prostředí. Certifikace, a ani žádná z metod není závazná, zatím fungují na komerční bázi. Budovy vysokého standardu jsou lépe uplatnitelné na trhu. Zpravidla se takové objekty vyznačují vyššími investičními náklady (o cca 20%, a více), ale i nízkými provozními náklady (běžně o 40-50% nižší náklady na energie). Problémem je však momentálně stále nízká poptávka po technologicky vyspělých budovách (a to především v ČR), zejména ze strany veřejného sektoru (oproti zahraničí). Důkazem, že to i v našich podmínkách jde, může být např. Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouce. Zlepšování tepelně-technických vlastností budov a využívání efektivních technologií je v každém případě přínosné, pro realizaci ZEC nezbytné.

Udržitelný rozvoj a územní plánování Udržitelný rozvoj měst s prvky koncepce ZEC by měl být více zohledněn v územním plánování. Tedy nejen víceméně pasivní hodnocení udržitelného rozvoje, ale rovnou konkrétní návrhy opatření. Územní plány by měly být odvážnějšími vizemi rozvoje území. Zatím nejsou vždy progresivní vizí rozvoje měst, reagují často zpětně na momentální potřeby na svém území. Územní plány by kromě jiného měly v souladu s výše uvedeným zohledňovat:

• přiměřený rozvoj území mimo současně zastavěné plochy, s hledáním rezerv uvnitř zastavěného území se zohledněním optimálního rozsahu veřejné zeleně, • podmínky pro využití obnovitelných zdrojů energie (místa vhodná pro solární elektrárny (kde ano, kde ne), umístění větrných elektráren (pokud ano, kde), možnosti využití jiných zdrojů, • v širších souvislostech pojaté řešení dopravní infrastruktury.

Ekonomie. Řada projektů je z důvodů momentálně vyšší investiční náročnosti závislých na podpůrných opatřeních. Jedním z největších problémů současnosti je v podstatě absence obecně přijatých zásad rozvoje společnosti a nestabilní legislativní prostředí, které často poměrně spolehlivě odradí od jinak smysluplných projektů řadu investorů.

Závěr. Ideálnímu stavu ZEC se lze v našich podmínkách přiblížit. Tzv. ZEC není fikce, realizace je však během na velmi dlouhé trati. Vše závisí na dostupnosti nových technologií a v neposlední řadě vytvoření poptávky po novém způsobu pojetí „zeleného urbanismu“. Snadněji bude koncepce realizovatelná v menších sídlech, nebo v rámci přípravy projektů nových městských čtvrtí. Jakkoliv se zdá myšlenka ZEC v podmínkách ČR v nejbližší budoucnosti zatím trochu utopická, i částečné realizace v souladu s touto koncepcí budou velmi přínosné. • využití obnovitelných zdrojů energie z lokálních zdrojů je jednoznačně přínosné • vhodné je vytvoření přiměřených ekonomických podmínek pro realizaci projektů udržitelného rozvoje • legislativní stabilita !!!

STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE MĚST S ÚČASTÍ VEŘEJNOSTI – TEORIE A PRAXE Alena Bauerová samostatný odborný konzultant pro strategické plánování a zapojování veřejnosti [email protected] Pokud chceme efektivně zapojovat partnery a veřejnost do udržitelného rozvoje města, měli bychom mít na paměti základní pravidla, která vyplývají z víceleté praxe, dobrých i špatných zkušeností. 1. Zapojování veřejnosti a vytváření partnerství je proces, ve kterém jsou posuzovány různé informace a hledána optimální řešení pro dané společenství a situaci Při práci s veřejností se pracuje s různorodými podklady – nejenom výsledky průzkumů názorů veřejnosti, ale také průzkumy podnikatelského prostředí, neziskového sektoru ad., expertními analýzami, přehledy, návrhy apod. Získané informace jsou konfrontovány také s reálnými možnostmi města.

Zapojování partnerů a veřejnosti neznamená nadiktování jejich požadavků a odevzdání veřejné správě. Pokud mají lidé porozumět různým aspektům problému, je potřeba věnovat dostatek energie, času i peněz na vyjasnění podstaty problému, řešení, vyjasnění, čeho se má dosáhnout. Jedna diskuse nebo kulatý stůl nestačí – je potřeba zajistit opakování (sérii) diskusí, doprovázenou dalšími formami působení (články, rozhlasové relace, výstavy, akce ad.). Lidé potřebují dostatečnou motivaci k aktivnímu zapojení se. Viditelné pozitivní změny „v dohledné době“ motivují k další spoluúčasti. Proto je třeba udělat něco teď hned a dobře to prezentovat. Tyto drobnější akce by však neměly být dělány jen jako populistické, ale měly by být součástí strategických záměrů obce a součástí širšího procesu zapojení.

Strana 8

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 2. Nezbytné je vytvoření strategie zapojení (Komunikační strategie) Neúspěch při zapojování veřejnosti snížíme na minimum, pokud si na začátku procesu zpracujeme dobrou Komunikační strategii, neboli popis systematického postupu k cílům, kterých chceme zapojením dosáhnout.

ukazuje, že tyto cesty nestačí. I když je to náročné, potřebujeme zapojit maximální počet občanů, partnerů, proto, abychom získali co největší spektrum názorů, podnětů – jenom tak můžeme dojít k co nejobjektivnějšímu řešení a informování těch, jichž se rozvoj obce týká.

Důležitou součástí Komunikační strategie je nastavení pravidel práce, rozdělení rolí, způsobu nakládání s náměty od veřejnosti a partnerů, připomínkami. Dále je to akční plán (konkrétní akce, zodpovědnosti, zdroje, termíny) a ukazatelé úspěšnosti (indikátory).

Jak na různé lidi? Každému člověku vyhovuje něco jiného – někdo se rád aktivně účastní akcí, někdo si rád v klidu domova prostuduje článek, leták, brožuru, někdo upřednostňuje internet, poslech rozhlasu, jiný je soutěživý typ, někdo se nechce vůbec zabývat vážnými věcmi, ale rád se zúčastní nějaké slavnosti, zábavy, jiný rád osobně diskutuje … apod.

Do Komunikační strategie patří i vnitřní komunikace v rámci organizace – tedy městského úřadu i volených zastupitelů (většina lidí vnímá správu města jako jeden celek).

Pro získání širšího spektra názorů je mj. potřeba vytvořit atmosféru důvěry a ujistit lidi, že mohou své názory projevit, aniž by za to byli jakýmkoli způsobem „potrestáni“.

3. Je nezbytné určit kompetence v procesu zapojení, být transparentní

Každého zajímají především jeho problémy, je tedy dobré postupovat od drobných individuálních zájmů lidí k širším problémům rozvoje obce. Lidé ocení profesionální vedení zapojení. Je nutné pracovat s různými typy lidí, a proto je nezbytná velká trpělivost a tolerance. Společné oslavy (byť malých) pokroků posilují chuť lidí něco dělat a důvěru v to, že mohou něco změnit!

Kdo zaručí, že se s výsledky zapojení bude dále pracovat, že budou zohledňovány při rozhodování rady, zastupitelstva? Je bezpodmínečně nutné mít toto dopředu vyjednáno. Současně by jedním z cílů zapojení mělo být zvýšení pocitu spoluzodpovědnosti lidí za rozvoj společenství. 4. Základem jsou informace, vysvětlování, osvěta a přítomnost odborníků na konkrétní téma Spory často vznikají a přetrvávají jednoduše proto, že rozdílné skupiny nebo jednotlivci diskutují na základě nedostatečných klíčových informací. Dobré zapojení je proto postaveno na průběžném sdílení informací a osvětě. Důležitá je také publicita zapojení, a to všemi dostupnými prostředky (místní a regionální tisk, rozhlas, kabelová TV, webové stránka (nezapomeňme na webové stránky partnerů). Nebojme se informace opakovat, jednorázový článek nemůže splnit požadavek maximální informovanosti veřejnosti, partnerů. 5. Důležité je začít včas – nejlépe již při plánování projektu, záměru, strategie

7. Veřejnost není jeden „balík“ nekonkrétních občanů Pro úspěšnou práci s veřejností ji potřebujeme rozdělit na podskupiny, pokud možno co nejkonkrétnější, abychom mohli co nejlépe definovat jejich zájmy, a tudíž znát jejich motivaci, proč by se měli zapojit, angažovat se. Těch, kteří se angažují jenom pro obecné dobro, není mnoho. Přitom je třeba mít na zřeteli, že potřeby lidí, a tudíž jejich priority, se mohou měnit v čase a v závislosti na roli, která je právě v jejich životě dominantní. V některý krocích přesto budeme oslovovat občany plošně (články v tisku, rozhlasové relace, plakáty, letáky). Přesto i v takovýchto formách komunikace vždy myslíme na to, jaké konkrétní podskupiny, a tudíž zájmy, dotyčná informace osloví, a jakým způsobem je třeba ji prezentovat. 8. Zapojení veřejnosti neznamená vždy to samé Zapojování veřejnosti a partnerů se většinou používá obecně – ale v praxi to ale znamená různé úrovně – někoho budeme chtít jenom informovat, od někoho získat názor, námět, s někým návrhy konzultovat, některé budeme chtít získat pro bližší spolupráci, některým můžeme delegovat zodpovědnost za část procesu apod. Záleží tedy na „nastavení“ procesu zapojení. 9. Budování společného základu

6. Dát šanci všem, maximálně usnadnit lidem projevit svůj názor, různé cesty vedou k různým lidem Článek v novinách, úřední deska a informace na webové stránce – to jsou běžné způsoby komunikace s veřejností. Praxe však

I když problémy, které je potřeba řešit, jsou velmi složité a vyžadují spoustu energie a pozornosti, při práci s veřejností a partnery je potřeba najít takové společné body dohody, které přijme téměř každý, a na nich začít stavět. Společný základ otevírá komunikaci k řešení problematických a kontroverzních otázek. Může se jednat např. o vztah k městu – většinou se lidé shodnou na tom, že chtějí mít město čisté, hezké, zelené, bezpečné … 10. Je třeba zajistit dostatečnou kapacitu pro zpracování výstupů zapojení, dotazy občanů, kontakt s partnery

Strana 9

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Někdy se zapomíná na to, že úspěch při zapojování se projeví zvýšeným zájmem občanů a partnerů o veřejné dění a spolupráci, a tak se může stát, že vzbuzený zájem je zmražen tím, že nemá kdo odpovídat na dotazy občanů, na jejich zájem o další informace, chybí kapacita na hlubší spolupráci. Značnou kapacitu – nejen odbornou, ale i časovou - vyžaduje také zpracování výstupů různých forem setkání s občany a partnery – veřejných setkání, pracovních skupin, kulatých stolů a dalších.

možnost okamžité zpětné vazby, a tudíž mnohem většího pole k objasnění problému, ovlivnění pohledů na věc a nacházení vhodných řešení.

11. Hodnocení úspěšnosti a zachování kontinuity

Protože může dojít, a také dochází, ke střetu různých názorů a představ, je potřeba takové setkání pečlivě připravit. Praxe ověřila, že pro vedení jednání je velmi prospěšné povolat profesionálního facilitátora (z angličtiny „to facilitace = usnadňovat“), tedy profesionála, který připraví takový průběh jednání, který bude efektivní – ušetří účastníkům vleklé diskuse, nedorozumění či dokonce konflikty, nedovolí sklouznout k nepodstatným detailům a pomůže dospět ke konkrétnímu výsledku, s nímž budou zúčastnění souhlasit (konsenzus).

Neoddělitelnou součástí práce s veřejností je zajištění zpětné vazby, nejlépe opakované. Některé trendy nám napoví, zda naše práce má odezvu či ne: přichází více různých lidí na naše akce? vysvětlování základu problému je věnováno méně času? jsou na činnosti pro udržitelný rozvoj obce přidávané nové zdroje? mají činnosti úřadu pro udržitelný rozvoj všeobecně větší podporu ? vznikl pocit spoluúčasti na udržitelném rozvoji obce ? rozšiřuje se okruh spolupracovníků? řeší se méně konfliktů? Měli bychom mít nastaveny ukazatele, indikátory, které nám napoví, zda jsme v zapojování úspěšní. 12. Efekty osobních setkání za účasti nestranného facilitátora Důležitou formou komunikace jsou osobní setkání – od individuálních rozhovorů, přes pracovní skupiny až po velká veřejná setkání. Tuto formu nemůže plně nahradit žádná jiná. Zde je

Projevuje se zde něco, co při jiných formách komunikace buď nevzniká vůbec nebo jen velmi omezeně, tzv. synergický efekt – tedy přidaná hodnota, kdy lidé přicházejí na řešení, případně úhly pohledů na problematiku, na která by jednotlivě ztěží přišli.

13. Efektivní a úspěšné zapojování partnerů a veřejnosti se neobejde bez odbornosti. Jedná se o obor lidské činnosti, který vyžaduje určité odborné znalosti – především z psychologie a sociologie, ale také komunikační, přesvědčovací a prezentační dovednosti, schopnost analyzovat, pracovat tvůrčím způsobem a samozřejmě mít patřičné zkušenosti. Je to časově, psychicky i odborně náročná práce.

ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI DO PROCESU STRATEGICKÉHO PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE MĚSTA – PŘÍPADOVÁ STUDIE MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM Vojtěch Černý [email protected] Obsahem tohoto příspěvku je zamyšlení nad výsledky výzkumu provedeného v Ústí nad Labem na přelomu let 2008 a 2009. Zaměřil jsem se na shromáždění podkladů, které posloužily ke zhodnocení míry participace na procesu tvorby strategických dokumentů rozvoje města Ústí mezi lety 2004 - 2008. Proces jsem hodnotil základě teoretického předpokladu, že participace je jednou z podmínek realizace udržitelného rozvoje na místní úrovni. Požadavek, aby součástí tvorby plánů a politik bylo také kritérium participace lze koneckonců najít v řadě politicky závazných dohod, deklarací, či přímo zákonů . S tímto kritériem udržitelného rozvoje se setkáváme také v odborné literatuře . Specifickým konceptem místního udržitelného rozvoje, užívaném i ve zkoumaném případě, je místní Agenda 21. Ta je vedena přesvědčením, že mnoho globálních problémů má kořeny v rozhodování na místní úrovni. Jedním z předpokladů realizace udržitelného rozvoje je zapojení všech klíčových hráčů prostřednictvím procesu konzultací a dosahování konsenzu právě v otázkách rozvoje. Zároveň tento proces předpokládá zlepšení povědomí partnerů a veřejnosti o udržitelném rozvoji. Zejména poslední podmínka je v daném kontextu resp. diskurzu zásadní.

Diskurz, ve kterém se také pohybuje tato práce je diskurzem, ve kterém je místní udržitelný rozvoj realizován prostřednictvím specifického konceptu správy věcí veřejných. V jeho základu je fungující občanská společnost, dostatečný institucionální kapitál a důvěra v místní autority. Úloha místních úřadů v implementaci udržitelného rozvoje pak m.j. spočívá v budování důvěry mezi občany a představiteli obce, úřady, posilování kapacity institucí a celkové podpoře rozvoje občanské společnosti. Takto vymezený koncept správy věcí veřejných pak také předpokládá využití participativních metod rozhodování a plánování. Podmínkou je, že se v této politické sféře objeví hráč dostatečně mocný pro to, aby se do agendy procesu dostalo téma podmiňující nastolení udržitelného rozvoje ne-li rozvoje města jako takového tak alespoň některé oblasti (např. energetiky, odpadového hospodářství, dopravy apod. témat úzce spjatých s tématy „tvrdé“ udržitelnosti). Tento teoretický předpoklad dal vzniknout specifické evaluační metodologii, která kombinuje využití několika výzkumných metod. Po prvotní rešerši dostupných písemných podkladů (jednotlivých strategických plánů, zápisů z jednání, materiálů prezentovaných na webových stránkách) jsem použil metodu řízených polostrukturovaných rozhovorů se zástupci klíčových hráčů plánovacích procesů. Obojí sloužilo k získání dat, jejichž analýza

Strana 10

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 umožnila popis celého procesu z faktického hlediska a zároveň umožnila popis motivací a postojů jednotlivých klíčových hráčů k participaci. Popis procesu strategického plánování umožňuje odpovědět na otázku, zda je a do jaké míry splňuje kritérium participace. Kvalitativní výzkumný přístup umožnil porozumět tomu, proč je či není vlastně participace součástí procesu tvorby strategických dokumentů a jak je spojován s rozuměním pojmu udržitelnosti.

Vzhledem ke zvoleným kritériím a popisovaným metodám participace v kontextu nových technik správy věcí veřejných Ústí nad Labem obecně kritérium participace nesplňuje. Můžeme hovořit právě o konzultaci resp. symbolickém pojetí participace v případě participace veřejnosti. Pro bližší představu hierarchizace participace uvádím dále ilustraci tzv. žebříčku participace, který je při hodnocená participativních procesů již tradičně užíván.

Město Ústí, resp. jeho samospráva v současnosti využívá pro řízení chodu a rozvoje města několik různých strategických plánů. Ty se liší jednak oblastí, na kterou jsou zaměřeny, dobou vzniku (zaměřil jsem se na dokumenty aktuální, tvořené mezi lety 2004 -2008) časovým i prostorovým zaměřením a také kvalitou zpracování.

Plánovači města sice využili různé kanály a metody, kterými k nim přicházely informace od veřejnosti a dalších partnerů. Těmito kanály byly již zmiňované dílčí plánovací procesy. Komunikace v tomto ohledu však zůstala jednosměrná a rozhodovací pravomoci plně v rukou tradičních držitelů moci. Tvorba strategického plánu tak byla záležitostí odborníků magistrátu, samozřejmě pod více či méně reálnou kontrolou ze strany Rady města. Možnost vyjádřit se přímo k připravovanému plánu byla veřejnosti poskytnuta, ta je nevyužila.

Jak vidno proces strategického plánování v Ústí je značně roztříštěný. Do zkoumání jsem proto zahrnul několik dílčích plánovacích procesů. Přesto je problém tento systém několika procesů hodnotit. Důvodem je sporná hierarchizace těchto procesů a jejich hlavních výstupů. Na rovině deklaratorní zde najdeme hlavní strategický dokument a k němu náležející dokumenty implementační. V realitě procesu plánování resp. jeho popisu hlavními aktéry však tuto hierarchii nenacházíme. Jedná se spíše o systém propojený z hlediska komunikace témat a obsahu zpětnou vazbou. Někdy je dokonce tok informací opačný, protože dílčí procesy plánování (obsahující akční plány aktivit) předcházely tvorbu strategického plánu. Pokud bych hodnotil stav deklaratorní (co je psáno v dokumentu), pak bych při tvorbě strategického plánu konstatoval minimální participaci (pouze v zákonem stanovené míře). Popisovaný stav se však jeví jinak. Proto hodnotím popis procesů respondenty a informace obsažené v další dostupné dokumentaci.

Participace veřejnosti a klíčových partnerů na dalších plánovacích procesech byla také na úrovni konzultací resp. symbolické rovině, opět tedy nemůžeme hovořit o splnění kritéria participace. Tyto procesy a jejich výsledky jsou sice označovány za implementaci strategického plánu, nicméně představují do jisté míry samostatné procesy, které jsou do schématu procesu adaptovány. Skutečnou implementaci strategie tak představuje jedině IPRM. Paradoxně bylo v rámci tvorby tohoto plánu užito širší spektrum konzultativních metod, než u předchozích plánovacích procesů. Můžeme tak konstatovat rozšiřování kapacity úřadu pro jednání ve spolupráci s klíčovými partnery města.

Schéma 1. Časová a organizační struktura plánování v Ústí nad Labem. Šipky znázorňují informační toky. EKM - energetické koncepce města, GD - generel dopravy IPRM - Integrovaný plán rozvoje města, KPP Komunitní plán péče, PZKŽ - Plán zdraví a kvality života, SRM - Strategie rozvoje města, ÚP - územní plán

Strana 11

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Schéma 2: Žebříček participace

A samotné hledisko udržitelného rozvoje města? Pokud se v některé součásti celého systému samosprávy města akumuluje dostatek kapacity realizovat opatření, která umožní realizaci takového rozvoje, který bude respektovat kritéria tvrdé udržitelnosti; tedy bude snižovat zátěž globálního ekosystému a podporovat inovační proces tvorby vhodných obnovitelných substitutů, pak zřejmě bude možno hovořit o udržitelném rozvoji. V tomto ohledu pro Ústí není vytvořeno adekvátní hodnocení. Avšak takové pochopení tématu udržitelnosti vyjadřovali paradoxně zástupci reprezentující technologické oblasti rozvoje města. Pro zástupce ekonomicky či sociálně orientovaných respondentů včetně politiků tento pojem nesl vcelku jiné významy.

Tento stav participace na plánování vzbuzuje otázku, jak je to možné? Obecná odpověď je nedostatečný potenciál jak ze strany místní samosprávy, tak nízká míra zájmu občanů o nabízené tradiční formy participace. Je to určitý začarovaný kruh. Politická reprezentace a, jak vyplývá z rozhovorů, ústecký establishment jako takový považují v zásadě za jediný možný způsob výkonu moci zapojení do tradiční politické struktury. V tomto prostředí lze potom jen těžko očekávat přijetí inovativních technik rozhodování. Pokud se v oblasti strategického plánování nevytvoří stálé postupy komunikace či silné zájmové uskupení, bude tento proces muset těžit z dosavadního sociálního kapitálu, o jehož hodnotě pochybují i samotní respondenti. Pokud pak budeme brát jako jeho indikátor zapojení veřejnosti účast na plánovacích akcích města. Pak můžeme říci, že sociální kapitál ve městě klesá.

Na závěr lze říci, motivace pro přijetí inovativních participativních technik správy města zároveň s přijetím konceptu udržitelného rozvoje jsou vyvolány zejména vnějšími vlivy. Mezi ty můžeme zahrnout také nastavení kritéria participace jako podmínky pro získávání externích finančních zdrojů z prostředků státního rozpočtu nebo fondů Evropské unie a působení organizací mimo organizace města. Ústí nad Labem tedy sice nesplňuje kritéria hodnocení pro participaci, stále je zde však naděje, že se v budoucnu zformuje taková síla, která umožní nastartovat změny potřebné pro jejich splnění. Podobně jako tomu bylo v minulosti s přijetím závazku využívat první inovativní techniky v oblasti konzultací.

Na druhou stranu lze konstatovat, že část občanské společnosti, která působí v sektoru sociálních služeb, působí jako inovátor v oblasti participace. Symbiotický vztah s místní správou i samosprávou legitimizuje její podíl na moci. Legálně však zůstává veškerá moc v rukou politiků. Nejvýkonnější část občanského sektoru je tak kooptována výměnou za možnost dalšího provozování sociálních služeb. Přestože nejsou v případě Ústí využívány žádné techniky inovativní techniky správy věcí veřejných, je možné v oblasti plánování sledovat postupné zavádění inovativních technik umožňujících alespoň konzultativní formy participace. Část těchto technik je přijímána také díky prosazování konceptu či spíše kritéria udržitelného rozvoje. Původně formulované východisko práce (Využití participativních metod plánování přispívá v dané obci k jejímu udržitelnému rozvoji) na konstatování, že proces plánování rozvoje, který zahrnuje kritérium udržitelnosti přispívá k využití participativních metod.

Literatura: 1. Selman, Parker, 1999: The Tales of Local Sustainability, Local environment, vol. 4., No.1. 2. Williams Paul M., 2002, Community strategies: mainstreaming sustainable development and strategic planning?, Sustainable Development; Nov 2002; 10, 4; ABI/INFORM Global 3. Mannberg MirIAM, WILHBORG eLIN, 2008 Communicative Planning – Friend or Foe? Obstacles and Opportunities for Implementing Sustainable Development Locally, Sustainable Development 16, 35–43, Wiley InterScience 4. Evans, B., Joas, M., SUNDBACK S., THEOBALD, K., 2006, Governing Local Sustainability, Journal of Environmental Planning and Management, Vol. 49, No. 6, 849 – 867, Routledge 5. Joas, M. & Gronholm, B., 2004 A comparative perspective on self-assessment of Local Agenda 21 in European Cities, Boreal Environmental Research, 9, pp. 499 – 507.

Strana 12


HODNOCENÍ UDRŽITELNÉHO ROZVOJE HL. M. PRAHY V ÚZEMNĚ ANALYTICKÝCH PODKLADECH HL. M. PRAHY Jiří Čtyroký Útvar rozvoje hl. m. Prahy [email protected] Úvod Sledování rozvoje území a snaha o alespoň částečné vyhodnocování míry a charakteru tohoto rozvoje a jeho zpětných vlivů na územní, ekonomické, sociální, přírodní a jiné podmínky, představuje jednu ze základních činností územního plánování v hl. m. Praze. Po dlouhou dobu však tento monitoring a hodnocení měly charakter dílčích účelových analýz prováděných v souvislosti s přípravou jednotlivých výstupů a dokumentů, nebyly prováděny pravidelně a nebyly svázány uceleným metodickým rámcem. Změnu v tomto ohledu přinesl až nový stavební zákon č. 183/2006 Sb. (1), který ukotvil institut územně analytických podkladů (UAP), jakožto povinné a pravidelně aktualizované „znalostní databáze“ informací o území, jejíž nedílnou součástí se stalo také pravidelné vyhodnocování vyváženosti vztahu územních podmínek pro udržitelný rozvoj.

Institucionální podmínky Praze, specifické svým duálním postavením obce a zároveň kraje, tato nová zákonná povinnost dala příležitost k formálnímu a metodickému zakotvení dosud AD HOC prováděných aktivit v tomto kontextu. Způsob uchopení této činnosti do velké míry ovlivnila také organizační zakotvení územního plánování ve struktuře veřejné správy hl. m. Prahy. Pořizovatelská činnost na úseku územního plánování je vykonávána Odborem územního plánování Magistrátu hl. m. Prahy, vlastním zpracováním veškerých celoměstských podkladů a dokumentací je pověřena příspěvková organizace Útvar rozvoje hl. m. Prahy, která je současně také garantem přípravy Strategického plánu hl. m. Prahy (2) a tematických oborových rozvojových koncepcí na úseku dopravní a technické infrastruktury. Tato pozice umožňuje účinnou věcnou koordinaci při přípravě jednotlivých dokumentů na různé úrovni a harmonizace jejich hlavních zásad a cílů. Tato vazba se pozitivně odráží zejména v možnosti synergické vzájemné podpory Strategického a Územního plánu jakožto rozhodujících dokumentů ovlivňujících rozvoj území hl. m. Prahy. Vedle této úlohy je však Útvar rozvoje hl. m. Prahy pověřen také správou Informačního systému o území hl. m. Prahy, který zahrnuje zejména správu základních polohopisných děl – účelové katastrální mapy a digitální technické mapy města, a dále širokou kolekci tématických dat o území, zahrnujících mj. informace o kvalitě a hygieně prostředí, dopravní a technické infrastruktuře, demografických a socioekonomických jevech, kulturních hodnotách, ochraně přírody, atd. Nezbytnost pravidelné aktualizace této datové základy, využívané pro operativní činnosti veřejné správy hl. m. Prahy, zároveň znamenalo výhodné startovací podmínky pro založení systému UAP hl. m. Prahy.

Pořízení územně analytických podkladů hl. m. Prahy Zahájení platnosti nového stavebního zákona zastihlo Prahu v situaci intenzivní činnosti na celkové revizi platného územního plánu, která byla zpracovávána s cílem zjednodušení využívání a částečnému omezení počtu žádostí o vydání změn územního

plánu. Ve stejné době, navíc v souvislosti s požadavky nového stavebního zákona, bylo vedením hl. m. Prahy rozhodnuto o zahájení pořizování nového územního plánu. Jelikož Praha je současně krajem, bylo zároveň nutné zajistit přednostní zpracování Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy (ZUR) (3), které by se staly základem pro koncepci nového územního plánu. Za této situace proto bylo rozhodnuto nejprve pořídit UAP hl. m. Prahy pro úroveň kraje, které by sloužily jako podklad pro ZUR, ale které by také umožnily ověřit možnosti metodického pojetí UAP včetně Rozboru udržitelného rozvoje pro mnohem rozsáhlejší budoucí úroveň obecní. UAP Praha – kraj, byly dokončeny na podzim roku 2007 (4). V rámci tohoto dokumentu byly sledovány především jevy a procesy, které mají obecný celoměstský resp. regionální charakter a které jsou podstatné pro řešení Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy. Začátkem roku 2008 byly zahájeny práce na novém dokumentu s názvem Územně analytické podklady hl. m. Prahy, které rozšířily obsahovou podrobnost o úroveň obce. Pražské UAP tedy zahrnují úroveň krajskou i obecní do jednotného dokumentu, přičemž v samotném textu nejsou tyto dvě úrovně nijak samostatně pojednány. UAP je ucelená dokumentace, sloužící především pro pořizování nového územního plánu i platného stávajícího územního plánu, ZUR, aktualizace Strategického plánu, ale může sloužit také jako východisko pro pořizování územních studií, územních rozhodnutí a dalších dokumentací. UAP hl. m. Prahy byly dokončeny v srpnu 2008 a projednány v Zastupitelstvu hl. m. Prahy v lednu 2008 (5).

Zaměření a obsahová koncepce Územně analytických podkladů hl. m. Prahy Cílem zpracování UAP, jak již bylo výše konstatováno, není pouze vyhovět elementárním požadavkům stavebního zákona a pořízení této dokumentace, ale průběžně vést a aktualizovat jednak datovou základnu Informačního systému o území, a také souhrnné syntetické vyhodnocení stavu, limitů a možností rozvoje území. Nedílnou součástí průběžného syntetického vyhodnocení se stalo také závěrečné shrnující posouzení zjištěných skutečností ve vztahu k principům udržitelného rozvoje. Díky tomuto přístupu hrají UAP nezastupitelnou roli relativně objektivního a v odborné veřejnosti dobře etablovaného dokumentu, o který je možné se reálně opřít nejen při konkrétních pracích na územně plánovacích dokumentech, tak také při pracích na celoměstských strategiích a generelech. Z naposledy jmenovaných mají UAP velmi úzkou vazbu především na Strategický plán, kterému slouží také jako jeden z významných vstupů pro monitoring naplňování přijatých cílů. Metodika zpracování dokumentu vychází z několika základních požadavků: • Obsahová přehlednost, snadná orientace v logické struktuře textové části

Strana 13

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 • Z amezení obsahovým duplicitám a překryvům mezi jednotlivými částmi • Maximální objektivizace tvrzení pomocí referencí na údajovou základnu (tabulky, mapy) • Obsahový záběr musí zahrnovat co největší část aspektů, skutečně ovlivňujících územní rozvoj města bez ohledu na to, jakými nástroji je možné tyto aspekty usměrňovat • Obsahový záběr musí být v souladu s požadavky stavebního zákona resp. prováděcí vyhlášky č. 500/2006 Sb. (6) • Obsahový záběr musí zohlednit také specifické požadavky území hl. m. Prahy • Pojetí dokumentu musí umožňovat relativně snadnou aktualizaci Důležitým rozhodovacím kritériem a základním vodítkem byl přitom nutně požadavek na soulad s vyhláškou č. 500/2006 Sb., která v zásadě rozděluje obsah UAP na údajovou základnu a základní popis jednotlivých složek území (Podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území) a syntetické vyhodnocení (Rozbor udržitelného rozvoje území), přičemž stanovuje také minimální povinný rozsah údajové základny UAP (přílohy A a B). Vzhledem k specifické situaci dokumentu UAP hl. m. Prahy, který je zpracováván pro úroveň kraje i obce (navíc jedním zpracovatelským týmem), se ukázalo pro celkovou čitelnost dokumentu jako výhodnější nevyčleňovat podklady pro rozbor do samostatné části, ale naopak integrovat obě části díla do jednotného kompaktního celku. Rozsáhle diskutovaným tématem byla také obsahová podrobnost dokumentu, který má sloužit pro relativně detailní potřeby územního plánování a také územního rozhodování, ale zároveň má být podporou pro koncepční dokumenty ZUR nebo Strategického plánu. To vše navíc pojednáno tak, aby bylo možné zajistit plnohodnotnou pravidelnou dvouletou aktualizaci. Zpracování UAP pro území Obcí s rozšířenou působností (ORP) je obvykle voleno tak, aby umožňovalo získat specifická podkladová data, informace a hodnocení pro každou obec v rozsahu ORP, protože na této obecní úrovni je zpracovávána územně plánovací dokumentace. V případě Prahy je situace odlišná, protože územní plán je zpracováván jednotně pro celé území města. Stavební zákon ovšem připouští zpracování územního plánu také pro území jednotlivých městských částí hl. m. Prahy. Těchto částí je 57, přičemž jejich velikostní i územní heterogenita je obrovská (MČ Praha 4 – 131597 obyv. v roce 2008 vs. MČ Praha – Nedvězí – 232 obyv. ve stejném roce). Zpracování UAP v detailu, který by umožnil studium specifických lokálních podmínek každé MČ (které by radnice MČ samozřejmě přivítaly), by však zároveň znamenalo zajišťovat výrazně podrobnější průzkumy a rozbory celého území města v rozsahu, který by byl pro pravidelnou dvouletou údržbu značně náročný. Z tohoto důvodu proto nakonec bylo zvoleno řešení, které ukotvuje míru podrobnosti UAP na úrovni detailu řešeného v kontextu územního plánu hl. m. Prahy. To má velký dopad zejména na strukturu textové části, která popisuje území města jako celek, avšak bere v úvahu výrazná specifika, pakliže se výrazně vymykají základním celoměstským charakteristikám. Jednotlivé části území města však samostatně pojednány v dokumentu nejsou. S přihlédnutím k výše uvedeným požadavkům a omezením vychází metodika zpracování textové části z následujícího členění:

A. Zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území hl. m. Prahy a jeho hlavních funkčních systémů Tato část popisuje jednotlivé dílčí tématické oblasti a funkční systémy města ve formě samostatných kapitol. Každá kapitola přitom zachovává pevné vnitřní členění, zachycující jednak výchozí charakteristiku stavu, dosavadního vývoje a předpokládaných trendů do budoucna a dále dílčí tématické hodnocení ve formě SWOT analýzy a definice problémů k řešení. Kostra kapitoly má tuto strukturu: a. Základní charakteristika tématu, dosavadní vývoj, stav (možné je členění na dílčí podtémata) b. Předpokládané trendy dalšího vývoje c. SWOT analýza ○○SILNÉ STRÁNKY (stávající příznivé charakteristiky Prahy) ○○SLABÉ STRÁNKY (stávající rizikové a negativní charakteristiky Prahy) ○○PŘÍLEŽITOSTI (stávající a pravděpodobné budoucí příznivé vnější vlivy) ○○OHROŽENÍ (stávající a pravděpodobné budoucí rizikové a negativní vnější vlivy) d. Problémy k řešení ○○Problémy řešitelné nástroji územního plánování ○○Mimo kompetenci územního plánování ○○Doporučení pro územní plán V rámci SWOT analýzy a kapitoly Problémy k řešení jsou zohledněny veškeré zjištěné faktory, které mají vztah k rozvoji území. Zohlednění možností jejich řešení nebo zmírnění územně plánovací činností je provedeno rozdělením zjištěných problémů na problémy řešitelné nástroji územního plánování a mimo kompetenci územního plánování, což umožňuje využívat UAP jako referenci také v jiných oblastech managementu města a představuje i jednu z opor pro aktualizace Strategického plánu hl. m. Prahy. Odstavec doporučení pro územní plán představuje pak výběr konkrétních problémů k řešení v rámci územního plánu hl. m. Prahy. B. Souhrnné vyhodnocení V rámci této části je provedena syntéza zjištění obsažených v rámci tematických kapitol formou specifikace hlavních disparit a problémů pro dlouhodobý rozvoj hl. m. Prahy • Vyhodnocení vyváženosti vztahu mezi pilíři udržitelnosti rozvoje • Určení problémů k řešení

Argumentační linie územně analytických podkladů Požadavek na širokou využitelnost a maximální objektivitu zjištění provedených v rámci UAP klade vysoké nároky na transparentnost a dobrou argumentační oporu jednotlivých tvrzení, vyskytujících se v jakékoli části dokumentu. Přestože nelze tvrdit, že by dosavadní verze UAP byly z tohoto pohledu ideální, je při zpracování všech textů vynakládáno značné úsilí o důsledné dodržování několika základních pravidel: • Veškerá kvalitativní nebo kvantitativní tvrzení by měla mít průkaznou oporu uvedením výchozích údajů (kvantitativních nebo kvalitativních), ze kterých toto tvrzení vychází

Strana 14

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 • Veškeré citované údaje musí mít doložen zdroj dat • Veškeré významné informace a poznatky uplatněné dále v analytické části hodnocení musí být vždy pojmenovány a diskutovány v rámci základního popisu tematických kapitol. To zejména znamená: • Tvrzení tematických SWOT analýz a Problémů k řešení musí mít vždy oporu v tématické popisné části dokumentu • Zjištění uvedená ve vyhodnocení vyváženosti vztahu mezi pilíři udržitelnosti rozvoje musí mít vždy oporu ve tvrzeních tématické popisné části dokumentu • Souhrnné určení problémů k řešení musí vždy vycházet pouze z problémů definovaných v rámci tematických kapitol Dodržení těchto zásad má jednak význam metodický, protože usnadňuje udržení vnitřní integrity a logické kompaktnosti dokumentu, vedle toho však má také velký význam argumentační, protože umožňuje nalezení průkazného odůvodnění pro všechna tvrzení syntetické části dokumentu.

Indikátory udržitelného rozvoje Základní metodou hodnocení udržitelného rozvoje území UAP je v souladu s požadavkem vyhlášky (6) SWOT analýza. SWOT analýza je velmi dobrým nástrojem pro zjištění kvalitativních vlastností stavu posuzovaného území, neumožňuje však zjištěný stav kvantifikovat - hodnotit otázky míry a velikosti zjištěných vlastností. Z tohoto také vyplývá jedno velké omezení – metoda SWOT je obtížně použitelná také pro popis dynamiky změn území, jejíž poznání představuje ovšem jeden z nejdůležitějších cílů pravidelné aktualizace UAP. Aby metodika UAP hl. m. Prahy překonala tento problém, byla doplněna o systém indikátorů, které se mají stát základem pro kvantifikaci míry změny v území a umožnit tak lepší popis charakteru probíhajících změn. V UAP 2008 byla za tímto účelem založena relativně rozsáhlá sada indikátorů, popisující všechny oblasti rozvoje území sledované v rámci syntetického vyhodnocení UAP. Velký důraz je přitom kladen na výběr vhodných indikátorů. Požadavek na tvorbu indikátorové sady není jen vybrat ukazatele, které pomohou v argumentaci při tvorbě tematických kapitol a SWOT analýzy, ale navíc v budoucnu umožní vlastní doplňkové hodnocení intenzity rozvoje a jeho charakteru z hlediska naplňování principů udržitelného rozvoje území. To však vyžaduje alespoň základní pozitivní definici, jaké jsou vlastně tyto principy pro území hl. m. Prahy, co by mělo být vlastně sledováno a vyhodnocováno. UAP obvykle žádnou takovou definici neobsahuje. Obecný popis charakteristik území stejně jako SWOT analýzy se věnují hledání problémů a slabých míst dílčích tématických okruhů, celkové systémové koncepční požadavky jsou však většinou doménou jiných druhů dokumentací. Podmínkou vytvoření indikátorové sady je zároveň určení, jaké jevy má každý indikátor reprezentovat a v jakém hodnotícím kontextu se indikátor nachází (jak má být interpretován). Je zřejmé, že tatáž hodnota použitá v různých kontextech může být interpretována s velmi rozdílným výsledkem (např. růst bytové výstavby v příměstské oblasti může znamenat pozitivní zprávu z hlediska možnosti růstu standardu bydlení pro obyvatele, avšak může znamenat také nepříznivé důsledky na dopravu, občanskou vybavenost, zábory zemědělské půdy aj.).

UAP jsou především dokumentem, který by měl shromáždit veškeré informace o daném území, ať již popisují jeho fyzickou stránku, ekonomické procesy nebo vývoj společenství. Hlavní úlohou UAP je tyto informace vyhodnotit a poskytnout zpětnou vazbu, která umožní ovlivnit management území tak, aby zjištěné problémy či nerovnováhy byly zmírňovány nebo alespoň kompenzovány. Vzhledem k poloze UAP jako instrumentu územně plánovacího je možné počítat s tím, že na zjištěné nedostatky bude reagovat především územní plánování nástroji, které má k dispozici – tedy především přístupem k pořizování územně plánovací dokumentace. UAP mohou mít ale také podstatně širší dopad, mohou být dobrým podkladem také pro přípravu politik mimo gesci územního plánování, které však ve výsledku mohou významně podpořit úsilí o řešení problémů zjištěných právě v rámci UAP. Toto využití je však z pohledu zákona nevymahatelné a je jen věcí místních samospráv, zda tuto možnost dokáží využít. Jak již bylo diskutováno výše, UAP v Praze jsou podkladem nejen pro územní plánování, ale jsou podkladem pro řízení rozvoje města v širším kontextu - jsou využívány pro aktualizaci strategického plánu, tematických koncepcí rozvoje území a dalších dokumentů. To umožnilo definovat základní hodnotící rámec, který by umožnil definovat cíle územního rozvoje pro hodnocení sadou k tomu určených indikátorů. Rámec hodnocení byl přitom zvolen tak, aby na jednu stranu obsáhl co nejširší spektrum témat, která ovlivňují dlouhodobě vyvážený rozvoj území, na druhou stranu aby navržená témata byla zároveň sledována konkrétními rozvojovými dokumenty města a mohla být tedy managementem města nějakou formou ovlivňována. Hodnotící rámec vznikl syntézou cílů, principů a zásad několika základních dokumentů: • • • • •

Strategie udržitelného rozvoje ČR (7) Politika územního rozvoje ČR (8) Strategický plán hl. m. Prahy (2) Zásady územního rozvoje hl. m. Prahy (3) Územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy (9)

Je zřejmé, že první dva dokumenty nejsou přímo ovlivnitelné hl. m. Prahou, do systému však byly zařazeny z důvodů ucelenosti a kompaktnosti hodnotícího rámce. Tyto dokumenty nedefinují přímo žádné z cílů vztahujících se konkrétně k území Prahy, avšak definují tématické směry, které jsou v lokálních dokumentech dále rozpracovány. Z jednotlivých dokumentů byly vybrány cíle, principy, zásady a priority, které mají nějakou relaci k území hl. m. Prahy a tyto cíle byly vzájemně porovnány a seskupeny podle tematického zaměření. Tato rešerše byla sama o sobě zajímavá, protože umožnila dobře sledovat míru provázanosti a logické návaznosti jednotlivých dokumentů a umožnila také poznat mírně rozdílné vnímání priorit různých druhů dokumentací. Celkově však je třeba říci, že syntéza prokázala v zásadě jednoznačný směr vnímání požadavků na udržitelný rozvoj území v těchto dokumentech a umožnila vyčlenit hlavní cíle udržitelného rozvoje ve vztahu k území hl. m. Prahy. Pro další práci pak byly takto určené cíle nazvány jako Aspekty udržitelného rozvoje, aby nedocházelo k záměně pojmů při diskusích o jednotlivých dokumentech.

