TÝRÁNÍ A ZNEUŽÍVÁNÍ SENIORŮ PŘEHLEDOVÁ STUDIE

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra sociologie

TÝRÁNÍ A ZNEUŽÍVÁNÍ SENIORŮ PŘEHLEDOVÁ STUDIE

Bakalářská práce

Vypracovala: Iva Pavlatová Vedoucí práce: Mgr. Lucie Vidovičová 20.5. 2008 Brno

1

Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně pod odborným vedením Mgr. Lucie Vidovičové a čerpala jsem pouze z pramenů uvedených v seznamu literatury.

V Brně 20. května 2008

2

Ráda bych zde poděkovala Mgr. Lucii Vidovičové za odborné vedené mé práce, za konzultace a podnětné připomínky, které přispěly k jejímu napsání. 3

4

Obsah: 1. úvod…………………………………………………………………………………………7 2. Týrání a zneužívání seniorů………………………………………………………………8 2.1 Socio-demografické změny a statistiky rozšíření týrání a zneužívání seniorů…………...8 2.2 Vývoj zájmu o problematiku týrání a zneužívání seniorů……………………………..…10 2.3 Definice týrání a zneužívání seniorů…………………………………………………...…11 2.4 Jednotlivé formy EAN………………………………………………………………..….13 2.5 Oběti, pachatelé a kontext zneužití………………………………………………………15 2.6 Teoretická pojetí EAN…………………………………………………………………..17 3. Možné příčiny a determinanty vzniku týrání a zneužívání seniorů………………….19 3.1 Rizikové faktory týrání a zneužívání seniorů……………………………………………19 3.1.1 Faktory zvyšující ohroženost špatného zacházení se seniory……………………….19 3.1.2 Faktory zvyšující pravděpodobnost, že se někdo dopustí špatného zacházení vůči závislé osobě…………………………………………………………………………..……21 3.2 Ageismus………………………………………………………………………..………22 3.3 Gender a moc……………………………………………………………………………24 4. Řešení problematiky………………………………………………………………...……25 4.1 Opatření proti věkové diskriminaci seniorů a proti EAN v ČR jako evropském státě…..25 5. Výzkumy EAN…………………………………………………………………………….27 5.1 Obtíže doprovázející výzkumy týrání a zneužívání seniorů ……………………..…….27 5.2 Empirické výsledky jednotlivých výzkumů podle forem EAN……………...…………29 5.2.1 Zanedbávání…………………………………………………………………….30 5.2.2 Finanční……………………………………………………..…………………31 5.2.3 Psychické…………………………………………………..…………………..32 5

5.2.4 Fyzické………………………………………………………..…………….33 5.2.5 Sexuální…………………………………………………….………………33 5.2.6 Sociální a společenské……………………………………..……………….34 5.3 Oběti, gender a rizikové faktory…………………………………..………………34 5.4 Pachatel versus oběť……………………………………………..………………..35 5.5 Shrnutí výzkumů založených na výpovědích seniorů………….…………………36 6. Návrh metodologie výzkumu EAN v ČR…………………………..………………..40 7. Závěr……………………………………………………………………………………41

Bibliografie ……………………………………………………………………………42

Seznam tabulek a grafů……………………………………………………………….44

Jmenný index ………………………………………………………….……………..45

Anotace…………………………………………………………………….……………49

Abstract…………………………………………………………………….………….49 Příloha………………………………………………………………………………….50

6

1. Úvod Týrání a zneužívání seniorů je celosvětově závažným problémem, který je řazen mezi extrémní formy věkové diskriminace. Jde o problematiku, která kříží oblasti zákona, etiky a zdravotnictví s hlavními společenskými institucemi a dohromady tvoří záležitost morální, sociální, kulturní a politickou s osobními následky. Týrání a zneužívání seniorů je nejčastěji popisováno jako samostatný nebo opakovaný akt nebo nedostatek přiměřené aktivity, který se vyskytuje tam, kde je očekávána důvěra a může mít pro seniora dalekosáhlé důsledky. Problematika týrání a zneužívání seniorů získává stále větší pozornost. Ačkoliv se předpokládá, že se týká pouze marginální části seniorské populace, v rámci demografických prognóz o zrychlujícím se tempu stárnutí a nárůstu počtu seniorů nabývá problematika týrání a zneužívání seniorů nový rozměr a důležitost. Tato práce představuje přehledovou studii o problematice týrání a zneužívání seniorů, Na základě analýzy

českých a zahraničních dokumentů jsou zde nejprve představeny

základní charakteristiky této problematiky, vývoj zájmu o ni, jednotlivé formy týrání a zneužívání, kontext zneužití, teoretická pojetí. Jsou zde rozvedeny možné příčiny a determinanty vzniku týrání a zneužívání seniorů jako rizikové faktory, ageismus, gender a moc, a v rámci řešení této problematiky jsou zde rozebírána opatření proti věkové diskriminaci v České republice. Dále se tato práce zabývá výzkumem týrání a zneužívání seniorů, charakteristikou obtíží, které ho mohou doprovázet. V rámci jednotlivých forem týrání a zneužívání seniorů jsou zde zmapovány základní empirické výsledky několika zahraničních a dvou českých studií. Na základě z nich vyvozených závěrů je zde uveden pokus o návrh metodologie výzkumu této problematiky v České republice.

7

2. Týrání a zneužívání seniorů

2.1 Socio -demografické změny a statistiky rozšíření týrání a zneužívání seniorů Týrání a zneužívání seniorů získává v současné době stále větší světové uznání jako záležitost sociální, veřejného zdraví a lidských práv. Avšak je málo známo o povaze tohoto problému, o závažnosti, důležitosti, příčinách, následcích a jejich závažnosti, o účinné prevenci [Aziz IN Palmore, Branch, Harris 2005]. Problém týrání a zneužívání seniorů nabývá na důležitosti také vzhledem k tomu, že se stále zrychluje tempo stárnutí populace na celosvětové úrovni. Jednou z nejvýraznějších demografických změn v nadcházejících desetiletích bude nárůst počtů seniorů. Je očekáván nárůst seniorů především ve věku 80 a více let. Je odhadováno, že počty seniorů v zemích EU do roku 2050 vzrostou z 18 milionů na skoro 50 milionů [ Discussion paper1 2008]. Celosvětově se předpokládá se, že do roku 2025 se populace seniorů zdvojnásobí na 1,2 miliardu. Každý měsíc překročí šedesátku (za seniory jsou obecně považováni lidé ve věku šedesát a více let) 1 milion lidí, z nichž 80% žije v rozvojových zemích [Missing voices 2002]. Nyní žije 58% starších žen v rozvojových zemích, k roku 2025 se předpokládá, že jich bude 75% [Daichman 2005 IN Johnson]. Spolehlivé statistiky výskytu případů EAN lze získat velmi těžko, nicméně důkazy naznačují, že fyzické násilí, verbální agrese, zanedbávání a jiné formy týrání a zneužívání seniorů se vyskytují v malé části populace seniorů. Celosvětově se ale předpokládá, že velmi malá část případů zneužívání a týrání seniorů je nahlášena – pouze 16% [Tisková zpráva 2007]. Pokud tedy budeme vycházet z této statistiky, tak konkrétně v České republice by mohl počet týraných, zanedbávaných a zneužívaných seniorů být cca 400 000. Zatím byl tento problém v České republice zmapován velmi obecně a zevrubně. Z údajů, které jsou k dispozici, vyplývá, že nejčastější formou zneužívání a týrání je ekonomické (38% případů), dále zanedbávání (29%), týrání fyzické (20%), psychické (11%) a sexuální zneužívání (2%) [Závěrečná zpráva 2005]. (viz tabulka č.1 )

8

Tabulka č.1 - Počty případů týrání dle kasuistik ze spisové dokumentace jednotlivých obcí referátů sociálních věcí Druhy týrání a zneužívání v ČR fyzické

9x

20%

psychologické

5x

11%

ekonomické

17x

38%

sexuální

1x

2%

zanedbávání

13x

29%

celkem

45x

100%

Zdroj: Závěrečná zpráva výzkumného projektu RM 01/16/04 MZV ČR

Evidence případů zneužívání starších lidí v ČR je vedena na lince krizové pomoci (SENIOR TELEFON) sdružení ŽIVOT 901. V roce 2005 bylo zaznamenáno 135 ohlášených případů z nichž převažovalo výrazně týrání mezi partnery (50%) a dále mezigenerační týrání (39%). (viz graf č.1) Graf č.1 - Evidence případů zneužívání starších lidí linky krizové pomoci

Zdroj: Projekt informační kampaně 2006

1

ŽIVOT 90 je občanské sdružení, které se již 16 let zabývá službami pro seniory. Poznatky o problematice týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů čerpá z dlouholeté zkušenosti z činnosti krizové linky - senior telefonu, tísňové péče – Areíon, pečovatelské služby, domácí ošetřovatelské péče, poradenství i z dopisů čtenářů časopisu Generace.

9

Ačkoliv se nás ze všech stran neustále dotýkají slova o tom, že česká populace stárne a seniorů rapidně přibývá, problematika stáří a stárnutí nepatří k frekventovaným tématům české sociologie a není ani vyhledávanou oblastí empirického výzkumu v českých sociálních vědách. Podle Sýkorové je proto nutné upozornit na nevelký zájem o problematiku týrání seniorů, špatného zacházení s nimi, protože jde o problémy velmi zásadní, týkající se každého z nás, ať aktuálně či výhledově [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková ]. 2.2 Vývoj zájmu o problematiku týrání a zneužívání seniorů „V posledních letech dochází k nárůstu zájmu o násilí a zneužívání ve společnosti. Poté, co se v 70. letech pozornost zaměřovala na zneužívání dětí a v 80. letech na domácí násilí, došlo v 90. letech k nárůstu zájmu o zneužívání a zanedbávání starších osob. Nejprve bylo v centru zájmu zneužívání v domácím prostředí. Nyní se pozornost zaměřuje více na institucionální prostředí.“ [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006: 98] První zprávy o týrání seniorů se objevily v 70. letech minulého století ve Velké Británii [Habart]. „V polovině 70. let angličtí lékaři upozornili na problém, který byl následně nazván ´bitím babiček´“. [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006: 98-99] „Týrání a zneužívání seniorů bylo poprvé popsáno v British scientific journals v roce 1975.“ [WHO/INPEA 2002: 2] Systematicky sledovaným a studovaným tématem se násilí na seniorech stalo teprve v posledních asi 20 letech, přičemž první zásadní práce vyšly z anglosaského prostředí, zejména ze Spojených států a Velké Británie. Ve Velké Británii byl tento problém fakticky zkoumán od roku 1988, v USA byl identifikován v polovině 70. let a od té doby také zkoumán [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006].V roce 1980 proběhlo slyšení o tomto problému v USA ve Sněmovně reprezentantů pod názvem Elder Abuse: An Examination of a Hidden Problem a tato problematika se počátkem 90. let promítla do veřejné a sociální politiky Spojených států [Habart]. „Také další země se tímto problémem začaly na konci 80. let a 90. let podobně široce zabývat. Některé země, včetně několika evropských, se začínají otázkám spojeným s tímto problémem věnovat teprve nyní. Pohled na zneužívání a zanedbávání se samozřejmě v jednotlivých státech liší, svoji roli přitom hrají kulturní faktory.” [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006: 9899]

10

Přestože je týrání a zneužívání seniorů závažný sociální problém, byl dlouho tabuizován a procházel bez povšimnutí odbornou veřejností. Podle Penhale je zamlčování tohoto problému v minulosti, vzhledem k jeho skryté povaze a tabu s ním spojeným, pochopitelné. O případech zneužívání v soukromí se nemluví nebo nejsou ani rozpoznány. Případy zneužívání v institucích mohou být méně skryté, ale pravděpodobnost, že k nim dojde, aniž by byly pojmenovány, je podobná. Může to způsobovat nedostatečnost propracování konceptu týrání a zneužívání seniorů ať už pro konkrétní prostředí nebo v rámci širší společnosti. „Pro proces prolomení tabu je proto důležité, aby došlo k označení situace jako zneužívání. Dále by taková situace neměla být objektivizována, ale individualizována, aby bylo možné správně poznat zkušenosti jednotlivců a následně se jim věnovat.“ [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006: 102] Habart uvádí, že se tento koncept mohl objevit až ve chvíli, kdy společnosti začala nahlížet na dodržování jistých standardů péče o seniory jako na důležité a začal se rozvíjet koncept ´práv´ seniorů. Dále také s tím, jak oslabovala mediační úloha tradičních rodin, jak se změnila charakteristika samotných seniorů a podmínky jejich života – samostatné bydlení, rozvoj služeb domácí péče aj. Toto začala západní společnost splňovat od poloviny 60. let 20. století, u nás se tento vývoj poněkud opožďoval [Habart].

