ÚVOD Milí studenti, učitelé a další náhodní čtenáři, vítáme vás u tolik očekávaného prvního dílu časopisu AG. Je to přímo historický okamžik! Doufám, že ho hned nezahodíte a dáte nám šanci vás nějak zaujmout. Tento dvouměsíčník je určen hlavně pro studenty, ale i naši milovaní učitelé určitě najdou také něco pro sebe. V každém čísle se budeme snažit inspirovat známou osobností nebo událostí, aby se neřeklo. Tak i v tomto díle najdete velice zajímavý článek o Albertu Einsteinovi. Ten se narodil a zemřel v období, ke kterému se vztahuje první číslo časopisu. Tudíž k březnu a dubnu. Pokud vás při čtení napadnou jakékoliv připomínky a komentáře, neváhejte nás oslovit. Jsme vděčné za každou pomoc, kdokoliv se může přihlásit a mít šanci napsat svůj vlastní článek. Nezapomeňte, že časopis je hlavně pro vás. Je to teprve začátek. Za několik desetiletí se na nás bude vzpomínat, jako na zakladatele, tak neváhejte a staňte se součástí našeho týmu. Děkujeme za váš zájem, teď si můžete dále užívat čtení prvního dílu šmAGu :) PS.: Další číslo můžete dychtivě očekávat na začátku června. A pak hurá prázdniny!
Anastasia Shirinkina REDAKTOŘI Anastasia Shirinkina Damayantí Trkovská Sabina Votýpková Kristýna Dvouletá Bára (@barus_zun) Nina (@skodaslov) GRAFICKÁ ÚPRAVA Anna Gruberová
2
OBSAH 03 04 05 06 09 10 11 13 15 17 17
Fakt se to stalo Fakt se to stane Téma: Albert Einstein Rozhovor: Michael Anslow Jak přežít ve škole Mlsání pro náš mozek Výstava: Velkorysost Opravdoví pisálci Něco pro chytré hlavičky Soutěže Napište do šuplíku
Z novin se na nás šklebí Donald Trump, případně Andrej Babiš. Občas na nás vyskočí nějaká ta vražda. Pak jsou tu události, které naleznete až na posledních stránkách napsané bleším písmem. My vám je exkluzivně přinášíme v čitelném provedení.
DOBRÁ ZPRÁVA PRO LENOCHY
My lenoši to máme těžké. Když ležíme u televize a máme žízeň, jsme moc líní na to, abychom se zvedli. Když máme hlad, radši smutně koukáme do poloprázdné ledničky, než abychom si došli nakoupit. Takových těžkostí, které musíme překonávat je mnohem víc, naštěstí na nás přeci jen někdo myslí. Firma Nike vyvinula samozavazovací tenisky. Boty stačí jen nazout, tkaničky se samy utáhnou. Pak už jen vyběhnout došourat se pro něco k jídlu. Firma Nike boty představila v rámci Innovation Summit v New Yorku. Mimo tento zázrak byly představeny i boty, do kterých nemusíte nosit ponožky (pro extra lenochy) a kopačky, na kterých neulpívá bláto (pro líné fotbalisty). Na pořízení těchto bot si ale budete muset chvíli počkat. V prodeji budou až od roku 2017.
VÝHRA V LOTERII
Život nehrá fér
3
Představte si, že vyhrajete 7 dolarů v loterii. Sice je to směšná částka, ale kolik lidí může říct, že vyhrálo v loterii? A teď si představte, že zatímco vy získáte tuto částku, váš bratr vyhraje 291 400 dolarů. Toto se stalo Jamesovi a Bobovi Stocklasovým z Pensylvánie. Chudák Bob. Na druhou stranu, Bob by si ze své výhry mohl koupit 6 čokolád Milka, James 373 589. Je tedy jasné, komu se dřív zkazí zuby. A pěkný úsměv dělá divy.
V dubnu můžete jet na výlet do Řecka. Nebo číst. Anebo obojí. TROCHU JINÉ VELIKONOCE
ČTU. ČTEŠ. ČTEME. Duben by se dal nazvat měsícem knih. Během 30 dní se uskuteční Mezinárodní den dětské knihy, svobody tisku a Světový den knihy a autorských práv. Tak popadněte knížku (učebnice se nepočítá), něco sladkého (to není nutné, ale cukr je potřebný) a dejte se do čtení. Nebo můžete nápad, který už dlouho nosíte v hlavě, zapsat.
