Tvorba výukového pl{nu rekvalifikačního. kurzu se zaměřením na z{klady strojírenství

PEDAGOGICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY BRNO

KATEDRA

DIDAKTICKÝCH TECHNOLOGIÍ

Tvorba výukového pl{nu rekvalifikačního kurzu se zaměřením na z{klady strojírenství

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vedoucí bakal{řské pr{ce:

Vypracoval:

Ing. Zdeněk Píša, Ph.D.

Libor Štěrba Brno 2010

1

Prohl{šení :

„Prohlašuji, že jsem z{věrečnou bakal{řskou pr{ci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných liter{rních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplin{rním ř{dem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se z{konem č. 121/2000 Sb., o pr{vu autorském, o pr{vech souvisejících s pr{vem autorským a o změně některých z{konů (autorský z{kon), ve znění pozdějších předpisů.“

2

Poděkov{ní Děkuji panu Ing. Zdeňku Píšovi, Ph.D. za velmi užitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracov{ní mé bakal{řské pr{ce.

3

Obsah Úvod................................................................................................................................ 1 1

Teoretick{ č{st ....................................................................................................... 3

1.1

Zákon 435/2004 Sb. ze dne 13. května 2004 o zaměstnanosti .......................... 3

1.2

Vyučovací metoda ............................................................................................... 4

1.3

2 2.1

2.2

1.2.1

Vysvětlov{ní .......................................................................................... 4

1.2.2

Vypr{vění ............................................................................................... 5

1.2.3

Předn{ška ............................................................................................... 5

1.2.4

Předv{dění ............................................................................................. 6

1.2.5

Instrukt{ž ............................................................................................... 7

1.2.6

Pr{ce v dílně........................................................................................... 8

Didaktické zásady v odborném výcviku. ............................................................. 9 1.3.1

Z{sada soustavnosti, ............................................................................ 9

1.3.2

Z{sada spojení teorie s praxí, ............................................................ 10

1.3.3

Z{sada uvědomělosti a aktivity, ....................................................... 11

1.3.4

Z{sada přiměřenosti, .......................................................................... 11

1.3.5

Z{sada n{zornosti, .............................................................................. 12

1.3.6

Z{sada trvalosti, .................................................................................. 13

Praktick{ č{st ....................................................................................................... 14 Výukový plán rekvalifikačního kurzu ............................................................... 14 2.1.1

Požadavky na pracovníka strojírenského podniku ....................... 14

2.1.2

Časový pl{n rekvalifikačního kurzu ................................................ 16

Základní pojmy v oblasti strojírenství ............................................................... 18 2.2.1

Stanovení výukových cílů:................................................................. 18

2.2.2

Stanovení tématických celků: ............................................................ 19

2.2.3

Školní výukový pl{n – rozpis učiva a realizace kompetencí ........ 19

2.2.4

Stanovení rozsahu výukových materi{lů ........................................ 20

2.2.5

Výběr vhodné učebny ........................................................................ 21

2.2.6

Metody a formy edukace ................................................................... 21

2.2.7

Tématický pl{n výuky ........................................................................ 22 4

2.3

2.4

2.5

Čtení v technické dokumentaci .......................................................................... 23 2.3.1


2.3.2

Stanovení tematických celků: ............................................................ 24

2.3.3


2.3.4

Stanovení rozsahu výukových materi{lů: ....................................... 26

2.3.5


2.3.6


2.3.7

Tematický pl{n výuky ........................................................................ 29

Měření ................................................................................................................ 30 2.4.1

Stanovení výukových cílů.................................................................. 30

2.4.2

Stanovení tematických celků ............................................................. 31

2.4.3


2.4.4

Stanovení rozsahu výukových materi{lů ........................................ 32

2.4.5


2.4.6


2.4.7


Montáž podle návodky....................................................................................... 34 2.5.1


2.5.2

Stanovení tematických celků: ............................................................ 34

2.5.3


2.5.4

Stanovení rozsahu výukových materi{lů: ....................................... 35

2.5.5


2.5.6


2.5.7


2.6

Výchova k pečlivosti a zodpovědnosti .............................................................. 38

2.7

Závěrečné testování ........................................................................................... 38

