Účast veřejnosti ve správních řízeních ovlivňujících stav životního prostředí v některých připravovaných právních předpisech V současné době se v různém stádiu legislativních příprav nachází několik návrhů zákonů, které mohou podstatným způsobem ovlivnit budoucí možnosti účasti veřejnosti při rozhodování o činnostech, ovlivňujících stav životního prostředí. Analýzu tohoto procesu a jeho možných důsledků zpracoval Pavel Černý z brněnského EPS. Jde především o tyto legislativní návrhy: · návrh nového zákona o řízení před správními úřady (správního řádu) , tj. obecného předpisu, jež má stanovit základní pravidla pro rozhodování úřadů, včetně toho, kdo má ve správních řízeních práva a povinnosti tzv. "účastníka řízení". Měl by nahradit současný zákon č. 71/1967 Sb. Připravuje Ministerstvo vnitra. Na jeho internetových stránkách je návrh věcného záměru zákona; EPS má k dispozici 1. verzi návrhu paragrafového znění z prosince 2000. Podávali jsme k ní připomínky, stejně tak i JUDr. P. Kužvart. Předpoklad nabytí účinnosti - 2002-3 · návrh nové úpravy řízení a postupů, v současné době regulovaných stavebním zákonem (č. 50/1976 Sb.) - tedy zejména pořizování a schvalování územních plánů, územní, stavební, kolaudační a vyvlastňovací řízení. Tyto otázky by měly být upraveny dvěma novými předpisy - zákonem o územním plánování a zákonem o stavebním řádu. Připravuje Ministerstvo pro místní rozvoj. Na jeho internetových stránkách jsou věcné záměry obou zákonů (z května 2000, s pozdějšími úpravami). · návrh zákona o integrované prevenci a omezování znečištění a integrovaném registru znečištění (tzv. "zákon o IPPC"). Tento zákon by měl u vybraného okruhu zařízení, jejichž provoz představuje největší zátěž pro životní prostředí (jsou vyjmenována v příloze zákona) zavést novou proceduru jejich povolování a stanovení závazných podmínek pro jejich provoz. Dosavadní systém, kdy povolení provozu takovýchto zařízení musí být schváleno množstvím různých úřadů z dílčích hledisek, a každý z těchto úřadů vydává samostatné rozhodnutí (nebo stanovisko) má být nahrazen jediným rozhodnutím v "integrovaném" správním řízení. Toto rozhodnutí by měly vydávat "úřady integrované ochrany", v praxi krajské úřady. Všechny úřady, které doposud vydávaly jednotlivá "dílčí" povolení" se v tomto "integrovaném řízení" k záměru vyjádří z hlediska zájmů a hodnot, které mají chránit. Kromě toho se k záměru jako celku vyjádří Komise pro přípravu integrovaného povolení, což by měla být zvláštní organizační složka Ministerstva životního prostředí. Na základě všech těchto vyjádření (a případně i připomínek účastníků řízení - viz níže) vydá úřad integrované ochrany povolení k provozu zařízení se závaznými podmínkami, nebo povolení odmítne vydat. Každých pět let by se mělo vydané povolení přezkoumávat a případně měnit jeho podmínky. (To je velmi zestručněný základní obsah zákona. Jsou tam mnohé další zajímavé věci, jako např. povinnost provozovatele zařízení využívat "nejlepší dostupné techniky", ale o tom někdy příště.) Návrh věcného záměru je na stránkách MŽP, v EPS máme návrh paragrafového znění. Účinnost se zatím předpokládá k roku 2003, resp. později podle data vstupu do EU.
· nový zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, (EIA), který 8.12. 2000 schválila Poslanecká sněmovna. Není asi třeba obecně vysvětlovat, o čem tento zákon je; k tomu, jak v něm byla pojata účast veřejnosti, viz níže. Kromě toho by nová úprava účastenství podle správního řádu měla nebo mohla mít vliv na průběh řízení a možnosti účasti veřejnosti podle těchto v současné době platných předpisů: · zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Jak je známo, § 70 tohoto zákona umožňuje občanským sdružením, jejichž hlavním cílem činnosti podle stanov je ochrana přírody a krajiny účastnit se nejen správních řízení, vedených přímo podle zákona 114/92, ale i všech ostatních (např. územních a stavebních), pokud v nich mohou být dotčeny některé ze složek přírody a krajiny, které zákon 114/92 chrání. · zákon č. 153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty. Podle tohoto zákona se občanská sdružení, jejichž cílem podle stanov je ochrana životního prostředí nebo ochrana práv a zájmů spotřebitelů, může na základě písemné žádosti (kterou je třeba každý rok obnovovat) účastnit řízení vedených podle tohoto zákona (řízení o zápisu do Seznamu uživatelů GMO, o nakládání s GMO v uzavřeném prostoru, o uvádění GMO do životního prostředí a do oběhu). · zákon č. 353/1999, o prevenci závažných havárií způsobených vybranými chemickými látkami, podle nějž se veřejně projednávají bezpečnostní programy prevence závažné havárie a vnitřní havarijní plány provozovatelů zařízení, v nichž jsou umístěny některé chemické látky a přípravky v množství překračujícím zákonem uvedené hodnoty Blíže k tomu, jak by byla účast veřejnosti v řízeních podle těchto zákonů novým správním řádem ovlivněna, viz v "závěrech". Dále je nutné upozornit na Parlamentem projednávaný zákon o dálničním obchvatu města Plzně. Ten se sice nevěnuje účastenství přímo, nepřímo však na něj bude mít poměrně velký vliv. Zejména tím, že určuje konkrétní trasu obchvatu, že označuje obchvat v této trase za veřejný zájem a tím, že zkracuje lhůty. Navíc se tvůrci zákona odvážili omezit také práva "tradiční" skupiny účastníků, kterými jsou vlastníci nemovitostí. Pokud by poslanci zákon schválili, otevřela by se cesta pro další podobné legislativní paskvily (zákon o veřejně prospěšných stavbách). Účastenství podle návrhu nového správního řádu Je potřeba vyjít z toho, že se do jisté míry mění celkové pojetí správního řádu. Rozšiřuje se okruh činností úřadů, které se jím budou řídit. Současný správní řád, zákon č. 71/1967 Sb. upravuje výlučně správní řízení, vymezené jako řízení, v němž správní orgány rozhodují o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech osob. Nový správní řád se má týkat veškeré činnosti správních úřadů s výjimkou:
