Účast znalců a odborníků na vyšetřování

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Ivo Šíf

Účast znalců a odborníků na vyšetřování Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Jan Musil, CSc.

Katedra: Katedra trestního práva

Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 14.12.2011

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne: 14.12.2011

Ivo Šíf

Poděkování Na tomto místě bych chtěl zvláště poděkovat vedoucímu své práce prof. JUDr. Janu Musilovi, CSc. Za odborné vedení práce a cenné rady v průběhu zpracování této práce. Dále bych chtěl také poděkovat kpt. Mgr. Petře Srnkové z Kriminalistického ústavu Praha za praktické informace k práci. Za cenné praktické rady také děkuji nprap. Michalu Šífovi.

Obsah 1

Úvod ................................................................................................................... 1

2

Odborné vyjádření .............................................................................................. 3 2.1

Pojem odborného vyjádření................................................................................ 3

2.2

Osoby oprávněné podat odborné vyjádření ........................................................ 4

2.2.1

Kriminalistický ústav Praha........................................................................ 4

2.3

Náležitosti odborného vyjádření......................................................................... 5

2.4

Vztah odborného vyjádření a znaleckého posudku ............................................ 7

2.4.1

Rozdíl

v provádění

důkazu

znaleckým

posudkem

a

odborným

vyjádřením… ............................................................................................................ 8 3

Znalecký posudek ............................................................................................. 10 3.1

Pojem znaleckého posudku .............................................................................. 10

3.2

Znalec ............................................................................................................... 10

3.2.1

Znalec zapsaný do seznamu znalců .......................................................... 10

3.2.2

Znalecký posudek ústavu.......................................................................... 12

3.2.3

Příležitostný znalec (znalec ad hoc).......................................................... 15

3.3

Případy vyžádání znaleckého posudku............................................................. 16

3.4

Příprava ke znaleckému zkoumání ................................................................... 18

3.5

Stadium znaleckého zkoumání ......................................................................... 21

3.6

Zpracování a náležitosti znaleckého posudku .................................................. 24

3.6.1

Další náležitosti vnější formy znaleckého posudku.................................. 25

3.6.2

Obsah znaleckého posudku....................................................................... 25

3.6.3

Elektronický znalecký posudek ................................................................ 27

3.7

Hodnocení znaleckého posudku ....................................................................... 28

3.7.1

Subjekty hodnotící znalecký posudek....................................................... 28

3.7.2

Aspekty hodnocení znaleckého posudku .................................................. 29

3.7.3

Právní korektnost znaleckého posudku..................................................... 30

3.7.4

Relevance znaleckého posudku ................................................................ 31

3.7.5

Pravdivost a věrohodnost znaleckého posudku ........................................ 32

3.7.6

Odborná odůvodněnost znaleckého posudku ........................................... 35

3.7.7

Evropská síť znaleckých ústavů (ENFSI)................................................. 39

3.7.8

Závěr hodnocení znaleckého posudku...................................................... 41

4

Účast konzultanta na trestním řízení ................................................................ 44 4.1

Přibrání konzultanta.......................................................................................... 44

4.2

Přínos konzultanta ............................................................................................ 45

4.3

Konzultant dle § 157 odst. 3 TŘ v porovnáním s konzultantem znalce dle § 10 odst. 2 ZnalZ..................................................................................................... 46

5

Závěr ................................................................................................................. 49

6

Seznam zkratek................................................................................................. 51

7

Literatura .......................................................................................................... 52

8

Přílohy .............................................................................................................. 56

9

Abstract............................................................................................................. 60

10

Resumé diplomové práce.................................................................................. 62

1 Úvod Tuto práci jsem si zvolil z toho důvodu, že mne zaujala její šíře, protože se dané téma nevztahuje pouze na znalecký posudek, ale také na další formy účasti odborníků na vyšetřování. Tyto ostatní formy nejsou tak notoricky známé jako zmiňovaný znalecký posudek a z tohoto důvodu mi přišlo zajímavé provést jejich vzájemné srovnání v rámci této práce. Značný pokrok v oblasti vědy a techniky se podepisuje nejen na vzniku nových postupů a technologií umožňujících lépe poznat místo činu a zkoumat objekty nalezené na místě činu, ale také na způsobech spáchání trestných činů. Mnohé trestné činy lze spáchat právě a pouze díky těmto novým technologiím. S tímto vším je nutno se vyrovnat v průběhu vyšetřování a spravedlivě nelze požadovat, aby veškeré znalosti v této oblasti různých věd a techniky měly i orgány činné v trestním řízení. Proto je nutné zajistit, aby se na trestním řízení podílely osoby mající potřebné znalosti. Znalci a odborníci tedy značně přispívají k řádnému zjištění skutkového stavu a lze říci, že v mnoha aspektech je jejich vyjádření stěžejním důkazem pro trestní řízení. Pokud vycházíme z poznatků poslední doby, tak už jen samotný znalecké zkoumání DNA přináší do vyšetřování trestných činů zvrat v podobě nového důkazu, který často jako jediný je schopen usvědčit či omilostnit osobu podezřelou ze spáchání trestného činu. V této práci se také chci věnovat jednotlivým částem zpracování znaleckého posudku. Zvláště v této části chci rozpracovat, do jaké míry musí spolupracovat zhotovitel znaleckého posudku s orgány činnými v trestním řízení. Téma této práce mi přišlo zajímavé i proto, že v poslední době stále vzrůstaly pochybnosti o kvalitě zákona o znalcích a čím dál tím více docházelo ke snahám o změnu znaleckého zákona a to bez větších úspěchů. Proto jsem si jako jeden z cílů této práce stanovil objasnění některých částí problematiky zákona o znalcích. V této práci je jedním ze zpracovávaných témat i institut konzultanta. V tomto případě se pro mne jednalo o institut, se kterým jsem se nesetkal ani jednou při studiu trestních spisů v rámci praxe na okresním soudě. Z toho důvodu jsem se rozhodl

1

věnovat se tomuto institutu nejen z hlediska právní úpravy, ale také z hlediska použitelnosti v rámci trestního řízení.

2

2 Odborné vyjádření 2.1 Pojem odborného vyjádření Od novelizace trestního řádu zákonem č. 256/2001 Sb. je odborné vyjádření primárním způsobem objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, u kterých je zapotřebí odborných znalostí. Odborné vyjádření je svou povahou listinným důkazem dle § 112 TŘ, ale navzdory tomu je přiřazováno ke znaleckému posudku. Důvodem takového zařazení je především to, že se odborné vyjádření do značné míry svou povahou podobá znaleckému posudku a sám trestní řád jej člení do části pojednávající o znaleckém posudku (§ 105 TŘ).1 Odborného vyjádření se využije vždy, kdy je zapotřebí využít odborných znalostí a zároveň věc není natolik složitá, aby bylo nutné vypracování znaleckého posudku, přičemž obě tato hlediska musí být naplněna současně.2 Odborné vyjádření se nevyhotovuje ve věcech, ve kterých trestní řád obligatorně požaduje znalecký posudek, a stejně tak tehdy, kdy nutnost přibrání znalce lze vyvodit z jiného zákona. Z výše uvedeného lze tedy dovodit, že odborné vyjádření si orgány činné v trestním řízení vyžádají tehdy, půjde-li zjednodušeně řečeno o případ, jehož složitost nebude vyžadovat znalecký posudek. Z praxe se dovozuje, že za odborné vyjádření lze považovat lékařskou zprávu o zranění poškozeného, jehož povahu a následky lze určit bez větších obtíží, zprávu o ceně zboží či služeb poskytnutou právnickou nebo fyzickou osobou provozující obchodní živnost nebo živnost spočívající v poskytování služeb, nebo vyjádření odpovědné právnické či fyzické osoby o ceně odcizených věcí. Z výše uvedeného lze tedy dovodit, že na odborné vyjádření ani nejsou kladeny takové nároky jako na znalecký posudek. Na odborné vyjádření nejsou kladeny tak vysoké nároky ohledně formy jeho zpracování a podmínky jeho formálního zpracování nejsou ani zákonem upraveny.

1

CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: ASPI, 2008, str. 332. 2 RŮŽIČKA, M. K problematice přibírání znalců po novele trestního řádu provedené zákonem č. 274/2008 Sb. Státní zastupitelství č. 5/2009, str. 13

3

2.2

Osoby oprávněné podat odborné vyjádření Ze zákona, konkrétně z ustanovení § 105 TŘ, vyplývá, že o odborné vyjádření

lze požádat několik kategorií osob. Zákon zde výslovně uvádí, že odborné vyjádření je možno si vyžádat i od osoby, která je dle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců. Tento princip vyžádání si odborného vyjádření od osoby zapsané dle zvláštního zákona do seznamu znalců byl přidán nově do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 256/2001 Sb. Touto novelou byl vyřešen problém, který by případně mohl vzniknout při interpretaci ustanovení § 105 TŘ, a to vzhledem k rozhodnutí zn. R 14/1986, které stanovilo, že odborné vyjádření podle § 105 odst. 1, věta druhá TŘ je oprávněn podat jen příslušný orgán, nikoli jednotlivec jako soukromá osoba. Další osoby, které lze požádat o odborné vyjádření jsou jak právnické tak i fyzické osoby, které mají potřebné odborné předpoklady. O fyzické osoby se bude jednat zvláště tehdy, pokud potřebné znalosti budou úzce souviset s jejich pracovní činností. Zde literatura nejčastěji uvádí odborné vyjádření ošetřujícího lékaře ke zraněním poškozeného nebo odborné vyjádření o cenách zboží a služeb od fyzické osoby provozující obchodní živnost nebo živnost spočívající v poskytování služeb.3 Za odborné vyjádření je také považována kriminalisticko-technická expertiza. Kriminalisticko-technická

expertiza

bývá

obvykle

požadována

především

od

příslušného odboru kriminalistické techniky a expertiz, které působí zpravidla při Krajských ředitelstvích Policie ČR, v sídlech krajských soudů a Městského soudu v Praze, anebo od Kriminalistického ústavu Praha.

2.2.1 Kriminalistický ústav Praha „Kriminalistický ústav Praha je jedním z nejstarších, vysoce odborných policejních

útvarů

s

celostátní

působností,

který

se

specializuje na

výkon

kriminalistickotechnické a znalecké (expertizní) činnosti v oborech elektrotechnika, chemie, kriminalistika, písmoznalectví a strojírenství.“4 Kriminalistický ústav Praha je především čistě specializován na znaleckou činnost, a tudíž je zapsán podle § 21 odst. 1,

3

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. Vydání. Praha : C. H. Beck 2008, str. 948. Článek dostupný na oficiálních stránkách Policie ČR, na straně věnované Kriminalistickému ústavu Praha http://www.policie.cz/clanek/o-nas-56.aspx 4

4

2 ZnalZ, v I. a II. oddílu seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR. Kriminalistický ústav Praha není významný jen tím, že zpracovává specializovaná odborná vyjádření a znalecké posudky, ale zároveň i tím, že jakožto specializovaný ústav zavádí nové kriminalisticko-technické postupy, školí pracovníky odborů kriminalistické techniky a expertiz a zároveň se také věnuje publikační činnosti.

2.3 Náležitosti odborného vyjádření Ačkoli v této práci uvádím, že trestní řád, a ani jiné zákony, závazným způsobem nestanoví, jaké obsahové a formální náležitosti má odborné vyjádření mít, tak bych zde rád uvedl, jak by mělo odborné vyjádření vypadat. Odborné vyjádření musí mít písemnou povahu. Toto lze tvrdit na základě skutečnosti, že na odborné vyjádření je nahlíženo jako na listinný důkaz dle ustanovení § 112 TŘ. Ohledně obsahových náležitostí lze uvést, že odborná vyjádření se v praxi vyskytují jako zjednodušené varianty znaleckého posudku, přičemž náležitosti znaleckého posudku jsou uvedeny v ustanovení § 13 ZnalV. V praxi se náležitosti struktury odborných vyjádření, která vyhotovují znalecká pracoviště policie, ustálili na několika požadavcích: -

obecné administrativní náležitosti, například označení pracoviště policie, kde je odborné vyjádření zpracováno, číslo jednací, datum a místo vyhotovení, počet výtisků, listů a příloh, označení adresáta – dožadujícího orgánu, pro něhož bylo odborné vyjádření vyhotoveno a vymezení věci.

-

specifikace oboru a odvětví, pro něž je odborné vyjádření vyhotoveno

-

důvod podání odborného vyjádření, popis skutku a materiálu předloženého ke zkoumání

-

vymezení odborné skutečnosti, která má být odborným vyjádřením objasněna, tedy doslovná citace otázek z dožádání, které mají být odborným vyjádřením zodpovězeny

5

-

vlastní odborné vyjádření, tj. objasnění předmětné odborné skutečnosti, tedy odpovědi na otázky. Eventuálně uvedení metod použitých při zkoumání a způsobu naložení s materiálem zaslaným ke zkoumání

-

označení a podpis zpracovatele odborného vyjádření

-

doložka vedoucího pracovníka oprávněného podepisovat odborná vyjádření i s jeho podpisem5 Pro úplnost také uvádím náležitosti opatření, kterým si orgány činné v trestním

řízení obstarávají odborná vyjádření. Opatření o podání odborného vyjádření se, společně s materiálem určeným ke zkoumání, zasílá přímo příslušnému pracovišti policie. Dle sdělení Kriminalistického ústavu Praha jsou náležitosti opatření, kterým se opatřuje odborné vyjádření, následující: -

obecné administrativní náležitosti, tedy označení dožadujícího orgánu, číslo jednací, datum a místo vyhotovení, uvedení příloh atd.

-

název a sídlo zpracovatele odborného vyjádření

-

část, která obsahuje zákonná ustanovení

-

trestní věc

-

údaje o obviněném a jím spáchaném trestném činu (popis skutkového děje trestního jednání a okolností, způsob jeho spáchání)

-

zákonné pojmenování spáchaného trestného činu

-

uvedení odborné skutečnosti, kterou je třeba v odborném vyjádření objasnit

-

specifikace přiloženého materiálu přiloženého ke zkoumání

-

termín pro podání odborného vyjádření

-

uvedení, zda dožadující orgán souhlasí či nesouhlasí s použitím destrukčních metod zkoumání, při kterých může dojít k poškození nebo zničení předloženého materiálu předloženého ke zkoumání. Zde je třeba i předchozího souhlasu majitele věci.