Pokud vás omrzeli přeslazení beránci a králíčci, barevná vajíčka, můžete zkusit Rouketopolemos. Za tímto krkolomným názvem se skrývá řecký festival odehrávající se na ostrově Chios. Obyvatelé městečka Vrontados se rozdělí na dva nepřátelské tábory. Kaž dé straně patří jeden kostel a vyhrává ta, která dřív zasáhne ra ketou kostelní zvon. Rakety jsou tvořené výbušnou směsí většinou vlastní výroby (doporučujeme pro budoucí pyrotechniky). Další den lidé oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tak neváhejte a vy razte! Upozornění: Za případnou zdravotní újmu neneseme žádnou odpovědnost.
4
Narodil se 14. března 1879 v německém Ulmu.
Ve svém dětství se Einstein ani v nejmenším neprojevoval jako génius, spíše naopak. Mluvit začal až ve třech letech a ve škole ho ničil strnulý systém výuky, proti kterému se marně bouřil. Byl velmi nedbalý v mnoha předmětech a svou pozornost věnoval pouze matematice a literatuře. I v jeho pozdějším životě se velmi projevovala jeho svéráznost. Například v jeho domácnosti platila velmi přísná pravidla. Ve své ložnici a studovně nestrpěl ani jediné smítko prachu. K jeho psacímu stolu si nesměl sednout nikdo jiný kromě něj a v šatníku měl každý kus oblečení své přesně určené místo. Tyto jeho vrtochy a mnoho dalších výstředností popsaných v historických pramenech, svědčí o tom, že během svého života trpěl obsedantně-kompulzivní poruchou. Nevybočoval však jen tímto. S postupujícím věkem zaujímal stále výstřednější postoj k ošacení. Zatvrzeně odmítal si jen nasadit ponožky a obouval se zásadně do sandálů. Dokonce i při nejslavnostnějších chvílích nechtěl nosit ponožky a své holé nohy proto raději schovával do vysokých bot (které nosil jen proto, že v sandálech přijít nemohl). Novější teorie o jeho duševním vývoji pokládají za příčinu Aspergerův syndrom, poruchu příbuznou s autismem.
5
Později ve svém životě ve Spojených státech se rád plavil na plachetnici. Nebylo by na tom nic divného, kdyby nevyplouval i za úplného bezvětří. Přes všechny pocty a slávu zůstal prostým člověkem, který ve stáří ochotně pomáhal školákům s domácími úkoly z geometrie nebo si na houslích přehrával Mozartovy melodie. Zemřel 18. dubna 1955 v Princetonu, USA. Autor článku: Damayantí Trkovská ZAJÍMAVÁ FAKTA × Patolog, který Einsteina pitval, si vzal géniův mozek a ponechal si ho po dobu dvaceti let doma ve skleničce na uchovávání ovoce. × Einsteinovi byl nabídnut post preziden ta Izraele. Albert ho, ale odmítl se slovy: „Nemám ani fyzické schopnosti ani zku šenosti se zabývat lidskými bytostmi.“ × Einstein nedostal Nobelovku za teorii relativity, ale za fotoelektrický jev. × Albert byl pověstný opravdu špatnou pamětí. Nepamatoval si ničí jména, žádná čísla ani termíny.