- případů, kdy to nějaký zákon výslovně vyloučí, - tzv. exekučních řízení (která pro účast veřejnosti nejsou příliš důležitá) - úpravy vnitřních vztahů mezi úřady. Obecné vymezení věcné působnosti nového správního řádu je tedy takové, že se vztahuje na řízení před správními úřady, což je dle prozatímní definice "postup ministerstev, jiných správních úřadů, orgánů veřejnoprávních korporací a jiných orgánů veřejné správy včetně právnických a fyzických osob, které byly pověřeny výkonem státní správy, (dále jen „správní úřady“), při uskutečňování veřejnoprávní činnosti". Poznámka: Nabízí otázka, jak lze jednoznačně určit obsah (v návrhu blíže nedefinovaného) pojmu "veřejnoprávní činnost" a jestli již toto základní vymezení nebude působit v praxi problémy. V 1. části nového správního řádu by měla být vymezena základní pravidla, která se uplatní ve všech případech takto obecně definovaného " řízení před správními úřady" (jde např. o otázky příslušnosti úřadů k řízení, vedení protokolu, doručování písemností, počítání času, vadných úkonů správních úřadů atd.) Upravuje rovněž postavení tzv. "dotčených osob" v řízení před správními úřady(viz dále). Správní řízení, upravené v části 2. návrhu, by pak mělo být jednou z forem "řízení před správními úřady". Je definováno jako řízení před správním úřadem, jehož cílem je opatřit podklady pro vydání správního aktu a vydat správní akt nebo uzavřít veřejnoprávní smlouvu namísto jeho vydání; v rámci správního řízení se taktéž rozhoduje o opravných prostředcích podaných proti správním aktům a o přezkoumávání správních aktů z úřední pravomoci, jakož i v dalších případech stanovených zákonem. Jde tedy o takové řízení, které je ukončeno vydáním správního aktu. Poznámka: Není úplně jasné, jaký by podle takto vymezených pravidel byl právní charakter např. řízení EIA nebo pořizování územních plánů, pokud by příslušné zákony působnost správního řádu výslovně nevyloučily. Rozhodně by se v takovém případě vztahovala první část správního řádu, tj. Např. proces EIA nemůže být "správním řízením", protože nekončí vydáním rozhodnutí (nebo jiného bezprostředně závazného správního aktu), ale pouze stanoviska, takže se na něj neuplatní ustanovení části 2. nového správního řádu. Byl by ale "řízením před správním úřadem" a uplatnily by se v něm ustanovení části 1. správního řádu pokud by to zákon o EIA výslovně nevylučoval. I pak by se použila ustanovení o základních pravidlech (obecných zásadách řízení) pokud by zvláštní zákon neobsahoval svou vlastní úpravu. Nyní už přímo k účastenství. Místo dosavadní jednotné kategorie účastníka správního řízení (§14 zákona č. 71/1967 Sb.) a místo principu rovných práv a povinností všech účastníků (§ 4 odst. 2) se navrhuje rozlišení několika typů subjektů, které se na řízení účastní, s odlišným postavením, resp. různými právy a povinnostmi. Je potřeba uvědomovat si v této souvislosti právě vztah mezi 1. a 2. částí návrhu, tedy mezi "řízením před správními úřady" a "správním řízením"
V rámci 1. části je jako nejobecnější kategorie zaveden pojem dotčené osoby. Návrh říká: (1) Dotčené osoby jsou osoby, jichž se v jednotlivém případě dotýká řízení před správními úřady. (2) Tvrdí-li někdo, že je dotčenou osobou, bude za ni považován, dokud se neprokáže opak. Řízení o tom, zda je někdo dotčenou osobou, nebrání dalšímu postupu řízení. Správní úřad rozhoduje usnesením, které se doručuje pouze tomu, o kom bylo rozhodnuto, že není dotčenou osobou a podateli. Osoba, o níž bylo usnesením rozhodnuto, že není dotčenou osobou, může proti tomuto usnesení podat rekurs. Varianta: Dotčené osoby označit jako účastníky, nepominutelné účastníky označit jako strany. Pozn: Takže se konstruuje velmi mlhavý pojem "osoba, jíž se řízení dotýká". Není jasné, podle čeho budou správní úřady určovat, zda tato podmínka je či není splněna.V demokratické společnosti se rozhodování úřadů dotýká každého, takže teoreticky by v každém řízení minimální práva dotčené osoby - viz dále- mohl uplatňovat kdokoli. V praxi je ale těžké si to představit. Je tedy otázkou, jestli to raději nekomentovat - a pokud by zákon opravdu byl takto schválen, se snažit o co nejširší interpretaci - nebo jestli navrhnout nějaké přesnější, ale pro účast veřejnosti výhodné vymezení - např. něco ve smyslu "dotčenou osobou je osoba, jejíž postavení může být řízením ovlivněno nebo která má na výsledku řízení zájem, jakož i osoba o které tak určí zvláštní předpis". V každém případě může být otázka "dotčenosti" často předmětem sporů a zvláštních řízení podle odst. 2. Dále mezi základními pravidly pro řízení je uvedeno: (1) Dotčené osoby mají vzájemně rovné postavení. (1) Dotčené osoby mají postavení dotčených osob natolik, nakolik se jich týká veřejnoprávní činnost správních úřadů. (2) Tam, kde by rovnost dotčených osob mohla být ohrožena, je správní úřad povinen učinit všechna opatření potřebná k jejímu zajištění. Pozn.: Není jasné, jak budou úřady určovat, "nakolik" se někoho týká jejich činnost. Pokud budou v tomto směru mezi právy dotčených osob činit rozdíly, je zase sporné, zda tím neporuší jejich "vzájemně rovné postavení". Tato ustanovení tedy mohou způsobovat další problémy, nejasnosti a spory. Každá dotčená osoba má mít podle návrhu tato práva: - činit podání - podat ohrazení proti postupu správního úřadu, proti úkonu, který je jeho výsledkem, a proti nečinnosti úřadu; o ohrazení rozhoduje ten úřad, vůči němuž bylo učiněno; ohrazení je možné podat vždy, pokud to zákon nevyloučí - v zákonem stanovených případech podat proti úkonu nebo nečinnosti správního úřadu rekurs, o němž rozhoduje nadřízený úřad - zvolit si zástupce a odborného konzultanta - nahlížet do spisu, přičemž podle návrhu by mohl být "rozsah spisového materiálu,
