UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra systematické teologie
Ing. Jan Slavík
Etické aspekty současných sportovních fenoménů a křesťanská morálka Diplomová práce
Vedoucí práce: ThLic. Jan Czudek Obor: Katolická teologie
OLOMOUC 2012
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jsem při tom jen uvedené prameny a literaturu. V Olomouci dne 10. dubna 2012
Jan Slavík
2
Rád bych poděkoval vedoucím mé diplomové práce, ať už Mgr. Milanu Mičovi, Th.D., u kterého jsem svou práci započal, a zejména pak ThLic. Janu Czudkovi, který vedení na začátku 5. ročníku převzal a odborně, s ochotou a trpělivostí mě při vzniku této práce vedl. Rovněž děkuji Mgr. Liboru Rösnerovi za pomoc při jazykové úpravě.
3
Modlitba za sportovce: „Pane Ježíši Kriste, pomáhej těmto sportovcům, aby byli tvýmí přáteli a svědky Tvé lásky ve světě. Pomáhej jim, aby do své osobní askeze dali stejné úsilí jako do sportu; pomáhej jim uskutečňovat harmonii a jednotu duše a těla. Pro ty, kdo je obdivují, ať se stanou těmi pravými vzory k následování. Pomáhej jim být stále sportovci ducha, aby obdrželi tvoji cenu: korunu, která nepomíjí a trvá věčně. Amen.“ bl. Jan Pavel II.
Modlitba fotbalisty před zápasem: „Pane Bože, dávám tento zápas pod Tvou ochranu. Nabízím Ti svou hru jako modlitbu a vkládám, Pane Bože, do této hry své srdce. Je to důležitější než vyjádření mé úcty k Tobě dnes večer. Dávám své chování během utkání taky Tobě, Ježíši, a Panně Marii a sv. Josefovi. Pomoz mi, abych nechal stranou svou pýchu a a bych dobře hrál. Pokud prohraji, dej, Pane, abych nechal stranou také pocity pomsty, zlosti nebo závisti. Ale zároveň si přeji, ó Bože, abych zvítězil. Amen“ Modlitba vyvěšená v hráčské kabině fotbalového klubu Bohemians Dublin
4
Obsah Úvod .................................................................................................................... 7 1. Stručný historický vývoj sportu................................................................ 9 1.1 1.1.1 1.1.2 1.1.3
Od zárodku sportovních aktivit k olympijským hrám ....................................... 9 Starověk ........................................................................................................................ 10 Antická společnost a starověké Řecko .......................................................................... 10 Olympijské hry ............................................................................................................. 11
1.2
Období vrcholu Říma .......................................................................................... 12
1.3
Období středověku............................................................................................... 13
1.3.1 1.3.2 1.3.3
1.4 1.4.1 1.4.2 1.4.3
1.5 1.5.1 1.5.2 1.5.3
1.6
Ideál rytířství ................................................................................................................. 13 Rozdíl života ve městě a na vesnici .............................................................................. 14 Nástup humanismu a renesance .................................................................................... 15
Počátky moderního sportu .................................................................................. 15 Rozvoj tělovýchovy ve školách .................................................................................... 16 Mimoškolní sféra .......................................................................................................... 16 Vliv Anglie na rozvoj moderního sportu ...................................................................... 17
Expanze sportu ve 20. století............................................................................... 18 Novodobé olympijské hnutí a jeho rozvoj .................................................................... 18 Meziválečné období ...................................................................................................... 19 Sportovní vývoj v období studené války ...................................................................... 20
Současný sport a jeho významný vliv na současné celosvětové dění............... 20
2. Pohled křesťanství na sportovní aktivitu .............................................. 22 2.1 2.1.1 2.1.2
Absence sportovní tematiky v Písmu svatém .................................................... 22 Starý zákon ................................................................................................................... 22 Nový zákon ................................................................................................................... 23
2.2 Poapoštolská doba a pohled církve ve středověku na lidské tělo a jeho aktivitu 25 2.2.1 2.2.2 2.2.3
2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3
2.4 2.4.1 2.4.2 2.4.3
2.5 2.5.1 2.5.2
2.6
Období církevních otců a vliv Tertulliana .................................................................... 25 Dualismus sv. Augustina .............................................................................................. 27 Středověký pohled a sv. Tomáš Akvinský .................................................................... 28
Novodobý zájem církve o sportovní dění........................................................... 29 Salesiáni ........................................................................................................................ 29 Orel ............................................................................................................................... 30 Zahraniční křesťanské organizace YMCA a FICEP ..................................................... 31
Zájem Svatého stolce o sport ve 20. století ........................................................ 32 Pontifikát Pia X. a Pia XI. ............................................................................................. 33 Válečné a poválečné období – Pius XII. ....................................................................... 33 II. vatikánský koncil ..................................................................................................... 34
Jan Pavel II. a vznik sekce „Church and sport“ ............................................... 35 Teologie sportu Jana Pavla II. ....................................................................................... 35 Praktická činnost „sportovce na papežském stolci“...................................................... 36
Shrnutí .................................................................................................................. 37
3. Etické problémy ve sportu....................................................................... 39 3.1
Sport jako nová otázka etiky a morální teologie............................................... 39 5
3.1.1 3.1.2 3.1.3
3.2 3.2.1 3.2.2 3.2.3
3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.3.4 3.3.5 3.3.6 3.3.7 3.3.8
3.4
Etika sportu jako filosofická otázka .............................................................................. 39 Etika sportu součástí morální teologie .......................................................................... 40 Současný komplexní pohled na etiku sportu ................................................................ 41
Hodnotový systém sportu a společnosti ............................................................. 43 Antický ideál sportu jako součástí lidského rozvoje..................................................... 44 Hodnotový systém dnešní společnosti a sportovního světa .......................................... 45 Snaha o dosažení ideálu v dnešní době – kodex sportovní etiky .................................. 46
Konkrétní etické problémy a negativní stránky dnešního sportu ................... 48 Komercionalizace ......................................................................................................... 50 Medializace sportu ........................................................................................................ 52 Rovná šance pro všechny lidi a nevhodné politické vlivy ............................................ 53 Porušování pravidel a nesportovní jednání sportovců .................................................. 55 Korupce, hazard ............................................................................................................ 57 Poškozování zdraví a doping ........................................................................................ 58 Sport jako projev náboženství....................................................................................... 60 Projevy násilí diváků .................................................................................................... 61
Shrnutí .................................................................................................................. 63
4. Problematika narušování lidské důstojnosti ......................................... 64 4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4 4.1.5
4.2 4.2.1 4.2.2 4.2.3
4.3
Člověk jako osoba se svou důstojností ............................................................... 64 Důstojnost člověka a lidská práva................................................................................. 65 Základní prvky lidské důstojnosti z pohledu křesťanství ............................................. 67 Hrdinství naší doby ....................................................................................................... 69 Člověk ponižován na nástroj, zboží .............................................................................. 71 Kult těla – tělo jako modla ............................................................................................ 72
Život ve společenství ............................................................................................ 74 Sebeláska a sobectví vs. proces socializace .................................................................. 75 Snížení komunikace na úroveň spotřeby ...................................................................... 77 Sjednocující řeč sportu vs. opačný extrém v podobě rasistických projevů................... 78
Shrnutí .................................................................................................................. 80
Závěr ................................................................................................................. 82 Bibliografie....................................................................................................... 85 Seznam zkratek ............................................................................................... 94
6
Úvod Téma diplomové, potažmo jiné kvalifikační práce zaměřené na problematiku sportu v jakékoliv jeho podobě či formě není ničím neobvyklým. Nebývá však příliš zvykem, aby se podobné téma objevilo na půdě Teologické fakulty. Přesto si troufnu tvrdit, že do tohoto prostředí také patří, a to z jednoho prostého důvodu. Teologie, tedy již podle názvu jeden z pilířů teologického studia, je vědou pojednávající nejen o Bohu, ale rovněž o Jeho stvoření – tedy o lidech a všem, co je s jejich životem spojeno. Život každého člověka je tvořen z nejobecnějšího pohledu prací a odpočinkem (po příkladu Boha v prvotní zprávě o stvoření světa, kterou čteme v knize Genesis). Sport se v původním slova smyslu dotýkal zejména té druhé části lidské aktivity jakožto jisté formy zábavy. Postupem času se jeho role proměnila, nebo spíše rozšířila i do sféry lidské práce. V dnešní době se již sport netýká pouze vybrané skupiny sportovců, trávících svůj volný čas fyzickou aktivitou. Sport se ze soukromé aktivity stal masovou zábavou veřejného zájmu v různých oblastech. Dá se říci, že zaujímá nezastupitelné místo ve světě, a že se více či méně, aktivně či pasivně dotýká každého člověka. Když jsem se rozhodoval o tématu své diplomové práce, problematika sportu byla jednou z potenciálních možností, avšak sám jsem byl vůči této eventualitě spíše skeptický. Impulsem však pro mne bylo mj. zjištění, že aktuální potřebu systematicky se věnovat otázce sportu rovněž vycítil papež Jan Pavel II. Sám jako aktivní sportovec a v pozdějších letech stále příznivec sportu dal na sklonku svého života podnět k vytvoření nové sekce „Church and sport“, jejíž činnost započala až po jeho smrti a nyní spadá pod Papežskou radu pro laiky. Zvažoval jsem dva způsoby, jak problematiku sportu uchopit. První z nich by našel své východisko v pastorální teologii, jež jistě vnímá sport jako jeden z nepřehlédnutelných zdrojů pastorace. Druhý pohled, který nakonec zvítězil, se dotýká spíše negativní stránky sportu, a to etických problémů majících v dnešním světě sportu rovněž své stálé místo. Důvodů k rozhodnutí pro tuto oblast morální teologie bylo hned několik. Na prvním místě to bylo objevení úvodního dokumentu zmíněné vatikánské sekce, zaměřující svou pozornost právě k etickým problémům, které se v dnešním světě zejména vrcholovém sportu objevují. Při vyhledávání literatury, která by měla být podkladem pro mou diplomovou práci, jsem zjistil, že v křesťanském prostředí jsme téměř na pomyslném 7
začátku zabývání se danou problematikou. Druhým důvodem tedy byl fakt, že v našem, tj. křesťanském prostředí se tomuto oboru zatím systematicky věnovala pouze hrstka lidí (oproti pastorální teologii), tudíž není k dispozici žádný ucelený soubor obsahující křesťanský pohled na sport. Třetím důvodem pak bylo přesvědčení, že je nejprve vhodné docílit komplexního pojetí hodnot, které sport přináší, popř. v sobě zahrnuje – ať už pozitivních, či negativních. Tedy najít pomyslný ideál a následně rozvíjet praktickou část, o co usilovat, na co klást důraz proto, aby se tohoto ideálu dosáhlo. A naopak vykreslit negativní stránku sportovních aktivit a posléze analyzovat možné příčiny těchto negativ spolu s následky, které do života člověka, resp. sportovce přináší. Tato závěrečná vize se stala také cílem mé diplomové práce. Předstupněm k této analýze bude pak snaha postihnout z historického hlediska vývoj samotného sportu a zvláště pak jeho vztahu vůči křesťanství.
8
1. Stručný historický vývoj sportu Dříve než se začnu zabývat otázkou sportu z hlediska křesťanského vnímání v dějinách církve, je potřeba učinit exkurz do vývoje sportu jako takového. V této kapitole se tedy budu snažit popsat jednotlivé etapy v dějinách naší civilizace z hlediska fenoménu sportu. Protože téma historie sportu je nesmírně obsáhlé, bylo zapotřebí, abych se nějak specializoval či toto pojetí zúžil. Proto se s ohledem na téma diplomové práce nebudu konkrétně zabývat jednotlivými sportovními odvětvími. Spíše se zaměřím na hlavní myšlenkové proudy v oblasti sportu a tělesné kultury v jednotlivých etapách, a taky na fenomény, které se sportem souvisejí a které vedly ke změnám pohledu s ohledem na výskyt etických otázek.
1.1 Od zárodku sportovních aktivit k olympijským hrám Při hledání počátku vývoje sportovních aktivit musíme zajít až k primitivním kulturám vývoje člověka v období pravěku, tedy zhruba 2,5 mil. – 4000 let př. n. l. Zprávy o zárodcích „sportu“ přitom máme pouze z jeskynních kreseb a maleb.1 Lze ale říci, že u jeho zrodu stály tři vzájemně propojené biopsychosociální zdroje – instinkty, práce a intelekt.2 Zvyšování efektivity lidské práce díky opakovaným a zdokonalovaným pohybům vedlo k utváření časového prostoru pro mimopracovní činnost, do níž patřily odpočinek, rituály, obřady, ale i boj nebo hry.3 Pro tyto hry byly základem přirozené lidské pohyby, chůze, běh, skoky, překonávání překážek, plavání a v pozdějším období již kultivované pohyby se zbraní, jízda na koni či plavba na lodích.4 K tomuto základu se přidávají aktivity člověka, jako je tanec a rituály, jejichž součástí se staly různé formy soutěží.5 Předchůdce sportu můžeme spatřovat také v různých formách loveckých her, už se speciálními předměty, které vznikaly zdokonalením pracovních nástrojů, a také v přípravách na válečné konflikty. Obecně lze konstatovat, že úroveň jednotlivých aktivit byla závislá na tom, o jak vyvinutou oblast či kmen se jednalo. A tak již v těchto dobách můžeme nacházet podobnost s dnešním
1
Pozn. příkladem může posloužit vyobrazení zápasu mužů z hrobky v Bení Hsan v Egyptě ze 3. tisíciletí př. n. l. Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. 2. vyd. Praha, Karolinum 2006. s. 8. 2 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. Praha, OLYMPIA 1979. s. 16-17. 3 Srov. tamtéž. s. 18. 4 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 8. 5 Srov. SOMMER, J., Malé dějiny sportu aneb o sportech našich předků. Olomouc, Nakl. Fontána 2003. s. 1114.
9
populárním sportem, jako např. oblíbenost míčových her u severoamerických indiánů či počátky pozemního hokeje zvané pallilo atd. 6
1.1.1 Starověk Pohled do starověku, tedy přibližně mezi roky 4000 př. n. l. a 5. stol. n. l., nás může zavést do dvou odlišných oblastí zeměkoule. Tou první je oblast starověkého Řecka a Říma, které ovlivnily celou naši evropskou kulturu. Do druhé oblasti, jež svým rozvojem evropskou kulturu časově předcházela a dominovala zhruba do 5. stol. př. n. l., lze zahrnout oblast nacházející se u Indického oceánu, území podél řek Eufrat a Tigris a rovněž území Egypta. V oblastech Číny, Indie či Mezopotámie můžeme hovořit o nárůstu funkcí sportu spojených s vojenskou činností, pro níž byla důležitá fyzická zdatnost vojáků. Ta zahrnovala např. jízdu na koni či lukostřelbu a obecně byla spojena se systémem zkoušek, na než byli muži připravováni výchovou již od dětství. K těmto vojenským cvičením a zápasům je možné přidat popularitu určitých stylů cvičení, jež byly a stále jsou nástrojem péče o lidské tělo. Vhodným příkladem je jóga (Indie, 2. tisíciletí př. n. l.) nebo pravděpodobně nejstarší soustava tělesné výchovy v Číně, kdy podle tradice císař Chuang-ti roku 2689 př. n. l. vytvořil systém léčebné a zdravotní gymnastiky založené na prostém cvičení.7
1.1.2 Antická společnost a starověké Řecko Pro nás Evropany je daleko známější období antické společnosti na evropském kontinentě a zejména ve starověkém Řecku, které bylo mj. i kolébkou evropského sportu. Oproti výše zmíněným oblastem „východu“, kde byli všichni lidé poddanými absolutního panovníka, řecké městské státy stojí u zrodu politiky a osobní svobody občanů. Svobodní Řekové svůj volný čas vyplňovali hrou, fyzickým cvičením v gymnasiích8 a také soutěžemi sportovního charakteru. Začínají se objevovat pojmy jako atletika nebo areté9 označující nejvyšší tělesné a duchovní hodnoty – sílu, statečnost, spravedlnost atd. Řekové zřejmě navazují na dědictví národů užívající sport již dříve (např. z krétsko-mykénské kultury10), avšak dali mu systematičtější podobu.
6
Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. Brno, Masarykova univerzita 2007. s. 9-10. Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 10-11. 8 Srov. ZAMAROVSKÝ, V., Vzkříšení Olympie. Praha, OLYMPIA 1980. s. 113. 9 Pozn. Podrobnější vysvětlení pojmu je popsáno v 3. kapitole. 10 Srov. ZAMAROVSKÝ, V., Vzkříšení Olympie. s. 100-101. 7
10
Významnou myšlenkou, která dělila Řeky od jiných starověkých národů,11 byl ideál kalokagathie12, vyjadřující skvělou rovnováhu mezi fyzickou a duchovní krásou.13 Na druhou stranu může být tento ideál zastíněn skutečností, že celá tělesná kultura, cvičení a soutěže se odvíjely od utilitaristické branné vojenské výchovy a přípravy čili služby státu, pro niž byl dobrý zdravotní stav nepostradatelný.14 Je potřeba dodat, že mezi městskými státy a jejich pojetím sportu existovaly výrazné rozdíly. Jako příklad může posloužit rozdíl mezi vojensky zaměřenou Spartou, kde se veškerý čas věnoval pouze vojenské přípravě s cílem úplné oddanosti státu, a po všech stránkách vyspělejšími Aténami.15 Obec se snažila o všestrannou výchovu svých občanů, k níž kromě mravní a rozumové vyspělosti patřilo taktéž cvičení a udržování kondice nejen v mladším věku, ale ve všech stádiích lidského života. K tomu byla uzpůsobena i sportovní zařízení – palestra, gymnastické sály, běžecké dráhy a bazény. O vyspělosti také vypovídá, že se zde již v té době začaly objevovat kritické názory odsuzující jednostrannou deformaci lidského těla díky specializovaným disciplínám.16 Sportovní aktivity začínaly být spojovány s náboženským kultem. Postupně vznikaly první sportovní a umělecké soutěže a hry, jejichž nejznámějším reprezentantem jsou olympijské hry v Olympii.17
1.1.3 Olympijské hry O vzniku olympijský her existuje řada teorií a legend, spojených např. s oslavami na počest bohyně plodnosti Démétér, s poctami mrtvých hrdinů atd.18 Datace prvních olympijských her, které navazovaly na předchozí každoroční závody v Olympii a které se konaly spolu s uměleckou soutěží na počest nejvyššího boha Dia, je ve všech pramenech shodná – je jím rok 776 př. n. l.19 S vývojem a rozšiřováním disciplín a počtem dnů her se začínají vyskytovat fenomény, jež jsou úzce spojeny s etickým hlediskem. Pozitivním
11
Srov. tamtéž. s. 96. Pozn. z řeckého kalos – krásný a agathos – ušlechtilý, dobrý. Ideál harmonického souladu tělesné a duševní krásy. Srov. PACUT, M., KOSÍK, M., Dějiny moderního sportu, Ostrava, VŠB-TU 2009. s. 17. 13 Srov. AIELLO, M., A brief history of sport. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The world of sport today: field of christian mission. Cittá del Vaticano, Libreria Editrice Vaticana 2006. s. 14. 14 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 13. 15 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 80. 16 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 14. 17 Pozn. Mezi další známé hry té doby patří např. Pýthijské v Delfách, Nemejské, Isthmické. 18 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 13. 19 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 16. 12
11
prvkem v nich je snaha o posvátný mír v době konání her - ekecheiria.20 Postupně se však začíná měnit samotné pojetí her, což sebou nese řadu negativních prvků. Mimo politický a ekonomický význam (finanční hledisko her spojené s trhy a obchodováním během jejích konání) nastává období profesionalizace sportovců. Aktéři her nejsou za své výkony odměňovány poctami21, jak bylo dříve zvykem, ale důležitou roli zde začíná hrát finanční hledisko. Sportovci, mající své sponzory, trenéry a manažery, začínají objíždět soutěže s cílem získat značné finanční ohodnocení.22 Důsledkem toho jsou rovněž první pokusy o korupci a podvody. Navzdory zvýšení kvality přípravy sportovců23 a samotné organizace her nastává morální úpadek nejen olympijských her, ale i celého Řecka. Rovněž divák začíná oceňovat kromě sportovních výkonů spíše dramatičtější soutěže, spojené s krvavým průběhem. V helénské době nastává změna ve složení účastníků her – mohou soutěžit nejen muži, aristokraticky a fyzicky perfektní svobodní Řekové, nýbrž také závodníci neřeckého původu.24 I přes úpadek a změnu původního významu se olympijské hry konaly až do konce 4. st. n. l. Spolu s návštěvami pohanských chrámů a bohoslužeb v Římské říši byly císařem Theodosiem I.25 zakázány (hlavně z důvodu boje křesťanství proti pohanskému kultu nahého těla).26 Zákaz se netýkal gladiátorských her, které nebyly zasvěceny pohanskému božstvu.27
1.2 Období vrcholu Říma Římané svou kulturou navazují na civilizaci Etrusků a taky na dědictví původní řecké kolonie.28 Systematický řecký výcvik Římané však nepřijali, a naopak atletikou a nahotou cvičících pohrdali. Spíše navázali na etruské slavnosti konané k poctě bohů a významných mrtvých, které byly spojeny se zábavou ve formě soubojů ozbrojených dvojic, později tzv. gladiátorské hry.29 Těm bezprostředně předcházely veřejné hry (hry římského 20
Srov. ZAMAROVSKÝ, V., Vzkříšení Olympie. s. 126. Srov. tamtéž. s. 191-194. 22 Srov. tamtéž. s. 208. 23 Např. známý antický trenér Ikkos z Tarentu – zavedl přísně regulovanou životosprávu včetně diety, vydatný spánek a čtyřdenní tréninkový cyklus. Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 19. 24 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 22. 25 Srov. ZAMAROVSKÝ, V., Vzkříšení Olympie. s. 229. 26 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 23. 27 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 18. 28 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 135. 29 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 25. 21
12
lidu – ludi30) pro pobavení občanů31, původně spjaté s úctou k římským bohům (v Římě se konaly od 3. stol. př. n. l.). Gladiátoři se zpočátku rekrutovali z válečných zajatců či otroků, později pak v gladiátorských školách působili speciálně vycvičení muži, kteří si bojem mohli vydělat peníze. K nim se v období před zrovnoprávněním křesťanství nedobrovolně přidávali i křesťané. Pořádání slavností spolu s oblíbenou formou divácké zábavy, jejichž úroveň se co do množství zápasníků a atrakcí (např. napodobeniny námořních bitev) neustále zvyšovala, se stal rovněž součástí politiky. Gladiátorské hry zanikly zejména z popudu křesťanství na přelomu 4. a 5. století n. l.32 Druhou oblastí týkající se sportu ve slavném období Říma byla pasivní forma péče o tělo ve veřejných lázních, které pojímaly rovněž např. sály pro míčové hry apod. Tento druh aktivit již souvisí s řeckým odkazem a rovněž s řeckou vědou.33 Jejím hlavním představitelem (a také zakladatelem léčebné gymnastiky) byl lékař Galenos z Pergamu.34
1.3 Období středověku Na začátku středověku35 a v jeho průběhu můžeme vidět vůdčí postavení křesťanské církve, jejíž učení ovládá myšlení, vědu a výchovu.36 Církev se na jedné straně staví vůči antické tělesnosti nepřátelsky, na straně druhé uchovává antický odkaz v klášterech.37 V této historické etapě je potřeba dívat se na veškerou sportovní aktivitu z pohledu tehdejšího rozdělení feudální společnosti.38
1.3.1 Ideál rytířství Ke středověkému ideálu asketického člověka žijícího v klášterech se přidává zprvu světský ideál rytířství, v němž se plně rozvíjí lidská tělesnost.39 Jedná se o bojovníky, kteří byli povoláni k obraně proti vojenským nájezdům barbarských kmenů, později pro ochranu Svaté země v tzv. křižáckých výpravách. K tělesné přípravě bojovníků patřily činnosti 30
Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 148. Pozn. Zde je možné mluvit o vznikajícím fenoménu diváctví. 32 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 20-21. 33 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 141-147. 34 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 27. 35 Pozn. Přibližně období pádu Západořímské říše roku 476 a stěhování národů. 36 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 164. 37 Více o postoji křesťanství k tělesnosti ve středověku – viz 2. kapitola. 38 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 24. 39 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 163-168. 31
13
spojené s očekávaným bojem, tedy jízda na koni, umění boje s mečem a kopím, lukostřelba a taky lov.40 Samotné rytířství spojené s ideály oddanosti ke svému pánu a církvi se formovalo ve 12. století ve Francii a zahrnovalo mj. i soubor zásad správného chování. Rytířskému stavu předcházel organizovaný výchovný systém (nejen tělesný) vedoucí k naplnění rytířských ideálů v dospělosti. Úroveň jeho úspěšnosti a rytířské připravenosti se prověřoval na středověkých sportovních slavnostech – rytířských turnajích.41 Turnaje byly cvičnou formou souboje (zejména skupinové turnaje napodobující skutečné válečné střetnutí – tzv. buhurt), ale sloužily mnohdy i k řešení právních sporů.42 Smysl těchto turnajů se v pozdější době přesouvá spíše k zábavným cílům. Celý tento systém se mění koncem 15. století, kdy rytířství přestává díky vynálezu a šíření střelných zbraní plnit svou úlohu. Výchova se přesunula do rytířských akademií a turnaje se staly součástí dvorské zábavy.43 K dalším sportovním zábavám šlechty patřily jezdecké hry, mnohdy doprovázené lovem, ale rovněž předchůdce např. tenisu „jeu de paume“, kopací a jiné míčové hry aj.44
1.3.2 Rozdíl života ve městě a na vesnici Sportovní aktivita vesnické populace se skládala z lidového cvičení, her a zábavy, jež byly typické svou nesystematičností. Navazovaly na dochované zvyky a tradice (soutěže v běhu, vrhu různými pomůckami, skoky, velmi oblíbený tanec atd.). Stejně i ve městech byla zábava zpočátku spontánní a zárodky organizace se do ní dostávaly až od 15. století.45 Ve městech začaly vznikat speciální městské hry a slavnosti a docházelo rovněž k rozvoji tzv. bratrstev profesionálních šermířů a střelců, která se podílela na vedení vojenské přípravy měšťanů. Již ve středověku lze vidět prosazování aktivního pohybu ve formě míčových her (např. známý londýnský fotbal r. 1314 za krále Eduarda II.)46. Budují se sportovní hřiště a míčovny, závodí se v běhu, skocích, dostizích, veslování atd., k čemuž se od 14. stol. přidává zájem o zimní sporty.47 Jednou ze dobových zábav spojených se
40
Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 29. Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 173-174. 42 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 30. 43 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 214. 44 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 26-27. 45 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 226-228. 46 Srov. tamtéž. s. 249. 47 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 28. 41
14
sportem bylo sázení na vítěze a výsledky. Známky sázení jsou známé již ze starověkého Říma a ve velké míře se objevují v 15. století.48
1.3.3 Nástup humanismu a renesance Ke „znovuoživení“ kultury antického Řecka a Říma dochází v období humanismu a renesance. Studium dávných pramenů napomohlo rozvoji věd a zájmu o člověka, o jeho zdraví49 (rozvoj praktického lékařství, studium stavby těla a funkcí orgánů) a výchovu. Ve výchově se opět objevila snaha o antický ideál kalokagathie, tedy úsilí o harmonický rozvoj osobnosti.50 V této době se rovněž vyskytují i případy prvního tzv. sportovního profesionalismu, kdy nadaní jedinci slouží svým pánům. K rozvoji sportu přispívá objev jiných typů tělesné kultury u indiánských kmenů, přinášející mj. inspiraci pro nová sportovní odvětví, která se začínají rozrůstat.51 Dalším důležitým prvkem této epochy je rozvoj teorie sportu a školní tělesná výchova, díla humanistických pedagogů a vědců. Sport a tělesná výchova se začínají prosazovat ve školách a taky jako volnočasová aktivita podporující ochranu zdraví i samotnou léčbu (např. dílo Thomase Moora Utopie).52 V našich zemích byla tělesná výchova podporována především v jezuitských školách.53
1.4 Počátky moderního sportu Období novověku až do dnešní doby je provázeno expanzí sportovních aktivit. Sport už není jen volnočasovou aktivitou a snahou o zdravý životní styl, ale stal se zaměstnáním, odvětvím ekonomiky a národního hospodářství, ovlivňujícím společnost a kulturu. Nahlédneme-li do dnešní doby, seznáme, že význam sportu vzrostl ve společnosti markantním způsobem, jak bylo deklarováno mj. v roce 2004, kdy byl OSN vyhlášen Rok sportu a tělesné výchovy.54 Dění kolem sportu se značně rozmáhá a postupně se větví do různých specializovaných oblastí.