-

kulaté razítko bez státního znaku, označení a podpis dožadujícího orgánu

5

Náležitosti odborné vyjádření zde uvedené jsem získal od 13457/ČJ-2011-009KKR

6

Kriminalistického ústavu Praha č.j.: KUP-

2.4 Vztah odborného vyjádření a znaleckého posudku Pro vzájemné porovnání odborného vyjádření a znaleckého posudku a vyvození důsledků jejich vztahu je nejprve zapotřebí stanovit, co mají znalecký posudek a odborné vyjádření společného. Nejdůležitějším společným znakem je to, že oba instituty jsou považovány za důkazní prostředek a jsou také jako důkazní prostředek zařazeny v ustanovení § 105 TŘ. Dalším společným znakem obou uvedených institutů je to, že slouží k objasnění skutečností důležitých pro vedení trestního řízení a pro dokazování v rámci trestního řízení.6 Odborná vyjádření tedy slouží k objasnění skutečnosti důležitých pro trestní řízení z oblastí, pro které orgány činné v trestním řízení nedisponují požadovanou odborností a znalostmi, a tak je zapotřebí, aby se osoby mající takovéto odborné znalosti k problematice vyjádřily. Ovšem už při stanovení společných znaků odborného vyjádření a znaleckého posudku narážíme na první a podstatný rozdíl mezi odborným vyjádřením a znaleckým posudkem, a to v tom, jak je na ně jako na důkaz nahlíženo. Tento rozdíl přesněji spočívá v tom, že odborné vyjádření je „pouhým“ listinným důkazem, kdežto znalecký posudek je brán jako důkazní prostředek sám o sobě. Hlavním rozdílem mezi odborným vyjádřením a znaleckým posudkem je to, k jaké věci se vyjadřují. Zde narážíme přímo na dikci zákona, a to v tom smyslu, že odborné vyjádření se vyhotoví vždy, jde-li o jednoduchou odbornou otázku, kdežto znalecký posudek je vyhotovován pouze u složitějších otázek. Toto rozdělení zavedla novela provedená zákonem č. 265/2001 Sb., která změnila dřívější praxi, kdy si orgány činné v trestním řízení obstarávaly znalecké posudky i při posouzení méně složitých otázek. Předchozí úprava vedla k nepřiměřenému finančnímu zatěžování policejních orgánů.7 Ustanovení rozdělující institut odborného vyjádření od znaleckého posudku podle složitosti otázky zakotvilo pravidlo, že, jak už bylo řečeno výše, odborná vyjádření se vyhotovují v jednodušších případech, které nepotřebují natolik důkladné 6

Mathern V. Dokazovanie v Československom trestnom procese. Bratislav: Obzor, 1984, str. 172. Jak se v praxi ukázalo, odborná vyjádření mohou ušetřit značnou část financí. Viz. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/80243-policie-setri-misto-znaleckych-posudku-odbornevyjadreni/ - navštíveno dne 18.11.2011 7

7

zkoumání. Toto se samozřejmě odráží i v jejich obsahu. Odborná vyjádření jsou tím pádem obsahově jednodušší než znalecké posudky a také nemusí obsahovat určité náležitosti, které jsou jinak nutnou součástí znaleckého posudku. Dalším společným znakem je to, jakým procesním postupem si orgány činné v trestním řízení vyžadují vypracování odborného vyjádření či znaleckého posudku. V obou případech se vyžádání provádí opatřením. Zde podobnost končí, jelikož na obě opatření, ačkoli nesou stejný název, jsou kladeny jiné nároky. Opatření, kterým se vyžaduje znalecký posudek, musí být formální a musí splňovat veškeré náležitosti, co se týče stanovení osoby znalce, jeho odbornosti a způsobu a obsahu kladených otázek. V tomto případě, ačkoli trestní řád neupravuje možnost opravného prostředku u opatření obecně, je opatření o ustanovení znalce doručováno procesním stranám, kterým trestní řád přiznává právo na námitky vůči takovému opatření. Tyto námitky mohou směřovat buď proti osobě znalce, a to z důvodů upravených zvláštním zákonem (§ 11 ZnalZ.), dále proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek, které jsou znalci orgánem činným v trestním řízení předloženy k zodpovězení. Možnost podat opravný prostředek proti opatření o vyžádání odborného vyjádření není v současné legislativě upravena. Další rozdíl mezi odborným vyjádřením a posudkem spočívá v osobě, která zpracovává buďto znalecký posudek, nebo odborné vyjádření. Znalecký posudek může zpracovat pouze osoba, která je uvedena v zákoně o znalcích a splňuje všechny požadavky stanovené tímto zákonem. Naproti tomu odborné vyjádření může vydat jak osoba uvedená v zákoně o znalcích, tak osoba, která má potřebné odborné předpoklady, aniž by splňovala požadavky kladené na osobu znalce podle zákona o znalcích.

2.4.1 Rozdíl v provádění důkazu znaleckým posudkem a odborným vyjádřením Jak již bylo uvedeno výše, je na znalecký posudek a odborné vyjádření nahlíženo jako na rozdílné důkazní prostředky. Tudíž se liší i způsob provedení důkazu. V případě znaleckého posudku se postupuje v souladu s ustanovením § 108 TŘ, tedy výslechem znalce. Ale ustanovení § 108 odst. 3 TŘ obsahuje výjimku, která stanoví, že od výslechu znalce lze v přípravném řízení upustit, nemá-li policejní orgán ani státní 8

zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku pochybnosti. Případný výslech zpracovatele odborného vyjádření není v trestním řádu nikde upraven, a tudíž vyvstává otázka, zda a jak by bylo možno tento výslech provést. Nabízejí se nám dvě možnosti, a to vyslechnout zpracovatele odborného vyjádření jako svědka nebo jako znalce. Pokud budeme brát v potaz dikci zákona ohledně ustanovení týkajících se výslechu svědka, musíme dojít k závěru, že takto postupovat nelze. Svědek totiž podává svědectví o okolnostech spáchaného trestného činu, o nichž má nějakou vědomost. V případě zpracovatele odborného vyjádření se jedná o aplikaci jeho odborných znalostí při posouzení skutečností důležitých pro trestní řízení. Ovšem ani uvedený názor nelze tvrdit s absolutní jistotou, protože na postavení zpracovatele odborného vyjádření při jeho výslechu má rozdílný názor i judikatura. Judikát zn. R 35/1980 stanoví, že „ošetřujícího lékaře, který vydal lékařskou zprávu o zranění poškozeného (která má povahu odborného vyjádření příslušného orgánu ve smyslu § 105 odst. 1 věta první TŘ), lze v případě potřeby vyslechnout jen jako svědka, a nikoli jako znalce ve smyslu § 105 odst. 1 věta druhá“.8 Proti tomuto názoru se staví rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 7 To 97/1994, podle nějž zpracovatele odborného vyjádření o srovnání pachů, které bylo vypracováno v přípravném řízení, je třeba vyslechnout v hlavním líčení jako znalce, nikoliv jako svědka.9 Pokud by však odborné vyjádření bylo vyžádáno od osoby, která je dle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, pak by bylo možné ji vyslechnout jako znalce až poté, co by byla přibrána a poučena jako znalec ve smyslu ustanovení § 105 TŘ. Tato možnost je výhodná zvláště tehdy, vyvstanou-li podmínky uvedené v §105 odst. 1, věta druhá TŘ, tedy že by zpracovatel odborného vyjádření, který je zapsán v seznamu znalců, byl posléze ustanoven i znalcem v té samé věci.

8

Růžička, M., Zezulová, J.: K problematice vzájemného vztahu znaleckého posudku a odborného vyjádření po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Trestněprávní revue č. 9/2004, str. 262. 9 Viz poznámka pod čarou č. 8.

9

3 Znalecký posudek 3.1 Pojem znaleckého posudku Definice znaleckého posudku není nikde zákonem přesně stanovena, ale odborná literatura se shoduje na tom, že znalecký posudek je jedním z demonstrativně vymezených důkazních prostředků uvedených v § 89 odst. 2 TŘ, kterým si orgány činné v trestním řízení nebo strany trestního řízení opatřují od osob nebo orgánů k tomu zvláště odborně způsobilých odborné skutkové poznatky.10 Je tedy možné říci, že znalecký posudek je produktem tvůrčí činnosti osoby znalce s cílem objasnit skutečnosti důležité pro řízení vedené orgány činnými v trestním řízení. Také lze říci, že proces utváření znaleckého posudku lze chápat jako proces spolupráce orgánů činných v trestním řízení se znalcem.11

3.2 Znalec Pokud bych chtěl nějakým způsobem definovat pojem znalce obecně, tak vzhledem k absenci definice v legální úpravě, jde nejlépe použít definici vycházející z rozhodnutí Nejvyššího soudu, která stanoví, že „znalec je osobou, která prostřednictvím svých odborných znalostí posuzuje skutečnosti, které byly soudem určeny, a ve znaleckém posudku soudu sděluje subjektivní výsledek tohoto posouzení.“12 Pro tuto práci je ale podle mého názoru výstižnější spíše definice z komentáře k trestnímu řádu, která stanoví, že „znalec je osobou se speciálními odbornými znalostmi rozdílnou od procesních stran a orgánu činných v trestním řízení, která je přibírána za účelem objasnění konkrétní skutečnosti důležité pro trestní řízení, jejíž objasnění takových odborných znalostí vyžaduje.“13

3.2.1 Znalec zapsaný do seznamu znalců Ze zákona o znalcích a tlumočnících vyplývá, že znaleckou činnost může vykonávat několik druhů osob.

10

Fryšták, M., Krejčí, Z.: Postavení znalce v trestním řízení. Brno : Masarykova univerzita, 2009, str. 7. Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 2. Přepracované a doplněné vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. str. 306 12 Rozsudek nejvyššího soudu ze dne 29.5.2007 sp.zn.: 33 Odo 324/2005 13 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. Vydání. Praha : C. H. Beck 2008, str. 946. 11

10

Prvním, koho zákon o znalcích zmiňuje, je znalec zapsaný do seznamu znalců. Dále jsou v § 4 ZnalZ stanoveny podmínky pro jmenování znalce. První podmínkou kladenou na znalce je československé státní občanství. Tato podmínka je sice regulována možností ministra spravedlnosti od povinnosti mít československé občanství upustit, ale i tak je, vzhledem k evropské právní úpravě zákazu diskriminace a zásady volného pohybu14, vůči uchazečům ze členských států Evropské unie neuplatnitelná. Je nutno ovšem dodat, že současná novela účinná od 1. ledna 2012 tuto podmínku modifikovala a to tak, že může být znalcem jmenován ten, kdo je státním občanem České republiky, občanem jiného členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno potvrzení o přechodném pobytu nebo povolení k trvalému pobytu na území České republiky, nebo státním příslušníkem jiného než členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území České republiky.15 Další podmínku, kterou klade zákon na znalce je podmínka potřebných znalostí a zkušeností z oboru, v němž má znalec působit. Dále je nutno upřednostnit toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou činnost, jde-li o obor, v němž je taková výuka zavedena. Tato úprava je velice obecná a dává značný prostor při výběru toho, kdo má být znalcem jmenován. Ovšem současná praxe krajských soudů se ustálila na třech požadavcích, které jsou na znalce kladeny. -

První požadavkem je nejvyšší dosažení kvalifikace v oboru, pro který má být znalec jmenován.16 Například pokud má být jmenován znalec z oboru stavebnictví, tak po něm bude vyžadováno vysokoškolské vzdělání v tomto oboru.

-

Druhým požadavkem je absolvování speciální výuky, pokud je pro tento obor zavedena. Takovouto výuku můžou pořádat jak vysoké školy, tak i profesní organizace, kterých je znalec členem. Obsahem těchto kurzů je obeznámení se základními právními předpisy upravujícími znaleckou činnost, aplikace těchto předpisů, forma a metodika vypracovávání znaleckých posudků a obeznámení se znaleckými standardy, pokud k danému oboru existují.17

14

Čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sb. a čl. 39 a 43 Smlouvy o založení Evropského společenství 15 Poslední znění novely schválené poslaneckou sněmovnou dne 6.12.2011 čerpáno z http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=322&ct1=3 dne 7.12.2011 16 Dörfl, L. Zákon o znalcích a tlumočnících. Komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2009, str. 22. 17 Viz poznámka pod čarou č. 16.

11

-

Třetím a posledním požadavkem je délka odborné praxe v daném oboru, pro který má být znalec jmenován. Zde se praxe krajských soudů ustálila na minimální době v rozmezí 5-7 let, tato doba se mění v závislosti na oboru znalecké činnosti.18 Další podmínku, kterou zákon klade na osobu znalce je to, aby znalec měl

takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, že znaleckou činnost může řádně vykonávat. Tuto podmínku zákon pojímá opět dosti zeširoka, protože nestanoví žádné bližší upřesnění této podmínky. Poslední podmínkou je, aby znalec se svým jmenováním souhlasil. Jak jsem již výše avizoval, během zpracovávání mé diplomové práce došlo k novelizaci zákona o znalcích a tlumočnících. Tato novela přinesla, krom modifikace podmínky občanství, tři nové podmínky pro jmenování znalcem. Nově tedy půjde jmenovat znalcem osobu, která je způsobilá k právním úkonům v plném rozsahu, bezúhonná a nebyla v posledních 3 letech vyškrtnuta ze seznamu znalců a tlumočníků pro porušení povinností podle tohoto zákona. Novela dále zpřesňuje podmínku bezúhonnosti a to tak, že bezúhonná není osoba, která byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin, nebo za nedbalostní trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti znalce, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

3.2.2 Znalecký posudek ústavu Znaleckými ústavy jsou právnické osoby ve smyslu § 18 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, které se buď zabývají znaleckou činností, nebo s ohledem na svůj vědecký, odborný nebo univerzitní charakter mají možnost zaujmout stanovisko nebo zpracovat znalecký posudek k obtížným problémům, které je zapotřebí v průběhu trestního řízení objasnit.19 Trestní řád ve svém § 110 stanoví, že znalecký ústav se přibere pouze ve výjimečných, zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení. Zároveň ovšem stanoví, že za takový znalecký ústav je považován státní orgán, což jsou například ministerstva, Česká národní banka, Komise pro cenné papíry, vědecký ustav, jako třeba ústav Akademie věd ČR, dále vysoké školy a instituce specializované na 18 19

Viz poznámka pod čarou. 16. Dörfl, L. Zákon o znalcích a tlumočnících. Komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2009, str. 140.

12

znaleckou činnost. Zákon o znalcích ale používá jiné dělení a to v svém § 21. Zde je upravena znalecká činnost ústavů a znalecký zákon uvádí, že se primárně má vyžadovat vyhotovení znaleckého posudku od ústavu nebo jiného pracoviště specializovaného na znaleckou činnost a až teprve ve zvláště obtížných případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení mohou státní orgány požádat vědecké ústavy, vysoké školy a instituce. V tomto případě si myslím, že je nepřesná úprava v trestním řádu. Komentář k § 110 odst. 1 TŘ uvádí, že „jde o jiné vědecké ústavy a instituce, než ústavy a jiná pracoviště specializovaná na znaleckou činnost, které jsou uvedeny v § 21 odst. 1 ZnalZ a jsou zapsány v prvním oddílu seznamu ústavů vedeného Ministerstvem spravedlnosti podle § 6 odst. 1 ZnalV“.20 Z výše citovaného tedy vyplývá, že autor řadí ústavy dle § 21 odst. 1 ZnalZ přímo pod pojem znalce, tedy pod § 105 TŘ. Tedy dle mého názoru by mělo být v trestním řádu přímo uvedeno, že se přibere znalec nebo znalecký ústav dle § 21 odst. 1 zapsaný do první části seznamu znaleckých ústavů vedeného ministerstvem spravedlnosti. Současná právní úprava je k znaleckým ústavům dle § 21 odst. 1 velice přívětivá a to v tom smyslu, že nevyžaduje žádné podmínky pro zapsání do seznamu znaleckých ústavů. Absence podmínek pro zápis do seznamu znaleckých ústavů je velice znát v tom, že v současné době je značné množství znaleckých ústavů, které ovšem nikdo nekontroluje. Tyto ústavy jsou nejčastěji zakládány ve formě společností s ručením omezeným dle obchodního zákoníku, tudíž při způsobení značné škody podáním nekvalitního a špatného posudku bude dle mého názoru vymáhání škody velice obtížné. Další problém, který sebou tato benevolentní úprava nese, spočívá v tom, že za ústavy mohou posudky podávat sice odborníci, ale již ne znalci. Proto také dochází k tomu, že znalecké posudky mohou mít pochybnou kvalitu a v mnoha případech bude značně rozdílná kvalitativní úroveň jednotlivých znaleckých posudků.21 Této problematiky si byl ovšem vědom i zákonodárce a proto v novele znaleckého zákona schválené dne 6.12.2011 došlo k pozměnění ustanovení týkajících se znaleckých ústavů, respektive došlo k doplnění podmínek pro zapsání znaleckých ústavů do první části seznamu znaleckých ústavů vedených ministerstvem spravedlnosti. Nově tedy bude v § 21a ZnalZ podmínka, že poskytování znalecké 20 21

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 975. Dörfl, L. Zákon o znalcích a tlumočnících. Komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2009, str.141.