do něhož mohou nahlížet, omezen podle toho, která část se jich týká, a o ostatních částech spisu by měly být "vhodným způsobem informovány" Pozn: Jiným osobám pak "lze umožnit nahlédnout do spisu, pokud prokáží právní zájem". Celá tato konstrukce, jak ve vztahu k dotčeným osobám, tak "ostatním", je podle mne v rozporu s oběma informačními zákony. Shrnutí: Postavení a práva "dotčených osob" by ti, o nichž by se (nějak) určilo, že "se jich dotýká řízení před správními úřady" měli mít ve všech typech úředních procesů, pokud to nějaký zákon výslovně nevyloučí. Ve správním řízení (viz výše) se nově navrhuje zavést rozlišení mezi třemi základními skupinami účastníků: Účastníky "v celé věci" resp. "neopominutelnými účastníky by byli: - v řízení zahajovaném na žádost (návrh) žadatel a dotčené osoby, které mají stejný vztah k věci jako žadatel" (opět vzniká problém, co znamená "mít stejný vztah k věci" a jak se to bude určovat) - v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž správní akt může založit, změnit nebo zrušit oprávnění nebo povinnost Jen tito účastníci by měli mít veškerá práva a povinnosti v plném rozsahu. I mezi těmito účastníky se zavádí rozlišení v tom smyslu, že pokud se v řízení rozhoduje o více otázkách, "o nichž by bylo možné rozhodnout zvlášť" nebo pokud se řízení týká některých účastníků týká jen zčásti, mají mít práva a povinnosti pouze "v rozsahu, kterým se jich řízení a správní akt týká. Druhou skupinou účastníků jsou podle návrhu další dotčené osoby, pokud mohou být právním aktem přímo dotčeny ve svých právech, povinnostech, popřípadě (??) zájmech. Tyto osoby jsou účastníky řízení, pokud zákon nestanoví jinak, nebo pokud to "nevylučuje povaha věci" Mají práva a povinnosti opět pouze "v rozsahu, kterým se jich řízení a správní akt týká". Pozn.: Vzniká stejný problém s určování "rozsahu" jako u dotčených osob (viz výše). Stejně jako u určování "dotčených osob" má platit, že pokud někdo tvrdí, že je účastníkem, hledí se tak na něj, dokud se neprokáže opak, o čemž vede správní úřad zvláštní (zjednodušené) správní řízení. Poslední a nejvíce omezenou kategorií jsou tzv. přidružení účastníci. Tak jak je návrh koncipován, spadají do této kategorie všichni ti, jejichž vztah k řízení není dán tím, že se rozhoduje bezprostředně o jejich právech a povinnostech, ale kteří
mají na výsledku řízení zájem, daný např. tím, že výsledek řízení ovlivní jejich bližší či vzdálenější okolí, nebo tím, že se aktivně zasazují o ochranu určitého typu veřejných zájmů. Návrh obsahuje o této skupině několik ustanovení, jimiž jakoby se snažil v obecné rovině předjímat jejich možnou pozici v konkrétních druzích řízení, které jsou či budou upraveny zvláštními zákony. Jednotlivá ustanovení lze shrnout takto: Kdo je přidruženým účastníkem, stanoví zvláštní zákon. Může tomu tak být "v řízeních s velkým počtem účastníků", kdy jsou přidruženými účastníky "osoby, které mají na rozhodnutí právní zájem". V tomto případě (?- z nejasné formulace není zřejmé, zda se má toto omezení dopadat i na ostatní případy "přidruženého účastenství") mají přidružení účastníci "jednotlivě pouze právo účastnit se veřejného projednávání věci a právo vyjádřit se k podkladům správního aktu". Zákon může stanovit, že přidruženým účastníkem je ten, kdo se správnímu úřadu do určité lhůty přihlásí. Správní úřad může stanovit, že přidružení účastníci musí mít společného zástupce Právo podat odvolání může být u přidružených účastníků vyloučeno nebo podmíněno tak, že je musí podat "kvalifikovaná většina přidružených účastníků". "V řízeních, v nichž je právní zájem přidružených účastníků řízení typicky shodný s určitou oblastí veřejného zájmu, může zákon stanovit, že se jejich účast omezuje na právnické osoby, které tyto účastníky sdružují za účelem společné ochrany zájmů, zejména na spolky. Zákon může stanovit, že forma účasti na řízení se u těchto přidružených účastníků řízení omezuje na členství v poradním sboru příslušného správního úřadu. Zákon stanoví práva a povinnosti tohoto poradního sboru." Účastníci řízení, jejichž právní zájem je shodný s určitou oblastí veřejného zájmu, zejména spolky, které jsou zřízeny za účelem ochrany takového zájmu, mají právo podat proti správnímu aktu odvolání pouze z důvodů ochrany tohoto zájmu. Návrh konečně říká, že správní úřad může "přibrat k účasti na řízení" i jiné osoby než účastníky" aby např. využil jejich stanovisek nebo "zajistil veřejnou informovanost". Takové osoby ale nemají práva a povinnosti účastníků". Shrnutí: Místo dosavadního poměrně jednoduchého a jednotného pojmu "účastníka správního řízení" se zavádí složitá hierarchie mezi různými skupinami účastníků. Každá z těchto skupin by měla mít ve správním řízení odlišný rozsah práv a povinností; z návrhu však tento rozsah nelze jednoznačně odvodit, mnohé by mělo být ponecháno na zvláštních zákonech, ale také na volném uvážení (neboli libovůli) příslušných úřadů. Při současné úpravě musí správní úřady řešit prakticky jen jednu z hlediska účastenství spornou otázku: může být určitý subjekt rozhodnutím dotčen na svých