48
Srov. SOMMER, J., Malé dějiny sportu aneb o sportech našich předků. s. 143. Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 298. 50 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 35. 51 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 29. 52 Srov. tamtéž. s. 29. 53 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 37. 54 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 62. 49
15
1.4.1 Rozvoj tělovýchovy ve školách Osvícenství bylo obdobím, jehož představitelé, navazující na humanisty, začínají zdůrazňovat nový obsah vzdělání a výchovy, jejímž důležitým prvkem byla harmonická výchova zahrnující také tělesnou stránku člověka.55 V této době se též můžeme setkat s prvními ucelenými teoriemi tělesné výchovy. Mezi nejznámější autory a šiřitele myšlenek patří např. filosofové John Locke a Jean Jacques Rousseau. Na scénu přichází jistá skupina tzv. filantropistů, kteří jsou zastánci radostné výchovy mládeže formou nenásilného a hravého vyučování i skrze cvičení jakožto rovnocenného předmětu. Tato skupina rovněž položila základy vědecky zdůvodněné tělesné výchovy s požadavkem odborné přípravy jejich vyučujících.56 V období tzv. kapitalismu (1789-1870) můžeme v některých zemích (např. v Německu, Švédsku a Francii) pozorovat růst tělovýchovných systémů, jejichž cílem byla fyzicky zdatná a uvědomělá mládež.57 V následujících letech, ve kterých roste význam vzdělání a výchovy, je tělesná výchova chápaná ve většině zemí jako nedílná součást školních osnov.58
Důležitým prvkem v rozvoji sportu je nejen školní oblast, ale i vznik
organizací v mimoškolní sféře.
1.4.2 Mimoškolní sféra Rozkvět sportovní činnosti mimo školní oblast můžeme zařadit do první poloviny 19. století. Významnou zemí v tomto směru bylo Prusko, kde vznikají první vlastenecké spolky pod názvem turnerstva.59 Tento směr, jehož zastánci bojovali mj. proti Napoleonovi, prochází jak obdobími úspěchu, v nichž usilují o zavedení tělesné výchovy do škol, tak také obdobími, které provázejí spory se směry jiných zemí nebo kdy je úplně zakázán.60 Velkým pozitivem těchto hnutí byla bezesporu aktivita lidí bez ohledu na třídní postavení. Naopak nedostatkem, který se v budoucnu zřetelně projevil, bylo prosazování nacionalistických idejí, které byly v rámci sportu propagovány.61
55
Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 90. Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 33-35. 57 Pozn. Podrobný rozvoj těchto hnutí viz GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 42-44. 58 První zemí, v níž byla zavedena povinná tělesná výchova ve školách, bylo Dánsko roku 1827 (str. 37). 59 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 479. 60 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 38-39. 61 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 47. 56
16
Na sklonku 19. století se objevují nové mládežnické organizace, jejichž důležitým (mnohdy hlavním) prvkem je sportovní aktivita. Můžeme k nim zařadit skautské hnutí62 s jeho snahou o všestrannou výchovu mladých lidí. V naší zemi je známé hnutí Sokol63, jež inspirovalo i další slovanské země, a nesmím opomenout zahraniční organizace YMCA a YWCA64.65 Do této podkapitoly je možné zařadit rovněž rozvoj tělovýchovných směrů a věd v řadě evropských zemí. K nejdůležitějším zástupcům patří Francie, Prusko, Švédsko (Lingův tělovýchovný systém)66 a další.67 K těm, kdo měli na utváření novodobého pojetí sportu zvlášť výrazný podíl, patří Anglie.
1.4.3 Vliv Anglie na rozvoj moderního sportu Anglie je zemí, která se nejvíce podílela na rozvoji moderního pojetí sportu. O významu sportu v této zemi můžeme mluvit už ve středověku.68 V 18. a 19. stol. se v prostředích vysokých a středních internátních škol rozvíjejí různá sportovní odvětví, vycházející z tradičních her a zábav.69 Mimo to se rozvíjí pojetí tzv. gentlemanského sportu jako základu sportovního amatérismu, dále pak základy filosofie sportu založené na pojetí fair play, rovnosti podmínek a pravidel pro všechny sportující.70 Studenti byli vedeni ve volném čase ke sportovním aktivitám, jež vrcholily mezi-školními a mezi-univerzitními soutěžemi. Anglie se podílela také na rozvoji organizační báze. Od poloviny 18. stol. jsou zakládány první sportovní kluby, v pozdějších letech přístupné široké veřejnosti.71 Na anglickou sportovní ideologii navazují další země v Evropě a USA až v 60. a 70. letech 19. stol., kdy také začínají vznikat první národní sportovní svazy.72
62
Pozn. Základy položil americky spisovatel E. T. Seton a anglický důstojník R. B. Powell. Pozn. Založen 16. února 1862 v Praze Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem. Srov. WALDAUF, J., Sokol, malé dějiny velké myšlenky. Díl první. Luhačovice, Atelier IM 2007. s. 12. 64 Pozn. Stručný popis těchto a jiných s křesťanstvím spojených organizací bude uveden v kapitole 2. 65 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 45. 66 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 56-62. 67 Srov. tamtéž, s. 62-68. 68 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 235-258. 69 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 68. 70 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 35. 71 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 69. 72 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 40. 63
17
1.5 Expanze sportu ve 20. století V 19. a 20. století je možné pozorovat na poli sportu obrovský rozmach sportovních odvětví, objevy a pokroky v oblasti zkoumání lidských možností, sport se již stává nedílnou součástí školní výchovy mládeže atd. Na druhou stranu se v daleko větší míře začínají objevovat negativa, jež sportem nabízené ideály mnohdy zastiňují. Jejich příčinou je vždy zásah jistého vnějšího elementu, ať už jde o politický zájem, ekonomické ambice apod. Vynořují se tak jevy, které jsou součástí sportovního světa až do dnešních dnů. Podrobněji se jimi budu zabývat v 3. kapitole mé práce.
1.5.1 Novodobé olympijské hnutí a jeho rozvoj Význam vzdělání, výchovy (včetně tělesné), technický a obecně civilizační rozvoj, a spolu s tím i další faktory vedou k rozvoji sportu a také např. turistiky. Důsledkem vzrůstajícího konkurenčního boje mezi státy dochází ke zdokonalení tělovýchovných systémů. Naproti tomu rozvoj komunikace přispívá k mezinárodním kontaktům ve sportovní, výchovné a turistické oblasti (na konci 19. stol. vznikají postupně mezinárodní sportovní federace).73 To vše je spojeno s rostoucím významem ekonomického hlediska, zrození sportovního průmyslu, stavbou rekreačních středisek atd.74 Celkový rozvoj sportu v 2. pol. 19. stol. ústí v obnovení myšlenky olympijských her jako vrcholné světové sportovní soutěže. Obnova je spjata se jménem Piere de Coubertin, jenž v olympijských hrách spatřoval ztracený ideál kalokagathie, spojený navíc s jeho pedagogickým úsilím.75 Důvodů obnovy bylo více: • vzkříšení olympijské myšlenky koncem středověku76; • tradice sportovních událostí konaných na panstvích, městech, ale též v místech dřívější olympijské slávy od 18. století; • hlavně
však
rozvoj
sportu
jako
kulturně-sociálního
fenoménu,
jeho
internacionalizace a snaha propagovat sport jako jeden z optimálních výchovných prostředků.77
73
Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 70. Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 40. 75 Srov. ZAMAROVSKÝ, V., Vzkříšení Olympie. s. 239. 76 Srov. tamtéž. s. 233. 77 Srov. tamtéž. s. 236. 74
18
Po počátečních neúspěších v jednání jsou první novodobé hry zahájeny 6. června 1896 a postupně dochází k jejich zdokonalování a rozšiřování. Obnovení olympijských her vyvolal nebývalý vnitřní rozvoj sportu, pravidel, utváření národních a mezinárodních federací, tréninkových metod, sportovních zařízení, vědecký výzkum aj. Hry se staly nejvýznamnější celosvětovou sportovní událostí, mající své místo v kulturně-společenském životě s výrazným podílem také na mírovém spolužití národů, států a ras. 78
1.5.2 Meziválečné období Toto období první poloviny 20. století se vyznačuje vytvářením a posléze nadvládou totalitních politických systémů nejen na evropském kontinentě, vyznačujících ve své nejsilnější podobě mocenskou kontrolou nad všemi složkami státu. Tento politickoekonomický vývoj se promítl taktéž do světového sportovního dění, v němž se proti sobě postavily tradiční liberálně-demokratické systémy tělesné výchovy a sportu a socialistický systém komunistických stran. Mezi pozitiva této doby lze zařadit stále expandující olympijské hnutí (od roku 1924 se začaly organizovat zimní olympijské hry) se stále zvyšující se popularitou, související mj. taky s modernizací školní tělesné výchovy a rozvojem mimoškolních sportovních aktivit. Na druhou stranu byla doba mezi světovými válkami rovněž zasažena militarizací tělesné výchovy a sportu z důvodu příprav na válku,79 podřízeností sportovních hnutí vládnoucí straně, nástupem komercionalizace ve sportu atp. Vrcholnou formou politického zneužití mírové myšlenky olympijských her ze strany nacistického Německa byly olympijské hry konané v Berlíně v roce 1936.80 Jednou z důležitých otázek, které olympijské kongresy (orgán olympijského hnutí) řeší je pojetí amatérismu a profesionalismu ve sportu. Kořeny tohoto dilematu (pomineme-li zárodky v období antiky) spadají do 17. století, na jehož počátku stáli šlechtici a podnikatelé, kteří organizovali soutěže s přijímáním sázek a najímali si zápasníky, boxery atd., jimž platili za výkon.81 Tento spor mezi amatérským a profesionálním sportem trvá až do konce 20. století.82 Z dřívějšího rozdělení amatéra a profesionála podle sociálního původu a pracovního zařazení se přesouvá kriterium na příjem peněz za sportovní výkon.83
78
Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 47-49. Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 55. 80 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 50-51. 81 Srov. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. s. 68. 82 Srov. tamtéž. s. 76, 82. 83 Srov. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. s. 35-36. 79
19
1.5.3 Sportovní vývoj v období studené války Hovoří-li se o studené válce, má se na mysli doba začínající po skončení 2. světové války a končící pádem komunistického bloku v Evropě v roce 1989. Z politického hlediska je to období osamostatnění koloniálních zemí, ale taky je charakteristické mezinárodními konflikty, zejména mezi velmocemi USA a SSSR. Tyto dvě velmoci se svými politickými systémy výrazně ovlivňovaly oblast sportu, ruku v ruce s tendencemi jeho ideologizace a zpolitizování. Politické spory vedly ve světě sportu ke značným narušováním ideálů, kdy se na scéně objevují diskriminace socialistických států na mezinárodní sportovní scéně, bojkot olympijských her, úspěšnost dosahovaná pomocí dopingu, militarizace tělesné výchovy aj. Existuje však také druhá tvář těchto negativ – zdokonalování systémů, přebírání pozitivních zkušeností, využívání vědy a techniky pro tělesný rozvoj atd.84 Sport se v jednotlivých zemích rozvíjel na základě jejich politické orientace. Řada zemí pokračovala v dosavadním systému rozvoje, vyznačujícím se chápáním sportu jako projevu individuálních schopností, důležitostí pro zdravý vývoj a výchovu osoby, atd. V socialistických zemích byla veškerá organizovaná sportovní činnost podřízena vládnoucí straně, což znemožňovalo jakýkoliv další svobodný rozvoj různých organizací. Sport se primárně, a to masovým způsobem chápal jako součást budovatelské teorie a přípravy na obranu, teprve sekundárně jako prostředek k seberealizaci člověka (oproti sportu chápanému jako soukromá iniciativa v kapitalistických zemích).85 Na mezinárodním poli však přece jen existovala jakási spolupráce. Jako příklad může posloužit Světová rada pro tělesnou výchovu a sport (CIEPS), která vzniká v roce 1960 jako poradní orgán UNESCO. V 2. polovině 20. století vznikají další sportovní instituce s podobným zaměřením.86
1.6 Současný sport a jeho významný vliv na současné celosvětové dění Je velmi obtížné na několika řádcích shrnout současné světové sportovní dění, jež nabývá nedozírných rozměrů. Sport se stal masovým fenoménem, zaměstnávajícím obrovské zástupy lidí na celé planetě, fenoménem přesahujícím geografické, sociální,
84
Srov. tamtéž. s. 58. Srov. tamtéž. s. 58-60. 86 Srov. tamtéž. s. 61. 85
20
ekonomické a jazykové bariéry, čímž se stává jedním z nejuniverzálnějších prostředků lidské kultury.87 Na konci 20. a počátku 21. stol. sport není již zdaleka jen volnočasovou aktivitou, nýbrž důležitým sociálně kulturním fenoménem. Vrcholový sport nabývá významu masové zábavy přesahující do oblastí politiky na národní i mezinárodní úrovni.88 S tím souvisí i značný vliv ve světě ekonomiky, k jejíž dynamice rovněž přispívá. Svým přesahem ovlivňuje společnost a kulturu i díky své neodmyslitelné pozici právě v masových médiích. Na jednu stranu zde lze spatřit obrovský potenciál, který v sobě sport má, kdy např. na světové úrovni usiluje o rozvoj v nejchudších oblastí světa. Na druhou stranu s tímto fenoménem souvisí řada nebezpečí a problémů týkajících se zdraví, kriminality, pracovní migrace atp. Ačkoliv ztrácí postupně svůj původní význam, stále obrovským způsobem přitahuje pozornost veřejnosti na globální úrovni.89
87
Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 23. 88 Srov. MAZZA, C., Sport as viewed from the Church’s Magisterium. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 62. 89 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu, Praha, Grada Publishing 2008. s. 7-9.
21
2. Pohled křesťanství na sportovní aktivitu Stručný a obecný exkurz do historie připravil půdu pro historické propojení sportu s křesťanstvím. Cílem této kapitoly je zabývat se otázkou, jakým způsobem byl sport vnímán ze strany církve, resp. jak je o problematice pojednáno ve spisech či homiliích mužů církve. Na začátku je potřeba nahlédnout do nejdůležitějšího psaného díla celého křesťanství – Písma svatého.
2.1 Absence sportovní tematiky v Písmu svatém Celosvětová popularita sportu je výrazná až v novodobé historii, čímž lze vysvětlit okrajový zájem a minimum explicitních vyjádření o sportovní tematice v bibli. Ta je plodem řadu staletí trvající náboženské tradice Izraele a prvotní křesťanské církve.90 Na tuto tradici měla na přelomu našeho letopočtu vliv řecká kultura, která silně působila jednak na židovské prostředí, a jednak na křesťanství, které se právě do helénského prostředí začalo šířit. Především díky přispění helénské kultury se na stránky bible dostávají aspoň okrajově některé zmínky o sportu.
2.1.1 Starý zákon Ve Starém zákoně, tedy části bible, kterou křesťané převzali od židů, lze najít velké množství zmínek o lidských aktivitách podobných dnešnímu sportu. Ne všechny bychom dnes mohli zařadit do sportovní oblasti a ani v tehdejší době nebyly považovány za sport či hru. Stejně jako jiné národy Blízkého východu neměli ani Hebrejové zálibu ve sportu. Na území Judeje se dostává sport až ve zmíněné helénistické epoše za panování Antiocha IV. Epifana, který vládl v letech 175-164 př. n. l.91 Židé řeckou zálibu ve sportu považovali za bezbožnost a spíše provozovali aktivity podobné sportu během příležitostné zábavy (např. tanec při oslavách – Jr 31,4, při vinobraní – Sd 9,27, při korunovaci krále – 1 Kr 1,40, při oslavě vítězství – Ex 15,20, Sd 11,34). K jistému druhu sportu by se rovněž mohl zařadit zápas (2 S 2,14) či lukostřelba (1 S 20,20, Jb 16,12, Pl 3,12).92
90
Srov. VLKOVÁ, G. I., Slovo Boží a slovo lidské. 2. vydání. Olomouc, Univerzita Palackého 2007. s. 21. Srov. PRITCHARD, J. B., Biblický atlas. 1. vydání. Praha, Česká biblická společnost 1996. s. 96. 92 Srov. DOUGLAS J. D., HILLYER N. a kol., Nový biblický slovník. Praha, Návrat domů 1996. s. 301-302. 91
22
I přes kritiku pravověrných židů během helénské epochy značná část obyvatelstva řecké hry přijala a po vzoru Řeků též zakládala gymnasia,93 která byla nejen prostředím fyzického výcviku a sportu, ale také centrální kulturní a vzdělávací institucí každé řecké polis. Sportovního vyžití, které toto cvičiště nabízelo, se účastnili také kněží. A tak v Písmu můžeme číst přímo kritiku této aktivity, provozované na úkor jejich kněžské služby.94 Dalším důvodem kritiky ze strany ortodoxních židů byla problematika epispasm, tedy procedury zpětného „přišití“ obřízky – znamení Izraelitů vyjadřující smlouvu s Hospodinem. Tento zákrok podstupovali sportovci z židovského národa z důvodu běžné praxe konání závodů s obnaženým tělem.95 O sportovních aktivitách židů čteme výhradně v 2. knize Makabejské, která mj. pojednává také o hrách konaných v Týru (2 Mak 4,18)96, jež byly obětované na počest fénického boha Melqarta (totožný s řeckým bohem Herkulem). Protože však oběť cizímu bohu byla v rozporu s židovským zákonem, židé použili prostředky určené k oběti k jinému účelu.97 Jiné explicitní zmínky o sportu ve Starém zákoně již nenalezneme.
2.1.2 Nový zákon Při pohledu do Nového zákona je počet výslovných zmínek o sportu ještě menší. Kromě Ježíšova odkazu na dětskou hru (Mt 11,16n)98 a narážku na vozatajské závody (Flp 3,13) se setkáváme pouze s metaforami použitými z prostředí řeckých atletických her.99 V novozákonních listech pisatelé – zejména pak apoštol Pavel – ozřejmují posluchačům některé skutečnosti pomocí metafor se sportovní tematikou, jako je trénink sportovců, závody v běhu, zápasnické boje atd. Z toho lze vyvodit, že sport měl v té době a oblasti v životě lidí své 100
podstatné místo.
Jednotlivá témata jsou naznačena v následném souhrnu: •
trénink atletů potřebný k dosažení dobrých výsledků jako vzor pro stejné počínání křesťanů v duchovním životě – v duchovních bojích (1 Kor 9, 24-27);
93
Srov. BUTTRICK, G. A., and next edit. board, The interpreter’s dictionary of the bible. Volume 2, Ninetheenth Printing, Nashville, Abingdon Press 1991. s. 352. 94 Srov. 2 Mak 4,14. 95 Srov. MAYS, J. L. (gen. ed.), Harper’s Bible Commentary. New York, HarperColins Publisher 1988. s. 880. 96 Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad (včetně Deuterokanonických knih). 13. vyd. (4. oprav. vyd.). Praha, Česká biblická společnost 2007. s. 1090. 97 Srov. MAYS, J. L. (gen. ed.), Harper’s Bible Commentary. s. 903. 98 Pozn. V evangeliích je to jediné místo s touto tematikou. 99 Srov. DOUGLAS J. D., HILLYER N. a kol, Nový biblický slovník. s. 302. 100 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. Warszawa, Wydawnictwo Salezjańskie 2005. s. 30.
23
•
vavřínová odměna za úspěšný závod jako paralela k nepomíjející odměně připravené v nebi na věčnosti (2 Tim 2,5 a 4,8);
•
běžecké metafory o snaha vyhnout se závodu, který by atlet běžel nadarmo, naznačující snahu apoštola potvrdit si v Jeruzalémě staršími správnost svého evangelia, které zvěstuje pohanům (Gal 2,2); o touha, aby závodník neběžel svůj závod nadarmo, vyjadřující naději apoštola, že dílo jeho zvěstování nebude zmařeno (Flp 2,16); o utvrzení křesťanů v Galatii o správnosti jejich počínání ve víře, naznačené v pochvale za jejich vydařený běžecký výkon (Gal 5,7); o výzva k vytrvalému běhu s pohledem upřeným na Ježíše (Žid 12,1); o zhodnocení apoštolova života v podobnosti s úspěšně vykonaným během (2 Tim 4,6-8);
•
metafora používající terminologie ze zápasnického boje a vyjadřující výzbroj v duchovních zápasech (Ef 6,12);
•
prostředí boxu (1 K 9,26).101
Již zmiňovaný závod vozatajů byl velmi oblíben v Římě a jeho koloniích, kam patřilo rovněž město Filipy. List určený do tohoto města ve verších 3,13n popisuje jezdce (apoštola Pavla) v lehkém voze taženém koňským spřežením. Jezdec se nachází v nebezpečné poloze102, v níž by jakékoliv ohlédnutí mohlo znamenat pád. Vyjadřuje tím rozhodnutí nedívat se zpět na to, co je za ním.103 K dalším náznakům sportovní tématiky můžeme zařadit verše 1 Pt 5,4 a Řím 9,16 – požadavek na závodníky, Sk 20,24 – touha dokončit zdárně svůj běh, 1 Kor 15,32 – mohlo by se jednat o narážku na později běžnou praxi v římském Koloseu (pravděpodobně představil isthmické hry toho času).104 V Žid 12,1-2 jsou pak svědkové víry přirovnáváni k divákům sledujícím v hledišti závod běžců, kteří odkládají vše, co by mohlo v běhu překážet.105
101
Srov. DOUGLAS J. D., HILLYER N. a kol, Nový biblický slovník. s. 302. Pozn. Jezdec se přes tyč, o níž si závodník opírá kolena, a s otěžemi kolem těla nahýbá nad koně a popouští uzdu. 103 Srov. DOUGLAS J. D., HILLYER N. a kol, Nový biblický slovník. s. 302. 104 Srov. HASTINGS, J. (ed.), Dictionary of the bible. Fourteenth Impression. Edinburgh, Printed by MORRISON AND GIBB LIMITED FOR T. & T. CLARK 1958. s. 282. 105 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. První díl. Praha, Edice Kalich 1956. s. 223. 102
24
Užití metafor autorů novozákonních listů, zejména sv. Pavlem, které se mohou nazývat „sportovní“, může být oceněno jako pozitivní a citlivý vztah ke sportu. Stejně tak naznačuje znalost prostředí a terminologie v této oblasti fyzické aktivity.106 Na závěr je důležité poznamenat, že je třeba vidět provázanost slovníku sportovního a vojenského v klasické literatuře té doby. Důvodem k využívání podobné terminologie z té či oné oblasti spočívá hlavně v násilných hrách, k nimž patřil řecko-římský zápas, box a nebo souboj gladiátorů.107
2.2 Poapoštolská doba a pohled církve ve středověku na lidské tělo a jeho aktivitu V období prvních žáků apoštolů nebo pisatelů novozákonních listů není zřejmý jednotný pohled církve na sport a fyzickou aktivitu.108 Rozhodně je ale využívána terminologie ze sportovního prostředí, jak můžeme vidět např. v Druhém listě Klementově.109 Používá zde pro vyjádření duchovní skutečnosti formulace jako např. bojovat tak, abychom dostali věnec, běžet po přímé cestě nepomíjejícího zápasu, porušení pravidel zápasníka vedoucí k jeho bičování a vyhnání ze stadionu.110 Podobnost duchovního a sportovního života lze vidět také v katakombách, kde jsou první křesťanští mučedníci vyobrazeni jako atleti Krista.111
2.2.1 Období církevních otců a vliv Tertulliana Poapoštolská doba je typická na jednu stranu pronásledováním křesťanů, na stranu druhou rodící se křesťanskou filosofií a teologií. V obou se objevuje problematika sportu, resp. pohledu na tělo a jeho aktivitu. Bývají však pojímány v protichůdném světle. V hojné
106
Srov. SALEZJAŃSKÁ ORGANIZACJA SPORTOWA RZECZYPOSLPOLITEJ POLSKIEJ, Salezjanie a sport. Warszawa, Wydawnictwo Salezjańskie 1998. s. 34. 107 Srov. PITTA, A., Synopsa Listou sv. Pavla. Tematicky usporiadané Listy sv. Pavla. Kapušany, Ing. Štefánia Beňová – Bens 2001. s. 158. 108 Srov. MATHISEN, J. A., Selected Highlights of a Puzzling. In: DEARDORFF II, D., WHITE, J., The Image of God in the Human Body. Essays on Christianity and Sports. Lewiston, N.Y.; Queenston; Lampeter, The Edwin Mellen Press 2008. s. 13. 109 Pozn. List napsán 3. nástupcem sv. Petra pravděpodobně do Korintu díky narážkám na „sjíždění“ na lodích. Srov. Druhý list Klementův In: VARCL, L., DRÁPAL, D., SOKOL J. (překl.), Spisy apoštolských otců. 3. rev. vyd. [studijní texty] Praha, Kalich 2004. s. 104. 110 Srov. VARCL, L., DRÁPAL, D., SOKOL J. (překl.), Spisy apoštolských otců. 3. rev. vyd. [studijní texty] Praha, Kalich 2004. s. 104. 111 Srov. AIELLO, M., A brief history of sport. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 19.
