čtvrtletník p r o politiku a k u l t u r u
ročník II, čÍslo 4
Berlín Od Bareše k Rybákovi Diplomatická p ř e d e h r a Bílé hory Jonescovy "Židle" v OSN Marx na Hradčanech Nymfa Na o k r a j r o m á n u J . Š k v o r e c k é h o
1959
Z OBSAHU: Poznámky k událostem
289—296
Články
297—368
Diplomatická předehru Bílé hory (Otakar
Odložilík)
Jonescovy "Židle" v OSN (Ladislav Marx na Hradčanech
297
Radimský)
306
(Pavel T i g r i d )
311
Literatura a umění
369—392
T o m u tenorákovi v bílým saku, co to tak slavně proslovil — Nu o k r a j románu Josefu Škvoreckého (Jan T u m l í ř )
369
Nymfa — Ukázka ze hry ( Jiří K á r n e t )
379
Svědectví, č t v r t l e t n í k p r o politiku a k u l t u r u Redakční rada: Vilém Brzorád, Jiři Horák, Josef Jonáš, Jiří Kárnet, Radomír Luža, M o j m í r Povolný, Josef Ševčík, Pavel Tigrid. Redaktor:
Pavel
Tigrid
Administrátor: Josef Ševčík, Grafická úprava: Ladislav Sutnar. Vychází čtvrtletně. V y d á v a j í : Jiří Horák a Radomír Luža, Box 1181, C r a n d Central Station, New York, 17, N. Y., USA. Na tuto adresu řiďte všechnu korespondenci. Možno také psát na adresu vídeňské redakce: Josef Jonáš, Margeretenplatz 7, Wien V. Rakounko, nebo na Roční předplatné i s poštovným Kčs 12,-. Cena jednotlivého čísla Kčs 3.-. V cizině $5.00, jednotlivě $1.50. Vzhledem k valutovým předpisům prosíme p ř í j e m c e časopisu v Československu, aby obnos za předplatné nebo jednotlivá čísla poukázali jako dar Československému Červenému kříži. Čtenáři v cizině nechť posílají předplatné mezinárodní poštovní poukázkou nebo šekem na adresu vydavatele. Podepsané poznámky a články n e v y j a d ř u j í n u t n ě stanovisko ra nebo redakční rady.
redakto-
BERLÍN Západní Berlín má dva a čtvrt milonu obyvatel; z tohoto počtu jen asi 25.000 lidí si přeje žít v systému, který byl nastolen v zemi, jež západoberlínskou enklávu obepíná v Demokratické německé republice. Tento poměr sil byl nedávno nesporným způsobem zjištěn v západních sektorech Berlína v tajných rovných a svobodných volbách, a je závazný. N e j e n o m mravně, ale také politicky; nejenom pro západní velmoci, ale také pro Sovětský svaz: na jaltské konferenci představitelé Sovětského svazu se zavázali, že vnitřní uspořádání v řadě zemí se bude řídit vůlí lidu, vyslovenou v tajných, všeobecných a svobodných volbách. Berlín se několikráte jednomyslně rozhodl. A ť jakkoli složité jsou problémy, spojené s otázkou Berlína, tato základní skutečnost musí být rozhodující, nemá-li lidstvo vepsat další kapitolu zrady do svých moderních dějin. Dva a čtvrt milionu mužů a žen chce žít způsobem, o němž svobodně rozhodlo, že j e svo-
bodnější, důstojnější, rozmanitější, šťastnější. Je nemyslitelné, že by jejich rozhodnutí bylo oslyšeno. Re
BEZ VÁLKY Viděno z Berlína na jaře 1959, jsou jen tři možnosti řešení berlínské krise. První je politikou neústupnosti s posice síly a nechutí k mezinárodnímu jednání na nejrůznějších rovinách přinutit Sovětský svaz k ústupu. Druhou možností je přijmout sovětské návrhy na vytvoření neutrálního západního Berlína a jednat o osudu města nezávisle na ostatních problémech rozdělené Evropy. Třetí možnost počítá s konferencí zahraničních ministrů a velmocenskou schůzkou "na vrcholu", jež se pokusí vyřešit berlínskou otázku v rámci širšího plánu celkového uvolnění a postupného vojenského odpoutání' ve střední Evropě. První možnost j e nepravděpodobná a — pokud jde o západní Berlín a jeho demokratické instituce — vedla by jen k novým krisím a situacím, jež by byly pro západ kritičtější, než údobí berlin-
289
s k é h o v z d u š n é h o m o s t u z l e t 1948-49. D r u h á m o ž n o s t se rovná ztrátě s v o b o d y p r o více než dva m i l i o n y l i d í v západn í m B e r l í n e a p a t r n ě t a k é t r v a l é m u rozd ě l e n í N ě m e c k a . Z á p a d n í v e l m o c i si nem o h o u d o v o l i t b e r l í n s k ý M n i c h o v ; ostatn ě p o návštěvě M a c m i l l a n o v ě v M o s k v ě a zvýšené j a r n í d i p l o m a t i c k é činnosti j e i K r e m l u z ř e j m é , že z á p a d n í v e l m o c i by spíše šly do války, než vydaly n a pospas P a n k o w u dva m i l l i o n y l i d í , k t e ř í po léta a za tak těžkých p o d m í n e k prokázali svou o d d a n o s t věci d e m o k r a c i e . Nejen
Berlín,
i
Praha
Zbývá tedy třetí možnost — totiž řešit b e r l í n s k o u krisi v r á m c i širších j e d n á n í o p o s t u p n é u v o l n ě n í n a p ě t í v celé střed o e v r o p s k é oblasti. T a k o v é t o j e d n á n í , bude-li aspoň zčásti úspěšné, p o v e d e n e j e n k d o h o d ě o B e r l í n u , ale m o ž n á v průb ě h u let i k r o z ř e š e n í otázky n ě m e c k é . Z d e v B e r l í n ě j e n á m z ř e j m é , že jistě opodstatněné zájmy Německé spolkové r e p u b l i k y v otázce s j e d n o c e n í se vždycky n e k r y j í s o d p o v í d a j í c í m i z á j m y záp a d n í c h velmocí. J e však j a s n é , že sjedn o c e n í N ě m e c k a n e s m í být zaplaceno tak vysokou cenou, j a k o u j e k o n e č n é odepsání východní poloviny Evropy jako sféry výlučného z á j m u sovětské velmoci. N a o p a k , u v o l n ě n í a a s p o ň částečná liberalisuce v zemích s t ř e d n í a jihovýchodní Evropy musí jít ruku v ruce a novým u s p o ř á d á n í m n ě m e c k ý c h záležitostí; takovéto rámcové řešení také je j e d i n é , jež m u ž e mít trvalý a positivní ráz. Je-li tento z á k l a d n í p ř e d p o k l a d správný, p a k z n ě h o vyplývá, že 1) otázka B e r l í n a je j e n o m j e d n í m z řady nu sebe n a v a z u j í c í c h p r o b l é m ů v oblasti s t ř e d n í E v r o p y ; 2) n a o p a k , širší p l á n y na u v o l n ě n í a voj e n s k é o d p o u t á n í v této oblasti, a ť již se j m e n u j í E d e n ů v či R a p a c k é h o n e b o G a i t s k e l l ů v p l á n , m a j í být výchozí zá-
290
k l a d n o u j e d n á n í , tedy doucnosti Berlína;
i j e d n á n í o bu-
3) tyto plány m a j í tu p ř e d n o s t , že p ř e d p o k l á d a j í , že obě n ě m e c k é z e m ě , P o l s k o a Československo vystoupí z v o j e n s k ý c h paktů obou velmocenských b l o k ů ; 4) tento k r o k j e n e m y s l i t e l n ý bez železných z á r u k o b o u n u k l e á r n í c h m o c n o s t í , g a r a n t u j í c í c h n e d o t k n u t e l n o s t celé t a k t o zneutralisované oblasti; 5) zároveň by t e n t o k r o k u m o ž ň o v a l j e d n á n í mezi v e l m o c e m i , v d o h o d ě s vládami obou n ě m e c k ý c h států, o zahraničn í m , p o l i t i c k é m a v o j e n s k é m s t a t u t u příštího s j e d n o c e n é h o N ě m e c k a , o prozatímním n á r o d n í m s h r o m á ž d ě n í a k o n e č n ě o s v o b o d n ý c h , rovných a t a j n ý c h volbách v obou n ě m e c k ý c h státech, k t e r é by s j e d n o c e n é m u N ě m e c k u daly ústavodárné národní shromáždění. Dlouhodobá
jednání
Už p o u h ý — a zdaleka ne ú p l n ý — výčet j e d n o t l i v ý c h fází j e d n o h o z m o ž n ý c h p o s t u p ů v dnešní krisi u k a z u j e , že j e to p r v o ř a d ý d i p l o m a t i c k ý ú k o l na dlouhé roky. P ř e d n o s t í zde n a z n a č e n é h o postupu je, že j e to p o s t u p s t u p ň o v a n ý , vedoucí od j e d n o h o ú k o l u k d r u h é m u a umožňující postupnou kontrolu dohod už uzavřených. K r o m ě toho vede n e j e n k rozřešení b e r l í n s k é krise, ale v dlouh o d o b é m výhledu i k ustálení p o m ě r ů v celé s t ř e d n í E v r o p ě . A to z n a m e n á k trvalému míru. Erik Nohara (Berlín)
SOCIALISTICKÝ N Á V R H M a ď a r š t í socialisté, žijící v cizině, rozprávěli n e d á v n o v N e w Y o r k u o program u , který p ř e d časem nastínil Istvan Bibo. T e n t o m a ď a r s k ý socialista byl členem N a g y h o vlády v p o h n u t ý c h podz i m n í c h d n e c h r o k u 1956 a byl p o z d ě j i
uvězněn. T e h d y také B i b o sepsal s v é politické krédo, zčásti uveřejněné v newyorském časopise Oktober 23 (září 1958.) B i b o se domnívá, ž e i p o probrané revoluci k o m p r o m i s n í řešení m a ď a r s k é "otázky" je m o ž n é a nutné. Vyvlastnění průmyslu a velkých majetků j e v Maďarsku (a patrně také v ostatních zem í c h sovětského b l o k u ) historicky nem ě n n ý fakt, který se musí obrážet v politické struktuře státu. B i b o doporučuje systém několika politických stran, jež by se však výslovně musely přiznat k socialistickému zřízení. N e b o ť , říká Bib o , takováto loyalita sama o sobě není p o r u š e n í m s v o b o d y : "Každá historická demokracie s počátku vyrůstala na podkladě souhlasu velké většiny s několika principy, zatím co názory, potírající tylo zásady, neměly naděje, že by vedly k vytvoření politických stran." B i b o poukazuje na to, že tak jako zrušení vykořisťování j e nemožné bez skutečné svobody, tak také skutečná svoboda nemůže existovat tam, kde na příklad nedošlo k pronikavé p o z e m k o v é reformě vyvlastnění velkých majetků a k zavedení nového právního rádu, zaručujícího ochranu proti vykořisťování. B i b o je přesvědčen, že j e m o ž n é vypracovat takový program, který zaručí, že Maďarsko zůstane socialistickým státem, v n ě m ž hlavní politické síly budou budovat socialismus, důsledně odmítat obnovu kapitalismu a při t o m rozšiřovat svobody. Mezinárodně-politicky pak takovýto socialistický stát lépe pochopí nesnáze a obavy, jak se j e v í v s o u d o b é zahraniční politice Sovětského svazu. Radomír
Luža
(New
York)
POTĚMKIN V BRUSELU Dočetli jsme se, že v j e d n é brněnské restauraci (a patrně i j i n d e ) k e k o n c i m i n u l é h o roku p o tři týdny vyvářeli jako v právem oslavované restauraci "Praha" na světové výstavě v Bruselu. A nejen to: do Brna se na těch pár dnů sjeli původní bruselští kuchaři, zásobovací organisace uvolnily výjimečný příděl nutných surovin a ingrediencí, páni vrchní, ještě zarůžovělí zkušenostmi a zpropitným z bruselské expedice, jali se sami servírovat a mladší číšníky zaučovat v ohleduplném, nelidovědemokratick é m číšenošství. P o tři týdny nával byl veliký, ceny vysoké a spokojenost nelíčená: na celé čáře to vyhrálo h o v ě z í na vodce a v moučnících byly bez konkurence broskve zapékané V čokoládě. P o třech týdnech se v brněnské restauraci všechno vrátilo ke starému: jídla byla obyčejná, výběr omezený, obsluha nevrlá a páni číšníci vrátili své sváteční čisťoučké kabáty správě podniku. Tak nějak se nám — a lidu jeví zkušenost s československými úspěchy. úspěchy nespornými a zaslouženými, na světové výstavě v Bruselu. Bylo by to krásné, kdyby to všechno bylo pravda . . . P í š e nám malíř z Prahy v necenzurováném dopise: "Měli jsme radost z toho, že práce čs. rukou a hlav nalezla ohlas a uznání u návštěvníků výstavy. Ale zároveň nám bylo zřejmé, že pavilon je propagační záležitost: vláda tu předkládá západní cizině obraz Československa, který prostě neexistuje . . . Byli jsme také rádi, že po mnoha letech měli možnost pracovat na přípravách výstavy lidé, kteří byli dlouho na černé listině a že b y l o možno vystavovat díla umělců, Kubišty, Gutfreunda, Procházky, kteří do roku 1956 byli na indexu. Stejná tendence se projevila na př. i ve skle, v e vzorech
291
na látky a p o d o b n é : zatím co doma se uplatňují výlučně realistiské tvary a výzdoby, v Bruselu se vystavovaly abstraktní komposice a vzory. Na domácím trhu ovšem máme i nadále látky s květinkami a ptáčky . . . Na druhé straně je tu jistý problém pro stranu: ukázalo se, že mezinárodní úspěch j e možný jen ve spolupráci se skutečnými umělci a že tak zvané socialistické umění je bez přitažlivosti doma i v cizině . . . Mimořádný úspěch Radokova pásma "Kouzelná laterna" měl ovšem odezvu i doma a zdá se, že celá historie československého úspěchu V Bruselu nezůstane bez vlivu na vnitřní situaci mezi našimi umělci . . Historka s brněnským hovězím na vodce není ovšem příliš dobrým znamením pro budoucí vývoj. Karel Jelen (Paříž)
OD BAREŠE K RYBÁKOVI Každému, kdo sc i jen povrchně zajímá o českou a slovenskou literaturu a její osudy po II. spisovatelském sjezdu, je jasné, co se stalo letošního roku na jarní celostátní "konferenci" Svazu československých spisovatelů. Stačí se podívat na fotografie z této konference, uveřejněné v 10. čísle Literárních novin: za předsednickým stolem usedli členové ÚV KSČ, soudruzi Hendrych a Koucký, dohližitelé nad ideologickou čistotou literatury a umění. Po jejich boku, ovládnuv sjezdový mikrofon a celou konferenci, Ladislav Štoll, český duch Ždanovův. Vedle něho kulaťoučký, trochu ustaraný Jan Drda. A opodál, skromně v koutku, seděl designovaný pověřenec strany v hlavním časopiseckém orgánu Svazu, Josef Rybák. Hle, sestava, která hovoří za celé svazky. Po třech letech rozprav, kritických připomínek i sebekritických tirád, stranických domluv a nemastných, neslaných
slibů, vedení strany dospělo k závěru, že to všechno nikam nevede. Jako obvykle v podobných situacích, strana provedla administrativní řez a na gauleiterská místa dosadila právě ty, které sjezd před třemi roky zmrskal prutem železným. Viz sestavu nahoře, aneb: od Bareše k Rybákovi! Je to Pyrrhovo vítězství a českoslovenští spisovatelé — ve straně i m i m o ni řejnost", o níž se zmiňuje několikrát Štoll ve svém dlouhém konferenčním referátu, by březnovou pražskou konferenci chápala jinak: kulturní stalinci ve vedení strany jsou zase na koni a tak se utne hlava všem a všemu, co stojí v cestě prostřednosti a tuposti v kulturní politice strany. Kdo
je
kdo
Celostátní konference, svolaná podle bůhvíjakých zásad, měla jeden kladný výsledek: vydělila přesně n e o b l o m n ě stalinskou a ždanovskou vrstvu v československém spisovatelstvu a ukázala, jak tato vrstva je tenounká a intelektuálně sterilní. Takový Josef Rybák, nový šéfredaktor Literárních novin: v první republice kdy se ke straně hlásili ještč tvůrci formátu Vančurova, Halasova a Olbrachtova, měl Rybák v řadách "kulturních pracovníků" KSČ místo, které mu náleželo: propagandista, příležitostný pisálek v Haló novinách, třetiřadý veršotepec, který rýmoval "v plášt se halím" na "Josef Vissarionovič Stalin". Dnes je ovšem strana v úzkých, a s tupě dogmatickou formulací Štolla o "ideologické funkci literatury" nemohou (ve svém díle) držet krok ani ti nejostřílenější kultůrtrégři: a tak se musí rozzářit hvězda takových Rybáků! Nebo Jiřího Taufera, který v roce 1956 v tajném hlasování nedostal nutný počet hlasů, aby pronikl do výboru Svazu spisovatelů. Nebo Ivana Skály, který se na II. sjezdu doznal, že byl považován za "prodlouže-
n o u r o k u Slánského'" a k t e r ý vždycky sloužil bez přemýšlení živým, m r t v ý m , p o p r a v e n ý m — j a k k d y ! N e b o Zdeňka P l u h a ř e , k t e r ý si vysloužil ostruhy svým l i t e r á r n ě m i z e r n ý m r o m á n e m o emigrantech. O hrstce ostatních, k t e ř í dnes ovládli Svaz zbytečno hovořit — Kristě Bendové, Glazarové, K r n o v i . . . M á m e j e t u všechny p ě k n ě p o h r o m a d ě na důkaz n o v é k r i s e n i k o l i spisovatelů, ale k u l turně-politických thesí j e j i c h p o r u č n í k ů .
A l e tvůrčí d u c h j e s v o b o d n ý d u c h ! Za zavřenými okenicemi stalinského dogmatu n e c h ť v p o l o t e m n u o b h o s p o d a ř u j í s v ů j tvůrčí suchopár s o u d r u z i Štoll a R y b á k za d o h l e d u s o u d r u h a K o u c k é h o . Co z t o h o p o j d e , n e b u d e m í t nic společného s českou a slovenskou literaturou, ani dnes, tím m é n ě v b u d o u c n o s t i . Re
N e b o ť čeští a slovenští spisovatelé řekli své k r é d o , j e d n o u a p r o vždy na II. svém s j e z d u v době "tání" na j a ř e 1956. T a m bylo řečeno vše podstatné, manifestačním z p ů s o b e m p ř i j a t o a odhlasováno. Nic, a n i příští leta mlčení nebo literárního p ř i š t i p k a ř e n í , n e m ů ž e už smazat z historie naší litertury právě t o h o ducha sjezdu, k n ě m u ž se Štoll znovu a znovu vrací, ducha vůle ke svobodě svědomí a tvorby. Štoll dokonce, po vzor u Orwellova fantastického receptu z rom á n u "1984", chce revidovat i minulost a "v b u d o u c n u navazovat jen . . . na positivní ( s j e z d o v o u ) tradici, očištěnou od toho, co dostalo název 'ducha II. s j e z d u ' a co ještě dnes v očích naší i m e z i n á r o d n í veřejnosti p ř e d s t a v u j e historický význam sjezdu."
T a k é polský Svaz spisovatelů zasedal ve Vratislavi 15. a 16. prosince m i n u l é h o r o k u a p r ů b ě h j e h o sněmování i výsledky liší se od pražské spisovatelské konference j a k o den a noc. J e sotva pochyb o tom, že by komunističtí spisovatelé v polském Svazu byli h o r š í m i bolševiky, než j e j i c h skalní soudruzi v sesterském Svazu československém; mnozí z nich se znovu vyznali za své víry v b u d o v á n í socialismu v Polsku a slíbili p l n o u podp o r u tomuto budováni. Co je v oblasti literatury největším n e p ř í t e l e m tohoto b u d o v á n í ? Censura, odpověděli spisovatolé téměř j e d n o h l a s n ě a odhlasovali 42 hlasy proti dvěma resoluci "na obranu svobody p r o j e v u " a proti censuře. Autorem resoluce byl Jan Kott. Pawel H e r t z , básník a romanopisec, dovozoval v rozpravě, že celý systém censury v Polsku je vlastně i l e g á l n í , poněvadž není zakotven v ústavě. L i t e r á r n í kritik Mieczyslav Jastrun histěžoval,že "censoři n e z a b a v u j í j e n hrom a blesk, ale i m r a k samotný". A předsedu Svazu, b á s n í k A n t o n í n Slonimski, který byl manifestačním z p ů s o b e m znovuzvolen ve své f u n k c i , doznal, že se na spisovatele vyv í j í tlak, aby "posílili byrokratický apar á t " v j e h o n á p o r u na l i t e r a t u r u . Štollův d v o j n í k v polském Svazu, Štefan Kisielewski, n a v r h l rezoluci, která doporučovala, aby spisovatelé byli zastoupeni ve sboru censorů. Resoluce byla zamítnuta všemi hlasy proti j e d n o m u — hlasu Kisielewského.
Nuže, tato očista se nepovede. II. sjezd j e opravdu historicky významnou událostí, důležitější, než spisovatelský manifest z r o k u 1917. A František H r u b í n m ů ž e napsat ještě pět takových her j a k o " S r p n o v é n e d ě l e " a do smrti n e j d e l š í volat p o stranickosti v literatuře — nic neumenší j e h o zásluhu o vytvoření "ducha I I . s j e z d u " na j a ř e p ř e d třemi roky, o to, že " h l o u b i v větší svobodu p r o sebe", v y h l o u b i l ji i p r o jiné. Stalo se j e n r m u t n o u skutečností, čeho se František Kachlík obával p ř e d třemi r o k y : "Na dně naší duše se nám však přece jen ozývá stará úzkost, že by zase n ě k d o mohl okna zavřít a znovu zatemnit nebo aspoň p ř i v ř í t . "
A V POLSKU
293
Vzhledem ke zvýšenému náporu stalinců v p o l s k é d ě l n i c k é s t r a n ě se o č e k á v a l o , že t ř e t í s j e z d G o m u l k o v y strany b u d e žádat p o spisovatelích, s t r a n í c í c h i b e z p a r t a j n í c h , aby o p u s t i l i " b l u d n o u cestu lit e r a t u r y č e r n é h o p e s i m i s m u " z let 1956-57 a dali se k l a d n o u s t e z k o u s o c i a l i s t i c k é h o r e a l i s m u . T o t í m spíše, že socialistický r e a l i s m u s má m í s t o p o p e l č i n o . N i c takového se však nestalo. Ú s t ř e d n í v ý b o r pols k é strany si z ř e j m ě u v ě d o m u j e , že socialistický r e a l i s m u s a " p a r t i j n o s t " v lit e r a t u ř e a u m ě n í nelze z a c h r á n i t — je-li v ů b e c záchrana m o ž n á — d i k t á t e m a r e g i m e n t a c í spisovatelů a u m ě l c ů .
DVĚ K N I H Y O REVIZIONISMU B o j proti tak zv. r e v i z i o n i s m u p o k l á d a j í p ř e d s t a v i t e l é k o m u n i s t i c k ý c h z e m í za nejvýznamnější politický a teoretický úkol. P r o g r a m Svazu k o m u n i s t ů J u g o s l á v i e , p ř e d l o ž e n ý V I I . s j e z d u Svazu, ukázal h l u b o k é r o z p o r y v n á z o r e c h na n ě k t e r é theze o r t h o d o x n í h o m a r x i s m u - l e n i n i s m u . P o p r v é tu k o m u n i s t i c k á strana j a s n ě vyh l a š u j e , že m o d e r n í socialismus se nem u s í a n e m á bát k r i t i c k é d i s k u s e , založené na s t u d i u h i s t o r i c k é s k u t e č n o s t i . N e n í p r o t o divu, že n á v r h p r o g r a m u byl p ř e d m ě t e m p r u d k é r e a k c e k o m u n i s tických p ř e d á k ů , v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h h r a n i č í c í s h y s t e r i í . 1) Lze p r o t o uvítal v y d á n í dvou s b í r e k dok u m e n t ů , p o d á v a j í c í c h v ý h l e d do j á d r a s p o r u o tak zv. r e v i z i o n i s m u s . S b í r k a článků, uveřejněných v různých komunistických časopisech u p ř í l e ž i t o s t i V I I . sjezdu S K J (22.-27. d u b n a 1958), obviň u j e j u g o s l á v s k é k o m u n i s t y z ř a d y závažných o d c h y l e k a v y h l a š u j e j e j i c h nový p r o g r a m za t e o r e t i c k o u k o d i f i k a c i tak 1) Na p ř . t e o r e t i c k ý časopis Ú V K S Číny Chungčchi nazývá j u g o s l á v s k é k o m u n i s t y "renegáty dělnické třídy", dokazující svou " d e g e n e r a c i a z r a d u . " Jednotně ... str. 212-43.
294
zv. r e v i z i o n i s m u . S b í r k a n a z v a n á Jedn o t n ě proti soudobému revizionismu — Ohlas bratrských komunistických a dělnických stran na VII. sjezd Svazu komunistů Jugoslávie, 2) j e z n á m a československým čtenářům. Čtenáře překvapí nízká ú r o v e ň čs. p ř í s p ě v k ů v e s r o v n á n í s články sovětských, p o l s k ý c h a m a ď a r ských k o m u n i s t ů . S t e j n ě tak k n i h a nev y h o v u j e ani z á k l a d n í m p o ž a d a v k ů m vyd a v a t e l s k ý m : č l á n k y j s o u často o t i š t ě n y bez bližšího u d á n í p r a m e n e . T a k p r o j e v Jiřího Hendrycha není označen datem ani v textu (str. 246) a n i v o b s a h u (str. 3 2 5 ) , s t a ť č í n s k é h o časopisu Chungčchi j e v textu m y l n ě označena, u části p r a m e n ů n e n í j a s n o , k d y byly v y d á n y , j a k o na p ř . z á s a d n í č l á n e k časopisu Kommunist, a t d . Bylo by si p ř á t i , aby d o k u m e n t y byly v y d á v á n y s p a t ř i č n o u péčí tak, aby se č t e n á ř i m o h l i r y c h l e j i a spolehlivěji orientovat. T o , co se p ř e d k l á d á n e n í ovšem ani kritickým p o j e d n á n í m , ani analýzou; jsou to d o g m a t i c k é s o u d y , k t e r ý m je n u t n o b e z p o d m í n e č n ě v ě ř i t ; h r a se slovy, kde k r i t e r i e m p r a v d y j e b o j o v n é p ř e s v ě d č e n í o věcech, nikoli h l e d i s k o s p o l e č e n s k é účelnosti. N e n í totiž důležité, zda to či ono j e v p r o t i k l a d u k některým poučkám marxismu-leninismu. V k o n e č n é i n s t a n c i m ě ř í t k e m životnosti u r č i t é h o názoru, j e h o správnosti či nesprávnosti, j e h l e d i s k o života a praxe, o v ě ř e n é z k u š e n o s t m i m e z i n á r o d n í h o děln i c k é h o h n u t í . K o m p r e s e života do f r á z í , z j e d n o d u š e n í a z p l o š t ě n í p r o b l é m ů , může sice na k r á t k o u d o b u sloužiti j a k o vysvětlení, ale n a t r v a l o teorii socialismu n e n í m o ž n o postaviti na cilátech Marxe či L e n i n a . N e s c í s l n ě k r á t e v d o k u m e n t á r n í c h článcích čteme, j a k a u t o ř i "dok á z a l i " to či o n o p o u h ý m o d k a z e m na L e n i n o v u či Marxovu thezi, z a p o m í n a jíce, že m a r x i s m u s j e m e t o d a , n á v o d ,
2) V y d a l o S N P L , P r a h a , 1958.
a n e theologie. B u d o v á n í s o c i a l i s m u j e o r g a n i c k ý a složitý proces, k d e v ý s l e d e k záleží v p r v é r a d ě na v ě d e c k é a n a l y z e stále se m ě n í c í sociální s k u t e č n o s t i , k t e r á z části s t o j í m i m o k o n t r o l u . M í s t o t o h o se n á m p ř e d k l á d á t e o r e t i c k ý dogm a t i s m u s — o b j e k t i v n ě v e d o u c í k rozleptání a rozvrácení dělnického hnutí — d á v a j í c í n á l e p k u " r e v i z i o n i s m u " n a vše, co o d p o r u j e j e h o z t r n u l o s t i a k o ž e n o s t i . A r g u m e n t y se o p í r a j í n e o t o , co se stalo, ale co se n a p s a l o ; n e o f a k t a , ale o formule a definice. Nic nebylo do k á z á n o ani v y v r á c e n o , p o n ě v a d ž ve světě sociálních j e v ů n e n í m o ž n o nic d o k á zati či vyvrátit sebevětší s p o u s t o u t h e z í a citátů. D o g m a t i s t é tak m o d e l u j í r e a l i t u p o d l e d o g m a t , ne n a o p a k ; a d a n ý k o n c e p t u á l n í systém j e p r e s e n t o v á n absolutisticky j a k o k o n e č n ě u n i v e r s á l n í p o u č k a . P ř í k l a d R á k o š i h o a B e r m a n a by m ě l b ý t v ý s t r a h o u , k a m v e d e tento t e o r e t i c k ý rákošismus, fakticky nahrávající reakci s pozice rádo-by-revolučni. P o k o u š í se v z b u d i t z d á n í , j a k o by d e m o k r a t i c k á kritika a r o z v í j e n í svobod m o h l o š k o d i t socialismu, zatím co b y sám m ě l radik á l n ě z m ě n i t p o s t o j k p r i n c i p á l n í kritice svých n e s p r á v n ý c h a objektivně vzato anti-socialistických n á z o r ů . Opravdu se m u s í socialista bát — j a k j e n á m n a m l o u v á n o rákošisty — k r i t i c k é h o postoje a pravdy? Sociální a hospodářské v y m o ž e n o s t i n a b ý v a j í socialistické perspektivy j e n t e h d y , učiní-li člověka svob o d n ě j š í m . J e n blázen by d n e s usiloval o zvrácení z á k l a d ů socialistického hospodářství u nás. Ale socialismus m ů ž e být j e n d e m o k r a tický. N e n í socialismu t a m , k d e n e n í svobody — v rámci socialistického zřízení — a k d e s n a h a o d i s k u s i j e p u n cována j a k o zrada. V t o m t o smyslu M a r x , E n g e l s i L e n i n byli p r v n í m i revizionisty. P ř e s t a ň m e se p ř e s v ě d č o v a t frázemi a začněme studovat realitu. J a k o socialisté se n e m u s í m e b á t a n i
skutečnosti, ani vývoje, ani č l o v ě k a , a n i s v o b o d y . A ani t ř í d n í h o n e p ř í t e l e ! Jugoslávie
— SSSR
Východoevropský institut v New Y o r k u vydal sbírku dokumentů, osvětlujících hlavní události sovětsko-jugoslávského vztahu v p o s l e d n í c h deseti letech, The Soviet-Yugoslav Controversy, 1948-1958: a Documentary Record. 3) P o ř a d a t e l é , R o b e r t Bass a E l i z a b e t h M a r b u r y , rozdělili z á k l a d n í d o k u m e n t y ve čtyři kapitoly. P r v n í k a p i t o l a — Jugoslávie a K o m i n f o r m a 1948 — o b s a h u j e n e s m í r n ě p o u č n o u v ý m ě n u d o p i s ů mezi UV S K J a Ú V KSSS v ú d o b í od 20. b ř e z n a 1948 do 22. května 1948 a vrcholící vyloučen í m S K J z K o m i n f o r m y . V d r u h é kapitole — Cesta do B r i o n i — je otištěn C h r u š č o v ů v p r o j e v v B ě l e h r a d ě z 26. k v ě t n a 1955, a společná sovětsko-jugoslávská resoluce z 2. června 1955, uznávající zásadu n e v m ě š ň o v á n í se do vnitřn í c h záležitostí. " J u g o s l á v s k á cesta k socialismu a m a ď a r s k á r e v o l t a " je název další kapitoly, o b s a h u j í c i j u g o s l á v s k é kom e n t á ř e k m a ď a r s k ý m u d á l o s t e m v roce 1956. P o s l e d n í část — O b n o v e n ý r o z k o l — o t i s k u j e n e j d ů l e ž i t ě j š í body diskuse o p r o g r a m u SK k VII. s j e z d u a k o n č í ostrým p r o t e s t e m jugoslávské vlády z 24. června 1958 p r o t i p o p r a v ě I m r e N a g y a s o u d r u h ů . P o s l á n í s b í r k y , seznámit čten á ř e s h l a v n í m i d o k l a d y o sovětsko-jugoslávském s p o r u , bylo nalněno p ř í k l a d n ě p e č l i v ý m výběrem n e j d ů l e ž i t é j š i c h dokum e n t ů , k t e r é vydavatelé o p a t ř i l i úvodním i p o z n á m k a m i , v h o d n ě o h r n u j í c í m i jedn o t l i v é d o k u m e n t y . Současně p a k kapitoly jsou p ř e d e s l á n y k r a t š í m i ú v o d n í m i poznámkami, které podávají základní fakta k jednotlivým úsekům historie 1948-58. V y d a v a t e l ů m se tak p o d a ř i l o podat ucelený o b r a z sovětsko-jugoslávského sporu, který bude důležitou pomůckou k a ž d é h o p r a c o v n í k a , z a b ý v a j í c í h o se s o u 3) New Y o r k , 1959.
295
časnými p r o b l é m y . L z e j e n litovat, že k n i h a nebyla o p a t ř e n a r e j s t ř í k e m a že p a t r n ě f i n a n č n í d ů v o d y z a b r á n i l y vyd a v a t e l ů m p o j m o u t i další d o k u m e n t y . T a k n a p ř . p o u h é dva d o k l a d y nestačí v y s t i h n o u t i d ů v o d y , vedoucí k Chruščovově cestě do B ě l e h r a d u v r o c e 1955; p r o g r a m S K J , schválený na V I I . sjezdu — j e d e n ze z á k l a d n í c h d o k u m e n t ů , osvětl u j í c í p o d s t a t u k o n f l i k t u — by r o z h o d n ě vyžadoval otištění všech podstatných částí. S t e j n ě t a k — a to j e n e j v á ž n ě j š í výtka — k a ž d é zkrácení, v y n e c h á n í či otištění j e n výňatků n u t n ě z b a v u j e historický d o k l a d j e h o autentičnosti a nas t o l u j e otázku, do j a k é m í r y excerpty o b r á ž e j í s u b j e k t i v n í názory, p r o j e v e n é p r á v ě v ý b ě r e m a vynecháním určitých částí. V zásadě d o k u m e n t á r n í s b í r k a má p o d á v a t d o k u m e n t y celé a ne se spok o j o v a t s výňatky. T í m s a m o z ř e j m ě t r p í i tato j i n a k cenná p ř í r u č k a . Čtenáři obou s b í r e k n e u n i k n e f a k t , že sbírce, vydané v Praze, c h y b í i n f o r m a tivní p o p i s n á z o r ů a reakcí p r o t i v n í k a — jugoslávských k o m u n i s t ů . Čtenáři j e tak z a b r á n ě n o si utvořiti samostatný ú s u d e k ; a tak tam, k d e komunističtí kritikové mají nesporně pravdu — jako v otázce tak zv. o d u m í r á n í státu — Čs. čtenář m ů ž e j e n věřit, nikoli vědět. Teorie
a
skutečnost
Ne ní ú k o l e m této p o z n á m k y se kriticky
zabývat j e d n o t l i v ý m i body s p o r u , k t e r é snad n e j l é p e osvětlila Trybuna Ludu z 14. května 1958 4 ) , j a k o ž i zásadní proj e v K a r d e l j ů v z 6. p r o s i n c e 1956. 5 ) A l e každý socialista by si m ě l u v ě d o m i t , že celý spor se točí k o l e m z á k l a d n í c h otázek, na j e j i c h ž o d p o v ě d i n a k o n e c závisí osud s o c i a l i s m u : j a k aplikovat v ě d e c k é metody na sociální s k u t e č n o s t ; j a k osvobodit člověka od všech f o r e m vykoř i s ť o v á n í a j a k v y b u d o v a t socialistický systém, v n ě m ž d e m o k r a t i c k é mechanismy by zaručovaly z á k l a d n í l i d s k á práva a svobody. Dnes víme, že n e n í uskutečněním socialismu společenský systém, který musí býti politicky u d r ž o ván p o l i c e j n í m i a a d m i n i s t r a t i v n í m i metodami. Plánované úsilí společnosti ovšem v y ž a d u j e , aby se m e n š i n a p o d ř í dila většině. Pravá s v o b o d a j e tak možná j e n v rámci u r č i t é h o , v d a n é m p ř í p a d ě socialistického ř á d u , j i n a k j e anarchií. V ý v o j ve v ý c h o d n í a s t ř e d n í E v r o p ě j a s n ě ukázal, že svoboda a socialismus jsou n e o d l u č i l e l n é . Socialistický řád musí zavésti ú s t a v n í f o r m y , znemožňující monopol nebo diktaturu; j i n a k přestane být socialistickým. Radomír I) Jednotně
Luža
(New
. . . str. 122 a násl.
5) The Soviet-Yugoslav 86 u násl.
Controversy,
Zdá se mi, že současná doba skýtá vhodnou příležitost pomoci osvobodit východní Evropu od hrozby Rudě armády. Je jasné, že toho nedocílíme, jestliže Kremlu nenabídneme jakési quid pro quo, ústupek, který by byl současně před celým světem zkouškou upřímnosti sovětského volání po mírové úpravě. Národy Atlantického společenství měly veřejně navrhnout postupné odvoláni svých vojenských sil ze západního Německa pod podmínkou, že sovětská vojska odejdou z východního Německa a z východní Evropy, a že sovětská vláda přivolí k sjednocení Německa cestou svobodných voleb. Dále by tato nabídka měla být spojena s návrhem, aby Německo a východní Evropa byly vojensky neutrální. Sidney Hook
296
York)
str.
DIPLOMATICKÁ PŘEDEHRA BÍLÉ HORY Otakar Odložilík
( U n i v e r s i t y of P e n n s y l v a n i a , F i l a d e l f i e )
Loňského r o k u vydal Josef Polišenský n á k l a d e m Československé akademie věd k n i h u Nizozemská politika a Bílá hora. Doplnil tím svou starší p r á c i Anglie a Bílá hora z r o k u 1949. Mezi oběma k n i h a m i není tak těsného spojení, abychom mohli mluvit o dvou svazcích téhož díla, avšak věcná souvislost j e tak zřetelná, že by bylo těžko psát o nové publikaci bez p ř i p o m í n k y p r v n í h o pokusu objasnit politickou a diplomatickou p ř e d e h r u k Bílé hoře. Na j e d n o m místě nové k n i h y (str. 59) m n e Polišenský počastoval poz n á m k o u , že jsem o závažnosti česko-nizozemských vztahů neměl správnou představu. Věděl prý jsem o n i c h toliko, že "generální stavové se n ě k o l i k r á t usnesli n a značné peněžité podpoře". Vytrhl tuto větu z m é h o n á s t i n u nizozemských a anglických dějin v první polovici X V I I . století a p a t r n ě se tím vykoupil z povinnosti říci o mé práci aspoň j e d n o u něco nevlídného. Osměluji se přes tuto chatrnou z n á m k u psát o Polišenského knize a psát o n í víc než zběžnou zprávu. Kdo zůstal na světě p o Františkovi H r u b é m a p o K a r l u Stloukalovi, aby mohl zhodnotit nový výklad o českém povstání a o j e h o místě v složité hře, p ř i p o m í n a j í c í n e j e d n o u b ě h světa před Mnichovem a d r u h o u světovou válkou? J e p r a v d a , že za n e d l o u h o u p l y n e už třicet let od dvou badatelských z á j e z d ů do Nizozemí, k t e r é jsem podnikl z Anglie, avšak na takové n á m ě t y , j a k o bylo h l e d á n í mezinárodních opor p r o český o d b o j proti domu h a b s b u r s k é m u se nezapomíná lehce a nadobro. P ř i studiu Polišenského k n i h y n e p o c h o d í m e špatně, když si oddělíme podstatné části, o p ř e n é o pečlivou badatelskou práci, od d l o u h é h o úvodu o všem možném, počítajíc v to chatrné výpisky ze Schlosserovy Weltgeschichte, k t e r é si pořídil Karel Marx. Co Polišenský píše v úvodu, j e dobrou u k á z k o u metod, k t e r é převládly v českém dějepisectví
297
p o o d k l o n u od zlatého p r a v i d l a P a l a c k é h o o v y h l e d á v á n í p r a v d y , " p a d n i k o m u p a d n i " . U p o u š t í m e od rozpravy o nich a p ř e c h á z í m e k tématu knihy.
Východiskem naší o b h l í d k y j e zjištění, ke k t e r é m u dospěl Polišenský p o r o v n á n í m situace na obou s t r a n á c h . J e jasné, že n á č e l n í c i českého o d b o j e tíhli k p a n s k é s t r a n ě v Nizozemí a j e j í h l a v n í o p o ř e místodržiteli Mořicovi. V Čechách nebylo společenské vrstvy, k t e r á b y m o h l a n a v á z a t s p o j e n í se z á m o ž n ý m nizozemským m ě š ť a n s t v e m j a k o rovný s rovným. N e j e n o m vzdálenost a jazyková různost, n ý b r ž i r o z d í l y ve společenském a h o s p o d á ř s k é m ú s t r o j í m a ř i l y úsilí o těsnou součinnost v b o j i p r o t i n e p ř í t e l i , který byl přes rozličná j m é n a j e d i n ý a s t e j n ý . Události v Čechách po vyhození královských místodržících z o k n a české k a n c e l á ř e měly p r u d k ý spád. Na r o z h o j n ě n í a d o b r é podložení styků mezi o b ě m a zeměmi n e b y l o prostě času. Zatím co p r o s e m k n u t í českých, r a k o u s k ý c h a u h e r s k ý c h zemí bylo dost p ř e d p o k l a d ů ze starší doby, k t e r é nebyly dostatečně zužitkovány, d o h o d a s g e n e r á l n í m i stavy s j e d n o c e n é h o Nizozemí visela na t e n k ý c h n i t k á c h a n e b y l a ani zdaleka tak ú n o s n á , j a k bylo z českého hlediska žádoucí. J a k d o b ř e pověděl Polišenský (str. 165) čeští stavové dopláceli na to, že j e j i c h země byla tak d a l e k o od Nizozemí a že se tam o ní vědělo celkem málo. V h l e d á n í s p o j e k a styčných b o d ů zašel Polišenský daleko, po našem soudu příliš daleko, a to až do p o z d n í h o středověku. Bylo by užitečnější z a b r a t do h l o u b k y n ě k d e tam, k d e začínal nizozemský b o j se španělskou tyranií, protože teprve tam lze zachytit trochu souvislé pásmo. P o roce 1568 se nizozemská otázka rychle stala s t ř e d e m pozornosti stavovské veřejnosti, ba i n e u r o z e n é h o p u b l i k a (str. 9 5 ) . Doklady k t o m u t o tvrzení má Polišenský z rozličných p r a m e n ů . D o b ř e se m u vyplatilo, že se n e u s p o k o j i l s T i e f t r u n k o v ý m vydáním Skálovy Historie, n ý b r ž , že čerpal z r u k o p i s u . Dosti b o h a t o u kořist si také odnesl z r o ž m b e r s k ý c h archiválií v T ř e b o n i , mezi n i m i ž svérázný s o u b o r tvoří zprávy a g e n t ů , k t e r é si p á n o v é z Růže, Vilém a P e t r Vok, vydržovali v rozličných evropských městech. K l e p š í m u osvětlení věci by se n e p o c h y b n ě shledalo ještě víc, k d y b y se p á t r á n í rozvinulo do větších šířek. P ř i p o m í n á m n a m á t k o u koresp o n d e n c i Václava Budovce z Budova z let 1579-1619, v y d a n o u r o k u 1908 J u l i e m G l u e c k l i c h e m . H n e d d r u h é číslo sbírky, list poslaný něm e c k ý m bohoslovcem D. C h y t r a e - m Budovcovi do C a ř i h r a d u v červnu
298
1579, m á z m í n k u o b o j í c h v Nizozemí a j m é n o té země se o b j e v u j e i v pozdější Budovcově k o r e s p o n d e n c i j a k o svědectví n e p o l e v u j í c í h o z á j m u . J e d n í m z Budovcových z a h r a n i č n í c h p ř á t e l byl h r a b ě F i l i p L u d v í k z H a n a v y , švagr nizozemského místodržícího Mořice. Byl ref o r m o v a n é h o vyznání a navštívil Čechy r o k u 1607, nejspíše v souvislosti s d i p l o m a t i c k o u p ř í p r a v o u p ř í m ě ř í mezi Španělskem a Nizozem í m . R o d h a n a v s k ý c h h r a b a t si zasloužil dobré pozornosti i p r o t o , že j e h o členka A m á l i e Alžběta, dcera Filipova, byla zasnoubena předn í m u českému velmožovi Albrechtu Janovi S m i ř i c k é m u ze Smiřic a na Černém Kostelci. O něm jsem pověděl víc, než se vědělo dříve, ve stati P o s l e d n í Smiřičtí ve sborníku Od p r a v ě k u k dnešku k šedesátinám Josefa P e k a ř e , ale protože n e m á m po ruce ani sborník, ani otisk, nem o h u věc rozvádět. Za povstání byl j e d n í m z d i r e k t o r ů a uvažovalo se o něm j a k o o k a n d i d á t u královské k o r u n y . Chystaný sňatek s říšskou k n ě ž n o u a n a v á z á n í těmito cestami příbuzenských svazků s d o m e m oranžsko-nasavským, j a k o ž i j i n é okolnosti, zesilovaly j e h o vyhlídky. N e n a d á l á s m r t ženichova však všecko překazila.