13

činnosti nesmí být v rozporu s povahou právnické osoby nebo předmětem její činnosti. Tato podmínka eliminuje společnosti, jejichž náplní není odborná nebo znalecká činnost a poskytování znaleckých posudků by měli jen „bokem“. Další podmínky jsou nově stanoveny v § 21b ZnalZ. První z těchto podmínek eliminuje problém neodbornosti zaměstnanců znaleckých ústavů, který jsem již zmínil výše. Zákon totiž nově požaduje pro zapsání znaleckého ústavu, aby alespoň tři jeho společníci, členové nebo zaměstnanci v pracovním poměru, kteří pro něj vykonávají znaleckou činnost, byli znalci zapsanými pro požadované obory a nevykonávali znaleckou činnost v daném oboru v jiném znaleckém ústavu zapsaném v prvním oddílu. Postačí však, pokud dvě z těchto osob jsou znalci zapsanými pro příbuzný obor. Dále také znalecký ústav musí mít odpovídající materiální a personální vybavení pro výkon znalecké činnosti. Podmínka dostatečné vybavenosti je v tomto případě také velice důležitá, protože ne vždy dostačují pouze odborné znalosti. Kupříkladu dělat test DNA bez nutného vybavení není možné ani pro největší kapacitu v daném oboru. Tyto podmínky musí být splněny pro každý obor, který je předmětem návrhu na zápis. Druhá podmínka spočívá v tom, že znalecký ústav žádající o zapsání seznamu znaleckých ústavů nesměl být v posledních třech letech vyškrtnut ze seznamu znaleckých ústavů, nebo pokud byl jeden z jeho společníků, členů nebo zaměstnanců, který pro žadatele vykonával znaleckou činnost, v posledních třech letech vyškrtnut ze seznamu znalců a tlumočníků, nebo byl jeden z jeho společníků nebo členů v posledních třech letech vyškrtnut ze seznamu znaleckých ústavů. S výše uvedeným přímo souvisí další podmínka a to, že je-li žadatelem akciová společnost, pak její základní kapitál musí být tvořen akciemi na jméno. Tato podmínka je nutná z důvodu přehlednosti společníků společnosti a tím pádem umožnění kontroly druhé podmínky. Poslední nově přidanou podmínkou je podmínka, že je-li žadatel o zápis do prvního oddílu seznamu znaleckých ústavů podnikatelem, musí požadovaný rozsah jeho znaleckého

oprávnění

odpovídat

předmětu

podnikání

(činnosti)

zapsanému

v obchodním nebo jiném rejstříku. Předmět podnikání však nemusí být vyjádřen identickými výrazy. Tato podmínka je přidána dle mého názoru z důvodů zřejmosti,

14

přeci jen by bylo zavádějící, pokud by podnikatel měl jako předmět podnikání mlynářství a zároveň by poskytoval znalecké posudky z oboru jaderné fyziky.

3.2.3 Příležitostný znalec (znalec ad hoc) Institut znalce přibraného ad hoc je upraven v § 24 ZnalZ. Dle dikce zákona příležitostného znalce může přibrat pouze státní orgán22, což znamená, že v trestním řízení si takto znalce mohou přibrat pouze orgány činné v trestním řízení dle ustanovení § 105 TŘ, ale již takto nemůže učinit obviněný nebo poškozený dle ustanovení § 110a TŘ. Zákon na znalce přibraného ad hoc samozřejmě klade další podmínky, při jejichž splnění může být takovýto znalec k řízení přibrán. Samozřejmě je nutné, aby takto přibraný znalec měl potřebné odborné předpoklady pro podání znaleckého posudku. Aby nedocházelo ke zbytečnému přibírání takovýchto osob jakožto znalců, zákon také klade podmínky na situace, za kterých může být znalec ad hoc přibrán. První takovou situací je neexistence znalce pro obor předmětný pro trestní řízení. Tato situace může v dnešní době, kdy se technologie a zvláště počítačové systémy mění velice rychle, nastat vcelku snadno. Proto by byl například přibrán jako znalec ad hoc IT technik, pokud by takového znalce nebylo, ovládající složitý programovací jazyk. Druhou podmínkou je nemožnost provedení takového úkonu znalcem. Takováto situace by mohla nastat za předpokladu, že by byl znalec příliš pracovně vytížen a nemohl by podat znalecký posudek včas nebo pokud by znalec v trestním řízení vystupoval jako konzultant a jiný znalec by v daném oboru nebyl. Poslední situace by nastala, pokud by s vyhotovením znaleckého posudku byly spojeny nepřiměřené obtíže nebo náklady. Tato situace by nastala, pokud by pro daný obor byl pouze jeden znalec a ten by pocházel ze značné vzdálenosti a vypracování posudku by záviselo na jeho přítomnosti při jiných vyšetřovacích úkonech. Kupříkladu pokud by bylo zapotřebí znalce z oboru historických zbraní a posudek by měl podat orgánu činnému v trestním řízení se sídlem v Chomutově a sám znalec by pocházel z Ostravy. Přičemž by znalecký posudek nešel vypracovat pouze na základě dokumentace pořízené orgánem činném v trestním řízení, ale by nutná osobní přítomnost znalce na výslechu či rekognici. K problematice, kdy není možné přibrání znalce ad hoc se také vyjadřuje judikatura ČR a to v rozhodnutí Rt 41/1993 „Důvodem 22

Novela zákona o znalcích schválená dne 6.12.2011 nahrazuje slova “Státní orgán” slovy “Orgán veřejné moci”

15

pro přibrání jako znalce osoby v seznamu soudních znalců nezapsané nemůže být sama o sobě okolnost, že je s případem seznámena a podávala již ve věci odborné vyjádření“ Pokud orgán činný v trestním řízení dospěje k rozhodnutí a přibere znalce ad hoc, je nutné, aby takto ustanovený znalec složil tomuto orgánu do rukou slib dle § 6 odst. 2 ZnalZ.23 Tento slib je nutný pro podání až samotného znaleckého posudku, tudíž pokud znalec ustanovený ad hoc učinil před složením slibu ve trestním řízení nějaké úkony potřebné pro podání znaleckého posudku, tak samo o sobě to na správnost a účinnost posudku nemá vliv.24

3.3 Případy vyžádání znaleckého posudku Jak již bylo zmíněno výše, orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby došlo k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Za tímto účelem jsou orgány činné v trestním řízení oprávněny si vyžádat podle § 105 TŘ odborné vyjádření nebo znalecký posudek. Po novelizaci trestního řádu, která byla provedena zákonem č. 256/2001 Sb., vystoupilo do popředí právě odborné vyjádření. Zákonem je tedy stanoveno, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny si nejprve vyžádat odborné vyjádření, a teprve jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není dostačující, přibere orgán činný v trestním řízení, a v řízení před soudem předseda senátu, znalce. Ovšem jsou i případy, kdy nedojde k postupu podle § 105 odst. 1 TŘ a vyhotoví se rovnou znalecký posudek. Jedná se o případy, „kdy trestní řád obligatorně vyžaduje přibrání znalce (srov. § 105 odst. 4, § 110, § 115, §116 odst. 1 a 2 a § 118), jakož i v případech, kdy potřeba znalce vyplývá z ustanovení jiného zákona“.25 Jedná se o případ prohlídky a pitvy mrtvoly podle § 105 odst. 4 TŘ; zde je dokonce nutné přibrat znalce dva. Znalec musí být přibrán také tehdy, pokud je nutné vyšetřit duševní stav obviněného (§ 116 odst. 1, 2 TŘ a také § 58 ZSVM) nebo duševní stav svědka, jsou-li dány závažné pochybnosti, zda není u svědka, jehož výpověď je pro rozhodnutí v trestním řízení zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo

23

"Slibuji, že při své znalecké činnosti budu přesně dodržovat právní předpisy, že znaleckou činnost budu konat nestranně podle svého nejlepšího vědomí, že budu plně využívat všech svých znalostí a že zachovám mlčenlivost o skutečnostech, o nichž jsem se při výkonu znalecké činnosti dozvěděl." 24 Tento názor vychází z judikatury, např. rozhodnutí B 4/1986-52 popřípadě rozhodnutí NS ČSR sp. zn. 4 To 81/1985 25 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. Vydání. Praha : C. H. Beck 2008, str. 946

16

vypovídat. Zde je vždy ustanoven znalec z oboru psychiatrie. Toto vyplývá z judikatury k § 116 TŘ, konkrétně z judikátů zn. R 41/1976 a zn. R 2/1982. Před orgány činné v trestním řízení je postaven úkol, aby tyto orgány určily, kdy je posuzovaná otázka natolik složitá, že bude zapotřebí vyžádání znaleckého posudku namísto odborného vyjádření. Pro orgán činný v trestním řízení toto posouzení může být značným problémem, jelikož sám orgán neoplývá znalostmi potřebnými k posouzení této skutečnosti samotné, natož k posouzení její závažnosti. Určení hranice mezi tím, kdy je nutno si vyžádat odborné vyjádření a kdy znalecký posudek, je tedy dosti složité a k jejímu určení může přispět mnoho faktorů. „Složitost posuzované otázky vyžaduje přibrání znalce, je-li k posouzení otázky potřebná delší doba, nutnost systematického studia příslušné odborné literatury, využívání zásadních empirických a teoretických poznatků, které je potřebné komplexním způsobem zpracovat, potřeba konzultace s dalšími odborníky, apod. Bude tomu tak zpravidla i s ohledem na závažnost trestné činnosti, o kterou jde, z hlediska jejího rozsahu, mnohosti pachatelů, zvláštního způsobu provedení činu.“26 Dále z judikatury vyplývá, že je nutno si vyžádat znalecký posudek například v těchto případech: -

je-li posuzována konstrukce a řízení motorových vozidel při dopravních nehodách (srov. rozhodnutí zn. R I/1966 – „V rozporu s ustanovením § 105 TrŘ je, není-li připrán znalec ani v takových případech dopravních nehod, jejichž konkrétní okolnosti mohou být ojasněny jen na základě odborných znalostí z oboru konstrukce a řízení motorových vozidel“),

-

je potřeba výpočet rychlosti jízdy motorového vozidla (srov. rozhodnutí zn. R 24/1987 – „Ak závisí posúdenie viny na nehode v cestnej premávke od určenia primeranej rýchlosti motorového vozidla, treba na riešenie tejto otázky pribrať znalca na objasnenie skutkových okolností odbornej povahy (výpočet vzdialeností, výpočet brzdnej dráhy vzhladom na typ vozidla, stav vozovky, účinnosť bŕzd atď). Otázka, či rýchlosť vozidla bola primeraná či neprimeraná a v akej miere, je však otázkou právnou, ktorú musí riešiť orgán činný v trestnom konání na základe znaleckého posudku.“),

26

Stanovisko nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Marie Benešové ze dne 29.9.2008, vydané podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, dostupné na: http://portal.justice.cz/nsz/PrintPage.aspx?o=29&j=39&k=2885&d=25656#_ftn1

17

-

je nutné vyhodnocení záznamu tachografického kotouče autobusu (srov. rozhodnutí zn. R 9/1990 – „K vyhodnocení záznamu tachografického kotouče autobusu je zapotřebí odborných znalostí. Jestliže je nutno ze záznamů tachografického kotouče zjistit rychlost jízdy vozidla, nemůže příslušné záznamy vyhodnotit sám orgán činný v trestním řízení, a to ani tehdy, kdyby měl odborné znalosti v tomto směru“),

-

pro zjištění momentu smrti (srov. rozhodnutí zn. R 47/1970 – „Jestliže je třeba za účelem zjištění příčiny smrti určit moment smrti, zjišťuje soud tuto okolnost za pomoci znalce lékaře. Kriteria smrti nestanoví právní řád, nýbrž jsou zde rozhodná vědecky uznávaná medicínská kriteria, která musí znalec lékař ve svém posudku vysvětlit a jejich existenci v daném případě odůvodnit.“),

-

při složitějším ocenění věci poškozeného (srov. rozhodnutí zn. R 46/1969 – „Pokud je k ocenění věci, patřící osobě poškozené trestným činem, zapotřebí odborných znalostí, zejména např. posouzení stupně opotřebení a tedy i rozsahu snížení původní hodnoty věci, přibere se k tomuto ocenění znalec.“),

-

při objasnění příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a smrtí poškozeného (srov. rozhodnutí zn. R 50/1965 – „Jestliže v průběhu trestního stíhání pro trestný čin podle § 224 odst. 1 tr. zák. není bezpečně zjištěna příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a smrtí poškozeného a její objasnění závisí na znaleckém posouzení, je nezbytné postupovat podle § 105 odst. 2 tr. ř. Již z povahy takovéto věci vyplývá, že je nutno znalce vyslechnout před soudem i tehdy když byl posudek vypracován písemně.“).27

3.4 Příprava ke znaleckému zkoumání Předtím než si orgány činné v trestním řízení vyžádají opatřením znalecký posudek k objasnění prověřované věci, je nutné zajistit objekty, které budou předmětem konkrétního znaleckého zkoumání. V těchto případech za objekty znaleckého zkoumání považujeme hmotné součásti živé i neživé přírody, které mají nebo mohou mít význam pro dokazování v trestním řízení, přičemž odhalení nebo objasnění jejich charakteristik a vlastností vyžaduje použití odborných znalostí.28 Při dokumentaci těchto objektů je velice důležitý správný procesní postup, který zahrnuje řádné zaprotokolování a 27 28

Pavel Šámal a kolektiv. Trestní řád: komentář. I. díl, 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 949. Pješčak, J. a kolektiv. Základy kriminalistiky. Praha: Naše vojsko. 1976, str. 274.

18

fotodokumentaci, jelikož i regulérnost sběru objektů expertizy podléhá hodnocení soudu.29 Neméně důležitý je také postup při fyzickém nakládání s objektem znalecké expertizy. Je nutno objekt řádně připravit na předání znalci, přesněji zajistit jeho řádné zabalení a odeslání, které zabrání poškození či znehodnocení objektu znaleckého zkoumání.30 Při tomto postupu je tedy nutno dbát všech kriminalisticko-technických doporučení. Objekty znaleckého zkoumání lze dělit do několika kategorií: -

Objekty, u nichž se předpokládá příčinná souvislost s objasňovanou skutečností. Zde jde o veškeré hmotné předměty, které přímo souvisejí s trestným činem, přesněji je lze označit jako stopy trestného činu. Jde zejména o listiny, věci, kosterní nálezy, mrtvoly, rostliny, osobu pachatele a její části, otisky, veškerý genetický materiál apod. Tyto objekty se nejčastěji opatřují při vyšetřovacích a operativně-pátracích úkonech jako je domovní prohlídka, ohledání místa činu, osobní prohlídka atd.

-

Objekty, u nichž se nepředpokládá příčinná souvislost s objasňovanou událostí. Zde jde o objekty, které jsou orgánům činným v trestním řízení známy, nebo jsou opatřeny v průběhu vyšetřování či znaleckého zkoumání. Takovéto objekty tedy mohou existovat ještě před zahájením vyšetřování, tudíž se jedná o sbírkové srovnávací materiály (stopy uložené ve sbírkách, vzorky materiálů, různé katalogy, daktyloskopické evidence apod.). Tyto objekty také mohou být vytvořeny v průběhu vyšetřování, pak se jedná o různé srovnávací materiály (uměle simulovaný vznik stop, zkoušky deformace objektů, umělé vytvoření stop atd.).

-

Pomocné materiály. Těmito objekty se rozumí veškeré dostupné informace, které znalci pomohou s co nejpřesnějším pochopením situace a s vytvoření co nejpřesnějšího znaleckého posudku. Zpravidla jde o listiny, které byly vyhotoveny v rámci vyšetřování a zajištění stop. Dále se jedná o protokoly z výslechu,

protokoly z ohledání místa

činu, kriminalisticko-technickou

dokumentaci atd. Může se také jednat o dokumenty vztahující se k objektům, u nichž se nepředpokládá příčinná souvislost s objasňovanou událostí. Velmi často se jedná o zprávy o duševním stavu pachatele, chorobopis pachatele či 29

Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika, č. 3/2010, str. 182.

