Č E S K Ý Z Á PA S Týdeník Církve československé husitské * ročník 83 * 20. dubna 2003 * cena 6 Kč
Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“
16
(J 20,18) J 20,1-18
Pravda ubíjená k smrti je znovu pozvednuta k životu Vážení přátelé, sestry a bratři v Kristu, pozdravuji vás v naději Kristova vzkříšení, v kterém nám bylo nejprve dopřáno okusit z „mísy“ čtvrtečního večera, z té nečekané slabosti a zrady učedníků, objevit odezvu vlastní nedostatečnosti, nahlédnout do hloubky opuštěnosti a utrpení Spasitele, který je i dnes tak často opouštěn naší nevěrností, a teprve v pokoře z té bídy a v úžasu nad mocí Boží lásky jsme se mohli zaradovat nad zprávou o vzkříšení Mesiáše, za nímž kráčíme ve společenství ducha, v pravdě poznané, přijaté a žité, tedy i v událostech našich životů, neboť jsme sami na sobě poznali a vnitřně prožili, že pravda se nedá ukřižovat, že pravdu nelze zabít ani zavřít do hrobu, že pravda, ač pro naši slabost a nevěru ubíjená k smrti, je znovu pozvednuta k životu, v lásce Boha, Otce stvoření. Je to nejdůležitější zpráva, jaká byla zvěstována světu. Zvláště dnes, kdy se množí zprávy o lidech, kteří si v zoufalství sáhnou na život, kteří se upalují na ulici a tím zoufalým činem protestují proti zlořádům na Zemi, kde prý již nemohou žít dál, neboť nevidí možnost smysluplného přebývání; ano, právě v tomto čase zoufalství mnohých poznávám, jak je důležité unést tíhu dnů života - v naději víry. Všichni jsme obtíženi břemeny, každý nese od narození svůj kříž. Kdo ale ztratil stopu Boží lásky ve světě, kdo nevstoupil do společenství s Tvůrcem Všehomíra, kdo nenašel víru v Krista ukřižovaného a vzkříšeného, ten s během času poztrácí i naději, ten nežije z lásky a je mu zatěžko jít dál, neunese osud, nevidí kolem sebe nic krásného pro zítřek, ten padá pod tíhou bezcitností a chmurných událostí, nenachází odvahu pohlédnout výš, nedokáže přijmout kříž, neotevře se Boží lásce, a proto neprožívá radost ze vzkříšení. Myslím na všechny zoufalé lidi a modlím se, aby uslyšeli pozvání do našich sborů, do společenství víry, mezi stejně slabé a chybující, přesto radostné a důvěřující, právem se opíra-
Pokojné prožití Velikonoc s pohledem na 2000 let starou olivu v Getsemanech přeje redakce jící o dřevo kříže, posílené přítomností Vzkříšeného. Ježíš vede své učedníky životem - od chvíle křtu, kdy se nalodili na bárku Kristovu, aby dosáhli břehů věčnosti, aby ještě v těle byli účastni úžasného díla lásky, tak neuvěřitelného v krutém světě i v drsné přírodě, a přece se každodenně uskutečňujícího v životě duchovním, odkud poznávají, proč z propasti Tvůrčí vůle povstal svět viditelný i neviditelný, vesmír milionů hvězd, nekonečný prostor Boží milosti a pravdy. Do díla všech národů zasahuje Kristus ustavením nové smlouvy, do díla církve může přispět každý zachráněný lidský život. Každá trýzeň je v Kristu proměněna v radostnou píseň a přidává se do chvalozpěvu osvobozených dílem Vzkříšeného, který prochází zamčenými dveřmi a říká ustrašeným - Pokoj vám! Tenkrát se u jeruzalémské východní brány sbíhaly davy Židů, aby hořce vykřičely svou bídu a volaly - Hošijana! - což značí Zachraň nás! Ale netrvalo dlouho a dav volal - Ukřižuj! - a ukazoval na toho samého muže, Ježíše z Nazareta, který se nenechal
korunovat za krále, přesto vjel na svátky Pesach do svatého města, vyslyšel prosby lidu, nechal se obžalovat sanhedrinem, mlčky přijal kříž a pak na něm trpěl do posledního dechu. Velikonoce mi napovídají, jak Bůh jedná s lidmi, že slávu a ovace předchází zkouška a že čím větší sláva, tím větší dřina předtím bývá, že život se může líhnout z vajíček, ale teprve když pukne skořápka a vejce podstoupí smrt, vyklube se živáček. Velikonoce ukazují na jedinou bránu k věčnosti: na temnou propast pod skořápkou vlastního hrobu. Bůh je Pánem života, pře Boží lásky a lidské pýchy proto smrtí nekončí. Přiznávám se k radostné víře v lásku, která se v Betlémě vtělila do prostého lidství, aby na jaře slavně povstala z hrobu pochybností. Radostné svátky s dotekem Boží lásky, ducha a pravdy přeji vám všem, přátelé a bratři milostiplného a do věčnosti znovuzrozeného Tajemství. Jan Schwarz patriarcha
2
OZVĚNY
ČZ 16/03
Nad ránem
Oslavy svatého Prokopa začaly
Kdybych měl popsat svou životní cestu a popsat ji v telegramu, kde člověk váží slova, napsal bych, že jsem kráčel od první radosti poznané víry až k Ježíšovu kříži a pak zůstal bezradně stát u prázdného hrobu, že jsem zkoumal tajemství vzkříšení a otevřel srdce Vzkříšenému, abych se o každých Velikonocích nevěřícně vracel, abych zpytoval svou dětskou víru, boural zdi předsudků a všechno v sobě zpřevracel, abych čet’ podivuhodná svědectví o Ježíši, kterého přibili na kříž a probodli mu bok a pochovali ho ve skalním hrobu, a On vstal a vyslal své učedníky a přes hloubku času promlouvá až k mému srdci, že jsem se dlouho bránil uvěřit a teprve dnes, ve zralém věku, se mi otevřely oči, podobně jako učedníkům, kteří chodili s Pánem a mysleli si, že rozumí všemu, ale byli stejně jako já překvapeni tragikou pašijových událostí a omráčeni zprávou o vzkříšení Mistra, takže jediné, co dnes jistě vím, je poznání, že se budu dotýkat velikého tajemství, dokud sám nedojdu na Golgotu, dokud nepřijmu kříž a nenastavím své srdce hrotu smrti, v naději čisté jak sluneční úsvit nad ránem, avšak zatím, díky Bohu, slavím Velikonoce a znovu se hroužím do těch nejdůležitějších událostí, které ohromily svět. A tak jsem se musel setkat u prázdného hrobu i s nešťastnou Marií Magdalskou, která v slzách oslovila zahradníka, aby se dozvěděla, kam odnesli tělo milovaného Pána, a zahradník se otočil a řekl – Marie – a ona zvolala – Rabbuni! – což v hebrejštině značí Mistře, protože se jí otevřely oči a spatřila Ježíše, abych i já, zbaven zákalu rozumu a slepoty víry teologického nedochůdčete, poznal, že teprve ten, kdo pracuje nejen pro blaho své, ale pamatuje i na potřeby bližního, kdo potká člověka a pozorně pohlédne do jeho tváře, zažije zázrak setkání, a v té tváří, pokud se dívá pozorně, objeví Krista. Kráčím tedy svými dějinami, našlapuji opatrně mezi zídkami narození a smrti, jdu s učedníky do Emauz a vyprávím neznámému cizinci, co všecko se přihodilo v tom svatém městě Jeruzalémě, až mi zahoří srdce a stejně jako Thákur vyznám – Spal jsem a snil, že život je radost. Probudil jsem se a spatřil, že život je povinnost. Plnil jsem ji a pochopil, že povinnost je radost. – A k tomu už jen dodávám – radost ze setkání, přátelé tajuplného rána a bratrského milování. Jan Schwarz
V předvečer 950. výročí úmrtí sv. Prokopa začaly v klášteře na Sázavě oslavy ekumenickým setkáním. Odpoledne 24. března se před pobožností sešlo ekumenické modlitební společenství k chválám a prosbám, aby obnovený klášter na Sázavě se stal místem, odkud by se pravá obnova a jednota v Kristu šířila do všech církví a celého našeho národa. V 16.30 hodin započal večerňu (nešpory byzantského ritu) v kryptě Sázavského kláštera úvodním slovem římskokatolický biskup Václav Malý. Pak následovaly staroslověnské liturgické zpěvy, společné čtení Žalmu a paremie. Poté přinesli své slovo a osobní modlitbu přítomní představitelé církví: Vladyka Simeon z Pravoslavné církve, biskup Vladislav Volný - předseda Ekumenické rady církví v ČR - za Slezskou církev evangelickou a.v., biskup Štěpán Klásek a biskup ThDr. Petr Šandera za naši církev a kazatel Jan Klas z Jednoty bratrské. V závěru otec Metoděj - představený basiliánů - požehnal chléb, pšenici, víno a olej a přítomní přistupovali k pomazání olejem a přijímání. Závěrečným slovem představeného basiliánů byla večerňa ukončena. V úterý 25. března se konala v 9 hodin sta-
roslověnská liturgie za účasti ap. exarchy Ivana Ljavince, následoval slavnostní průvod přenesení ostatků sv. Prokopa a uložení do hrobu na Sázavě za přítomnosti nuncia Josefa Erwina Endera, římskokatolického biskupa Dominika Duky a polského řeckokatolického biskupa vladyky Vladimíra. V závěru se konala slavnostní liturgie. V období od letošního 25. března do 4. července 2004 je možnost k poutím na Sázavu. Každou sobotu bude pro poutníky připraven bratry basiliány duchovní program (česká a staroslověnská liturgie s poutním kázáním). Podrobnější informace pro zájemce podá František OSBM Monastýr Přesvaté bohorodičky, Černé Budy 75, 28506 Sázava. Pro naši církev je vyhrazena sobota 5. července, kdy se bude konat na Sázavu třetí pouť naší církve. Doporučujeme náboženským obcím, aby na tento den Cyrila a Metoděje organizovaly na Sázavu zájezdy. Jako v minulých letech budou dopoledne bohoslužby, odpoledne další duchovní program a navečer staroslověnská liturgie. Podrobný program bude v Českém zápase včas uveřejněn. Milan Krchňák