25
míře se začíná prosazovat negativní pohled na lidské tělo, potažmo fyzickou aktivitu. Zmíněný proud vychází z platónského a manicheistického pojetí lidského těla. Naproti tomu se prosazuje také biblický pohled znázorňující tělo jako konstitutivní prvek člověka. Zastánci tohoto přístupu (např. Irenej, Taciján, Justin), ve kterém je tělo onticky dobré, vycházejí z biblického vtělení Kristova, vedoucího k povýšení lidské tělesnosti.112 Již dříve jsem se zmínil o provozováním gladiátorských her, jež byly ve svých idejích polyteistickými. Praktiky těchto událostí se neshodovaly s křesťanskou vírou, ať už šlo o přísahu nebo pozdrav sportovců před soutěžením, či o představu bohů jako vzorů pro lidi.113 Jediným zachovaným spisem vztahujícím se k této problematice je Tertullianovo dílo De spectaculis, podrobně popisující zákulisí a průběh her, prvky používané během her atd. Detailní popis má posloužit k pochopení svázanosti her s modloslužbou, která je s křesťanstvím neslučitelná.114 Tertullian nebyl jediným, kdo takto otevřeně zaujal kritický postoj k hrám. Kritika primárně zaznívá již v dílech nekřesťanských autorů, jejichž námitky Tertullian a další řečtí otcové rozvádí. Příkladem může být spis Promluva k Řekům odsuzující gladiátorské hry a boxerské zápasy, který je dílem Syřana Tatianose115. Dalšími autory byli např. Athénagoras z Atén (Prosebný list za křesťany) či Theofil z Antiochie (spis Tři knihy Autolykovi).116 Křesťanským předchůdcem Tertulliana je Irenej z Lyonu. Ten ve svém nejznámějším díle Adversus haereses spojuje hry nejen s morálním aspektem, ale taktéž s modloslužbou. Tuto otázku Tertullian následně rozpracoval.117 Kdybychom měli shrnout základní problém, který se snaží Tertullian pojmenovat, byla by to neslučitelnost her s pravým náboženstvím, resp. křesťanskou naukou. Jejich podstatou je modloslužba, jež je v rozporu s vírou v pravého a jediného Boha. Samotný křesťan se těchto her již implicitně zřekl ve svém křestním slibu zavazujícím ho ke službě Bohu. Z hlediska křesťanské morálky pak autor striktně odmítá rozvášněnost panující v cirku, nemravnost v divadle, nesmyslnost a marnost závodů na stadionu a krvavou krutost
112
Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 35. Srov. tamtéž. s. 35. 114 Srov. TERTULLIANUS, O hrách. [úvodní studii, překlad, poznámky a výběrovou bibliografii k Tertullianovým dílům pořídil Petr Kitzler] Praha, OIKOYMENH 2004. s. 59. 115 Srov. KRAFT, H., Slovník starokřesťanské literatury. Život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2005. s. 275. 116 Srov. tamtéž. s. 37 a 286. 117 Srov. TERTULLIANUS, O hrách. s. 63-64. 113
26
v amfiteátru. Tyto mravní prohřešky spolu se zkoumáním jednotlivých her rozděluje ve svém díle do 24 kapitol.118 Spis De spectaculis byl ve své době z křesťanského pohledu velmi důležitý a deklaroval, že této problematice církev přikládá obrovský význam. Důkazem může být fakt, že se k této otázce vyjadřovalo velké množství křesťanských autorů té doby a rovněž církev situaci reflektovala a zaujala své stanovisko, např. na synodách v Elviře (306) a v Arles (314).119 Další díla, která uvádím v následujícím přehledu, se taktéž zabývají otázkou her a byla do velké míry ovlivněna Tertullianovým spisem:120 •
Salvianus z Marseille (5. století) – dílo De gubernatione Dei (O Božím řízení);121
•
Novatianus (3. století) – De spectatulis (dílo bývá připisováno Cypriánovi);122
•
Cyprián – spis Ad Donatum (napsán kolem roku 250);123
•
Odkaz na toto dílo rovněž v Jeronýmových listech;
•
Isidor ze Sevilly (5. - 6. stol.) – 18. kniha Etymologií, pojednávající o válkách, zbraních a turnajích.124
2.2.2 Dualismus sv. Augustina Jednou z nejvýznamnějších osobností křesťanství (nejen období končícího starověku) je bezesporu sv. Augustin. Jeho koncepce lidského těla není při zpětném pohledu jednoznačná okamžitě, vyvíjela se totiž postupně. Z počátku byl sv. Augustin silně ovlivněn orficko-pythagorejskou teorií, jejímž největším zastáncem byl Platon.125 Ta vedla její sympatizanty k pohrdání světem a lidským tělem.126 Na jednom místě svého nejznámějšího spisu Vyznání se Augustin rovněž vyjadřuje k praktikám římských gladiátorských her. V VI. knize píše o svém příteli Alpiovi, který při svém příchodu do Říma této zálibě podlehl. Gladiátorské hry popisuje jako krvavou 118
Srov. tamtéž. s. 68-74. Srov. tamtéž. s. 81-82. 120 Srov. tamtéž. s. 82-86. 121 Srov. KRAFT, H., Slovník starokřesťanské literatury. Život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců. s. 261. 122 Srov. tamtéž. s. 216. 123 Srov. tamtéž. s. 75. 124 Srov. tamtéž. s. 155. 125 Srov. ASHLEY B. M., Theologies of the Body: Humanist and Christian. 2nd printing. Massachusetts, The Pope John Center 1995. s. 126. 126 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 36. 119
27
ukrutnou zábavu, na niž přicházejí lidé pohlcení krvelačnou vášní, jež jeho přítele Alpia i přes počáteční odpor zlomila. Ten po svém podlehnutí doslova sál zuřivost, která v cirku panovala, a opájel se rozkoší pramenící z krvelačné podívané.127 V křesťanském myšlení o člověku převládal Augustinův vliv ovlivněný dualismem platoniků a neoplatoniků až do období vrcholné scholastiky, reprezentované především sv. Tomášem Akvinským.128 V této době již můžeme vidět čas pozvolného a tichého přijetí místních a domácích forem sportu ze strany římské církve. Postupně mizí negativní nemorální asociace v morální teologii a spiritualitě vůči sportu jako něčemu škodlivému. Na místo toho začíná církev akceptovat pohled na sport často založeného na pragmatismu.129
2.2.3 Středověký pohled a sv. Tomáš Akvinský Historikové vnímají středověké pojetí člověka ze strany církve spolu s jeho sklonem k dualistickému pohledu a s tím souvisejícím bojem proti všemu, co by mohlo sloužit hříšnému lidskému tělu130 (tento postoj přetrvával celý středověk).131 Přesto se v klášteřích objevují první náznaky změny pohledu na fyzickou tělesnost, resp. na člověka. Jedním z představitelů zabývajících se touto otázkou nebyl nikdo menší než sv. Tomáš Akvinský se svým pojetím člověka jako bytostné jednoty těla a rozumového ducha.132 Ten ve svém obrovském záběru neopomenul ani téma sportu, resp. fyzické aktivity. Svou filosofii staví na aristotelském realismu a biblickém personalismu. Je pro něj důležitý vzájemný vztah duše a těla, které je pro člověka onticky dobrem, i když ne tím nejvyšším.133 Člověk by se měl snažit a pečovat o svou dobrou tělesnou kondici, která do značné míry ovlivňuje jeho ostatní osobnostní složky. Nedostatek tělesného zdraví může uškodit a vést např. k chátrání ctností. Zdravé tělo má vliv nejen na psychický stav, ale rovněž na intelekt a vůli. Sv. Tomáš tímto tvrzením odstupuje od názorů odsuzování lidského těla (typické pro manichejisty), zároveň však i od jeho absolutizace.134
127
Srov. AUGUSTINUS AURELIUS, Vyznání. Praha, Kalich 1990. s. 168-170. Srov. VOLEK, P., Filozofia človeka podľa Tomáša Akvinského. Vo svetle súčasných komentárov. Ružomberok, Katolícka univerzita 2003. s. 68. 129 Srov. MATHISEN, J. A., Selected Highlights of a Puzzling. In: DEARDORFF II, D., WHITE, J., The Image of God in the Human Body. Essays on Christianity and Sports. s. 15. 130 Srov. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. s. 166. 131 Srov. VOLEK, P., Filozofia človeka podľa Tomáša Akvinského. Vo svetle súčasných komentárov. s. 306. 132 Srov. FLOSS, P., Úvod do dějin středověkého myšlení. Olomouc, Vydavatelství UP 1994. s. 77. 133 Srov. ASHLEY B. M., Theologies of the Body: Humanist and Christian. s. 154. 134 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 36-37. 128
28
Andělský učitel se pozitivně vyjadřuje rovněž k otázce her. Vyvrací tvrzení, že hra musí být vždy vedena pouze racionálně a eticky, což by znamenalo opírat se jenom o vnitřní kázeň a disciplínu, které jsou vnějším výrazem ovládání těla duchem. Určité druhy sportu slouží člověku k jeho odpočinku po práci, je zábavou, která navíc přispívá k rozvoji zdraví, zpevnění těla, a je aktivitou mající pozitivní vliv na jeho rozpoložení. Tomáš ale dodává, že to vše má být konáno odpovědně, v mezích míry a rozumu.135 Tyto myšlenky, určené k obhajobě těla a jeho fyzických aktivit sloužících primárně duši, můžeme najít v Tomášově Teologické summě (otázka CLXVIII. O skromnosti, pokud spočívá ve vnějších pohybech těla).136
2.3 Novodobý zájem církve o sportovní dění Přestože jsem v předchozí části naznačil postupně posilující názory obhajující tělo a jeho aktivitu, je známa řada vzájemných konfliktů, které mezi institucí církve a fenomény sportovních aktivit vznikaly.137 Nyní se však v historickém přehledu dostáváme do období, jehož přístup k fyzické aktivitě pokračuje prakticky až do dnešních dnů. Vyznačuje se zájmem o sportovní činnost, a to zejména z hlediska sportu jako pastoračního prostředku. Někteří představitelé církve si začali uvědomovat důležité postavení, jež sport v životě mladých představuje, a snažili se tento rodící se fenomén využít jako prostředek k hledání Boha. Jednou z nejvýznamnějších osobností, která zdůrazňovala hodnotu sportu jako pastoračního prostředku, byl světec z 19. století Jan Bosco.
2.3.1 Salesiáni „Sport pomáhá pěstovat vůli, dodává chuť k životu, touhu „se prát“, odvahu a víru v to, že se věci dají změnit, pokud miluji život a to, co dělám.“138 Tato slova poukazují na pozitivní způsob vnímání sportu v životě člověka, zvláště pak v etapě mládí. Zdroj těchto myšlenek je možné nalézt u kněze a iniciátora práce s mladými – Jana Bosca139, který je
135
Srov. tamtéž. s. 37. Srov. SPISY SV. TOMÁŠE AKVINSKÉHO, Theologická summa. Druhá část, druhý díl. Olomouc, Edice Krystal 1939. s. 1245-1253. 137 Pozn. Jako příklad z anglického prostředí – v roce 1364 bylo na synodu v anglickém Ely zakázáno duchovenstvu hrát hry atd. Těchto příkladů z Anglie je známo více. Srov. DANIELS, G., WEIR, J. S., Church and Sport. In: DEARDORFF II, D., WHITE, J., The Image of God in the Human Body. Essays on Christianity and Sports. s. 297-298. 138 SALESIÁNI DONA BOSKA, Sport a výchova. [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW:
. 139 Pozn. Chronologie života Jana Boska – srov. SCHIÉLÉ, R., Don Bosco. Praha, Portál 1999. s. 95. 136
29
zakladatelem salesiánského díla na konci první poloviny 19. století. Jeho největším odkazem je způsob práce s mládeží, jemuž zasvětil celé své kněžství. Ačkoliv není autorem žádného uceleného pedagogického systému, jeho způsob výchovy založený na tzv. „preventivním systému“ je základem přístupu k mladým v salesiánském prostředí.140 Jedním z pilířů tohoto systému je kladení důrazu na veselost a optimismus, jejichž zdrojem může být mj. i sportovní vyžití. Sportovní zařízení nebo hřiště jako místa sloužící pro přátelské setkání mladých lidí se tak stala nezbytnou součástí všech salesiánských zařízení.141 Na základě odkazu Dona Bosca začíná být sportovní aktivita brána jako nezanedbatelný zdroj jiných, pro člověka důležitých hodnot, kdy se sport ukazuje mj. jako prostředek k realizaci výchovy mladých lidí.142
2.3.2 Orel V 2. polovině 19. století vzrůstá v naší zemi snaha o vytvářeních vlasteneckých spolků, jejichž sportovním zástupcem je Sokol.143 Jeho zakladatelé, Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, se nechali inspirovat řeckou antikou, a jmenovitě ideálem kalokagathie.144 Jejich filosofie se neopírala o konkrétní náboženství, ale zakladatelé měli tendenci zdůrazňovat důsledné promýšlení náboženských otázek s požadavkem úplné náboženské snášenlivosti. Uvědomovali si rovněž, že náboženství tvoří podstatu duchovního a mravního života člověka i společnosti.145 První čistě katolický spolek Orel (s podobnou strukturou té sokolské) vzniká na začátku 20. století (1908). Jedním z impulsů k jeho vzniku (spolu s řadou dalších organizací) bylo vydání encykliky Rerum novarum papežem Lvem XIII. v roce 1891, která reagovala na sociální a politickou situaci té doby. Snaha o vznik byla rovněž podporována vzrůstajícím negativním přístupem sokolské organizace vůči katolické církvi.146 Jedním
140
Srov. ŘEHULKOVÁ, J., Vliv salesiánské pedagogiky na výchovu a vzdělávání mládeže v Brně. [diplomová práce] Brno, PdF MU, 2006. Dostupné na WWW:
. s. 37-38. 141 Srov. KAPLÁNEK, M., Práce v salesiánském duchu. Příručka pro spolupracovníky v salesiánských dílech v ČR. 18. 4. 2007 [cit. 2012-04-05]. Praha, Salesiánská provincie Praha 2002. Dostupné na WWW: < http://www.sdb.cz/sport-a-vychova/>. s. 9-13. 142 Srov. SALAZJAŃSKA ORGANIZACJA SPORTOWA RZECZYPOSPOLITEJ POLSKIEJ, Salezjanie a sport. s. 75. 143 Srov. kapitola 1. 144 Srov. HODAŇ, B., Sokolství a současnost. Olomouc, Univerzita Palackého 2003. s. 27. 145 Srov. WALDAUF, J., Sokol, malé dějiny velké myšlenky. Díl první. s. 22. 146 Srov. GREXA, J., STRACHOVÁ, M., Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu. Brno, Masarykova univerzita 2011. s. 147.
30
z nejvýznamnějších strůjců organizace Orla byl katolický kněz Jan Šrámek, zdůrazňující myšlenku, v níž měla být organizace Orla tmelem budované jednoty „československých“ katolíků. K dalším ideálům patřila výchova k demokratické a sociální spravedlnosti, ke křesťanské statečnosti a dalším hodnotám, na základě čehož se měla takto vychovávaná mládež stát impulsem k návratu našeho národa ke křesťanským kořenům.147 Znovu je zde možné vidět v dřívější době nepředstavitelné propojení sportovních aktivit s duchovní oblastí člověka. Ostatně hlavním smyslem Orla je výchova mladých lidí prostřednictvím sportovních aktivit, jež mají sloužit především pro radost a zdraví a jejichž ideálem je způsobu života v souladu s křesťanskými hodnotami.148
2.3.3 Zahraniční křesťanské organizace YMCA a FICEP Na závěr této podkapitoly bych se ještě rád zmínil o dvou organizacích založených v podobném duchu jako výše zmíněné spolky, které mají své kořeny v zahraničí. První z nich je instituce známá pod zkratkou YMCA (Young Men's Christian Association), jejíž vznik se datuje do roku 1844. Zakladatel George Williams viděl na prvním místě její poslání v pomoci mladým lidem v průmyslových městech Anglie, nicméně jeho dílo se postupně rozšiřovalo po celém světě.149 Za první světové války tato organizace přenesla svou činnost do spojeneckých armád, zajateckých táborů i československých legií a po válce zaměřila svou působnost zejména mezi vysokoškoláky.150 YMCA a její sportovní centra, obsahující zařízení pro tělesnou kulturu a rekreaci, slouží v dnešní době rovněž jako základny pro evangelizaci.151 Obecně je YMCA křesťansky orientovaná instituce, zaměřená na život mladých lidí, které se snaží harmonickým rozvojem tělesné, duševní a duchovní stránky přivést ke zdravému, odpovědnému a radostnému životu.152 Druhým příkladem je Katolická sportovní organizace FICEP (The Fédération International Education Physique et sportce), mající svůj počátek na přelomu 19. a 20. století. Podnětem ke vzniku byla již zmíněná encyklika papeže Lva XIII. Rerum novarum,
147
Srov. MAREK, P., Jan Šrámek. Olomouc, Naklad. Moneta – FM 2004. s. 286. Srov. DUCHÁČEK, P., Kdo dává sportu smysl? In: Katolický týdeník. Roč. 2009, č. 26. s. 1. 149 Srov. YMCA, Historie. [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: . 150 Srov. GREXA, J., STRACHOVÁ, M., Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu.s. 160. 151 Srov. DANIELS, G., WEIR, J. S., Church and Sport. In: DEARDORFF II, D., WHITE, J., The image of God in the human body. Essays on Christianity and sports. s. 298. 152 Srov. YMCA, Poslání. [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: . 148
31
zabývající se sociálními otázkami lidí, s čímž je spojena také oblast volného času. Iniciátory vzniku FICEP byly francouzská a italská katolická sportovní federace (FGSPF a FASCI)153, jejichž cílem bylo sjednocení všech katolických sportovních organizací v jednu mezinárodní. Toto sjednocení bylo rovněž podpořeno papežem Piem X. a v roce 1913 se konala v Římě první velká sportovní událost pod záštitou FICEP.154 Přes svůj vývoj – v některých obdobích značně složitý (válečné roky nebo období komunismu ve východním bloku) – se dnes tato mezinárodní organizace snaží vychovávat mladé lidi skrze sport a rekreační aktivity v osobnosti s křesťanskými hodnotami.155 Díky válečným okolnostem v průběhu 20. století přebírají větší podíl na vytváření organizací křesťanského smýšlení evangelické denominace.156
2.4 Zájem Svatého stolce o sport ve 20. století Ve 20. století již můžeme pozorovat výrazný zájem papežů o sportovní dění a jejich snahu prosadit sport jako důležitou součást života křesťanů. Někteří z nich byli sami aktivními
sportovci,
tudíž
jim
byl
sport
velmi
blízký.
Tato
spojitost
spolu
s nepřehlédnutelnou pozicí sportu ve světovém dění 20. století byla zdrojem více než 200 proslovů, které zazněly z úst papežů od Pia X. po Jana Pavla II.157 Ve skutečnosti však analýza těchto papežských textů nevykazuje žádný explicitní záměr tvorby systematicky formulovaných myšlenek týkajících se sportu. Důvodem byla specifičnost každého pontifikátu z hlediska „publika“ té či oné doby a taky spojení těchto proslovů převážně s oslavou konkrétní sportovní akce. To jsou důvody, proč jednotlivé výzvy papežů nejsou plným rozvinutím tématu, a omezují se jen na základní praktická označení směřující k biblickým nebo teologickým odkazům, šitým na míru konkrétním adresátům.158 V následujících podkapitolách bych se rád dotkl některých z těchto témat nástupců sv. Petra.
153
Pozn. FGSPF (The French Catholic Sporting Federation), FASCI (The Catholic Italian Sports Federation). Pozn. v Praze se tyto hry konaly v roce 1923. 155 Srov. POWER, C., Sport and business. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 123-124. 156 Srov. PAŘÍZEK, M., Křesťanské denominace a sport. In: Mladí Evropané ve vědě 2005. Sborník příspěvků studentské vědecké konference. Praha, UK FTKaS. Dostupné na WWW: . s. 162. 157 Srov. MAZZA, C., Sport as viewed from the Church’s Magisterium. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 56. 158 Srov. tamtéž. s. 58. 154
32
2.4.1 Pontifikát Pia X. a Pia XI. Papež Pius X. patřil k prvním velkým podporovatelům sportu na Petrově stolci. Ve své promluvě k mládeži 8. října 1905 zdůraznil specifický vliv tělesného cvičení na cvičení ducha. Vyjádřil obdiv a své požehnání všem hrám pro jejich obraz soupeření v uplatňování ctností a také sportovcům, jejichž námaha zabraňuje zahálce, matce neřestí. Zároveň vybídl mládež, aby milovala sport díky jeho přispívání k dobru těla i duše. Pius X. stojí jako první v řadě papežů, kteří věnovali pozornost této oblasti a kteří se mnohdy sami věnovali nějaké sportovní činnosti.159 Již jeho nástupci Piu XI. ležela na srdci starost o rozvoj sportu i díky své minulosti aktivního horolezce.160 Hodnotu sportu, zvláště turistiky, ocenil ve své knize Výstup na alpské vrcholy,161 vydané v roce 1923. Vyzdvihuje mezi sportovními odvětvími zejména turistiku, jako blahodárnou činnost pro zdraví duše i těla. Přes veškerou tvrdou práci, která je však součástí každého sportu, je tato aktivita spojená s prostředím čistého vzduchu působícím na obnovení sil a přispívá k prožívání ducha vítězství nad všemožnými starostmi a neúspěchy.162
2.4.2 Válečné a poválečné období – Pius XII. Dynamický rozvoj sportu na celém světě vedl také Pia XII. k hlubší úvaze na toto téma. V roce 1955 popsal sport jako prostředek k ochraně člověka spojený s posilováním těla, výchovou ducha, rozvojem myšlení a uměním hospodařit se svými silami. Vede k upevnění vůle a odolnosti vůči nevýhodám v životě, který má být stejně jako sport spojen s odvahou, ale i s rozvahou.163 Pius XII. je spojován s dotazem na konečný význam sportu pro církev, který si položil při projevu k římským sportovcům. S využitím veršů Písma (1 Kor 10,31164) se snaží sport přiřadit k těm aktivitám, jejichž společným jmenovatelem má být oslava Boží. Zároveň spolu s tím odmítá názor připisující církvi nezájem o sportovní
159
Srov. ČESKÁ SEKCE VATIKÁNSKÉHO ROZHLASU, Sport ve Vatikánu. 5. 4. 2001[cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: . 160 Sám mj. byl tím, kdo jako první dobyl horu Monte Rose z italské strany. 161 Pozn. překlad názvu knihy Climbs on Alpine Peaks, jejímž autorem je papež, vlastním jménem Achille Ratti. 162 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 50. 163 Srov. tamtéž. s. 51. 164 Pozn. „Ať jíte nebo pijete, všechno dělejte pro slávu Boží“. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad (včetně Deuterokanonických knih). s. 1281.
33
dění a fyzickou aktivitu.165 Papež sport vnímal jako důležitý nástroj pro člověka hned z několika hledisek – vzdělání, rozvoj a posílení těla v jeho stavbě i v dynamice pohybu. Tyto vnější složky přispívají ke zdokonalení niterné části člověka, jeho duše. A nakonec přispívá k dosažení nejvyššího cíle člověka, společného všem formám lidské činnosti, přiblížení se k Bohu.166
2.4.3 II. vatikánský koncil Také následující papežové měli kladný vztah ke sportu, jenž demonstrovali zejména při svých promluvách ke sportovcům (např. promluva Jana XXIII., kterou pronesl na Svatopetrském náměstí v roce 1960 před 4000 sportovci z 87 zemí světa aj.).167 To už se dostáváme do období, které je spjato s konáním Druhého vatikánského koncilu, z velké části zaměřeného na pastorační rozvoj. Církev začala zkoumat sportovní fenomén a jeho podstatné místo v kulturních proměnách. Koncil reflektoval mj. potřebu duchovního rozvoje trenérů a sportovců a zaměřil se rovněž na okolnosti poškozující sport (násilí, doping a komercionalizace). Sport začal být ze strany církve vnímán v nové perspektivě jako globální fenomén, v němž se prolínají složky sociální, ekonomické i zdravotní.168 V dokumentech koncilu je možné najít, i když jen okrajově, zmínku o prospěšnosti sportovní aktivity. Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě (Gaudium et spes) – ve 3. oddílu zabývajícím se naléhavými úkoly křesťanů v kultuře – označuje sport jako podstatnou součást kultury.169 Dále koncil uznal, že fyzické cvičení a sport napomáhá k vytvoření harmonie a přátelství na úrovni společenství zastoupeného lidmi rozmanitých tříd, zemí a ras.170 V koncilním myšlení je výrazná revoluční myšlenka, která pohlíží na sport nejen jako na místo, které má být církvi hodnoceno, napomínáno atd., ale rovněž jako na zdroj inspirací pro samotnou církevní instituci a duchovní život. Sport je součástí plánu Stvoření, není svázán pouze s morálními a etickými hodnotami, ale je také místem
165
Srov. MAZZA, C., Sport as viewed from the Church’s Magisterium. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 61. 166 Srov. tamtéž. s. 62. 167 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 51. 168 Srov. MAZZA, C., Sport as viewed from the Church’s Magisterium. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 58. 169 Srov. II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, GS 61. 170 Srov. MAZZA, C., Sport as viewed from the Church’s Magisterium. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 59.
34
obsahujícím pravdu o člověku a společenství lidí, osvětlující skrze hru a sport rozmanité hodnoty lidského žití.171
2.5 Jan Pavel II. a vznik sekce „Church and sport“ Zvláštní podkapitolu jsem vyhradil pro předchůdce současného papeže Benedikta XVI., který snad nejvíce proslul jak svým teoretickým zájmem o sportovní dění, tak i svou sportovní aktivitou provozovanou během svého pontifikátu. V učení Jana Pavla II. můžeme spatřit velkou křesťankou rehabilitaci lidského těla a v jeho interpretacích mimořádný přesah sportu v moderním světle.172 Sport byl součástí jeho života a k teoretickému zájmu jej vedlo jeho osobní zaujetí a zkušenost s fyzickou aktivitou. Od mládí byla známa jeho záliba fotbalu, kajakářství, lyžování i turistice, které jej vedly mj. i k filozofickoteologickému zkoumání, vedoucímu ne k povrchním myšlenkám týkajícím se sportu, ale k hlubokým úvahám o lidském těle a jeho aktivitě v samotném jádru lidské bytosti.173
2.5.1 Teologie sportu Jana Pavla II. V díle dnes již blahoslaveného Jana Pavla II. můžeme spatřit snahu o řešení zdánlivé rozepře mezi antropocentrismem, jehož součástí v oblasti sportu jsou jakékoliv sportovní aspirace, a na druhé straně teocentrismem, tedy usilování o duchovní dokonalost, spojenou s postavením Boha v našem životě. Odpověď papeže popírá rozporuplnost těchto pojetí a na druhou stranu upozorňuje na skutečnost, že fyzické cvičení má být součástí hledání vyšších hodnot a má přispívat k pocitu důstojnosti člověka.174 Základ pro humanistickou nauku o sportu a jeho pozitivní vnímání má svůj zdroj v papežově snaze ocenit obecně lidskou činnost jako prostředek lidské seberealizace a autokreace.175 Hodnota sportu tak není pouze v realizaci cílů, jako jsou rekordy, peníze či sláva, ale v možnosti rozvoje osobnosti sportovce v jeho fyzické, psychické, duševní i společenské sféře. Sport je také důležitým elementem morální výchovy, ať už v oblasti osobní, nebo společenské. Trénink by se měl stát nástrojem pro budování harmonie
171
Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 74. Srov. AIELLO, M., A brief history of sport. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 20. 173 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 55. 174 Srov. JAN PAVEL II., Jubileum sportovců 2000. [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: . 175 Srov. JAN PAVEL II., Laborem exercens. Encyklika o lidské práci (14. září 1981). Praha, Zvon, české katolické nakladatelství 1991. s. 26. 172
35
v mladých lidech, solidárního myšlení a porozumění vedoucímu k vzájemné spolupráci.176 Přes tyto ideály papež nepřehlíží dnešní ztrátu samotného smyslu sportu, jeho využívání k jiným cílům, což mnohdy vede k nenávisti a rivalitě na místo radosti a pohody.177 Papež ve svém proslovu při Jubileu sportovců v roce 2000 dokázal přirovnat logiku sportu k logice života, kdy v obou zmíněných oblastech nelze dosáhnout spokojenosti ani výsledků bez podstoupené oběti. Z bible mu k tomuto srovnání posloužila slova 125. žalmu o radostné sklizni, jíž předchází náročná činnost zasévání.178 Rovněž připomenul, že sportovci ve své horlivosti v přípravě mohou být vzorem pro křesťanské „atlety Krista“.179 Významná část sportu, kterou papež Jan Pavel II. ve svém díle reflektuje, se vztahuje mj. rovněž k etickým aspektům sportovní činnosti. Jeho odkazy k těmto otázkám etiky, která tkví v samém centru humanistických nauk o sportu,180 budou zmiňovány i v dalších kapitolách.
2.5.2 Praktická činnost „sportovce na papežském stolci“ Teoretické zaměření Jana Pavla II. bylo vyjadřováno také navenek v praktické činnosti v oblasti sportu. Mimo jeho vlastní sportovní aktivitu181, kterou vnímal jako posilu pro své zdraví, byl čas od času vídán u příležitosti setkání s nějakým významným sportovcem či skupinou sportovců a rovněž se netajil svým zájmem o sport v televizi.182 Papež si uvědomoval, že se sport stal výjimečným masovým fenoménem a že zaujímá čelní pozice v procesu globalizace, že má své místo v každodenní činnosti člověka, i když jeho druhá stránka ukazuje na prostředí obchodu s neuvěřitelnými rozměry. Jan Pavel II., vědom si této situace, kdy sport, rozšířen po celém světě, spojuje miliardy lidí, přichází na sklonku svého života s požadavkem založit sekci „Church and sport“, spadající do Papežské rady pro laiky. Tato myšlenka se uskutečňuje za pontifikátu jeho nástupce Benedikta XVI. Svou činnost sekce oficiálně zahájila během mezinárodního semináře „The World of Sport today:
176
Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 60. Srov. tamtéž. s. 66. 178 Srov. Žalm 125,5. 179 Srov. JAN PAVEL II., Jubileum sportovců 2000. [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: . 180 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 65. 181 Pozn. Nechal např. vybudovat ve Vatikánu bazén. 182 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 56. 177
36
field of Christian mission“, který se konal v listopadu roku 2005.183 V následujícím přehledu uvádím cíle, jež si sekce klade za úkol: • zabezpečit přímější a systematickou pozornost rozsáhlému světu sportu na část církve, která podporuje obnovu pastorační práce ve sportu a skrze sport; • rozšířit učení církve týkající se sportu a podporovat studium a výzkum různých témat sportu, zvláště těchto, jež jsou etické povahy; •
podporovat iniciativy, které mohou sloužit k evangelizaci světa sportu, zvláště ty, kdo se starají o svědectví autentického křesťanství mezi profesionálními atlety;
•
podporovat kulturu sportu v harmonii s pravdivou důstojností lidské osoby skrze vzdělávání mládeže (školy, oratoře, farní centra, hnutí a další asociace);
• spolupracovat s různými sportovními organizacemi a asociacemi na národní i mezinárodní úrovni sloužícím jako vztažný bod a vstoupit do dialogu s různými národními a mezinárodními sportovními entitami.184 Z uvedeného přehledu cílu sekce „Church and sport“ je vidět, že si církev uvědomuje více než kdy jindy významnou roli sportu na osobní i globální úrovni. Na druhé straně vidí nebezpečí přílišného vzdálení se sportu od svého původního ideálu a snaží se být inspirací vedoucí k návratu k důležitým hodnotám této oblasti.185
2.6 Shrnutí Ačkoliv můžeme díky Pavlovským metaforám mluvit o jakémsi zájmu církve o sport na počátku křesťanství, rozhodující roli hraje Magisterium církve v těchto otázkách až od 20. století. Církev věnuje pozornost světu sportu v různých příležitostech. Pius XII. se v roce 1955 setkává s Katolickou sportovní asociací (Catholic sports association), můžeme vidět řadu setkání světových sportovců s papežem a v neposlední řadě dvě sportovní jubilea
183
Pozn. PONTIFICAL COUNCIL FOR THE LAITY, The Pontifical Council for the Laity’s “LAITY TODAY”,a series of studies on the laity, presents the following publication:“THE WORLD OF SPORT…, 15. 9. 2006 [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: . 184 Srov. LIXEY, K., LC, The goals of the „Church and sport“ Section. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 75-76. 185 Srov. ČESKÁ SEKCE VATIKÁNSKÉHO ROZHLASU, Ve Vatikánu vznikla sekce „Církev a sport“. 3.8.2004 [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: .