30

Musil, J. a kol.: Kriminalistika. Praha: Naše vojsko, 1994, str. 187

19

poškozeného a další informace, které mohou lépe objasnit pohled na hlavní objekt znaleckého zkoumání.31 Poté, co orgány činné v trestním řízení nashromáždí veškeré objekty, které by mohly být předmětem znaleckého zkoumání, může nastat další fáze, a to fáze předběžného zkoumání. Tato fáze je pouze fakultativní a nastává jen v případě, kdy orgány činné v trestním řízení nashromáždí značné množství objektů, přičemž u některých není jasné, zda a jakým způsobem se vztahují k předmětu vyšetřování. Lze tedy říci, že dochází ke zkoumání daného objektu za účelem jeho bližšího poznání a následného vyhodnocení, jestli má vztah k vyšetřování. Při tomto postupu nesmí dojít k poškození nebo jinému znehodnocení objektu, jelikož to by vedlo k nemožnosti vyhotovení znaleckého posudku. Záměrné poškození či zničení by mohlo přicházet v úvahu, pokud by orgán činný v trestním řízení měl k dispozici více identických objektů. Z výše uvedeného vyplývá, že pozorování a zkoumání musí probíhat především za pomoci optických a jiných neinvazivních metod, aby se poškození či znehodnocení objektů předešlo. Účelem předběžného zkoumání je také stanovit obor a předmět znaleckého zkoumání. Po určení oboru a předmětu znaleckého zkoumání je následně orgán činný v trestním řízení schopen formulovat otázky na znalce. Při formulování těchto otázek je třeba dbát určitých požadavků a striktně je dodržovat. 1. Musí být zachován rámec oboru znalce. Nelze tedy požadovat, aby se znalec vyjadřoval k otázkám, které přesahují jeho odborné znalosti, a tudíž nebyla podána náležitá odpověď. Je tedy velice důležité nejen správně otázky formulovat, ale také vybrat znalce s co nejvhodnějším zaměřením. 2. Otázky musí být přesně formulované, jasné a konkrétní. Na toto je třeba dbát z toho důvodu, že při nejasných otázkách může znalec odpovídat na něco jiného, než bylo vyžádáno. 3. Otázky také nesmí být zavádějící, klamavé nebo návodné. Musí být zachována nestrannost znalce. Pokud by došlo k položení takových otázek a znalec by na ně odpovídal, mělo by to za následek neplatnost znaleckého posudku jako důkazu. 31

Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 2. Přepracované a doplněné vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. str. 310

20

4. Otázky musí mít čistě odborný charakter a nesmí obsahovat požadavek hodnocení důkazů a řešení právních otázek. Tento požadavek vychází přímo ze zákona, a to z ustanovení § 107 odst. 1 TŘ. 5. Otázky musí být pokládány tak, aby tvořily logicky navazující systém a aby byly správně jazykově formulovány. Tento požadavek jasně naznačuje to, že důkaz má být snadno interpretovatelný a pochopitelný. 6. Otázky musí být řešitelné na základě současné úrovně poznání v daném vědním oboru. Poté, co orgány činné v trestním řízení vyřadí nepotřebné objekty a u ostatních správně naformulují otázky pro znalce, přistoupí k vyhotovení opatření o přibrání znalce podle § 105 TŘ. Na základě tohoto opatření předá orgán činný v trestním řízení veškeré objekty znaleckého zkoumání a veškerou potřebnou dokumentaci konkrétnímu znalci. I zde je třeba dbát na bezpečné předání, aby nedošlo k poškození, zničení či znehodnocení objektů znaleckého zkoumání.

3.5 Stadium znaleckého zkoumání Ve stádiu znaleckého zkoumání již přichází na řadu samotný znalec a jeho nezastupitelná úloha při aplikaci odborných znalostí z oblasti vědy, techniky, umění nebo řemesel. Ovšem i když převážná část práce v tomto stádiu je na straně znalce, i orgány činné v trestním řízení zde mají svou nezastupitelnou úlohu. A to zejména v případě, že znalec v průběhu zpracování a tvorby znaleckého posudku narazí na problémy spočívající v nedostatku pro tvorbu znaleckého posudku relevantních informací. V tuto chvíli si daný znalec může od orgánů činných v trestním řízení vyžádat potřebnou asistenci. Tato pomoc orgánu činného v trestním řízení je upravena v § 107 TŘ a spočívá zejména v dovolení nahlížet do spisů vedených orgány činnými v trestním řízení nebo zapůjčením takových to spisů. Dále může být znalci dovoleno, aby byl přítomen při výslechu obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující se k předmětu znaleckého zkoumání. Znalec by sice mohl požádat orgán činný v trestním řízení, aby provedl výslech sám. Za tímto účelem by znalec sepsal otázky, které je nutné zodpovědět, a orgán činný v trestním řízení by vlastně v zastoupení tyto dotazy kladl vyslýchanému. Takový postup by ale mohl vést ke vzniku dalších dotazů a mohlo by tak dojít k nepřiměřenému prodlužování 21

nejen takového výslechu, ale i samotného trestního řízení. Z toho důvodu je preferována osobní účast znalce na výslechu. Při kladení svých dotazů znalec využívá zejména svých odborných znalostí. Znalec se také může, v odůvodněných případech, zúčastnit i provedení jiného úkonu trestního řízení, pokud takový úkon má význam pro vyhotovení znaleckého posudku. Toto oprávnění přinesla do TŘ novela učiněná zákonem č. 265/2001 Sb. Mezi úkony, kterých se takto může znalec zúčastnit, patří zejména „konfrontace dle § 104a TŘ, rekognice dle § 104b TŘ, vyšetřovací pokus dle 104c TŘ, rekonstrukce dle § 104d TŘ, prověrka na místě dle § 104e TŘ, ohledání dle § 113 TŘ, prohlídka těla a jiné podobné úkony dle § 114 TŘ, exhumace mrtvoly dle § 115 odst. 2 TŘ, kde se účast znalce připouštěla ještě před účinnosti uvedené novely při rozšiřujícím výkladu § 107 odst. 1 věty čtvrté TŘ ve znění do 31.12.2001, a to i s přihlédnutím k tomu, že se ustanovení § 113 odst. 1 věta druhá přímo o přibrání znalce zmiňovalo“.32 Zde je ovšem nutné zachování podmínky, že takový postup je možný pouze pokud má daný úkon význam pro vypracování znaleckého posudku. A při všech těchto úkonech znalec využívá svých odborných znalostí. Dle trestního řádu může znalec navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k podání posudku. S tímto úzce souvisí také skutečnost, že znalci nelze uložit, aby sám obstarával pro účely trestního řízení nebo pro vypracování posudku důkazy. Znalec totiž nemůže sám provádět vyšetřovací úkony podle trestního řádu. To znamená, že při vypracování znaleckého posudku může vycházet pouze z materiálů, které mu jsou předány orgány činnými v trestník řízení, nebo jsou uvedeny ve spise, do kterého je znalci umožněno nahlédnout, popřípadě který mu je zapůjčen. Pokud by tedy byly materiály poskytnuté znalci nedostatečné k vypracování znaleckého posudku, navrhne znalec jejich doplnění. Zde by se především jednalo o úkony jako „ohledání dle § 113 TŘ, vyšetřovací pokus dle § 104c TŘ, rekonstrukce dle § 104d TŘ, prověrka na místě dle § 104e TŘ, prohlídka těla a jiné podobné úkony dle § 114 TŘ, exhumace mrtvoly dle § 115 TŘ atd“.33 Ve druhém odstavci § 107 TŘ je upraveno právo znalce vyžádat si, při vyhotovení znaleckého posudku o příčině smrti nebo o zdravotním stavu zemřelé osoby, zdravotnickou 32 33

Pavel Šámal a kolektiv. Trestní řád: komentář. I. díl. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, str.966. Viz poznámka pod čarou č. 32.

22

dokumentaci týkající se takové osoby. V ostatních případech může zdravotnickou dokumentaci vyžadovat za podmínek stanovených zvláštním zákonem. Tento druhý odstavec § 107 TŘ byl do trestního řádu nově zaveden novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Druhá věta tohoto odstavce stanoví, že znalec může požadovat zdravotnickou dokumentaci dle zvláštního zákona, přičemž v tomto případě je tímto zvláštním zákonem myšlen zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. V tomto zákoně je v § 67b odst. 10 písm. d) uvedeno, že nahlížet do zdravotnické dokumentace mohou soudní znalci v oboru zdravotnictví v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku zadaného orgány činnými v trestním řízení nebo soudy. Toto ustanovení, na rozdíl od trestního řádu, hovoří pouze o nahlížení a nikoliv o vyžádání34. Přičemž zdravotnická dokumentace musí obsahovat osobní údaje pacienta v rozsahu nezbytném pro identifikaci pacienta a zjištění anamnézy a dále také musí obsahovat informace o onemocnění pacienta, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče, tyto náležitosti jsou stanoveny v zákonně o péči o zdraví lidu. Tento zákon také stanoví povinnost pro všechna zdravotnická zařízení vést zdravotnickou dokumentaci.35 Po veškerém odstranění mezer v informacích o objektech sloužících k vypracování znaleckého posudku dochází k jeho samotnému vypracování. Znalecké zkoumání a vypracování znaleckého posudku je celistvý proces, ale i ten se dělí na několik částí. Jedná se o vstupní etapu, analyticko-syntetickou etapu, etapu vyvozování závěrů a etapu zpracování znaleckého posudku.36 Vstupní etapa je prvotním stadiem myšlenkového procesu znalce při tvorbě znaleckého posudku. V této fázi si znalec postupně třídí a upřesňuje otázky předmětné pro vypracování znaleckého posudku. V rámci tohoto procesu si znalec také stanoví, jaké metody použije pro znalecké zkoumání, Například je nucen se rozhodnout, jestli použije destruktivní, nebo nedestruktivní metodu popřípadě jaké prostředky zvolí pro tvorbu objektů pro komparaci. Zde lze uvést příklad z oboru balistiky spočívající v tom, 34

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 967. Kvapilová, H., Dogoši, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007, str. 19 36 Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004. str. 311., stejné dělení lze najít také v Tiplica, M., Doplňková skripta z kriminalistiky. Praha: Policejní akademie České republiky, 1997, str. 172 35

23

že v této fázi by se znalec rozhodoval, v jakém materiálu dojde k zachycení projektilu, který poté bude použit pro srovnání s projektilem nalezeným na místě činu.37 V analyticko-syntetické etapě již dochází k vlastnímu zkoumání jednotlivých objektů znaleckého posudku. Zde tedy přichází na řadu uplatnění odborných znalostí znalce a použití specifických metod a prostředků spojených s oborem znaleckého zkoumání.38 „Etapa vyvození a formulování závěrů představuje vrcholné stadium znaleckého zkoumání“ V této fázi si znalec ujasňuje informace zjištěné v analytiko-syntetické části a vyvozuje z nich závěry relevantní pro vypracování znaleckého posudku. Znalec se v této části rozhoduje, jestli veškeré provedené postupy byly dostačující či zda nebyl vynechán postup, který by mohl výsledek ovlivnit.

3.6 Zpracování a náležitosti znaleckého posudku Pokud znalec vypracovává znalecký posudek, nemůže jej vyhotovit dle vlastní libovůle, ale musí dodržet určité náležitosti, které jsou stanoveny jak v zákoně o znalcích a tlumočnících, ale také ve vyhlášce provádějící tento zákon. Jako první je zapotřebí uvést formu, ve které znalec podává svůj znalecký posudek. Znalecký posudek, jako takový bude podáván nejčastěji v písemné formě. Na tomto místě ale musím také uvést, že to není jediná možnost podání znaleckého posudku, pro znalce jako fyzickou osobu. Znalec totiž může podat svůj znalecký posudek ústně do protokolu a to při výslechu prováděném v souladu s ustanovením § 108 TŘ. O tom zda znalec podá znalecký posudek písemně či ústně, rozhodne orgán činný v trestním řízení, který si znalecký posudek vyžádal, a učiní tak již v opatření o přibrání znalce podle § 105 odst. 1 TŘ.39 I zde je potřeba zmínit jednu výjimku, kdy se orgán činný v trestním řízení nemůže takto rozhodnout. Jedná se o případ, kdy znalecký posudek vypracovává ústav. V § 110 odst. 2 TŘ je totiž výslovně uvedeno, že ten, kdo byl přibrán k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem podle odstavce 1, podá posudek písemně. Toto ustanovení je v souladu

37

Viz poznámka pod čarou č. 36. Viz poznámka pod čarou č. 36. 39 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 968. 38

24

s ustanovením § 22 odst. 1 ZnalZ., kde je v první větě také uvedena povinnost pro znalecké ústavy, aby znalecké posudky vypracovávaly písemně.

3.6.1 Další náležitosti vnější formy znaleckého posudku Další formální náležitosti, kromě písemné formy, jsou stanoveny v § 13 ZnalZ a v § 13 odst. 3 a 4 ZnalV. Znalecký zákon tedy požaduje, aby pokud je znalecký posudek v písemné formě, připojil svůj podpis a otisk pečeti. Podoba znalecké pečeti je upravena v § 7 ZnalV, a to v odst. 1 (znalci užívají k výkonu své funkce kulaté pečeti v jednotné úpravě, která obsahuje státní znak, jméno znalce s uvedením znalecké funkce) a v odst. 2 (správa soudů vydá znalci potvrzení opravňující ho k objednávce a převzetí pečeti na jeho náklad). Další náležitosti jsou stanoveny ve vyhlášce, kterou se zákon o znalcích provádí. V § 13 odst. 3 ZnalV je stanoveno, že písemný znalecký posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí a v odst. 4, že na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku.40 Nesplnění náležitostí uvedených v § 13 ZnalZ má za následek vadnost podaného znaleckého posudku, a tudíž provedení takovéhoto znaleckého posudku jako důkazu by mohlo znamenat vadu řízení a případnou odpovědnost znalce za škodu. Tuto vadu lze zhojit ústním stvrzením posudku znalcem.41

3.6.2 Obsah znaleckého posudku Při vypracování znaleckého posudku musí znalec dbát na to, aby v jím vypracovaném posudku byly tři části, které jsou požadovány podle § 13 ZnalV, a to úvodní část, nález a závěrečná část. Úvodní část znaleckého posudku obsahuje všeobecné údaje o znalci a o objektu znaleckého zkoumání. V této části znaleckého posudku „se zachycují fakta, která charakterizují procesní a technické podmínky, v nichž probíhalo znalecké zkoumání“.42 Uvádí se zde: 40

Němec, M., Kriminalistická taktika pro policisty. Praha: EUROUNION, 2004, str. 156 Dörfl, L. Zákon o znalcích a tlumočnících. Komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2009, str. 94. 42 Pješčak, J. a kolektiv. Základy kriminalistiky. Praha: Naše vojsko, 1976, str. 279. 41

25

-

Informace o osobě znalce či znaleckém ústavu, v případě znaleckého ústavu informace o pracovnících, kteří znalecký posudek vypracovali, informace o specializaci znalce a informace o tom, ve kterém seznamu je znalec veden

-

označení orgánu, který si znalecký posudek vyžádal

-

specifikace trestní věci, ke které je znalecký posudek vyžádán, zde se nejčastěji uvede spisová značka a stručný popis skutku, pro který se trestní řízení vede

-

soupis materiálů předaných znalci, zde se jedná o veškeré materiály relevantní pro vypracování znaleckého posudku

-

přesný soupis otázek položených znalci

-

informace o tom, jakých úkonů se znalec účastnil a jaké informace a podklady si dodatečně vyžádal43

V úvodu samotného nálezu by měl znalec důkladně popsat objekty, které mu byly předány ke zkoumání. Na tomto místě znalec popíše jejich stav, formu a další důležité znaky a jevy, které by mohly ovlivnit výsledek znaleckého zkoumání. Pokud by se například jednalo o znalecký posudek z oboru balistiky, znalec by uvedl, v jakém stavu mu byla kulka předána, zda byla nějak poškozena, jestli byla v celistvém kuse či roztříštěna na části či jestli nějaké části chybí, toto vše by měl zároveň fotograficky zdokumentovat. Stejně jako objekt samotný znalec popíše i komparační materiály, které jsou použity při zpracování znaleckého posudku. Pokud si je znalec obstarává sám, pak popíše přesný postup jejich získání.44 V nálezu dále znalec přesně vylíčí metody, které použil a závěry, k nimž dospěl. V nálezu znalec uvádí, které metody použil k vypracování znaleckého posudku, rovněž musí znalec uvést, proč si dané metody vybral. Toto přichází v úvahu zvláště tehdy, máli znalec na výběr z více metod zkoumání. Dále znalec uvádí závěry, které mu z tohoto zkoumání vyplynuly, například v posudku ze soudního lékařství uvede, které symptomy zjistil u pacienta, u posudku z oboru daktyloskopie uvede, které identifikační znaky nalezl. Znalec také může uvést vědecká východiska, o která své závěry opírá. Zde 43

Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004. str. 312. 44 Planka, B. et al. Kriminalistická balistika. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. str. 177

26

nemusí prokazovat jejich pravdivost, postačí pouze uvést, že je využil při zpracování znaleckého posudku. Kupříkladu při posudku z oboru balistiky při zkoumání balistické dráhy střely nemusí znalec odůvodňovat, proč má vliv na balistickou dráhu střely gravitace země, ale pouze na tento fakt odkáže. Odůvodnění vědeckých východisek by přicházelo v úvahu, pokud by se jednalo o nové poznatky, které nebyly zcela ověřeny praxí. Jako příklad uvedu, že dříve při posudku z oboru daktyloskopie musel znalec podávat obsáhlé vysvětlení její vědecké podstaty. To již dnes není potřeba, protože je daktyloskopie považována za ověřený a důvěryhodný zdroj důkazu.45 Závěrečná část obsahuje již přímé odpovědi na otázky položené znalci. Pokud znalec udává alternativní závěry, tak musí uvést, jak k nim dospěl a na jakém základě se použijí a v jakém případě mohou nastat.46

3.6.3 Elektronický znalecký posudek Tuto část jsem se rozhodl zařadit do části náležitosti znaleckého posudku z důvodu, že výše zmiňuji náležitost písemné formy. Současná právní úprava dovoluje znalci či znaleckému ústavu podávat znalecké posudky ve dvojí formě, přesněji znalec může podat znalecký posudek písemně nebo ústně do protokolu a znalecký ústav má zúženou možnost podat znalecký posudek pouze v písemné formě. Tato úprava je v dnešní době značně zastaralá a pro současný směr justice brzdící. Zvláště přihlédneme-li k tomu, že dochází k celkové elektronizaci justice, zavádění elektronických spisů a možnosti podávat mnohá podání v elektronické podobě. Současný zákon o znalcích a tlumočnících na tuto možnost sice nemyslí, ale novela zákona o znalcích a tlumočnících, která je v současné době ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, s tímto postupem do budoucna počítá. Postup by byl stejný jako u elektronických podání advokátů. Znalecký posudek by bylo možné podat ve formě zabezpečeného elektronického dokumentu, Adobe Reader či aplikace Word, s přidaným elektronickým podpisem, který by byl vystaven některou z certifikačních autorit. Možnost vypracovat znalecký posudek v elektronické podobě by dle mého názoru opět vedla k menšímu finančnímu zatížení orgánu činných v trestním řízení.

45 46

Pješčak, J. a kolektiv. Základy kriminalistiky. Praha: Naše vojsko, 1976, str. 279. Němec, M., Kriminalistická taktika pro policisty. Praha: EUROUNION, 2004, str. 156

27

3.7 Hodnocení znaleckého posudku Pro začátek je na místě uvést, že „hodnocení znaleckého posudku je jednou z nejnáročnějších a nejzávažnějších fází dokazování“.47

3.7.1 Subjekty hodnotící znalecký posudek Na začátek této podkapitoly je důležité uvést, které subjekty jsou vůbec oprávněny hodnotit znalecký posudek. Na prvním místě stojí orgány činné v trestním řízení, které ve většině případů dávají podnět k vypracování znaleckých posudků důležitých pro objasnění skutečností důležitých pro vyšetřování i celé trestní řízení. Důležité také je, že právě tyto orgány mohou na základě znaleckých posudků ovlivňovat trestní řízení a autoritativně v jeho průběhu rozhodovat. Někteří autoři uvádí další skupinu osob, které mohou hodnotit znalecký posudek, a to obviněného, obhájce i poškozeného.48 Tyto osoby však mají značně omezenou možnost, jak nějakým způsobem zasáhnout proti znaleckému posudku. Určité pravomoci těmto osobám přiznává § 105 TŘ, a to tím, že jim dává možnost podání námitek, připomínek, žádostí o vysvětlení, žádostí o přibrání jiného znalce za účelem přezkoumání znaleckého posudku. Tyto osoby dále mohou využít práva uvedeného v § 110a TŘ a opatřit si znalecký posudek od jimi vybraného znalce a následně jej, za splnění zákonných podmínek, předložit orgánům činným v trestním řízení. Námitky oprávněných osob proti znaleckému posudku neposuzuje orgán, který si znalecký posudek vyžádal, ale orgán jemu nadřízený. Zde bych rád upozornil na to, že trestní řád neumožňuje autoremedurní postup při řešení námitek proti znalci či znaleckému posudku. I kdyby tedy policejní orgán, který si znalecký posudek vyžádal, souhlasil s podanými námitkami, vždy je přezkoumá nadřízený orgán. Nařízeným orgánem je v tomto případě státní zástupce. Takový postup podle mého názoru odporuje jedné ze základních zásad trestního řízení, a to zásadě rychlosti řízení uvedené v § 2 odst. 4 TŘ.

47

Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, str. 424. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, str. 425. Srov. CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: ASPI, 2008, str. 340, kde je uvedeno, že hodnotitelem znaleckého posudku je pouze orgán činný v trestním řízení. 48

28

3.7.2 Aspekty hodnocení znaleckého posudku Výsledek znaleckého zkoumání, tedy znalecký posudek, musí orgán činný v trestním řízení důkladně posoudit. Neposuzuje se pouze vlastní závěr znaleckého posudku, ale i cesta, kterou k tomuto závěru znalec došel. Kontrola znaleckého posudku reflektuje zásadu uvedenou v § 2 odst. 6 TŘ, tedy zásadu, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Je nutno dodat, že tato základní zásada není směrodatná pouze pro znalecký posudek, ale pro veškeré důkazní prostředky v trestním řízení, jelikož ty jsou si formálně rovny a žádný není jinému nadřazen. Hodnocení znaleckého posudku je ve srovnání s hodnocením jiných důkazních prostředků mnohem složitějším procesem. Toto lze dovodit již ze skutečnosti, že znalecký posudek se vypracovává tam, kde je zapotřebí odborných znalostí. Tudíž se poté žádá po hodnotiteli znaleckého posudku, aby přezkoumal odborné informace a závěry i bez znalostí nutných k jejich aplikaci a přesné interpretaci. Ale i zde lze naopak uvést, že „orgány činné v trestním řízení nemohou sice samy svým vlastním laickým názorem nahrazovat odborné závěry znalce, mohou však mít pochybnosti o úplnosti a věcné správnosti znaleckého posudku.“49 Kontrola provedená orgány činnými v trestním řízení může být ale nedostatečná, a to především z důvodů nepřiměřené důvěry ve znalecký posudek. Tato přehnaná důvěra a nekritičnost vychází ze značné důvěry v technické vymoženosti moderní doby. Tento problém zasahuje i orgány činné v trestním řízení, a to do takové míry, že orgán, který by měl znalecký posudek kontrolovat, bude znaleckému posudku bezmezně důvěřovat na úkor jeho kontroly. Hodnocení vypracovaného znaleckého posudku je možno posuzovat na základě tří kritérií. Těmi jsou právní korektnost důkazu, důkazní význam znaleckého posudku, tedy jeho relevance, a hodnocení pravdivosti a věrohodnosti znaleckého posudku.50 Dalším způsobem dělení kritérií pro hodnocení znaleckého posudku je hodnocení

49 50

Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, str. 424. Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika č. 3/2010, str. 182-183.

29

formální a hodnocení obsahové stránky znaleckého posudku.51 Formální stránka odpovídá právní korektnosti a obsahová stránka odpovídá relevanci znaleckého posudku a hodnocení pravdivosti a věrohodnosti znaleckého posudku.

3.7.3 Právní korektnost znaleckého posudku Právní korektností důkazu se rozumí zkoumání jeho právní stránky. Někdy se také uvádí, že v této fázi se zkoumá zákonnost nebo právní přípustnost.52 Dochází tedy ke kontrole dodržení veškerých zákonem daných požadavků na znalce a na znalecký posudek. Tyto požadavky nejsou upraveny jednotně, ale jsou obsaženy především v trestním řádu, zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1967 Sb. Základní otázkou, kterou je nutno posoudit, je to, „zda posuzovaná odborná otázka je jednoduchá nebo složitá a zda k jejímu řešení je zapotřebí přibrat znalce, nebo zda se lze spokojit s jednodušší formou – odborným vyjádřením (§ 105 odst. 1 TŘ)“.53 Jak již zmiňuji výše v této kapitole, nezkoumá se pouze znalecký posudek samotný, ale kontrole podléhá i osoba znalce, přesněji tedy zda znalec splňuje zákonem stanovené podmínky pro vyhotovení znaleckého posudku. Zkoumání tak podléhá to, zda znalec splňuje veškerá kritéria stanovená v zákoně o znalcích a tlumočnících a ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1967 Sb., tedy zda znalec složil znalecký slib, zda znalec není vyloučen z vypracování znaleckého posudku pro podjatost, zda znaleckým zkoumáním nebyla nepřípustně porušena subjektivní práva třetích osob a zda znalec nepřekročil hranice své odborné kompetence.54 Při zkoumání výsledku znaleckého zkoumání, tedy znaleckého posudku, se posuzuje, zda v něm nejsou řešeny otázky právního charakteru, jestli nevychází z důkazů, které nebyly opatřeny orgány činnými v trestním řízení, ale znalcem samotným, zda v něm nedošlo k hodnocení důkazů a zda v něm nejsou řešeny odlišné otázky, než které byly orgánem činným v trestním řízení vyžádány. Veškerá výše

51

Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 313. 52 Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika č. 3/2010, str. 182. 53 Viz poznámka pod čarou č. 52. 54 Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku v trestním řízení. Acta Universitatis Carolinae. Iuridica č. 2/1976, str. 144.

30

zmíněná kritéria lze vcelku snadno posoudit zvláště proto, že jsou přesně upravena v právních předpisech a k jejich posouzení není zapotřebí zvláštních znalostí. Pokud znalecký posudek trpí právními vadami, ne vždy to znamená, že je absolutně neplatný. Některé vady pak lze dodatečně zhojit. Ovšem jsou i právní vady znaleckého posudku, které mají za následek jeho absolutní neplatnost, a tím i jeho důkazní neprůkaznost a nicotnost. „Některé excesy mohou představovat porušení práva na spravedlivý proces (fair trial – viz. Čl 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), dokonce mohou nabýt ústavněprávní rozměr a mohou být napadeny před Ústavním soudem nebo v řízení před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku.55

3.7.4 Relevance znaleckého posudku Dalším aspektem, který podléhá kontrole stran orgánů činných v trestním řízení, je relevance znaleckého posudku. Zde je účelem zamyslet se nad tím, jestli a případně co znalecký posudek přinese. Kontrola toho, jestli je vyhotovení znaleckého posudku nezbytné a přínosné pro trestní řízení by měla proběhnout ještě před zadáním jeho vypracování. Relevantní posouzení takovéto otázky ale není vždy dost dobře možné. Jak už i z obsahu znaleckého posudku vyplývá, objasňují se v něm skutečnosti, ke kterým je nutné mít odborné znalosti, a tudíž orgán činný v trestním řízení nemůže vždy pouze na základě svých znalostí určit, jestli bude znalecký posudek nezbytný. Zde poté vyvstává problematika samostatného vzdělávání orgánů činných v trestním řízení. Pro urychlení a „zlevnění“ trestního řízení je nezbytné, aby orgány činné

v trestním

řízení

oplývaly

alespoň

částečnými

znalostmi

z různých

kriminalistických oborů. Pokud totiž orgán činný v trestním řízení bude mít znalosti, na základě kterých bude schopen určit, do jaké míry bude znalecký posudek přínosný, či jaká je složitost posuzované otázky, bude také schopen určit, jestli mu postačuje odborné vyjádření, nebo jestli je vůbec zapotřebí nechat vyhotovit odborné vyjádření či znalecký posudek. Tím, že se nebudou zbytečně vypracovávat znalecké posudky, dojde ke snížení finanční náročnosti trestních řízení a zároveň k jejich podstatnému zrychlení, protože v některých případech je vyhotovení znaleckého posudku proces velmi

55

Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika č. 3/2010, str. 183.

31

zdlouhavý, zvláště pokud se jedná o ojedinělý obor, v němž působí málo osob zapsaných do seznamu soudních znalců.

3.7.5 Pravdivost a věrohodnost znaleckého posudku Jako poslední se hodnotí kriteria pravdivosti a věrohodnosti znaleckého posudku. Tato část hodnocení znaleckého posudku je považována za nejsložitější. Složitost je dána tím, že orgán činný v trestním řízení hodnotí tvůrčí činnost znalce, ke které bylo použito odborných znalostí, kterými sám orgán nedisponuje. Hned ze začátku je důležité vysvětlit pojmy pravdivost a věrohodnost, jelikož velice často dochází k jejich zaměňování. Pokud bychom měli nějakým způsobem definovat jejich odlišnosti, tak nejlépe to lze vystihnout takto: „Když říkáme, že myšlenka je pravdivá, pak charakterizujeme především výsledek poznání, jeho závěr a hodnotíme tento výsledek v závislosti na tom, zda se potvrdil praxí a v jaké míře. Přitom abstrahujeme od samotné cesty myšlení, od způsobu, jakým bylo myšlenky dosaženo. Když se tvrdí, že daný závěr je věrohodný nebo je věrohodné nějaké sdělení, tehdy se pravdivost výsledku jakoby předjímá předem, garantuje se samotným postupem myšlení, způsobem uvažování. Uvažování nazýváme věrohodným, když napřed můžeme říci, že v jeho výsledku obdržíme pravdivý soud.“56 Lze tedy říci, že pokud zkoumáme pravdivost, tak se věnujeme pouze závěru, tedy výsledku znaleckého posudku. A pokud zkoumáme věrohodnost, tak procházíme celý znalecký posudek, nejen jeho vlastní závěr. Z výše uvedeného je možné vyvodit, že pokud je zkoumána věrohodnost znaleckého posudku, dochází k zevrubnému zkoumání celé tvorby zkoumaného znaleckého posudku. Kriterii zde tedy jsou způsobilost osoby znalce (znaleckého ústavu) poskytovat věrohodné znalecké posudky, úplnost a bezvadnost podkladových materiálů a odborná odůvodněnost znaleckého posudku.57 Při posuzování způsobilosti osoby znalce je nutno primárně vycházet z požadavků kladených na znalce zákonem o znalcích a trestním řádem. V § 4 ZnalZ

56

A. A. Ejsman. Zaključenije experta. Moskva, 1967, str. 110; citace převzata z Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku v trestním řízení. Acta Universitatis Carolinae Iuridica, č. 2/1976, str. 145. 57 Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku v trestním řízení. Acta Universitatis Carolinae Iuridica. č. 2/1976, str. 146-150; stejné dělení se též vyskytuje v Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika. č. 3/2010, str. 184-186.