Nová práce z dějin katolické církve Doc. Pavel Marek: Český katolicismus 1890 - 1914, nakladatelství Gloria, Olomouc 2003, s. 649. Rok po vydání korespondence modernistů S. L. Boušky a K. Dostála-Lutinova vydal její editor (vedoucí Katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci) doc. Pavel Marek práci Český katolicismus 1890 1914. Jde o časově vymezenou syntézu ukončenou rokem 1914. Ten byl pro český katolicismus zlomový. S vypuknutím 1. světové války se totiž především politický katolicismus u nás dostává do situace předznamenávající bouřlivý vývoj části naší církevní scény v letech 191824. Práce podrobně mapuje situaci českého politického katolicismu, spolkového katolického života, tisku i pohyb českého i moravského modernistického hnutí. Kniha svou akribií i badatelskou poctivostí umožňuje postihnout hluboké politickokulturní souvislosti tohoto pohybu v Řím-
skokatolické církvi v konkrétním čase a prostoru. Dává české ekumeně i historikům mimo církev možnost postihnout dějinný proces, bez jehož znalosti se nelze orientovat na velké části církevní scény v době první republiky. Práce je proto nepostradatelná pro ty historiky Církve československé husitské, kteří chtějí k dějinám své církve přistupovat se vší vážností, jíž si toto téma zaslouží. Kniha je i výzvou generacím mladších badatelů k hledání dalších souvislostí zpracovaného tématu. Nese tedy kladné znamení, které by měl mít každý text s univerzitou spojeného historika. Kéž je tento text pro nás pozváním k další usilovné badatelské práci. Jaroslav Hrdlička
Poděkování Děkuji touto cestou všem za jejich milá a povzbudivá blahopřání. Jana Wienerová
ČZ 16/03
Pláč korunovaný radostí Velikonoční svátky vzbuzují v našich myslích ty nejrůznější představy - od probouzejícího se jara a proroctví ve Starém zákoně, až k Ježíšově oběti, vykoupení a naší spáse, kterou přijímáme ve zvěsti o Vzkříšení. Ano. Největší křesťanské svátky jsou tu! Obrovská radost, která se ve víře stala i naší skutečností, je opět vprostřed nás! - Tuto velikou radost však předcházela i veliká bolest. Navraťme se v tichém rozjímání do Ježíšovy doby a vydejme se s Marií Magdalénou ke hrobu, kam uložili jejího milovaného Pána. Je první den po sobotě, ještě tma. Marie prožívá převeliký zármutek, ale nemohla se ke hrobu vydat dříve. Židovské předpisy jí to nedovolovaly. Pláče a naříká, pro slzy nevidí na cestu, vtom se však zarazí. Váhá, neví, zda je to sen či skutečnost. Čím více se přibližuje ke hrobu, tím zřetelněji propadá panice. Hrůza ji obestírá. Skutečně. Ani v té bolesti a strachu se nemýlila. Kámen od vchodu do hrobu je odvalen. - Co se stalo s Pánem? Kdo vzal Jeho tělo? Kam Ho ukryli? V hlubokém žalu šla Marie z Magdaly ke hrobu a toužila třeba celý den rozjímat v blízkosti drahého zesnulého nad tím, co pro ni učinil. Než se však nadála, zůstala zasažena novým zdrcujícím poznáním. I když hrob hlídala stráž, přesto Jeho tělo zmizelo. - Ale kam? A proč? Což té hrůzy už nebylo dost? Takovou bolest jedna zarmoucená žena neunese. Musí hned za těmi nejbližšími, které měl Pán Ježíš kolem sebe. Musí za Petrem a za tím, kterého Mistr nejvíce miloval. Musí se společně pokusit učinit vše, co se ještě dá učinit, aby tělo Páně nebylo zneuctěno. Petr s Janem na tom nebyli o nic lépe. Úzkost, strach a obavy je provázely ke hrobu. Střídavě běželi a nevěděli, co si počnou. Skutečně, Marie měla pravdu. Kámen je odvalen a tělo pryč. Petr sice přiběhl za Janem, ale vešel do hrobu první. Viděl složená plátna a pečlivě svinutou roušku, kterou ovázali Ježíšovou hlavu. Mistr však byl pryč. Tělo Páně někdo vzal. Jan ještě chvilku váhal. I zvenčí viděl to, co Petr. Nespěchal dovnitř, ale pak se přece osmělil a vešel. A v tu chvíli se to stalo: „spatřil vše a uvěřil“ (Jan 20,8b). Jeho bázeň, pokora a moudrost byly bohatě odměněny. Kniha Přísloví velebí podobný stav lidského nitra a zve nás k následování: „Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty... Bázeň před Hospodinem
3
NAD PÍSMEM
J 20,1-18
znamená nenávidět zlo... U mne je rada i pohotová pomoc... Já miluji ty, kdo milují mne a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.“(8,10-17) Kdo však i nadále zůstal venku? Kdo stále nemohl utišit svůj pláč? - Marie z Magdaly prožívala zármutek, jaký ji dosud nepotkal. Vždyť Pán ji uzdravil od „sedmi démonů“, požehnal jí zdravím na těle i na duchu a ona pak ještě s některými ženami žila v jeho blízkosti jako jeho nejbližší učedníci. Ač byla pohledná a zámožná, pověst si pokazila výstředním životem. Ale pak se jejího srdce dotkl Ježíš a ona se stala Jeho horlivou posluchačkou. A nejen to. Nadšeně plnila Jeho slovo. Legenda vypráví, že jako hříšná žena pomazala v domě farizea Šimona Ježíšovy nohy vonnou mastí, aby Mu projevila svoji úctu, oddanost a lásku. - Veřejně hřešila, veřejně činila pokání, plakala před svědky v cizím domě a nestyděla se za své slzy. Tehdy naříkala z lítosti nad sebou, neboť si svou hříšností připravila trpký osud. Ale Pán ji zbavil pout. Odpustil jí a laskavými slovy pronesl: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“ (L 7,50) - Jak by si nyní přála „zachránit“ Jeho! - Ale jak? Vždyť ani neví, co se s Ním stalo. Tělo sice uložili, ale je pryč. A v tom největším žalu zakouší Marie největší požehnání. Nejprve vidí dva anděly v bílém rouchu, kteří s ní rozmlouvají a pak... samotného Mistra. Evangelista Jan svědčí o tom, že milující a pokorné Marii z Magdaly se Pán zjevil jako první. Nejprve Ho nepoznala a myslela si, že je to zahradník. Když ji však oslovil jménem a řekl jí: „Marie!“, užasla. Nad ní stál Ten, pro kterého tolik plakala. Nesměla se Ho sice dotknout, ale to ji už netrápilo. Poznala Pána, slyšela Jeho hlas a On si ji dokonce vybral, aby jako první svědčila o Jeho vzkříšení. A navíc měla tuto radost zvěstovat i Jeho nejbližším učedníkům. A tak znovu k nim běží a s převelikou radostí oznamuje: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl!“ (J 20,18b) Jaká nesmírná radost! Pán je živ! Nemusíme už plakat a naříkat, nemusíme se bát. Pán zvítězil i nad smrtí. Kristus žije i dnes! V každé chvíli našeho života, i ve zcela beznadějné, je nejdůležitější láska, pokora a moudrost. Tam, kde jsou a ruku v ruce se provázejí, přichází víra a skrze ni se i v současnosti dějí nečekané zázraky. Jsou to možná zvraty, s nimiž vůbec nepočítáme, ale ve svém vyznání můžeme směle doufat v naplnění biblického zaslíbení:
Milovaný Pane, Králi náš a Mistře, nejedno ráno nás ještě obestírá tma a my se vracíme do minulosti. Vzpomínky v nás vyvolávají pláč, jsme bezradní, utápíme se v slzách, hledáme pomoc, usmíření. Tak jako Marie z Magdaly běžíme k prázdnému hrobu svých ideálů a toužíme najít útěchu. Dej nám, Pane, sílu a poznání, abychom se neohlíželi za svou minulostí, ale prázdný hrob se stal symbolem našeho prozření. Neboť ty nás, Pane, v našich slabostech a nejistotách, úzkostech a tápání proměňuješ a vléváš nám do srdce novou, dosud nepoznanou radost. Od tebe pramení vítězství nad veškerým zlem v tomto světě i vítězství nad smrtí, jíž jsme podrobeni. Tvůj Duch nás oživuje a dává pravý smysl celému našemu životu. Kéž se jednou smíme radovat společně s tebou i se všemi svými drahými v tvém nebeském království! Amen „...všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ (Ř 8,28) Zamysleme se ještě jednou nad strhující zvěstí evangelisty Jana o velikonočním nedělním ránu a postavme do děje sami sebe. Co by asi učinil jeden každý z nás? Krasava Machová
4
ČZ 16/03
Kde kdysi bývala zahrada Eden aneb v Iráku trpí bratři Válka v Iráku už přinesla nedozírné škody na lidských životech a zdraví, proto jako hlas z jiného světa zní tiché námitky archeologů, že jsou zde ničeny památky na nejstarší civilizace. Celý kulturní svět protestoval, když náboženské hnutí Taliban zničilo několik prastarých obrovských soch Buddhů v severním Afghanistánu, ale zde jsou nenávratně ničeny památky o několik tisíc let starší a veřejnost mlčí. Snad to nemá znamenat, že ve válce je dovoleno vše. Málo se také mluví o tom, že s muslimskou většinou trpí i křesťanská menšina. Vedle „biblické země" Izrael se tak dostal do ohniska pozornosti stát, kde ze 25 milionů obyvatel se necelá 3 % hlásí ke křesťanství. V Bibli se tato země nazývá „Dvojříčí". Je to oblast, kde snad kdysi bývala zahrada Eden, ráj. Z Uru v Chaldeji pocházel Abraham. A na březích Eufratu a Tygridu sedávali kolem roku 600 př.Kr. zajatí Židé a snili s pláčem o návratu do Jeruzaléma. Podle legendy prý ze severního Iráku pocházeli mágové, kteří vyhledali nově narozeného židovského Krále v Betlémě. Devět z deseti iráckých křesťanů jsou Asyřané, Aramejci nebo Arménci a hovoří stále ještě řečí, kterou používal Pán Ježíš. Michael Hausin nám je představuje.