J i n ý m h o r l i v ý m sběratelem letáků a novin ze světa byl Karel st. ze Žerotína. J e h o j m é n o není p o t ř e b a často vyslovovat, protože se nepřidružil k o d b o j n ý m stavům a neužil svých s p o j ů k p o d p o ř e povstání. Mělo však plný zvuk v dřívější době a zmínka o n ě m n e m ě l a chybět b u ď v d r u h é nebo třetí k a p i t o l e první části, když tam byl uveden Komenský a j i n í lidé. K a r e l st. ze Žerotína navštívil Nizozemí na j a ř e 1587 a k d o ví, nebyl-li j e d n í m z prvních členů stavovské obce českomoravské, k t e ř í tam zamířili na cestách z á p a d n í Evropou. Ve studiu Cesty z Čech a Moravy do Velké B r i t a n i e v letech 1563-1620 a potom v knize K a r e l st. ze Žerotína jsem ukázal, že třiadvacetiletý Žerotín n e p r o j e l Nizozemím j e n o m j a k o pocestný, nýbrž že tam navázal nebo obnovil spojení, k t e r á trvala dlouho. J e d n o u z význačných osob z k r u h u Žerotínova byl proslulý učenec Justus Lipsius, tenkrát rektor leydenské university, d r u h o u P e t r Cornelius Brederode. T o t o j m é n o čtem e i v k n i z e Polišenského, avšak bez upozornění na Žerotína. O tom t e d y n ě k o l i k slov. Přátelství mezi n i m i vzklíčilo, tuším, v Ženevě, v d o m ě Kalvínova žáka a n á s t u p c e T h e o d o r a de Béze. Byl to j e d e n z m á l a s p o j ů , k t e r ý byl n e j e n o m trvalý, nýbrž i plodný. N e j e d e n stud e n t z Čech n e b o Moravy vyhledal B r e d e r o d a na Žerotínovo doporučení a vracel se zase do vlasti s j e h o vzkazem n e b o p s a n í m p r o rosick é h o p á n a . U v á d í m aspoň j e d n o h o , Zdeňka B r t n i c k é h o z V a l d š t e j n a ,
299
Ž e r o t í n o v a c h r á n ě n c e , k t e r ý se sešel s B r e d e r o d e m v P a ř í ž i v červenci 1599 a o d j e l s n í m d o Nizozemí. P o s t a v u B r e d e r o d o v u d o s u d neosvětlili ř á d n ě ani nizozemští h i s t o r i k o v é . V í m e o n ě m , a t o n e j e n o m z Poliš e n s k é h o k n i h y , n ý b r ž i z j i n ý c h s t r a n , že sloužil g e n e r á l n í m s t a v ů m j a k o d i p l o m a t i c k ý agent, a to n a m í s t e c h v e l m i citlivých, v H e i d e l b e r k u , u p r o t e s t a n t s k é U n i e a t a k é u s a v o j s k é h o dvora v T u r i n ě . O d Žer o t í n a ovšem n e m o h l m í t z p r á v , k t e r é b y byly p ř í z n i v é č e s k é m u povstání, avšak n e n í p o d o b n é p r a v d ě , že by to bylo B r e d e r o d o v o j e d i n é s p o j e m s e v a n g e l i c k o u š l e c h t o u z českých zemí. J m é n a , k t e r á j s m e si p r á v ě uvedli, u k a z u j í k p r a m e n u , o k t e r é m jsem v P o l i š e n s k é h o k n i z e n e n a š e l z m í n k y . N e n í to čtení p r o z á b a v u , ale p r o b í r á m e - l i s l o u p e c za s l o u p c e m , p ř i j d e m e na leccos z a j í m a v é h o . Myslím n a k n i h u zápisů n a l e y d e n s k o u u n i v e r s i t u A l b u m s t u d i o s o r u m A c a d e m i a e L u g d u n o - B a t a v a e , k t e r o u vydal du R i e u . N e n í t a m sice tolik j m e n , co se n a j d e na p ř . v u n i v e r s i t n í m a t r i c e h e i d e l b e r s k é , avšak něk t e r á jsou z n á m á o d j i n u d a n e m ě l a b ý t p o m i n u t a p ř i s h l e d á v á n í spoj e k mezi českými z e m ě m i a N i z o z e m í m . U v á d í m a s p o ň n ě k t e r á . J e d n í m z p r v n í c h s t u d e n t ů z českých z e m í byl J a n O p s i m a t h e s , p ů v o d e m z M o r k o v i c , j e h o ž rodové j m é n o schované za ř e c k o u s p ř e ž k u , se mi d o s u d n e p o d a ř i l o zjistit. P ř i š e l do L e y d e n u j a k o vychovatel J a n a Kechela z H o l n s t e j n a , synka z á m o ž n é h o m ě š ť a n a z M a l é s t r a n y a b u ď už t e n k r á t n e b o za p o z d ě j š í návštěvy p o z n a l B r e d e r o d a . P o p s a l b y c h n ě k o l i k s t r á n e k , k d y b y c h c h t ě l a s p o ň zběžně z a c h y t i t O p s i m a t h o v y cesty p o z á p a d n í E v r o p ě a vypočíst j m é n a , k t e r á nosil ve svém a l b u . Byla m e z i n i m i i k n í ž a t a a z učenců t a k o v á světla j a k o v z p o m e n u t ý u ž J u s t u s Lipsius. V y b í r á m z l e y d e n s k é m a t r i k y ještě n ě k o l i k j m e n s d a t e m z á p i s u v z á v o r c e : P a v e l z Jizbice ( 1 6 0 2 ) , Václav Š t ě p á n Dvořecký z O l b r a m o v i c ( 1 6 1 1 ) , Š t ě p á n Střela z R o k y c ( 1 6 1 1 ) , J i ř í z V a l d š t e j n a ( 1 6 1 3 ) , J i ř í S i g f r ý d z D i e t r i c h š t e j n a (1614), P e t r V o k z R ý z m b e r k a (1616), J a n P o p e l z L o b k o v i c (září 1619) a A d a m ze Š v a m b e r k a (totéž d a t u m ) . M á m k t o m u n ě k o l i k p o z n á m e k . V m a t r i c e n e j s o u ovšem u v e d e n a všecka j m é n a a k t o m u , a b y c h o m měli j a k o u s t a k o u s p ř e d s t a v u o p o č t u p ř í c h o z í c h z Čech n e b o Moravy d o Nizozemí, by b y l o t ř e b a p r o h l é d n o u t m n o h o ú ř e d n í c h k n i h a s o u k r o m ý c h zápisů. P o z n a m e n a l j s e m si k d y s i , že v a l b u B o n a v e n t u r y V o l c a n i a j e zápis J i ř í h o Z i k m u n d a ze Zástřizl, k t e r ý navštívil L e y d e n r. 1599, ale nešel n a u n i v e r s i t u . R o k u 1607 se vracel z Anglie p ř e s N i z o z e m í J a r o s l a v S m i ř i c k ý se svým p r ů v o d c e m K a š p a r e m D o r n a v i e m . R o k u 1609 zase j e l p ř e s N i z o z e m í ces-
300
t o u d o A n g l i e a Skotska A l b r e c h t Václav z n á c h o d s k é větve d o m u S m i ř i c k ý c h . V z p o m e n u t ý už A l b r e c h t J a n Smiřický b y l v N i z o z e m í n a j a ř e 1613. N ě k o l i k a více slov si zaslouží p ř í b u z n ý K a r l a staršího J a n J e t ř i c h ze Ž e r o t í n a . J e l p ř e s Nizozemí z F a l c e do L o n d ý n a j a k o člen p r ů v o d u f a l c k é h o k u r f i r s t a F r i e d r i c h a V., p o t o m n í h o z i m n í h o k r á l e , a ú č a s t n i l se o b ř a d ů i veselí p ř i s ň a t k u F r i e d r i c h o v ě s A l ž b ě t o u S t u a r t k o u . B y l v d r u ž i n ě m l a d ý c h m a n ž e l ů , i k d y ž se vraceli n a j a ř e 1613 do H e i d e l b e r k u p ř e s nizozemská města. J m é n a d v o u šlechticů, z a p s a n ý c h v L e y d e n u v září 1619, si t a k é zaslouží p o v š i m n u t í . U k a z u j í , že i za p o v s t á n í b y l i v Nizozemí m l a d í šlechtici č e s k é h o p ů v o d u . V z p o m ě l jsem n a ně, k d y ž jsem v Polišens k é h o k n i z e (str. 168) četl z m í n k u " o dopise v českém jazyce, poslan é m z P r a h y 2. l e d n a 1619 j e d n í m z p á n ů d i r e k t o r ů j e d n o m u pánovi, p ř í t e l i a k r a j a n o v i v H a a g u " . Polišenský n e p o ř í d i l p ř i h l e d á n í adresáta a p ř e s výslovné svědectví p r a m e n e u s o u d i l t r o c h u k v a p n ě , že dopis byl p s á n f r a n c o u z s k y . N e ř í k á m , že a d r e s á t e m byl j e d e n n e b o d r u h ý z m l a d ý c h k a v a l í r ů , p r o t o ž e n e m á m dosti u r č i t é h o ú d a j e , n ý b r ž j e n o m u p o z o r ň u j i n a t a k o v é p r a m e n y , j a k o j e leydenská m a t r i k a , ze k t e r ý c h lze vyčíst n ě k d y více než se n a p r v n í p o h l e d zdá.
U č t e n á ř e , nezasvěceného do p r a v i d e l b a d a t e l s k é práce, se m ů ž e už chvíli ozývat otázka, čemu se poslouží vytrvalým s h l e d á v á n í m j m e n , d a t a stop už d á v n o zavátých. O d p o v í d á m slovy P o l i š e n s k é h o , že "ta n e p o č e t n á spojovací v l á k n a m o h l a ovšem n a b ý t v e l k é h o v ý z n a m u v mim o ř á d n é s i t u a c i " (str. 138). R o z c h á z í m se s n í m však v o d h a d u , protože i j m é n a u v e d e n á spíše n a m á t k o u než po soustavném z j i š ť o v á n í m a j í velikou v á h u — v ž d y ť to byly osoby s v ý z n a č n ý m r o d o v ý m pozadím a p ř e d n í m místem mezi evangelickými stavy! České povstání, k t e r é uspíšil vídeňský d v ů r zvýšením p o l i t i c k é h o t l a k u , n e b y l o ani zdaleka tak p ř i p r a v e n o , j a k b y bylo p o t ř e b a . P o k u s y vyr o v n a t d o m á c í slabiny p o m o c í ze z a h r a n i č í odvedly v ů d c i h l a v y od ú k o l ů m n o h e m n a l é h a v ě j š í c h , od mobilisace sil, k t e r é byly n a místě, v Čechách a v z e m í c h p ř i v t ě l e n ý c h . N e dost úsilí vynaložili čeští dir e k t o ř i n a u t u ž e n í svazků se souvěrci v r a k o u s k ý c h zemích a v U h r á c h . R o z l e t d a l e k o za h r a n i c e , do zemí, k t e r é b u ď m o h l y p o s k y t n o u t p o m o c n a p e n ě z í c h n e b o u s n a d n i t v e r b o v á n í v o j s k a , se jevil j a k o l e h č í a účinnější řešení. V o p a t ř o v á n í posil m ě l d ů m h a b s b u r s k ý n e s p o r n é v ý h o d y , j a k pověděl
301
Polišenský v o b e c n é o b h l í d c e posic a o p ě r n ý c h b o d ů (str. 164) : '''Měli k disposici osvědčenou s í ť d i p l o m a t i c k ý c h a d y n a s t i c k ý c h s p o j ů . Už v r o c e 1618 b y l a j e j i c h p o l i t i k a proti Č e c h ů m u m o ž n ě n a t o l i k o p o m o c í z M a d r i d u a z B r u s e l u " . D o d e j m e k t o m u , že arcivévoda A l b e r t , sprav u j í c í š p a n ě l s k é Nizozemí, t. j. d n e š n í Belgii, m ě l z B r u s e l u lepší rozh l e d p o situaci, stvořené českým p o v s t á n í m n e ž k r á l F i l i p I I I . a j e h o r a d o v é v M a d r i d u . B y l p o h o t o v ě ještě za života svého b r a t r a M a t y á š e a nepolevil, k d y ž se r o z e h r á l d i p l o m a t i c k ý i v o j e n s k ý z á p a s o j e h o synovce F e r d i n a n d a II. Z Belgie pocházely w a l l o n s k é j e d n o t k y a v A l b e r t o v ý c h službách byl velitel císařských v o j s k K a r e l B u c q u o y d e Longueval. N e n í t ř e b a d l o u h o rozvádět n á m ě t , j a k ze svého klíčového postavení v B r u s e l u arcivévoda A l b r e c h t m o h l p o z o r o v a t p o k u s y a s p o j e n í zemí, k t e r é p r o t i h a b s b u r s k é rozpínavosti m ě l y stát v s e v ř e n é m š i k u , Čech, r ý n s k é Falce, Nizozemí a Anglie. Ze všech těch zemí byli čeští stavové v postavení n e j c h o u l o s t i v ě j š í m a nejsvízelnějším. D o m á c í obyvatelstvo v m ě s t e c h a po venkově n e b y l o n a povstání p ř i p r a v e n o . Stavové vedli zápas s V í d n í p ř e d e v š í m j a k o svou věc a j i n d e se t a k é o b r a c e l i k l i d e m společensky r o v n ý m . V e l i k o u závadou byl n e d o s t a t e k zkušenosti v z a h r a n i č n í politice. Od v s t u p u F e r d i n a n d a I. na český trůn r o k u 1527 si české země uchovávaly ú s t a v n í a s p r á v n í nezávislost vůči j i n ý m h a b s b u r s k ý m d r ž a v á m , avšak mezinár o d n í styky byly v y h r a z e n y v l a d a ř i . F e r d i n a n d I. a j e h o n á s t u p c o v é užívali ke svým službám š l e c h t i c ů českého j a z y k a , avšak n i k o m u z nich n e p ř í s l u š e l o p r á v o j e d n a t j i n a k než p ř e d p i s o v a l a ústní n e b o písemná instrukce. Rozštěpení, zprvu sotva z n a t e l n é a d l o u h o j e n o m názorové, se dostavilo až po n ě k o l i k a desítkách let h a b s b u r s k é h o p a n o v á n í , z h r u b a řečeno kolem r o k u 1600. P ř e d á c i evangelických stavů si u v ě d o m o v a l i čím dál j a s n ě j i , že j e j i c h s p o j e by měly vést na d r u h o u s t r a n u , m e z i s o u p e ř e d o m u h a b s b u r s k é h o , avšak d o k u d n e b y l o z j e v n é h o r o z p o r u , n e b y l o třeba b u d o v a t o p ě r n é body. Bylo by to i svrchovaně n e b e z p e č n é , p r o t o ž e t a k o v é pokusy by bylo těžko u k r ý t p ř e d slídivými zraky císařských agentů. V takové situaci m ě l o veliký v ý z n a m Žerotínovo d o p i s o v á n í s B r e d e r o d e m n e b o Budovcovo s p o j e n í s h r a b ě t e m F i l i p e m L u d v í k e m z Han a v y . J i n o u postavou, o k t e r é jsem h o d n ě pověděl v p ř e h l e d u cest z Čech do L o n d ý n a , byl d i p l o m a t i c k ý agent k r á l e J a k u b a Š t ě p á n Lesieur, k t e r ý r o k u 1587 pobýval v N i t r o z e m í v okolí zástupce k r á l o v n y Alžběty h r a b ě t e z Leicestru. Z n a l c ů m m e z i n á r o d n í c h v z t a h ů p ř e d B í l o u h o r o u
302
n e p o v í d á m nic nového, u k a z u j i - l i k e Kristiánovi z A n h a l t u . J e h o cesta do P r a h y a do T ř e b o n ě , sídla p á n ě Vokova, byla p ř e d e h r o u m n o h e m těsnější součinnosti, vrcholící v s r p n u 1619, když p o m á h a l f a l c k é m u kurfistovi k české k o r u n ě . T ě s n é svazky, o j e j i c h ž prospěšnosti by byly o b ě strany s t e j n ě přesvědčeny, nelze vybudovat k r a d í nebo přes noc, a t a k j i c h bylo m á l o , když se čeští stavové pustili do nerovného boje.
J e n a místě z m í n k a o osobách, volených za pozorovatele nebo vyjednavače ve spřátelených zemích. Čeští d i r e k t o ř i si počínali celkem t a k , j a k o panovníci j i n ý c h zemí. Nevalně záleželo n a t o m , j a k é místo v nár o d n í m životě měl posel vypravovaný za hranice. Nemusel ani pocházet ze země, k t e r o u měl zastupovat, bylo-li o n ě m známo, že j e znalý světa a způsobilý k navazování styků. Znalost p o m ě r ů v zemi určení a jazykové vyškolení, k t e r é h o se domácím lidem o b y č e j n ě nedostávalo, byly lepším d o p o r u č e n í m než h l u b o k ý p o n o r do domácích věcí a opravdová příchylnost k o h r o ž e n é m u n á r o d u . Co jsme pověděli o diplomatických agentech, lze vztáhnout i na velitele vojsk. N e p ř i p o m e n e m e - l i si t e h d e j š í p r a x i , n e p o c h o p í m e , proč m o h l v Nizozemí zastupovat direktory P h i l i b e r t du Boís, k t e r ý na počátku století sloužil generálním stavům a j e h o ž s p o j e n í s Čechami nebylo silné. N e b u d e m e se také divit, proč z obyvatel království byl k d i p l o m a t i c k ý m službám užíván Eliáš Rozin z J a v o r n í k a , nikoli člen n ě k t e r é h o p a n s k é h o r o d u . Od Fridrichovy korunovace v P r a z e b r a l i na sebe j e h o plnomocníci úkoly, které se týkaly Čech právě tak j a k o Falce a čemu při tom dávali přednost, u h o d n e m e snadno.
D o j e m , který si odnášíme z četby nové k n i h y je ponejvíce tísnivý. Ve velikém a zřetelném r o z p o r u byly n a d ě j e náčelníků o d b o j e u skutečnosti z n á m é z L o n d ý n a , z H a a g u i z j i n ý c h měst, o d k u d ž byla čekána pomoc. V knize Anglie a Bílá hora Polišenský ukázal, j a k málo se uskutečnilo z n a d ě j í , že k r á l J a k u b p ř i s p ě j e k u p e v n ě n í F r i d r i c h o v a místa v Čechách. Z L o n d ý n a neplynuly do P r a h y peníze a diplomatická p o m o c byla také chabá p r o pošetilou s n a h u J a k u b o v u zachraňovat m í r ustupováním. "Stavové sjednocení v N i d r l a n t u " , j a k se říkávalo, byli věcem blíže. Nerozhodovali se jenom se zřetele na příbuzenské svazky, n ý b r ž i proto, že zaměstnáním sil, sloužícím oběma větvím d o m u h a b s b u r s k é h o odlehčovali i sobě. S t u d i u m nizozemského p o d í l u
303
na českých věcech je n e p o c h y b n ě důležitější než anglické tema, jehož význačnou složkou byla diplomatická j e d n á n í a publicistická k a m p a ň . J e d n í m z největších k l a d ů Polišenského práce je zevrubné vyšetření, j a k é vojenské j e d n o t k y se utkaly na české půdě. Starší badatelé, v tom i A n t o n í n Gindely, o tom neměli mnoho jasných a spolehlivých představ. Potišenskému pomohly znamenitě vojenské seznamy vzešlé z obou stran, takže mohl roztřídit větší i menší jednotky podle velitelů, výz b r o j e a úkolů, které jim byly přiřčeny. Dovídáme se, že vojsko odb o j n ý c h stavů pod Kristiánem mladším z A n h a l t u j a k o nejvyšším polním h e j t m a n e m se dělilo na čtyři a r m á d n í sbory, český, moravskoslezský, Mansfeldů a uherský, který se v organisaci značně opozdil za třemi staršími. Sdružené síly domu habsburského a katolické Ligy sestávaly j e d n a k z jízdy, jednak z pěchoty, a ta se zase dělila na pluky německé a španělské. Byli-li na stavovské straně vojáci českého jazyka v menšině proti žoldnéřům přivedeným z Němec, Nizozemí, Anglie a Skotska i o d j i n u d , na protější straně vůbec nebylo jednotek vytvořených v českých zemích; hrstka d ů s t o j n í k ů domácího původu, Albrecht z Valdštejna a j. velela lidu přivedenému na české bojiště o d j i n u d . Nešla tedy za povstání "archa proti arše", j a k o t o m u bylo v husitském období několikrát, nýbrž armády povětšině cizího původu, sestavené podle obyčejů té doby a politicky uvědomělé jenom ve svých horních vrstvách. J e d n í m ze zajímavých míst je Polišenského popis bitvy na Bílé hoře s několika novými podrobnostmi. P ř e d n í m vodítkem při zjišťování, jak byl a rozestavena vojska, mu byl náčrt, zachovaný v Haagu a předvádějící stavovskou f r o n t u . Jiný náčrt, rovněž z okolí Kristiána z Anhaltu, který jsem otiskl v Československé vlastivědě (sv. IV, str. 439), nejspíše unikl j e h o pozornosti. Několik zpráv, sestavených brzo po bitvě, se s oběma náčrty d o b ř e d o p l ň u j e , avšak mezer je pořád ještě mnoho. P o d l e střízlivého o d h a d u bylo na stavovské straně v prvním i v druhém sledu, Mere do bitvy zasahiy, asi 14.000 mužů a z nich byla skoro polovina českých, moravských a slezských knechtů a rejtarů. Připočte-li se k tomu záloha, která na pomoc nešla, dospěje se k číslici 21.000. J i n é jednotky, jejichž přítomnost byla žádoucí, nedospěly na místo, než se bitva rozvinula. Pěšší pluk, složený z Angličanů a Skotů, kterému velel plukovník Andrew Gray dospěl od Plzně j e n o m asi ke Karlštejnu. Druhou f r o n t u tvořilo katolické vojsko, a to oddíly, přivedené bavorským vévodou Maxmiliánem, císařské pluky a polská jízda, ú h r n e m
304
asi 26.000 — 28.000, o s e d m tisíc více. D o m á c í i cizí z p r á v y se s h o d u j í v tom, že z m a t e k n a české s t r a n ě začal, když zakolísala n a s v a h u k Motolu j e d n a z nejstarších j e d n o t e k , pěšší p l u k , k t e r é m u velel J i n d ř i c h Matyáš z T h u r n u . U h e r s k á j í z d a se dala na ú t ě k a s t ř e d n í posice byla vystavena n e j e n o m p ř í m é m u n á p o r u , n ý b r ž i nebezpečí obchvatu. Bitva se dostala do p r o u d u a Kristián z A n h a l t u dorážel na španělské kyr y s n í k y i n a dva pěšší p l u k y . Útok však byl zastaven a A n h a l t dvak r á t e r a n ě n ý u p a d l do z a j e t í . P o s t u p s katolické strany se p a k dařil lépe. P r a v é k ř í d l o směrem k Hvězdě, složené z m o r a v s k ý c h a slezských j e d n o t e k , se drželo n e j d é l e . P o rozražení středu j i m hrozilo ú p l n é obklíčení. N ě k t e r é oddíly buď byly rozprášeny n e b o ustoupily. N a k o n e c zůstal n a bojišti j e n o m zbytek m o r a v s k é h o p l u k u s h r a b ě t e m J i n d ř i chem Šlikem. Zpráva očitého svědka z Anglie m á o n i c h tuto z m í n k u : " P ř i tom n e b l a h é m svátku j e n o m moravský lid p ř i p r a v i l n e v í t a n ý m h o s t ů m náležité uvítání a statečnou s m r t í získali n e s m r t e l n o u slávu." V ý k l a d o vojenských věcech n e n í velikou o d b o č k o u od h l a v n í h o předm ě t u . Oddíly b u ď poslané z Nizozemí nebo n a v e r b o v a n é j i n d e za peníze p o s k y t n u t é g e n e r á l n í m i stavy, tvořily silnou složku stavovského vojska, podle o d h a d u Potišenského asi šestinu až pětinu. Zváží-li se všecko, ukáže se, že pomoc z Nizozemí byla v y d a t n ě j š í než z k t e r é k o l i j i n é země. Počet v o j á k ů v y j a d ř u j e Polišenský číslicí 5 —6.000, částku n a penězích 550.000 zlatek, po 50.000 měsíčně, j a k bylo r o z h o d n u t o g e n e r á l n í m i stavy v květnu 1619. P o Červnu 1620 nepřišel do Čech větší p o m o c n ý oddíl ani z Anglie ani z Nizozemí a f i n a n č n í p o d p o r a asi také ustala. V L o n d ý n ě i v Haagu věděli, že španělský velitel Spinola chystá vpád do rýnské Falce. T o bylo bližší nebezpečí než b o j v Čechách, v s t u p u j í c í už do t ř e t í h o roku a vedený chabě. J e d n o t k y , k t e r é už byly v zemi, měly přiřčeny své úkoly, když v září 1620 začal p o s t u p o v a t M a x m i l i á n Bavorský od p o h r a n i č n í c h hvozdů do vnitra země. J a k si vedly při bitvě, k t e r á při dobré rozvaze nemusila být rozh o d n ý m u t k á n í m , to jsme si už pověděli. K n i h a Potišenského má ještě třetí část, věnovanou české otázce a nizozemské politické politice od r o k u 1620 do 1648. Jsou to dvě k a p i toly, ve k t e r ý c h j e častěji řeč o Nizozemí než o českých zemích, obsazených císařskými vojsky, avšak ne docela zbavených n a d ě j e na vysvobození. Z e v r u b n á studie, k t e r o u jsem v letech 1932 a 1933 věnoval zápasům české emigrace, se zastavila na p o č á t k u r o k u 1625 a k d o ví, jestli se k d y dostanu k tomu, abych k n í p ř i p o j i l ještě n ě k o l i k k a p i t o l a dovedl j i aspoň k r. 1635, p r a ž s k é m u m í r u a dosti z n a t e l n é m u p ř e d ě l u v dějinách Třicetileté války!
305
J O N E S C O V Y
" Ž I D L E " V OSN
Ladislav R a d i m s k ý ( N e w Y o r k ) Mladá l i t e r á r n í generace, žijící, m i l u j í c í , pijící a p o t u l u j í c í se z e j m é n a v ulicích P a ř í ž e a San Franciska, a známá především j m é n y Beckett, V a u t h i e r , Genet, Schéh a d é , Weingarten, Robbe-Grillet, R o x r o t h , Ginsberg, Kerouac a j i n ý m i , m á něco všem těmto j m é n ů m s p o l e č n é h o : o d p o r k f o r m a l i s m u a k ideologiím všeho d r u h u , o b a l u j í c í m lidi i věci mlhou " v ý z n a m ů " , zakrývajících j e j i c h prostou jsoucnost. P a ř í ž s k ý e x p e r i m e n t á l n í d r a m a t i k a autor Židlí, hraných i v Americe, E u g é n e Jonesco, v duchu p o d o b n é h o r o z h o ř č e n í dokonce d e f i n u j e tuto uměleckou avantgardu j a k o generaci, h l e d a j í c í nadčasovou p r a v d u a nehistorickou realitu, k t e r á n e s t á r n e ze d n e na den. O d k r ý v á n í neaktuelního j e p o d l e n ě h o n e j a k t u e l n ě j s í p r o b l é m dneška. V ý b u c h nového literárního směru, udavší se současně a s p o n t á n n ě na různých místech světa, vždy u k a z u j e , a ť již jsou j e h o dosavadní estetické výsledky j a k é k o liv, na existenci o d p o v í d a j í c í potřeby, a vždy znamená p o k u s přiložit h o j i v o u náplast na zející r á n u člověka, který krvácí. M o d e r n í člověk, u v ě d o m í této neusálé ztráty své krve, takový p o k u s musí jen vítat: všude, n e j e n v l i t e r a t u ř e . V e všech odvětvích lidské k u l t u r y . A t u d í ž i v politice, která do nedávná byla j e d n o u z f o r e m , kterou na sebe kultura brala — d o k u d politika sama k u l t u r u nechtěla dělat, čímž se ovšem hned postavila vedle. Politika nikdy neměla a dnes znovu nemá štěstí na avantgardisty, kteří j s o u vždycky "outsidery", to je lidmi n e z a p o j e n ý m i . Politikové jsou bohužel až příliš zapojeni, a kdo do n í zapojen není, ten o b y č e j n ě je příliš nezkušený a naivní než aby vůbec m o h l vidět lidi a věci tak j a k jsou, aby se mohl podívat pod růžové n e b o j i n a k nabarvené brýle ideologických m í n ě n í v němž politikové bývají mistry. Colin Wilson ve své nedávno vyšlé knize The Outsider d e f i n u j e ho j a k o člověka, který vidí chaos tam, kde ostatní vidí řád a pořádek, jako člověka, cítícího svou nesvob o d u , protože pochopil nerealitu svého okolí a neskutečnost světa, v němž žije. A všichni lidé d o b r é vůle by si měli přát, aby takoví n e z a p o j e n í , přece však n e naivní lidé již konečně řekli něco i v politice. Na p ř í k l a d o n e j d ů l e ž i t ě j š í politické organisaci světa, o Spojených n á r o d e c h .
K d o j d e kolem budov Spojených n á r o d ů v New Y o r k u , měl by, p o d l e m é h o mínění, smeknout k l o b o u k . P r o t o , že se v ní lidé p o k o u š e j í pracovat p r o m í r — zatím co v tolika jiných budovách se p r a c u j e pro válku. P r o t o , že se v nich p r a c u j e pro slabé, chudé, vyděděné, zaostalé a p o t ř e b u j í c í p o m o c i — zatím co v tolika jiných lidé p r a c u j í jen pro sehe. Až Spojené národy n e b u d o u , b u d e zde světová válka j a k o j e d i n á jejich alternativa, a kdyby dnes zmizely, již zítra opravdoví státníci by je museli znovu vytvořit. Bohužel však výsledky činnosti Spojených n á r o d ů n e o d p o v í d a j í ani j e j i c h zásadám, ani n a d ě j í m , které do nich lidstvo skládalo. Politické, h o s p o d á ř s k é a sociální
306
rány lidstva k r v á c e j í dále, a je věru třeba se ptát, co ve S p o j e n ý c h n á r o d e c h neklape, co j e p ř í č i n o u j e j i c h tak častých neúspěchů. S p o j e n é n á r o d y m a j í k r i t i k ů až dost a j e j i c h nářky již plní světové k n i h o v n y . Bohužel však se k r i t i k o v é p o h y b u j í j e n na p o v r c h u věcí, jsouce, j a k j s m e již řekli, b u ď n e z k u š e n ě naivní nebo příliš do politiky z a p o j e n í . P r o t o vidi j e n vyrážku na těle organisace a p ř e h l í ž e j í v n i t ř n í r a k o v i n u , která by se měla odstranit ze všeho n e j d ř í v e . Proto na p ř í k l a d s v á d ě j í neúspěchy S p o j e n ý c h n á r o d ů na časté užívání práva veta Sovětským svazem, nevědouce, že v ženevské Společnosti nár o d ů měly v j e j í R a d ě všechny členské státy stejné právo veta, a že přece tato R a d a v p r v n í c h letech trvání Společnosti dovedla rozřešit n e j c h o u l o s t i v ě j i otázky, j a k o na p ř í k l a d polsko-československý spor o Těšínsko. J i n í kritikové zase žalují, že S p o j e n é státy m a j í ve Spojených n á r o d e c h jen j e d e n h l a s j a k o L i b e r i e n e b o Salvador, z a p o m í n a j í c e prostě, že o d s t u p ň o v á n í síly hlasů j e d n o t l i v ý c h států by prostě znamenalo politickou j e d n o t u světa, ku které S p o j e n é národy neuvědomněle m a j í pracoval, čili, že chtějí zapřahat kočár před koně, které j e j m a j í t á h n o u t . Tyto a p o d o b n é návrhy na r e f o r m y jsou jen zevními mastičkami na vyrážku a neléčí vnitřní nemoc, která j e m n o h e m nebezpečnější. A přál bych si, aby j e členové nové l i t e r á r n í generace mohli prolézt křížem k r á ž e m , přál bych si, oby v v nich mohl aspoň deset let žít a pracovat náš Jonescu, aby nás konečně poučil, kdo sedí na všech těch židlích, jež jsou stále a stále v z á j m u universality S p o j e n ý c h národy vnášeny do j e j i c h zasedacích síní a které jsou p a k v noci utírány a oprašovány uprchlíky celého světa, těmito o d p a d k y oficielních politických ideologií a současně zástupci oné politické reality, která S p o j e n ý m n á r o d ů m — chybí. Namítnete mi snad, že škarohlídsky p ř e h l í ž í m , že Spojené n á r o d y jsou snad n e j i n f o r m o v a n ě j s í m střediskem světa. Ležíce v o h n i s k u světových lodních i leteckých dopravních linek, h e m ž í se delegáty, novináři a reportéry ze všech konců světa. M a j í své vlastní i n f o r m a č n í kanceláře ve všech důležitých městech, každá pošta přináší j i m d e n n ě balíky knih, časopisů a novin, automatické tiskařské s t r o j e pro ně každou m i n u t u chrlí kilometry kabelových zpráv a j e j i c h m e z i k o n t i n e n t á l n í telefonické linky j s o u bez ustání obsazeny. S p o j e n é národy, namítnete mi v několika dnech, ne-li v několika minutách, se přece dozvědí o všem, co se někde na světě šustne. Nuže, ř e k n ě m e si h n e d , že zástupce politické avantgardy, člověk do p o l i t i k y zap o j e n ý , člověk, který na svém těle pocítil lecos z oné nesvobody, která je údělem toho, kdo musí žít ve světě, jehož neskutečnost n a něho padá, vidí bohužel j i n a k ! Vidí na p ř í k l a d , že S p o j e n é národy p o k l á d a j í za p l n o h o d n o t n é a za pravdivé jen oficiální zprávy, p ř e d k l á d a n é vládami členských a n ě k d y i nečlenských etátů a jejich diplomatickými zástupci. N e m á žádnou možnost tyto zprávy doplnit, ač na p ř í k l a d k o m u n i s t i c k é vlády zásadně n e o p o v í d a j í na vysoké procento všech dotazníků a not Spojených národů, ač m n o h o let přes všecky urgence neposílaly bez vysvětlení ani ty n e j n e v i n n ě j š í statistiky. Poznatky Spojených n á r o d ů a j e j i c h publikace zůstávají kusé, a to právě v nejožehavějsích a v n e j d ů l e ž i t ě j š í c h otázkách, poněvadž vlády p r o s t ě m o u d ř e pomlčí o tom, o čem se j i m nechce r e f e r o v a t . Řečené j d e tak daleko, že k o m u n i s t i c k é vlády — a n ě k d y i j i n é — vynechávají j e d n o t l i v é odstavce, ba dokonce i jednotlivá slova, ze svých zákonů a nařízení, k t e r é n e c h t ě j í učinit p ř e d m ě t e m debaty, a to u v ě d o m í , že sekretariát S p o j e n ý c h
307
n á r o d ů v y n e c h a n é n e m ů ž e d o p l n i t , byť ú p l n é t e k s t y p ř í s l u š n ý c h v l á d n í c h a k t ů m á ve své k n i h o v n ě . O f i c i á l n í i n f o r m a c e nelze n a h r a d i t i n f o r m a c í n e o f i c i e l n í , a č l e n s e k r e t a r i á t u m u s í pracovat jen s p r v n í m i , i k d y b y s t o k r á t věděl, že se p o h y b u j e na k l u z k é p ů d ě nereality. M n o h é p u b l i k a c e S p o j e n ý c h n á r o d ů , v y d á v a n é z p o h n u t e k co n e j i d e á l n ě j š í c h , j s o u p r o t o j e n P o t ě m k i n o v ý m i vesnicemi, k t e r é ideologick ý m i nátěry z a k r ý v a j í t r o s k y s m u t n ý c h s k u t e č n o s t í . A podaří-li se v ý j i m e č n ě výs l o v n ý m i akty orgánů S p o j e n ý c h n á r o d ů , p ř e d e v š í m j e j i c h V a l n é m u S h r o m á ž d ě n í , a p o b o j o v n é m h l a s o v á n í p r o s a d i t , a b y se směly užít i i n f o r m a c e z í s k a n é j i n a k n e ž z oficiálních not a statistik j e d n o t l i v ý c h států, p a k příslušná d o k u m e n t a c e vyniká h l o u b k o u a p r ů k a z n o s t í a m n o ž s t v í m z p r a c o v a n é h o m a t e r i á l u d a l e k o n a d t i s k o v i n a m i , v y p r a c o v a n ý m i p o d l e obvyklých vládních i n f o r m a c í . J a k o p ř í k l a d uvád í m t ř e b a " S t u d i í o n u c e n é p r á c i a o t á b o r e c h n u c e n é p r á c e " za železnou o p o n o u n e b o " Z p r á v u o p o m ě r e c h v m a n d á t n í m ú z e m í J i h o z á p a d n í A f r i k y " , j e ž svou i n f o r m o v a n o s t í vynikaly n a d ostatní, byť v ž á d n é m p ř í p a d ě n e b y l o m o ž n o příslušná ú z e m í navštívit a i n f o r m a c e vlád byly n e p ř í s t u p n é . B u d i ž však h n e d konstat o v á n o , že o b ě tyto a všechny p o d o b n é studie jsou o k a m ž i t ě p ř i svém v y j i t í a bez u d á n í j a k ý c h k o l i v p o d r o b n o s t í p ř í s l u š n ý m i státy p a u š á l n ě p r o h l á š e n y za lživé, nep ř á t e l s k y z a o s t ř e n é a p r o s t ě za n e p o u ž i t e l n é , p ř i čemž taková k r i t i k a nalézá vždy dosti o p o r y i u států p ř í m o n e ú č a s t n ě n ý c h , b o j í c í c h se však aby zítra o b d o b n é zprávy n e b y l y napsány p r o t i n í m .
Nemůže-1i s e k r e t a r i á t o f i c i á l n í zprávy vlád ve svých p u b l i k a c í c h d o p l n i t , tím m é n ě je m ů ž e opravit. Z n á m p ř í p a d y , k d y sekretariát S p o j e n ý c h n á r o d ů měl p o t í ž e s v l á d n í m i delegáty i j e n p r o t o , že ve svých tiskovinách n a p r o s t o se p r o t i v í c í f o r m a c e dvou r ů z n ý c h vlád otiskl příliš blízko u sebe, takže lživost aspoň j e d n o h o příliš bila do očí. Sekretariát p r o s t ě nesmí na vládních zprávách nic opravovat n e b o vysvětlovat, ač d o b ř e ví, že zprávy j s o u z a b a r v e n y ideologií v l á d n í strany, že stanovisko p o l i t i c k é oposice je u m l č e n o n e b o u d á n o nesprávně, takže skutečnost si v n i c h p ř i š l a velmi z k r u t k a . Členové s e k r e t a r i á t u S p o j e n ý c h n á r o d ů , často — ne vždycky — znalci na slovo vzatí, n e s m ě j í dát do příslušných zpráv n a p r o s t o n i c ze svých vlastních v ě d o m o s t í , a napíší-li i zcela n e d ů l e ž i t o u větu, k t e r á n e n í opisem v l á d n í zprávy, m u s í h n e d v p o z n á m c e pod čarou uvést, o d k u d i n f o r m a c i vzali.
J d ě m e ž však d á l e ! D i p l o m a t é m i n u l ý c h d o b byli do jisté m í r y znalci, už p r o t o , žc často museli r o z h o d o v a t d ů l e ž i t é věci p o d l e svého vlastního uvážení a p o d l e svého vlastního s v ě d o m í . Prostě p r o t o , že ještě p ř e d n ě j a k ý m i eto dvaceti r o k y m o h l r a k o u s k ý císař poslat své i n s t r u k c e svému velvyslanci v M a d r i d ě j e n po k u r ý r o v i na k o n i , instrukce, k t e r é se týkaly událostí, o nichž se V í d e ň dozvěděla s t e j n ý m z p ů s o b e m , Dnes delegát dostává své i n s t r u k c e od své vlády telefonicky p ř í m o do schůze, i n s t r u k c e se m ě n í c í p o d l e vývoje, m ě n í c í h o se od m i n u t y k minutě, takže na křeslech B e z p e č n o s t n í rady nobo V a l n é h o s h r o m á ž d ě n í n e s e d í již lidé z masa a z k r v e , n ý b r ž j e n l i d é neskuteční, neviditelní, n a h r a z e n í i n s t r u k c e m i r ů z n ý c h vlád, které m l u v í a h l a s u j í místo nich. J a k o na oněch Jonescových židlích. J d ě m e ž však j e š l ě o že Chartu S p o j e n ý c h za stara p ř i různých spodářské spolupráci,
308
k r ů č e k d á l e ! L i d é n e i n f o r m o v a n í m o h l i by se d o m n í v a t , n á r o d u , k t e r o u k a ž d ý delegát občas na schůzích mává j a k o h á d á n í c h mávali B i b l í , p l n á ušlechtilých i d e á l ů o m í r u , hosociální bezpečnosti a o úctě k z á k l a d n í m p r á v ů m člověka,
p o s k y t u j e k a ž d é m u dosti m o ž n o s t í k d o p á t r á n í se p r a v d y a s k u t e č n o s t i . T a k o v ý náz o r j e za d n e š n í h o stavu věcí ovšem n á z o r n a i v n í . K a ž d ý č l á n e k C h a r t y , n a v e n e k j a s n ě z n ě j í c í , j e o b a l e n v y s v ě t l i v k a m i , z v y k l o s t m i a i n t e r p r e t a c e m i , k t e r é začala tvořit j i ž P ř í p r a v n á k o m i s e v roce 1945 v L o n d ý n ě , a k n i m ž k a ž d ý r o k t r v á n í S p o j e n ý c h n á r o d ů a k a ž d á s c h ů z e p ř i d á v á další, t a k ž e p ů v o d n í tekst j e z a h r a b á n h l u b o k o v h r o b ě i d e o l o g i c k é h o n á z o r u . Stanovy p a k v š e c h o r g á n ů S p o j e n ý c h n á r o d ů j s o u z n o v u a z n o v u j i m i s a m ý m i n o v e l i z o v á n y , a to ve s m ě r u stálo větší vázanosti, t a k ž e si s a m i s v a z u j í ruce, p o t ř e b n é k v y k o p á v á n í p ů v o d n í h o v ý z n a m u Charty z j e j í h o h r o b u . N e z a s v ě c e n ý si m ů ž e myslet, že t ř e b a V a l n é s h r o m á ž d ě n í p o d l e Charty m á n a p r o s t o u volnost zvolit si n e j l e p š í o s o b u za svého p ř e d s e d u a za své m í s t o p ř e d s e d y a za p ř e d s e d y svých d ů l e ž i t ý c h v ý b o r ů . Chyba l á v k y ! Všichn i tito f u n k c i o n á ř i se " v o l í " p o d l e p ř e d e m s t a n o v e n é h o p o ř a d í , p o d l e t o h o , k t e r á p o l i t i c k á s k u p i n a j e l e t o s n a ř a d ě , a b y k a ž d á dostala místo, j e ž má v y d r ž e n o p o l é t e c h vlády usancí. T o však n e n í vše! S p o j e n é n á r o d y t i s k n o u a v y d á v a j í n a t ř i sta p u b l i k a c í d e n n ě . N ě k t e r é m a j í j e n dvě tři s t r á n k y , j i n é t v o ř í o b j e m n é k n i h y . J a k m o h o u zástupci Členských států, zvláště je-li j e j i c h delegace m a l á , t a k o v o u h o r u p a p í r u d e n n ě j e n p r o l i s t o v a l ? Z b y t k y skutečností, k t e r é š ť a s t n o u n á h o d o u p r o š l y z a n e s e n ý m i síty i d e o l o g i í , z ů s t a n o u n a p a p í ř e a p o čase j d o u d o s t o u p y . V s e k r e t a r i á t u b y l o v e ř e j n ý m t a j e m s t v í m , že d e l e g a c e n e m o h o u číst tiskoviny, m a j í c í více než n ě k o l i k m á l o s t r á n e k . P r o t o vyjde-li n ě j a k ý o b s a ž n ý d o k u m e n t , k t e r ý má t v o ř i t f a k t i c k ý p o d k l a d p r o j e d n á n í a r o z h o d o v á n i n ě j a k é h o zvláštního v ý b o r u , m ů ž e t e se p ř e d e m vsadit, že p r v n í m č i n e m t o h o t o v ý b o r u b u d e žádost, aby s e k r e t a r i á t "se svým znám ý m smyslem p r o o b j e k t i v n o s t " s h r n u l obsah o b j e m n é k n i h y na n ě k o l i k m á l o desítek s t r á n e k . S e k r e t a r i á t p a k ovšem m u s í z k n i h y a z p r ů k a z n é h o m a t e r i á l u v y p u s t i t vše, co má t r o c h u k r v e a d u š e , a p o n e c h a t j e n o b e c n é a často velmi kulaté věty, k t e r é o b y č e j n ě ř í k a j í z o u f a l e m á l o o věcech t a k j a k j s o u . Z t o h o t o v ý t a h u se ovšem p r o p o t ř e b u r ů z n ý c h z p r á v V a l n é m u s h r o m á ž d ě n í u p r o p o t ř e b u r ů z n ý c h R o č e n e k a k i n f o r m a c i tisku, dělá v ý t a h další, j e š t ě s t r u č n ě j š í , takže na k o n e c všechny tyto výtahy z výtahu j s o u t a k p r á z d n é j a k o vymlácená sláma.
N e h o d l á m p o k r a č o v a t dále, ač by bylo m o ž n o u v á d ě t d a l š í b o d y k p o s í l e n í these, že S p o j e n é n á r o d y n e s t o j í na p ů d ě p o l i t i c k é reality a že spíše p l u j í v o b l a c í c h m o c e n s k ý c h ideologii, p ř í l i š l e h k ý c h , než a b y se m o h l y d o t ý k a t p e v n é země. S n a d j i ž to, co se p o v ě d ě l o , stačí, aby č t e n á ř p o c h o p i l , p r o č t ř e b a p ř í p a d j e d i n é h o přís l u š n í k a č e r n o š s k é h o k m e n e H e r e r o , j e m u ž v l á d a J i h o a f r i c k é U n i e n e v y d a l a pas pro studium v anglickém Oxfordu, byl p ř e d m ě t e m dlouhého projednávání j e d n o h o v ý b o r u V a l n é h o s h r o m á ž d ě n í a p ř e d m ě t e m n e p ř í j e m n é k o r e s p o n d e n c e m e z i gener á l n í m t a j e m n í k e m a U n i í , z a t í m co v y ř a z e n í celých t ř í d obyvatelstva ze studia na staroslavné universitě pražské nikdy nikoho n e z a j í m a l ! Světové p o l i t i c e se n e p o m ů ž e n ě j a k o u novelieací C h a r t y , j a k se o ní m l u v í . Nep o m ů ž e se j í a n i p r o s t ř e d e č k y , j a k j e n a v r h u j í r ů z n é s p o l k y a s d r u ž e n í p r o S p o j e n é n á r o d y , b y ť b y své resoluce myslely co n e j l é p e . S p o j e n ý m n á r o d ů m m o ž n o p o m o c i j e n d l o u h ý m a ú p o r n ý m ú s i l í m všech l i d í d o b r é v ů l e , k t e ř í n a l e z n o u své svaté poslání v o d k r ý v á n í n a d i d e o l o g i c k é p r a v d y a p o l i t i c k y n e o b a r v e n é s k u t e č n o s t í . N e j -
309
větším s t á t n í k e m našeho věku b u d e ten, kdo p r o s a d í , aby člověk, k t e r ý j e p r v n í , ba j e d i n o u realitou n e j e n v u m ě n í , n ý b r ž i v politice, zase byl c h r á n ě n v t o m , co j e na něm v ě č n é h o , ve své s v o b o d n é d ů s t o j n o s t i , k t e r á by zase měla v y p l o u t j a k o svatý o l e j n a d k a l n o u v o d u n e h u m á n n í c h učení a d o k t r i n a m o c e n s k ý c h z á j m ů . K d o z á ř e n í m svého intelektu odhalí r a k o v i n u neskutečnosti v těle politických o r g a n i s m ů , k d o t í m t o r o e n t g e n e m prosvítí t a k é b u d o v u na V ý c h o d n í Ř e c e v N e w Y o r k u a n a h r a d í j í m d i v a d e l n í r e f l e k t o r y , jichž ú k o l e m j e vyvolávat z d á n í a ilusi skutečnosti, k t e r á zatím v nich vždycky není. Do zasedacích síní S p o j e n ý c h n á r o d ů ve j m é n u j e j i c h universality se nosí další a další židle a slyšíme v nich zvuky vody, p l á c a j í c í po bocích l o d í p l u j í c í c h kolem. J a k o v o n o m j i ž z m í n ě n é m J o n e s c o v ě d r a m a t u . A když opona ke konci schůzí a na s k l o n k u dne p o m a l u padá a když postarší ženy se slovanskými t v á ř e m i v šátcích na b a b k u ony židle p o č n o u utírat a oprašovat, tu n á h l e z těchto židlí zazní šumot a hlasy a volání tisíců skutečných lidí. P a k teprve člověk " o u t s i d e r " by chtěl p ř i s e d n o u t k p ř e d s e d n i c k é m u stolu a ú d e r e m d ř e v ě n é h o kladívku dát p o v e l k z a h á j e n í schůze.
Lednové číslo p r a ž s k é h o časopisu Vysoká škola, ú ř e d n í p u b l i k a c e ministerstva školství a k u l t u r y , píše z a j í m a v ý m způsobem o k u l t u r n í vým ě n ě se s v o b o d n ý m světem. " S a m o z ř e j m ý m ú k o l e m p r a c o v n í k ů vysílaných do zahraničí je n e j e n r e p r e z e n t a c e čs. vědy, ale také společens k é h o zřízení naší země . . . T o znamená šířit v diskusích a rozhovorech socialistické myšlenky, na skutečnostech ukazovat p ř e d n o s t i našeho zřízení . . . o f e n s i v n ě vystupovat v diskusích a dávat vědcům z kapitalistických zemí p o d n ě t y k vážnému zamyšlení nad otázkami společ e n s k é h o zřízení i světového n á z o r u . " Na d r u h é straně, " v ž á d n é m p ř í p a d ě ( v š a k ) n e d o p u s t í m e zneužití k u l t u r n í c h u vědeckých styků k organizovanému p r o n i k á n í cizí ideologie do naší země . . Článek také rozvinul téma, jak z vysokoškolských p r a c o v n í k ů a vědců, posílaných do zahraničí, vytvářet p r o p a g á t o r y : " N a š i m vědeckým prac o v n í k ů m j e však t ř e b a soustavně p o m á h a t , vyzbrojovat j e a r g u m e n t y , t v ů r č í m i m y š l e n k a m i v ě d e c k é h o socialismu a politickou i n f o r m a c í . . T a k o v á politická a ideologická práce s v ě d e c k ý m i pracovníky, j e j i c h v y z b r o j o v á n í p r o ideologický b o j j e m i m o ř á d n é důležitým ú k o l e m stranických organizací a o d p o v ě d n ý c h k o m u n i s t ů na vysokých školách." S k r o m n ě d o u f á m e , že z b u d e také t r o c h u času na v ě d u . Ale i takto ideologicky v y z b r o j e n é rytíře z á p a d n í svět p ř i j m e a uvítá bez obav o své politické zdraví. K d e však jsou, kdy p ř i j e d o u a proč, podle autora téhož č l á n k u , n e s m ě j í p ř i j m o u t " r ů z n é v ý h o d y " ba d o k o n c e a n i "pozvání do A m e r i k y " ? A j e š t ě n ě c o : " z á p a d n í " vědci a "vysokolští pracovníci" n e m a j í n a d ě j e , že by j e k d o k o l i , d o k o n c e za státní p e n í z e , politicky vzdělal a ideologicky v y š t a f í r o v a l : proč tedy se tolik obávat j e j i c h návštěvy v Č e s k o s l o v e n s k u ? K. R. (Liége)
310
M A R X (Pokus
M A
H R A D Č A N E C H
o p o h l e d n a č e s k o s l o v e n s k o u o t á z k u deset l e t p o ú n o r u )
Pavel Tigrid (New
York)
Tato úvaha, rozdělená do dvou částí, patří do serie studii o československých událostech z let 1938-1958, kterou Svědectví otiskovalo členů redakční rady.