Z{věr ............................................................................................................................. 40 Resumé ......................................................................................................................... 41 Seznam použité literatury .......................................................................................... 42

5

Úvod Hospod{řský vývoj v posledních letech nutí st{le více lidí ke změně zaměstn{ní. Pokud ztratí člověk svou pr{ci nedobrovolně, může to být spojeno s pocitem ztr{ty vlastní hodnoty nebo i izolace od společnosti. Člověk velmi často definuje s{m sebe prostřednictvím své role v zaměstn{ní. Nezaměstnanost se tak st{v{ psychickou z{těží s tendencí vyčleňov{ní jedince a m{ pro něj velký soci{lní dopad. Prudký rozvoj nových technologií a globalizace sebou přin{ší zcela nové situace, na které si musí člověk zvyknout a přizpůsobit se jim. Jsou budov{ny nové z{vody a provozy, s výrobou pro daný region zcela nezn{mou. Na druhé straně se ruší spousta výrob a provozů, které mnohdy platily pro určitou oblast jako tradiční. Výroba celých tov{ren se přesouv{ ze st{tu do st{tu. Mnoh{ tradiční odvětví, jako třeba textilní a skl{řský průmysl drasticky snižují výrobu, jejich provozy jsou zavír{ny a lidé s kvalifikací pro tyto obory se octnou bez pr{ce a bez perspektivy v regionu pr{ci sehnat. Tato situace sebou přin{ší zcela nový pohled na požadavky na znalosti a dovednosti člověka v současné společnosti. Doba, pro kterou platilo, že si člověk vystačí s jednou kvalifikací celý produktivní život, pomalu končí a nast{v{ čas, kdy je potřeba se na danou problematiku dívat jiným pohledem. Vzděl{ní a formov{ní pracovních schopností a dovedností se st{v{ v moderní společnosti procesem s celoživotní platností. K tomu, aby člověk zvl{dal potřeby nové pracovní situace, je tedy potřeba dalšího vzděl{v{ní, mnohdy zcela odlišného od oboru, v jakém pracoval. Je vzn{šen požadavek na organizace, zabývající se vzděl{v{ním, na organizov{ní rekvalifikačních kurzů, kde jsou lidé různých profesí připravov{ni a formov{ni pro nové pracovní zařazení. Jednou z těchto organizací jsou Střední školy a Střední odborn{ učiliště, kde byli dosud vzděl{v{ni studenti po absolvov{ní z{kladní školní doch{zky. Vztah těchto 1

škol k odbornému vzděl{v{ní a odpovídající materi{lní vybavení je přímo předurčuje pro další vzděl{v{ní pracovníků z jiných profesí, na profese na trhu pr{ce ž{dané – pro rekvalifikace. Jako učitel praktického vyučov{ní na střední škole jsem se proto rozhodl na téma rekvalifikace směřovat cíl svojí bakal{řské pr{ce. Teoretick{ č{st je směřov{na k pedagogickým z{sad{m které platí pro výuku a metod{m, podle kterých by se mělo postupovat při organizaci výuky. Na těchto dvou pilířích je postavena druh{, praktick{ č{st mé pr{ce. Praktick{ č{st se zaměřuje na organizaci výukového pl{nu rekvalifikačního kurzu pro výkon dělnické profese ve strojírenském podniku. Jejím úkolem je popsat celý děj od stanovení požadavků na pracovníka ve strojírenství, výběr vhodných předmětů pro výuku, výběr výukových cílů, až po sestavení tematického pl{nu, který již slouží při samotné výuce. Na konec kurzu je zařazeno také z{věrečné testov{ní. Pr{ce d{le postihuje skladbu vyučovacích celků tak, aby na sebe navazovaly a výuka tvořila ucelené bloky.

2

1 Teoretick{ č{st 1.1 Z{kon 435/2004 Sb. ze dne 13. května 2004 o zaměstnanosti HLAVA II

REKVALIFIKACE

§ 108 (1) Rekvalifikací se rozumí získ{ní nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržov{ní nebo obnovov{ní. Za rekvalifikaci se považuje i získ{ní kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, kter{ dosud ž{dnou kvalifikaci nezískala. Při určov{ní obsahu a rozsahu rekvalifikace se vych{zí z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, kter{ m{ být rekvalifikov{na formou získ{ní nových teoretických znalostí a praktických dovedností v r{mci dalšího profesního vzděl{v{ní.