37
konaná papežem Janem Pavlem II. v roce 1984, resp. 2000.186 Avšak díky středověkému, často pohříchu nepřátelskému přístupu vůči hrám a turnajům, spatřujícímu v této zábavě znehodnocování těla a opovržení lidským životem, chybí církvi v této otázce kontinuita. Dá se říci, že až ve 20. století vidí církev sport spojený s pravou totožností osoby, jak byla stvořena a jak je určena pro slávu. Liská osoba má být vždy viděna v centru jakékoliv sportovní činnosti, má se stát nenahraditelným a neocenitelným bodem všech sportovních aktivit.187 Spolu s výchovou osob prostřednictvím sportu vedoucí k integrálnímu rozvoji jedince a s využíváním sportu k hlásání evangelia se církev ve 20. století snaží systematicky zajímat o vývoj sportu a představit etickou dimenzi jako základní princip fyzické aktivity.188 I když má sport být nositelem etických hodnot solidarity, fair play, rovnosti, bratrství aj., vidíme dnes na mnoha případech pravý opak těchto ideálů. Rozdíl mezi nimi a skutečností bude předmětem další kapitoly mé práce.
186
Srov. LIXEY, K., LC, The goals of the „Church and sport“ Section. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 76. 187 Srov. MAZZA, C., Sport as viewed from the Church’s Magisterium. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 64. 188 Srov. AIELLO, M., A brief history of sport. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 20.
38
3. Etické problémy ve sportu Předchozí kapitoly byly převážně ve znamení historického exkursu, kdy jsem nahlížel na sport jako na fenomén, který se postupně rozvíjel, potažmo na reflexe ze strany církve na tento vzmáhající jev. Tato kapitola má již poukázat na jádro mé diplomové práce – tedy negativa, která v průběhu vývoje sportu vyplavala na povrch a která dnešní sport vzdalují od ideálů, k nimž by měl sport směřovat. Z určitého pohledu by se dalo mluvit o jisté krizi, kterou dnešní sport zažívá. Ta se netýká pouze sportu samotného nebo osob, které vykonávají určitou fyzickou aktivitu, ale také okolí, které tento fenomén obklopuje a vytváří se sportem úzkou vazbu. Sport jako forma společnosti odráží také její proměny, mezi něž lze zařadit pluralizaci, rostoucí individualizaci atd.189
3.1 Sport jako nová otázka etiky a morální teologie Negativa ve sportu jsou často spojována s výrazy „morálka“ a „etika“. Je tedy vhodné nejprve rozlišit a definovat tyto dva pojmy, jelikož se v dnešní době často zaměňují. O morálce lze obecně mluvit jako o vědním oboru teologie. Morální teologii definujeme jako součást teologie, která pojednává o lidských úkonech ve vztahu k Bohu, nadpřirozenému cíli, a to na základě zjevených principů.190 Etika je naproti tomu filosofickou disciplínou vycházející z principů poznaných rozumem, usilující o dosažení přirozeného cíle. Teologická etika předpokládá principy filosofické etiky, nicméně povyšuje ji k nadpřirozenému cíli na základě poznatků ze Zjevení.191 A tento postup od přirozených prvků lidského jednání směrem k nadpřirozeným je také cílem této a následující kapitoly.
3.1.1 Etika sportu jako filosofická otázka Při pojednání o etice sportu musíme mít na zřeteli, že navzdory dlouhé historii samotného filosofického oboru etiky192 je tato její specifická část velmi mladá.193 Stejně jako se obecně etika zabývá jistými pravidly v životě člověka, z filosofického pohledu je základním cílem etiky sportu též definovat důvod a způsob vzniku pravidel hry ve sportu. 189
Srov. DOVALIL, J., a kol., Olympismus. Praha, Nakladatelství Olympia 2004. s. 182-183. Srov. BENEŠ, A., Principy křesťanské morálky. Praha, Krystal OP 1997. s. 7. 191 Srov. tamtéž, s. 7-8. 192 Pozn. O etice správného lidského jednání mluví již východní filosofické směry, např. konfuciánská filosofie – srov. STÖRIG, H. J., Malé dějiny filozofie. 4. vydání. Praha, ZVON 1995. s. 72n., tak již předsokratovská filosofie, např. učení Pýthagory – srov. tamtéž. s . 99. 193 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. Praha, Nakladatelství Karolinum 2000. s. 3. 190
39
Na to pak navazuje rovněž snaha definovat, jaké chování lze považovat za sportovní (spolu s důvodem, proč tomu tak je). Obecně jde tedy o to, zvolit etické normy pro konkrétní sportovní oblast, jež by se měly stát sdílenou hodnotou, a následně reflektovat jejich dodržování, jež by mělo vést k funkční pospolitosti.194 Zkoumání příčin vzniku etických norem patří do otázek filosofických. Existují dva pohledy na tuto problematiku: • vznik norem spontánním souhlasem; • přijetím již existující normy.195 U jednoho i druhého pohledu je důležité, že mají-li pravidla hry vytvářet jisté normativní prostředí, musí existovat před samotnou hrou a zároveň být důsledkem postihu účastníka hry v případě jejich porušení.196 Jan Pavel II. doplňuje ve svém konceptu etiky pohled, v němž člověk není strůjcem hodnot, avšak jedině v sobě je odkrývá a snaží se jim přizpůsobit.197
3.1.2 Etika sportu součástí morální teologie Církev vnímá vhodné ideály, které sport nabízí (např. při výchově mladých lidí). Podle Jana Pavla II. je dobře zorganizovaný sport důležitým elementem morální výchovy na úrovni společenské, ale i osobní.198 Vyzdvihuje zejména pozitivní dopad na člověka – např. vidinu zdravého a výkonného těla, možnost osvojení si řady ctností (solidarity, spolupráce, disciplíny, aj.), a také obrannou funkci sportovních aktivit proti lenosti či obezitě, zvláště v dnešní době, kdy ubylo pro řadu lidí fyzické práce.199 Reflexe etických problémů sportu nevytváří nové danosti, které by v jiném úhlu pohledu již nebyly řešeny. Pouze se zkonkretizovaly a seskupily určité skutečnosti lidského života, resp. sportovního dění, které v dnešní době tvoří jeho podstatnou část, a ukázaly se na těchto skutečnostech jejich negativní póly pomyslné množiny, již nazýváme etika sportu. A stejně jako jiné oblasti, tak i otázka etického chování ve sportu byla reflektována církví, jež na základě zjevené pravdy nebo pravdy z ní odvozené ukázala jisté stanovisko ve shodě
194
Srov. TOHT, D., Etika sportu jako filosofická otázka. In: HOGENOVÁ, A., Hermeneutika sportu. [Výběr filosofických textů]. Praha, Karolinum 1998. s. 16. 195 Srov. tamtéž. s. 17. 196 Srov. tamtéž. s. 17. 197 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 65. 198 Srov. tamtéž. s. 60. 199 Srov. PESCHKE, K. H., Křesťanská etika. Praha, Vyšehrad 1999. s. 228.
40
s křesťanským vnímáním těchto aktivit. Nejtypičtější je zejména část křesťanské etiky, která se zabývá (v případě zájmu pouze o fyzické aktivity) odpovědností za zdraví člověka, za zdravý vývoj lidského jedince. Jakékoliv ze sportu vyplývající nebezpečí týkající se zdraví člověka je dle křesťanské etiky nepřípustné a stejně jako u ostatních aktivit je potřeba zachovávat správnou zdravou míru.200 Analýza papežských textů a církevních dokumentů nevykazuje žádný explicitní záměr vytvořit systematicky formulace církve týkající se sportu, nýbrž byly vázány především na okolnosti konkrétní akce nebo činnosti v církvi.201 Přesto si církev uvědomuje, že původní smysl sportu bývá v dnešní době obrácen naruby. A pak i to, že je tento vývoj spojen s hédonistickou, potažmo materialistickou mentalitou.202 V průběhu 20. století se v církvi objevily snahy o komplexnější pohled na otázku sportu, který by bylo možné rozdělit do 3 částí: 1. identifikace etického obsahu ve světě sportu;203 2. upřesnění základních kriterií při formování a výchově lidí prostřednictvím sportu; 3. zkoumání, jak sport může sloužit k hlásání evangelia.204
3.1.3 Současný komplexní pohled na etiku sportu Dříve se mluvilo o etice ve sportu pouze v souvislosti s úzkým pohledem na sportovce, zejména na jeho zdraví, výkonnost a rozvíjení sil. Dnes musí být tento pohled daleko komplexnější. Musí se k němu přidat řada dalších faktorů a okolností, jež ovlivňují nejen etický ráz obecného chování sportovce, ale jež samy o sobě mohou a musí být subjekty, na něž se vztahují etická pravidla a u nichž se hodnotí, zda tato pravidla splňují, nebo nikoli. To se týká všech účastníků sportovní činnosti, včetně fanoušků, sponzorů a ostatních institucí.205 Třebaže obsah sportu v jeho původní čisté formě je tvořen pohybovými aktivitami, je přesto v dnešní době vnímán jako jev společenské struktury, kde
200
Srov. tamtéž. s. 228. Srov. MAZZA, C., Sport as viewed from the Church’s Magisterium. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 57. 202 Srov. SKOBLÍK, J., Morálka v dialogu. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2006. s. 128. 203 Pozn. V českém prostředí se tuto identifikaci snaží ve své publikaci Morálka v dialogu řešit český teolog doc. ThDr. Jiří Skoblík (1932), jehož reflexe byla podnětem pro mou práci. 204 Srov. MAZZA, C., Sport as viewed from the Church’s Magisterium. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 72. 205 Srov. SKOBLÍK, J., Morálka v dialogu. s. 123. 201
41
tvoří její významnou součást. S mnoha dalšími společenskými sférami pak vytváří vzájemné mnohostranné vztahy.206 Na některé z nich jsem se snažil v následujícím přehledu poukázat. Předně se jedná o vztah sportu a medicíny.207 Její zástupci by měli dbát na zdraví jednotlivých sportovců. V osobě lékaře by se měla skloubit pravomoc k rozhodnutí s odpovědností za zdraví sportovce.208 Odpovědnost již od útlého věku sportovce nesou ti, kdo jsou odpovědni za jeho výchovu. Z pohledu pedagogiky můžeme sport vnímat jako nepostradatelnou součást správného tělesného, ale i duševního vývoje mladého člověka. V prvé řadě ovšem záleží na otázce cílů a hodnot, které se výchovou prostřednictvím sportu sledují.209 Ve vrcholovém sportu se rovněž mluví o ztrátě dětství, rodinného života, možnosti systematického studia atd., kteréžto s pedagogickou skutečností a výchovu souvisí.210 V našich podmínkách žijeme v době, kdy spolu sport a ekonomika úzce souvisí. Toto propojení je výsledkem obecně sociálního vývoje.211 Navzdory výhodám, jež ekonomická zdatnost přináší, dochází díky ekonomice rovněž ke změnám uznávaných hodnot.212 Samotný vrcholový sportovec je na jedné straně peněžně zajištěný pro zbytek života, na straně druhé však může připomínat obdobu antického otroka jako pouhého prostředku k nasycení senzacechtivých diváků, nástroje využívaného k reklamním účelům v období jeho největší slávy apod.213 Do této oblasti financí lze zařadit taktéž spor mezi amatérismem a profesionalismem.214
206
Srov. CHOUTKA, M., Sport a společnost. Praha, Olympia 1978. s. 105-106. Pozn. Nejstarším známým lékařem pečujícím o zdraví sportovních aktérů, který se ale také snažil o pokusy lékařského výzkumu v oblasti anatomie a fyziologie, byl římský lékař Galénos (2. století po Kristu). V rostoucí medicínské péči využívá závěrů řeckého lékaře Hippokrata (4. stol. před Kristem), u něhož se poprvé objevuje pojem zdravé výživy jako předpokladu vynikajících sportovních výkonů. Srov. SOMMER, J., Malé dějiny sportu aneb o sportech našich předků. s. 80. 208 Srov. SKOBLÍK, J., Morálka v dialogu. s. 126. 209 Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. 2. vyd. Praha, Karolinum 2007. s. 204. 210 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 24. 211 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 34. 212 Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. s. 19. 213 Srov. SKOBLÍK, J., Morálka v dialogu. s. 127. 214 Pozn. Spor se začal veřejně řešit na přelomu 19. a 20. století spolu s otázkou vývoje novodobých olympijských her. K jeho prozatím definitivnímu ukončení dochází až na konci 20. století, kdy došlo k uznání profesionalismu a k připuštění prof. sportovců na mezinárodní sportovní OH. Srov. DOVALIL, J., a kol., Olympismus. s. 70-71. 207
42
S oblastí ekonomiky je podstatně spojena sféra masmédií se svým enormním vlivem nejen na sportovní události, ale bez nadsázky na celou společnost.215 Díky médiím se otevřely pro diváky dosud nedosažitelné možnosti, jakým způsobem sledovat jednotlivá sportovní klání, jakož i nahlédnout do zákulisí těchto bojů. Vzniká tady však hrozba pro samotné sportovní aktéry, kteří díky těmto prostředkům ztrácejí veškeré své soukromí a kteří se díky podílu na tomto mediálním procesu zahrnujícím v sobě výrazný peněžní obrat, stávají figurkami ztrácejícími svou svobodu a intimitu.216 V dějinách sportu znázorněných v 1. kapitole jsem nastínil problém, který se odehrává ve 20. století ve vztahu sportu a politiky. Zejména v minulém století můžeme sledovat dvě protichůdné tendence. Stojí proti sobě vyzdvižení sportu jako formy mírového hnutí i prostředku sociální spravedlnosti a nástroje solidarity. Druhou stranou mince je ovšem využívání sportu jako součásti glorifikace vládnoucí ideologie, sportovní zbrojnice různých politických bloků atd.217 Na druhou stranu jsme svědky boje o to, aby sport opět našel smysl sám v sobě, a to bez politických cílů.218 Při hledání příčiny měnících se etických problémů v dnešním sportu je zapotřebí dotknout se těchto konkrétních vlivů, které dnes ve světě sportu hrají důležitou roli. K těmto jevům lze pak následně ještě přiřadit obecné změny ve společnosti, mezi něž můžeme zařadit světovou globalizaci, konzumní orientaci společnosti, spolu s tím související pomyslné normy znázorňující úspěch či neúspěch, dynamicky rostoucí komercionalizaci spolu s otázkou sponzoringu atp.219 V těchto a mnoha dalších vlivech působících na současný sport můžeme hledat mj. také zdroje etického jednání lidí zabývajících se sportem.
3.2 Hodnotový systém sportu a společnosti Sport v dnešní společnosti nelze odsouvat pouze na její okraj, jeho význam se už dávno stal součástí diskusí na celosvětové úrovni. Vznikají projekty a studie, konají se konference a setkání, na nichž se jejich účastníci snaží analyzovat sport jako integrální 215
Srov. SEKOT, A., Sociologické aspekty soudobého sportu. In: SEKOT, A., BLAHUTKOVÁ, M., DVOŘÁKOVÁ, Š., SEBERA, M. Kapitoly ze sportu. Brno, Masarykova univerzita 2004. s. 26-27. 216 Srov. SKOBLÍK, J., Morálka v dialogu. s. 127. 217 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 28. 218 Srov. CHOUTKA, M., Sport a společnost. s. 105-107. 219 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. In: Česká kinantropologie. Praha, Česká kinantropologická společnost ve spolupráci s UK, Edičním centrem FTUS 2005. Vol. 9, č. 1. s. 47-48.
43
součást celosvětového dění.220 Na všech kontinentech zeměkoule ve 20. století lze pozorovat expanzi sportovního odvětví a zároveň jeho přizpůsobování se ekonomickým, kulturním a sociálním podmínkám jednotlivých zemí. Reálný stav těchto zemí se pak zpětně promítá i do sportovní oblasti.221 A tak není divu, že se filosofie společnosti 21. století – založená na teorii výkonu a úspěchu – promítá rovněž do oblasti sportu.222 Původní myšlenka sportu však byla budována na jiných představách.
3.2.1 Antický ideál sportu jako součástí lidského rozvoje Pro zdůraznění negativ ve sportovní etice je vhodné zmínit opačný pól problematiky – tedy stále nezastupitelné hodnoty sportu, resp. ideál, který v sobě sport má. Sport je stále nepostradatelným zdrojem pro tvorbu důležitých vlastností a osvojování si hodnot člověka. Z celé řady je potřeba zmínit aspoň některé z nich: zdraví a fyzická kondice, energie, zkušenost se soutěžní praxí, pocit úspěchu, ale i neúspěchu, cvičení disciplíny, sociální rozvoj (kontaktů), osvojování si principu fair play, solidarita, integrace atd.223 Při hledání kořenů těchto ideálních představ musíme nahlédnout do antického Řecka, jež proslulo svým zájmem o zdokonalování lidské bytosti. V první kapitole jsem se zmínil o termínu „ARETÉ“, které vyjadřuje nejenom schopnost či vlastnost člověka z hlediska jeho sportovní výkonnosti, ale též spravedlnost.224 Je tedy ctností, která se projevuje jak v myšlení člověka, tak v jeho praktickém jednání v životě.225 Původní lidský ideál založený na fyzické síle a statečnosti byl v 5. století př. Kr. zjemněn harmonizací spolu s duchovní stránkou. Představa ideálního sportovce tedy nebyla spojena pouze s jeho fyzickou výkonností, ale týkala se i jeho duševních vlastností. Byla zde snaha spojit ve sportu dobro a krásu.226 Tento ideál nazývaný kalokagathia227 byl zároveň ideou založenou spolu s pěstěním těla na čtyřech ctnostech řecké antiky – 220
Srov. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. Lucemburk, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství 2007. s. 5. 221 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 46. 222 Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. s. 17. 223 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 24. 224 Pozn. Popis termínu je zjednodušen pro účel mé práce. Pro důkladnější a hlubší porozumění tomuto a dalším termínům vycházejícím z antického světa sportu lze použít řadu publikací. Např. srov. JIRÁSEK, I., Filosofická kinantropologie. [habilitační práce] Olomouc, Universita Palackého 2005. s. 213-221. 225 Srov. JIRÁSEK, I., Ideální idea ideálu. In: HOGENOVÁ, A., Hermeneutika sportu. s. 77. 226 Srov. SÁDOVSKÝ, S., Hodnoty v prostředí moderního sportu. In: HOGENOVÁ, A., PELCOVÁ, N., Hodnoty ve výchově, umění a sportu. [sborník z mezinárodní konference konané na Univerzitě Karlově v Praze - Pedagogické fakultě dne 3.5.2007]. Praha, Kreace 2008. s. 186. 227 Pozn. Popis v 1. kapitole
44
moudrosti, spravedlnosti, umírněnosti a statečnosti.228 Míru uskutečňování těchto ctností229 je vhodné posuzovat nejen v samotné oblasti sportu, ale též ve výše nastíněných vztazích a vazbách.
3.2.2 Hodnotový systém dnešní společnosti a sportovního světa Sport jako jeden z významných aspektů života obsahuje své specifické hodnoty plynoucí ze specifičnosti jeho prostředí.230 V dnešní moderní společnosti např. vidíme tendenci dosazovat na první místo pomyslného žebříčku hodnot úspěch, a to na úkor degradace hodnost jiných.231 Stejný obraz můžeme vidět i ve sportovní oblasti. Kvůli úspěchu a s ním spojeným finančním ohodnocením se odstupuje od dosud preferovaných hodnot kulturních a mravních.232 Dnes je sport vnímán jako fenomén ovlivňující široké spektrum společnosti, na druhou stranu je ovlivňován vnějším prostředím, v němž nachází živnou půdu. Je zároveň prostředkem rozvoje, zdrojem zábavy a obživy, ale i výhodným obchodním artiklem atd.233 Je jasné, že díky této provázanosti musí docházet ke střetům nejen zájmů různých subjektů, nýbrž i různých hodnot234, které jsou pro tyto subjekty prioritní. Typickým případem, na němž lze demonstrovat vznik protichůdných tendencí, jsou nejsledovanější sportovní odvětví. Díky jejich oblibě mezi diváky se stala také největším předmětem zájmu ze strany podnikatelů, sponzorů a jiných subjektů. Ti se pak s vidinou finančního růstu snaží o dostatečné zviditelnění. Nejen tento příklad má za následek, že dochází ke změně vnímání některých skutečností a zejména ke změnám preferovaných hodnot:
228
Srov. JIRÁSEK, I., Ideální idea ideálu. In: HOGENOVÁ, A., Hermeneutika sportu. s. 78. Pozn. V křesťanské nauce tato čtveřice ctností mezi tzv. kardinální. Srov. KKC. 1. vydání. Praha, ZVON 1995. 1805-1809. 230 Srov. SLEPIČKA, P., a kol, Divácká reflexe sportu. Praha, Nakladatelství Karolinum 2010. s. 133. 231 Srov. SÁDOVSKÝ, S., Hodnoty v prostředí moderního sportu. In: HOGENOVÁ, A., PELCOVÁ, N., Hodnoty ve výchově, umění a sportu. s. 183. 232 Srov. tamtéž. s. 183-184. 233 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 48. 234 Pozn. Výraz „hodnota“ lze definovat jako výsledek rozličných způsobů interpretace světa – jevů, věcí či jiných skutečností, k nimž člověk zaujímá vztah a přikládá jim význam (Ve společenském měřítku mohou znázorňovat určité standardy chování, vyjádřené společenskými normami.). Srov. Kolektiv autorů. Filosofický slovník. 2. rozšířené vydání. Olomouc, Nakladatelství Olomouc 2002. s. 171. 229
45
•
hodnota úspěchu, výdělku, dosahování rekordů atd. postupně odsouvá do pozadí (i za cenu využívání neetických metod) původní hodnoty sportu, jež mají své kořeny především v olympijské filosofii;235
•
skutečná hodnota je viděna pouze v cílech – na úkor prostředků jejich dosahování;236
•
objevují se filosofie typu „vítězství za každou cenu“, kde vítězství má jistou první pozici na žebříčku hodnot,237 mnohdy na úkor jiných (tělesná zdatnost a zdraví, respekt k vlastnímu tělu, chování sportovců podle pravidel, hodnota fair play aj.);238
• ideály jako např. „je důležitější zúčastnit se než vyhrát“ nebo zdůrazňování jiných vyšších hodnot, než je samotný úspěch, se zdají být zastaralé,239 naopak dochází k tendencím účelového porušování pravidel, ovlivňování výsledku apod.240 Z uvedeného výčtu lze vidět, jak velikou roli mohou hrát finance. Na jedné straně jsou příčinou úspěchu zainteresovaných osob (a to nejen úspěšných sportovců, jimž se mj. zvyšuje obrovským způsobem sociální statut), avšak druhou stranou mince těchto možností je pro finance charakteristická změna obsahu hodnot.241 Nelze oblast sportu pojímat jako jediný prvek lidského života, ve kterém by docházelo k této degradaci hodnot. Pro vývoj sportu je primární vývoj celé společnosti, jejíž upřednostňované hodnoty se promítají do všech oblastí blízkých člověku – rodiny, kultury atd. Lze mluvit o společenském tlaku, který je na sportovce vyvíjen a který je tlačí do pozice pro dnešní sport typické. Stále však velká odpovědnost leží na samotných sportovcích, na každém jednotlivci, jakou roli v něm hraje cítění, mravní vědomí, jejich vliv na jeho postoj k těmto výzvám.242
3.2.3 Snaha o dosažení ideálu v dnešní době – kodex sportovní etiky Sport lze charakterizovat jako morální systém chování, ve němž proti sobě stojí možnost ukázat individuální výkon na úkor ostatních soutěžících a společenská odpovědnost za zajištění rovných možností a spravedlivého zacházení pro všechny 235
Srov. tamtéž. s. 178. Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. s. 110-111. 237 Srov. JIRÁSEK, I., Filosofická kinantropologie. s. 235. 238 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 52. 239 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 23. 240 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 52. 241 Srov. tamtéž. s. 52. 242 Srov. tamtéž. s. 55. 236
46
účastníky. Stojí tak proti sobě soutěž s cílem vítězství a rovná příležitost poukazující na hodnotu spravedlnosti,243 která tvoří podstatný prvek pomyslného ideálu ve světě sportu. V souvislosti s tímto ideálem se od určité doby244 začíná prosazovat termín „fair play“245. Orgány nesoucí odpovědnost za organizaci sportovního dění ve světě vydaly několik dokumentů, kde se snaží tento ideál přiblížit a zkonkretizovat pro jednotlivé činitele sportovních aktivit. Dokumentem, který přímo definuje význam termínu fair play, je Kodex sportovní etiky246 vydaný Radou Evropy v roce 1993.247 Kodex vymezuje jednání fair play248 tímto způsobem: „Fair play je definováno jako mnohem víc než pouhá hra s pravidly. Zahrnuje zásady přátelství, úctu ke druhým a vždy hru ve sportovním duchu. Fair play je definováno jako způsob myšlení, nikoliv jen jako způsob chování. Týká se otázek, jak vyloučit podvádění, nesportovní chování, doping, násilí (fyzické i slovní), sexuální obtěžování, nerovné příležitosti, přílišnou komercionalizaci a korupci ve sportu.“249 Tento způsob morálního jednání je spojen s herním prostředím a vyznačuje se etickými přívlastky, jako jsou čestnost, slušnost, nezáludnost, ušlechtilost, čistota či bezvadnost.250 Důležitým faktem čitelným z předchozí definice, je nejen kladení důrazu na
243
Srov. PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 25. Srov. Kap. 1.4.3 Vliv Anglie na rozvoj moderního sportu. 245 Pozn. Úsloví fair play má své kořeny ve 12. stol. v Británii. Označuje správné a dobré chování obecně. Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. s. 105. 246 Pozn. Kodex sportovní etiky je součástí Evropské charty sportu z roku 1992, tvořící základní dokument týkající se sportu v evropské společnosti. Nachází se v něm řada postojů chování či smýšlení, které pomyslně vytvářejí jakýsi ideál pro osoby zainteresované v oblasti sportu, zejména zdůrazňuje osoby, jež mají vliv na mládež. 247 Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. s. 105. 248 Pozn. V pojednání o definování fair play (význam pro správnou hru) dochází k dvěma nesprávným směrům – prvním je přenášení fair play mimo oblast sportovních aktivit a ztotožňování jej s jakýmkoliv čestným a ušlechtilým jednáním v běžném životě, který je rozdílný od světa hry. Jde proti samotnému významu slova – správná hra. Druhou tendencí je přenášení obecně etického hodnocení do světa hry, kdy se mísí hraní podle pravidel a lidské jednání, které by mělo být samozřejmostí (např. pomoc při nesnázích soupeře, atd.). Srov. JIRÁSEK, I., FAIR PLAY A POSTMODERNÍ SPOLEČNOST. In: HODAŇ, B., Fair play v postmoderní společnosti. Sborník příspěvků na vědeckém symposiu. [Pozn. na obálce název Olympijské ideály v současném světě]. Olomouc, Hanex 2000. s. 7. 249 COUNCIL OF EUROPE (STRASBOURG), Evropská sportovní charta: doporučení č. R(92)13 přepracované Výboru ministrů členským zemím; Kodex sportovní etiky: doporučení č. R(92)14 přepracované Výboru ministrů členským zemím. [Přepracované doporučení přijaté výborem mistrů 16. května 2001] Praha, DISRE 2003. s. 18. 250 Srov. JIRÁSEK, I., FAIR PLAY A POSTMODERNÍ SPOLEČNOST. In: HODAŇ, B., Fair play v postmoderní společnosti. Sborník příspěvků na vědeckém symposiu. s. 6. 244
47
respektování předepsaných pravidel, ale i vnitřní ztotožnění se člověka a zakotvení tohoto způsobu chování v hodnotovém žebříčku ovlivňujícím životní postoj ve všech situacích jeho života.251 Dotýkáme se tak problému chování sportovce, jenž dokáže jednat lidsky čestným způsobem, ačkoliv tento způsob jednání nemusí být postihnut v psaných pravidlech. Fair play vnáší do sportu prvky humanity bojující proti každému projevu sobectví. Tyto hodnoty (v náboženském prostředí považovány za normální) by měly být v dnešním světě sportu něčím velmi ceněným.252 Při pohledu na řadu sportovních kodexů a prohlášení by se dalo tvrdit, že při dokonalém zachovávání pravidel vydaných těmito směrnicemi by měl být také profesionální sport slučitelný s hodnotami křesťanské morálky. Bohužel, zásady fair play, jež obsahují tytéž hodnoty antického výrazu Areté, ztrácejí mnohdy svůj nárok na uznání mezi sportovci i mezi nesportovci jako něco zastaralého.253
3.3 Konkrétní etické problémy a negativní stránky dnešního sportu V předchozí kapitole nastíněný ideál se přirozeně dostává do rozporu s hodnotovým zaměřením společnosti. Na jedné straně lze vidět snahu o dodržování daného způsobu chování, na straně druhé převládá konzumní orientace upřednostňující touhu po vítězství, jež vede k vyššímu finančnímu ohodnocení, většímu zájmu a popularitě ze strany sponzorů, jiných sportovních organizací a diváků atd.254 Provázanost sportu s okolními vlivy není pouze zdrojem vznikajících „střetů“ množin mnohdy protichůdných hodnot,255 nýbrž je potřeba zohlednit, že právě díky těmto vlivům výrazně vrostlo postavení sportu v dnešním světě a mohl vzniknout sportovní průmysl, který je poháněn svým vlastním úspěchem.256 Pro dnešní vrcholový sport je typická řada skutečností, z nichž některé jsou v určité míře pro člověka pozitivní, v opačném případě bývají příčinou vznikajících negativních jevů. Jedná se zejména o: 251
Srov. HODAŇ, B., „FAIR PLAY“ – TEORIE A SKUTEČNOST. In: HODAŇ, B., Fair play v postmoderní společnosti. Sborník příspěvků na vědeckém symposiu. s. 11. 252 Srov. TOHT, D., Etika sportu jako filosofická otázka. In: HOGENOVÁ, A., Hermeneutika sportu. s. 19. 253 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 103. 254 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 24. 255 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 30. 256 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 23.