2.3 Definice týrání a zneužívání seniorů Týrání a zneužívání seniorů, závažné formy nevhodného zacházení se starými lidmi, různé typy domácího i ústavního násilí a zanedbávání péče, jsou v anglosaské literatuře označovány nejčastěji jako elder abuse (and neglect) - EAN, případně elder mistreatment [Habart; Kalvach 2006]. Všezahrnující definici není snadné formulovat. Po dlouhou dobu nebyla žádná odsouhlasena jako standardizovaná definice v Evropě ani v USA. Principielní obtížnost se vztahuje k tomu, co do ní má být zahrnuto a co naopak vyloučeno. Britská obrovolná organizace United Kingdom Action on Elder Abuse rozvinula definici, která byla následně přijata partnery jako je Network for the Prevention on Elder Abuse

11

(INPEA)2. Přijatá verze definuje EAN jako: „Míněn je samostatný či opakovaný akt nebo nedostatek přiměřené aktivity vyskytující se tam, kde je s důvěrou očekávána, což způsobuje bezpráví, poškození, zranění, bolest či strach starších lidí.“ [Daichman 2005 IN Johnson: 325] Na mezinárodním pracovním semináři „Násilí na seniorech“, který se konal v červnu 2000 na Právnické fakultě v Olomouci, byl syndrom EAN specifikován takto: „Je to násilí páchané na starých lidech a obecně zahrnuje fyzické, psychické nebo finanční a majetkové vykořisťování, ale i úmyslné odsouvání potřeb, neposkytnutí potřebné pomoci a péče.“ [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková] Zatím nebyla sjednocena česká terminologie, hovoří se nejčastěji o týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů, či o špatném zacházení se seniory, obecněji o násilí na seniorech [Habart]. Jelikož doslovný překlad názvu EAN zní „starý člověk zneužívaný a zanedbávaný“, je zřejmé, že nevystihuje zdaleka vše, co si lze jinak představit pod českým termínem „násilí na seniorech“ nebo „týrání seniorů“.

„Jako již tradičně se i v tomto případě v české

společenskovědní a odborné literatuře objevuje terminologická nejednotnost.“ [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková: 90] V případě vytvoření a uznání jednotné definice se ale naskýtá problém – definice nezahrnuje jednotlivé kulturní kontexty různých zemí a také další záležitosti, které je nutno k ní přiložit, aby byl vytvořen úplný rámec [Daichman 2005 IN Johnson]. „Pojem ´zneužívání seniorů´ vůbec neodkazuje na místo, kde ke zneužívání dochází. Kromě zneužívání ve vlastní domácnosti nebo v osobním prostředí může ke zneužívání nebo zanedbávání docházet v řadě různých typů institucí. Jedná se o ošetřovatelské ústavy a domovy důchodců, všechny typy zařízení poskytující denní péči a nemocnice.“ [Penhale IN Postavení a diskriminace 2006: 101]

2

INPEA je přední světovou organizací zabývající se problematiou EAN. Jejím posláním je „…při respektování rozličnosti kultury, původu a životního stylu světové populace zvyšovat společenskou odpovědnost a schopnost rozpoznávat utrpení starších lidí tak, aby závěr jejich životů byl prost týrání, zneužívání a zanedbávání.“ Snaží se dále podporovat vzdělání a výchovu profesionálů a laiků v jeho rozpoznávání a prevenci, pomáhat poradenstvím, podporovat výzkum případů, souvislostí, prevalence, péče a prevence týrání seniorů. [TISKOVÁ ZPRÁVA KE DNI PROTI NÁSILÍ NA SENIORECH 2007]

12

Chování způsobující seniorům zanedbávání, týrání či zneužívání může být vědomé nebo nevědomé, zda jde o zneužívání, týrání nebo zanedbávání se určuje v závislosti na frekvenci, trvání, intenzitě, namáhavosti, krutosti nebo okolnostech [Daichman 2005 IN Johnson].

2.4 jednotlivé formy EAN K hlavním formám EAN, na nichž se většina autorů shoduje, patří: •

Zanedbávání

či

nevhodné

zacházení:

odmítnutí

nebo

selhání

v ošetřovatelských povinnostech včetně vědomé a úmyslné snahy vyvolat fyzické a emoční utrpení starého člověka. Je svým způsobem nejbanálnější, nejčastější a nejvíce opomíjenou formou násilí na seniorech, které může začínat nedostatkem pozornosti, nekomunikováním a vyústit až v odpírání uspokojování základních hygienických potřeb, fyziologických potřeb jako je nedostatečný přísun potravy, tekutin, léků a lékařského ošetření, může jít nepřiměřené používání omezovacích prostředků fyzických (např. kurtování) i chemických (nepřiměřené tlumení psychofarmaky). Jde opět o formu zneužití časté bezmoci a neschopnosti bránit se zvůli ostatních, kteří mají vždy z pohledu seniora v jistém smyslu větší moc [Sýkorová 2005; Habart; Kalvach 2006 ]. •

Ekonomické zneužívání: jde o nejrůznější formy okrádání o finance a majetek seniora, používání finančních prostředků bez seniorova vědomí, následné lhaní, zastrašování, okrádání o majetek. Ukazatelem může být skutečnost, že již krátce po přijetí důchodu nemá senior téměř žádné finanční prostředky. Pakliže jim jsou odebírány předměty, které pro ně mají zejména hlubokou psychologickou hodnotu, kus jejich vlastní historie, jde nejen o okrádání ve smyslu trestního práva, o hyenismus ve smyslu lidskosti, ale také právě o psychické týrání. [Sýkorová; Habart; Kalvach 2006] Finanční zneužívání zahrnuje širokou škálu chování a vyskytuje se ve všech socioekonomických, etnických a rasových skupinách. Může být spáchané kýmkoli z rodiny, z ošetřovatelů, z přátel, známých, sousedů, úředníků, právníků, podvodníkem, kriminálníkem, který si vybírá zvláště staré lidi. Například získání majetku, vlastnictví starých lidí může být motivem pro vědomé týrání, fyzické zneužívání, nebo psychické týrání a zneužívání [Aziz IN Palmore, Branch, Harris 2005].

•

Psychické (emocionální) ubližování: vyvolávání duševní úzkosti. Nejčastěji jde o slovní výpady a agrese, vyhrožování, ignorování, ponižování, zesměšňování, 13

urážení, podceňování, lhaní, vyloučení z rodinného života, z rozhodnutí týkajících se celé rodiny nebo dokonce seniora samotného. Zvláštní formou tohoto typu ubližování může být podle názoru Sýkorové také bránění seniorovi v sociálním kontaktu. Psychicky týraný senior je jakoby stažený do sebe, což je rozlišitelné podle neverbálních projevů v komunikaci (způsob sezení, očního kontaktu, intonace, barvy hlasu…), dále je úzkostlivý, depresivní. Rodina mnohdy neumožní pracovníkovi, aby se seniorem komunikoval o samotě, dotyčný se chová, jakoby ho neustále někdo sledoval, hovoří o nejnutnějších věcech, často odpovídá pouze jednoslovně [Sýkorová; Habart; Kalvach 2006].

•

Fyzické ubližování: způsobení fyzické bolesti, i zranění, fyzický nátlak, trestání, chemický nátlak. Stejně jako u syndromu CAN (=syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte) lze identifikovat konkrétní podoby jako je: bití, kopání, škrcení, opaření, popálení, podchlazení, topení, vystavování hladu či chladu, omezování v pohybu, nepodávání léků, netlumení bolesti [Sýkorová; Habart; Kalvach 2006]. Jde o celou škálu forem násilí, takové jednání vede jednoznačné k mnohočetným poraněním, zlomeninám, podlitinám, popáleninám na neobvyklých místech(hýždě), ke kachexii nebo jiným viditelným známkám týrání. Poranění jsou většinou neošetřena a různého stáří. Poranění jsou na místech, kde by si je člověk sám nezpůsobil. V nejhorších případech může dojít až k úmrtí oběti [Zimmelová, Švestková 2005]. Často také nekoresponduje konkrétní podoba zranění s udávanou příčinou jeho vzniku. Poloha zranění je také důležitým ukazatelem[Sýkorová; Habart; Kalvach 2006].

•

Sexuální zneužívání: vyhrocený a extrémní případ kombinované formy fyzického a psychického ubližování např. mezi klienty dlouhodobé ústavní péče (soužití seniorů v některých ústavech sociální péče s chronickými alkoholiky, s mladšími klienty s mentálním postižením apod.), který postihuje zejména ženy. Lze jej identifikovat podle doprovodných poranění (modřiny, oděrky, záněty rodidel, poranění v oblasti genitálií). Tato forma EAN je velmi těžko odhalitelná [Sýkorová; Habart; Kalvach 2006].

•

Spornou kategorií je sebezanedbávání seniorů, které je podle některých autorů samostatným problémem [Habart]. Tělesné a psychické zdraví staršího člověka může 14

být vážně ohroženo, když on sám je neschopen si opatřit stravu, přístřeší, oděv nebo lékařskou péči. Příznaky sebezanedbávání mohou být dehydratace, podvýživa, hypo/hyperthermie, nadměrná zanedbanost nebo zápach, nedostatečné nebo nevhodné oblečení, neočekávané nebo nevysvětlitelné zhoršení zdravotního stavu, proleženiny, požití nadměrného množství léků nebo žádné léky [Tošnerová 2002]. Dle Sýkorové všechny popisované formy zanedbávání a zneužívání mají významný sociální rozměr a domnívá se, že existuje i mnoho dalších forem sociálního násilí na seniorech, kterých se může dopouštět celá společnost svým „klimatem“. Jde o tzv. symbolické násilí, které se v případě seniorů projevuje jejich zanedbáním ze strany společnosti coby příjemců informací a sociálních šancí, v důsledku čehož pak dochází k tzv. symbolickému a faktickému vyloučení seniorů ze společnosti [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková ]. Jak dále uvádí Sýkorová: „Je důležité si uvědomit, že na seniorovi může být uplatňována jedna z výše zmiňovaných forem zneužívání a zanedbávání, častější je však kombinace mnoha.“ [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková: 92]Všechny formy EAN znamenají pro seniora obrovské psychické vypětí, také rapidní zhoršení zdravotního stavu a prohloubení všech dosud pociťovaných psychosomatických i sociálních potíží. 2.5 Oběti, pachatelé a kontext zneužití V podstatě kterýkoli senior je vhodným kandidátem na to, aby se stal obětí EAN. „Podle výzkumů se může každá žena či muž stát obětí a to nezávisle na sociálním postavení, kultuře či dosaženém vzdělání.“ [ Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková: 93] Senior může být týrán ze strany osoby, která se o něho stará, tedy může jít o partnera, dítě či jiného příbuzného, souseda či „přítele“, dobrovolného pomocníka, sociální či zdravotní profesionály a profesionály z jiných zainteresovaných oblastí. Jednoznačně lze říci, že u EAN jde o týrání ze strany blízkých osob, které nazýváme rodina, známí, sociologicky označovaní pojmem „systém sociální opory“ [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková]. Příčiny týrání ze strany blízkého člověka jsou rozdílné. Zátěž pečující osoby se může stát neúnosnou. Neúměrná zátěž, zhoršení zdravotního stavu a psychického stavu může spustit stresovou reakci, která končí i násilím. [Atchley 1997] „Péče o starého, zejména vážně 15