Seděli jsme proti sobě a mlčeli jsme. Z n u d ě n ý barman za pultem leštil sklenice a kdesi vzadu vřískala jukebox, které dnes už nelze uniknout, v ž á d n é m ze čtyř koutů světa, Ř e k l jsem : "Povězte mi, jak bychom mohli pomoci. Tlačit tu káru tím správným směrem k trochu větší svobodě a menšímu strachu o zítřek — jak jsme o tom, před chvíli m l u v i l i ? " "Nevím. Je to t ě ž k é , " odpověděl. "Vaše velká nevýhoda je v tom, že jste emigranti. Utekli jste. Opustili jste svou zem. Já žiju v Praze a vy v New Yorku. Nemůžete prostě rozuměl t o m u , co se doma děje. Jste emigranti." Chtěl jsem o d p o v ě d ě t , ale neřekl jsem nic. Vedlo by to jen do jedné s těch slepých uliček, které v těchto hovorech s břehu na břeh číhají nu konci všech argumentů, jimiž lidé ospravedlňují svůj postup a svá neodvolatelná rozhodnutí z minulosti. Začal opět sám: "Staly se chyby . . . a děly se hrozné věci. Někdy i člověk jako já, který je ve straně desítky let, neznal dne ani hodiny . . Mávnul rukou. "Ale to už je za námi. Lepší se to a bude to pořád lepší. To byly výkyvy . . . podívejte se ty ú s p ě c h y , které máme ve světě. S exposicí v Bruselu, S výstavou naší gothiky v Paříži. Trnkovy filmy. Staví se. Překládá se." "Máme společného známého — literáta. Je to starý pán a je už deset let v kriminále. Pro nic za nic. Ani nebyl řádně souzen a o d s o u z e n . Proč ho n e p u s t i t na svobodu? Jak by t a k o v ý člověk jakkoli mohl ohrozit budování socialismu?" 311
"Vy emigranti jste hrozně netrpěliví. Chcete všechno najednou. Potřebuje to čas. Víte, u nás to jde tak: dva kroky dopředu a pak zase krok zpátky, možná. Pořád je to krok kupředu. Potřebuje to čas." "Deset
let v žaláři je h r o z n ě dlouhý
Zase jsme se odmlčeli. Dívali jsme na nás stará známá slepá ulička. "Dal vejte
jsem si tu ušít oblek. se, ta r a m e n a . "
čas. Jak dlouho ještě?" se do svých
Ta látka.
sklenic
a civěla z
A, č l o v ě č e , jak to padne.
nich Podí-
Pochválil jsem tu krejčovskou dovednost. Látka byla trochu výstřední, lesklé černé hedvábí či co, svítilo to na dálku a ramena byla příliš vycpána. Hovořili jsme o společných známých, co dělá ten a jak se má onen. Oživli jsme a bylo nám dobře. Byli jsme přece jen oba Češi, mluvili jsme ve zkratkách, náznacích a nedopověděných větách, které nám byly naprosto srozumitelné, poněvadž jsme byli dětmi stejného jazyka, stejné kultury, stejné minulosti. Do místnosti se nahrnuli lidé. Můj společník jevil známky nervosity, podupával rytmicky pravou nohou a měl jsem dojem, že si v hlavě sumíruje náš rozhovor a co z něho zachytí do reportu pro Prahu. "Budu
musel
jít,"
řekl a sahal po zadní
" N e c h t e to, prosím
kapse
nových
kalhot.
vás . . ."
"No snad na polovic . . . ale konec konců, vy jste ty kapitalisti Zasmáli jsme se a rychle jsme se rozloučili. Chtěl jsem se mu do očí, ale nepodařilo se mi to. "Mám vzkaz s vámi."
z Prahy
od přítele
jednoho
z literátů,
který
. . podíval
. . . žije
tam
Řekl mi jméno, dal mi do ruky složený kus p a p í r u , otočil se a byl pryč. Zaplatil jsem a podíval jsem se na podpis a p o s l e d n í řádku vzkazu. Stálo t a m : "A tak Ti tedy nebude odpuštěno, pokud neumřeš. Tvé jméno a knihy budou u nás pořád tabu." 2
To bylo v Americe v létě 1958. O tři měsíce později jsem seděl na schůzi literáckého sdružení v New Yorku a moc jsem neposlouchal, když jsem náhle si plně uvědomit tvrdá slova mluvčího, který na nás hřímal od předsednického stolku: 312
"Je to neodpustitelný čin. Paní —ová zradila nejvysší poslání umělce, který vždycky musí být v prvních řadách boje proti totalitě, proti diktatuře, který se nikdy přímo ani nepřímo nesmí spojovat s vrahy svobody a literatury, i kdyby tito vrazi zavrhli své podlé činy a slibovali, že se polepší. Je naší povinností říci naší bývalé člence, paní —ové, Vaše jméno a knihy rovnou do očí: ' N i k d y vám nebude odpuštěno. budou mezi námi t a b u ' . " Jednalo se o vyloučení polské spisovatelky, žijící po léta ve Spojených státech, která dala svolení k vydání svého románu v G o m u l k o v ě Polsku. Její jedinou podmínkou bylo, že kniha vyjde bez jakýchkoli škrtů, doplňků či vysvětlujících "úvodních slov". Polské státní nakladatelství závazek splnilo, román vyšel a stal se prvním literárním dílem polského autora, žijícího v dobrovolném exilu, které vyšlo ve Varšavě p o roce 1948. Řečníci se střídali zradu.
a hovořilo
se ohnivě:
měli
jsme
ve svých
řadách
Když jsem se večer vrátil domů, napsal jsem dopis, protestující proti vyloučení polské spisovatelky. Nebyl jsem si ani tak naprosto jist, že paní —ová se správně rozhodla ve správnou chvíli a že požitek, který budou mít Poláci z četby jejího románu se vyrovná roztrpčenosti, který snad nad tímto činem pocítí ti spisovatelé ve Varšavě, jimž není dovoleno publikovat ve své zemi ani dnes — aspoň ne to, co by chtěli. Ale zněl mi dosud v uších hlas předsedy: ". . je naší svatou povinností . . držet vysoko vlající prapor nesmrtelných hodnot . . . musíme vzkřísit ideály, až zase jednou . . . být mostem, který spojí generace minulosti, přítomnosti a budoucnosti . . . s pocitem dějinné odpovědnosti . ." Zněl z něho strach. Strach z něčeho toho, co by pak z nás zbylo.
neznámého.
Strach
z dohovoru
a z
3
Bylo to na jakémsi mezinárodním kongresu v roce 1957. H o s t i t e l e é pořádali oslnivou garden party, byl teplý večer, procházel jsem se zahradou a pozoroval sovětskou delegaci, jak se drží v hloučku u sebe a pro sebe. Kdosi mi pošeptal německy do ucha, abych šel za ním, ganz langsam. Předběhl mě. Byl to člen jedné z oficiálních delegací ze zemí za Železnou oponou, jak se na kongresích říká. Zmizel za velkým stromem.
313
"Chci vás varovat," zašeptal tajemně, když "Jsou tady ještě jiní Češi, z Prahy . .
jsem
se k němu
přidružil. "
"To vím." " B u d e t e s nimi "Proč
mluvit?"
ne?"
"Tak pozor na jednoho", zašeptal můj příznivec z delegace bratrského lidově-demokratického státu a vyslovil to jméno. "Je to prase, stalinista a nebezpečný chlap. My se s ním vůbec nebavíme, jen to n e j n u t n ě j š í . " Neubránil jsem se smíchu nad tím obráceným světem; ale můj informátor, ostřílený stranický veterán, naprosto nechápal mou lehkovážnost.. Poděkoval jsem mu tedy pěkně, ale on už mi zmizel mezi hosty, nepozorovaně se odloupnuv od krabaté kůry starého stromu. 4
"Počítáme s tím, že Tě letos uvítáme ve Varšavě, píše mi na jaře 1958 přítel z Varšavy a přikládá oficielní pozvání na mezinárodní sjezd překladatelů ze slovanských jazyků. "Nemusíš mít žádné obavy", dodává. Ani vlastně nevím, zda je či není členem strany. Rozhodně vím, že jsme přátelé. Když mohl vycestoval na západ, sedávali jsme spolu celé hodiny. Rozuměl jsem si s ním takřka ve všem. Slyšel jsem z jeho úst nejprve divoké odsouzení stalinské éry represe a vražd a pak takové vyznání se k lidskosti a svobodě a právům obyčejného člověka, že to znělo jako manifest. Máme se rádi. Do Varšavy jsem nejel. Bál jsem se. 5
Uvedl jsem úvodem tyto čtyři historky z doby deset let po té, co nás doma oficiálně prohlásili za zrádce, j a k o motto tohoto pokusu o vystižení toho, co se stalo s Čechoslováky, j e j i c h stálem, j e j i c h p o v a h o u , j e j i c h k o m u n i s t y , j e j i c h proti-komunisty a j e j i c h e m i g r a n t y v letech 1948-1958. Zvolil jsem j e úmyslně j a k o osobní vzpomínky, protože všech no, co n á s l e d u j e , j e j e n p o k u s o osobní svědectví, se všemi n e d o s t a t k y takového svědectví; j e h o subjektivitou p o h l e d u , zkušeností, znalostí i neznalostí, zúženou volbou thesí, práva se mýlit a práva ostatních všechny c h y b n é závěry kritisovat n e b o o d m í t n o u t . Zvolil j s e m však čtyři úvodní v z p o m í n k y j a k o m o t t o t a k é proto, poně314
vadž j e n cosi n a z n a č u j í , n e j s o u k o n k l u s i v n í . P o k u s o o h l e d á n í československé situace p o s l e d n í c h deseti let rovněž n e n í u z a v ř e n ; j e n zachyc u j e obrysy n ě k o l i k a h l u b o k ý c h změn, k n i m i ž v tom ú d o b í došlo a jež p a t r n ě m a j í r o z h o d u j í c í v ý z n a m p r o b u d o u c í vývoj, ale j s o u dosud nes n a d n o postižitelné a ještě n e s n a d n ě j i h o d n o t i t e l n é . A přece z ř e t e l n ě cítíme, že se něco stalo v těch deseti letech, co se nás bezprostředně, týká, co o v l i v ň u j e naši volbu, co dává n ě k t e r ý m našim i d e á l ů m neomyln ě d u n i v ý p a z v u k frází, co na k a ž d é m k r o k u n a s t a v u j e p r o t i v n é zrcadlo skutečnosti vžitým p ř e d s t a v á m a u s v ě d č u j e nás ne-li z nepoctivosti, tedy a s p o ň z i n t e l e k t u á l n í p o h o d l n o s t i . P o z o r u h o d n é a důležité je, že ta p r o m ě n a začala n a východě, že začala tam, k d e j i bylo možno n e j m é n ě očekávat, v s a m o t n é tvrzi síly a dogmatičnosti, a že my, žijící na z á p a d ě , j s m e n a to měli m a l ý a j e n n e p ř í m ý vliv. A dosud j e n t á p e m e . N e v í m e d o b ř e , co si m á m e počít, k d y ž staří bolševičtí v e t e r á n i nervosn ě p o d u p á v a j í n o h o u p o d k a v á r e n s k ý m stolkem, o m l o u v a j í z r a z e n o u revoluci, c h t ě j í ve všem všudy, ve s p o t ř e b ě masa i oceli, d o h n a t a před e h n a t svého n e j ú h l a v n ě j š í h o n e p ř í t e l e , k a p i t a l i s t i c k o u A m e r i k u , a když j e j i c h n e j r e v o l u č n ě j š í m gestem je p o k r č e n í r a m e n , ř í k a j í c í , inu, co mám e dělat, takové to je a ostatně, j a k je to s d i s k r i m i n a c í č e r n o c h ů v Little R o c k ? Nevíme, co si počít, když e x u l a n t s k á spisovatelka publik u j e v k o m u n i s t i c k é m P o l s k u a tak se o to vášnivěji b i j e m e v prsa, povzneseni jsouce vlastní m r a v n í neposkvrněností. Nevíme, zda m á m e p ř i j m o u t pozvání n e b o p ř á t e l s k y vztažené ruce ze tmy, o d k u d n á m dosud vždycky hrozila jen dýka do zad. Cosi se děje. Cosi se z m ě n i l o od r o k u 1948, také v Československu a v n a š e m v z t a h u k n ě m u , co j e t ř e b a p o s t i h n o u t . P r o b í h á jakási skrytá p o d z e m n í revoluce, těžko postižitelná, tu v ý b u c h u j í c í , tu se ztrácející j a k o p o n o r n á ř e k a . P o d p o v r c h e m železných o p o n , s t u d e n ý c h válek a ideologických š k a r p zdá se f o r m o v a t jakési společenství, j e h o ž h r a n i c e jsou zcela odlišné od těch, k t e r é dělí n á š politický svět. Zatím j e o t o m t o z j e v u n e s n a d n é m l u v i t j i n a k , než v p ř í m ě r e c h . J e d n u d o b u se zdálo, že celé h o u f y p o d l e h l y d o g m a t u a politice a o d m í t a l y k o n f r o n taci se s k u t e č n o s t í ; n e b y l to p ě k n ý p o h l e d , ale bylo p o m ě r n ě s n a d n é situaci o h o d n o t i t a f r o n t y o d d ě l i t : šlo o věci politické a generalisace byly snadné. J a k m i l e však, n e č e k a n ě , k této k o n f r o n t a c i došlo, j a k m i l e ve vlastních ř a d á c h d o g m a t i k ů p o č a l a revise a objevoval se vliv lidských a m r a v n í c h h l e d i s k , j a k m i l e masová h n u t í n a b ý v a l a moci, ale ztrácela l i d i — situace se p r o n i k a v ě změnila. J o h n dos Passos se z p o v í d a l p ř á t e l ů m ze svého p e s i m i s m u , k t e r ý
od
315
konce války až donedávna pociťoval n a d světovým politickým vývojem. Zdálo se mu, že svoboda všade u s t u p u j e p ř e d n á p o r e m totality, že stále větší kusy světa p o h l c u j í ti, k d o ve j m é n u šťastné budoucnosti člověka ničí j e h o lidskou přítomnost, a že n e n í síly, jež by tento náp o r natrvalo zastavila. Srovnal j e j s lesním požárem, k t e r ý už n e n í možn o omezit a který p o h l c u j e stále větší prostory, mění všechnu f l o r u v popel a co z f a u n y n e m o h l o utéct nebo uletět, h y n e a zhyne. Zbývá j e n šedivý popel a n a p r o s t é ticho neživota. Zdálo by se, že tady už n i k d y nic n e b u d e růst. A přece n ě j a k ý m zázrakem pod čpící spálenin o u počnou vyrážet nedůvěřivá, slabá stebélka trávy; a v ohořelých větvích, k d e se vzala tu se vzala, se objeví s o j k a ; život, n i k d y nepokořený, se hlásí k e slovu. Na spáleništi totality se hlásí ke slovu hlasy, říká dos Passos, nečekané a nesladěné, ale přece j e n v chóru života, který z ř e j m ě nelze sežehnout, poněvadž sám j e h o z d r o j je nezranitelný. 6
Na d r u h é m konci světa, jiný n ě j i . D l o u h o p ř e d tím, než svých hysterických r o z m ě r ů , s n o v i n á ř e m : 1) " Z á k l a d n í m svoboda."
spisovatel to vyjádřil p ř e s n ě j i a odvážaféra s r o m á n e m Doktor Živago nabyla Boris Pasternak prohlásil v rozhovoru úkazem naší epochy je, že se rodí nová
Tuto vyzývavá formulace, vyslovená osamělým básníkem v mateřské zemi k o m u n i s m u , p ř í m o volá po trpce ironickém výsměchu ve světle osobního i u m ě l e c k é h o osudu Pasternakova jen o několik měsíců později. Ale to nic n e m ě n í na závazné skutečnosti, že byla vyslovena v jisté chvíli, že byla vyslovena v sovětském R u s k u a že jen rázněji, stručně, nedoloženě a optimističtěji ohlašovala, co se zatím jeví j e n j a k o stebélka ř í d k é trávy pod popeleni lesních požárů, co j e zase možno snadno poničit a sežehnout, a co je tak očividně b e z b r a n n é před n á p o r e m organisované moci. Má-li tato studie n ě j a k o u thesi a pokouší-li se něco p r o k á z a t , p a k j e to these, že v Československu i v ostatních zemích střední a východní Evropy a v R u s k u samotném, existují p ř e d p o k l a d y k růstu této nové svobody. 1) Gerd str. 59.
316
Rüge, "Návštěvou
u Borise
P a s t e r n a k a " . Svědectví,
r o č n í k II, číslo 1,
7 Každá rozprava o československé budoucnosti začíná obyčejně výčtem porážek a p á d ů v minulosti. Už dávno n e m á m tolik vlasů na hlavě, kolika debat jsem se v deseti letech exilu zúčastnil (a kolik jich sám zorganisoval) na t h e m a k d o byl vinen, proč jsme nebojovali za Mnichova a proč jsme se v ú n o r u 1948 dali zastrašit h r s t k o u zle vyhlížejícího " l i d u " v teple vycpaných zimnících a s p u š k a m i na r a m e n o u . Bývaly to bouřlivé a zároveň patheticky nečasové debaty — často v prostředí, které p o p i s u j e výstižně J a n K o l á r v knížce, jež rovněž zkoumá příčiny našeho posledního n á r o d n í h o p á d u , v Listech němému příteli, (Sklizeň svobodné tvorby, L u n d 1955) : B u d e z a p o t ř e b í velkého pera romanopiscova, aby ti, příteli, dokázal vylíčit, o čem se z m i ň u j i j e n z k r a t k o u : musil bys vidět ty schůze u p r c h l i c k ý c h h o d n o s t á ř ů , j e j i c h ž m a n ž e l k y zatím kdesi d r h l y cizí kuchyně, kteří si svou b í d u vynahrazovali o b ř a d n o s t í " p á n ů p ř e d s e d ů " a " p á n ů m i n i s t r ů " ; přál bych ti zažít valné h r o m a d y v kavárenských rozích, k d e se rozhodovalo o státu bez státu a o vojsku bez vojska — zatím co číšníci n a p j a t ě vyčkávali, budou-li páni poslanci také platit svou l i m o n á d u ; přál bych ti slyšet, příteli, rozhořčení, s n í m ž ten či onen j m é n e m své strany nebo j e j í h o levého křídla protestoval s rozestlaného lůžka svého hotýlku proti německé rehabilitaci, neslučitelné s naším naivním " o d č i n ě n í m Bílé h o r y " — musil bys vidět zápal, opravdovost, víru ve vlastní důležitost a v realističnost vlastních slov . . .
Ale i Kolárova knížka, výborná a p o d n ě t n á , je nesena vlnou roztrpčení, jež z a p l a v u j e lidi po každé n á r o d n í porážce, na níž lid v podstatě neměl podílu, jež byla výsledkem nikoli bojového střetnuli, ale vládní krise v hlavním městě. Od té doby m n o h o knih 2) bylo napsáno doma 2) H u b e r t R i p k a , Le Coup de Prague: Une revolution préfabriquée, P a ř í ž 1949.— Paul E. Zinner, "Marxism in Action, the Seizure of P o w e r in Czechoslovakia", Foreign Affairs, New York 1950. — Ivo Ducháček, The Strategy of Communist Infiltration: The Case of Czechoslovakia, New Haven 1949. — Otto F r i e d m a n , The Break-up of Czech Democracy, L o n d ý n 1950. — H u g h Seton-Watson, The East European Revolution, L o n d ý n 1952. — D o r c e n W a r r i n e r , Revolution in Eastern Europe, L o n d ý n 1950. — Josef Josten, Oh, My Country, L o n d ý n , 1949. — Vratislav Bušek a Nicholas S p u l b e r , Czechoslovakia under the Communists, New York 1956. — K l e m e n t Gottwald, Vybrané spisy, P r a h a 1954-55. — K l e m e n t Gottwald, Kupředu, zpátky ni krok, P r a h a 1949. — Alois Svoboda, A n n a Tučkovu a V ě r a Svobodová, Jak to bylo v únoru, P r a h a 1949. — J. B r o u č e k , Československá tragedie, New Y o r k 1953. — B o h u m i l L a u š m a n , Kdo byl vinen?, Vídeň 1950. — F e r d i n a n d P e r o u t k a , " B y l Beneš vinen" ( p ř e d n á š k a ) , L o n d ý n 1949. — Ján P a p á n e k , D e s a ť r o k o v : československá otázka v Spojených Národoch, Chicago 1958. — Jan Stránský, East Wind over Prague, L o n d ý n 1949.
317
i v exilu o tom, j a k t o m u o p r a v d u bylo, a je to ovšem l i t e r a t u r a , bez niž se n e o b e j d e příští historik této éry. Ale žádná z těchto studií, zdá se mi, n e v y s t i h u j e dosti výrazně dva závažné m o m e n t y . P r v n í j e ovšem, že ú n o r 1948 p r o b ě h l nekrvavě, bez zápasu i o ten osekaný d e m o k r a t i c k ý systém, k t e r ý byl lidu dán do vínku K o š i c k ý m vládním p r o g r a m e m . N e j e n o m , že a r m á d a zůstala v k a s á r n á c h , letky v h a n g á r e c h , sokolové v tělocvičnách a předáci n e k o m u n i s t i c k ý c h stran na svých posledních politických schůzích, ale n e p r o m l u v i l y ani z b r a n ě , k t e r é závodní a leckde i okresní organisace KSČ rozdaly mezi své stoupence v předvečer V e l k é h o Února. A j e d i n ý , k d o m o h l zvrátit nekrvavý p r ů b ě h k o m u n i s t i c k é h o převzetí mocí byl president r e p u b l i k y . Jeho rozkaz j a k o v r c h n í h o velitele branných sil a j a k o muže, požívajícího t é m ě ř otcovské a u t o r i t y n e j e n středních vrstev, ale i u části dělnictva, rozkaz k v o j e n s k é m u či civilnímu o d p o r u ( a ť už ú s p ě š n é m u či b e z n a d ě j n é m u ) , byl by navždy setřel z k o m u n i s t i c k é h o převzetí moci z r o k u 1948 ráz, který s hlediska poražených čs. d e m o k r a t ů je t r a p n ý i n e s p o r n ý : ráz legality. Skutečnost, že ř á d n ě zvolený president republiky p o t v r d i l ve shodě s ústavou novou vládu a zůstal j e j í m nejvyšším p ř e d s t a v i t e l e m až do 7. června 1948, zajistila od p r v n í h o d n e vnitřní stabilitu i m e z i n á r o d n í legalitu nového režimu. A r m á d a , sněmovna, politická veřejnost — všichni tak či onak p ř i j a l i vedení i a r g u m e n t a c i hlavy státu. 3) P ř e s všechny resignace čs. d i p l o m a t i c k ý c h ú ř e d n í k ů , zastupitelské ú ř a d y p o ú n o r o v é h o Československa byly všude i n a d á l e u z n á v á n y ; zůstaly také v platnosti všechny m e z i n á r o d n í prerogativy samostatného, svéprávného a m e z i n á r o d n ě p l n ě u z n á v a n é h o československého státu. Pečlivé čtení j i n a k dobře p ř i p r a v e n é žaloby stálého čs. zástupce dr. J á n a P a p á n k a v Bezpečnostní radě S p o j e n ý c h národů, 4) p o d a n é ostatně p r á v ě vzhledem k presidentově p o s t u p u až 10. 3) K delegaci komunistů z průmyslových závodů prohlásil dr. Beneš na pražském Hradě 21. února 1948: "A ještě něco: budoucí vláda nebude nejenom bez komunistů, ale nebude ani bez Gottwalda. Gottwald jc předseda nejsilnější strany a když, bude jmenovánu nová vláda, tož ji povede Gottwald. To je mně jasno." A ještě jednou v závěru: "Ať mně nikdo nepomýšlí na to, že by komunisté mohli být vyloučeni z vlády. To je věc, kterou bych nepodepsal. Prosím, abyste s tím počítali pro dnešek u také pro budoucnost." 4) Ján Papánek, Desať rokov: československá Chicago 1958.
318
otázka v Spojených
Národoch,
března, o d h a l u j e hlavní slabinu této žaloby: f o r m á l n ě nezávadné přij e t í n o v é v l á d y h l a v o u s t á t u . 5)
O b h á j c i Benešova rozhodnutí se pokoušejí prokázat, že představitelé demokratických stran dostali dr. Beneše do situace, z níž nebylo jin é h o východiska. Politikové se b r á n í poukazem na presidentovu kolísavost, nerozhodnost a i nedodržení jistých závazných slibů. J e nesnadn é určit, k d o m á p r a v d u : do jisté míry zastánci obou argumentů osvětl u j í tehdejší situaci pravdivě. Nesporné je jenom to, že jak Beneš, tak i (zejména) čeští političtí předáci, byli rozhodnuti řešit krisi v duchu parlamentní demokracie, vyjednáváním a dohodou a že jiné než ústavní a legalistické řešení krise n e j e n o m nepřipravovali, ale ani jim nepřišlo na mysl, že by se o n ě mohli pokusit. A president jen věrně zrcadlilducha těchto politiků, ne-li většiny národa, když (nikoli poprvé v životě) počítal síly pro a proti, když si promítal na plátno budoucnosti p r ů b ě h a následky krveprolití, občanské války, zatýkání, poprav. Z d ů v o d ň u j e p ř i j e t í nové Gottwaldovy vlády, president vyslovil přesvědčení, že krise by "nakonec mohla vést k takovému rozdvojení národa, které by p ř í p a d n ě vyústilo i v obecný zmatek. Stát musí být veden a spravován." Gottwald a vedení KSČ bylo tedy jen několik málo dní v nejistotě o tom, zda převzetí moci bude nekrvavé či nikoli: vlastně jen do 25. února, přesně do chvíle, kdy president podepsal a Gottwald kontrasignoval propouštěcí i jmenovací dekrety. Gottwald po představení nové vlády Benešovi 27. února ř e k l : " J e vaší velkou zásluhou pane presidente, že jste slyšel hlas našeho lidu . . . Pomohl jste tak podstatně k tomu, že celý chod událostí byl poměrně rychlý a šel a p ů j d e i nadále cestou přísně demokratickou, ústavní a parlamentní. 6) Stát musí být veden a spravován . . . o stát se nesmí bojovat, kromě 5) Tuto slabinu vystihl britský zástupce v Bezpečnostní Radě z té doby, Sir Alexander Cadogan, který poznamenal, že jediný president Beneš by mohl podat, konkrétní zprávu o své rozmluvě S ministerským předsedou a opakovat důvody, které ho donutily k podepsání požadavků, s nimiž nesouhlasil. Cadogan, který hlasoval pro projednání Papánkovy obžaloby, byl nucen podepřít svůj názor o tom, že komunistické strany pod záštitou a za podpory SSSR, porušují mezinárodní závazky a sliby, dané na Jaltě, konkrétnějšími příklady z Rumunska, Bulharska, Maďarska Albánie a Polska. Viz Josef Josten, Československo žaluje, Chicago 1950. 6) Klement Gottwald, Kupředu, zpátky ni krok, Praha 1949.
319
ve chvíli, k d y všechny síly, vnitřní i m e z i n á r o d n ě politické jsou rozloženy tak, že vítězství j e t é m ě ř jisté n e b o aspoň p r a v d ě p o d o b n é . 8 D r u h ý m závažným a charakteristickým rysem k o m u n i s t i c k é h o převzetí moci z r o k u 1948 byla blesková rychlost, s níž bylo uskutečněno. Drobn é m u l i d u československému, z e j m é n a t ě m , kdo žili m i m o P r a h u , musela vítězství KSČ v ú n o r u 1948 p ř i p a d a t j a k o bleskový k n o c k o u t , zasazený o d p ů r c i nečekaně a v nestřežené chvíli h n e d ve t ř e t í m n e b o čtvrtém kole zápasu, o n ě m ž každý s určitostí p ř e d p o k l á d a l , že prob ě h n e všemi koly a p ě k n ě p o d l e pravidel. Ale knock-out přišel a málokdo věděl, j a k se to vlastně stalo, že jsou komunisté přes moc u moci. Ostatně se neví dodnes, co se vlastně stalo, že se demokratický obránce titulu tak rychle odporoučel. Byla to po výtce pražská záležitost. Národ choval se i t e n t o k r á t e tak, j a k už se stalo téměř tradicí ve chvílích krise, kdy (rovněž takřka tradičně) nepřišel jasný příkaz, co dělat. P r a ž a n é si od srdce zaplakali p ř i p o h ř b u J a n a Masaryka a bylo j i m úzko u srdce, když n a d H r a d e m sňali presidentskou v l a j k u a dr. Beneš odjel n a d o b r o do Sezimova Ústí. P a k se trochu rozhlédli a dali se do p r á c e : j e d n i na spolupráci a novými pány, druzí na o d b o j a ti ostatní na vyčkávání. T o t o rozvrstvení j e n u t n ě generalisující a schematické a n e n í myšleno výsměšně. N a o p a k , j e m i ten n á r o d n í reflex blízký a s y m p a t i c k ý : m ů j otec by učinil stejně a já bych v daném rozmezí n e j e d n a l j i n a k . Dobrý znalec a také přítel Čechoslováků, americký novinář Dana A d a m s S c h m i d t vystihl nebojovný rys české n á r o d n í povahy v té k a p i t o l e své výborné k n i h y o poválečném Československu, (Anatomy of a Satellite, New York 1952), již n a d e p s a l : " O d b o j " : Když československý lid vidí ruku, napřaženou k úderu, j e jeho zvykem uhnout. Zmizí s dohledu a po chvíli zas vykoukne, rozhlédne se a začne uvažovat o tom, co se dá dělat s chlapíkem, který mu dal do brady. Čechoslováci jsou lid zkušeností protřený! Vědí, že jsou malým národem a že kdyby se postavili na odpor hned při první ráně, byli by zničeni, instiktivně si dávají na čas a chystají se k protiůderu, který by časově i svým směrem byl nejúčinnější. Toto vystihuje přesně, co se stalo v Československu coup ďétat . . . schopnost a vůle československého popírána od dob, kdy se národ vzdal bez boje v roce 1948. V poslední době se stává módou v pražských
320
od komunistického lidu k odboji byla 1938 a znovu v roce diplomatických kru-
zích hovořit n a d sklenkou coktailu o tom, že Čechoslováci se k žádné rezistenci n e o d h o d l a j í . Tito diplomaté se mýlí. N e z n a j í fakta a n e z n a j í ani české dějiny ani charakter československého l i d u . Ostatně, co vůbec vědí o českém o d b o j i ? I kdyby nebylo svědectví Čechoslováků, k t e ř í nedávno u p r c h l i ze své vlasti, pak každý politický proces a každé zatčení, o němž je zmínka v komunistickém tisku, je důkazem existence n á r o d n í h o odboje. J e pravda, že v některých případech komunistická obvinění jsou plodem čiré fantasie; ale v mnoha jiných případech " b a n d y teroristů" a "velezrádná s p i k n u t í " o nichž státní žalobce horlí, obrážejí existenci nesporné podzemní činnosti.
Zdá se p r a v d ě p o d o b n é , že o p a t r n ý postup strany v prvních poúnorových měsících měl vliv na to, že ilegální činnost, rozdrobená a neorganisovaná, byla rozsáhlá. K t o m u se ovšem přidružila osvědčená optimistická československá šeptanda a vzkazy politických f u n k c i o n á ř ů , kterým se podařilo u p r c h n o u t na západ, že j a k o všeho do času a " d o švestkových k n e d l í k ů b u d e m e zas d o m a . " Členové a drobní f u n k c i o n á ř i nekomunistických stran o p r a v d u vykoukli, obhlédli situaci a v rámci svých původních organisací nebo nově vytvořených skupin jali se vydávat letáky, psáti okružní a a n o n y m n í dopisy, 7) debatovati o příští d e m o k r a t i c k é ústavě a posílati vzkazy a situační zprávy svým stranickým p ř e d á k ů m do zahraničí. J e d n a z m n o h ý c h takových zpráv, odeslaná do L o n d ý n a na podzim 1948 líčí situaci t a k t o : "Všeobecná politická situace v Československu se velmi uvolňovala od voleb až asi do konce srpna. Na ulicích se zase tvořily hloučky, kde se diskutovalo skoro tak svobodně, j a k o před ú n o r e m . . . N e n í možno přesně zjistit, zdali tento vývoj nebyl součástí většího taktického manévru, jehož účelem bylo znovu zjistit nespokojené a oposičníky . . „ Zdá se vsak, že přímo vedení komunistické strany počítalo a n ě j a k ý m sblížením se Západem a že se i na stranických komunistických schůzích docela veřejně p ř e d p o k l á d a l o , že d o j d e k jakémusi částečnému návratu bývalého demokratického zřízení. Velmi depresivně působí všechny t. zv. mírové projevy odpovědných státníků, l i d é si ovšem dobře u v ě d o m u j í , že nikdo nemůže válkou vyhrožoval a že si také nikdo válku vysloveně na Západě n e p ř e j e . . . Očekává se konflikt nebo alespoň něco na způsob Mnichova.
J i n á " d ů v ě r n á z p r á v a " z května 1948 shrnovala situaci t a k t o : "Celkem j e n á r o d trpělivý a věří, že jistě se všechno změní . . . že z á p a d p ř i j d e 7) " . . reakce se po katastrofální ú n o r o v é porážce pokoušela znovu všemi silami (tyto) své n a d ě j e podepřít i různými protistátními činy. Šeptanda, naslouchání nepřátelskému rozhlasu, anonymní dopisy a letáky, záškodnické činy atd. — to vše mělo posílit n a d ě j e , že se oslabí a zdrží socialistická výstavba našeho státu." (Náměstek ministra vnitra G. Spurný v Práci, 22. února 1950.)
321
zase n a pomoc. P r á v ě t e ď sedíme u radia a čekáme na povzbuzující slova londýnského B. B. C. . ." V květnových volbách 10 procent voličů odevzdalo bílé lístky nebo vložilo do obálek fotografie Masarykovy a Benešovy. Na sletu v létě 1948 se leckomu orosil zrak, když pochod u j í c í mládež skandovala: " N e d á m e si diktovat, koho m á m e milovat", a " A ť to slyší svět, Beneše chcem zpět." Byly to vzrušující doby. "Nespokojenost se zatím vybíjí po česku," hlásí z domova pozorovatel, " n a d á v á n í m , vtipy na Gottwalda a Martu, zkazkami o tom, jak byla pouliční holkou, pasivním o d p o r e m . " Zároveň p r o b í h a j í vyjednávání a osobní spory v organisacích bývalých demokratických stran o tom, co, s kým a j a k , až to praskne. Obětaví i n f o r m á t o ř i o p r a v d u m n o h o riskují, jen aby straničtí předáci v cizině byli d o p o d r o b n a informováni. T a k jeden z nich, později odsouzený k trestu smrti, poslal předsedovi své strany v zahraničí zvláštního posla, který bezpečně přešel hranice s historickým d o k u m e n t e m : návrhem nové československé ústavy, jež měla vejít v platnost po porážce komunistů. D o k u m e n t byl výsledkem dlouhých porad celé velké ilegální skupiny. Řetězové dopisy vybízejí příjemce, aby ještě před zahájením IX. sjezdu KSČ zaslali velvyslanectví Spojených států v Praze list tohoto znění: "Nesouhlasím a diktaturou komunistické strany v Československé republice a žádám za rychlé t a j n é a svobodné volby pod dozorem a ochranou Spojených n á r o d ů . " Došlo prý několik tisíc takovýchto dopisů, jejichž obsah zároveň dobře v y j a d ř u j e rozsah i způsob ilegální kampaně anti-komunistů z té doby. V žádném z programů, zpráv a rozborů domácího o d b o j e z té doby, aspoň pokud je možné zjistit, není jasné, jakým způsobem b u d e dosaženo oné radikální změny, jež v poúnorovém Československu obnoví aspoň zčásti parlamentní demokracii a omezí vliv komunistů, změny, o nichž zřejmě nikdo nepochybuje. Domácí odpůrci komunismu b u ď věří na mezinárodní vyrovnání mezi Západem a Východem, vyrovnání, jehož Československo samozřejmě a takřka automaticky bude částí a které přinese obnovu politických práv a svobod v zemi; většina však z ř e j m ě spoléhá na řešení válečné, blíže obvykle neurčené, při čemž počítá s vojenskou převahou Západu a bleskovým rázem celého tažení. 9 ( Ř í k á v á se, že lid má takovou vládu, jakou si zasluhuje. Četl jsem si v československých novinách z těch "revolučních" měsíců z jara 1948
322
a nemohu se ubránit dojmu, že je zcela oprávněna (a v duchu doby, jak se říká) obměna: lid má takovou komunistickou stranu, jakou si zasluhuje. Komunistická strana Československa je československou v tom, jak jí je příjemnější kompromis než revoluce, jak v celku s nechutí sahá ke krajním prostředkům jen v krajních situacích (a to ještě zhusta pod nátlakem Moskvy či mezinárodních komunistických organisací), jak za každé kritické situace v táboře komunismu si pěkně počká, až jak to dopadne [dříve jsme se ptávali "co tomu řekne cizina"!) KSČ má všechny znaky revolučního hnutí, které po dvacet let žilo v pohodlné legalitě První republiky. A nejenom to: vytvořilo si i svůj "tatíčkovský" systém vlády, symbolisovaný Antonínem Z á p o t o c kým, na jehož žoviální bolševismus vzpomínají lidé dodnes. Tehdy i bezpartijní mohli v případech hrubé nespravedlnosti dopsal panu presidentovi na Hrad a dostali nejenom odpověď, ale občas i zadostučinění. "Ach, za Zápotockého, to byla docela jiná situace," vzpomíná letitý komunista v bistru nedaleko světové v ý s t a v y v Bruselu v létě 1958,pokyvuje při tom smutně hlavou. (Ó Marxi, ó historický determinisme, jak vysvětlíš a ohodnotíš tento povzdech?) Začetl jsem se tedy do stranického tisku z roku 1948 . . .) 10 Od 28. ú n o r a 1948 až do konce t o h o o s u d n é h o roku postupovala Komunistická strana Československa rychle a zároveň obezřetně, tvrdě, nikoli však tvrdohlavě, socialisticky, ale n e zas tak moc. Strana byla j e d n o t n á v p r o g r a m u i taktice postupu. Šlo o to, neohrozit j a k o u k o l i k o m p l i k a c í únorové vítězství a nepoštvat si proti sobě uvnitř země n e b o v z a h r a n i č í více lidí a sil, než bylo třeba. Strana bez otálení přikročila k o p a t ř e n í m , která v t o m t o p o k r y t e c k é m století z ř e j m ě šlechtí k d e j a k ý totalitní r e ž i m : dala si schválit novou, "lidově-demok r a t i c k o u Ústavu 9. k v ě t n a " ; dala si ve volbách odhlasovat j e d n o t n o u k a n d i d á t k u obrozené N á r o d n í F r o n t y ; měla d o b r é slovo i p r o své politické o d p ů r c e , k t e ř í snad se dali zlákat " n e o d p o v ě d n o u n e p ř á t e l s k o u p r o p a g a n d o u . " N a telefonickou intervenci presidenta Beneše u Gottwalda, ministerstvo vnitra p r o p u s t i l o z vězení dva národně-socialistické poslance (Dr. K r a j i n u a Čížka) — svou n e j l e p š í kořist p r o v e ř e j n ý politický proces. V e l k é v e ř e j n é politické procesy se n e k o n a j í , za to se o b n o v u j í n e b o u r y c h l u j í přelíčení s ú d a j n ý m i k o l a b o r a n t y s Němci, k t e r é " D r t i n o v á j u s t i c e " p r ý chránila. Strana n a š l a p u j e n a špičky: přes všechnu p o d p o r u , jíž se j í dostalo v p r ů m y s l o v ý c h závodech a p ř e s
323
rostoucí přesvědčení, že už nic vážné n e m ů ž e ohrozit j e j í moc, j e stále p a t r n a nejistota ve vedení strany, p o k u d j d e o ostatní, n e d ě l n i c k é vrstvy n á r o d a . T e p r v e 19. d u b n a byl z a h á j e n — a to je charakteristické — v Bratislavě p r v n í politický proces proti bývalému náměstkovi předsedy vlády U r s i n y m u a několika slovenským státním ú ř e d n í k ů m . Následoval proces se slovenskými poslanci B u g á r e m a K e m p n ý m , rovněž v Bratislavě. P o květnových volbách, v nichž "obrozená N á r o d n í F r o n t a " získala t é m ě ř 90 procent hlasů, se p ř í p r a v y politických procesů uryc h l u j í . S t r a n a nabývá jistoty. Zároveň však nový president v y h l a š u j e dosti rozsáhlou amnestii, jež se v z t a h u j e také na d r o b n ě j š í politické d e l i k t y : p ř e s t u p k y a většina přečinů podle zákona na o c h r a n u republiku spadala pod amnestii. Sám nový ministr spravedlnosti Čepička u p o z o r ň u j e n a to, že amnestie p a m a t u j e i na politické u p r c h l í k y a na ty, k t e r é " r e a k č n í p r o p a g a n d a přivedla na scestí." 11. března u j i š ť u j e ve sněmovně ú s t ř e d n í t a j e m n í k KSČ Slánský, že "naše r e p u b l i k a n e b u d e žádnou d i k t a t u r o u , ale zůstane d e m o k r a t i c k o u zemí . . . Náboženská svoboda b u d e v plné m í ř e zachována a nerušený výkon náboženských obřadu b u d e zajištěn . . . lidově d e m o k r a t i c k ý režim ústavně zajistí m a j e t e k všech pracujících lidí, tedy i m a j e t e k a p ů d u r o l n í k ů do 50 ha, m a j e t e k živnostníků s méně než padesáti zaměstnanci . . ." ( R u d é právo, 12 března 1948.) Krátce, vedení KSČ p ř e s v ě d č u j e k d e k o h o , že b u d e mateřskou stranou i živnostníkům a m a j i t e l ů m domů, o c h r á n k y n í náboženství a církví, c h á p a j í c í m p o r u č n í k e m ideologicky pomýlených a politicky svedených. T y t o chvíle nejistoty, v á h á n í a n e c h u t ě k drastickým r o z h o d n u t í m se periodicky vracejí: v době plzeňských a berlínských bouří, studentských resolucí na j a ř e 1956 a zejména v kritických dnech m a ď a r s k é revoluce. 11 J a k m i l e si však strana byla jista, že události z února 1948 n e b u d o u mít m e z i n á r o d n í c h následků ba ani k o m p l i k a c í ve S p o j e n ý c h n á r o d e c h a že doma j e j e j í moc už neotřesitelná, přecházela p o s t u p n ě do protiútoku proti svým početným a hlavně rozmanitým o d p ů r c ů m . Čelila o p r a v d u rozvětvené a — j a k jsme viděli — zhusta růžově optimistické opozici. Státní a vojenské soudy sice už od léta 1948 n e m i l o s r d n ě soudily vojenské a politické osobnosti, k t e r é se ú d a j n ě pokusily o "vlastizradu", "velezradu", " ú k l a d y proti r e p u b l i c e " a p o d . ; ale j e n
324
zvolna, t é m ě ř b y se m o h l o říci s n e c h u t í , šly do zápasu s rozšiřovateli l e t á k ů a oposicí v podstatě n á r o d n í a lidovou. Strana se stává na chvíli n e j i s t o u v p r v n í p o l o v i n ě září 1948, z e j m é n a p ř e d p o h ř b e m presidenta Beneše a n e t a j í se t í m , že v těch dnech m a j í pohotovost n e j e n orgány ministerstva vnitra, ale i závodní milice a z á k l a d n í organizace strany. V t é d o b ě t a k é stranický tisk a rozhlas p o d r o b n ě i n f o r m u j e o letákových akcích d o m á c í h o o d b o j e , v n i c h ž se volá p o generální stávce, obsazování n á r o d n í c h v ý b o r ů , útocích n a stanice SNB a p o d o b n ě ; let á k o v é akce a řetězové dopisy z ř e j m ě k o l u j í ve všech k r a j í c h , v P r a z e i v Bratislavě, ve V r c h l a b í i v P a r d u b i c í c h . P o s t u p n ě dochází i k prvn í m p r o c e s ů m s rozšiřovateli l e t á k ů a zvyšuje se počet r o z s u d k ů vojenských a státních soudů, k d e j d e o delikty vážnější. V ř í j n u 1948 schval u j e p a r l a m e n t nový z á k o n n a o c h r a n u r e p u b l i k y a v souvislosti s t í m t o novým z á k o n e m se n á p a d n ě m n o ž í j e d n o m y s l n é resoluce závodních organisací strany, ž á d a j í c í " r o z d r c e n í reakce". 8) Zároveň se s t u p ň u j e p r o n á s l e d o v á n í katolické h i e r a r c h i e a chystá se " z n á r o d n ě n í " katolické církve v Československu. V t é d o b ě " o d h a l e n í " špioni patřili k n e j r ů z n ě j s í m t ř í d á m a s k u p i n á m , n á r o d n o s t e m a c í r k v í m : nebyli však mezi n i m i dělníci a nebyli mezi n i m i v y n i k a j í c í f u n k c i o n á ř i strany. A to i p o té, k d y v M a ď a r s k u byl už " o d h a l e n " a odsouzen Laszlo R a j k a k d y v Sofii už skončil proces a T r a j č o Kostovem. I v tomto o h l e d u KSČ měkce našlapovala a spok o j i l a se opětovným zjištěním, že titovci se výlučně s p o j u j í se západn í m i imperialisty, "revanšisty", " v a t i k á n s k o u r e a k c í " : českoslovenští k o m u n i s t é , ř í k a l o se tak n e p ř í m o , jsou zcela i m u n í proti titovské nákaze. Z p r a m e n ů , k t e r é jsou v cizině až dosud d o s t u p n é , nelze bezpečně usoudit ani na d o b u , k d y se vedení KSČ rozhodlo srovnat krok se sest e r s k ý m i s t r a n a m i a zvednout b o j proti " a g e n t ů m Titovy k l i k y " také ve vlastních ř a d á c h ; ani nelze p ř e s n ě u r č i t d ů v o d y a vlivy u v n i t ř i m i m o stranu (v Moskvě), k t e r é určily r y t m u s t o h o t o procesu. J e tu ovšem m n o h o zkušeností s m e c h a n i s m e m a t e c h n i k o u p o d o b n ý c h oper a c í v historii stalinského k o m u n i s m u , k t e r é d o v o l u j í jisté hypothesy a závěry, j e ž lze a p l i k o v a t s jistou m í r o u p r o v d ě p o d o b n o s t i i na p ř í 8) V Československu i v cizině kolovaly v t é d o b ě zprávy, n i k d y n e p o t v r z e n é , K o m i n f o r m a p o v ě ř i l a stranu (a strana S l á n s k é h o a G e m i n d e r a ) p r o v e d e n í m zv. p l á n u " T B " ( " t ř í d n í b o j " ) : n e ú p r o s n ý m b o j e m p r o t i n e p ř á t e l ů m strany a v ě t s k é h o svazu zničit n e j e n o m " t ř í d n í h o nerpřítele", ale v z á r o d k u z n e m o ž n i t k o u k o l i o b d o b u jugoslávské titoistické revolty.
že tak Soja-
325
p a d KSČ v k r i t i c k ý c h l e t e c h 1950-51. J e n a p ř í k l a d n e s p o r n é , že čistky v K S Č b y l y p ř e d e m p r o j e d n á n y a d o h o d n u t y a v e d e n í m KSSS, p o k u d v ů b e c n e b y l y sovětskou s t r a n o u i n i c i a t i v n ě vyvolány. P ř í l e ž i t o s t i k t a k o v é p ř í m é d o h o d ě s členy p ř e d s e d n i c t v a KSSS b y l o víc n e ž d o s t ; a j e d o b ř e m o ž n é , že r o z s a h e m v e l m i o m e z e n á a v c e l k u vlažná čistka z ú n o r a 1950 Sověty n e u s p o k o j i l a a že B u l g a n i n , Suslov a Z o r i n za své k v ě t n o v é návštěvy v P r a z e n a l é h a l i n a v e d e n í K S Č a ž á d a l i m n o h e m ostřejší řez. N e l z e vyloučit, že p r á v ě t e h d y v P r a z e byl v z á s a d ě z p e č e t ě n o s u d S l á n s k é h o a d r u h ů ve p r o s p ě c h G o t t w a l d a a n o v ě nas t u p u j í c í k l i k y — K o p ř i v y , Š i r o k é h o a Čepičky. J i s t é j e , že p ř i p a d l o členu ú s t ř e d n í h o v ý b o r u K S Č L a d i s l a v u K o p ř i vovi, aby n a zasedání v ý b o r u v P r a z e ve d n e c h 24. — 26. ú n o r a 1950 o z n á m i l v e ř e j n ě , že p o p r v é od d o b p ř e d v á l e č n ý c h e x i s t u j e " z r a d a " v nejvyšších o r g á n e c h s t r a n y . V historii s t r a n y j e t o d ů l e ž i t ý p r o j e v a j e t ř e b a si v š i m n o u t p o d r o b n ě j i j e h o n e j z á v á ž n ě j š í c h částí. P o d l e Práce z 3. b ř e z n a 1950 K o p ř i v a s h r n u l svá o b v i n ě n í d o t ě c h t o klíčových pasáží: I u nás se pokoušejí imperialističtí podněcovatelé války o provádění svého zločineckého dílu proti našemu lidu . . . Svědčí o tom v poslední d o b ě několik zoufalých a p ř e d e m k nezdaru odsouzených pokusů o vyvolání spiknutí a o organisovaný teror. Skutečnost, že někteří z dopadených měli legitimace strany, ukazuje, že ve straně jsou agenti i jejich pomocníci skrytí." Legitimace struny, to je síla které používá t ř í d n í nepřítel, aby nás snáze zasáhl i na nejcitlivějším místě a na místech, která jsou mu bez strunické legitimace těžko dostupná. Bylo odhaleno a zneškodněno několik skupin, vyvíjejících nepřátelskou činnost proti našemu lidově demokratickému řádu, a několik agentů spojených a bandou titovců. V našem zahraničním obchodě byla odhalena skupina odpovědných funkcionářů, která prosazovala republice nepřátelskou orientaci československého zahraničního obchodu na západ na úkor rozšíření obchodu s SSSR a lidově demokratickými státy. Tímto způsobem se snažila tato skupina udržovat československou závislost nu západě u ohrožovat cestu naší republiky k socialismu. Máme ještě dost našemu režimu nepřátelských živlů méně či více skrytých na důležitých místech v průmyslu, distribuci, ve výsadních společnostech, na státních statcích a ve státním aparátě. J i n d e zase představitelé reakce zasahují přímo do činnosti organisace strany a ovlivňují ji. Nebezpečí, že nepřítel p r o n i k n e mezi nás, že b u d e rozvracel, sabotovat a zrazovat ( ! ) je nyní větší než kdykoli dříve. Ostražitě posuzujeme občany podle jejich poměru k Sovětskému svazu; tak bezpečně rozeznáme přítele od nepřítele a dbáme, aby nepřítel se
326
nešikoval za našimi zády a neohrožoval naše přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a se zeměmi lidové demokracie.