§ 110 Rekvalifikace zaměstnanců (1) Rekvalifikace může být prov{děna i u zaměstnavatele v z{jmu dalšího pracovního uplatnění jeho zaměstnanců. Rekvalifikace zaměstnanců se prov{dí na z{kladě dohody uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. O rekvalifikaci zaměstnanců spočívající v získ{ní, zvýšení nebo rozšíření kvalifikace může úřad pr{ce uzavřít se zaměstnavatelem dohodu. Pokud je rekvalifikace zaměstnanců prov{děna na z{kladě dohody s úřadem pr{ce, mohou být zaměstnavateli nebo rekvalifikačnímu zařízení, které pro zaměstnavatele rekvalifikaci zaměstnanců zajišťuje, úřadem pr{ce plně nebo 3

č{stečně hrazeny n{klady rekvalifikace zaměstnanců a n{klady s ní spojené. Jestliže pro zaměstnavatele zabezpečuje rekvalifikaci zaměstnanců rekvalifikační zařízení, uzavír{ se dohoda mezi zaměstnavatelem a rekvalifikačním zařízením, popřípadě mezi úřadem pr{ce, zaměstnavatelem a rekvalifikačním zařízením.

1.2 Vyučovací metoda Postup, kterého učitel použív{ při výuce, aby dos{hl stanoveného výchovně vzděl{vacího cíle se nazýv{ vyučovací metoda. Je volena tak, aby respektovala z{konitosti vzděl{vacího procesu a ž{kům byl d{n prostor k aktivitě, aby pouze pasivně nepřejímali vědomosti a dovednosti, ale sami se procesu zúčastňovali. Při odborném výcviku se uplatňují především n{sledující metody.

1.2.1 Vysvětlov{ní Pomocí vysvětlov{ní je ž{kům předkl{d{no učivo, příčiny, souvislosti a podstata jevů. Navazuje na předch{zející učivo a při vysvětlov{ní je s ž{ky udržov{n kontakt a zpětn{ vazba. Často se použív{ popis. Učitel ž{kům popisuje hlavní č{sti konzolové frézky a princip frézov{ní. Popíše hlavní č{sti stroje a vysvětlí, jak konzola pojíždí po stojanu a stůl se pohybuje podélně a příčně po konzole. Uk{že, kde je upnut frézovací n{stroj a vysvětlí, že jeho ot{čení je hlavní řezný pohyb a pohyb obrobku, je pohybem vedlejším. Podle toho, zda se obrobek pohybuje proti směru nebo po směru zubů, jedn{ se o frézov{ní nesousledné nebo sousledné.

4

1.2.2 Vypr{vění Zprostředkov{ní vědomostí ž{kům na z{kladě určitého děje. Většinou se jedn{ o informace k určitému tématu, nebo na doplnění l{tky. Použív{ se jako doplňující metoda – úvod k tématu nebo někdy jako odlehčovací téma, kdy si při vypr{vění ž{ci odpočinou a odreagují se. Učitel vypr{ví ž{kům o n{vštěvě Kr{lovopolské strojírny, kde na vlastní oči viděl obr{bění velkých obrobků, například na velkých karuselech. Líčí velikost strojů a obrobků a uv{dí, na co vyrobené souč{stky slouží. Obr{běcí stroje takových rozměrů v jejich regionu při exkurzích nelze vidět.

1.2.3 Předn{ška Uplatňuje se při dlouhých souvislých tématech, kde je potřeba postihnout a vysvětlit vz{jemné souvislosti. Téma a obsah musí být dobře vybr{ny a obsah musí být promyšleně uspoř{d{n tak, aby ž{ci l{tku ch{pali a výklad je nezačal nudit. Je vhodné na doplnění používat n{zorné pomůcky a občas do toku předn{šky vsunout kr{tký prvek pro uvolnění. Předn{ška se na střední odbornou školu příliš nehodí. Zvl{šť ne pro praktické vyučov{ní. Je lépe používat jiných metod, rozčleňovat l{tku do menších celků a vyžadovat od ž{ků při výuce aktivitu. Svým charakterem se tedy lépe hodí pro vysokou školu. Lze zvl{dnout velkou č{st učiva za kr{tkou dobu. Pro tuto vlastnost je možno ji použít pokud je nutno probrat větší celek v časově omezeném prostoru. Například pro výuku svým charakterem spíš teoretických předmětů. Typický příklad je výuka čtení technické dokumentace v rekvalifikačním kurzu.