32

jsou stanoveny podmínky pro jmenování osoby znalcem, tedy požadavky na jeho odbornou kvalifikaci a bezvadné osobní vlastnosti. Dále v § 11 tohoto zákona jsou stanoveny podmínky, kdy znalec nemůže podat znalecký posudek z důvodu osobního vztahu k věci, tedy z důvodu podjatosti. Přezkum těchto podmínek je přímo uveden i v zákoně, a to v § 105 odst. 2 TŘ. Ačkoli trestní řád uvádí, že „při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen“, je třeba tato hlediska zohlednit nejen při výběru znalce, ale také později, při hodnocení jím podaného znaleckého posudku. Požadavek kontrolovat způsobilost znalce stanovenou ZnalZ i při hodnocení znaleckého posudku lze opodstatnit tím, že doba zpracování mnohých znaleckých posudků je značná a je možné, že znalec v průběhu této doby ztratí způsobilost být znalcem. Ztráta této způsobilosti může být dána mnoha okolnostmi, například duševní chorobou, odvoláním znalce na základě § 20 ZnalZ, popřípadě může jít o osobní vztah znalce k jednomu z účastníků řízení, který předtím nebyl znám nebo vznikl v průběhu vypracování znaleckého posudku. Posledně jmenované je zvláště důležité přezkoumat, pokud se jedná o znalecký posudek předložený stranou trestního řízení podle § 110a TŘ. U znaleckého posudku předloženého ústavem může dojít k jeho zpochybnění kupříkladu z důvodu, že se podstatně změnilo personální složení ústavu, tedy že ústav opustili odborníci s potřebnou akreditací a odbornými znalostmi a zkušenostmi.58 „Úsudek o věrohodnosti posudku nelze opřít o pouhý odkaz na autoritu znalce, nýbrž musí vyplývat z objektivních vlastností znaleckého posudku, z jeho odůvodněnosti, úplnosti, přesvědčivosti a z jeho vědecké opodstatněnosti.“59 V předchozí větě uvedená kriteria jsou velice důležitá při posuzování dvou protichůdných, nebo ne zcela souhlasných znaleckých posudků. Tato situace může nastat buďto při přibrání jiného znalce v souladu s ustanovením § 109 TŘ, při přezkoumání znaleckého posudku ústavem podle § 110 TŘ a nebo při předložení dalšího znaleckého posudku stranou trestního řízení podle ustanovení § 110a TŘ. Při nastání takovéto situace je orgán činný v trestním řízení povinen posoudit oba znalecké posudky. K tomuto může použít mnoho kritérií, například délku odborné praxe znalce, jeho věk, dosavadní zkušenosti orgánu 58

Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika. č. 3/2010, str. 184. Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku v trestním řízení. Acta Universitatis Carolinae Iuridica. č. 2/1976, str. 146. 59

33

činného v trestním řízení se znaleckými posudky od konkrétního znalce, renomé znalce okruhu odborníků v dané oblasti, akademické úspěchy znalce, jeho publikační činnost apod. Ovšem i zde mohou nastat problematické situace. Kupříkladu lze narazit na problém, kdy jsou podány dva znalecké posudky v oboru stavebnictví s rozdílnými závěry, přičemž jeden podal znalec, který pravidelně publikuje a vyučuje na vysoké škole, ale prakticky se oboru nevěnuje, a druhý podal znalec, který se v praxi přímo aktivně účastní výstavby. Dalším kritériem vypovídajícím o věrohodnosti znaleckého posudku je úplnost a bezvadnost podkladových materiálů. Jak již z názvu kriteria plyne, dochází zde k přezkoumání podkladových materiálů, nejčastěji se jedná o stopy a jiné věcné důkazy, z kterých znalecký posudek vychází. Prvně je nutno provést kontrolu zákonnosti. Je nutné prověřit, jestli při získání objektu znalecké analýzy nedošlo k porušení zákona. Zde může nastat problém, že si podklady opatřil znalec vlastní činností, což, jak jsem uvedl výše, není podle zákona možné. Znalec může pouze požádat orgán činný v trestním řízení o doplnění materiálů pro vypracování znaleckého posudku. Dále je nutno také zkoumat věcnou průkaznost autentičnost a bezvadnost podkladových matriálů. Výše uvedené je nutno prozkoumat, protože v průběhu kontroly může orgán činný v trestním řízení zjistit, že objekt nakonec nemá vztah k řízení, popřípadě jeho vztah k trestnímu řízení není průkazný. Je také nutno kontrolovat, jak bylo s objektem znaleckého zkoumání nakládáno, tedy technický způsob získání, balení, transportu a předání. Toto je zvláště důležité u objektů, u kterých může dojít ke kontaminaci, a tím pádem ke vzniku jejich neprůkaznosti, například kontaminace vzorku DNA. U tohoto typu věcného důkazu je nutno velice obezřetně zajistit nejenom stopu přímo na místě činu, ale i referenční vzorek. Porovnávaný vzorek tedy nesmí být ničím kontaminován a musí být bezpečně zjištěno, od které pochází osoby. Na důležitosti odběru referenčního vzorku přidává i to, že se jedná o procesní úkon, který obstarávají orgány činné v trestním řízení.60 Další potíže s podkladovými materiály mohou vycházet také z toho, že si stopy získané na místě činu protiřečí a tím se vylučují nebo podkladový materiál vznikl na základě subjektivních údajů, jako jsou svědecká výpověď, výslech obviněného a další. 60

Laupy. M. Forenzní genetická analýza DNA a její význam při dokazování. Bulletin advokacie, ročník 2002, č. 4, str. 52.

34

V takovém případě je potřeba zajistit, aby znalec vypracoval podmíněný nebo alternativní znalecký posudek.

3.7.6 Odborná odůvodněnost znaleckého posudku Posledním, a nejobtížněji hodnotitelným kriteriem, je odborná odůvodněnost znaleckého posudku. U tohoto kriteria má totiž orgán činný v trestním řízení hodnotit odborné závěry dosažené ve znaleckém posudku, tedy závěry, ke kterým znalec došel aplikací svých odborných znalostí. Je zde kladen požadavek, aby orgán činný v trestním řízení za pomoci svých laických znalostí hodnotil věrohodnost odborných závěrů. Proto vzniká velice závažná otázka, a to jestli je možné oprávněně požadovat od orgánů činných v trestním řízení alespoň základní znalosti z oborů mimo jejich hlavní činnost, z oborů, ze kterých se budou vyhotovovat znalecké posudky. V této otázce plně souhlasím s J. Musilem, autorem článku Hodnocení znaleckého posudku, který byl uveřejněn v čtvrtletníku Kriminalistika č. 3 z roku 2010. Zde autor uvádí, že lze vznést takovýto požadavek na orgány činné v trestním řízení, ale pouze do určité míry. Jde zvláště přihlédnout k tomu, že takovéto znalosti jsou nabírány již v průběhu studia a pokud se daný hodnotitel chce naplno věnovat své činnosti, tak se nadále vzdělává celoživotně. Zvláště to lze požadovat u úžeji zaměřených osob, zde je potřebné zmínit, že jak Policie ČR, tak i státní zastupitelství a soudy mají svá zvláštní oddělení, která se zabývají užší specializací v oboru. V praxi to tedy vypadá tak, že jsou osoby, které se specializují na problematiku dopravních nehod, kriminality nezletilých, násilné kriminality, drogové kriminality a další oblasti. Tato specializace má za pozitivní následek i to, že hodnotitel je schopen hlouběji proniknout do znaleckého posudku a následně zjistit jeho nedostatky nebo je schopen znaleckému posudku rychleji porozumět a tudíž nedojde k protahování trestního řízení kladením dalších dotazů soudnímu znalci. Ale i zde jsou určité hranice. Dozajista nelze spravedlivě požadovat po vyšetřovateli, aby měl znalosti z oborů, které nejsou běžné, jako jsou například obory zkoumající pevnost kovů, obory teoretické fyziky, ale i některé specifické lékařské obory. V těchto případech je však orgánům činným v trestním řízení dána možno přibrat k trestnímu řízení konzultanta. Konzultant v průběhu trestního řízení je laicky řečeno vyšetřovateli „k ruce“. Jeho odborné názory neslouží jako důkazní prostředek, ale díky jeho poznatkům může orgán činný v trestním řízení lépe dojít k závěrům důležitým pro trestní řízení. Na základě konzultantovy rady se také 35

rozhoduje, zda bude nutné v konkrétní věci vyžádat odborné vyjádření nebo znalecký posudek. Stejně jako lze institut konzultanta využít při samotném vyšetřování, tak jej lze využít i při hodnocení znaleckého posudku. Zde může konzultant přispět zvláště tím, že je schopen určit, zdali znalec vypracovával znalecký posudek dle nejnovějších postupů pro daný obor a jestli využil veškeré technické postupy, které jsou při současném stavu technického pokroku dostupné. Zde ale musím také dodat, že ani znalci velice často neulehčují orgánům činným v trestním řízení jejich hodnocení znaleckého posudku. Bohužel většina znalců se mylně domnívá, že čím více bude v textu odborných a zvláště cizojazyčných termínů, zkratek, značek, tím lépe jejich znalecký posudek vypadá. Jenže tito znalci absolutně opomíjejí fakt, že znalecký posudek hodnotí laická osoba, pro kterou je přemíra nesrozumitelných pojmů pouze zbytečným ztížením a prodloužením práce. Dozajista lze pochopit, pokud znalec používá cizojazyčné termíny, pro něž není v českém jazyce ekvivalent, nebo používá termíny, které jsou ve společnosti zažité a běžně používané. S touto problematikou se lze velice často setkat v oboru medicíny a ekonomie. U znaleckých posudků z oboru medicíny velice často dochází k nadužívání latinských pojmů, které jsou pro laiky nic neříkající, a ve znaleckém posudku jsou i zbytečné, jelikož český jazyk má pro převážnou většinu anatomických a jiných medicínských termínů vlastní pojmenování. Stejně tak u posudků z oboru ekonomie dochází k nadužívání anglické terminologie, a to i přesto, že i zde existují přesné české termíny. Z výše uvedeného lze vyvodit, že pro orgány činné v trestním řízení je nejsnazší, pokud je znalecký posudek srozumitelný, nehýří cizím názvoslovím, má logickou strukturu, nedochází v něm k chaotickému přeskakování z jedné jeho části do druhé, ale je popsán přesný postup, a pokud možno je vhodně doplněný grafy, tabulkami a fotodokumentací. Vše, co bylo výše zmíněno u hodnocení znaleckého posudku, potvrzuje i nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.4.2007, sp. zn. III ÚS 299/06, ve kterém soud došel k závěru, že „Znalecký posudek je nepochybně významným druhem důkazních prostředků a v rámci dokazování v trestním řízení mu přísluší významné místo. Nelze však pustit ani na okamžik ze zřetele, že ze stěžejních zásad dokazování v novodobém trestním procesu vyplývá požadavek kritického hodnocení všech důkazů, včetně znaleckého posudku. Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě, jako každý jiný důkaz, ani on 36

nepožívá žádné větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale též věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce. Metodologie znaleckého dokazování vyžaduje, aby jak orgány činné v trestním řízení, tak samotný znalec kriticky hodnotili úplnost a bezvadnost podkladových materiálů, které znalec podrobuje svému zkoumání. Znalec nesmí sám vyloučit některé z předložených podkladů jen proto, že nezapadají do jím vytyčené verze události. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závěrům znalce, by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat. Vyvstanou-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, je orgán činný v trestním řízení povinen, v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací (§ 2 odst. 4, 5 tr. ř.), pokusit se odstranit vzniklé pochybnosti obstaráním dalších důkazů. V případě závažných skutkových rozporů a pochybností o správnosti znaleckého posudku, které se nepodaří odstranit, musí soud postupovat podle pravidla in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch obviněného“.61 Orgány činné v trestním řízení také mohou při hodnocení znaleckého posudku přihlédnout k osobě znalce, a to z pohledu jeho morálních a etických vlastností. Zde musím uvést, že ačkoli je již pravidlem, že komory různých profesí, založených na základě příslušného zákona, mají své kodexy či desatera (lékařská komora, advokátní komora), soudní znalci se organizují pouze do profesních sdružení na dobrovolném základě a nemají vypracován kodex etického a profesionálního chování soudního znalce. Z předchozího lze tedy vyvodit, že jelikož znalci nejsou shromážděni v profesní komoře na základě zákona, není možné po nich vyžadovat dodržování povinností vycházejících z kodexu a následně je za jejich nedodržení sankcionovat. Zde si dovolím citovat jeden z vůbec prvních návrhů profesního kodexu znalců, který byl uveřejněn v

61

Nález ústavního soudu ČR ze dne 30.4.2007, sp.zn. III ÚS 299/06. Zdroj ASPI.

37

článku plk. JUDr. Jana Chmelíka z Úřadu vyšetřování Policie ČR, v časopise Soudní inženýrství, č. 3/1999: 1. Jednej bezúhonně a vykonávej své povinnosti korektně a nestranně. 2. Vykonávej své povinnosti řádně a s patřičnou mírou volného uvážení. 3. Vykonávej znaleckou činnost v souladu s nejnovějšími poznatky daného vědního oboru a soudního inženýrství. 4. Uplatňuj při práci sebeovládání, toleranci, porozumění a zdvořilost ve vztahu ke všem osobám a vzhledem k okolnostem, ve kterých se můžeš ocitnout. 5. Respektuj základní lidská práva. 6. Pomáhej všem kolegům při výkonu jejich povinnosti, vystupuj proti těm, kteří svá práva zneužívají. 7. Respektuj důvěrnost informací, které se během své činnosti dozvíš, které můžeš zveřejnit jen v případě, že jsi zbaven mlčenlivosti. 8. Jednej vždy v mezích zákona a s vědomím, že nikdo nemá právo na tobě vyžadovat překročení zákonných norem. 9. Užívej svěřené prostředky k dosažení maximálního obecného prospěchu. 10. Neustále se vzdělávej. Výše zmíněný kodex autor uváděl jako kodex sloužící pro policisty a znalce v trestním řízení. Pro úplnost a porovnání také přikládám návrh kodexu, který by měl dopadat generálně na všechny soudní znalce. Výše zmíněnému kodexu je velice podobný a to z důvodu, že autor z výše uvedeného kodexu vycházel. 1. Jednej bezúhonně a vykonávej své povinnosti korektně a nestranně. 2. Vykonávej své povinnosti řádně a s patřičnou mírou volného uvážení. 3. Vykonávej znaleckou činnost v souladu s nejnovějšími poznatky svého vědního oboru a soudního inženýrství. 4. Uplatňuj při práci sebeovládání, toleranci, porozumění a zdvořilost ve vztahu ke všem osobám a vzhledem k okolnostem, ve kterých se můžeš ocitnout. 5. Respektuj základní lidská práva. 38

6. Pomáhej všem kolegům pří výkonu jejich povinností, vystupuj proti těm, kteří svá práva zneužívají. 7. Respektuj důvěrnost informací, které se během své činnosti dozvíš – zveřejnění je možné jen se souhlasem klienta – objednatele a při zachování anonymity. 8. Jednej vždy v mezích zákona a s vědomím, že nikdo nemá právo na tobě vyžadovat překročení zákonných norem. 9. Neustále se vzdělávej. 10. Zpracováváš-li problém, který již byl řešen kolegou a jím byl vydán posudek – je nezbytné tohoto kolegu o vlastním vstupu do jeho posudku informovat. 11. Požaduj takovou odměnu, která je přiměřená složitosti úkolu. 12. Vždy dodržuj tento kodex.62

3.7.7 Evropská síť znaleckých ústavů (ENFSI) Značný

přínos

v oblasti

hodnocení

znaleckých

posudků

přinášejí

standardizované znalecké metody, jejichž kvalita je garantována uznávanou odbornou autoritou.63 Zde je velice důležité zmínit European Network of Forensic Science Institute (ENFSI). ENFSI je evropská síť institutů zabývajících se forenzními vědami. ENFSI je v celosvětovém měřítku předním hlasem v oblasti forenzních věd tím, že zajišťuje kvalitu vývoje a šíření forenzních věd po celé Evropě. Hlavními způsoby, kterými se snaží ENFSI šířit informace o rozvoji forenzních věd, jsou členské schůze, setkání odborníků a otevřená setkání. Tohoto cíle se snaží dosáhnout také prací Rady ENFSI, Komisí ENFSI a pracovních skupin odborníků. Další aktivity, které ENFSI plánuje do budoucna je rozšiřování o další Evropské členy, celková podpora všech laboratoří zapojených do programu ENFSI za účelem splnění mezinárodních standardů kvality a odbornosti a založení a udržování spolupráce s dalšími podobnými organizacemi z celého světa.