Strana 15

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Aspekty udržitelného rozvoje definované v rámci UAP byly definovány ve dvou hierarchických úrovních. První úroveň reprezentuje 11 základních tématických okruhů pro sledování udržitelného rozvoje v rámci hl. m. Prahy. Ve druhé, podrobné úrovni pak byly definovány podrobné dílčí „cíle“, jejichž charakteristiky a změny je možné přímo měřit pomocí reprezentativních indikátorů. Návazně byly hledány indikátory, které by vystihovaly jednotlivé aspekty druhé urovně. Celkem bylo definováno 162 indikátorů. Metodika tvorby indikátorů předpokládala, že pro každý indikátor bude definován žádoucí trend, který by odpovídal požadavku na plnění příslušného aspektu udržitelného rozvoje. Teoreticky by tak stejný indikátor mohl sloužit jako reference pro několik aspektů, přičemž žádoucí trend pro některé aspekty by mohl být protichůdný. To by signalizovalo přirozenou disparitu v rámci požadavků na udržitelný rozvoj území. Při praktickém naplňování indikátorové sady však nakonec k této situaci nedošlo. Definice žádoucího trendu vývoje hodnot indikátoru v průběhu času je možná pouze pro určitou skupinu indikátorů. Protože však pro přípravu textové části UAP existoval relativně velký zájem také na zařazení indikátorů, které mají silný popisný význam, avšak není pro ně možné jednoznačně stanovit žádoucí trend (např. hustota zalidnění, rozsah stavebních uzávěr), byla indikátorová sada rozšířena také o tyto položky. Zařazení do indikátorové sady totiž znamená zároveň zakotvení do systému pravidelně aktualizovaných údajů a v budoucnu tedy výrazné usnadnění aktualizace textové části. Pro výběr indikátorů je uplatňováno několik základních pravidel. • Indikátory by měly mít jednoznačně definovanou a srozumitelnou metodiku výpočtu či zjišťování • Při výběru indikátorů by měly být přednostně využívány indikátory z existujících indikátorových systémů (zejména Indikátory udržitelného rozvoje hl. m. Prahy – ENVIS (10), dále ECI, OECD Core Set, indikátory udržitelného rozvoje EU, aj.) • Výběr indikátorů by měl minimalizovat přesahy mezi vypovídací hodnotou jednotlivých indikátorů (je-li nějaká skutečnost již popsaná jedním indikátorem, nemá smysl ji znovu popisovat dalším) • Přednostně by měly být využívány indikátory založené na měřitelných (tvrdých) datech V souladu s výstupem studie studie kolektivu FA ČVUT z roku 2006 (11) je možné indikátory rozlišit do dvou hlavních skupin podle možnosti posouzení významu jejich absolutní zjištěné hodnoty: • normativní - s normativně definovanou prahovou hodnotou, možno rozlišovat stavy „splnil“, „nesplnil“ • nenormativní - bez definice limitní hodnoty, možno pouze sledovat trendy Drtivá většina indikátorů UAP spadá do kategorie nenormativních indikátorů.

Pro každý aspekt udržitelného rozvoje je definován odpovídající výčet indikátorů. Vzhledem k nedostatečnému datovému pokrytí všech témat udržitelného rozvoje je obtížné nalézt pro všechny oblasti indikátory s optimální vypovídací schopností. Z hlediska vypovídací hodnoty jsou proto indikátory rozděleny do tří skupin: • Indikátory s optimální vypovídací hodnotou a s dosažitelnou datovou základnou • Indikátory s optimální vypovídací hodnotou bez dostupné datové základny (tzv. „nice to have“) • Indikátory s omezenou vypovídací hodnotou a dosažitelnou datovou základnou jako náhrada indikátorů 2. skupiny V rámci dokumentu UAP 2008 byly nakonec definovány indikátory 1. a 3. skupiny. Je to dáno zejména požadavkem na shromáždění základní údajové základny a také nemožností prověření vhodnosti zvolených indikátorů pro vlastní vyhodnocení, které v této první verzi úplných UAP nakonec nebylo provedeno. Hlavním důvodem byl nedostatek retrospektivních údajů pro velkou část indikátorů, zejména těch, které se vztahují k popisu hospodárného využívání území. Další metodické rozpracování hodnocení je v přípravě v letošním roce v souvislosti s první úplnou aktualizací UAP (2010). Pro řadu indikátorů bude založena časová řada, i když s ohledem na velmi krátké časové období bude její vypovídací hodnota značně omezená. Přesto však první výsledky ukazují, že vyhodnocení trendů poskytne žádoucí zpětnou vazbu pro zhodnocení vhodnosti výběru hodnotících indikátorů pro vybrané aspekty a umožní zkvalitnění systému pro budoucí aktualizace. Předpokládá se, že relevantní oporou pro rozbor udržitelného rozvoje území bude systém poskytovat nejdříve ve druhé ale spíše až třetím aktualizačním cyklu (tj. při délce časové řady 4 resp. 6 let). Syntetickým výstupem indikátorového hodnocení je přehledné orientační posouzení stavu naplňování žádoucích trendů pro 11 tématických oblastí aspektů udržitelného rozvoje představujících 1. indikátorovou úroveň. Pro toto hodnocení je z každé oblasti vybráno max. 5 hlavních indikátorů, aby bylo dosaženo porovnatelnosti jednotlivých oblastí. Systém nemá povahu multikriteriálního hodnocení, všechny oblasti mají stejnou váhu a také všechny indikátory v rámci oblastí jsou považovány za rovnocenné. Cílem hodnocení není vyjádřit úroveň udržitelného rozvoje, ale přehledně ilustrovat v jakých oblastech jsou akceptované principy udržitelného rozvoje naplňovány a kde jsou spatřovány největší rezervy. Zároveň toto hodnocení bude umožňovat snadné porovnání tohoto stavu mezi jednotlivými obdobími aktualizace UAP. Pro hodnocení je v současném stavu rozpracovanosti navrženo celkem 49 indikátorů. Jejich přiřazení k tematickým oblastem aspektů udržitelného rozvoje ukazuje následující tabulka:

Strana 16

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Číslo Tématická oblast/indikátor C.1. Dlouhodobá ekonomická stabilita a adaptabilita

C 2.

C 3.

C 4.

C 5.

C 6.

C 7.

C 8.

pilíře H

1. Hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly 3. Saldo rozpočtů hl. m. Prahy 5. Pořadí Prahy v monitoringu atraktivity podnikatelského prostředí (Cushman&Wakefield) 8. Podíl zaměstnanců výzkumu a vývoje na celkové zaměstnanosti 10. Podíl celkových výdajů na výzkum a vývoj na regionálním HDP Efektivní hospodaření se všemi formami zdrojů 16. Roční spotřeba vody v domácnostech na obyvatele 23. Roční spotřeba elektřiny v domácnostech na obyvatele 24. roční produkce komunálního odpadů na obyvatele 32. Rozloha brownfields 35. Míra změny zastavěných a zpevněných ploch (% změna proti minulému období) Vyvážené prostorové uspořádání města 45. Rozloha funkčních lokálních a obvodových center

H

E

E

H

48. Podíl počtu pracovních příležitostí v celoměstském centru na celkovém počtu pracovních příležitostí 52. Počet dojíždějících za prací ze Středočeského kraje Ochrana a rozvoj kulturních a urbánních hodnot města, vyvážený rozvoj cestovního ruchu S 54. Výše finanční podpory hl. m. Prahy kulturním zařízením za rok 55. Počet kulturních zařízení 58. Počet návštěvníků za rok 60. Počet konferencí a kongresů nad 100 osob v hromadných ubytovacích zařízeních s mezinárodní účastí 61. Ubytovací kapacita hromadných ubytovacích zařízení (počet lůžek) Soulad městského a přírodního prostředí, krajina, zeleň, biodiverzita E 62. Podíl ploch zeleně z celkové plochy 69. Podíl ploch ZCHÚ na celkové rozloze 70. Koeficient ekologické stability Zajištění dobré kvality všech složek životního prostředí 75. Podíl území s překročením imisních limitů (souhrnně všechny polutanty) 80. Počet trvale bydlících obyvatel v území s překročením imisních limitů 87. Třída jakosti vody v povrchových tocích 90. Počet trvale bydlících obyvatel žijících v oblastech s překročenými limity nočního hluku 91. Pořízené investice na ochranu ovzduší a klimatu Efektivní doprava 93. Podíl MHD na dělbě přepravní práce vůči IAD 96. Počet cestujících přepravených MHD na území Prahy 119. Počet vozidel parkujících na parkovištích P+R Spolehlivé a hospodárné zásobování vodou a energiemi 132. Spolehlivost dodávky el. energie 133. Kapacita záložních zdrojů zásobování vodou na území hl. m. Prahy

C 9.

Soudržnost obyvatelstva 142. Obecná míra nezaměstnanosti 143. Počet uchazečů o zaměstnání - osob zdravotně postižených 144. Počet lůžek v nemocnicích 148. Počet dokončených bytů C 10. Dobrá veřejná správa, podpora občanské společnosti 155. Volební účast ve volbách do zastupitelstev obcí 156. Podíl žen z celkového počtu zvolených zastupitelů Strana 17

E

H

H

S

S

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Číslo Tématická oblast/indikátor 157. Počet obyvatel na 1 nestátní neziskovou organizaci C 11. Bezpečnost, ochrana obyvatelstva, snižování rizik 158. Existence integrovaného systému krizového řízení (ANO/NE) 159. Počet trestných činů spáchaných na území hl. m. Prahy 160. Počet přestupků řešených Městskou policií hl. m. Prahy 161. Počet dopravních nehod na území hl. m. Prahy 162. Podíl realizovaných částí systému protipovodňové ochrany a protipovodňových opatření

Vzhledem k nestejnému počtu indikátorů v jednotlivých tematických skupinách je pro účely znázornění úrovně plnění aspektů vyjádřeny počty aspektů v procentech. Uvažované varianty souhrnného grafického vyjádření výsledného hodnocení jsou ukázány na následujících příkladech: Přestože finální podoba hodnocení není v době finalizace tohoto příspěvku ještě uzavřena, je patrná snaha o maximální přizpůsobení jeho datového obsahu, členění a výsledné informační hodnoty tak, aby byla účinnou oporou jak pro dílčí SWOT analýzy, tak pro celkové shrnutí Rozboru udržitelného rozvoje území provedeného v rámci Vyhodnocení vyváženosti vztahu mezi pilíři udržitelného rozvoje.

Vyhodnocení vyváženosti vztahu mezi pilíři udržitelného rozvoje Zatímco v předešlé části byla popisována tvorba uceleného systému zahrnujícího všechny hlavní oblasti udržitelného rozvoje, souhrnné závěrečné vyhodnocení je založeno na zcela odlišném přístupu. Pakliže se podařilo pro účely sestavení indikátorového hodnotícího rámce definovat jednotlivé oblasti a aspekty udržitelného rozvoje, není možné obdobnou metodu použít také pro určení míry vyváženosti či nevyváženosti rozvoje v jejich rámci, tím méně pak s ohledem na jednotlivé pilíře udržitelného rozvoje jak vyžaduje Vyhláška č. 500/2006 Sb. Míra souladu dosažených trendů s požadovaným charakterem změn totiž nevypovídá v úplnosti o vzájemném vztahu těchto trendů a nedokáže dostatečně dobře charakterizovat, zda je vývoj v jednotlivých aspektech vyvážený či nikoli. Nedomníváme se totiž, že lze klást rovnítko mezi dosažením žádoucího trendu a vyvážeností, protože trend ukazuje pouze směr na cestě k vyváženému – udržitelnému rozvoji.

pilíře S

Druhým důvodem, který byl při výběru vhodné metodiky podrobně diskutován je fakt, že území hl. m. Prahy funguje jako otevřený systém s velkou obousměrnou vazbou (materiálovou, sociálně-ekonomickou) na široký metropolitní region. Ze systémového hlediska je proto nemožné posuzovat celkovou vyváženost rozvoje hl. m. Prahy omezeně pouze na správní území města. Z těchto důvodů byl zvolen jiný model popisu. Namísto snahy o vyjádření vyváženosti je předmětem hodnocení hledání zjevných NEvyvážeností – disparit. Pro odhalování disparit je možné velmi dobře využít jednak závěry ze SWOT analýz jednotlivých témat a také informace z hodnocení aspektů udržitelného rozvoje území. Analýza disparit také lépe umožňuje definovat hlavní problémy k řešení jak prostřednictvím územně plánovací činnosti tak jinými nástroji města, jejichž popis je rozhodujícím požadovaným výstupem dokumentu UAP. Disparity v území jsou určovány ve vztahu k pilířům udržitelného rozvoje. V rámci metodiky zpracování popisných částí tematických kapitol, SWOT analýz ani indikátorového hodnocení není přitom vztah jednotlivých témat k pilířům udržitelného rozvoje explicitně řešen. Důvodem je zejména fakt, celá řada témat má odrazy a dopady do více než jednoho pilíře, přičemž snaha o účelové začlenění do těchto kategorií by neumožnila charakterizovat situaci v území bez rušivého zjednodušení. Pro obsahové zpřehlednění souhrnné analýzy disparit se naopak abstraktní systém tří pilířů udržitelného rozvoje dobře hodí, protože umožňuje jasně vymezit mantinely pro posuzování jednotlivých jevů. Pro zjišťování disparit byla zvolena následující osnova: • Zjištěné nerovnováhy mezi pilíři udržitelnosti rozvoje ○○Disproporce mezi ekonomickým a environmentálním pilířem

Strana 18

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 ○○Disproporce mezi environmentálním a sociálním pilířem ○○Disproporce mezi sociálním a ekonomickým pilířem ○○Disproporce mezi všemi pilíři • Zjištěné nerovnováhy uvnitř pilířů udržitelnosti ○○Ekonomický pilíř ○○Sociální pilíř ○○Environmentální pilíř Východiskem pro zjišťování disparit je účelová rešerše tématických SWOT analýz se zaměřením na slabé stránky a ohrožení. Vzájemné porovnání těchto částí jednotlivých témat umožňuje nalezení základních problémů, které jsou pak následně dopřesněny na základě informací z popisné části a indikátorového hodnocení. Vyhodnocení má přitom čistě verbální charakter. Jeho cílem je především upozornit na nejvýznamnější problémová místa s předpokladem, že jejich detailnější rozbor včetně případného kvantitativního vyjádření může uživatel dokumentu nalézt v jiných částech dokumentu UAP. Dobrá praktická použitelnost tohoto přístupu se prokázala na příkladu zpracování podkladů Konceptu nového územního plánu Prahy. Součástí dokumentace je také Vyhodnocení vlivů konceptu územního plánu hl. m. Prahy na udržitelný rozvoj území (12), které převzalo v příslušných kapitolách uvedené členění použité v rámci UAP a využilo ho pro přehledné a dobře vypovídající zhodnocení očekávaných dopadů nové dokumentace na udržitelný rozvoj území.

Závěr Hodnocení udržitelného rozvoje území hl. m. Prahy prováděné v rámci UAP je jedním z možných přístupů, kterým tato problematika může být řešena. Metodika zpracování je maximálně přizpůsobena specifickým podmínkám hl. m. Prahy, ať už se to týká velikosti území, jeho duální pozice kraje i jediné obce a také existujícího organizačního zajištění územního plánování a správy údajové základny o území města. Přes svou krátkou historii se UAP staly významným pomocníkem pro územní plánování i management města a je velkou snahou zpracovatelů těchto podkladů průběžně doplňovat jejich metodiku zpracování tak, aby umožnily ještě operativnější a názornější zpětnou vazbu pro tyto aktivity.

Citovaná literatura: 1. Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 2006.

2. Hlavní město Praha. Strategický plán hl. m. Prahy. [Online] 2008. http://www.urm.cz/uploads/assets/soubory/data/strategicky_plan/cz2008_web.pdf. 3. Zásady územního rozvoje hl. m. Prahy. [Online] 2009. http:// www.urm.cz/cs/zasady_uzemniho-rozvoje. 4. Útvar rozvoje hl. m. Prahy. Územně analytické podklady Praha - kraj. [Online] 2007. http://www.urm.cz/uploads/assets/soubory/data/UAP/uap_kraj_texty.pdf. 5. Územně analytické podklady hl. m. Prahy. [Online] 2008. http://www.urm.cz/cs/uzemne_analyticke_podklady. 6. Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti. 2006. 7. Úřad vlády ČR. Strategie udržitelného rozvoje ČR. [Online] 2004. http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/ MZPMSFHDHBNA/$FILE/SUR_CR_FINAL_2004.pdf. 8. Ministerstvo pro místní rozvoj. Politika územního rozvoje ČR. [Online] 2008. http://www.mmr.cz/getdoc/873d1a09-3b9d4a12-9924-e42eb641a0ad/III--Navrh-PUR-CR-2008. 9. Hlavní město Praha. Územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy. [Online] 2010. http://magistrat.praha.eu/Uzemni-planovania-rozvoj. 10. Indikátory udržitelného rozvoje hl. m. Prahy. ENVIS - informační servis o životním prostředí v Praze. [Online] 2010. http:// envis.praha-mesto.cz/(uwocpuzohraw2m45dwuple55)/default. aspx?ido=5916&sh=844017659. 11. Maier, K. a kol. Analýza právního prostředí územního plánování sledující udržitelný rozvoj a praktické implementace principů udržitelného rozvoje ve vybraných systémech územního plánování. Praha : FA ČVUT, 2006. 12. EKOLA group, spol. s r.o. Vyhodnocení vlivů konceptu územního plánu hl. m. Prahy na udržitelný rozvoj území. Koncept územního plánu hl. m. Prahy. [Online] 2009. http://www. uppraha.cz/vyhodnoceni-vlivu-pdf.

Strana 19


MÍSTNÍ AKČNÍ SKUPINY – PŘÍSPĚVEK K UDRŽITELNOSTI VENKOVA Jitka Doubnerová MAS Mikroregionu Frýdlantsko / Národní síť MAS ČR [email protected] Za posledních 6 let došlo na území České republiky k intenzivnímu rozvoji sítě nového, před rokem 2004 neznámého typu neziskových organizací, založených na meziresortním partnerství veřejného, soukromého a neziskového sektoru – místních akčních skupin (MAS). V současné době existuje těchto organizací přibližně 120 a víceméně rovnoměrně pokrývají území republiky. Základním cílem těchto organizací je udržitelný rozvoj venkovských oblastí. Venkov je přitom na základě směrnic Evropské komise charakterizován jako oblast s hustotou osídlení do 100 obyv./km2, území vhodné pro vznik MAS by mělo mít celkový počet obyvatel mezi 10000 - 100000 a může zahrnovat sídla s velikostí do 50 000 obyvatel. V českých podmínkách se proto do venkovských oblastí řadí také středně velká města, která se stávají členy místních akčních skupin a podílejí se na formulaci jejich integrovaných rozvojových strategií. Základem pro vznik místních akčních skupin je program Evropské unie LEADER (fr. Liaison entre actions de dévelopement rural - propojování akcí hospodářského rozvoje venkova), který od roku 1991 podporuje rozvojový potenciál venkovských oblastí. Tento program vychází z místní iniciativy a zdůrazňuje integrovaný přístup při podpoře místní produkce, zlepšování kvality života na venkově, péče o přírodu a krajinu a prosazování nových technologií. Základní rozdíl od tradičních opatření podporujících rozvoj venkova spočívá v tom, že LEADER neříká „co“, ale spíš ukazuje „jak“: podpora jednotlivých projektů je podmíněna existencí místní partnerské struktury a společně formulované strategií rozvoje venkovské oblasti. Metoda LEADER je založena na 7 základních principech:

Integrovaná strategie místního rozvoje Oblasti působení MAS jsou malá, zeměpisně, hospodářsky a společensky soudržná území, propojená společnými tradicemi a místní identitou a také společnými potřebami. Takové území je schopno zformulovat své silné a slabé stránky, příležitosti a ohrožení a navrhnout rozvojovou strategii směřující k uspokojování místních potřeb a zvyšování konkurenceschopnosti oblasti. Zvolená oblast nemusí respektovat stávající územněsprávní uspořádání, v praxi však MAS často vznikají na území jednoho či více svazků obcí – mikroregionů. Důležité je, aby území poskytovalo pro realizaci rozvojové strategie dostatečné množství hospodářských, finančních a lidských zdrojů.

Přístup „zdola nahoru“ (bottom up) Přístup „zdola nahoru“ znamená, že na formulaci strategie a volbě priorit a poté na realizaci strategie se maximálně podílejí místní účastníci. Nejde o protiklad tradičního přístupu „shora“ (top down), spíše o jeho doplnění tak, aby formulace potřeb byla co nejpřesnější a volba priorit a kroků k realizaci strategie potřeby území co nejvíce naplňovala. Tento princip metody LEADER nejvíce přispívá k rozvoji místních kapacit a místního sociálního kapitálu, protože vede k budování partnerských vztahů a jak v etapě formulace, tak při realizaci rozvojové strategie podporuje transparentní komunikaci a spolupráci na místní úrovni.

Partnerství veřejného a soukromého sektoru: MAS Místní akční skupina je organizací, která partnerství na místní úrovni institucionalizuje. Podle citovaného nařízení Evropské komise musí být ve statutárních a rozhodujících orgánech MAS nadpoloviční zastoupení soukromého a neziskového sektoru, zástupci veřejného sektoru mohou být zastoupeni max. 49% členů. MAS odpovídá za realizaci strategie, tzn. za výběr projektů, kterými je strategie naplňována. Ve formě, míře samostatnosti a činnostech MAS jsou velké rozdíly jak mezi členskými zeměmi EU, tak v národním měřítku České republiky. MAS vznikaly jako nové organizace, navázaly na činnost jiných nestátních neziskových organizací, byly zřizovány při svazcích obcí, aktivitou rozvojových agentur nebo podnikatelských subjektů a zemědělců na venkově. V praktické činnosti MAS nezáleží na tom, jak vznikla, ale na tom, jak transparentní a otevřené jsou její metody práce.

Víceodvětvové akce LEADER není resortní program. Zaměření rozvojové strategie je víceodvětvové, propojuje různá odvětví místní ekonomiky, rozvoje venkovské oblasti a zároveň by měly přispívat ke zlepšování environmentální situace oblasti. Akce a projekty obsažené v místních strategiích by měly být navzájem propojené a koordinované jako sourodý celek.

Inovativnost Celý program LEADER byl od 90. let 20. století pilotní, modelový, sloužil k ověření tohoto přístupu v rozvoji venkovských oblastí. Uplatňoval se na menší části území států, které se do programu zapojily, umožňoval podporovat projekty s výrazně inovativními prvky. Mainstreaming metody v období 2007 – 2013 znamenal ve většině členských zemí paradoxně omezení inovativnosti, protože zdůrazňuje povinnost čerpat prostředky z jednotlivých opatření Programu rozvoje venkova. Inovativnost se však nadále projevuje zejména v uplatňování komunitních metod práce tam, kde dosud nejsou obecně rozšířené (vznik komunitních škol ve venkovských obcích, participativní plánování úprav veřejných prostranství apod.), v propojování místní produkce a místní spotřeby (např. uplatňování místních alternativních zdrojů energie, vznik místních obchodů s prodejem místní zemědělské produkce apod.).

Spolupráce Program LEADER podporuje spolupráci venkovských oblastí a MAS na národní i mezinárodní úrovni, protože spolupráce je základním nástrojem pro šíření dobré praxe a zkušeností mezi regiony.

Vytváření sítí Sítě jsou „infrastrukturou“ spolupráce, umožňují výměnu informací, zkušeností, příkladů dobré praxe a know-how na místní, národní i mezinárodní úrovni. Sítě propojují lidi, organizace a instituce, sektory místních komunit, MAS a venkovské oblasti. V programu LEADER je podporováno fungování formálních (institucionálních) sítí na evropské a národní úrovni – Evropskou síť rozvoje venkova zřizuje přímo Evropská komise, národní sítě

Strana 20

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 pak jednotlivé členské země. Vedle těchto sítí existují neformální sítě MAS, většinou na regionální nebo národní úrovni (v ČR je Národní síť MAS uspořádána na základě krajských zastoupení, v některých krajích vytvořily regionální sítě samostatnou organizaci). Národní síť MAS je členem ELARD – neformální Evropské sítě LEADER pro rozvoj venkova. Cíle programu LEADER se shodují s cíli politiky Evropské unie zaměřené na rozvoj venkova. Zatímco dřívější politiky byly zaměřeny resortně, podporovaly zemědělství a jeho restrukturalizaci za použití přístupu „shora“, od 90. let se uplatňuje na rozšiřujícím se území metoda LEADER, která do plánování a rozhodování o rozvoji na místní úrovni zapojuje místní subjekty. LEADER funguje jako „iniciativa Společenství“, financovaná ze strukturálních fondů EU. Od roku 2007 je LEADER součástí Programu rozvoje venkova, je financován z národního balíčku, který každý členský stát obdržel v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a spolufinancována z národních rozpočtů. Členské státy mohly rozhodnout, jak velký podíl z objemu balíčku bude přidělen na IV. osu – LEADER. V České republice bylo v přípravném období 2004 – 2006 do programu LEADER zapojeno 10 MAS a do dalších přípravných programů, které řídilo Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo pro místní rozvoj dalších cca 80 MAS, které měly možnost osvojit si základní principy, natrénovat postupy a metody práce. Mainstreaming programu a jeho uplatnění v celém Programu rozvoje venkova (PRV) v programovacím období 2007 – 2013 přinesl pokrytí většího území: v ČR je ve IV. ose PRV podporováno celkem 112 MAS, z toho 48 realizuje své strategie od roku 2008, ostatní od roku 2009. Strategie programu LEADER (SPL) je pro většinu MAS součástí širších rozvojových strategií (integrovaných strategií území), zpracovanou podle pravidel Programu rozvoje venkova. Mimo dotaci zůstalo 19 MAS, které si v předchozím období osvojovaly zkušenosti s programem, avšak realizace jejich strategií nemohla být podpořena. Tyto MAS se mohou zapojit do projektů spolupráce, financovaných z opatření IV.2 PRV. Realizace strategie se opírá o fungování Programu rozvoje venkova, jehož řídícím orgánem je Ministerstvo zemědělství a platební agenturou Státní zemědělský intervenční fond. MAS

vyhlašují výzvy k předkládání žádostí a prostřednictvím svých orgánů – výběrových komisí, složených ze zástupců soukromého, neziskového a veřejného sektoru – vybírají k podpoře projekty, které naplňují strategický plán LEADER. MAS rozhoduje, jaký podíl přidělených prostředků věnuje na projekty soukromého a veřejného sektoru, jestli zdůrazní spíše podporu místní produkce, nebo zlepšování kvality života na venkově. Při administraci projektů se MAS řídí pravidly programu a je povinna plně respektovat pravidla prvních tří os programu, zaměřených na priority zemědělské politiky a rozdělujících podpory do jednotlivých opatření. Přístup zdola – významný podíl místních subjektů na rozhodování o podpoře projektů – je tedy kombinován s řízením shora, prostřednictvím pravidel a rozhodnutí řídícího orgánu a platební agentury programu. MAS tak získává bohaté zkušenosti jak v oblasti uplatňování demokratických přístupů a transparentních procesů na místní úrovni, tak v praktickém řízení programu a v činnostech rozvojové agentury ve venkovském prostředí. Řada MAS zároveň hledá, jak podporovat subjekty ve svém území metodou LEADER i prostřednictvím jiných dotačních titulů a prakticky tak rozšiřují uplatnění této metody. S praktickými příklady pestrých programů a funkcí MAS je možné se seznámit např. v MAS Moravský kras, MAS Posázaví, MAS Český západ – místní partnerství, Kyjovské Slovácko v pohybu a u řady dalších MAS v různých krajích České republiky. Různorodost programů a nabídky pro území, schopnost zajistit nezávislé financování, široký přehled a schopnost navazovat strategická partnerství na místní úrovni může MAS pomoci hledat udržitelnost a fungovat i po ukončení programovacího období v roce 2013. Pokud území rozpozná tyto role MAS a bude ochotno ji podporovat z vlastních prostředků, získá zkušenou rozvojovou agenturu, která má důkladně zmapované místní zdroje a bude schopna je propojovat a navrhovat jejich kreativní využívání ve prospěch udržitelného rozvoje venkova. Pro města, která jsou do území a činností MAS zapojena, se tak otvírá možnost využívat synergií s okolním prostředím, podílet se na rozvoji MAS a využívat jejích kapacit.

Další a aktuální informace: • www.nsmascr.cz (Národní síť MAS ČR) • www.eagri.cz (Ministerstvo zemědělství ČR) • www.elard.eu (mezinárodní síť ELARD)

Obr.1 Pokrytí území České republiky místními akčními skupinami

Strana 21


AUTONOMIE EXPERTA, JEDINEČNOST PROSTŘEDÍ A ZAJIŠTĚNÍ KVALITNÍ URBANISTICKÉ STRUKTURY VÝSTAVBY Jindřich Felcman Krajský úřad Libereckého kraje [email protected] Pro problematiku udržitelného rozvoje měst představuje proces územního plánování klíčový instrument. Právě při procesu územního plánování by měly být teorie a poznatky vzešlé z debat na téma udržitelného rozvoje měst uvedeny do praxe, měly by být aplikovány v závazných územně plánovacích dokumentacích. Při pohledu na realitu je však nutno konstatovat, že mechanismus přenosu teoretických poznatků do praxe není v případě územního plánování příliš úspěšný. Typickým příkladem může být již dlouhá léta vedená debata na téma neúměrného rozrůstání příměstské nízkopodlažní zástavby. Přestože byly problémy této tzv. „sídelní kaše“ již mnohokrát velmi dobře analyzovány, pojmenovány a publikovány1, prstence předměstských domků s nekvalitní urbanistickou strukturou, nedostatečnou občanskou vybaveností, chybějícími veřejnými prostranstvími a špatnou dopravní dostupností se kolem měst dále šíří do volné krajiny. Východiskem tohoto příspěvku je, že příčinou pokračujícího projektování nekvalitních urbanistických struktur není ani tak nedostatek znalostí a informací o tom, jak by měla zástavba vypadat, nýbrž nedostatečné vymezení odpovědnosti jednotlivých aktérů, jenž se procesu územního plánování účastní. Jako klíčový aktér, jenž se dosud své odpovědnosti vyhýbá, je označena Česká komora architektů. V příspěvku je podrobněji analyzována její (momentálně spíše chybějící) role v zajištění kvalitního územního rozvoje sídel.

Územní plánování v praxi Standardní proces pořízení územně plánovací dokumentace spočívá v tom, že jsou sesbírány podněty stavebníků, tyto jsou do dokumentace zapracovány, počká se, zda dotčené orgány (především orgán ochrany zemědělského půdního fondu a orgán ochrany přírody a krajiny) některé lokality nezamítnou, a co projde, je následně obcí vydáno. Jestliže se o koncepčním přístupu dá někdy hovořit při pořizování nového územního plánu obce, mnohem horší bývá situace při pořizování změn územního plánu. Ty přímo vychází z podnětu investora a spočívají často v pouhém přemalování investorem nadiktovaných parcel ze zelené na červenou. V souvislosti se zmíněným problémem suburbanizace jsou právě takovéto postupně pořizované změny územního plánu hlavní příčinnou neustále se rozšiřující zástavby do volné krajiny, aniž by byla navržena celková koncepce nového obytného celku, např. s novým centrem obce s občanskou vybaveností, zástavbou, která se směrem k tomuto novému centru zahušťuje, dopravní infrastrukturou, která takové centrum solidně napojuje k zástavbě původní apod.

Začneme-li zkoumat, kdo je za nekvalitní zástavbu zodpovědný, dostaneme se do složité situace. Investor je v drtivé většině soukromá osoba (většina obcí již dokázala své pozemky z velké části rozprodat), pro soukromou osobu je v podmínkách tržního kapitalismu přirozené, že se snaží na svém majetku vygenerovat co největší zisk. Klíčová se zdá být role samosprávy obce. Ta má jedinečné právo zamítnout jednotlivé podněty, popř. požadovat jejich komplexní urbanistické řešení. Jenže bránit lidem ve výstavbě, pokud je poptávka po bydlení v obci zřejmá, by bylo pro každé zastupitelstvo sebevražedné. Samospráva tak předává podnět úředníkům s tím, že oni jakožto experti přeci zajistí, aby byl územní rozvoj obce rozumný. Úloha úředníka – pořizovatele územního plánu je zákonem omezena na pouhé zajištění zákonnosti procesu a odpovědnost za kvalitní urbanistické řešení tak dále putuje k projektantovi. A zde přichází zásadní problém procesu – politik je odpovědný svým voličům, úředník je odpovědný za dodržení zákonů a projektant je odpovědný…komu?

Projektant jako autonomní expert Pojďme se blíže podívat na postavení projektanta jakožto experta a profesionála ve svém oboru. Vytváření územně plánovací dokumentace je u každé obce natolik jedinečným procesem, že není možné ho jakkoli znormovat. Stavební zákon obsahuje několik ustanovení, které základní požadavky na územně plánovací činnost definují2, nicméně tato ustanovení mohou být pouze velice obecná, takže ponechávají projektantovi výraznou volnost. Postavení projektanta je tak obdobné postavení např. doktorů, kteří také zajišťují veřejnou službu, výsledek jejich práce je úzce svázán s celospolečenskými veřejnými zájmy, ale vzhledem k nenormovatelnosti jednotlivých úkonů disponují velkým prostorem pro vlastní expertní úsudek. Ze samotného zákona vyplývá, že územně plánovací dokumentaci nesmí dělat nikdo jiný než autorizovaný architekt. V procesu územního plánování je tak dáno postavení architekta jakožto nenahraditelného experta. Z definice expertních profesí vyplývá, že tito experti jsou schopni využívat své exkluzivní vědění a vzdělání k řešení specifických problémů, které společnost chce řešit. Získávají tak na základě tohoto svého vědění autonomii a monopol na řešení určitých problémů. Laik se tak stává závislým na profesionálovi (expertovi), který má monopol na řešení daného problému3. Z uvedeného je zřejmé, že s postavením projektanta jakožto nenahraditelného experta je spojena zásadní míra odpovědnosti na výsledné podobě zástavby v obci. Poukazy na to, že navržené řešení vyplynulo z podnětu investora, které bylo

1) Např. Suburbanizace. Sborník ze semináře AUÚP. Beroun. Příloha časopisu Urbanismus a územní rozvoj č. 4/2009, sborníky ke kolokviu Člověk, stavba a územní plánování I., II. a III. ČVUT. Fakulta stavební. Katedra sídel a regionů. Praha. 2006, 2007 a 2009, webový portál http://www.suburbanizace.cz/ a mnohé další. 2) Především § 18 – Cíle územního plánování: Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích 3) Šťovíčková, Jantulová, Magdaléna. Analýza procesu profesionalizace v občanském sektoru očima jeho aktérů. Sociální studia. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, 1/2005. S. 131–146. 4) Robinson, S., Dixon, R., Preece, Ch. Engineering, business and professional ethics. Amsterdam: Elsevier/Butterworth-Heinemann, 2007. 5) Tamtéž.

Strana 22

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 samosprávou obce akceptováno, je nutno odmítnout, neboť tito představují pro celý proces pouze laiky. Zástupci samosprávy ani úředníci nemohou při odmítání či úpravě požadavků investora legitimně použít expertní urbanistické argumenty, protože tyto argumenty byly exkluzivně propůjčeny pouze architektům. Institucionální mechanismus, kdy je určitý veřejný zájem (v našem případě zájem na kvalitním a udržitelném územním rozvoji obcí) zajišťován soukromými subjekty, kteří jsou navíc obdařeni vysokou mírou profesní autonomie, je udržitelný pouze v případě, že bude skutečně zajištěna jejich profesionalita a autonomie. Právě nabourání profesní autonomie ze strany ekonomických tlaků spojených se sháněním zakázky (typický výrok „když to nenakreslím já, nakreslí to někdo jiný“) vede k vadným výstupům práce profesionála. Základní předpoklad pro uplatnění profesní autonomie a naplnění své profesní odpovědnosti je svoboda profesionála říci svému klientovi pravdu4. Klient navíc často neví, co přesně chce, přičemž je nutné si uvědomit, že i v případě změny územního plánu na žádost investora je klientem projektanta obec, nikoli investor, i když ten veškeré náklady na pořízení změny platí. Projektant nalézá pro obec optimální řešení a výhody tohoto řešení musí být schopný samosprávě obce prezentovat. Velký díl výkonu profesionála je tedy i o učení a vysvětlování daného technického problému5. Z uvedeného vyplývá, že pouze doopravdy svobodný projektant může pracovat kvalitně. Paradoxním řešením vedoucím k zajištění svobody projektanta je výrazné zvýšení kontroly práce projektantů jejich profesním sdružením – Českou komorou architektů. Pouze komora jakožto sbor stejně privilegovaných profesionálů může posuzovat kvalitu práce svých jednotlivých členů. Důslednou kontrolou kvality práce projektantů i z pohle-

du „měkkých“ urbanistických zásad, které nelze zapracovat do zákonných předpisů, zajistí, že k dispozici nebude nikdo jiný, „kdo by to nakreslil“. Jednotliví projektanti se tak nebudou bát, že svobodným uplatňováním všech svých znalostí by mohli přijít o zakázku. Pouze v případě důsledné kontroly kvality práce svých členů je možné udržet mechanismus zajišťování veřejných zájmů soukromými a autonomními profesionály. Momentálně obsahují profesní předpisy České komory architektů pouze jedno stručné a obecné ustanovení § 8 Profesního a etického řádu, které zní: „Architekt nepřijme zakázku, jejíž povaha je ve zjevném rozporu s veřejným zájmem nebo která významně ohrožuje kulturní nebo přírodní hodnoty. Architekt takto postupuje zejména tehdy, pokud zakázku za takovou označila Komora svým stanoviskem.“ Takto stručná úprava nedává mnoho nadějí, že by případné výtky k práci projektanta mohly být kvalitně komorou posouzeny. I ze zkušeností lidí dlouhá léta pracujících na úseku územního plánování vyplývá, že šance na úspěšné napadení projektanta, jehož výstupy práce nesplňují základní urbanistické požadavky uznávané odbornou obcí, je u komory minimální. Možnost zpochybnění nekvalitní dokumentace není komorou ani nijak šířeji inzerována a jak se subjekty veřejné správy, tak s veřejností není komunikována. Východiskem je tedy: • Rozpracování kvalitativních standardů práce projektantů územně plánovací dokumentace Českou komorou architektů a jejich zapracování do profesních předpisů komory. • Úprava zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Ten by měl obsahovat mechanismus zajišťující informování orgánů veřejné správy (Ministerstva pro místní rozvoj) o kontrolní činnosti stavovského soudu komory.

Obrázek: Příklad změny územního plánu „na zakázku“. Projektant pouze upravil funkční využit dvou parcel žadatele, i když je z ortofoto snímku patrné, že tím naprosto nekoncepčně vstupuje výstavbou do velkého nezastavěného prostoru.

Příklady využití finančních zdrojů k udržitelnému rozvoji města Jablonce nad Nisou Iveta Habadová Městský úřad v Jablonci nad Nisou [email protected] Jablonec nad Nisou je nazýván městem skla a bižuterie, městem sportu, branou do Jizerských hor. V současné době zde žije téměř 45 000 obyvatel. Rozkládá se v nadmořské výšce kolem 500 metrů a může se pyšnit přehradou nedaleko centra města. Jako poměrně mladé město (v roce 1866 bylo dekretem císaře Františka Josefa I. povýšeno na město) nemá významnější památky ze starších slohových období. Historické jádro města se nachází v místech, kde dnes stojí římskokatolický kostel sv.

Anny. Stavební rozkvět města vrcholil kolem roku 1900, kdy na dosud převážně historizující výstavbu navázal nově se rodící sloh – secese. Typickým příkladem je Muzeum skla a bižuterie, které od roku 2003 spravuje Ministerstvo kultury a v roce 2004 bylo znovuotevřeno po rozsáhlé rekonstrukci. Přirozeným centrem jablonecké kultury se ve dvacátém století stalo městské divadlo (stavba z počátku 20. století, byla rekonstruována koncem 20. století). Ve třicátých letech dvacátého století vznikly dvě do-

Strana 23

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 minanty Jablonce, kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Horním náměstí a radnice ve funkcionalistickém pojetí na Mírovém náměstí, sídlo dnešního městského úřadu. A jaký je Jablonec nad Nisou v novém tisíciletí? V souvislosti s příhraniční polohou a vstupem do Evropské unie se otevřely městu nové dotační možnosti. V roce 2004 začala rozsáhlá rekonstrukce centra města. Původní jablonecké výstaviště pocházející z 60. let 20. století bylo postupně až do konce roku 2006 přeměněno na nový areál Eurocentra, který tvoří budova Centra obchodní spolupráce (celkové náklady 95 mil. Kč, dotace EU 66,6 mil. Kč a dotace Libereckého kraje 2 mil. Kč), výstavní pavilon a amfiteátr (celkové náklady 48,7 mil. Kč, dotace EU 2,2 mil Kč). Výstavba celého areálu byla spolufinancována EU v rámci programu CBC Phare 2002 a programu Evropské investiční banky na Podporu komunální infrastruktury. Probíhaly také celkové rekonstrukce některých ulic a náměstí. Od kostela sv. Anny směrem k Dolnímu náměstí byla rozšířena pěší zóna o ulice Soukennou a Dvorskou. V roce 2006 se změnil celkový vzhled a využití Dolního náměstí. Doprava byla z náměstí z větší části přesunuta do jiných ulic. Rekonstrukce posledních dvou jmenovaných ulic, Dolního náměstí a kostela svaté Anny byla realizována v rámci projektu Regenerace historického centra města Jablonec nad Nisou, a to ze Společného regionálního operačního programu (celkové náklady 68,9 mil. Kč, dotace EU 48,7 mil. Kč a dotace ČR 8,1 mil. Kč). Během rekonstrukce kostela byly instalovány nové varhany. Opravený kostel byl předán veřejnosti v Den památek v září 2006 a nyní slouží pro pořádání různých kulturních akcí. Ulice U Muzea spojuje Dolní náměstí s Muzeem skla a bižuterie. Také ta byla rekonstruována a společně s Jiráskovou ulicí rozšířila městskou pěší zónu. Celé toto širší centrum města je uzavřeno náměstím Dr. Farského. Rovněž toto náměstí prošlo v roce 2006 úpravami. Ulice U Muzea, Jiráskova a Farského náměstí byly realizovány v rámci Národního programu Phare 2003 (celkové náklady 11,8 mil. Kč, dotace EU 3,5 mil. Kč a dotace ČR 4,2 mil. Kč). Dalším zajímavým projektem je akce Místo pro život – Spolkový dům. Rekonstrukcí objektu bývalé základní školy vznikl koncem května roku 2006 spolkový dům, sídlo celé řady neziskových organizací. Projekt byl realizován v rámci Společného regionálního operačního programu (celkové náklady 31,1 mil. Kč, dotace EU 19,6 mil. Kč a dotace ČR 2 mil. Kč).