právech, povinnostech a zájmech, nebo ne? Pokud úřad dojde ke kladné odpovědi, má daný subjekt postavení účastníka se všemi právy (stejně jako všichni, o nichž to určují zvláštní předpisy). Podle návrhu by musel úřad řešit (bez bližších zákonem daných kritérií) otázku "míry dotčenosti" jednotlivých subjektů rozhodnutím, a z této míry odvozovat rozsah jejich práv a povinností. Při této koncepci hrozí nejen to, že práva některých subjektů nebudou dostatečně chráněna, ale také zbytečné komplikace pro činnost úřadů samotných a i časté spory, končící případně u správních nebo Ústavního soudu. Návrh zavádí kategorii "přidružených účastníků". Neobsahuje ucelenou úpravu jejich postavení, práv a povinností; to ponechává na zvláštních předpisech. Zároveň se však jakoby snaží "předjímat", jak má tato úprava podle zvláštních předpisů vypadat. Většinou jde o různé možnosti omezení práv této skupiny účastníků, která v určitých případech (omezení účastenství na členství v poradním sboru správního úřadu) prakticky znamená znemožnění jakékoli možnosti účinně ovlivnit průběh řízení a obsah rozhodnutí. Z návrhu správního řádu vyplývá přibližně následující představa o "účasti veřejnosti": · Pokud zvláštní předpis stanoví, že se řízení účastní určitý subjekt z důvodu ochrany veřejných zájmů, pak z koncepce správního řádu vyplývá, že by vždy měl být v pozici "přidruženého účastníka." · Správní řád předjímá existenci dvou typů přidružených účastníků: a) v řízeních z velkým počtem účastníků (podle návrhu 10 a více) osoby, které mají na rozhodnutí právní zájem (mohlo by jít např. o obyvatele obce, kteří /dle volné úvahy správního úřadu/ nebudou rozhodnutím přímo dotčeni na svých právech, ale pouze mají na věci právní zájem b) občanská sdružení a jiné právnické osoby (návrh užívá termínu "spolky"), o nichž to stanoví zvláštní zákon, jejichž "právní zájem je typicky shodný s určitou oblastí veřejného zájmu" · Počítá se s tím, že práva těchto přidružených účastníků budou vždy omezená. Omezení mají mít podle správního řádu následující formy: - omezení procesních práv na právo účasti na veřejném projednávání věci a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí - možnost správního úřadu stanovit přidruženým účastníkům společného zástupce - vyloučení práva na odvolání nebo jeho podmínění tím, že odvolání podá současně "kvalifikovaná část" přidružených účastníků" - možnost omezit zákonem formu účasti občanských sdružení a jiných právnických osob na členství v poradním sboru příslušného úřadu. - omezení práva těchto přidružených účastníků podat odvolání - mohli by je podat jen z " důvodu ochrany zájmu, který svou činností obhajují". (Toto ustanovení by platilo vždy, pokud by je zvláštní předpis jednoznačně nevyloučil). · O veřejné informovanosti, "popřípadě" veřejné kontrole projednávání věci se návrh zmiňuje nikoli v souvislosti s účastenstvím jako takovým, ale s možností úřadu (zcela svého volného uvážení, pokud to považuje za vhodné) "přibrat" k účasti na řízení jiné osoby, které nemají práva ani povinnosti účastníků řízení (Ve stejném duchu je v návrhu použit samotný pojem"účast veřejnosti" - jako součást nadpisu ustanovení o ústním jednání, k němuž úřad, opět "považuje -li to za účelné" může (opět zcela "bezprávné") zástupce veřejnosti Návrh obsahuje i četná další "nebezpečná" ustanovení, více či méně omezující
jednotlivá práva účastníků řízení (často s výjimkou účastníků nepominutelných,. tj. v řízeních zahajovaných na žádost žadatelů - investorů) a současně posilují možnosti libovůle úřadů. Jde např. o úpravu doručování písemností, o právo účastníka být informován o významných skutečnostech v řízení a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, o oproti současnému zákonu chybějící nezbytnost souhlasu všech účastníků se zastavením řízením nebo s vyhověním odvolání prvostupňovým úřadem ... k těmto a dalším záležitostem je možné najít více v připomínkách EPS a JUDr. Kužvarta, které jsou k dispozici na Zeleném Kruhu. Územní plánování, územní řízení a stavební řízení Věcný záměr zákona v části věnované územnímu plánování obsahuje některé poměrně příznivě vyznívající obecné zásady. Mj. např. proklamuje, že proces "postupného zpřesňování a konkretizace veřejného zájmu na využití území" má být "soustředěn na ochranu nezastavitelného území a naproti tomu intenzivní využívání zastavěného a zastavitelného území a snižování rizik nevratného procesu jeho přeměny s ohledem na požadavky trvale udržitelného rozvoje." Dále se jako obecná zásada konstatuje, že "územní plánování je věc veřejná a všechny postupy k vytvoření a uplatňování nástrojů územního plánování budou veřejné". Konkrétní podoba zapojení veřejnosti do pořizování a schvalování územních plánů souvisí s nově navrženým, zjednodušeným postupem při jejich pořizování a s částečnou změnou kompetencí příslušných orgánů. Nově se zavádí politika územního rozvoje jakožto nejobecnějšího koncepčního materiálu, který má "stanovit priority územního plánování s ohledem na požadavky trvale udržitelného rozvoje" a "vymezit a koordinovat veřejný zájem na rozmístění nejzávažnějších investic a dalších záměrů národního významu nebo požadavků plynoucích z mezinárodní spolupráce". Vypracovávat ji má ministerstvo (pro místní rozvoj nebo nově vzniklé min. pro územní plánování) schvalovat vláda a v "odůvodněných případech" může být vyhlašována zákonem. Účast veřejnosti při její tvorbě může tedy mít podobu analogickou připomínkování a lobování u koncepcí zpracovávaných ústředními orgány. Dalšími třemi stupni územních plánů jsou: · zásady územního rozvoje kraje - odpovídá dnešním územním plánům velkých územních celků, pořizují kraje, schvaluje krajské zastupitelstvo · územní plán využití ploch - nahradí dnešní územní plán obce, pořizuje obec, schvaluje obecní zastupitelstvo · regulační plán Ve všech těchto třech případech má být oproti současné úpravě zjednodušen postup při jejich pořizování. Bude vypracován návrh zadání územně plánovací dokumentace, který bude veřejně projednán. "Pouze v odůvodněných případech", kdy si to vyžádají "složité podmínky v území a stanoví-li tak příslušný orgán územního plánování", se bude zpracovávat i koncept územního plánu (který je dnes povinný. na základě připomínek dotčených úřadů a veřejnosti se pak zpracuje konečný návrh územního plánu, který bude schvalovat krajské nebo