YOU ARE FROM WALES, AREN’T YOU? I am from Wales, yes. AND NOW YOU’RE IN PRAGUE. WHY DID YOU CHOOSE THIS CITY? Okay, this is the second time I’ve lived in Pra gue. The first time was 20072011, then I left. But I came back this time because my wife is Czech and she is pregnant. Therefore, we came back to Prague to the Czech Republic so she can have the baby and be near her family. And I like Prague very much. OH, THAT’S NICE. WHY OUR SCHOOL THEN? I came out looking for a job and my wife used to work in a high school. Then an American fri end of mine emailed me about this job. And I had a look on the internet, find out infor mation about it. I discovered it’s a very good school and people I have spoken to gave a nice report. I thought okay, I’ll apply. DO YOU LIKE IT NOW? It’s a great school. I think the students are very talented and the language levels are very
6
good. I’m very impressed. DID YOU ALWAYS WANT TO TEACH? (laughing) No. When I was younger, maybe your age, I wanted to be a tennis player. And I did for a couple of years. But then I drank a little bit too much and I had to stop playing tennis. BUT YOU LIKED IT? Oh yes, I loved it. It was my life for a few years. Training every day with a coach and playing tournaments. But I’ve never be as good as Lendl or Berdych… Only about fifteen years ago, my best friend who is the head of the English department at Swanson university, kept on, like tapping me on the back or phoned me and said that he thought I could make a good tea cher. I didn’t think so, I was too scared. But in 2005 I thought: «Okay, I’ll trying to be a tea cher because, yeah, maybe I could.». And I like it, I really enjoy it! I teach English, so I like helping people. Because English isn’t just so
mething to pass an exam. It’s like a life skill. Especially in today’s world. So I like helping people, make a change in their life. Because learning English improves all the areas in their life. That’s what I think anyway. I don’t know if it’s right. YES, I AGREE WITH YOU. AND DO YOU THINK ENGLISH IS A HARD LANGUAGE FOR US? I think English is quite easy at the beginning. The verbs are not that difficult. There are many and many tenses that make it difficult for learning. In Czech you have three tenses. In Chinese, they have no tenses. But in English, there are so many and it’s so difficult and they are so specific. If you get it wrong you make all mess in your speaking or your writing. In the beginning, I think it’s quite easy, but to advance, to get above upper intermediate and advanced level, it’s very difficult. And that’s why my experience of teaching many people get to intermediate or upper interme diate and then they stopped. Because it gets very hard. WHAT ABOUT CZECH LANGUAGE? For me it’s very difficult. When I was here be fore I picked up a little bit to communicate
7
but I can’t have a long conversation with people. Now I forgot it all and I’m learning again. But I know lots of words. SO YOU USE ENGLISH HERE IN CZECH? I use English all the time in the Czech Republic. That’s what makes it too easy for an English speaker. I know lots of words. Vo cablulary like table, chair, window but I can’t make sentences. I find grammar very difficult in Czech. Endings, masculine, femi nine… In English we don’t have masculine and feminine. But what makes it difficult for Czech people of learning English are always articles, you don’t have any articles in the Czech language. DO YOU THINK THERE’S A BIG DIFFERENCE BE TWEEN THE CZECH EDUCATION AND EDUCA TION IN OTHER COUNTRIES? FOR EXAMPLE IN WALES? I don’t think there’s a big difference, it’s qui te similar. However, there is a difference that in England or in UK we don’t have grammar schools anymore. We used to have gram mar schools and secondary modern schools which is similar to Czech gymnasiums and technical schools. But in the seventieth they