Režim vyžaduje poslušnost Dnes vyznává 90 % Iráčanů islám. Na rozdíl od jiných zemí s muslimskou většinou není vláda islámská. Krvelačný režim diktátora Saddama Husseina má vůči náboženství čistě pragmatický vztah. Jeho strana Baath, která v roce 1958 vojenským pučem ukončila vládu monarchie, byla původně protináboženská, nacionální panarabská strana. Její ideologie připomíná fašismus a bolševismus. Propaguje se znovuzrození (baath) arabské kultury a její nadřazenost. Zakladatelem byl ortodoxní křesťan, Michel Aflaq, který usiloval o arabský velkostát. Ten se neměl zakládat na islámu, ale na arabské rase a jazyku. Strana Baath se nechtěla vměšovat do náboženských záležitostí. Proto v Iráku - na rozdíl od Saúdské Arábie - neexistuje žádná speciální náboženská policie, která by špiclovala v soukromých domech, zda se tam modlí správným islámským způsobem. Na rozdíl od Iránu nejsou v Iráku žádné revoluční gardy, které by bitím donucovaly ženy chodit řádně zastřené závoji. Následkem laxního dozoru, ba nezájmu o dodržování islámského práva šária bylo, že bohatí a krásní lidé ze států v Perském zálivu s oblibou trávívali své dovolené a víkendy v Bagdádu. Zde mohli klidně popíjet beze strachu alkohol a flirtovat se ženami, za což by ve svých zemích byli potrestáni zbičováním nebo ještě něčím horším. Saddam Hussein požaduje bezpodmínečnou poslušnost pro sebe, nikoli pro Alláha. Je proto v očích ortodoxních muslimů odpadlík, hodný smrti.
Křesťané spojovali se stranou zpočátku naděje. Věřili slibům, že se s nimi bude jednat jako s plnohodnotnými Araby, aniž by museli přestoupit k islámu. Že Saddam Hussein vzhledem ke konfliktu s USA začal používat islámskou kartu, hraje pravověrného muslima a denně vykonává své islámské náboženské povinnosti, nijak křesťany nevzrušovalo. Že režim dal vepsat na iráckou vlajku heslo „Allahu Akhbar“ (Bůh je veliký) a plošně financuje školy koránu, ještě většina křesťanů chápe. Pro ně je Saddamova diktatura stále ještě menším zlem ve srovnání s poměry v Saúdské Arábii, Iránu nebo ve státech v Perském zálivu. Zatímco v Saúdské Arábii je za vlastnictví Bible trest smrti, mohly se v Iráku renovovat kostely a bez překážek konat bohoslužby. Muslim Saddam daroval církvím půdu.
Pragmatické taktizování Saddamu Husseinovi se při tom dařilo náboženství proti sobě vzájemně štvát, aby si tak lépe pojistil svoji vládu. Co do metod se mohl rovnat svými teroristickými metodami a znevažováním lidských práv velkým totalitním režimům dvacátého století – nacismu a bolševimu. Ve městech se ze všech zdí a volných ploch dívá jeho portrét: na koni a ve voze, při modlitbě a s dětmi, s puškou a tyrolákem. Také kostely je všude vidět. Kříž a arabské citáty z Bible či tradiční křesťanské symboly z dálky zviditelňují místa, kde se konají křesťanské bohoslužby: tradiční staroorientální syrsko-ortodoxní, katolické, sjednocené s chaldejskými, asyrské ortodoxní, asyrské protestantské, anglikánské a presbyteriánské.
O náboženské svobodě se přesto nedá hovořit, pokud se týká křesťanství v Iráku. „Svobodu máme jen ve svých církevních prostorách,“ vyjádřil se jeden katolický kněz. Větší shromáždění mimo kostely jsou zakázaná. Jeden evangelický starší prohlásil: „Pokud se politicky neprojevíme jako opozice, dovoluje se nám svobodně vykonávat bohoslužby.“ Misie mezi muslimy je přísně zakázaná. Rozhodují praktické motivy. Vláda se obává, že kdyby povolila změnu náboženství, narazila by na silný odpor muslimské většiny. Nepokojům je však nutné za každou cenu zabránit. Křesťané jsou však nejen náboženskou, ale i etnickou menšinou. Většina z nich nejsou Arabové nebo Kurdové, nýbrž Asyřané, Arméni či Aramejci. Od roku 1968 „zmizelo“ mnoho asyrských intelektuálů, tucty byly popraveny, 150 kostelů a klášterů bylo zničeno, celé oblasti přesídleny do tzv. „modelových vsí“ (lépe řečeno koncentračních táborů). Tento krutý úděl nepotkal oběti v prvé řadě proto, že jsou křesťané, ale jako příslušníky etnických menšin, zařazených jako „nebezpečné“. Historie evangelíků v Iráku je novějšího data. Začíná po první světové válce kolem roku 1920. Z konkurzní podstaty osmanské říše dostali Irák jako mandátové území Britové. S nimi tam přišli první misionáři: anglikánští, metodističtí a skotští presbyteriáni. V 60. a 70. letech byla také příležitost založit četné evangelikálně zaměřené domácí skupinky. Celkem je v Iráku asi 13 000 protestantů. Většinou patří k tradičním denominacím:
5
ČZ 16/03 k anglikánům a presbyteriánům. Zbytek jsou evangelikálové, včetně letničních. Jako odnož anglosaská jsou nejvíc v nebezpečí. „Jako farář jsem na veřejnosti rozpoznatelný,“ říká jistý evangelický pastor. „V mumraji na bazaru už několikrát jsem zaslechl za sebou volání ‚americké prase‘, ačkoliv jsem Arab.“
Také křesťané trpí Pod sankcemi OSN, které trvají už 12 roků, trpí i křesťanští Iráčané. Hlad, nezaměstnanost a nemoci uvrhly kdysi blahobytné křesťany do bídy a nouze. Většina křesťanů by nepřežila bez chudinského stravování ve svých církvích. „Přestože každý měsíc dostáváme od arménské církve určitou dávku masa, prohrabávám odpadky jako většina lidí kolem,“ stěžuje si otec rodiny, který jako zlatotepec patříval kdysi mezi majetné. Není divu, že od roku 1991 začalo mnoho lidí utíkat, což vedlo k tomu, že z 10 % křesťanů klesl jejich počet jen na 1 %. Při hledání azylu se mnoho z uprchlíků svěřilo nesvědomitým podvodníkům, aby se vůbec nějak dostali z Iráku. V zemi zůstalo na 500 000 křesťanů, proti kterým se obrací nenávist ostatního obyvatelstva jako proti páté koloně Washingtonu. Čím více bomb bude dopadat na irácká města, tím více poroste nenávist vůči křesťanům. Dochází k útokům od „soukromých“ útočníků. Právě na venkově se křesťané a jejich majetek stávají cílem útoků fanatických muslimů. Irácký vicepremiér Tariq Aziz je oficiálně chaldejský (ortodoxní) křesťan. Zastupoval svoji vlast při mnoha zahraničních misích.