obecní zastupitelstvo. Zvláštní ustanovení o účasti veřejnosti se objevují u územních plánů využití ploch: Projednávání územních plánů využití ploch s veřejností bude široké s vysvětlením záměrů a jejich důsledků, podle zásady, že každý má právo na odborné a srozumitelné vysvětlení. Zákon stanoví povinnost vystavení návrhu územního plánu, povinné pořádání veřejných schůzí se stanovením následné lhůty pro podání připomínek a námitek a zvláštní režim námitkového řízení, ve kterém budou námitky veřejně projednány s těmi vlastníky, kteří je ve stanovené lhůtě uplatnili. Vlastníkům bude poskytnuta možnost požadovat přezkoumání procesního postupu do stanovené lhůty (tří měsíců) po schválení územního plánu soudem V případě regulačních plánů (pro dílčí území v rámci obce, kde má docházet k určitým typům činnosti) se dále rozlišuje mezi jejich několika druhy, jimiž jsou: - zastavovací plán (pro zastavitelné území) - asanační plán (pro zastavěné území určené k asanaci) - plán nezastavitelných území (mimo zastavitelné a zastavěné území) O účasti veřejnosti se mluví v případě zastavovacích plánů (má obdobnou, i když méně propracovanou podobu jako u plánů využití ploch). Silnou možnost "obrany" proti plánům činností, mají vlastníci nemovitostí, kteří mohou být záměrem dotčeni ve svých právech. Mohou podávat námitky a pokud nebudou spokojeni s jejich vyřízením, i další opravné prostředky. Velmi podstatným, ač na první pohled možná ne zcela zřejmým omezením možnosti účasti veřejnosti oproti současnému stavu ovšem je ustanovení, že "Schválený zastavovací plán má právní účinky územního rozhodnutí. Pro území se schváleným zastavovacím plánem se územní rozhodnutí nevydává." To znamená, že v tomto případě nebude vedeno o umístění stavby žádné správní řízení, jehož by se mohla např. občanská sdružení účastnit a v němž by mohlo být vydáno "negativní" rozhodnutí. Je třeba na závěr upozornit, že krajská i obecní zastupitelstva schvalují na své úrovni územní plány v samostatné působnosti. To znamená, že na úrovní obce lze teoreticky o schválení územního plánu konat referendum; pokud by zákonem o krajích předpokládaný zákon o krajském referendu vycházel z obdobných principů, jako zákon o místním referendu, bylo by tomu tak i u zásad územního rozvoje kraje. Územní řízení, jak už bylo řečeno, se má podle návrhu konat jen tehdy, pokud pro území není schválen zastavovací regulační plán. Věcný záměr nepočítá s tím, že by účastníky řízení byli ti, o nichž to stanoví zvláštní předpis. Vychází z toho, že účast veřejnosti bude mít jinou podobu než dosud, kdy se v některých případech (pokud byly v řízení dotčeny zájmy, chráněné zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) občanská sdružení mohou získat "plnoprávné" postavení účastníka řízení, zatímco v ostatních případech žádná zvlášť upravená forma účasti nepřicházela v úvahu. Konkrétně návrh stanoví:
Účastníkem územního řízení je navrhovatel, vlastník pozemku na němž má být stavba umístěna nebo o jehož využití se jedná a vlastníci sousedních pozemků a staveb na nich, jejichž vlastnická nebo jiná práva mohou být územním rozhodnutím dotčena. Návrh na vydání územního rozhodnutí se projedná též s veřejností. Veřejnosti se oznámí zahájení územního řízení veřejnou vyhláškou vyvěšenou na úřední desce a na pozemku (stavbě) o němž se jedná, minimálně po dobu 15 dnů. Ve vyhlášce stavební úřad uvede m.j. lhůtu, ve které může každý podat k navrhované stavbě (navrhovanému využití pozemku) své připomínky (vyjádření). V územním řízení projedná stavební úřad návrh s dotčenými správními úřady a s účastníky řízení. Navíc stavební úřad projedná připomínky (vyjádření) veřejnosti. Výrok územního rozhodnutí má vždy obsahovat vyhodnocení připomínek veřejnosti. Veřejnost se podle návrhu "nemůže proti územnímu rozhodnutí odvolat, ale může dát podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení". V podstatě se jedná o "konzultativní" formu účasti veřejnosti. Zákon zakotví povinnost úřadu občanům "vše vysvětlit" a "vzít v úvahu jejich názory", aniž by však tito občané měli možnost jakékoli účinné obrany proti necitlivým, pro ně nevýhodným nebo přímo nezákonným rozhodnutím. Blíže viz Závěr. Účast ve stavebním řízení by pak oproti současné úpravě měla být omezena zcela zásadním způsobem. Okruh účastníků je omezen na stavebníka, a vlastníky dotčených pozemků a staveb (včetně sousedních). Nepočítá se ani s žádnou další formou účasti veřejnosti. Celé stavební řízení se má jednoznačně věnovat technickým otázkám provedení stavby a ověření splnění podmínek daných regulačním plánem nebo územním rozhodnutím. Svědčí o tom i následující formulace: Námitky účastníků řízení a požadavky dotčených správních úřadů se mohou vztahovat pouze k podmínkám provedení a užívání stavby. K námitkám účastníků, které byly anebo mohly být uplatněny při územním řízení nebo při projednávání a schvalování regulačního plánu, stavební úřad nebude přihlížet Zjednodušeno má být i uvedení stavby do užívání. S kolaudačním řízením v dnešní podobě se nepočítá. S užíváním může stavebník začít, "pokud stavba nebude ohrožovat bezpečnost, zdraví osob nebo životní prostředí". Stavebník musí 30 dnů předem oznámit záměr začít stavbu užívat; stavební úřad může užívání stavby zakázat, jestliže "prokazatelně" nesplňuje podmínky ochrany zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí. Pro stavby určené k užívání veřejností se vydává osvědčení. U staveb, které obsahují technologická zařízení a je u nich třeba ověřit způsobilost k bezpečnému užívání, se bude vyžadovat povolení stavebního úřadu ke zkušebnímu provozu. Výsledky zkušebního provozu se přikládají k žádosti o vydání osvědčení . Věcný záměr se nezmiňuje o tom, kdo by se měl tohoto typu povolovacího řízení kromě provozovatele účastnit. Shrnutí:
S účastí veřejnosti se z procesů, upravených v budoucnu zákony o územním plánování a o stavebním řádu, počítá pouze při pořizování územních plánů a v územním řízení. K územnímu řízení přitom v obcích, kde bude zpracován zastavovací regulační plán, vůbec nemusí dojít. V obou případech by měla mít účast jinou podobu, než klasické postavení účastníka správního řízení s možností podat opravné prostředky. U územního plánování tomu jinak ani být nemůže, neboť nejde o správní řízení. To, že se pořizování územních plánů se má zkrátit (vypadne koncept), nemusí být teoreticky nutně negativní, pokud se skutečně bude příslušný orgán připomínkami veřejnosti k návrhu zadání územního plánu vážně zabývat. Navíc zákon o krajích a nový zákon o obcích učinily ze schvalování územních plánů samostatnou působnost krajů a obcí (vykonávanou jejich zastupitelstvy), což zvyšuje možnosti aktivních občanů obsah územních plánů ovlivnit. Naopak při povolování staveb a činností se postavení veřejnosti velmi zhoršuje. V návrhu se sice mluví o povinnosti stavebního úřadu veřejnost informovat a v rozhodnutí se vypořádat s jejími připomínkami, ale zároveň se vytváří možnost situace, kdy žádné řízení vůbec neproběhne. Ve stavebním řízení se pak s účastí veřejnosti vůbec nepočítá. Celá věc se ovšem komplikuje z hlediska dnes platné právní úpravy tím, že zákon 114/1992 Sb. je vůči předpisům o územním plánování a stavebním řádu zvláštním předpisem. Pokud by tedy zůstal nezměněn jeho § 70, mohla by se na jeho základě i nadále občanská sdružení účastnit územních i stavebních řízení, v nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Věcný záměr nové úpravy těchto řízení s tezím ovšem zjevně nepočítá. Pokud by současně byl přijat správní řád s výše popsanou koncepcí účastenství, vznikla by otázka, jakým "typem účastníka" občanská sdružení vlastně jsou. Jak už je uvedeno výše, z návrhu správního řádu vyplývá, že pokud nějakým, tak přidruženým. V rámci tohoto zaměření nově připravovaných předpisů by se § 70 zákona 114/92 stával skutečně značně "nesystémovým ustanovením" a jeho novelizace ve směru jiné, méně efektivní formy účasti veřejnosti by byla v logice věci. Blíže k tomu viz Závěr. Zákon o IPPC Podle návrhu tohoto zákona (k jeho základnímu obsahu viz výše) by se občanská sdružení nebo obecně prospěšné společnosti, jejichž "předmětem činnosti je ochrana veřejných zájmů podle zvláštních předpisů" mohou stát účastníky řízení o vydání integrovaného povolení, a to za těchto podmínek: · písemně se do řízení přihlásí do 8 dnů od zveřejnění údajů o tom, že byla podána žádost o vydání integrovaného povolení · nehájí "v neprospěch zájmů, jež má chránit, zájmy jiných osob" Pokud pomineme možné obtíže a případně i obstrukce, spojené s druhou z těchto podmínek, konstruuje zákon o IPPC podobnou formu účasti veřejnosti, jako zákon č. 114/1992 Sb. Na rozdíl od tohoto zákona občanské sdružení nemá právo žádat o to, aby bylo předem informováno od zahájení řízení (tj. aby mu bylo doručováno oznámení o zahájení na jeho adresu) a musí sledovat úřední desku a jiné místní informační zdroje. (Je ovšem možné tvrdit, že řízení podle zákona o IPPC většinou může mít vliv na přírodu a krajinu, a tak lze nárok na informace o zahájení tohoto řízení odvodit z §70). Na druhé straně by se právo na účast v řízeních podle návrhu vztahovalo na širší okruh subjektů - vedle občanských sdružení i obecně
prospěšné společnosti, kromě ochrany přírody a krajiny blíže neurčená "ochrana veřejných zájmů podle zvláštních předpisů (návrh příkladmo uvádí zákon o státní památkové péči a o ochraně veřejného zdraví). Shrnutí: Pokud by spolu s tímto zákonem platil současný správní řád, byla by to pro účast veřejnosti poměrně příznivá úprava. Šlo by jednak o dosud nejširší vymezení okruh oprávněných osob, které se na základě ochrany různých veřejných zájmů mohou do řízení hlásit, jednak by se mohly vyjadřovat ke všem otázkám, o nichž je v současné době vedeno řízení podle zvláštních předpisů (o vodách, ochraně ovzduší, o odpadech ...). Především by ovšem měly možnost v podílet se na řízení, jehož základním předmětem je posouzení vlivu určitého provozu na životní prostředí, a které končí vydáním závazného rozhodnutí, jimž mohou být pro záměr stanoveny závazné podmínky, (nebo kterým může být případně jeho provedení zcela znemožněno). Je možné vést spor o vhodnost samotné "integrace" jednotlivých povolujících rozhodnutí (k čemuž ale nejsem kompetentní), ale formální možnosti ovlivnit konečné rozhodnutí by byly poměrně značné, zvlášť pokud by se (na základě současného snění stavebního zákona a zákona č. 114/1992 Sb.) mohla občanská sdružení účastnit i navazujícího řízení o povolení stavby nebo činnosti. Výše popsané navržené změny ve správním řádu by však tuto poměrně příznivou situaci mohly zhoršit. Návrh zákona IPPC neobsahuje - kromě povinnosti přihlásit se do řízení do 8 dnů od zveřejnění žádosti - žádné zvláštní ustanovení o právech a povinnostech občanského sdružení; zjevně vychází z principu rovnosti účastníků podle současného správního řádu. Z hlediska návrhu nového správního řádu má ale i v řízení podle zákona o IPPC občanské sdružení nepochybně rysy "přidruženého účastníka". Pokud by byl správní řád v navržené podobě schválen, bylo by nepochybně nutné očekávat (nejpozději v Poslanecké sněmovně) snahu o promítnutí jeho pojetí přidruženého účastenství i do řízení o integrovaném povolení. I pokud by byl za takové situace zákon schválen v podobě současného návrhu, mohly by vznikat přinejmenším problémy a spory, týkající se rozsahu práv občanských sdružení podat odvolání ("jen z důvodu ochrany veřejných zájmů - viz výše) a dále ustanovením o právu "jednotlivě" se pouze účastnit veřejného projednání věci a vyjádřit se k podkladu rozhodnutí". I další ustanovení správního řádu by mohla kvalitu a účinnost v řízení podle zákona IPPC silně omezit. Zákon o EIA Není třeba na tomto místě rozebírat sněmovnou schválenou verzi zákona jako celek; zmíním se jen o tom, co může mít význam pro celkové pojetí úpravy účasti veřejnosti. Zákon počítá s povinností úřadu zveřejnit informace o oznámení záměru, který podléhá posuzování, o dokumentci a o posudku. Do všech těchto podkladů může ve stanovených lhůtách každý nahlížet a podávat k nim připomínky. Pokud úřad obdrží nesouhlasné vyjádření k dokumentaci nebo posudku, má být posudek veřejně projednán. Občanské sdružení nebo obecně prospěšná společnost (resp. jeho "místně příslušná jednotka") se stává účastníkem řízení, která na proces EIA navazují, za splnění těchto podmínek: - podá ve stanovených lhůtách písemné připomínky k oznámení, dokumentaci