stopped the grammar system and the secondary modern and put them all together in the comprehensive system. Some people think it’s better, some people think it’s worse. AND WHAT IS BETTER IN YOUR OPINION? I prefer the grammar school system. I was too young to go to grammar school because they used to have an exam in England called the Eleven plus. When you were 11 years old you did this exam and if you passed you went to grammar school, if you failed you went to secondary modern. So it was a good system back then. But now they don’t have anything. You are 11 and you go to comprehensive school in the area you’re living. I think the quality of education has gone down in the UK since they stopped the grammar school system. SO DO YOU THINK WE HAVE A BETTER EDUCATION? I think so, yes definitely. I think for academic learners it’s a better system in this country in the moment. AND HAVE YOU BEEN IN ANY OTHER COUNTRIES? HAVE YOU TAUGHT SOMEWHERE THERE? I have visited most of Europe, North and South America, most of Asia, New Zeeland, Australia, Scandinavia… the only continent I haven’t spent much time is Africa. I taught in the Czech Republic before, in Spain on the east coast. I taught in China for a few years. When I was teaching there, they had 60 students in each class. It’s same as here, I have 14 classes a week. It’s 800 students and it’s impossible to remember their names. But very few of them can speak English because Chinese people are so shy and nervous. After
8
two years of teaching they still couldn’t speak much. Then I taught in Turkey, Mexico, Thailand… many many countries… HAVE YOU GOT A FAVORITE ONE? I don’t know if I have a favorite. But when I was a child I had a dream to go to Tibet. And in 2011 I went to Tibet and I was crying because my dream came true. I was on the train for 4 days and then the Himalayas, and the Tibetan people It was beautiful and wonderful. And their smiles… I’ll remember these friendly people forever. Tibet and Nepal, I like that part of the world. Very nice people. HAVE YOU GOT ANY ADVICE FOR STUDENTS FOR LEARNING ENGLISH OR SOME OTHER FOREIGN LANGUAGES? My wife is Czech and her best advice to somebody learning English is if you’re a girl get an English boyfriend and if you’re a boy get an English girlfriend. Or go and live in a country, spend time in an English speaking country, watch lots of films in English with English subtitles, read books… all those things. Because some students think, they can come to a class once a week for English and in one month they’ll be fluent. However, that’s not possible. It takes a lot of time and a lot of practice. Most of your learning English is outside the classroom. I know when you’re at school learning other languages, the same as me when I was learning Czech here or Spanish, I was very shy and nervous. But it’s important to have courage, to make mistakes. That’s how you learn. ~ Anastasia Shirinkina
Určitě každý znáte ten pocit. Sedíte ve třídě na nepohodlné židli, zavírají se vám oči a v duchu odpočítáváte, kolik minut ještě zbývá do konce hodiny. Po nekonečných minutách, které se zdají být spíše jako hodiny, přijde dlouho očekávaná přestávka. Ale pak se to celé znovu opakuje. Když k tomu všemu třeba zjistíte, že zatímco je venku tak krásné počasí, vy v té zatuchlé třídě strávíte ještě pět hodin, máte pocit, že to tam už nevydržíte. Je to nepřetržitý koloběh, který se stále opakuje. Kolikrát se vám nechce vstávat ještě za svitu měsíce a hvězdiček (ano, vím, že měsíc ani hvězdy nesvítí, tak to neberte doslova), opatrně našlapovat, abyste nikoho nevzbudili, spěchat na vlak, autobus, tramvaj, metro nebo rychle šlapat do pedálů kola, abyste ve škole byli včas. Když k tomu všemu přimícháme předmět, který vás nebaví a kterému nerozumíte (možná ani rozumět nechcete), vytvoří se taková kaše, z které se nelze dostat. Každý učitel pokládá své téma
9