V Kopřivově p r o j e v u j e t a k é poplašné tvrzení o existenci "rozvětvené činnosti p o d z e m n í h o h n u t í ve straně a především ve s t r a n ě " ; j i n ý m i slovy, že lze očekávat další čistky. A o p r a v d u p ř í p a d Viléma Nového, Bendy a Milana R e i m a n a by sám o sobě nestál za tolik p o v y k u : spíše to mělo b ý t varováním slovenským i českým f u n k c i o n á ř ů m , že monolitičnost strany musí být zachována s t ů j co s t ů j ; a skutečnost, že právě K o p ř i v a j m é n e m ÜV strany z a h a j u j e tažení p r o t i " t i t o v c ů m " a zrádcům ve vlastních ř a d á c h j e v ý z n a m n á : je výrazem totiž rostoucího vlivu domácích stalinců (na rozdíl od těch, k t e ř í za války byli v L o n d ý n ě a v M o s k v ě ) . J e n tři měsíce po ú n o r o v é m zasedání ÚV j m e n u j e Gottwald K o p ř i v u na čelo nově zřízeného ministerstva n á r o d n í bezpečnosti, o n ě m ž se praví, že " ú k o l y socialistické výstavby vyžadují, aby otázkám bezpečnostní služby byla věnována samostatná péče a aby byly řešeny v j e d i n é m středisku p r o celé ú z e m í státu." (Práce, 24. května 1950.) T a k se n e j e n o m p o d s t a t n ě zvyšuje moc Kopřivova, ale londýnský Nosek a j e h o ministerstvo vnitra z t r á c e j í na vlivu a p a t r n ě i důvěře strany. A j e n dva měsíce po ú n o r o v é m zasedání stává se " d o m á c í " stalinec A l e x e j Čepička ministrem n á r o d n í obrany a zůstává j í m , až do doby otřesu stalinismu v roce 1956. "Moskevský" generál Svoboda je degradován na dohližitele n a d s p o r t e m a tělesnou výchovou a jiný domácí stalinista, Štefan Rais, se stává ministrem spravedlnosti. J a k vidno, došlo ve vedení strany — p a t r n ě po jistém b o j i — k novému šikování sil, jež je jasně v n e p r o s p ě c h j a k " l o n d ý n s k ý c h " tak " m o s k e v s k ý c h " k o m u n i s t ů : " d o m á c í " ž á d a j í svoje; a poněvadž mezi nimi není význačnější osobnosti, jejíž j m é n o j e známé a historicky spojeno s bojovou minulostí KSČ, tito bývalí t a j e m n í c i a k r a j š t í f u n k c i o n á ř i se sdruž u j í — přirozeně a logicky — kolem Gottwalda. T o t o seskupování je důležité pro další vývoj tohoto zápasu ve s t r a n ě o moc a je n a k o n e c r o z h o d u j í c í pro totální p o r á ž k u j a k skupiny "slovenských nacionalist ů " , tak i s k u p i n y Slánský-Šling. A n i o jedné, ani o d r u h é s k u p i n ě nebylo však zmínky ve zveřejněné části Kopřivový zprávy z ú n o r a 1950; j e tu j e n z m í n k a o " s k u p i n ě o d p o v ě d n ý c h f u n k c i o n á ř ů v našem z a h r a n i č n í m o b c h o d ě " , jíž se myslí skupina Loebl, F r e j k a , Margolius, Fischl a ostatní. P ř e s t o j e jisté, že vedení strany n a svém ú n o r o v é m zasedání rozhodlo o trestné akci p r o t i "slovenským n a c i o n a l i s t ů m " Husákovi, Š m i d k e m u , Clementisovi a Novomeskému. T a k dochází k o d h a l e n í další ú c h y l k á ř -
327
ské s k u p i n y v h l a v á c h Komunistické strany Slovenska na I X . sjezdu strany ve dnech 24. — 27. k v ě t n a 1950. I k d y ž j e z a j í m a v é , co bylo řečeno r ů z n ý m i řečníky na t o m t o sjezdu o ideologických ú c h y l k á c h a prohřešcích obviněných "slovenských nacionalistů", jsou tyto ideologické táčky n e p o d s t a t n é : k d y b y byla v ÚV KSČ s k u p i n a Šmidke-HusákClementis získala většinu a o p o r u , zlikvidovala by s k u p i n u ŠirokýBacílek-Baštovanský b u ď s t e j n ý m obviněním, nebo n a o p a k obviněním z p o k u s ů o t u h ý pražský centralismus, který ohrozil b u d o v á n í nového Slovenska p o b o k u b r a t r s k é KSČ. Ale posice " d o m á c í c h " stalinců byly v Ú V KSČ už tak pevné, že s k u p i n a Šmidke-Clementis n e m ě l a n a d ě j e n a úspěch. J e j í vystoupení v ÚV KSČ už n u t n ě muselo být defensivní a vyvolané d o b ř e p ř i p r a v e n ý m a časovaným ú t o k e m š i r o k é h o kliky v d o h o d ě se Slánským a Gottwaldem. Ale j e tu i j i n ý důvod, který věstil p o r á ž k u slovenských " n á r o d n í c h " k o m u n i s t ů : Šmidke, H u s á k a tím spíše Clementis a Novomeský o p r a v d u byli n e j e n slovenskými k o m u n i s t y , ale také gradualisty, k t e ř í p ř i j í m a l i zásadu " z o s t ř u j í c í h o se t ř í d n í h o b o j e " j e n v k r a j n í c h situacích a v minulosti byli vždycky ochotni se s " t ř í d n í m n e p ř í t e l e m " r a d ě j i dohodn o u t ( z e j m é n a , k d e šlo o společný z á j e m p r o t i centralistickým tendencím P r a h y ) , než t o h o t o n e p ř í t e l e likvidovat. 9) Ve stranickém apar á t u však nabývali vrchu a moci stalinci 10) typu Čepičkova, Širokého a j i n ý c h , jimž tito " g r a d u a l i s t é " překáželi v rychlejší cestě k větší moci. Likvidací s k u p i n y Šmidke-Husák-Clementis tento zápas skončil. Laco Novomeský ve svém sebekritickém p r o j e v u , k t e r ý byl stranou p ř i j a t j a k o dostačující, říká ostatně jasně, o co šlo: 9) " ( C l e m e n t i s ) ae d o m n í v a l , že v y b u d u j e m e s o c i a l i s m u s v n a š í r e p u b l i c e bez třídn í h o b o j e , bez u r p u t n é h o b o j e , bez n e m i l o s r d n é h o t ř í d n í h o b o j e m e z i d ě l n i c k o u t ř í d o u a b u r ž o a s i í . A z a j i s t é j e t a t o cesta p r o l i d i s l a b ý c h n e r v ů d r s n á , a l e j e d i n ě t a t o cesta z a b e z p e č u j e d e f i n i t i v n ě vítězství s o c i a l i s m u v naši r e p u b l i c e . . ." Šir o k ý na I X . s j e z d u K S S 27. k v ě t n a 1950. 10) U ž í v á m e - l i v této úvaze o z n a č e n í " s t a l i n c i " , j e to z n e d o s t a t k u l e p š í h o přir o v n á n í . V p o d s t a t ě j d e o ty " s k a l n í " k o m u n i s t y , k t e r é ani X X . s j e z d n e p o u č i l a k t e ř í d o s u d h á j í d o g m a t i c k o u l i n i i ve v e d e n í K S Č . N e b o ť i s t a l i n i s t é m u s í m í t i d e o l o g i i — a ta se p o m a l u vytrácí z a k č n í h o p r o g r a m u č e s k o s l o v e n s k é s t r a n y . Čím d á l e , t í m více j e j í i d e o l o g i e z á l e ž i t o s t í " v e l k ý c h " s t r a n , s o v ě t s k é a č í n s k é . P r a h a má j i n é starosti — a t é m ě ř v š e c h n y j s o u h o s p o d á ř s k é h o r á z u . V socialistick é m t á b o ř e , v r o d i n ě k o m u n i s t i c k ý c h států, j e K S C p ř e d e v š í m s p r á v c e m z n a č n é hospodářské podstaty, obhospodařuje jak nejlépe dovede československou ekonomii a j e n občas p ř i h l é d n e k i d e o l o g i c k é m u o d k a z u a k m e z i n á r o d n ě - p o l i t i c k ý m pot ř e b á m SSSR.
328
V í t á m u p ř í m n ě ostrou k r i t i k u , již m n e p o d r o b i l "Ústřední v ý b o r a nejvyšší orgán k o m u n i s t i c k é strany. P r o č ? Již dávno se t r a d u j í pověsti ve s t r a n ě i m i m o n í o s k u p i n á c h v j e j í m vedení, o rozdílnosti n á z o r u mezi t o u či o n o u s k u p i n o u . . . K o m u n i s t i c k á strana m u ž e m í t j e n j e d n o v e d e n í bez skupin a směrů v něm. K d o by chtěl v j a k é m k o l i orgánu strany skupiny vytvářet, n e p a t ř í do n ě h o a n e p a t ř í ani do k o m u n i s t i c k é strany. M á m e j e n j e d n u Komunistickou s t r a n u Československa, vedenou j e j í m Ú s t ř e d n í m v ý b o r e m v čele se s o u d r u h e m Gottwaldem. J e j í slovenskou částí do ní pevně začleněnou j e K o m u n i s t i c k á strana Slovenska, vedená j e j í m Ú s t ř e d n í m v ý b o r e m za předsednictví s o u d r u h a Širokého. Politika KSČ je j e n j e d n a a j e d n o t n á . (Práce, 27. května 1950.)
Není proto podstatné, jak se domnívám, zabývat se tu podrobněji "nepřátelskou ideologií buržoasního nacionalismu", jak ji sjezd formuloval a analysoval; 11) porážkou skupiny Šmidke-Husák-Clementis v ÚV KSČ podařilo se Stalincům zlikvidovat uvnitř strany skupinu, jež mohla ovlivnit politiku KSČ po Stalinově smrti a zejména v době "tání" po sjezdu KSSS; podařilo se jim odstrašit početné stoupence theorie, že třídní b o j není třeba neustále zostřovat, i ve vlastních komunistických řadách, má-li se dospět k socialismu; a možná, že tu byly v zárodku zmařeny vyhlídky na růst " n á r o d n í " a případně i titoistické slovenské komunistické strany, jež by se mohla opřít o sympatie slovenského lidu v daleko větší míře, než o jaké se kdykoli mohlo snít pražskému satelitu KSČ — Širokého a Bacílkově Komunistické straně Slovenska. 12 (Sedával jsem s Vlado Clementisem po čtyři válečná léta v londýnské kanceláři rozhlasového oddělení Čs. vlády v exilu. Dosud jsem nepoznal — a patrně už nepoznám — tak vlastenecky založeného a při tom vzděláním a zájmy tak kosmopolitního Slováka-komunistu. Jeho nenávist k německému i slovenskému fašismu byla upřímná, ale v podstatě beztřídní. Za večeří v malých restauracích v londýnském Soho dovedl Clementis recitovat Štúra i Appollinaira a vždycky se cítil lépe ve společnosti nekomunistických intelektuálů, než v doprovodu "bolševické matky" exilu, Anežky Hodinové-Spurné, bodrého, ale primitivního Noska, aparátčíka Otty Šlinga, frázemi vždy zadýchaného Viléma Nového či 11) O "slovenském nacionalismu" Clementisově viz Pavel Tigrid, "Nationalist T r e n d s in t h e Writings of V l a d i m i r Clementis", A Study, Russian Institute, Columbia University, N e w Y o r k , 1953.
329
ostatních stranických veličin, které za války našly útulek v Anglii. Clementise jistě hnala dravá ambice, ale dovedl také bez bázně zaplatit za naivní, ne vždy neotřesenou víru, že doba "válečného komunismu" už minula a že revoluce už nebude požírat své děti. Když paní Clernentisová na sklonku roku 1949 projížděla Frankfurtem, varoval jsem ji v dopise v tom smyslu, že Clementisovy dny jsou sečteny a že jeho návrat ze zasedání Spojených národů v New Yorku bude patrně návratem do kriminálu. Na toto upozornění i pozdější podobné vzkazy Clementis nepřímo odpověděl, že to snad je všechno pravda, že však dobrý bolševik před svou stranou neutíká.) 13 Má tedy s t r a n a v polovině r o k u 1950 dvě v e ř e j n ě o d h a l e n é škůdcovské a ú c h y k á ř s k é s k u p i n y : j e d n u v z a h r a n i č n í m obchodě, d r u h o u v KSS, Obě jsou pod k o n t r o l o u , z n e š k o d n ě n y ; n e n í mezi n i m i ž á d n é spojitosti a tato spojitost se ani n e h l e d á , ani n e z j i š ť u j e . Clementis "resignuj e " n a s v ů j ú ř a d 14. b ř e z n a a vedení ministerstva z a h r a n i č í se u j í m á Široký. Ale právě v těchto p r v n í c h šesti, osmi měsících r o k u 1950 prob i h á ve vedení KSČ r o z h o d n ý a jistě u r p u t n ý a konečný b o j o moc, k t e r ý končí p á d e m Slánského a procesem proti " p r o t i s t á t n í m u spiklen e c k é m u h n u t í " v listopadu 1952. Československo mělo právě t e h d y v roce 1950 značné h o s p o d á ř s k é obtíže; zásobování chlebem a m o u k o u vázlo a k o n c e m r. 1950, podle Gottwalda nabývá situace " z h o u b n ý c h r o z m ě r ů " ; absence a š p a t n é pracovní výkony, h u b e n é výsledky v hornictví a stavebnictví sužují hospodářství: v odborech to neklape. Studená válka a m e z i n á r o d n í n a p ě t í se rovněž zostřovalo. V červnu začala naplno stupidní kampaň s "americkým broukem", mandelinkou bramborovou, jež má aspoň zčásti vysvětlit nedostatky v zásobování. Rovněž v červnu začíná válka na K o r e j i a tak se i ú m ě r n ě zvyšuje hysterie p r o t i z á p a d n í c h a " p r o t i v á l e č n ý c h " k a m p a n í , organizovaných s t r a n o u ve všech složkách, od základních organizací až po m e z i n á r o d n í " k o n gresy m í r u " . J e také p r a v d ě p o d o b n o , že strana byla pod značným tla-
Člověksenarodil,
330
aby žil a n i k o l i , aby se chystal
žit. Boris
Pasternak
kem Sovětů, j í t do ofensivy a do ú p a d u podporovat " m í r o v o u k a m p a ň " Moskvy. Zvyšování m e z i n á r o d n í h o napětí, ideologicky viděné j a k o neustálé zostřování t ř í d n í h o boje, a možnost vojenského střetnutí mezi Východem a Západem, posilovaly r o z h o d n ý m způsobem militantní stalinskou klik u v KSČ. Strana zostřuje " t ř í d n í b o j " a zdá se, že ze všech sil chce udržet k r o k s Kremlem — zachovat se. Den po skončení sjezdu KSSS začíná p ř e d Státním soudem v P r a z e proces s 13 "velezrádci" n a čele s poslankyní Miladou Horákovou. Proces končí vynesením drastických trestů a obžalovací spis z d ů r a z ň u j e , že n e j e n o m " z á p a d n í imperialisté", ale i "titovská fašistická k l i k a " se účastnila spiknutí. V s r p n u 1950 dochází k p r v n í m u , mizerně inscenovanému procesu p r o t i " t i t o v c ů m " ; dva rozsudky smrti jsou výsledkem tohoto tažení p r o t i "titovcům . . . nejhorší špionážní rozvratnickou agenturou imperialistických podněcovatelů války . . ." (Práce, 3. září 1950.) V listopadu se koná další proces s církevními honostáři, vedle řady drobnějších soudů a trestních zásahů n á r o d n í c h výborů proti " k u l a k ů m " , " š m e l i n á ř ů m " , " t ř í d n í m nepřátelům" a podobně. J e pravděpodobné, že Stalinova megalomanie, o níž se svět dozvěděl až m n o h e m později z úst nejpovolanějších, pronikala až do P r a h y , a že stalinci si ji vykládali nikoli jako nemoc u m í r a j í c í h o tyrana, ale jako směrnici, vyplývající ze zostřujícího se " t ř í d n í h o b o j e " a z povinnosti strany jít do tohoto rozhodného zápasu v jednotě cíle i method. V ř í j n u 1950 je zatčen brněnský krajský t a j e m n í k strany, " l o n d ý n s k ý " komunista Otto Šling. Ale teprve za čtvrt r o k u , 21. února 1951, na zasedání ÚV KSČ v Praze, osvětluje aspoň zčásti vývoj šlingovské uféry Václav Kopecký, osvědčený příslušník stalinské kliky. Kopecký oznámil, že krátce po odhalení "zločinné činnosti" Otty Šlinga se předsednictvo ÚV strany usneslo vytvořit komisi, složenou ze s o u d r u h ů Bareše, Kochlera a Kopeckého, jež by "vyslechla Marii Švermovou a p o d r o b n ě vyšetřila j e j í vztahy k Ottu Šlingovi." T e d y té Marie Švermové, která byla členkou předsednictva ÚV KSČ a která po dobu půlroční nemoci Slánského generálního t a j e m n í k a zastupovala. Podle K o p e c k é h o byl Šling už dávno v Brně v neoblibě a bylo r o z h o d n u t o ho odvolat z f u n k c e vedoucího t a j e m n í k a KSČ v brněnském k r a j i . P a k byl "ve starých písemnostech" nalezen d o k u m e n t " d o k a z u j í c í nezvratně" špionážní činnost obviněného. P o p ě t let však vliv Šlingův, tvrdil Kopecký, sahal daleko m i m o brněnský k r a j a prostřednictvím Švermové pronik a l i do politiky ÚV strany. Kopecký naznačil, že vdova p o n á r o d n í m
331
h r d i n o v i J a n u Švermovi byla Šlingovou m i l e n k o u . K o m i s i tedy u ž nešlo o " u s v ě d č e n é h o " Šlinga a j e h o p o m o c n í k y , v ý z n a m n é f u n k c i o n á ř e s t r a n y j a k o F u c h s e , P o l á k a , L a n d u , L o m s k é h o , D u b o v o u a j i n é ; nešlo už a n i o V l a d o Clementise, o n ě m ž se p o p r v é od zasedání KSS d o v í d á m e z úst K o p e c k é h o , že v n ě m b y l zatčen " d l o u h o l e t ý špion a škůdce ve službách f r a n c o u z s k ý c h " ; šlo především o Marii Švermovou, jež ze všech obviněných měla ve s t r a n ě f u n k c i nejvyšší, byla n e j b l í ž e p ř e d sednictvu ÚV strany a g e n e r á l n í m u t a j e m n í k u s a m o t n é m u . Co by byly všichni tito spiklenci, táže se Kopecký, bez M a r i e Švermové? A l e tato M a r i e Švermová byla t v r d ý m oříškem. 12) P ř e s n a l é h á n í s t r a n i c k é komise a přes osobní, p ř á t e l s k o u d o m l u v u Gottwaldovu, aby " n a s t o u p i l a postup j e d i n ě čestný p r o poctivého kom u n i s t u " a p ř i z n a l a se, Švermová n e j e n o m odmítla se p ř i z n a t k účasti n a " š p i o n á ž n í " činnosti Šlingově, ale dokonce odmítla u v ě ř i t nehorázn ý m o b v i n ě n í m předsednictva strany. Nepřestala tvrdit, že Šling byl úspěšný k o m u n i s t i c k ý p r a c o v n í k " u p l a t ň u j í c í z d á r n ě nové m e t h o d y s t r a n i c k é p r á c e " a " n o v é p o d n ě t n é myšlenky". Co víc, M a r i e Švermová p o " o d h a l e n í " Šlinga " p r o j e v i l a n á p a d n o u aktivitu i s m ě r e m n a veřejn o s t : hlásila se, že p ů j d e n a schůze, n a stranické aktivy, k r a j s k á ved e n í ; hlásila se že p ů j d e do B r n a atd. Ukázalo se, j a k ý m p o s t o j e m chtěla M a r i e Švermová navenek a n a ř a d y strany p ů s o b i t i . " ( K o p e c k ý ) . T e n t o postup k v a l i f i k u j e komise j a k o n e p ř á t e l s k ý k e straně, "vypočít a n ý n a dovolávání se p o d p o r y v n i t ř n í c h i z a h r a n i č n í c h n e p ř á t e l strany." Obžalovací spis zvláštní komise předsednictva Ú V KSČ p r o t i Švermové n e o b s a h u j e nic, co by j i usvědčovalo z čehokoli j i n é h o , než že ve spol u p r á c i s ambiciosním Šlingem se snažila posílit posici j e h o , svou a ostatní " m l a d š í k r v e " ve straně. Švermová byla dvě desítky let členk o u ÚV strany a p o d o b n ě j a k o Šling, o d d a n o u k o m u n i s t k o u , š p i o n á ž n í obvinění p r o t i Šlingovi, Clementisovi a p o z d ě j i ostatním č l e n ů m " s p i k n u t í " , jsou ovšem n e s m y s l n á ; z K o p e c k é h o zprávy a celkového p o j í m á n í "šlingovské a f é r y " z té doby se zdá, že vedení strany šlo spíše o likvidaci j e d i n e č n é posice Švermové a j e j í h o rozvětveného organisačního a p a r á t u , než j e n o likvidaci j e d n o h o k r a j s k é h o t a j e m n í k a . Zásahem p r o t i Švermové, stalinci ve straně rozdrtili Slánského orga12) T e p r v e v l e d n u 1954 byla Švermová o d s o u z e n a k d o ž i v o t n í m u žaláři. V d o b ě "tání", 12. ř í j n a 1956, o z n á m i l o Rudé právo, že j í b y l snížen trest a že b y l a p r o puštěna z vězení.
332
nisační aparát, k t e r ý v podstatě řídil politický, hospodářský i administrativní život státu a který Slánský neúnavně budoval od roku 1945. V souvislosti se zasedáním ÚV KSČ v únoru 1951, na němž stalinská klika " d o m á c í c h " komunistů dosáhla svého dosud největšího vítězství, je n u t n o se aspoň zmínit o Baštovanského zprávě o "zajištění zločince Clementise" a o tom, že "museli být vzati do vyšetřovací vazby i Husák a Novomeský". Šmidke n a p r o t i tomu, j e pouze vyloučen z ÚV KSČ. Baštovanský s p o j u j e už "šlingovskou a g e n t u r u " s " o d p o r n o u špionskou, záškodnickou činností Clementise" "a s "odhalením Husáka a Novomeského" a slibuje, že " b u d o u rozdrcené a na p r a c h rozmetané i všetky ostatné plány a úklady imperialistov a ich agenti dopadnuti a nemilosrdne potrestáni." (Rudé právo, 27. února 1951.) 6. září 1951, tedy jen p ů l roku po " o d h a l e n í " Šlinga a Švermové, je Slánský odvolán z f u n k c e ústředního t a j e m n í k a strany. F u n k c e ústředního t a j e m n í k a se v podstatě ruší a ruší se také i gauleteři Slánského moci, soustava zástupců ústředního tajemníka. Na jejich místo nastup u j e šest t a j e m n í k ů ÚV KSČ, se stalinci Čepičkou a Bacílkem na místech Švermové a Smrkovského. Z dvaadvaceti členného předsednictva je dvanáct skalních stalinců; v sekretariátu strany jsou čtyři kovaní stalinci z celkového počtu sedmi; a z Šesti nových tajemníku jsou čtyři kovaní " d o m á c í " stalinci — Novotný, David, Hendrych a Baštovanský. Vítězství stalinců ve vedení KSČ je úplné. 14 Vývoj, který vede k procesu se Slánským a druhy je neobyčejně zajímavý: v KSČ, kde "vlastní krev jen zřídka plane", se i stalinci jen pomalu, neradi odhodlávají k popravám vlastních vůdců. Zhruba dva a p ů l roku si vyžádaly přípravné práce — a jen postupně a pod tlakem Moskvy se strana odhodlává k tomuto procesu, jímž konečně vyrovnává řadu, pokud j d e o vnitřní "očistu", se soudružskými stranami v ostatních lidově -demokratických zemích a v Sovětském svazu samotném. Jistě, že ve vedení KSČ řádil vnitřní b o j o moc: ale ten se dal po dobrém českém vzoru vyřídit bez velkých otřesů a veřejných procesů. Ale komunistický blok a Moskva potřebovaly důkazy o zostřujícím se t ř í d n í m b o j i a o tom, že nepřítel v tomto finiši proniká až do srdce komunistického hnutí. Nebolševické kunktátorství KSČ osvětlil pěkně Gottwald n a únorovém zasedání ÚV z r o k u 1951: N ě k t e ř í soudruzi se p t a j í , proč jsme neodhalili tyto nepřátele již dříve, proč Šling m o h l p ě t let řádit a nebyl vyhnán již dříve, p r o č Švermová
333
tak dlouho nebyla odhalena, proč ten či onen se m o h l ve straně dlouho roztahovat. Je pravda, že ve straně i ve vedení strany nebylo dostatek ostražitosti. Avšak j e n toto konstatování ještě nic nevysvětluje. M u s í m e si uvědomit, že otevřeného škůdce a zejména škůdcova kolísajícího pomocníka odhalíš teprve tehdy, až se v dostatečné m í ř e projeví. My theoreticky sice známe, že nepřítel proniká do strany, že se snaží dostat se stále výše a že se pokouší ovlivnit politiku strany. V ž d y ť o t o m jsme už mluvili na posledním sjezdu a na posledním zasedání Ústředního výboru. O p a k u j e m e to znovu a znovu, ale jedná-li se o k o n k r é t n í osobu, kterou třeba dlouho známe, váháme věřit na první pohled, že j e to nepřátelský agent, kolísáme sami, uvažujeme, uvádíme všechny m o ž n é důvody p r o a proti atd. Prostě od theoretického pochopení p r o b l é m u třídního škůdce uvnitř strany až k jeho odhalení — jedná-li se o k o n k r é t n í osobu — j e ještě u nás značná vzdálenost. Uzavíráme dále často oči nad různými nebolševickými projevy, myslíce, že jsou náhodné. Zkušenost učí, že zejména u vysokých stranických funkcionářů tomu tak zpravidla není, že vždy za p o d o b n o u " n á h o d o u " vězí čertovo kopýtko, renegátsví a zrada. To je i případ Švermové.
Soudruh Stalin v Moskvě nebo soudruh Rákosi v Budapešti by sotva takto mudrovali. A i když na zářijovém zasedání ÚV KSČ je už osud Slánského zpečetěn přes všechny pocty a funkce, jichž se m u n a k r á t k o dostává, přece jen Gottwald a Zápotocký dávají přednost postupné likvidaci tvrdíce, že tehdy ještě nebylo "usvědčujících důkazů, že by Rudolf Slásnký sám byl přímým nepřítelem strany a státu." Náhle, jen o tři měsíce později už tyto důkazy existovaly; Loebl byl zatčen už v listopadu 1949, Clementisová aféra se datovala od února 1950, Šlingbyl zatčen v říjnu téhož roku, Švermová vyslýchána zvláštní komisí strany od ř í j n a 1950 až do února 1951; ale teprve v prosinci 1951 dospívá strana k "novému poznatku", že "od Šlinga, Švermové, Clementise a jiných zrádců vede řetěz zrady ke Slánskému." (Gottwald 6. prosince 1951.) Je možno namítnout, že proslulý taktický postup Stalinův proti Trockému, Bucharinovi, Zinověvovi, Kameněvovi a ostatním rovněž vykazuje postupné fáze a mocenské grupování a že Slánského p ř í p a d není výjimkou. Domnívám se, že postup vedení KSČ je jednak specificky český, jednak nese všechny známky tlaku z vnějška, z Kremlu a z Byra komunistických stran. Všimněme si, jak se k jednotlivým " z r á d c ů m " a " a g e n t ů m " ve straně p ř i h a z u j í další a j a k to pořád n ě j a k nestačí na politický proces rázu Rajkova a Kostovova. J a k k Vilému Novému (po léta zapomenutému) se přidávají jména slovenských "buržoasních nacionalistů" a jak se z jednoho z nich, Clementice, musí vyrobit "francouzský špion" a jak to zase nestačí. J a k se p ř i h a z u j e Šling jako typ
334
zakukleného t ř í d n í h o n e p ř í t e l e a zase — jak se to n ě k d e nezdá dost dobrý kousek n a velkou, p ř í k l a d n o u čistku. J a k n a k o n e c se musí přihodit n a v á h u i ú s t ř e d n í sekretář strany — a j a k ani to nestačí. Neboť o rok později, v listopadu 1952, kdy konečně dochá "protistátním spikleneckým centrem", o b j e v u j í se — u m n ě z a p o j e n i — i lidé, o nichž se dosud vůbec v souvislosti se jmény C Švermová-Slánský nemluvilo, totiž "židovští, sionističtí kosmopolité". T a k teprve dostal proces svou časovou ideovou a propagační n á p l ň , t a k teprve se stal ř á d n ý m článkem v řetězu procesů s R a j k e m , Kostovem a zatčení "židovských d o k t o r ů " v Moskvě. T e ď teprve mohly být splněny intence a direktivy Moskvy a K o m i n f o r m y a na chvíli ukonejšeny megalomanické výbuchy Stalinovy. J e n t a k si lze vysvětlit politicky šibřinkový ráz procesu se Slánským, který dlouho m á t l i poučené pozorovatele: kosmopolity a "sionisty" vedle "buržoasních nacionalistů", " ž i d y " vedle " Č e c h ů " , ústředního t a j e m n í k a vedle "hospodářských sabotérů' — to všechno páté přes deváté se t u namíchalo a státní p r o k u r á t o r zoufale hledal věcné, osobní, ideologické i historické souvislosti, k t e r é by celý proces udržely pohromadě. T a k se končí dlouhý vývoj v historii KSČ, který začal b o j e m frakcí o moc ve straně v roce 1949 a vyvrcholil koncem roku 1952 jako nedílná část mezinárodní krise stalinského komunismu v posledních letech vlády pološíleného tyrana v Kremlu. J e pravdou, že postupně sílila posice stalinců, kteří si nakonec přivlastnili Gottwalda a Zápotockého, ovládli předsednictvo ÚV strany a zůstali ve své posici neotřeseni, s k r á t k o u přestávkou nejistoty a nepodstatné revize svých ř a d v roce 1956, až do dnešního dne. J e však také pravdou, že dlouho zrající krize stranu oslabila, p o d ť a l a její dělnost a důvěru jejich f u n k c i o n á ř ů , kteří se právem p t a l i : komu věřit? Fyzická i mocenská likvidace řady význačných f u n k c i o n á ř ů , z nichž snad někteří byli přesvědčeni o výhodách samostatné, na K r e m l u aspoň zčásti nezávislé "cesty k socialismu", měla ovšem i další důsledek, jehož dosah zdaleka nebyl patrný v roce 1952: ve vedení KSČ nebylo ani skutečných, ani potencionálních titovců, Nagyů, gomulkovců či revizionistů, když o čtyři roky p o z d ě j i přišla j e j i c h doba. Vedení KSČ bylo složeno v ý h r a d n ě ze ztrnulých byrokratických sekretářů a aparátčíků, jejichž moc, minulou, p ř í t o m n o u a hlavně budoucí, zaručovala výlučně a výsostně Moskva. Jestliže se ÚV KSČ opravdu něčeho bál po smrti Stalinově i po X X . sjezdu KSSS, p a k to byla možnost, že Stalinovi nástupci opustí
335
thesi " p r v n í h o mezi p r v n í m i " a uvedou v život zásadu "vlastní cesty k socialismu". T a k o v á t o politika, důsledně prováděná, by musela vésti k nové k r i z i v KSČ a novému b o j i o moc, který by jistě skončil p o r á ž k o u stalinců a rehabilitací Slánského a d r u h ů . Dočasné u s m í ř e n í s T i t e m (a Titovo n a l é h á n í n a revisi proti-titovské p o l i t i k y všech satelitů po roce 1948), jakož i rehabilitace R a j k a a d r u h ů , věštily zle pro československé stalince. T i však o p a t r n ě — a v celku s úspěchem — h r á l i n a výdrž. Leccos z toho, co se svět dověděl o posledních letech Stalinovy vlády, do značné míry odpovědělo n a otázku, jež v době p á d u Slánského a d r u h ů m á t l a m n o h o pozorovatelů: p r o č si Kreml vsadil na " l i b e r á l n í " k ř í d l o Gottwald-Zápotocký a nikoli na " r a d i k á l n í " , osvědčené k ř í d l o věrných, j a k ý m i byli Slánský, L o n d o n , G e m i n d e r , Reicin, Šling a druzí. Dnes j e jasné, že konečné r o z h o d n u t í o p á d u Slánského padlo v ú d o b í protisionistické, anti-kosmopolitní megalomanie Stalinovy; a bylo-li t u n a čas váhání, obecná neoblíbenost Slánského v ř a d á c h KSČ i mezi českým a slovenským l i d e m — a n a o p a k p o m ě r n á oblíbenost Gottwalda a Zápotockého — jistě tu spolupůsobily; slovenská f r a k c e ŠirokýBacílek—Baštovanský, které v Moskvě dobře posloužila Titova " z r a d a " j a k o strašák p o d o b n é h o nebezpečí v p o d o b ě slovenského " b u r ž o a s n í h o nacionalismu", se logicky spojila e Gottwaldem a Z á p o t o c k ý m ; a byly tu jistě další důvody, jež mluvily ve prospěch Gottwalda — i to, že by bývalo bylo k r a j n ě n e v ý h o d n é vésti b o j za očistu strany n a čele s neoblíbeným m u ž e m židovského původu, jehož j m é n o bylo Slánský. 15 (Ano, čte se v R u d é m P r á v u z 20, listopadu protektorátním listě neblahé paměti:
1952, nikoli snad v
nějakém
"Rudolf Slánský, nar. v r. 1901, židovského původu . . . "Bedřich Geminder, nar. 19.11.1901, židovského původu . . . "Ludvík Frejka, nar. 15.1.1904, židovského původu . . . "Josef Frank, nar. 15.2.1909, Čech . . . "Vladimír Clementis, nar. 20.9.1902, Slovák . . ." Ze žaloby proti padu 1952.)
Slánskému
a společníkům,
R u d é Právo, 20. listo-
"Napjatým tichem soudní síně zní otřesný výčet nejtěžších zločinů, které spáchala a ke kterým se ještě chystala tato odporná banda im-
336
perialistických zaprodanců, stvůr bez národa, morálky štítili se žádného zločinu, žádné ničemnosti . . .
a svědomí.
Ne-
Před ničím se nezastavili. Vydali do rukou gestapáků řadu redaktorů Rudého práva. Mají na svědomí smrt Julia Fučíka, milovaného a ctěného vším naším lidem, celým pokrokovým lidstvem. Zavinili smrt národního hrdiny Jana Švermy. A tito vrazi neváhali přistoupit ani k tomu nejpodlejšímu, nejničemnějšímu zločinu: k spřádání úkladů o zdraví a život presidenta republiky Klementa Gottwalda, bezmezně a oddaně milovaného veškerým naším lidem." (Rudé Právo, 21. listopadu 1952.) 16 K sedmidennímu procesu se Slánským a druhy, který se konal v Praze v listopadu 1952, není už třeba nic dodávat, co by přispělo k osvětlení situace KSČ a j e j í h o vývoje od roku 1948: co se ve dnech 20.-27. listopadu dělo před Státním soudem v Praze, patří už výlučně do kapitoly pathologie stalinské éry komunismu, k tomu, co dva američtí znalci v pozoruhodné knize 13) nazývají "rituálem likvidace". Oba autoři rozsáhlou analýzou pěti veřejných procesů s komunistickými předáky, které předcházely procesu se Slánským a druhy (tři moskevské procesy, proces s R a j k e m a proces s Kostovem), dospívají k jistým pozoruhodným závěrům. Na příklad o tom, proč se " o d h a l e n í " komunisté přiznávají k fantastickým zločinům; jaké složité soudružské " m r a v n í " pohnutky je ženou k tomu, aby straně poskytli "poslední službu"; jak jisté "zločiny" byly prostě v tu či onu dobu nedílnou částí politiky strany a teprve změnou stranické linie nebo situace (či dokonce vítězstvím revoluce) se mohou klasifikovat jako "zločiny"; jak hromadění sebe nejnepravděpodobnějších "zločinů" nakonec, jako elektrickým šokem, ohromí a ochromí nejen stranické kádry, ale všechen lid. Proces se Slánským se liší od ostatních procesů v sovětské sféře svým neskrytě fašistickým, hitlerovským, antisemitským rázem. Obžalovaní se oficiálně dělí na Čechy, Slováky a "židovského p ů v o d u " ; ke j m é n ů m změněným se uvádějí původní židovská rodinná j m é n a ; proces je prošpikován proti-židovskými poznámkami a posměšky; předseda soudu a p r o k u r á t o r označují obžalované střídavě za "židy", "židovského původu", či "židovské konspirátory" a zdůrazňují, že právě j e j i c h vlast13) N a t h a n Leites, Elsa Bernaut, Ritual 111., 1954,
337
of Liquidation,
T h e F r e e Press, Glencoe,
nosti j a k o židů značně přispěly k tomu, že se stali " k o n s p i r á t o r y " a " z r á d c i " : mezi svědky a s k u p i n a m i , o nichž hovoří, n e n í j e d i n é h o " ž i d a " , k t e r ý by byl d o b r ý m k o m u n i s t o u ; a n e p ř í m o se p r o k a z u j e , že n e n í komunisty židovského p ů v o d u , který by vůbec k d y m o h l zůstat věrným s t r a n ě a " G o t t w a l d o v u vedení". Stalinská klika ve s t r a n ě ukázala svou n e j r e a k č n ě j š í t v á ř : p ř i j a l a totiž p ř í k a z z Moskvy, vydaný na smrt nemocným m a n i a k e m , j a k o p l a t n o u ideovou a politickou direktivu, jíž by se poslušně a důsledně řídila, neb ý t Stalinovy smrti a událostí, k t e r é následovaly. T í m t o činem se však také n a t r v a l o p o z n a m e n a l a : v roce 1956, za polské a m a ď a r s k é revoluce, visel j e j í osud na vlásku — nikoli z r u k o u lidu, ale z r u k o u stranických s k u p i n a f u n k c i o n á ř ů stalinským běsněním p ř í m o nezatížených. Isolace strany od lidu n e m o h l a být ú p l n ě j š í . 17 (Je to divný pocit, když lidé, které člověk znal z osobního denního styku, skončí na šibenici nebo v propasti opovržení a zapomenutí, a když je tento osud stihne jako zrádce věci pro kterou žili a které prokázali i krajní službu sebeobžaloby. Vzpomínám na některé z nich: na C l e m e n tise, který chodíval po chodbách Spojených národu zavěšen do svého přítele Andreje Vyšinského; na Goldstueckera, bystrého, oddaného, "intelekuálního" bolševika; kulantního, pro stranu "drobnou" práci vždy obětavě vykonávajícího bývalého pojišťovacího agenta Loebla; Bohuslava Laštovičku, tvrdého, v o j á c k é h o , dogmatického "španěláka": a ze studentských let Rudolfa Margolia, kterého ke komunismu vedly strašlivé zkušenosti vlastní (a jeho ženy Hedy) z německých koncentračních táborů a který po roce 1945 viděl v KSČ jedinou skutečnou ručitelku toho, že hitlerovská totalita a vraždění a antisemitismus se už nikdy nebudou opakovat. Byli to různí lidé, různých povah a různého původu a vzdělání', ale všichni byli oddáni věci komunismu a jeho moci v ČSR. Někteří z nich se po letech opět objevili mezi živými: vrátili se neznámo odkud, beze slova veřejného vysvětlení, bez jakékoli souvislosti s minulostí — opravdu jako z m r t v ý c h v s t a l í . Zasedli na své úřednické, židličky a jejich tvář byla bílá jak nepopsaný kus papíru. Lidé úředně eradikované minulosti, vyhaslí uvnitř, jako Smith ke konci románu Orwellova. I v tomto ohledu bylo stalinské vedení KSČ důsledně opatrnické: nač vyvolávat zlé duchy revisí procesů, na které je lépe zapo338
339
menout? Každý chce žít a i živořit: tož, soudruzi, které jsme z l i k v i d o v a l i , pracujte si a straně věrní buďte. Co bylo nejenom ale nikdy nebylo!)
kdysi není,
18 P ř i všech krisích, jimiž KSČ prošla od r o k u 1945 ( v n i t ř n í m i b o j i o m o c a k r i t i c k ý m i h o s p o d á ř s k ý m i nesnázemi a neúspěchy, j e d n a podstatná jistota n i k d y nebyla otřesena: jistota o tom, co chce Moskva. Stalin vládl železnou r u k o u a n e r o z u m ě l ž e r t ů m : j e h o příkazy byly n e j d v o j s m y s l n é , i k d y ž občas nedůsledné. Léta, k t e r á leží mezi smrtí Slánského a m a ď a r s k o u revolucí z p o d z i m u 1956, byla n a o p a k roky nejistoty, kdy strana n ě k o l i k r á t stála p ř í m o n a d černou propastí v n i t ř n í revolty a z m a t k u o m n o h é m , co dosud bylo nesporné, a o m n o h ý c h , j e j i c h ž slovo v Moskvě bylo ještě včera v P r a z e zákonem. Už v polovině ř í j n a 1953 výstižně charakterizoval ovzduší nejistoty Zdeněk Nejedlý: N a p ě t í , očekávání. Ano, č e k á m e . . . U m í r á Stalin a n ě k o l i k málo d n í p o n ě m i náš s o u d r u h Gottwald . . . I m p e r i a l i s t é Z á p a d u se š k o d o l í b o u radostí p ř i j a l i zprávu o smrti největšího m u ž e dneška. A v b l á h o v é m d o m n ě n í , že s ním poklesla i síla světa j í m v y b u d o v a n é h o , stali se ještě s m ě l e j š í m i a h r u b š í m i ve svých útocích. Zmýlili se ovšem velice. V Sovětském svazu to j e n tím více j e š t ě srazilo k sobě n e j l e p š í p ř á t e l e a žáky Stalina. P r v n í v čele s M o l o t o v e m a V o r o š i l o v e m a d r u h é v čele s M a l e n k o v e m . . . O d t u d také to napětí ve světě i v každém z nás, o d t u d i to čekání, co a j a k b u d e dál. R o z h o d n ě j s m e na to v předešlých etapách n e b y l i zvyklí, lidi to mate, víc než deset let byli jmsme p ř í m o v ě t r e m h n á n i v p ř e d . . . T e ď se tempo zpomalilo, změnila se situace, je třeba znovu n a b r a t síly i vše uvážit . . . A n o , n e n í l e h k é žít t u t o d o b u , j a k o v ů b e c n e n í l e h k é čekat, j a k celý svět a m y s n í m č e k á m e , co n á m p ř i n e s e zítřek. ( P r a ž s k ý rozhlas z 18. ř í j n a 1953.)
Sotva by bylo m o ž n é lépe vystihnout tehdejší nejistotu v KSČ. Ale budiž t a k é řečeno, že strana, vedená d u c h e m jí nejvlastnějším, d u c h e m opatrnictví, po celou dobu " t á n í " prozíravě našlapovala na špičky, a ť se už cokoli r a d i k á l n í h o dělo v Moskvě nebo v B u d a p e š t i , v B ě l e h r a d ě n e b o v B e r l í n ě — a že se jí toto k u n k t á t o r s t v í znovu osvědčilo a vyplatilo. P ř e d s e d n i c t v o strany, posílené stalinistou v p r a v d ě domácího ražení, A n t o n í n e m N o v o t n ý m j a k o p r v n í m t a j e m n í k e m ÚV, f o u k a l o s t u d e n é i h o r k é , p ř i t a h u j í c u z d u a v zápětí j i u v o l ň u j í c , j a k m i l e se poznalo, že český k o n í k lidové n e s p o k o j e n o s t i se vzpíná příliš vysoko. O p r a v d u , j a k ř e k l N e j e d l ý , co se t o h o j e n stalo v p r v n í c h deseti měsí-
340
cích r o k u 1953: 5. b ř e z n a zemřel " Stalin a n a j e h o místo n a s t o u p i l o v r a t k é " k o l e k t i v n í v e d e n í " ; 14. b ř e z n a z e m ř e l G o t t w a l d a n a j e h o místo n a s t o u p i l Zápotocký s N o v o t n ý m j a k o p á n e m stranického a p a r á t u ; 14) 3. d u b n a oznámilo ministerstvo v n i t r a něco neslýchaného v d ě j i n á c h sovětského k o m u n i s m u : že totiž bylo p r o p u š t ě n o z vazby 15 sovětských l é k a ř ů , za Stalina obviněných z n e j h r ů z n ě j š í c h vražd a ú k l a d ů ; j e j i c h doznání, p r a v i l o se, " b y l a v y n u c e n a " ; P r a h a si t o vysvětlila p o svém a odsoudila n a m n o h o let t ě ž k é h o k r i m i n á l u čtyři další účastníky Sláns k é h o " s p i k n u t í " , m e z i n i m i i b r a t r a h l a v n í h o provinilce, R i c h a r d a Sláns k é h o ; 10. června p ř i c h á z í z p r á v a o zatčení B e r i i ; 1. června p r o v á d í vláda m ě n o v o u r e f o r m u ; ruší se přídělový systém n a p o t r a v i n y ; o d p o v ě d í jsou b o u ř e v P l z n i , v Ostravě a j i n d e ; o p á r dní p o z d ě j i vzplane revolta ve v ý c h o d n í m B e r l í n ě a v j i n ý c h částech z e m ě ; p r o ú s t ř e d n í výbor j e úlevou i zkušeností p r o b u d o u c n o s t , že sovětské t a n k y z a s a h u j í do b o j e a r o z h o d u j í j e j ; 30. června, p o t ý d n e c h v á h á n í , p u b l i k u j e vláda nařízení, j í m ž se m á d r a k o n i c k ý m způsobem řešit neřešitelný p r o b l é m absence, f l u k t u a c e a obecné n e c h u t i k práci v p r ů m y s l u a v d o l e c h ; n e v á h á však, m a j í c u c h o pevně p ř i t i s k n u t é k zemi, aby slyšela p o d z e m n í dun ě n í lidové nespokojenosti, je o p á r dní p o z d ě j i odvolat a svést v i n u n a sebekriticky plačící Ú R O ; a jsou-li ještě k d e procesy p r o t i " p o d v r a t n í k ů m a š p i o n ů m " , j e o n i c h r e f e r o v á n o ostýchavě v k r a j s k ý c h listech. Zato se množí autoritativní zmínky o t o m , že na p ř í k l a d p ř i měnové r e f o r m ě se vyskytli " i takoví komunisté, k t e ř í vystoupili p r o t i (straně) a přešli n a protistátní posice reakce". ( R u d é Právo, 19. června 1953.)
Červnovédemonstrace v P l z n i jsou jedinou opravdu m o h u t n o u , veřejn o u a politicky vyhrocenou bouří, k n ě m u ž se československé dělnictvo v deseti letech vlády KSČ odhodlalo a o níž jsou p o d r o b n ě j š í a v hlavních rysech v ě r o h o d n é zprávy, č a r o v n á českost této demonstrace ( " n i k d o nevěděl, co se m á dělat", " n i k d o n á m n e k l a d l žádný o d p o r " , "všichni 14) V p r ů b ě h u let se ovšem p r o n i k a v ě změnila s t r u k t u r a strany a osobní složení j e j í h o vedení. Z a t í m co v roce 1948 měla strana přes dva a p ů l m i l i o n u členů a k a n d i d á t ů , m á j i c h v roce 1954 o m i l i o n m é n ě ; m e n š í j e t a k é p r o c e n t o členů o p r a v d u " p r o l e t á ř s k é h o " , dělnického p ů v o d u . " S t a r á " bolševická garda j e trvale zatlačována p o v á l e č n ý m i " a p a r á t č í k y " . Od k v ě t n a 1949 do června 1954 zmizely z ÚV strany dvě třetiny j e h o p ů v o d n í c h č l e n ů : celkem 63 s o u d r u h ů , 5 j i c h zem ř e l o , čtyři byli p o p r a v e n i , s e d m o d s o u z e n o p r o z r a d u a š p i o n á ž k d l o u h o l e t ý m ž a l á ř ů m , 10 v e ř e j n ě označeno za ú c h y l k á ř e a a g e n t y ; zbytek p a k t v o ř í sesazení h o d n o s t á ř i a j i n a k v nemilost u p a d n u v š í s o u d r u z i (Viz L u d ě k D a v i d " S t r a n a vyzdviženců", československý p ř e h l e d , č. 7, N e w Y o r k , září 1954.)