5

1.2.4 Předv{dění Při předv{dění jsou nové poznatky ž{kům předv{děny na n{zorných pomůck{ch, jako jsou obrazy, schéma , výukové panely, modely, č{sti skutečných strojů. Tyto pomůcky slouží k lepšímu pochopení l{tky, je na nich možno lépe demonstrovat funkci strojů a zařízeni. Velmi důležit{ je příprava pomůcek. Vše je potřeba i předem vyzkoušet, aby proběhlo hladce. Velkým stresem pro pedagoga je, když přístroje nebo zařízení selžou nebo neplní požadované funkce – zkr{tka předv{dění se nepodaří. V lepším případě své ž{ky obveselí, v horším utrží poř{dnou ostudu. Je potřeba také zajistit to, aby ž{ci dobře viděli. Někdy je nutné je dokonce rozmístit nebo předv{dět několikr{t s tím, že se postupně vystřídají. Také je vhodné ž{ky aktivizovat tak, aby jenom pasivně nepřijímali informace, ale aby se zapojovali do diskuze a díky tomu spr{vně vše pochopili a zapamatovali si. Na tomto místě je nutno říci, že nepovedenou uk{zku si zapamatují dobře a na dlouhou dobu. Například učitel ž{kům třetího ročníku předloží výkres sestavení a schéma hydraulického okruhu nízkozdvižného vozíku. Podrobně vysvětlí funkci jednotlivých č{stí a režimy chodu zařízení, kdy se vozík zved{, nebo spouští. Zaměří se také na funkci těsnících kroužků, přepouštěcích a zpětných ventilů. Jako kontrolu, zda ž{ci porozuměli, potom klade ot{zky, při nichž se pt{, jak se projeví na funkci hydraulického okruhu případné selh{ní některého z těsnících kroužků, nebo ventilů. Vše ž{ci vysvětlují pomocí výkresu. Potom může n{sledovat rozebr{ní skutečného poškozeného vozíku. Ž{ci již znají funkci zařízení a význam každé souč{stky a postupují opatrně, aby nic neztratili. Podle předchozího předv{dění již znají pravděpodobný zdroj poruchy. Z{vadu odstraní, vozík smontují a vyzkouší.

6

1.2.5 Instrukt{ž Instrukt{ž je nejvíce uplatňov{na při praktickém vyučov{ní ve středních odborných škol{ch. M{ svůj postup, který je nutno dodržovat, aby ž{ci probíranou l{tku co nelépe pochopili a vyzkoušeli si ji. První krok při je nav{z{ní na teoretickou výuku, opakov{ní, sezn{mení s novou l{tkou a činností a její význam pro praxi. Například význam a druhy z{vitů, jejich použití v praxi, technologie výroby a n{stroje pro jejich výrobu. Druhým krokem je potom předvedení pracovní činnosti a to velmi pomalu, s upozorněním na dodržení spr{vného technologického postupu, případně na nejčastější chyby, kterých se mohou dopustit. Učitel ukazuje řez{ní z{vitu, spr{vné nasazení n{stroje na dřík šroubu nebo předvrtaný otvor, upozorňuje na důležitost spr{vné přípravy materi{lu a přesného kolmého zaříznutí n{stroje. Při dalším řez{ní upozorňuje na důležitost vratného pohybu pro odstraňov{ní třísek a význam použití řezného oleje pro kvalitu povrchu a trvanlivost n{stroje. Vysvětlí ž{kům jak spr{vně manipulovat s n{stroji pro řez{ní z{vitů, aby zabr{nili jejich zlomení nebo poškození. Zdůvodní použití sledu jednotlivých n{strojů, při použití sadových z{vitníků. Předvede ukl{d{ní z{vitníků s vysvětlením významu spr{vného ukl{d{ní pro zachov{ní kvality n{strojů. Ve třetím kroku je činnost předv{děna v re{lném čase, tak jak by ji měli ž{ci po n{cviku zvl{dat. St{le je nutno poukazovat na možné chyby, kterých se ž{ci mohou dopustit a popisovat prov{děnou činnost. Učitel nyní již rychlejším tempem řeže vnější a vnitřní z{vit, st{le popisuje svou činnost, případně se pt{ ž{ků na další operaci, kter{ bude n{sledovat. Ve čtvrtém kroku je předv{děn{ činnost ještě jednou provedena pomalu, opět s upozorněním na možné chyby a nedostatky. Učitel znovu, pomalu předv{dí řez{ní z{vitu. Upozorňuje na chyby a pt{ se ž{ků, jak se chyba projeví na fin{lním