48
•
kladení důrazu na sílu, rychlost, ovládnutí protivníka, posouvání lidských hranic a bezměrné úsilí o vítězství;
•
výsledky ve sportovních odvětvích jsou připočítávány systematické tvrdé sportovní přípravě, ochotě k často bolestné oběti bez ohledu na zdraví člověka;
•
člověk a jeho tělo je prostředkem podstupujícím technologickým kontrolám, vedoucím k uskutečňování cílů a rekordů;
•
výsadního postavení dosahují pouze ty fyzicky nejzdatnější a nejúspěšnější osoby na sportovním poli, což vede k dominanci jedněch nad druhými, převaze úspěšných nad neúspěšnými;
•
hierarchická organizační struktura ve sportu autoritativního charakteru;
• soupeř je chápán jako nepřítel.257 Tyto a další fenomény dnešního sportu nejsou spjaty pouze se samotnými sportovci, ale existuje řada vazeb mezi nimi a dalšími „entitami“ (kluby nebo jiné organizace, které jsou zaměstnavateli sportovců, sponzoři, média, národní či mezinárodní sportovní organizace, stát a v neposlední řadě taky diváci).258 Tato kapitola se těmito vazbami bude zabývat, a sice z pohledu jednotlivých charakteristických úkazů dnešního sportu, jako jsou komercionalizace, medializace, poškozování zdraví, podvody atd.259 Zároveň je třeba vidět, že naznačené etické problémy (související s termínem fair play) se netýkají rovnoměrně všech sportů. Úroveň nedostatků často úměrně roste s masovostí sportu, úrovní výkonnosti, jeho viditelností a popularitou.260 Kdybychom prováděli analýzu nejvýznamnějších vlivů na sportovní odvětví, došli bychom k závěru, že její základ tvoří princip ekonomických priorit společnosti, jejíž důsledky nazýváme komercionalizace sportu.261
257
Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 29. Srov. JIRÁSEK, I., Způsoby zvýznamnění dvou možných světů: sportu a „sportu“. In: HOGENOVÁ, A., Hermeneutika sportu. s. 51. 259 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 45. 260 Srov. HODAŇ, B., „FAIR PLAY“ – TEORIE A SKUTEČNOST. In: HODAŇ, B., Fair play v postmoderní společnosti. Sborník příspěvků na vědeckém symposiu. s. 13. 261 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 49. 258
49
3.3.1 Komercionalizace262 Sport je v dnešní době v obrovské míře spojován s komercionalizací v nejrůznějších formách. Financování určitého klubu či sportovní akce (a to je na začátku třeba zdůraznit) je významným prostředkem pro udržování sportovních organizací.263 Přísun peněz (mnohdy až gigantických rozměrů) je zapotřebí nejen pro zajištění určité sportovní události, sportovní organizace, ale slouží též k výstavbě moderních sportovních arén, rozvoji vědy a technologií atd.264 Z pedagogického pohledu na sport jako na výchovný prostředek je vliv komercionalizace vnímán spíše pozitivně. Navzdory přemrštěnému postavení sportovních hvězd – díky jejich finančnímu ohodnocení – přispívají tyto finance rovněž k dalšímu rozvoji sféry sportovního průmyslu, zlepšení lékařské péče, atp.265 Komercionalizaci nepostradatelnou
součást
můžeme
tedy
dnešního
považovat
sportovního
z jednoho dění.
úhlu
Musíme
pohledu
vidět
jako
nezbytnost
odpovědnosti za plánování a využívání ekonomických prostředků k podpoře cílů, jako jsou např. trénink nebo školení v pohybu, radost z úspěchu, vytváření osobních vztahů či sociální uznání (sport pro handicapované aj.)266. Větší materiální zajištění vede k vzrůstu profesionalizace v oblasti vzdělávání, rekreace a organizace. Dále může sloužit jako prostředek k regionálnímu rozvoji, obnově měst či vesnic, rozvoji cestovního ruchu, růstu a vytváření pracovních míst apod. Jak vidíme již z těchto vhodných příkladů ekonomizace, sport se stal oblastí s neoddiskutovatelným hospodářským významem.267 Opakem pak je nevhodný způsob ekonomizace prováděný na úkor sportovních cílů či sociálních potřeb a ocenění. A opět lze najít celou řadu příkladů, které poukazují na to, jak komercionalizace přinesla a přináší do oblasti vrcholového sportu jisté situace konfliktních zájmů mezi jednotlivými zainteresovanými aktéry268:
262
Pozn. Termínem komercionalizace je obecně označován jev mající za následek postupné ovlivňování ekonomiky daného subjektu, v našem případě sportu. Srov. PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 33. 263 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 33. 264 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 13. 265 Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. s. 18. 266 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. s. 14. 267 Srov. tamtéž. s. 20. 268 Pozn. Některé z fenoménů, o nichž v tomto přehledu bude zmínka, budou podrobněji řešeny dále.
50
1. Obchodní zájem s cílem zisku, který stojí proti zdraví každého jednotlivce, majícího svou aktivní sportovní činností na tomto zisku jistý podíl.269 Čím větší je počet atraktivních sportovních akcí, vyhraných sezón, rekordů, tím víc vzrůstá celkový zisk, a to bez ohledu na fyzické přetěžování, popř. únavu sportovců.270 2. Zisk, stejně jako v jiných obchodních vztazích, je vždy reakcí na zužitkovanou hodnotu zboží – v našem případě sportovce. Na současný sport lze pohlížet jako na obchod, kde je sportovec předmětem koupě a prodeje, majícím svou tržní cenu.271 Profesionální sportovci jsou díky sepsané smlouvě takticky vlastněni svými majiteli, kteří mají „právo“ zacházet s nimi jako se subjekty obchodu nebo zbožím na základě nabídky či poptávky.272 Samozřejmě je toto pojetí rozličné u nejrůznějších druhů sportu, od možnosti hráče mít kontrolu nad svým výkonem, využíváním talentu, až po zneužívání mladých sportovců omezeními, výkonnostními nároky či tělesným poškozováním.273 Na sportovce je pak někdy nahlíženo pouze z hlediska jejich tržní ceny. Oproti tradičnímu pojetí hodnoty sportovního výkonu, spojenému s rozvojem sportovce komerční přístup posuzuje výkon dle kriteria úspěšnosti. Nejde tedy tak o hodnotu sportovce, jako spíše o hodnotu jeho výkonu.274 3. Primát finančního ohodnocení před sportovními ideály. Když se podíváme na výkon sportovce, můžeme rozlišit odměnu za tento výkon v neekonomickém sektoru (uznání, objev identity, sociální postavení) a spolu s tím související finanční ohodnocení. První hledisko ocenění ustupuje tomu ekonomickému, čímž se ze sportovního výkonu275 stává de facto výrobek a autonomie sportu je tím snížena na úroveň jiných hospodářských aktivit.276 K tomuto bodu bych rovněž přiřadil nerovnost mezi jednotlivými sporty a úrovní oceňování sportovců v závislosti na atraktivnosti, mediální popularitě, a nikoli na náročností přípravy a jiných podobných skutečností.277
269
Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 33. Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 50. 271 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 14. 272 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 105. 273 Srov. tamtéž. s. 112-113. 274 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 50. 275 Pozn. Je nutné doplnit, že valná část odměn vrcholových sportovců plyne z jiných zdrojů, jako jsou reklama a sponzorství. Srov. SEKOT, A., Sociologie sportu. Brno, Masarykova univerzita; Paido 2006. s. 75. 276 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 34. 277 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 50. 270
51
4. Motivace úspěchu vedoucí k podvodnému a násilnému jednání hráčů. Komerční sport bývá dnes nejvyšší motivací pro jeho účastníky. Význam této motivace vede k snaze zvítězit za každou cenu, a to i prostřednictvím užívání nedovolených látek – dopingu. Mezi formy podvodů patří rovněž skutečnost prodávání, popř. kupování vítězství za určitou sumu peněz – korupci, uplácení atd. a jiné snahy praktikované s vidinou snazšího navýšení příjmů a slávy.278 Druhou stránkou je jednání sportovců při samotné soutěži nebo při zápase, kdy bývají diváci díky jednostranné motivaci svědky egoistického chování, intolerance, agresivity, nadřazenosti, narcismu apod.279 5. Zájem médií o sportovní dění a zainteresované osoby v opozici k právu na soukromí. Vztah sportu a sportovních médií se stal díky televizním právům představujícím hlavní zdroj příjmu profesionálního sportu klíčový.280 Sportovní soutěže na jedné straně přinášejí zábavu, ale především jsou však prostředkem zisku.281 Z uvedeného přehledu jsou patrné konflikty zájmů, jež právě díky komercionalizaci vyvstávají mezi subjekty sportovního světa. Proto je vždy vhodné důkladně posuzovat, o jakou formu vlivu financí v oblasti sportu právě jde.282
3.3.2 Medializace sportu Elitní vrcholový sport je jednou z nejúčinnějších forem masové medializované divácké zábavy.283 S komercionalizací jsou úzce spojena práva na vysílání sportovních přenosů, jejichž cena stoupá úměrně k hodnotě a výjimečnosti sportovců jakožto hlavních protagonistů dané akce. Jejich vlastníci jsou na úspěchu a výsledcích svých svěřenců de facto závislí.284 Z určitého pohledu se dá pohlížet na sportovce a sportovní události jako na mediální zboží produkované masmédii. Pro organizace podílející se na této vnější regulaci představuje sport vedle ostatních vysílaných pořadů rovnocenný druh zboží.285 Může tak docházet ke konfliktům mezi specialisty, usilujícími o co nejvýhodnější prodej sportovních
278
Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. s. 20. Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 51. 280 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. s. 32. 281 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 50. 282 Srov. tamtéž. s. 52. 283 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 93. 284 Srov. tamtéž. s. 9-11. 285 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 37. 279
52
událostí médiím a např. zastánci rozvoje místního sportu, jejichž úsilí se mnohdy stává druhořadým.286 Kromě této přeměny sportu a sportovců na produkt mediálního trhu se setkáváme ještě s jinými formami vlivu médií: • Televizní sportovní divák má dnes širokou celodenní nabídku možnosti sledování vrcholového celosvětového sportu. Tak dochází z jeho strany pouze k pasivní konzumaci, a ne k aktivnímu zapojení.287 • Výrazný vliv médií v dnešní době se vede vždy ruku v ruce s jejich odpovědností – média můžeme považovat za jeden z nejvýznamnějších faktorů propagujících ne vždy adekvátní soubor hodnot.288 Přes vysoké ocenění šíření a přístupu k informacím, které masová média poskytují, vidíme kritiku úrovně vkusu, myšlenkové plytkosti, povrchnosti zábavy a názorové manipulace.289 • Otázka zasahování hromadných sdělovacích prostředků do soukromí sportovců. Můžeme se setkat se zkreslenými, příp. pouze s jednostranně zaměřenými informacemi, propagujícími hvězdy nejpopulárnějších sportů, kdy se pozornost věnuje zejména jejich finančním příjmům, aférám, skandálům, a naproti tomu se takřka úplně opomíjí informace o obtížích jejich přípravy, o jejich odříkání, rizicích zranění atd.290 Kromě negativních aspektů je ale možné vidět také ty pozitivní, přičemž teď nemám na mysli jen zprostředkování sportovního dění všech druhů – od regionální po mezinárodní úroveň. Expanze sportu, která nastala, je rovněž dílem komercionalizace ve formě medializace, která napomáhá rozvoji a šíření sportu, jeho popularitě, ale i povědomí o jednotlivých odvětvích atd.291
3.3.3 Rovná šance pro všechny lidi a nevhodné politické vlivy Důležitý význam sportovního dění u člověka je spojen s otázkou socializace.292 Ta se týká vztahů mezi těmi nejbližšími, ale tento ideál lze rovněž posunout o úroveň výše na 286
Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 115. Srov. SLEPIČKA, P., a kol, Divácká reflexe sportu. s. 16. 288 Srov. tamtéž. s. 134. 289 Srov. SEKOT, A., Sociologie sportu. s. 201. 290 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B., Pohledy na současný sport. s. 51. 291 Srov. tamtéž. s. 55. 292 Pozn. Podrobněji je o otázce socializace sportu pojednáno v kap. 4. 287
53
mezinárodní měřítko, kde platí stejná pravidla spolu s možnostmi naučit se spolupráci, respektu vůči druhému a prožívání společné radosti ze sportu, popř. vítězství. Zejména v zahraničních klubech (např. fotbalových) vidíme vzájemné vztahy sportovců z různých částí světa. Sport je a musí být vnímán jako univerzální prostředek využívaný a provozovaný nezávisle na rase a národnosti, ale též na náboženství, pohlaví, věku, zdravotním postižení, sexuální orientaci a společenském nebo ekonomickém postavení.293 Opačný pól tohoto ideálu zdůrazňuje přehnanou a nezdravou rivalitu, způsobenou politickými a společenskými vztahy. Sport je propojen rovněž s politickou sférou. Toto propojení nabývalo v některých etapách dějin extrémní podoby,294 přičemž s podobnými snahami dosáhnout politických cílů a vyzdvihování moci se můžeme setkat v některých částech světa také v dnešní době.295 Mimo tyto (mnohdy neviditelné) projevy či vlivy politiky snažící se zdůraznit své postavení, můžeme spatřovat projevy nacionalismu ze strany sportovců i diváků.296 Určité skupiny fanoušků bývají mnohdy spojovány politickými, národnostními, regionálními nebo sociálními vazbami,297 což má jistě své místo ve sportovním světě, avšak v extrémních projevech (zejména co se týče násilí) mohou opět působit negativně. Sport jako veřejná sociální instituce má být předmětem zájmu politického vlivu, jenž má za veřejnou a sociální oblast státu zodpovědnost. Z etického hlediska se však mnohdy ukázala politizace sportu jako ne příliš vhodná.298 Jedná se zejména o případy zařazení sportu do politického zájmu299 s cílem využívání politických priorit prostřednictvím sportu.300 Sport vytváří prostor pro setkání se na nadnárodní úrovni a svým způsobem je symbolem kulturního dialogu.301 Je potřeba tedy rozlišit, zda slouží jako součást výzbroje různých politických bloků, anebo je naopak zcela ve službách mírového hnutí a stává se 293
Srov. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. s. 16. Pozn. Jedno z nejvýznamnějších politických zneužití s prosazováním fašistických idejí je známé z roku 1936, ve kterém se OH a ZOH konaly v nacistickém Německu. Srov. GREXA, J., STRACHOVÁ, M., Dějiny sportu…s. 109. 295 Srov. GÁŠKOVÁ, I., Pekingské přípravy na olympiádu. E-polis.cz, 10. 2. 2008 [cit. 2012-03-15]. Dostupné na WWW: . 296 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 13. 297 Srov. SLEPIČKA, P., a kol, Divácká reflexe sportu. s. 20. 298 Pozn. Toto zasahování politiky do sportu mělo řadu následku, jedním z nichž je např. období studené války, kdy se stal doping součástí nejen soutěžních akcí, ale i tréninkového procesu. Srov. NEKOLA, J., Doping a sport. Praha, Olympia 2000. s. 27. 299 Srov. CHOUTKA, M., Sport a společnost. s. 121. 300 Srov. PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 26. 301 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. s. 17. 294
54
jedním z impulsů vedoucích např. k sociální spravedlnosti na světě a jiným pozitivním snahám.302 Ideál spolupráce politiky a sportovního odvětví je publikován rovněž v Etickém kodexu sportu, jenž vyzývá vlády mj. k podpoře hodnot fair play ve sportu, stejně jako k podpoře organizací a učitelů tělesné výchovy v jejich zakotvení uplatňujícím zdravé etické zásady.303
3.3.4 Porušování pravidel a nesportovní jednání sportovců Pro posuzovaní etického chování je podstatná možnost rozvážné volby jednání. Oproti jiným aktivitám nabízejícím dostatek času k uváženému rozhodnutí, mravnímu počínání se při sportovní akci příliš času nedostává. Zde se pak nabízí otázka plné zodpovědnosti za některé projevy impulsivního bleskového jednání, kde nezaleží vždy na úrovni tréninku a nebo přípravy.304 Spíše se tedy dívejme na situace, kde kořenem problému nejsou nezvládnuté emoce305, nýbrž uvážené porušování pravidel. Stále se totiž setkáváme s filosofií, kdy vše (včetně faulů jako součástí taktiky), co slouží k dosažení vítězství, je akceptováno. A jakékoliv přiznání se k chybě je vnímáno jako poškození vlastního mužstva.306 Výskyty násilného chování sportovců, tedy projevy deviace ve smyslu kvalitativní či kvantitativní odchylky,307 lze rozdělit do následujících stupňujících se kategorií: •
surový fyzický kontakt hráčů, mnohdy podporovaný samotnými trenéry;
•
porušení pravidel vedoucí k hraničnímu násilí;
•
polokriminální násilí, které již obsahuje porušení právních a morálních norem (ohrožující fyzicky hráče);
• kriminální násilí zahrnující protizákonné a trestně stihatelné počiny.308 302
Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 27. 303 Srov. Kodex sportovní etiky, s. 18-20. 304 Srov. SKOBLÍK, J., Morálka v dialogu. s. 124. 305 Pozn. Sport patří mezi nejemotivnější zájmové činnosti člověka, přičemž důvodem je především soutěživost sportovních aktivit vyvolávající bouřlivou emoční dynamiku, nejistotu a zastoupení herních prožitků. Srov. SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B., Psychologie sportu. Praha, Nakladatelství Karolinum 2011. s. 58. 306 Srov. HODAŇ, B., „FAIR PLAY“ – TEORIE A SKUTEČNOST. In: HODAŇ, B., Fair play v postmoderní společnosti. Sborník příspěvků na vědeckém symposiu. s. 12. 307 Srov. SEKOT, A., Sociologie sportu. s. 69. 308 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 122-123.
55
Jedním z termínů, které se v předchozím výčtu vyskytly, je termín „pravidla“. Pohled do historie, konkrétně do období rytířského zápolení, ukazuje charakteristický rys těchto soutěží právě v dodržování pravidel etiky a mravního chování. V typicky sportovní oblasti zaujímala toto postavení především sportovní pravidla. I ta měla svůj historický vývoj od nepsaných, regionálně odlišných, až k pevně stanoveným normám. Tomuto vývoji přispěla Anglie ve viktoriánské době, kdy se začala řešit zranění, která vznikla následkem brutálního způsobu hry a byla následně příčinou pracovní neschopnosti. Z původně spontánní neorganizované hry s neomezeným počtem hráčů se postupně stal sport s jednotnými pravidly.309 Pravidla dávají hře svůj vnitřní obsah díky jistému ohraničení, ať už teritoriálnímu nebo časovému. Kdo jedná proti těmto pravidlům, ničí samotnou podstatu hry a porušuje herní morálku vyjádřenou morálním minimem hry. To je založeno na systému prvků zákazu a dovolenosti, které rozdělují situace na ty, jež v souladu s pravidly jsou, a na ty, jež pravidlům odporují. Systém pravidel, jehož strážcem je osoba rozhodčího (popř. několik rozhodčích), však nedává jednoznačnou odpověď na problém morálního chování.310 Ze strany hráče totiž není možné zbavovat se odpovědnosti za své chování a dodržování pravidel s tím, že tuto stránku převádí na rozhodčího. Toto tvrzení stojí v protikladu vůči prosazování vítězství za každou cenu i pomocí agresivity a odchylování se od pravidel.311 Násilí vedoucí ke zraněním či dokonce smrti je přítomno ve sportu od jeho počátku, ať už z důvodu neopatrnosti, úmyslu či záludnosti. V dřívějších dobách však nebylo (oproti gladiátorským hrám) prioritou. Současné sportovní trendy vedou naopak k růstu násilí, ať už vyjádřeného fyzickou, či verbální agresí, a vlastnosti obecným etickým povědomím vnímány jako odsouzeníhodné (záludnost, surovost atd.) tak paradoxně získávají kladné znaménko. V prostředí, v němž má dosažený výsledek prioritu před ostatními hodnotami, bývá využíváno maximálně dostupných prostředků (i těch, které bývají velmi blízko porušování zákonů).312 Navíc tvrdá hra a násilné projevy bývají oceňování ze strany trenérů a zejména fanoušků jako vysoká úroveň konformity s daným týmem.313
309
Srov. SÁDOVSKÝ, S., Hodnoty v prostředí moderního sportu. In: HOGENOVÁ, A., PELCOVÁ, N., Hodnoty ve výchově, umění a sportu. s. 187-188. 310 Srov. tamtéž. s. 188-189. 311 Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. s. 19. 312 Srov. SÁDOVSKÝ, S., Právní aspekty násilí ve sportu. Praha, Karolinum 2010. s. 17-18. 313 Srov. SEKOT, A., Sociologie sportu. s. 70.
56
3.3.5 Korupce, hazard Tlaky na výkon jsou rozhodujícím motivem k podvádění, přičemž sem lze zařadit též prodávání a kupování výsledků.314 Korupce a jiné formy finanční trestné činnosti jsou charakteristické na všech úrovních sportovního dění.315 A spadá sem nejen ovlivňování výsledků ze strany sportovců, ale i organizace a pořádání sportovních akcí (pořádání olympijských her, přenosová práva pro televizi atd.).316 Korupce směřuje, podobně jako jiné fenomény, k dosažení sportovního výsledku jiným způsobem než regulérním osobním úsilím.317 Podobně je vymezován termín korupce také z obecného pohledu – snaha o přijetí nebo předání nepřípustné výhody spojené s úmyslným opomenutím řádného plnění všech povinností (Občanskoprávní úmluva přijatá Radou Evropy v roce 1999).318 Důvody korupčního jednání můžeme hledat zejména na straně, která vyvíjí na sportovce a další lidi se sportem spojenými významný tlak. Na druhou stranu je zřejmý význam morální integrity u hráčů a funkcionářů. Sport je typickým prostředím vzniku potřeby rozhodnutí, které je důsledkem výsledku a následné výhody (ve finanční rovině na vysoké úrovni). Proto se stává prostředím přitažlivým pro organizovaný zločin, a to zejména ve vrcholovém sportu – ale nejen v tom vrcholovém.319 Zvláštní oddíl by mohl být rovněž věnován speciální formě hazardu – sázení, tedy lidské aktivitě, která je do jisté míry jemu vlastní. V historii proti ní vystupovali určité skupiny – puritáni v Americe, ale také komunisté v socialistickém Československu. V současné době pak např. islámští fundamentalisté. Sázející člověk může zažívat napětí a očekávání, radost z výhry, ale i zklamání jako reakci na jednotvárnost svého života. Nebezpečí však spočívá v okamžiku, kdy člověk tuto nabídku nezvládne a dostane se do patologických závislostí. A tak lze vidět etický rozpor v provozování sázkových společností, které se sice svým podnikáním výrazně podílejí na vývoji a podpoře mj. také sportu, ale na druhou stranu bývají do určité míry odpovědné za životní krize řady lidí.320
314
Srov. SVOBODA, B., Úvahy o současném sportu vysoké výkonnosti. In: HOGENOVÁ, A., Hermeneutika sportu. s. 82. 315 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. s. 31. 316 Srov. BUREŠ, R., LACHMANN, M., Sport a korupce. In: SLEPIČKOVÁ, I., JUNGMANOVÁ, O., Média, sport a jejich role v životním stylu. [Sborník z konference]. Praha, UK FTVS 2008. s. 1-2. 317 Srov. tamtéž. s. 6. 318 Srov. TRANSPARENCY INTERNATIONAL, Co je to korupce. [cit. 2011-03-17]. Dostupné na WWW: . 319 Srov. BUREŠ, R., LACHMANN, M., Sport a korupce. s. 5. 320 Srov. RIEGEL, K., Ekonomická psychologie. Praha, Grada publishing 2007. s. 111-115.
57
3.3.6 Poškozování zdraví a doping Přestože sport byl vždy spojován se zdravím člověka, obor lékařství, jehož cílem je zdraví udržovat, přineslo do sportu rovněž škodlivé výsledky své práce. Doping321 je s dnešním sportem neoddělitelně spojen322 a představuje hrozbu pro celosvětový sport svým způsobem porušování otevřeného a poctivého soutěžení.323 Jako již další zmiňované negativní, ale i pozitivní fenomény, je i doping úzce spjat s komercionalizací. Snaha o dosažení maximálního výkonu je motivovaná finančním ohodnocením, avšak ne každý sportovec a ne vždy je schopný dosáhnout požadovaného výkonu, popř. výsledku přirozenou cestou. Pro sportovce (ale i trenéry a funkcionáře)324 se otevírá jiná cesta, efektivnější, která k těmto cílům může přispět – užití prostředků stimulující požadovanou výkonnost.325 Význam dopingu lze vidět jednak v ovlivnění předvedeného výkonu (je prostředkem rychlejšího a snazšího dosažení vyšší výkonnosti) a rovněž jako prostředku ke zmírňování bolestí a poranění, potažmo zkrácení doby rekonvalescence.326 Předchůdcem dopingu bylo využívání látek rostlinného a nebo jiného původu, které měly povzbuzující účinek. Tento způsob byl znám u člověka již v prehistorické době a ve sportovní oblasti se o případech využívání různých prostředků zvyšující výkonnost mluví již v antickém sportu.327 Později se snaha řešit tuto problematiku objevuje v 19. stol., kdy se začíná rozvíjet moderní sport. V jeho druhé polovině dochází také k prvnímu známému případu úmrtí v důsledku předávkování drogami – obětí se stal cyklista Arhur Linton.328 Z publikací zabývajících se historií dopingu je zřejmé rozšiřování tohoto jevu a taky stálé objevování nových 321
Pozn. „Doping“ je definován jako jev, při němž dochází k porušení jednoho nebo více antidopingových pravidel, mezi něž patří např. přítomnost zakázané látky v těle sportovce, použití nebo pokus o použití zakázané látky nebo metody, odmítnutí, nedostavení se nebo jiné vyhýbání dopingové kontrole atd. Srov. PYŠNÝ, L., Doping. Rizika zneužití. Praha, Grada Publishing 2006. s. 8. Problematice dopingu se věnuje řada diskuzí a konferencí a spolu s tím souvisí vydávána usnesení týkající se základních vymezení, prevence, postihů atd. Srov. ČESKÝ OLYMPIJSKÝ VÝBOR, Světový antidopingový kodex. Antidopingový program ČOV. Kodaňská konference (dokumenty). [Edice Olympijská knihovnička, 34. sv.] Praha, Český olympijský výbor, MŠMT ČR, Antidopingový výbor ČR, 2003. 322 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 23. 323 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. s. 10. 324 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B. Pohledy na současný sport. s. 55. 325 Srov. NEKOLA, J., Doping a sport. Praha, Olympia 2000. s. 13. 326 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 23. 327 Srov. NEKOLA, J., Doping a sport. s. 23. 328 Srov. HNÍZDIL, J., a kol., Doping, aneb Zákulisí vrcholového sportu. Praha, Grada 2000. s. 17.