nemocného člena rodiny, je pro pečující osobu/osoby skutečně velmi náročná a může vést k totálnímu vyčerpání. Pečující osoby prožívají celou škálu nepříjemných pocitů – rozpaky, smutek, hněv, pocity viny, chronickou fyzickou a psychickou únavu, mnohdy se dostávají do stále větší izolace. Přitom zachování vlastního tělesného i psychického zdraví je pro pečující osoby velmi důležité.“ [Matýsková 2004 IN Sýkorová, Chytil: 50] Není snadné hledat vhodný přístup k seniorovi, který postupně ztrácí svou autonomii a integritu. Ke špatnému zacházení se seniory dochází také ze strany profesionálních pečovatelů. Dobrovolné inspekce prováděné MPSV v zařízeních ústavní péče v letech 2001 – 2002 odhalily nedostatečné povědomí zaměstnanců o právech jejich klientů, zaměstnanci často postrádají základy slušného chování a nejsou proškoleni o právech k seniorům a o respektování jejich důstojnosti. Navíc neuspokojivé platové podmínky zaměstnanců jsou značně demotivující. Pozornost by měla být věnována také specifickým stresorům zaměstnanců souvisejících se společenskými změnami a s celkovými podmínkami v sektoru (jako růst nezaměstnanosti, nespokojivé platové podmínky atd.) I vedoucí pracovníci a příslušní odpovědní pracovníci komunální politiky často postrádají dostatečnou kvalifikaci a přehled v seniorské problematice EAN [Habart]. Je otázkou, zda existuje systémové řešení, které by zabránilo opakování těchto negativních jevů v zařízeních sociální péče. Dle Sýkorové je to zároveň otázka, jak systémově vyřešit problém syndromu vyhoření u pracovníků pomáhajících profesí, přičemž řešením by mohla být pravidelná cirkulace pracovníků po různých ústavech. [Sýkorová 2005 IN ..] „Při poskytování péče v zařízeních mohou vznikat situace zneužívání mezi obyvatelem a profesionálem iniciované starší osobou, takže může dojít ke zneužívání oběma směry nebo jednosměrnému zneužívání personálu ze strany obyvatele zařízení.“ [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006: 102] EAN může mít i druhou stranu – senioři mnohdy používají na své pečovatele řadu zákeřných taktik a snaží se tak nad nimi získat kontrolu. Podle její studie více než jedna třetina seniorů verbálně urážela a týrala své pečovatele, dokonce 18% fyzicky napadlo své pečovatele [Atchley 1997]. Je velmi důležitý střízlivý pohled na celý problém, jelikož hranice mezi tím, kdy jde o vědomé nebo částečně vědomé a cílené špatné zacházení se starým člověkem a tím, kdy jde o důsledek systematického odmítání pomoci ze strany tvrdohlavého seniora, je velmi nejasná. 16

Péče o starého člověka může být velmi náročná fyzicky i psychicky [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková]. Neexistuje stoprocentní návod jak určit, kdo je pečovatel úmyslně napadající oběť a kdo pečovatel, který pouze ´špatně´ zachází se svým rodinným příslušníkem [Tošnerová 2002]. 2.6

Teoretická pojetí EAN

Odborníci z rozvinutých zemí zabývající se problematikou EAN popisují tento jev z mnoha konceptuálních perspektiv. Dle nich lze na EAN pohlížet jako na problém mentálně narušených zneuživatelů (intra-individual danamycs) nebo jako naučené chování (teorie sociálního učení [Daichman 2005 IN Johnson]. Podle symbolické teorie interakcí lze na špatné zacházení se seniory nahlížet jako na důsledek systému interakcí mezi rodinami, institucemi, dalšími sociálními skupinami, kdy v procesu stárnutí dochází ke změně a odlišnému vnímání očekávaných rolí seniora, vzniku napětí a neporozumění [ Habart]. Dále je špatné zacházení se seniory popisováno z perspektivy situačního modelu, soustřeďujícího se na bezprostřední okolnosti vztahu pečující osoba - starý člověk ( např. rostoucí závislost seniora, stres a frustrace pečující osoby, problém „vyhoření“ pečovatelů) [Daichman IN ; Habart]. EAN lze také popsat pomocí teorie sociální směny (exchange theory of aging), snažící se postihnout dynamiku vztahu péče. Vychází z toho, že aktéři směňují v sociální interakci různé zdroje, jednají na základě skutečných nebo domnělých přínosů a nákladů na zachování vztahu. Nejméně bezmocní usilují o maximalizaci zisků a minimalizaci vkladů do vztahu. Kdo je nejvíce závislý, má nejmenší moc a senioři tedy ve srovnání s mladšími lidmi disponují obvykle menšími zdroji, tudíž i slabší mocí. Právě ztráta adekvátních ´směnných komodit´ve stáří vychyluje rovnováhu sociálních vztahů v neprospěch seniorů. Při narušení rovnováhy mezi pozitivními a negativními výsledky výměny a zisky obou stran může nastat selhání. Osoba, které je poskytována péče, může být vnímána jako přítěž, hrozí jí zátěž negativních sociálních sankcí a v situaci formální péče tak může vznikat subkultura zneužívání [Daichman 2005 IN Johnson; Habart; Sýkorová 2007]. Pro vysvětlení EAN nerovnováhy síly uvnitř vztahu pachatele a oběti EAN lze použít také feministickou teorii patřící mezi přemosťující gerontosociologické teorie. Feministická teorie si všímá strukturálních faktorů ovlivňujících omezení starších žen v přístupu k významným materiálním zdrojům, zdrojům zdravotního a sociálního zabezpečení. I ve stáří se 17

zachovává nerovná dělba rodinných povinností a ženy mívají odpovědností za péči o stárnoucího partnera či jiné příbuzné [Sýkorová 2007]. Teorie politické ekonomii, která patří mezi interpretativní gerontosociologické teorie, se snaží zasadit stáří do širšího sociálního kontextu a pracuje s pojmy jako sociálně vytvořená či strukturální závislost ve stáří, negativní statut a marginalizace seniorů jako s faktory, které mohou vést k EAN [Habart]. Podle ní jsou zdroje věkově založené nerovnosti sociálně strukturované. “Stárnutí je v kapitalistické společnosti určeno potřebami pracovního trhu.… Teoretici politické ekonomie stárnutí zdůrazňují, že je třeba se neustále ptát, čí zájmy se skrývají za snahou pomoci starým lidem.“ [Sýkorová 2007: 30-31] K teoriím týkajících se EAN lze zařadit také teorii mezigeneračního cyklu násilí, která tvrdí, že sami zneužívaní byli dříve zneuživatelé a zneužívající byli dříve zneužíváni [Atchley 1997]. Penhale uvádí hypotézu ´odplaty´za předchozí zneužívání moci, podle které žena nebo děti, které byly dříve v dané rodině zneužívány mužem, se mohou později nějakou formou EAN tomuto muži pomstít [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006]. Dále lze zmínit také model naučené bezmocnosti/závislosti, který odkazuje k tomu, že sociální prostředí může posilovat závislost seniorů a ignorovat jejich snahu o autonomii. Tendence k nadměrné ochraně starých lidí vyplývá ze sociálního scénáře dependence-support a independence-ignore, který je založen na hodnocení závislosti ve stáří jako očekávané, adekvátní a akceptované. Ale jedinec si může závislost sám zvolit (self-select dependency) – v doménách aktivit ohrožených ztrátami spojenými se stářím, jelikož tím uvolní energii a sílu pro jiné činnosti [Sýkorová 2007]. Jedna teorie ale nemůže vyhovět tak komplexnímu, různorodému fenoménu. Proto je používán také ekologický model, který znamená vysvětlování interakcí přes systémy. Nejprve byl ekologický model koncipován na základě čtyř úrovní, podle čehož násilí pramení z individuálních, interpersonálních, sociokontextuálních a společenských faktorů. Tento rámec může být nápomocný nejen pro porozumění příčin problému, ale také v prosazování adekvátních intervencí [ Daichman 2005 IN Johnson].

18

3. Možné příčiny a determinanty vzniku týrání a zneužívání seniorů 3.1 Rizikové faktory týrání a zneužívání seniorů Lze jen velmi nejednoznačně určit příčinu a následek výše definovaných forem a znaků špatného zacházení se seniory, ale alespoň tedy můžeme rámcově označit jevy a fenomény zvyšující riziko vzniku EAN v rámci společenství, jehož je senior členem, tedy tzv. rizikové faktory [Sýkorová 2005 IN S7korová, Šimek, Dvořáková]. „Rizikové faktory se týkají oběti i původce. Jedná se o tzv. „kriminogenní proměnné“. Právě tyto proměnné by měly působit jako varovný signál pro lékaře a ostatní, kteří mohou s případy zneužívání přicházet do styku. Přítomnost proměnných by měla zvýšit úsilí o podchycení třebaže jen tristních projevů zanedbávání seniorů.“ [Zimmelová, Švestková 2005 IN Prevence: 8]

3.1.1 Faktory zvyšující ohroženost špatného zacházení se seniory • Špatný zdravotní stav, poruchy kognitivních a komunikačních funkcí (syndrom demence). Je třeba vzít v úvahu, že stárnutí znamená změnu schopností na fyzické i duševní úrovni. Rizikovým faktorem je tady chronická choroba, která ovlivňuje intelekt, hybnost a další fungování organismu seniora, může vyvolat problematické chování, postižení smyslů, řeči, výrazné změny osobnosti, což vede k obtížnějšímu dorozumívání se seniorem [Kalvach, 2006; Atchley 1997; Discussion paper]. • Ztráta soběstačnosti – senioři se často brání pomoci, jelikož si nechtějí připustit svou vlastní nedostačivost či nesoběstačnost. Mimo toto vše komplikují péči o seniory příliš vysoká nebo příliš nízká očekávání seniorů od svých blízkých, dětí, komunity, od společnosti, v níž žijí [Sýkorová 2005 IN]. Lidé si ve stáří chtějí zachovat autonomii. Podle Matýskové není autonomie ani tak nezávislost na okolí, ale schopnost činit samostatná rozhodnutí a nést za ně odpovědnost, schopnost zabezpečit se, být soběstačný a nezneužívat druhé v situacích, kdy se o sebe mohu postarat sám [Matýsková 2004 IN Sýkorová, Chytil].

19

• Sociální izolace Dalším rizikovým faktorem EAN je sociální izolace – je statisticky potvrzeno, že ti, kterým je ubližováno, mají méně sociálních kontaktů než ti, kteří tímto problémem netrpí. Důsledkem sociální izolace je také to, že je dotyčný odkázán pouze na jednu osobu nebo malou skupinu osob a nemůže si vybírat podobu péče, která se mu dostane. Tato situace činí seniora bezmocným a závislým a tak zvyšuje riziko EAN. Podle Sýkorové je EAN na mikrosociální rovině důsledkem dlouhodobého nepříznivého vývoje vztahů u osob, kterých se týká, může jít také o důsledek existence tzv. vzorce násilného chování v rodině.3 [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková]. Ostatní autoři zařazují ještě porušení mezigenerační solidarity [Kalvach, 2006; Atchley 1997; Discussion paper]. „Na makrosociální úrovni je sociální izolace ztělesněna celkovým klimatem společnosti ve smyslu většinových postojů k seniorské populaci a z nich plynoucím procesem tzv. nálepkování seniorů a jejich společenské pozice a role.“ [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková: 94]

. Osamělost Sociální izolace je spojena s problémem osamělosti ve stáří, kterou ovlivňuje především rodinný stav a s tím související forma rodinného soužití. Osamělost ovlivňuje zdravotní stav, který v sobě zahrnuje faktor věku a samozřejmě problém snížené mobility, což je důležitý předpoklad sociálních kontaktů. Také psychologický aspekt je důležitý – zdravotně oslabený člověk hůře a intenzivněji prožívá nepříznivé situace, včetně nízké frekvence či chladu sociálních kontaktů. „Zhoršený zdravotní stav, který je spojen s větší závislostí na pomoci rodiny, případně i subjektů poskytujících zdravotní a sociální služby, posiluje obavy, zda člověk nebude těmito subjekty ´zanedbán´.“ [ Kuchařová, Rabušic, Ehrenbergerová 2002: 61]

3

Jde o dědění specifického způsobu řešení problémů v rodině, nikoli komunikací a kreativně, ale násilně(např. donucováním apod.), jak velí mechanismy sociálního učení. Osoba, která se chová nyní ke starému člověku špatně, pravděpodobně zažila špatné zacházení v dětství a bude dané vzorce zacházení konzervovat, předávat dalším generacím.(94 Sýkorová Kateřina)

20

3.1.2 Faktory zvyšující pravděpodobnost, že se někdo dopustí špatného zacházení vůči závislé osobě • Alkoholismus, drogová závislost, psychopatologie, psychopatie - rizikovým faktorem je situace, kdy má pachatel v anamnéze psychiatrické problémy, poruchy osobnosti či závislost na návykových látkách. [Kalvach 2006; Atchley 1997; Discussion paper 1; Zimmelová, Švestková 2005 IN Prevence] • Nízká úroveň intelektu. • Předchozí agresivní či asociální jednání. • Přetížení a existenční problémy rodiny a pokles její ochoty a možností poskytnout kvalitní péči.