V systému, kde loajalita k nějakému klanu nebo skupině je klíčem k úspěchu, drží svoji ochrannou ruku jako v malé mafii nad „svými“ Chaldejci. Mnozí křesťané jsou také důstojníky v irácké armádě. Je otázkou, zda svoji službu prostě ospravedlňují poddaností vrchnosti dle Ř 13, nebo zda je proto trápí svědomí, že jako křesťané přísahali věrnost jako každý Iráčan předně despotovi Saddamovi. Dokonce ani mezi čtyřma očima nepadne jediné kritické slovo o tyranovi na Tygridu. Vždyť nikdo si nemůže být jist, zda jeho host není náhodou informátor. Co kdyby se ten cizinec někde na vyšších místech přeřekl? Je třeba dbát na nejmenší znamení nebo způsob chování. V prostředí oslavných hymen na Saddama Husseina je už nápadné, když křesťané mluví o diktátorovi střízlivě a odmítají o něm pět obvyklé chvalozpěvy. Ve svých soukromých bytech obyčejně nemají Saddamův obraz, jak je zvykem, ale podle vyznání kříž, obraz papeže nebo ikonu. Pokud se zeptáte na Saddamův obraz, prostě sklopí zrak. Je možné poznamenat, že obraz chybí, ovšem nelze čekat vysvětlení, které by nakonec mohlo člověka stát hlavu. Církve v Bagdádu přemýšlejí pragmaticky a krátkodobě. Drží se přísloví: „Je lepší vyjednávat s ‚ďáblem‘, kterého znám.“ Biřici iráckých tajných služeb ještě chrání před vetřelci, islámskými kazateli nenávisti. Křesťané se obávají, že po pádu Saddama Husseina se ujme vlády nové islámské vedení jako v Iránu, které bude křesťany zjevně terorizovat. Naprosto odmítavě se proti Saddamovi staví křesťané v autonomní oblasti Kurdistanu na severu Iráku. Tam spolu
Za mír
Křesťané z Ghany Pane, prosíme tě o mír pro tuto zem. Situace není růžová. Ale ty vidíš dál. Nerozumíme si navzájem, jeden se povyšuje nad druhého. Vzájemně se obviňujeme. Mocní znásilňují slabé, štvou tvé děti vzájemně proti sobě. Zbrojí a nafukují se. Dělají, jako by válka a mír byly v jejich rukách. Ukaž, kdo je pánem světa a že ty rozhoduješ o svobodě i bytí. Tito lidé nevědí, o čem mluví. Pane, prosíme tě o mír pro tento svět. Tvé nehodné děti prosí svého Otce. Ty jsi naše naděje a náš mír. Dej mír tomuto světu. Amen Přeložil: Rudolf Němec s ostatními Kurdy mají za sebou jedovaté plynové útoky. Zde si už dávno přejí pád Saddamova režimu. Michael Hausin Neues Leben, duben 2003, z němčiny přeložila Ludmila Hallerová
Oběť hodná následování
Detail architektury jednoho z nejstarších křesťanských chrámů v iráckém Mosulu
TEL AVIV - Židovská a arabská rodina žijící na severu Izraele si vzájemně darovaly ledvinu. Izraelský Arab Halún dostal ledvinu od otce židovské rodiny Asariho. Asariho desetiletý syn dostal naopak ledvinu od Halúnovy manželky. Příbuzní si navzájem vyměnit orgány nemohli - vzhledem k odlišné krevní skupině nebyl uvnitř rodiny vhodný dárce. Proto bylo třeba hledat dárce mimo rodinu. Halúnovi a Asariovi se spolu poprvé setkali až po úspěšně provedených operacích. Otec Asari se slzami v očích tiskl ruku příjemci své ledviny. „Je jedno, zda je člověk Žid nebo Arab, nejdůležitější je zachránit život,“ řekl Halún. „Jsme všichni lidé a doufám, že ostatní občané Izraele uvidí v našem kroku pozitivní signál.“ (podle ČTK)
6
TÉMA TÝDNE
ČZ 16/03
NAPLNIT SOUČASNÉ SNAŽENÍ MRAVNÍ I POZNÁNÍ VĚDECKÉ DUCHEM KRISTOVÝM
Silní lidé, kteří nestojí o náš soucit a milodary Každý rok před Velikonocemi a před Vánocemi dostáváme na faru nabídku malých obrázkových kalendářů a pohlednic. Na první pohled hezké obrázky, podobných je však mnoho, řeknete si. Podíváte-li se však pozorněji a přečtete si popisky, zjistíte, že všechny tyto obrázky jsou kresleny a malovány ústy či nohama. Vždycky mne napadne, jak je to úžasné, že já bych nic takového nedokázala, i když mám obě ruce zdravé. Když potkáme člověka s nějakým zdravotním postižením, často se cítíme nesví, nevíme, jak se s ním bavit, jak se chovat, máme sklon jej litovat. Myslím si, že si však rozhodně zaslouží spíš obdiv. Obdiv za to, že se dokáží porvat se svým postižením a žít život, často plnější než život mnohého z nás. Jen těžko si umíme představit, kolik vytrvalosti a houževnatosti se skrývá například za výkony paralympioniků či autorů těchto obrázků. I zdraví sportovci musí hodně trénovat, i zdraví umělci se musí hodně učit, ale tito lidé musí především překonat pocit odevzdanosti osudu a porvat se se svým handicapem. Kdo tohle dokáže, má vyhráno, i když třeba ne hned na paralympiádě. Ne nadarmo angličtina přestává pro tyto lidi používat výraz "disabled" (invalidní, doslova neschopní) a nahradila jej výrazem "differently abled" (lidé s odlišnými schopnostmi). Oni jsou totiž velice schopní, jenom to dělají trochu jinak.
Celosvětové Sdružení malířů Zmíněné kalendáře a pohlednice jsou distribuovány prostřednictvím nakladatelství UMÚN s.r.o. z Liberce. Toto nakladatelství malířů s tělesným postižením, kteří malují ústy a nohama, je ustanoveno pro území České republiky od roku 1993 v úzké vazbě na celosvětové Sdružení malířů malujících ústy a nohama, které má sídlo v Lichtenštejnsku. Zakladatelem a prvním prezidentem Sdružení byl Arnulf Erich Stegmann. Narodil se v roce 1912. Ve svých dvou letech onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na horní končetiny. Velmi brzy v něm jeho učitelé objevili a rozvíjeli malířský talent. Pracoval velmi dobře s olejem, akvarelem, dřevem a kamenem. Veškeré nástroje ovládal ústy. Studoval na grafické škole i v soukromých ateliérech. Hodně cestoval a pobýval na studijních cestách hlavně v Itálii. Již roku 1932 založil vlastní nakladatelství a vydával umělecké pohlednice a grafiky. Využil svůj organizační talent a kontaktoval malíře malující ústy a nohama. Výsledkem jeho aktivit bylo v roce 1956 založení "Sdružení malířů malujících ústy a nohama". Až do roku 1984 byl prezidentem této organizace. Jeho nástupkyní a prezidentkou Sdružení byla do června 2001, kdy zemřela, paní Marlyse Tovae. Nový prezident bude opět zvolen z řad členů Sdružení. ***
Nakladatelství Sdružení vznikala postupně i v dalších zemích. Dnes je lze najít ve více než 60 zemích světa. Vydávají tvorbu malířů malujících ústy a nohama formou reprodukcí - přání, jmenovek k dárkům, dopisních papírů, uměleckých kalendářů a různých drobných dárků. Rozesílají je pouze poštou jako nabídkové jarní a vánoční kolekce. Touto činností se získávají prostředky, díky nimž může Sdružení plnit následující cíle: * sdružuje tělesně postižené umělce malíře, kteří malují ústy nebo nohama * organizuje hodnocení děl těchto malířů -
poskytuje stipendium talentovaným malířům, i těm, kteří ještě nedosáhli umělecké zralosti * členům Sdružení zajišťuje doživotní vyplácení honorářů, i když již ze zdravotních důvodů nemohou malovat * pomáhá zajišťovat postiženým malířům normální život ve společnosti, aby nemuseli žít izolovaně * organizuje výstavy těchto malířů. Sdružení vychází z myšlenky zakladatele neustavovat pro postižené tradiční dobročinnou organizaci, protože i těžce postižení lidé nechtějí být odkázáni na milodary, ale pokud mohou, chtějí žít a pracovat dle
Mgr. Šárka Sýkorová-Dvorská, která pracuje v Pražské organizaci vozíčkářů, maluje ústy
7
ČZ 16/03 svých možností jako každý jiný. Postižení malíři neprodávají svá díla a jejich reprodukce přímo, ale činí tak prostřednictvím Sdružení - Nakladatelství v jednotlivých zemích světa. Postižení malíři nemusí tisk a prodej sami financovat - jsou ušetřeni případných ztrát a rizik z komerční činnosti.