62

Bedníček, J. L. Etika znalecké činnosti. Stavebnictví a interiér. Ročník 2007, č. 10. Citace použita z internetových stránek http://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/etika-znalecke-cinnosti/ 63 Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika. č. 3/2010, str. 187.

39

Historie ENFSI se začala psát v roce 1992, kdy se ředitelé státních forenzních laboratoří v západní Evropě dohodli, že by se měli pravidelně scházet za účelem projednání společných témat. Na prvním setkání v Rijswijku (Holandsko) v roce 1993 bylo zastoupeno 11 laboratoří. Zde bylo dohodnuto, že členství v ENFSI bude otevřeno pro všechny státy Evropy. Oficiální ustavující setkání se konalo dne 20.10.1995, tento den je považován za den „narozenin“ ENFSI. Na tomto setkání zakladatelé ENFSI podepsali Memorandum, které upravuje fungování ENFSI, dále byla zvolena první rada a představeno logo ENFSI. Na výročním setkání v roce 1999 v Moskvě členové přijali první ústavu ENFSI. Ve stejném roce byly vytvořeny webové stránky ENFSI. Webová stránka, www.enfsi.eu, je nyní hlavním zdrojem informací o ENFSI a hlavním prostředkem komunikace v rámci ENFSI společenství. V roce 2002 byl ustanoven stálý Sekretariát, jehož chod je financován z členských příspěvků. V roce 2009 EU uznala ENFSI jako monopolní organizaci, to znamená, že ENFSI je jediným propagátorem v oblasti forenzních věd v Evropě. ENFSI je dynamickou a rozšiřující se organizací, která vítá nové členy splňující podmínky pro vstup do společenství ENFSI. Počet členů vzrostl za několik let fungování ENFSI z 11 laboratoří na 60 laboratoří. Tyto zahrnují i nestátní zařízení. Členské laboratoře jsou rozprostřeny na území Evropy a zahrnují všechny státy (i ty čekající na přijetí) Evropské Unie. Forenzní laboratoře se mohou stát členy ENFSI, pokud splní množství podmínek pro přijetí: -

Musí pocházet z evropského státu,

-

Zahrnovat širokou škálu forenzního zkoumání,

-

Dosáhnout akreditace,

-

Mít věrohodný status ve státě původu,

-

Zaměstnávat alespoň 25 odborníků, kteří mohou působit jako soudní znalci Forenzní laboratoře, které nejsou členy ENFSI, se mohou s určitými omezeními

účastnit aktivit pracovních skupin.

40

ENFSI je řízena pětičlennou Radou volenou na tři roky členy z řad ředitelů členských institucí. Sekretariát poskytuje Radě podporu v její činnosti. 16 pracovních skupin je páteří ENFSI v oblasti vědeckého zkoumání a znalostí. 2 komise jsou zaměřeny na speciální činnosti: -

Komise pro kvalitu a odbornost – vytváří zásady pro zajištění kvality a odbornosti, poskytuje rady pracovním skupinám a členům ENFSI, pomáhá ENFSI laboratořím splňovat zásady dobré praxe a mezinárodní standardy

-

Evropská akademie forenzních věd – je oknem do vědeckého světa, vytváří strategii výzkumu, organizuje vědecké konference, publikuje slovník (v několika jazycích) s používanými forenzními názvy a slovními spojeními Pracovní skupiny pokrývají širokou oblast forenzních věd: digitální zobrazování,

DNA, dokumenty, drogy, výbušniny, vlákna, otisky, palné zbraně, vyšetřování požárů a výbuchů, forenzní informační technologie, forenzní analýza řeči a zvuku, rukopis, značky, malba a sklo, analýza dopravních nehod, místo činu. Nejdůležitějšími činnostmi ENFSI jsou: -

výroční setkání (pro členy)

-

setkání EAFS jednou za tři roky (otevřená vědecká setkání)

-

jednodenní a monotematické semináře (otevřená setkání pro speciální témata)

-

setkání expertních pracovních skupin (omezený přístup)

-

společné studie a testy způsobilosti

-

poskytování rad institucím EU v oblasti forenzních věd

-

publikace manuálů „dobré praxe“

-

publikace slovník (v několika jazycích) s používanými forenzními názvy a slovními spojeními ENFSI má oficiální vztahy s mnoha organizacemi.64

3.7.8 Závěr hodnocení znaleckého posudku Po zhodnocení znaleckého posudku může orgán činný v trestním řízení dojít hned k několika závěrům. Prvním závěrem je, že znalecký posudek je bez chyb a je srozumitelný, tudíž jej orgán činný v trestním řízení zařadí jako důkaz, který bude

64

Pojem a historie čerpány z http://www.enfsi.eu/page.php?uid=175 z odkazu na brožuru ve formě PDF

41

následně proveden před soudem v hlavním líčení. Dalším možným závěrem, který vyvstane z hodnocení znaleckého posudku, je zjištění, že znalecký posudek je nesprávný nebo neúplný. O nejasný znalecký posudek se bude jednat zvláště tehdy, pokud závěry, ke kterým znalec v rámci vypracování znaleckého posudku dospěl, budou neurčité, a tedy není jasné, jaké stanovisko ke kladeným otázkám znalec zaujímá. O neúplný znalecký posudek se bude jednat tehdy, pokud se znalec nevyjádří ke všem otázkám, které mu byly zadány podle § 107 TŘ.65 Pokud orgán činný v trestním řízení dojde k závěru, že znalecký posudek je nesprávný nebo neúplný, neměl by jej hned nahradit jiným znaleckým posudkem nebo jej ihned nechat přezkoumat znaleckým ústavem.66 Pokud orgán činný v trestním řízení dojde k závěru, že znalecký posudek je nejasný nebo neúplný, měl by postupovat v souladu s ustanovením § 109 TŘ, který stanoví: „Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere se jiný znalec“. Tento postup je nutný nejen z důvodu hospodárnosti řízení, ale také proto, aby nevznikla pochybnost o zlovůli a zaujatosti orgánu činného v trestním řízení způsobená tím, že vyhledává znalecký posudek, který se orgánu činnému v trestním řízení zdá být vhodným. Stejně tak není možné, aby orgán činný v trestním řízení samovolně nahradil znalecký posudek svým laickým názorem. Pokud však nedojde k odstranění pochybností o správnosti a nejasnosti nebo neúplnosti doplněním nebo vysvětlením, může orgán činný v trestním řízení přibrat jiného znalce, což umožňuje přímo ustanovení § 109 TŘ. Ovšem pokud se k tomuto postupu orgán činný v trestním řízení uchýlí a zadá vypracování nového znaleckého posudku jinému znalci, nelze předchozí znalecký posudek jednoduše nebrat v potaz, jelikož znalec nový se musí vypořádat i s předchozím znaleckým posudkem. Přesněji tedy „jestliže je třeba podle § 109 věta druhá TrŘ přibrat nového znalce, musí nový znalec podat nový znalecký posudek, v němž se ovšem musí vyrovnat i s předchozím znaleckým posudkem.“67

65

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 973. Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika č. 3/2010, str. 188. 67 Rozhodnutí zn. R 11/1987-I. 66

42

Další možnost, kterou orgánům činným v trestním řízení trestní řád nabízí, je postup podle § 110 TŘ. Podle tohoto ustanovení trestního řádu může orgán činný v trestním řízení přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k přezkoumání posudku podaného znalcem, toto ovšem pouze za předpokladu, že se jedná o výjimečný, zvlášť obtížný případ vyžadující zvláštního vědeckého posouzení. Pokud ale orgán činný v trestním řízení vyčerpá veškeré možnosti, které mu dává trestní řád, za účelem zjištění skutečností důležitých pro trestní řízení a i nadále zde přetrvávají pochybnosti o dokazovaném objektu, nelze jinak, než dodržet jednu ze základních zásad trestního řízení a to in dubio pro reo.68

68

Musil, J. Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika. č. 3/2010, str. 188.

43

4

Účast konzultanta na trestním řízení Účast konzultanta na trestním řízení je upravena v § 157 odst. 3 TŘ, přičemž

tato část byla do trestního řádu vložena nově novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Zákon v tomto ustanovení stanoví, že policejní orgán nebo státní zástupce může, v závažných a skutkově složitých věcech, využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze speciálního oboru.

4.1 Přibrání konzultanta Orgán činný v trestním řízení si může přímo vybrat konkrétní osobu konzultanta nebo může o návrh určité osoby jako konzultanta též požádat správní úřad, jiný orgán, vědeckou nebo výzkumnou instituci. V tomto případě ovšem vzniká hned několik problémů týkajících se takovéto osoby. Prvním problémem je, že daná instituce musí rozhodnout, jak kvalifikovaného konzultanta poskytne. Při tomto se dle mého názoru bude řídit i tím, že konzultant není placen z prostředků orgánu činného v trestním řízení, který si ho vyžádal, ale je stále zaměstnancem instituce, která ho poskytla za účelem konzultace, a tudíž je i touto institucí placen. Ve výše zmíněném případě dle mého názoru nebudou pro pozici konzultantů poskytovány osoby s vysokou mírou kvalifikace a se statutem znalce, jelikož „za činnost konzultanta se neposkytuje odměna“69. Jako další věc musí dožadovaná instituce také zvážit fakt, že osoba, která vystupuje v trestním řízení jako konzultant, nemůže nadále vystupovat v trestním řízení jako zpracovatel odborného vyjádření nebo jako znalec a to z důvodu osobního vztahu k trestnímu řízení.70 Je tedy možné narazit na problém, kdy u složitých vědních oborů nelze konzultanta poskytnout, jelikož by poté nebyl k dispozici nikdo pro vyhotovení znaleckého posudku v téže věci. Dalším kritériem, které dikce zákona požaduje, pro přibrání konzultanta je závažnost a skutková složitost věci. Za závažné věci lze zejména považovat trestné činy, k jejich ž projednávání je v prvním stupni příslušný krajský soud, příslušnost krajského soudu, jakožto soudu 69 70

čl. 11 POP nejvyšší státní zástupkyně, 8/2009 Viz poznámka pod čarou č. 68

44

prvního stupně, je upravena v § 17 TŘ71. Jedná se zejména o trestné činy, u nichž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činní nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný test, popřípadě jiné zvláště jmenované trestné činy uvedené v § 17 písm. a - c TŘ. Za skutkově složité věci lze považovat zejména takové trestní věci, ve kterých je již od počátku dána potřeba řešit odbornou problematiku. Zde již není zapotřebí, aby docházelo k řešení těchto věcí v prvním stupni před krajským soudem, ale potřeba konzultanta vychází z jejich obtížné povahy a odborného charakteru. Například se bude jednat o trestné činy z oblasti hospodářské trestné činnosti v oblasti finanční kriminality související s problematikou trestné činnosti v bankovnictví nebo na kapitálovém trhu, trestné činy v oblasti životního prostředí a trestné činy zasahující do sféry složité daňové kriminality.72 Pokud orgán činný v trestním řízení dospěje k rozhodnutí, že je zapotřebí přibrat k trestnímu řízení konzultanta, vyhotoví o tom úřední záznam. Takto o přibrání konzultanta může samostatně rozhodnout jak státní zástupce, tak i policejní orgán, který v tomto případě není vázán podmínkou souhlasu nebo povolení státního zástupce.73 Ohledně náležitostí tohoto úředního záznamu, tak lze použít čl. 11 POP nejvyšší státní zástupkyně, 8/2009, ve kterém se sice hovoří pouze o úředním záznamu státního zástupce o přibrání konzultanta, ale dle mého názoru lze tato pravidla aplikovat na veškeré úřední záznamy o přibrání konzultanta. Při vyhotovení úředního záznamu o přibrání konzultanta se uvede důvod jeho přibrání, jeho jméno, pracovní zařazení a obor speciálních znalostí.74

4.2 Přínos konzultanta Smyslem přibrání konzultanta je primárně pomoc orgánům činným v trestním řízení se skutkově složitými případy, při kterých nepostačují znalosti jednotlivých vyšetřovatelů. Konzultant v tomto případě slouží jako „odborný průvodce“75 či jako 71

Šámal, P., Novotný, F., Růžička, M., Vondruška, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 666. shodně je uvedeno i v Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 1185. 72 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 1185. 73 Šámal, P., Novotný, F., Růžička, M., Vondruška, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 665. 74 čl. 11 POP nejvyšší státní zástupkyně, 8/2009 75 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 1185.

45

„poradenská služba orgánům činným v trestním řízení“76, který radí a napomáhá v průběhu celého přípravného řízení. Činnost konzultanta tedy spočívá v odborné pomoci orgánům činným v trestním řízení, zvláště jim pomáhá s pochopením jednotlivých částí tvořících skutkový děj, tedy napomáhá s náležitým právním posouzením a následným správným zaměřením na dokazované skutečnosti.77 Konzultant je dále nápomocen orgánu činnému v trestním řízení při rozhodování o přibrání znalce nebo vyžádání znaleckého posudku. Konzultant je za pomocí svých odborných znalostí schopen určit složitost věci a také je schopen pomoci vybrat správný oborem, ze kterého by soudní znalec měl být. S výše uvedeným bezprostředně souvisí také pomoc konzultanta na tvorbě a formulaci dotazů, které je nutno nechat znalcem zodpovědět ve znaleckém posudku.

4.3 Konzultant dle § 157 odst. 3 TŘ v porovnáním s konzultantem znalce dle § 10 odst. 2 ZnalZ Ačkoli je tento institut stejně pojmenován, nelze jej vzájemně zaměňovat. Prvním rozdílem je to, kdo kterého konzultanta přibírá. Jak již z výše uvedeného vyplývá, konzultanta přibraného k trestnímu řízení dle ustanovení § 157 odst. 3 TŘ přibírá buďto samostatně policejní orgán nebo státní zástupce. Konzultanta znalce přibírá znalec sám. Dalším rozdílem je celková účast na trestním řízení. Konzultant přibraný dle ustanovení § 157 odst. 3 je orgánu činnému v trestním řízení nápomocen vždy, kdy se řeší problematika spadající do jeho odborné působnosti. Konzultant znalce je oproti tomu přibrán pouze k posouzení zvláštních dílčích otázek, jestliže to požaduje povaha věci. Tedy konzultant znalce nespolupracuje s orgány činnými v trestním řízení, ale zpracovává dílčí otázky znaleckého posudku přímo pro znalce. Zde je nutno dodat, že odpovědnost znalce za znalecký posudek není dotčena ani v oné části posudku, která byla vypracována na základě informací pocházejících od konzultanta znalce. Největší rozdíl mezi konzultantem přibraným dle ustanovení § 157 odst. 3 TŘ a konzultantem přibraným dle ustanovení § 10 odst. 2 ZnalZ, je míra pravomocí, které 76

Porada, V. a kol. Kriminalistika (úvod, technika, taktika). Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. str. 227 Šámal, P., Novotný, F., Růžička, M., Vondruška, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 666. 77