. Syndrom vyhoření u ošetřovatelského personálu. Negativní jevy jako např. vnější stres, přetížení rodiny či ošetřovatelského personálu se syndromem vyhoření, [Kalvach 2006], nepříznivé a neočekávané změny v rodině, kdy je pečující nucen změnit životní styl, což může zahrnovat ztrátu zaměstnání, přátel, koníčků apod., mohou vést ke ztrátě financí, pocitu společenské seberealizace, ztrátě vlastní podpůrné sítě a následně k hlubokým pocitům frustrace, ztrátě seberealizace a k podvědomému obviňování a „trestání“ seniora [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková] jako zdroje vlastních problémů. Může se také stát, že se potomek nesmíří s výměnou rodinných rolí, kdy z pečovatele (rodič) se stane potřebný a dostane se tím jakoby do role dítěte, pokud byl rodič nahlížen jako vševědoucí, schopná autorita, může být pro potomka těžké se smířit se situací, kdy tato autorita potřebuje pomoc se základními každodenními úkony, uspokojováním základních potřeb [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková]. Faktorem zvyšujícím nebezpečí EAN může být také nedostatečná poučenost a nedostatečná podpora pečujících (chybění respitních služeb pro pečující rodinu či metodického vedení pro personál) [Kalvach 2006]. 21

• Závislost oběti na agresorovi - rizikový je stav, kdy osoba, která o seniora pečuje, je na něm nějakým způsobem závislá – ubytováním, financemi, materiálně či emocionálně. Jde o vyústění dlouhodobého nezdravého vývoje vztahů v rámci celé širší rodiny. Podle Sýkorové jsou vztahy závislosti jistou formou osamělosti mezi lidmi, jde o důsledek naprosté neschopnosti lidí se dorozumět a porozumět si mezi sebou [Sýkorová 2005 IN Sýkorová, Šimek, Dvořáková. V názorech seniorů je z řady výzkumů zřejmá jakási obava ze závislosti na rodině [Kuchařová, Rabušic, Ehrenbergerová 2002]. • Nízká úroveň zájmu a ochrany společnosti před nežádoucím jednáním včetně ochrany práv a důstojnosti klientů dlouhodobé ústavní péče. • Diskriminační postoje ve společnosti. Na základě uvedení diskriminačních postojů společnosti, jako rizikového faktoru zvyšujícího pravděpodobnost, že se někdo dopustí některé z forem EAN, se zde zaměřím na věkovou diskriminaci neboli ageismus. A přestože je podle Palmora většina případů EAN spíše než projevem ageismu zásluhou pokusů o vykořisťování, únikem od pečovatelských povinností nebo formou duševního onemocnění pachatele, EAN je povzbuzováno ageistickými stereotypy a předsudky o seniorech jako o starých a slabých jedincích, zbytečných a odpudivých. Tyto stereotypy podněcují lidi k ventilaci vlastních frustrací na seniory nebo jim umožňují vidět seniory jako bezbranné a slabé cíle vhodné pro zanedbávání, využívání nebo jejich týrání. [Atchley 1997]

3.2 Ageismus Ageismus4 je podle Vidovičové a Rabušice „ideologie založená na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu manifestovaná skrze proces

4

„Jde o slovo, které nemá český ekvivalent. Pojem je odvozen od anglického slova age, které znamená věk, stáří. Ageismus pak znamená společenský předsudek vůči stáří. Začal se používat v 60. letech v USA a chápán je jako diskriminace na základě věku. Dnes je termín ageismus definovaný šíře. Zahrnuje prostředky a negativní představy o starých lidech nebo projevy diskriminace vůči staršímu člověku nebo skupině starších. Hovoříme o stereotypech, kdy v záporném slova smyslu stereotypu jsou vynechány příznivé charakteristiky. Některé projevy diskriminace jsou zřejmé, některé v podtextu nevyslovené. Ageismus je odlišný od jiných „…ismů“, jako sexismus, rasismus, atd. Věková klasifikace není jen statistická, jednotlivec postupuje přes jednotlivé životní cykly, klasifikace je charakterizována neustálou změnou, zatímco ostatní systémy jsou konstantní, např. rod,

22

systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základě jejich chronologického věku a/nebo na jejich příslušnosti k určité generaci.“ [Vidovičová 2005: 6] „Přetrvávání stereotypů a předsudků je obdobně jako v případě sexismu, sexuálního harašení, šikany či domácího násilí usnadňováno tolerancí, společenským bagatelizováním. Mnohdy můžeme hovořit o systémovém, společensky zcela akceptovaném a kodifikovaném ponižování na základě věku.“ [Kalvach IN Diskriminace: 27] Existují různé formy, typy, zdroje věkové diskriminace, jelikož se jedná o velmi široký a rozvětvený koncept, který se prolíná mnoha oblastmi sociálního života [ Vidovičová 2005], může mít mnoho různých podob od předsudků, myšlenkových stereotypů, po nevhodné jednání podmíněné přisuzováním negativních vlastností anebo právě hrubé podoby diskriminace [Kalvach 2006]. „K typickým a brutálním předsudkům vůči stáří patří v obecném povědomí např. přesvědčení o nadbytečnosti, zbytečnosti a nepotřebnosti starého člověka, o jeho ´postproduktivnosti´, o ekonomické zátěži ´doplácení na starce´, o neschopnosti starého člověka (např. učit se novým skutečnostem), o zákonitosti stařeckého marasmu včetně stařecké demence, či o minimalizaci potřeb s následnou pauperizací (chudnutím) starých lidí.“ To vše stupňuje nevhodná výchova, konkurenční mezigenerační střety, ekonomické problémy, ve vyspělých zemích dochází k otřesení archetypu stáří tradičního pojetí, nové technologie snižují význam paměti a znalostí starého člověka [Kalvach IN Diskriminace]. Becca R. Levy popisuje, jak si člověk během života osvojuje stereotypy o stáří a stárnutí. Osvojení si stereotypů týkajících se stárnutí probíhá již v dětství z rodiny a kulturního prostředí. Tyto stereotypy jsou převážně negativní – např. 66% dětí ve věku od čtyř do sedmi let se zmínilo, že nechtějí být staré, 60% dětí v jiné studii zastávalo názor, že být starý znamená ´cítit se hrozně´ [Levy 2003]. Tyto negativní stereotypy se stanou

rasa…Stereotypy o stáří vznikají z předčasného a zjednodušeného hodnocení, či ´černobílého´myšlení.“ [Tošnerová IN Diskriminace seniora – aktuální téma pro Evropu i Českou republiku: 7]

23

autostereotypy, když se člověk dostane do věkové skupiny seniorů a vlastně je potom obrací proti sobě, ať vědomě či nevědomě, začnou působit na jeho kognitivní a fyzické zdraví. Bezesporu velký vliv na informovanost lidí o problematice EAN mají média. Podle zahraničních výzkumů jsou senioři v médiích především odreprezentováni, pokud se o nich hovoří, pak výrazně častěji v negativních souvislostech (např. násilné trestné činy, ekonomické problémy společnosti atd.) a jsou vizualizováni jako nemohoucí a nemocné osoby [Vidovičová 2005]. Pojem ageismus se v sociálně politické praxi vyskytuje již více než 40 let a zájem o něj roste s gradujícím stárnutím moderních společností [Vidovičová 2005]. Postupně se stává jedním z velkých témat sociálního výzkumu. Vždyť antidiskriminační kampaň Evropské unie je podle průzkumů veřejného mínění její nejznámější politikou [Vidovičová 2007]. „Rozvíjející se formy věkové diskriminace mohou mít totiž vysokou vypovídající hodnotu o sociálním klimatu takových společností. To, zda společnost přijímá stáří a vyšší věk jako příležitost nebo jako rozrůstající se ohrožení, se projevuje v jejich proklamovaných hodnotách i v realizované praxi.“ [Vidovičová 2005: 5] 3.3 Gender a moc Otázky genderu a moci stojí v centru problematiky EAN, jejich vzájemný vztah je ale nesmírně složitý. Podle Penhale je nutné brát v úvahu vzájemné komplexní působení strukturálních mocenských vztahů v celé společnosti jako kontext pro bagatelizaci, tolerování nebo dopouštění se týrání a zneužívání seniorů. „Socializace jednotlivců v rodinách je podmíněna širšími společenskými strukturami a kulturními faktory, které jsou pak v rámci socializace opět posíleny přijetím prosazovaných genderových a mocenských her. To vše ve vzájemné interakci vytváří zkušenosti a chování jedinců, z nichž některé nejsou ani tolerovány, ani zakazovány a některé jsou společenským uspořádáním udržováno. … Je to sociální organizace genderu, co rozděluje role a význam a co přispívá k marginalizaci zneužívání seniorů na úrovni společnosti, organizace a jedince.“ [Penhale 2006 IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR: 108 - 109] Ženy jsou pravděpodobně týrány a zneužívány častěji než muži, neboť jsou vystaveny jak ageismu, tak sexismu. Navíc jsou viděny jako slabé a zranitelné [Atchley 1997]. „Ve 24

společnosti jsou starší muži zpravidla spojováni s konfliktností, perverzí a obavami ze stárnutí a úpadku. … Ageismus, sexismus a strukturální bariéry se spojují a vytvářejí mocenské nerovnosti založené na pojetí ženy jako osoby s nižším statusem. To přispívá ke vzniku podmínek pro zneužívání a jeho existenci. Je to také argumentem proti představě o možnosti snadných nebo rychlých řešení problému. [Penhale 2006 IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR: 103, 107 - 108] 4. Řešení problematiky Řešení zanedbávání, týrání a zneužívání seniorů, jednoznačně patologického společenského i individuálního jevu, je věcí interdisciplinární a multidisciplinární. Ti, kdo mohou EAN rozpoznat a identifikovat úvodní příznaky jako první, jsou především lékaři a profesionální pečovatelé [Moody 2002]. Ale bohužel ne všechny případy jsou zcela jasné. Při odhalení případů EAN se profesionální pečovatelé nebo kdokoliv jiný musí potýkat také s dilematem, zda po podání oznámení o podezření nenaruší důvěru nebo soukromí, zda neporuší diskrétnost. Dále jak vážné musí příznaky vlastně být, aby podnítily ohlášení proti vůli oběti? A co se stane, ukáží-li se obvinění falešnými? Může oznámení o podezření na EAN celou věc ještě zhoršit? „Důvodů, proč jsou lékaři nepříliš aktivní v zabývání se otázkami špatného zacházení se seniory, je několik. Jednak tato oblast je stále ještě oblastí tabuizovanou a tedy i opomíjenou. Další příčinou může být nechuť zasahovat do citlivých záležitostí, do obviňování, která jsou leckdy sporná a následujících úředních jednání.“ [Závěrečná zpráva 2005: 12]

4.1 Opatření proti věkové diskriminaci seniorů a proti EAN v ČR jako v rámci EU Mýtu o stáří jako o období nemoci, bezmoci, závislosti ekonomické nebo fyzické stále věříme, jsme konfrontováni s narůstajícími celospolečenskými náklady na udržení současného penzijního systému, výdaji na zdravotní a sociální péči o seniory, které jsou prezentovány jako hrozba pro ekonomickou stabilitu systému a staří lidé jsou považováni za zátěž mladé a aktivní populace. Zároveň je propagováno aktivní a spokojené stárnutí. [Haškovcová 1989] „V evropské společnosti vycházející z křesťansko-židovských kulturně historických tradic má stále své místo mezigenerační solidarita a celospolečensky je přijímána odpovědnost střední 25

generace za zabezpečení ´závislé´, tj. ekonomicky nevýdělečné populace dětí a seniorů. Proto je současný vztah společnosti ke starším spoluobčanům v mnohém ambivalentní, není jednoznačně přijímána současná role početně narůstající seniorské populace a zákonně definovány práva a povinnosti jednotlivých generací.“ [ Topinková IN Tošnerová 2000: 6] „Politické strany, v rámci politických programů věnovaných seniorům o této problematice mlčí. Velký význam mělo přijetí zákona o sociálních službách Parlamentem ČR počátkem roku 2006.“ Existenci problému reflektují, byť nedostatečně, některé vládní dokumenty jako návrh Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2003-2007. Dále Usnesení vlády České republiky ze dne 14. listopadu 2001 č. 1181 k Návrhu základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace České republiky. Problém není bohužel samostatně zmiňován ani v novém zákoně o sociálních službách ( 108/2006 Sb.) ani popsán ve standardech kvality v sociálních službách MPSV z roku 2002, přestože v nich je odkaz na respekt k lidské důstojnosti. Tyto standardy jsou bohužel příliš obecné a nejsou konkrétně rozpracované pro jednotlivé typy zařízení, neřeší dostatečně například otázku specifických školení proti EAN [ Habart]. Hlavní problém tedy leží v oblasti implementace a realizace politik a teoretických konceptů. Stávající a nové právní předpisy ani standardy kvality MPSV problematiku EAN dostatečně neřeší, ačkoli představují významný posun k respektování lidské důstojnosti [ Habart].5 „Mnohem účinnějším nástrojem boje proti diskriminaci seniorů, než právo jako takové, bude tedy zřejmě postupné působení na změnu mentality ve společnosti vedoucí k její otevřenosti vůči seniorům jakožto početné skupině evropského obyvatelstva, jež bude stále nabývat na významu, nedojde-li k neočekávané dramatické změně demografického vývoje. Úsilí o otevřenost a solidaritu by se ostatně mělo v budoucnosti stát smyslem společenského směřování.“[Koldinská 2004 IN Diskriminace : 20]

5

Je třeba jasně definovat pojem seniora a týrání a zneužívání seniora v rámci právního řádu. „Jde o prostý proces objektivizace problému, kdy jev, který není zvěcněn, neexistuje a naopak. A norma slušného zacházení by existovat měla, abychom věděli, že ji máme dodržovat, pokud jsme nuceni konstatovat, že pouhé svědomí či profesní etika už v této oblasti nefunguje. Musíme si totiž být vědomi vynutitelnosti a případných následků takové normy proto, abychom měli dostatečnou motivaci ji dodržovat.“[Sýkorová IN: 97]

26

5.