samozřejmě za to nejdůležitější. Ať vás ani nenapadne mu oponovat, že danou látku nebudete v životě potřebovat. Podle něj je to přeci ta nejpodstatnější věc, kterou v dospělosti využijete v mnoha směrech. Schválně, běžte za svými rodiči a zadejte jim nějaké pěkné rovnice, jestli je vypočítají. Nebudu si ale tady pořád stěžovat. Chce to, abyste si uspořádali své priority. Řekněte si, jaký předmět budete v životě potřebovat vy a na ten se zaměřte. Nejsme přeci roboti a tak nelze očekávat, že všem půjde všechno. Každý je chytrý, i když se teď možná smějete, že vy rozhodně nejste. Někdo má hlavu na jazyky, někdo má zas logické myšlení a jiný je pohybově nadaný. Třeba jste v sobě svůj talent ještě neobjevili, ale někde ve vás určitě dřímá. Proto si uspořádejte své myšlenky a zamyslete se nad tím, které předměty vás baví nebo čím byste chtěli být, až vyrostete. Nemusíte na to přijít za pět minut, chce to jen čas. A pevné nervy. Autor článku: Sabina Votýpková
MLSÁNÍ PRO NÁŠ MOZEK Možná to také znáte, měli byste se učit, ale… Máte hlad, dávají váš oblíbený seriál, musíte vyvenčit psy, pohlídat bráchu, přečíst knížku, jít na trénink. Když uděláte vše „potřebné“, je už večer. A to se musí jít zase spát. Jestli se tedy konečně dokopete k učení, proč si ho nezpříjemnit a zároveň zefektivnit? Je jasné, že v hluku a zatuchlém pokoji se moc dobře učit nebude. Proto si vyvětrejte a udělejte si pohodlí. Vypněte wi-fi, ať vás z učení nevytrhne nějaká „důležitá“ konverzace. Potom přichází na řadu strava pro žaludek i mysl. Činnost našeho mozku podpoří glukóza. To znamená, že je vhodné sáhnout po různém ovoci nebo pokud máte rádi hroznový cukr, tak ten vás také nabudí. Ani zeleninu nevynechejte. V případě, že máte rádi mlsání, můžete si dopřát dýňová semínka, sušené neslazené ovoce nebo ořechy, zejména ty vlašské, které při rozlousknutí vypadají jako mozek, což už něco na povídá… Paměť také zlepšíte například sójou, brokolicí, květákem i citrusovými plody. Prostě vitamíny skupiny B, do kterých patří cholin. Ten je nezbytný pro fungování paměti. Nic se nemá ale přehánět. Když se naládujete vlašskými ořechy, tak vám to mozek stejně nezvětší. Nezapomínejte také na dostatečný pitný režim a nějaký ten pohyb, a že nejsem žádná výživová poradkyně. Hodně štěstí při učení! Autor článku: Sabina Votýpková
JAK BY MOHL VYPADAT VHODNÝ JÍDELNÍČEK PŘI UČENÍ? × Snídaně ovesná kaše s vlašskými ořechy a borůvkami × Svačina banán a hroznové víno × Oběd rýže se špenátem a kapustičkou (pro masožravce ještě s lososem) × Svačina celozrnný chléb se sýrem × Večeře zeleninový salát
10
Ke svému 220. výročí Národní galerie velice velkoryse vystavila význačná věnovaná výtvarná a vizuální veledíla pod souhrnným názvem Velkorysost – Umění obdarovat. Tato výstava je rozdělena do několika objektů NG jako jednotlivé intervence moderních a současných uměleckých děl ve stálých expozicích klasického umění. Hlavní shrnující porce této objemné výstavy je umístěna v Paláci Kinských. A tam jsme my také zamířily. Vystavené tady uvidíte obrazy a objekty od Picassa přes Fillu a Koláře až k Fredericu Díazovi. Za zmínku také stojí koncepce expozice a to, že není řazená chronologicky, ale předměty jsou spojovány obsahem, tématem, či okolnostmi vzniku.
Jiří Kolář Stupeň vítězů Emil Filla Autoportrét s cigaretou
Jan Zrzavý Poslední večeře
Pablo Picasso Autoportrét
11
Frederic Díaz Nostalgie
Běla Kolářová Žiletka
Otto Guttfreud Úzkost
Velkorysost Vám vřele doporučujeme. Stojí za to si zalézt do Díazovy mušle a deset minut poslouchat zvuky praskajících ker. Autoři článku a fotek Bára & Nina (@barus_zun a @skodaslov)
12