Aktivity Sdružení v ČR Po uhrazení provozních nákladů (tisk přání, kalendářů, honoráře za autorská práva, daně) v závislosti na komerční úspěšnosti své činnosti Nakladatelství UMÚN podporuje projekty OÚSS Domov a centrum aktivity v Hodkovicích nad Mohelkou, kde pan Petr Šrámek, malíř malující nohama, žije. Tyto peníze nejsou použity jen pro osobu pana Šrámka, ale pro potřeby všech postižených, kteří žijí v péči jmenovaného ústavu. Panu Petru Šrámkovi udělilo Sdružení stipendium. Od září 1995 bylo stipendium uděleno i Mgr. Šárce Sýkorové-Dvorské (maluje ústy), která pracuje v Pražské organizaci vozíčkářů. V této organizaci Sdružení podporuje projekt Osobní asistence. To je projekt, který i těžce postiženým lidem umožňuje žít ve svých bytech. V roce 1996 bylo uděleno stipendium Zdeňce Němečkové-Ježkové z ÚSP v Hořicích v Podkrkonoší (v současné době žije v Praze) a panu Jaroslavu Feriancovi z ÚSP Rybníček u Litovle, kde Sdružení podporuje činnost dílen a výtvarného ateliéru ústavu. Na osobní účty výše uvedených stipendistů docházejí měsíčně honoráře - stipendia z Lichtenštejnska. Jejich výše není zanedbatelná, závisí na umělecké zralosti stipendistů. Ta je hodnocena v tříletých obdobích "Uměleckou radou" v Lichtenštejnsku. Práce spojené s expedicí a přípravou nabídek je zajišťována sezónně za spolupráce lidí s tělesným postižením. Adresování zásilek probíhá 5 měsíců v roce a je prováděno čtrnácti pracovníky z ubytovacího areálu lidí s tělesným postižením v Praze, Petýrkově ulici. Během tří měsíců v roce jsou vyráběny puzzle. To má na starosti pět klientů z ÚSP v Litovli. Vyrábí je ve stolařské dílně ručním vyřezáváním, takže každý výrobek je originál. Tři měsíce rovněž trvá kompletace zásilek, na níž se podílí 8 lidí z OÚSS Liberec, Domova a centra aktivity v Hodkovicích nad Mohelkou a 10 lidí z ÚSP - Domova Tereza v Benešově u Semil.
Puzzle jsou vyráběny obyvateli Ústavu sociální péče Rybníček v Litovli
Aktuální výstavy Sdružení pořádá během roku několik výstav prací svých členů. Od roku 1995 se výstavy konaly (a někde i opakovaně) např. v Praze v Galerii „U Řečických“, ve Strahovském klášteře, v Galerii české komorní tvorby v Celetné ulici, dále ve Starých Hradech u Jičína, v Benešově nad Ploučnicí, Liberci, Českých Budějovicích, Ostravě. V současné době si tvorbu umělců malujících ústy a nohama můžete prohlédnout ve sboru Církve československé husitské v Hradci Králové. Výstava ve Sboru kněze Ambrože potrvá až do 30. května a je otevřena od pondělí do soboty v 10 - 16
hodin, v neděli v 11 - 16 hodin. S bratrem farářem lze dohodnout i jiný termín. V Praze v současné době vystavují ve Vesmírně - kavárně s pracovně - tréningovým programem pro lidi s mentálním postižením, Ve Smečkách 5, Praha 1. Výstava trvá do 29. května. Kavárna má otevřeno od pondělí do pátku v 8.00 - 22 hodin, v sobotu 14 - 22 hodin a v neděli je zavřeno. Od 12. června do 27. července bude nakladatelství UMÚN ve spolupráci s Městským kulturním střediskem v Třebíči vystavovat tvorbu svých členů v Zadní synagoze v Třebíči. Připravila Jana Krajčiříková
Nikdo by neřekl, že svá díla tvoří Petr Šrámek nohama
8
ČZ 16/03
Budeme za pár let vyvažovat pitnou vodu zlatem?
V Iráku je už teď voda dražší než benzín
Války o vodu Lidé v Ghaně mají problém. Během období dešťů dosáhl výskyt cholery v Akře, hlavním městě Ghany, rozsahu epidemie. Skoro polovina zaznamenaných návštěv ve zdravotnických zařízeních v roce 2000 se týkala malárie. A počet lidí nakažených červem vlasovcem medinským roste do té míry, že celým obcím hrozí ekonomický krach. Všechny tyto nemoci lze přičíst na vrub jedinému základnímu problému: nedostatku přístupu k čisté, pitné vodě. A důvodem, proč čísla postižených nemocemi rostou, je podle aktivistů to, že mnoho lidí, ponejvíce chudých, bylo odříznuto od dodávek vody při směřování země k privatizaci celého vodního systému. V roce 1998 úředníci Světové banky (SB) a Mezinárodního měnového fondu (MMF) sdělili úředníkům ghanské vlády, že jestli chtějí půjčky za 400 milionů dolarů na přestavbu vodního systému, který je ve veřejném vlastnictví a veřejně spravován, musí udělat změny, které by ve svém dopadu připravily systém pro převzetí politicky mocnými, soukromými vodními společnostmi: Vláda musela skoncovat se svou praxí, kdy měla bohaté zákazníky a zákazníky z průmyslu k tomu, aby dotovali náklady na dodávky vody do chudých obcí. A nadto, voda se musí prodávat za plné tržní ceny. Zatímco lidé v Ghaně trpí, hádejte, kdo z toho má prospěch? Nikdo jiný než společnost Bechtel Corp. ze San Franciska, která
Zdá se nám to normální - otočíme kohoutkem a začne téci pitná voda. Ta nám sice někdy moc nechutná, proto dáváme přednost balené vodě, ale máme jistotu, že i ta z kohoutku je nezávadná, jen někdy chutná tak trochu chemicky. Když kohoutek kape a voda zbytečně odtéká do odpadu, ani si toho nevšimneme - vody je přece dost. Navíc, proč s ní šetřit, když si můžeme maximálně „vykoledovat“, že bude dražší, jak se to u nás před nedávnem stalo - vodárny si přece musí přijít na své. Skutečnost, že se můžeme napít, kdykoli máme žízeň, nám připadá tak banální, že je skoro hloupé o tom nějak zvlášť mluvit. Přestože je na Zemi 70 % vody, už teď mezi námi žije miliarda lidí, která nemá ke zdrojům nezávadné vody přístup. Protože se hladina podzemní vody na celém světě stále a na všech kontinentech snižuje, znečištění vody roste a spotřeba vody ve vyspělém světě stoupá (za posledních 50 let se ztrojnásobila), nezměníli se tento trend, v roce 2025 se nebude dostávat pitné vody už pro 3,5 miliardy lidí. Přitom 80 % nemocí je v rozvojových zemích způsobeno nedostatkem nebo špatnou kvalitou vody. Na straně druhé patří obchod s vodou mezi nejvýnosnější odvětví. Pouze 5 % lidí nakupuje vodu od nadnárodních korporací, ale jejich roční zisky už teď dosahují 40 % zisků naftařského sektoru a jsou o třetinu vyšší než zisky farmaceutických firem. Např. v Iráku už před touto válkou byla voda dražší než benzín a její cena jistě stoupne. Bude voda nad zlato? (hb) spolu s francouzskými společnostmi Vivendi, Saur a Suez a anglickou Biwater soupeří o to, aby převzala ghanský systém při potenciálně pěkném zisku. Ovšem, Světová banka a Mezinárodní měnový fond poskytnou nízkoúročné půjčky každá ve výši pouhých 70 milionů dolarů (skutečné náklady, které potřebuje ghanská vodní infrastruktura, činí více než 1,2 miliardy dolarů) těm dvěma společnostem, které zvítězí v této transakci, aby uhradily některá zlepšení výměnou za nárok na trh Ghany. „Je to zcela špatné a do očí bijící,“ řekl nám Rudolf Amenga-Etego, koordinátor národní kampaně Ghanské národní koalice proti privatizaci vody při nedávném rozhovoru, když byl ve městě, aby povzbudil boj proti privatizaci vody. „Světová banka má mezi svými cíli odstranění chudoby,“ řekl Amenga-Etego. „Ale její politika chudobu vytváří tím, že vylučuje významné části obyvatelstva z účasti na vodě. Takto nemůžete vytvořit prosperující společnost. Zdá se, že (banka) pracuje pro mezinárodní společnosti a ne pro národy světa. Pouze 5 procent světové populace nakupuje vodu od nadnárodních korporací, ale roční zisky už nyní dosahují 40 procent zisků naftařského sektoru. S tímto enormním potenciálem pro zisky tlačí vodařské nadnárodní společnosti na to, aby se legalizovalo obchodování s vodou jako komoditou skrze GATS (General Agreement on Trade and
Services - Všeobecná dohoda o obchodu a službách) Světové organizace obchodu (WTO).“