V letošním roce město realizuje v centru města rozsáhlou rekonstrukci bývalé požární zbrojnice v rámci projektu Regenerace bývalé požární zbrojnice a modernizace kamerového a dohlížecího systému. Stavba je financována prostřednictvím Regionálního operačního programu Severovýchod (celkové náklady 79 mil. Kč, dotace EU 57,2 mil. Kč a dotace ČR 5 mil. Kč). Budova bývalé požární zbrojnice se nachází ve velmi exponované a urbanisticky hodnotné severní části památkové zóny. Sestává se ze dvou objektů, původní budovy s věží z přelomu 19. a 20. století a pozdější přístavby. Rekonstrukcí nevyužívaného a chátrajícího objektu, tzv. brownfield tak vznikne nové sídlo městské policie a krizového centra. V prostorách bude k dispozici potřebné nouzové ubytování pro evakuované osoby z ohrožených prostorů. Součástí projektu je modernizace kamerového a dohlížecího systému, který přispěje ke zvýšení bezpečnosti ve městě. Před městem stojí další dlouhodobý úkol, a to revitalizace objektu bývalých městských lázní na městskou knihovnu. Jedná se o cennou secesní stavbu. Tato nemovitá kulturní památka již od roku 1993 neslouží svému účelu a byla zařazena do databáze brownfields Libereckého kraje. V současné době probíhá projektová příprava. Rádi bychom využili případné výzvy Regionálního operačního programu Severovýchod nebo chystané výzvy v rámci Norských fondů. Snažíme se přispívat k celkové udržitelnosti i v dalších částech města. Za zmínku stojí například investiční akce z loňského roku, a to nově zateplená a rekonstruovaná Základní škola v ulici Pasířská (celkové náklady 55,2 mil. Kč, dotace EU 21,8 mil. Kč a dotace ČR 1,3 mil. Kč), realizace proběhla v rámci Operačního programu Životní prostředí nebo nový areál volnočasových aktivit v ulici F. L. Čelakovského financovaný v rámci Regionálního operačního programu Severovýchod (celkové náklady 26,2 mil. Kč, dotace EU 19,7 mil. Kč a dotace ČR 1,2 mil. Kč). Významným projektem je revitalizace veřejných prostranství a regenerace bytových domů zóny Žižkův Vrch a okolí. Realizace tohoto Integrovaného plánu rozvoje města probíhá v rámci Integrovaného operačního programu (Alokace dotace EU 124,5 mil. Kč a dotace ČR 4,7 mil. Kč). Doufejme, že se nám společnými silami vše podaří a bude sloužit ke spokojenosti našich občanů a návštěvníků města.

PODOBA VEŘEJNÉHO PROSTORU JAKO DŮLEŽITÝ PŘEDPOKLAD UDRŽITELNOSTI MĚSTA Magdalena Hledíková Nadace Partnerství, program Prostory [email protected] V zastavěném prostředí hraje veřejný prostor výjimečnou roli, jež nemůže poskytnout žádný druh zástavby. Jedná se o plochy, které jsou zdánlivě prázdné, ale právě proto se na nich může něco dít. Města se kolem náměstí vytvářela už historicky – můžeme vzpomenout Telč, Slavonice, ale i města zakládaná jako České Budějovice a většinu ostatních měst. Ale ve 20. století jako bychom na toto umění vytváření veřejných prostor zapomněli, místo útulných a krásných ulic a náměstí vznikají velké „plochy nikoho“ mezi panelovými domy.

Společenský význam veřejných prostor Volný prostor je protikladem budov, poskytuje důležitý předpoklad pro vytvoření obrazu území a pro různé aktivity v něm. Veřejný prostor nabízí příležitost k neformálním a náhodným společenským kontaktům. Dánský architekt Jan Gehl, jenž se podílí už více jak 40 let na úpravách Kodaně, ve své knize Život mezi budovami vysvětluje, že ve veřejných prostorech můžeme pozorovat tři základní typy lidských aktivit. Základními jsou aktivity nezbytné - tedy ty, které se musí dít každopádně, např. cesty do práce, do školy, na nákup apod. Další kategorií jsou aktivity

Strana 24

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Doprava ve městě značně ovlivňuje environmentální dopady města. Ve většině vyspělých zemí se emise oxidu uhličitého nepodařilo snížit právě z důvodu stálého nárůstu dopravy. Bez rozvoje automobilismu by nemohly vzniknout rozsáhlá suburbanizační území, která zabírají krajinu a jsou velmi energeticky náročná, protože hustota obyvatel v těchto územích je velmi nízká, která způsobuje nerentabilitu veřejné dopravu v těchto územích.

volitelné, které se nemusejí na veřejných prostorech odehrávat, pokud jim to vnější prostředí neumožní, jako příklad můžeme uvést procházky, práce v předzahrádkách bytových domů, slunění apod. Společenské aktivity se rozvíjejí jen v přítomnosti dalších lidí, příkladem mohou být společné hry dětí, setkávání na lavičkách v parku, pozorování kolemjdoucích atd. Společenské aktivity si asi nejčastěji vybavíme na příkladě jižanských měst, kde se schází muži ke společné stolní hře či petangue, mládež se prochází po ulicích, ženy seskupené na lavičkách všechno dění pozorují a komentují. Hranice mezi jednotlivými typy nejsou vyhraněné, často se cestou do práce můžeme zastavit někde na lavičce, protáhnout si cestu zpátky procházkou a podobně. Pro volitelné a společenské aktivity v místě je velmi důležitým předpokladem podoba fyzického prostředí. V podmínkách, kde lavičky chybí nebo jsou nevhodně umístěny, nemohou být využívány. Pokud v okolí není co pozorovat, tak neláká k zastavení. Lidé na ulicích přispívají i k tzv. přirozené kontrole místa, neboť tam, kde je hodně očí, přirozeně není prostor pro velkou kriminalitu. Plánování veřejných prostorů v našich podmínkách často probíhalo od rýsovacího stolu, bez podrobné znalosti místa. Proto jsou občas umístěny chodníky v místech, kde je nikdo nepoužívá, a naopak jinde jsou dobře vyšlapané pěšiny, někde se zájemci o hru na hřišti tísní a jinde i zajímavě vybavená hřiště zejí prázdnotou. Podle dlouholetých zkušeností je třeba při plánování vycházet z potřeb místních obyvatel, kteří budou prostranství využívat. Zapojení obyvatel do procesu plánování, aneb jak se někdy říká participace, může poskytnout důležité impulzy pro vytvoření skutečně příjemného a účelného veřejného prostoru tak, aby sloužil lidem.

Dopravní komunikace není společenská komunikace Ulice odedávna sloužily jako dopravní prostor pro pohyb ve městech. Ale teprve rozvoj automobilismu vytlačil chodce na kraj ulic, znemožnil volný pohyb obyvatel a hry dětí v tomto prostoru. Mimo samotné komunikace dalším problém vytvářejí svými nároky na parkování. Pakování pro jeden automobil zabere plochu asi 12,5 m² na samotné stání (2,5 x 5 m) a to bez plochy příjezdové komunikace. Potřeby parkování jsou nejčastěji řešeny na úkor veřejných prostor a ve většině případů nejsou zpoplatněny vůbec nebo výrazně méně než pronájem plochy pro jiné účely.

Jako alternativa automobilům ve městě složí především veřejná doprava a tzv. pomalé druhy dopravy, mezi které se řadí cyklo a pěší doprava, ale i koloběžky či in-line brusle. Označení „pomalé“ druhy dopravy může být zavádějící, protože rychlost jízdního kola ve městě může být vyšší než automobilu a na krátké vzdálenosti v případě zácpy a složitého parkování může auto předhonit i pěšák. V posledních letech se teprve opatrně začínají objevovat pojmy jako „pěší doprava ve městě“ a její podíl na dělbě dopravní práce. Chůze je natolik samozřejmá, že nás donedávna ani nenapadlo, že je potřeba ji nějakým způsobem podporovat. Chůze ale nabízí výjimečný potenciál jak z hlediska ekologického, tak z hlediska velmi snadné rekreace obyvatel.

Ekonomika v neposlední řadě Pomalé způsoby dopravy pak vytvářejí podmínky pro drobnou místní ekonomiku jako jsou specializované obchůdky, občerstvení a kavárny. Obchodní ulice chodcům umožní nejen pohodlný nákup v příjemném prostředí, ale i společenské kontakty. V současnosti význam chodců jako nákupního potenciálu dokazují nově budované shopping mally, které prostorově odpovídají zastřešené obchodní ulici, i s fontánami a kavárnami uprostřed. Jak si cení chodce ukazuje fakt, že většinou nejsou v délce mola další boční východy (jako příklad můžeme uvést brněnskou Vaňkovku, kde většina možných bočných vchodů byla posléze zaslepena). Mezi další formu podpory environmentálně příznivé ekonomiky patří provozování tržišť místní zeleniny, ovoce a dalších lokálních produktů. Prodej zemědělských výrobků místních producentů může vyloučit environmentální zátěž potravin dovážených z velké dálky, může podpořit místní zemědělce v jejich péči o krajinu, může působit také společensky a edukačně, neboť umožní kontakt zákazníků přímo se zemědělci. O tržiště a zdravé potraviny mají zájem obyvatelé zvláště větších měst, kteří mají omezenější přístup k zahradničení a nákupu přímo „ze dvora“. Tuto skutečnost dokazuje několik letos nově otevřených tržišť v Praze (Kubánské náměstí, Suchdol a připravované na náplavce u Vltavy), ale i obliba již existujících jako brněnský Zelný trh.

Environmentální aspekty veřejných prostor Prostředí ve městech je výrazně více zatíženo škodlivinami, hlukem a prachem než okolní příroda. Někdy se o městech mluví také jako o „teplotních ostrovech“, teplota je oproti okolí vyšší z důvodu vytápění, zbytkové energie např. ze svícení, či průmyslu, ale i vyšší schopností kamenných a asfaltových povrchů akumulovat teplo během letních měsíců. Kvůli prašnosti se zvyšuje i podíl oblačnosti nad městem a množství srážek, neboť na prachových částicích kondenzuje vodní pára, a vytváří se tak oblačnost. Parky a další zelené plochy jsou tak jedním z mála „filtrů“, které pomáhají negativní vlivy města snižovat. Mezi nejdůležitější

Strana 25

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Kvalita veřejných prostorů také značně ovlivňuje celkovou kvalitu života ve městě a obraz města, který si vytváří jeho obyvatelé. Pokud bude život ve městech představovat jen koncentrovanou dopravu, hluk a emise, tak bude dále pokračovat vysídlování z měst a růst suburbanizace. Pouze pokud města ve svých veřejných prostorech budou umět nabídnout prostor pro relaxaci, pro příjemná setkání, pro společenský život, tak si jejich obyvatelé budou vážit života v nich. V neposlední řadě veřejné prostory slouží i jako vizitka města. První dojem, který si udělá turista přijíždějící do města, vychází v vnímání veřejných prostor. A také obraz města jeho obyvateli čerpá z toho, jak vidí a jak se cítí na jeho veřejných prostorech.

funkce zelených ploch ve městě patří zlepšení místního mikroklimatu, které je dáno respirační schopností rostlin, odpařováním vody z listů. Zeleň dokáže také zachytávat velké množství prachových částic a fungovat jako hlukový a pohledový filtr. Nezanedbatelný je také přínos zeleně pro ochranu biodiverzity a jako útočiště mnohých živočichů. Zeleň tedy plní různé ekologické služby, ovlivňuje hydrologický cyklus jak možností přirozeného zasakování srážkové vody, tak respiračními schopnostmi rostlin. V neposlední řadě může městská zeleň poskytovat místo pro environmentální výchovu.

Závěr Společenský, environmentální a ekonomický aspekt společně vytvářejí předpoklad pro udržitelnost města. Jak ukazuje tento článek, tak se všechny tyto aspekty potkávají právě na veřejných prostorech. Proto mají z hlediska udržitelnosti města nezanedbatelnou roli.

Tyto poznatky byly shromážděny jako pracovní výstup projektu UrbanSpaces, jehož je Nadace Partnerství partnerem.

Použitá literatura 1. Gehl, Jan: Život mezi budovami. Brno: Nadace Partnerství, 2000. 2. Hnilička, Pavel: Sídelní kaše. Brno: Vydavatelství ERA, 2005. 3. Lynch Kevin: Obraz města - Image of the City. Brno: Doplněk, 2007. 4. Kurfürst, Petr: Řízení poptávky po dopravě jako nástroj šetrné dopravní politiky. Praha: Centrum pro dopravu a energetiku, 2002. 5. Město pro pěší – sborník z konference. Praha: Oživení a Nadace Partnerství, 2008. 6. URBANSPACES: Aspekty udržitelnosti – pracovní text projektu, zpracoval Regional enviornmental Centre, Slovakia, podzim 2009. Více na www.urbanspaces.eu.

Udržitelný rozvoj měst versus krajina Tereza Hrubá Fakulta životního prostředí ČZU v Praze [email protected] Úvod Vývoj území v zázemí především větších měst lze v období let 1990 - současnost označit za bouřlivý, překotný a neudržitelný. Změna společenského systému v roce 1989 s sebou přinesla uvolnění trhu s půdou a tržní hospodářství, s časovým odstupem bilancujeme, že legislativa, resp. výkonný aparát státní správy nebyl připraven čelit novým problémům a otázkám. Zábor půdy a nová výstavba se často jeví jako vytržená z krajinného kontextu. Skladové a komerční areály začaly vyrůstat na předměstích na zelené louce jako houby po dešti. Podobně vzniklé obytné čtvrti jsou zvány satelity a jejich obyvatelé „zelené vdovy“, vznikly bez vyřešení základní požadavků na občanskou vybavenost, s pouze základní infrastrukturou. V daných podmínkách lze hovořit o ráji developerů. Vše se děje v době, kdy výzkum a vývoj řeší důsledky vývoje na společnost – řeší problém tzv. odcizování člověka přírodě [7].. Druhou stranou mince je probuzení a rozvoj občanské společnosti, vznik četných sdružení věnujících se obnově krajiny, ochraně přírody a rozvíjení tradic. Západní státy prošly podobným vývojem, tedy díky časovému odstupu je možné se z jejich zkušenosti poučit a inspirovat se v jejich současném přístupu vyladěném tak, že funguje. Na roz-

díl od nich jsme však zažili 40 let pošlapávání osobní svobody a zdravého vztahu k půdě. Náš případ je tedy také, svým způsobem, unikátní. Na příkladu územně nesouvisejících sídelních útvarů ve Středočeském kraji je možné sledovat změnu poměru sídlo: okolní volná krajina. Autor příspěvku soustředil na vývoj hranice mezi sídlem a krajinou a hledáním odpovědi na otázku, zda je možné v případné obnově narušených vazeb nacházet jisté východisko současné krize.

Metoda Modelové území: bývalý okres Praha-západ: Jesenice (k.ú. Jesenice, Osnice, Zdiměřice, Vestec), Hostivice, okres Praha-Východ: Úvaly u Prahy, okres Nymburk: Lysá nad Labem, okres Mladá Boleslav: Benátky nad Jizerou (k.ú. Staré Benátky, Nové Benátky, Obodř, Kbel), okres Příbram: Březnice. Na vybraných modelových územích ve Středočeském kraji bylo provedeno srovnání jejich vývoje na základě a) statistických dat o území, b) grafickým srovnáním mapových podkladů: stabilního katastru z 30. – 40. let 19. století, leteckých snímků z let 1938-1940 a aktuálních ortofot. V kontextu historického (společenského) vývoje těchto sídel. Pro doplnění a ověření některých odhadů

Strana 26

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 byl proveden dotazníkový průzkum mezi okresními městy České republiky. Zpracování proběhlo v progamu ArcView 9.2.

Výsledky Analýza vývoje jednotlivých sídelních útvarů:

Jesenice - Vestec Z původně malých zemědělských osad (ještě polovina 20. století) se dnes stávají významná sídla, sledujeme nárůst ploch pro bydlení a současně, především podél hlavních silnic také komerční a logistické areály, v poslední době administrativní budovy. Masivnímu nárůstu obyvatelstva a dopravy však nepředcházelo zkvalitnění dopravní infrastruktury. Hlavní tah prochází centrem Jesenice, i když obchvat obce je již naplánován. Realizovanému rozvoji chybí kvalitní silnice, péče o volnou krajinu a veřejná prostranství. Bohužel díky neexistenci právoplatného ochranného pásma Průhonického parku došlo v k.ú. Osnice ke vzniku zcela nové čtvrti – přímo při hranici parku.

Hostivice Historická obec na důležité dopravní trase se stává místem kvalitního bydlení nedaleko Prahy. - S tímto heslem také uspěli první developerské projekty – ukázkové suburbie (nové ulice rodinných domů uprostřed pole), které se dnes stávají součástí souvisle osídleného území, neboť zájem o bydlení je zde vysoký. Současně s územním rozvojem se objevil zájem radnice o obnovu náměstí, výsledkem bylo vybudování nové cestní sítě a dětské hřiště, k výraznější proměně však nedošlo. Bohužel, z opačné strany renesanční radnice vyrostl Lidl, který není z náměstí naštěstí vidět, ale jeho přítomnost evidentně neladí s poetikou, kterou zde lze cítit. Velký přírodní potenciál Hostovických rybníků v přímé vazbě na centrum je velmi příjemný a přináší centru a celému městu jedinečnou kulisu a možnost rekreace.

Úvaly u Prahy Vývoj Úval v posledních dvaceti letech provázela výstavba rodinnými domy v plochách navazujících na stávající zástavbu směrem ze severu až východu. Při jižní hranici se rozvíjela nejprve komerční výrobní činnost, dále drobné sklady a provozovny, v posledních letech bytové domy. Veřejná prostranství stagnují, s výjimkou menších akcí jako je obnova části stromořadí. Hlavní veřejný prostor – náměstí Arnošta z Pardubic vykazuje provozní závady hodné řešení (Sojková 2006). Specifikem je fakt, že zástavba rodinnými domy se rozvíjela především podél lesního okraje, noví obyvatelé nyní žádají o povolení kácení dřevin z důvodu bezpečnosti. Velkou devizou města je nezatrubněné koryto vodního toku Výmoly spolu se čtyřmi rybníky. Vytváří zelenou osu města, při níž jsou situovány sportoviště, vycházková cesta, školní pozemek. Cenný je také členitý reliéf, do něhož je město ideálně usazeno. V tomto jsou Úvaly podobné Hostinci, podobně jako faktem, že se rozkládají při staré zemské stezce.

vpravo věž kostela sv. Jana Křitele. Město Lysou by bylo také možné nazvat městem alejí neboť výsadba stromů nechybí téměř v žádné ulici, na obnovách se systematicky pracuje. Odbor životního prostředí velice pružně a moudře využívá k ochraně významných prvků zeleně a ploch důležitých ve smyslu kulturně historickém institutu významného krajinného prvku. Tímto způsobem se mu daří mírnit některé destruktivní tendence.

Benátky nad Jizerou Původní Staré Benátky zasáhla velice neblaze průmyslová vlna socialismu, po níž zbyl při levém břehu Jizery brownfield. Jeho část se již podařilo oživit, díky zájmu firem. Kromě toho vyrostlo v 70. – 80. letech nedaleko velké panelové sídliště. Nové Benátky se nachází v okolí zámeckého vršku, kde sídlí městský úřad. Malebné místo, dýchající kulturou, pohled se zde ubírá k obloze, na kterou odtud vzhlížel také Tycho de Brahe. Město přišlo se skvělým plánem revitalizace nepoužívané železniční vlečky, z níž vznikne cyklostezka. Potenciál pro obnovu má zámecký park a okolí řeky, které je v současnosti devastované, zarostlé, umožňuje však zřejmě oblíbená pěší spojení, soudě podle prošlapaných stezek.

Březnice Renesanční město na samém jihu kraje, na řece Vlčavě (v mapách se píše Skalice, ale v literatuře o území je možné se dočíst, že Skalice se řece říká až od Čimelic, což je níže po proudu). Centrem je historické náměstí a na druhém břehu řeky zámecký areál. Výstavba rodinných domů probíhá v menším měřítku, ve srovnání s dalšími města. Díky řece a zámku je zde, dá se říci, ideální propojení centra sídla s krajinou. Díky ne zcela narušené původní cestní síti je možné podniknout z náměstí okružní vycházku, jejíž část vede po kraji města, tedy je možné načerpat sílu pohledem do otevřené krajiny. Kromě panelového sídliště a několika provozoven není obraz města významně narušen, možnost lépe zapravit tyto objekty do celkového obrazu je otevřená. Město disponuje koncepčními materiály na obnovu systému zeleně apod. Vývoj území lze sledovat na následujícím grafickém znázornění statistických dat o území. Výsledky dotazníkového šetření, ve kterém byla v roce 2008 oslovena všechna bývalá okresní města lze shrnout (ze 71 bývalých okresních měst odpovědělo 25 měst): Správou zeleně se zabývají odbor správy majetku nebo odbor životního prostředí, spolupráci obou potvrdila dvě města. Dle získaných odpovědí vyplývá, že nejčastějším podkladem pro správu zeleně je pasport zeleně. Ve srovnání se zjištěními Mo-

Lysá nad Labem Je perlou Polabí, vyrostla v místě starého osídlení. Úrodná zem a příznivé klima vytváří ideální podmínky pro pěstování plodin a úcta k půdě je zde i dnes. Velký rozvoj ploch na bydlení se projevil až v posledních letech. Komerční zóna je umístěna podél železnice, kde neruší kulturní dominanty a atmosféru. – Kromě rušivého závodu Kovona, který člověka deptá pokud se dívá na město od jihu – dívá-li se na úchvatnou scenérii historických dominant města: bývalý augustiniánský klášter (dnes archiv) se zámkem, v korunách stromů, nad střechami se vznáší mírně Strana 27


2.

nitoringu veřejné zeleně malých měst, který provedl VÚKOZ, v.v.i. v roce 2004 (In: Acta Pruhoniciana 85) je to potěšující fakt, menší města většinou pasportem nedisponuj, chybí tam často i základní evidence ploch zeleně v majetku města. Obecným nedostatkem je aktuálnost evidencí a chybějící koncepce zabývající se budoucností ploch zeleně, ideálně v užších i širších krajinných souvislostech, přírodních a kulturně historických. Systém zeleně – ve smyslu soustavy nezastavitelných ploch určených pro funkce zeleně, má stanoveno 19 měst, většinou se tak děje prostřednictvím územního plánu. Často však mívá pouze směrný význam. Pro důslednou ochranu ploch veřejné zeleně je třeba, aby byly jasně definovány (číslo parcelní) v závazné části. Územní plány často zobrazují stávající nejvýznamnější plochy zeleně, jak jim to umožňuje měřítko, ve kterém jsou zpracovávány. Většina odpovědí uvádí, že pro obnovu ploch je nutné hledat jiné – vnější zdroje financování, v rozpočtu není pro obnovu ploch zeleně dostatek prostředků. V praxi se získávají prostředky pro tyto účely také prostřednictvím odvodů za kácení stromů a za způsobenou ekologickou újmu. Problémem je nutnost vyčerpat takto získané prostředky ve stejném roce, v jakém byly získány. Při obnově ploch veřejné zeleně města využívají všech možností získání finanční podpory, nezanedbatelná je podpora soukromými subjekty formou sponzorských darů. Ve dvou případech město využilo více možností. Obecně závazné vyhlášky představují nástroj správce věcí veřejných, jsou využívány také v souvislosti se zájmy životního prostředí uvnitř zastavěné části sídel.

3.

4.

Diskuse Na základě terénních průzkumů je možné formulovat další problematické skutečnosti:: 1. Přímá vazba ploch pro bydlení na plochy pro zemědělství, resp. ornou půdu přináší problémy v podobě zvýšené prašnosti v době obdělávání polí. Řešením je zelený pás o šířce metrů až desítek metrů, který bude fungovat jako filtr a

5.

větrolam, čímž zvýší obytnou pohodu ploch pro bydlení. Zároveň přímá vazba zastavěného území a přírodních ploch s sebou přináší oslabování těchto přírodních ploch. V obou případech je žádoucí tvorba přechodových zón, které mohou sloužit rekreaci obyvatel. Některá města si to uvědomují, např. v zadání územního plánu města Brna z roku 2006 je uveden požadavek na vytvoření přechodové zóny mezi zastavitelným územím a navazujícím přírodním rámcem [9]. Přechodová zóna se může stát součástí systému zeleně sídla s hlavní funkcí pro město a obyvatele klimatickou a rekreační. Systém zeleně sídla by měl doplňovat ÚSES a měl by být rozpracován do měřítka 1 : 5000 (význam městské zeleně je zajímavě pojednán v publikaci Funkce zeleně ve městě aneb „o hodnotách, jež se jen zřídka berou vážně“ [5]). Vedle systému zeleně, kde jsou podstatné funkce mikroklimatická a rekreační, by měl být stanoven systém přírodních ploch v území, které jsou z ekologického hlediska významné a soustředit pozornost na zajištění plné obnovy jejich ekologického potenciálu. – Autor tím má na mysli doplnění ÚSES o další přírodní plochy v území, které jeho součástí zatím nejsou, protože jsou např. od něj oddělené. Je třeba, aby se toto stalo součástí závazné části územního plánu a byl pravidelně monitorován stav a míra naplňování stanovených cílů. Závazně stanovený systém zeleně města by měl být rozpracován do měřítka 1 : 5000. V rámci systému zeleně, ve výše uvedeném smyslu, by měly být chráněny také lokality specifického významu – kulturního, duchovního, tak jak to popisuje pan Kupka ve svém článku Duchovní význam místa jako hodnota území [3]. Ve své podstatě jde o přístup prezentovaný v Lysé nad Labem, kde všechny takové lokality postupně vyhlašují významným krajinným prvkem, aby byla zajištěna jejich nerušená budoucnost. Dle názoru autora se tak děje díky osobnostem zaměstnaným na dané pozici úřadu, bez potřebné osobní účasti nelze podobný přístup očekávat a praxe to dosvědčuje. Proto je třeba, uznáme-li to jako obecný společenský požadavek, zahrnout takový přístup do územního plánu, resp. jeho závazné části. Nabízí se otázka, zda systém plánování v podobě územních plánů sídelních útvarů a územních plánů velkých územních celků jsou schopny skutečně efektivně řešit negativní projevy urbanizace území. – Zda by bylo účinnější zavést samostatný institut prostorové strategie na úrovni ORP a inspirovat se zkušeností Velké Británie, kde se tyto strategie zpracovávají pro časový horizont 15 – 20 let, jejich implementace je monitorována, pravidelně se zpracovávají výroční monitorovací zprávy a především je zajištěno nezávislé přezkoumání [4].. Realizace sadových úprav na pozemcích komerčních areálů v rámci povinného procenta zeleně nezachrání krajinu, nejde o adekvátní kompenzaci za zábor volné krajiny. Lepším řešením, možná v tuto chvíli poměrně revolučním, je zavedení povinnosti majitelů komerčních areálů při okraji zastavitelné části sídla převést část pozemku odpovídající onomu povinnému „procentu zeleně“ do majetku obce, tato plocha bude ozeleněna podle předem stanovených parametrů. Účast developerů na obnově krajiny je v jiných zemích rozvinuta daleko více, ve Skotsku se osvědčily plánovací smlouvy, které fungují ideálně v zájmu realizace kompenzačních opatření v krajině [2].. Zastavování lesních okrajů (pokud se nejedná o lesy v zastavěném území sídla) je třeba zastavit. Je žádoucí zpřísnit podmínky pro udělování výjimek1 a stav monitorovat.

Strana 28

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 6. Je jisté, že pozitivní plány v krajině lze realizovat často poměrně těžko vzhledem k majetkovým poměrům k pozemků. Proto nejlepší je vždy začít pozemkovými úpravami, v jejichž zadání je třeba podrobně uvést předem promyšlený a vydiskutovaný záměr. V této souvislosti bude nejlepší použít citátu: „Neuspořádaná roztříštěnost pozemků, způsobená parcelací, trhem, spekulací, musí být nahrazena pozemkovou ekonomií a prostorovým uspořádáním. Toto uspořádání, které je základem veškeré schopnosti urbanismu odpovědět na soudobé požadavky, zajistí jak vlastníkům, tak i obci úměrné rozdělení přínosů na základě společného zájmu“ [1].

pozitivně rozvinout. Studie vývoje území založené na analýze historických mapových podkladů a bibliografické rešerše přinášejí pozitivní inspiraci pro dnešní správu krajiny. Proto je třeba zpřístupnit historické mapové podklady tak, aby byly snadno přístupné nejen k nahlížení přes web.

Vazby mezi sídlem a okolní krajinou s potenciálem pro obnovu: „Ves (angl. the village) je místo, kam cesty směřují, jakési rozšíření silnice, jako je jezero rozšířením řeky. Je to tělo, jehož ruce a nohy jsou cesty – triviální nebo kvadriviální místo, průchodiště, stravovna cestujících. Slovo je od latinského villa, jež je zároveň se slovem via cesta, nebo ještě starším ved a vella, odvozuje Varro od veho, nesu, protože villa je místo, do něhož a z něhož se věci přinášejí a odnášejí“ [8].

Tato práce vznikla s podporou grantu IGA ČZU č. 200842190026 a částečně také díky podpoře výzkumného záměru Výzkum (neprodukčních) rostlin a jejich uplatnění v krajině a sídlech budoucnosti, který je řešen VÚKOZ, v.v.i. v Průhonicích. Děkuji okresním městům za spolupráci.

1. Cesty s vegetačním doprovodem, v tomto smyslu jsou nejvýznamnější pěší cesty, případně málo frekventované silnice s možností rozšíření pro chodník a pás zeleně. Pro města a obce se nabízí ideální možnost obnovy zaniklých cest, jejichž existenci lze vyčíst z leteckých snímků pořízených před kolektivizací zemědělství, případně ze starších map, názorný je stabilní katastr. Pozemky, na který se tyto rozorané cesty nacházejí, často zůstaly v obecném vlastnictví, ve vlastnictví obce. 2. Revitalizace vodních toků 3. Základní vazbu sídla na krajinu tvořilo hospodaření v krajině, jako nástroj obživy. Tuto vazbu dnes již v této podobě navázat nelze. Je však možné hovořit o potřebě dnešního člověka pobývat v krajině, rekreovat se. Krajina inspiruje a uvolňuje napětí stresu dnešní doby. Tedy půjde snad o hledání naplnění, jako přirozené duchovní potřeby lidí, vedle měst také v krajině. 4. Vývoj indikátorů zachycujících skutečný vývoj a trendy je velice pozitivní. Je však třeba, aby data, alespoň pro zúžené spektrum vybraných témat, byla zajišťována pro celé území republiky. Schopnost zajistit tento úkol by mohl mít Český statistický úřad, bude-li mu oficiálně svěřena a v legislativě deklarována kompetence2.

Závěr Sledujeme u nás jevy, které jsou již v literatuře popsány. Nadešel snad již čas využít dalších zkušeností jiných zemí, poučit se z předchozích zkušeností a přistoupit k efektivnější regulaci tak, abychom zabránili další devastaci příměstské krajiny. Neboť regulace je nutná. Je třeba zajistit účast developerů na obnově krajiny. Jak vyplývá z průzkumu zkušeností na okresních úřadech, investoři jsou ochotni finančně podporovat veřejně prospěšná opatření. Aby tato praxe nebyla ojedinělá, měla by být součástí legislativy. Je možné uvažovat o rozšíření § 66 stavebního zákona. Navazování zpřetrhaných vazeb je nutné činit s vědomím obeznámeným s historií míst, má-li být vazba pevná a schopná se

V navazování vazeb mezi dnešní společností a krajinou je možné chápat, v jistém smyslu, také jako navazování kontaktu s minulostí, neboť krajina je místem života našich předků, je naší zodpovědností ji před dál nikoli ve více devastované podobě.

Poděkování:

Seznam citované literatury: [1] Hrůza, J. (2002): Charty moderního urbanismu. 1. vydání. Praha: AGORA, 2004. s. 38 (Athénská charta). 94 s. ISBN 80902945-4-5. [2] Kirschner, V. (2008): Nástroje regenerace brownfields ve Skotsku. In.: Urbanismus a územní rozvoj. 2008, č. 6, s. 8 - 11. [3] Kupka, J. (2009): Duchovní význam místa jako hodnota území. In: Urbanismus a územní rozvoj. 2009, č. 3, s. 46. [4] Machová, M., Kortanová, J., Smutný M., Musil, M., Dusík, J. (2009): Hodnocení udržitelnosti územně plánovacích dokumentů ve Velké Británii a možnosti aplikace v podmínkách České republiky. In: Urbanismus a územní rozvoj. 2009, č. 6, s. 92. [5] Němcová, L. [ed.] (2004): Funkce zeleně ve městě aneb „o hodnotách, jež se jen zřídka berou vážně“. Brno: VZmB, p.o., EkoCentrum Brno, 2003. 33 s. [6] Sojková, E., Hrubá, T., Kirschner, V. a kol. (2006): Ochrana, obnova a rozvoj zeleně malých měst. Acta Pruhoniciana 85, VÚKOZ, v.v.i., Průhonice, 140 s. ISBN 80-85116-49-9. [7] Strejčková, E. (2005a): Výzkum odcizování člověka přírodě, Závěrečná zpráva výzkumného projektu č. 1C/40/04. Řešitel: Zájmové sdružení Toulcův dvůr, středisko ekologické výchovy hl. m. Prahy. 2005. Archiv Odboru ekologie lidských sídel a člověka, MŽP, 259 s. [8] Thoreau, H. D. (1925): Toulky přírodou a pohledy do společnosti. Praha: Jan Leichtner, 1925. [9] Wittman, M. (2006): Suburbanizace – její současná fáze ve městě Brně. In: Dny zahradní a krajinářské tvorby. Město – zeleň a bydlení, 29. 11. – 1.12. 2006. Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Luhačovice. 2006. s. 26 – 28. ISBN 8086950-00-X

1) Podle lesního zákona je zakázáno stavět na území blíže než 50 metrů od lesního okraje. 2) Například do roku 1996 se v obecních statistikách vykazoval údaj „zeleň“. Posléze se z výkazů ztratil. V letošním roce se ve statistikách opět objeví, alespoň v základní formě – jako „zeleň udržovaná obecním úřadem“.

Strana 29


Zvýšení variability bytového fondu. Nástroje ke zvýšení finanční a fyzické dostupnosti bydlení u domácností potenciálně i akutně ohrožených finanční nedostupností bydlení - senioři Milada Kadlecová, Helena Vařejková Institut regionálních informací, s.r.o., Brno [email protected],[email protected] Analytické výsledky projektu „Regionální disparity v dostupnosti bydlení, jejich socioekonomické důsledky a návrhy opatření na snížení regionálních disparit“, řešeného v rámci programu výzkumu Ministerstva pro místní rozvoj WD-05-07-3 prokazují, že v České republice existují rozdíly ve finanční i fyzické dostupnosti bydlení jak v rámci regionů, tak podle typu domácností. Na řešení daného projektu se podílí tři instituce sídlící v různých částech ČR, konkrétně tým Socioekonomie bydlení Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., se sídlem v Praze, Institut Regionálních informací, s.r.o. (dále IRI), se sídlem v Brně a Katedra městského inženýrství fakulty stavební na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava se sídlem v Ostravě. Koordinátorem řešení projektu je tým Socioekonomie bydlení Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. Řešení projektu bylo zahájeno v roce 2007 a přináší první komplexní zmapování disparit mezi jednotlivými českými kraji ve finanční a fyzické dostupnosti bydlení, a to jak jejich aktuálního stavu i jejich vývoje od roku 2000. Analýza rovněž simuluje vývoj finanční dostupnosti bydlení na základě předpokládaných kroků reformy v oblasti nájemního bydlení (deregulace nájemného). Pro účel měření finanční dostupnosti bydlení je využita nová metodologie, která sice vychází z postupů měření používaných ve světovém výzkumu bydlení, avšak odráží specifika transformace české společnosti. Podrobněji je možné se s výsledky tohoto výzkumu seznámit na stránkách projektu www. disparity.cz. V našem příspěvku prezentujeme jeden z dílčích, nově navrhovaných nástrojů, který by měl přispět ke zvýšení fyzické i finanční dostupnosti bydlení. Do výše tržního i regulovaného nájemného se postupně tyto regionální rozdíly postupně promítají a mají přímý důsledek na dostupnost bydlení. Negativní kombinace vlivů posledních let - objektivní pokles příjmů v souvislosti se současným nepříznivým ekonomickým vývojem, deregulací nájmů a nedokonalou sociální politikou státu dostupnost bydlení dále umocňuje. V oblasti nájemního bydlení jsou finanční nedostupností bydlení ohroženy určité skupiny obyvatelstva, zejména svobodné matky s dětmi, senioři a dále někteří osaměle žijící jedinci. Uvedené skutečnosti potvrzují i výzkumy zmíněného projektu, viz přiložený kartogram, ukazující míru zatížení domácností tržním nájmem v krajích a krajských městech. Finanční nedostupnost bydlení ovšem pro některé domácnosti nespočívá jen vysoké ceně bydlení, závisí i na jiných faktorech, zejména na tzv. nadspotřebě bydlení, kterou je nutné přizpůsobit možnostem a potřebám domácností. Zejména deregulace nájemného představuje obrovský problém pro stárnoucí populaci především ve větších městech, kdy jednočlenné domácnosti seniorů obývají většinou velké byty a nejsou schopny finančně hradit postupně deregulované nájemné. Jde rovněž o sociální problém, kdy postižené domácnosti by

měly v tržních podmínkách hledat přiměřené „levnější“ bydlení. Zlepšit situaci pomocí nové výstavby sociálních bytů je pro obce velmi nákladné, zdlouhavé a uspokojí pouze malou část poptávky.

V příspěvku představujeme alternativní levnější a rychlejší nástroj, kterým je možnost zvýšení variability bytového fondu cestou stavebních úprav, kterými vzniknou ve stávající bytové zástavbě v reakci na aktuální poptávku menší byty, přičemž dojde ke zvýšení jejich kvality. V podstatě jde o rozdělení jednoho většího bytu na dvě samostatné bytové jednotky. Současně ovšem provedené stavební úpravy umožňují v budoucnu opět podle změněné prostorové potřeby tyto bytové jednotky sloučit. Tak lze např. pro seniory vytvořit sociální bydlení ve stávajících vlastnických i obecních bytech, tedy snížit cenu bydlení zmenšením plochy bytu při snížení nákladů na služby a současném zachování bydlení seniorů ve stávající lokalitě využitím pravidla „nepřesazovat starý strom“. Navíc je získána další menší samostatná bytová jednotka, která může být využita pro nového nájemníka. Naši myšlenku jsme prakticky ověřili a v našem příspěvku uvádíme příklad konkrétního obecního bytu v činžovním domě ze třicátých let 20. století na okraji centra Brna (viz obr. 1 a 2). V bytě byly navrženy tyto stavební úpravy: • • • • • •

rozdělení haly bytu příčkou na dvě menší jednotky, vybourání nového vstupu pro druhou bytovou jednotku, úprava stávající koupelny/WC, napojení a vybudování nové koupelny/WC pro druhý byt, zřízení jedné nové kuchyňské linky, v centrální části bytu s největším množstvím stavebních úprav byla navržena oprava podlahy v ucelené ploše, tj. dlažba v prostorách vstupu a dlažba s izolací v prostoru nového sociálního zařízení, • dále v koupelnách obklady a nová sanitární keramika, • oprava a doplnění elektrorozvodů,

Strana 30

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 • nové rozvody ústředního vytápění vč. kotle etážového topení, • změny v polohách dveřních otvorů a vymalování. Náklady na veškeré stavební úpravy byly upřesněny položkovým rozpočtem, do kterého byly rovněž započteny nutné projekční práce. Obr.1 Obecní byt v Brně - Půdorys stávajícího stavu. Byt 1 - 109m²

Jako výchozí stav výpočtu je bráno regulované nájemné ve výši, kterou umožňuje jednostranné zvýšení nájemného. Pro BrnoZábrdovice představuje maximální regulované nájemné od 1. 1. 2010 částku 59,10 Kč/m2 měsíčně. Pro objasnění úvahy a zvážení kombinací zpracoval Institutu regionálních informací, s.r.o. (IRI) expertní posudky místně obvyklého nájemného (MON) pro všechny byty, včetně výchozího bytu č. 1. Zjištění MON V případě rozdělení na dvě bytové jednotky lze uvažovat několik variant dalšího postupu. Můžeme předpokládat, že se obec dohodne s původním nájemcem – seniorem na pokračování bydlení v menším a méně upravovaném bytě (byt č. 2 se stávající kuchyňskou linkou a upravenou stávající koupelnou) s regulovaným nájemným, zatímco druhou bytovou jednotku může pronajmout na volném trhu za místně obvyklé tržní nájemné. V tabulce následující tabulce uvádíme možnosti, jaké nájemné může být v bytech vybíráno včetně usměrňovaného nájemného při použití dotace státu na podporu výstavby sociálních bytů.

Obr.2 Obecní byt v Brně - Půdorys navrženého stavu. Byt 2 - 51m², byt 3 - 55m²

Nájemné V tabulce č. 2 lze porovnat rozdíly ve výběru nájemného podle varianty, jaké nájemné je v jednotlivých bytech stanoveno. Ve variantě A je menší byt č. 2 ponechán s regulovaným nájmem. Předpokládáme, že zde zůstane bydlet původní nájemník – senior. Jeho nájemné klesne z 6.442,- Kč na 3.014,- Kč. Byt č. 3 může být pronajat za MON. Kladný rozdíl investora je 33.864,- Kč.

Dále jsme se zabývali tím, jaký dopad budou mít stavební úpravy na nájemné z nově vzniklých bytů, a zda by bylo možné pro tuto investici využít některé z možností finančních podpor státu. Nabízí se možnost získání dotace z programu na základě nařízení vlády č. 333/2009 Sb., který stanovuje podmínky pro poskytování státních dotací na výstavbu nájemních bytů určených k sociálnímu bydlení pro právnické i fyzické osoby a dále v rámci podprogramu „Podpora výstavby podporovaných bytů“, který stanovuje podmínky pro poskytování státních dotací na výstavbu nájemních bytů určených k sociálnímu bydlení, MMR ČR (dále jen „podprogram MMR“, který poskytuje dotace obcím.

Ve variantě B jsou oba upravené byty uvažovány s MON. V tomto případě se nájemné v bytě č. 3, nájemné sníží z původních 6.442,- Kč/byt a měsíc na 5.862,- Kč/byt/měsíc. Ve variantě B neuvažujeme, že by v bytě zůstával původní nájemník, neboť tato změna nepřinese nájemníkovi žádné finanční zlepšení oproti regulovanému nájmu v původním bytě. Kladný rozdíl z vybraného nájmu (68.040,- Kč) je pro investora v této variantě pochopitelně nejvyšší. Ve variantě C je uvažováno použití dotace v rámci Podprogramu „Podpora výstavby podporovaných bytů“, jednalo by se o „stavební úpravy bytu, kterými vznikne vstupní byt, podle části III. písm. d) bod 4, kde dotaci představuje finanční částka 250 tis. Kč na jeden byt. Vzniknou dva sociální byty, v bytě č. 2 bude nájem 2.774,- Kč a v bytě č. 3 2.992,- Kč (ve srovnání s původním nájmem v bytě č. 1, který byl 6.442,- Kč). Zde je potřeba upozornit na fakt, že nájemné, které je v těchto bytech stanoveno na 54,40Kč/m²/měs., je ve městě Brně pod úrovní regulovaného nájemného a že tedy sociální bydlení generuje trvale ztrátu, a v případě investic v tomto sektoru nefunguje ekonomická návrat-

Tabulka 1: Možnosti výše vybraného nájemného z jednotlivých bytů, podle uvažované varianty

Označení bytu

Plocha/m2

Byt č.1 Byt č.2 Byt č.3 Byty 2 + 3

109 51 55 106

Nájemné v roce 2010 Kč/měs. regulovaný MON*) s dotací **) 6 442 Kč 10 344 Kč 3 014 Kč 5 862 Kč 2 774 Kč 3 250 Kč 6 250 Kč 2 992 Kč 6 264 Kč 12 112 Kč 5 766 Kč

Nájem v roce 2010 Kč/rok regulovaný MON s dotací **) 77 304 Kč 124 128 Kč 36 168 Kč 70 344 Kč 33 288 Kč 39 000 Kč 75 000 Kč 35 904 Kč 75 168 Kč 145 344 Kč 69 192 Kč

*) MON vypočtené pomocí expertního posudku IRI, **) vypočteno s využitím sazby Kč 54,40, dle podprogramu MMR

Strana 31

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 nost. Tím ovšem nezpochybňujeme nezastupitelnost státu v povinnostech pečovat o sociálně slabé občany.