7

výrobku. Ot{zkami kontroluje, zda ž{ci porozuměli předv{děné činnosti a zapamatovali si ji. Po ukončení předv{dění, pokud je učitel spokojen i se znalostmi ž{ků, n{sleduje poslední krok a to je samostatn{ pr{ce ž{ků. Ž{ci se rozejdou na sv{ pracoviště a pod dozorem učitele prov{dí zadaný úkol. Ž{ci samostatně řežou z{vity, každý na svém pracovišti, na svém obrobku. Učitel je obch{zí, upozorňuje je na případné chyby a ihned je odstraňuje. Nyní je velmi důležit{ kontrola ž{ků učitelem. Je potřeba, aby si ž{ci při praktické činnosti vytvořili spr{vné n{vyky. Pokud by postupovali při pr{ci špatně a nebyli opravov{ní učitelem, vytvořili by si špatné n{vyky, pr{ce by byla nekvalitní, nebo v horším případě by postupovali v rozporu s bezpečností pr{ce. Zafixované špatné n{vyky se také později s obtížemi odstraňují.

1.2.6 Pr{ce v dílně V prostor{ch dílen, nebo dílenských prostor firem je zajišťov{no praktické vyučov{ní ž{ků středních odborných škol. Zde ž{ci získ{vají vědomosti a dovednosti nejprve ve školních díln{ch kde se sezn{mí se stroji, n{stroji, materi{ly a výkresy, které se používají v praktickém vyučov{ní. Školní dílny d{le slouží pro výuku z{kladů zvoleného oboru. Odborný výcvik se prov{dí buď celé učební období nebo je ž{kům, zpravidla poslední rok výuky, umožněna odborn{ praxe na pracovištích smluvních partnerů. Podmínkou pr{ce ve firm{ch je zajištění hygienických podmínek, dodržov{ní bezpečnosti pr{ce a přidělení instruktora, který prov{dí dozor nad ž{ky. D{le musí být zajištěna výuka podle platných tématických pl{nů. Výhoda tohoto uspoř{d{ní je ta, že ž{ci se sezn{mí s prací na skutečném pracovišti, v některých případech se jedn{ již o jejich budoucího zaměstnavatele. Při dílenské činnosti je velmi důležité dodržov{ní bezpečnosti pr{ce, použív{ní ochranných pomůcek a pravideln{ školení. 8

1.3 Didaktické z{sady v odborném výcviku. Každodenní pedagogick{ praxe přinesla poznatky o výchově a vzděl{v{ni, které zkušení pedagogové formulovali do obecných z{sad. V praxi se pro ně vžil termín – didaktické z{sady a principy. Úspěšnost použití samozřejmě z{visí na jejich tvořivém uplatňov{ní při výuce i při jejím pl{nov{ní. V odborném výcviku se v největší míře uplatňují tyto [Čadílek, M. , 2005] : Z{sada soustavnosti Z{sada spojení teorie s praxí Z{sada uvědomělosti a aktivity Z{sada přiměřenosti Z{sada n{zornosti Z{sada trvalosti