Našla OSN řešení? Výbor OSN pro ekonomická, kulturní a sociální práva vydal 27.11.2002 stanovisko, v němž prohlašuje přístup k vodě za lidské právo a říká, že voda je sociálním a kulturním statkem, nikoli pouhou ekonomickou komoditou. Výbor podtrhl, že 145 zemí, které ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ekonomických, kulturních a sociálních právech, je nyní zavázáno k tomu, aby postupně zajistily dostupnost pitné vody, a to „spravedlivě a bez diskriminace“. Před přijetím dokumentu se zapojili představitelé veřejného sektoru, soukromých podniků a nezávislých institucí do debaty, která se soustředila na vlastnictví vodních zdrojů a vhodnost privatizace výrobních a distribučních systémů. Konečná verze Všeobecného komentáře vypustila názory na privatizaci, protože členové Výboru se dohodli „záležitost nepolitizovat“, řekl za podmínky anonymity jeden z jeho členů. Ale prohlášení jasně definuje veřejný charakter vody jako „omezeného přírodního zdroje a veřejné komodity zásadní pro život a zdraví“. Krátce po tom, co Výbor OSN pro ekonomická, kulturní a sociální práva ohlásil své rozhodnutí, vydala Světová zdravotnická organizace (WHO) své vlastní prohlášení, v němž nazývá Všeobecný komentář „nebý-
9
ČZ 16/03 valým krokem“. Generální ředitelka Světové zdravotnické organizace Gro Harlem Brundtlandová řekla, že prohlášení vody za lidské právo „je největším povzbuzením pro snahy o dosažení jednoho z cílů rozvoje tisíciletí (Millennium Development Goals vyhlášené Valným shromážděním OSN) do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez přístupu k vodě a k sanitárním zařízením, což jsou dva předpoklady pro zdraví“. „Lidské právo na vodu opravňuje každého k osobnímu a domácímu užívání vody, která je v dostatečném množství dostupná, fyzicky přístupná, bezpečná/pitná a přijatelná,“ říká dokument. „Zatímco užívání (vody) se v kulturách různí, je adekvátní množství bezpečné/pitné vody nutné, aby se zabránilo úmrtím v důsledku dehydratace, snížilo se riziko nemocí spojených s vodou a aby jí byl dostatek pro pití, vaření, osobní a domácí hygienické požadavky.“ Výbor je sestaven z 18 expertů na lidská práva, kteří jsou určeni členskými vládami, ale jednají nezávisle. Vyhlášení přišlo před oslavami roku 2003, který byl prohlášen OSN Mezinárodním rokem pitné vody. Všeobecný komentář Výboru byl předložen třetímu Světovému fóru o vodě a ministerské konferenci, které se konaly v březnu v japonském městě Kjótó. Eibe Riedel, německé národnosti, který působí jako zpravodaj Výboru o vodě, řekl, že analýza celé záležitosti se odvíjela od perspektivy individuálních důsledků, bez přihlédnutí k roli vlády. „Nebyly brány v úvahu ani nadnárodní vody ani pravidla zavlažování,“ sdělil. Mezi čísly, která byla citována v debatě Výboru, byla i tato: 1,1 miliardy lidí ve světě nemá pravidelný přístup k pitné (čisté) nezávadné vodě a další 2,4 miliardy lidí nemají odpovídající sanitární zařízení nebo odpad. V roce 2025 budou přibližně 3 miliardy lidí trpět následky nedostatku vody, předpovídá El-Hadji Guissé, zvláštní zpravodaj pro práva na vodu pro Podkomisi OSN o ochraně a podpoře lidských práv. Guissé si stěžuje, že voda se stala komoditou, která „se prodává tomu, kdo nabídne nejvíc“ a způsob, jakým se voda spravuje, podléhá „zákonům korupce“. V jeho zemi, Senegalu, byly služby vodou privatizovány a nyní je vlastní francouzské konsorcium. Nyní, říká Guissé, má země k dispozici méně vody a je horší kvality, než tomu bylo dřív. Říká, že tatáž situace se objevuje v jiných afrických zemích, kde nadnárodní společnosti motivované pouze ziskem, získaly vodní zásoby. Jean Ziegler, zvláštní zpravodaj pro potravu
Podzemních vod, které slouží jako zásobárna pitné vody, po celém světě ubývá Komise OSN o lidských právech, připomenul zkušenost bolivijského města Cochabamba, kde se ceny za distribuční sítě vody po privatizaci zdvojnásobily. „V roce 1999 masové protesty v ulicích Cochabamby přinutily vládu, aby revidovala svou politiku ohledně vlastnictví vodních distribučních služeb,“ zdůraznil Ziegler. Naopak Jack Moss reprezentující soukromou firmu Suez, která se specializuje na poskytování vodních služeb, podle OSN v debatě řekl, že opatření k privatizaci vodních služeb by se měla považovat za „velkou ochranu před nedostatkem vody“. Simon Walker, expert z Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva připomenul tendenci některých vlád „tlačit na jiné, aby privatizovaly něco ze svého veřejného sektoru“. „Tyto státy účastné v mezinárodních dohodách nemají žádnou povinnost, aby to udělaly,“ dodal. Mireille Cosy, mluvčí Světové obchodní organizace (WTO), objasnila, že Dohoda o obchodování ve službách této světové organizace nevyžaduje privatizaci nebo deregulaci jakýchkoli činností v souvislosti se službami vodou. Ve Výboru OSN pro ekonomická, kulturní a sociální práva jsou: Eibe Riedel (Německo), Mahmoud Samir Ahmed (Egypt), Clement Atanga (Kamerun), Rocio Barahona Riera (Kostarica), Virginia Bonoan-Dandan (Filipiny - současná předsedkyně), Dumitru Ceausu (Rumunsko), Abdessatar Grissa (Tunisko), Paul Hunt (Nový Zéland), Yuri Kolosov (Rusko), Giorgio Malinverni (Švýcarsko) a Jaime Marchán Romero (Ekvádor). Seznam doplňují: Sergei Martynov (Bělorusko), Ariranga Govindasamy Pillay (Mauricius), Kenneth Osborne Rattray (Ja-
maika), Walid M. Sa'di (Jordánsko), Philippe Texier (Francie), Nutan Thapalia (Nepál) a Javier Wimer Zambrano (Mexiko). Podle Všeobecného komentáře „uskutečňování tohoto práva (na vodu) má být schůdné a praktikovatelné“, neboť všechny účastnické státy vykonávají kontrolu nad širokým spektrem zdrojů, včetně vody, technologií, finančních zdrojů a mezinárodní pomoci, jako je tomu u všech jiných práv v Úmluvě. http://www.sfbayguardian.com/37/06/news _water.html a podle informací IPS-Interpress Service
z 28.11.2002 z angličtiny přeložila Marta Pešková
Křesťané z Ghany prosí Soudci, obžalovaní i žalobci, a zvlášť advokáti, za všechny tě prosíme. Co nesmyslného tlachání tu zaznívá. Vládnou formality a ne právo. Často nejde o člověka, ale o paragrafy. Proti vychytralosti právníků jsme bezmocní. Jsme vděční za to, že ty soudíš jinak, snad přísněji, ale i s dávkou milosrdenství. Chvála a dík za to. Kéž jsou soudy zde na zemi obrazem tvé spravedlnosti a milosrdenství. Amen Přeložil: Rudolf Němec
10
AKTUÁLNĚ
Nepodařené Velikonoce „Pane faráři, musíte nám pomoci!“ tak mne prosila sekretářka pro práci mezi děvčaty. Už to bude skoro třicet roků. Byl jsem tenkrát jen mladý pomocný kazatel, a proto jsem se cítil velice poctěn, když ke mně takto mluvila známá vedoucí mládeže. Rozvíjela své plány: velikonočního jitra se mají konat při východu slunce bohoslužby pro dívky. „Jen si pomyslete, jak to bude krásné!“ volala nadšeně. „V tutéž hodinu, ve kterou vstal Spasitel z hrobu, se shromáždíme daleko venku na kvetoucí louce. My budeme zpívat a vy nám budete kázat velikonoční poselství. To bude pro děvčata nezapomenutelný zážitek!“ Byl jsem právě tak nadšen jako ona a radostně jsem souhlasil. Všecko jsme si to pěkně promyslili, ale byl to - krátce řečeno - velký
neúspěch. Už když jsem vyjížděl na kole, trochu jsem nad tím uvažoval, protože proti mně vál mrazivě chladný vítr a srážel poněkud moje nadšení. Louka, kterou jsme si vyhlédli, vůbec nekvetla. Zato ale byla pořádně vlhká. Malý houfeček, který se zde shromáždil, se třásl zimou. Navzdory všemu jsme odvážně začali. Ale nic se nedařilo. Zpěváci pěveckého kroužku pořádně nezačali - pokusili se statečně ještě o několik tónů, ale nakonec to vzdali. Několik dívek se smálo. Sotva jsem začal kázat, opřel se vítr do jedné z velkých váz, kde byly květiny. Voda hlasitě vytékala, nepokoj se zvětšil. Když bublání skončilo, převrhla se druhá váza a začalo to znovu. Pozornost byla ta tam. Snažil jsem se rychle kázání skončit.