Fejeton DLOUHÁ DENNÍ CESTA ZA ÚTVARY KERATINU Procházíme stádii, kdy do jisté míry adorujeme rovat je imaginací a utěšovat se útěšnou přednaše vzezření. Nikdo mi nevymluví, že jsou i jisté stavou, že možná bude lépe. zvláštní chvíle, kdy si člověk řekne, že tudy pěPřivádí mě to k mým vlasovým stvolům. šinka zkrátka nevede, případně vede, ale je Nikdy jsem nechtěl, aby moje vlasy dosahovaly dlouhá, stačí dlouhá, nemusí to být martyrium. Na k malíčku, ona by stačila hrudní kost. Většinou vzhledu se přímo hyperbolicky podílí vlasy. se oxymóronicky netrpělivě soustředím, takže (Ne)poddajné pramínky, kadeře, lokny, kudrny, jsem nechal část kůže s prameny na lebu nestříkučery, ondulace, helmy, afra, trvalé, dočasné, hanou. Pak už jsem si jen upravoval sám strany a „ježci“ a v neposlední řadě příčesky a paruky nám zadní rohovinu na kraniu. Břitva ostřě pohladila utváří to, co většinou v prvních chvílích zaujme hlavu a přitom si ne bezdůvodně uzmula rašící rozličným způsobem souputníky, kolegy a jiné strany. Má to tak hodně lidí. Narostly! Takže osoby. jsem je měl uvězněné v gumičce. Tohle má také Problémů s touto hmotou je nespočet, pokaždé hodně mužů a žen. Nosím je pořád – ty gumičky. rozehráváme hru, kdy nejen nůžky zacílí přibližně Vzhledem k tomu, že takhle chodí nemálo 100 000 vlasových nití. Záměrně neuvádím pa- soukmenovců, tak na mě sice někteří jedinci nedání, pak se skutečně můžeme cítit jako Belinda věřícně koukali, ale moje keratinová vrstva je v Popeově Uloupené kadeři, které ustřihl mladý moje, ať už je jakkoli krátkodlouhá. Za deset měbaron pramínek a odmítl ho vrátit po dobrém a síců jsem se rozhodl, dvojče vzalo ostří, upižlalo zlém, čímž způsobil malý společenský skandál. culíkový kořen a „osvobodilo“ mě. Za měsíc mi Kadeř-lidem řeknete zkrátit o centimetr dva, oni došlo, že nechci být „osvobozen“, a tak pečlivě jako by začali permutovat a pracují si nevědomky vyčkávám na břímě, které bude halit bůhvíkolik s faktoriály, jak se jim zachce. Pak záleží ovšem zlomků mé hlavy, třeba někdy celou..., šedivou – na našem ovládání, upomínat na přílišné zkrácení „v copáncích stydlivých / šedě vonící / (...) / ponení problém, co se jeví jako potíž je překážka v peli po slavnostech / třepení korouhví / stříbro podobě moře času. Hysterie se mi jeví přehnaná, netavitelné / (...) / krajkoví zteřelé / bílý stude stačí si říct: stalo se a v hlavě klást obrazy, podpo- smrtelnosti“ – vlasy starých lidí. Michal Zítek, 4.C Rozhovor
JAN NERUDA – BILANČNÍ ROZHOVOR Setkali jsme se příznačně v malostranské kavárně Café Radetzky, jinak by to pochopitelně ani nešlo.S Janem Nerudou jsem vedl rozhovor již poněkolikáté, vždy působil milým dojmem. Při líčení svých historek z ciziny mu blýskaly v očích jiskřičky, zvláště Balkán a blízký Orient vykresloval v..pestrých barvách, které měly tu moc vtáhnout osobu do exotiky a rozvířit kolem posluchače obrazy, jež jakoby vypadly z Byronových skladeb – o něm ostatně dokázal zasvěceně vyprávět hodiny. V pražských kruzích kolovaly zprávy, že se stává nevrlým a nemá v oblibě společnost.
13
Jan Neruda by mohl mít všechny vlastnosti, jen ne tyto. Byl to veselý rozhovor, v očích měl stále hvězdičky a dojem byl snad ještě příjemnější. František Palacký o vás prohlásil, že – Jsem znamenitý tancmajstr, ale nepříliš dobrý básník. Ano, záměrně jsem vám tuto otázku položil na začátku. Jde o bilanční rozhovor. To je pěkné slovo, ale já momentálně spíše balancuji. Nikdy předtím jsem neměl tolik práce. Fejetony do Národních listů, divadelní recenze, lite-
rární kritiky, záležitosti mladočeské strany, píšu epigramy, rediguji vydané spisy (zde se přeruší, sáhne do brašny a vyndá Písně kosmické v novém přebalu, šmolkově modrá připomíná autorovy pověstné košile; pan Neruda ví, že tato sbírka je má nejmilejší, a po mém překvapeném „Děkuji mnohokrát.