58
prostředků. Protože byl doping chápán jako prostředek pro zvýšení výkonu umělou cestou, vzrůstal postupně důraz na jeho systematickou kontrolu329 a současně i snaha o zamaskování této ilegální cesty.330 Jeden z pohledů na kořen dopingu vnímá tento jev jako útěk od zdánlivě nenaplněné chvíle přítomnosti (podobně jako při užívání drog, gamblerismu atd.). Narážíme zde opět na již několikrát zmiňovanou otázku výkonu, jenž je vnímán jako určitý způsob sebepotvrzování (avšak podvodným a sebeklamným způsobem)331 právě tímto výkonem, který je společností vyžadován, adorován a zejména ekonomicky odměňován.332 Důvody zákazu dopingu lze jednoduše shrnout: • ochrana zdraví sportovců (jako následek dopingu existuje mnoho případů úmrtí, řada pacientů s postižením včetně invalidity);333 • podvod, a to nejen vůči soupeřům, ale také vůči divákům.334 O etice a mravnosti můžeme mluvit pouze tam, kde rozhodnutí sportovce nepoužívat zakázané látky vychází z jeho svědomí. Strach z následného postihu není ekvivalentem pro výraz etického chování, což je v rozporu se snahou o represivní opatření týkající se dopingu.335 Snaha nepoužívat doping musí vycházet především ze snahy sportovců.336 Důležitým faktem při zkoumání fenoménu je otázka role trenérů, kteří mají za své svěřence odpovědnost, a také lékařů, kteří na dopingových případech měli a mají svůj nezanedbatelný podíl. Zde vystupuje do popředí lékařská etika, úroveň principu mravnosti a vzdělání u každého jedince, přičemž se nesmí zapomínat na již zmiňovaný vliv úrovně kultury doby a prostředí.337 Poškozování zdraví však není důsledkem pouze užívání zakázaných látek. Do této oblasti lze zahrnout rovněž problémy nadměrných zátěží při tréninku či sportovním výkonu, a to nejen u dospělých sportujících jedinců.338 Opět zde vyvstává význam role trenéra, který je často pod tlakem sportovců či manažerů a jeho umění nastavit vhodné tréninkové zátěže a 329
Pozn. k tomu dochází na přelomu 19. a 20. století. Srov. NEKOLA, J., Doping a sport. s. 32. Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 107. 331 Srov. DOVALIL, J., CHOUTKA, M., SVOBODA, B. Pohledy na současný sport. s. 55. 332 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 102. 333 Srov. NEKOLA, J., Doping a sport. s. 59. 334 Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. s. 20. 335 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 104. 336 Srov. tamtéž. s. 107. 337 Srov. NEKOLA, J., Doping a sport. s. 74-75. 338 Srov. SKOBLÍK, J., Morálka v dialogu. s. 126. 330
59
přípravy, aby dosáhl maximálních výkonů svých svěřenců, vhodně je motivoval, ale přitom dbal na jejich zdraví.339 Otázkou je, kde končí tato hranice nejvyššího výkonu a kde začíná destrukce, kde je hranice mezi přirozeným a umělým.340
3.3.7 Sport jako projev náboženství Paradoxně je možné do negativních aspektů sportu zařadit také otázku náboženství nebo vztahu k transcendentnu. V dobách vzniku sportu mělo transcendentno, popř. náboženské vnímání velký podíl na sportovních aktivitách. Sportovní výkon, jehož příčinou bylo absolutní vydání se (kenosis), otevíralo cestu arete, v níž se zpřítomňovala dokonalost držící zároveň protikladnosti světa.341 Dnes explicitně toto propojení zaniklo, přesto lze najít určité společné prvky ve světě náboženství a sportu. Může to být např. podobnost mezi náboženskou komunitou a skupinou sportovců, kde jejich členové sdílejí společné názory a přesvědčení, k nimž patří rovněž vidina cíle, ke kterému obě skupiny vzhlížejí. V náboženství existují také jistá pravidla upravující toto přesvědčení, jejichž nerespektování má (podobně jako ve sportu) za následky určitá omezení, zákazy aj. Jedním ze styčných bodů je vyjadřování prostřednictvím kultů, tradice – ve sportu, ať v aktivně provozovaném, nebo pasivně sledovaném existuje celá řada těchto prvků (zpěv hymny, prapory, emblémy charakterizující slávu svého týmu). Obecně mluvíme o rituálech342 vyjadřující jakýsi posvátný obyčej sportovců i fanoušků.343 Díky těmto a dalším prvkům je zejména vrcholový sport vnímán jako necírkevní forma substituce náboženství nebo jako jistá forma občanského náboženství.344 Existuje skupina lidí, pro něž se sport stal prioritou, smyslem jejich života, jemuž je vše podřízeno. Návštěva sportovních utkání je zvláště pro mnohé mladé lidi nedílnou součástí jejich stylu života, je vrcholem určitého časového údobí.345 Řada sportovců vnímá náboženství jako podstatnou složku ovlivňující jejich sportovní výkon. Amulety, talismany, rituály, pověry jsou prostředky překonávající strach a 339
Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 70. Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 106. 341 Srov. PAŘÍZEK, M., Hodnoty ve sportu (Olympijské, filosofické, křesťanské nebo konzumní?. In: HOGENOVÁ, A., PELCOVÁ, N., Hodnoty ve výchově, umění a sportu. s. 179. 342 Pozn. Rituál je nástrojem, pomocí něhož dané společenství udržuje a upevňuje své normativní uspořádání a organizaci, resp. představuje komunikativní strukturu náboženského kultu. Srov. MAŘÍKOVÁ, H. a kol., Velký sociologický slovník. II. P-Ž. Praha, Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-310-5 (2. svazek). s. 938. 343 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 81. 344 Srov. tamtéž. s. 83. 345 Srov. SLEPIČKA, P., a kol, Divácká reflexe sportu. s. 18. 340
60
napětí.346 Tyto prvky, často v prolnutí s křesťanským a nebo jiným náboženstvím, jsou pro sportovce důležitými faktory víry.347 Negativní etický aspekt je možné spatřit v prolnutí s magickými praktikami, které bývají jeho součástí348 a které se snaží o poškození soupeře. V diametrálně rozdílné pozici vůči tomuto extrémnímu pojetí stojí myšlenka sportu, jenž je motivován sám sebou. Tento postoj či pohled na sport je význačný pro svůj význam nacházející např. v překonávání sebe samého, uvědomování si svých vlastních limitů a obecně v radosti z pohybu. Blíže k tomuto pohledu mají dnes lidé pěstující převážně amatérský sport. A dá se říci, že tento styl pohybové aktivity zapadá daleko více do poselství křesťanství, což je patrné na řadě sportovních organizací fungujícího pod křesťanskou nálepkou.349 Zůstává otázkou spojení náboženského prožívání a sportu, jak se vzájemně ovlivňují. Např. všechna bojová umění východních zemí kladou důraz na duchovní složku člověka, zvláště v oblasti aktuálního soustředění.350
3.3.8 Projevy násilí diváků Psychologický pohled poukazuje na pozitivní vliv snížení agrese aktivních účastníků sportu, kdežto u sportovních diváků je to právě naopak.351 Stejně jako u ostatních negativních fenoménů je otázka násilí diváků spojena s určitým sportovním odvětvím. Obecně se publikum liší v mnoha faktorech, mezi něž lze zařadit sociální strukturu, motivaci návštěvnosti událostí, míru identifikace s klubem atd. Tyto a další faktory se podílejí na prožitcích diváků a na jejich chování také z pohledu společenské únosnosti.352 Fandovství bylo pro velké skupiny populace ve všech historických dobách významnou součástí zábavy, která přinášela při sportu zdroj napínavých a vzrušujících okamžiků.353 Sportovní soutěže a utkání byly na přelomu 19. a 20. století výrazně častěji propagovány médii, čímž vzrůstal divácký zájem, který měl za následek pravidelné návštěvy diváků v hledištích. Z jejich strany se začíná objevovat preferování různých
346
Srov. KABOŠOVÁ, S. M., JELÍNEK, M., Skrytá cesta k vítězství. Praha, Gutenberg 2003. s. 158. Srov. tamtéž. s. 160-177, 216-223. 348 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 82-84. 349 Srov. PAŘÍZEK, M., Hodnoty ve sportu (Olympijské, filosofické, křesťanské nebo konzumní?. In: HOGENOVÁ, A., PELCOVÁ, N., Hodnoty ve výchově, umění a sportu. s. 180-181. 350 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 24. 351 Srov. SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B., Psychologie sportu. s. 175-176. 352 Srov. SLEPIČKA, P., a kol., Divácká reflexe sportu. s. 26. 353 Srov. tamtéž. s. 12. 347
61
sportovních odvětví, výběr oblíbeného klubu a již ze starověku známý fenomén identifikace s tímto klubem či sportovcem.354 Následkem toho však bylo pozměněné či zkreslené vnímání sportovních událostí, spojené s prožíváním silných emocionálních prožitků, ne vždy založených na objektivních vlastnostech reality.355 Výhra oblíbeného týmu je vnímána jako jejich vlastní vítězství a stejně tak i neúspěch je chápán jako neúspěch vlastní.356 Silný prožitek bývá u řady sportů umocněn přítomností organizovaných sociálních skupin, založených na podobnosti zájmů, postojů a cílů jejich členů. Tyto skupiny umožňují a zintenzivňují sdílení kolektivní emocionality, ať už negativní při neúspěchu, či pozitivní při úspěchu.357 Ty negativní mají často za následek agresivní chování spojené s výtržnostmi, jejichž výskyty jsou stále nejčastější a nejviditelnější ve fotbalovém prostředí. Násilí se zde stalo často vídanou součástí fotbalových událostí, zejména na stadiónech a v extrémních případech i mimo ně.358 Běžně se setkáváme s negativními jevy, jako jsou verbální napadání, házení předmětů, násilí, fyzická agresivita359, zastrašování a projevy nepřátelství.360 Obecně příčiny divácké agrese souvisejí s řadou psychologických a sociologických aspektů: • společenské prostředí a sociální začlenění diváka (např. absence vztahů, ekonomické problémy, krize morálních hodnot atd.); • specifické prostředí sportu;
354
Srov. tamtéž. s. 14. Pozn. Sport z určitého pohledu funguje jako prostředek úniku z reality a jeho každodenních problémů. Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 91. 356 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 121. 357 Srov. SLEPIČKA, P., a kol., Divácká reflexe sportu. s. 54. 358 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. s. 15. 359 Pozn. Agresivní chování známé jako fotbalové chuligánství má svůj původ v 60. letech 20. století v Anglii. Mezi nejvýraznější projevy patří např. vniknutí na hřiště, házení předmětů, konflikty s jinými skupinami, vandalství, apod. Srov. SMOLÍK, J., Fotbalové chuligánství. Historie, teorie a politizace fenoménu . Karlovy Vary, Zdeněk Plachý 2008. s. 15. 360 Pozn. běžně se tento jev označuje jako fotbalové chuligánství. K běžně používaným termínům se řadí rovněž výraz „hooligans“ – lze je považovat za ritualizované násilné chování určité skupiny osob, zejména spojených s fotbalovým prostředím. „Ultras“ je jedno z dalších označení pro skupinu lidí podílející se na vizuálním a zvukovém fandovství na stadionech a dirigující zbytek publika. Oproti příznivcům ultras se hooligans projevují především organizací výtržností na stadionech a hromadnými bitkami na jiných odlehlých místech. Srov. SLEPIČKA, P., a kol, Divácká reflexe sportu. s. 149-151. 355
62
• situační podmínka v hledišti a na hřišti (např. špatná úroveň předvedeného sportovního výkonu, sporné rozhodování rozhodčích, ale i nesportovní, záludné, agresivní vystupování a pravidla porušující chování hráčů a trenérů či špatné chování ostatních diváků, v mnoha případech vlivem alkoholu);361 • vliv sdělovacích prostředků.362 Poslední ze jmenovaných aspektů souvisí s negativními vlivy medializace – snahou o komerční úspěch dané události, kde jedním z prostředků k jeho dosažení je praktikované násilí zaměřené na pobavení diváků (přitahování pozornosti opakováním záběrů zachycující hrubé násilí atd.).363
3.4 Shrnutí Pokud jsou síla a zdraví ctností těla, pak chytrost a chápavost jsou ctností ducha. V konečném důsledku tedy u většiny národů znamenalo získání „cti“ od prvopočátku být fyzicky zdatný, disponovat rychlostními, silovými a obratnostními dovednostmi, ale současně dodržovat etické zásady – nedosahovat fyzických úspěchů podvodně.364 Snaha o respektování stejných podmínek pro všechny bývá mnohdy narušována vidinou vlastního zvýhodnění. Obecně je ve společnosti toto zvýhodnění motivováno ideou společenského postavení, ekonomické úrovně apod. Ve sportu, jehož smysl je založen na principu soutěže, pak může vést k lepšímu výsledku či vítězství. Avšak ne z přirozené fyzické a psychické dokonalosti, nýbrž důsledkem jiných neetických skutečností.365 Následující závěrečná kapitola bude mít za cíl zhodnotit z křesťanského úhlu pohledu tato negativa ve vztahu k pohledu, jak sport (zejména ten vrcholový) ovlivňuje nebo narušuje negativním způsobem důstojnost hlavních aktérů – sportovců.
361
Srov. tamtéž. s. 59-61. Srov. SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B., Psychologie sportu. s. 176. 363 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 122. 364 Srov. SÁDOVSKÝ, S., Hodnoty v prostředí moderního sportu. In: HOGENOVÁ, A., PELCOVÁ, N., Hodnoty ve výchově, umění a sportu. s. 188. 365 Srov. HODAŇ, B., „FAIR PLAY“ – TEORIE A SKUTEČNOST. In: HODAŇ, B., Fair play v postmoderní společnosti. Sborník příspěvků na vědeckém symposiu. s. 9. 362
63
4. Problematika narušování lidské důstojnosti Otázka, jež byla předmětem úvah už v antickém světě, je aktuální také pro sportovce dnešní doby – štěstí, úspěch, zajištění, nebo lidská důstojnost.366 Po výčtu řady negativních aspektů ve 3. kapitole a jejich důvodů, které vrhají stíny na dnešní sféru zejména vrcholového sportu, bych se rád v této poslední kapitole zabýval důsledky, jež mají tyto fenomény na svědomí a jež narážejí na hodnotu lidské důstojnosti. Největší hrozby, které mohou nastat díky zkreslenému pohledu na sportovní aktivity, potažmo na aktéry těchto aktivit, jsou: •
hospodářská či politická zužitkovatelnost, kde se díky globální komercionalizaci stal výkon sportovce velmi ceněným zbožím;
•
zároveň s tím instrumentalizace odhlížející od všeobecně uznávané zásady člověka zůstat účelem sám sobě;
• převládnutí egocentrismu, který se bez jakýchkoliv omezení identifikuje se sportovcem či mužstvem, ať už při výhře, anebo při prohře.367 Díky široké škále možností, jakým způsobem uchopit řešení etických problémů, bych rád zjednodušil pohled následné analýzy na perspektivu samotného sportovce. V prvním případě se budu snažit pohlížet na sportovce jako na člověka, osobu se svou jedinečností, důstojností, svými právy atd. Poté se zaměřím na člověka jako na tvora společenského, jež vyjadřuje jednu z jeho podstatných charakteristik. Podklady, o než se budu snažit při reflexi obou pohledů opírat, tvoří jednak poznatky ze 3. kapitoly, jednak církevní i světské dokumenty, jejichž cílem není vždy explicitní očištění sportu, jako spíše lidské důstojnosti jako takové.
4.1 Člověk jako osoba se svou důstojností Učení Jana Pavla II. poukazuje na nemožnost využívání sportu izolovaným způsobem od poznání v širším slova smyslu. Sport není jen skutečností kulturní, ale i teologickou, v jejímž centru stojí osoba.368 Prvním z nejzávažnějších „provinění“, jehož se dnešní zejména vrcholový sport na sportovcích dopouští, se týká právě samotné osoby. Lidská osoba je od nepaměti objektem ochrany ze strany církve, což vyplývá z důstojnosti 366
Srov. BÁRTLOVÁ, S., Hrdina naší doby. In: HOGENOVÁ, A., Hermeneutika sportu. s. 54. Srov. SKOBLÍK, J., Morálka v dialogu. s. 124. 368 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 66. 367
64
člověka. Křesťanské pojetí nachází kořen této důstojnosti ve stvoření člověka „k obrazu a podobě Boha“.369 Zároveň církev vnímá mnohdy protichůdné názory na pojetí člověka v dnešní době a snaží se na tuto základní otázku ve světle Božího zjevení odpovědět. Podstatnou složkou člověka je jednota duše a těla, čímž je zdůrazněna důležitost obou těchto jeho částí. Mj. se tím říká, že člověk musí své tělo (společné s dalšími tvory přírody) považovat za dobré a hodné úcty. Je stvořeno, aby oslavovalo Boha a jednou bylo vzkříšeno. Člověk je však tvor převyšující hmotnou skutečnost, a to svou duchovou nesmrtelnou duší skrytou ve svém nitru.370 Personální jednota obou stránek je základem jedinečného místa člověka ve vesmíru a s tím spojené důstojnosti obrazu Boha.371 Péče o tělo a duši byla základem antického ideálu výchovy kalokagathia, která měla vést k harmonii lidského jedince. Tuto harmonii a s tím spojenou lidskou celistvost člověk ztratil. Známkou novověku je dualita tvořící propast mezi tělem a duší, která se díky své neverifikovatelnosti ztrácí ze zřetele.372 Nezdravý pohled na člověka a jeho komplexnost je z křesťanského vnímání důsledkem hříchu, který narušil lidskou důstojnost člověka. Ten ovšem byl vykoupen a přijat Ježíšem Kristem prostřednictvím Jeho vtělení, smrti a vzkříšení.373
4.1.1 Důstojnost člověka a lidská práva V jednotlivých údobích historie lze vidět různost pojetí lidské důstojnosti, což má kořen ve specifičnosti dané společnosti, kultury a zdrojů, které jsou pramenem těchto pojetí.374 Dnešní společnost je typická odklonem od náboženského zdůvodnění lidské důstojnosti (jisté základny, bez níž jsou dnešní pojetí svobody a lidských práv nemyslitelné)375 a idea důstojnosti hledá své východisko v lidském rozumu, mravnosti a svobodě.
369
Srov. KKC, 1700. Srov. II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, GS 14. 371 Srov. ANZENBACHER, A., Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2004. s. 181. 372 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 94. 373 Srov. II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, GS 22. 374 Srov. PANIKKAR, R., Je pojem lidská práva součástí výhradně západní kultury?. In: Teologický sborník. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury. Roč. 1997. č. 3. s. 3-21. 375 Srov. HANUŠ, J., Křesťanství a lidská práva In: HANUŠ, J., Křesťanství a lidská práva. Praha, Vyšehrad 2002. s. 17. 370
65
Studie zabývající se důstojností starších obyvatel Evropy poukazuje na jistý model zahrnující čtyři typy důstojnosti, které vedou jednak k sebeúctě, jednak k úctě k druhým lidem: • důstojnost zásluh související s funkcí, rolí či postavením, jaké člověk ve společnosti dosáhnul; • důstojnost mravní síly kladoucí důraz na mravní autonomii a integritu člověka – schopností žít v souladu s mravními zásadami dosahuje jisté důstojnosti; • důstojnost osobní identity vyjadřuje pocit úplné lidské bytosti (integrity, fyzické identity, smyslu vlastního života atd.) s dobrými vztahy vůči druhým a začlenění do společnosti. Tuto lidskou sebeúctu mohou narušovat fyzické poškozování, citové či psychologické újmy (ponižování, apod.), leč i ztráta soukromí, omezování autonomie atd. • Menschenwürde376 vyrůstá z obecného pojetí lidství a vyjadřuje hodnotu lidského jedince jako lidské bytosti, jíž náleží patřičná úcta, bez ohledu na její sociální, duševní nebo tělesný stav.377 Zobecněním těchto čtyř pohledů lze rozlišit dva možné výklady lidské důstojnosti: 1. důstojnost přináležící člověku jako takovému od narození (nezávisle na jednání, společenských poměrech atd.) – vyjadřuje typicky křesťanský pohled; 2. důstojnost vycházející z určitého požadavku na podobu člověka (způsob života, postavení aj.). Jednou ze základních aktivit směřujících k respektování požadavků lidské důstojnosti je snaha o vymezení, vyhlášení a uskutečňování lidských práv.378 Pohled do historie ukazuje na vývoj lidských práv (jak je známe v dnešní podobě) zejména díky procesu sekularizace a svobodnému sebeurčování člověka.379 Základem práv dnešní společnosti je předpoklad existence universální lidské přirozenosti společné všem lidem.
376
Pozn. „Die Menschendwürde“ v překladu znamená „lidská důstojnost“. Srov. KALVACH, Z., Respektování lidské důstojnosti. Cesta domů, Praha, 2004. Dostupné na WWW: . s. 12-14. 378 Srov. II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, DH 1. 379 Srov. HANUŠ, J., Křesťanství a lidská práva. s. 14. 377
66
Podmínkou je poznatelnost této přirozenosti na základě rozumu, čímž se jakkoliv odbourává prvek zjevení a víry, které nejsou všeobecně uznávaným poznatkem.380 Vztah křesťanství (Magisteria) k právům člověka nebo občana se postupně vyvíjel až do dnešní podoby, kdy jsou uznávány dokumenty II. vatikánského koncilu.381 Na druhou stranu však mají ideje lidských práv své kořeny jak v antické společnosti, tak i – a to výraznou měrou – v křesťanském učení.382
4.1.2 Základní prvky lidské důstojnosti z pohledu křesťanství Primární pojem křesťanské sociální etiky je vyjádřen tzv. principem personality, tedy zohledňováním a pohlížením na člověka jako osobu. Papež Jan XXIII. vyjádřil tento princip jako to, co nese a chrání nedotknutelnost důstojnosti lidské osoby.383 Posláním církve je chránit a obhajovat chápání lidské osoby, uznání a potvrzení jejího postavení v každé oblasti a projevu společnosti.384 Personalita, jakožto pojetí osoby je v křesťanské sociální etice vnímána z několika aspektů. Především je to jednota ducha a těla, o které byla řeč v úvodu této podkapitoly, tedy úsilí o to vidět člověka v jeho celistvosti. V této jednotě vidí Jan Pavel II. podmět vlastních morálních aktů.385 Snaha pokrýt celého člověka – ať už jeho existenci, smysl života, nebo také návody jak cvičit – jsou rovněž předmětem zájmu disciplíny kinantropologie, která vnímá lidskou bytost nejen z jeho biologické podstaty, ale i z pohledu myšlení, cítění, vývoje atd.386 K dalším aspektům je nezbytné zařadit pojem spolubytí, čímž je vyjádřena základní vlastnost člověka – vztahovost.387
380
Srov. PANIKKAR, R., Je pojem lidská práva součástí výhradně západní kultury? s. 6. Pozn. Dá se říci, že postoj k právům se od doby pontifikátu Pia VI. a prohlášení práva člověka a občana z roku 1790, postupně změnil o sto osmdesát stupňů. Všechna hlavní lidská práva jsou obsažena v Prohlášení o náboženské svobodě a Konstituci o církvi v moderním světě. Srov. SKALICKÝ, K.. Liská práva ve společenském kontextu jako hermeneutický problém. In: Křesťanská revue. Praha, OIKUMENÉ-Akademická YMCA ve vydavatelství Eman Benešov 2001. Roč. LXVIII. č. 1. s. 2. 382 Srov. WOODS, T. E., Jak katolická církev budovala západní civilizaci. Praha, Res Claritatis 2008. s. 113114. 383 Srov. JAN XXIII., Mater et Magistra. Encyklika Jana XXIII. o nejnovějším vývoji života společnosti a jeho utváření ve světle křesťanského učení (15. května 1961). In: Sociální encykliky (1891-1991). Praha, Zvon, české katolické nakladatelství 1996. s. 165. č. 219-220. 384 Srov. PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve. Kostelní vydří, Karmelitánské nakladatelství 2008. s. 81. 385 Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 66. 386 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 21. 387 Pozn. Blíže bude pojednáno o tomto problému v oddíle 4.2. 381
67
Velmi důležitým pojmem při pojednání o pojetí člověka pro posuzování negativních fenoménů sportu je mravní subjektivita. Lidský jedinec jakožto mravní subjekt se sám může určovat skrze rozumovou motivaci. Jeho rozum má povahu svědomí, jednání se nachází v mezích svobody mravního rozhodování, ale též v odpovědnosti za tuto praxi.388 Plnohodnotný a kvalitní život člověka je bez svědomí nemyslitelný.389 Svědomí sportovce je koexistencí jeho všeobecně lidské a specifické sportovní stránky. Sportovec musí porovnávat ve svém svědomí, jež pro něj má význam nenahraditelné morální hodnoty, harmonii vlastního chování na hřišti či závodišti. Jeho autonomie poukazuje na rovněž na jeho důstojnost. Morálně zdravá osobnost vstupuje do vztahů a konání s vědomím toho, co dělá, čímž zdůrazňuje apriorní hodnotu svědomí. Důsledky jednání (někdy nepředvídatelné) pak obohacují tuto zkušenost pro nadcházející konání, i když s rizikem chybného pochopení.390 Daleko obtížnější situace nastávají, když vzniká tzv. konflikt zájmů mezi jednotlivými osobami (v oblasti sportu např. mezi sportovcem a manažerem týmu), kdy dochází k nucení člověka k jednání, jež je v rozporu s jeho mravní vírou. Svědomí člověka je nutno respektovat, a proto je z hlediska morálky i zákona nepřípustné násilí (myšleno nucení ke zlu) činěné na svědomí druhého.391 Zde se výrazně dotýkáme druhého prvku mravní subjektivity, lidské svobody, která je znamením důstojnosti každé lidské osoby vycházejícím z člověka jakožto Božího obrazu.392 Nejde o to uvažovat o významu svobody z čistě individualistického hlediska, což vede k svévolnému uplatňování vlastní osobní autonomie. Existence pravé svobody předpokládá vzájemné vztahy mezi osobami řídícími se pravdou a spravedlností.393 To zahrnuje rovněž svobodu sportovce při plnění etických pravidel, vyjádřených v podobně smluvních normách vzniklých obecným sdílením. Člověk tyto etické normy nejen vytváří, ale poté je tak svobodně sdílí jako hodnoty, které uznává za
388
Srov. ANZENBACHER, A., Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. s. 182. Pozn. Jednoduše by se dalo mluvit o jisté citlivosti lidského ducha na to, co je dobré. V užším smyslu je svědomí definováno jak osobní přesvědčení, založené na nezpochybňovaném přijetí určitých morálních norem, které se stávají měřítkem posuzování zejména vlastního chování. Srov. Kolektiv autorů. Filosofický slovník. s. 389. 390 Srov. OBORNÝ, J., Šport a svedomie. In: SEKOT, A., LEŠKA, D., OBORNÝ, J., JŮVA, V., Sociální dimenze sportu. Brno, Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií 2004. s. 181-182. 391 Srov. RICKEN, F., Obecná etika. Praha, Nakladatelství ISE, OIKOYMENH 1995. s. 148. 392 Srov. II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, GS 17. 393 Srov. PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve. s. 137. 389
68
správné. Jeho svoboda je spojena s dobrovolností394 a suverénností sdílení. Jiné pojetí teorie hodnot vidí etickou normu jako danou, jistou a přesně definovanou autoritu.395 Při mravním hodnocení jednání druhého se musí předpokládat, že jednající je schopen užívat rozumu a dokáže rozlišit mezi dobrem a zlem. Navíc jde o poznání ve svědomí, že mravní nárok dobra má povahu bezpodmínečné závaznosti.396 Pro doplnění zde uvádím další dva z aspektů lidské osoby – aspekt transcendence, pohlížející na člověka jako na osobu existenciálně náboženskou, a aspekt hříchu, který je jak individuální při plnění svého určení (viz další části), tak sociální při uskutečňování společného dobra.397 V zásadě můžeme hovořit o dvou zkreslených pohledech na člověka (sportovce), kdy jeho lidství není bráno zcela adekvátně. První z těchto neregulérních pojetí paradoxně příliš vyzdvihuje osobu až na úroveň božství.