čekali","mysleli jsme si . . . že j e to hotové", "něco se m u s í u d ě l a t " , " n ě k a m b y c h o m m ě l i j í t " ) byla už vylíčena 15) a v celku se k r y j e s p r o f i l e m československého dělníka a j e h o lidským i politickým vývojem od čtyřicátých let. A i když n e n í p ř í m ý c h d ů k a z ů o tom, že plzeňská demonstrace a n e k l i d mezi dělnictvem ve všech průmyslových částech z e m ě b y způsobily p a n i k u ve vedení strany a p ř í m o j i přinutily k hospodářským k o r e k t i v ů m — (došlo k e snížení industriálních investic, rozp o u š t ě n í zemědělských družstev, k e snížení cen u 23.000 d r u h ů spotřebn í h o zboží, zvýšení v ý k u p n í c h cen a pod.) — přece j e n dělnická nespok o j e n o s t s politikou strany nezůstala bez trvalého vlivu. KSČ si uvědomila, že trpělivost i stranou podchyceného delnictva nelze p ř e p í n a t ; události ve východním B e r l í n ě byly p ř í k l a d n ý m varováním. A n e j e n o m t o : ve východním N ě m e c k u a v M a ď a r s k u se už objevovaly první z n á m k y nové hospodářské politiky, politiky, jež nesla znaky Leninova N E P u z dvacátých l e t ; a Moskva sama hovořila o významu spotřebních statků a o r e á l n é m zvýšení životní úrovně pracujících. N a svém zářijovém zasedání (1953) ÚV KSČ politicky nepodnikl nic revolučního; p r o j e d n a l "zabezpečení h a r m o n i c k é h o vývoje n á r o d n í h o h o s p o d á ř s t v í " ; zrušil obávané ministerstvo n á r o d n í bezpečnosti a poslal Bacílka do nové f u n k c e n a Slovensko; zrušil nebo sloučil ř a d u ministerstev n a znamení, že se odzvání " p ř e b u j e l é m u " státnímu a p a r á t u a že se b u d e šetřit. P a k ještě rozpustil široké předsednictvo vlády — a to bylo vše. Postupoval o p a t r n ě i v jiných oblastech. Zatím co E r e n b u r g kriticky psal o sovětské l i t e r a t u ř e a doznal, že sovětská společnost prožívá teprve své "časné j i t r o " a sovětští spisovatelé jsou jej í m i "rozvědčíky", v P r a z e se Kopecký omezil na k r i t i k u "sucharů v soudobé československé literatuře, k t e ř í p r ý "ve stopách dřívějšího Burešova kursu . . . p o k l á d a j í za díla socialistického u m ě n í jen takové divadelní h r y , romány, básně, ve k t e r ý c h se ideologie podává po lop a t ě . . ." ( R u d é Právo, 13. prosince 1953.) A t a k počátky " t á n í " v Československu jsou relativně s k r o m n é : dráhu, již musela u b ě h n o u t n a př. komunistická strana M a ď a r s k a v údobí mezi n á s t u p e m I m r e Nagyho j a k o ministerského předsedy (4. července 1953) a rehabilitací Rákošiho po p á d u Malenkově, byla n e p o m ě r n ě delší než ta, po níž musela ustoupit KSČ: dokonce je otázkou, zda musela vůbec cokoli podstatného revidovat. Krátce, "nový k u r s " v Československu byl vždycky krotký, rozvážný a nerozhodný. Ale zároveň j e 15) I v o Ducháček, "Deset let, k t e r á neotřásla světem", Svědectví, 3, N e w Y o r k 1958.
roč. 2., číslo
341
n u t n o dodat, že tato kontrolovaná liberalizace, stranou stále sledovaná, m ě ř e n á a o d h a d o v a n á ve svých v n i t ř n í c h i mezisatelitních a " r u s k ý c h " důsledcích, p ř e c e j e n vytvořila aspoň p ř e d p o k l a d y p r o události, k t e r é m ě l y p ř i j í t v roce 1956, v roce "velkého tání". I k d y ž tyto událostí byly vyvolány především t l a k e m vnějších okolností a vývojem j a k v SSSR, t a k v ostatních zemích b l o k u , pozvolná domácí liberalizace, j a k p r o b í h a l a od s m r t i Stalinovy, p ř i p r a v i l a p r o n ě p o d m í n k y . K r o m ě t o h o " n o v ý k u r s " přece j e n p o d s t a t n ě u l e h č i l k a ž d o d e n n í život československého o b č a n a : n e k o m u n i s t y zbavil věčného tíživého strachu p ř e d k a ž d o d e n n í m p o l i c e j n í m t e r o r e m a n e j h o r š í m d r u h e m zvůle v p r á c i n á r o d n í c h v ý b o r ů , k á d r o v á n í a p o d o b n ě ; ř a d o v é členy a d r o b n é f u n k cionáře strany n e u t u c h a j í c í ideologické a organizační mobilizace; liter á t a a umělce od n e j h r u b s í h o d i k t á t u " s u c h a r ů " ; a zvolna, ale p ř e c e n a r ů s t a l a ta mrkev, k t e r o u t e ď strana místo h o l í stále častěji mávala p ř e d očima l i d u : s p o t ř e b n í statky a více j í d l a za m é n ě peněz. I p o všech zvratech leccos, zdaleka n e všechno, zbylo z " v ý d o b y t k ů " liberalizace a t á n í v letech 1953-1956 a zachovalo se i za strohého r e ž i m u Novotného. Politicky p a k "nový k u r s " , nastolený v roce 1953, umožnil vznik a pos t u p n é sílení opozice uvnitř strany, opozice straníků. T a t o opozice zaz n a m e n a l a své zisky a z t r á t y ; bylo j i m o ž n o likvidovat, ale n i k d y zlikvidovat; j e dosud n e j r e á l n ě j š í politickou n a d ě j í na to, že se i KSČ j e d n o u zbaví svých fosilních stalinců a vydá se "vlastní cestou k socialismu". 19
(Ve lednu Kremlu":
1951 vyšla v R u d é m p r á v u tato báseň, nazvaná
Jediná okno Kremlu, do noci svítí tmou, nad prací sedí Stalin, hlavu má skloněnou. Nač asi mysli Stalin, se zrakem do dáli? Jako by jeho oči stále cos hledaly. Ty jeho oči hladí, jak slunce polní květ, Stalina máme rádi, vždyť je náš celý svět. Rozvážný úsměv tváři mu časem zahraje, to vidí š ť a s t n ý zítřek, j í m ž komunismus je. Tu jeho zlatou hlavu věnčí již bílý vlas, nám jako hudba míru zní moudrý jeho hlas.
342
"Jediné
okno
Zkušenou rukou z Kremlu svou zemi řídi vpřed, tu zemi štěstí, míru, k níž vzhlíží celý svět. V záštitě světa v Moskvě, když vše už dávno spí, jen stará řeka Moskva a soudruh Stalin bdí. Jediné okno Kremlu svítívá do noci, je cílem Stalinovým všem lidem pomoci
V dubnu 1956 uveřejnily pražské L i t e r á r n í noviny v plném znění projev básníka Hrubína na II. sjezdu československých spisovatelů, v němž se také pravilo toto: Co chce l i d na poesii? Oslavování? Deklamování? Heslování? N i k o l i v ! Chce, aby m u ukázala, k u d y u n i k á život . . . Napadly m n e v těchto dnech (v roce 1949, p o smrti Halasově, P. T . ) verše, nevím, budu-li je citovat přesně. B ů h ví k a m j s e m j e zašantročil, tehdy nebylo dobře nosit takové věci p o k a p s á c h : Nad rakví na sta neupřímných vět a kolem věnce položené v pýše. Na stěnách arestu, co jich má svět na stěně chudákovy chýše pravá pohřební řeč se píše. . . . J e ctí býti b á s n í k e m této země, tohoto lidu, je vzrušující být básníkem této bouřlivé doby. Básník v sobě h l o u b í co největší prostor p r o svobodu. Čím více prostoru p r o svobodu vyhloubí v sobě, tím více prostoru p r o ni d o b u d e i vně, svému národu, svému lidu. Svobodou myslím stav, v n ě m ž se člověk ocitá zbaven pověr . . . Lid není způsobný a učesaný f a n t o m : k a m h o dáš, tam stojí. Co m u namluvíš, o p a k u j e . N i k o l i : lid se přece skládá z živých lidí, lid je tisíckrát, miliónkrát znásobený člověk. (Literární noviny, č. 18. 1956.)
Tyto dvě — úmyslně volené jako krajní — ukázky toho, jak se u nás psalo v roce 1951 a v roce 1956, symbolisují změnu nejen v literárním, ale i politickém klimatu země. Mám za to, že II. sjezd československých spisovatelů, který se konal v Praze v budově parlamentu ve dnech 22.-29. dubna 1956, třeba hodnotit jako událost, jíž se nevyrovná nic, co se v Československu stalo v údobí 1948-58. 16) 16) Ještě o t ř i r o k y později, v b ř e z n u 1959, Ladislav Štoll, znovunastolený ždanovovský dohližitel nad českou literaturou, v ě n u j e podstatnou část svého r e f e r á t u na celostátní spisovatelské konferenci, " d u c h u II. sjezdu spisovatelů" a tedy tomu, "co ještě dnes v očích naší i m e z i n á r o d n í veřejnosti p ř e d s t a v u j e historický význam sjezdu . . . Na II. sjezdu spisovatelů . . . vyšlo n a j e v o to, co se latentně odehrávalo v myšlenkovém světě m n o h ý c h představitelů naší literatury."' (Literární noviny, 7. března 1959.)
343
Spisovatelský sjezd z roku 1956, proslovy Hrubínový, Seifertovy, Kaplického, Mňačka, Tatarky a celková nálada, za níž probíhal, byly projevem existence m r a v n í h o svědomí v Československé inteligenci. A bez něho může národ jen civilizačně a kulturně odumírat. Dlouholetý nedostatek důkazů o tom, zda v československé inteligenci je dosud živo s v ě d o m í , činí právě ze sjezdu záležitost svědeckou. Námitka, že nebýt příznivých objektivních podmínek doma, v sovětském i širším světě, nikdy by k tomuto svědectví nedošlo, je široká a vztahuje se takřka na všechno, i na manifest spisovatelů z května 1917: ten z roku 1956 zdá se mi heroičtější, tragičtější a svou koncepcí obecně platnější. 17) 20
Sjezd československých spisovatelů, tak j a k p r o b í h a l v P r a z e na j a ř e 1956, by byl ovšem nemyslitelný bez politických, ideologických a kulturně-politických událostí, jež m u předcházely v Sovětském svazu, v K o m i n f o r m ě , v M a ď a r s k u , ve východním N ě m e c k u , v P o l s k u , v Jugoslávii, v k o m u n i s t i c k ý c h stranách v z á p a d n í m světě — a ovšemtakév Československu. H r u b í n o tom na sjezdu ř í k á : " J a k myslím a cítím dnes, tak jsem myslil a cílil p ř e d třemi, před pěti, před devíti lety. Byl to nezdravý a p o n i ž u j í c í stav p r o českou l i t e r a t u r u , že v m i n u l ý c h létech n e b y l o m o ž n o mluvit o j e j í c h p r o b l é m e c h otevřeně. Nyní zde ta možnost j e . " 18) Seifert je ještě d ů s l e d n ě j š í : " V y p o s l e c h l jsem tu dosti obžalob a sebeobžalob). Nu d o b r á , v ě ř m e j e j i c h u p ř í m n o s t i . Škoda j e n , že nebyly vysloveny přece jen o něco dříve, aby byly blíže m o m e n t u , k d y byl nejvyšší čas. Aby se tak n a p l n i l a i pokračovala ušlechtilá tradice české l i t e r a t u r y a ovšem l i t e r a t u r y vůbec, že to byli básníci, k t e ř í z n a j í c e p r a v d u , vyslovili ji dříve než politikové, počítající p a t r n ě spíše s rea17) Ve své analyse "ducha II. s j e z d u " se Ladislav Štoll z m i ň u j e rovněž o spisovatelském m a n i f e s t u ze 17. r o k u u p o k o u š í se všelijak zaretušovut hlavní rys tohoto m a n i f e s t u , totiž, že to byla výlučně politická akce spisovatelů, k t e ř í vypověděli poslušnost t e h d e j š í m českým p o l i t i k ů m . Štoll vytýká p o z d ě j š í m "masaryk o v s k ý m " v y k l a d a č ů m této události, že ignorovali " r e v o l u č n í " p o z a d í t e h d e j š í h o vřeni totiž " r u s k é r e v o l u č n í h n u t í " . Viz Literární noviny, 7. b ř e z n a 1959.) 18) T e n t o citát a citáty n á s l e d u j í c í , jsou z p r o j e v ů na s j e z d u spisovatelů. T y t o p r o j e v y u v e ř e j n i l y Literární noviny v. 18. a 19., d u b e n 1956. 344
344
litou...J e k r á s n é , j e s t l i ž e b á s n í c i p o s t r k á v a j í p o l i t i k y , a l e si říci, ž e j e m é n ě krásné, je-li t o m u
naopak."
T o j e jasná n a r á ž k a n a X X . sjezd KSSS, n a n ě m ž Chrusčov a d r u z i se k r i t i c k y v y p o ř á d a l i s n ě k o l i k a n e j z v r á c e n ě j š í m i rysy Stalinovy vlády způsobem, k t e r ý n e m o h l i ignorovat a n i o p a t r n í stalinci ve v e d e n í K S Č . J e n e s n a d n é u s o u d i t z výlučně k o m u n i s t i c k ý c h p r a m e n ů n a m í r u otřesu i rozčarování mezi f u n k c i o n á ř i i stoupenci strany, j e ž s sebou nesla o d h a l e n í (ostatně v P r a z e pečlivě n a p ř í d ě l o d m ě ř o v a n á ) X X . sjezdu. Ale lze se d ů v o d n ě d o m n í v a t , že otřes mezi v ě r n ý m i byl n e m a l ý . 19) A l e i n a m é n ě citlivé a otcovským k o m p l e x e m n e p o s t i ž e n é m u s e l y drtivě p ů s o b i t n e z v r a t n é d ů k a z y o t o m , že S t a l i n b y l vraždící, pomstychtivý a samolibý a u t o k r a t . Ú s t ř e d n í výbor s t r a n y se sešel k v á ž n é m u r o k o v á n í měsíc p o X X . sjezdu moskevském a pokusil se vnést t r o c h u důvěry do z m a t e n ý c h ř a d . Byl to p o k u s po výtce d e f e n s i v n í : " S t r a n ě věřte, s o u d r u z i , " bylo j e d i n ý m p o n ě k u d m y s t i c k ý m heslem. Neboť b y l o p r a v d o u , co d o z n a l pražský rozhlas v polovině d u b n a 1956: ". . . m n o z í u p a d l i v p a n i k u a p t a j í se, č e m u m a j í věřit." Chvílemi se zdálo, že to j e o p r a v d u n e s n a d n é : k d e k d o , N o v o t n ý m poč í n a j e , se b i l sebekriticky v prsa. Ú V strany " t r p ě l n e s p r á v n o u p r a x í " a všechno schválil, co m u předsednictvo n e b o sekretariát p ř e d l o ž i l y ; ú s t ř e d n í orgán strany doznal, že vláda si " o b j e d n á v a l a " děkovné resoluce od " p r a c u j í c í c h " za snižování c e n ; ( R u d é právo, 13. d u b n a ) ; policie a soudy se " o d r o k u 1948" dopouštěly zvůle a b e z p r á v í (Nov o t n ý ) ; o d b o r á ř s k á Práce (14. d u b n a ) se táže, zda " j e m o ž n o mlčet k t o m u , že jsou členové odborové organisace zbavováni svého základníh o p r á v a svobodně volit své f u n k c i o n á ř e ? " ; a Rudé právo se hrozí objevu, že byli "odsuzováni lidi j e n na p o u h é m z á k l a d ě j e j i c h vlastních d o z n á n í p ř i použití n e z á k o n n ý c h m e t h o d , aniž by existoval skutečně p r ů k a z n í m a t e r i á l " ; a nic n e p l a t í , t v r d í spisovatel Ladislav M ň a č k o "s ú d i v e m p r o h l a š o v a t : ' V ž d y ť j á jsem o t ě c h t o strašných věcech nic nevěděl. A l e to j e přece strašné, že to p ř e d n á m i zatajovali, že se u nás, ř e k n ě m e , n e v i n n ě z a v í r a l o . ' " (Literární noviny 25. d u b n a ) ; a i J a n D r d a vyslovuje t u těžkou, p ř e d r o k e m , dvěma ještě zhola velezrádnou 19:) Ladislav Štoll j e š t ě p o l é t e c h p í š e o " l i d e c h , j i c h ž se p o X X . s j e z d u z m o c n i l pocit, že byli p o d v e d e n i o j a k o u s i v í r u v n ě c o v e l i k é h o a čistého a k t e ř í p r o p a d l i deziluzi, skepsí a p e s i m i s m u " , a d o d á v á : " M y s l í m , že t o m u t a k b y l o . " ( L i t e r á r n í noviny, 7. b ř e z n a 1959.)
345
trou
větu, že "v našem životě existuje t a k é velmi o p r á v n ě n á n e s p o k o j e n o s t našeho lidu . . ." (Literární noviny 24. d u b n a ) . A l e to všechno j e m á l o : " U nás ještě nezačal proces h l u b o k é sebekritiky n a š e h o politického, h o s p o d á ř s k é h o , vědeckého a k u l t u r n í h o života. A l e všichni víme, že máme-li se h n o u t k u p ř e d u , musí k t o m u d o j í t . . . V š u d e se v y n o ř u j í desítky a sta otázek, z nichž naše p r o p a g a n d a ( ! ) zatím nezodpověděla a n i j e d i n o u . " (T. Svatopluk, Literární noviny 7. d u b n a 1956.) P r o Čechoslováky, n a d j i n é dovedné v o h l e d á v á n í m e z i n á r o d n í h o vývoje a vlivu tohoto v ý v o j e n a situaci doma, byly události ve světě jednoz n a č n é : p o deseti letech n e k o n e č n é h o h a n d r k o v á n í Sověty n á h l e , za deset d n ů , podepsaly (v květnu 1955) smlouvu, jíž se obnovovala p l n á nezávislost R a k o u s k a . P o p r v é po m n o h a letech R u d á a r m á d a šla směrem k východu. Československá " z á p a d n í " h r a n i c e se t é m ě ř zdvojnásobila. Chruščovova a Bulganinova d r a m a t i c k á cesta do B ě l e h r a d u mluvila za celé svazky. A ani v P r a z e nebylo možno zcela u t a j i t , co prohlásil T i t o 27. července v K a r l o v c i : "I když p o p r a v e n é už nelze vzkřísit, m ě l i by českoslovenští vůdci n a j í t v sobě dost k o m u n i s t i c k é odvahy, aby m i n u l é chyby p ř i z n a l i . " Molotov n a b í z í A d e n a u e r o v i p l n é d i p l o m a t i c k é styky se SSSR. Konečně v létě 1955 dochází k ženevské k o n f e r e n c i a po celé d l o u h é měsíce vyvolává KSČ ducha koexistence s intenzitou i sentimentalitou, donedávna vyhrazenou j e n těm n e j s r d c e l o m n ě j š í m mírovým a k c í m . 2 0 ) 21 V t o m t o ovzduší generální revize politiky Stalinových n á s l e d n í k ů a z ní p l y n o u c í c h o p a t r n ý c h pokusů n e z m ě n ě stalinského byra KSČ sledovat politiku, p ř i níž by se vlk nažral a koza zůstala celá, a r o z h o d n ě v sobě n e o b j e v i t " k o m u n i s t i c k o u o d v a h u " , po níž volal T i t o — v t o m t o ovzduší tedy zrál d r u h ý sjezd československých spisovatelů. P o celý rok p ř e d sjezdem se v české i slovensko l i t e r a t u ř e blýskalo n a časy. "Zase přišla doba, kdy básník smí zpívat", prohlásily Literární noviny nad ě j n ě už 2. d u b n a 1955. 20) "Hosté v s t u p u j í do zahrady . . . j i m j d o u v ústrety soudruzi Chrusčov a Mikojan, srdečně se s m ě j í a p r o h a z u j í vtipy. Ne, to není recepce, j a k to obvykle bývá, zde rozkvetla srdečnost vztahů, j e j i c h ž zárodek vzešel nedávno v Ženevě . . Tamhle cosi veselého v y p r a v u j e s o u d r u h Kaganovič m a n ž e l k á m představitelů Anglie a Egyptu . . . S o u d r u h Molotov o b r a t n ě řídí na jezeře l o ď k u , na níž zpívá žena velvyslance Indonesie o Moskvě, maršál K o n ě v kohosi učí lovit r y b y . . (Práce 9. srpna 1955.)
346
" Z á p a d n i c k é " , "idealistické", "liberalistické", samoúčelné tendence se o b j e v u j í v poesii a v umění. Kritizují se l i t e r á r n í " š p i č k y " a "velmožové" j a k o D r d a , Majerová, P u j m a n o v á , Řezáč, František K u b k a . V Literárních novinách z 3. b ř e z n a si stěžuje J a n K o u t í k , že z á p a d n í o d b o r n á l i t e r a t u r a "se stala výsadou několika vyvolených" a n a cesty do zahraničí se dostanou j e n ti, " k t e r ý m B ů h dal ú ř a d " a proto i rozum a správný kádrový posudek. A o pár dní později kdosi v e ř e j n ě volá, že " j e n u t n o k o n e č n ě přestat s oním jesuitským 'libri prohibiti' . . ." (Literární noviny, 10. března 1955.) Ale toto všechno byly j e n literátské střípky, podzemní dunění. Dubnový spisovatelský sjezd byl výbuch. P ř e d n ě — v souladu s nefalšovanou tradicí české literatury — na sjezdu byl vysloven požadavek, p o d m i ň u j í c í n e j e n literární tvorbu, ale i důstojnost literatury a těch, k d o ji tvoří: propustit básníky a spisovatele z k r i m i n á l u . T e n t o požadavek jasně položil Seifert: U v a ž u j m e o spisovatelích uvězněných, mysleme na j e j i c h lidský osud. V i n u , chyby, omyly. Ale m á m právo j a k o český básník vysloviti domněnk u , že pykali dost za tyto své politické viny a omyly . . . Všichni d o b ř e víme, j a k j e m o ž n é — vím, že j e situace těžká — pokusit se o to, aby j i m j e j i c h osud byl aspoň trochu ulehčen. Avšak, drazí přátelé, ještě j e d n o u se vás t á ž i : jsme o p r a v d u j e n výrobci veršů, r y t m ů a m e t a f o r ? J s m e o p r a v d u j e n vypravěči p ř í b ě h ů a n i c víc, abychom měli na mysli j e n a j e n otázky našeho stavu spisovatelského?
R u k u v ruce s tímto požadavkem šel požadavek rehabilitace spisovatelů umlčených, ostrachisovaných, nespravedlivě pronásledovaných. Mravní podstatu tohoto požadavku osvětlil Hrubín: K důstojnosti člověka patří svědomí. K d y ž volně píši a vydávám, m o h u být o p r a v d u spokojen a nechtít víc? M o h u , ale j e n tehdy, d o k u d líc m é volnosti nemá r u b umlčování d r u h é h o . . . K d o z nás si s p o k o j e n ě chodí s p o k o j e n ě píše, s p o k o j e n ě pobírá h o n o r á ř e a k l i d n ě usíná, kdo se staví, j a k o by byl o ničem nevěděl, k d o n e ř e k n e n a h l a s : Zde se d ě j e k ř i v d a ! , j e z a k u k l e n ý m a l o m ě š ť á c k ý sobec — a ten, k d o se dokáže j e n t a j n ě stydět, j e zbabělec . . . Nehanbí-li se m n o h ý z nás, b u d o u se za nás j e d n o u h a n b i t naše děti.
Seifert to f o r m u l u j e p r a k t i c k y : Vyzvete u m l č e n é a neprávem vyloučené spisovatele, kteří jsou ovšem toho j m é n a h o d n i , k spolupráci. Nečekejte, až p ř i j d o u sami a b u d o u prosit. Sotva by přišli, n e b o ť n e n í h o d n o spisovatele, aby prosil. D e j t e j i m možnost, a b y o d p o v ě d ě l i dnes na útoky, na k t e r é n e m o h l i odpovědět, když byli vylučováni z literatury, já to sám zažil.
347
A Školaudy: K ř i v d y , s p á c h a n é tak z v a n ý m i rappisty n e d o s á h l y ve svých r o z m ě r e c h o n o h o k r u t é h o k ř i ž á c k é h o tažení N e z v a l o v y a T a u f e r o v y sekty p r o t i něk t e r ý m m l a d ý m k o m u n i s t i c k ý m s p i s o v a t e l ů m p o r o c e 1951 . . .
Vyslovivše tyto dva z á k l a d n í a k o n k r é t n í požadavky, spisovatelé přešli k f o r m u l a c i n ě k o l i k a obecných zásad, bez j e j i c h ž u p l a t n ě n í n e n í liter a t u r y a u m ě n í . P o p r v é od rokti 1948 se ve v e ř e j n é r o z p r a v ě o b j e v u j í z á k l a d n í otázky svobody a pravdivosti l i t e r á r n í p r á c e a u m ě l e c k é h o díla. Z n o v a a znova slyšíme tu zaznívati, a to z úst n i k t e r a k n e v ý z n a m n ý c h , že j e z a p o t ř e b í , aby spisovatel psal p r a v d u . T o z n a m e n á , že spisovatelé v p o s l e d n í c h letech p r a v d u n e p s a l i . Psali n e b o n e p s a l i ? D o b r o v o l n ě či n e d o b r o v o l n ě ? O c h o t n ě či n e o c h o t n ě ? Bez n a d š e n í či s v ř e l ý m souhlas e m ? V r a c í m se do m i n u l o s t i české l i t e r a t u r y , a m a r n ě h l e d á m , že by n ě k t e r ý z velkých českých b á s n í k ů . . . N e r u d a . Čech, M a c h a r a D y k , zastavili se u p r o s t ř e d svého díla, a stanuvše, o z n á m i l i s v é m u n á r o d u a svým č t e n á ř ů m , že n e m l u v i l i p r a v d u . ( S e i f e r t ) Stávalo se, že byli básníci i n u c e n i k oslavným t i r á d á m , ale l á s k a vnucovaná n e n í m i l o v a n á , ř e k l o by o p r a v e n é přísloví. O t o m v š e m ř e m e s l n í o h ň o s t r o j c i nikdy n e p ř e m ý š l e j í . . . ( H r u b í n ) Spisovatelé se stali mluvčími lidu, p o n ě v a d ž n e n í n a d ě j e , že b y j e h o jménem promluvili jiní. (Kaplický) K é ž b y c h o m v této chvíli my spisovatelé byli o p r a v d u s v ě d o m í m svého n á r o d a , kéž b y c h o m byli s v ě d o m í m lidu. N e b o ť , v ě ř t e , o b á v á m se, že j s m e j í m nebyli již po více let, že j s m e nebyli s v ě d o m í m z á s t u p ů , ba d o k o n c e , že j s m e a n i nebyli s v ě d o m í m sebe samých. ( S e i f e r t )
D o m i n i k T a t a r k a v t i p n ě a politicky j a s n ě vystihl p o k r y t e c k é p r o s t ř e d í , v n ě m ž l i t e r a t u r a a u m ě n í musely žít po celá l é t a : P ř e d s t a v t e si, f r a j e r e č k y a p ř í t e l k y n ě m o j e , že vám d o n e s u k y t i č k u f i a l e k a z e p t á m se v á s : v o n í ? Vy p ř i v o n í t e , p ř i v o n í t e p o d r u h é , ale n i c m i neř e k n e t e . N a l é h á m : v o n í ? — v p ř e s v ě d č e n í , že v š e c h n y f i a l k y voní. " D r a h á m o j e , ovšem že k r á s n ě v o n í ! " — " A l e n e ř í k e j t e , d r a h á , v o n í ! " — "Ba, nevoní!" R o z v e ď m e tuto a b s u r d n í věc. Kytička se s t a n e j a b l k e m s v á r u o m o c , o zásady. K y t i č k a h l u c h ý c h f i a l e k j i n a k nevoní. Ale p r a v d ě p o d o b n ě p o d l e všech p ř e d p o k l a d ů , k t e r ý m j s m e uvěřili, a p o d l e všech zásad, k t e r é vyznáv á m e , a tedy i p o d l e našeho svatého p ř e s v ě d č e n í by měla vonět. A l e ona n e v o n í ! Ale celá naše ideová organisace tvrdí, p ř e d p o k l á d á , očekává, věří, že musí vonět . . . J e j e d n o , že nevoní, i k d y b y n e v o n ě l a , m u s í v o n ě t , ze z á s a d n í c h p ř í č i n musí vonět. Členové v o l e n é h o o r g á n u , k t e r ý p ř e d s t a v u j e m o r á l n í j e d n o t u p r a c o v n í k ů našeho l i d o v é h o ú s e k u , m y všichni, chceme být vzorem j e d n o t n o s t i a s o u h l a s u . V o n í , n e v o n í , to n i k o h o n e z u j í m á , už o to ani tak n e j d e . My t v r d í m e a v n e j s v ě t ě j š í m p r e s v ě d -
348
349
čení s o u h l a s í m e všichni spolu, že j a k k o l i nevoňavá kytička v o n í n á m všem p o v ě d o m o u vůní. A činitel M a t a j , který teď tuto ohlast u s m ě r ň u j e , se u j m e slova se vší rozhodností, v a h o u moci svého postavení p r o h l á s í u b o h o u kytičku, k t e r á stále ještě nevoní, za voňavou. Všichni víme, co n á s l e d u j e : P o d v a h o u osobnosti činitele M a t a j e 8 m i l i o n ů výtisků tvrdí, rozhlasové stanice h l á s a j í , a r m á d a osvětových, knihovnických, propagačních, vědeckých a popularisaěních p r a c o v n í k ů rozvádí, vysvětluje, aplik u j e , učí, h l á s á : kytička nevoněla, d o j e m n á vůně n a p l ň u j e ovzduší naší e p o c h y . . . Zkrátka, z n e v o ň a v é a n e š k o d n é kytičky stalo se zlo, stalo se v e ř e j n é pokrytectví, k t e r é o t r a v u j e , rozleptává k ů ž i p ř e d e v š í m mladých lidí.
A k o n e č n ě H r u b í n vytýčil p r á v o b á s n í k a a tvůdce b ý t i sám sebou, psáti z n e j n i t e r n ě j š í c h , osobních popudů: B á s n í k l i d u n e n í ten, k d o o n ě m m l u v í , ale ten, kdo mu m l u v í a duše, z j e h o n e j h l u b š í h o srdce. J s o u básníci — velikáni, k t e ř í se ztotožnili se svým l i d e m , tak, že píšíce o sobě, píší o n ě m : j a k slavně o p ě v u j e W a l t W h i t m a n s v ů j lid v m o h u t n é b á s n i nazvané Zpěv o m n ě !
Sjezd spisovatelů měl b e z p r o s t ř e d n í důsledky politické v p o d o b ě květnových s t u d e n t s k ý c h rezolucí; t a k j a k o l i t e r á r n í debaty v P e t o e f i h o b u d a p e š ť s k é m k r o u ž k u vytvořily teoretický a možno říci ethický podk l a d lidové revolty m a ď a r s k é z p o d z i m u 1956, j a k o polské "diskusní k l u b y " vytvořily r á m e c a t h e o r e t i c k o u basi ř í j n o v é " r e v o l u c e " v Polsku, t a k i sjezd čs. spisovatelů z d u b n a 1956 byl j a k ý m s i ideovým odrazovým m ů s t k e m , z něhož se o d p í c h l i studenti se svým p r o g r a m e m . 22
O s t u d e n t s k é m " a k č n í m p r o g r a m u " z května 1956 a o p ř e s n ě formulovan ý c h požadavcích, k t e r é obsahoval, víme z k o m u n i s t i c k ý c h p r a m e n ů j e n z kusých, s t r a n i c k ý m tiskem p a r a f r a z o v a n ý c h citátu. 21) Ale stranická p o l e m i k a s " n a p r o s t o n e t y p i c k ý m i " názory s t u d e n t ů p o s t u p n ě odhalila jednotlivé požadavky. K r o m ě toho se pražští i bratislavští studenti postarali o to, aby p o d s t a t n é části rezoluce se dostaly do r u k o u n ě k o l i k a dopisovatelů z a h r a n i č n í c h l i s t ů ; tak pražský dopisovatel listu The New York Times hlásil z P r a h y už 27. k v ě t n a hlavní body studentských požadavků. Než si jich p o d r o b n ě j i všimneme, je třeba z d ů r a z n i t j e d n o : studenti v P r a z e , v Bratislavě a j i n d e n e v o l a j í do revoluce, n e v e r b u j í do " b o j e 21) Viz i n f o r m a t i v n í studii Václava K a r l í k a , "Resoluce pražských Československý přehled, ,č. 6, N e w Y o r k , červen 1956.
vysokoškoláků",
p r o t i k o m u n i s m u " , n e c h t ě j í zvrátil existující společenský systém; naopak, ž á d a j í , aby požadavky resoluce splnila j e d i n á vládní síla ve s t á t ě : strana. 22) T o j e n e j e n o m realistický, ale v d a n é situaci t a k é n e o b y č e j n ě d ů v t i p n ý p o s t u p . Studentská rezoluce p r o s t ě žádá, aby vedení KSČ vyvodilo p r a k t i c k é , r e f o r m n í k r o k y "z n e s p r á v n é p r a k s e " a " m i n u l ý c h o m y l ů " , k nimž se samo sebekriticky p ř i z n a l o ; aby z vlastní iniciativy a k posílení socialistické myšlenky znemožnilo, aby se opakovaly chyby, plynoucí z " k u l t u osobnosti" a z " u ž í v á n í nezákonn ý c h m e t h o d " ; k r á t c e , žádali, aby strana o p r a v d u uvedla v život, co po X X . sjezdu h l á s a l a ; aby provedla destalinisaci. K r o m ě t o h o s t u d e n t i , v návalu n á p a d i t é improvisace, o p r a v d u f o r m u lovali p r o g r a m československé socialistické lidové oposice, p r o g r a m dílčí, ale nic p o d s t a t n é h o n e o p o m í j e j í c í . O tom, že to n e b y l p r o g r a m bláznivý, k t e r ý b y byl p r o vládnoucí komunistickou s t r a n u n a p r o s t o n e p ř i j a t e l n ý , svědčí to, že j e j m o h l a — s j e d n o u zásadní v ý j i m k o u — p ř i j m o u t o p á r měsíců p o z d ě j i komunistická strana Polska. T o u závažnou v ý j i m k o u bylo volání p o opoziční straně. 23) S t u d e n t i žádali širokou demokratisaci v e ř e j n é h o života, především neporušování "socialistické zákonitosti", revisi k ř i k l a v ě režírovaných politických procesů z m i n u l ý c h let, větší pravomoc poslanců. Žádali, aby domácí tisk p r a v d i v ě j i než dosud informoval o tom, co se d ě j e d o m a i ve světě, aby bylo m o ž n o sledovat z a h r a n i č n í časopisy ("aspoň v k n i h o v n á c h " ) , aby se přestal rušit z a h r a n i č n í rozhlas. (Polská vláda po p o d z i m n í c h změnách z r o k u 1956 přestala rušit dokonce i polské vysílání Svobodné Evropy a dodnes j e neruší.) Studenti dále zdůraznili, že " i sovětští z n a l c i " p o u k a z u j í na to, že se u nás n e k r i t i c k y p ř i j í m á 22) Text rezoluce p o s í l a j í valná s h r o m á ž d ě n í s t u d e n t ů na tyto č t y ř i a d r e s y v tomto, d ů m y s l n ě v y m y š l e n é m , p o ř a d í ; ÚV K S Č ; Ú V Československého svazu mlád e ž e ; ministerstvu š k o l s t v í ; p ř e d s e d o v i N á r o d n í h o s h r o m á ž d ě n í . N ě k t e r é k o p i e resoluce jsou také adresovány " n a š e m u p o s l a n c i " (z p ř í s l u š n é h o k r a j e . ) 23) V P o l s k u n a p r o t i t o m u v kritických chvílích r e ž i m u v r o c e 1956 dělnictvo a inteligence tento p o ž a d a v e k nepostavily. P o l s k á k o m u n i s t i c k á strana — z e j m é n a ovšem j e j í nové g o m u l k o v s k é vedení — n i k d y nebyla isolována od l i d u t o u m ě r o u , j a k o KSČ. P o l s k á strana byla s l i d e m proti sovětskému d i k t á t u v ř í j n u 5 6 ; v poznaňských b o u ř í c h dovedla r o z p o z n a t a uznat spravedlivé p o ž a d a v k y d ě l n i c t v a ; a k o n e č n ě v P o l s k u se p ř í m o ze strany vykryslalisovala kritická oposice, k t e r á odsoudila stalinskou m i n u l o s t a n e j h r ů z n ě j š í omyly s t r a n i c k é p o l i t i k y t o h o ú d o b í . K t o m u všemu v KSČ nebyla ani c h u ť , ani p ř e d p o k l a d y . P r o t o t a k é s t u d e n t i žádali vytvoření opoziční (socialistické) strany, k t e r á by vyvíjela tlak na " v e d o u c í " stranu a p r o j e v o v a l a se j a k o k o n t r o l n í a zároveň iniciativu l i d u p ř i j í m a j í c í síla.
350
všechno, co m a j í v SSSR. S t u d e n t i žádali t r v a l é uvolnění v československém k u l t u r n í m životě, z e j m é n a p a k volný p ř í s t u p k světové l i t e r a t u ř e k r á s n é i v ě d e c k é ; ve školství p a k r e f o r m u středoškolského i vysokoškolského studia, m é n ě ideologické i n d o k t r i n a c e a více učení, j a k o ž i s t r u k t u r á l n í r e f o r m u v tělovýchově a ve s p o r t u . D i s t r i b u c e s t u d e n t s k ý c h rezolucí byla o r i g i n e l n í : s t u d e n t i užívali motocyklů a dokonce i letadel. Šli m a j á l e s o v ě do u l i c s p r o v o k a t i v n í m i š t u d á c k ý m i hesly — a policie chvílemi nevěděla, k t e r é ze s t a n d a r t m á zabavovat, z e j m é n a k d y ž d e m o n s t r a n t i k a ž d ý takový zásah provázeli k o m p r o m i t u j í c í m v o l á n í m , že " p o l i c i e j d e s n á m i ! " N e j v á ž n ě j š í b y l p o k u s aspoň n ě k t e r ý c h s t u d e n t s k ý c h s k u p i n n a v á z a t styk s dělnictvem a p o h n o u t j e k aktivitě. S t u d e n t i se pokoušeli propašovat l e t á k y do t o v á r e n a do velkých p r ů m y s l o v ý c h p o d n i k ů . Ale dělníci z ř e j m ě n e m ě l i ž á d n é h o p o d n ě t u k t o m u , aby šli do ulic, j a k o v d o b ě m ě n o v é r e f o r m y v červnu 1953. A tak j a k o spisovatelský sjezd, n e p o d p o ř e n zdola, n i k d y n e p ř e k r o č i l r á m e c revolty i n t e l e k t u á l ů p r o t i r e g i m e n t a c i vzdělanců, t a k i s t u d e n t s k é rezoluce n a k o n e c nevybočily z h r a n i c j a r n í m a j á l e s o v é demonstrace, jež potěšily srdce i ducha všech, i těch k o m u n i s t ů , k t e ř í si p ř á l i u p e v n ě n í a p r o h l o u b e n í " n o v é h o k u r s u " : nestačily však n a to, aby si vynutily trvalé r e f o r m y na stalinské klice, z a b a r i k á d o v a n é v ú s t ř e d n í m v ý b o r u strany. T e p r v e později, p o d l e vlastních d o z n á n í strany, s k u p i n y k o m u n i s t i c k ý c h d ě l n í k ů na stran i c k ý c h i o d b o r á ř s k ý c h schůzích p ř i j a l y za své n ě k t e r é ze s t u d e n t s k ý c h p o ž a d a v k ů a ž á d a l y j e j i c h u s k u t e č n ě n í . Volalo se po svolání mimoř á d n é h o s j e z d u strany, po skoncování s censurou a r u š e n í m z a h r a n i č n í h o rozhlasu, pochybovalo se o " v ů d č í m " postavení strany a n u t n o s t i lidových milic. 24) Ale do ulic už dělnictvo nešlo. T o t o osudové r o z d í l n é r y t m o v á n í akcí, f o r m u l u j í c í c h liberalisační p o ž a d a v k y inteligence, dělnictva a j i n ý c h větších s k u p i n , je charakteristicky československé a v y n i k n e z e j m é n a u srovnání s vývojem v M a ď a r s k u a v P o l s k u . J e sotva n á h o d o u , že se dělnicé akce n i k d y nesešly s revoltou i n t e l e k t u á l ů a n a o p a k ; s t r a n a jistě o b e z ř e t n ě usměrňovala t y t o výbuchy, z e j m é n a v roce 1956, tak, aby n e m u s e l a čelit n e b e z p e č n é v z p o u ř e h n e d na n ě k o l i k a f r o n t á c h n a j e d n o u . D á l e tu chyběl styk, b o j o v ý styk, m e z i l i d e m a j e h o spisovateli, k t e r ý b y l tak r o z h o d u j í c í p r o p o d z i m n í revoluci v M a ď a r s k u . S t u d e n t s k ý e n t h u siasmus v dělnictvu n e z a b r a l . S h l e d i s k a p r a k t i c k ý c h a trvalých vý24) Viz článek B r u n o K o e h l e r a v Životě
strany,
b ř e z e n 1957.
351
352 sledků " j a r n í h o t á n í " v Československu z r o k u 1956 j e n a d m í r u důležité to, co bylo nazváno " v z á j e m n ý m o d p u z o v á n í m j i n a k t o t o ž n ý c h p ó l ů m a g n e t u " — že se totiž s t r a n ě p o d a ř i l o vytvářet mezi r ů z n ý m i d r u h y n e s p o k o j e n o s t i s p o l i t i k o u r e ž i m u jakási n e d o r o z u m ě n í , jež znemožnila, aby se tyto n e s p o k o j e n o s t i slily v j e d e n p r o u d lidového t l a k u , j a k o t o m u bylo v M a ď a r s k u a v P o l s k u . 23
(Když jsem dopisoval tuto část své úvahy o tom, co se stalo s lidem a s komunistickou stranou Československa v údobí 1948-1956, dostal jsem z domova vzkaz od přítele a generačního druha nad jiné mi blízkého, Karla J. S Karlem jsem prožil hezký kus života, jako středoškoláci jsme se spolu toulali po Francii, četli jsme stejné knihy, chodili do Osvobozeného divadla a na motocyklu sváželi záložníky o mobilisační noci v roce 1938. Válku prožil Karel doma, já v Anglii, tři roky nás zastihly v Praze a rok 1948 nás opět rozdělil. Jeho vzkaz zněl asi takto: "Snad nejlépe bude, když vy v cizině zůstanete tam, kde jste. Pozvolna zapomenete na to, že jste Češi a splynete se svým prostředím. Snad to bude tak nejlépe pro v š e c h n y . " Tento vzkaz, vzkaz jakoby od bratra, bolel. Ale — n a p a d l o mě — nemá snad Karel pravdu? Co je to vlastně exil, emigrant, vlast, řeč po deseti letech života, který si v podstatě nežádal nic, než oběti? Jaká vlastně je naše tvář emigranta — a existuje něco takového? Náhle se mi zdálo, že osud exulanta je také částí národního osudu — možná nedůstojnou, možná pitvornou, pokřivenou ponížením, nedůležitou, ale přece jen částí, již nelze zcela opomenout.) 24
P o č á t k y ilegálních československých p ř e b ě h l í k ů do z á p a d n í h o Německa po ú n o r u 1948 byly těžké a n e z ř í d k a i hladové. Až na v ý j i m k y , u p r c h l í c i nevlastnili zhola nic k r o m ě t o h o , co m ě l i n a sobě a v zavazadle, k t e r é m o h l i unést přes hranice. N ě k t e ř í měli n ě j a k ý t e n r o d i n n ý šperk a p á r prozíravých něco n a černo k o u p e n ý c h d o l a r ů . Od k o n c e války se o bezdomovce (Displaced Persons, D P ) starala zvláštní organisace S p o j e n ý c h n á r o d ů , " i n t e r n a t i o n a l R e f u g e e O r g a n i z a t i o n " : j e j í péče se však vztahovala j e n na osoby, k t e r é přišly o s v ů j domov v d ů s l e d k u v á l k y ; Čechoslováci byli p r v n í masovou emigrací, jež šla v p a t á c h p o l i t i c k é m u p ř e v r a t u . Československo p o válce, n a rozdíl od
několika j i n ý c h zemí, n e m ě l o ž á d n é početnější emigrace, nepočítáme-li odsun sudetských N ě m c ů , k t e r ý byl mezinárodně p ř e d e m d o h o d n u t . P r a k t i c k y to znamenalo, že I R O n e m o h l o p ř i j í m a t p r v n í vlny poúnorových u p r c h l í k ů do svých d o b ř e vybavených a zásobovaných t á b o r ů a k a s á r e n ; naši uprchlíci byli u m í s ť o v á n i v táborech a školních budovách, spravovaných místními německými úřady pro sociální záležitosti. V tehdy dosud okupovaném Německu byla bída a ze všech n e j h ů ř se měly miliony bezdomovců, k t e r é jednotlivé zóny p ř i j a l y a p ř i j í m a l y od konce války. Byl jsem v Německu od prvních počátků a m o h u potvrdit, že německé ú ř a d y dělaly co mohly, a první tisíce u p r c h l ý c h Čechoslováků jakž takž ubytovaly a krmily jak se dalo z toho šedivého eintopfgerichtu, který tehdy byl údělem milionů. H n e d n a p o č á t k u se dosáhlo toho, že Čechoslováci měli v táborech samosprávu, plnou volnost p o h y b u a p o k u d to jen bylo možné, úředníci-sudetští Němci neměli vliv na vedení tábora nebo střediska. T a t o neutěšená situace trvala až do srpna 1948, kdy zásluhou m n o h a intervencí, jakož i n e ú n a v n o u činností J á n a P a p á n k a , J u r a j e Slávika a jiných, I R O oficiálně převzalo péči o všechny čs. politické u p r c h l í k y , tedy péči ubytovací, stravovací, zdravotní, právní i imigrační. Situace se rychle a pronikavě zlepšila zejména také v tom, že m n o h o u p r c h l í k ů opouštělo Německo a odjíždělo dále na západ nebo do zámoří k trval é m u pobytu. Ale už v prvních měsících, ještě v neutěšených c h a j d á c h či k a s á r n á c h p o r a ž e n é h o Německa, Čechoslováci rozvinuli čilou činnost spolkovou, politickou, stranickou a k l u b o v o u : skupiny se tříštily ve skupinky, počaly se objevovat první cyklostilované časopisy a debatám nebylo konce. Horliví straníci hlásili v dlouhých dopisech (na které neváhali nalepit svou poslední ceninu — poštovní z n á m k u ) , co kdo řekl proti k o m u a na k o h o se má dát zvlášť dobrý pozor v z á j m u bezpečné budoucnosti h n u t í : jiní zas organizovali vlastní podzemní h n u t í a vysílali d o m ů své " p o s l y " ; a někteří na kasárenských dvorech seznamovali h o c h y se základy vojenské vědy pro p ř í p a d války, jež měla v y p u k n o u t co nevidět. V e ř e j n ě činných politických a vojenských osobností československých se u j í m a l y americké, britské či francouzské úřady samy a po jistou dobu je ubytovávaly a stravovaly. N e j v ý z n a m n ě j š í koncentrace těchto lidí byla v americké zoně, ve vile blízko F r a n k f u r t u , k t e r o u lidový vtip v t á b o r e c h přezděl na "zlatou k l e c " : to proto, že zatím co táborové 353
osazenstvo mělo plnou volnost p o h y b u ( p o k u d mělo na c e s t u ) , obyvatelé "zlaté k l e c e " směli ven jen občas, na zvláštní p r o p u s t k y ; ale za to nebyla nouze ani o jídlo, ani o kuřivo. A ovšem i "zlatá k l e c " bzučela plánováním, politickými p o r a d a m i a spisováním m e m o r a n d o tom, j a k t o m u o p r a v d u bylo a co má být v budoucnosti. Ale byl tu i k u s p o ř á d n é sociální práce a nemálo podnikavé improvisace, jež obyčejně šlechtí Čechoslováky v dobách nejistých. T a k si vysokoskolští studenti zřídili v kasárnách v Ludwigsburgu jakési universitní extense a postarali se o visa a stipendia p r o stovky mladých lidí. V L o n d ý n ě ustavený " F o n d p r o politické u p r c h l í k y z Československa" získal větší f i n a n č n í p ů j č k u , začaly se s h r o m a ž ď o v a t zásilky potravin a šastva z Ameriky a f r a n k f u r t s k á kancelář F o n d u , s pomocí razítka odcizeného z čs. konsulátu v Mnichově, vydala na 1.500 " p r o v i s o r n í c h " cestovních pasů s falešným podpisem jakéhosi nic netušícího konsulárního úředníka. Z á p a d n í konsulární ú ř a d y zamhouřily obě oči nad tímto dokum e n t e m a opatřovaly j e j vstupními visy až do doby, kdy bylo možno i Čechoslovákům vydávat I R O pasy: stovkám u p r c h l í k ů se tak umožnilo opustit Německo hned v prvních měsících po únorových událostech. T o bylo z e j m é n a důležité pro ty naše vojáky a letce, k t e ř í za války sloužili v Anglii: britské úřady rychle udělovaly těmto lidem vstupní visa a ř a d u bývalých letců p ř i j a l a Royal Air Force do svých služeb. Bylo-li v táborech v Německu a v Rakousku málo jídla a ještě m é n ě pohodlí, o politickou aktivitu nouze nebyla ani v dobách nejhorších. T a k j a k o doma politická a stranická protikomunistická činnost po ú n o r u rychle sílila, tak i političtí emigranti byli čilí. P a t ř i l o v těch dobách takřka k dobré pověsti, aby každý z významnějších politických p ř e d á k ů , nebo aspoň každá stranická s k u p i n a , byla " n a p o j e n a na d o m o v " ; k d e k d o měl své " s p o j e n í " s domovem, své posly a své žárlivě střežené možnosti s t y k u ; nebo aspoň předstíral, že je má. F a k t e m je, že spojky překračovaly bavorsko-Československou h r a n i c i oběma směry a doručovaly direktivy, příkazy a hesla. Situační zprávy, t a k ř k a bez výjimky zdůrazňovaly, že k válce d o j d e brzo, že je n e v y h n u t e l n á : i v tom se z a h r a n i č n í akce od počátku plně kryla s náladou doma. Sám jsem nebyl v ý j i m k o u v těch dobách, kdy akce stíhala akci a vzrušení z této aktivity zastiňovalo některé skutečnosti nebo aspoň přispívalo k tomu, že při sestavování situačních zpráv p ř á n í bylo otcem myšlenky.