1.3.1 Z{sada soustavnosti, Učivo v odborném výcviku musí být pečlivě vybr{no a sestaveno podle logického sledu. Při výuce se potom postupuje od nejjednodušších činností, přes složitější, až po nejsložitější. Určitý technologický postup rozvíjíme od z{kladního pracovního postupu, na jehož z{kladě stavíme postupy propracovanější a n{ročnější. Například po soustružení v{lcových ploch n{sleduje soustružení kuželových ploch a posléze tvarové plochy. Složitější vnitřní obr{bění n{sleduje po jednodušším vnějším. Je kladen důraz na sestavení učiva do uceleného bloku, kde na sebe jednotlivé činnosti a témata 9

navazují podle technologie oboru, doplňují se a při probír{ní nových témat se také starší témata opakují. Takovéto uspoř{d{ní tvoří předpoklady pro trvalé a dlouhodobé osvojení znalostí a dovedností „Nedostatečný ohled na požadavek soustavnosti, n{vaznosti a koordinovanosti učební l{tky jak v jednotlivých předmětech a mezi předměty, tak mezi ročníky, mezi jednotlivými školskými stupni a mezi školou a dalšími institucemi je jednou z v{žných příčin, které snižují efektivitu výchovně-vzděl{vacího působení.“ [Čadílek, M. , 2005]

1.3.2 Z{sada spojení teorie s praxí, Teoretické vyučov{ní spolu s praktickým vyučov{ním tvoří jeden vz{jemně se ovlivňující interaktivní celek. V ide{lním případě teoretické předměty předch{zí vyučov{ní v odborném výcviku, který na jejich z{kladech d{le pokračuje a přev{dí a uplatňuje teoretické poznatky v praxi. Stěžejní teoretický předmět je technologie, kde jsou probír{ny témata přímo používan{ a rozvíjen{ při odborném výcviku. Jde o vytv{ření mezipředmětových vztahů, které předpokl{dají úzkou spolupr{ci mezi učiteli teorie a učitelem odborného výcviku. Soulad v této spolupr{ci vytv{ří nejlepší podmínky pro optim{lní postup při výuce a osvojov{ní vědomostí a dovedností. Učitelé vytv{řejí koordinační pl{ny, ve kterých synchronizov{na teorie a praxe. Tyto pl{ny obsahují učivo technologie a odborného výcviku, uspoř{dané v časovém synchronu d{le časový pl{n, podle kterého výuka postupuje a z{sada spojení teorie s praxí se tak naplňuje. Podmínkou je již zmíněný časový posun, kdy teorie předch{zí praxi. Ž{ci vstupují do výuky odborného výcviku se znalostmi o problematice, případně znají princip, technologický postup a význam v díln{ch prov{děné činnosti. Na učiteli odborného výcviku potom je vhodně nav{zat výukou založenou na pečlivě vybraných cvičných pracích. 10

1.3.3 Z{sada uvědomělosti a aktivity, Ž{ci si při odborném výcviku prohlubují rozumové dovednosti a odborné vědomosti. Osvojili si je v jednotlivých odborných předmětech a učí se je používat při činnostech zaměřených na praxi v díln{ch. Podstatu výuky odborného výcviku tvoří tradičně osvojov{ní senzomotorických dovedností, ale je také potřeba aktivního zapojov{ní teoretických znalostí a poznatků, které vyžadují samostatnou činnost ž{ka. Je třeba aktivovat jeho pracovní činnost, vzbuzovat jeho vůli k řešení obtížných úkolů a překon{v{ní přek{žek. U ž{ků je potřeba, aby si uvědomovali smysl osvojované pracovní činnosti a teoretických znalostí pro budoucí výkon povol{ní a samostatně se snažili řešit pracovní úkoly. Aby dovedli využívat teoretických poznatků a uměli je aplikovat v praxi. Odborný výcvik na tomto místě plní důležitou roli integrace teorie a praxe. Platí zde slova J. A. Komenského, že ž{k není n{doba, kterou je potřeba naplnit, ale pochodeň, kterou je potřeba zap{lit. Cílem pedagogické pr{ce by nemělo být pasivní memorov{ní textů nebo mechanick{ pr{ce bez vlastních myšlenek. Na konci výchovného procesu by měl být aktivní a kreativní ž{k, schopný se d{le samostatně rozvíjet a zdokonalovat se v oboru.