4.1.3 Hrdinství naší doby Z historie známe řadu triumfálních návratů hrdinů a vítězů, kterým se staví vítězné oblouky, brány vítězů, atd. Dnešní doba se od předešlých liší v preferování jistého druhu vítězství. Hrdiny dnešní doby nebývají vždy bojovníci, válečníci, ale dnešní člověk upřednostňuje a vyzdvihuje celebrity v jiných, vesměs mediálně populárních oblastech, mezi nimiž má své význačné místo rovněž sport. Zejména pro současnou mládež je typické vnímat hrdiny dnešní doby v podobě vítězů olympiád, rekordmanů, lídrů mužstev atd. Ke změně dochází též v samotném předmětu obdivu, kdy se předmětem uctívání staly osobní kvality sportovce, povaha, talent, projev, eventuelně životní styl. Zejména pro lidi hledající životní vzory jsou hodnoty jako výkon, vítězství, odměna a obdiv základem vedoucím
k vytváření
a
zbožňování
medializovaných
ikon
(doslova
někdy
„personifikovaného božstva“). Tento obdiv je mnohdy vyjadřován až iracionálním způsobem.398 Snad největší podíl na existenci tohoto jevu je proces medializace, umožňující vidět sportovce často bez ohledu na jeho soukromí. Mluví se doslova o mediální adoraci vrcholových sportovců zřetelně viditelných nebo čitelných v celé řadě hromadných 394
Pozn. Dobrovolnost je dalším z předpokladů nutných k mravnímu hodnocení. Srov. ANZENBACHER, A., Úvod do etiky. 1. vyd. Praha, ADADEMIA 1994. s. 15. 395 Srov. TOHT, D., Etika sportu jako filosofická otázka. In: HOGENOVÁ, A., Hermeneutika sportu. s. 16. 396 Srov. ANZENBACHER, A., Úvod do etiky. s. 14. 397 Srov. ANZENBACHER, A., Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. s. 183. 398 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 83-84.
69
sdělovacích prostředků.399 Jedním z důvodů může být též klesající vliv náboženství v postmoderní společnosti, která skrze mediální zážitky nachází možnost kompenzace ve formě fascinace nad světem vrcholového sportu, pro nějž je typická spiritualita zbožňování hrdinů a jejich výkonů.400 U sportovců takto mediálně známých a vyzdvihovaných je potřeba zdůraznit vysokou odpovědnost za hodnoty, které svým jednáním ukazují. Ne vždy se totiž jedná o sportovní hrdiny, kteří se stávají vzory hodnými k následování díky hodnotám či ctnostem blízkým křesťanskému smýšlení.401 Z médií (mnohdy i záměrně) lze vidět různorodost hodnotového světa sportovních idolů, mezi nimiž se najdou v lepším případě také ti zdůrazňující hodnoty jako rodinné štěstí. Daleko více však převládají u vrcholových sportovců společné jmenovatele úspěchu, bohatství, tělesné krásy, kteří taky patří do výběru těch mediálně nejznámějších.402 Vítězství v jakékoliv soutěži a stanutí na prvním místě stupňů vítězů v člověku způsobuje pocit dosažení něčeho daleko většího, přesahujícího než jen prvního místa v soutěži.403 Druhou stránkou této skutečnosti je fakt, že takováto „idolatrie“ vrcholových sportovců bývá zapříčiněna kolektivním nadšením lidí. V jednání diváků, jež má rysy emocionality, je rozumové uvažování utlumeno. Pro sport pak je typická identifikace s pozorovaným dějem či sportovcem, popř. jde o kompenzaci nepříjemných zážitků z reálného života.404 Z tohoto pohledu lze vnímat rovněž rozdíl v míře a zdroji obdivu. Základem v dnešní době bývá hodnota vytvářena výkonností sportovce. Ta je ovšem přirozeně nestálá a obdiv se snižováním kvality sportovního výkonu upadá. Druhou stránkou obdivu však mohou být hodnoty související s mravním jednáním nebo obecně hodnoty, které sportovec vyznává a zastává nejen ve sportu. Ty mají trvalejší charakter a jsou součástí života sportovce i v době ukončení profesionální kariéry. Mezi sportovci se vyskytuje také řada skutečných světců a ikon moderního sportu. Nelze v dnešní době očekávat výskyt hromady světců podobných sv. Františkovi z Assisi nebo jiným osobnostem dřívějších dob. Přesto můžeme hovořit o řadě křesťanských 399
Srov. SEKOT, A., Sport a společnost. s. 148. Srov. tamtéž. s. 91. 401 Srov. McLEOD, H., Světci a ikony moderního sportu. In: Církevní dějiny. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 6/2010. s. 4-5. 402 Srov. SEKOT, A., Sport a společnost. s. 149. 403 Srov. KOTRBA, M., O hrdinství časném a místním, nadčasovém i nemístném. In: HOGENOVÁ, A., Hermeneutika sportu. s. 88. 404 Srov. tamtéž. s. 73-74. 400
70
sportovců, kteří vytvářejí díky obrovské popularitě sportu v dnešní společnosti a svým životem předkládanému vzoru jistou formu kultu.405 Druhým, daleko závažnějším proviněním proti lidské důstojnosti je snižování osobnosti na rovinu prostředku dosažení jiného cíle.
4.1.4 Člověk ponižován na nástroj, zboží Významný sociální problém fyzické aktivity spočívá v jeho instrumentalizaci.406 Z negativních fenoménů předchozí kapitoly jsme mohli vyčíst, že člověk, resp. sportovec a jeho výkon jsou posuzovány pouze z hlediska jeho výkonu a úspěchu. Tomu je následně podřizováno veškeré úsilí hraničící, ba dokonce překračující hranice pravidel nejen sportovní etiky. Z křesťanského pohledu však lidská osoba nesmí být v žádném případě pojímána jako pouhý prostředek (v projektech ekonomického, sociálního či politického charakteru) za účelem dosažení cílů, které by byly cizí jejímu vlastnímu rozvoji.407 Je tedy vyloučeno, aby se na sportovce pohlíželo jako na jistý druh zboží, jehož prodej či koupě je zájmem řady vlivných stran. Existuje mravní imperativ, který vidí důstojnost osoby založenou na autonomní svobodě jako sebeúčelu, čímž zdůrazňuje úctu k jakémukoliv člověku nezávisle na subjektivních výhodách.408 O stejné problematice hovoří také Kantův kategorický imperativ409, zakazující mít druhého člověka jako prostředek pro svůj vlastní účel. Nesmí se stát zbožím či pomyslnými loutkami pro obchod, popř. pro ukojení agresivních pudů široké veřejnosti.410 Pohled např. na fenomén komercionalizace411 poukazuje na porušování právě zmíněných principů a požadavků na důstojnost člověka. Obchod se mnohdy stává rozhodujícím cílem sportu (např. ve využívání nepřípustných prostředků na místo spoléhání
405
Srov. McLEOD, H. Světci a ikony moderního sportu. In: Církevní dějiny. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 6/2010.s. 11-12. 406 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 30. 407 Srov. PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve. s. 81. 408 Srov. ANZENBACHER, A., Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. s. 188. 409 Pozn. Tento princip využívá ve své etice sportu také Jan Pavel II. , který se snaží o bezpečnost lidské osoby před různými druhy zneužití (intsrumentalizace sportovce, degradace a ponížení jeho osoby atd.). Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 65-66. 410 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 96. 411 Srov. kap. 3.3.1.
71
se na trénink, podpora sportu na úkor péče o rodinu či jiných osobních zájmů, vnímání pouze tržní hodnoty sportovního výkonu atd.).412 Dalším typickým příkladem je otázka dopingu413, jenž je společností pojímán jako jeden z nejzávažnějších prohřešků dnešního vrcholového sportu. Člověk a jeho výkon je snižován na úroveň stroje, který musí uskutečnit očekávaný výsledek bez ohledu na to, zda se jedná o realizaci lidské osoby skrze skutečný čistý lidský výkon, nebo jen o splnění požadavku zákazníka toužícího za každou cenu dosáhnout požadované kvality stejně jako u zboží. Při snaze o nápravu v této oblasti nejde pouze o vytváření represivních opatření vůči existenci dopingu ve sportu,414 ale o pochopení, co znamená lidská důstojnost a lidská aktivita v oblasti sportu. Zde se dotýkáme dalšího z témat 3. kapitoly, otázky hodnot sportovce,415 které jsou dosti závislé na hodnotové orientaci dnešní společnosti a které úzce souvisejí s motivy a motivací sportovců a dalších lidí se sportem svázaných. Bohužel, pragmaticky v dnešní konzumně orientovaném sportu dochází k vyzdvihování motivace prvků peněžního hodnocení na úkor jiných opomíjených motivací, čímž jsou nabourávány veškeré etické ideje. Motivace sportovce v jeho vývoji postupuje od původní záliby v pohybu k jiným cílům (sekundární motivace), mezi něž patří finance, sláva, mediální viditelnost atd.416 Původní antický ideál sportu – spolu s vyzdvihovanou kalokagathii – je dnes téměř utopií. Starý olympijský ideál vítězství nebyl založen na principu výkon pro výkon, nýbrž na vidině toho, kdy výkon donesl jednotlivce až do blízkosti bohů, což nebylo možné nahradit žádným pozemským dobrem ve formě peněz či postavení.417 Dnes se rovněž mluví o snaze dosáhnout blízkosti dokonalosti božské, avšak v souvislosti s jiným fenoménem – kultem těla.
4.1.5 Kult těla – tělo jako modla Ke snížení fyzické aktivity na kult těla dochází v případech, kdy:
412
Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 38. 413 Srov. kap. 3.3.6. 414 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 97. 415 Srov. kap. 3.2.2. 416 Srov. SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B., Psychologie sportu. s. 79-80. 417 Srov. tamtéž. 107-108.
72
• zdraví člověka je viděno čistě jako fyzická věc – iluze zdraví jako pouhého fyzického fungování těla však vede k pojetí tělesnosti, které není adekvátní k reprezentaci celé lidské bytosti; • fyzický vzhled je omezen pouze na ideál vycvičeného atletického těla418, jež je prvkem každodenní reklamy; • fyzické cvičení přesahující rekreační rozměr, kde tělesné cvičení reprezentuje nenáležitý celistvý pohled; • tělesný trénink těla je zdrojem přerušení fyzického vývoje mladistvých, případně dopady zranění ve stáří.419 Zdravé, krásné a fyzicky přitažlivé tělo je ideálem často zdůrazňovaným nejen v praktickém každodenním životě, ale především na půdě reklamního vytváření image úspěšného a obdivovaného jedince.420 Přitom se neustálým vyzdvihováním krásy lidského těla zapomíná na význam a podporu vytváření integrální osobnosti, kde je tělo pouze jednou z jeho částí.421 Na druhou stranu se není čemu divit, když se právě tělo stalo prostředkem ke zbohatnutí, a to i za cenu využívání nejrůznějších prostředků přispívajících k jeho „dokonalosti“. Od tohoto systému jsou odříznuti ti, kdo nejsou přirozeně disponováni, ať už k předpokládaným špičkovým výkonům, nebo samotnému vzhledu. Stejně tak se výchova sportovce postupně redukovala pouze na tělesnou stránku.422 Oproti puritánským tendencím pohledu na tělo423, představujícím je jako zkaženou část člověka,424 vidíme dnes opačnou tendenci vyzdvihování pouze těla a jeho schopností. Obecně přístup k tělesnému sebepojetí bývá označován jako tzv. „body image“425. Tento pojem v sobě zahrnuje tři základní složky, jejichž význam se mění s věkem a pohlavím: 418
Pozn. Programová zaměřenost konkrétně na dokonalý osobní vzhled je doménou oblasti sportu nazývajícím se kosmetická. Srov. SEKOT, A., Sport a společnost. s. 67. 419 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 30-31. 420 Srov. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. s. 51. 421 Pozn. Každé jednostranné zdůraznění jedné z dimenzí (fyzická, psychická, intelektuální a duchovní) vede k poruchám celé osobnosti – v případě sportu typické pro ironické označení „svalnatců“, kteří vynikají pouze v této jedné fyzické oblasti. Srov. FURGER, F., Etika a seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha, ACADEMIA 2003. s. 19. 422 Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 95. 423 Pozn. “Puritáni“ se snažili očistit celkově kulturu, v níž významné místo zaujímal právě sport a s ním spojený význam těla. Srov. MATHISEN, J. A., Selected Highlights of a Puzzling. In: DEARDORFF II, D., WHITE, J., The Image of God in the Human Body. Essays on Christianity and Sports. s. 16-19. 424 Pozn. Viz. také otázka dualismu - srov. kap. 2.2.2. 425 Srov. FIALOVÁ, L. Body image jako součást sebepojetí člověka. Praha, Karolinum 2001. s. 14-15.
73
vzhled, zdraví a zdatnost (výkonnost).426 Všechny tyto složky jsou samy o sobě významné. Avšak již několikrát zmiňovaný antický ideál, s nímž je propojen vývoj sportu, ukazuje na omezenost tohoto pohledu, jenž zapomíná na druhou složku – duši. Pouze péče o obě z nich vede k nejvyšší etické ctnosti – arete, neboli dokonalosti.427 Stejný postoj je zastáván i v křesťanství.428 Vyjádřil jej zcela jasně již Klement Alexandrijský: „Fyzická aktivita ano, kult těla ne“.429 Z toho vyplývá, že kritické dopady shrnuté ve čtyřech bodech v úvodu této části nemusí znamenat pro člověka nemožnost žít s těmito reduktivními prvky. Je ovšem potřeba zdůraznit důležitost dodržování zásad morální integrace – tzn. osvobození těchto reduktivních funkcí od pouhého pojímání jako dílčích cílů, jež ve skutečnosti znamenají snížení hodnoty sportu a fyzické aktivity.430 K tomu lze přiřadit také křesťanský pohled na přetěžování těla vzhledem k rizikům zdraví. Tělo jako Boží dar, za nějž je člověk odpovědný, není volně disponovatelným prostředkem, neboť člověk je odpovědný za jeho zachování a rozvíjení, a to proti každému neuváženému ohrožení.431
4.2 Život ve společenství Sport představuje celospolečenský jev se stále rostoucím významem, do něhož je mj. vkládána také naděje na podporu míru a porozumění mezi národy a kulturami.432 Tuto důležitou hodnotu sportu si uvědomuje rovněž církev, která se snaží reflektovat jeho postavení ve světě. Snaží se hledat odpověď na otázku, zda je sport skutečně ve službě morálních hodnot, nebo je naopak zdrojem etické degradace sportovců a ostatních lidí majících co do činění s tímto fenoménem. Jedním ze zásadních prvků lidské přirozenosti je její vztahový a společenský rozměr, který pramení ze vztahu mezi Bohem a člověkem.433 Člověk nežije pouze jako jistá individualita, ale s pojmem osoby je úzce spojen také výraz „spolubytí“. Svůj život a svou svobodu může člověk uskutečňovat pouze v komunikaci a
426
Srov. tamtéž. s. 40-44. Srov. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. s. 92-93. 428 Srov. FURGER, F., Etika a seberealizace, osobních vztahů a politiky. s. 19. 429 Srov. KLEMENT ALEXANDRIJSKÝ, Paidagogos. 3,10. [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: . 430 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 31. 431 Srov. FURGER, F., Etika a seberealizace, osobních vztahů a politiky. s. 19-20. 432 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. s. 7. 433 Srov. PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve.s. 83. 427
74
spolupráci s dalšími lidmi, bez nichž to činit nelze.434 Teologicky vzato vychází tato potřeba již z tajemství Boží Trojice, jenž je garancí svobody a důstojnosti člověka, kterou je díky hříchu poškozujícího tento vztah nutné stále obnovovat.435 Hřích vztah mezi Bohem a lidmi, resp. mezi lidmi navzájem narušuje,436 čímž se nabourává celkový osobní rozvoj člověka, k němuž skrze tyto vztahy dochází.437 Antropologie rovněž definuje člověka jako bytost společenskou, pro níž její lidský charakter není přirozeně pouze individuální.438 Tím, že člověk nežije jako osamocený jedinec, má mravní hodnocení jeho jednání svůj sociální aspekt vztahující se na potřeby a zájmy druhých. Ve všech kulturách existuje jisté zlaté pravidlo, které můžeme chápat jako jednu ze základních podmínek pokojného soužití: „Co sám nechceš, nečiň jinému“. Vyplývá z ní důležitost vzájemného uznávání se za rovnocenné bytosti a zároveň nutnost v jednání vnímat také potřeby druhých.439 Jsou tak jednoznačně nastaveny pomyslné mantinely, do nichž se však akty jednání spojené s negativními fenomény sportu mnohdy nedokážou vměstnat.
4.2.1 Sebeláska a sobectví vs. proces socializace Sport nelze hodnotit pouze z hlediska jeho tělesných účinků, nýbrž týká se celé osobnosti, k níž neodmyslitelně patří její sociální dimenze podporující společenskou integraci sportovce.440 V této souvislosti se užívá pojmu socializace ve sportovní oblasti. Socializace je procesem, v němž si člověk osvojuje postoje, hodnoty a jednání daného prostředí skrze aktivní interakci s druhými, jejichž různé modifikace jsou typické pro sportovní odvětví.441 Z tohoto pohledu je patrné, že je v prvé řadě kladen důraz na hodnotu vzájemných vztahů, k nimž sport dává příležitost. Vrcholový sport však – tím, že klade hlavní důraz na výkon – vyžaduje specifické sociální prostředí zastoupené hodnotami sebeprosazení se a úspěchu za každou cenu.442 Tak dochází ke střetu dvou protichůdných tendencí, které jsem již naznačil v úvodu této podkapitoly – rozumem přirozené zaměření se
434
Srov. ANZENBACHER, A., Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. s. 185. Srov. POSPÍŠIL, C. V., Jako v nebi, tak i na zemi. 1. vydání. Praha, Krystal OP 2007, s. 64. 436 Srov. KKC. 1469. 437 Srov. II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, GS 12. 438 Srov. ERIKSEN, T. H., Sociální a kulturní antropologie. Praha, Portál 2008. s. 57. 439 Srov. ANZENBACHER, A., Úvod do etiky. s. 16. 440 Srov. SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B., Psychologie sportu. s. 107. 441 Srov. SEKOT, A., Sport a společnost. s. 57. 442 Srov. SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B., Psychologie sportu. s. 115-116. 435
75
na uskutečňování cílů a zájmů své práce, resp. sociality vztahující se k vlastnosti lidství.443 Pro sportovce je nutné snažit se moudře o jejich vzájemné propojení. Přes konkurenční prostředí a s ním spojené tendence k egoismu je sport příležitostí k sociální komunikaci a bohaté skupinové dynamice.444 Přesto, jak jsem uvedl ve 3. kapitole, dochází k nesčetným projevům násilí a podvodů, kdy jsou narušována práva druhého člověka. Z chování sportovců, zejména v kolektivních sportech, při nichž dochází často ke sporným situacím, můžeme vidět obecnou tendenci člověka vyzdvihovat svá práva a na druhou stranu spíše přehlížet povinnosti, jež mu vyplývají z práv druhých. Preferované sobectví vedoucí k narušování vztahů mezi lidmi je důvodem ke vzniku a vydávání deklarací lidských práv (ve sportovní oblasti co nejdůslednějších pravidel).445 Jednou z negativních tendencí, vycházející z problematicky komerčního vrcholového sportu, je nepřiměřené přerůstání „ega“ sportovce do elitářského individualismu.446 Prof. Skoblík ve své knize mluví o hrozbě vypjatého egocentrismu identifikovaného bezuzdně při výhře i prohře s individuálním sportovcem či mužstvem.447 Sport skýtající možnosti finančních zisků vede přirozeně k jisté hegemonizaci, tedy k prosazování hodnoty individuálního úspěchu (vycházející z obecně individualistické společnosti), asertivity a touhy po co nejvyšším postavení, moci a slávě.448 Vedle otázky svědomí každého člověka a sportovce se objevuje další důležitý pojem dimenze personality a interpersonality – odpovědnost. Mravní jednání není jen záležitostí jednotlivce. Podléhá sociální interpretaci a z křesťanského pohledu má toto jednání charakter odpovědnosti před samotným Bohem.449 Mluví se o tzv. etice odpovědnosti vyjadřující postoj člověka, jenž má na zřeteli celek předvídatelných následků svých činů i s jejich hodnotovou skutečností.450 Na jedné straně by tedy mělo u člověka (sportovce) docházet k včasnému zkoumání následků plánované činnosti, potažmo při následném selhání k přiznání vlastní viny a snaze o změnu smýšlení, jenž také náleží k podstatné 443
Srov. ANZENBACHER, A., Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. s. 185. Sro. Srov. SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B., Psychologie sportu. s. 232. 445 Srov. BOTEK, L., Základní problém je lidské sobectví. In: HANUŠ, J., Křesťanství a lidská práva. s. 6970. 446 Srov. OBORNÝ, J., Filozofické a etické pohlady do športovej humanistiky. Bratislava, Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport 2001. s. 18-19. 447 Srov. SKOBLÍK, J., Morálka v dialogu. s. 124. 448 Srov. SEKOT, A., Sport a společnost. s. 64. 449 Srov. ROTTER, H., Osoba a etika. K základům morální teologie. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 1997. s. 106-107. 450 Srov. SPAEMANN, R., Základní mravní pojmy a postoje. Praha, Svoboda 1995. s. 55. 444
76
součásti odpovědnosti.451 Jan Pavel II. mluví o odpovědnosti celé osoby, těla i duše. Vychází z předpokladu, že každý lidský čin má svůj etický rozměr a je úzce spjat s jeho prožíváním, jež se týká především jeho nitra. Každý čin se pak realizuje skrze kontakt lidského nitra s vnějším světem, tedy skrze tělo.452 Přes všechny negativní projevy jednání neslučujícího se s nastíněnými ideály nelze přehlížet stále obrovský socializační potenciál sportu, v němž lze nalézt mj. charakteristiky empatie, respektování hranic či norem, jež lze následně přenést do běžného prostředí. Rovněž se ve sportu mluví o solidaritě a schopnosti spolupráce ve skupině, která však je zastíněna častějším vymezením se a konfrontací vůči ostatním, čímž jsou vytvářeny podmínky pro sociální konflikty mezi skupinami.453 Rozdíly jsou patrné v závislosti na druhu sportu, na věkové kategorii, v závislosti na tom, zda jde o sféru kolektivní či individuální. Odlišné sociální akcenty lze také vypozorovat u chování žen, které neztrácejí zpravidla eticky dimenzovaný smysl pro péči o druhé.454
4.2.2 Snížení komunikace na úroveň spotřeby Člověk je na jedné straně individuální subjekt, na druhé však je zároveň ve stálém spolubytí s jinými lidmi. Lidská individualita a její rozvoj je možný pouze jako zprostředkování individuality a sociality, kdy se člověk stává člověkem výhradně mezi lidmi.455 Křesťanská sociální etika dává přednost osobnímu přístupu před věcným. Osobní prvek pak zahrnuje subsistence – soudržnost a komunikaci. V křesťanské tradici osoba není osamoceným ostrovem, ale realizuje sebe sama skrze vztahy – tedy i v komunikačním procesu, který je pro sport typický. Čím více však sport spadá pod pravidlo cílů a úspěchu, tím více je možná jednodimenzionální komunikace účastníků, tím více se řídí vůlí k dosažení industriální společnosti, kde si každý dělá pouze svou práci.456 Dnešní kultura je příčinou snížení komunikace na úroveň spotřeby výsledků – jde o vztah produkce a spotřeby. Nejde o to tlačit do protikladu hru a výkon, které se vzájemně prolínají. Avšak výkonnostní kultura a jí propagovaný výsledek orientovaný na výkon
451
Srov. ROTTER, H., Osoba a etika. K základům morální teologie. s. 107. Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 65. 453 Srov. SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B., Psychologie sportu. s. 110. 454 Srov. SEKOT, A., Sport a společnost. s. 68. 455 Srov. ANZENBACHER, A., Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. s. 182 456 Srov. MIETH, D., Towards an ethic of sport in contemporary culture. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. s. 33. 452
77
redukují a určují přípustná pravidla hry.457 Jedním z těchto důležitých prvků hry, rovněž zasaženým touto kulturou, je právě komunikace a s tím spojená pravdivost této činnosti. Musí existovat jistota a spolehlivost, tedy jednota mezi vyřčeným slovem a skutečností, které mohou vést ke vzájemné důvěře a smysluplnému soužití mezi lidmi. Tato pravdivost nesmí být porušena ani z důvodu pohodlí, ani kvůli možné výhodě.458 Bohužel, ve světě sportu jakoby se mnohdy vytrácel smysl pro hodnotu pravdivosti – považované spíše jako slabost. Dokonce se otevřeně objevují případy, kdy za postoj v duchu pravidel sklidí hráč kritiku od svých spoluhráčů a nebo trenéra.459 Přitom ideálem by mělo být takové pojetí pravdivosti, které předpokládá schopnost přijetí pravdy a právo na pravdu také na straně příjemce.460 Ve sportu se příliš nemluví o snaze, aby byl v člověku zakořeněný postoj souhlasu s hodnotou poctivosti a ochota se za ni v konkrétních případech postavit. Je důležité naučit se překonávat v mezilidském kontaktu egoistický sklon a tendenci nebrat pravdivost úplně do důsledku.461 Tím se opět dostáváme k tématu fair play, vyzdvihujícímu nejen dodržování smluvených zásad (pravidel) při samotné hře, ale i snahu o respektování nepsaných pravidel slušného chování, k němuž pravdivost neodmyslitelně patří.462 Za nespolehlivostí, pohodlností a porušením smlouvy stojí hlavně sledování vlastního prospěchu. Mnohem závažnější je přímo úmyslné poškozování druhého – pomluvami nebo nactiutrháním.463
4.2.3 Sjednocující řeč sportu vs. opačný extrém v podobě rasistických projevů Lidé zabývající se sportem si na prvním místě musí uvědomit, že nejde o jejich souboj s nějakou hodnotou, nýbrž s člověkem.464 To není výlučně otázkou jednotlivého sportovce či skupiny sportovců, ale spadá do odpovědnosti rovněž sportovních a vládních
457
Srov. tamtéž. s. 32. Srov. FURGER, F., Etika a seberealizace, osobních vztahů a politiky. s. 110-111. 459 Srov. ČMFS, Odměna za čestnost – kritika spoluhráčů a trenéra!. z 8. 4. 2010 [cit. 2012-03-15]. Dostupné na WWW: . 460 Srov. FURGER, F., Etika a seberealizace, osobních vztahů a politiky. s. 113. 461 Srov. tamtéž. s. 119. 462 Srov. kap. 3.2.3. 463 Srov. FURGER, F., Etika a seberealizace, osobních vztahů a politiky. s. 111. 464 Srov. JIRÁSEK, I., Filosofická kinantropologie. s. 238. 458
78
organizací.465 Přes cenné integrační vlastnosti, které v sobě sport nese, je jeho vrcholová podoba zasažena antagonistickým myšlenkovým principem chápajícím sportovního soupeře mnohdy jako nepřítele.466 Jedním z požadavků sociologie na sport je kromě životního standardu, svobody, kulturního klimatu také sociální rovnost.467 Rovnost je jednou ze základních hodnot demokratické společnosti. Nejde v ní o rozlišení rovnosti či nerovnosti vzhledem ke všem vlastnostem člověka, nýbrž o rovnost v určitých sférách, mezi něž patří stejné výchozí podmínky, stejná práva a povinnosti atd.468 Přes snahu tuto rovnost vnést do světa sportu, jak můžeme vidět na řadě projektů,469 se v organizovaném výkonnostním sportu můžeme stále setkávat s výskyty militaristických a rasistických tendencí a jednání sportujících či diváků.470 Extrémní podoba diskriminace v podobě rasismu je ideologií zaměřenou na prosazování nadřazenosti určité rasy nad ostatními.471 Evropská komise se v dokumentu Bílá kniha o sportu472 zabývá touto problematikou a přikládá problému rasismu spolu s násilím velký význam. Součástí dokumentu je strategie boje proti tomuto chování znevažujícímu lidskou důstojnost, zejména prevencí, výchovou a analýzou právních nástrojů.473 Církev v otázce rasismu zavrhuje jako mravně nepřijatelnou jakoukoliv diskriminaci nebo utiskování lidí pro jejich rasu či barvu pleti.474 Naopak zdůrazňuje snahu o dosažení mezinárodního soužití založeného na hodnotách pravdy, spravedlnosti, solidarity a svobody, což má vést k univerzálnímu společnému dobru.475
465
Srov. Kodex sportovní etiky, s. 18-19. Srov. SEKOT, A., Sport a společnost. s. 62. 467 Srov. SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B., Psychologie sportu. s. 231. 468 Srov. DAVID, R., Ústava České republiky. Listina základních práv a svobod. 2. dopl. a přeprac. vyd. Olomouc, Nakladatelství Olomouc 1997. s. 163-164. 469 Pozn. Příkladem může být snaha o vyzdvihování hodnoty respektu vůči druhým. Srov. projekt společnosti UEFA. Dostupné na www: http://www.uefa.com/uefa/socialresponsibility/respect/index.html. 470 Srov. SEKOT, A., Sport a společnost. s. 58. 471 Srov. SOUKUP, V., Dějiny antropologie. Praha, Karolinum 2004. s. 633. 472 Pozn. Myšlenky z tohoto dokumentu byly součástí kap. 3.2. 473 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. 2007. s. 16-17. 474 Srov. II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, NAe 5. 475 Srov. PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve. s. 274. 466
79
Společenská povaha člověka nevede automaticky do společenství mezi osobami a ke vzájemnému
sebedarování,
nýbrž
se
ve
vztazích
projevuje
asociální
chování,
individualistická uzavřenost a sklony k utiskování druhých.476
4.3 Shrnutí Ačkoliv se v křesťanské sociální etice nemluví explicitně o morálních problémech sportovního světa, z předchozí analýzy vyplývá, že je sport oblastí, jíž se nejrůznější etické principy těsně dotýkají. Na jedné straně stojí pojmy vyjadřující ideály jednání či chování vedoucí k lidské důstojnosti – svoboda a rovnost, jedinečnost, soudržnost a komunikace, odpovědnost za druhé, role svědomí, lidská integrita, celistvost, harmonie, osoba jako účel sám v sobě atd. Na druhé straně se setkáváme s opačnými postoji, degradujícími lidskou osobu a její důstojnost – mediální glorifikace sportovců, instrumentalizace, vidění sportovce a jeho výkonu jako jistého zboží, priorita vidění fyzických vlastností, body image, diskriminace druhých, individualismus, rasismus aj. Tyto dvě skupiny postojů či vlastností pohlížejí na člověka ve světle jistých hodnot, které souvisejí s vnímáním a kulturou dané společnosti. Vývoj každé osobnosti je závislý na řadě faktorů, ve sportovní oblasti jde o spojitost s určitým odvětvím sportu, skupinou atd. Není možné obecně říci, zda vliv aktivní účasti ve sportovních činnostech pozitivně přispívá k vývoji člověka a k utváření jeho mravních vlastností. Pedagogika sportu vidí důležitost rozvíjení čtyř tendencí: • soucítění jakožto smyslu pro lidskou solidaritu a empatii; • spravedlnosti jako citu pro rovné podmínky soutěže; • sportovní cítění a udržení morálního chování ve vztahu k atraktivním hodnotám soutěže; • integrita osobnosti znamenající důsledné dodržování mravních záměrů v akci.477 Podle Jana Pavla II. musí dobrého sportovce charakterizovat úcta k sobě i k jiným. Spolu s tím jsou spojeny hodnoty jako vytrvalost, duch spolupráce a smysl pro konání
476 477
Srov. tamtéž. s. 104. Srov. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. s. 109.