Investice Stavební náklady nutné pro úpravu stávajícího bytu na dvě bytové jednotky jsou 611.674,- Kč, přičemž cena se týká úprav v nezbytně nutném rozsahu, jak bylo popsáno v komentáři. Za předpokladu, že investor použije desetiletou hypotéku na celou částku (pro kalkulaci jsme použili zprůměrované hodnoty z hypotéční kalkulačky na http://www.kurzy.cz/hypoteky/), vypadá návratnost investice pro jednotlivé varianty následně: Varianta A: Splátky uvažované hypotéky na 10 let nelze z kladného rozdílu mezi původním regulovaným a nově upraveným nájemným z bytů č. 2 a č. 3 splatit. Ve všech variantách ovšem platí, že ve skutečnosti bude kladný rozdíl větší, protože nově opravené byty budou mít oproti minulosti velmi nízké náklady na údržbu. Pokud by se ale na splácení použila celá výše nově vybraného nájemného (opět teoreticky), byla by hypotéka „splacena“ po cca 6–7 letech.

Varianta B: Kladný rozdíl investora 68.040,- Kč by téměř stačil na splátky hypotéky („splatnost“ asi 10,5 roku), při použití celé částky z nového nájemného je „splatnost“ asi 5let. Varianta C: Náklady investice 611.674,- Kč by se po započítání dotace 2x250.000,- Kč snížily na 111.674,- Kč, což je zřejmě položka, u které nelze uvažovat o investičním modelu s hypotékou. Předpokládáme jiný způsob financování v rámci zdrojů obce.

Závěr Podle údajů z tisku (MF Dnes 28. 11. 2009, Veřejná správa 5/2010) se například v Jihomoravském kraji připravují investice pro vytvoření dalších míst v zařízeních pro seniory, a to jak cestou rekonstrukcí, tak nové výstavby. Porovnáním dostupných údajů (Ivančice, Brno Tomešova ul., Újezd u Brna, Miroslav, Kyjov) o výši investice a počtu vzniklých míst dojdeme k nákladům od 1,125mil. Kč (Ivančice) po 2,17mil. Kč (Tomešova) na umístění jednoho seniora. V prezentované úvaze o zvýšení variability ve stávajícím bytovém fondu činí náklady na vytvoření bydlení pro jednoho seniora 306 tis. Kč.

Tabulka 2:

Varianta A B C

Byt Byt č.2 - regulovaný Byt č.3 - MON Byt č.2 - MON Byt č.3 - MON Byt č.2 - s dotací Byt č.3 - s dotací

Výběr/rok 36 168 75 000 70 344 75 000 33 288 35 904

Suma 3-6

Regul. 1 a 2

Kladný rozdíl

111 168

77 304 Kč

33 864 Kč

145 344

77 304 Kč

68 040 Kč

69 192

77 304 Kč

-8 112 Kč

MONITORING PĚŠÍ A CYKLISTICKÉ DOPRAVY NA STEZKÁCH VE MĚSTECH I V PŘÍRODĚ Luboš Kala Partnerství, o.p.s. [email protected] V České republice přibývá měst a obcí uvědomujících si pozitivní přínos nemotorové dopravy pro dopravu do práce, škol, obchodů nebo pro účely rekreace a cestovního ruchu. Čistější vzduch, zdravější a spokojenější občané, příliv turistů, to vše motivuje magistráty a radnice k výstavbě nových cyklostezek. Kolik cyklistů a pěších stezky využívá? Jak velký je přínos stezek pro město či region? Kde se nachází nejvhodnější místa pro instalaci odpočívky a informačního panelu? Kdy je nejvhodnější doba pro provádění údržby? Na tyto otázky spolehlivě odpovídá monitoring cyklistů a pěších, jehož potřebnost dlouhodobě zdůrazňuje obecně prospěšná společnost Partnerství. Pravidelné sčítání je totiž u nás na rozdíl od západoevropských zemí teprve v začátcích, případně je prováděno pouze krátkodobé ruční sčítání, které nepřináší data s dostatečnou vypovídací hodnotou. V několika lokalitách je prováděno pouze krátkodobé ruční sčítání, které nepřináší data s dostatečnou vypovídací hodnotou. Řešením pro získání skutečně relevantních údajů o pohybu pěších a cyklistů je automatický monitoring, k němuž jsou využívána speciální monitorovací zařízení. S jejich pomocí je možné provádět monitoring dlouhodobě, vyhodnocovat denní i hodinové trendy či sezónní vlivy. Právě tyto údaje jsou při plánování kapacit infrastruktury pro nemotorovou dopravu a turistiku i zdůvodňování investic

do jejího rozvoje zdůvodňování investic do jejího rozvoje. Nově budované monitorovací systémy nalezneme např. v Praze, Jihomoravském kraji, Libereckém kraji a národních parcích České Švýcarsko či Podyjí. Monitorovací zařízení fungují na principu tlaku (pneumatických hadiček, nášlapných desek), teploty (pyroelektrických senzorů), indukce proudu (elektroindukčních smyček), případně metod založených na foto a video záznamech. Data jsou zaznamenávána nepřetržitě v definovaných časových intervalech a je možné je odesílat prostřednictvím sítě GSM přímo do stolního počítače správce území. Významnou výhodou monitorovacího zařízení pro instalaci v terénu bývá nezávislost na připojení k elektrické síti, snadná instalace a nenáročná údržba. Nedílnou součástí vybavení bývá uživatelsky příjemný software umožňující jednoduché zpracování, export a zveřejňování údajů, např. prostřednictvím webové aplikace. Systémy automatických sčítačů instalovala obecně prospěšná společnost Partnerství v Praze, Brně, národním parku Podyjí či národním parku České Švýcarsko. V posledně jmenovaném se jedná o síť patnácti čidel pokrývajících celou oblast národního parku. Pro správu parku zajišťuje Partnerství, o.p.s. měsíční zpracování dat. Toky návštěvníků dosahují v letní sezóně v ně-

Strana 32

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Obrázek 1: Elektroindukční smyčka.

Pyroelektrický senzor

Pneumatická hadička

Graf 1: Sčítání turistů v Národním parku České Švýcarsko (srpen 2008)

Graf 2: Sčítání turistů v NP České Švýcarsko (Tři Prameny, leden – prosinec 2009)

kterých lokalitách hodnot kolem 30 000 měsíčně (viz. Graf 1). Evidentní je také vliv sezónnosti na počet návštěvníků národního parku (viz. Graf 2).

Graf 6). O dopravním využívání stezky vypovídá také rovnoměrné rozdělení počtu cyklistů v jednotlivých dnech týdne (viz. Graf 4).

Od května 2009 uspořádala Partnerství, o.p.s. ve spolupráci s TSK Praha sčítání cyklistů na jedné z nejfrekventovanějších stezek a to v Praze – Podolí přímo u Vltavy pod Vyšehradem. Za dvanáct měsíců projelo touto stezkou více než 280 000 cyklistů viz. Graf 3), přičemž nejvyšší měsíční hodnoty přesahovaly 40 000 cyklistů a denní 2000 cyklistů. Jasně se také ukázala dopravní i rekreační funkce stezky – zatímco ve všední den proudila většina cyklistů dopoledne směrem do centra a odpoledne z centra (viz. Graf 5), o víkendu tomu bylo přesně naopak (viz.

V Brně využila Partnerství, o.p.s. na stezce Brno - Modřice zařízení zaznamenávající všechny uživatele stezek – pěší, in-line bruslaře i cyklisty. Během jediného týdne využilo stezku více než 21 000 lidí, nedělní hodnota dosáhla dokonce 5 600 záznamů (viz. Graf 7). Z důvodu neexistující návaznosti stezky na centrum města stále převažuje její využití pro rekreační a sportovní účely.

Graf 3: Sčítání cyklistů na stezce v Praze – Podolí (květen 2009 – duben 2010)

Graf 4: Podíl cyklistů dle jednotlivých dnů v týdnu (květen 2009 – duben 2010)

Strana 33

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Graf 5: Sčítání cyklistů na stezce v Praze – Podolí (pondělí 19.4.2010)

Graf 6: Sčítání cyklistů na stezce v Praze – Podolí (neděle 18. 4. 2010)

Monitoring cyklistů a pěších by se však neměl omezit jen na zjišťování čísel o počtu uživatelů stezek. Neméně důležitý je také kvalitativní průzkum doplňující předchozí data informacemi o chování uživatelů, jejich zájmech a očekáváních. Zjištěním informací o cílech cest a frekvenci využívání stezek pro účely dopravy je možné lépe plánovat rozvoj infrastruktury pro nemotorovou dopravu. V případě využívání stezek pro účely cestovního ruchu lze využít průzkumy agentur cestovního ruchu. Například zjištěním počtu a průměrných výdajů návštěvníků stezky lze jednoduše vypočítat její ekonomický přínos pro region a porovnat ho s hodnotou investice do jejího vybudování. Ne náhodou podobné zahraniční průzkumy ukázaly, že investice do stezek jsou jedny z nejlépe vynaložených veřejných prostředků a to nejen z hlediska šetrné turistiky, ale i nemotorové dopravy. V Brně využila Partnerství, o.p.s. na stezce Brno - Modřice zařízení zaznamenávající všechny uživatele stezek – pěší, in-line bruslaře i cyklisty. Během jediného týdne využilo stezku více

než 21 000 lidí, nedělní hodnota dosáhla dokonce 5 600 záznamů. Z důvodu neexistující návaznosti stezky na centrum města stále převažuje její využití pro rekreační a sportovní účely. Monitoring cyklistů a pěších by se však neměl omezit jen na zjišťování čísel o počtu uživatelů stezek. Neméně důležitý je také kvalitativní průzkum doplňující předchozí data informacemi o chování uživatelů, jejich zájmech a očekáváních. Zjištěním informací o cílech cest a frekvenci využívání stezek pro účely dopravy je možné lépe plánovat rozvoj infrastruktury pro nemotorovou dopravu. V případě využívání stezek pro účely cestovního ruchu lze využít průzkumy agentur cestovního ruchu. Například zjištěním počtu a průměrných výdajů návštěvníků stezky lze jednoduše vypočítat její ekonomický přínos pro region a porovnat ho s hodnotou investice do jejího vybudování. Ne náhodou podobné zahraniční průzkumy ukázaly, že investice do stezek jsou jedny z nejlépe vynaložených veřejných prostředků a to nejen z hlediska šetrné turistiky, ale i nemotorové dopravy.

Strana 34


METHODOLOGY TO SURVEY AND ANALYSE BROWNFIELDS Vlaďka Kirschner, Jan Votoček IURS – Institute for sustainable urban development [email protected] Introduction Czech towns and cities have since 1990s collected data on brownfields as they realized the significance and negative impacts of brownfield areas. New Building Code 183/2006 Sb. introduced “deprived areas for renewal and reuse”, which include brownfields. It makes them a part of a local a land-use planning basis a gives them the right to publicity. However, there is no methodology of brownfields identification. Format and parameters of the data differ across the region and can not be compared. There is no analytical outcome on national nor regional level which would allow for clear advocating, explaning and communicatin of the problem. The regional level is the only level for integrated strategic and sustainable approach to brownfields‘ regeneration. Also, there is a major difference in local and regional land-usebasis. Local (1:10 000) have up to 360 indicators but regional (1:100 000) use only 31 indicators and in their ration no browfields can be seen. As an answer, the IURS o.s. has created a Methodology of brownfields surveying for local administrative level (ORP). One of its outcomes is a project providing brownfields database and analysis for the city of Ústí nad Labem.

The Metodology The methodology is financed from COBRAMAN project, through a commission of the project partner, city Ústí nad Labem. It was compiled in a close cooperation with the Strategic department of the city. It also benefits from several previous pilot surveys in The Czech Republic. A category of “ presumed brownfield” was established for especially large sites, which carried all the symptoms of brownfield land but by their owners or by the planning departments were so far not recognized as brownfields. Their status and impacts on cities and regions need to be clarified in the next survey. The methodology has mainly three aims: a. e ffective survey with minimal costs. b. data in a form enabling analysis and repetition of surveys c. easily accessible communicable output, which would enable local representatives to advocate the issue to the local political level and owners.

Departments share Main users of brownfields data are the departments of Town planing and the department of Strategical development. As the needs of both departments are different we recommend to come in agreement about a common data producing and data exploiting, before the actual survey takes place. Land-use-base data needs to be extended for strategic department (from 5 to 30 indicators). Brownfields survey and analyses for Ústí nad Labem was created for both departments and their mutual communication was facilitated.

The inventory support tool To help to organize brownfield survey data and make it usable both by the Strategic and planning departments, an Excel tool, (comparable with GIS) was created. The tool can handle data

for one ORP, for the regional application a database solution is needed. Because the tool is the standard IT program, it is accessible at the local levels. The tool offers an automatic analytical output on more then 30 items. It also allows automatic comparison between 2 surveys, selected town/location analyses and 4 comparing categories of already regenerated brownfields. The tool output is immediately printable card for each brownfield. The tool also generates the brownfields indicators either for the ORP or the selected community (based on planning and statistical data provided by planning departent). Combine with the spatial analytical information produced by GIS and simplified for local level, the relevant department would obtain communicative and advocative material, which would help them to argue the need for integrated, sustainable and coordinate brownfields regeneration.

Survey and Analysis The fieldwork staff and architects are all introduced to the subject and trained together but their time is used according the the stage of the survey. They get formal introduction to the brownfield issues, learn to use the inventorying tool, are shown, where to find relevant data in public domains. They receive training on site on real browfiled properties and are trained to recognise “symptoms”1. Identification of brownfield is a matter of qualitative personal judgement and in order to cohere personal perception of what is and what is not a brownfield, regionally based courses are needed. The stages are: • Fieldwork stage Mainly outdoor part is done by a semi-skilled worker. The costs of the fieldwork is lowered by focusing on qualitative data and completion of quantitative data from GIS and IT sources. • Expert Stage An expert, holding the authorization to issue land-use-base documents, specifies the data in detail, completes it, checks the brownfields location and produces a GIS layer. The development potential of brownfields is accessed by Cabernet ‚A, B, C‘ Due to the fact that a signifficant percentage of browfields has no comercial redevelopment potencial, we introduced a ‚D‘ cathergory for sites where mitigatory means from public funds are adviceable. Key identification of each brownfield is its GPS reference, unique community stat. number and unique polygon number. Polygons are initially identified on a Google type of map and marker with the “Paint” or similar simple program. The polygon picture is entered into the card, so are the brownfields photographs. This enables the expert to obtain precise locational and qualitative information, by which he can decide, if the marked location is or is not a brownfield. Update on the existing data information

1) There is so far no possibility of a formal education on brownfields n the Czech schools. But the Technical University of Ostrava is preparing a field of study called Brownfields Manager through the COBRAMAN project.

Strana 35

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 enables the expert to judge, where the location was regenerated (for example the use of the site is increased or works are in progress).

Picture 1: Brownfields card

There are preselected menus (see picture bellow) and fill-in blank cells in the cards. In principle, the following data is surveyed: • i dentification (address, geographical coordinates, and so on) • real estate (data in need to specify brownfields regeneration potential – size, and so on) • limits (e.g. real use contra use in planning documentation, listed buildings, and so on) • status (qualitative survey, supplementary information). The cards are compatible with GIS which enhances analysis and provides additional information that is already available (e.g. floodplain, preserved areas, listed buildigns, infrastructure) . GIS polygons may communicate the issue to the expert but not to a lay person. This is why an adapted communicative maps are produced for lay audience. (see picture 2) Analytical outcomes come in charts (see picture 3). Picture 3: Chart as an output of the analyses

Picture 2: Map as an output of the analyses

Indicators The indicators are an output of the analysis. They provide a picture of a brownfield problem in understandable ways – in ha, years, %. They enable to describe progress over a period of time or compare situation in different towns or ORPs: • • • • •

c ount of brownfields – how many are they size [ha] of brownfields – what area do they cover what % was regenerated comparing in last 2 years what % of the build-up are are brownfields what is the proportion of areas for greenfield development to existing brownfields • how large are existing brownfields to annual construction need

Strana 36


Conclusion: use of the database and analysis Brownfields inventories on their own do nothing for brownfields regeneration. Only the analyses of such inventories clarify the brownfield issue and help to create understanding of the issue. Only based on analysis can the responsible action take place. The Metodology ensures comparable data across the region. New information can be easily added into the database and trends and changes can be monitored. Analysing the brownfields layer itself gives number of sustainability and brownfields indicators. Above presented methodology would, according to our opinion, bring a great benefit to all the stakeholders. The IURS is currently compiling a strategy for the city of Ústí nad Labem based on the analytical outcome of the survey. IURS will organize a

workshop to share its findings with Ministries, urban planning departments and universities. IURS is interested in implementing the methodology in the regions.

Literature: 1. J.B. Jackson, J. Votoček (2010): Metodika inventarizace brownfieldů v úrovni ORP. IURS, Magistrát města Ústí nad Labem. 2. Stavební zákon č. 183/2006 Sb. 3. UUR (2009): Pořizování územně analytických podkladů. Metodický návod, MMR, UUR. www.cabernet.org.uk accessed 05/2010

METHODOLOGY TO SURVEY AND ANALYSE BROWNFIELDS Jana Kortanová, Jiří Jedlička Centrum dopravního výzkumu, v.v.i [email protected], [email protected] Úvod Příspěvek se zabývá plánováním udržitelného rozvoje nejen na úrovni měst a obcí se zaměřením zejména na vazbu strategického a územního plánování. Cílem příspěvku je prezentovat výstupy a závěry projektu, který se zabývá především implementací strategií rozvoje na municipální úrovni prostřednictvím plánování rozvoje území.

Definice problému V souvislosti s přípravou územních plánů dle nového stavebního zákona1 vznikají v současné době plánovací dokumenty, které by měly určovat rozvoj měst a obcí na následujících 15 let. Územní plány, tak jak jsou v České republice připravovány, jsou z hlediska komplexního plánování udržitelného rozvoje jednou z jeho součástí. Druhou obecnější část tvoří strategické plány měst a obcí, které stanovují dlouhodobou strategii rozvoje, určují priority k řešení. Tato strategie by pak měla být promítnuta do územního plánu, který navrhuje konkrétní funkční využití jednotlivých ploch včetně regulativů pro její využití. Vzhledem k tomu, že strategické plánování municipalit není v České republice jednotně legislativně ani metodicky upraveno, dochází k situaci, kdy řada obcí nemá zpracovaný strategický rozvojový dokument a tedy nemá jasně definované priority rozvoje. Některé obce takovýto dokument zpracovaný mají, ale systematicky s ním nepracují. Dále není metodicky ani legislativně ošetřena vazba strategického a územního plánování, což ovlivňuje obsah územních plánů, který je dán zejména v malé míře koordinovanými požadavky investorů a obyvatel v území a oslabují tak jejich plánovací funkci. Dochází tak k situaci, kdy územní plány podléhají značnému množství změn dle vznášených požadavků a některé plochy jsou do územních plánů již jen navrhovány tak, aby odpovídaly ve skutečnosti zrealizovanému záměru. Na úrovni obcí by mělo dojít ke změně systému plánování tak, aby na sebe v uzavřeném cyklu navazovaly základní prvky:

obecná strategie udržitelného rozvoje – územní plán – sledování udržitelného rozvoje obce pomocí sady indikátorů.

Strategie udržitelného rozvoje (SUR) a jejich vazba na územní plánování v ČR V rámci projektu byl proveden výzkum existujících strategií udržitelného rozvoje v ČR na úrovni měst a obcí, krajů a národní úrovni. Bylo zjištěno, že kromě národního Strategického rámce udržitelného rozvoje, existují pouze 2 krajské a 5 lokálních SUR. Z výše uvedeného vyplývá, že strategie udržitelného rozvoje, jakožto základní typ rozvojových dokumentů se v České republice příliš nerozšířila, nicméně byly zkoumány i další rozvojové dokumenty na všech úrovních z hlediska toho, zda obsahují cíle udržitelného rozvoje. Z výsledků vyplývá, že existuje značné množství strategických dokumentů (sektorových i obecných rozvojových), které obsahují cíle udržitelného rozvoje. Dále bylo zkoumáno, zda cíle strategií udržitelného rozvoje a ostatní cíle udržitelného rozvoje stanovené ve strategických dokumentech mají vazbu na dokumenty územního plánování (Zásady územního rozvoje krajů a územní plány obcí) a v případě, že nemají vazbu, zda dokumenty územního plánování navrhují priority a cíle rozvoje území, na základě, kterých je navržen dokument územního plánování. Výsledky zkoumání přinesly následující poznatky: • Z ásady územního rozvoje stanovují priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území kraje, tyto priority jsou v některých případech formulovány se strategickým aspektem, neomezují se pouze na popis zásad a principů zpracování ZÚR, tak jako je tomu u územních plánů obcí a přesahují tak komplexním návrhem strategických priorit rámec územního plánování. (Dobrým příkladem jsou při formulaci priorit např. Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje).

1) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu včetně souvisejících předpisů

Strana 37

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 • N avrhované funkční využití v Zásadách územního rozvoje často neodpovídají prioritám územního plánování stanoveným v rámci tohoto dokumentu. • Většina měst a obcí, jejichž územní plány byly analyzovány nemají vlastní strategický rozvojový dokument. • Při zpracování územního plánu jakožto jediného plánovacího dokumentu pro dané město či obec není často v územním plánu stanovena strategie rozvoje obce ani zmíněn odkaz na strategii rozvoje, která by předurčovala návrh konkrétního funkčního využití. • Veškeré cíle naformulované v textové části návrhu či konceptu územního plánu (nejčastěji kap. B) měst a obcí jsou spíše zobecněním navrhovaného funkčního využití území či výčtem konkrétních zásad přípravy územního plánu. • Jako podklady pro přípravu územních plánů jsou často uváděny pouze územně plánovací dokumentace vyšší kategorie či okolních obcí, nicméně koncepční dokumenty jsou jako podklad pro přípravu územních plánů využívány zřídka. • Většina strategických dokumentů včetně strategií udržitelného rozvoje formulují cíle se značnou mírou obecnosti a bez konkrétnějšího způsobu realizace těchto cílů a většina cílů strategických dokumentů nemá územní průmět a nemůže tak být plnohodnotným podkladem pro zpracování územně plánovacího dokumentu.

koncepcí.

Územní plánování jen v omezené míře využívá strategické dokumenty, resp. cíle jimi stanovené jako podklad pro přípravu územně plánovacích dokumentací, zejména na lokální úrovni. Územní plány měst a obcí v případě absence strategického dokumentu v území většinou nestanovují dlouhodobější cíle rozvoje daného území, pouze návrh konkrétního funkčního využití území bez tvorby strategie rozvoje daného území. To však v žádném případě nemůže nahradit strategické cíle, jichž by obec měla v návrhovém období platnosti daného územního plánu dosáhnout.

a. t lak na respektování nadřízených dokumentů, b. vymezená hierarchie plánovacích dokumentů, c. zavedení systému v plánování –pravidla, metodiky, požadavky na výstupy, procesní úprava, legislativní opora, d. kvalitní plánovací zákon s kvalitním portfoliem metodických postupů, e. otevřenost procesu plánování vůči veřejnosti – procesy zapojení veřejnosti jsou legislativně dosti podrobně řešené, tlak na kontaktování dotčených osob opakovaně a několika prostředky, informace o plánování v počátečních krocích, komunikace a spolupráce s dotčenými subjekty, f. důraz na plánování v dlouhodobém horizontu a jeho dopady.

V České republice není zatím legislativně kodifikováno integrované plánování. Důsledné zavádění strategických cílů do skutečné praxe tvorby dokumentů územního plánování je nezbytné na všech úrovních. Současná situace je v tomto ohledu nepříliš uspokojivá. Chybí jednoznačně definovaný metodický postup, podle něhož by měla být implementace strategických plánů prováděna. Tento neuspokojivý stav oddělení územního a strategického plánování vychází z historie obou procesů. Český právní řád zdědil po předchozím režimu duální plánovací systém veřejné správy, vycházející z tehdejšího rozdělení rozvojových dokumentů pro správní celky krajů a obcí na „oblastní“ plánování (plánování či programování sociálně ekonomického rozvoje) a „územní“ plánování (plánování funkčního využití a prostorového uspořádání území).

Udržitelné plánování v Norsku V Norsku je situace v oblasti plánování historicky odlišná. Principy udržitelnosti jsou přijímány vládou a jsou systematicky naplňovány. Vláda v rámci prosazování principů udržitelného rozvoje zpracovává dokument obsahující národní očekávání v regionálním a lokálním plánování. Udržitelný rozvoj je řízen ministerstvem financí, za aplikaci udržitelného rozvoje jsou ale v Norsku zodpovědná všechna ministerstva. Problematika územního plánování, resp. problematika související přímo s udržitelným územním rozvojem je součástí tematických národních

Na národní úrovni existuje Strategie udržitelného rozvoje Norska. Ministerstva každý rok podávají na zprávu o trendech v daném sektoru a o používání nástrojů politik k dosažení cílů udržitelného rozvoje. Národní strategie obsahuje cíle pro územní plánování na nižších úrovních. Na úrovni regionů a municipalit jsou zpracovávány komplexní rozvojové dokumenty, které mají obecnou (strategickou) část a úzce provázanou s návrhem konkrétního řešení území (obdoba našeho územního plánování). Úlohou udržitelného managementu využívání území není jen konstatovat a řešit environmentální konflikty, vyplývající z rozvoje doprovázeného degradací prostředí, ale také vytvářet podmínky pro dlouhodobá rozhodnutí k vytváření nových hodnot. Regionální úřady pomáhají obcím s plánováním a mohou zasáhnout do plánů obcí, pokud shledají, že nejsou dostatečně (uspokojivě) respektovány státní a regionální zájmy. V současnosti se mnohé kompetence i v jiných oblastech veřejné správy v Norsku přesunují směrem k obecním úřadům. Klíčovými momenty efektivního plánování v Norsku jsou:

Zákon relativně podrobně upravuje, jak mají plány vypadat, jak mají stanovovat cíle. Zákon požaduje, aby, že plán byl založen na finančních podmínkách a dostupnosti finančních zdrojů pro jeho implementaci. Zákon ukládá povinnost všem municipalitám mít plán.

Závěr Strategie udržitelného rozvoje nejsou běžně rozšířenou součástí plánování veřejné správy v České republice, neexistuje definice těchto strategií (požadavky na její podobu a obsah), metodika ani legislativní opora pro jejich tvorbu. Strategické cíle udržitelného rozvoje jsou však zpravidla obsaženy v jiných strategických dokumentech na všech úrovních (národní, regionální i lokální). Územní plánování až na výjimky příliš nevyužívá strategické dokumenty, resp. cíle jimi stanovené jako podklad pro přípravu územně plánovacích dokumentací, zejména na lokální úrovni. Územní plány měst a obcí v případě absence strategického dokumentu v území většinou nestanovují dlouhodobější cíle rozvoje daného území, pouze návrh konkrétního funkčního využití území bez tvorby strategie rozvoje daného území. To však v žádném případě nemůže nahradit strategické cíle, jichž by obec měla v návrhovém období platnosti daného územního plánu dosáhnout.

Strana 38

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Důsledné zavádění strategických cílů do skutečné praxe tvorby dokumentů územního plánování je nezbytné na všech úrovních. Současná situace je v tomto ohledu neuspokojivá. Chybí jednoznačně definovaný metodický postup, podle něhož by měla být implementace prováděna. Na základě inspirace v Norsku je zřejmé, že podstatou úspěchu v prosazování udržitelného rozvoje je přijetí a aplikace principů udržitelného rozvoje vládou a stanovení požadavků na udržitelný rozvoj pro nižší úrovně (regiony, municipality) a jejich kontrola. Významná je jasná hierarchická struktura a vazby mezi jednotlivými plánovacími dokumenty včetně ošetření horizontálních i vertikálních vazeb mezi existujícími a připravovanými dokumenty. Nutné je zavedení systému v plánování – pravidla,

metodiky, požadavky na výstupy, procesní úprava, legislativní opora v podobě kvalitního plánovacího zákona s kvalitním portfoliem metodických postupů. Kvalitu plánování ovlivňuje též otevřenost procesu plánování vůči veřejnosti, procesy zapojení veřejnosti by měly být legislativně dosti podrobně řešené - tlak na kontaktování dotčených osob opakovaně a několika prostředky, informace o plánování v počátečních krocích, komunikace a spolupráce s dotčenými subjekty. Důraz je nutné klást na plánování v dlouhodobém horizontu a jeho dlouhodobé dopady. Příspěvek vychází z projektu č. A/CZ0046/1/0015 financovaného z Finančního mechanismu EHP a Norska a státního rozpočtu ČR financovaný z Fondu pro podporu výzkumu Národního vzdělávacího fondu.

PŘÍTOMNOST A BUDOUCNOST ENVIRONMENTÁLNÍHO REPORTINGU VE MĚSTECH ČESKÉ REPUBLIKY Miroslav Lupač Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.s. [email protected] Kvalita života obyvatel měst úzce souvisí s kvalitou místního prostředí. Městské prostředí je charakteristické existencí řady specifických činitelů, které jej významně ovlivňují. Jde o dopravní zátěž, průmyslové zdroje znečištění, zdroje hluku, produkci komunálního i průmyslového odpadu a další. Environmentální aspekt udržitelného rozvoje měst je dnes již důsledně integrován do zásad územního plánování. Územně analytické podklady a územní plány obsahují celou řadu dat a informací o životním prostředí, jeho kvalitě a faktorech, které ji ovlivňují. Další data jsou pak dostupná z veřejných zdrojů. K veřejnosti se ale tyto informace nedostávají v komplexní a srozumitelné podobě. Zájemci je musí aktivně vyhledávat a jsou odkázáni na vlastní interpretaci. Právě celistvá a srozumitelná prezentace údajů o stavu životního prostředí je účelem aktivního environmentálního reportingu měst. Environmentální reporting (ERep) lze definovat jako poskytování dat, indikátorů a informací v komplexní podobě buď o stavu a vývoji životního prostředí, nebo o vlivu činnosti konkrétních subjektů na životní prostředí. Tento příspěvek se zabývá první ze zmíněných forem. Ta je charakteristická pro ERep zajišťovaný veřejnou správou. Druhá z forem je korporátní ERep, který vychází z jiných podnětů a slouží jiným účelům. Obě formy pak spojují obecné požadavky na transparentnost, ověřitelnost zdrojů, srozumitelnost, atd. a také cílová skupina - nejširší veřejnost. Relevantní činnosti ERep lze dále rozdělit na mandatorní a dobrovolné. Mandatorní ERep zahrnuje činnosti, které jsou příslušné instituce povinny vykonávat podle zákona. Rámec mezinárodního, respektive komunitárního práva ES, tvoří „Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí“ z roku 1998 známá jako Aarhuská úmluva. V Listině základních práv a svobod je občanům ČR zaručeno obecné právo na informace (čl. 17) a právo na na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. (čl. 35).

V národní legislativě pak poskytování informací upravuje zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí a zákon č. 106/ 1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Podle §12 zák. 123/1998 Sb. vláda každoročně schvaluje Zprávu o stavu životního prostředí ČR, dále projednávanou parlamentem.. Tato zpráva je praktickým výstupem mandatorního aktivního ERep na národní úrovni. Zákon 123/1998 dále ukládá v §10a povinným subjektům, kterými jsou správní úřady a jiné organizační složky státu a orgány územně samosprávných celků, provádět aktivní ERep. Týká se to České informační agentury životního prostředí (CENIA), která současně plní koordinační roli v této oblasti, vydává statistickou ročenku ŽP a provozuje portál životního prostředí, dále AOPK ČR, ČIŽP a dalších. Toto ustanovení se též dílčím způsobem vztahuje na obce. Těm není zákonem uloženo zpracovávat pravidelné zprávy o stavu životního prostředí. Pokud ovšem tyto zprávy zpracují, lze zákon vykládat tak, že jsou povinny je zveřejňovat. U malých a středně velkých obcí nelze očekávat, že by v této oblasti vyvíjely dobrovolnou aktivitu. V případě velkých obcí – měst – je ovšem situace odlišná. Městský ekosystém je komplexní, z jednoho pohledu ohraničený, ale současně svými energetickými a materiálovými toky významně ovlivňující své okolí. Kvalita prostředí je v tomto prostoru limitou kvality života jeho obyvatel. Tento fakt by měl být základním stimulem k aktivnímu environmentálnímu reportingu na úrovni měst. Ten dosud není v R příliš frekventní, ale přesto již určitě hodný pozornosti. Úřady obvykle publikují informace na internetu a to v nejrůznější podobě a struktuře. Vrcholnou formou je „Zpráva o stavu životního prostředí města“. Ta zahrnuje komplexní informace, uvádí srovnatelné indikátory vývoje a kvalifikovaně hodnotí stav prostředí a roli významných činitelů. Zpráva nejen dokumentuje postoje reprezentace města k ochraně prostředí, ale je podkladem pro koncepční dokumenty, plánování a jednotlivé projekty města, je vizitkou města a pomůckou pro další práci místních organizací, pro studenty, pro podnikatele.

Strana 39

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Zpráva je obvykle rozdělena podle jednotlivých složek životního prostředí. Toto je tradiční uspořádání vycházející i ze struktury národní zprávy, případně národní či krajské ročenky. Hlavní části tak tvoří zejména informace o ovzduší, vodách, ochraně přírody a krajiny, průmyslu a energetice, dopravě, zemědělství, odpadech, zdravotních aspektech a nástrojích. Struktura zpráv vydávaných z vlastní iniciativy měst variuje, nicméně obvykle se blíží uvedenému uspořádání. Nyní se dostáváme k několika konkrétním příkladům. Jejich uvedení ilustruje stav v oblasti ERep měst ČR. Výčet rozhodně není úplný. Vybrány jsou příklady demonstrující různé formy reportingu.

1. Hlavní město Praha Hlavní město Praha se svým statutem metropole a z toho vyplývající kapacitou vyčleňuje z množiny ostatních měst ČR. Díky dlouhodobé a cílevědomé aktivitě v této oblasti dnes Praha vydává pravidelně Ročenku „Praha – životní prostředí“. Podrobná tištěná verze má asi 220 stran. Ročenka se kromě složek životního prostředí věnuje také nástrojům ochrany ŽP a to nejen ekonomickým, ale i koncepčním, EIA, EVVO a dobrovolným nástrojům. Kromě ročenky je v provozu informační a poradenský portál ENVIS, projektový portál ENVIS 4 s množstvím podrobných dat na úrovni vybraných městských částí, resp. pražských obcí, hydrometeorologický portál PREMIS a mapový portál „Atlas životního prostředí“.

2. Statutární město Ostrava Ostrava je třetím největším městem ČR a patří mezi města nejvíce zatížená průmyslovou výrobou. V roce 2004 vznikl z iniciativy komise životního prostředí Rady města „Sborník o stavu prostředí v Ostravě“. Mapuje situaci – vývoj stavu složek životního prostředí zhruba za uplynulé desetiletí. Motivací města byla potřeba (cit.) „…pro rychlou orientaci o stavu životního prostředí na území města, mít k dispozici ucelený soubor informací v tištěné podobě.“. Struktura publikace odpovídá výše uvedenému složkovému modelu a je založena na 11 složkových kapitolách. Zvláštní důraz je v samostatné kapitole kladen na EVVO, která má v Ostravě svou tradici. Jednotlivé složky jsou podrobně popsány a informace jsou doplněny trendovými grafy a řadou indikátorů.

3. Statutární město Ústí nad Labem Životní prostředí města bylo v minulosti postiženo dopady chemické výroby. Znečištění prostředí vyvolalo v ústeckém regionu první vlnu občanských nepokojů na konci 80. let, které byly podmíněny obavami o zdraví a životy obyvatel a nedostatkem objektivních informací i naděje na zlepšení. Magistrát města vydal dvě „Ročenky životního prostředí“, a to v roce 2004 a 2005. Obě mají rozsah cca 25 stran. Struktura je přizpůsobena konkrétním problémům města. Publikace je složena z 6 kapitol, kde hlavní složkové kapitoly tvoří Ovzduší, Komunální odpad a Voda. Ostatní témata jsou sloučena. Zvláštní pozornost je věnována investicím města.

4. Statutární město Karlovy Vary Zpráva byla vydána za rok 2008 z iniciativy odboru životního prostředí za spolupráce s dalšími odbory magistrátu a zřizovaných organizací. Autoři zdůrazňují souvislost s členstvím města v Národní síti Zdravých měst. Tištěná publikace je sice poměrně stručná (15 stran), ale velmi reprezentativní. Struktura a obsah

jsou maximálně srozumitelné. Skládají se z kapitol Ovzduší, Voda, Odpady, Zeleň, Zvířata a Adresář. Přehledná prezentace indikátorů je uvedena pouze u vybraných témat.

5. Město Český Těšín V roce 2008 vydalo město „Zprávu o životním prostředí ve správním obvodu MěÚ Český Těšín v roce 2008“. Jak vyplývá z názvu, jedná se o zprávu využivající údaje za celý správní obvod obce s rozšířenou působností. Jedná se o souvislý koncentrovaný text v rozsahu 8 stran. Struktura kopíruje jednotlivé oblasti agendy ORP na úseku ŽP a zemědělství. Kromě hlavních složek (voda, odpady, ochrana přírody, zeleň) je zde zvlášť zmíněna EVVO a dále myslivost, rybářství, lesnictví a ochrana ZPF. Zpráva je k dispozici v elektronické podobě na internetu.

6. Město Svitavy Svitavy jsou příkladem systematického aktivního dobrovolného ERep. Město vydává pravidelně ročenku „Svitavy – životní prostředí“. Tištěný materiál je každoročně vydáván v počtu několika desítek výtisků a slouží zejména zastupitelům, knihovnám, školám a dalším institucím zprostředkujícím informace veřejnosti. Jedná se o iniciativu odboru životního prostředí MěÚ. Ročenka je rozsáhlá (cca 120 stran). Obsahuje 6 hlavních kapitol: Ovzduší, Voda, Městská a příměstská krajina, Odpady, Zvířata a Dodatky. Každé téma je zpracováno podrobně a materiál obsahuje množství tabelárně prezentovaných indikátorů včetně časových řad. Zpráva je ilustrována obrázky dětských autorů se svitavských škol. Kromě této ročenky Svitavy vydaly v roce 2009 reprezentativní „Zprávu o stavu životního prostředí města Svitavy“ v rámci projektu TIMUR (viz dále).

Projekt TIMUR za podpory Státního fondu životního prostředí ČR. Tento projekt probíhal v letech 2008 a 2009. TIMUR získala podporu pro sestavení a vydání metodiky „Jak připravit zprávu o stavu životního prostředí města“ a dále pro vydání tří vzorových zpráv a zajištění prezentace výsledků. Do projektu se zapojila města Svitavy, Dubí a Vrchlabí. Metodika byla připravena odborníky z CENIA, odboru informatiky MHMP, Centra pro otázky životního prostředí UK, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Ústí nad Labem a Ústavu pro ekopolitiku. Metodika byla vydána tiskem v nákladu 500 ks ke konci roku 2009 a prezentována na 3 národních seminářích. K dispozici je na internetových stránkách http://www.timur.cz v hlavní sekci „Životní prostředí“. Je založena na pěti hlavních principech: • Struktura zprávy sestavené podle metodiky respektuje národní a krajské dokumenty • Předpokládá se 3 – 5letá periodicita zprávy. • Zpráva je založena na kombinaci komplexního pohledu na město včetně jeho vazby s „vnějším“ prostředím a popisu jednotlivých složek ŽP. • Zpráva obsahuje jednu kapitolu věnovanou místně specifickému prvku. • Každá kapitola i závěr celé zprávy obsahuje vybrané srovnatelné indikátory. Metodika kromě popisu účelu a důvodu vydávání zprávy obsahuje zahraniční příklady, popis situace v ČR, komentované schéma struktury zprávy, podrobný popis tvorby obsahu včetně

Strana 40

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 seznamu indikátorů, metodické listy se se souhrnným popisem zdrojů dat a dalšími detaily k jednotlivým indikátorům a v závěru jsou zařazeny metainformace – vyčerpávající souhrn zdrojů všech dat a informací o životním prostředí z veřejných zdrojů v ČR.

Metodika navrhuj následující strukturu zprávy o stavu ŽP:

• Úvodní slovo politika • O městě a lidech (poloha, členění, historie, demografie, hospodaření, priority rozvoje, hlavní problémy, společenský život a další) • Životní prostředí města v souvislostech (krajina, využití území, narušená území, zemědělství, lesnictví a průmysl, „metabolismus“ města – voda, energie a odpady, doprava) • Specifické téma (například aktuální projekt v oblasti infrastruktury) • – 10. Složkové kapitoly (Odpady, Ovzduší, Voda, Hluk, Veřejná zeleň, Ochrana přírody a využití území) Složkové kapitoly popisují jednotlivé oblasti ze tří pohledů: „Co ovlivňuje danou složku?“, „Jaký je stav dané složky?“ a „Jaká je odezva města?“. Každá kapitola je pak doplněna výběrem cca 3 – 10 významných indikátorů. Tento přístup do určité míry reflektuje konceptuální model interakce „vliv – stav – odezva“ („DSR“ – Driving Force – State – Response). Na závěr zprávy je zařazena kapitola 11 „Ekologický profíl města“. Jedná se o tabelární prezentaci vybraných prioritních indikátorů, které jsou vzájemně porovnány v čase a současně s krajskými a národními hodnotami. Přílohu zprávy tvoří mapa města zpracovaná jako projekt geografického informačního systému. V mapě jsou zakresleny bodové i plošné prvky. Kromě hranic administrativního území obce a částí obce obsahuje mapa vrstvy zobrazující vodní toky a plochy, komunikace s vyznačením intenzity dopravy, zeleň a lesy, zvláště chráněná území, památné stromy, zdroje pitné vody, hlavní zdroje znečištění ovzduší, zařízení pro nakládání s odpady a staré ekologické zátěže. Prezentace metodiky TIMUR vyvolala zájem měst. Měly podle ní vzniknout zprávy například pro města Turnov a Kopřivnice a

to ve spolupráci s TIMUR. Města mají samozřejmě možnost připravit zprávu zcela samostatně. Mohou zvážit, zda budou zprávu prezentovat pouze v elektronické podobě, nebo vloží investici do vytvoření reprezentativní tištěné podoby. Díky podpoře MŽP ČR připraví TIMUR v roce 2010 rámec pro elektronické publikování zpráv na internetu. Databázové řešení bude umožňovat přehledněji prezentovat a používat indikátory, bude poskytovat možnost automatického generování trendových grafů a obsahovat další funkce. Střednědobým cílem TIMUR v oblasti environmentálního reportingu je spolupracovat na další implementaci metodiky s Ministerstvem životního prostředí ČR a CENIA. V ideálním případě by metodika měla být doplněna a upravena dle připomínek resortu. Následně bude usilováno o získání doporučení ze strany MŽP pro využití metodiky při tvorbě zpráv měst. Otázkou je, jakou formou dále motivovat města k tvorbě zpráv o stavu životního prostředí. Vycházíme z předpokladu, že rozhodně není smysluplné směřovat ke změně legislativy ve smyslu uložení nové povinnosti obcím v této oblasti. V každém případě by ale bylo účelné zpřesnit doporučující formulace pro obce v rámci budoucích novelizací legislativy, vydat stanovisko MŽP ČR k upravené metodice a zdůraznit význam dobrovolného environmentálního reportingu měst ve strategických dokumentech, např. v rámci aktualizace Státní politiky životního prostředí a Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty.