Výzkumy týrání a zneužívání seniorů

Výzkumy EAN jsou mladou záležitostí, neboť tato problematika byla jako důležitý sociální problém určena a rozvíjena v nedávno uplynulé druhé polovině 20. století, jak již bylo výše zmíněno. Dosavadní výzkumy týrání a zneužívání seniorů ale nemají pevný základ. Často je stupeň výzkumu EAN považován za „embryonální“, stejně jako tomu bylo s výzkumy na téma týrání dětí a žen před třiceti, čtyřiceti lety [Bonnie, Wallace 2002]. Počet výzkumů a materiálů na toto téma, především v rozvinutých zemích, stále roste, ale stále ještě je identifikace problému a jeho řešení teprve na počátku [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006]. V rozvojových zemích není žádný systematický sběr dat. Pouze malé množství studií poskytuje informace o tom, že problematika EAN je v těchto zemích rozšířena [Daichman 2005 IN Johnson].

5.1

Obtíže doprovázející výzkumy týrání a zneužívání seniorů

Zneužívání, týrání a zanedbávání seniorů je komplexní a citlivé výzkumné téma [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006]. Dle Vidovičové se fenomén týrání a zneužívání seniorů daří z objektivních metodologických a etických důvodů zatím jen obtížně empiricky popsat v kvantitativních pojmech [Vidovičová 2007]. Nejčastěji jsou uváděny tyto důvody:


různost pachatelů a obětí, situací, za kterých k EAN dochází a také existenci různých typů EAN




obtížnost přístupu k obětem EAN, neochota obětí a rodinných příslušníků vypovídat. Mnoho studií již ale prokázalo, že obětem je často bráněno jejich zneuživatelem ve výpovědích.




vyloučení některých obětí může ovlivnit vzorek. Týká se to hlavně seniorů žijících v institucích, kteří jsou vylučováni z populačního vzorku




nejasné a nejednotné definice otevřené četnému výkladu – není jednoznačný konsenzus o tom, co lze označit za EAN [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006; Atchley 1997]. Pro výzkumníky je obtížná operacionalizace termínů spojených s EAN, často chybují v nerozlišení různých typů týrání a zneužívání, rozpory 27

způsobuje také kategorie sebezanedbávání a sebetýrání, jelikož u nich není obsažen vztah důvěry s jinou osobou. Určení co nejpřesnějších a nejjednotnějších definic je klíčové pro možnost komparace a objektivizace výsledků studií [Bonnie, Wallace 2002].


nejasné a nepřiměřené měření, rozdílnost použité metodologie. Jde o navržení a zpracování výzkumného nástroje. I po použití stejné definice může být výsledek studie jiný, pakliže je použit odlišný nástroj měření. V současnosti není žádné z provedených měření považováno za validní, ani nebyl určen jeden definitivně přesný nástroj měření.




neúplnost profesionálních úvah – dosavadní výzkumy se často opírají o údaje z vyšetření a výzkumů lékařů nebo sociálních pracovníků, ale řada faktů jim zůstala skryta, jelikož nebyly do výzkumu vůbec zahrnuty a proto nemohou být reprezentativní. Data také nepocházejí přímo od obětí, a proto mohou být různě přeměněna, jinak interpretována. Tedy záznamy profesionálů jsou použitelné pouze, chce-li výzkumník znát jejich pohled na věc nebo potřebuje-li si vytvořit předběžnou představu o rozsahu a povaze problému. Ale kvalitní budoucí výzkum by již měl být mimo tato data, zaměřený na přímé výpovědi obětí, jejich pocity, zkušenosti, zážitky.




nedostatek studií založených na přímých výpovědích obětí




nedostatek vyhodnocujících systematických studií - je málo studií, které by přinesly informace o tom, jaká opatření mohou být preventivní a které by vyhodnotily stávající programy na pomoc obětem EAN

[Bonnie, Wallace 2002]. Pro implementaci

příslušných politik, programů a služeb je třeba přesně vyjasnit, v jakých prostředích k EAN dochází, v jakých situacích, za kterých podmínek, faktory největšího nebezpečí


dosud proběhlo nedostatečné množství výzkumů také z důvodu jejich nedostačné finanční podpory, ačkoliv se situace zlepšuje (např. v USA příspěvek na výzkum EAN v roce 1990 činil 300 000 USD, v roce 2001 již 1,3 milionu USD) [Bonnie, Wallace 2002].




nedostatek spolupráce agentur s výzkumníkem – často se lze setkat s neochotou spolupracovat, argumenty – ochrana klientů, soukromí klientů, nedostatek času




etický problém Aby byl výzkum sociálních věd etický, musí být získán platný a dobrovolný souhlas respondenta. Respondent by také měl být dostatečně informován o povaze a cílech výzkumu a výzkumný pracovník by se měl ujistit, že zda všem podaným informacím dotazovaný rozumí. Gilhooly uvádí jako hlavní etické principy tyto: výzkum by neměl dotazovaného nijak 28

psychicky či jinak poškodit, měl by mít potenciál vědecké a praktické hodnoty, dále by měl vykazovat princip spravedlnosti – rovné zacházení s respondenty, posledním je princip zachování autonomie respondenta. Tyto čtyři principy by měly být doprovázeny množstvím morálních pravidel, jako je např. diskrétnost, soukromí, věrohodnost, poctivost. Etické principy by měly být pro výzkumníka tím nejvyšším a po celou dobu vedení výzkumu dodržovány [Gilhooly IN Jamieson,Victor 2002]. 5.2 Empirické výsledky jednotlivých výzkumů podle forem EAN Názory a data získaná od seniorů jsou pro zkoumání problematiky týrání a zneužívání seniorů klíčová. Proto byl v roce 2001 organizacemi WHO a INPEA proveden vůbec první multinárodní výzkum názorů a pohledů seniorů - Missing voices: views of older persons on elder abuse. Jednalo se o výzkum seniorů z pěti rozvojových zemí (Argentina, Brazílie, Keňa, Libanon a Indie) a dále ze Švédska, Kanady a Rakouska. Byli dotazováni senioři a v menší míře také zdravotnický personál pracující se starými lidmi. Byla použita kvalitativní metodologie – v každé zemi bylo vybráno osm skupin respondentů po osmi až deseti členech (z toho šest skupin seniorů a dvě skupiny zdravotnického personálu a pečovatelů) a formou debaty byla problematika EAN rozebírána. Účelem této studie bylo zjistit názory a vnímání seniorů problematiky EAN a na základě jejich soudů vylepšit či pozměnit stávající definice, druhy, rizikové faktory a jiné termíny s EAN spojené a používané. Finální analýza hlavních témat, která vyvstala v různých zemích, odkryla pozoruhodné podobnosti, které byly stejné ve všech zkoumaných zemích. Senioři chápou EAN pod třemi body: -

zanedbávání – izolace, opuštění, sociální vyloučení

-

porušení lidských, lékařských práv

-

zbavení nebo nedostatek možností výběru, vlastních rozhodnutí, zbavení statutu, financí, respektu Byly potvrzeny také již užívané formy EAN – dotázaní senioři navrhli tyto: strukturální a sociální, zanedbávání, disrespekt a ageistické postoje, psychické, fyzické, právní a finanční zneužívání [WHO/INPEA Missing voices].

29

Zajímavý je výzkum veřejného mínění populace EU zabývající se mimo jiné přímo špatným zacházením se seniory je výzkum s názvem Health and long-term care in the European Union (2007).6 Výzkum se zabýval výskytem, jednotlivými formami, možnými pachateli a řešením problematiky EAN. Proběhl formou vyplňování dotazníků během rozhovorů s respondenty, kde to bylo možné, byla použita technika CAPI. Podle této Eurobarometerové studie z roku 2007 skoro polovina Evropanů věří, že nedostatečné ošetření, zanedbávání a týrání závislých seniorů je v jejich zemi rozšířené - docela

nebo velmi

rozšířené 47%, oproti tomu 33% to vnímá jako docela ojedinělé, 8 % jako velmi ojedinělé7 [Health and long term- care 2007]. Jsou to pouze odhady opírající se o velikost vzorku, který byl náhodně vybrán tak, aby co nejlépe reprezentoval názory populace té které země. Vypovídá to alespoň o tom, že daný problém ve společnosti existuje a je populací registrován. Nyní se zaměřím na empirické výsledky několika zahraničních a dvou českých výzkumů EAN založených na výpovědích seniorů a posoudím je v rámci hlavních forem EAN. 5.2.1 Zanedbávání Zanedbávání je považováno za nejběžnější formu EAN. Může představovat pasivní zanedbávání, nechávání starých osob o samotě, izolované, zapomenuté, naopak aktivní zanedbávání zahrnuje například vynucený pobyt doma, na lůžku, izolování, odepírání jídla a léků je také velmi běžné [Atchley 1997]. Podle Izraelské studie z roku 2003 bylo zanedbávání nejčastější formou EAN, týkalo se 18% dotázaných seniorů [Eisikovitz 2005]. Nejčetnější bylo také v britské studii z roku 2006.

6

Tento výzkum proběhl ve dnech 25.5. – 30.6. 2007 na 28 660 respondentech ve věku 15 a více let ze všech 27 zemí EU a dvou kandidátských. Zažádalo o něj Directorate-General for Employment, Social Affairs and Equal Opportunities a byl koordinován Directorate-General for Communication. 7

Mezi jednotlivými zeměmi jsou rozdíly ve vnímání nebezpečí EAN. Rumunsko vyčnívá s vysokým podílem lidí, kteří tvrdí, že týrání, zanedbávání a zneužívání seniorů je celkem nebo dost rozšířené (86%). Naopak na Kypru (17%) a ve Švédsku (19%), tedy méně než jedna osoba z pěti si myslí, že je u nich týrání a zneužívání seniorů rozšířené, v ČR si to myslí 27% osob[Health and long term- care 2007].