354
25 (V jedné z těchto z p r á v , zaslané ilegální skupině mladých lidí na Moravě k 28. říjnu 1948, vykreslil jsem příští "pravděpodobný" vývoj takto: R o z h o d n u t í z á p a d n í c h mocností obvinit SSSR z n a r u š o v á n í m í r u p ř e d Bezpečnostní r a d o u S p o j e n ý c h n á r o d ů bylo diktováno s n a h o u p r o k á z a t p ř e d celým světem, že Sovětský svaz j e r u š i t e l e m m í r u a že on (a n i k d o j i n ý ) b u d e o d p o v ě d n ý m za p ř í p a d n o u světovou válku. A toto rozhodn u t í zase bylo vyvoláno přesvědčením, že totiž d o h o d a , o p r a v d u trvalá a evropské p r o b l é m y řešící d o h o d a , se Sověty j e n e m o ž n á a že tudíž dříve n e b o p o z d ě j i d o j d e k válce p r o t i SSSR . . . Jsouce h o u ž e v n a t ý m i zastánci m í r u a o d p ů r c i války a z a b í j e n í , byli b y c h o m p o d p o r o v a l i s n a h u západních velmocí o s m í r n é řešení o b r o v s k é h o s p o r u m e z i d e m o k r a c i í a k o m u n i s m e m , k t e r é by m i m o j i n é p ř e d p o k l á d a l o i obnovení demokratických svobod v Československu. Věděli j s m e však zároveň, že vzhled e m k s a m o t n é ideologii a s t r u k t u ř e k o m u n i s t i c k ý c h d i k t a t u r , tato doh o d a n e n í možná . . . M u s í m e i n a d á l e počítat j a k s možností p o m ě r n ě b r z k é h o válečného k o n f l i k t u , t a k i s delším ú d o b í m n e s n a d n é h omírua vleklých j e d n á n í o d o h o d u mezi východem a západem. Vlastní začátek válečného k o n f l i k t u j e r o z h o d u j í c í p r o náš b o j , který teprve t e h d y se b u d e moci rozvinouti v p l n é síle . . .
Myslím, že úryvek z tehdejší zprávy obráží v celku věrně obecný názor československého politického exilu z těchto dob. I když se to neříkalo vždy nahlas a naplno, válečné střetnutí mezi Západem a Východem se jevilo jako nevyhnutelně a zároveň jako jediný způsob, jímž v Československu mohou být v dohledné budoucnosti obnoveny demokratické svobody.) 26
V i d i n a rychlého mezinárodně-politického vývoje, spějícího k válce, jež zvrátí výlučnou moc SSSR a komunistických stran ve střední a východní E v r o p ě a tedy také v ČSR, n e p o c h y b n ě přispěla k politickým rozepřím v čs. politickém exilu, rozepřím, k t e r é začaly h n e d po ú n o r u 1948 a — v n e p o m ě r n ě menší intenzitě — neopustily j e j do dneška. Ustavení "vrcholné politické representace d e m o k r a t i c k é h o československého exilu" v ú n o r u 1949 si vyžádalo rok t a h a n i c a osobních b o j ů . Z ř e j m ě se ú č a s t n í k ů m těchto porad t e h d y zdálo, že se n e j e n o m b u d e opakovat historie p r v n í h o a z e j m é n a d r u h é h o o d b o j e , ale že tato reprisa j e u ž n a s p a d n u t í ; že tudíž f u n k c e v R a d ě jsou ne-li zárukou, t e d y aspoň p ř e d p o k l a d e m politické moci ve Čtvrté Československé republice. 355
K r o m ě toho byl tu i vrch trpkostí z minulosti, jež leckdy sahaly až do let třicátých: kdo byl vinen nejvíce a kdo m é n ě n a p á d u P r v n í republiky, na polofašistickém intermezzu R e p u b l i k y d r u h é , n a politice londýnské vlády, n a Košickém programu a likvidaci občanských stran, odsunu Němců, pražském centralismu, bratislavském dualismu a t a k podobně. Ale většinou to byly jen spory: nikdo n e m ě l ani čas ani odvahu podívat se znovu, po šedesáti letech, n a "českou o t á z k u " po dvou n á r o d n í c h a státních p r o h r á c h . T a k ovšem i Rada svobodného Československa z února 1949 byla j e n slepenec, předstírající dohodu pod tlakem výročí a zahraničních přátel, k t e ř í měli své dobré zkušenosti z dřívější pragmatické politické i diplomatické činnosti vždy realistických Čechoslováků. Základní technický spor, k t e r ý R a d u nikdy neopustil, se točil kolem formulace zásady, k d o m á být členem toho úzkého sboru, který jedině m o h l a směl o čemkoli rozhodoval, totiž v ý b o r u ; zda výlučně zástupci politických stran nebo také "nezávislé osobnosti", "odborníci", zda j e n zástupci stran, k t e r é podepsaly Košický program nebo také aspoň některých stran P r v n í r e p u b l i k y ; to ovšem vedlo k otázce, kdo vlastně je pravoplatným a legitimním zástupcem těchto politických stran; zda politické strany v exilu m a j í své politické o p r á v n ě n í ; zda dosud platí poslanecký m a n d á t a jak d l o u h o ; kdo b u d e předsedou, místopředsedou a pokladníkem a proč n e někdo jiný — stejným p r á v e m ; což vedlo k u r p u t n ý m debatám o tom, kdo je víc vinen a kdo míň za to, co se s r e p u b l i k o u stalo, k d o zradil a kdo vždycky říkal, že to špatně dopadne. P o deset let se R a d a svobodného Československa sjednocovala, drolila a reformovala, množila dělením (jednu dobu byly dvě Rady) a odhodlávala k odpovědné práci. Nic z toho nebylo, k r o m ě hrstky provolání, několik oslav 28. ř í j n ů , bezpočet cyklostilovaných zpráv, které nikdo nečetl, a půl tuctu časopisů, které vznikaly a zanikaly. Různé skupiny v různých konstelacích — ale takřka vždycky stejní vedoucí lidé — se pokoušely o obnovu pracovní aktivity Rady a tyto pokusy dosud trvají v jedenáctém roce po únoru. Dlužno poznamenat, že osud čs. politické reprezentace nebyl o j e d i n ě l ý m : spory — ideové, politické i osobní — rozleptávaly i ostatní poválečná politická h n u t í v exilu. Čechoslováci dokonce měli první exilovou representaci ze států střední a východní Evropy, v nichž komunisté naplno nastolili svou moc, jež se aspoň f o r m á l n ě dohodla na j e d n o t n é m postupu. Byla tu sice — jako u ostatních národních skupin — oposice organizovaných skupin, v daném p ř í p a d ě českých a slovenských separatistů a sudetských N ě m c ů ;
356
ta však n i k d y n a z á p a d ě ohlas a p o d p o r u n e m ě l a a to z m n o h a d ů v o d ů : h l a v n í m bylo, že se n i k d y nezbavila p o d e z ř e n í z nacionalistických a zhusta i r e a k č n í c h t e n d e n c í a cílů. Ale p o z d ě j š í vývoj p r o k á z a l , že r o z b r o j e v R a d ě byly z h o u b n ě j š í p r o československý exil než p r o většinu ostatních n á r o d n í c h exilů. Snad především proto, poněvadž Poláci, M a ď a ř i a dokonce i početně m a l á emigrace z baltských států nebyla t a k k u s t r n u t í fascinována politickým k l á n í m svých vůdců, j a k o p r á v ě Čechoslováci, a p o s t u p n ě si vytvořila (nebo z války u d r ž e l a ) v r ů z n ý c h částech z á p a d n í h o světa samostatné organizace, k t e r é zůstaly živé a dělné. Z e j m é n a Poláci, k t e r ý c h j e v exilu nejvíce, si vybudovali své vědecké a u m ě l e c k é a k a d e m i e , své k n i h o v n y , s t u d i j n í ústavy a svá nakladatelství, k t e r é n e j e n přežily všechny politické vřavy, ale daly solidní z á k l a d z a h r a n i č n í vědecké, u m ě l e c k é a p u b l i k a č n í činnosti, j e j í ž v ý z n a m se uznává n e j e n v z á p a d n í m světě, ale i v Gomulkově Polsku. D e m o k r a t i č t í Čechoslováci v exilu se j e n j e d n o u pokusili o rozsáhlejší p o l i t i c k o - k u l l u r n í organizaci, osvobozenou od počtů s t r a n i c k é h o klíče a s o u s t ř e ď u j í c í se t a k ř k a výlučně na s t u d i j n í a p u b l i k a č n í činnost: to j e k r á t k á historie Masarykova d e m o k r a t i c k é h o svazu, založeného na p o č á t k u r o k u 1949 z iniciativy především F e r d i n a n d a P e r o u t k y , Františka K o v á r n y , R u d o l f a Jílovského, Josefa Diešky, J a n a Čep a a několika j i n ý c h e m i g r a n t ů , j e j i c h ž z á j e m se soustředil spíše na k u l t u r u než na politiku. 25) Svaz z a h y n u l dříve, než se m o h l p o ř á d n ě ustavit a začít pracovat. A zase: historie n e p o d a ř e n ý c h p o k u s ů o čs. exilovou politickou representaci, osud Masarykova d e m o k r a t i c k é h o svazu a n e k o n e č n é schůzování 26) věnované s p o r ů m o kozí c h l u p , se do značné míry krylo S 25) P o z d ě j i vzniklo i n ě k o l i k j i n ý c h " k u l t u r n ě - p o l i t i c k ý c h " s k u p i n , j a k o studentská s k u p i n a s d r u ž u j í c í se k o l e m m ě s í č n í k u Skutečnost, studijní skupina v "Zahraničním ústavu v e x i l u " , vznikl l o n d ý n s k ý B e n e š ů v ústav, a v roce 1958 se ustavila "Společnost p r o v ě d u a u m ě n í " p ř i Československé n á r o d n í r a d ě v A m e r i c e . 26) P o d l e výčtu Svobodného zítřku (č. 13, P a ř í ž , p r o s i n e c 1949) existovaly v té d o b ě tyto československé exilové instituce a orgány ( k r o m ě R a d y , j e j í c h s b o r ů a k o m i s í ) : 8 politických stran s r ů z n ý m i křídly, f r a k c e m i a v z d o r o f r a k c e m i ; 2 další p o l i t i c k é strany " p o d krycím označením n a d s t r a n i c k ý c h i n s t i t u c í " ; 28 nes t r a n i c k ý c h svazů a organisací; 147 dalších organisací a s p o l k ů ; 76 českých a slovenských časopisů, b u l l e t i n ů a z p r a v o d a j s t v í . — T e n t o výčet i s r e d a k č n í m kom e n t á ř e m citoval (v b ř e z n u 1950) m i n i s t r N o s e k v čs. p a r l a m e n t ě na d ů k a z rozštěpenosti čs. p o l i t i c k é h o exilu.
357
p o ú n o r o v o u činností d e m o k r a t i c k é h o p o d z e m í d o m a . I t a m se o d b o j vedl zhusta v r á m c i bývalých politických stran, plánovaly se p o d m í n k y d o h o d o s p o l u p r á c i j e d n o t l i v ý c h s k u p i n n e b o státní a p o l i t i c k é a h o s p o d á ř s k é f o r m y " p ř í š t í r e p u b l i k y " ; a t a k od ú n o r a 1948 p o d z e m n í činnost byla r o z d r o l e n a , n e k o o r d i n o v á n a a často u k v a p e n á a n e ú č i n n á . K d y ž nadešla chvíle, bylo s n a d n é j i r o z d r t i t . O d b o j o v é h n u t í , d o m a i v cizině, spojovalo t a k é přesvědčení, že t a k ř k a v n i č e m n e l z e s p o l é h a t na sebe a t a k ř k a ve všem n a j i n é : i t e n t o k r á t e p o r á ž k a u t l a č o v a t e l e m ě l a p ř i j í t zvenčí a nový, svobodější život m ě l p ř i j í t j a k o d a r o d h r a n i c r e p u b l i k y . J e j e n spravedlivé d o d a t , že mezin á r o d n ě - p o l i t i c k ý vývoj byl p r o politické představitele v exilu v c e l k u n e p ř í z n i v ý a n e j e d n o u i bezvýhledný. P o d s t a t n é většině exilových politických p ř e d á k ů n e c h y b í n i c na poctivém československém vlastenectví a o s o b n í c h k v a l i t á c h . Ale n e p ř í z e ň doby j e vyvrhla na b ř e h m o ř e , j e h o ž p ř í b o j i n e r o z u m ě j í , a p l a v b a na n ě m j e n a d j e j i c h síly. T a k j a k o se d e m o k r a t i c k é opozici v Československu n e p o d a ř i l o pron i k n o u t do důležitých a d m i n i s t r a t i v n í c h a h o s p o d á ř s k ý c h pozic a o d t u d ovlivňovat, v r á m c i daných možností, život v zemi, t a k t a k é československá politická r e p r e z e n t a c e zůstala bez vlivu na t u činnost, jež se b e z p r o s t ř e d n ě týkala československých záležitostí v širším r á m c i s t u d e n é války mezi Z á p a d e m a V ý c h o d e m : na vysílání z a h r a n i č n í c h rozhlasových stanic v českém a slovenském j a z y k u , z e j m é n a p a k n a stanici Svobodná E v r o p a a rozsáhlou p r o p a g a č n í akci balonovou. 27
L o n d ý n s k é československé vysílání B B C n i k d y n e p ř e r u š i l o svou p r á c i , jež se tak v y n i k a j í c í m způsobem osvědčila za v á l k y ; p o k r a č o v a l o ve svém s t ř í d m é m zpruvodajetví, k n ě m u ž po ú n o r u 1948 se p ř i d r u ž i l a ř a d a t ý d e n n í c h k o m e n t á ř ů , psaných speciálně p r o československé posluchače. Většina r e d a k t o r ů tu pracovala už za válečných let a několik n a d a n ý c h n o v i n á ř ů se dovedlo p ř i z p ů s o b i t nové situaci; s rychle rostoucími počty nových " i l e g á l n í c h " posluchačů si získalo důvěry i obliby politicky zvídavých vrstev v p o ú n o r o v é m Československu. T a k é pařížské vysílání v českém a slovenském j a z y k u zvýšilo po ú n o r u svou činnost i s v ů j vliv. P o roztržce jagoslávsko-sovětské nevelké počty k o m u n i s t i c k ý c h f u n k c i o n á ř ů a bývalých sociálních d e m o k r a t ů poslouchaly k r á t k o v l n n é československé vysílání z B ě l e h r a d u .
358
D ů l e ž i t ý m d a t e m ve s t u d e n é válce p r o t i stalinskému r e ž i m u v ČSR, k t e r ý si v y n u t i l t a k ř k a n e p r o n i k n u t e l n o u izolaci celé země od z á p a d u , j e h o l i d u , j e h o smýšleni a j e h o k u l t u r y , byl vsak 1. k v ě t e n 1951: t o h o d n e ( p o ú d o b í časově o m e z e n ý c h relací n a k r á t k ý c h v l n á c h ) začala vysílat česky a slovensky rozhlasová stanice Svobodná E v r o p a ( " H l a s svobodného Československa", j a k se pravilo v k a ž d é m j e j í m identifik a č n í m h l á š e n i ) . T a t o stanice, politicky, r e d a k č n ě i provozně vedená československými exulanty, byla t o h o květnového dne p ř i p r a v e n a vysílat celkem 11 a p ů l h o d i n y d e n n ě n a s t ř e d n í vlně 317.2 m e t r u , a to p r o g r a m y n e j r ů z n ě j š í h o d r u h u , o d denních zpráv (vysílaných p ř e h l e d n ě v k a ž d o u h o d i n u ) až p o k o n c e r t y , zábavné pořady a divadelní h r y . P o č e t vysílacích h o d i n byl p o z d ě j i rozšířen na 16 denně, S ř a d o u p r o g r a m ů n ě k o l i k r á t se o p a k u j í c í c h v p e v n ý c h p r o g r a m o v ý c h "blocích". " H l a s s v o b o d n é h o Československa", k t e r ý se p o p r v é v p l n é síle ozval 1. května 1951 z j e d n é z n e j s i l n ě j š í c h vysílaček v E v r o p ě (z H o l z k i r c h e n u , blízko M n i c h o v a ) , byl v ý z n a m n o u událostí i v historii p r o p a g a č n í války mezi Z á p a d e m a V ý c h o d e m . N e b o ť ideový, p r o g r a m o v ý a taktický p o s t u p , j a k b y l v y p r a c o v á n (z větší části čs. s p o l u p r a c o v n í k y ) pro tuto novou vysílačku, n e m á obdoby. V p o d s t a t ě to byl p o k u s zasáhnout o d p ů r c e n a místě nejcitlivějsím, to jest odrazit j e h o úsilí o totální isolaci celých n á r o d ů v y b u d o v á n í m sítě n á r o d n í c h rozhlasů, které by po všech s t r á n k á c h n a h r a d i l y s p o u t a n ý rozhlas v Československu a p o z d ě j i i v M a ď a r s k u a v P o l s k u . Zároveň se politické emigraci dostávala do r u k o u z b r a ň , o j a k é se za poslední války m e z i n á r o d n ě u z n a n é exilové vládě Benešově ani nesnilo. Byla to československá politická emigrace, jíž se tehdy doslalo možnosti j a k o p r v n í uvést tento odvážný e x p e r i m e n t ve s k u t e k ; přispělo k t o m u jistě to, že ve svém složení b y l a politicky l i b e r á l n ě j š í a m é n ě zatížená s p o l u p r a c í s t o t a l i t n í m i režimy. Spory, k t e r é planuly v ústředn í c h exilových r e p r e z e n t a c í c h ostatních n á r o d n í c h s k u p i n , byly převážně r á z u p o l i t i c k é h o : u Čechoslováků p ř e v á ž n ě osobního. Ale i tak bylo politické, r e d a k č n í i p e r s o n á l n í vedení svěřeno nikoli p o l i t i k ů m , ale n o v i n á ř ů m . T a t o politická a n o m a l i t a p ř í m o vyplývala z osobně i politicky neutěšené situace v čs. p o l i t i c k é m exilu. A j a k už bylo řečeno, vliv exilové r e p r e s e n t a c e a politických stran n a politické a p r o p a g a č n í z a m ě ř e n í této velké vysílačky neexistoval: n a o p a k , ve směru k Československu, Svobodná E v r o p a u d á v a l a směr i n á p l ň zápasu p r o t i stalinskému r e ž i m u v zemi.
359
Ačkoli československé vysílání Svobodné E v r o p y bylo od p r v n í h o d n e rušeno zvlášť k t o m u vybavenými rušícími stanicemi n a ú z e m í repub l i k y ( p ř í p r a v y k vysílání nebylo možno n a d l o u h o u t a j i t ) , ohlas t a k t o široce k o n c i p o v a n é h o svobodného československého rozhlasu b y l d o m a okamžitý a m o h u t n ý . Nově p ř i c h á z e j í c í u p r c h l í c i z n e j r ů z n ě j š í c h k r a j ů země vyprávěli o tom, j a k ý r o z r u c h vznikl a n e u t i c h a l mezi protik o m u n i s t y i komunisty. O účinnosti stanice svědčilo také to, že už 21. května, tedy tři t ý d n y p o z a h á j e n í vysilání, čs. vláda protestovala ostrou diplomatickou notou u vlády americké p r o t i činnosti Svobodné Evropy. Od t é doby se k o m u n i s t i c k ý tisk a rozhlas a ovšem i představitelé režimu museli stále p o t ý k a t s i n f o r m a c e m i a a r g u m e n t y této vysílačky. N e n í m o ž n é v r á m c i této ú v a h y osvětlit a p l n ě z h o d n o t i t p r á c i rozhlasové stanice Svobodná E v r o p a a j e j í h o československého vysílání; j e na to t a k é dosud příliš brzo. 27) J e n u t n o m í t na p a m ě t i , kdy vznikla a za jakych mezinárodně-politických okolností: byla odpovědí Z á p a d u n a p o k u s o naprostou izolaci 90 milionů lidí, k t e ř í se neměli a nesměli dovědět, co se o p r a v d u d ě j e n e j e n o m v ostatním světě, ale také v j e j i c h vlastních zemích. Úspěch Svobodné Evropy byl p r á v ě v tom, že informoval své posluchače o tom, co se d ě j e po obou stranách té vysoké zdi, jíž se Stalin snažil o b e h n a t svou říši. Od smrti Stalinovy a z e j m é n a od roku 1956 se m n o h é změnilo v zemích střední a východní Evropy a také ovšem v komunistických stranách a v Sovětském svazu samotném. J e otázkou, zda československé vysílání Svobodné E v r o p y a ostatní rozhlasové stanice tyto změny správně postihly, zhodnotily a vyvodily z nich správné důsledky. Jisté je, že V době n e j k r u t ě j š í studené války a Stalinovy p ř e d s m r t n é m e g a l o m a n i e (jež ve všech svých fázích se věrně obrážela i v politice a taktice československých s t a l i n c ů ) , bylo nemožné hovořit k československému lidu a také ke k o m u n i s t i c k ý m f u n k c i o n á ř ů m j i n a k , než přes tu vysokou stalinskou z e ď strachu a zaslepenosti; a když s pražské strany nepadaly nic než cihly a k a m e n í , nezbylo, než tu p a l b u opakoval. Vývoj ukázal, že se přece j e n podařilo s t r h n o u t pěkný kus ze Stalinovy zděné karantény za vydatné a často n e č e k a n é pomoci s té d r u h é , východní strany. 27) Viz aspoň p o p i s n o u p u b l i k a c i R o b e r t a T . Holta Radio 1958.
360
Free Europe,
Minneapolis
O d k o n c e d u b n a 1954 až do ř í j n a 1956 newyorský " V ý b o r p r o svob o d n o u E v r o p u " organizoval t a k zv. " A k c i V e t o " — nový z p ů s o b masového v e d e n í psychologické války tištěným slovem, f o t o g r a f i í a kresbou. V o d í k e m p l n ě n é balony nesly n a místo u r č e n í n á k l a d l e t á k ů , m i n i a t u r n í c h časopisů a dokonce i d r o b n ý c h k n í ž e k ; tento i n f o r m a t i v n í a b o j o v ě p r o p a g a č n í m a t e r i á l d o p l ň o v a l t a k p r á c i z a h r a n i č n í h o rozhlasu. V o p e r a č n í m ú d o b í shora u v e d e n é m bylo vypuštěno do Československa, P o l s k a a M a ď a r s k a t é m ě ř 660.000 b a l o n ů r ů z n ý c h velikostí, k t e r é rozesely po ú z e m í těchto t ř í států přes 302,344.000 l e t á k ů a tiskovin. J e n do československa j i c h bylo shozeno přes 200 milionů. P o celou d o b u dopravovaly balony z e j m é n a n a ú z e m í Čech a Moravy m i n i a t u r n í měsíčník Svobodná Evropa v n á k l a d u tří m i l i o n ů výtisků. N e b y l o divu, že pražská vláda a po ní i ostatní režimy, postižené t í m t o p r o p a g a č n í m n á p o r e m , protestovaly d i p l o m a t i c k ý m i n o t a m i a n a k o n e c i v m e z i n á r o d n í c h organisacích (včetně S p o j e n ý c h n á r o d ů ) p r o t i balonové akci. Československá operace, r o z m ě r n á a p a t r n ě úspěšná, vypracovala zvláštních "Deset p o ž a d a v k ů lidové oposice" 2 8 ) , s nimiž nakon e c strana a v l á d a musely velmi energicky polemisovat. 28
"Nový k u r s " , p r o j e v u j í c í se po Stalinově smrti a z e j m é n a po X X . sjezdu v československu a v ostatních zemích sovětského bloku, a s n í m p o s t u p u j í c í m e z i n á r o d n í uvolnění, vrcholící p o d e p s á n í m státní smlouvy s R a k o u s k e m a Ženevskou k o n f e r e n c í čtyř velmocí, měl pronikavý vliv také na politickou emigraci ze zemí s t ř e d n í Evropy. P ř i v o d i l v n í první o p r a v d u zásadní rozkol p a t r n ě trvalého rázu. Je z a j í m a v é — a p o c h o p i t e l n é — že p r o p a g a č n í aparát KSČ nikdy nevyužil tohoto vážného rozkolu, ač j i n a k celé roky pilně referoval o n e j r ů z n ě j š í c h d r o b n ý c h sporech, skutečných i fiktivních, v československém politickém exilu. Zásadní rozdíl v n a z í r á n í na události v k o m u n i s t i c k é m světě, j a k se zvolna od r o k u 1953 vytvářel v ř a d á c h československého d e m o k r a t i c k é h o exilu, očividně rušil obraz exilu, j a k j e j K S Č p r a c n ě vykreslila: černé reakce s konzervativními a fašistickými sklony, k t e r é neleží n a srdci nic j i n é h o , než n á v r a t N ě m c ů a k a p i t a 28) " D e s e t p o ž a d a v k ů " ž á d a l o : 1. O d b o r y o d b o r á ř ů m ! 2, Více peněz, m é n ě řečí! 3. D ě l n í k n e p a t ř í na ř e t ě z ! 4. N e s a h a t n a volný čas! 5. K o n e c selské r o b o t y ! 6. M e n š í d o d á v k y — větší ú r o d a ! 7. Samospráva, n e ú ř a d ! 8. Zboží p r o lid, n e p r o Sověty! 9. O b n o v i t s l u ž b u z á k a z n í k ů m ! 10. Stavět p r o r o d i n y , n e p r o s t á t !
361
lismu. 29) P r a ž s k á p r o p a g a n d a s t í m t o voskovým m u z e e m sotva pochodila m e z i realistickými českými lidmi, k t e ř í n a d t o m n o h é z těchto "agentů k a p i t a l i s m u " znali z doby j e j i c h poválečné spolupráce s komunisty v N á r o d n í f r o n t ě . A n a o p a k , ti z pražských k o m u n i s t ů , k t e ř í m ě l i v cizině možnost h o v o ř i t v ú d o b í " t á n í " se svými k r a j a n y - e x u l a n t y , byli opravdově a p ř í j e m n ě p ř e k v a p e n i názorovou " p o k r o k o v o s t í " těchto černých, ovcí. I p r o politické exily bylo m é n ě p r o b l é m ů v p r ů b ě h u studené války za tvrdého vedení Stalinova, k t e r ý trval na t o m , že všechno je buď černé n e b o b í l é ; izolace sovětského světa od světa z á p a d n í h o byla t é m ě ř ú p l n á a z a h r a n i č n í politika Moskvy strohá j a k j e j í h l a v n í s t r ů j c e , Vjačeslav Molotov. K r o m ě toho r e p u b l i k á n s k á vláda S p o j e n ý c h států n e o p o m n ě l a se p ř i k a ž d é příležitosti hlásit k e své závazně vyhlášené "politice osvobození p o r o b e n ý c h n á r o d ů " ve střední a v ý c h o d n í Evropě. Nebylo, pravda, n i k d y jasné, j a k ý m způsobem se m á t o h o t o osvobození d o s á h n o u t ; ale všechny politické emigrace se zuby n e h t y držely této m l h a v é f o r m u l a c e . P a t ř í k ironickým rysům poválečného vývoje, že postalinská zahraniční politika K r e m l u , "nový k u r s " v lidových demokraciích, XX. sjezd a vývoj v Gomulkově P o l s k u (spolu s tragickou zkušeností s m a ď a r s k o u lidovou revoltou) n e j e n otřásly vnitřní j e d n o t o u k o m u n i s t i c k ý c h stran — ale i j e d n o t o u exulantských organisací. Řekli jsme už, že politické exily v podstatě věřily ve válečné řešení sporu mezi Z á p a d e m a Východem, i když to vždycky neříkaly nahlas. Uvolňování, nový tón sovětské zahraniční politiky a silné revizionistické tendence v jednotlivých komunistických stranách, p a t r n é z e j m é n a po X X . sjezdu, zastihly exilní politické reprezentace zcela n e p ř i p r a v e n y . A jestliže komunistickým stranám n ě j a k o u chvíli trvalo, než objevily v revizionizmu "největší soudobé nebezpečí", k t e r é hrozí, politická emigrace to pochopila okamžitě. P o k l á d a l a za svou svatou povinnost varovat nezkušené z á p a d n í politiky a veřejnost p ř e d 29) V exilu byl kdysi sestaven jakýsi k a p e s n í slovník názvů a n a d á v e k , j i m i ž propagační m a š i n é r i e strany častovala své o d p ů r c e v exilu — a je to o p r a v d u vybraný s l o v n í č e k : od b ě ž n é h o názvu " a g e n t i " ( " a m e r i č t í " , " i m p e r i a l i s t i č t í " "prachs p r o s t í " ) až p o běžné označení " z r á d c i " ( " p r o l h a n í " , " š t ě k a j í c í " , " v y j í c í ) , j e tu všechno n e p ě k n é v p l n é m a b e c e d n í m r e j s t ř í k u . N e n í to ovšem nic nového v dějinách k o m u n i s t i c k é h o h n u t í , k t e r é — z e j m é n a , když se dostane k moci — m u s í být stále o h r o ž e n o zevnitř i z vnějšku", ú k l a d n ý m n e p ř í t e l e m , k t e r ý se ve svém n e p o p s a t e l n é m , všestraném hyenismu s p o j u j e s čertem ďáblem, j e n a b y zničil d o b r é dílo d ě l n í k ů a r o l n í k ů .
362
v r a ž e d n o u z á l u d n o s t í "sovětských úsměvů". V koexistenci viděla pokusy sovětské lišky o p o k r y t e c k ý rozhovor s důvěřivou z á p a d n í slepičkou. N a d ů k a z m o h l a citovat d l o u h o u ř a d u p e r f i d n o s t í stalinské politiky. K d y ž byla z a h á j e n a ženevská konference, m n o h o exulantských politiků rozčilením t a k ř k a přestalo d ý c h a t ; a když p r e s i d e n t Eisenhower vznesl n a k o n f e r e n c i otázku s t ř e d n í a východní Evropy, mnozí exulanti to p o k l á d a l i t a k ř k a za n á r o d n í k a t a s t r o f u , zatím co n e k o m u n i s t é doma po d l o u h é době žili opět velkými n a d ě j e m i . K d y ž sovětští představitelé odmítli o otázce střední E v r o p y vůbec j e d n a t , většina exulantských p ř e d á k ů si z h l u b o k a oddychla. Rozhlasové k o m e n t á ř e z a h r a n i č n í c h vysílaček se hemžily satirickými p o z n á m k a m i na " d u c h a Ženevy", nik o l i n e p o d o b n é h o t ě m d u c h ů m , " k t e r é vyvolávají podvodníci n a spiritistických seáncích." A když odzněla poslední slova na X X . sjezdu KSSS, český politický k o m e n t á t o r vyhlásil, že co se stalo je prostě "nová f o r m u l a c e k o m u n i s t i c k é h o p l á n u n a dobytí světa." Ještě závažnější než sovětská politika " p r o r a d n ý c h ú s m ě v ů " (jež, k o n e c k o n c ů , aspoň vedla k p l n é nezávislosti R a k o u s k a ) , byly j e j í p r ů v o d n í zjevy v z á p a d n í m světě a z e j m é n a ve S p o j e n ý c h státech, j e d i n é to mocnosti, k t e r á se oficiálně hlásila k zásadě " p l n é h o osvobození" n á r o d ů střední a východní E v r o p y : zvedaly se kritické hlasy, pochyb u j í c í o uskutečnitelnosti této zásady. T y t o pochyby formuloval nejprve americký d i p l o m a t George K e n n a n j a k o stoupenec "politiky zad r ž o v á n í " ( o p a k u " p o l i t i k y osvobozování") a po n ě m ř a d a j i n ý c h v e ř e j n ě činných osobností na západě, k t e ř í v koexistenční politice Stalinových nástupců a v celém "novém k u r s u " v satelitních zemích viděli počátky trvalé změny, vedoucí k p o n ě k u d n o r m á l n ě j š í m podm í n k á m života v zemích k o m u n i s t i c k é h o bloku. V knize, kterou K e n n a n vydal v roce 1954 3 0 ) , je f o r m u l o v á n vcelku už obecně p ř i j a t ý názor, že v těch zemích, kde komunistická strana je u moci deset nebo i více let, n á v r a t k e statu quo ante (tedy k laissez faire hospodářství) j e n e j e n o m nemožný, ale také nežádoucí. Co víc, K e n n a n otevřeně říká, že politickým exulantím A m e r i k a " n i k t e r a k neposlouží když v nich u d r ž u j e n a d ě j i , že se jednou navrátí domů a začnou tam, k d e před deseti či dvaceti lety přestali." A jestliže K e n n a n je stoupencem k r a j ního n á z o r u v otázce koexistence s k o m u n i s m e m a k r i t i k e m z a h r a n i č n í politiky Dullesovy, d e n í k The New York Times nelze vinit z p o d o b n ě r a d i k á l n í h o stanoviska. T e n t o list jistě tlumočil obecný pocit politicky interesované americké veřejnosti a možná i neoficielní názor vlády, 30) George K e n n a n , Realities
of American
Foreign
Policy,
P r i n c e t o n , 1954.
363
364
když už v červnu 1953 n a p s a l n a o k r a j plzeňských d e m o n s t r a n c í : " V politických plánech této země ( S p o j e n ý c h států — P . T.) n e n í p o d p o rovat revolty, v n i c h ž se platí d r a h ý m i lidskými životy. T a k é n e n í naším úmyslem j í t do války za o d s t r a n ě n í t y r a n i e v celém světě." 31) Studený p r ů v a n , který vnikal v dohě " t á n í " do exulantských spolkových místností, byl však n e p ř í j e m n ý ještě j i n a k . Za Stalina a Molotova byly politické exily ideově, politicky a zhusta i takticky v h l a v n í c h směrech z a j e d n o n e j e n s politikou z á p a d n í c h vlád, ale i š i r o k ý m v e ř e j n ý m m í n ě n í m . "Nový k u r s " a ženevské léto přinesly jisté n a p ě t í : leckde se politické exily jevily j a k o skupiny, d o ž a d u j í c í se r a d i k á l n í c h řešení a zásadních o d p o v ě d í n a otázky, které zněly n e p ř í j e m n ě a nečasově. Vznikal tu jistý k o n f l i k t a to nikoli výlučně n a politické rovině. Vystihl to d o b ř e f e j e t o n , psaný v době I I . sjezdu spisovatelů v Praze. 32) M n o h ý m z nás se t e ď občas stává, že ve společnosti n e e x u l a n t s k ý c h p ř á t e l n a j e d n o u na nás n ě k d o v y h r k n e o t á z k o u : " T a k j a k , n e p o j e d e t e se o prázdn i n á c h podívat na m a m i n k u do P r a h y ? . . . T e ď j e p ř e c e všechno m n o h e m volnější tam u vás, n e ? " . . . Bývalo to snazší za Stalina. Když n ě k d o n e c h á p a l , byla vždy p o r u c e bohatá zásoba čerstvých a j a s n o u řeci m l u v í c í c h d ů k a z ů p ř í m o od pramene . . . N e n í p o c h y b y o tom, žu p r o exulanty, k t e ř í se n e h o d l a j í dát p r o s t ě znechutit naivitou, s níž SE u svých d o m o r o d ý c h přátel s e t k a j í a k t e ř í se ner o z h o d l i vyhýbat se od n y n ě j š k a až na další r o z h o v o r ů m o věcech komunistických, že pro tyto exulanty skončila doba j e d n o d u c h o s t i a pohodlí v argumentech.
V tomto a m n o h a p o d o b n ý c h ú v a h á c h a p o l e m i k á c h , k t e r é se rozvinuly v politicky činných kruzích exulantů v době p ř e d m a ď a r s k o u revoltou, obráží se z á k l a d n í obava nesmlouvavých o d p ů r c ů "liberalisace": že totiž uvolnění v různých oblastech života v Československu a ostatních zemích sovětské sféry, jisté "zracionalisování d i k t a t u r y " stahilisuju moc strany doma a věc; komunismu ve světě; že lid, k t e r é m u n e k r u č í v břiše, n e r e v o l t u j e ; že režim, který stále většímu počtu lidí u m o ž ň u j e k o u p i televizoru nebo motocyklu či občasnou cestu do nekomunistické ciziny, se spíše u p e v ň u j e než o s l a b u j e ; že se lidé s p o k o j í s tím m á l e m co m a j í a z a p o m e n o u na to, jak c h u t n á opravdová svoboda a skutečná spravedlnost. T a k o v ý m vývoj také téměř vylučuje n á v r a t 31)
The
New
York
Times.
13. června
32) " D á t e se o t r á v i t ? " , Československý
přehled,
č. 5, N e w Y o r k k v ě t e n 1956.
exilových politiků k moci. Mezinárodně-politicky p a k uvolnění vede k j e d n á n í a j e d n á n í k d o h o d á m , při nichž se snadno zapomíná na velké ideály a m a l é národy. A proto, čím h ů ř , tím lépe, ř í k a j í dodnes neúprosní zastánci tvrdého boje p r o t i K r e m l u a jeho záludné taktice, a ť už se p r o j e v u j e j a k o "titoismus", " g o m u l k i s m u s " nebo "revisionismus" v jednotlivých komunistických stranách. 29
Rozdělení — nikoli vždy jednoznačné — na " n e ú p r o s n é " a " g r a d u a l i s t y " p r o b ě h l o v československém politickém exilu nedramaticky. To proto, poněvadž tento exil jako politicky činná, vyvíjející se a pevný program f o r m u l u j í c í a p r o p a g u j í c í j e d n o t k a už d r a h n ě let neexistuje. P ř e d á c i bývalých demokratických stran setrvali — až na několik výjimek — na pozicích " n e ú p r o s n ý c h " v přesvědčení, že k o m u n i s m u s a j e h o moc n u t n o zlomit silou. T u t o svoji koncepci hájí, spolu s některými představiteli polských, m a ď a r s k ý c h a jiných skupin, ve "Shromáždění u j a ř m e n ý c h n á r o d ů " . V některých n a d n á r o d n í c h organisacích — na p ř í k l a d pařížské " K ř e s ť a n s k o - d e m o k r a t i c k é U n i i " — dosud zápas o základní koncepci p r o b í h á v zajímavé sestavě: polští a českoslovenští zástupci h á j í " g r a d u a l i s t i c k ý " p o s t u p , zástupci M a ď a r u a baltských států postup s "pozice síly". Stoupenci gradualismu v Československém exilu se vystavují nebezpečí n e p o c h o p e n í a dokonce i denunciace. Gradualistický postup však nemá nic společného s " a p p e a s e m e n t e m " , s k o m p r o m i s y se stalinskou nelidskostí, s regimentací ducha i lidí, tím méně se zradou základních ideí a principů, bez nichž není d ů s t o j n é h o lidského života. Gradualismus je v podstatě pragmatický politický postup, vycházející z poznání, že v dnešním světě mocenské z á j m y zhusta p ř e v a ž u j í nad ideologickými, ba i m r a v n í m i hledisky. Poučil se na historické zkušenosti z doby m a ď a r s k é revoluce: mocenské a politické okolnosti byly p r o z á p a d n í mocnosti r o z h o d u j í c í a lidová vzpoura byla udušena v krvi. 33) Především však gradualismus obráží změny a procesy, jimiž 33) T í m také u t r p ě l i exulantští stoupenci "tvrdé linie'" svou velkou p o r á ž k u . V ř í j n u 1956 byla v lidově-demokratickém M a ď a r s k u optimální situace, j a k á vůbec může v k o m u n i s t i c k é m státě v z n i k n o u t pro ty síly ve světě, které h l á s a j í " p o l i t i k u o s v o b o z e n í " ; ze západu však M a ď a r ů m n i k d o n e p o m o h l . T í m p a d l ovšem i celý a j e d i n ý p r o g r a m " n e ú p r o s n ý c h " exulantů, kteří tím, že o d m í t a j í gradualistický postup, n e m a j í alternativy a ocitají se bez akčního politického p r o g r a m u .
365
komunismus v posledních letech prošel v theorii i v praxi. U v ě d o m u j e si existenci mocných spojenců i neodolatelných společenských sil, k t e r é se důrazné a občas revolučně p r o j e v u j í v každé d i k t a t u ř e , tedy i v d i k t a t u ř e proletariátu. Zatím co " n e ú p r o s n í " zastánci řešení s posice síly vidí komunistickou moc j a k o n e m ě n n o u , monolithickou a vlastně vítěznou, gradualisté j i vidí dynamicky, p r o m ě n n o u , vystavenou zákon ů m vývoje a změny, zranitelnou a společensky defektní. T a k j a k o stalinci ve východní Evropě se cítí bezpečně jedině tehdy, když vládne n e m ě n n é dogma, když všechno j e b u ď bílé nebo černé, t a k i "neú p r o s n í " exiloví politikové vidí jen " k o m u n i s t y " a " d e m o k r a t y " a odmít a j í i j e n rozhovor s těmi, k t e ř í možná jsou nositeli stranických legitimací či stranických f u n k c í , k t e ř í však z vnitřního přesvědčení, z poznání, u s i l u j í o revisi j a k theorie, tak prakse komunismu. Gradualisté n e o d m í t a j í tento rozhovor, n a o p a k , vítají j e j : může totiž vést k trvalému dorozumění s těmi, kdož po dlouhém bloudění objevili obecnou závaznost m r a v n í h o ú s u d k u . Gradualistická koncepce s p a t ř u j e v trvalém zmírnění m e z i n á r o d n í h o napětí sám p ř e d p o k l a d k růstu svobody z vlastních, vnitřních sil v zemích, kterým vládne komunistická strana, ba dokonce i sil v k á d r e c h této strany. Záleží j i na osudu žijících generací v zemích k o m u n i s m u . Proto usiluje bez postranních úmyslů o dělnou mezinárodní dohodu. Vůbec je prosta záludnosti v tomto svém přesvědčení — tím se lisí od propagandistických nebo výlučně taktických gradualistických thezí. Těší se z každého dílčího úspěchu, hospodářského nebo sociálního, z něhož má prospěch řadový občan; p o d p o r u j e každé — i p o d m í n ě n é — rozšíření svobody osobní, svobody slova, víry, p o h y b u . Byly v p a m á t n é m roce 1956 chvíle tak n a d ě j n é a zvěstující změnu, že si českoslovenští emigranti v e ř e j n ě m o h l i položit otázku, zda opravdu jsou dosud v exilu. Vojenské potlačení lidové maďarské revolty a události, které je provázely, by se mohly vykládat j a k o tečka za koncepcí gradualismu. Nezaujatá analýza však prokáže, že tomu je právě naopak. Světový názor, předstírající, že zná lék na všechny nemoce m o d e r n í společnosti a představující se jako vrchol všech tužeb lidových mas, který musí silou zbraní a terorem udržovat svou moc nad lidem, je nepochybně v krizi a ú p a d k u . Má-li přežít ve volné soutěži, musí se od základů revidovat; komunisté — i českoslovenští — musí nakonec vidět skutečnosti takové, j a k é jsou. N e b o ť , mluveno s Djilasem, "síla skutečnosti a života byla vždy silnější než b r u t á l n í násilí a vždy skutečnější než všechny teorie."
366
30 (Z dopisu Karlovi J. o velikonocích 1959: " . . . A tak, milý Karle, mám za to, že už nezáleží na tom, zda kdy a zda vůbec se fysicky vrátíme do země, kterou oba nazýváme svou vlastí. Spíše myslím, že se nevrátíme. Ale copak dějiny člověka neznají příklady toho, kdy lidé žili a soužili společnou myšlenkou a společnými ideály a stejným citem a stejnými boji a stejnou láskou v různých částech světa a mluvili různými jazyky a byli různé barvy pleti? Copak nemáme mnoho společenství hlubších a. hodnotnějších, než je společenství národa a (důležité, krásné) společenství jazyka? Dám Ti příklad: mám strašně rád Prahu, ztrávil jsem tam nejlepší část svého života, byl jsem tam mlád. Ale kdykoli myslím na Prahu, tak nevidím před sebou Hradčany nebo Petřín, ale lidi: Tebe, několik přátel, dlouhou řadu příbuzných a známých, kteří mlčí. Bude-li mi umožněno s nimi hovořit, hovořit volně a svobodně, mimo politiku, mimo ideologii — co na tom záleží, odkud tyto hovory budou vedeny, zda budeme vlastníky těch či oněch cestovních pasů, zda budeme žít v New Yorku nebo v Paříži. Pro nás — nebo aspoň pro některé z nás — kteří se iv cizině pokoušíme formulovat své myšlenky nějakou literární nebo aspoň novinářskou formou — pro nás je jenom toto důležitě. Řekl jsem to kdysi tak, že nás fysický návrat do zemí našeho zrodu je jenom druhořadého významu: na čem opravdu záleží, to je návrat svobody tvořit a psát, soudit naši epochu a zhodnotit situaci člověka. Opravdu, na čem záleží je návrat důstojnosti psanému slovu. Nemohu to dokázat, ale cítím to ve všech kostech (a k výsměchů reálpolitiků a reálsituací), že tu největší krisi už máme za sebou — vy i my. Už téměř nikdo nepochybuje o tom, že alternativou k zániku je rozhovor. S různých břehů, z různých zkušeností a z různých světových stran říkáme v podstatě totéž; po našem boku přibývá lidí, nesoucích jména, jež patří na druhý břeh: Pasternak, Dudincev, Fast, Djilas, Seifert, Hrubín, Slonimski, Kolakowski, Hlasko, Sartre, Russell, Putrament, Škvorecký a stovky jiných, které ještě nelze jmenovat. Hlasy splývají v chór. I zavraždění se nacházejí v podivném společenství: Milada Horáková a Vladimír Clementis. A vězení a jejich obyvatelé jsou si leckde podobní: ve východním Německu "revisionista" Harich, v Bělehradě "revisionisty" ve vězení držený komunista Djilas. Je to snad dosud paradox, ale je to tak: objevují se přátelé a spojenci
367
po obou stranách ideologické škarpy a po obou stranách je drtí causa politických realit. A jestliže se politikové, i po všech předchozích špatných zkušenostech, znovu vracejí k jediné možnosti — rozhovoru, není povinností vzdělanců znovu se pokoušet o dialog? Ovšem, ne s každým a ne o všem. I opice umí otvírat pusu a papouška naučíš celým větám. V heslech, frázích a programech už všechno bylo řečeno a všechno skončilo ve slepé uličce. Jde ovšem o dialog nepoměrně subtilnější, který ostatně od věků je veden pod hlučnou rozpravou mocnářů a parlamentů. Svatý Otec, moderní katolická církev, se pokouší o rozhovor se zastánci protichůdných nebo i nepřátelských názorů, s výhledem na možné zúžení nebo aspoň ohraničení oblasti neshod. Takový dialog — to je maršrůta naší doby, naše naděje, naše výzva k činu. Neboť dialog musí především přinášet svědectví, pravdivé svědectví o situaci člověka. A pokud bude žít touha a vůle podat svědectví o situaci člověka, potud nic není ztraceno.")