“ pokračuje dál), mám smlouvu s po pulárně-naučnými časopisy. Jsem v jednom kole. Vaše smlouvy s těmito tiskovinami mě vedou k Joachimovi Barrandeovi. Jak na něho vzpomínáte? Moje maminka byla tehdy hospodyní v domě U Řetězového mostu, kam se pan Barrande přestěhoval, a učila ho češtině. Když jsem byl malý, přinesl jsem mu svou sbírku zkamenělin, chtěl jsem se jí pochlubit (smích). On kameny rozložil na prkýnka, mně dal zpátky dva a poslal mě domů. Ta skvostná sbírka se smrskla na malinké dva kamínky; chápejte, nemohl jsem ho mít rád (smích). Později mi například radil, abych se věnoval přírodním vědám. Jenže mně stačily studie o skalách, když jsem pročítal materiály na Trhany. Byl velmi milý, naše rodina s ním měla výtečné zkušenosti. Dokonce pojmenoval jakéhosi prvohorního měkkýše po mé mamince. Babinka prima, že? Jaká byla Malá Strana vašeho mládí? Ano, ano. Vzpomínám si, že to byl takový mikrosvět v makrosvětě Prahy, teď mluvím skoro jako pan Barrande (smích). Do jisté míry je můj kolega z Národních Ignát Hermann v tomto mým (nebo já jeho) protikladem – on zastřešuje celé toto krásné město. Malá Strana byla takové maloměstské prostředí, pochopitelně v dobrém, zalidněné typickými „figurkami“. Onehdy se mě ptali, jestli je nějaká osoba Malostranských povídek skutečná. Pana Vorela jsem si maloval podle opravdové osoby, ale tak špatně jako on neskončila. Přestěhoval se na druhou stranu Vltavy. A vy jste se promítl do postavy Hastrmana. Přirozeně. Ta povídka je hlavně o tom, že když máme nějaký koníček, ale obecně cokoliv, co nás naplňuje, tak jde o proces. V případě pana Rybáře mám na mysli radost z hledání. Píšete, že mezi vámi s otcem stála „síla příkré pýchy“. Do jaké míry jste spolu vycházeli? Většinou si takovéto věci nechávám pro sebe, ale udělám výjimku, neboť pak už se mě na to snad
14
nikdo neoptá. Otec byl vojenský vysloužilec z napoleonských válek (tam bojoval i můj oblíbený Milota Zdirad Polák) a na mě působil poměrně odtažitě, alespoň z počátku tedy. Potom jsme k sobě hledali cestu a myslím, že jsme se vydali po stejné. S kým jste se však rozešel, každý na jinou stezku, byla Karolína Světlá. Čtete její díla? To víte, že ano. Moc rád. Zvláště Kresby z Ještědí mě velice zaujaly. Cítím v nich ozvěny nové literatury, jakousi tendenci, kudy se bude ubírat naše slovesná kultura. Jinak ta situace s Johanou vedla k tomu, že se dnes již jen zdravíme. Děkuji jí, že mě jako jedna z mála v mládí podpo rovala, abych psal, když jsem slýchal jen slova nerozumná. Jenomže já dnes duhu, která zesvětlela, náš vztah, pochopitelně domalovávat nebudu. Ostatně otázky můžete položit také paní Mužákové osobně. Dodnes zůstává nevyjasněn váš vztah s Annou Holinovou. Zkuste osvětlit, co se tehdy stalo. Nic bombastického. Vztahy občas zreziví a náš vztah docela korodoval, obrazně řečeno. Prostě jsme si přestali rozumět. Alespoň já to takto cítil. Pomalu mě vedete zpět k první otázce – se slečnou Holinovou jste se setkali v pověstných Linkových tanečních kurzech. To byly krásné časy. S Annou jsme se potom procházeli večerní Prahou, ona bydlí na Kampě a dodnes vzpomínám na tu atmosféru, kdy jsme spolu ruku v ruce kráčeli po Karlově mostu, tehdy vlastně ještě Pražském, jak rychle to všechno utíká, a dívali se na ty stříbrné malostranské střechy. Tancování bylo báječné. Byl jste symbolem pražských bálů, jak jste reagoval na výrok Palackého? Symbol je moc silné slovo (smích). V době, kdy se takto vyjádřil, jsem jej ani nezaznamenal, dostal se ke mně až mnohem později. Ale chci říci, že v první části měl pravdu a v druhé části je to čas, kdo rozhodne, zda jsem byl dobrým básníkem, nebo ne.
Jan Zítek, 4.C
Pro ty nejšikovnější jsme připravili několik logických úloh. Je to jednodušší, než se zdá. Tak honem do toho!
1
Kolik je teď hodin, pokud čas, který uplynul od poledne, tvoří třetinu času, který uplyne do půlnoci?
2
Představte si, že máte dva provazy, z nichž každý hoří hodinu. Hoří ale nerovnoměrně, tzn. že půlka může klidně shořet během patnácti minut a druhá až za padesát minut. Bohužel nemůžete nijak zjistit, jak nerovnoměrně lano hoří. Máte také krabičku zápalek a váš úkol je odměřit čtvrt hodiny. Jak to uděláte?
3
Pokud hodíte správně bume rang tak se k vám vrátí. Dokáže te ale hodit míček tak, aby se vám vrátil? Míček při tom nesmí do ničeho narazit, nesmí být k ničemu připevněný a nikdo jiný se ho nesmí dotknout.