46

může konzultant uplatnit. Konzultantu přibranému na základě ustanovení § 157 odst. 3 TŘ zákon přímo přiznává možnost nahlížet do spisu v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce, přičemž tato možnost je vázána pouze na souhlas státního zástupce nebo policejního orgánu. V tomto případě se jedná o speciální úpravu k obecné úpravě možnosti nahlížet do spisu podle ustanovení § 65 TŘ.78 Dále může také být přítomen při provádění úkonů trestního řízení. Ovšem již nesmí do těchto úkonů nikterak zasahovat. Tedy kupříkladu nemůže vést osobně výslech svědka, či sám klást otázky znalci. Oproti tomu konzultant přibraný znalcem na základě ustanovení § 10 odst. 2 ZnalZ, má právo jak nahlížet do spisů a účastnit se provádění úkonů trestního řízení, tak může do těchto úkonů zasahovat, tedy může například klást otázky obviněnému, svědkům či dalším osobám.79 Dalším společným znakem obou konzultantů je skutečnost, že na oba se vztahuje ustanovení o odpovědnosti dle dikce ustanovení § 11 ZnalZ. U konzultanta přibraného na základě ustanovení § 157 odst. 3, tento fakt vyplývá přímo ze zákona, kdy znění § 157 odst. 3 přímo stanoví, že na vyloučení konzultanta se přiměřeně užijí zvláštní předpisy o znalcích a tlumočnících. U konzultanta přibraného na základě ustanovení § 10 odst. 2 ZnalZ je nutno také posuzovat otázky vyloučení dle § 11 ZnalZ, jelikož znalec nese odpovědnost za celý znalecký posudek, tudíž i za část vypracovanou konzultantem a pokud by konzultant naplňoval některou z podmínek pro podjatost stanovenou v § 11 ZnalZ, mělo by to za následek neplatnost celého znaleckého posudku. Poslední rozdíl spatřuji v různém odměňování konzultantů. Konzultant přibraný znalcem dle ustanovení § 10 odst. 2 ZnalZ je tímto znalcem také odměněn, jelikož jej znalec přijímá přímo a osobně. Ovšem i tak má znalec právo na náhradu nákladů spojených s přibráním konzultanta, ale pouze za podmínky, že orgán činný v trestním řízení, který jej v trestním řízení znalcem ustanovil, s přibráním konzultanta vyslovil souhlas. Souhlas s přibráním konzultanta lze udělit i dodatečně, a to i v rozhodnutí, kterým se rozhoduje o náhradě nákladů, spojených se znaleckým posudkem.80 Souhlas orgánu s přibráním konzultanta k vypracování znaleckého posudku je zapotřebí z toho 78

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 1187. Šámal, P., Novotný, F., Růžička, M., Vondruška, F., Novotná, J. Přípravné řízení trestní. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 666. 80 Toto je uvedeno v čl. 26 odst. 2 Směrnice ministerstva spravedlnosti ČSR ze dne 15. Února 1973, čj. 10/73-kontr., o organizaci, řízení a kontrole znalecké a tlumočnické činnosti 79

47

důvodu, aby nedocházelo k nehospodárnému vypracovávání znaleckých posudků, tedy aby bylo možno zamezit zbytečnému nárůstu nákladů na znalecký posudek. Oproti tomu odměna konzultantu přibranému orgánem činným v trestním řízení dle ustanovení § 157 odst. 3 TŘ není v zákoně nikde upravena, tudíž mu nenáleží. Jak zmiňuji výše, konzultant je stále v zaměstnaneckém poměru vůči zaměstnavateli, který ho pro výkon konzultační činnosti uvolnil, tudíž má nárok na obvyklou mzdu. Ovšem ani zaměstnavatel konzultanta nemá nárok na peněžitou náhradu za poskytnutí konzultanta.

48

5 Závěr Jako účel této práce jsem si stanovil porovnání zákonné úpravy účasti znalců a odborníků na vyšetřování, tedy porovnání odborného vyjádření, znaleckého posudku a institut konzultanta. Toto porovnání nevycházelo pouze ze zákonné úpravy těchto institutů, ale také z poznatků o jejich využívání orgány činnými v trestním řízení v praxi. Při vypracování této práce jsem se vždy zaměřil nejdříve na zákonnou úpravu jednotlivých forem účasti odborníků a znalců na vyšetřování, z čehož mi vyplynulo, že je opravdu značný rozdíl mezi jednotlivými zákonem upravenými formami účasti odborníků. Je až s podivem, jak propastný je rozdíl mezi úpravou znaleckého posudku a odborného vyjádření. Na znalecký posudek a i na zpracovatele znaleckého posudku zákon klade mnohé nároky, které je nutno splnit, aby bylo možné znalecký posudek provést jako důkaz v řízení před soudem. Na odborné vyjádření naopak zákon neklade prakticky žádné nároky. V této práci jsem se také věnoval institutu odborného konzultanta. Zde mne velice překvapilo, že tento institut je v praxi prakticky nepoužívaný. K tomuto závěru jsem nedospěl pouze na základě literatury, ale také na základě konzultace s příslušníky Policie ČR a státními zástupci. Z těchto informací mi vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení dávají přednost radě odborníka bez předchozí formální žádosti. K podání formální žádosti o odborného konzultanta je nic nemotivuje, zvláště pokud potřebují jednotlivé informace a není třeba dlouhodobé účasti konzultanta v trestním řízení, jelikož konzultant není finančně ohodnocen orgány činnými v trestním řízení. Pro orgány činné v trestním řízení je tak spolupráce s konzultantem na základě formální žádosti zbytečně zdlouhavým postupem. Další problém, na který jsem v průběhu práce narazil, byla zastaralá právní úprava zákona o znalcích. Tato úprava byla velmi benevolentní při kladení nároků na osobu znalce a vůbec nekladla jakékoliv nároky na znalecké ústavy. Dále také zákonem nebyla zřízena profesní komora, jejímiž členy by znalci byli. Dalším nedostatkem je absence jakýchkoli sankcí ukládaných za nekvalitní znalecké posudky. Zde ale musím dodat, že v průběhu zpracování mé práce byla dne 6.12.2011 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR přijata novela zákona o znalcích a tlumočnících, která upravila stávající 49

nepostačující zákon. Změny jsou nejznatelnější dle mého názoru v oblasti osoby znalce, kdy nová úprava klade větší požadavky na bezúhonnost znalce, v oblasti znaleckých ústavů, kde jsou nově kladeny požadavky nejen na náležité personální obsazení těchto ústavů, ale také na samotné vedení těchto ústavů. V neposlední řadě je upravena také odpovědnost znalců a jsou nově zavedeny sankce ukládané znalcům. Pokud bych měl závěrem nějak rozdělit účast znalců a odborníků na vyšetřování, tak určitě lze stranou vydělit účast konzultanta a to proto, že tento institut neslouží v trestním řízení jako důkazní prostředek a také to, že pokud někdo působí jako konzultant, nemůže se nadále trestního řízení zúčastnit v roli zpracovatele znaleckého posudku nebo odborného vyjádření. Oproti tomu odborné vyjádření a znalecký posudek slouží jako důkazní prostředek v trestním řízení a zpracovatel odborného vyjádření následně může být zpracovatelem znaleckého posudku.

50

6 Seznam zkratek TŘ

zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)

ZSVM

zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže

ZnalV

vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů

ZnalZ

zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů

ENFSI

European Network of Forensic Science Institute

51

7 Literatura Odborné publikace CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: ASPI, 2008. 822 s. ISBN 978-80-7357-348-5. DÖRFL, L. Zákon o znalcích a tlumočnících. 1.vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. 191 s. ISBN 978- 80-7400-148-2. FRYŠTÁK, M; KREJČÍ, Z. Postavení znalce v trestním řízení. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 167 s. ISBN 978-80-210-4955-0. CHMELÍK, J. Místo činu a znalecké dokazování. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2005. 304 s. ISBN 80-86898-42-3. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, 816 s. ISBN 978-80-87212-92-9. KVAPILOVÁ, H., DOGŠI, M. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 243 s. ISBN 978-80-7380-059-8 MATHERN, V. Dokazovanie v československom trestnom procese. 1 vyd. Bratislava: Obzor, 1984. 229 s. MUSIL, J. a kol.: Kriminalistika. Praha: Naše vojsko, 1994, 274 s. ISBN 80-206-04235 MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2004. 583 s. ISBN 80-7179-878-9. NĚMEC, M., Kriminalistická taktika pro policisty. Praha: EUROUNION, 2004, 328 s. ISBN 80-7317-036-1 PJEŠČAK, J. a kol. Základy kriminalistiky. Praha: Naše vojsko. 1976, s. 408. PLANKA, B. et al. Kriminalistická balistika. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. 660 s. ISBN 978-70-7380-036-9. PORADA, V. a kol. Kriminalistika (úvod, technika, taktika). Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 309 s. ISBN 978-80-7380-038-3

52

ŠÁMAL, P., NOVOTNÝ. F., RŮŽIČKA, M., VONDRUŠKA, F., NOVOTNÁ, J. Přípravné řízení trestní. Praha: C. H. Beck, 2003, 1471 s. ISBN 80-7179-741-3 ŠÁMAL, P et al. Trestní řád: komentář. 6. vyd. Praha: C.H.Beck, 2008. 3011 s. ISBN 978-80-7400-043-0. TIPLICA, M., Doplňková skripta z kriminalistiky. Praha: Policejní akademie České republiky, 1997, 197 s. ISBN 80-85981-43-2

Časopisecké články KŘÍSTEK, L. Ústavněprávní rozměr znalecké činnost. Právní rádce. 2009, č. 4, s. 63 – 67. LAUPY. M. Forenzní genetická analýza DNA a její význam při dokazování. Bulletin advokacie, ročník 2002, č. 4, s. 48 – 54 MUSIL, J. Hodnocení znaleckého posudku v trestním řízení. Acta Universitatis Carolinae . Iuridica. 1976, s. 125 – 158. MUSIL, J. Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika, č. 3/2010, s. 180 - 195 RŮŽIČKA, M; ZEZULOVÁ, J. K problematice vzájemného vztahu znaleckého posudku a odborného vyjádření po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Trestněprávní revue. 2004, č. 9, s. 256 – 263. RŮŽIČKA, M. K problematice přibírání znalců po novele trestního řádu provedené zákonem č. 274/2008 Sb. Státní zastupitelství č. 5/2009, s. 12-18

Internetové zdroje Článek věnovaný Kriminalistickému ústavu Praha. Dostupné na: http://www.policie.cz/clanek/o-nas-56.aspx navštíveno dne 20.11.2011 Poslední znění novely schválené poslaneckou sněmovnou dne 6.12.2011 Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=322&ct1=3 navštíveno dne 7.12.2011

53

Stanovisko nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Marie Benešové ze dne 29.9.2008, vydané podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, dostupné na: http://portal.justice.cz/nsz/PrintPage.aspx?o=29&j=39&k=2885&d=25656#_ftn1 navštíveno dne 23.11.2011 BEDNÍČEK, J. L. Etika znalecké činnosti. Stavebnictví a interiér. Ročník 2007, č. 10. Dostupné na http://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/etika-znalecke-cinnosti/ navštíveno dne 29.11.2011 www.enfsi.eu http://www.enfsi.eu/page.php?uid=175 – navštíveno dne 1.12.2011 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/80243-policie-setri-misto-znaleckychposudku-odborne-vyjadreni/ - navštíveno dne 18.11.2011

Judikatura Řazeno dle čísla uvedeného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek R 35/1980 Rt 41/1993 B 4/1986-52 R 41/1976 R 2/1982 R I/1966 R 24/1987 R 9/1990 R 47/1970 R 46/1969 50/1965

54

Řazeno dle sp.zn. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 7 To 97/1994 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.5.2007 sp.zn. 33 Odo 324/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 4 To 81/1985 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.4.2007, sp. zn. III ÚS 299/06

55

8 Přílohy Příloha č. 1: Ukázka odborného vyjádření

56

Příloha č.1

57

58

59

9 Abstract This thesis deals with specific means of participation of experts and specialists in investigation, that is it discusses expert opinion, authorized expert´s report and participation of consultant in investigation. The topic is interesting because it offers an analysis of very important evidence used by the police, courts or prosecutors to learn about all the facts related to the criminal proceedings objectively. Lately especially expert opinions and expert´s reports are increasingly needed to clarify the most serious crimes committed by means of technology and finance. In order to solve these crimes, the expert knowledge is necessary. It is that kind of knowledge that police, judges and prosecutors do not and quite fairly cannot have. This paper in its particular parts talks about expert opinion, authorized expert´s report and participation of consultant in investigation as written above and also about their mutual relations. What can be said about the expert opinion is that it contributes to clarification of questions which require expert knowledge but at the same time the complexity of these questions does not ask for authorized expert´s report. The expert opinion can serve as the primary evidence. Nevertheless there are no formal requirements regarding expert opinion in contrast to the authorized expert and his report. In detail the law does not require the expert to have any special authorization to offer his expert opinion. The expert only has to have desirable expert knowledge. Since there are no legal requirements as explained above, producing an expert opinion is much cheaper and faster and thus it fulfills the principle of speed and economy of the criminal procedure. In comparison the authorized expert´s report is a more sophisticated instrument and the law lays out certain rules for the report and the expert himself. At the beginning of writing this thesis, there was old and insufficient law regulating authorized experts and their reports. But in the process the Parliament passed a bill which brought up legislation introducing new rules applying to experts or expert institutes, and provisions on expert´s responsibility for erroneous or late reports. In the part dedicated to expert´s report, the thesis handles the experts ad hoc, i.e. the experts who are not listed in the official register. 60

The substantial part of this paper explains the process of the expert report´s creation covering the phase of securing the object of expertise through to individual stages of writing the report. The last part of the thesis focuses on the consultant. The basis for writing this part was a practical experience of the police and prosecutors in the sense that according to their observations, consultants are not used frequently in investigation and criminal proceedings in general. The police and prosecutors rather choose an informal way to obtain needed expert information.

61

10 Resumé diplomové práce Tato práce pojednává o konkrétních způsobech účasti znalců a odborníků na vyšetřování, tedy o odborném vyjádření, znaleckém posudku a účasti konzultanta na vyšetřování. Toto téma je zajímavé tím, že pojednává o velice důležitých důkazních prostředcích sloužících orgánům činným v trestním řízení k objektivnímu poznání skutkového stavu. Zvláště odborné vyjádření a znalecký posudek je v poslední době čím dál tím více zapotřebí k objasnění nejzávažnější kriminality, která je páchána elektronickými a ekonomickými prostředky. Právě k vyřešení těchto trestných činů je zapotřebí odborných znalostí, které orgány činné v trestním řízení nemají a ani nelze spravedlivě žádat, aby takovéto hluboké odborné znalosti měli. Ve své práci se postupně věnuji odbornému vyjádření, znaleckému posudku a účasti konzultanta na vyšetřování a jejich vzájemnému vztahu. O odborném vyjádření lze říci, že slouží k objasnění otázek, které vyžadují odborné znalosti, ale zároveň nejsou tak složité, aby bylo zapotřebí vydání znaleckého posudku. Zároveň také odborné vyjádření slouží jako listinný důkaz. Avšak na zpracovatele odborného vyjádření nejsou kladeny takové nároky jako na znalce. Přesněji zákon nevyžaduje, aby zpracovatel odborného vyjádření měl nějaké speciální zplnomocnění, k vypracovávání odborných vyjádření, pouze je zapotřebí, aby disponoval odbornými znalostmi. Vzhledem k neexistenci formálních požadavků na odborné vyjádření je vypracování odborného vyjádření rychlejší a levnější a tím pádem naplňuje zásadu rychlosti a hospodárnosti trestního řízení. Oproti tomu znalecký posudek je sofistikovanější a zákon na něj i na jeho zpracovatele klade mnohé požadavky. Na začátku práce byla stěžejní nedostatečná a zastaralá právní úprava zákona o znalcích, ale v průběhu zpracování této práce byla schválena novela, která zavedla nové požadavky na znalce a znalecké ústavy a také nově zavedla sankční odpovědnost znalců za špatné a pozdě podané znalecké posudky. Práce také v části znaleckého posudku pojednává o znalcích přibraných ad hoc, tedy o znalcích nezapsaných do seznamu znalců.

62

Podstatnou částí diplomové práce je také část pojednávající o utváření znaleckého posudku. Tedy od zajištění objektů pro expertízu až po jednotlivá stádia vytváření znaleckého posudku. V poslední části se zabývám institutem konzultanta. Zásadní pro tuto část jsou sdělení z praxe od policie a od státních zástupců a to v tom smyslu, že tento institut je prakticky nevyužívaný a orgány činné v trestním řízení volí neformální cesty, jak získat informace potřebné k trestnímu řízení.

63

Téma diplomové práce: Účast znalců a odborníků na vyšetřování The topic of the thesis: Participation of experts and specialists in investigation Klíčová slova: Znalec Znalecký posudek Odborné vyjádření Konzultant

Key words: Expert Expertise Expert opinion Consultant

64