D o k u d lidské pokolení žije, lidskost, láska k svobodě a civilisovaný způsob života se vždycky dříve nebo později prokáže být neodolatelně přitažlivým. Lidský pokrok byl vždycky věcí vzestupů a pádů. Vzestupy vždycky dávaly podnět k nepodloženému optimismu, a pády se současníkům vždycky zdály být nekonečné. Západní Evropa v roce 1000 nedávala ani tušit, že o několik století později začne renaissance. V historii západního křesťanstva byl lidský duch mnohokrát ve vězení stejně těsném, jako v Rusku za Stalina. Každý, kdo se domnívá, že kdyby komunismus zvítězil, jeho zlo by přetrvalo věky, se dává tak ovlivnit žárem současných sporů, že nevidí jejich podobnost se stejně prudkými spory minulosti, a neuvědomuje si, že i kdyby přišel věk temna, nepotrvá věčně, stejně jako minulé věky temna netrvaly věčně. Bertrand Russell
368
TOMU TENORÁKOVI V BÍLÝM SAKU, CO TO TAK SLAVNĚ PROSLOVIL (Na o k r a j r o m á n u Josefa Škvoreckého
Zbabělci)
J a n T u m l í ř (New H a v e n , C o n . , U S A ) Není sice jasné, j a k si t o mohli udělat, že t o vydali, ale revoluci už m á m e napsanou. A jak, páni. T e d a f a k t , ten k u k to napsal. Ježiš, o tomhle se mi blbě píše. T o se tu člověk leta srabí, aby to napsal, právě tyhle věci, ty pásky a f r a j e r y za války a jazz, v Lucerně a v Neratovicích a přes radio, j a k to vždycky končilo, ale vždycky, neodvratně a pokaždé srdcervoucně j e d n o u provždy. T ř e b a tenkrát, jak končil ten přenos z toho americkýho nightelubu, j a k lidi tleskali a pískali a d u p a l i od stolků s nedopitými highbally a o n the rocks, ten konferencier do toho ještě něco kokrhal a pak byl zase ten konec a člověk musel ještě aspoň na chvíli ven, na vzduch, na mráz, který pod měsícem pálil jako líh a trochu se třás směrem od D r á ž ď a n . N e b o ty holky, Ježiš, ty škeble pitomý, plný něžnýho masa, jak nikdy vlastně nevěděly, o co jde, jak nikdy ničemu nerozuměly jenom jedný věci, která byla ale ú p l n ě pitomá — jenomže tý zase rozuměly ohromně. Ne, dokonale. T o bylo ono, ta dokonalost — každý dokonalosti se člověk musí obdivovat, i když si přitom třeba říká, že je to blbost — to bylo ono n a těch holkách, proč jsme j e brali tak vážně. A jak to potom všechno skončilo, zase jednou a tentokrát nadobro, v těch květnových dnech s bláznivou oblohou a šeříkama a přecpanýma n á d r a ž í m , k d e smrděl lysol a zpařené nohy. Kuci v SIe začali hrát Is you is a P e r d i d o a Světla p r o m e n á d a my věděli, že to je konec, že tamto všechno skončilo a začíná něco jinýho, i když nakonec taky ne moc jinýho. J a k o u toho radia tenkrát se tady člověk srabi s kolíčkem paměti, aby přés to rušení, přes všechen fading zachytil aspoň tu kadenci, t o p o ř á d unikající frázování n ě j a k é b e z e j m e n n é altky, tak divoké a přece tak volné, tak přesné a tak ú p l n ě spolehnuté a sebejisté frázování té ledově šílené altky, která t a m pořád nezřetelně hovoří s d r u h é strany oceánu, p o ř á d
369
nezřetelně, pořád s d r u h é strany . . . a přece j e to m ů j hlas, co tam hovoří, jenomže mezi mnou a jím je taková spousta srabu. T a k h l e to tu člověka honí, tenounkou jehličkou na noční škále, na které svítí tolik navždy cizích měst, tu studenou, kovově znějící altku, aby přišla, aby se donesla, aby konečně pronikla — takový čistý řez — vším tím srabem, tou levotou, tím jekem a vzlykáním a tou spocenou a uslintanou důležitostí, která prý dělá dějiny. Člověk už se z toho sám začíná potit, jak nemůže, j a k mu to přád vychází takové uhozené a pak, Ježiš, pak p ř i j d e kuk a takhle to vyndá. T a k h l e suveréně to všechno vybalí, ale všechno, volně a krásně a naplno, jako když Charlie t h e Bird pronese takové delší souvětí skrz tu svou píšťalu. J a k mám o tomhle frajerovi psát, když oba víme, že kritici jsou ti, co se jim to nepovedlo. Nebo něco o tý knížce vysvětlovat, když je to knížka o tom, jak je některejm lidem marný něco vysvětlovat — a těm d r u h e j m zbytečný. Jenom si myslím, jaká to musí být sranda tam, když už tady je to tak ohromný pocit, poslouchat, jak t e ď o tom káže Ivo Štuka a jiný volové, všichni ti básníci co mluví z radia tím teplým sametovým hlasem jak d l o u b e j prd. Mít to takhle napsaný a venku a t e ď poslouchat ty kraviny. Ty kecy. J a k se t e ď na ně kuci můžou dívat, na toho plukovníka a Štuku a všechny ostatní: "Musíte, páni, prominout, ale pitomost zrovna nejni m o j e silná stránka." Jenomže já t e ď musím začít něco jinýho. T o jsem ostatně věděl už nějaký čas a on už taky jistě toho svýho tenora neswinguje. Ne to není věc na dlouho. Swing, to bylo Kansas City za nejhlubší krise, když všechno kolem bylo už skoro chcíplé, Kansas City, které k nám za války lilo svou nepochopitelnou a nezničitelnou naději, svou bláznivou, pohrdavou, provokující vitalitu, bez důvodu, ledaže na vztek všem těm důležitým, zodpovědným, hlubokomyslným a podělaným. T o se nedá opakovat. Převčírem umřel Lester Young a tím to zase znovu všechno skončilo. T o je šílené, jak to všechno pořád končí. Umřel v hotelu na Manhattanu, kde poslední dobou bydlel; manželka se synem bydleli v jedné z těch slunných residenčních čtvrtí, snad Jackson Heights. Co dál, to mi zatím jen tak nejasně tane na mysli. Hergot jak by to sedlo, sednout si t e ď někde s tim kukem, poslechnout p á r desek a pokecat si s ním. O americkým stylu. Co nás to na něm tak vzalo, že nám tak vyhovoval. Především, že to byli ti Američané, co jsou vždycky a všude sami. Ti jejich spisovatelé, co žijou daleko jeden od druhého na tom kontinentě děsných dálek a děsného bohatství, zlata a krve, krvavého masa a
370
whisky — j e n o m t i si m o h l i vymyslet t e n h l e styl. Spisovatelé u d ř e n í j a k o k a ž d ý u h l o k o p a negr a v ů b e c každý v téhle zemi, co p o p r á c i sedí n a konci politého b a r u a p o s l o u c h a j í ožralého cizince, k t e r ý j e nesnesitelně sám a k t e r é m u n e m o h o u pomoct. Spisovatelé, k t e ř í se stěh u j í z města do města, na každou k n í ž k u nový bar a noví n e z n á m í a všechny b a r y stejné. A žádné město n e m á literární k a v á r n u a z nich jen m á l o k t e r ý zná j i n é h o spisovatele a tak j e nikdy nemůže n a p a d n o u t myšlenka l i t e r á r n í h o bratrstva, spisovatelského cechu, který m á svou zvláštní čest a zodpovědnost a povinnosti a j e svědomím n á r o d a . P r o t u h l e s a m o z ř e j m ě p ř i j a t o u samotu — p r o t o nám byli t a k blízcí. V téhle zemi, k t e r á vznikla z iluse a víc než kterákoli jiná žije ilusemi, zakládá si literatura na tom, že vidí bez ilusí. Nebo ř e k n ě m e to t a k h l e ; ta srážka ilusí a skutečnosti, k t e r á stojí n a začátku každého l i t e r á r n í h o povolání, je tu drtivější než j i n d e na světě. Školy tu jsou pro výchovu spíš než p r o vzdělání — vychovávají v americkém s n u ; a mládež, k t e r á j e opouští, m á větší a zářivější hvězdičky v očích, než mládež, j i n d e . A když vyjde ze školy, dostane to bez varování k r á t k ý m hákem na b r a d u a na solar. T u samotu a alkohol a sex a peníze; tu cílevědomost, k t e r á je vlastne b e z r a d n o s t í ; se vší tou strašnou silou, k t e r á v téhle zemi j e a dosud se nemohla polidštit; — the blues. K d y ž se z toho h á k u seberou, s p ě c h a j í uzavřít separátní mír. Přizpůsobit se. A spisovatelé — spisovatelé jsou ti, co se nesebrali. Potácejí se tou pevninou z j e d n o h o konce na d r u h ý jako se ringem potácí boxer po ú d e r u : kolena m u poklesávají, jen vůle a naučená technika ho drží na nohou, v hlavě m u svítí oslňující, o m r a č u j í c í bolest. Na překrvených sítnicích zachycuje útržky pohybů a událostí — silných, násilných, nesrozumitelných a končících v bolesti — a tápe. Spisovatel tápe po p o d o b n é m gestu a r y t m u jako b o x e r : po rytmu, který by mu dovolil p o c h o p i t a o b e j m o u t , zastavit bolest, otřít ten zakrvácený, křečí zkroucený obličej, obličej n a d ě j e .
E v r o p a vždycky četla americké spisovatele, ale pochopila je teprve nedávno. Ještě r o k u 1934, když byl americký styl f o r m á l n ě uveden do evropské l i t e r a t u r y šestnáctým imaginárním rozhovorem A n d r é Gida v Alžíru, byla E v r o p a teprv na p ů l cestě k pochopení. Gide tehdy n a d h o d i l — příznačně, citátem z Racina — že vzdálenost v čase se může rovnat vzdálenosti v prostoru. T o byla půlmyšlenka, která m o h l a vysvětlit, proč nás to k n i m tak táhlo, p r o č se americký styl v následujících letech tak rychle podlil celou Evropou. Ale Gide j i n e m o h l do-
371
myslet, protože on ještě patřil k j i n é škole spisovatelů. K té, co pro ni kontinenty a dějiny byly jen takový větší francouzský p a r k , kterým se ona procházela, pošvihujíc hůlčičkou tradice. Jenže naše dějiny tou první válkou vyjely z kolejí a začaly před sebou h r n o u t trosky. Daly se do p o h y b u , který byl nevyhnutelný právě proto, že byl nesrozumitelný. Zbláznily se. A my jsme t e ď stejně ztracení v těch svých šílených d ě j i n á c h , j a k o američtí spisovatelé vždycky byli v tom svém šíleném k o n t i n e n t u ; z a l e h n u t í tou tradicí, k t e r á je nám k ničemu, celou tou n e u p o t ř e b i t e l n o u minulostí, j a k o oni těmi svými vzdálenostmi. J a k o oni odjakživa, my t e ď : sami, bez pomoci, jen tím, co je právě po ruce se snažíme vyjádřit to omráčení a tu ztracenost; a tím se z toho p r o b r a t . My byli po generace plní elegantních keců a dobrých rad do života, zatím co oni, pořád skoro groggy, pořád věděli své: že to, čemu se j i n d e říká společenská zodpovědnost, m á kořeny v samotě. J e n o m tím se dá vysvětlit, jak hladově, jak samozřejmě a bez potíží jsme n a j e d n o u p ř e j í m a l i jejich styl. Jenom tím, že oni si j e j nevymysleli proto, aby n á m , v okobercovaných pokojích, kde visí Špála a Rabas, podali zprávu o své zemi, namalovali obraz Ameriky. T e d a , jak ti na nás kašlou. Ježiš, jak ti kašlou na relismus a všechny tyhle kecy.
T o h l e vechno jsme si uvědomili n a j e d n o u , za války a po válce, na j e d n é generaci amerických spisovatelů, té předposlední. Tu jsme si vybrali za d r u h y a součastníky, třebaže, přesně vzato, oni jsou právě součastníky našich rodičů. Ale pro nás se stali ztělesněním toho amerického stylu a současnosti. T o je snadné vysvětlit. Oni se dostali do Evropy ještě než j i m bylo dvacet let a tak si ten základní americký zážitek srážky a ztracenosti prožili v zeměpisném kontextu, který byl p telný: dívali se na Ameriku zvenku. A proto se mohli soustředit na ten zážitek samotný, popsat j e j přímo. A protože byli první, kdo popsali, jak se jim to stalo, vzbudili v nás na čas d o j e m , že jsou první, kterým se to slalo. Že jsou z nás. T o je všechno. Přijeli do Evropy do války. Zjistili, že to, k čemu se v z t a h u j í velká slova od kateder, oltářů a parlamentních pultů, jsou jatka. Odcházeli do dospělého života s tím jediným darem (či posledním p r o k l e t í m ) , který válka může d á t : věděli j a k é intensity muže dosáhnout smyslový a citový zážitek. A věděli ještě něco víc: že klíčem ke všemu dál je styl. J e j i c h problémem bylo, jak žít po válce. J a k pokračovat, když válka j e d n o u provždy ukázala p r o p a s t mezi slovy a skutečností, když v n í
372
t ř e b a zemřela dívka, k t e r o u člověk miloval t a k strašně, j a k j e možno m i l o v a t j e n za války, když třeba člověk sám byl z r a n ě n t a k , že ztratil něco, bez čeho j e n o r m á l n í život mezi l i d m i n e m y s l i t e l n ý . J a k žít, j a k vést život dál, aby člověk znovu zachytil o n u intensitu, k t e r á v m í r u n e m ů ž e existovat? Do toho jak se soustředil všechen vrozený americký t a l e n t k mechanice, k know-how. Stalo se to otázkou chování. Teď to v i d í m e docela jasně. Byla to m a l á s k u p i n a A m e r i č a n ů , k t e ř í se vrátili z t a m t é války. O n i věděli, o čem m l u v í , a t í m se lišili od ostatních. B y l i šlechtou. A b y se odlišili i zevně, uložili si určité zákony chování. N a m á h a v é , n á r o č n é zákony sebekázně, sportu, řehole. Aby člověk m o h l p a t ř i t k elitě, m u s í u m ě t p ř i z n a t p o r á ž k u , m u s í u m ě t p ř i j m o u t bolest s n e h y b n o u tváří, držet se přesně p r a v i d e l h r y a h r á t j i dobře. Musí o p o v r h n o u t z n e h o d n o c e n o u řečí, mluvit úsečně, naučit se zhustit co n e j v í c pocitů do co n e j m í ň slov, p o k u d m o ž n o sprostých. T o h l a v n ě : ž á d n é kecy. D ů r a z na chování, to bylo t o h l a v n í ; ale nebyla v tom j e n s n a h a , odlišit se od ostatních. T í m , j a k d o b ř e se člověk n a u č í p ř i j í m a t z k l a m á n í , si u d r ž í možnost, že ještě n ě k d y — n á h o d o u , n e č e k a n ě — p r o ž i j e něco tak intensivního, j a k o tehdy n a začátku. J e n tím, že si zachová styl, si tu intensitu zaslouží, si j i ještě m ů ž e vysloužit.
T a k vznikl tenhle plochý a repetitivní, t e n h l e c h t ě n ě prosaický styl, s p o l é h a j í c í se na k r á t k á věcná slova, n a slova, k t e r á o h m a t á v a j í , čenic h a j í a c h u t n a j í , a k t e r á se o t ř á s a j í o d p o r e m , nebo se aspoň č e r v e n a j í a k l o p í oči, p ř e d Myšlenkou. N a m í s t o pateticky v z p j a t é h o p r o f i l u věty, j e d n o t v á r n é ř á d ě n í a řetězení dat. N e d ů v ě ř i v ý styl, který se vyhýbá psychologickým analysám tím, že o f o t o g r a f u j e j e d n o výmluvné gesto; který, k d y ž m u s í p o p s a t n ě j a k ý cit, p o s t u p u j e j a k o dobrý detektiv, k t e r ý m u s í p o d a t z p r á v u : svědomitě, ale bez osobního z a u j e t í . S p r á z n ý m , pozorným o b l i č e j e m : " J u s t t h e facts, m a ' a m . " Musel vznikn o u t v době, která zblbla nebo se zbláznila z myšlení, k t e r á nechává m i l i o n y u m í r a t p r o b l b é abstrakce a p a k se o t o m u m í r á n í dovídá z abstrakcí statistik. K d y ž se doba soustavně p ř e l h á v á o tom, co cítí, vymýšlí si krásná j m é n a pro své n e j č e r n ě j š í p o p u d y a stydí se za p r o s t ě lidská h n u t í mysli — takové době n u t n o říct co n e j p r o s t š í m i slovy, co to vlastně je, co cítí. P o p s a t k a ž d ý cit zvlášť se všemi p ř í z n a k y , p o k u d m o ž n o fysickými p ř í z n a k y , protože n a abstrakce doba odpovídá n a u č e n ý m i , a u t o m a t i c k ý m i r e a k c e m i , k t e r é z n e m o ž ň u j í myslet. Lidi jsou odděleni od života stěnou abstrakcí, p r o t o se j i m m u s í znovu popsat,
373
j a k c h u t n á j a b l k o a láska, j a k voní dřevo v ohni, voda a mráz, co to j e h u d b a , co to j e v z p o m í n k a : co j e co opravdu. Styl, k t e r ý m nelze n a p s a t víc, než co jsem prožil, n a č m o h u položit prst, zač m o h u ručit. Znovu a znovu si m u s í spisovatel ř í k a t : j e n o m p r o b o h a ž á d n é kecy.
T a h l e p o t ř e b a j e vždycky nejsilnější po n ě j a k é válce, ale v Americe byla silná vždycky. A p r o t o se dnešní svět tak" rychle z a l i d ň u j e americkými spisovateli. P r o t o jsme j e nemohli n e p o t k a t , protože oni jsou ti, co j i m bylo sedmnáct, když zjistili, že jsou sami uprostřed srabu a keců a insolentní k r u t o s t i , která láme, žvýká, cupá a vyplivuje ty ovčí životy kolem, a že na t o h l e není žádná teorie a f o r m u l e ani moudrost od d ě d ů odkázána, že jsou na to sami, bez tradice a s jazykem, k t e r ý jim ale dokonale zmrvily ty generace sosáků a b a ř t i p á n ů p ř e d nimi. Generace za generací opevněné v h r a d e c h , bankách, u n i f o r m á c h , p a r t a j í c h a n e p r ů s t ř e l n ý c h vestách; neporazitelné, žravé, c h r a p o u n s k é generace, kterésebudouvěčně líbat a fotografovat se zvedacími holčička věčně b u d o u mít všechno vědecky dokázané a věčně b u d o u kecat o n e l i noucích ideálech, nevýslovném u t r p e n í a jiskrných zítřcích. A p o ř á d (to j e na tom to n e j h o r š í a to je snad to, proč j s o u neporazitelné) p o ř á d to b u d o u myslet dobře. Že to byli američtí spisovatelé, že byli tvrdí, b r u t á l n í , m l a d í a beznadějně ztracení, proto jsme se s nimi nem o h l i minout. Ale právě v tom nadšení, s kterým jsme je p ř i j í m a l i a se s nimi identifikovali, je něco nebezpečného. J a k to říkal ten starý p a n W i n t e r n i t z z Náchoda synovi: " B u ď si, E r v í n k u , Sokol a mladočech, buď si vlastenec, když myslíš, že je to dobrý pro kšeft, ale ta p r u d k o s t se mi na tom nelíbí." Protože, konec konců, my s nimi nejsme současníci, čas a vzdálenost nejsou totéž, je rozdíl mezi Evropou a Amerikou. Každá podobnost někde končí. Ale taková j e síla toho stylu (nakonec každého velkého l i t e r á r n í h o s t y l u ) , že přetváří, ano, znásilňuje naše vlastní vzpomínky. Ty věci, k t e r é se s h o d u j í , vystihuje tak přesně, a ta přesnost nás n a p l ň u j e takovou radostí a vděkem, že jsme ochotni sami sebe p ř e l h a l o těch věcech, které se n e s h o d u j í . Nebo je považovat za vedlejší. Že jsme ochotni p ř e j í t a nevidět rozdíly mezi námi a jimi. A tak vzniká nebezpečí, že n á m ten styl z a b r á n í poznat právě to, co je jedinečné v naší situaci; to nejdůležitější. J e to styl doby mezi válkami. J a k o snad všechny generace jsme t a k h l e vyrůstali na literatuře generace právě předchozí, popisující svět, k t e r ý my j s m e právě zmeškali. Právě to, ta ještě blízkost a už nedosažitelnost 374
toho světa m u p r o p ů j č u j e lyrické kouzlo, po j a k é m dychtí sedmnáctiletí — t a k h l e si snad všechny generace vytvářejí svou představu toho, co j e lyrické. N e b o ť co j e lyrika, ne-li m a r n á snaha p r o n i k n o u t do j i n é h o světa, než j e ten n á š ? Ale styl m ů ž e b ý t objevný, tvořivý a dramatický j e n o m tehdy, když odpovídá své době přesně. Musí především odpovídat těm j e j í m potřeb á m , k t e r é jsou jedinečné. Každá doba m á takové jedinečné napětí, na k t e r é j e j í styl odpovídá. Nás to dnes může překvapovat, ale silou, k t e r á tak rozhýbala těch několik r o k ů n a p ř e l o m u dvacátých a třicátých let, byl optimismus. Jedinečný a nenávratný optimismus, který se sbíral h n e d z několika p r a m e n ů . Byl tam ovšem ten vitální, nerozumný a prov o k u j í c í optimismus jazzu, černochů, Kansas City — ten úplně pudový a snad věčný optimismus lidské rasy vůbec. Ale byl tam taky zvláštní optimismus čistě americký: naivní optimismus b o h a t é h o století, cílevědomé techniky, k t e r á člověka z b a v u j e dřiny a dopřává m u času na ušlechtilý sport a vůbec m u u m o ž ň u j e konečně dosáhnout lidské ušlechtilosti a důstojnosti. (Stojí za to p ř i p o m e n o u t , že lidi, kteří ten "nový" styl americké literatury vyvíjeli t e h d y v Paříži, si žili celkem pohodlně z dolarových šeků, docházejících přes oceán. Orwell dvacátým letům ř í k a l "desetiletí vzdělance-rentiéra". P o ř á d p o d c e ň u j e m e vliv Ameriky n a u m ě n í celé té éry: odkud se vzalo to spoléhání na styl, to téměř výlučné soustředění na f o r m á l n í a technické stránky umělecké tvorby? > Ale to všechno pořád nestačí vysvětlit tu úžasnou vlnu tvořivosti, která tehdy šla celou světovou k u l t u r o u , vlnu, ve které se zasnubovala Evropa s A m e r i k o u a Ruskem a která, když opadla, zanechala po sobě díla dnes už vlastně nepochopitelná. J a k to vůbec mohlo vzniknout. J a k toho mohlo vzniknout tolik v těch p á r letech. Berlín a Paříž, posedlé a třeštící jazzem a novými n á p a d y , Veliký Gatsby a Charlie Chaplin, Majakovský a Jules Romains, Hollywood, ruští malíři, pařížská hudba, E l u a r d a Aragon, Voskovec a Werich, Bert B r e c h t a Isadora Duncanová, Nezval a Galczynski, Olbracht, Déry: to nebyla krise a rozklad, ale záviděníhodné gusto, elán, optimismus, nová naděje. Celý svět se tehdy zdál být v n a d ě j i . . . a j a k ý z toho byl, páni, p a r á d n í potrat.
T a k to m y nemůžeme. My jsme žili t e n potrat, ne tu naději. Ta n a d ě j e , to bylo něco, oč jsme se p ř i t o m opírali zády, svět za námi. Máme t e ď taky p r o b l é m " J a k žít v poválečném světě", ale není to nedostatečná intensita zážitků, co n á m dělá starost. (Ostatně, to nebyl nikdy slovanský problém.) Spíš prostá schopnost fungovat. Jak vůbec žít mezi
375
lidmi, pohybovat se odměřenými pohyby, odpovídat n a otázky vyrovnan ý m h l a s e m , nepůsobit víc bolesti, než je nevyhnutelné — prostě, mít se p o d kontrolou. Tohle j e nové u m ě n í : Salinger, Saganová, Hlásko, Miles Davis a Charlie P t á k , cool jazz. Umění podobné a l p i n i s m u : chodit po stezičkách j a k o nit. Umění, j a k n e p r o p a d n o u t n a j e d n é straně hysterii ( b u ď čiré nebo té aktivistické, organisační) a nenechat se na d r u h é zavalit lethargií sebepohrdání. Na j e d n é straně nepřemožitelný o d p o r a p o t ř e b a b o u ř i t se a na d r u h é , současně a p o ř á d , rozumné, rozumové a naprosto n e p o c h y b n é poznání o nesmyslnosti takové vzpoury. Sledovat vývoj ve světě a necítit se j í m puzen aspoň k zvracení — ne, ještě stavět hrázky a navigace, které ten vývoj svedou j a k o vodu na m ů j m l ý n — to snad může takový Berta s Leicou, to m o h l y generace, k t e r é stavěly m ě š ť a n s k o u civilisaci. My už ne. Ale my nemůžeme ani to d r u h é . K d o ten vývoj pochopil, nemůže si dělat iluse o tom, že n ě j a k á vzpoura b u d e něco platná. (Vzpoura je organizovaná akce, ve které se musí spoléhat na druhé. Kdo ještě může věřit na něco takového je nebezpečný h l u p á k . ) N a j e d n é straně mučivý soucit s lidmi, paralysa soucitu, a na d r u h é vědomí, kterému nelze utéct, že si všechno své u t r p e n í zavinili sami. Ne, ještě víc: že si je zaslouží. Nerozložil se v takovéhle situaci úplně, zůstal pánem sebe sama, k tomu člověk p o t ř e b u j e slyl. Soukromou, ale v soukromí absolutně závaznou představu n ě j a k é elegance. J e j í cena může být jen v tom, jak j e soukromá a jak je závazná: jak je exklusivní. Styl j e snaha udělat z chaosu, z ničeho, něco. Něco osobního. Z ničeho, z toho nesmyslu kolem, z toho všeho udělat větu, která by konečně něco z n a m e n a l a : alespoň, že k tomu nepatřím. Z toh všeho, co mi dali, z toho třaslavého sulcu vlastenectví, ženského masa a touhy povážnosti, z té řeči, která vším, co už musela snést, zplihla jak staré reformky — z téhle břečky udělat rozeznatelného člověka, který se s tím neztotožňuje, k t e r ý se od toho distancuje, který k tomu nepatří.
T o byl slib, který před námi držel, a nedodržel, americký styl. N e m o h l dodržet, protože to je a vždycky zůstane tak mladý stvl. Ono to s distancováním n e n í tak docela, to je j e d n a z prvních věcí, které si člověk uvědomí, když začne stárnout. Je to náš svět a m n o h o věcí v něm je n á m drahých. Ano, můžeme si je trvale udržet j e n tím, podaří-li se n á m distancovat se od některých věcí. Ale skutečně se distancovat, to znamená p o c h o p i l všechny souvislosli a přesně je vyjádřit. A v t o m h l e
376
se n á m a m e r i c k ý styl stal šidítkem, pastí. J e totiž u z a v ř e n n o v ý m m y š l e n k á m . J e t o styl p r o s t ý c h situací — intensivního zážitku, k t e r ý p ř e d c h á z e l psaní, k t e r ý se do p s a n í prostě p ř e k l á d á . Lze v t o m stylu p ř e t r v á v a t , ale nelze v n ě m myslet — a p r o t o v n ě m nelze p ř e t r v a t ve složitých situacích. N e n í dost p o u č n é , j a k velkolepě k i k s n u l v r u k o u svých tvůrců, spisovatelů té p ř e d p o s l e d n í a m e r i c k é generace, ve d r u h é polovině t ř i c á t ý c h let, sotva se situace stala o něco složitější? Z a u t o r ů p o s l e d n í generace, n e j v ý z n a m n ě j š í vědomý p o k u s otevřít t e n h l e styl m y š l e n k á m u d ě l a l i N o r m a n M a i l e r a J o h n H o r n é Burns. B u r n s j e dnes m r t v ý a m l u v í se o sebevraždě, M a i l e r sice žije, ale, zdá se, j e n t r o c k i s m e m a psychoanalysou. A n i Carson McCullers ani Salinger neu d r ž e l i hysterii p o d k o n t r o l o u . N e b o dva největší evropští teoretici a p r a k t i c i a m e r i c k é h o stylu: Cesare Pavese a Sartre. Pavese se zastřelil r o k u 1950; o n ě m se dá říct, že doslovně ztroskotal na Americe. S a r t r e se od konce války snažil vtěsnat současný svět do j e d n o d u c h é h o schém a t u válečné situace — ú k o l k a ž d ý m r o k e m těžší. Dnes už Cesty svobody d e f i n i t i v n ě skončily ve slepé uličce — t a k b e z n a d ě j n ě slepé, že se to rovná i n t e l e k t u á l n í a m o r á l n í sebevraždě. Saganová a H l a s k o p r á v ě d o s p ě l i n a k ř i ž o v a t k u a protože jsou n á m n e j b l í ž , jsou t e ď nejzajímavější. Co b u d o u dělat, co m á m e dělat? Sun Also Rises b u d e vždycky veliká k n i h a — o j e d n o m s l u n n é m roce v době, k d y jsme se n a r o d i l i . Ale n a nás č e k a j í ještě leta života. A b u d e to p r o b l é m . Absurdnost situace, ve k t e r é jsme se octli, j e v t o m h l e : ti p ř e d n á m i j e d n a l i absolutně n o r m á l n ě , p o c h o p i t e l n ě a správně, když po té své válce, k t e r á zabila n ě j a k ý c h p i t o m ý c h deset milionu lidí, chtěli všechno kolem sebe rozbít a postavit na hlavu. Měli p r a v d u . Sen, šílenství, smyslová extase, všechno, co může prožít člověk zbavený r o z u m u , je lepší a zdravější než r o z u m , k t e r ý j e n a m o č i l do t o h o , čím prošli, který to všechno plánoval nebo aspoň p ř i p u s t i l . A k t e r ý , když už se to stalo, se z toho nezbláznil. T o byla zdravá lidská r e a k c e a pravý o p a k c y n i s m u : to byla lidská solidarita. J e n o m ž e nás dostala k t o m u , co j e t e ď n a š e : p ě t a p a d e s á t m i l i o n ů za necelých šest let. T ě c h šest let, a to, co následovalo, nás o d t r h l o od všeho, co si k d y lidi mysleli a na čem stavěli a čím řídili své záležitosti. J s m e s tím t e ď sami. K čemu jsou n á m tisíciletí filosofie a náboženství, staletí vědy a p r á v a , když to, co se stalo v n ě k o l i k a m á l o letech, nelze t e ď ani potrestat, a n i odpustit, ani vysvětlit, a n i z a p o m e n o u t ? A my t e ď , v t o m j e ta absurdnost, m y t e ď o tom m á m e p ř e m ý š l e t a být r o z u m n í a zodpovědní — protože nic j i n é h o p r o s t ě nezbývá. A aby se to n e p l e t l o , a m e r i c k á r e k l a m a n á m do t o h o už m l u v í t í m čistým a
377
čerstvým, tím tak nesmírně přitažlivým hemingwayovským stylem — tím stylem, kterým oni reagovali na nesmyslnost toho svého světa, po kterém se nám dnes stýská. J a k dlouho to může trvat než si to, co objevil a vyzkoušel ten vynalézavý všetečka-reklamní odborník, přisvojí p r o p a g a n d a ? Márne před sebou leta života a m á m e se n a co těšit.
N a j d e m e styl, který b u d e opravdu náš? Na gramofonu m i dohrává deska, jedna z těch, které jsem poprvé slyšel za války. A r m s t r o n g a J i m m y Strong si vyprávějí West End Blues. Něco takového: t a k m o u d ř e a tak nezničitelně, j a k o oni řekli své. Aby to takhle zůstalo řečeno, p o ř á d přítomné, j a k o tenkrát, přes všechno rušení a fading. Protože nedostižné: pořád s d r u h é h o břehu. N a j d e m e styl, který b u d e stejně vhodný jen k tomu, co my chceme říct, který n e b u d e možno použít k ničemu j i n é m u ? Styl, který by byl takhle jednoznačný a nezneužitelný, který by takhle sám sebe garantovat, je možno založit jenom na p o z n á n í : musí to být, dnes, především styl myšlení. J a k moc toho víš o své době, jak dobře tomu rozumíš, j a k to umíš podat. Ale víc si o tom stylu neumím představit. On, ten tenorák v bílým saku, je dneska už jistě o něco dál. P r o t o bych s nim rád mluvil. J a k být práv téhle současnosti? J a k být t a k současný jako je to všechnu nekonečně současné: ty koncentráky a ti malí kuci na těch barikádách v Budapešti, Kansas City a Kreml, j a k o dodnes visí ten Armstrong s tím do krve odřeným hlasem a t r u m p e t o u jak šavle někde vprostředku nad tím oceánem potopených k o n v o j ů a p o n o r e k , nebo ten druhý, stejně neuvěřitelný, na tom kříži? T a k , to by byl Lojza a J i m m y Strong a tatík Hines. Ježiš, co si m á m e ještě říkat — o tom, jak to pořád znovu končí, jak to pořád nepřestává končit?
378
NYMFA ( U k á z k a ze h r y ) Jiří K á r n e t
(New
York)
Z různých
nepříjemných úkolů, které přináší mé povolání, neznám nic horšího než psát synopsi románu anebo divadelní hry; tento pokus zachytit v suchých, nemohoucích větách maso a teplou krev vyprávění, dialogu a hrdinů. Je to jakoby profesor přírodopisu ukázal na kostlivce a řekl: Ejhle člověk! Pokud je něco ještě nepříjemnější, je to psát synopsi své vlastní hry. Nedávno si mi na to hořce stěžoval přítel, který předložil několik kapitol rozepsaného románu nakladateli a ten mu nabídl, že se ním podepíše smlouvu, když mu dodá stručnou synopsi celého románu. Můj přítel celý týden naříkal a potom sedl a napsal něco mezi synopsi a Schoppenhauerem — neprozradím zde s jakým úspěchem. Kdybych se sám chtěl pokusit o podobný únik, řekl bych asi tolik: jednou z tragických věcí v našem životě je, že často tak nerozumíme co vlastně chceme a že to pochopíme až když je pozdě — a dodal bych prosbu, aby laskavý čtenář nehledal v mé hře politickou skrývačku ani portrét československého exilu, nýbrž jen příběh několika lidských osudů, spíše zvláštních a zajímavých, nežli typických. Příběh se odehrává v New Yorku v přítomné době. Jeho hrdinka, Alena, je česká intelektuálka, unavená třiatřicetiletá blondýnka. Před deseti lety v únoru 1948 žila v Praze se svým tehdejším přítelem, mladým lékařem Vladem a oba společně se tehdy rozhodli, že se Alena provdá na oko za čechoameričana Nata, kterého Vlado objevil v jednom pražském hotelu, aby se tak dostala do USA, kam za ní Vlado později přijede. První část jejich plánu se podařila; avšak Vlado se několikrát marně pokusil přejít hranice a skončil v pracovním táboře na Kladně, zatím co Alena na něj po deset let marně čekala v malém hnízdě na americkém středozápadě, kde její manžel Nat má supermarket. Po mnoha marných pokusech pokračovat v psaní si pak ze zoufalství začla několik afér, naposled se starším primitivním Standou, který dělá číšníka v jedné newyorské české restauraci. Standa je rovněž oběť poválečného evropského vývoje: je to bývalý venkovský krasavec, hajný, který za války ukrýval dvě židovské děti, což mu po květnu "vyneslo" místo v poslanecké lavici jedné n e k o m u nistické strany, za něž po únoru zaplatil tím, že musel doma nechat
379
mar
svou ženu Květu a syna Františka a utéci přes hranice "bojovat za svobodu". Ovšem, v exilu přivedli tohoto "poslance" dvakrát k mikrofonu, aby "promluvil k národu" a potom ho poslali dělat číšníka. Není divu, že Standa nenávidí "Rusáky" jenom o málo víc než politiku vůbec a že by dal život za to, kdyby se mohl stát opět hajným. Tím spíše, že po tomto neštěstí ho potkává další: jeho syn František zemřel a Standovi zůstala doma jenom jeho žena Květa, kterou si Standa vzal spíš na truc nežli z lásky, když ho "vypekla Zdenka Richtrová". Celým smyslem jeho prohraného života se proto stává jeho přátelství s intelektuálkou Alenou, které se Standa obdivuje celou duší. Nevadí mu ani, že Alena, která se domnívá, že jejich vztah je čistě živočišný, zatím co její srdce patří Vladovi, se neustále posmívá jeho negramotnosti. A když se Standova žena Květa dostane do Vídně na návštěvu ke své tetě, Alena se snaží poměr skoncovat, posílá Standu pryč a nutí ho, aby poslal Květě papíry, aby za ním mohla přijet, zatím co Alena se chce vrátit k muži do Cedar Rapids. Ovšem Alena se stále nemůže odhodlat k tomuto kroku a Standa začíná mít přece jen naději, že ho Alena má přese všechno co říká, raději, než si sama připouští a že na svého bývalého milence Vlada dávno zapoměla. Avšak v té chvíli se stane něco neuvěřitelného a Vlado se z nenadání objeví v New Yorku v kafeterii ve Spojených národech, kde Alena vždy pracuje v době svého pobytu v New Yorku j a k o číšnice. Alena je tak zmatena, že před Vladem uteče, ale Standa, který v tomto setkání vidí další ránu osudu se obětavě rozhodne Vladovi zatelefonovat a dát mu Aleninu adresu. Vlado přichází do Alenina bytu a přísahá, že se jeho city nijak nezměnily a naléhá, aby s ním Alena odjela do Indonesie, kam byl poslán úředně v rámci dohody o výměně lékařů. Alena o tom nechce ani slyšet a říká, že se k ní Vlado chce vrátit jen ze soucitu a snaží se ho přesvědčit, že je úplně jiný člověk, než když se s ním před lety loučila. Avšak když se později dovídá, že to byl Standa, který Vladu poslal, je pojednou dojata a souhlasí: dobrá, ať tomu, dají několik dní na z k o u š k u , ovšem Alenu ani nenapadne dělat nějakou kajícnou hříšnici a Vlado ji musí vzít opravdu takovou jaká dnes je: i s jejím mužem, který za ní mezitím přijel do New Yorku i se Standou. Vado souhlasí a všechno se tedy zdá v nejlepším pořádku, až na to, že Alena nepřestává Vladu špičkovat a provokovat. Standa i Vlado v tom však vidí projev jejích rozpaků a Standa se neustále snaží zachraňovat situaci. A tak v závěru druhého jednání odchází trochu hystericky rozradostněná Alena s Vladem a Standou oslavovat " š ť a s t n é shledání". Třetí jednání začíná příští den po poledni v Alenině bytě, kam se pozdě v noci všichni tři vrátili.
380
(Tentýž pokoj, příští den po poledni Záclony jsou zatažené a v pokoji je šero. Na Alenině posteli spí Standa a Vlado, napůl oblečen. Standa vstane a jde potichu k vodovodu v kuchyňském koutě. Vlado se ihned napůl vztyčí a prudce, pološeptem) Vlado:
Počkat! Kam
dete?
S t a n d a : Á d o b r e j t r o ! J á se chtěl j e n n a p í t . J á n e v ě d ě l , že vás t í m p r o b u d í m . . Ale co a b y s e m t e d a vytáh r o l e t u , dyž t a k y n e s p í t e ? (Když se napil přejde k oknu a vytáhne roletu. Slunečný den) A u , t a k y vás to t a k f l á k l o do v o č í ? V:
(ostře)
n o č n í delegáti, t y v š e l i j a k ý b e j v a l ý p a m páni a m i n i s t ř i , co se t e ď t a d y v emigraci živěj t í m , že p o n o c í c h u k l í z e j v j u e n , j a k je poslanec bratr Růžička přived k n a š e m u s t o l u ! A l e ty že b y vás t a k zřídili? Ty páprdové? V : Chlape přestaňte m i tu hrát komedii, že už nevíte, j a k se t a m n a m ě v r h l i ! S : J ó vy myslíte to j a k t a m ze p s i n y n a d v á m a d r ž e l i ten č e s t n e j s o u d ! V : T a k o v á p a k á ž s t u p i d n í , k t e r á m á tu d r . zost m ě chtít s o u d i t j a k ň á k ý h o válečn ý h o zločince a k e v š e m u m ě p o l e j t vín e m za trest, že s e m se p ř e j p r o v i n i l vlažností! B a n d a m i z e r n á !
Kde je Alena?
S : V k o u p e l n ě , k d e j i n d e ? U ž ste zap o m n ě l , j a k si včera postavila h l a v u , že si ustele ve v a n ě ? A l e k o l i p a k j e to zas h o d i n ? P ů l d r u h ý , no p ě k n ě d ě k u j u ! A hlava j a k díž, p á n i , já m u s e l b e j t zaseje z p a n á k o v a n e j , že b y c h se f a c k o v a l ! V : J e n s si p o s l u ž t e !
(Oba
se
oblékají)
S : Čert ví, p r o č se p o k a ž d ý t a k z ř í d í m ! Já teda nevím j a k vy, ale já m á m zas v o k n o j a k n a náves a dybyste m ě zabil si n e z p o m e n u nic v o d tý chvíle, co s m e vlezli do t o h o l o g á l u s t ě m a c i g á n a m a ! V : T o vám teda závidím. Mě zase b y s t e musel zabít, abych z a p o m n ě l ! S : A p r o s í m vás, co se už m o h l o tak strašnýho?
dít
V : P o d í v e j t e se n a m ů j v o b l e k ! S: No nazdar, ten j e teda zřízenej! S tím m ů ž e t e r o v n o u do č i s t í r n y ! A l e j a k se to s t a l o ? V : P r o s í m vás, n e d ě l e j t e , že si n e p a m a t u j e t e , j a k si t a m k n á m p ř i s e d l a ta banda! S : J o b o d e ť , t e ď m ě začíná s v í t a t ! V y myslíte ty, j a k si n a d á v a j í , n o p ř e c e ty
S : A děte, z toho se n e s t ř í l í ! N o co m ů ž e t e chtít Vod pár s t a r e j c h p a p r i k ů , co n e m ů ž o u c h u d á c i z a p o m e n o u t , že kdysi b e j v a l i n ě k d o a t e ď s m e j č e j p o nocích p o d l a h y ? A aby j i m to h o l t nebylo t a k líto si tam p ř i t o m t e ď h r a j o u na delegáty a v o l e j si svou r a d u bezpečnosti a d e b a t u j o u vo všem co p r o j e d n á v e j ty v o p r a v d i c k ý j u en až se h o r y z e l e n a j ! Já v í m , že to byl vod nich b l b e j f ó r , ale takový vás p ř e c n e m ů ž o u r o z h á z e t ! V : N e , m ě na tom j e n dožrala ta drzost, j a k o u takový politický m r t v o l y , co se n e m ů ž o u smířit s tím, že po nich dnes d o m a pes n e š t ě k n e , si o s o b u j o u p r á v o soudit nás, co s m e seděli v lágrech, zatím co voni byli skovaný za v ě t r e m ! S: No p r á v ě , p ř e c e byste je s n a d n e b r a l v á ž n ě ! Víte, že řeč se m l u v í a pivo se p i j e , zvlášť na f l á m u ! V : N e , m ě n e j v í c dopálilo to, že vy s A l e n o u ste j e na m ě poštvali! S : Cože? . . . T e d a to si zas n e z p o m í n á m , ale dyž myslíte, já za svou v o s o b u v á m p ř i z n á m b e z m u č e n í , že na to já b y l dycky k a d e t do n ě č e h o š l á p n o u t . . Já už m á m t a k o v o u n á t u r u a v ů b e c n i c
381
b y c h s e v á m n e d i v i l , j e s l i t e ď m á t e sto c h u t í m n ě n a f a c k o v a t . . A l e co se A l e n y t e j č e , tý z a s e j e k ř i v d í t e ! N o r o z u m í t e přec, že to byl j e n vtip! V : Já nevím, m n ě nebylo do smíchu! M ě u ž p ř e s t á v á b a v i t j i v o m l o u v a t ! Všeck o zná s v o j e m e z e ! S : A p r o s í m vás, j á v á m u z n á m , že se necejtí, dyž j í chytne t e n rapl, ale na druhý straně, dyž už vo tom mluvíme, v á m m u s í m z a s d o k t ů r k u říc, že v o n o to, n e z l o b t e se, j e č á s t e č n ě i v a š e c h y b a ! V: M á
chyba!?
A co s e m j á
S: Já vám p o v í m : třebas h n e d to j a k j i f u r t d o k o l a k r m í t e j a k e j ste b á j e č n e j a todle a tento . . Teda, ne že byste snad nebyl, ale to v o n a přece ví a v t o m m o ž n á j e t e n p e s z a k o p a n e j , že si m y s l í , že v y j o a v o n a n e a p r á v ě p r o t o chce abyste ztratil . . n o , k a p k u glanc! T e d a j á n e v í m , j á s e m t o se v í j e n h l o u p e j v e n k o v s k e j s t r e j c a vy d o k t o r a znáte j i l e t a , ale p ř i t o m j í p o ř a d e ř í k á t e věci, co b y d o ž r a l y m r t v ý h o ! A k o u k á t e na ni skrz prsty j a k na v r a h a ! T e d a dokt ů r k u , to zas n i c v e z l ý m , j á b y s e m si v á m to se ví n e t r o u f a l ňák r a d i t , a l e . . V : N e , j á v á m v o ty r a d y n e s t o j í m ! V i d í t e , k a m s e m to d o p r a c o v a l !
vidím, že sem byl vůl, že sem vám chtěl dělat křena, místo a b y s e m vás nechal, abyste si s tím teda p o r a d i l sám, dyž ste tak študovanej! J á u ž ř e k , že se neh á d á m , ž e s e m k ů ň , a l e to s i zas p a m a t u j t e , ž e j á s e m t o m y s l e l d o b ř e a nen e c h á m s i v o d v á s n a d á v a t ! T o zas p ř e stává všecken k a m a r á d š o f t ! . . T a k p r o č t e d a p o t o m m y s l í t e , sem v á s s e m v č e r a citýroval?! V : J á m y s l í m , ž e s e m to u ž p o c h o p i l , ale m á t e pravdu, co bych se zlobil. A ť ste to u ž z n i č i l v y n e b o A l e n a , f a k t j e , že k d y b y v o n a se c h o v a l a j i n á č , n e m u s e uďál? lo to t a k h l e d o p a d n o u t ! S : J a k to m y s l í t e d o p a d n o u t ? N e c h c e t e snad přece vodejít kvůli p á r h l o u p e j m řečem? V : J á si j e n v y č í t á m , ž e s e m n e š e l h n e d včera! S: Člověče blázníte? T a k s p á n e m b o h e m se z l o b t e na m ě , dyž t e d a m y s l í t e , v o n a za t o p ř e c e j c n e m ů ž e ? ! J á v í m , že ste do t o h o v o b á v k r o č i l i l e v o u n o h o u a f a c k o v a l b y c h se za t e n n á p a d v á s n a ni tak poslat j i p ř e p a d n o u t , ale jestli ste j í e š t ě n e z a p o m n ě l a n i t u k o u p e l n u , tak t e d a n e v í m !
V : C h l a p e , n e d ě l e j t e zase, ž e n e v í t e , že S: J á ř í k á m , že u z n á v á m , že vo s e mto i se d i o ut ž d á v n o n e j e d n á ! p r v n í t ř í d y a že si vo m n ě m ů ž e t e m y S : A to vás n e n a p a d l o , že b y t o v o s t a t slet . . ní m o h l a d ě l a t j e n že s e s t y d í ? A vůbec co teda u ž p r o v e d l a ? T o s t í m ciV: Já právě nevím co si m á m m y s l e t k á n e m ? N o to t o h o j e , že si u ď á l a špiča n e j s e m si v ů b e c t a k j i s t e j , že ve skuk u a b l b n u l a ! J e s l i n e c h á p e t e , že t o j e tečnosti nejste j e d e n z těch l u m p ů proj e n z b u j n o s t i , t a k s e r a d š i r o v n o u zah n a n e j c h , co se t v á ř e j n á r a m n ě n e v i n n ě , ale s o u p ř i t o m m a z a n ý j a k l i š k y a že m i l u j t e do ň á k ý vaksfiguríny, protože to ste to n a m ě n e n a r a f i č i l p o č í n a j e t o u přece by nesměla b e j t ženská, a b y v á m koupelnou zatracenou! v o b č a s n e ď á l a t r o c h u f ó r y ! N e b o ste m y s l e l , že d o vás b u d e c e l o u n o c h u č e t S : N o t o d l e ! T a k to j e m ů j v d ě k za to, j a k vás m i l u j e ? A v ů b e c j a k d y b y t o j a k s e m vám chtěl p o ř á d p o m á h a t ! Tevším co ď á l a n a k o n e c n e ř í k a l a ! N o uzda ř e k n u v á m , v y ste se v y b a r v i l ! J á n e j t e s á m , j a k e j b y to d á v a l o j i n á č smy-
382
za-
b u d u r á d , že s e m r á d ! N o c o p a k n e v i d í t e , ze j i t í m j e n h r a j e t e do r u k y ! ?
V : K u š t e ! Já n e m á m c h u ť to znovu p r o b í r a t , a l e vy v í t e d o b ř e , že s e v o ž á d n ý h o p r i m á š e n e j e d n á , ale v o to co dělala s v á m a !
V : J á m y s l í m , že p o v č e r e j š k u u ž přestává v š e c h n a h r a !
sl? N e v ě ř í t e snad, že se v o p r a v d u bouchla do nákýho p r i m á š e !