Smutno je mi, smutno... A jak vám, drazí bratři a sestry z úvalské náboženské obce? Velmi nerada bych byla, kdybyste chápali níže uvedené řádky jako stížnost, že uvedený čin nenaplnil můj manžel. Naopak... Po přečtení ČZ č. 12/03 jsem nejprve měla velkou radost z otevření nového sboru v naší obci, které se podařilo sestře farářce Jitce Pokorné s manželem. Upřímně za br. faráře Kosteleckého i za sebe gratulujeme. Přejeme, aby Hospodin byl vždy přítomen a vyslyšel vaše modlitby a prosby. Zcela smutkem se ale zalila má duše po přečtení vyprávění manžela ses. farářky dr. Vítězslava Pokorného o tom, jak otvírali sbor. Uvedl: „...nahoře je byt, ten tam musel být, protože farář, který není v obci, jako by nebyl.“ Omyl, br. farář Jiří Kostelecký sice 37 let úvalskou náboženskou obec administroval, v obci nebydlel, ale přesto on vždy tam s věřícími byl!!! Důkazem je i skutečnost, že nynější nový náš svatostánek vám ochotně zrekonstruovala vzácná firma ing. Dvorského, se kterým již před léty se br. farář poznal, a proto o to snadnější bylo možno svěřit rekonstrukci této firmě, která se tohoto úkolu úspěšně zhostila. A nyní se ptám vás, drazí bratři a sestry, za br. faráře Kosteleckého, který je nemocný a nemůže se uvedenému výroku sám bránit, a ani nemám jistotu, zda by mu to jeho skromnost dovolila: měli jste pocit, že když tam nebydlel, že s vámi nebyl??? Za jeho působení se nekonaly ekumenické bohoslužby? Stalo se snad, že na vaše přání nebylo vaše dítě či vnouče pokřtěno? Nevysloužil vám na vaše přání svátost man-
želství a nedoprovázel vždy vaše drahé zesnulé na jejich poslední cestě, ať v krematoriích nebo s konduktem na hřbitov - místo jejich odpočinku? Nekonaly se snad pravidelně nedělní bohoslužby? V Újezdě n. Lesy tomu později bývalo v pátek a bylo tam s vámi vždy milo. Nedělní bohoslužby také měly své kouzlo. Nepomohl, když bylo třeba? I v Újezdě vedl péči o mládež, věřím, že nezapomenete...!!! I tam s vámi duchovně byl, i když tam nebydlel! Vzpomeňte, prosím, na naše krásné velikonoční bohoslužby, bohoslužby k uctění památky Mistra Jana Husa, a co 1. listopad - Památka zesnulých - se smuteční výzdobou vč. velkého věnce, který vždy sám zajišťoval. Vzpomínkový večer doplnil vždy svým osobním nezapomenutelným projevem, zpěvem a krásným kázáním. Toť s upřímnou láskou na věčnou paměť všech vašich drahých zesnulých, kterou s vámi osobně rozechvěně prožíval. A což vánoční svátky - nevynechal ani jedinou půlnoční bohoslužbu, každý Štědrý večer a sloužil i o Vánocích!!! Nikdy neměl dovolenou - aby v neděli nesloužil nebo nevykonal smuteční rozloučení, to neexistovalo, jedině mimořádně, byl-li nemocný. Mimo administrování vaší obce byl farářem v Nuslích, kde též nevynechal jediné bohoslužby a pečlivě a svědomitě plnil svou duchovenskou činnost. Mimo toho mu ještě Hospodin dal příležitost zastávat náročné vikářské poslání. Odměnou mu byla bohatá účast při bohoslužbách, i když začátek jeho práce v úvalské obci nebyl lehký. Uměl si ale vždy získat věřící svou prací a jistým charis-
ČZ 16/03 Od té doby jsem na toto velikonoční ráno myslel vždy buď s úsměvem, nebo s nevolí. Když jsem si na to letos opět vzpomněl, konečně jsem si po třiceti letech uvědomil, co jsem za těch nešťastných okolností měl vlastně kázat. Mělo to vypadat asi takto: Zmrtvýchvstání ukřižovaného Syna Božího není příležitost pro povznesené a slavnostní chvíle. Pán vstal do světa, ve kterém se většině lidí vymyká všechno z rukou a v němž nás čekají samá zklamání; do světa, který nám stále znovu dělá škrt přes rozpočty; v němž procházíme menším i větším zármutkem. Do takového světa vstal. A my, kteří v tomto rozpolceném a smutném světě musíme žít, máme se radovat, že smíme mít v tomto ubohém světě a v jeho všedních dnech živého Spasitele, který nás na kříži vykoupil a proměnil nás v Boží děti. Měl bych radost, kdyby ještě někdo z oněch posluchačů chtěl slyšet toto opožděné kázání. Wilhelm Busch ma, věřící obce i z ekumeny jej měli rádi. Mnoho z vašich řad za dlouhá léta jeho působení v náboženské obci Hospodin odvolal na věčnost. Právě i ti by dr. Pokornému mohli vyprávět, jak bylo... On tam skutečně byl s vámi v radosti či smutku, ve víře a lásce. Jedině, co činit nemohl - prezentovat se vydáváním Zpravodaje - tehdy neměl možnosti, počítače nebyly, a což množení na kopírce..., vždyť to víme! Též neměl pěvecký kroužek, to jste totiž byli vy, kteří jste si s radostí a chutí zazpívali a chválili Hospodina spolu. Díky za tato krásná setkání s Boží účastí. Vzpomeňte, bratři a sestry, kolik krásných výletů br. farář zorganizoval a jak vám všem na nich bylo dobře, a co setkávání se skauty; vykonávání duchovenské péče o mládež. Vzpomeňte na radostná setkávání při pravidelných biblických hodinách, na jednání s radou starších. Kolik návštěv vykonal u věřících, které opustilo zdraví a nemohli již docházet do sboru! Kolik návštěv vykonal v nemocnicích a domovech důchodců. Svou poctivě konanou duchovensku činností získal pro práci v naší církvi celou řadu mladých ke studiu bohosloví. Jednou z nich je vaše dnešní sestra farářka Mgr. Jitka Pokorná. Ač br. farář sloužil v pronajaté modlitebně, věřte - nikdy se necítil být hostem, kterému by tam bylo těžko, jak uvádí sestra farářka Pokorná. Zřejmě ani tak vám, drazí bratři a sestry, protože by potom vaše účast na bohoslužbách nemohla být tak bohatá. Takže tímto i děkuji jménem br. faráře Jiřího Kosteleckého Českým bratřím za poskytnutí nájmu v Úvalech a věřte - i když jeho věřící tam byli hosty, bylo dobře. Velký dík!!! On sám se díky dobrým ekumenickým vztahům Dokončení na str. 12
ČZ 16/03
DĚTEM
11
Akční hrdina Ježíš Tak co, děti, chodíte rády do kina na akční filmy? A už jste viděly ten o tom Ježíši, co dělal tajného agenta pro nějakého mimozemšťana? Nebo že by ještě do kin nepřišel? Nevadí, budu vám vyprávět, jak by to asi mohlo být. Tak toho Ježíše poslal jeho šéf do Izraele se strašně těžkým úkolem. Měl vysvobodit celý národ a přitom byl úplně sám. Jeho šéf s ním sice pod krycím jménem Otec udržoval pravidelné spojení vysílačkou, kterou měl Ježíš voperovanou přímo do hlavy, aby ji nikdo nemohl najít. Taky je fakt, že mu často pomáhal dělat věci, které by normální člověk dělat nemohl. Ježíš tak získal poměrně slušnou autoritu, takže plán měl dobrou naději na úspěch. Nebýt té zrady... Ale to už předbíhám. Nejdřív si Ježíš vycvičil jednotku dvanácti nejbližších podřízených. Naučil je všechna bojová umění, zacházet s nejmodernějšími zbraněmi, tajné kódy, prostě všechno, co špičkový agent musí ovládat. V první fázi akce ale měli zbraně ukryté, chodili mezi obyčejné lidi a snažili se mezi nimi vyvolávat nepokoje. Plán byl, že až to bude v zemi dostatečně vřít, postaví se do čela povstání, které svrhne nadvládu Římanů. Ježíš za pomoci svého šéfa předváděl věci jako chození po vodě, oživování mrtvých apod. (Tady se patřičně předvede vyspělá počítačová animace a všechny možné efektní triky.) Není divu, že lidi Ježíše začínali dost uznávat. Jenže když už to vypadalo, že akci nemůže nic narušit, jeden z kolegů Ježíše zradil. Normálně se nechal podplatit a udal ho nepříteli. Římané neponechali nic náhodě. S početným oddílem zvláštního nasazení v noci přepadli Ježíše, když byl sám jen se třemi svými muži v pusté zahradě. Bránili se statečně, snažili se prostřílet, avšak nakonec byl Ježíš přece jen zajat. Vyslýchali ho, mučili a nakonec ho chtěli pro výstrahu popravit. Avšak v poslední chvíli ho jeho mimozemský šéf zachránil a i když úkol nebyl splněn, odvolal ho z akce zpět do kosmické lodi. Ježíš se ale nevzdal a ještě se na zem několikrát vrátil, aby znovu navázal spojení se svým týmem. Konec zůstává otevřený, aby se v případě úspěchu filmu mohla natočit další pokračování. Uznejte, že s patřičnými efekty, množstvím akčních scén a tou správnou dávkou krve by to určitě byl trhák. Samozřejmě se to ale stalo jinak. Ježíš nebyl žádným agentem, nepřipravoval revoluci a nevelel mu mimozemšťan. Ovšem i když se nestřílelo a netekly potoky krve, vzru-
LEGENDA 1. Město, do kterého jel Ježíš na Květnou neděli, se jmenuje... 2. Místo, kde byl Ježíš zatčen, se jmenuje... 3. Ježíše odsoudili židovští... 4. Trest, který mu byl určen 5. Učedník, který jej zradil 6. Způsob, jakým jej zradil 7. Muž, který mu pomohl nést kříž 8. Zvíře, na kterém vjel Ježíš do města