30

Podle údajů studie se týkalo se 1,1% seniorů (85% případů zanedbávání se týkalo neobdržení pomoci s denními aktivitami, 41% neobdrželo pomoc s osobní péčí jako např. hygiena, ukládání do postele, pomoc s odchodem do postele atd., a 20% nebylo asistováno při podávání léků). Šlo vždy o opakované a dlouhodobé zanedbávání. Podle výzkumu tato forma špatného zacházení se starými lidmi dominovala zejména u osob věku 85 a více, zvláště u žen [UK Study 2007]. Podle výzkumu Pillemera a Finkelhora (1988) mělo 0,4% dotázaných seniorů zkušenost se zanedbáváním ve formě odepření pomoci při denních aktivitách [Atchley 1997]. Riziko zanedbávání stoupá dle výzkumů s rostoucím věkem obětí a se zhoršujícím se zdravotním stavem. 5.2.2 Finanční Finanční zneužívání, k němuž se přiřazuje finanční, ekonomické nebo materiální zneužití, bylo definováno jako neoprávněné, nevhodné, nelegální použití něčího majetku, vlastnictví, jmění (Bonnie and Wallace, 2003). Definice finančního zneužití se různí podstatně stát od státu. Všeobecně se připouští, že je obtížné rozeznávat legitimní finanční transakce od vykořisťovatelských, které jsou následkem nepřiměřeného vlivu, hrozby, klamu, nedostatku informací při souhlasu. Vyhodnocování toho, jak často k finančnímu zneužívání dochází, je velmi obtížné. [Aziz 2005 IN Encyclopedia of Ageism: 152] V britské studii z roku 2006 bylo finanční zneužívání druhým nejčastějším EAN týkalo se 0,7% vzorku seniorů. Podle této studie jsou finančním zneužíváním s roustoucím věkem častěji ohroženi muži. Výrazně převládá také u lidí, kteří žijí sami, rozvedené ženy jsou jím také více ohroženy. Riziko finančního zneužívání se zvyšuje s ubývajícím zdravím, s užíváním pečovatelských služeb [UK Study 2007]. Jihočeský výzkum se také zabýval finančním využíváním. Jelikož si česká společnost dlouhou dobu ponechávala vkořeněný model, že rodiče jsou zodpovědní za finanční situaci svých dětí i v jejich dospělosti, je tato výpomoc považována za normu, bylo 750 seniorů žijících ve vlastní domácnosti tázáno, zda podporují finančně svou rodinu. 333 respondentů (43%) tak činí. Vyžadována je u 14% ze750, tedy u nich lze hovořit o ekonomickém násilí a využívání [Závěrečná zpráva výzkumného projektu 2005]. Podle nového výzkumu v ČR Život v domovech

pro seniory z roku 2007 – 2008 bylo zjištěno, že 10% respondentů

finančně podporuje své děti a pouze 35% z těchto 10% to těší [ Vidovičová, Lorman 2008]. 31

„V těchto případech již můžeme mluvit o násilí, jelikož život seniora zatížený pravidelně vynucovaným“finančním darem„, je omezen a strach a pocit viny v případě, že by finanční částka poskytnuta nebyla, staví seniora do pozice vydíraného – tedy oběti násilí.“ [Závěrečná zpráva výzkumného projektu 2005].

Graf č. 2 – Graf vyžadované finanční pomoci od seniorů

Zdroj: Závěrečná zpráva výzkumného projektu RM 01/15/04 MZV ČR

5.2.3 Psychické Podle výzkumu Pillemera a Finkelhora (1988) se 1% seniorů setkalo s trvalou slovní agresí a psychické týrání zde bylo hned druhou nejčastější formou EAN [Atchley 1997]. Podle výzkumu týrání a zneužívání seniorů v Hong Kongu bylo právě slovní týrání vůbec nejběžnějším typem (20,8%) [Survey results on elder abuse in Hong Kong 2002]. Podle Izraelské studie z roku 2003 zažilo verbální násilí 8% dotázaných seniorů [Eisikovitz, Z. 2005; Lowenstein, A. 2005]. Podle výzkumu britského výzkumu byla tato forma EAN třetí nejčetnější - zažilo jej 0,4% seniorů. Zdá se tedy, že psychické týrání a zneužívání je velmi časté. Může to mimo jiné souviset s ageistickými stereotypy a předsudky o seniorech, které, jak již bylo výše zmíněno, mohou lidi podněcovat k ventilaci vlastních frustrací a umožňují jim pohlížet na seniory jako na snadné terče psychického a jiného týrání a zneužívání. 32

V jihočeském výzkumu byly otázky dotazníkového šetření namířené na neslušné, vulgární, přezíravé a nadřazené chování včetně verbálních projevů tohoto chování. Prvním dotazovaným souborem byli senioři v domácím prostředí. Na otázku, zda se setkali či byli sami slovně uráženi, jinak nefyzicky napadáni jejich rodinou odpovědělo ze 750 dotazovaných kladně 156 respondentů což je 20,8% tázaných. Na otázku, zda byli klienti ústavní péče někdy zesměšněni nebo s nimi bylo jednáno neuctivě až hrubě, odpovědělo kladně 27 respondentů (9%) [Závěrečná zpráva výzkumného projektu 2005]. 5.2.4 Fyzické Podle výzkumu Pillemera a Finkelhora (1988) mělo 2% dotázaných seniorů zkušenost s fyzickým násilím. Tyto výsledky odporují postřehům poskytovatelů služeb, kteří považovali fyzické násilí za nejméně běžné [Atchley1997] Podle Hong Kongské studie týrání a zneužívání seniorů (2000 – 2002) se fyzické týrání týkalo také 2% dotázaných [Survey results on elder abuse in Hong Kong 2002]. Podle výzkumu ve Velké Británii ze vzorku 2111 seniorů zažilo fyzické týrání a zneužívání 0,4% z nich [UK Study 2007]. Podle izraelské studie byly ženy častěji oběťmi fyzického násilí a zneužívání, než muži. Především arabské ženy byly nejvíce zranitelné ze sledované populační skupiny, zažívaly především omezení svobody [Eisikovitz, Z. 2005; Lowenstein, A. 2005]. Tato skutečnost je jistě podmíněna kulturními vlivy, pro vysvětlení by bylo možné použít také feministickou teorii, která si všímá omezení žen a nerovnovážných vztahů. Ve výzkumu Jihočeské univerzity na otázky ohledně fyzického zneužívání – zda se setkali či sami byli fyzicky napadáni svým okolím, členy rodiny nebo zda jim bylo fyzickým násilím vyhrožováno či na nich přímo použito, odpovědělo kladně 169 seniorů, což je 13% z 1300 dotázaných [Závěrečná zpráva výzkumného projektu 2005]. 5.2.5 Sexuální Problémem sexuálního zneužívání je extrémně obtížné se zabývat, mnoho lidí také nevnímá starší osoby jako sexuální bytosti. „Upozornit na problematiku sexuálního zneužívání dětí na začátku 80. let minulého století bylo obtížné. Stejně tak může být pro některé lidi, včetně profesionály, obtížné považovat za objekt sexuálního násilí starší ženu.“ [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006: 100] Data týkající se sexuálního 33

zneužívání se z výše zmíněných výzkumů objevují pouze u britské studie z roku 2006 – ze vzorku 2111 seniorů zažilo sexuální týrání a zneužívání 0,2% [UK Study 2007].

5.2.6 Sociální a společenské Podle výzkumu týrání a zneužívání seniorů v Hong Kongu se sociální týrání a zneužívání týkalo 3,9% respondentů. Výzkumy, které jsem výše zmínila se zakládaly na výpovědích seniorů. V Austrálii byla ale prevalence týrání a zneužívání seniorů zjišťována na základě informací pečovatelů a odborníků na toto téma. Výzkum Western Australian study byl uskutečněn od března do srpna 2002 metodou dotazníků – 1146 dotazníků bylo zasláno veřejným a soukromým nemocnicím a různým zařízením pro seniory a 129 odborníkům. Recipienti byli dotázáni, zda se v uplynulých šesti měsících setkali s případem zanedbávání, týrání nebo zneužívání seniora (bylo myšleno 6 typů EAN: zanedbávání, sociální, fyzické, psychické,

sexuální a finanční týrání a zneužívání). Definice EAN byla téměř totožná

s definicí UK Report, kde je zdůrazněn vztah důvěry. Ačkoliv je ve většině studií stanovena kategorie seniora od 65 let, zde byl věk seniora stanoven 60 a více let. Na základě získaných informací byla prevalence EAN určena 0,58% se zřejmými genderovými rozdíly (ženy 0,90% a muži 0,35%) [Addressing elder abuse]. Senioři ve věku 75 a více, především ženy, byli označeni jako nejvíce ohroženou skupinou. V 81% případů šlo o finanční/materiální zneužívání, v 55% o psychické týrání, ve 30% fyzické, 25% se týkalo zanedbávání, 17% sociálního zneužívání a týrání a 4% sexuálního zneužívání, které tedy bylo opět nejméně časté, stejně jako v případě britského výzkumu [UK Study 2007]. 5.3 Oběti, gender a rizikové faktory Podle studie Catherine So-kum Tang a Elsie Yan z Hong Kongu (2000 – 2002) na 355 seniorech obecně ženy byly více týrány a zneužívány (23%) než muži (18,3%). Za rizikové faktory zvyšující možnost špatného zacházení a týrání lze považovat to, že tyto ženy žily nějčastěji s rodinou, měly horší zrak, paměť, byly chronicky nemocné a viděly se za závislé na své rodině – tedy zhoršený zdravotní stav a soužití se svými zneuživateli. Oběti násilí a 34

týrání také vykazovaly ve srovnání s netýranými seniory tělesný neklid, úzkost, depresivní nálady a chudší síť sociálních vztahů [Survey results on elder abuse in Hong Kong 2002]. Podle britské studie ženy také častěji zažily některou z forem EAN. Byl zde ale prokázán vztah mezi zvyšujícím se věkem a mírou vystavení špatnému zacházení, jelikož muži ve věku 85 a více zažili špatné zacházení častěji než muži mladší, ženy starší 85 let byly častěji vystaveny zanedbávání. Riziko špatného zacházení zvyšovalo také to, zda je daná osoba vdaná/má partnera (9,4% osob majících partnera bylo vystaveno špatnému zacházení oproti 1,4% bez partnera) [UK Study 2007]. Rizika a výskyt špatného zacházení zvýšil také jako u studie z Hong Kongu socioekonomický status, zhoršující se zdravotní stav, osamělost, deprese a celková nižší kvalita života. Podle výzkumu ČR 2008 hovoří o svých obavách ze špatného zacházení také častěji ženy, než muži. Pouze Pillemerova a Finkelhorova studie překvapivě došla k tomu, že muži byli více týráni než ženy. Ale zhoršující se zdravotní stav zde byl také prokázán jako rizikový faktor – dle výpovědí respondentů byli ti s horším zdravím třikrát až čtyřikrát více týráni. 5.4 Pachatel versus oběť Podle odhadů již zmíněné studie EU Eurobarometr 2007 někteří Evropané věří, že se EAN dopouštějí nejvíce pečovatelé z institucí (32%) a domácí pečovatelé (30%). Nicméně, skoro čtvrtina Evropanů si myslí, že je možné, aby byli pachateli jejich vlastní děti (23%). Nemocniční personál nebo známí jsou méně často zmiňováni (11%).

Méně než jeden

Evropan z deseti vidí závislé staré osoby manžela nebo partnera jako pachatele EAN 8[Health and long term- care 2007]. Podle britské studie dle výpovědí seniorů byli nejčastějšími pachateli partneři (57%), členové rodiny (37%). Ve 2/3 případů žil pachatel s obětí v jedné domácnosti, v 2/5 případů byl pachatel pečovatelem dané osoby [UK Study 2007].

8

Mezi zeměmi EU jsou velké rozdíly. V Řecku je pozornost jasně zaměřena na personál v pečovatelských domech (74% respondentů je vybralo jako nejčastější pachatele), zatímco na Kypru lidé pracující v domovech pro závislé jsou nejméně důvěryhodní (65%). Ve Finsku kolem poloviny veřejnosti cítí, že děti starých lidí jsou nejčastějšími pachateli špatného zacházení se seniory, zanedbávají nebo týrají staré závislé lidi (51%) [Health

and long term- care 2007].

35

V australském výzkumu byli za pachatele nejčastěji označeni také členové rodiny – dcery (22%), synové (21%) a ostatní příbuzní (17%) [Addressing elder abuse]. Podle výpovědí seniorů Hong Kongského výzkumu týrání a zneužívání seniorů (2000 – 2002) byli seniory označeni jako hlavní pachatelé násilí na seniorech jejich vlastní děti (75%), dále manželé/partneři (24%) a vnoučata (4%). Další Hong Kongská studie zaměřená na postoje veřejnosti k seniorům byla provedena na 464 účastnících ve věku 18 až 70 let s průměrným věkem 28 let metodou interview. Z výzkumu vyplynulo, že ti co by se dopustili EAN, by pravděpodobně byli lidé mladí, svobodní, s vyšším dosaženým vzděláním a kteří v dětství zažili týrání nebo zneužívání [Survey results on elder abuse in Hong Kong 2002]. Na vysvětlení tohoto jevu by se dala použít výše zmíněná hypotéza odplaty – že jedinci, kteří byli v minulosti někým týrání nebo zneužíváni, se mu nyní mohou mstít. Jedním z faktorů zvyšujících ohroženost špatného zacházení se seniory je soužití oběti s agresorem a závislost na něm. V důkladné studii EAN Pillemer (1985) zkoumal vzorek 42 starších lidí, kteří byli fyzicky zneužívaní a týraní a 42 starších lidí bez těchto zkušeností, kteří odpovídali pohlavím a životním uspořádáním těm týraným. Nepotvrdilo se mu ale, že by závislost seniorů vedla k jejich týrání a zneužívání. Poté, co obrátil svou pozornost na charakteristiky zneuživatelů, ke svému překvapení objevil, že zneuživatelé byli velmi pravděpodobně závislými na starších osobách v otázce bydlení i finanční pomoci. Pouze jedna třetina zneuživatelů byla na týraných seniorech finančně nezávislá. Pillemer zjistil, že v 8 případech EAN byla závislost nejednoznačná (týrání a zneužívání bylo v polovině z případů již dlouhodobě přítomno v daných manželských párech), dále v 7 případech byl týraný senior závislý (z toho v 5 případech byla závislost na manželských partnerech) a ve zbývajících 27 případech byl pachatel (obvykle dospělý syn nebo dcera oběti) závislý na týraném seniorovi, přičemž většina pachatelů byla mentálně narušena [Atchley 1997].