Doporučení pro „Jabloneckou výzvu“: 1. Zajistit připomínkování metodiky pro tvorbu zpráv o stavu ŽP měst v resortu MŽP a zapracování připomínek. 2. Prezentovat metodiku ve Věstníku MŽP 3. V rámci budoucích aktualizací SPŽP ČR uvést konkrétně podporu environmentálního reportingu obcí v kapitole „Dobrovolné nástroje“. Zvážit případně i doplnění v rámci případných novel zákona 123/1998 Sb.

Hodnocení činnosti mikroregionů v ČR Ondřej Marek; Ivo Škrabal CpKP střední Čechy a střední Morava [email protected] Díky správnímu rozdělení v České republice hrají na poli rozvoje venkova nezastupitelnou roli mikroregiony. Tato dobrovolná sdružení obcí a dalších aktérů rozvoje venkova inicoují aktivity především v rozvojových činnostech na místní a regionální úrovni. Mikroregiony jsou z hlediska veřejné správy relativně novým fenoménem. To skrývají určitý potenciál pro originální a inovativní řešení úkolů, které na sebe mikroregiony berou. Nejsou omezovány tradičními pohledy na problematiku ani zaběhlými, či předepsanými postupy. Vytváří tak prostor pro hledání nových přístupů ke správě věcí veřejných a mohou tak přispět k zavádění inovací a kultivaci veřejné správy.

V rámci projektu Benchmarking venkova byla vytvořena metodika ke sledování efektivity činnosti managementu mikroregionů. Elektronický nástroj www.ehomer.cz dle této metodiky dobrovolně sleduje svoji efektivitu 18 mikroregion v rámci pilotního ozkoušení nástroje. Metodika i elektronický nástroj jsou založeny na hodnocení efektivit managementu tak, aby v rámci této metodiky mohli být porovnávány mirkoregiony různých velikostí i různých typů managementu. Definovali jsme tři základní typy managementu mikroregionů. Prvním je klasický svazek obcí (DSO), která je často situován ve venkovském prostoru. Mezi jeho členy jsou obce přibližně stejně veliké a mají podobný charakter. Společně si najmou manažera,

Strana 41

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 či externí subjekt, který zajišťuje většinu činnosti mikroregionu. Druhým typem je management mikroregionu prostřednictvím městského úřadu obce s rozšířenou působností (ORP). Tento typ managementu je uplatňován především v mikroregionech, které jsou rozloženy okolo jednoho většího města. To většinu vyčlení odborné pracovníky v rámci stávajícího odborů, případně vytváří nezávislé subjekty typu rozvojových kanceláří. Posledním typem managementu, který jsme s v rámci metodiky definovali je managementu MAS (místní akční skupiny). Díky zdrojům i požadavkům programu Leader je tento typ managementu nejpropracovanější. Jedná se o rozvojové kanceláře s několika zaměstnanci a rostoucími výdaji na management. Mikroregiony nejsou na rozdíl od podnikatelských subjektů založeny s cílem vytváření zisku, ale za účelem naplňování veřejného zájmu. Na rozdíl od zisku je veřejný zájem velmi nejasná a proměnlivá veličina. Podléhá totiž velmi silně subjektivnímu vnímání a díky těmto okolnostem podléhá mnohem menšímu tlaku na vlastní efektivitu než podnikatelský sektor. Společenská poptávka sice dokáže vymezit obecné cíle veřejného zájmu, ale jen těžko určuje kvantitu a kvalitu, jejich naplňování. Proto vznikl webový nástroj pro sledování indikátorů efektivity mikroregionů. www.ehomer.cz se snaží na základě sady indikátorů, sestavené pro tento účel, hodnotit účinnost managementu mikroregionů vzhledem k cílům, kvůli kterým mikroregiony vznikají. Definujeme tři obecné základní cíle, kvůli kterým mikroregiony, bez ohledu na svoji velikost i strukturu nejčastěji vznikají. • Podpora spolupráce v regionu. • Zvýšení informovanosti/lepší komunikace v regionu. • Naplňování cílů strategie – skrze získávání finančních prostředků. K naplňování těchto cílů se vztahuje základní sada indikátorů pro mikroregiony nástroje www.ehomer.cz. Mikroregiony samozřejmě vznikají i za účelem řešení dalších konkrétních problémů. Jejich škála je ovšem příliš široká na vytvoření jednotné indikátorové sady a proto k základní sadě jsou postupně doplňovány specifické indikátorů pro využití sledování dopadů činnosti managementu mikroregionů. Při vytváření základní sady indikátorů efektivity managementu mikroregionů bylo uplatněno několik jednoduchých zásad. Pokud možno nevyužívat data, které je již pro jiný účel nesbírají. Umožnit objektivní porovnávání indikátorů u rozdílných typů a velikostí mikroregionů. V neposlední řadě sledováním indikátorů příliš nezvyšovat administrativní zatížení managementu mikroregionu.

3. 4.

5. 6. 7. 8.

je úměru mezi vynaloženými prostředky na rozvojový management a získané zdroje. Index účasti managementu na získaných prostředcích Indikátor informuje o podílu managementu na prostředcích získaných pro rozvoj mikroregionu. Index spolupráce v regionu - Spolupráce je definována jako vytváření aktivit, kterých se účastní různí partneři. Tento indikátor sleduje poměr takových aktivit vůči počtu rozvojových partnerů, kteří se jich účastní. Index souladu realizovaných projektů se strategií rozvoje mikroregionu - Indikátor určuje míru souladu realizovaných projektů se strategickými cíly mikroregionu. Návštěvnost webových stránek - Indikátor určuje počet obyvatel oslovených webovými stránkami mikroregionu. Počet distribuovaných zpravodajů - Indikátor určuje počet obyvatel oslovených informačním zpravodajem či podobnou formou komunikace v regionu. Náklady na propagaci na 1000 obyvatel - Indikátor sleduje náklady investované do propagace regionu.

Samotný indikátor není informací o tom, jaké jsou příčiny, či důvody změn efektivity managementu, ale indikuje změnu, případně setrvalý stav. Standardizované indikátory také umožňují porovnávání jednotlivých mikroregionů. Je zřejmé, že každý jednotlivý indikátor může vykazovat na základě místních specifik neobjektivní obraz o efektivitě managementu. Toto nebezpečí je možné eliminovat dvěma způsoby. První z nich je komplexnost sady indikátorů. Výchylka jednoho indikátoru je v souvislosti s ostatními lépe pochopitelná a obraz celkové efektivity managementu regionu není ovlivněn. Druhým způsob je sledování indikátorů v čase. Většina indikátorů je navržena tak, že je lze sledovat i zpětně po nastartování sledování. Na základě sledování zmíněných indikátorů v 18 pilotních mikroregionech proběhla analýza, která ukázala některé zajímavé souvislosti v managementu mikroregionů. Pro ilustrování základních směrů jsme vybrali několik aspektů z této analýzy.

Příjmy mikroregionů Největší příjmy vykazují mikroregiony pokrývající území ORP, jedná se o svazky obcí, které se opírají o administrativní aparát městského úřadu (přestože jejich organizační struktura je velmi rozdílná). Tento typ managementu mikroregionů vykazuje největší celkové objemy, se kterými hospodařili sledované mikroregiony v období let 2007 – 2008, jedná se o částku přesahující 41 mil. Kč, což je 63% příjmů ze všech mikroregionů. Naopak nejnižší příjmy vykazují „typicky venkovské mikroregiony“ pouze 17% všech příjmů. Graf 1: Příjmy mikroregionů

Sada indikátorů efektivity managementu sleduje tři základní oblasti. Sleduje náklady na management a finanční přínos managementu pro region, otázky spolupráce a naplňování strategických cílů i podíl managementu na informovanosti v rámci mikroregionu. Do zmíněné sady indikátorů efektivity managementu byly zařazeny následné agregované indikátory: 1. Náklady na management na 1000 obyvatel - Vynaložené náklady na management mikroregiony v daném roce na 1000 obyvatel mikroregionu. 2. Index rentability nákladů managementu - Indikátor sleduStrana 42

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Graf 2: Struktura příjmů

krétní rozvojové aktivity – dotace, členské příspěvky, hospodářská činnost a ostatní příjmy. Rozpočty mikroregionů jsou nejvíce tvořeny projektovými příjmy téměř 60 % celkových příjmů. Což odpovídá zaměření mikroregionů na rozvojový management. Významnou příjmovou kapitolou jsou členské příspěvky, které tvoří 21% celkových příjmů mikroregionů.

Indikátor rentability managementu Tento indikátor sleduje úměru mezi vynaloženými prostředky na rozvojový management a získané zdroje. Nejvyšší přepočetná míra rentability managementu rozvoje vykazují překvapivě dobrovolné svazky obcí dle výše nastavené typologie s průměrnou hodnotou 8,84. Jedná se především o menší venkovské obce. Nejnižší je naopak u mikroregionů na území ORP – 2,07. Tento čistě ekonomický pohled ovšem nezohledňuje dvě skutečnosti. Malé mikroregiony řadu svých činností zajišťují ve formě dobrovolnické činnosti. To je jistě chvályhodné, ale v případě managementu mikroregionů nejde o udržitelné řešení. Dalším aspektem je, že managementy jednotlivých MR a MAS realizují i další různé aktivity, které se v tomto indikátoru neobrazí.

Graf 3: Indikátor rentability managementu

Závěr Pro sledování efektivity managementu mikroregionů je z důvodů různorodosti a jednoduchosti možné používat indikátory. Pokud jsou usouvztažněny k počtu obyvatel je s nimi možno porovnávat i činnost velmi různorodých regionů.

Struktura příjmů Struktura příjmů ukazuje celkové objemy, se kterými hospodařily sledované mikroregiony v období let 2007 – 2008. Graf vystihuje příjmové kapitoly mikroregionů a odráží reálnou situaci z hlediska zajištění financování pro management rozvoje a kon-

V rámci tří definovaných typů managementu mikroregionů se jeví jako nejefektivnější jednoduchý management dobrovolných svazků obcí. Nicméně v dlouhodobém horizontu je tento přístup neudržitelný. Naopak nejvýkonnějším, ale také nejdražším přístupem je forma správy mikoregionu pomocí úřadu ORP.

Graf 4: Přehled hodnot indikátoru rentability pro sledované regiony

Strana 43


Regenerace sídlišť - cesta mezi vizemi a implementací Martin Maštálka Fakulta ekonomicko-správní Univerzity Pardubice, Ústav veřejné správy a práva [email protected] Výstavba sídlišť panelovou technologií je fenoménem 70.-80. let nejen v České republice, ale i mnoha další zemích, které se nemusí nevyhnutelně nacházet pouze na východ od našich hranic. Ačkoliv projekty sídlišť byly povětšinou poměrně kvalitní, samotná výstavba bohužel zaostávala a mnohdy díky finančním a dalším problémům nedokázala naplnit předpoklady projektu. A to jak z pohledu veřejných prostorů a služeb, kdy často docházelo ke skutečnosti, že byly sice vybudovány samotné bytové domy, popř. ještě základní občanská vybavenost v podobě základní školy a samoobsluhy, avšak na další služby se již kvůli finanční náročnosti nedostalo, tak z pohledu kvality provedení vlastních budov. Od 90. let minulého století, kdy byla myšlenka panelových sídlišť opuštěna, hledá veřejná správa možnosti, jakým způsobem humanizovat, popř. regenerovat prostory sídlišť. Vlastní bytové domy byly v řadě případů odkoupeny vlastníky bytů, kteří jsou schopni provádět údržbu domů a modernizaci v duchu současných požadavků kvality bydlení a ochrany životního prostředí. K tomu jim pomáhá v posledních letech relativně štědrá nabídka podpůrných programů financovaných z národních a evropských zdrojů. Na bedrech místní samosprávy tak zůstává péče o veřejná prostranství a ostatní plochy. Přestože se situace na sídlištích, co se týče péče o veřejné prostory, v posledních letech výrazně zlepšila a mnohá města realizovala více či méně úspěšně programy humanizace a regenerace sídlišť, před celou řadou místních samospráv tento nelehký úkol teprve stojí. Zde uváděný příklad přípravy regenerace panelového sídliště pochází z Hradce Králové, kde v rámci největšího sídliště bývalého Východočeského kraje – Moravského Předměstí – s téměř 35 tisíci obyvateli na konci 80. let vznikl výstavní bulvár panelové výstavby konce 90. let. Podél tehdejší Marxovy třídy s délkou téměř 1 km bylo vystavěno 10 třináctipodlažních panelových domů nabízejících přes 1700 velikostně nadstandardních bytů. V československém prostředí do jisté míry unikátním bylo využití přízemních prostor panelových domů pro obchod a služby. Opět nadstandardní rozměry a zázemí obchodů je umožněno díky umístění vchodů do obchodů do 2.np budov, odkud jsou přístupné po ocelových rampách a lávkách táhnoucích se po délObr. 1: Benešova třída – letecký pohled Zdroj: MM Hradec Králové

ce panelových domů. Zásobování je řešeno z 1. np, kde jsou také umístěny podzemní garáže. Výstavba této třídy probíhala na konci 80. let minulého století a na přelomu 80. a 90. let se částečně podařilo naplnit vize architektů, kteří navrhli třídu jako nové centrum města. Nabídka obchodů a služeb byla schopna úspěšně konkurovat centru. Od poloviny 90. let však s postupnou regenerací městského centra a s narůstajícím počtem nákupních center na okraji města, docházelo k omezování obchodů a k následnému chátrání objektů. Privatizace některých objektů, společně s nepružnou a vysloveně neprozíravou politikou místní samosprávy postupně zapříčinily to, že území dnešní Benešovy třídy začalo být vnímáno jako problematické. K této skutečnosti se postupně přidaly technické problémy s ocelovými chodníky a lávkami. Ačkoliv samotné panelové domy jsou navrženy a postaveny poměrně kvalitně a snesou v mnoha ohledech srovnání i s dnešní výstavbou, systém lávek, ramp, podchodů a nadchodů byl však relativní novinkou, z čehož plynou mnohé konstrukční a provozní nedostatky, jejichž řešení je v současné době výrazně finančně náročné. K výše uvedeným problémům lze přiřadit také neutěšený stav veřejných prostranství, která jsou na Benešově třídě situována především do klidných části, mimo území páteřní komunikace. Protože si vedení města Hradec Králové uvědomuje léta potenciální nebezpečí plynoucí z postupné degradace tohoto území, rozhodlo se po letech pouhých udržovacích prací, posunout péči o území o krok dále. Vzhledem k tomu, že v polovině první dekády 21. století mělo vedení města již rozsáhlé zkušenosti se strategickým plánováním a uplatňováním principů místní Agendy 21, bylo samozřejmě rozhodnuto v maximální možné míře zapojit místní obyvatele. Na přelomu let 2005 a 2006 tak brněnská o.p.s. Partnerství zpracovala Pilotní projekt úpravy veřejných prostor na Benešově třídě. Pracovníci Partnerství po seznámení se s místem uspořádali v prostorách Benešovy třídy několik setkání se zástupci místní komunity, ale také se samotnými občany. V tomto ohledu se jako cenný ukázal přístup předsedů bytových družstev spravujících část domů a také předsedů sdružení vlastníků jednotek. V průObr. 2: Benešova třída Zdroj: vlastní foto

Strana 44

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 běhu všech setkání docházelo ke konstruktivním připomínkám k předloženému konceptu projektu. Zúčastnění si byli vědomi složitosti problému regenerace celé třídy a respektovali omezené finanční zdroje města. Dalším zdrojem informací se pro pracovníky Partnerství stalo dotazníkové šetření, které mezi obyvateli dotčené lokality uspořádalo město. Na základě všech získaných připomínek došlo následně k upravení konceptu projektu. Získané připomínky a problémy v lokalitě byly rozděleny do pěti klíčových témat: • • • • •

Komunikace a vzájemná informovanost Místní obchod a služby Doprava a parkování Volnočasové vyžití mládeže a dalších skupin obyvatel Technický stav a údržba veřejných prostorů

Jednotlivé body jsou od té doby postupně více či méně naplňovány opatřeními, které by měly vést ke zlepšení celkové situace v lokalitě. Z nejvýraznějších změn lze zmínit zklidnění dopravy, ke které došlo využitím dvou ze 4 pruhů centrální komunikace k parkování vozidel obyvatel. Vzhledem k šířkovým poměrům komunikace tak vznikl dostatečný prostor i pro jízdu cyklistů (uvažovaná cyklostezka zde však bohužel vyznačena nebyla. V oblasti vyžití mládeže a dalších skupin obyvatel byl vytipován zanedbaný prostor, který s minimálními náklady Technické služby města Hradce Králové vyklidily, provedli základní zemní práce a následně vybudovali odpočinkovou zónu s cestami a lavičkami. Tato část projektu patří k jedněm z nejúspěšnějších a stala se příkladem výrazné, relativně levné, ale hlavně rychlé a obyvateli příznivě přijímané změny v lokalitě. Bohužel další návrhy nebyly povětšinou realizovány. A to především proto, že v průběhu procesu tvorby konceptu projektu regenerace došlo k zadání urbanisticko-architektonické studie regenerace Benešovy třídy. Tuto studii nezávisle na sobě vypracovaly tři ateliéry. Na základě vyjádření odborníků a reakcí získaných v průběhu představení projektů občanům města, byl vybrán projekt řešící stavební úpravy Benešovy třídy jako celku. Bohužel pozornost představitelů města se od okamžiku výběru vítězného projektu začala upínat především k této akci, jejíž rozpočet byl předběžně odhadnut na půl miliardy korun. Kvůli vysoké finanční náročnosti měly být tyto prostředky proinvestovány postupně v 10 etapách. Přestože se městu podařilo úspěšně získat peníze na 1. etapu výstavby v rámci Integrovaného plánu Obr. 3: Urbanisticko architektonická koncepce regenerace Benešovy třídy Autorský kolektiv: A. Pur, M. Vlček, V. Šolc P. Zadrobílek, J. Matyáš; Zdroj: Magistrát města Hradec Králové

rozvoje města „Revitalizace třídy Edvarda Beneše“, jejíž realizace by měla začít v příštím roce, vize o způsobu proinvestování dalších etap chybí. Je rovněž otázkou, nakolik vybraný projekt regenerace odstraní problémy, které místní občané považují za nejpalčivější. Projekt počítá se zastřešením všech ploch v ulici a výstavbou nových podzemních garáží při úpatí domů. Právě problematika již existujících podzemních garáží a kriminality vyskytující se v jejich blízkosti je však problémem, který je mezi obyvateli vnímán jako jeden z nejpalčivějších. V nadzemních částech počítá projekt se zatravněním velké části plochy Benešovy třídy, což je řešení jistě líbivé, avšak nedává veřejnému prostranství, které by mělo nově vzniknout na ploše pro více než 7 tisíc obyvatel žádnou hlubší náplň. Přestože celý proces regenerace stále ještě probíhá a ještě několik let probíhat bude, již dnes lze v přístupu města vidět několik zásadních chyb. Jako hlavní bych uvedl úplný odklon od původně navržených „malých“ projektů. Město začalo soustředit všechny finanční i lidské zdroje na projekt za více než 500 mil. korun a na získání peněz pro středků Evropské unie, což je jistě pozitivní, avšak zcela zapomnělo na přípravu a realizaci opatření navržených v pilotním projektu. Nerealizovaná tak zůstává jednoduchá úprava oddělení hojně užívaného hřiště pro míčové hry od dětského hřiště pro nejmenší, jejíž investice se pohybovala maximálně v řádu desítek tisíc korun a jejíž provedení nebylo konstrukčně náročné. Přitom by tím bylo zajištěno větší bezpečí hrajících si dětí a umožněno ještě intenzivnější využití nákladně zrekonstruovaných ploch hřiště. Stručně nastíněný, v dnešní době již 5 let trvající, proces regenerace Benešovy třídy mohl být v počátcích typickým příkladem pozitivního uplatnění principů místní Agendy 21. Zapojení veřejnosti do rozhodování, iniciace aktivního přístupu obyvatel, zvyšování kvality jejich života za pomoci jednoduchých opatření. To vše v prvopočátku projekt splňoval. Velmi cenný byl také nový přístup k nahlížení na prostory Benešovy třídy. Z mnohdy zatracovaného území, které bylo dle mnoha politiků odsouzeno k degradaci a vzniku sociálního ghetta, se během diskusí začalo stávat místo, kde jsou jeho obyvatelé v podstatě spokojení, územím, které má potenciál být kvalitním místem pro život. Příznivé bylo rovněž nastartování procesu odstranění stavebněarchitektonických závad v území a diskuse o způsobu jejich odstranění. Přes částečnou kritiku projektu vybraného k realizaci, lze kladně hodnotit jeho potenciál ke zlepšení stavu lokality a jeho zapojení do Integrovaného plánu rozvoje města. V rámci IPRM tak dojde nejen k výstavbě první etapy samotného projektu, ale také k podpoře stavebních úprav domů podél sledované třídy. Rovněž se v rámci projektu změnil přístup města k informování o stavu projektů, zamýšlených krocích a variantách. Ty jsou prezentovány pomocí médií, internetových stránek města, ale také nově zřízeného komunikačního centra radnice přímo v jednom z domů. Přes všechny tyto klady nelze přehlédnout, že město postupně zcela opustilo myšlenku „lehkých“ úprav, které ve svém důsledků mohou mít na vnímání lokality obdobné dopady jako „těžké“ projekty. Ale především nebylo schopno zrealizovat celou řadu již schválených úprav. Vnímání informací podávaných radnicí tak mnohými občany nemusí být vnímáno jako věrohodné. Příkladem může být vyjádření jedné paní při diskusi s náměstkem

Strana 45

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 primátora města o budoucnosti Benešovy třídy: „Před 2 měsíci jste nám tu na setkání slíbil, že město bez problémů opraví nefunkční hodiny na zastávce MHD Velkopopovická. Ty hodiny dodnes nejdou...“.

Použitá literatura: SEDLÁK, R. a kol.: Závěrečná zpráva: Regenerace třídy Edvarda Beneše v Hradci Králové - Pilotní projekt obnovy části sídliště a jeho veřejných prostorů, Partnerství o.p.s., Brno, 2006;

PUR, A. a kol.: Urbanisticko architektonická koncepce regenerace Benešovy třídy; Ing., arch. Alexander Pur – STUDIO AP, Hradec Králové, 2008; Integrovaný plán rozvoje města Hradec Králové – Třída Edvarda Beneše, Centrum evropského projektování, regionální rozvojová agentura královéhradeckého kraje, Hradec Králové, 2010; [online] www.hradeckralove.org

KUČEROVÁ, Z., MAŠTÁLKA, M.: Kvalita života obyvatel sídliště a urbanistické kvality ve vzájemných vazbách na příkladu sídliště v Hradci Králové, seminární práce v rámci předmětu Problémy městských center na fakultě architektury VUT v Brně, Hradec Králové, 2008;

Jablonec nad Nisou - město otevřené svým občanům Martin Oklamčák MěÚ Jablonec nad Nisou [email protected] Stručný popis Město Jablonec nad Nisou je jedno z měst Libereckého kraje o velikosti 32 km2 a s počtem obyvatel lehce přes 45 000. Má sedm městských částí. Město Jablonec nad Nisou jako obec, právnická osoba a veřejnoprávní korporace je obcí s rozšířenou působností, tedy „obcí III“ – plní v určeném správním obvodu úkoly svěřené jí zejména zákonem č. 320/2002 Sb., o změně zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů - převzaté od zaniklých okresních úřadů nebo dohodnuté veřejnoprávní smlouvou pro deset okolních obcí, její správní obvod je definován rozlohou 142 km2 a dalšími 50 000 obyvateli.

Místní Agenda 21 (MA21) Město Jablonec nad Nisou se v roce 2009 rozhodlo (usnesením zastupitelstva města) připojit k MA21. Jedním z hlavních důvodů bylo velké množství aktivit napříč úřadem, které splňují kritéria MA21, avšak nejsou koordinovány - společně propagovány, v některých případech si „konkurují“ (jsou plánovány na stejný čas) atp. Cílem bylo především tyto aktivity zastřešit a sjednotit. K tomuto účelu byl sestaven tým, který se skládal z pracovníků městského úřadu, ze zástupců odborné veřejnosti a členem byl i běžný občan města. Zároveň jsme se pokusili na tento projekt získat finanční prostředky z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR s projektem „Jablonec nad Nisou - město otevřené svým občanům“, který vytýčené cíle splňoval a zároveň se snažil o některé inovace a nové aktivity. Inovativní měl být především v graficky přehledném sjednocení aktivit tak, aby bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o aktivitu města nasměrovanou především na komunikaci s občany. Dalším inovativním prvkem byl jasný důraz na zpětnou vazbu, a to nejenom prostřednictvím nově zavedené webové stránky, ale v případě aktivity Setkání s občany taktéž stejnou informací na plakátech. Plakáty, které občany zvaly na jednotlivé akce, byly po akci vyhotoveny znovu s tím, že obsahovaly informaci o provedené webové anketě na dané téma a dále přesně formulované výstupy občanů.

V roce 2009 a 2010 bylo v rámci projektu uskutečněno sedm jednotlivých aktivit, a to Setkání s občany, Ekologická výchova pedagogů mateřských škol, Ekologická výchova předškoláků, Webová stránka MA21, Setkání s podnikateli, Vánoční setkání seniorů a poslední aktivitou bylo Rozsvícení vánočního stromku. Dále bych se zastavil u dvou z nich - u ekologické výchovy předškoláků a setkání s občany. A to především ze dvou důvodů - ekologická výchova byla zcela novým projektem a setkání s občany bylo projektem, který prošel výraznou změnou, která měla přinést značnou přidanou hodnotu.

Ekologická výchova předškoláků Logicky zařazená aktivita do MA21 byla koncipována tak, že těsně předškolní děti (pracovalo se s dětmi kolem pátého a šestého roku) mají dobrý potenciál vnímat ekologická témata nepředpojatě a mohou mít i pozitivní vliv na své rodiče. Bylo vybráno velmi jednoduché téma - znečištěná přehrada odpadky, což má negativní dopad na ryby žijící v ní. Přehrada byla vybrána proto, že v podstatě v centru Jablonce se nachází soustava tří přehrad, kolem nich je poměrně aktivní společenský život a většina dětí ji dobře zná a může se velmi snadno s nastoleným „problémem“ identifikovat. Pro děti byl připraven pracovní list, který byl graficky zpracován z kresby Jablonecké přehrady ak. malíře Miroslava Jágra (důvodem použití bylo navázání na další aktivity, které město směrem k dětem vyvíjí, a které používají motivy tohoto autora, v našem případě se podařilo dohodnout se správci dědictví pana Jágra bezplatné užití kresby). Další pracovní pomůckou bylo dvacet karet s různým odpadem, které se umístily (rozházely) na pracovní list, děti tříděním karet přehradu vyčistily a jednotlivé karty umísťovaly do správných nádob/kontejnerů na separovaný odpad, kterým však musely nejprve přidělit správnou barvu – vybarvit je. To však již je jenom teoretické ověření získaných znalostí, tomuto předcházelo „praktické“ čištění přehrady simulované krabicí, ve které jsou ryby a odpadky, děti je vytahují (osvobozují ryby), pokouší se rozpoznat materiál, ze kterého odpad je a umístit jej do správné nádoby. Následně je dětem vysvětleno, jak se odpad zpracuje a děti si mohou osahat konkrétní výrobky z recyklovaných materiálů. Pracovní

Strana 46

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 listy, hrací karty (které slouží zároveň jako pexeso) a pastelky si děti mohou odnést domů a do hry zapojit své rodiče. Partnerem této aktivity bylo sedmnáct školek na území města, Městské středisko ekologické výchovy při ZOO Liberec - Divizna a správci dědictví ak. malíře Miroslava Jágra. V rámci této aktivity z projektu MA21 jsme navštívili sedmánct školek a oslovili tak celkem 480 dětí. Aktivita měla ohromný úspěch nejenom u dětí, ale i u pedagogů (ti před tím absolvovali obdobný seminář). Zpětná vazba byla pouze pozitivní a v některých případech s žádostí o opakování semináře. Dle našeho názoru tato akce naplnila beze zbytku očekávání, se kterým byla designována, velký podíl na tom měla ohromná „radost“ z práce pro děti, proaktivní přístup všech mateřských školek, kvalitní příprava, profesionální vedení ekologického centra, kvalitní pomůcky připravené pro děti. K tomuto projektu jsem nenašel žádný kritický pohled, nebylo zde žádné neočekávané selhání vzešlé z mylného předpokladu ani krizový moment.

Setkání s občany Tato aktivita je tradičním způsobem komunikace s občany, která je praktikována již řadu let. V minulosti se jednalo o setkávání s občany podle městských částí a setkání bylo všeobecnou diskusí nad různými tématy. Protože zájem o tento způsob postupně opadal, bylo nutné nastavit určitá nová pravidla a nalézt nový způsob, který by byl atraktivní a přínosný pro obě strany. Při koncipování nového způsobu jsme vycházeli z hypotézy, že bude lépe diskutovat nad nějakým „skutečným“ tématem setkání byla tedy plánována jako tematická. Dále jsme zavedli institut zpětné vazby ve smyslu přesných formulací požadavků občanů s možností sledování dalšího vývoje na webových stránkách. Zpětná vazba, včetně webové ankety, která byla pořádána souběžně s přípravou na setkání, byla vyhotovena stejně jako plakáty, které občany na setkání zvaly. Cílem bylo dát občanům najevo vážný zájem o jejich problémy a seznámit i ostatní občany (kteří se nezúčastnili) s tím, co bylo na setkání řešeno, co trápí jejich sousedy a popř. je „vyprovokovat“ (v dobrém) k další debatě. Setkání probíhala jako řízená diskuse, občané byli rozděleni na skupiny. Každá skupina své výstupy zaznamenala na tabuli a poté již všichni společně přidělovali pomocí samolepících bodů prioritní body jednotlivým výstupům skupin. Setkání se uskutečnilo celkem sedm, a to nad tématy: Chybí vám jesle, O přehradě na přehradě, Nová knihovna ve starých lázních, Bezpečnost ve městě, Hřiště v okolí Nové Pasířské, Utvořme si svoje město a poslední setkání bylo na téma A co Váš odpad? V případě tohoto projektu, tedy setkání s občany, je nutná trochu hlubší analýza. Projekt zcela nedosáhl předpokládaných výstupů. Propagace byla u všech sedmi setkání totožná (byla zapojena i regionální média, která o projekt měla velký zájem – např. pravidelné vstupy na TV Genus). Výběr témat byl založen na osobním angažmá některého z politiků města.

Výběr místa a času byl taktéž podroben analýze z pohledu dostupnosti a z pohledu duplicity s jinou „atraktivnější“ aktivitou (např. fotbalové utkání). Účast na setkáních byla velmi rozdílná od zhruba pětačtyřiceti občanů až po jednoho účastníka. Účast a aktivita diskutujících jsou pro nás jedinou metrikou úspěšnosti. Nejúspěšnější setkání byla témata „Chybí vám jesle“ a „Hřiště v okolí Nové Pasířské“. Jednoznačně velmi dobrý výběr aktuálního tématu, velmi dobrá záštita příslušného politika, čas i místo. V obou případech chtěli všichni přítomní najít to nejlepší řešení, nutně založené na kompromisu a respektování názoru druhých. V případě „Jeslí“ byl postup (zkratkou) následující – setkání s občany, příprava materiálu do zastupitelstva města přesně ve shodě se setkáním, souhlas zastupitelstva a v současné době již probíhají stavební práce na zařízení, které má být do provozu uvedeno 1. 1. 2011. Obdobně tomu bylo i v případě Hřiště v okolí Nové Pasířské, bohužel se však nepovedlo splnit jeden cíl, a to z důvodů finanční náročnosti. Neúspěšné bylo setkání týkající se bezpečnosti ve městě, které mělo i představit nový projekt městské policie a Policie ČR nazvaný „Okrskář“. Na setkání přišel pouze jeden občan. Kritickým momentem byl zřejmě špatný výběr času, krátce před začátkem adventních svátků. Dalším faktorem mohla být i „spokojenost“ s probíranými tématy, bohužel následný sociologický průzkum provedený TIMUR, o. s. tuto hypotézu ne zcela potvrzuje – bezpečnost není vnímána jako zásadní problém, ale spokojeni s ní občané také nejsou. Další setkání probíhala vesměs standardním způsobem při průměrné návštěvě kolem dvaceti občanů. Jako krizový moment bych zde pojmenoval záštitu odpovědného politika, byť z nedostatku času, měl tento faktor negativní dopad u jednoho ze setkání. Dalším krizovým momentem, spíše pro moderování akce a udržení jí v odpovídající úrovni, bylo zpolitizování jednoho z aktuálních témat. Náš poznatek ze setkání s občany a poučení do dalších (která již probíhají) by se dal shrnout zhruba takto: Původní premisa (tematická setkání, zpětná vazba) platí dále, však je nutné věnovat pozornost: • O pravdové podpoře a vedení • Propagaci uvnitř organizace • Skutečné aktuálnosti tématu a potřebě občanů se k němu vyjádřit • Plnění dohod s občany, s tím souvisí • Kvalitní průběžné informování (a kontrola) o plnění dohod • Kvalitní přípravě, sběru informací • Maximální propagaci v médiích (co se nám podařilo) Jedná se o poměrně náročnou činnost se spoustou proměnných, v podstatě nelze být připraven dokonale, lze však krizové momenty eliminovat, nám k tomuto pomáhají zkušenosti z projektu, který jsme stručně představili. Důležité je vytrvat a ukázat, že takové akce nejsou nahodilé, mají smysl a občané tak mohou ovlivnit řešený problém. Uvědomit si, že lidé v místě svého bydliště vědí lépe než odbor plánování, jaká je jejich skutečná potřeba.

Strana 47

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Nepropadat skepsi po neúspěšných setkáních, je nutné si uvědomit, že z neúspěchu se lze poučit a není chybou občanů, že se na projednání dostavili v počtu menším, než je počet zúčastněných úředníků. Jak již bylo řečeno, tato aktivita naplnila očekávání z části a my jsme se v předešlém textu pokusili analyzovat proč. Setkání pokračují i po skončeném projektu s drobnými změnami, zachovány jsou původní myšlenky a podařila se například více vylepšit propagace použitím autobusových zastávek v lokalitách, kde se setkání konají.

Závěr Projekt MA21, tak jak byl v Jablonci nad Nisou nastartován, považuji za velmi dobrý. Nelze jej samozřejmě po jednom roce fungování hodnotit nějak hlouběji, mám však za to, že pokud

bude pokračovat, stane se významným komunikačním prvkem a významnou součástí řízení s dopady na udržitelný rozvoj. V době fungování projektu byla navázána spolupráce s TIMUR, o.s., ve které bychom chtěli pokračovat (sledování evropské sady indikátorů), chtěli bychom se soustředit na osvětu dovnitř úřadu (seminář PhDr. Ryndy) a některé další aktivity. Jedná se o zřízení půl úvazku pro pracovníka specializovaného na sociální a kulturní ekologii. Protože se jedná o činnost, která je vykonávaná nad rámec běžných pracovních povinností, je na místě vyzdvihnout proaktivní a nadšený přístup mých kolegyň, potažmo celého týmu MA21. Poděkovat Ministerstvu životního prostředí ČR za finanční i metodickou podporu a v neposlední řadě Městskému středisku ekologické výchovy při ZOO Liberec - Divizně za výbornou spolupráci.

Místní Agenda 21 v České republice Marie Petrová Ministerstvo životního prostředí [email protected] Místní Agenda 21 je iniciativa, která není dána zákonem ani vládním nařízením a závisí na vůli místních úřadů a pomoci dalších klíčových partnerů – neziskových organizací, škol, podnikatelů, občanských sdružení i široké veřejnosti. Přesto vychází z oficiálních závazků, ke kterým se Česká republika připojila na tzv. Summitu Země v Riu de Janeiro v roce 1992. MA21 se podařilo zakotvit i do Státní politiky životního prostředí, Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, nově pak do strategických dokumentů Strategie vzdělávání k UR a Strategický rámec UR. Když na Summitu vznikl dokument Agenda 21 – a tedy i termín místní Agenda 21 (kapitola 28 tohoto dokumentu) – bylo Československo, zastoupené Josefem Vavrouškem, při tom. Respektovaná pozice země v oblasti udržitelnosti vzala v 90. letech za své změnou vládní garnitury a jejích priorit. A potom i tragickým skonem Josefa Vavrouška. Snahu o udržitelný lokální rozvoj zaštítily v devadesátých letech zejména neziskové organizace ve spolupráci s několika osvícenějšími municipalitami, za finanční podpory ze zahraničí. Na národní úrovni byly NNO podporovány malými granty z Ministerstva životního prostředí. Metodicky pomáhal Český ekologický ústav, který se také zapojoval do pilotních projektů. V roce 2003 byla při Ministerstvu životního prostředí založena Pracovní skupina pro místní Agendu 21(PS MA21). Po vzniku Rady vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR, 2004) se jedním z jejích pracovních orgánů stala i PS MA21. Dílčím cílem bylo vytvořit širokou platformu pro diskusi a sdílení zkušeností v této oblasti a na jejich základě pak koordinovaný rozvoj podpory MA21 z národní úrovně. PS MA21 je koordinována Ministerstvem životního prostředí a jejím předsedou je ministr, členy jsou zástupci resortů, obcí, krajů i nevládních organizací i dalších institucí. Zasedání skupiny jsou otevřená, přístupná všem zájemcům.

Cílem, pro který tato skupina začala pracovat bylo – a stále je – aby se municipality rozvíjely udržitelně a MA 21 se stala v ČR běžným nástrojem veřejné správy. S odstupem lze konstatovat, že trend je příznivý, i když poměrně pomalý. A cesta nesnadná. V roce 2005 PS MA21 dokončila práci na Kritériích MA21, která tvoří rámec a základní standardy pro procesy směřující k udržitelnosti v minicipalitách. V současné době existuje pět sad kritérií: pro malé obce, města, statutární města, mikroregiony a kraje. Kritéria jsou členěna do čtyř hlavních kategorií kvality (A-D) a zahrnuje také „startovací“ kategorii „Zájemci“. Města, obce, regiony, mikroregiony a další organizace, které se přihlásily k plnění oficiálních Kritérií jsou uvedeny ve veřejně přístupné Databázi MA21, rozdělené do kategorií dle dosažené úrovně. Databázi spravuje CENIA a s dalšími informacemi k MA21 je umístěna na webových stránkách www.ma21.cz. V současné době je v Databázi registrováno cca 150 subjektů. Nárůst zájemců o registraci byl zaznamenán zejména v roce 2008, kdy byla vypsána 1. výzva Revolvingového fondu MŽP, který představuje dlouhodobou finanční podporu, jedinou svého druhu v ČR, mířenou přímo na zavádění procesů MA21 a souvisejících aktivit dle oficiálních Kritérií MA21. Má za cíl přitáhnout dosud neaktivní municipality a organizace, které pomáhají proces nastartovat (max. výše podpory 500 tis. Kč) a zároveň podpořit v dalším postupu a aktivitách ty, kteří již MA21 realizují (max. výše podpory 2 mil Kč.). Doposud bylo žadatelům rozděleno téměř 30 miliónů Kč ve třech výzvách. V současné době je vypsána výzva čtvrtá, alokace je 15 miliónů Kč. Významnou roli v rozvoji místní Agendy 21 tvoří spolupráce měst, obcí i regionů, jejichž cílem je sdílet zkušenosti a informace a podílet se na společných projektech. Konkrétním příkladem úspěšné síťové spolupráce v oblasti MA21 v České republice je asociace Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM ČR), která sdružuje více než 90 měst, obcí a regionů a vedle vnitřní spolupráce a přenosu dobré praxe mezi municipalitami je významným partnerem centrálních institucí, zabývajících se místní udržitelností.