9. Kámen z jeho hrobu byl v neděli... 10. Ježíšovi nepřátelé byli farizeové a... 11. Svátky, které přijel Ježíš slavit 12. Petr Ježíše třikrát... 13. Tělo a krev Páně symbolizuje... 14. Jméno velekněze, u nějž se rada sešla 15. Zvíře, které se jedlo při pesachové večeři 16. Lidé při vjezdu Ježíše do města volali…
šující příběh je to stejně. Ba ještě víc. Vždyť ten skutečný úkol, který Ježíš od svého Otce dostal, byl mnohem těžší. Nezachránil jen jeden národ, ale nás všechny. A ne před Římany, ale před námi samotnými. Jistě mi dáte za pravdu, že tohle opravdu není nic snadného. Tady totiž nezáleží jen na něm, ale především na nás. Zda s ním budeme chtít spolupracovat a nezradíme ho jako ten jeho "kolega" Jidáš. Jana Krajčiříková
Pozor soutěž o horské kolo aneb hledáme nové redaktory! Je to tak. Redakce Českého zápasu vyhlašuje novou soutěž, která bude tentokrát zaměřena na psanou tvorbu. Představte si, že jste redaktorem Českého zápasu. Takový redaktor musí umět nejen připravit pro tisk články, které mu poslali jiní, ale sám do časopisu také píše. Nechcete si zkusit, jaké to je? Soutěžit můžete v následujících oblastech: * Komentář k událostem a problémům v současném světě i v církvi * Rozhovor - lze vyzpovídat skutečnou osobu nebo si najít nějakou fiktivní (třeba historickou postavu) a rozhovor si vymyslet. * Zamyšlení nad biblickým textem * Povídka * Fejeton * Zpráva * Reportáž - např. z akce, pořádané vaší náboženskou obcí, z vašeho tábora, schůzky skautů apod. Může to být reportáž z akce, která se
opravdu konala, ale může být i úplně vymyšlená (to nám však pro jistotu sdělte v dopise, abychom vám na to „neskočili“ a naše čtenáře nepodvedli). Společné podmínky: Účastnit se může každý do věku 18 let a to i ve více či dokonce ve všech oblastech. Témata příspěvků nejsou stanovena, pouze by u všech mělo platit, že by se měly hodit do Českého zápasu - týdeníku naší církve. Délka jednoho příspěvku by neměla přesáhnout 2 strany A4 strojopisu nebo 1,5 strany A4 psané na počítači velikostí písma 12 b. Své příspěvky nám posílejte na adresu redakce nejpozději do 15. června 2003. Nejzdařilejší práce postupně otiskneme a nejúspěšnější autor bude odměněn horským kolem. Takže pište, už se na vaši tvorbu moc těšíme! Redakce
12 Smutno je mi ... Dokončení ze str. 10 nikdy necítil hostem, kterému by u vás bylo těžko!!! Vidíte, chtěla jsem být stručná, ale bohatá jeho duchovenská činnost mi v tom zabránila. A mám radost a věřím, že můžete vy úvalští potvrdit, že ač tam nebydlel, on tam přesto byl. Vy všichni, včetně bratra předsedy rady starších Kazdy, který celý ten dlouhý čas byl vždy velkou oporou církve i br. faráře, za což mu vyslovuji velký dík, to sami jistě dobře víte. Nyní, v nelehké době své nemoci a těžkých zkoušek, stejně br. farář na vás všechny myslí a modlí se za vás. Prosím, vzpomínejte, ochraňujte jej a hlavně nikdy nedopusťte... Jeho vzkaz: „Bůh vás opatruj, posiluj, nikdy neopouštěj a rozsvěť vaši duši, ... - Pán Bůh je láska má, nač se bát,...“ Za svého manžela s křesťanským pozdravem Jitka Zemanová-Kostelecká
Blahopřání k diamantové svatbě Manželé Antonín a Vlasta Koutovi ze Zábědova u Nového Bydžova oslavili 3. dubna 60 let společné cesty životem. Patří k nejvěrnějším členům novobydžovské náboženské obce. Bratr Kout je již řadu let obětavým členem rady starších. Do dalších let jim přejeme hodně zdraví, pevnou víru, požehnání. Rada starších a farář Václav Žďárský
Vzpomínka Od náhlého odchodu našeho drahého tatínka, bratra Vlastimila Procházky, dlouholetého místopředsedy rady starších v Praze - Nuslích, uplynulo 10. dubna už 30 smutných let. Děkujeme všem za tichou vzpomínku. Hana a Vlastimil, děti
Dobré jitro s patriarchou Posluchači Dobrého jitra na vlnách Českého rozhlasu 2 – Praha budou mít na velikonoční pondělí 21. dubna od 5. hodiny ranní opět příležitost prožít tři hodiny s bratrem patriarchou, tentokrát v zamyšlení na téma jarní – O lásce a milování. Druhá vysílací hodina, již tradičně věnovaná hostům, bude patřit dílu Jaroslava Haška, jehož 120. výročí narození a 80 let od úmrtí se staly impulsem k uspořádání mezinárodní konference (28. – 30. dubna) na Haškově Lipnici. Pozvání br. patriarchy k rannímu telefonu přijali – člen naší církve a známý haškolog Radko Pytlík, vnuk slavného spisovatele Richard Hašek, redaktor a publicista Stanislav Motl a překladatelka Haškova díla do hebrejštiny izraelská novinářka Ruth Bondyová. (red)
Z CÍRKVE PRAHA 10 - VINOHRADY. Náboženská obec zve na benefiční koncert Idy Kelarové, skupiny Romano Rat a sboru Apsora, jehož výtěžek bude věnován na podporu letního dětského mezinárodního tábora ve Svojanově. Koncert je pořádán ve spolupráci s o.s. Miret, klubem Hurá kamarád za podpory nadace Divoké husy. Koná se 28. dubna v 19. 30 h, vstupné je 200 Kč. Lístky je možné zakoupit v předprodeji v Informačním centru, Celetná 14, Praha 1 nebo přímo ve vinohradském Husově sboru, Dykova 1, Praha 10. Přijďte potěšit svou duši a podpořit dobrou věc! (no)
Kam na bohoslužby Letos budete marně hledat přehled velikonočních bohoslužeb. Důvod je prostý - není příliš spravedlivé otiskovat data a hodiny pouze ve velkých pražských sborech, protože bohoslužby se konají ve všech náboženských obcích. Pokoušeli jsme se uvádět přehled aspoň v sídlech diecézí, ale ani to se nikdy stoprocentně nepodařilo. Spoléháme na to, že většina čtenářů Českého zápasu dochází pravidelně do některé z náboženských obcí a pokud si o svátcích udělají výlet mimo své bydliště, dokáží si sami zjistit přímo v místě, kde a v kolik hodin mohou sbor navštívit. Letos tedy můžeme dát návštěvníkům Prahy jedno doporučení. Na Hod Boží velikonoční slouží bohoslužby v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí bratr patriarcha. Začátek je v 10.30 h. (red)
Naše církev v rozhlase Velkopáteční bohoslužby přenáší Český rozhlas v přímém přenosu z Husova sboru v Náchodě. Slouží bratr farář Zdeněk Kovalčík, zpívá romský soubor Mirikle (Perly). Začátek je v 18.15 h na stanici Praha. (red)
Pozvání Ekumenická bohoslužba při příležitosti Dne Země se bude konat v úterý 22. dubna od 19 h v kostele Nejsvětějšího Salvátora na Starém Městě v Praze (u Karlova mostu). Po bohoslužbě následuje v sakristii diskuse. K účasti zve Ekologická sekce České křesťanské akademie. (Jne)
ČZ 16/03
Sociální práce církve Poděkování Z diakonického zařízení naší církve Domeček v Trhových Svinech posíláme poděkování do náboženských obcí, kde byl vlídně přijat náš kalendář na rok 2003. Ač byl vydán na poslední chvíli a tudíž rozesílán bez objednávek, setkali jsme se s dobrým ohlasem. Nejenže nám bylo většinou ochotně placeno za jeden doručený výtisk, ale často přicházelo na náš účet padesát, sto, někdy dvě stě a jindy dokonce i pět set korun. Také jsme dostali několik dodatečných objednávek (i více ks). Moc děkujeme. Zároveň nabízíme již nyní kalendáře na rok 2004. Pokud máte zájem, dejte, prosíme, vědět telefonicky na tel.: 386 322 545, tel.+fax: 386 321 577 e-mail: [email protected] (kaf)
Kalendarium - duben 21. 4. 1783 - Otevření Nosticova divadla v Praze. 23. 4. 1420 - Narodil se Jiří z Poděbrad, husitský český král - mírotvorce. 24. 4. 1471 - Mistr Václav Koranda byl zvolen za zemřelého arcibiskupa Jana Rokycanu v řízení dolní konzistoře. Jako rektor si za sídlo svého administrátorského úřadu zvolil Betlémskou kapli, která byla majetkem univerzity. Stal se odpovědnou hlavou církve podobojí. 24. 4. 1415 - M. Jeroným Pražský byl zajat, když se vracel zpátky do Čech, převezen do Kostnice a uvězněn. 24. 4. 1547 - Bitva u Mühlberku, císař Karel V. poráží protestanty v tzv. "šmalkaldské válce". Český protihabsburský odboj byl pak následně ukončen. 25. 4. 1998 - Do biskupského úřadu plzeňské diecéze byl ordinován Mgr. Michael Moc. 26. 4. 220 - Zemřel Tertulián, zavedl latinu v teologii. 28. 4. 1962 - Zemřel ThDr. a PhDr. František Hník, biskup olomoucké diecéze, profesor a děkan Husovy bohoslovecké fakulty. Vladimír Řehák
ČESKÝ ZÁPAS - týdeník Církve československé husitské Vydává Ústřední rada CČSH, šéfredaktorka: Dr. Helena Noemi Bastlová, grafik: Jan Rohlíček Adresa: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 fax: 220 398 123, e-mail: [email protected], Tiskne: OMIKRON - NV s.r.o., Modřišice 77, 511 01 Turnov MK ČR E 127 Distribuce: A.L.L. production spol. s. r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 234 092 857 ISSN 0323-1321