nebo posudku - úřad vydávající závěrečné stanovisko uvede, že vyjádření sdružení do svého stanoviska zahrnul - úřad, který vede navazující řízení, nerozhodne, že veřejné zájmy, které sdružení hájí, nejsou v navazujícím řízení dotčeny Shrnutí: Tato koncepce (když pomineme její věcnou neodůvodněnost a nelogičnost) tedy zakládá situaci, kdy vznik práva určitého subjektu účastnit se určitých správních řízení a nabývat v nich práv a povinností bude záviset na libovůli dvou správních úřadů. Proti rozhodnutí správního úřadu o tom, že v navazujícím řízení nejsou dotčeny sdružením chráněné zájmy a že proto sdružení není účastníkem, by bylo možné podle stávajícího správního řádu podat odvolání, podle návrhu nového rekurs. Zahrnutí vyjádření do stanoviska úřadu příslušného v procesu EIA je však zcela na jeho volném uvážení a bezu možnosti požadovat nápravu. I pokud by uvedené podmínky byly splněny, trpělo by postavení sdružení jako účastníků následných řízení při výše naznačené nové úpravě správních řízení stejnými problémy, jako účastenství v řízení o vydání integrovaného povolení (a stejná situace by nastala i ve všech řízeních, jichž se občanská sdružení podle současné úpravy mohou účastnit na základě § 70 zákona 114/1992 Sb. , o ochraně přírody a krajiny). Závěry: co by nová úprava znamenala pro možnosti veřejnosti při ochraně jednotlivých složek životního prostředí (příp. dalších veřejných hodnot) JUDr. Petr Kužvart shrnul své poznámky k návrhu nového správního řádu následujícím způsobem: "Jde o zjevnou (v totalitních a autoritářských režimech běžnou) snahu po neformálnosti, účelnosti postupu úřadů, po širokém správním uvážení úřadů. Jde o pokus legalizovat a učinit závaznou normou chování úřednictva bohužel dosud se občas vyskytující šlendrián a nekulturnost v úřadování. Jde o pokus zprůchodnit správní řízení, zejména řízení územní, stavební, podle báňských předpisů apod. pro velké investory a těžaře, pro silné komerční zájmy. Druhou stranou mince je omezení práv ostatních účastníků, zejména těch, kteří hájí veřejné, nikoli své soukromé zájmy. Jde o vytlačení zástupců zainteresované nebo dotčené veřejnosti mimo správní rozhodování, tedy o návrat do stavu před deseti lety. Má to svou nespornou logiku: zástupci veřejnosti jsou obzvlášť nenáviděni. Po bohužel časté pacifikaci veřejné správy ve prospěch silných komerčních zájmů jsou totiž tou poslední, zpravidla nezkorumpovatelnou, nezastrašitelnou a neoblbnutelnou překážkou pro zabetonování krajiny, výstavbu dalších a dalších hypermarketů, velkoskladů, obřích obchodně administrativních center, průmyslových závodů, velkolepých vilových čtvrtí, dálnic, golfových hřišť a podobných často velmi necitlivých a nevratných zásahů do volné i urbanizované krajiny. Je zde zřejmá snaha fakticky legalizovat stav, kdy majetný investor má z principu víc práv než jiní účastníci a nejmíň práv mají pak reprezentanti zainteresované či dotčené veřejnosti. Nenechte se mýlit tím, že v návrhu jde o obecný procesní předpis, který neupravuje např. stavebněprávní rozhodování. Tento předpis bude mít v kombinaci se zvláštními zákony (stavebním zákonem, horním zákonem, zákonem o veřejném zdraví apod.) objektivně právě takový
důsledek, o jakém je zde řeč!" Tato charakteristika je naprosto výstižná. Klíčové přitom je uvědomit si vztah mezi správním řádem jako obecným předpisem o "řízení před správními úřady" a speciálními předpisy. Jak vyplynulo už z předchozího textu, pokud bude ve správním řádu zakotveno "přidružené účastenství" se všemi uvedenými omezeními, bude jedinou "logickou" cestou, jak uvést obecný předpis (správní řád) do souladu se zvláštními předpisy (o ochraně přírody a krajiny, o IPPC, o GMO), pokud se i v těchto předpisech občanská sdružení označí jako "přidružení účastníci". Jinak bude jejich právní postavení naprosto nejasné (díky tomu, že ze správního řádu by zmizel obecný základní princip rovnosti všech účastníků řízení). Správní úřady by musely rozsah práv občanských sdružení vymezovat v každém případě zvlášť, na základě volného uvážení. Pravděpodobně by přitom využívaly oněch výše uvedených omezujících ustanovení správního řádu. Ať by rozhodly jakkoliv, vždy by s tím pravděpodobně některý z účastníků nesouhlasil - buď občanské sdružení, nebo investor, pokud by úřad práva sdružení příliš neomezoval. To byl ale pravděpodobně nebyl zrovna častý případ. Takže stručně řečeno - v každém případě zmatky a spory, a většinou pravděpodobně i omezování práv aktivní veřejnosti. První obecný závěr podle mého názoru je ten, že je potřeba upozorňovat na oba tyto aspekty, a (zejména v některých případech) zejména na ten první, tj. že by navrhovaná úprava vedla ke zmatkům a potížím i pro všechny účastníky i pro samotné správní úřady. Nevím, jestli je možné za všemi jednotlivými legislativními návrhy, směřujícími k oslabení možností veřejnosti účinně se zapojovat do řízení (návrh správního řádu, zákonů o územním plánování a řízení, nový zákon o EIA, /zatím/ neúspěšné útoky na zákon 114 /92), vidět nějakou jednotnou a vědomou koncepci. Každopádně z uvedených předpisů jakoby se vynořovala jakási jednotná představa jejich tvůrců o budoucí formě účasti veřejnosti, která by se