15
4
Einsteinova hádanka
Tak a po malé rozcvičce jste připravení na něco zajímavějšího. Před sebou máte logickou hádanku, kterou údajně vymyslel sám Albert Einstein za mlada. Říká se, že pouze 2% lidí zvládnou tuto úlohu vyřešit z hlavy. Zkuste štěstí, třeba do těch dvou procent patříte. Existuje pět domů, přičemž každý má odlišnou barvu. V každém domě žije osoba odlišné národnosti. Každý z těchto pěti obyvatel pije svůj vlastní nápoj, kouří svou značku cigaret a chová své oblíbené zvíře. Nikdo nepije to, co pijí ostatní, nekouří stejnou značku cigaret jako ostatní a nechová stejné zvíře jako ostatní. k
1 k
Platí následující fakta: Angličan žije v červeném domě. Švéd chová psy. Dán pije čaj. Zelený dům je hned vedle bílého domu na levé straně. Obyvatel zeleného domu pije kávu. Ten co kouří Pall Mall chová ptáky. Obyvatel žlutého domu kouří Dunhill. Ten, co žije ve středním domě, pije mléko. Nor žije v prvním domě. Ten co kouří Blend, žije vedle toho, co chová kočky. Ten co chová koně, žije vedle toho, co kouří Dunhill. Ten co kouří Blue Master pije pivo. Němec kouří Prince. Nor žije vedle modrého domu. Ten co kouří Blend, má souseda, který pije vodu. Kdo chová rybičky?
A na závěr pár obrázkových hádanek.
5 Musíte přemístit jednu číslici
tak, aby rovnice platila.
6
Určete jestli autobus 7 pojede doprava nebo doleva.
Autor článku: Anastasia Shirinkina
1. Nyní je 15:00 Od 15:00 do 24:00 zbývá 9 hodin. Jedna třetina z devíti je 3. Od poledne (12:00) uplynuly tedy 3 hodiny a tak je 15:00. 2. Pokud zapálíte provaz z obou konců najednou, tak shoří přesně za půl hodiny. Je tedy nutné zapálit najednou jeden provaz z obou konců a druhý provaz jen z jednoho konce. Jakmile první provaz dohoří, zbývá druhému provazu k dohoření ještě půl hodiny (protože půl hodiny již hoří). Okamžitě tedy zapálíte druhý provaz z druhé strany a od tohoto okamžiku provaz zcela dohoří za čtvrt hodiny. 3. Míček stačí hodit přesně nad sebe. Pokud to tak uděláte, měl by se vám díky gravitaci vrátit:) 4. Rybičky chová Němec. 5. 62 > 26 > 26 63 = 1 6. 17 7. doleva, jinak bychom viděli dveře
16
SOUTĚŽE BŘEZEN
15.03.2016 Krajské kolo olympiády ve španělském jazyce – Milan Kočí, Veronika Macková (3.A) 16.03.2016 Krajské kolo soutěže ve francouzském jazyce – Kateřina Vidimová (3.B) a Alena Jiskrová (3.B) 18.3.2016 Zemské kolo Certamen Latinum – Karolína Jurčová, Zuzana Smetanová 18.03.2016 Matematický klokan – prof. Jiroušková
DUBEN
1.4.2016 Florbalová liga chlapci Šachový turnaj na VŠFS, čtyřčlenné družstvo 6.4.2016 Dějepisná soutěž Od diktatury k diktatuře, krajské kolo Beach volejbal Hamr 7.4.2016 Certamen Latinum, celostátní kolo, kat. A Jurčová, 2.D, kat. B Smetanová, 4.C 12.4.2016 Florbalová liga, dívky 15.4.2016 Matematický Náboj, dva pětičlenné týmy v kategoriích Junior a Senior, MFF UK 20.4.2016 Juniorský maraton 25.4.2016 Krajské kolo SOČ DDM hl. m. Prahy, M.Zítek 4.C, A. Rosenheim 4.B, J. Černochová 4.B, M. Čihák 4.A
Nepište do šuplíku! Píšete básně? Píšete povídky? Chcete, aby vaše literární pokusy spatřily světlo světa a přečetl si je i někdo jiný než vaše máma? Potom nám je zašlete na emailovou adresu
[email protected] a my Vám je (s velkou pravděpodobností) v příštím čísle tohoto časopisu otiskneme!
17