80
společného, dobromyslnost, šlechetnost, otevřenost úmyslů i srdce, umění dělení se aj. Morální síla musí být vždy na vyšším stupni úrovně než síla fyzická.478 Křesťanská nauka přidává k těmto principům ještě další hodnoty pohledu na člověka a jeho aktivitu, čímž obohacuje sport především o transcendentní prvek. Existuje řada lidí, kteří vnímají sport jako prostředek snižování lidské hodnoty. Jsou však i lidé, kteří za vší zlobou, sebeprosazováním, závistí atd. posuzují sport z hlediska prospěchu pro zdraví a zejména pohledem hluboké lidské náklonnosti ke hře, která dává lidem radost. Nabízí se otázka: „Co znamená, resp. co by měl znamenat sport pro křesťansky smýšlejícího člověka?“ Je potřeba si uvědomit, že „existuje“ sport, který člověku pomáhá a který naopak člověku škodí. Sport, který zušlechťuje lidské tělo a který jej ponižuje, který slouží vznešeným ideálům a který od nich naopak odvádí či rozděluje.479 Odhlídnutím od těchto převážně etických postojů a lidského měřítka by jednou z odpovědí mohla být snaha uchovat hru sportu pro slávu Boží.480
478
Srov. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. s. 60. Srov. tamtéž. s. 67. 480 Srov. THOENNES, K. E., Created to Play: Thoughts on Play, Sport, and the Christian Life. In: DEARDORFF II, D., WHITE, J.., The Image of God in the Human Body. Essays on Christianity and Sports. s. 80. 479
81
Závěr V modlitbě bl. papeže Jana Pavla II., kterou jsem umístil na jednu z předních stran této diplomové práce, lze vyčíst pomyslná klíčová slova celé problematiky této práce – harmonie duše a těla, být vzorem k následování, stávat se svědkem Boží lásky také skrze fenomén sportu. Tento papež – „sportovec“ si uvědomoval stále skrytou sílu, jež se v dnešní době nachází ve sportovní činnosti, a zároveň i to, jaký impuls může vtisknout sport zvláště mladým lidem do jejich života. Sám v jednom ze svých poselství mluví o jednoduchosti, skrze niž může sport předávat významné hodnoty či ukazatele dnešnímu člověku: •
důležitost vysokého nasazení pro dosažení jakéhokoliv cíle, kdy se člověk nevzdává u první překážky;
•
nutnost poznání vlastních hranic a schopností vedoucích k vítězstvím i porážkám jako součástí života;
•
povinnost neustále ctít svého soupeře a jeho důstojnost také skrze respektování nastavených norem hry.481 Má práce se orientuje spíše na negativa dnešního sportu. Přesto podle této vize Jana
Pavla II. může stále splňovat významnou úlohu při výchově a vytváření pozitivních charakterových vlastností člověka. Potenciál sportovního světa lze spatřovat rovněž v kontaktu s druhými lidmi, vzájemném dialogu, upevňování přátelství, kdy člověk vnímá druhého spolu s jeho potřebami. Pomyslný vrchol vzájemného lidského sdílení lze spatřit na mezinárodní úrovni v řadě projektů přispívajících k vývoji nejchudších oblastí planety. Dovolím si na tomto místě citovat ještě jednu významnou světovou osobnost naší doby, bojovníka za lidská práva a sociální spravedlnost Nelsona Mandelu: „Sport je zřejmě nejúčinnější prostředek komunikace moderního světa, a to nad rámec verbální a psané komunikace, když přímo zasahuje miliardy lidí na celém světě. Je viditelnou a legitimní cestou budování přátelství mezi národy“.482 Spolu s těmito prvky socializace přináší a učí sport lidi hodnotám naděje, fair play, vzájemného respektu atd. Bohužel, narušenou přirozeností člověka se na místo těchto kladných významů sportu dostávají do popředí z etického hlediska opačné extrémy, jejichž 481
Srov. JAN PAVEL II., Manifest sportu. [cit. 2012-03-22]. Dostupné na WWW: . 482 SEKOT, A., Sociologické problémy sportu, s. 100.
82
důsledky se zabývá 4. kapitola této diplomové práce. Zejména je zde řeč o degradaci lidské důstojnosti, na něž musí etika sportu reagovat a neustupovat tak tlaku tendencím komercionalizace, jež jsou pro dnešní společnost typické. V tomto závěrečném shrnutí bych rád na prvním místě zdůraznil, že fenomén sportu a „etika sportu“ jako jedna z jeho sfér není něčím, co by mělo zůstat netknuté poselstvím křesťanské víry. Ba naopak, jak lze posoudit ze 4. kapitoly, etické normy dané samotným Bohem a týkající se člověka a jeho života tady na zemi jsou úzce s touto problematikou spjaty. Stejně jako mluvíme o etice v rovině práce, podnikání, politice, lékařství atd. Nejde však na prvním místě pouze o vnějškové projevy člověka, ale o jeho vnitřní ztotožnění se s jistými hranicemi, které vedou ke šťastnému a radostnému životu. Dnešní sport je zatížen řadou negativních fenoménů, a proto je nezbytné mluvit o těchto otázkách, jak z pohledu čistě rozumového, který odhaluje řadu nedostatků, tak také z pohledu náboženského, který vyzdvihuje samotné lidství o úroveň výše. Pohled Boha na člověka lidskému tvoru zároveň vtiskuje jeho důstojnost, díky níž jej nelze snadno zjednodušit na pouhé tělo a jeho výkonnost. Ideál tohoto pohledu na člověka se pak musí odrážet v životě jednotlivých lidí a v činnostech, mezi něž sport neodmyslitelně patří. Důstojnost a snaha o její zachování se má týkat v prvé řadě mne samotného, neboť tím je neodmyslitelně svázána rovněž se vztahem k druhým lidem. Měl by se tedy klást velký důraz na odpovědnost každého člověka, resp. každého sportovce za pravost a čistotu tohoto pohledu a s tím spojeného jednání nejen v oblasti sportu. Problematika etických otázek ve sportu a následků, které s sebou z hlediska důstojnosti lidské bytosti přináší, je obsahem 3. a 4. kapitoly. Určitý podklad pro tuto analýzu lze vidět v prvních dvou kapitolách mé práce, zabývajících se historií sportovních aktivit. V první z nich se jedná čistě o dějinný pohled na vývoj sportovní činnosti jako takové, druhá se pak zaměřuje na souvislost rozvoje sportovního fenoménu a zároveň křesťanského vnímání této sféry (aspoň na počátku) lidské zábavy. Na něm se ukázalo, jak se v průběhu dějin proměňoval pohled na člověka, jeho tělo a jeho sportovní aktivitu, a to až do dnešních dnů, kdy církev zastává jednoznačně kladný postoj ke sportu, avšak nezkaženému současnými etickými problémy. Protože je toto téma nesmírně široké a zdaleka nebylo možné v rozsahu této diplomové práci je zcela vyčerpat, rád bych na závěr předeslal možnosti dalšího rozvíjení této problematiky. Jednou z možných cest, ať už opět z hlediska morální teologie, nebo 83
teologie pastorální, by mohla vést k podrobné analýze a rozboru promluv či homilií papežů 20. a 21. století, jejichž zájem o oblast sportovního dění je na srovnatelné úrovni s jinými sférami zájmu člověka. Kriteria jednotlivých pohledů by bylo možné rozlišit jednak z hlediska sportovních odvětví, k nimž byla daná promluva směřována, jednak podle hodnot či jevů, které měly být vyzdviženy. Další z možných variant by se týkala důkladnější analýzy jednotlivých etických problémů, které se v dnešním vrcholovém sportu objevují a které v mé práci byly pouze nastíněny. Jmenovitě by se jednalo o hlubší pohled na jejich příčiny a následně dopad na samotného člověka. V tomto směru by připadalo vhodné provést rovněž výzkum, jak na tyto otázky pohlížejí samotní sportovci, potažmo i jiné zainteresované osoby. Je známa také řada sportovních osobností, jež se netají svou vírou, a naopak ji otevřeně propagují. Jednou z možností by bylo vyhodnotit jejich odpovědi na otázky sportu spojeného s vírou – jakým způsobem se vzájemně tyto složky života ovlivňují, v čem pomáhá víra sportovcům v jejich sportovní činnosti atd. Jedna z kapitol knihy Image of God nese název: „Najít pravé místo: Profesionální sport jako křesťanské povolání.“483 Křesťané nejsou povoláni k tomu, aby museli zastávat přední místa nejen ve sportovní oblasti, ale v politice, kultuře atd. Avšak nejsou ani povoláni k tomu, aby tato místa opouštěli a žili si v pomyslném ideálním světě vytvořeném svým náboženstvím. Povolání křesťanů tkví v úloze „být solí země a světlem světa“ (Mt 5,13-14), což souvisí s jejich přítomností mj. také ve sportovních institucích, organizacích, ať už na samotném sportovním dějišti, nebo v jeho zákulisí. Křesťanský postoj nesmí být opomíjen, zvláště v situacích, kdy je vhodné přinést do určitého rozhodování zralý křesťanský postoj. Zásadní význam křesťanských sportovců je v zobrazení Krista v šatnách a na hřištích díky využívání svého statusu celebrit k šíření evangelia ve světě.484 Aby se nejednalo pouze o hru směřující k dosažení hmotného zisku, ale o hru přivádějící aktéry i přihlížející k radosti, jež by spolu s hrou byla oslavou živého Boha.
483
Srov. NULL, A., "Finding the Right Pláce": Professional Sport as a Christian Vocation. In: DEARDORFF II, D., WHITE, J., The Image of God in the Human Body. Essays on Christianity and Sports. s. 313. 484 Srov. McLEOD, H., Světci a ikony moderního sportu. In: Církevní dějiny. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 6/2010. s. 13.
84
Bibliografie Prameny: Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad (včetně Deuterokanonických knih). 13. vyd. (4. oprav. vyd.). Praha, Česká biblická společnost 2007. ISBN 978-80-85810-59-2. COUNCIL OF EUROPE (STRASBOURG), Evropská sportovní charta: doporučení č. R(92)13 přepracované Výboru ministrů členským zemím; Kodex sportovní etiky: doporučení č. R(92)14 přepracované Výboru ministrů členským zemím. [Přepracované doporučení přijaté výborem mistrů 16. května 2001] Praha, DISRE 2003. DAVID, R., Ústava České republiky. Listina základních práv a svobod. 2. dopl. a přeprac. vyd. Olomouc, Nakladatelství Olomouc 1997. ISBN 80-7182-007-5. EVROPSKÁ KOMISE, Bílá kniha o sportu. Lucemburk, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství 2007. ISBN 978-92-79-06547-7. II. VATIKÁNSKÝ KONCI. Dokumenty II. vatikánského koncilu. 2. vyd., 1. v KN. Kostelní vydří, Karmelitánské nakladatelství 2002. ISBN 80-7192-467-9. JAN PAVEL II., Laborem exercens. Encyklika o lidské práci (14. září 1981). Praha, Zvon, české katolické nakladatelství 1991. ISBN 80-7113-007-9. PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The world of sport today: field of christian mission. Cittá del Vaticano, Libreria Editrice Vaticana 2006. ISBN 88-209-7863-6. Sociální encykliky (1891-1991). Praha, Zvon, české katolické nakladatelství 1996. ISBN 807113-154-7. SPISY SV. TOMÁŠE AKVINSKÉHO, Theologická summa. Druhá část, druhý díl. Olomouc, Edice Krystal 1939.
85
Monografie: ANZENBACHER, A., Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2004. ISBN 80-732-5030-6. ANZENBACHER, A., Úvod do etiky. 1. vyd. Praha, ADADEMIA 1994. ISBN 80-7113111-3. ASHLEY B. M., Theologies of the Body: Humanist and Christian. 2nd printing. Massachusetts, The Pope John Center 1995. ISBN 0-935372-15-6. AUGUSTINUS AURELIUS, Vyznání. Praha, Kalich 1990. ISBN 80-7017-144-8. BENEŠ, A., Principy křesťanské morálky. Praha, Krystal OP 1997. ISBN 80-85929-16-3. BUTTRICK, G. A., and next edit. board, The interpreter’s dictionary of the bible. Volume 2, Ninetheenth Printing, Nashville, Abingdon Press 1991. ISBN 0-687-19271-4. ČESKÝ OLYMPIJSKÝ VÝBOR, Světový antidopingový kodex. Antidopingový program ČOV. Kodaňská konference (dokumenty). [Edice Olympijská knihovnička, 34. sv.] Praha, Český olympijský výbor, MŠMT ČR, Antidopingový výbor ČR, 2003. DEARDORFF II, D., WHITE, J., The Image of God in the Human Body. Essays on Christianity and Sports. Lewiston, N.Y.; Queenston; Lampeter, The Edwin Mellen Press 2008. ISBN 9780773451421. DOUGLAS J. D., HILLYER N. a kol, Nový biblický slovník. Praha, Návrat domů 1996. ISBN 80-85495-65-1. DOVALIL, J., a kol., Olympismus. Praha, Nakladatelství Olympia 2004. ISBN 80-7033871-7. DZIUBIŃSKI, Z., PLEŃ, E. SDB, „Wy jesteśce moją jedyną nadzieją“. Warszawa, Wydawnictwo Salezjańskie 2005. ISBN 83-88659-35-9. ERIKSEN, T. H., Sociální a kulturní antropologie. Praha, Portál 2008. ISBN 978-80-7367465-6.
86
FIALOVÁ, L., Body image jako součást sebepojetí člověka. Praha, Karolinum 2001. ISBN 80-246-0173-7. FLOSS, P., Úvod do dějin středověkého myšlení. Olomouc, Vydavatelství UP 1994. ISBN 80-7076-353-2. FURGER, F., Etika a seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha, ACADEMIA 2003. ISBN 80-2001-061-0. GREXA, J., Přehled světových dějin sportu. Brno, Masarykova univerzita 2007. ISBN 97880-210-4505-7. GREXA, J., STRACHOVÁ, M., Dějiny sportu. Přehled světových a českých dějin telesné výchovy a sportu. Brno, Masarykova univerzita 2011. ISBN 978-80-210-5458-5. HANUŠ, J., Křesťanství a lidská práva. Praha, Vyšehrad 2002. ISBN 80-7021-537-2. HASTINGS, J. (ed.), Dictionary of the bible. Fourteenth Impression. Edinburgh, Printed by MORRISON AND GIBB LIMITED FOR T. & T. CLARK 1958. HNÍZDIL, J., a kol., Doping aneb Zákulisí vrcholového sportu. Praha, Grada 2000. s. 17. ISBN 80-7169-776-1. HODAŇ, B., Sokolství a současnost. Olomouc, Univerzita Palackého 2003. ISBN 80-2440716-7. HOGENOVÁ, A., Etika a sport. Praha, Nakladatelství Karolinum 2000. ISBN 80-7184499-3. CHOUTKA, M., Sport a společnost. Praha, Olympia 1978. JIRÁSEK, I., Filosofická kinantropologie. [habilitační práce] Olomouc, Universita Palackého 2005. KABOŠOVÁ, S. M., JELÍNEK, M., Skrytá cesta k vítězství. Praha, Gutenberg 2003. ISBN 80-86349-10-1. Katechismus katolické církve. 1. vydání. Praha, Zvon 1995. ISBN 80-7113-132-6.
87
Kolektiv autorů. Filosofický slovník. 2. rozšířené vyd. Olomouc, Nakladatelství Olomouc 2002. ISBN 80-7182-064-4. KÖSSL, J., ŠTUMBAUER, J., WAIC, M., Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. 2. vyd. Praha, Karolinum 2004. ISBN 80-246-0802-2. KRAFT, H., Slovník starokřesťanské literatury. Život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2005. ISBN 80-7192-516-0. MAREK, P., Jan Šrámek. Olomouc, Moneta – FM 2004. ISBN 80-900965-1-4. MAŘÍKOVÁ, H. a kol., Velký sociologický slovník. II. P-Ž. Praha, Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-310-5 (2. svazek). MAYS, J. L. (gen. ed.), Harper’s Bible Commentary. New York, HarperColins Publisher 1988. ISBN 0-06-065541-0. NEKOLA, J., Doping a sport. Praha, Olympia 2000. ISBN 80-7033-137-2. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. První díl. Edice Kalich, Praha, 1956. OBORNÝ, J., Filozofické a etické pohlady do športovej humanistiky. Bratislava, Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport 2001. ISBN 80-968-252-75. OLIVOVÁ, V., Lidé a hry. Historická geneze sportu. Praha, Olympia 1979. 27-076-79. PACUT, M., KOSÍK, M., Dějiny moderního sportu. Ostrava, VŠB-TU 2009. ISBN 978-80248-2003-3. PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2008. ISBN 978-80-7195-014-1. PESCHKE, K. H., Křesťanská etika. Praha, Vyšehrad 1999. ISBN 80-7021-331-0. PITTA A., Synopsa Listou sv. Pavla. Tematicky usporiadané Listy sv. Pavla. Kapušany, Ing. Štefánia Beňová – Bens 2001. ISBN 80-8898-20-4. POSPÍŠIL, C. V., Jako v nebi, tak i na zemi. 1. vydání. Praha, Krystal OP 2007. ISBN 97880-85929-99-7. 88
PRITCHARD, J. B., Biblický atlas. 1. vydání. Praha, Česká biblická společnost 1996. ISBN 80-85810-09-3. PYŠNÝ, L., Doping. Rizika zneužití. Praha, Grada Publishing 2006. ISBN 80-247-1702-6. RICKEN, F., Obecná etika. Praha, Nakladatelství ISE, OIKOYMENH 1995. RIEGEL, K., Ekonomická psychologie. Praha, Grada publishing 2007. ISBN 987-80-2471185-0. ROTTER, H., Osoba a etika. K základům morální teologie. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 1997. ISBN 80-85959-18-6. SÁDOVSKÝ, S., Právní aspekty násilí ve sportu. Praha, Karolinum 2010. ISBN 987-80246-1836-4. SALEZJAŃSKA ORGANIZACJA SPORTOWA RZECZYPOSPOLITEJ POLSKIEJ, Salezjanie a sport. Warszawa, Wydawnictwo Salezjańskie 1998. ISBN 83-7201-036-6. SEKOT, A., BLAHUTKOVÁ, M., DVOŘÁKOVÁ, Š., SEBERA, M., Kapitoly ze sportu. Brno, Masarykova univerzita 2004. ISBN 80-210-3531-5. SEKOT, A., OBORNÝ, J., LEŠKA, D., JŮVA, V., Sociální dimenze sportu. Brno, Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sportovních studií 2004. ISBN 80-210-3581-1. SEKOT, A., Sociologické problémy sportu. Praha, Grada Publishing 2008. ISBN 978-80247-2562-8. SEKOT, A., Sociologie sportu. Brno, Masarykova univerzita; Paido 2006. ISBN 80-7315132-4. SEKOT, A., Sport a společnost. Brno, Paido 2003. ISBN 8073150476. SCHIÉLÉ, R., Don Bosco. Praha, Portál 1999. ISBN 80-7178-196-7. SKOBLÍK, J., Morálka v dialogu. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2006. ISBN 80-7192-706-6. SLEPIČKA, P., a kol., Divácká reflexe sportu. Praha, Nakladatelství Karolinum 2010. ISBN 978-80-246-1838-8. 89
SLEPIČKA, P., HOŠEK, V., HÁTLOVÁ, B., Psychologie sportu. Praha, Nakladatelství Karolinum 2011. ISBN 987-80-246-1602-5. SMOLÍK, J., Fotbalové chuligánství. Historie, teorie a politizace fenoménu. Karlovy Vary, Zdeněk Plachý 2008. ISBN 987-80-903556-3-7. SOMMER, J., Malé dějiny sportu aneb o sportech našich předků. Olomouc, Nakl. Fontána 2003, ISBN 80-7336-116-7. SOUKUP, V., Dějiny antropologie. Praha, Karolinum 2004. ISBN 80-246-0337-3. SPAEMANN, R., Základní mravní pojmy a postoje. Praha, Svoboda 1995. ISBN 8020504842. STÖRIG, H. J., Malé dějiny filozofie. 4. vydání. Praha, ZVON 1995. ISBN 80-7113-115-6. SVOBODA, B., Pedagogika sportu. 2. vyd. Praha, Karolinum 2007. ISBN 978-80-2461358-1. TERTULLIANUS, O hrách. [Úvodní studii, překlad, poznámky a výběrovou bibliografii k Tertullianovým dílům pořídil Petr Kitzler] Praha, OIKOYMENH 2004. ISBN 80-7298-1005. VARCL, L., DRÁPAL, D., SOKOL J. (překl.), Spisy apoštolských otců. 3. rev. vyd. [studijní texty] Praha, Kalich 2004. ISBN 80-7017-003-4. VLKOVÁ, G. I., Slovo Boží a slovo lidské. 2. vydání. Olomouc, Univerzita Palackého 2007. ISBN 978-80-244-1587-1. VOLEK, P., Filozofia človeka podľa Tomáša Akvinského. Vo svetle súčasných komentárov. Ružomberok, Katolícka univerzita 2003. ISBN 80-89039-23-5. WALDAUF, J., Sokol, malé dějiny velké myšlenky. Díl první. Luhačovice, Atelier IM 2007. ISBN 978-80-859486-7-7. WOODS, T. E. Jr., Jak katolická církev budovala západní civilizaci. Res Claritatis. Praha, 2008. ISBN 978-80-904143-0-3. ZAMAROVSKÝ, V., Vzkříšení Olympie. Praha, OLYMPIA 1980. 27-048-80. 90
Sborníky: HODAŇ, B., Fair play v postmoderní společnosti. Sborník příspěvků na vědeckém symposiu. [pozn. na obálce název Olympijské ideály v současném světě]. Olomouc, Hanex 2000. ISBN 80-8578-331-2. HOGENOVÁ, A., Hermeneutika sportu. [Výběr filosofických textů]. Praha, Karolinum 1998. ISBN 80-7184-744-5. HOGENOVÁ, A., PELCOVÁ, N., Hodnoty ve výchově, umění a sportu. [sborník z mezinárodní konference konané na Univerzitě Karlově v Praze – Pedagogické fakultě dne 3.5.2007]. Praha, Kreace 2008. ISBN 978-80-7290-285-9. SLEPIČKOVÁ, I., JUNGMANOVÁ, O., Média, sport a jejich role v životním stylu. [Sborník z konference]. Praha, UK FTVS 2008. ISBN 978-80-86317-65-6.
Časopisy: Církevní dějiny. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 6/2010. Roč. III. ISSN 1803-0068 Česká kinantropologie. Praha, Česká kinantropologická společnost ve spolupráci s UK, Edičním centrem FTUS 2005. Vol. 9, č. 1. ISSN 1211-9261. Katolický týdeník. Roč. 2009, č. 26. ISSN 0862-5557. Křesťanská revue. Praha, OIKUMENÉ-Akademická YMCA ve vydavatelství Eman Benešov 2001. Roč. LXVIII. č. 1. Teologický sborník. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury. Roč. 1997. č. 3.
Internetové zdroje: ČESKÁ SEKCE VATIKÁNSKÉHO ROZHLASU, Sport ve Vatikánu. 5.4.2001 [cit. 201203-15]. Dostupné na WWW:
91
ČESKÁ SEKCE VATIKÁNSKÉHO ROZHLASU, Ve Vatikánu vznikla sekce „Církev a sport“.
3.8.2004
[cit.
2012-03-15].
Dostupné
na
WWW:
. GÁŠKOVÁ, I., Pekingské přípravy na olympiádu. E-polis.cz, 10.2.2008 [cit. 2012-03-15]. Dostupné
na
WWW:
olympiadu.html>. JAN PAVEL II., Jubileum sportovců 2000. 29.10.2000 [cit. 2012-03-15]. Dostupné na WWW: . JAN PAVEL II., Manifest sportu. 28.-29.10.2000 [cit. 2012-03-22]. Dostupné na WWW: . KALVACH, Z., Respektování lidské důstojnosti. Praha, Cesta domů 2004. Dostupné na WWW: . KAPLÁNEK, M., Práce v salesiánském duchu. Příručka pro spolupracovníky v salesiánských dílech v ČR. 18.4.2007 [cit. 2012-04-05]. Praha, Salesiánská provincie Praha 2002. Dostupné na WWW: < http://www.sdb.cz/sport-a-vychova/>. KLEMENT ALEXANDRIJSKÝ, Paidagogos. 3,10. [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: . PAŘÍZEK, M., Křesťanské denominace a sport. In: KOTLÍK, K. (ed.), Mladí Evropané ve vědě 2005. [Sborník příspěvků studentské vědecké konference]. Praha, UK FTKaS 2006. ISBN 80-86317-41-2. Dostupné na WWW: . PONTIFICAL COUNCIL FOR THE LAITY, The Pontifical Council for the Laity’s “LAITY TODAY”, a series of studies on the laity, presents the following publication:“THE WORLD
OF
SPORT…
15.9.2006
[cit.
2011-03-15].
Dostupné
na
WWW:
.
92
ŘEHULKOVÁ, J., Vliv salesiánské pedagogiky na výchovu a vzdělávání mládeže v Brně. [diplomová
práce]
Brno,
PdF
MU,
2006.
Dostupné
na
WWW:
. SALESIÁNI DONA BOSKA, Sport a výchova. [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: . TRANSPARENCY INTERNATIONAL, Co je to korupce. [cit. 2011-03-17]. Dostupné na WWW: . YMCA, Historie. [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: . YMCA, Poslání. [cit. 2011-03-15]. Dostupné na WWW: .
93
Seznam zkratek ČMFS Českomoravský fotbalový svaz (označení používané do června 2011 – dnes Fotbalová asociace České republiky (FAČR) DH
II. VATIKÁNSKÝ KONCIL. Deklarace o náboženské svobodě Dignitatis humane
(7. prosince 1965). Dokumenty II. vatikánského koncilu. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2002. GS
II. VATIKÁNSKÝ KONCIL. Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě.
Gaudium et spes (7. prosince 1965). Dokumenty II. vatikánského koncilu. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2002. KKC Katechismus katolické církve. Praha, Zvon 1995. NAe
II. VATIKÁNSKÝ KONCIL. Deklarace o poměru církve k nekřesťanským
náboženstvím Nostra aetate (28. října 1965). Dokumenty II. vatikánského koncilu. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2002.
94