Strana 48

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Ministerstvo životního prostředí úzce spolupracuje v oblasti místní Agendy 21 s dalšími relevantními resorty, zejména Ministerstvem vnitra (MV a ministerstvem pro místní rozvoj (MMR).Dochází k provázání informací z pracovních skupiny Rady vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR) a vzájemné spolupráci (PS URROU – udržitelný rozvoj regionů, obcí a území), PS pro indikátory, PS KUP( koordinace urbánní politiky). Tato spolupráce by měla přinést výsledky zejména při implementaci národního Strategického rámce udržitelného rozvoje na místní úrovni. V roce 2006 došlo k zařazení místní Agendy 21 Ministerstvem vnitra mezi oficiální metody zvyšování kvality ve veřejné správě. V roce 2010 Pracovní skupina pro MA21 dokončí zpracování Koncepce podpory rozvoje MA 21 v ČR. Dokument vzniká opět na široké názorové platformě, v meziresortní spolupráci a provázán se Strategickým rámcem udržitelného rozvoje ČR. Po schválení materiálu RVUR bude koncepce koncem roku předložena vládě ke schválení (jako nelegislativní úkol vlády). Materiál by měl zajistit ještě koordinovanější přístup institucí na národní úrovni, větší propagaci i možnou finanční podporu. Novinkou bude vytvoření odborného týmu a spolupráce s ním při posuzování udržitelnosti v nejpokročilejších městech (kategorie „A“ Kritérií MA21). Členové i hosté PS MA21 mohli navrhnout jména odborníků na MA21 a místní udržitelný rozvoj. Sešlo se přes 50 jmen. Pracovní skupina zvolila menší operativní tým (cca 10 lidí). Ten by měl vytvořit metodiku posuzování, ostatní vytvoří tzv „oponentní platformu“. V dohledné době může být předmětem posuzování v nejvyšší kategorii pouze několik měst (Kopřivnice, Chrudim, Vsetín a Litoměřice). Lze však doufat, že při vůli ze strany municipalit a cílené podpoře jich bude přibývat. Ministerstvo životního prostředí aktivně působí také v rámci mezinárodní spolupráce v oblasti rozvoje MA21 nebo obecněji místní udržitelnosti. Patří mezi zakládající členy Evropského Kulatého stolu pro MA21 (European LA21 Roundtable, Aalborg 2006, facilitace ICLEI). Jeho hlavním cílem je výměna zkušeností s podporou implementace MA21 na národní úrovni. Zástupce MŽP se také účastní mezinárodních konferencí udržitelných měst a předává poznatky českým municipalitám. Významnou inspirací byly v tomto ohledu Aalborgské závazky (Aalborg 2006, Sevilla 2008). Hlubší srovnání českého a zahraničního pojetí přesahuje rámec tohoto příspěvku. Obecně však lze říci, že

na mezinárodních setkáních se scházejí ti, kteří mají silnou vůli směřovat k udržitelnosti a předkládají různé – většinou již velmi konkrétní příklady. Proti tomu se mohou zdát procesní postupy v ČR poněkud při zemi. Je však nutné si uvědomit, že nejlepší česká města (jmenovaná výše) nejen snesou srovnání, ale jsou v mezinárodní konkurenci velmi dobře hodnocena. Taková města již nepotřebují zásadní oporu v přesně popsaných kritériích – cení se kreativita, inovace, příklad dobré praxe. Naopak těm, co začínají, pomůže v orientaci dobře popsaný proces. Česká kritéria MA 21 jsou oceňována právě pro svou systematičnost. ICLEI pak nabízí různé nástroje. Na evaluaci nebo např. na budování kapacit místní udržitelnosti, např.Local Evaluation 21, Urban Ecosystem Europe, Local Targets 21, Building Capacity for LocalSustainability. Nabízí také zapojení do mnoha různých probíhajících projektů municipalitám na celém světě – má celkem 15 poboček (více www.iclei.org). Stěžejním tématem je klimatická změna. Každou velkou zahraniční akci provází propagační slogan – jakési shrnutí předmětných úvah do zapamatovatelných titulů (Agenda 21, Akce 21, Místní řešení, Radikální řešení…). Ti, kteří již za mnoho nastavili své procesy místní správy se potřebují posunout dál. A za několik let opět dál. Potřebují motivovat a být motivováni, doba přináší nové problémy a nové výzvy. Ti, kteří začínají musí volit jinou „rychlost“ a způsob. Novým sloganem se tedy neruší předchozí, ale pojmenovává naléhavost…

Užitečné odkazy • I nformační portál o MA21 – http://www.ma21.cz • Finanční podpora – granty pro MA21 - http://www.env.cz/ cz/revolvingovy_fond_mzp • Oficiální evidence MA21 v ČR – http://ma21.cenia.cz • Udržitelný rozvoj – rozcestník internetových informací – http://www.udrzitelny-rozvoj.cz

Zahraniční informace: • Aalborská charta, Aalborské závazky: www.aalborgplus10.dk • asociace ICLEI - sdružující municipality zabývající se udržitelným rozvojem: www.iclei.org • Světový summit k udržitelnému rozvoji v Johannesburku: www.johannesburgsummit.org • Rozcestník k místní Agendě 21 a její realizaci: www.localsustainability.eu

Strana 49


Hodnocení kvality života ve městech se zapojením veřejnosti Michaela Pomališová Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o. s. [email protected] Účast veřejnosti na rozhodování je ideou každého demokratického státu. Víme, že veřejnost se podílí na společenském dění jako celku nebo při řešení konkrétních problémů. Její zapojování známe už z dob antiky, není tedy ničím novým. Nové jsou ale způsoby zapojení veřejnosti při naplňování principů udržitelného rozvoje, dnes dobře známé v procesech Místní Agendy 21. K naplňování těchto principů neoddělitelně patří i hodnocení, konkrétně pak hodnocení kvality života nebo možná lépe „udržitelnosti kvality života“. Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o. s. (dále TIMUR), díky projektu s norským partnerem hodnotila kvalitu života ve dvou městech Libereckého kraje, Jablonci nad Nisou a Semilech. Pomocí ankety v rámci akce pro veřejnost a dotazníkového šetření na spokojenost a mobilitu byly zjištěny priority místních obyvatel ve vztahu k rozvoji města a místní komunity, zároveň měli občané možnost sdělit, které informace o městě a životním prostředí postrádají. Na základě výsledků zapojení veřejnosti byly v obou městech vytvořeny sady indikátorů, které po naplnění daty tvoří společně s dalšími informacemi o městě specifickou zprávu o kvalitě života pro obyvatele města. Obyvatelé města tak sami určují, podle kterých kritérií chtějí hodnotit své město. Metodická příručka Hodnocení kvality života ve městech se zapojením veřejnosti, vzniklá v rámci projektu, je určena zástupcům měst, neziskovým organizacím, ale i školám a aktivním lidem podílejícím se na rozvoji místa své komunity. Je snahou o zavedení tohoto druhu hodnocení do praxe měst České republiky.

s názvem Téma 200X, kterou iniciativa TIMUR realizovala ve více jak dvaceti městech ČR. Obyvatelé města v anketě v rámci akce pro veřejnost vybírají z deseti klíčových témat jedno, které považují za stěžejní v rozvoji jejich města. Anketa obvykle zapojuje přibližně 3 % obyvatel a slouží zároveň k popularizaci udržitelného rozvoje a indikátorů, v neposlední řadě vede k diskuzi nad tématy a posílení místní komunity. Další metodou je sledování indikátoru Spokojenost obyvatel s místním společenstvím2 prostřednictvím dotazníkového šetření na reprezentativním vzorku občanů města. Zapojení veřejnosti pomocí ankety a dotazníkového šetření, jak je popsáno výše, umožňuje nalezení specifických témat, která poslouží k tvorbě ucelené indikátorové sady upravené pro konkrétní město. Základní osnovou je formulace deseti titulkových indikátorů odrážejících všechny tři až čtyři pilíře udržitelného rozvoje. Zprávy jsou určeny především široké veřejnosti (zároveň ale místní správě, neziskovému i podnikatelskému sektoru) a jsou zdrojem nejen informací o životním prostředí, které se v průzkumech mezi lidmi ukázaly být postrádané. Města díky srozumitelné zprávě obsahující řadu ukazatelů budou moci sledovat vývoj v čase i do budoucna nebo porovnat své městské prostředí a kvalitu života s jinými evropskými městy. Obr.: Znázornění zapojení veřejnosti do tvorby zpráv o kvalitě života ve městě

Hodnocení kvality života ve městech se zapojením veřejnosti volně navazuje na již vydanou metodiku iniciativou TIMUR, která expertním přístupem popisuje základní oblasti životního prostředí1. Tato metodika je nová především v rozšíření hodnocení na celou oblast udržitelnosti města ve vztahu k jeho obyvatelům. Sami obyvatelé totiž vybírají způsob a kritéria hodnocení jejich sídla. Samotné uplatnění názoru místních obyvatel pomáhá k vytvoření mapy těch správných hodnotících kritérií a určení faktorů, které místní kvalitu života ovlivňují. Zapojení veřejnosti pomocí ankety a dotazníkového šetření umožňuje nalezení specifických témat, která slouží k tvorbě ucelené indikátorové sady upravené pro konkrétní město. Spokojenost a kvalitu života ovlivňují v různých sídlech různé faktory, které je na počátku hodnocení nutné určit. Zjištění názoru a preferencí místních obyvatel nám umožňuje tyto faktory nalézt a určit specifická témata ovlivňující zdejší život. Vybraná klíčová témata jsou podkladem pro tvorbu specifických indikátorových sad konkrétního města, které jsou po naplnění daty obsahem zprávy o kvalitě života ve městě. K zapojení veřejnosti byly vybrány dvě v praxi českých měst požívané metody. První z nich je akce pro veřejnost – anketa

Každá specifická sada indikátorů obsahuje deset titulkových indikátorů, které odrážejí hlavní témata a zároveň kapitoly zprávy. Mezi titulkovými ukazateli se objevují jak mezinárodní indikátory ze sady ECI (European Common Indicators – Společné evropské indikátory) tak samostatně zvolené na základě výsledků zapojení místních obyvatel – tzv. specifická indikátory. Zapojená pilotní města – Jablonec nad Nisou, Semily – jsou si podmínkami pro život velmi blízká, leží na úpatí hor obklopené přírodou. Možná i z toho důvodu jsou zvolené specifické indikátorové

1) Metodika pro sestavení zprávy o životním prostředí města (TIMUR, 2009) 2) Indikátor A.1 ze sady ECI/TIMUR – Společné evropské indikátory (European Common Indicators) upravené pro podmínky České republiky

Strana 50

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Zdroj výběru

Název kapitoly Titulkový indikátor zprávy Indikátory život- T1: Využití území Ekologická stabiního prostředí (viz lita Metodika pro sestavení zprávy o ŽP města, TIMUR 2009)

Dílčí indikátory a doplňkové indikátory

JBC

SM

x x

x x

Specifické téma, T2: Ochrana příro- Podíl veřejně přízapojení veřejnosti dy a zeleň stupné zeleně v anketě

Plocha brownfields Poměr ploch brownfields k zastavěné a zastavitelné ploše Podíl zastavěných ploch Podíl ostatních ploch Podíl zemědělské půdy Podíl lesní půdy Počet starých ekologických zátěží Mapa hlavních prvků Plocha veřejné přístupné zeleně na obyvatele Podíl zvláště chráněných území z celkové rozlohy města Dostupnost veřejně přístupné zeleně (nad 5000 m) Dostupnost veřejně přístupné zeleně (všechny plochy) Památné stromy Třída kvality vody místního toku Spotřeba pitné vody domácnostmi Produkce odpadních vod z domácností Cena vodného a stočného Kvalita vody v přehradě (Jablonec)

x x x x x x x x

x x x x x x x x

Indikátory život- T3: Voda ního prostředí (viz Metodika pro sestavení zprávy o ŽP města, TIMUR 2009) T4: Odpady

Podíl obyvatel bydlících v domech napojených na veřejnou kanalizaci s koncovou ČOV z celkového počtu obyvatel Celková produkce Produkce nebezpečného odpadu komunálního od- Vytříděné složky - papír padu Vytříděné složky - sklo Vytříděné složky - plasty Vytříděné složky - nápojové kartony Vytříděné složky - bioodpad Vytříděné složky - kovy Podíl skládkovaného komunálního odpadu Podíl spalovaného komunálního odpadu Podíl materiálového využití komunálního odpadu Dostupnost nádob na separovaný odpad

Strana 51

x x x x x x x x

x x x x x

x x x x x x x x x x

x x x x x x x x x x

x

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Mezinárodní stan- T5: Spokojenost s Obecná míra spo- Spokojenost s mezilidskými vztahy dardizované indi- místním společen- kojenosti Spokojenost s možností provozovat záliby a kokátory (ECI) - za- stvím níčky pojení veřejnosti Spokojenost se základními veřejnými službami dotazníkovým šetSpokojenost s kvalitou okolního ŽP řením Spokojenost s možnostmi zaměstnání Spokojenost s možnostmi účastnit se místního plánování Spokojenost s MěÚ Spokojenost s technickými službami Spokojenost s městskou policií T6: Mobilita a míst- Podíl cest osobními Způsob cestování ní přeprava cestují- automobily Udržitelnost dopravy cích Důvod cestování Průměrná vzdálenost cest Délka cyklostezek na území města Specifické téma T7: Nezaměstna- Registrovaná míra Dlouhodobá míra nezaměstnanosti -zapojení veřejnosti nost nezaměstnanosti Registrovaná míra nezaměstnanosti žen v anketě Registrovaná míra nezaměstnanosti absolventů Počet volných pracovních míst Počet uchazečů o zaměstnání na jedno pracovní místo Indikátory život- T8: Lidé a město Standardizovaná Počet obyvatel ního prostředí (viz míra úmrtnosti Průměrný věk Metodika pro seHustota zalidnění stavení zprávy o Index ekonomického zatížení ŽP města, TIMUR Index vzdělanosti 2009) Kriminalita Dostupnost dětských hřišť Specifický indiká- T9: Ovzduší Počet ročních pře- Počet ročních překročení imisních limitů NOx tor vybraný dle pokročení imisních Počet ročních překročení imisních limitů S0 2 žadavků občanů na limitů PM10 Počet ročních překročení imisních limitů 03 informace o životT9: Obnovitelná Podíl energie z obním prostředí energie novitelných zdrojů Specifický indiká- T10: Příspěvek na tor vybraný podle sociální služby z místní charakteris- rozpočtu města tiky Specifický indiká- T10: Index občantor vybraný podle ské společnosti místní charakteristiky sady v obou městech velmi podobné, což nemusí znamenat, že taková sada bude vypadat podobně např. pro město Kladno. Tři z deseti titulkových indikátorů popisují a hodnotí životní prostředí města. Metodika k těmto ukazatelům je převzata z předchozího projektu TIMUR podpořeného Státním fondem životního prostředí s názvem Metodika pro sestavení zprávy o životním prostředí města (TIMUR, 2009). Dva indikátory týkající se spokojenosti a mobility využívají metodiky evropské sady upravené pro podmínky České republiky ECI/TIMUR. Zbylých pět ukazatelů odráží místní specifika a názor místních obyvatel.

x x

x x

x x x x

x x x x

x x x x x x x x x x x x x

x x x x x x x x x x x x x

x x x x x x x

x x x x x x

x x x x x

x

První je tématem místní charakteristiky, druhé odráží požadavek občanů na informace o životním prostředí a další zrcadlí vítězná témata ankety. Obsah sady titulkových indikátorů znázorňuje tabulka. Co se týče dostupnosti dat, navržená sada indikátorů kvality života pro města vychází z požadavku, aby jejich sledování a pravidelné vyhodnocování nepředstavovalo pro města větší finanční ani organizační zátěž. Základem pro řadu z nich jsou proto data sledovaná standardně na každoroční bázi Českým statistickým úřadem (ČSÚ). Nejdůležitějším statistickým systémem z hledis-

Strana 52

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 ka místní úrovně je tzv. Místní a obecní statistika (MOS). Systém MOS je základní veřejně přístupnou databází statistických údajů o obcích ČR. Data jsou přístupná pomocí Veřejné databáze ČSÚ (http://vdb.czso.cz/). Vedle dat pořizovaných statistickým úřadem existuje ještě řada dalších veřejně přístupných zdrojů – např. resortní zjišťování prováděná ministerstvy a jinými ústředními správními úřady (např. Ministerstvo dopravy, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství a další). Data využitelná pro hodnocení kvality života existují samozřejmě i přímo na městech – jedná se například o evidenci vzniku a likvidace odpadů či evidenci veřejné zeleně. Specifické místo z hlediska tvorby a prezentace indikátorů mají Geografické informační systémy (GIS)3, pomocí kterých lze s úspěchem vyhodnocovat například dostupnost veřejné zeleně či vybraných veřejných služeb. Využití GIS pro tvorbu městských indikátorů se podrobně věnuje samostatná publikace TIMUR .

né zorganizovat speciální šetření. Mezi ně patří např. indikátor spokojenosti obyvatel, zjišťovaný dotazníkovým šetřením (viz výše). Náklady pořízení dat jsou v tomto případě vyšší, TIMUR však prosazuje metody, které se snaží náklady na provedení šetření minimalizovat, při zachování potřebné kvality. Pro sběr dat jsou proto využíváni studenti místních škol atp. Většinu indikátorů popisovaných výše není nutné sledovat každoročně – optimální frekvence sledování je 3 – 5 let. To odpovídá frekvenci publikování zpráv o kvalitě života ve městě. Daná frekvence umožňuje postihnout trendy a představuje nižší administrativní a finanční zátěž než každoroční sledování. Propojení objektivních dat o městech zjišťovaných standardizovanými šetřeními s hodnocením měst z pohledu občanů poskytuje dobrý základ pro tvorbu komplexních a srozumitelných zpráv o kvalitě života. Doufejme, že se v dohledné době stane běžným postupem i v prostředí českých a moravských měst.

Poslední skupinou indikátorů jsou ty, pro jejichž tvorbu je nut-

Jak uplatňovat principy udržitelného rozvoje v regionální politice? Vít Příkaský Liberecký kraj [email protected] Co znamenají principy udržitelného rozvoje pro regionální samosprávu? Jak má uchopit princip rovnováhy tří pilířů udržitelného rozvoje, princip soudržnosti a integrace politik a řízení, princip předběžní opatrnosti, princip partnerství? Jak ve svém rozhodování zohlednit princip generační a mezigenerační odpovědnosti, princip rovných příležitostí, princip mezinárodní odpovědnosti? Liberecký kraj byl jedním z prvních krajů, který začal pojímat regionální politiku jako proces, který musí hledat a sledovat vyváženost pilířů environmentálního, ekonomického i sociální soudržnosti při uvědomění si nezastupitelné úlohy veřejné správy při prosazování těchto myšlenek. Již v roce 2005 se náš kraj účastnil pilotního projektu, jehož jedním z výstupů byla Strategie udržitelného rozvoje Libereckého kraje. Nemohu říci, že by hledání konsenzu nad jejími prioritami a cíli bylo jednoduché. Nakonec však orgány samosprávy souhlasily s tímto dokumentem jako jedním z podkladů pro zpracování dlouhodobého koncepčního dokumentu, Strategie rozvoje Libereckého kraje 2006-2020 a střednědobého Programu rozvoje Libereckého kraje 2007-2013. Do přípravy těchto dokumentů byla nad obvykle uplatňované postupy zapojena veřejnost formou široké možnosti připomínkování, veřejných projednání ve všech obcích s rozšířenou působností, průběžnou informovaností o stavu prací na těchto koncepcích pomocí nejrůznějších médií. Významnou roli hrála jednání meziresortní pracovní skupiny, kde docházelo nejen k prolínání vzájemných názorů, ale také k nejednomu střetu. Souběžně s přípravou dokumentu probíhal proces posuzování vlivů koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví podle příslušných zákonů.

Musím potvrdit, že tento způsob přípravy strategického dokumentu se nám velice osvědčil a stal se běžným postupem u činností podobného charakteru. Například při přípravě Regionální inovační strategie Libereckého kraje, kterou zastupitelstvo kraje schválilo v loňském roce. Tato strategie vznikala na principu partnerství a za spolupráce více jak šedesáti zástupců různých sektorů. Vzdělávání (středoškolského a vysokoškolského), vědy a výzkumu, podnikatelské sféry, poradenských firem, profesních organizací, veřejné správy. Znovu se potvrdilo, jak rozdílné pohledy na jednu věc mohou být. Jak mnoho cest může vést ke stejnému cíli. Regionální inovační strategie vznikala s ambici přispět k podpoře prostředí příznivého inovacím, vědě, výzkumu, celkově těch aktivit, které mění strukturu hospodářství kraje směrem k ekonomice založené na znalostech a technologiích o vyšší přidané hodnotě. Tedy vesměs technologiích materiálově a energeticky méně náročných, a tím šetrnějších k životnímu prostředí. Co jiného než projev uplatnění principů udržitelného rozvoje tato aktivita regionální správy je? K udržitelnému rozvoji je nejčastěji přiřazováno slovo rovnováha. Je ale správný stav z pohledu regionální politiky, vyhodnotím-li nepříznivý stav všech tří pilířů? Liberecký kraj má před sebou mnohé závažné úkoly k řešení. Sanace území bývalého vojenského prostoru Ralsko a jeho další využití, v návaznosti na energetickou politiku státu objevující se úvahy o znovuobnovení těžby uranu, vysoký počet nevyužívaných a zdevastovaných, vesměs bývalých průmyslových objektů, tzv. brownfields, nepříznivé údaje o zaměstnanosti na Frýdlantsku, Českolipsku, Jablonecku.

3) Indikátory udržitelného rozvoje a GIS (Ústav pro ekopolitiku,o.p.s., 2008)

Strana 53

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Ukazuje se, že tyto problémy je nutné řešit s vědomím širších souvislostí, s vyšší koordinací resortních politik, s využitím integrovaných přístupů, zapojení zainteresovaných stran a veřejnosti. Občan by měl hrát aktivnější roli při formování svého bezprostředního okolí a životních podmínek. Při své každodenní práci se často setkávám s tím, že samotný pojem „udržitelný rozvoj“ často není ještě mezi veřejností a ani

mezi představiteli samosprávných orgánů na různých úrovních příliš zažit, ačkoli v nejrůznějších dokumentech je často zmiňován. Vidím tedy mezery v osvětové a informační práci, která ne ani tak pomocí vzletných vět, ale pomocí jazyka běžného dne a na konkrétních příkladech každodenní praxe může osvětlit zásady, kterými bychom se měli řídit při své každodenní práci i v soukromém životě. Protože zodpovědný přístup k budoucím generacím by měl být tématem každého z nás.

Síť recyklačních obcí a měst Tomáš Přikryl Hnutí DUHA [email protected] V roce 2007 bylo osloveno několik stovek obcí, měst a mikroregionů s nabídkou spolupráce v odpadovém hospodářství. Výsledkem dlouhodobé spolupráce měly být obce a města, které účinně snižují množství komunálního odpadu a zvyšují materiálové využití. Do současné doby se přihlásilo do sítě celkem 47 obcí a měst. Tito členové dostávají pravidelně čtvrtletní Zpravodaj sítě měst a obcí směřujících k recyklační společnosti, mohou získávat letáky a materiály k progresivnímu odpadovému hospodářství, účastnit se exkurzí a seminářů, vyžádat si informace a zkušenosti z jiných měst a obcí. U vybraných 7 obcí a měst Hnutí Duha zpracovalo koncepce odpadového hospodářství a podniká kroky k jejich realizaci. Pilířem projektu sítě recyklačních měst a obcí je podpořit výměnu zkušeností a především vzbudit zájem o systematickou práci v oblasti zlepšování odpadového hospodářství. Nedílnou součástí projektu je tak pochopitelně zpracování plánu kroků, které mají směřovat k naplnění určených cílů v odpadovém hospodářství do progresivní koncepce.

Jak vytvářet takové koncepce? Progresivní odpadové koncepce pro obce a města se připravují na základě analýzy stávající situace obce nebo města a také na základě analýzy strategických dokumentů, zejména plánů odpadového hospodářství. Výsledný dokument obsahuje návrhy, které jsou diskutovány s představiteli samospráv a schvalovány zastupitelstvem. Výsledná koncepce je komplexní návrh s plánem, jak v navržených oblastech postupovat a vyhodnocovat je. Jednotlivá dílčí opatření jsou pak dále rozpracována dle charakteru do prováděcího postupu.

Přínosy odpadové koncepce pro obec • U možní porovnání stavu před a po zavedení změn. Aby bylo s čím srovnávat výsledky nových opatření, měly by se nejprve analyzovat dosavadní postupy nakládání s odpady. Je nutné k nim přistupovat z hlediska celkového množství odpadu, množství a kvality vytříděných složek i dopadu na obecní pokladnu. • Měla by nalézt oporu v legislativě, v Plánu odpadového hospodářství České republiky i krajů a reagovat na jejich cíle. A to proto, aby nakládaní s odpady v obci směřovalo, s ohledem na místní poměry, k vytyčeným cílům. • Napomůže k definici slabých míst odpadového hospodářství obce. Míst, která jsou ve srovnáním s ostatním obcemi, plány odpadového hospodářství a legislativou nedotažené, nevyužívané nebo úplně chybí.

• R eaguje na omezený rozpočet tím, že stanovuje priority odpadového hospodářství. Stejně tak by měla mít krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé konkrétní cíle, ke kterým chce nakládání s odpady směřovat. • Vyčíslí náklady na jednotlivá opatření a zároveň zhodnotí, nakolik je jejich uskutečnění reálné. • Zjednoduší čerpání prostředků z evropských fondů. Zvýší věrohodnost projektu žadatele, zajistí soulad s platnou legislativou a strategickými dokumenty krajské a národní úrovně. • Koncepci by mělo schválit zastupitelstvo obce či města. Představitelé samosprávy by měli dostat mandát k realizaci jednotlivých opatření s tím, aby se zachovala kontinuita hospodaření s odpady bez ohledu na střídání politické reprezentace po komunálních volbách.

Kam má směřovat ideální koncepce odpadového hospodářství? Měla by se soustředit především na prevenci vzniku odpadů. Je nutné, aby usnadňovala recyklaci a s ní spojené třídění odpadů. Jen tak lze dosáhnout vysoké míry zapojení do systému sběru. Je rovněž potřeba myslet na komunikaci s občany, aby sami své odpadky správně a aktivně třídili. Čistota složení odpadů totiž ovlivňují odbyt. O jednotlivých cílech a opatřeních by se mělo jednat s občany a podniky v obci.

V čem pomůže Hnutí DUHA? Hnutí DUHA zpracuje celý dokument, provede analýzy současné situace a navrhne možná opatření. U spolupráce organizace usiluje o to, aby se nejprve schválením koncepce získala pro návrhy dostatečná podpora ze strany samosprávy. Jen koncepce s jasnými cíli a deklarovanou podporou od zastupitelů i občanů umožňuje efektivně využít lidské zdroje a dosáhnout měřitelných pokroků v systému odpadového hospodářství.

Jak si stojí města o obce, které společně s Hnutím DUHA připravily koncepci? Ostopovice Obec s 1400 obyvateli nedaleko Brna se rozhodla vytvořit sběrný dvůr jako zázemí pro nákladání s odpady a zároveň zavézt pytlový sběr. Obec řešila palčivý problém s množstvím kontejnerů v obci. Na další stanoviště již v obci chybělo místo. Po analýze vyplynulo, že nejvhodnější řešení je vytvořit zázemí pro pytlový sběr a spojit ho se sběrným dvorem. Projekt také naplánoval obnovu potřebné techniky. Po konzultacích byla vypraco-

Strana 54

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 vána žádost o dotaci do Operačního programu životní prostředí. V obci také proběhla propagace kompostování bioodpadu zapojením občanů do veřejné akce na výrobu kompostérů.

Dubicko Obec s 1100 obyvateli na Zábřežsku. Obec již před zahájením spolupráce s Hnutím DUHA měla vynikající výsledky. Mohla se pochlubit 170 kg směsného komunálního odpadu na občana za rok. Systém, kdy občané to mají stejně daleko ke kontejnerům na směsný komunální odpad a tříděný odpad jim přináší výborné výsledky již od 90 let minulého století. Obec však potřebovala vytvořit zázemí pro nakládání s odpady, dotřiďování odpadů i plochu pro dočasné skladování pytlů s vytříděnými komoditami Proto podala projekt do Operačního programu životního prostředí. Projekt byl podpořen a byla zahájena jeho realizace.

Mořice Obec s 500 obyvateli na Prostějovsku. Obec získala za své ekologické projekty mimo jiné 2 místo v mezinárodní soutěži Entete Florale 2009. Její přístup k zeleni a ekologickému vzdělávání je vidět v obci na každém kroku. Hned za obecním úřadem je environmentální stezka, kde bude mít místo také problematika odpadů. Obec připravila pro občany komunitní kompostoviště. Také se rozhodla, že zkrátí donáškovou vzdálenost pytlového sběru zavedením svozu přímo od domu a rozšíří sbírané komodity. Její starosta jako předseda mikroregionu Němčicko společně s Hnutím DUHA zorganizoval seminář na téma progresivní odpadové hospodářství pro starosty mikroregionu.

Křtiny Obec s 800 obyvateli v Moravském krasu se na jednání v ekologické komisi rozhodla, že se pokusí zvýšit separaci odpadů a změnit obvyklou praxi, kdy množství vytříděného odpadu je rozpočítáváno mezi obce svozového regionu. Obec zavádí od června 2010 pytlový sběr tříděného odpadu a před jeho zavedením provedla informační kampaň na jeho podporu. Pytlový sběr výrazně zvýší komfort při třídění odpadů, jelikož doposud v obci fungovala pouze 2 sběrná místa pro občany.

Dvůr Králové nad Labem Město s 16 000 obyvateli již před zahájením spolupráce hledalo cestu k snižováním množství odpadu. Ve městě tak občané stále platí spravedlivější poplatek podle množství produkovaného odpadů. V rámci spolupráce bylo provedeno několik rozborů směsných komunálních odpadů které prokázaly, že podpora domácího kompostování má smysl. V rámci projektů bylo již občanům pronajmuto více než 400 kompostérů a zájem o další nové kompostéry stále nekončí. Město se také rozhodlo, že od února zavede pilotní projekt pytlového sběru tříděných odpadů.

Šternberk Město s 14000 obyvateli nedaleko Olomouce. Vzhledem ke končícímu plánu odpadového hospodářství, uvítalo město možnou spolupráci zaměřenou na zhotovení koncepce, která naváže na končící plán odpadového hospodářství. Město připravuje podporu domácího kompostování, pronájem kompostérů, rekonstrukci stávající kompostárny i zefektivnění tříděného sběru.

Němčice nad Hanou

Závěr

Městečko s 2000 obyvateli na Prostějovsku na jejímž katastru se nachází provozovaná skládka na směsný komunální odpad. Město si i díky skládce uvědomuje naléhavost problémů se vzrůstajícím množstvím odpadů. Proto se rozhodlo ke vzájemné spolupráci a s velkým odhodláním začalo realizovat kroky koncepce. Hned na začátku roku 2010 zavedlo pytlový sběr tříděného odpadu, v současné době vybírá nejvhodnější systém odměňování za vzorné třídění. Připravuje se na oddělený sběr bioodpadů a podporu kompostování.

Ve všech obcích a městech nezůstaly koncepce pouze na papíře, staly se dokumentem, který se postupně naplňuje v praxi. Mnohde se staly i podpůrným argumentem pro získávání peněz z dotací. Koncepce navržené Hnutím DUHA tak účinně pomáhají obcím a městům k naplnění dlouhodobějších cílů odpadového hospodářství. Projekt pomohl k výměně zkušeností mezi městy a obcemi, jak o tom svědčí exkurze, prezentace na seminářích i samotné realizované kroky. Detailní informace o projektu a jeho výstupech naleznete na webových stránkách www.hnutiduha.cz/ obce Projekt byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.“

Příklady ze současné praxe udržitelného rozvoje v Libereckém kraji Ivana Ptáčková Krajský úřad Libereckého kraje [email protected] Jak zde již zaznělo, slovní spojení „udržitelný rozvoj“ není v Libereckém kraji bezobsažným pojmem. Jako jeden z podkladů pro vytvoření základních koncepčních dokumentů kraje, kterými jsou dlouhodobá Strategie rozvoje Libereckého kraje 2006-2020 a střednědobý Program rozvoje Libereckého kraje 2007-2013, sloužila Strategie udržitelného rozvoje Libereckého kraje 2006-2020, vytvořená díky pilotnímu projektu „Podpora při přípravě strategie udržitelného rozvoje ve vybraných krajích České republiky“(pro upřesnění je nutné zmínit, že tato strategie sice samosprávnými orgány nebyla schválena, rada kraje však

vyslovila souhlas s tím, aby tento dokument sloužila jako jeden z podkladů pro tvorbu Strategie rozvoje Libereckého kraje). Vize a principy jsou stanoveny, je třeba se přesunout o úroveň níž a konkrétními projekty naplnit vize strategických dokumentů. Začněme monitoringem programu rozvoje. Do systému indikátorů, mimochodem celkový počet ukazatelů se zastavil na čísle 326, byly zařazeny tzv. Společné evropské indikátory (European Common Indicators) ze sady ECI/TIMUR, Konkrétně se jedná o:

Strana 55

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 • • • • • • • • • •

lové dopravy v kraji. Jednu třetinu ekologické stopy kraje tvoří spotřeba potravin.

ECI A.1 Spokojenost s místním společenstvím ECI A.2 Místní příspěvek ke globálním klimat. změnám ECI A.3 Mobilita a místní přeprava cestujících ECI A.4 Dostupnost veřejných prostranství a služeb ECI A.5 Kvalita místního ovzduší ECI B.6 Cesty dětí do školy a zpět ECI B.7 Nezaměstnanost ECI B.8 Zatížení prostředí hlukem ECI B.9 Udržitelné využívání území ECI B.10 Ekologická stopa

V průběhu zpracování průběžného monitoringu indikátorů programu rozvoje kraje se potvrdila původní obava, zda u všech ECI indikátorů bude potvrzena jejich vhodnost pro území kraje. V roce 2008 byl vyhodnocen indikátor Ekologická stopa ve spolupráci s Týmovou iniciativou pro místní udržitelný rozvoj, o.s. Dovoluji si citovat ze závěrečné zprávy zpracovatele vyhodnocení: Tabulka a první graf obsahují shrnutí výsledků - celkovou velikost ekologické stopy Libereckého kraje, velikost jejích základních složek a porovnání s ekologickou stopu České republiky. Ekologická stopa Libereckého kraje činila v roce 2006 4,07 gha/ obyvatele, což představuje 82 % hodnoty národní ekologické stopy na obyvatele. Příznivější výsledek je dán především nižší spotřebou energií (kromě elektřiny z fosilních zdrojů), udržitelnějšími hodnotami mobility, nižší produkcí komunálních odpadů a lepším tříděním komunálního odpadu v Libereckém kraji než je celostátní průměr. Druhý graf ukazuje složení ekologické stopy Libereckého kraje z hlediska jednotlivých sektorů. Ekologické stopě kraje dominuje sektor bydlení, průmyslu a stavebnictví (36 %), i když jeho podíl není tak vysoký jako na úrovni ČR (43 %). Podíl dopravy na ES (7 %) je zhruba o třetinu nižší než na celostátní úrovni (10,3 %), což souvisí s nižším podílem individuální automobi-

Celková hodnota ekologické stopy Libereckého kraje činí 1.764.301 gha. Tento indikátor můžeme porovnat s několika hodnotami (tabulka 19) – s celkovou hodnotou ekologické stopy České republiky a dostupnou biologickou kapacitou. Ekologická stopa Libereckého kraje činí 3,47 % ekologické stopy ČR což je nižší hodnota než odpovídá podílu obyvatel kraje na populaci ČR (4,21 %) i podílu na rozloze ČR (4,01 %). Odpovídá to nižší ekologické stopě na obyvatele v Libereckém kraji než je průměr ČR. Důležité je srovnání velikosti ekologické stopy s tzv. dostupnou biologickou kapacitou. Ta činí v ČR 2,42 gha na obyvatele a tento údaj byl použit i pro Liberecký kraj, neboť přírodní zdroje, kterými je ekologická stopa Libereckého kraje zajišťována, pocházejí z celé České republiky. Nejsou tedy vázány pouze na území kraje. Ekologický deficit Libereckého kraje činí celkově 714.147 gha, nebo-li 1,65 gha/obyvatele. To je méně než deficit na národní úrovni, který činí 2,42 gha/obyvatele. Ekologické stopy dalších krajů v České republice dosud TIMUR neanalyzoval, proto není možné srovnání. Výsledek – interpretaci ekologické stopy Libereckého kraje lze shrnut i následujícím způsobem: ekologická stopa Libereckého kraje převyšuje dostupnou biologickou kapacitu odpovídající tomuto městu o 168%. Kraj, na rozdíl např. od města, by při požadavku „tvrdé udržitelnosti“ měl usilovat o snížení své ekologické stopy na úroveň dostupné biokapacity. V Libereckém kraji proto existuje potenciál pro další snižovaní ekologické stopy. Mělo by se jednat především o opatření v oblastech, kde kraj v současné době dosahuje podprůměrných výsledků – snižování podílu elektřiny vyrobené z fosilních zdrojů, zvyšování podílu tepla vyrobeného z biomasy a dalších obnovitelných zdrojů a

Tabulka: Velikost Ekologické stopy Libereckého kraje (v globálních hektarech/obyvatele)

Česká republika Liberecký kraj Porovnání ČR a LK (ČR = 100%)

Energie

Orná půda

Pastviny

Lesy

3,06 2,31

0,87 0,87

0,15 0,15

0,54 0,46

Zastavěné plochy 0,13 0,11

76 %

100 %

102 %

85 %

81 %

Strana 56

Vodní plochy

Celkem

0,17 0,17

4,93 4,07

99 %

82 %

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 zvyšování podílu veřejné dopravy (autobusy, železnice), event. cyklodopravy na přepravě osob v kraji. K snížení ekologické stopy by dále přispěla energeticky úsporná opatření, snižování produkce komunálního odpadu, zvýšení podílu recyklace a omezování podílu individuální automobilové dopravy na přepravě osob. Při zachování současného počtu obyvatel kraje by pro dosažení „udržitelné ekologické stopy“ Libereckého kraje muselo dojít k jejímu snížení o 40 %. Tomuto procentu zhruba odpovídají požadavky na snížení/změnu vzorců spotřeby v jednotlivých složkách ekologické stopy (potraviny, energie, doprava, zboží). Výše uvedené procento představuje dlouhodobý cíl udržitelného rozvoje Libereckého kraje. V krátkodobém a střednědobém horizontu bude důležité nastolit a udržet pozitivní trend vývoje ekologické stopy Libereckého kraje. (potud citace z materiálu RNDr. Viktor Třebický, Ph.D., TIMUR, o.s., 2008, Ekologická stopa Libereckého kraje) Úloha veřejné správy při zavádění a uplatňování principů udržitelného rozvoje je nepřehlédnutelná a nezpochybnitelná. Jedním ze základních předpokladů pro kvalitní implementaci myšlenek udržitelného rozvoje je však vyšší participace občanů na formování jejich okolí, na stanovení vizí, určení priorit. Proto má tak velký význam širší užití metody místní Agenda 21. V Libereckém kraji se k této metodě kvality veřejné správy hlásí již 38 obcí. A samotný Liberecký kraj široké formy práce s veřejností zahrnuje do své běžné každodenní praxe stále více. Porovnáme-li oficiální kritéria MA 21 připravená Pracovní skupinou pro místní Agendu 21 Rady vlády pro udržitelný rozvoj s praxí Libereckého kraje, lze konstatovat, že kraj splňuje ce-

lou řadu hodnotících kritérií. Realizuje komunitní plánování, provozuje sekci svého portálu věnovanou tématu udržitelného rozvoje, spolupracuje s médii na zveřejňování informací o MA 21, na principu partnerství zapojuje do realizace některých projektů jak neziskový tak podnikatelský sektor, realizuje řadu osvětových akcí k udržitelnému rozvoji (Den Země, Evropský týden mobility, apod.), při tvorbě koncepcí uplatňuje principy udržitelného rozvoje, provádí sledování ECI indikátorů, usiluje o environmentálně šetrný chod úřadu atd., v rámci realizace Regionální inovační strategie Libereckého kraje nyní rozvíjí aktivity k realizaci konkrétních projektů zaměřených na tématiku udržitelné výroby a spotřeby, na podporu inovací, vědy a výzkumu v regionu. Udržitelný rozvoj lze chápat jako filozofii přístupu k rozvojovým aktivitám lidského společenství. Filozofii, která uplatňuje svobodu jedince, která končí tam, kde začíná svoboda jiného jedince, i „svoboda Země“. A není pochyb, že tato cesta je jednoznačně správná.

Použitá literatura: Strategie rozvoje Libereckého kraje 2006-2020 Program rozvoje Libereckého kraje 2007-2013 RNDr. Viktor Třebický, TIMUR, o.s., 2008; Ekologická stopa Libereckého kraje

Chůze jako ekologický a moderní způsob dopravy ve městě Karel Schmeidler Centrum dopravního výzkumu Brno [email protected] Úvod Současná města by měla nabídnout více obytného prostoru. Prostoru příjemnějšího, kde by se chodec stal centrální osobou, kde by se koexistence, setkávání, příjemné trávení volného času i nákupy odehrávaly v ulicích a na náměstích především určených pro tyto činnosti. Města nemohou neustále být přetvářena pro narůstající automobilovou dopravu, existují meze únosnosti. Musíme revitalizovat životní prostředí, přijmout iniciativy, které zmenší potřebu individuální automobilové dopravy a budou podporovat pěší chůzi a s tím spojené aktivity, jízdu na kole, veřejnou dopravu a alternativní druhy transportu. Musíme znovu promyslet koncepci našich měst a dát prioritu potřebám chodců při zachování demokratického konsensu a dodržení norem urbanistického plánování.

Výzkum chůze v urbánního prostředí V rámci sektoru městského plánování existuje hnutí (rozhodně však ne převažující) s dlouhodobou tradicí zaměření na tzv. „pedestrian-friendly“ design. To je inspirováno faktem, že kvality a nedostatky fyzického prostředí vnímají pěší mnohem intenzivněji než ostatní osoby, které projíždějí auty či dokonce na kolech. Klasická je v tomto směru studie „The image of the city“ od Kevina Lynche. V nedávné akci COST C6 „A city for pedestrians: policy making and implementation“ (Závěrečná

zpráva 2002) je zdůrazněna pozice pěších v městském prostředí i v současném stavu vývoje. Akce COST C11 „Green structure and urban planning“ (Závěrečná zpráva 2005) nabízí další vhled do problematiky designu přátelského k pěším. V devadesátých letech vzrostla v mnoha zemích pozornost k otázkám udržitelného rozvoje. V tomto kontextu bylo vyvinuto úsilí o propagaci chůze a cyklistiky. Hlavními studiemi na evropské úrovni byly EU projekty WALCYNG (How to enhance WALking an CycliNG instead of shorter trips and to make these modes safer; Závěrečná zpráva 2005) a ADONIS (Analysis and Development of New Insights into Substitution of short car trips by cycling and walking; Závěrečná zpráva 1999), po kterých následoval výzkum v rámci 5. rámcového programu „City of Tomorrow and Cultural Heritage“, tzv. PROMPT studie. A dále byly v mnoha zemích publikovány příručky pro budování infrastruktury pro pěší a hendikepované. Studie zaměřené na populační stárnutí ukazují, že vyhovující pěší infrastruktura bude jedním ze zásadních faktorů, které umožní starším zestárnout doma. Je realizován výzkum v rámci integrovaného přístupu THE PEP „Transport, Health, Environment – Pan-European Programme“.

Strana 57

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Potřeba propagace chůze roste, stejně jako rostou a mění se potřeby pěších. Existuje tedy také rostoucí potřeba pro vědění v těchto otázkách. Něco již bylo provedeno na evropské úrovni v projektu 5. rámcového programu „City of tomorrow“ a v akci COST C6 „A city for pedestrians: Policy-Making and Implementation“. Společné ECMT/OECD Centrum dopravního výzkumu vytvořilo pracovní skupinu Bezpečnost pěších, městský prostor a zdraví (Programme of Work 2007-2010). Studie se zabývá identifikací klíčových faktorů, benchmarkingem, inovacemi a důsledky opatření na národní úrovni.

Program COST Action 358 Projekt Pedestrians’ Quality Needs (PQN) byl založen za účelem poznání potřeb chodců a jejich zajištění ve veřejném prostoru. Hlavním cílem projektu pak je poskytnutí této nabyté znalosti aktérům, kteří výslednou podobu veřejného prostoru přímo ovlivňují, tím pomoci k jeho zkvalitnění a k podpoře pěší dopravy. Dílčí cíle projektu PQN jsou: • Z jistit, jaký vztah existuje mezi veřejným prostorem, dopravním systémem, sociálním, právním a politickým kontextem a potřebami chodců. • Zlepšit efektivitu a výkonnost strategií a plánů vytvořením nového, provázaného systému konceptů, teorií a modelů, zajišťujícího naplnění potřeb chodců. • Umožnit příslušným organizacím spolupracovat při překonávání překážek a restrikcí omezujících plné rozvinutí potenciálu místa pro pěší dopravu pomocí propojení znalostních bází a vytvoření jednoduchých kontrolních nástrojů. • Podnítit partnery k inovativním přístupům a šíření znalostí, které mohou pomoci vnést do projektu nové, originální myšlenky. • Poskytnout doporučení pro další výzkum. Projekt PQN je multidisciplinární studií, zabývající se potřebami chodců v rámci rozvojových modelů. Projekt disponuje řadou vstupních dokumentů, mezi nejvýznamnější patří národní a mezinárodní výzkumné zprávy, statistické podklady, rozvojové dokumenty, zahrnující problematiku pěší dopravy, a dokumenty lokálních iniciativ, zájmových skupin, politických uskupení či ekonomických subjektů, týkající se tohoto tématu. Práce na projektu je rozdělena mezi čtyři pracovní skupiny, z nichž tři se zabývají různými faktory studované problematiky, čtvrtá zajišťuje integraci a uspořádání výsledků.

Chůzi lze v současné době chápat jako centrální část multimodálního dopravního systému. Bez ní nemůže systém fungovat. Chůze a pěší však s komerčními zisky spjati nejsou. Není to byznys s mnohamiliardovými obraty jako automobilový průmysl, který je schopen vydávat velké sumy na výzkum a vývoj. Ačkoliv existuje shoda o důležitosti chůze pro fungování dopravního systému, výzkum chůze a kvalitativních potřeb pěších se ukázal být komerčně neatraktivní. Zajištění potřeb pěších je všeobecně vnímáno jako veřejný úkol, ke kterému se ale málokdo hlásí. Všichni souhlasí s tím, že je důležité mít infrastrukturu pro pěší, téměř žádný to nemá jako svůj prioritní úkol. Za více urgentní jsou většinou považovány jiné (dopravní) záležitosti. Veřejnost považuje starost o pěší za veřejný úkol, necítí se nucena dělat planý poplach z pozice slabšího. Centrální instituce a vláda většinou chápou chůzi a její infrastrukturu jako úkol městských a lokálních úřadů. Ale i na lokální úrovni musí záležitosti pěších bojovat s dalšími důležitými dopravními záležitostmi. Starost o pěší zůstává nízká, s výjimkou veřejných míst, v nichž je dominantní ekonomický či sociální důvod starat se o pěší, jako je tomu v případě obchodních ulic, obchodní mallů a hypermarketů či monumentálních parků.