S : S e m n o u ? ! V o č o m t o m l u v í t e ! ? Teda v o p r a v d u , že d y b y s t e m ě s n a d z a b i l . . V : J o t o v á m t a k z r o v n a v ě ř í m , že u ž nevíte, j a k vás celou noc nepustila na k r o k v o d s e b e a t a k t a k , že si v á m t a m nelehla k n o h á m a vyznala vám l á s k u ! S: Lásku, m n ě , v o n a ! ? Poslyšte, pomát ste se vy n e b o c o ? ! V : K r u c i f i x , p ř e s t a ň t e , vy š v e j k u ! J á u ž m á m po k r k těch vašich v o m l u v ! S : A l e za co zas v o m l u v ? ! . . J o počk a t , j á u ž si z p o m í n á m ň á k m a t n ě , že m n ě d a l a p á r k r á t p u s u ! M n ě j e n o m nen a p a d l o , že b y s t e n e c h á p a l , že to u ď á l a j e n a j e n aby, m i n e b y l o t o l i k a l í t o , že r á m u toho dělám garde! V : Já právě nevím gardo já vám!
jestli
sem
neďál
S : N o p o s l y š t e , vy t e d a m u s í t e d o n í b e j t a l e j ó p o uši, j i n á č b y s t e t a k b l b ě nežárlil! Páni, né, k a m ste dal v o č i ? ! T a k d o b r á , s n a d se t a m se m n o u troc h u k o c a l a a co j á v í m , m o ž n á m n ě hlad i l a chvíli r u c e , ale j e s l i n e v í t e , že to ďála v á m na z t e k , t a k v o p r a v d u n e v í m j a k ste přišel k t o m u vašemu d o k t o r á t u ! N o to n e m ů ž e t e s n a d a n i v ě ř i t , že vás n e c h á a že se z a b o u c h n e d o s t a r ý h o fotr a ! ? A v e j t r a ! A k e v š e m u eště ž e n á č e ! ? A n e b o ste j í n a l í t n a t u h o v a d i n u , že j e n y m f o m a n k a ! ? T e d a já eště b y s e m d o v e d p o c h o p i t , že v á m n e n í r e c h t , dyž se v á m ž e n s k á cucá s j i n ý m , i d y ž j e n se s t a r ý m f o t r e m , j a k o j á , j e n ž e j á b e j t na v a š e m m í s t ě si ř e k n u : Z a p l a ť p á n b u za ty d a r y , že si n e z a č l a s j i n š í m !, a
S : A d ě t e ! T o se ví, ž e v á s m r c h a p r o v o k u j e , ale p ř e c e j í n e u d ě l á m t u r a d o s t , že j í n a t e n š p e k s k o č í m ! A n e b o ste tak o v e j ň ů m a , že n e v í t e , že dyž ž e n s k á c h l a p o v i t a k h l e v y v á d í r o v n o u p ř e d nos e m , j e to na b e t o n , že j e d o n ě j vopravdu udělaná! To vím i já, venkovs k e j b a l í k , a vy, d o k t o r , j i n a to nalet í t e ! T e d a v o p r a v d u , že vy ž e n s k e j m roz u m í t e j a k k o z a p e t r ž e l i ! J á n e v í m , ale j e s l i n e v í t e víc vo tý s v o j í m e d i c í n ě , t a k b y c h si v á m n e p ř á l p ř i j í t p o d n ů ž ! V : K s a k r u , n e c h t e si u ž to svý p o u č o v á n í ! Jestli ste estě n e p o c h o p i l , že vás n e m ů ž u a n i c e j t i t , t a k to slyšíte teď! S : A co m y s l í t e j á , vy c u c á k u ? J á vás m á m až p o c a ď , vy c h y t r e j , a ste u m n ě vůl, j a k m ě slyšíte, a d y b y s t e b y l pětk r á t t a k s t u d o v a n ě j ! J á n e p o c h o p í m , co na vás v i d ě l a a ani t o l i k b y s e m se nedivil, d y b y vás p o s l a l a se k l o u z a t , p r o t o že t a k o v e j c h j a k vy m ů ž e m í t ! A j i n š í c h ! Jestli si n á h o d o u m y s l í t e , že dyž ji vidíte ztrácet čas se m n o u , b y n e m o h l a m í t tucet j i n e j c h , t a k ste v e d l e , že n e v í t e j a k ! Vy byste, c h l a p e č k u , m r k a l , j a k se p o n í m u s k ý v o t á č e j j a k o k o c o u ř i a jak ý p a n e č k u , m l a d ý a s e k á č i ,sjaguáram a , j a k e j m vy, m i l á n k u , nešaháte ani p o c a d ! J e n o m ž e to je m ů j n á h l e d , ale vona h u s a se z f a n d i l a do vás n j á v á m t e ď n e d o v o l í m j i vypíct, d y b y c h vás m ě l z p r á s k a t j a k k o b y l u ! A v ů b e c : t a k pročp a k ste t e d a za n í n e p ř i j e l u ž d á v n o , dyž vám t e ď n e n í r e c h t , co t a d y ď á l a ! ? V : A nenapadlo možná nemohl!?
vás
n á h o d o u , že
sem
S : A co b y n é p o ř á d , dyž m o h l o t o l i k a jinejch! ? V:
Já nemám
c h u ť se h á j i t eště p ř e d
383
váma, ale jestli vám snad eště nestačí, že sem d v a k r á t riskoval k r k k v ů l i takový . . S: Jaký!? Jaký takový!? V : A co b y s m e si brali u b r o u s e k ! Slyšel ste sám co tady včera h u l á k a l a na t o h o b a č k o r u a p a k zas, k d y ž s m e p ř e d d o m e m p o t k a l i na r o h u tu z ř í c e n i n u v zeleným k a b á t ě , co tam v a r t u j e , a vona j í začala líbat a volat přes celou ulici, že sou sestry vod j e d n o h o c e c h u ! S : C o ž e ! ? T e d a v o p r a v d u za t o h l e bych vám s gustem r o z b i l ten c i f r p l o t ! T o ste i n t e l i g e n t ? ! Ž e se n e s t y d í t e ! T o bych já n e ř e k vo ženský d y b y m i ď á l a n e v í m co! T e d a ř e k n u vám, jestli j í t a k h l e rozumíte, tak ji l i t u j u do čeho to s váma leze! Ale to si p a m a t u j t e , já vás varuj u ! D e j t e si b a c h a ! Mě si n e ž á d e j t e ! N e b o se do t o h o vložím já a tak v á m to vytmavím a s t ř í k n u vám j e d n u t a k o v o u , až se vám ta vaše k e b u l e pitomá votočí vo stovosmdesát s t u p ň ů vy, vy f r a j é r e ! ! V ; Ale n a j e d n o u , vy rytíři, to z vás konečně leze, že ste do n í sám zamilovanej jako k o c o u r ! ? S : J o , to sem, to ste u h á d l J o , dyž to musíte vědět, já m i l u j u j a k o n i k o h o a lhal sem vám p r v e , že sem m ě l včera v o k n o ! Ne, j á , m i l á n k u , si b u d u pamatoval každý j e j í slůvko a každý p o h l a z e n í eště na svý s m r t e l n ý posteli! A to vám taky p o v í m , že n e b e j t tak s t a r e j a pak to, že vás m i l u j e , bysem vám t e p r v e ukázni zač j e u nás v P a r d u b i c í c h p e r n í k ! Jo, já bysem do ní u m ě l mluvit j i n á č i dyž n e m á m celou m ě š ť a n k u a nebavil bysem j i v j e d n o m k u s e s těma básničk a m a a f u r t , A l e n o , p a m a t u j e š ? , j a k dybyste, vy m o u l o , nevěděl, že v t o m j e právě ta chyba, že p a m a t u j e a chce c h u d á k z a p o m e n o u t ! N o sirée, já bych se nevytahoval a nekasal f u r t j a k e j s e m ! Já bysem si k l e k n u l , j o k l e k n u l ! . . A
384
vůbec, co, j á se n e s t y d í m ; j á s e m to i u ď á l , j a k n ě slyšíte! J á se už včera nezdržel a k l e k n u l s e m si tady p ř e d n í , j e n o m ž e vona, to se ví, se mi vysmála, až sem se z p a m a t o v a l a šel a zavolal vás, vy m a m l a s e , p r o t o ž e m i došlo, že vás m i l u j e víc než si z a s l u h u j e t e ! A l e j á se s tím p ř e d váma n e t a j í m , že j i zbožňuju a právě proto vám nedovolím, abyste j i teď zas nechal ve štychu ani dybych vás tady m ě l přivázat za n o h u ke stolu, vy s r a b e ! A v ů b e c co, co bysem byl sám p r o t i s o b ě : Nic, žádný, dyž teda nechcete, n e c h t e b e j t , vaše š k o d a ! A děte se k e j s n o u t a j á si p ř e d ní znova k l e k n u a u v i d í m e , snad se u s t r n e ! Slyšíte, chcete v y p a d n o u t n e b o chcete abych šel j á ! ? V : D o b r á , já to t e d a s p o l k n u a eště to s ní j e d n o u zkusím, i k d y ž n e v í m . . S : C o ? Co p a k zas n e v í t e ? J e n se do ničeho n e n u ť t e n e b o k o u k e j t e p ř e s t a t b l b n o u t ! A v ů b e c , n e c h m e těch řečí a já si teď s e b ě h n u dólu něco z a ř í d i t a nechám vás tady s ní s a m o t n o u ! A l e to si zapište za uši, že až se v r á t í m , chci vidět r u k u v r u k á v ě a n e b o j e m e l a ! Slyšíte, já vás varoval, v y . . vy m e z u l á n e ! (Rychlý odchod) (Vlado, nerozhodný a zamyšlený zůstane stát uprostřed pokoje, když pojednou Alena vyjde z koupelny. Je v županu, ale nalíčená, hezká, svěží a rozesmátá) A l e n a : T a k co hoši, j a k se cejtíte po ránu ? J a k se vám spalo spolu v m ý pos t e l i ! ? Věříte, že já v tý vaně u s n u l a doslova j a k dyby m ě do vody h o d i l ? . . (Hledá očima Standu, pak jiný tón) Co to? P r o s í m tě, k d e j e ! ? V : D ě k u j u za p ř i v í t á n í ! T o j e j e d i n ý co tě z a j í m á ? Ale n e b o j se, ten se vrátí, na to se s p o l e h n i ! A : T a k n e h l o p n i , k d e j e ? Poslyš, přiz n e j se, ty's h o v o c a ď vyštval, v i ď ? J á
měla d o j e m , ze s p a n í , že slyším h á d k u , ale nemysli, že si t í m něco v y h r a j e š ! Já tě varovala, abys r a d š i a n i n e z k o u š e l h o vypíchat a n e b o šel r o v n o u s n í m ! V : J á t i už ř e k , že se vrátí tak m n ě přestaň laskavě vyhrožovat, p r o t o ž e m á m beztak sto chutí jít sám a n e b e j t t o h o , že m ě ta bestie záludná zas uvrtala, abych tu z ů s t a ľ s m ě t a d y už asi n e n a š l a ! A : P r o č s n e š e l ? N i k d o tě n e d r ž í ! V : Já vím, že to j e to n e j m o u d ř e j š í a k d y b y mi tě n e b y l o líto a n e m ě l eště p o ř á d špetku bláhový n a d ě j e , že se snad u m o u d ř í š , když si s t e b o u k o n e č n ě prom l u v í m bez toho věčnýho vocásku . . ! A : L í t o ? M ě ? Co tě to v e d e ! M i l á n k u , t e b e tu d r ž í j e n a j e n tvá mužská ješitnost! V : J e n aby ses n e m e j l i l a ! J á nevím m ě t u drží, protože jestlis m ě chtěla včerejškem vyléčit z p o s l e d n í špetky tu, k t e r o u k tobě m á m , tak se ti to d a ř i l o ! N a m o u duši, že když sem viděl, jak's t o m u šaškovi líbala r u c e
co tím cipotě . .
A : Ale ale, copak to, h o s p o d á ř i ? Vy se h n ě v á t e ? Snad b y s t e n e ž á r l i l ? Já myslela j a k m ě c h á p e š ! V : Ne, tak sem se eště nezbláznil, abych neviděl, j a k j e k o m i c k ý žárlit na u š m a j danýho v e j t r a . .! A : K o m i c k ý ? P r o č ? Vo co myslíš, že seš ty lepší než v o n ? V : J á věřím, že ti eště zbylo tolik vkusu, že j e zbytečný se p o u š t ě t do p o d o b ný debaty . .! A : N e , j e n o m se pust a ř e k n i j a k ý m p r á v e m se na n ě j díváš tak s p a t r a ? Anebo si taky zachránil dvě děti p ř e d plyn e m ? Nemyslíš, že mezi lidma m ů ž e jít vobčas i vo něco j i n ý h o , než k d e si koupili sako, ty t ř í k n o f l í k o v e j J o e ! ?
V : J a k o c o ? Ale m á š p r a v d u , to b y l o p o d p á s ! A j á c h á p u , že m ě chceš zas p r o v o k o v a t j a k o včera, když's n a m ě poštvala ty tvý politický m u m i e , aby m ě t a k y strhli k sobě do b l á t a ! A co víc, j á vím i proč to děláš, že se n e m ů ž e š sama sobě podívat d o vočí a chceš proto i m n ě m e r m o m o c í n ě j a k dokázat, že nejsem lepší! Ale proto se n e z l o b í m , konec k o n c ů ' s m ě sama varovala, ale co ti n e m ů ž u tak lehko vodpustit je, co's prováděla včera t o m u c h u d á k o j svýmu m u ž i , když ses na n ě j tady nestyděla ječet j a k poslední h o l k a z u l i c e ! A : Ale, n e j e d n o u sme zas t a k ušlechtilý a zas j e n á m líto j e n d r u h e j c h ! Smůla j e n , že ti to n e v ě ř í m ! T a k proč's mně tohle n e ř e k h n e d včera? (Někdo zazvoní). K d o t o ? (Vstoupí Nat. Nesměle) N a t : P r o m i ň , Aleno, to sem j e n já a n e b o j se, já h n e d zas běžím, já ti j e n přišel říc . . A : Nate, hochu, poď dál! N a o p a k , ty deš j a k na zavolanou! Zrovna vo tobě byla řeč a Vlado mi tady čet levity, j a k nemožně sem se k t o b ě chovala! N : Ale prosím vás, pane doktore, co vás v e d e ! Já j í to přece vodpustil eště dřív, než to ř e k l a ! V : Ne, p a n e Málek, vy mi, myslím věříte j a k h l u b o c e si vážím velkomyslnosti, se kterou ste uznal m o j e starší nároky, j e n ž e já vás teď bohužel m u s í m vyvést z j e d n o h o o m y l u ! Vy jste se j í ta ušlechtile nevzdal kvůli m n ě , nýbrž, j a k se obávám, kvůli t o m u číšníkovi, t o m u Standovi, jestli ste si ho včera n á h o d o u všim. A to, h á d á m , p o n ě k u d změní vaše stanovisko k celé záležitosti! N : M o j e Btanovißko? . . P a n e d o k t o r e , já se b o j í m , že si o p r a v d u n e r o z u m í m e . Já řekl, t u š í m , jasně, že Alena m á úplnou svobodu, tedy bez n ě j a k ý c h m ý c h
385
p o d m í n e k , a a n i ve snu m n e n e n a p a d l o , si v y h r a d i t n ě j a k é p r á v o veta . . N e h l e dě k t o m u , že já za svou osobu n e m á m v tom s m ě r u ž á d n ý c h p r e f e r e n c í . . A : V ý b o r n ě , N a t e , tos řek l í p než bych to dovedla j á ! V : P r o s í m vás, m l č t e r a d š i vy nesťastn e j s v a t e j ! Já v á m j e n m ů ž u říc, že se už n e d i v í m , že se vám A l e n a p ř e d nosem chová j a k p o s l e d n í h o l k a z u l i c e ! Vy, p a n e M á l e k , si to zasloužíte! A : Ale, c o p a k to s l y š í m ? J á myslela,jak ti ho je l í t o ! ? N : Ne, mlčte laskavě vy, p a n e d o k t o r e , já si to v y p r o š u j i ! J á v i d í m , že f a k t , že c h á p u , k d y ž j e Alena n ě k d y p o d r á ž d ě n á , ve vás vyvolal m y l n ý d o j e m , že vám dovolím mou ženu urážet a chovat se k ní v u l g á r n ě ! T e d y , já vás m o h u j e n u j i s t i t , že p o k u d j s e m měl n ě j a k é p r e f e r e n c e , z p ů s o b j a k s A l e n o u m l u v í t e m n e jich ú p l n ě zbavil ! ! A : Čím dál tím lip, N a t e , d ě k u j u ! T a k se mi l í b í š ! Já věděla, že se m ě zastaneš. Ale já myslím, že na tuhle bitvu stačím s a m a ! N : Já vím, já se j e n nezdržel . . ale máš p r a v d u , já už zas běžím, j e n j e š t ě t o h l e : A l e n o , já ti chtěl říc, že p r o případ, že bys n á h o d o u z n ě j a k é h o d ů v o d u se, víš, přece j e n r o z h o d l a . . že sem dnes mluvil s Mrs. L a r k i n , k t e r á m ě ujistila, že n e j d é l e do tří měsíců zde určitě b u d e j e d n a možnost . . . ovšem, chápeš, aniž bych tě tím chtěl ovlivňoval . . . j e n p r o p ř í p a d . . . ale já vím, že tohle padá a velice m ě mrzí, že to bohužel p ř i š l o tak n e š ť s t n ě p r á v ě ve chvíli, kdy se r o z h o d u j e š . . . ale víš, že si a ní k o r e s p o n d u j i už delší d o b u a vlastně částečně j s e m pro to p ř i j e l , že m ě sdělila, že se m u s í m e r o z h o d n o u t... Já ti to j e n včera dost d o b ř e n e m o h l říct . . .
386
A : Já vím, N a t e , já r o z u m í m a v každým p ř í p a d ě ti d ě k u j u a s p o l e h n i se, že tě dnes zavolám a p r o h o v o ř í m e to spolu . . A l e t e ď zatím s b o h e m a eště j e d n o u tě p r o s í m za v o d p u s t ě n í . . N : A l e n o , víš p ř e c e , že sem n i k d y a n i na chvíli neto . . A : Já vím, j á j e n aby n e b y l o o m y l u , sem ti chtěla tady p ř e d V l a d e m říc j a k si tě vážím . . a j a k . . N : J á vím, A l e n o , a já o tom nezapochyboval za těch deset let ani na vteřin u ! Tak, m n o h o štěstí a na v i d ě n o u . Má p o k l o n a , p a n e d o k t o r e ! (Odchází). V : D o b r á , p r o s í m , já sem když's m ě varovala, ale t e ď sem m ě l ! Já začínám chápat, m r a v n í p o u š ť a že zatím co seděli v lágrech . .
ti nevěřil, v i d í m , že že exil j e my d o m a
A : Ale, c o p a k to, h o s p o d á ř i , vy se hněváte ! ? V : Jo, k d y ž to chceš teda slyšet! h n ě v á m a p r o m ě za m ě si t e ď tim svým b a č k o r o u a n a s a z u j m u řád p a r o h y a pak m u za to eště d e j ! Já na tohle n e m á m ž a l u d e k !
J á se di za napovyna-
A : T o sice n e u d ě l á m , ale ř e k n u ti, že muset si vybrat mezi t e b o u a N a t e m , hych d l o u h o n e v á h a l a ! V : S p á n e m b o h e m ! Já myslím, žes u ď á la t a k o v e j svinčík ze svýho života, že se bojíš, že už n e n í možný se z t o h o vůbec vymotat a lžeš radši m n ě i sobě, žes to tak chtěla! A : Ne, V l á d o , já sice lhala a prosila bych tě t e ď za v o d p u s t ě n í , k d y b y c h nevěděla, že sem tím n e j v í c ubližovala sama sobě . . ale m e j l í š se, že si lžu t e ď ! Ne, já ti lhala, že tě m á m r á d a a n a m l o u v a l a si, že sem n y m f o m a n k a a poštvala na tebe ty n o č n í delegáty a mě-
la sem radost, k d y ž tě p o l i l i v í n e m , protože sem si chtěla n ě j a k v ospravedlnit, že tě nechci, místo abych si k l i d n ě přiznala, že m i l u j u S t a n d u , se všema chyb a m a , a t e b e ne, i kdyžs j a k ř í k á š zůstal čistej, nebo snad p r á v ě p r o t o . .! V : M ů j Bože, j e to možný, že s e m deset let dával úzkostlivě pozor, abych se nepospinil i když to k o l i k r á t z n a m e n a l o riskovat k r k , j e n abych n a k o n e c zjistil, že mi právě to b u d e š v y č í t a t ! ? P r á v ě ten k o n c e n t r á k ! ? A : Já věděla, že s tím n a m ě vyrukuj e š . . ale máš p r a v d u , p r o č si dva lidi n e m ů ž o u říc p r o s t ě s b o h e m bez výčitek. Ne, j á ř í k á m , že sem k tobě byla nespravedlivá a nic ti nevyčítám, n a o p a k , já si tě vážím a všech, těch co nepodlehli i těch, co se zlomili. Ne, já vyčítala j e n a j e n s o b ě a tobě se p o k o r n ě vom l o u v á m a nic proti tobě n e m á m a nak o n e c mi tě j e vlastně líto víc než sebe a Standy, p r o t o ž e sis deset let netrouf mít rád víc než svou lásku. Ale i to s n a d teď pochopíš, že i ty máš právo na svůj život, a svý vášně a svou m í r u chyb a přestaneš si h r á t na s v a t ý h o ! V : Teda já nevím u v ě d o m u j e š si, že tě prostě nepustil z se do j e d n ý z těch tostí!?
jestli se slyšíš, ale mi vyčítáš, že sem hlavy a n e z a m i l o v a l p ř e c h o d n e j c h záleži-
A : Jo, že nic n e m i l u j e š ani nenávidíš . . . včetně m n ě ! V tom si zas lžeš ty! Že nic nevolíš ani n e o d m í t á š a nejseš ani h o r k e j ani s t u d e n e j , ale vlažnej, j a k říká svatej J á n , zatím co n e n á v i d ě t znamená smířit se s tím, že n e j s m e andělé, ale j e n lidi, vodsouzený k t o m u dělat chyby a p r o v i n i t se!
r a d š i ! A všechny co v něco věřili a nebáli se p r o to provinit, ale j e d n o u bud o u m o ž n á litovat, zatím co ty, co's tím d o k á z a l ? Skoro ses n e p o š p i n i l ! Ale skoro's n e ž i l ! A teď chceš i na mně, abych utekla n ě k a m do h y g i e n i c k é h o světa bez viny a pochvalovala si j a k á sem r o z u m n á ! Ale co bych tam ďála se svým srdc e m ? M á m ho dát pod s k l e n ě n e j zvon jako v j u en a chodit se dívat j a k j e čistý a divit se, p r o č v o statní lidi n e j s o u taky tak m o u d r ý a z p ů s o b n ý ? N e , h o c h u , já sem m o ž n á dětinská, ale možná, že seš n a v o p a k pošetilej ty, že si nepochopil, že l i d s k e j úděl n e n í zůstat bez vášně a bez chyb, p o k u d se tím chceš vyh n o u t trestu, a že se člověk nesmí bát žít a u m a z a t se p ř i t o m blátem a n ě k d y i k r v í se strachu, že p a k b u d e trpět, protože t r p ě t znamená cejtit a cejtit j e žít, chápeš to, dělat chyby a pak litovat, ne se jich n e d o p o u š t ě t ! P r o t o ž e bez viny by v nás nebyla lítost a bez lítostí žádn e j soucit, a člověk bez h ř í c h u by neuměl j a k o p á n b u chápat ty d r u h ý hříšný a vodpustit j i m j a k o v o d p o u š t í sobě . .! V : Aie co m ů ž u říc proboha víc, než že tě chápu a v o d p o u š t í m ? A : Řekla sem, že chci tvy v o d p u š t ě n í ? ! Ne, Vlado, já chci abys v m e j c h chybách viděl svý! R o z u m í š , já chciláskuane žádný c h á p á n í ! V : Já bych si z o u f a l ! Já vidím čím dál víc, že ses rozhodla, žc se zničíš a t e ď j a k o svéhlavý dítě, si na to vymcšlíš novou teologii!
V : To teda j e vrchol, ty mi za chvíli vyčteš i to, že sem se n e p o š p i n i l s komunistama! ?
A : N e dítě, já n a o p a k p o p r v e m á m odvah u b e j t dospělá a vidět co chci a proto taky t e ď p u d u se Standou, i když vím, že se m o ž n á b u d e m e trýznit, a p a k si zas vodpouštět, ale b u d e m e žít, rozumíš, žít!
A:
V : Chceš říc, že se chceš zničit!
J á n e v í m jestli j e n a k o n e c n e m á m
387
A : Radši zničit než vegetovat, radši j í t až do h o ř k ý h o konce a mít odvahu b e j t něčemu věrná a nezradit! V : Ale co p r o b o h a ? Ty noční delegáty? No, čemu chceš bejt v ě r n á ? Standovi? Já eště p o ř á d n e m ů ž u uvěřit, že se chceš vopravdu zahodit s t í m zvířetem . .! A : Ne, zahodit. Vlado, zachránit, zatím co s tebou . . Ale já ti nechci nic vyčítat, už proto, že sem k o n e č n ě šťastná a chtěla bych abys byl š ť a s t n e j i ty . . Ne, my žili těžkej čas s všem n á m musí bejt odpuštěno a i sami si m u s í m e vodpustit . . J a k o t e ď j á ! A mít odvahu věřit, že smíme bejt eště šťastný . . Jo, Vlado, já taky začínám věřit j a k o ty s tím tvým h v ě z d á ř e m , že na světě zas b u d e k r á s n ě ! Já d o k o n c e myslím, že za tím n e m u s í m e n i k a m utíkat a že se dočkáme všude, i tady, j e n o m mít trpělivost! A proto bych chtěla bejt hodná k tobě i k sobě a ke všem a rozejít se j a k o přátelé a dycky na tebe něžně vzpom í n a t ! Sbohem, Vlado, a v o d p u s ť m e si! Sbohem a p o z d r a v u j Indonésií a b u ď šťasten a já věřím, že b u d e š ! V : Dobrá, Aleno, j a k myslíš: sbohem a b u ď taky šťastná j a k umíš, jestli to umíš . .! A : Jo, teď už u m í m na to se s p o l e h n i ! (Vlado na ni pohlédne a pak se otočí a rychle odejde. Alena jde k oknu a dívá se ven, v tom se otevrou dveře a přibíhá Standa. Rozčileně). S: Pro pána cos to zas p r o v e d l a ! ? J á potkám na schodech Vladimíra a von se se mnou loučí zelenej j a k o š ť o v í k ! ? A : No a ? Co tě na tom tak r o z č i l u j e ? S: Holka, blázníš? Já si tady m ů ž u vymluvit plíce, abych zatušoval j a k s včera vyváděla a ty, sotva vytáhnu paty . . A l e co, máš co si chtěla! Vopravdu, že nebojt mě tě líto bych ti t e ď řek, že ti to
388
patří, že ti dal kvinde, protože sis vo to žadonila! P r o p á n a krále, takhle si sama zpizdit život! Poslyš, co abych m u přece j e n zkusil zavolat do toho h o t e lu . . nebo l i p : tam za n í m s j e l ? ! A : P o v í d á m , sedni ty kecale, vod chroustů poděšenej, a přestaň m n ě už h r o m e zařizovat m ů j . . N o prosím, tady m ě m á š ! Včera ti l í b á m ruce a dneska ti už zase n a d á v á m ! Ale k d o za to taky může, když f u r t s p e k u l u j e š , j a k bys m ě u ď á l šťastnou, ale to n e j j e d u o d u š š í , kdep a k ! To tě ani n e n a p a d n e ! ( J d e k němu a začne ho líbat) S: K sakru pust n ě ! Chytá tě f a n t a s ! ? Pak se div, že tě furt podezírá bůhví z čeho, dyž pořád děláš j a k dybys do m ě byla z b l á z n ě n á ! ? A : Ale já nedělám, Stando, já sem! K d y ti už koneč palici myslivecký, že vo žádnýho Vladu nestojím, ale že mám ráda jen t e b e ! ? (Znovu ho začne líbat, ale Standa se brání). S : Krucifix přestaň a neblbni eště m ě ! Slyšíš! ? Já vím, že na n ě j máš p i f k u , a že se ti hodím do k r á m u , ale nemysli, že ze mě uděláš vola j a k o včera z toho gigola! Já rozumím, že to děláš zase jen aby sis dokázala, že už vo V l a d u nestojíš a že m u s k e j j a k o muskej, ale já na to nenaletím! Mě nebaví, dyž se m n o u někdo bouchá vo z e m ! Ráda, ty mě, to víš, to ti tak věřím, že dáš přednost m ě před takovým . . přece j e n . . a ť už má j a k ý chce chyby . .! Kam bys dala voci!? A : Chlape, přestaň se tomu už divit nebo se začnu divit j á ! Já nevím kam sem je dala, že sem mohla tak dlouho nevidět j a k ses úžasnej a jak m ě d o j í m á š a jak tě miluju, i když nevíš k d o to byl Dante, "nebo j a k se ten zázrak menoval" a trháš si chloupky a l u m p a č i ľ s
K v ě t ě a z a h e j b a l a m o ž n á za ň á k e j čas, až si z v y k n e š , t o z a č n e š d ě l a t i m n ě ! ? S : Co to p l á c á š ! ? A l e n o n e b l b n i a vzpom e ň si j a k ' s n ě v o c a ď f u r t v y h á n ě l a a j a k n e b e j t t o h o , že p ř i j e l V l a d i m í r . . A : C o se vo n ě j p o ř á d s t a r á š ! ? A l e m á š p r a v d u , j á si to z a s l o u ž í m , že s e m byla t a k o v e j slon a t a k š í l e n ě p y š n á , a p o ř á d s e m "tě s n í m k r m i l a a n a m l o u v a l a ti, že m e z i n á m a t o j e j e n p u d a n e l á s k a a č í m víc s e m tě m ě l a r á d a , t í m víc s e m se t o h o b á l a , a p ř i t o m sem n a t e b e myslela k a ž d o u n o c , k a ž d o u n o c , S t a n d o . . A l e -teď už to v š e c k o v í m a v š e m u roz u m í m , že t ě chci, t e b e , tak j a k seš, i k d y ž v í m , že se zas b u d e m t r á j i t a b u d e m e si m u s e t v o d p o u š t ě t , ale b u d e m e žít! C e j t i t a t r p ě t , a l e ž í t ! A b u d e m e šťastný! S : Š ť a s t n ý , A l e n o ? ! M y dva . . m y dva šťastný! ?! A : O v š e m , co k o k t á š ? J a k d ě t i , že se ti a n i n e z d á l o ! A c e l e j svět b u d e z a h r a da, věř m n ě to, S t a n d o , r á j ! J á to s k o r o už z a č í n á m h m a t a t a s k o r o m á m c h u ť začít už t r h a t j a b l k a se s t r o m ů , j a k o A d a m a E v a , s tím r o z d í l e m , že t e n k r á t nás z t o h o r á j e už n i k d o n e v y ž e n e ! S : P r o b o h a , A l e n o , m l č ! Mlč, p r o s í m tě, a s p o ň to n e ř í k e j ! ! A : Co se b o j í š ? P o c h o p už m i l u j u a chci s t e b o u j e t j o v n u j a k ' s p o ř á d chtěl, a výst s N a t e m a ty s K v ě t o u
p ř e c e , že tě na tvou hád á m se roza je!
S : A c h B o ž e m ů j , já to u ž n e v y d r ž í m ! ! A : Ale co p o ř á d m á š , já ti n e r o z u m í m ? ! S : A l e j á p ř e c e už p o s l a l t e n dopis, cop a k n e c h á p e š ! ? J a k s ně ř í k a l a ! S p a p í r a m a a s p e n ě z m a ! ! A j a k o b y m n ě to n e s t a č i l o sem j i eště, j á b l á z e n , zavolal!?
A : Cože!? Ale kdypak, prosím t ě ! ? ! S : T e ď , tu chvíli, j a k s e m b y l v e n k u ! A ř e k sem j í a ť p r o d á tu d í l n u a přij e d e ! A c h b o ž e , b ó ž e , co m ě to j e n o m n a p a d l o ! ? A l e j á se začínal bát, rozumíš, že to m e z i v á m a m o ž n á n e h r a j e kvůli m n ě , a ř e k s e m si, že b u d e n e j m o u d ř e j š í to k o n e č n ě dát n ě j a k do p o ř á d k u s K v ě t o u , a b y c h v á m nestál v c e s t ě ! ! A : Ale t o h l e j e p ř e c e šílený, že se to má z h r o u t i t j a k z k a r e t , t e ď , k d y ž se k o n e č n ě . . N e , nic S t a n d o , j a k ý p a k cop a k ! Víš co, s e d n i a n a p i š j i , n e b o eště lepší j í zavolej znovu, a ť nic neprodává a n e j e z d í a b a s t a ! N a p i š j í , že sis to rozmyslel! S: Máš pravdu, Aleno, proč ne . . Snad b y c h eště moh . . Ba ne, k d e p a k , n e , t u už nic nezastaví . . V í š sama j a k na m ě f u r t seděla a ť ř e k n u r o z h o d n ý slovo . . A m ě l a s j í slyšel p ř e d chvílí, j a k si l i b o v a l a j a k se to š i k n e , že j í zrovna d n e s přišel k u p e c na tu j e j í d í l n u ! Dep á k , ta t a d y b u d e j a k na k o n i , n e ž řekneš š v e c ! A d y b y měla ten o u š n p ř e p l a v a t ! Z v l á š ť p o tom co sem j í n a p o v í d a l v těch d o p i s e c h , že t a d y m á m m á l e m p o v i d l o v ý doly, p r o t o ž e som se styděl, že by u n á s ve vesnici věděli, že ze mne j e j e n o m p i k o l í k ! N e , to j e k o n e c , tu nezastavím . . a a n i bych k t o m u už snad n e m ě l dost síly, N e , já už m á m zaseje ten pocit, j a k t e n k r á t , dyž to přišlo s F r a n t i š k e m , že se to už všecko stalo a n i k d o to už n e m ů ž e v o d e s t á t ! . . Ach bóže m ů j , já bych si z o u f a l ! ( Z a č ne plakat a Alena taky). A : A l e j e to m o ž n ý . . že eště včera . . eště d n e s r á n o byl čas-na štěstí, ale t e ď už j e p o z d ě a už to m u s í m e p ř i j m o u t j a k to j e . . a že sem si t a k d l o u h o lhala a zarytě v o d m í t a l a svý štěstí a snila vo r á j i za h o r a m a , a b y c h t e ď n a j e d n o u zjistila, že u ž j e p o z d ě , že sem p r o p á s l a p o s l e d n í vlak . . ! ? A c h S t a n d o , cos b y l
389
tak z b r k l e j a nevěděl, že sem j e n bláznivá, hysterická ženská, která neví co chce!?! S : Já to vím, ani m i n e m l u v ! J á bych si ze všeho n e j r a d š i vomlátil t u palici p i t o m o u vo z e ď , já vůl, j á i d i o t ! ! A : Nesmysl, už zas m ě necháváš to zkoušet svýst všecko na tebe, j a k o b y s m e voba nevěděli, že sem to zavinila j á , já sama, že já byla idiot a nesnesitelná husa p i t o m á , d o m e j š l i v á ! A na co, řekni m n ě ? ! J a k ý m p r á v e m sem se ti f u r t smála, dyž sis už p ř e d e m n o u klek a j á blbec, místo abych se rozbrečela, sem se ti začala vyšklibovat, že seš n e g r a m o t n e j a p r i m i t i f , j a k o b y na tom p e n d r e k z á l e ž e l o ! ? J a k o b y vůbec záleželo na jiným než, že máš s r d c e ; ? !
na tebe zpomínal . . S t e j n ě už asi t e ď n e b u d e š j e z d i t m o c do N e w Y o r k u . . A : Asi n e . . já n e v í m . . jestli se za ň á k e j čas tady n e v o b j e v í m zas s nějakým B o h o u š e m ? ! Co na t o m všem a ž t e ď záleží? . . Ach bože, j á vo t o m už zas m l u v í m j a k dyby se m ě to n e t e j k a lo a nepomyslím, že sem už u m ř e l a ! Já umřela, S t a n d o ! Já n e j s e m ! Já n e m á m ani p o n ě t í proč eště t e ď b u d u ž í t ? S člověkem, kterýho n e m i l u j u , v zemi, která není má vlast, s dítětem, který n e b u de mý, dělat věci, který n e j s o u m ý povolání . . S : Možná že ne, co víš? Možná, že t e ď zrovna napíšeš . .
A : Blázníš, prosím tě vo č e m ? A nač vlastně ! ? T e ď k a post m o r t e m ! ? . . LeS: Aleno, mlč a n e d r a sej se . . eště ke da snad . . leda snad vo tobě, abych všemu . .! aspoň tak byla s tebou . . . P s á t . . . psát vo stárnoucím chlapcovi, se zpoceA : Ach bože m ů j a p ř i t o m to bylo tak ným smutným vobličejem . . k t e r e j b y l prostý! Tak strašně j e d n o d u c h ý ! J e n o m dobytek n e v z d ě l a n e j . . a když p ř i š e l mít trochu p o k o r y a umět litovat a věsvlečenej z k o u p e l n y , na n ě j d á v n o nedět, že nám p á n b u vodpustí všecko, co ten sami pohled . . ale k l e r e j měl srdce sidokážemvodpustit sami byl a co a když . . byl se m n o u a já sem mu u m í m e l i t o v a t ! ! Jen j e d n u slzu lítosti! hladila . . ly k r á t k ý vlásky vzádu . . Jen vědět, že největší hřích je, když si na k r k u , k d e to t r n e . . zavíral voči a sami n e r o z u m í m e a n e v í m e co vlastně říkal dycky, že vidí j e l e n i . . j a k b ě ž e j c h c e m e ! Ach Stando, na m ě de h r ů z a ! pít . . a zaslechnou šramot . . a z t r n o u K d y ž si pomyslím, že v týhle chvíli p r o a povotočej ty svý hlavy s m u t n nás vlastně k o n č í život . . že svět b u d e ný . . s vočima j a k o b y měli k a ž d o u š ť a s t n e j a r á j , ale my v něm b u d e m chvíli . . Ach Stando, na m ě de m r á z ! j e n planý s t r o m y . . bez lásky . . Ach Když si pomyslím, že tě b u d e mít KvěStando, Slando, co b u d e m d ě l a t ! ? K d e ta . . Květa s těma z u b a m a chtivejma . . ! n a j d e m e sílu žít třicet let, ketrý nám . . Stando, já bych chtěla u m ř í t ! T e ď , z b e j v a j bez j e d i n ý jiskřičky n a d ě j e ! ? s tebou, jak si mi říkal . .! Dívat se z voknu na škvíry mezi k a m e n a m a až . . S : Já nevím, mě se n e p t e j . . Já nevím, (V téže chvíli se ozve zvonek. Oba sem n ě to už n e m y s l í ! . . Snad, n e j l í p , bou trhnou a Alena úzkostně) Co to j e ! dyž s ním t e ď přece j e n zůstaneš . . j á K d o by tohle m o h b e j t ? ! Ach b o d e j ť . vím, že sem ti ho f u r t schůzoval a f u r t na M a ř k a ! Že se p t á m ! Prosím tě, nech j i , něj štval, ale von n a k o n e c vopravdu n e n í a ť zvoní! ( Z n o v u nesmělé zazvonění) tak . . a dyž na n ě j b u d e š h o d n á . . Ne, ne, tohle n e b u d e Mařka . . ale k d o A já taky abych snad nejspíš s ní vodeby tohle moh bejt . . ? (Standa jde otejel n ě k a m nu sever, j a k ' s n ě radila a vřít. Za dveřmi je sešlá žena, blond, v chodil tam celý dni p o lesích a alespoň
390
z e l e n é m kabátě s přespřílišným nánosem l í č i d l a : zřejmě prostitutka, o niž byla řeč. Oba na ni užasle hledí, jak rozpačitě drží v rukou dva papírové praporky maďarského povstání s vytrženým místem uprostřed místo komunistické hvězdy) . M a g d a : It's you! It's you! I f o u n d you! Remember m e ? Yesterday!?* A : M ů j b o ž e , to p ř e c e j e ta . .! A l e co m n ě c h c e ? Co to z n a m e n á ! ? M : R e m e m b e r m e ? ! I see y o u , yesterday! And you too! You too! A : Y e s , yes, of c o u r s e I r e m e m b e r y o u . Come in, please . . M : O h I so h a p p y ! So h a p p y I f i n d y o u ! Y o u see, I k n o w y o u l i v e h e r e . . a r o u n d h e r e . B u t I not k n o w w h e r e ! So I l o o k and I look and I look and ring bells . . e v e r y h o u s e ! T w e n t y h o u s e ! Fifty house! And I found you! I found you! H e r e ! . . . But maybe I disturb you n o w ? M a y b e you a n d the gentlem a n . . Excuse m e , a p o l o g i z e . . m a y b e I go a n d I c o m e l a t e r ? A : N o , n o , d o n ' t w o r r y , c o m e in Y o u a r e n o t d i s t u r b i n g us. B u t tell me, I d o n ' t u n d e r s t a n d , w h a t can I do f o r y o u ? M : N o , no, m e n o t h i n g w a n t ! Me c o m e h e r e b r i n g you a p r e s e n t ! H e r e ! I say myself y o u so nice . . so very nice . . so good . . a n d you kiss m e a n d n o t a s h a m e d . . So I too nice a n d b r i n g y o u a p r e s e n t . . H e r e ! F r o m m e to y o u ! F r o m me to y o u ! ( P o d á v á Aleně maďarskou vlaječku).
* Ponechal jsem. tuto scénu tak, jak jsem ji "slyšel" a napsal v primitivní angličtině, které myslím každý čtenář může zhruba porozumět, protože se mi zdálo, že tak má větší pravdivost.
A : You mean you brought me this flag? But w h y ? , I d o n ' t q u i t e get i t ! M : I e x p l a i n ! Y o u see I , m e f r e e d o m fighter, you u n d e r s t a n d ? I Hungarian, you know . , H u n g a r y ! Like . . like czardas you k n o w . . L i k e . . l i k e . . l i k e Zsa Zsa G a b o r ! Yes, l i k e Zsa Gab o r ! ! That's it! A : Y e s , I k n o w b u t y o u m e a n t o say y o u w e r e in B u d a p e s t ? D u r i n g tho uprising? M : N o , m e not u p r i s i n g . . Me c o m e h e r e f o r t y six? N o , wait f o r t y s e v e n ! Yes f o r t y seven! But m e f r e e d o m f i g h t e r ! Oh yes! M e h e r e ! O n t h e c o r n e r ! T h e r e , t h e r e you see m e ! I stand here o n t h e corner! Here I fight! You understand? A : I am not s u r e . . b u t w h y do y o u b r i n g m e this f l a g ? M : A present! A gift! For your anniversary!
you!
For
A : "What a n n i v e r s a r y ? W h a t do y o u m e a n ? T h e u p r i s i n g was in O c t o b e r a n d wearein M a r c h . . and anyway, I a m no f r e e d o m f i g h t e r . I am not even H u n garian, I c o m e f r o m Czechoslovakia, you u n d e r s t a n d ? I — a m — no — f r e e d o m fighter! Not me! M : N e v e r m i n d ! I tell you anniversary t o d a y ! Every d a y ! Today, tomorrow, every d a y ! A n d you f r e e d o m f i g h t e r all right, l i k e m e ! No d i f f e r e n c e ! Czech, Slovak, P o l i s h , H u n g a r i a n . . all f r e e d o m f i g h t e r ! E v e r y b o d y ! N o d i f f e r e n c e ! All freedomfighter! Even A m e r i c a n you k n o w ! Even G e r m a n ! E v e n R u s s i a n ! Yes, even Stalin m a y b e , now w h e n he is d e a d , of c o u r s e ! All f r e e d o m f i g h t e r s ! Even J e s u s ! A : V o n a j e blázen . . V o n a j e šílená . . ! M : Yes, of
course, yes, h e r e t a k e
it!
391
Is f o r y o u ! fighter!
From
m e ! Y o u freedom-
A: Well, thank you . . t h a n k you very much . . It's very nice of you . . I appreciate it . . T h a n k s . .! M: No, no I thank you, because you nice and kiss me and I never f o r g e t ! I swear ! N e v e r ! . . But n o w I go, I see you busy with gentleman and I understand! ( V ě d o u c í úsměv) I understand when a woman is busy! O. K., so now good-by and God bless you and . . (Pojednou k Aleně a políbí ji) God bless you and have a good time! (Znovu se na Alenu usměje a otočí se k odchodu a začne zpíval maďarskou hymnu, mávajíc praporkem. Alena i Standa na ni hledí užaslí). A : No wait, wait a second! P r o s í m tě, Stando, dej jí nějaký p e n í z e ! Na d e j jí těch pět dolarů . .! S: W a i t ! Wait! T a k e this! Here, it!
take
M : MoneyV Why I don't nefed m o n e y . . Oh maybe you need? (Otvírá k a b e l k u ) Here, take it! Here, you take i t ! S: No, it's O. K. It's O. K. M: No no . . I don't need money. I tell you . . I need love . . So good-by now and God bless you . . you too . . (Obrátí se a znova začne zpívat hymnu jak odchází usmívajíc se na oba) A: (Alena se za ní dívá jak odchází. Stále drží v ruce praporek a šeptá užasle) To j e příšerný . . T o h l e je příšerný) F r e e d o m f i g h t e r . . like . . like . . like J e s u s ! ! . . Like Jesus! (Rozpláče se hlasitě a vrhne se Standovi do náruče. Standa ji chlácholí, ale sám rovněž hlasitě pláče)
392
S: Nebreč . . Aleno . . p r o s í m t ě ! ! . . Prosím tě nebreč . Já už n e m ů ž u . . Já už vopravdu n e m ů ž u . . Aleno, já už nemůžu . . ! A : Vona má pravdu, Stando . . Vona má p r a v d u ! . . To se ví . . my sme f r e e d o m f i g h t e r s . a jen vo tom n e v í m e ! J i n a k bysme přece tak n e t r p ě l i ! ! . . . Freedomfighters . . like . . like . . like . . Jesus! . . Všechny, všude . . co m a j odvahu trpět . . ! ! . . Všechny všude, co u m ě j milovat . . A n e b o j e j se za to vzít vinu . . a n e b o j e j se za to dát k r e v ! ! (Pláče čím dál tím víc) S: Bože m ů j . . Ach bože, já si už vopravdu p ř i p a d á m j a k starej h r n e k . . děr a v ě j . . rezavěj . . co n i k o m u už nestál za spravování . . a von se teď . . jako uličník . . do mě s t r e f u j e ze svýho šestiraňáku . . . A dělá mu n á r a m n e j plezír . . j a k p ř i každý š u p ě nadskočím . . A zazním . . a zním a klepu se . . a počítám rány a m o d l í m se . . kdy toho už konečně nechá !! . . K d y se tím už konečně votráví . . ! ? (Nemůže dál . .) A : Já vím, Stando . . já vím, miláčku . . ale neplač už . . to p ř e j d e . . to nic . . Uvidíš, dnes to j e n a p o s l e d . . a pak b u d e ticho . . a klid . . a my budem žít . . už klidný . . a chladný . . a mrtvý . . v tom šíleným, zmateným století . . nezralým . . do kterého sme se špatně narodili . . sami zmatený . . blázni a nezralý . . N e p l a č Stando . . Dnes naposled! (Obejmou se a začnou se líbat, oba s pláčem . . Ale pak se Alena zvolna trochu uklidní, poodstoupí od Standy a otře si oči kapesníkem a řekne mu stále ještě zdušené) Di ty . . Stando . . Di ty p r v n í ! (Standa se zvolna otočí a odchází do koupelny, s pláčem se sklopenou hlavou)
soudit stranu a j e j í v e d e n i z h l e d i s k a jakési nadčasové humanity. Rozšiřování socialistické demokracie pochopili j a k o začátek stírání r o z d í l ů m e z i n a š í m řádem a b u r ž o a s n í d e m o k r a c i í v ů b e c . T a k začali ztrácet r e v o l u č n í p e r s p e k t i v u . " — " P r o j e v u j e se to n a p ř í k l a d v t o m , že v časopisu ' S v ě t o v á l i t e r a t u r a ' se d í l a s nesporně b u r ž o a s n í m e n t a l i t o u o t i s k u j í n e k r i t i c k y a navíc ještě b e z m a r x i s t i c k y hodnotícího komentáře."
. . . V LESE SI PÍSKÁ Stranický
tisk
j i ž delší
dobu
je svou palbu na Květen
soustřeďu-
a Světovou
li-
teraturu, j e j í ž r e d a k t o r Josef Š k v o r e c k ý se p r o s l a v i l na s k l o n k u m i n u l é h o r o k u r o m á n e m Zbabělci. T ě s n ě před celostátní k o n f e r e n c í spisovatelů u v e ř e j n i l o Rudé právo dlouhou ideologickou úvahu, v n í ž se p r a v í : " O t á z k a p r a v d i v o s l i v umění se v p o s l e d n í d o b ě znovu stává palčivou . . . A ť to b y l o v S S S R , v d i s k u sích o r o m á n e c h D u d i n c e v a (Ne samým
Podobné
ostré ú t o k y m í ř i l y na časopis Květen o b v i n ě n ý z úchylkářského" programu, z revizionistických názorů, z představ o " a p o š t o l s k é m p o s l á n í umělc ů " , z i g n o r o v á n i r e v o l u č n í činnosti kom u n i s t i c k é strany.
chlebem) a Pasternaka (Doktor Zivago), nebounás o Škvoreckém (Zbabělci) a Ptáčníkovi (Město na hranici), vždy tu j d e přes v e š k e r o u r o z d í l n o s t o j e d n u zásadní věc, o p r a v d i v ý a v s k u t k u stranický obraz života."
Nápor
stalinců
na
literární život
v Čes-
k o s l o v e n s k u n e s k o n č i l č i s t k o u ve S v a z u Řadí-li r e ž i m n o v é české k n i h y i d e o l o spisovatelů a j e h o n a k l a d a t e l s t v í . B u d o u g i c k y na ú r o v e ň P a s t e r n a k o v a Z i v a g a , j e z ř e j m ě i n a d á l e v y v í j e t v e l k é úsilí, aby j a s n é , k a m m í ř í . " S k o n c o v á n í s dogmazglajchšaltovali v e š k e r o u u m ě l e c k o u tvort i s m e m si ( a u t o ř i ) v y l o ž i l i j a k o z a č á t e k b u : p r ů b ě h II. s j e z d u skladatelů a I. nové l i b e a l i s t i c k é é r y " , p o k r a č o v a l o Rup r a c o v n í h o f e s t i v a l u ČB. f i l m u t o m u nadé právo. " U s o u d i l i , že naše snaha o násvědčuje. pravu určitých přehmatů j i m dává právo
OAUTORECHČLÁNKŮVTOMTOČÍSLE Otakar
Odložilík
jc
myní
řádným
p r o f e s o r e mnahistorickéfakultě
p e n n s y l v á n s k é university ve F i l a d e l f i i . Je a u t o r e m řady jazyčných
k n i h , studií
R a d i m s k ý j e znám
a článku
jako
z oboru historické
essayista
pod j m é n e m
Petr
č e s k ý c h i cizo-
vědy. — Den.
Ladislav
Po
mnohá
léta b y l m e z i n á r o d n í m ú ř e d n í k e m v s e k r e t a r i á t u S p o j e n ý c h N á r o d ů . Jan T u m l í ř , b á s n í k a essayista, je i n s t r u k t o r e m na Y a l e s k é v New Yorku.
Haven,
USA. —
Jiří
Kárnet
je
český
—
universitě
d r a m a t i k , ž i j í c í v New