1.3.4 Z{sada přiměřenosti, Přiměřenost znamen{ v odborném výcviku postupovat při výuce s ohledem na schopnosti a předpoklady ž{ků. Podle této z{sady je nutno volit tempo výuky učitele odborného výcviku a pracovní tempo ž{ků při výuce. Zvl{d{ní nové l{tky chce čas a nepřiměřené tempo vede k nesoustředěnosti a k povrchnímu zvl{dnutí učiva. Ruku v ruce s časovou dotací na probír{ní l{tky musí jít i její spr{vný výběr týkající se obsahu. Pro zač{tek je nutno volit pr{ce jednodušší, na kterých probíranou l{tku nacvičí a je velk{ pravděpodobnost jejich zvl{dnutí. Pr{ce potom ž{ky baví a se z{jmem přistupují ke složitějším 11

výrobkům. Pokud je pro zač{tek volena pr{ce příliš složit{, ž{ky to demotivuje a ztratí o pr{ci z{jem. Výběr odpovídající cvičné pr{ce podle složitosti je dalším aspektem, na který učitel odborné výchovy musí br{t zřetel. Někteří ž{ci zvl{dají úkoly spojené s učením lehce, jiným působí nemalé potíže. Stejn{ pr{ce může tedy být pro jednu č{st učební skupiny složit{ a pro druhou č{st jednoduch{. I slabší ž{ci ale musí mít znalosti, dovednosti a n{vyky na určité úrovni, kter{ je předem stanovena. Musí zvl{dnout alespoň z{kladní učivo. Je tedy potřeba, aby se učili na jednodušších úkolech a výrobcích. Naproti tomu talentovanější ž{ci, kteří zvl{dají l{tku velmi dobře, jednodušší pr{ce přest{vají bavit. Zde je proto nutno zvolit pr{ci přiměřeně jejich schopnostem, tedy složitější nebo s menším množstvím potřebných informací, které však ž{ci samostatně vyhled{vají. Takto vedený odborný výcvik klade vyšší n{roky na přípravu učitele odborné výchovy, na výkresovou dokumentaci a materi{l. Učitel musí mít v z{sobě dostatek vhodných variant výrobků na kterých se ž{ci učí v různé složitosti, tak aby vyhovovaly schopnostem ž{ků. Musí uplatňovat individu{lní přístup k ž{kům a podle jejich schopností vybíral vhodné učivo. K z{sadě přiměřenosti také platí postup od jednoduchého ke složitějšímu, od zn{mého k nezn{mému. Při odborném výcviku a zvl{šť v době odborného rozvoje, kdy ž{ci pracují na pracovištích smluvních partnerů, je také potřeba zajistit, aby pracoviště, na kterých se bude praxe vykon{vat, odpovídaly předpisům o bezpečnosti pr{ce a předpisům týkajících se pr{ce mladistvých.

1.3.5 Z{sada n{zornosti, Platí, že nejméně si člověk pamatuje co slyší, lépe si pamatuje co vidí a nejlépe si pamatuje to, co si s{m vyzkouší. Již Jan Amos Komenský připomínal, že je potřeba do vním{ní zapojit co nejvíc smyslů. Tedy nejen zrak, sluch, ale i čich, 12

chuť a hmat. V odborném výcviku tato z{sada platí za jednu z nejdůležitějších. V díln{ch při praktickém vyučov{ní ž{ci vych{zí z dosavadních představ a zkušeností a rozvíjejí se jejich vním{ní a fantazie. Ž{ci si vytv{ří představy na z{kladě bezprostředního vním{ní činností, jevů a předmětů. K tomu slouží vybavení školních dílen, zejména stroje a přístroje používané k výcviku pro příslušný obor, n{stroje, měřidla, n{řadí a další pomůcky. Při výuce se postupuje od příkladu k pravidlu a poté k praktickému využití poznatků. Při výuce ž{k l{tku při výkladu přijím{ sluchem a zrakem, poté si ji s{m vyzkouší v praxi, čímž si ji nejlépe zafixuje. Mají tedy příležitost si vše vlastníma rukama vyzkoušet a ohmatat. Například při strojním obr{bění se z ostatních smyslů použív{ také sluch a hmat, kterými se diagnostikuje chvění n{stroje, obrobku, nebo celého stroje.