5.5 Shrnutí výzkumů založených na výpovědích seniorů Cílem této kapitoly bylo představit jednotlivé formy EAN na základě empirických výsledků různých zahraničních studií z různých kontinentů, založených na výpovědích

36

seniorů, které shrnuji v tabulce. Dále jsem se zaměřila na dva výzkumy z České republiky a na australský výzkum, který se opíral o výpovědi pečovatelů a odborníků na toto téma. Tabulka č.3 – Prevalence týrání a zneužívání zahraničních studií založených na výpovědích seniorů ( Boston, USA, 1986; Hong Kong, 2000 – 2002; Izrael, 2003; Velká Británie, 2006). Zdroje dat Typy EAN

Boston

USA Hong Kong

(1988) časová perioda/ za předešlý rok/65 a více věk dotazovaných seniorů velikost vzorku 2020 některá z forem 3%

Izrael (2003)

(2000 - 2002) za předešlý rok/60 až 92

Velká Británie (2006) za předešlý rok/66 a více

355

za předešlý rok/ženy 60 a více, muži 65 a více 1045

21,4%

18,4%

2,6%

2111

EAN zanedbávání

0,4%

-

18%

1,1%

finanční

-

-

-

0,7%

psychické

1%

20,8%

8%

0,4%

fyzické

2%

2%

-

0,4%

sexuální

-

-

-

0,2%

sociální

-

3,9%

-

-

typů -

1,7%

-

6%

více

dohromady Zdroj: vlastní tvorba

Všechny tyto výzkumy, kromě australského, byly administrovány dotazníkovými face to face rozhovory na náhodně vybraných vzorcích seniorské populace. Věk seniorů byl ve všech výzkumech stanoven na 60 a více. Výzkumy se lišily velikostí dotazovaného vzorku i určenou hranicí věku dotazovaných seniorů. U dvou z nich bylo zjištěno, že se u obětí děje více typů EAN najednou. Výzkumy se liší také zahrnutými/nezahrnutými typy EAN. Na základě jejich výsledků lze konstatovat, že četnost forem EAN i to, která z forem EAN se prokázala jako nejběžnější, se výzkum od výzkumu liší. Ačkoliv tedy tyto výzkumy použily 37

metodu face to face dotazování, lišila se velikost vzorků i zahrnutá/nezahrnutá témata. Nejméně častým i zahrnovaným tématem se ukázalo být sexuální zneužívání seniorů. To lze vysvětlit tak, že je velmi obtížné se na to seniorů ptát a pro seniory je jistě ještě obtížnější na se k tomu vyjadřovat. Lze alespoň říci, že je týrání a zneužívání seniorů ve společnostech přítomno a je potřeba se jím dále zabývat a hledat řešení pro jeho eliminaci. Závěry těchto výzkumů ohledně prevence a opatření proti EAN se vesměs shodují, s těmi, která doporučuje WHO: včasně informovat a vzdělávat staré lidi o jejich právech a možnostech

o

přístupu ke službám, které mohou ve stáří potřebovat o

možnost seniorů vynášet samostatná rozhodnutí, osobní výběr

o

sdílet případná rozhodnutí se seniory, což bývá velmi často podceňováno poskytnout seniorům školení o jejich zbývajících schopnostech a

o

zároveň jim nabídnout alternativy řešení – jde zde o to, aby se byli schopni přizpůsobit situaci a také se vzdát některých svých již nereálných požadavků a přitom si ponechat autonomii9 o

zahrnout informace o stárnutí do celého vzdělávacího procesu od základního školství po vysoké

o

komplexnější a vyšší vzdělanost o EAN může zlepšit péči rodiny a profesionálů o seniora. Pro zvýšení znalostí a povědomí o EAN je třeba poskytovat vzdělání a výcvik a na základě toho rozvíjet příslušná opatření. [Penhale IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR 2006] Vzdělávání a školení je považováno za zatím nejefektivnější metodu prevence EAN.

o

média by měla poskytovat pozitivní obraz stárnutí10 a komplexní informace o EAN, média mohou být také velmi silným pomocníkem v šíření

9

Uznání práv starých lidí je stanoveno v mezinárodních smlouvách práv občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních. Pozdní roky života seniorů by měly být osvobozeny od diskriminace, špatného zacházení. Doufá se, že v rozvojovém světě bude EAN uznáno vládami a společností nejen jako sociální, ale také jako zdravotní problém. [Penhale 2006 IN Postavení a diskriminace seniorů v ČR: 109] 10

Pro prevenci EAN je důležitá eliminace projevů ageismu, jako jsou negativní stereotypy, mezigenerační konflikty nebo velebení mládí, dokud jsou staří lidé marginalizováni a je snižována jejich společenská hodnota, stále jsou v nebezpečí diskriminace, ztráty důstojnosti a sebeúcty. [Daichman 2005 IN Johnson]

38

informací o problému a to tom, co v případě EAN dělat, kam se obrátit, jak postupovat. vytvoření nových agentur a center pro prevenci, poskytování informací

o

a zasahování v případech EAN a propagovat spolupráci s ostatními agenturami a vzájemné poskytování informací [Daichman 2005 IN Johnson]. Redukce EAN vyžaduje multidisciplinární přístup, kooperaci a budování partnerství jednotlivých organizací.

Prevence EAN vůči seniorům může být docíleno jedině tím, že budou vystihnuty souvislosti a okolnosti, za kterých k EAN dochází. Dále eliminací příčin EAN, zajištěním vhodně zařízeného a kontrolovaného prostředí pro péči a také adekvátní podpory pro pečovatele [Daichman 2005 IN Johnson]. Dle Habarta je třeba aktivně vyhledávat případy špatného zacházení se seniory pomocí dotazníkových šetření, praktických průvodců pro zdravotnický personál. V tomto směru považuje také za vhodné vytvoření speciálních kurzů a programů zaměřených na tuto problematiku, určených pro jednotlivé kategorie pracovníků institucionálních zařízení. „Je třeba aktivně bojovat proti stresu na pracovišti, vytvářet příjemné pracovní prostředí, bojovat proti „profesionálnímu vyhoření“, podporovat vzájemné komunikace pracovníků a snažit se je co nejvíce způsoby pozitivně motivovat.“ [Habart]

39

6.

Návrh metodologie výzkumu EAN v ČR

Týrání a zneužívání seniorů je záležitostí, které dosud nebylo věnováno příliš výzkumné pozornosti. Již zmiňovaný výzkum, zkoumající domácí násilí na seniorech, byl omezen pouze na jihočeský kraj. Začátkem tohoto roku byl proveden výzkum seniorů majících trvalý domov v zařízeních pro seniory. Oba výzkumy nepřinesly údaje, které by se daly vztáhnout k celé seniorské populaci ČR. Pro prohloubení znalostí a zjištění prevalence týrání a zneužívání seniorů v České republice by bylo vhodné provést výzkum, který by byl založený na kvalitativním postupu zjišťování informací o daném problému, za využití

face to face

rozhovorů a dotazníků na populaci seniorů (60 let a více). Pro výzkum by měl být vybrán náhodný vzorek seniorské populace žijící jak doma, tak v zařízeních pro seniory. Výzkum by se měl zaměřit na tématické okruhy jako jsou jednotlivé typy EAN, pachatelé, povědomí o problému a o možnosti jeho řešení. Výzkum by se mohl dále zaměřit na pečovatel, zaměstnance zařízení pro seniory a odborníky na tuto problematiku. Byli by opět formou face to face rozhovorů dotazováni na otázky týkající se např. jejich vztahu k seniorům, informovanosti o problematice EAN, možné stresory v práci, také ne předpokládanou prevalenci EAN, osobní zkušenosti s násilím na seniorech a jednotlivé formy EAN. Cílem takto postaveného výzkumu by bylo co nejobsáhlejší zjištění prevalence špatného zacházení se seniory, četnost výskytu jednotlivých typů EAN, pachatelů, kontextu zneužití z perspektivy seniorů i jejich pečovatelů. Pro tento výzkum bych na základě výše zmiňovaných zahraničních výzkumů doporučila kvalitativní výzkum, jelikož je v zahraničí hojně používán a je standardně lépe využitelný než výzkum kvantitativní, který není tak citlivý k popisu marginálních jevů, jakým týrání a zneužívání je. I přes značnou výhodnost kvalitativního výzkumu při řešení EAN je s ním spojena také řada obtíží. Například jsou často ze zkoumaného vzorku exkludováni senioři, kteří nejsou schopni ze zdravotních nebo mentálních důvodů na výzkumu participovat. Dále se výzkumu nemusí zúčastnit týraní nebo zneužívaní jedinci, jelikož se mohou obávat konsekvencí participace, a nebo jim byla to jejich zneuživatel zakázal. Ale realitu při výzkumu společenských jevů nelze přesně popsat nikdy.

40

7. Závěr Tato práce je přehledovou studií a

zabývala se extrémními formami věkové

diskriminace - týráním a zneužíváním seniorů. Tyto extrémní formy věkové diskriminace nabývají podoby zanedbávání, ekonomického využívání, dále také sociálního, psychického, fyzického a sexuálního týrání a zneužívání. Nejčastěji jde o kombinaci dvou či více forem nejednou. Zvyšující se věk obětí a jejich zhoršující se zdraví jsou nejvýraznějšími rizikovými faktory týrání a zneužívání, stejně jako soužití s pachatelem v jedné domácnosti. Také genderové hledisko je velmi podstatné, neboť se prokázalo, že ženy se oběťmi týrání a zneužívání stávají častěji než muži. Přesto v podstatě kterýkoli senior je vhodným kandidátem na to, aby se stal obětí EAN. Oběti, pachatelé i kontext zneužívání se různí, proto je také obtížné tuto problematiku zkoumat. Pro více informací a lepší pochopení EAN je nezbytné provádět další výzkumy Většina seniorů je dnes schopna definovat EAN a popsat situace, při kterých k tomu dochází, ale mohou použít různé způsoby interpretace příběhů a faktů. Proto je nezbytné zkoumat a vyšetřovat EAN z různých perspektiv, aby bylo tomuto fenoménu porozuměno. Jako nejlepší metoda zkoumání tohoto fenoménu se jeví metoda kvalitativní, přičemž v řadě zahraničních výzkumů se jako technika osvědčily face to face rozhovory. Převážná část případů EAN veřejnosti skryta (odhaduje se, že je nám známo pouze 16% případů), je proto nutné o této problematice hovořit, vzdělávat seniory, jejich pečovatele a veřejnost. Vzdělanost doplněná o standardy práce a efektivními mechanismy jejich kontroly může být nejefektivnější metodou prevence EAN. Měla by být také vytvářena informační centra, která by poskytovala seniorům a dalším zainteresovaným jedincům potřebné poradenství a informace o této problematice. Ačkoli výzkumy na zjišťování prevalence EAN, pachatelů, kontextu zneužití a hlavních determinant tohoto jevu jsou velmi potřeba, je třeba především změnit přístup veřejnosti k seniorům a ke stáří, překonat ageistické smýšlení a podporovat ve společnosti rovnost všech lidí bez ohledu na věk. Jak, to je otázkou pro diskusi.

41

Bibliografie Addressing elder abuse: Western Australian case study. Research. [online]. [cit.4.5.2008]. Dostupné z:

Aziz, Susan J. 2005. „Financial Abuse.“ Pp. 151 – 154 in Erdman Palmore, Laurence Branch, Harris, Diana (eds.). Encyclopedia of ageism. Binhamton, N.Y.: Haworth Pastoral Press : Haworth Reference Press.