dala charakterizovat takto: - pojmy "veřejná informovanost", "veřejná kontrola", "účast veřejnosti" atd. jsou v jednotlivých zákonech výslovně a opakovaně uváděny - obsahem těchto pojmů je však vesměs (pouze) zákonem deklarovaná povinnost úřadů poskytovat informace o plánovaných záměrech a možnost veřejnosti se k záměrům vyjádřit (mnohdy o nic nepřesahující to, co umožňují již platné předpisy o právu na informace či o právu petičním, resp. právní úprava podávání stížností, nebo dokonce nedosahující ani této úrovně). Navíc v obecných ustanoveních správního řádu jsou tato práva pojata tak, že je musí buď výslovně zakotvit zvláštní zákon, nebo, pokud tomu tak není, závisí na libovůli úřadu, jestli je veřejnosti přizná, nebo ne. - občané tak nemají žádné právně závazné nástroje, kterými by mohli rozhodování úřadu skutečně ovlivnit (např. tím, že by jej donutili vypořádat se v rozhodnutí s jimi navrženými důkazy nebo s jejich vyjádřením). Nemají účinnou možnost podat odvolání a/nebo domoci se soudního přezkumu rozhodnutí. Ani těch výše
uvedených práv, která jim tato podoba "účasti veřejnosti" zaručuje, se nemohou žádným formálně zakotveným způsobem domáhat. Takovouto podobu o účasti veřejnosti je snad možné nazvat jako "konzultativní účastenství " nebo jako "veřejnou správu otevřenou občanovi", ovšem pouze v tom smyslu, že veřejná správa jako osvícený a přívětivý vladař má poskytovat těm, o jejichž záležitostech rozhoduje, informace o svém konání, "promluvit s nimi", vysvětlit své záměry ... V žádném případě ale lidem nedovolí, aby do jejího rozhodování - byť nepřímo, prostřednictvím "práva na spuštění kontrolních mechanismů" - jakkoliv závazně zasahovali. Je možné, že v některých nebo dokonce mnoha ohledech i tento model formálně vyhoví některým obecně formulovaným požadavkům evropské legislativy nebo mezinárodních smluv (v případě Aarhuské úmluvy ovšem zcela jednoznačně nevyhoví zakotveným požadavkům zajistit právo "zainteresované na správní či soudní přezkum rozhodnutí). Ve spojení často nízkou kvalitou rozhodování českých úřadů a s jejich ochotou vycházet vstříc všemožným devastačním záměrům je toto pojetí účasti veřejnosti naprosto neslučitelné její možností opravdu účinně hájit veřejné zájmy prostřednictvím práva. Druhý obecný závěr podle mého názoru spočívá v tom, že navrhovaná úprava (ať již více či méně záměrně a koordinovaně) směřuje k tomu, aby v českém právním řádu a veřejné správě byl zakotven tento "konzultativní" typ účasti veřejnosti jako obecný princip. Odpůrci tohoto záměru musí být připraveni na protiargumentaci, že navrhovaná úprava plně vyhovuje demokratickému požadavku "zajištění možností veřejné informovanosti a kontroly" a mezinárodním závazkům státu. Naším cílem by mělo být, aby úprava účasti veřejnosti měla naopak v co největším počtu případů a v co nejvyšší míře podobu, kterou lze označit jako "plnoprávné účastenství". Ta spočívá, stručně řečeno, v zakotvení práva určitých subjektů (definovaných buď formálními znaky - např. právní forma, typ činnosti podle stanov - nebo faktickou souvislostí mezi jejich činností a předmětem řízení) nabývat v řízení stejných práv a povinností, jako ostatní účastníci (u nichž tato práva a povinnosti vyplývají z možného vlivu správního aktu na jejich “právní status”). Zejména jde o právo na účast při všech úkonech v řízení, kde to připadá v úvahu, právo na informace o všech důležitých skutečnostech v řízení, právo navrhovat důkazy, vyjádřit se k všem podkladům pro rozhodnutí (kterým odpovídá povinnost správního úřadu se s důkazními návrhy a připomínkami účastníka v odůvodnění rozhodnutí vypořádat) a zejména právo s využitím opravných prostředků dosáhnout přezkumu rozhodnutí nadřízeným správním úřadem a rovněž (alespoň z hlediska souladu se zákonem) i nezávislým soudem. Nevím, lze-li tohoto cíle v dnešní společenské situaci a politické konstelaci vůbec dosáhnout. Pokud se o to chceme snažit, je podle mého názoru potřeba dělat následující: 1. Upozorňovat na rozpory některých navrhovaných ustanovení s ústavním pořádkem ČR (jde zejména o princip rovnosti účastníků správního řízení) a s trendy v rozhodování Evropského soudu pro lidská práva (případy, kdy stěžovatelé měli podle vnitrostátního práva možnost účastnit se správních či jiných řízení). 2. Poukazovat na příklady zahraniční právní úpravy, která upravuje možnosti účasti
veřejnosti šířeji než v ČR (tj. najít podporu pro tvrzení, že navrhovaná úprava je "v rozporu s vývojovými trendy vyspělé Evropy" (Kužvart). Příklady rozšiřujících se možností účasti veřejnosti hledat i v právní úpravě EU (je-li taková možnost - např. úprava procesu IPPC) a v mezinárodních úmluvách, zejména v Aarhuské konvenci. 3. Zformulovat srozumitelně a přesvědčivě faktické důvody pro prospěšnost účasti veřejnosti v řízeních (s příklady, které nepředstavují úspěchy jen z hlediska cílů environmentálních organizací a hodnotové orientace jejich členů, ale mohou tak být vnímány i širší veřejností - s důrazem např. na dodržování zákonnosti při činnosti státní správy.) Vím, že mnoho takovýchto dílčích materiálů existuje, tuzemských i zahraničních. Snad by stálo za pokus vytvořit jakousi argumentační tresť, použitelnou do různých materiálů. 4. Pokusit se nějak stručně a výstižně vyjádřit, že právě "plnoprávné účastenství" je, a perspektivně se může ještě výrazněji stát, jedním z konkrétních způsobů, jak nahradit "prázdné tlachání" o občanské společnosti( či o posilování demokracie, odpovědnosti občanů za věci veřejné, zkvalitnění rozhodování státní správy) skutečně praktickou činností, naplňující tyto obecné termíny reálným obsahem. 5. Najít vhodné způsoby, jak výsledky tohoto úsilí prezentovat. 6. Zabránit přijetí zákona o dálničním obchvatu Plzně. Každá reakce, nápad nebo připomínka jsou vítány. 11.1. 2001
Pavel Černý, EPS Brno