Trvale udržitelná mobilita a zlepšení kvality městského života Během posledních desetiletí byla naše města vystavena kombinaci, jak pozitivních přestaveb, tak degradaci v závislosti na rostoucí mobilitě občanů. Nárůst automobilové dopravy způsobil četné sociální konflikty a potíže v oblasti životního prostředí, které se staly klíčovými problémy současného urbánního rozvoje. Tyto problémy většinou nejsou ovlivněny velikostí měst a obcí. Ve všech městech velkých, středních i malých existuje nerovnováha mezi potřebou transportu a geografickou rozprostřeností nových oblastí urbánního rozvoje. To dává vzniknout celé řadě problémů včetně kongesce, časových ztrát, růstu onemocnění horních cest dýchacích, nárůstu dopravních nehod, zhoršení kvality ovzduší a sociálním deviacím. Překvapivě - ve vztahu ke stále rostoucí dopravě, obyvatelé velkých měst stráví významnou část svého života cestováním, aby se účastnili takových jednotlivých aktivit jako je práce, nakupování nebo kulturní aktivity (např. návštěva kina). Je zřejmé, že je zde něco špatného. Místo zlepšování se situace stává stále horší a přispívá to ke zhoršení kvality městského života.

Lidé potřebují chodit. Chůze je druh pohybu a dopravy, přirozený lidem na celém světě. V užívání chůze jako druhu dopravy však v rámci společnosti existují velké rozdíly. Existence možnosti volby mezi různými módy dopravy v závislosti na parametrech cesty, jako jsou její délka, účel, trasa, či potěšení z cesty, důležitost chůze i přes její výjimečný charakter snižuje.

Proto je třeba vyřešit základní příčiny tohoto stavu, které spočívají v neracionální mobilitě, degradaci životního prostředí, funkční ineficienci městské dopravy a zhoršování kvality městského života. Potřebujeme znovu důkladně promyslet náš přístup k transportu, územnímu plánování a distribuci aktivit v prostoru. Tyto změny také zahrnují politiku a další akce, které jdou za hranice plánování měst a zahrnují takové oblasti jako je politika zaměstnanosti, výzkum spotřeby, trávení volného času a zdravotního stavu občanů.

Chůze je tak základní formou pohybu, že se zapomíná na její důležitost. Zapomíná se na ni tím spíše, pokud existuje dostupná infrastruktura a pokud jsou tyto infrastruktury adekvátní pro tzv. „normální“ osoby. Pouze v případě (dočasného) hendikepu si člověk uvědomí, jak důležité je být schopen chodit, a že kvalita není tak dobrá, jak by se mohlo očekávat.

Města nemohou být vystavena nijak nelimitovaným požadavkům motorové dopravy. Je důležité, že mohou být připraveny iniciativy a uvedeny v život, které zmenší nadměrné užívání automobilů, vytvoří plnohodnotné alternativy jako jsou procházky, používání jízdních kol a veřejného transportu. Je třeba znovu promyslet koncept co je to město a dát prioritu potřebám občanů

Význam chůze pro městské obyvatele

Strana 58

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 – zejména chodců. To vše je třeba dělat na základě demokratických principů a racionálního městského plánování. V současné době již mnohá města připravují plány a realizaci živých a příjemných míst jak ve svých centrech, tak v okrajových sídlištích. Tato místa jsou zamýšlena tak, aby dávala předost chodcům a poskytovala harmonii prostředí, podporovala ducha komunity, umožňovala smysluplné trávení volného času i rozvoj obchodu a řemesel v místech vysoké kvality životního prostředí a dostupných všem občanům. Lidská chůze je vlastně způsob dopravy, který je citlivý k životnímu prostředí a je to současně demokratický způsob cestování a pohybu. Je to velice zdravý koníček a současně nejlepší cesta k setkávání se spoluobčany a prožívání společných aktivit ve městě. Je to paradoxně také část cestování i s pomocí dopravních prostředků, protože jak cestování hromadnou dopravou tak automobily potřebuje doplnění pěší chůzí na krátké distance, chceme-li dosáhnout cíle. Pokud uznáme potřebu vytvoření vyváženosti mezi potřebami dopravy, využití území, tvorby měst a zvláště městské organizace v sociologickém smyslu, tak důležitým krokem je vytváření obytných příjemných míst ve městech. Abychom toho dosáhli, musí spolupracovat občané, techničtí odborníci (architekti, urbanisté, dopravní inženýři a sociologové) i politici, kteří by měli vytvořit společný jazyk v zájmu toho, aby se naše města stala příjemnými místy, kde lze spokojeně žít. Obr.1: Chodci – nejrizikovější skupina ve městě. Počet smrtelných úrazů chodců vzhledem k celkovému počtu fatalithektarech/obyvatele)

Závěr Tři pilíře udržitelnosti Udržitelnost je založena na třech pilířích: ekonomice, ekologii a životním stylu. Proto by města, která prohlašují, že jsou na cestě k udržitelnosti, měla uvažovat o takové správě města a takových opatřeních, které podporují odpovídající rozvoj těchto tří oblastí. Volba druhu dopravy je z tohoto pohledu jednou z důležitých otázek, jíž je třeba se zabývat. Rozšiřování pěší dopravy může být považováno za správný krok k udržitelnosti.

jízd chůzí. Mnohá příslušná opatření je ovšem nutno teprve realizovat. Pěší chůze je bezpochyby propojena se společenským životem dá se říct, že kde jsou chodci, tam je život - lidé se cítí bezpečně tam, kde jsou (četní) další lidé a kde je tedy společenská kontrola, chůze člověku umožňuje být s nebo alespoň mezi lidmi. V neposlední řadě je chůze zdravá, což lze započítat jako výhodu ze všech tří zorných úhlů - ekonomického, ekologického i sociálního. Z pohledu jednotlivce mohou mít výhody chůze různé podoby: buď přijímá za vlastní ekonomické, ekologické a sociální hodnoty s pěší chůzí spojené a k chůzi je motivován podporou těchto hodnot – mohlo by se říct idealistickými důvody nebo má zkušenost, že chůze uspokojuje jiné potřeby, které si není možno uvědomit bez zkušeností s chůzí - chůze podle mnoha studií dává pocit svobody a nezávislosti, kondice a síly, uvolnění atd. Jak však bylo řečeno, tyto pocity se stěží změní v pohnutky, které usměrňují chování pouhými informacemi od jiných. Je důležité, že člověk zažívá tyto pocity sám. Udržitelná politika vedení města by tedy měla zahrnovat pobídková opatření, která zapříčiní, aby lidé chodili a pocítili tak dobrodiní chůze.

Referenční literatura k dalšímu studiu: • S CHMEIDLER, K. Mobilita, transport a dostupnost ve městě: Mobilita ve městě pro každého. 1. vyd. Ostrava-Přívoz: Key Publishing s.r.o., 2010. 245 s. ISBN 978-80-7418063-7. • SCHMEIDLER, K. a kol. Problémy mobility stárnoucí populace: Sociální exkluze a mobilita. 1. vyd. Brno: Novpress, 2009. 200 s. ISBN 978-80-87342-05-3. • SCHMEIDLER, K. Integrated Urban and Transport Planning as Precognition for Green Urban Mobility. WALK21 NYC. New York University in Manhattan (USA), October 5th-9th 2009. • SCHMEIDLER, K. Local Public Participation in Transportation and Urban Planning - a Chance for Pedestrians. In Towards and Beyond the 2010 Road Safety Targets - Identifying the Stubborn Issues and their Solutions: 22nd ICTCT Workshop in Leeds, University of Leeds, Institute of Transport Studies (Velká Británie), October 22nd - 23rd 2009. Danhausergasse 6/4, A-1040 Wien (Rakousko): FACTUM OHG,, 2009, p. 50. • SCHMEIDLER, Karel. Ekologický způsob mobility: Chůze v urbánním prostředí. EKO - EKOLOGIE A SPOLEČNOST, 2009, roč. XX, č. 4, s. 14 - 19. ISSN 1210-4728. 3 tabulky, 2 grafiky, 6 fotografií • SCHMEIDLER, Karel. Mobilita seniorů a dostupnost ve městě : Aktuální problém Evropské unie. EKO-Ekologie a společnost, 2009, roč. 20, č. 1, s. 38-41. ISSN 1210-4728.

Z ekonomického hlediska, pokud jde o zajištění odpovídající infrastruktury je pěší doprava levná. Rozšíření pěší dopravy poskytnutím pěší infrastruktury se zdá být rovněž rentabilní: nedávné studie ukázaly, že nárůst podílu chodců vždy podpoří místní ekonomiku. Pěší doprava je pochopitelně výhodná i ekologicky - produkuje nulové množství výfukových plynů a málo hluku, a protože až 20 % všech automobilových jízd je v rámci docházkové vzdálenosti, je tu velký prostor pro omezení ekologicky nepříznivého používání automobilu a náhradu takových Strana 59


Zelená města - analýza, strategie, zahraniční zkušenosti a spolupráce Jaroslav Šolc SIKS a.s. [email protected] Proč „zelené město“? Péče o životní prostředí a udržitelný rozvoj měst je pro samosprávu důležité téma. Čím větší město, tím více problémů i odpovědnosti. Vizi a přístup k jejímu naplňování lze označit různými názvy, jedním z možných je zelené město. Jiná možná přízviska jsou udržitelné, čisté, zdravé, chytré město či město pro život apod. Již z názvů vyplývá, že na problematiku lze nahlížet různým způsobem. Základem je však rozhodnutí vedení města o přístupu, jak bude město dále spravováno a rozvíjeno, do jaké míry budou brány v potaz dopady na životní prostředí (politická vůle). Ty souvisí s řadou změn v uvažování, stylu práce, priorit ve financování a zavádění nových technologií. Nepominutelnou součástí je i komunikace s veřejností. Cílem je město s dobrým prostředím pro život, přátelské k přírodě, město prosperující a konkurenceschopné, které nežije na úkor budoucích generací. Takováto „zelená vize“ je jistě výzvou a vhodným tématem pro všechny barvy politického spektra.

Jak na to? Uvádění vize do reality se neobejde bez spolupráce a partnerského přístupu všech klíčových skupin, tedy již zmíněných volených představitelů, úřadů, odborníků i veřejnosti. Nezapomeňme na privátní sféru, která si dává stále více záležet na tom, jak je vnímána z hlediska environmentálního chování. Ve hře jsou různé koncepty, metodiky, marketingové zájmy, porovnávání (benchmarking), indikátory, certifikace i soutěže. Nicméně, v případě města je třeba k problematice přistupovat systémově, v celé šíři obvyklých témat životního prostředí (ovzduší, voda, krajina a zeleň, odpady, hluk aj.), ale i s vazbami na územní plánování, výstavbu, dopravu, energetiku, vzdělávání, zdravotní a sociální péči, podporu zdravého životního stylu a další oblasti správy města. Před formulováním strategií, cílů a projektů je třeba se opřít o dobrou analýzu. Je vhodné, je-li analýza spolu s dalšími informacemi zveřejňována formou pravidelných souhrnných zpráv (např. ročenek, map, webových aplikací). Informační otevřenost, osvěta a diskuse je součástí odpovědného přístupu k řešení problematiky, ať už je řešena v rámci Místní agendy 21 či jinak. Připusťme, že neuškodí i trocha reklamy a PR aktivit, bez nichž se nové přístupy neprosadí v širším měřítku. Postupy strategického plánování (analýza, strategie, akční plán, projekty, zpětná vazba) se uplatňují již leckde, tedy i v oblasti udržitelného rozvoje. Rozhodně se vyplatí, opřeme-li se také o zkušenosti jiných. Proč znovu objevovat Ameriku? Kromě odborných konzultantů, výzkumných a vzdělávacích institucí či profesně zaměřených NNO lze doporučit rovněž spolupráci s jinými podobnými městy doma i v zahraničí. Dalším užitečným nástrojem jsou dnes již všudypřítomné informační a komunikační technologie (ICT). Vždyť i v definici eGovernmentu podle Evropské komise nalezneme zmínku o

uplatňování technologií v podpoře tematickým politikám (tedy i udržitelnému rozvoji) a demokratickým procesům (spoluúčast veřejnosti). Bez digitálních údajů o městě, geografických informačních systémů, modelování, evidencí, statistik, výpočtů některých indikátorů a dalších nástrojů si dnes lze těžko představit územní plánování a péči o životní prostředí města. Stejně tak bez internetu a nejrůznějších aplikací na webu již nelze řešit poskytování informací, osvětu, diskuse apod. Pojďme se dál na tuto oblast zaměřit.

Práce s informacemi o stavu prostředí s využitím ICT Kvalitní informace jsou podmínkou pro dobré rozhodování. Řada aktivit v oblasti zpracování informací o životním prostředí je sice realizována centrálně na úrovni státu, ale ten nezařídí vše. Kraje i města mají svoji samosprávnou odpovědnost i nástroje. Přínosy a oblasti využití informací o ŽP mohou být následující: • Z výšení efektivity při zajišťování ochrany prostředí a udržitelného rozvoje. • Podpora otevřené a vstřícné politiky ve vztahu k veřejnosti. • Podpora při práci na základních koncepčních dokumentech města (strategický a územní plán, studie EIA) i politického programu (programové prohlášení). • Sledování vývoje stavu ŽP a plnění stanovených cílů, srovnávání, využití indikátorů udržitelného rozvoje. • Plnění zákonů (např. o právu na informace o ŽP, o svobodném přístupu k informacím, o posuzování vlivů na ŽP, o územním plánování a stavebním řádu) • Uplatňování dobrovolných nástrojů v oblasti ŽP a zvyšování kvality veřejné správy - místní Agenda 21, certifikace ISO, environmentální řízení (EMAS). • Podpora v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) s cílem rozvíjet chování občanů šetrné k ŽP. • Posílení mezinárodní prestiže a reprezentace, účast v mezinárodních projektech, lepší přístup k dotacím z EU.

Příklady – Praha a další města ČR, zahraničí Uveďme některé konkrétní příklady měst, která jsou v uvedeném smyslu aktivní. Z domácích měst má v oblasti práce s informacemi o životním prostředí má velmi bohaté zkušenosti Praha. Již více než 20. let provozuje Informační systém o životním prostředí (IOŽIP). Jedná se spíše o soubor řízených aktivit v oblasti zajištění vstupních dat (z různých zdrojů), jejich zpracování (databáze, GIS, redakční práce) a produkce různých vzájemně provázaných výstupů. Nejznámějšími výstupy je zřejmě ročenka Praha životní prostředí (vydávaná od r. 1990), tematické webové stránky (ENVIS – http://envis.praha-mesto.cz, PREMIS, ENVIS4), geografická aplikace Atlas ŽP, produkce CD/DVD, letáky apod. V rámci IOŽIP byly iniciovány i projekty REZZO pro Prahu (databáze emisí a zdrojů znečišťování ovzduší), ATEM (modelové výpočty kvality ovzduší), tvorba výpočtových hlukových map, vegetační mapa aj. Výstupy systému IOŽIP jsou vytvářeny i v angličtině, v zahraničí jsou odborně velmi uznávány a Praha se zapojuje do mezinárodních aktivit v této oblasti. Je zpracována koncepce dalšího rozvoje systému.

Strana 60

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Rovněž příklady z jiných měst a krajů ukazují, že některé aktivity a zajímavé informační výstupy o životním prostředí se stávají v ČR stále častějšími. Například města: • Ú stí nad Labem – ročenka 2008 • Kladno - ročenka 2005, MA21, ocenění EU, Liveable Communities • Brno – ročenka 2006 – 2007 • Karlovy Vary – zpráva o stavu ŽP 2008 • Ostrava – Atlas ŽP (geografická aplikace) • Vsetín – zapojení do projektu C2ENET (se SMO ČR) • Svitavy, Vrchlabí, Dubí – zpráva o stavu ŽP, metodika TIMUR • Chrudim – MA 21, EMAS, Zdravé město, Liveable Communities Města i kraje se zapojují do programu místní Agendy 21 (pozn.: k počátku roku 2010 evidováno 119 měst a obcí, 4 kraje a další subjekty, viz http://ma21.cenia.cz). Jsou to např. města: Chrudim, Kopřivnice, Ústí nad Labem, Litoměřice, Vsetín, Prostějov, Praha – Libuš. Příkladem aktivního přístupu samospráv je rovněž zapojení do projektu Zdravá města (Národní síť zdravých měst, www.nszm.cz), nebo do partnerství v rámci sdružení TIMUR (Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, www. timur.cz). V oblasti zahraniční spolupráce mohou být inspirativní příklady měst zapojených do následujících aktivit: • E UROCITIES, asociace zhruba 140 evropských měst (www. eurocities.eu) s platformami pro různá témata, včetně Environment Forum (z ČR členy Praha, Brno, Plzeň, Ostrava). Mj. iniciován vznik EUROCITIES Climate Change Declaration, dříve spolupráce na Thematic Strategy on the Urban Environment apod. • European Green Capital Award, soutěž vyhlašovaná EK s udělením prestižního titulu na rok (www.europeangreencapital.eu). V prvním ročníku získala ocenění města Stock-

holm (2010) a Hamburg (2011). Zapojila se i Praha. Nyní běží další kolo (soutěž o titul na roky 2012 a 2013), vybráno 6 finalistů. • Convenant of Mayors (www.eumayors.eu). Pakt starostů a primátorů, iniciativa zaměřená na závazky v oblasti energetiky a ochrany klimatu. Zapojeno přes. 1600 municipalit (z ČR zatím pouze Jeseník, připravuje se Brno). • V oblasti zpracování informací a benchmarkingu probíhaly v minulosti zajímavé projekty, do nichž se Praha zapojila CEROI (Cities Environmant Report on the Inetrnet), Urban Ecosystems Europe. Do této kategorie lze řadit i studii iniciovanou společností Siemens v době COP15 s názvem European Green City Index, kdy za njlépe hodnoceným městem se stala Kodaň. • V oblasti uplatňování ICT na podporu energetické udržitelnosti a ochrany klimatu lze zmínit iniciativy EUROCITIES Green Digital Charter, Smart 2020, Information and Communication Technologies for Energy Efficiency (ICT4EE), koncept Smart Cities (IBM/Smart Planet, Siemens aj.). Řadu dalších zajímavých příkladů lze ostatně nalézt rovněž s pomocí ICT. Zkusili jste co Vám Google najde např. k výrazu „sustainable cities“?

Závěrem Jistě chceme být zemí, jejíž města si nezadají ve srovnání se zahraničím a která myslí na kvalitu života svých občanů dnes i v budoucnosti. Co zdůraznit? Například, že to nejde bez: • • • • • • •

z ásadního politického rozhodnutí, koncepčního přístupu a plánování, organizačních a finančních opatření, otevřenosti, partnerství a komunikace, inovací a uplatňování moderních technologií, úsilí o zahraniční spolupráci, ale stejně tak bez podpory státu, jehož pomocná ruka je pro samosprávy důležitým impulzem.

Inspirujme se, držme si palce a pojďme to zkusit!

Obr.1: Obr. Příklady informačních výstupů o ŽP krajů a měst (web, mapy, ročenky)

Strana 61


Sustainability assessments in spatial and urban planning – experiences from Norway Arvid Strand Institute of Transport Economics, Norwegian Centre for Transport Research [email protected] I want to give you a short glance into Norway and our thinking and practizing in urban and regional planning. And, first and foremost, the connection between spatial planning and the transport planning - or maybe we can call the infrastructure planning.

We have done adjustments in the road system – separating low speed traffic from high speed traffic, and separating pedestrians and bikers from motor vehicles. And the urban planning principles have been adjusted so that people and motor vehicles are not in direct contact with each other.

We are now next to five million inhabitants in Norway, and four out of five are living in cities or small towns. The cities are quite small. Oslo – the capital – has around 500 000 inhabitants – and the city region about twice that number. The car hold is high – about 1.4 cars per household – and expectedly, at the lowest in Oslo where people live the most densely and where the public transport system is the best.

The history of the development in traffic safety in Norway illustrates that planning matters. And also that seeking and developing knowledge, and using that knowledge in our daily work is extremely challenging.

The term sustainability has an ecological – physical – component, a social, an economical and also an organizational or institutional component. The latter containing the fact that you have to set up an organization for implementing measures for a sustainable development. The physical, social and the economic components need to be in balance. It is necessary to implement a physical development that undermines a social and economic development. And on the other side, it is crucial to not facilitate an economic viable society that is not in line with social goals or physical borders for a healthy and climate friendly environment. At the physical arena there are a lot of parameters to be aware of as counting figures for sustainability. The society has to secure biological diversity , taking care of fertile land resources, developing the urban structure in a way that secure low amount of energy use and as a consequence, a low amount of climate gas emissions. It is also necessary to have the amount of local emissions – such as NOx and particles (PM10) and not least, noise and vibrations – as low as possible from a health perspective. Besides, our transport infrastructure provides huge landscape fragmentation, destroying important communication linkages – both for people and animals. Also the traffic safety has to be mentioned as an extremely important factor in a sustainability perspective. Physical urban planning is crucial for the urban sustainability. By drawing on empirical results from investigations in Norway, I will discuss some of the central factors to consider in shaping a more sustainable urban structure.

Let`s start with traffic safety. What we do in physical planning is here very important. In a historical perspective the amount of persons killed or hardly hurt in Norway in the road system dropped from 550 in the early 70’ies to about 260 today, in spite the amount of traffic has tripled in the same period. This is due to a lot of measures being implemented in concerted actions.

This is also so in the most challenging question to day – the climate problem. When we in urban development want to counteract steadily increasing energy use in the urban structure – dwellings and transport – we have to hold the growth in amount of transport under control, and we must manage to change the use of transport mode away from using the private car and turn the development in a direction of more use of public transport, cycling and walking. Cities are originally and today marketplaces for the exchange of goods, and places for meetings between people; and exchange of cultural expressions. They occurred historically at the river mouths, in sheltered bays along the otherwise exposed coasts or where travel routes crossed each other. Some intersections were more important than others, and today they are big cities. Others did not have history on their side and have remained small or have been completely abandoned and forgotten. All towns and villages have their special physical condition due to the local natural conditions and topography, but we find key elements in most of them. Buildings made in blocks – in square or as a rectangular form - and transport exposed along the grid. And at the centre the large central square, and around in the structure other smaller meeting spaces. The town wall with its gates, and the streets facing the gates often more important than any other street. Along these grew the business activities and the more distinguished citizens settled in their homes. As cities grew out of the frame created by the wall, the settlement grew up along the main transport arteries out from the city. The linear city took shape, but always within a reasonable distance from the starting point - the central square. Only when motorized transport was available - first rail and later automobile - the compact city became challenged. The railroad gave birth to the new towns or smaller agglomerations when establishing a station. A new city would arise with the station as the central hub. The development changed when the car came into operation. The car modified the opportunities for localization in total. It was possible to establish the activity and buildings almost anywhere and still to be in close contact with other areas and locations. The

Strana 62

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 car made urban sprawl possible, and contributed to the decentralization of the city, and thus challenged the concept of the city as we imagine it from time immemorial.

previous year and growth in passenger work by car were significantly higher than the growth in public transport. The society has definitely become more mobile.

The car has obviously a lot of advantages, , but it also creates some problems. Both locally and globally; traffic congestion and traffic accidents, noise and local air pollution, streets filled with parked cars - and greenhouse gas emissions.

The statistics show us, in other words, not the picture we want to see, from a climate perspective view. We travel too much – carbon-based. simply because it requires energy to travel, and too much of the energy used provides GHG and unhealthy local emissions.However, we definitely do not have a zero-vision for mobility, a society without mobility would have been a nightmare.

In Norway - in the cities - at the moment more than 60 percent of greenhouse gas emissions derive from road transport, and much of the urban sustainability debate go on reducing greenhouse gas emissions. The means for trying to reach such a goal are reducing the transportation volume, and by getting a larger share of journeys to take place with so-called environmentally friendly forms of transport - on foot, by bike or by public transport. And behind these factors, spatial planning determines the amount of transport and the possibility for choosing transport mode. Two state initiatives may illustrate the efforts in Norway: Cities of the Future –– and a particular Reward Scheme for public transport. Cities of the Future are primarily a climate policy measure with four priority areas where Norway‘s 13 largest cities – they have between 500’ and 60’ inhabitants - are invited to attend. Through intense information work and collaborative efforts the cities are expected to - through their local policies – be developed to less carbon-based communities. The four priority areas are land use and transportation planning, energy in buildings, consumption and waste, and climate adaptation. The government is the initiator, and contributes some money to the local units. But first and foremost it is an initiative aimed at getting the larger urban municipalities to change their political behavior within different policy areas. Thus, it is similar to the other scheme I mentioned – The Reward Scheme. Again, we are witnessing a government initiative, but there is more money involved. The state provides financial support to municipalities on application. In these applications the municipalities committed themselves to pursue a policy that both reduces the use of the car, and facilitate more environmentally friendly transport.

How can we then make transport policy more emissions-oriented? Which instruments are the most effective? The transport sector is the only sector in mainland Norway where the emissions increases. Each of us travels increasingly longer each day, and we also travel more and more by car . The proportion has increased from 50 to 56 percent from 1992 to 2005 - according to the national travel surveys. Among the other forms of transportation the amount of trips on foot is reduced. The same is the situation of biking. On the other side, public transport has maintained its share - but has not increased it. Although increased public transport share has been the stated goal in the period after 1992, (yes, even before this time). In 2007 growth in travel activity double the growth the

Similarly, we walk too little - and cycle too little. That is bad, from an emissions perspective, and also if we see it in a health perspective. The message is: We should travel less and we should travel differently. That‘s it, if we will try to prevent a more than two-degree temperature increase on Earth. Those two degrees by many still considered to be a damaging temperature rise. The question is what policies are needed to get us to travel less and differently? In theory, it is not so difficult to point to what must be done. More difficult it can be to implement it in practice. That`s the main lessons from Norway, as I see it – but probably it also holds elsewhere.

What can be done? Two major groups of measures are the pricing of transport and facilitation of the urban structure physically so that the transport volume is reduced and alternative means of transport to the private car is attractive to use.

First pricing. We know that the price mechanism works in the transport sector. If it is expensive to travel, people travel less. Therefore, it is not particularly in line with a emission reduction policy what we have seen in Norway during the latest 20 to 30 years. During the years from 1976 until today the price of gasoline has been cheaper and cheaper compared to purchasing power. We can now buy 50 percent more gasoline in relation to average wages than we could in 1976. Developments in gasoline prices were considerably more emissions-oriented from the 1970s until the turn of the century than it has been later on. Today some people say that Norway has the cheapest gasoline prices in Europe when we take into account purchasing power. The relative rate between gasoline prices and tariffs in public transport has also been positive for public transport after the millennium. Transport has, in other words, become quite cheap. Nor is it particularly environmentally friendly. The pricing of driving not only has to do with parking fares and fuel prices, but also how much we have to pay to move the car on the roads. In Norway we have since 1986 used toll rings around some of our bigger cities. First and foremost, as a money collecting system to get resources to built more capacity into the road system. If the price level was set to lower the traffic amount, or to let the travelers pay for the economic cost of a drive by car to job in maximum hours, it will have to be very much higher than

Strana 63

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 the fares to day. It has been calculated that a motorist who travel each day by car to job will cause the society an annual cost of around 10000 Euro depending on when during the peak period the journey is undertaken. This implies a significant „subsidy“ of transport. And the effect of the toll rings on changing mode of travel has been small – about five percent. The first toll ring in a Norwegian city was set up in, our second largest city, Bergen, in – as I said earlier – 1986. All the money that was collected was used for building better roads. When Oslo began to use toll rings in 1990 they made an agreement that 20 percent of the collected money has to be used in the public transport system. It was also a part of the agreement that the state have to put in 45 percent into the system. Later on there have been newer arrangements where – in the first round - all of the collected money should be used in the public transport system. Later on – in the newest particular policy package called ‘Oslo package’; no. 3 – much of the discussions goes about how much of the money have to be spent on more capacity in the road system and what share should the public transport system have. This discussion of course is due to the fact that in bigger cities it is the public transport system that is the favorable system in transporting lots of people in a smooth way and with very little damages to the environment. Oslo has a quite good public transport system, compared to the city`s amount of people. It is based on a system of metro, tram and bus. And as a consequence the municipality of Oslo is on the bottom of the statistics on cars per inhabitants. Oslo has 455 cars per 1000 inhabitants – and the number is declining year by year – while the national average is 541 and the county on top has 618 – more than 35 percent higher than Oslo. Much of the transport problems in the capital of Norway are thus not created in the municipality of Oslo, but in the surrounding region. Here the population density is lower and the public transport system of a much lesser quality – and as a consequence the ownership and use of car much higher – as already mentioned.

Let me then turn to the other group of means - the physical arrangements. The costs of transportation shall ensure that the transportation volume goes down, but also that each of us chose the preferred form of transport. In this connection there are also other measures that can be used; how we build our cities and towns - spatial planning and location policy - and how we organize the transportation infrastructure. It‘s not so strange, but still a disputed fact, that we travel shorter every day and we travel by more energy-efficient vehicles the closer we live to the center of the cities and villages. It is also important for energy used for transport - and thus emissions how jobs are located in the urban structure. It is repeated over and over again in the Norwegian debate on urban planning that we must build our towns and villages more densely - with higher densities. It has its justification partly in the fact that energy use for transport decreases with increasing density.

We are walking more in the larger cities than elsewhere in the urban fabric, while the extent of cycling is strikingly similar and small - everywhere. A reason for that are of course our hilly landscape and our climate with much snow and rain. But it is also due to the fact that our transport system provides bad conditions for cycling. Lots of plans for improving the cycling conditions have been put forward, but so far, too little has been done to implement the plans. The public transport ratio is mainly high in Oslo. Here public transport is a very good alternative to the car, and it can be even better if the investments made in the years ahead are done in such a way that the relative competitive relationship with the private car is positive. It`s a saying of conventional wisdom, that if the traveler is going to use the public transport it must take no more than twice the time using the car. And in Norway a car is at the disposal for more than nine out of ten at every time in the day. But, the behaviour is not only determined by the structures. It also has to do with our intentions and the conscious choice we make. Questions like: What factors will we – each individual – take into consideration when we choose the car to drive to the store a couple of kilometers away, rather than walking or biking. And what about the daily trip to work? Could it just as well have been carried out on foot, by bike or by bus - as with the car? In many situations, it is almost certainly that the answer is YES – when the conditions are right, and our awareness is increased both on health gains and on benefits for the climate. Kristiansand – a city in the southern Norway - has shown off a behavior-altering campaign some years ago - called Travelling green. Here the employees in a variety of the city‘s largest companies driving a car to and from their work places offered a free month travel by the city bus system or providing some bike equipment to a similar value, if they would be willing to change their transportation habits to and from work. Four out of five chose to switch from using cars to work to do it by bike, while 20 percent chose to try the bus. Experience gained by the end of the campaign was that the bikers had positive experiences, and many of them stated that they would like to change their transportation habits. The bus travellers had more varied experiences of the suitability of the local bus system was in relation to the individual‘s transportation needs, and they are less than the cyclists willing to replace road trip in benefit of the bus. Anyway, the conclusion of the campaign is that the travel behavior can be changed through information and facilitation. Now, similar thoughts as those in Kristiansand are launched in Fredrikstad and several other cities in Norway. It can in the long run contribute to a more climate-friendly world. I think certainly that the behaviour can be influenced if we found the right „buttons“ to press on. But the developing of the urban and transport structures are probably more important – and, in large, more effective. For example, the simple fact that the amount of the road building, and the standard we give our roads, are important. It is important both for the transport volume we get, the speed when using the roads, and the significance of the development of competitive relations with alternative travel methods.

Strana 64

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 Transport amount are determined by the standard of the road. Better roads mean that the individual can go longer within the same time - within the same time spent. It is called Regional Enlargement in technical terms, a widespread phenomenon and a greenhouse gas producing phenomenon. We are, as I said, more likely to travel to targets further away when accessibility improves. When statistics show that the length of the trip that the individual performs per day has risen sharply over the past 15-20 years, a major reason to that is that we can now go longer as a result of a better infrastructure. We choose destinations further away than before. In major cities it will be a favorable policy to do little increase in road capacity and instead put capital into rail and bus line projects. This will not only be a good climate policy, but will also provide welfare gains through fewer injuries and fatalities in traffic. In the same way it will be favorable to build new roads at a lower standard than we are used to do today. It‘s a fact that the capacity of a road system is greatest when the average speed remains between 60 and 70 km / h. It is also the case that today‘s car engines use least fuel, has the lowest emissions, by about 70 to 80 km / h. And the extent of damage decreases with speed. It is thus much to gain by reducing the new construction standard. It is not necessary to build roads with design speeds of around 130-140 km / h, set the speed limit to 100 and spend resources on monitoring to keep the ones who chose to drive fast. Building with a lower standard can establish a framework that is more in line with the realization of various goals in the society; measures such as reduced greenhouse gas emissions, fewer injuries and fatalities, fewer traffic violations. This lecture on sustainability in the urban structure has concentrated on factors with effect on energy use in the transport sector – and thus on the amount of climate gas emissions. The key indicators have been • Transport amount - usually measured as vehicle kilometer - and • What modes of transport are used • A third indicator to mention is • Emissions per vehicle kilometer or per passenger kilometer This indicator has to do with development in technology, and has been beyond the frame of my lesson this morning.

To sum up, what shapes an emission-oriented transport policy? In a work performed under the auspices of a part of the Public Roads Administration in Norway, we have developed what we have called a transport and climate pyramid. It summarizes the many measures that can be applied in a work for reduced greenhouse gas emissions from transport. It should be read from the bottom of the pyramid. • At the bottom we find the measures of land use planning, density and building so close to the existing city structures as possible - no new urban settlements based in shopping centers or other installments making special amounts of transport needs. And modesty with adjustments for increased road capacity and better roads in cities • Then we are talking about measures that make the alternatives to using the own car more competitive, such things as higher frequency and better surface coverage for public transport, better conditions for bikers and for pedestrians • When the alternatives to using the own car is in place, it can be used economic and regulatory measures to influence the motorist‘s framework • Finally, the aim is to let the individual transport be done with the least possible emissions by using cars with low emissions, and with a driving style that reduces emissions - the so-called eco-driving manner In the work for the Road Administration we made an attempt to estimate what different measures from each of the floors of the pyramid could contribute. It gave as a result more than 25 percent reduction in emissions, a reduction which admittedly is reduced to about 10 percent when account is taken of the development that must be assumed in the traffic flow and other factors until 2020. It is also important to emphasize that it is the combinations of measures that are recognized as being of high importance. This is in an excellent way illustrating through different analysis of what it may mean making some changes in the composition of the much disputed Oslo package 3 mentioned earlier. The analyzes take in factors such as reduced road building, increased parking costs, speed limits, greatly improved public transport, higher tariffs in the toll booth. The results show that it is possible to reduce transportation work in an area that the Oslo region by using a set of well known means. SO, IT`S POSSIBLE TO GET CITIES BASED IN LESSER USE OF ENERGY, BUT YOU NEED TO USE A LOT OF MEANS IN CONCERTED ACTIONS.

Strana 65


Indikátory udržitelné energetiky a energetický management měst a obcí Miroslav Šafařík, Jaroslav Klusák PORSENNA o.p.s. [email protected] Život ve městech a obcích je v současnosti stále více ovlivňován dopady rostoucích cen energie, snížením daňových příjmů v důsledku ekonomické krize a relativně pomalým uplatňováním energetické efektivnosti v praxi. Je zřejmé, že možnosti, jak mohou města a obce ovlivnit funkce energetických systémů jsou omezené, přesto však lze nalézat řešení. Jak na oblast komunální energetiky, především pak na úspory energie a na využívání obnovitelných zdrojů energie nahlížejí ve vybraných městech a obcích, jaké indikátory by jim napomohly při mapování současného stavu a vyhodnocování realizovaných opatření a jak celkový proces energetického managementu může fungovat, představí ve stručnosti tento příspěvek. Komunální energetice je věnována na evropské úrovni stále větší pozornost, po letošním „Týdnu udržitelné energetiky“ se 4. května 2010 uskutečnilo v pořadí druhé setkání starostů evropských měst a obcí v rámci iniciativy tzv. „Úmluvy starostů“. Při této události k dané úmluvě přistoupilo více než 500 nových měst a obcí, které se zavázaly snížit svoje emise CO2 do roku 2020 o více než 20 % především pomocí úspor energie. Za Českou republiku jako první přistoupilo k výše uvedenému závazku město Jeseník. Jednou z prioritních aktivit této iniciativy je tvorba „Udržitelného energetického akčního plánu“ (Sustainable Energy Action Plan), pro jehož vyhodnocování a aktualizace je mj. nezbytné v rámci daného města či obce aktivně pracovat se systémem energetických indikátorů.

Výchozí analýza V roce 2008 bylo ve spolupráci s Národní sítí Zdravých měst ČR provedeno dotazníkové šetření s cílem získat základní informaci o stavu energetického řízení v rámci českých měst a obcí. Bylo osloveno 279 měst, obcí a regionů, dotazník obsahoval celkem 51 otázek. Při vyhodnocení dotazníkového šetření byly zjištěny především následující závěry týkající se komunální energetiky. • Nejsou definovány dlouhodobé plány, strategie a cíle v oblasti energetického hospodaření daných municipalit, kompetentní pracovníci nemají např. představu o výhledu spotřeby energie v roce 2020 a nejsou zpracovány akční plány. • Neexistence kapacit pro energetické řízení (management) v rámci oslovených municipalit neexistuje pozice energetického manažera, který by mapoval energetická data a sestavoval energetické plány a akční plány v oblasti energetiky. • Většina oslovených municipalit má k dispozici především roční data o spotřebě energie v sektoru budov a majetku města, nicméně minimum oslovených municipalit má k dispozici konkrétní data o potenciálu úspor energie (37 %), či data o potenciálu OZE (25 %). • Většina dotázaných municipalit (75 %) nemá stanoveny indikátory v rámci komunální energetiky, bez kterých nelze vyhodnocovat komunální energetické plány a akční plány. • Většina dotázaných municipalit (90 %) však považuje existenci jednoduchých indikátorů nezbytných pro základní plánování v oblasti energetického managementu za velmi přínosné. • Nedostatečná informovanost na úrovni municipalit a jejich

• •

•

•

vedení o úsporách energie a OZE jako o obecném tématu stejně tak jako o konkrétních datech potřebných pro další rozvoj municipalit v dané oblasti (potenciály úspor a OZE). Pouze 14 % oslovených municipalit je zapojeno do nějaké kampaně informující o možnostech úspor energie a využívání OZE obyvatele dané municipality. Municipality dávají přednost financování energeticky úsporných projektů před realizací projektů OZE. Stejně tak přednost dostávají projekty sektoru budov, které vlastní municipalita, před majetkem pronajímaným. Municipality považují za velmi přínosné systematické řízení svého energetického hospodářství, ve většině případů schvalují vytvoření pozice energetického manažera či energetického týmu v rámci města. Úspory energie nejsou stále dostatečně vnímány jako v dlouhodobém horizontu nejlevnější a nejbezpečnější zdroj energie.

Sada energetických indikátorů Na základě výsledků dotazníkového šetření byla sestavena sada indikátorů pro komunální energetiku se zaměřením na úspory energie a využívání obnovitelných zdrojů energie. Sada obsahuje 14 indikátorů včetně metodických listů. Indikátory jsou shrnuty v následující tabulce: Tab. 1: Indikátory komunální energetiky pro města a obce

č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

INDIKÁTOR Podíl NED (nízkoenergetických domů) Dotační systém na podporu OZE a energetických úspor Energetický management Měrná spotřeba tepla na vytápění - veřejné budovy Měrná spotřeba elektrické energie - veřejné budovy Měrná spotřeba elektrické energie - veřejné osvětlení Výdaje za teplo a elektrickou energii na vytápění Úspory energie Obnovitelné zdroje energie Emise CO2 Osvětové kampaně zaměřené na energetiku Průkaz energetické náročnosti budov Ceny energie a paliv Regulované nájemné

Do sledování energetických dat se dosud zapojilo 10 měst a 1 mikroregion - Drahanská Vrchovina, Hlinsko, Hodonín, Chrudim, Kopřivnice, Letovice, Litoměřice, MČ Praha-Libuš, Prostějov, Přeštice, Zlaté Hory. Ke sběru indikátorů je využíván informační systém pro strategické řízení Národní sítě zdravých měst – DataPlán. Vložená data jsou k dispozici v přehledné srovnávací tabulce na internetové adrese http://dataplan.info/cz/home/indikatory-energetika, odkud je možno přejít pomocí výběru libovolného města na konkrétní hodnoty sledovaných ukazatelů v daném roce vč.

Strana 66

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 možnosti zobrazení potřebných vstupních dat pro výpočet jednotlivých indikátorů.

Energetický management Jak již bylo zmíněno výše, energetické indikátory jsou vhodným nástrojem pro rozhodování ať již ve fázi přípravné, realizační nebo monitorovací. V rámci procesu snižování energetické náročnosti daného města či obce jsou indikátory zcela nezbytným nástrojem energetického managementu. Správně nastavené a vyhodnocované indikátory umožňují v rámci energetického managementu vyhodnocovat, zda dané aktivity (např. akčního energetického plánu) splnily očekávaný cíl, či nikoliv a jaká opatření je potřeba přijmout či upravit. Energetický management je soubor opatření, jejichž cílem je efektivní řízení a snižování spotřeby energie. Jedná se o uzavřený cyklický proces neustálého zlepšování energetického hospodářství, který se skládá z následujících činností: • • • •

ěření spotřeby energie, m stanovení potenciálu úspor energie, realizace opatření, vyhodnocování spotřeby energie a účinnosti realizovaných opatření, • porovnávání velikosti úspor předpokládaných a skutečně dosažených, • aktualizace energetických koncepcí, energetických plánů města a akčních plánů.

Při dlouhodobě prováděném energetickém managementu je nezbytné, aby města a obce prováděly monitoring spotřeby energie alespoň v měsíční periodě, dále sledování provozních nákladů na energii, na běžnou údržbu, opravy a investice do jednotlivých objektů. Pokud bude pravidelné sledování energetických dat v rámci města či obce uvedeno do souladu s vyhodnocováním pomocí vhodně nastavených indikátorů, mohou města dosáhnout srovnatelných výsledků jako např. městská část Brno - Nový Lískovec. Energetický management, který v MČ Brno-Nový Lískovec mj. spočívá v týdenním sledování a vyhodnocování spotřeb energie v budovách v majetku městské části a v osvětě o správném užívání budov, tak umožňuje dosahovat nižších měrných spotřeb energie v rekonstruovaných budovách, než jaké byly navrženy v energetickém auditu. Situaci přibližuje následující graf, který znázorňuje měrné spotřeby energie na vytápění v panelovém domě Oblá 2 v MČ Brno Nový Lískovec. Rok 2000 je rokem výchozím, tj. před rekonstrukcí panelového domu. Graf 1 Energetický management – příklad panelového domu z MČ Brno-Nový Lískovec

Pro zavádění energetického managementu na úrovni municipalit navrhla společnost PORSENNA v rámci projektu MODEL (www.energymodel.eu) postup v 9 krocích. Těchto 9 kroků zobrazených v následujícím schématu lze rozdělit do dvou základních skupin: Obr.1: Schéma energetického managementu (Zdroj: PORSENNA o.p.s., 2009)

Z grafu je vidět, že úspory energie v letech 2000-2002 byly dosaženy technickým opatřením (nízkoenergetickou rekonstrukcí), mezi lety 2002 - 2006 však docházelo k snižování spotřeby energie netechnickými (beznákladovými) opatřeními pomocí energetického managementu (vyhodnocování spotřeb, osvěta mezi nájemníky, návody na správné užívání budovy). Přičemž díky energetickému managementu došlo ke snížení spotřeby energie o 28 %. Podobný softwarový nástroj pro sledování spotřeb energie je možné po registraci využít na stránkách www.energetickymanagement.cz.