Atchley R.C. 1997. Social Forces and Aging: an Introduction to Social Gerontology. Belmont: Wadsorth Publish.

Bonnie, R. J., Robert B. Wallace. 2002. Elder mistreatment: abuse, neglect and exploitation in an aging America. Washington, D.C.: the National Academies Press. [online]. [cit. 15.4.2008]. Dostupné z:

Daichman, L. S. 2005. „Elder abuse in developing nations.“ Pp. 323 - 331 in Johnson, M. (ed.).Age and Ageing. New York: Cambridge University Press.

Discussion paper 1. What can the European Union do to protect dignity in old age and prevent elder abuse? 12.3.2008 [online]. European Commission [cit.1.4.2008]. Dostupné z:< http://www.google.cz/search?hl=cs&q=Discussion+paper+elder+abuse+final.doc&lr=>

Eisikovitz, Z. 2005. Elder Abuse in the Multicultural Society of Israel. [online] [cit. 25.4.2008]. Dostupné z:

Gilhooly, Mary. 2002. „Ethical issues in researching later life.“ Pp. 211 - 225 in Jamieson, A., Victor, C. (eds.). Researching ageing and later life .Buckingham: Open University Press.

42

Habart, Pavel. Týrání a zanedbávání seniorů v zařízeních ústavní péče v České republice.[online]. [cit.28.12.2007]. Dostupné z: Harris, Diana K.2005. „Abuse in nursing homes.“ Pp. 1 – 4 in Erdman Palmore, Laurence Branch, (eds.). Encyclopedia of ageism. Binhamton, N.Y. : Haworth Pastoral Press : Haworth Reference Press.

Haškovcová, H. 1989. Fenomén stáří. Praha: Panorama.

Health and long- term care in the European Union. Report. 2007 [online] [cit. 25.4.2008]. Dostupné z: < http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_283_en.pdf>

Kalvach, Z.2004. „Problematika geriatrického ageismu ve zdravotnických službách ČR.“ Pp. 27 – 31 in Diskriminace seniorů v České republice. Sborník příspěvků přednesených na semináři k diskriminaci seniorů jako aktuálnímu tématu pro Evropu i Českou republiku v Praze 12.3.2004. Praha: Občanské sdružení Život 90.

Kalvach, Z., 2006. Stáří. Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Praha: Galén.

Koldinská, K. „Diskriminace seniorů z hlediska práva ČR a EU.“ Pp. 11-20 in Diskriminace seniorů v České republice. Sborník příspěvků přednesených na semináři k diskriminaci seniorů jako aktuálnímu tématu pro Evropu i Českou republiku v Praze 12.3.2004. Praha: Občanské sdružení Život 90.

Kuchařová, V., Rabušic, L., Ehrenbergerová, L. 2002. Život ve stáří. Zpráva o výsledcích empirického šetření. Praha:Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Socioklub. Levy, B. R. 2003. “Mind Matters: Cognitive and Physical Effects of Ageing SelfStereotypes.” Journal of Gerontology: Psychological sciences. 58(B): P203-P211.

Lowenstein, A. 2005. The Way Forward: Using Evidence Based Data for Policy and Practice - The Case of Israel. 2005[online] [cit.2.5.2008]. Dostupné z: 43

Matýsková, D. 2004. „Nedobrovolná ztráta autonomie u seniorů.“ Pp. 46 – 52 in Sýkorová, D., Chytil, O. (ed.) Autonomie ve stáří: Strategie jejího zachování. Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity. Moody, Harry R. 2002. Aging. Concepts and Controversies. Thousand Oaks: Pine Forge Press.

Palmore, E. B. 2005. „Future of ageism.“ Pp. 155 – 158 in Laurence Branch, Diana Harris (eds.). Encyclopedia of ageism. Binhamton, N.Y. : Haworth Pastoral Press : Haworth Reference Press.

Penhale, B. 2006. Koncept zneužívání seniorů (elder abuse) – konec mlčení.” Pp. 98 - 111 in Postavení a diskriminace seniorů v České republice. [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit.3.4.2008]. Dostupné z: .

Projekt informační kampaně zaměřené na zvyšování povědomí o týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů v České republice. 2006 [online]. Život 90 [cit.24.11.2007]. Dostupné z: < http://www.zivot90.cz/stopnasili/attach/projekt_den.pdf >

Survey results on elder abuse in Hong Kong. 13.1.2002 [online]. [cit.4.5.2008]. Dostupné z: < http://www.cuhk.edu.hk/cpr/pressrelease/030113e.htm> Sýkorová, D. 2007. Autonomie ve stáří. Kapitoly z gerontosociologie. Praha: Sociologické nakladatelství. Sýkorová, K. 2005. „Syndrom EAN. Jeho koncepce; formy, rizikové faktory a sociální kontext problému týrání seniorů.“ Pp. 89 – 100 in Sýkorová, D., Dušan Šimek, Miroslava Dvořáková. Třetí věk trojí optikou. Olomouc: Univerzita Palackého.

Tisková zpráva ke dni proti násilí na seniorech. 2007 [online]. Život 90[cit.20.1.2008]. Dostupné z:.

44

Tošnerová, T. 2002. Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině. Průvodce pro zdravotníky a profesionální pečovatele. Praha: Ambulance pro poruchy paměti. [online][cit.1.4.2008]

Tošnerová, T. 2004. „Pohled na diskriminaci starší generace a její formy.“ Pp. 70-10 in Diskriminace seniorů v České republice. Sborník příspěvků přednesených na semináři k diskriminaci seniorů jako aktuálnímu tématu pro Evropu i Českou republiku v Praze 12.3.2004. Praha: Občanské sdružení Život 90.

Vidovičová, L. 2005. Věková diskriminace - ageismus: úvod do teorie a výskyt diskriminačních přístupů ve vybraných oblastech s důrazem na pracovní trh. Praha, Brno: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Vidovičová, L. 2007. Věk jako závislá proměnná. Ideologie věku, ageismus a stárnutí v české společnosti. Brno. Vidovičová, L., Lorman, J. 2008. Život v domovech pro seniory. Problémy týrání, zneužívání a zanedbávání péče v domovech pro seniory. Zpráva z výzkumu. UK Study of Abuse and Neglect of Older People, Prevalence Survey Report, 2007 [online]. [cit.10.5.2008]. Dostupné z: WHO/INPEA. Missing voices: views of older persons on elder abuse. Geneva, World Health Organization, 2002. [online]. [cit.20.3.2008].Dostupné z:

Závěrečná zpráva výzkumného projektu RM 01/15/04 MZV ČR. Popis jednotlivých forem násilí, analýza jejich příčin, prevence. Březen 2005 [online]. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity [cit.12.2.2008]. Dostupné z:

Zimmelová, P., Švestková, R. 2005. „Domácí násilí a senioři.“ in Prevence úrazů, otrav a násilí. Duben 2005 [online]. [cit.14.3.2008]. Dostupné z:

45

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

Tabulka č.1 - Počty případů týrání dle kasuistik ze spisové dokumentace jednotlivých obcí - referátů sociálních věcí

9

Tabulka č.2 – Prevalence týrání a zneužívání zahraničních studií založených na výpovědích seniorů ( Boston, USA, 1986; Hong Kong, 2000 – 2002; Izrael, 2003; Velká Británie, 2006).

37

Graf č.1 - Evidence případů zneužívání starších lidí linky krizové pomoci

9

Graf č. 2 – Graf vyžadované finanční pomoci od seniorů

32

46

JMENNÝ INDEX

Aziz,8, 13, 31 Atchley, 15,16, 18, 19, 21, 22, 24, 27, 30, 33, 36 Bonney, 27, 28, 31 Daichman,8, 12, 17, 18, 38, 39 Eisikovitz, 30, 32, 33 Gilhooly, 28, 29 Habart, 10, 11, 13, 14, 17, 18, 26, 39 Haškovcová., 25 Kalvach, 11, 13, 14, 21, 23 Koldinská, 26 Kuchařová, 20, 22 Ehrenbergerová, 20, 22 Levy, 23 Lorman, 31 Lowenstein, 32, 33 Matýsková, 19 Moody, 25 Palmore, 22 Penhale, 10, 11, 12, 16, 18, 24, 27, 3, 38 Rabuši, 20, 22 Sýkorová, D, 16, 17 Sýkorová, K., 10, 12, 13, 14, 15, 17, 18, 19, 21 Švestková,14, 19, 21 47

Tošnerová, 15, 16, 17, 25 Vidovičová, 23, 24, 27, 31 Wallace, 27, 28, 31 Zimmelová, 14, 19,21

48

Anotace: Cílem této práce je prozkoumat široké pole extrémních forem věkové diskriminace – týrání a zneužívání seniorů. Tento problém je diskutován na dostupné zahraniční literatuře a autorka se snaží podchytit jeho široké spektrum. Konceptualizuje různé druhy týrání a zneužívání

a

mapuje

základní

empirické

výsledky

zahraničních

studií.

Z těchto

analyzovaných studií se autorka zaměřuje na použité metodologie a jejich vliv na výsledky. Na základě zjištěných informací se pokouší navrhnout metodologii výzkumu v této oblasti, která by byla použitelná v českém prostředí. Je navrhován kvalitativní výzkum, nejlépe face to face rozhovory, ty by v ideálním případě mohly být nestrukturované.

Abstract: The aim of this paper is to investigate wide field of extreme forms of age discrimination – elder abuse and neglect. This problem is discussed on available foreign literature and author is trying to underpin its wide spectrum. This work conceptualize some different types of elder abuse and neglect and also survey basic empirical results of studies from abroad. From those analyzed studies author focuses on used survey methodologies that would be useful in czech background and is trying to outline tha metodology. Qualitative survey is suggested, preferably face to face interview unstructured ideally.

Počet slov: 10 847

49

Přílohy:

Tabulka č.1 - Indikátory nevhodného zacházení se starým člověkem (EAN) Indikátory zjišťované u týraného starého člověka Tělesné

Emoční a

Indikátory

Sexuální

Finanční

pečovatele

behaviorální stesky na

změna příjmu

stesky na

neobvyklé

nepřiměřeně

týrání

potravy či

sexuální

nebo pro

nezúčastněný

poruchy

obtěžování či

daného

nebo naopak

spánku

zneužívání

člověka

angažovaný

atypické výdaje peněz nejasné pády a

strach,

nejasné změny

výdaje peněz

kritizuje za

úrazy

rezignace,

chování (agrese,

v rozporu s

“prohřešky”,

zmatenost

stažení se do

názory daného jako je např.

sebe,

člověka

inkontinence

sebepoškozování podlitiny a

pasivita,

opakované

změny závěti

zachází se

popáleniny

stahování se

stesky na bolesti

či vlastnictví

starým

nezvyklé

do sebe,

břicha či nejasné

ve prospěch

člověkem

typem či

narůstající

krvácení z

nových přátel

nehumánně či

umístěním

deprese

dělohy či

či příbuzných

jako s malým

konečníku

dítětem

známky

pocit

recidivy zánětu

mizející

chová se

omezování,

beznaděje,

genitálií,

majetek

agresivně

stopy kurtů či

bezmoci,

podlitiny v

prstů

úzkosti

oblasti genitálu či prstů

50

u

opakovaně

kontradikce a

potrhané,

ztráty šperků a nechce

chybné podání

ambivalence,

potřísněné či

osobních věcí

připustit

či preskripce

které plynou

zkrvácené

(nemožnost

rozhovor se

léků

ze zmatenosti

spodní prádlo

tyto předměty

starým

nalézt)

člověkem bez své přítomnosti

malnutrice či

neochota

podezřelé

na dotazy

dehydratace

mluvit

aktivity kolem

reaguje

bez

otevřeně

kreditní karty

obranně,

vysvětlující

nepřátelsky,

choroby

vyhýbavě

malhygiena či

vyhýbání se

nedostatek

tráví péčí o

známky

tělesnému,

pohodlí

starého člověka

nedostatečné

slovnímu či

(komfortu),

během dne

péče (dekubity, zrakovému

který by si

neobvykle

zanedbané

kontaktu s

mohl starý

mnoho času

rány)

pečovatelem

člověk dopřát

izolace,

neléčené

působí unaveně

vyobcování

zdravotní či

či vystresovaně

(ostrakismus)

duševní problémy úroveň péče neodpovídá majetku a příjmům

Zdroj: Krug, EG. , et al. World report on the violence and health. Geneva: WHO IN Kalvach 2006: 31 32

51