Doporučení

• B ody 1-7 popisují první uzavřený cyklus, který lze nazvat zavádění energetického managementu, tedy nastavení celého systému, analýza současného stavu, stanovení prvních cílů a provedení prvních opatření. • Body 8 a 9 pak popisují neustále se opakující proces aktualizace cílů, realizací opatření, měření a vyhodnocování. Tento cyklus je znám jako „monitoring and targeting“ (M&T).

Energetický management na úrovni města je dlouhodobý proces, který vyžaduje součinnost vybraných odborů a vedení města. Při zavádění energetického managementu je vhodné zahájit celkový proces a organizaci činností na objektech a zařízeních s největší spotřebou energie. Později je možné rozšiřovat tento systém o další budovy a zařízení v majetku či správě města a poté přejít na celkové energetické hospodářství města, tj. začlenit i domácnosti, místní podnikatele, místní dopravu a případně zahrnout do rámce správy majetku města.

Strana 67


Agenda 21 Petra Štěpánková Civitas per Populi [email protected] Myšlenka trvale udržitelného rozvoje se dočkala všeobecného přijetí v roce 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru. Toto jednání neřešilo pouze otázky životního prostředí, ale také kvalitu života a budoucí rozvoj v globálním měřítku. Výsledkem složitých jednání byla shoda na zásadách a přijetí několika významných dokumentů, které podepsali i představitelé tehdejšího Československa. Jedním z přijatých dokumentů byla také Agenda 21.

Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj

Dokument Agenda 21 obsahuje čtyřicet kapitol rozdělených do čtyř částí: sociální a ekonomické rozměry, uchovávání a šetrné využívání zdrojů a hospodaření s nimi ve prospěch rozvoje, posilování úlohy důležitých skupin a prostředky implementace. Agenda 21 tedy rozebírá principy trvale udržitelného rozvoje ve všech oblastech lidské činnosti a je považována za širokou definici pojmu udržitelný rozvoj. Místní Agenda 21 (MA21) zavádí tyto principy do praxe při zohledňování místních problémů a je programem měst, obcí a regionů. Takový program je vytvářen komunitně a jeho jednotlivé částí musí být součástí dlouhodobé a jasně stanovené strategie.

Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj vznikla v roce 2002 jako volné sdružení tří nestátních neziskových organizací, v roce 2005 pak došlo k transformaci neukotvené iniciativy na občanské sdružení. Posláním tohoto sdružení je podporovat udržitelný rozvoj měst, obcí i jejich sdružení v ČR především prostřednictvím zavádění místních indikátorů udržitelného rozvoje (Společné evropské indikátory) do managementu těchto municipalit, dále popularizuje sledování tzv. ekologické stopy, zabývá se strategickým plánováním apod. Sdružení spolupracuje s municipalitami a dalšími institucemi na základě partnerství. Podmínkou partnerství je závazek hodnotit vlastní pokrok v oblasti udržitelného rozvoje prostřednictvím alespoň jednoho společného evropského indikátoru a alespoň jednoho specifického indikátoru, který vyberou sami občané a výsledky sledování indikátorů ve městě poskytovat veřejnosti. TIMUR svým partnerům zdarma poskytuje veškerou metodickou podporu při hodnocení udržitelného rozvoje, zve je na odborné semináře, studijní cesty apod. V současné době je partnerem TIMURu 29 měst a obcí a 2 mikroregiony.

Místní Agenda 21

Národní síť Zdravých měst České republiky

Řada problémů obsažených v Agendě 21 má svůj původ na místní úrovni – místní úřady ovlivňují ekonomickou, environmentální i sociální infrastrukturu, dohlížejí na plánování a místní politiku. A právě místní veřejná správa má být otevřená, transparentní, efektivní, umožňující účast veřejnosti na plánování a rozhodování a založená na partnerství., aby mohla vést k udržitelnému rozvoji obce nebo regionu a dosáhla tak základního cíle místní Agendy 21. Nepostradatelnou součástí fungující MA21 jsou kvalitní strategické plánování a řízení včetně systému financování, průběžná a aktivní komunikace s veřejností.

Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM) založilo, jako sdružení právnických osob, v roce 1994 jedenáct českých měst. Posláním NSZM je podporovat kvalitu veřejné správy na místní a regionální úrovni a to zejména zaváděním projektu Zdravé město a místní Agendy 21. Pro tento účel asociace zajišťuje přenos informací pomocí databáze DataPlán a DobráPraxe a poskytuje svým členům metodiku Česká brána 21. Podmínkou členství v NSZM je placení členských příspěvků, vyčlenění osoby v rámci úřadu pro kontakt s organizací nebo přijetí Deklarace Zdravého města. V tomto dokumentu se člen zavazuje realizovat místní Agendu 21, místní akční plán zdraví a životního prostředí a realizovat cíle dokumentu Zdraví 21. Členem NSZM mohou být města, obce, mikroregiony i kraje. V současné době má organizace celkem 89 členů.

Proces implementace místní Agendy 21 Pro implementaci MA21 v území nejsou obecně přijaty žádné jednotné postupy, známe pouze nutné činnosti vedoucí k udržitelnému rozvoji. Jedná se o: řízení a zlepšování výkonu místních úřadů, začleňování udržitelnosti do plánů a politik, zvyšování všeobecného povědomí a vzdělávání, zapojování veřejnosti, společné akce a vytváření místních strategií a aktivit zaměřených na udržitelnost včetně sledování a vyhodnocování postupu.

Síťová spolupráce Spolupráce mezi jednotlivými municipalitami, které zavádějí MA21, je často využívaným způsobem, jak posílit kvalitu a načerpat inspiraci, aniž by každý od začátku vymýšlel všechny postupy sám. I v České republice působí několik „sítí“, které zastřešují municipality realizující MA21. Z nedávné minulosti lze uvést síť POLIS, která se zaměřovala na podporu obcí při zavádění sociálně integračních opatření, Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj dnes pomáhá zavádět a vyhodnocovat indikátory udržitelného rozvoje. Dalším příkladem síťové spolupráce je Národní síť Zdravých měst ČR. Tato organizace sdružuje v prostředí ČR města, obce a regiony, které realizují mezinárodní Projekt Zdravé město a místní Agendu 21.

Metodika Národní sítě Zdravých měst Metodika je hlavním produktem organizace a současně nástrojem pro realizaci MA21 ve Zdravých městech ČR. Měla by být souborem navzájem propojených doporučení a návodů definovaných v sedmi sousledných krocích (1. komunitní základ, 2. informovanost k MA21 a Projektu Zdravé město, 3. komunitní plánování, 4. projekty, 5. strategické řízení, 6. systém podpory udržitelného rozvoje a zdraví, 7. místní akce) pro postup uplatňování udržitelného rozvoje na místní úrovni. Nicméně tato metodika je v některých krocích velmi stručná, případně i nahraditelná běžně dostupnou odbornou literaturou. Také z tohoto důvodu jsem v roce 2009 provedla rozbor, který měl zhodnotit roli NSZM v procesu implementace MA21. V následujícím textu budou stručně popsány jeho výsledky.

Komunitní kampaně Prvním krokem implementace MA21, dle metodiky NSZM, je pořádání kampaní a akcí pro veřejnost v jednotlivých členských municipalitách. Mezi komunitní kampaně, podporované celo-

Strana 68

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 státně NSZM, patří Den Země, Den bez tabáku, Dny bez úrazů a Den bez aut. Dle materiálů vydávaných samotnou organizací počet členů zapojených do těchto akcí neustále roste, roste však také celkový počet členů organizace. Průzkumem však bylo zjištěno, že procentuální počet členů zapojených do kampaní neroste a od roku 2003 dokonce klesá. V roce 2008 bylo průměrně do každé kampaně zapojeno pouze cca 25% členů. Dále bylo zjištěno, že se 30% členských municipalit v letech 2007 – 2008 nezapojilo do jediné celonárodní kampaně. Je otázkou, zda by takovýto neaktivní členové, kteří se nezabývají plněním poslání NSZM, neměli být ze Zdravých měst vyloučeni a důležité je také si uvědomit, že komunitní kampaně realizují i obce a mikroregiony, které členy NSZM nejsou a nevyužívají tedy ani know-how této organizace. Pro zhodnocení dopadu členství v NSZM byly v roce 2009 porovnány realizace kampaní Den Země a Den bez úrazů ve městech Chrudim (člen NSZM a partner TIMUR) a Hradec Králové (partner TIMUR). Dubnová kampaň Den Země v Chrudimi připomínala spíše jarmark. Náměstí, kde se akce konala, bylo zaplněno prodejními stánky s bioprodukty, ukázkami lidových řemesel, prezentací místního ekocentra, ale nechyběli zde ani prodejci cukrové vaty a dalších pamlsků. Paralelně zde probíhal pódiový program s hudebním vystoupením a divadelním představením pro děti a skládání obrázku loga Zdravého města Chrudim z víček od plastových nápojových obalů. Den Země v Hradci Králové byl zaměřen na environmentální výchovu dětí a mládeže, oproti Chrudimi působila tato akce komorněji a proběhla v parku v centru města. Chyběly zde prodejní stánky i pódiová vystoupení, ale o to víc vyniklo odborné zaměření. Děti kreslily svůj talíř zdraví, proběhla výstava „Zdravý životní styl“ a všichni zúčastnění měli možnost si projít naučnou stezku zdraví, kde byly připraveny různé aktivity a výroby spojené se zdravým životním stylem. Den bez úrazů měl v obou porovnávaných městech podobný charakter. V Chrudimi se strážníci Městské policie zaměřili na používání cyklistické přilby, znalost dopravních značek, silničních předpisů a na vybavení kola. Dobrovolníci si zde vyzkoušeli základy první pomoci u Českého červeného kříže a od dobrovolných hasičů získali znalosti z oblasti prevence úrazů při požárech. Díky programu Všeobecné zdravotní pojišťovny měli dospělí možnost navštívit pojízdnou obří kuchyň a zažít nebezpečí domácnosti očima dětí. V Hradci Králové se obdobné akce (s rozdílným názvem) zúčastnily všechny složky Integrovaného záchranného systému, které si pro děti připravily ukázky své činnosti – výcvik policejních psů, nácvik sebeobrany a první pomoci. Děti mohly prozkoumat hasičské a policejní vozy nebo získat informace o policejním služebním motocyklu. Dále mohli účastníci akce navštívit stanoviště BESIP teamu, kde nejvíce upoutal pozornost simulátor nárazu a počítačový program pro výuky jízdy autem. I v tomto městě si díky Všeobecné zdravotní pojišťovně mohli velcí vyzkoušet život malých v domácnosti. Výsledkem porovnání uvedených akcí je skutečnost, že používání metodiky Česká brána 21 a členství v NSZM není zárukou kvalitnější kampaně napomáhající udržitelnému rozvoji.

Medializace a propagace Projektu Zdravé město a místní Agendy 21 Medializace a propagace je dalším z kroků metodiky Česká brána 21. Při průzkumu webových stránek samotných Zdravých měst a obcí však lze narazit na problém, že pouze necelá polo-

vina z nich touto, dnes oblíbenou, formou informuje veřejnost o MA21. Při rozboru článků ve Zpravodajích NSZM vyšla najevo ještě překvapivější informace – neexistuje přímá úměra mezi počtem akcí pořádaných členskou municipalitou a počtem uvedení obce v tomto elektronickém zpravodaji. Některé obce jsou citovány až příliš často, jiné vůbec.

Databáze DataPlán a Dobrá praxe Prvním krokem dle metodiky NSZM je pevný komunitní základ a druhým propagace místní Agendy 21, další kroky v rámci postupu už spolu ale souvisí - jedná se o komunitní plánování, projekty, strategické řízení a systém podpory udržitelného rozvoje a zdraví. Všechny tyto kroky by měl propojovat a k nim napomáhat, veřejnosti přístupný, internetový software DataPlán, resp. DobráPraxe NSZM. Pomocí těchto databází byl učiněn rozbor, který se zaměřil na klíčové činnosti MA21. Mezi jeho výsledky předně patří, že pouze cca 70% členských obcí uplatňuje komunitní plánování, dále méně než polovina obcí má vytvořen strategický plán a indikátory udržitelného rozvoje sledují pouze města, která jsou současně partnery sdružení TIMUR.

Fluktuace členů Národní sítě Zdravých měst Organizace NSZM na veřejnosti prezentuje neustálý nárůst počtu svých členů. Je pravda, že absolutní počet zapojených municipalit každým rokem od založení organizace mírně roste. Výjimkou byl strmý nárůst počtu členů v letech 2003 – 2006, který byl způsoben přistoupením mnoha mikroregionů, pro které organizace v roce 2003 otevřela možnost členství. Absolutní počty členů však skrývají informaci o členech, kteří se sami rozhodli z NSZM odejít. Bylo zjištěno, že v letech 2006-2008 organizaci opustilo čtrnáct členů, mezi nimiž byla i krajská města České Budějovice, Hradec Králové a Zlín. Tím vychází na povrch skutečnost, že NSZM se pro řadu municipalit stala neatraktivním partnerem, a proto se rozhodly ze sítě vystoupit. Důvodem jejich vystoupení ale nebyl odklon od principů MA21, jak je někdy prezentováno, neboť zejména zmiňovaná velká města se principy udržitelného rozvoje a MA21 nadále řídí.

Závěr Závěrem lze shrnout, že spolupráce měst, obcí a regionů v rámci sítí může být velkým přínosem, ale ani toto členství a sdílení zkušeností, nemusí být zárukou kvalitnějšího procesu implementace místní Agendy 21.

Zdroje: 1. Česká informační agentura životního prostředí : Kapitola 28 dokumentu Agenda 21 [online]. 2005 [cit. 2010-05-02]. 2. KAŠPAR, Jakub, PETROVÁ, Marie. Místní Agenda 21 - Informace, postupy, kritéria. Praha: MŽP, 2006. 13 s. 3. MOLDAN, Bedřich. Univerzita Karlova : Indikátory trvale udržitelného rozvoje [online]. COŽP UK, 1996 [cit. 201005-02]. 4. Národní síť Zdravých měst ČR [online]. 1998 [cit. 2010-0504]. 5. REITSCHMIEDOVÁ, Alena. Práce s veřejností a místní Agenda 21. Praha MŽP ČR : The British Council, 1998. 88 s. ISBN 80-7212-047-6. 6. Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj : TIMUR [online]. 2006 [cit. 2010-05-03].

Strana 69


Participace veřejnosti na přípravě a realizaci rozvojových projektů v obcích a městech: aktuální problémy a výzvy Zuzana Khendriche Trhlínová Katedra veřejné správy, Vysoká škola finanční a správní [email protected] Participace jako jeden ze základních principů konceptu udržitelného rozvoje Vymezení termínu udržitelný rozvoj není jednoznačné, obsah a praktická aplikace konceptu udržitelného rozvoje se v rámci jednotlivých vědních disciplín liší. V oblasti regionálních věd je pojem udržitelný rozvoj nejčastěji spojován s nutností koordinace ekonomických, sociálních a environmentálních zájmů v rozvoji území1. V architektuře a stavebnictví je udržitelný rozvoj vztahován k využití obnovitelných zdrojů ve výstavbě a regeneraci rezidenčních, obchodních i průmyslových staveb, včetně respektu zasazení jednotlivých staveb do kulturní krajiny daného území. V ekonomii se jedná o takové nastavení růstu území a zajištění základních socio-ekonomických potřeb společnosti, které bude postaveno na dlouhodobém využívání přírodních, kulturních a lidských zdrojů s přihlédnutím k jejich limitům i možnostem jejich regenerace (např. podpora takových investičních projektů, které budou respektovat limity území z hlediska dopravní kapacity, dopadů na životní prostředí, ale i individuální potřeby obyvatel daného území např. z hlediska veřejného prostoru). Zde hraje roli i schopnost inovace, resp. nastavení takových rozvojových projektů, které zajistí stabilní ekonomické prostředí schopné kontinuálně reagovat na měnící se vnější finanční, ekonomické i sociální vlivy (např. neustále aktualizovaná a diverzifikovaná nabídka produktů cestovního ruchu, investičních příležitostí s ohledem na měnící se zájmy a potřeby ekonomických subjektů apod.). Další obory mohou nabízet jiné specifické definice udržitelného rozvoje, které budou reagovat na konkrétní oblasti společenských a lidských činností, kterými se jednotlivé disciplíny zabývají (cestovní ruch, životní prostředí, energetika, lesnictví apod.). I přes různost pohledů na to co je a co není udržitelný rozvoj, můžeme definovat některé základní principy, na kterých je proces udržitelného rozvoje postaven. Respektování těchto principů v kontextu plánování a rozhodování o budoucím směřování rozvoje území je nezbytnou podmínkou pro naplnění konceptu udržitelnosti. V tomto smyslu by měl proces udržitelného rozvoje nejen respektovat metodiku strategického řízení včetně definování hodnotících kritérií realizovaných rozvojových programů, ale, kromě jiného, také využívat možnosti partnerství veřejné správy se soukromým a občanským sektorem v kontextu zvyšování efektivnosti a transparentnosti veřejné správy a další zásady2. Základním východiskem pro nastavení procesu udržitelného rozvoje je především komunitní přístup, resp. definování hlavních cílů a priorit rozvoje území „zespoda“, tj. samotnými obyvateli území ať už přímo nebo prostřednictvím jejich asociací, sdru-

žení a různých typů seskupení. Při definování podpory rozvoje území je v rámci metodiky konceptu udržitelného rozvoje nutné zvolit takový způsob rozhodování o rozvojových projektech, ve kterém sama místní komunita rozhodne, jaké typy aktivit bude akceptovat a do kterých bude ochotna aktivně se zapojit. Komunitní základ rozhodování a řízení má v kontextu udržitelného rozvoje území několikerý význam. Vedle podpory místní demokracie může otevřenost rozhodování a zapojení široké občanské společnosti do rozhodování zvýšit kvalitu poskytovaných veřejných služeb ve smyslu jejich větší cílenosti a adekvátnosti vzhledem ke specifickým potřebám obyvatel. Příkladem může být široká oblast sociálních služeb, kdy zvyšování životního standardu může být obyvateli v různých regionech vnímáno odlišně s ohledem na kulturní a sociální specifika místních společenství. Zatímco v některých lokalitách budou obyvatelé preferovat vybudování tvrdé infrastruktury jako jsou domovy důchodců, komunitní centra, zařízení pro děti a mládež, v jiných regionech mohou být tytéž problémy řešeny pomocí tzv. měkkých projektů, např. prostřednictvím výchovně vzdělávacích aktivit, informačních kampaní apod. Jiným příkladem může být podpora rozvoje cestovního ruchu, která se ve městech může zaměřit na budování rozsáhlé infrastruktury pro volnočasové aktivity, zatímco ve venkovských oblastech budou místními obyvateli spíše podporovány a pozitivně vnímány aktivity spojené se zemědělstvím, tradiční výrobou a místními službami, než rozsáhlé projekty zaměřené na výstavbu golfových hřišť, rozsáhlých sportovních areálů bez vazby na místní prostředí, kasin, uzavřených hotelových a konferenčních areálů apod., které mnohdy ovlivní místní zaměstnanost jen minimálně nebo vůbec a mají významné negativní dopady na životní i architektonické prostředí venkovských sídel. Podpora rozvojových projektů různého charakteru bez zohlednění specifických potřeb a postojů místních občanů a jejich sdružení k jednotlivým aktivitám a rozvojovým programům může vést v některých případech i k odmítnutí nových potencionálních příležitostí a nevyužití nových rozvojových výzev. Příkladem může být obnova a regenerace historického dědictví a kulturní krajiny, kdy v regionech, kde nebyly s těmito aktivitami identifikováni místní občané, často dochází k vandalismu a odmítání nových rozvojových možností spojených s cestovním ruchem (např. některé oblasti českého pohraničí, ale i periferní oblasti ve vnitrozemí ČR). Dalším přínosem komunitních přístupů je zvýšení možností překonání problému tzv. politického času, tj. krátkodobého rozhodování ovlivněného cyklem voleb, jež nemusí vždy respektovat

1) Blíže viz.: Kadeřábková J., Khendriche Trhlínová Z., Region a regionální vědy, vybrané sociální, kulturní a environmentální aspekty. VŠFS Praha, 2008. Str. 16-18. 2) K jednotlivým principům blíže viz např. Maier K., Čtyroký J. Franke D., Vorel J., Územní plánování a udržitelný rozvoj. Praha, ABF, 2008; nebo Moldan B., Indikátory trvale udržitelného rozvoje. Praha, UK, Centrum pro otázky životního prostředí, 2000.

Strana 70

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 dlouhodobé potřeby rozvoje území ani samotné základní principy konceptu udržitelnosti vývoje území.

Role participace v rozvojových projektech Jak již bylo zmíněno výše, identifikace místních obyvatel s připravovanými rozvojovými záměry v území do značné míry ovlivňuje i úspěšnost realizace jednotlivých rozvojových projektů. Udržitelný rozvoj území tak do značné míry závisí také na aktivním přístupu jednotlivců a ochotě podílet se na jednotlivých aktivitách. Místní a regionální vlády by tuto skutečnost neměly podceňovat a měly by při přípravě a realizaci rozvojových aktivit naopak podporovat participaci veřejnosti na rozhodování a rozvíjet široké partnerství, kde jednotlivé komunity budou sami definovat jakým způsobem, jakými formami a do jaké míry mají zájem příslušnou obec, město nebo region rozvíjet. Participace komunity na definování hlavních cílů a záměrů rozvoje území je v tomto kontextu definována jako nejširší účast veřejnosti na správě věcí veřejných. Participace je zde chápána nejen jako politická participace, tj. aktivní nebo pasivní účast v různých typech voleb, ale zejména jako občanská participace, tj. účast na každodenním řízení a rozhodování prostřednictvím různých typů formálních i neformálních organizací (např. neziskových organizací). Význam participace veřejnosti na rozhodování je nejen v podpoře transparentnosti a otevřenosti řízení, ale také v kontinuálním představování hlavních rozvojových problémů i možností, které se v území generují a o nichž nemusí z mnoha důvodů mít veřejná správa vždy adekvátní a aktuální informace. Východiskem udržitelného rozvoje území je tak akceptování diverzifikovaných postojů místních aktérů k vybraným rozvojovým aktivitám a zároveň i jejich specifické potřeby. Důležitou roli zde hraje schopnost vzájemného konsensu místních aktérů: čím jsou vzájemné dohody stabilnější, tím větší je předpoklad překonání problému tzv. politického času a realizace těch opatření, které jsou více než na politických preferencích založeny na konkrétních ekonomicko-sociálních potřebách daného území. Významnou roli zde hraje komunikace mezi jednotlivými aktéry v území a schopnost uzavírat vzájemné dlouhodobé dohody, ze kterých bude mít prospěch maximální možný počet jedinců dané komunity. V tomto smyslu hraje velice pozitivní roli rostoucí míra využívání tzv. komunitních přístupů k rozhodování na úrovni obcí, měst i regionů, vycházejících z ověřených participačních modelů (inspirací je v evropském kontextu zejména Velká Británie). Pro nastavení koncepcí a programů udržitelného rozvoje se v ČR zejména jedná o implementaci metodiky Místní agendy 21 a dále i komplexnějšího programu tzv. Zdravých měst. Zařadit sem můžeme i proces komunitního plánování, v současné době zaměřený především na oblast sociálních služeb. V praxi se jedná o nastavení takových metod vypracovávání rozvojových programů v různých oblastech veřejného života (životní prostředí, bezpečnost, doprava apod.), které jsou založeny na integraci co nejširší veřejnosti do rozhodování. Jedná se o metodu posilující principy participativní demokracie na úrovni obcí i krajů, kde je důraz kladen na zapojení všech kterých se jednotlivá opatření týkají nebo mohou týkat, na dialog a vyjednávání a zejména na realizaci těch opatření, které jsou podporované většinou místních aktérů.

Aktuální problémy participace v ČR Přestože je participace jako specifický způsob rozhodování o rozvoji území stále více akceptována a podporována na lokální i regionální úrovni, v praxi se setkáváme s celou řadou problémů a bariér, které limitují efektivní využití tohoto přístupu v praxi. I přes významné zvyšování různých typů informací a znalostí o hlavních zásadách, přínosech i principech udržitelného rozvoje v různých typech médií, včetně rozsáhlých možností různých typů školení a vzdělávání, se setkáváme stále se skutečností, že v řadě obcí a městech stále převládá malá míra povědomí o konceptu udržitelného rozvoje mezi zastupiteli a představiteli místních samospráv. V tomto smyslu nehraje rozhodující roli velikost dané obce, ale spíše socio-profesní struktura místních reprezentantů, politické zájmy a priority, stabilita místních koalic, ekonomická a finanční situace i míra spolupráce daných územně samosprávných celků s dalšími obcemi. V mnoha obcích a městech se nicméně setkáváme i s opačnou situací, kdy místní nebo regionální samospráva směřuje dlouhodobě k podpoře participace a partnerství na definování i realizaci rozvojových projektů v území, ale setkávají se s nedostatkem aktivních jednotlivců, kteří by byli ochotni se do veřejného dění zapojit. Často se setkáváme se situacemi, kdy většina obyvatel se chová pasivně k dění v obcích a v regionech a spíše očekává impulsy a rychlá řešení ze strany představitelů příslušných samospráv. Negativní roli v této dobrovolné roli občanů jako „neúčastněných pozorovatelů“ hraje jednak nedůvěra ve veřejný sektor jako celek, posílená zejména rostoucím problémem korupce; dále chybějící osobnosti a elity, s jejichž aktivitami by se místní občané mohli ztotožnit a často i neochota věnovat čas obecním, resp. veřejným záležitostem. Tato skutečnost je dána i stále přetrvávajícím oddělením soukromého a veřejného prostoru v povědomí obyvatel. Negativní roli zde hraje i politická kultura země a klesající důvěra občanů v politické představitele na všech vládních úrovních. Vzhledem ke skutečnosti, že způsoby a intenzita nastavení konkrétních participačních metod v definování a v realizaci rozvojových projektů na místní a regionální úrovni je do značné míry dobrovolná bez konkrétní specifikace v právních normách, sehrává zde velice důležitou roli „aktivní“ místní zastupitel, který je díky svému nadšení pro práci ve veřejném zájmu ochoten věnovat svůj volný čas na iniciaci partnerství v území a na pravidelnou komunikaci s různými subjekty v území. Míra participace obyvatel na lokálních a regionálních rozvojových aktivitách se do určité míry liší také mezi jednotlivými sociálními skupinami. O rozvoj aktivit se zajímají a aktivně k nim přistupují především ty skupiny obyvatel, které mají zkušenosti z veřejných aktivit z minulosti. K aktivnějším skupinám obyvatel patří vedle různých typů neziskových organizací, především studenti a představitelé různých zájmových a profesních skupin. Naopak mezi nejméně aktivní skupiny obyvatel patří zástupci sociálně vyloučených skupin obyvatel, vedle dlouhodobě nezaměstnaných se jedná mnohdy i o seniory. Metodika nových přístupů k definování i realizaci udržitelného rozvoje v sobě zahrnuje i povinné konzultace o rozvojových záměrech samospráv s jednotlivými obyvateli a dalšími subjekty v území. V tomto ohledu se často místní samosprávy setkávají s problémem nízkého zájmu účasti občanů (a často i zástupců soukromého sektoru) na různých anketách, diskusních fórech a

Strana 71

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 dalších šetřeních. Důvodem je jednak malá míra zkušeností s těmito šetřeními a jednak i nedůvěra ve skutečné využití názorů a postojů obyvatel v konečném rozhodnutí.

někde je však chápán více pragmaticky jako módní záležitost a jako součást podmínek pro získání evropských nebo národních dotačních prostředků.

K těmto negativním postojům přispívá i skutečnost, že jednotlivé územní samosprávy nemají vždy dostatek finančních ani personálních zdrojů ke zpětnému hodnocení projektů i kontinuálnímu zjišťování názorů obyvatel, což ovlivňuje jejich nedůvěru v otevřenost rozhodování. Větší důraz by měl být v tomto smyslu kladen jednak na důsledné zpětné hodnocení rozvojových projektů dle předem definovaných kritérií a také na důslednou a kontinuální komunikaci s nejširší veřejností prostřednictvím dlouhodobých komunikačních strategií.

Realizace myšlenek udržitelného rozvoje vychází z mnoha předpokladů a principů, jedním z nich je komunitní přístup, resp. zapojení co nejširšího okruhu místních aktérů do realizace jednotlivých projektů. Cílem tohoto přístupu je především nastavení takového systému veřejných služeb na místní nebo regionální úrovni, který odpovídá zjištěným místním potřebám, reaguje na lokální odlišnosti a zajišťuje, že finanční prostředky na služby vynakládané budou efektivně využívány.

Metodický přístup k udržitelnému rozvoji implementující participační principy dává široké možnosti k rozvoji širokého partnerství na místní i regionální úrovni jak s občanským sektorem, často reprezentovaným neziskovými organizacemi, ale i se soukromým sektorem. Přestože obce a města nabízejí v kontextu realizace různých rozvojových projektů širokou škálu těchto partnerství, často se územní samosprávy setkávají s tím, že se jim nedaří tyto potencionální partnery oslovovat, resp. do vzájemné spolupráce se často zapojují stále tytéž organizace (stále stejné neziskové organizace, školy apod.). Mnoho organizací se také do projektů zapojí jen čistě účelově ve smyslu získání finančních prostředků spojených s realizací konkrétního projektu a vzájemná spolupráce po skončení projektu již nepokračuje. Jedním z problémů naplňování principu participace v kontextu udržitelného rozvoje obcí, měst i regionů je i podceňování dlouhodobých cílů a strategií jak ze strany veřejné správy, tak i ze strany organizací občanské společnosti. Zvyšování kompetencí ve smyslu umět si stanovit společné cíle a dlouhodobě naplňovat definované záměry umožní i větší stabilitu partnerských svazků v rozvoji území.

Závěr V současnosti se koncept udržitelného rozvoje dostává do povědomí stále většího počtu aktérů místního a regionálního rozvoje a jako takový se stává i nedílnou součástí aktuálních programů, koncepcí a strategií rozvoje území na lokální, regionální, národní i evropské úrovni. V mnoha obcích a městech jsou místní subjekty s konceptem udržitelného rozvoje jasně identifikováni,

Akceptace myšlenek udržitelného rozvoje není samozřejmostí. Jedná se o dlouhodobý proces, který vyžaduje změnu postojů k aktivitám spojeným s rozvojem území jak ze strany občanů, tak i podnikatelů a veřejné správy. Česká veřejnost, včetně zástupců místních samospráv je zatím o konceptu udržitelného rozvoje často jen málo informována, resp. jen málo místních aktérů si uvědomuje vazbu mezi současným rozvojovým potenciálem území a budoucími potřebami a možnostmi využití území pro jeho rozvoj. V tomto smyslu může pozitivní roli sehrát další zvyšování povědomí o konceptu udržitelného rozvoje, vzdělávání nejen úředníků, ale především zastupitelů samospráv a podpora rozvoje komunikace mezi jednotlivými aktéry v jednotlivých lokalitách.

Použité zdroje: [1] Kadeřábková J., Khendriche Trhlínová Z., Region a regionální vědy, vybrané sociální, kulturní a environmentální aspekty. VŠFS Praha, 2008. [2] Khendriche Trhlínová Z., Partnership as a challenge for local and regional development. In: Sborník příspěvků z mezinárodní konference NISPAcee, Bratislava 2008. [3] Maier K., Čtyroký J. Franke D., Vorel J., Územní plánování a udržitelný rozvoj. Praha, ABF, 2008 [4] Mansfeldová Z., Kroupa A. (eds), Participace a zájmové organizace v České republice. SLON, Praha, 2005. [5] Národní síť zdravých měst – www.nszm.cz

Strana 72


Praktické postřehy k hodnocení udržitelného rozvoje územně plánovací dokumentace dle současné právní úpravy Martin Zoch, Vladimíra Khajlová, Milan Svoboda DHV CR, spol. s r.o. [email protected] Věcný a právní rámec

Dosavadní zkušenosti ze zpracováním

Stávající právní úprava územního plánování, účinná od 1. ledna 2007 se významně dotkla oblasti posuzování vlivů územně plánovacích dokumentací na udržitelný rozvoj území. Stavební zákon a související předpisy reagují na směrnice Evropské unie týkající se požadavků vyhodnocení udržitelnosti v oblasti plánování.

Při zpracování jednotlivých částí vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se ukázalo několik různě významných problémů, které budou shrnuty v následujícím textu. Je zřejmé, že mnohé z nich mohou být shodné se zkušenostmi ostatních zpracovatelů.

Udržitelný rozvoj je v oblasti územního plánování vnímán jako „rozvoj spočívající ve vyváženém vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel v území a který uspokojuje potřeby současné generace a generací budoucích” (§ 18 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v platném znění – dále jen „stavební zákon“). Uvedené pojetí udržitelného rozvoje území kombinuje v zásadě dva přístupy: a. definici Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj z r. 1987; b. závěry Světového summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002. Vyhodnocení vlivů územně plánovací dokumentace (dále jen „ÚPD“) na udržitelný rozvoj je dle stavebního zákona povinnou součástí zásad územního rozvoje (§ 36 odst. 1 stavebního zákona) a územního plánu se zpracovává v případě, že dotčený orgán ve svém stanovisku k návrhu zadání uplatnil požadavek na posouzení územního plánu z hlediska vlivů na životní prostředí v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí nebo pokud dotčený orgán nevyloučil významný vliv na evropsky významnou lokalitu či ptačí oblast dle zákona č. 114/1992 Sb., (§ 47 odst. 3 stavebního zákona). Takto pojatá právní úprava včleňuje procesy SEA a vyhodnocení vlivů na lokality NATURA 2000 do procesu pořizování územně plánovací dokumentace. Toto byl posun oproti požadavkům plynoucím z stavebního zákona č. 50/1976 Sb., kdy se na zpracování a projednávání SEA vztahoval pouze zákon č. 100/2001 Sb.. Ze stávající legislativy tedy vyplývá nutnost zpracování SEA, hodnocení NATURA 2000 a zároveň hodnocení udržitelného rozvoje a tím i vyváženější přístupu ke všem třem pilířům udržitelného rozvoje. Obsah dokumentace vyhodnocení vlivů ÚPD na udržitelný rozvoje je po formální stránce určen přílohou č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Oproti právní úpravě z období platnosti bývalého stavebního zákona se jedná o výrazný posun, přesto však zůstává stále řada nedořešených problémů a otázek, které budou diskutovány v dalším textu.

Stávající právní úprava pro hodnocení vlivů ÚPD na udržitelný rozvoj požaduje zpracování a projednání SEA dokumentace a vyhodnocení vlivů na lokality NATURA 2000. Další části (C – F) pak také pracují s hodnocením dle všech 3 pilířů udržitelnosti (environmentální, ekonomický a sociální). Z toho vyplývá určitá „přesila“ environmentálního vyhodnocení (SEA a NATURA 2000). Např. v části A dochází k rozporu zejména u vydání stanoviska MŽP ČR nebo příslušného krajského úřadu k vyhodnocení vlivů ÚPD na životní prostředí dle § 10i zákona č. 100/2001 Sb.. V praxi projednávání ÚPD si KÚ stále drží možnosti diktovat požadavky na vyhodnocování vlivů na životní prostředí, které jsou mnohdy nad rámec zmíněné přílohy stavebního zákona. Tento rozpor je způsoben především tím, že KÚ stále přistupuje k hodnocení ÚPD dle stavu před platností zákona č. 183/2006 Sb.. Toto je poměrně jasný důkaz, že dohoda mezi MMR ČR a MŽP ČR týkající se vyhodnocování vlivů ÚPD na udržitelný rozvoj nesplňuje požadavek na odstranění některých duplicitních procesů. Část B dotýkající se vlivů na lokality NATURA 2000 je poněkud nesmyslně oddělena od vlastní SEA, protože ve všech případech, jsou závěry z vyhodnocení vlivů na lokality NATURA implementovány do vlastní SEA. Z výše uvedeného je proto možné odvodit následující doporučení, které může přispět k celkovému vylepšení hodnotícího přístupu. Jedná se o oddělení části A a B a utvoření jednotného hodnocení dle zákona č. 100/2001 Sb.. V praxi by to znamenalo vypracování samostatného dokumentu SEA (včetně NATURA 2000) a samostatného hodnocení udržitelného rozvoje z hlediska všech tří pilířů. Část C hodnotí vlivy na stav a vývoj území podle vybraných sledovaných jevů obsažených v územně analytických podkladech. Je nutné konstatovat, že část C umožňuje provést skutečné vyhodnocení udržitelného rozvoje a zohledňuje všechny tři výše zmíněné pilíře udržitelnosti (sociální, ekonomický i environmentální). Je však potřebné též uvést, že na rozdíl od částí A a B, které mají jasnou strukturu, je zpracování části C volnou tvorbou jednotlivých autorů vyhodnocení. Efektivnost vyhodnocení vlivů na stav a vývoj území snižuje absence cílů a vizí udržitelného rozvoje v obci, k němuž by měl být vztažen rozbor udržitelného rozvoje území v územně analytických podkladech. Stejně významným nedostatkem je chybějící vyjádření obyvatel

Strana 73

Sborník příspěvků z konference: Udržitelný rozvoj měst. Jablonec nad Nisou. 25.5.2010 obce (zájmového území) k cílům udržitelného rozvoje. Podstatnou věcí je, že úspěšnost vyhodnocení vlivů v části C omezuje skutečnost, že nástroje k dosažení udržitelného rozvoje se z části nachází mimo oblast územního plánování (např.: rozvoj udržitelných forem zemědělství či BAT (nejlepší dostupné technologie), rozvoj nových forem cestovního ruchu (ekoturismu, agroturismu ap.) tedy rozvoj, který je vázán především na finanční intervence. Část D vyhodnocení vlivů se zaměřuje na vztah ÚPD a SWOT analýzy z územně analytických podkladů. Význam této části vyhodnocení je sporný. SWOT analýza je totiž většinou poměrně bezbřehým souborem tvrzení, jež se navzájem popírají. Nereaguje na definici cíle udržitelného rozvoje, ke kterému by mělo dojít na základě vize vniklé z konsenzu všech zúčastněných (pořizovatel, zastupitelstvo, dotčené orgány státní správy a samosprávy, obyvatele, investoři), a jehož reálnost má SWOT analýza prokázat. Navíc se řada tvrzení ve SWOT analýzách dotýká opět rozvojových aspektů mimo oblast územního plánování. Část E sleduje přínos ÚPD k prioritám územního plánování stanoveným v zásadách územního rozvoje kraje příslušného kraje. V případě, že ZÚR nejsou schváleny je nutné použít k hodnocení udržitelného rozvoje priority stanovené v Politice územního rozvoje České republiky. Zpracování této části lze považovat za čistě formální, neboť priority územního plánování jsou závazným podkladem pro tvorbu ÚPD a předpokládá se tedy, že ÚPD z nich vychází a naplňují je. Část F je dle přílohy vyhlášky č. 500/2006 Sb. shrnutím vyhodnocení vlivů. Člení se na dvě dílčí části: • v yhodnocení vlivů na vyváženost vztahu jednotlivých pilířů udržitelnosti, tak jak je popsána v rozboru udržitelného rozvoje území v územně analytických podkladech; • vyhodnocení přínosu ZÚR k vytváření podmínek pro předcházení rizik a ohrožení. Stejně jako pro části C a D je omezujícím faktorem pro efektivní hodnocení vyváženosti vztahu jednotlivých pilířů udržitelného rozvoje a přínosu k eliminaci rizik a ohrožení jasná definice cílů či vizí udržitelného rozvoje pro dané řešené území.

Náměty k diskusi Zkušenosti z aplikace stávající legislativy v oblasti územního plánování jsou cenným podkladem k diskusi. Na závěr tohoto příspěvku je předloženo několik námětů k diskusi o způsobu hodnocení vlivů ÚPD na udržitelný rozvoj. • N ebylo by vhodnější oddělení SEA a Natura 2000 od hodnocení udržitelného rozvoje? SEA a Natura mohou být sloučeny do jednotného dokumentu a to z důvodu, že závěry z vyhodnocení vlivů na lokality NATURA jsou vždy implementovány do vlastní SEA Kvalitně zpracované hodnocení udržitelného rozvoje (ale vlastně i samotná ÚPD) se musí zabývat podrobně všemi třemi pilíři udržitelnosti a hledat optimální řešení rozvoje obce. V případě, že by se části A a B a části C až F oddělily a vznikly tak dva samostatné celky, zůstává otázkou, kdo převezme zodpovědnost za vydání stanoviska k hodnocení udržitelného rozvoje, tedy části C - F.

• S loužilo by nastavení vizí a cílů měst a obcí v oblasti udržitelného rozvoje k efektivnějšímu zpracování hodnocení ÚPD? Územní plánování je procesem, na kterém v ideálním případě spolupracují pořizovatelé, zastupitelé, dotčené orgány, obyvatelé obce a investoři. Partnerem by jím měl být i odborník, který má zkušenosti se strategickým plánováním. Ideálním stavem je konsenzus všech partnerů a nastavení pravidel, respektive vizí a cílů udržitelného rozvoje území, ke kterým chtějí dospět a které zároveň povedou k rozvoji obce. Nastavení vizí a cílů by vedlo k efektivnějšímu zpracování ÚPD a k přínosnějšímu hodnocení udržitelného rozvoje. • Nebylo by žádoucí zjednodušit obsah vyhodnocení a vybalancovat rozsah hodnocení jednotlivých pilířů? Při zpracovávání hodnocení udržitelného rozvoje by bylo vhodné vytvořit expertní skupinu složenou z odborníků s ohledem na jednotlivé pilíře udržitelného rozvoje. Jedním z úkolů skupiny by pak bylo nastavení kritérií a vah jednotlivých pilířů při hodnocení udržitelného rozvoje jednotlivých záměrů v ÚPD. Díky stávající legislativě jsou vlivy na environmentální pilíř hodnoceny daleko podrobněji než vlivy na zbývající pilíře. Naše praxe je zaměřena zejména na vytváření obsáhlých dokumentů a diskusí nad nimi na úrovní orgánů státní správy. Z praxe územního plánování západoevropských zemí naopak vyplývá větší zainteresovanost obyvatel při formulování cílů udržitelného rozvoje a diskuze nad rozvojem obce. Zapojení obyvatel může přinést efektivnější výsledky, jelikož jsou to právě oni, kteří zde žijí a kterých se to v zásadě dotýká nejvíce.

Použité podklady a literatura: 1. BÍZEK, V. – GILL R. – MIŠKOVSKÝ J.: Hodnocení udržitelnosti rozvoje navrženého strategickými dokumenty – metoda DHV SAM. Urbanismus a území rozvoj. číslo 5/2007, Ročník X. 2. Svoboda, M. (2008): Vyhodnocení vlivů ZÚR na udržitelný rozvoj – dosavadní zkušenosti a náměty k diskuzi. Urbanismus a území rozvoj. číslo 1-2/2009, Ročník XII. 3. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v platném znění. 4. Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. 5. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonu, v platném znění. 6. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.

Strana 74

Editoři: Viktor Třebický a Josef Novák © Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.s. Praha, 2010 ISBN: 978-80-904490-9-1

Udržitelný rozvoj měst

Recommend Documents