1.3.6 Z{sada trvalosti, Použití všech didaktických z{sad, n{vaznost učiva na učivo předch{zející, využití z{sady n{zornosti, uspoř{d{ní učiva od jednoduššího ke složitějšímu, využití n{zornosti by mělo vést k trvalému osvojení pracovních činností. Čímž se rozumí jejich osvojení do takové úrovně, aby je ž{k v případě potřeby dovedl spr{vně a pohotově použít. Toho se dosahuje také díky dostatku času, který je při praktickém vyučov{ní k dispozici a d{le soustavným procvičov{ním učiva. Stěžejně se toto děje ve třetí f{zi učení. V tematických pl{nech je na to pamatov{no a po určité době, věnované probír{ní nové l{tky, jsou zařazov{ny takzvané souborné pr{ce, kde je sdružena l{tka z předch{zejících témat.

13

2 Praktick{ č{st 2.1

Výukový pl{n rekvalifikačního kurzu 2.1.1 Požadavky na pracovníka strojírenského podniku

Strojírensk{ výroba si vyžaduje široké spektrum pracovních činností, počínaje jednoduchou a st{le se opakující činnost při obsluze strojů, až po vysoce kvalifikovanou činnost při konstrukci výrobků nebo organizaci pr{ce. Vzhledem k modernímu strojovému vybavení s číslicově řízenými obr{běcími stroji se profiluje požadavek na množství vysoce kvalifikovaných dělnických profesí. Malé množství těchto odborníků se zabýv{ seřizov{ním těchto strojů a pro jejich obsluhu stačí pouze zaškolení pracovníci, zabývající se pouze výměnou obrobků a průběžným měřením, případně st{le se opakujícím sestavov{ním výrobků při mont{ži. Pr{vě pro z hlediska kvalifikace méně n{ročnou pozici ve výrobě a mont{ži jsou v největší míře rekvalifikov{ni pracovníci z jiných profesí. Jejich vzděl{v{ní je směřov{no pouze na úzký z{běr, postihující činnosti, jimiž se budou v budoucím zaměstn{ní zabývat. Dalším požadavkem budoucího zaměstnavatele je také dobrý vztah k firmě a k technickému oboru.

Z{kladní požadavky na pracovníka byly formulov{ny do těchto klíčových kompetencí: 

vztah k technickému oboru



manu{lní zručnost



schopnost dodržovat standardy



prostorov{ představivost 14



zodpovědnost, pečlivost



z{kladní orientace v technické výkresové dokumentaci



z{kladní znalost n{strojů a měřidel



z{kladní znalost měření a schopnost identifikovat neshodný výrobek

Pro potřeby výuky v rekvalifikačním kurzu byly tyto požadavky analyzov{ny a posléze syntetizov{ny do několika vyučovacích předmětů. Při této činnosti bylo přihlíženo na skutečnost, že se nejedn{ o pracovníky připravující se na svoje první zaměstn{ní. Všichni již prošli pracovním poměrem v různých odvětvích a z toho důvodu měli různé n{vyky a dovednosti. Požadavky jako loajalita k firmě, schopnost dodržovat standardy, zodpovědnost a pečlivost byly více či méně budov{ny v předchozí přípravě na povol{ní nebo u předešlých zaměstnavatelů a míra ovlivnění těchto vlastností za kr{tkou dobu trv{ní kurzu nebyla možn{. Další požadavky, jako manu{lní zručnost a prostorov{ představivost jsou do jisté míry vrozené nebo se jedn{ o výsledky dlouhodobého n{cviku, tudíž jejich rozvoj v r{mci kurzu byl omezen. Jako klíčové se tedy pro rekvalifikační kurz uk{zaly požadavky pro z{kladní orientaci v technické a výkresové dokumentaci, z{kladní znalost n{strojů a měřidel a z{kladní znalost měření a schopnost identifikovat neshodný výrobek. Z{kladní požadavky na pracovníka byly formulov{ny do čtyř z{kladních předmětů: 

Z{kladní pojmy z oblasti strojírenství



Z{klady čtení technických výkresů



Měření – obecné použív{ní měřidel, výrobní tolerance



Pr{ce podle n{vodky při složení jednoduchého výrobku

15

Strojírensk{ výroba se vyznačuje vysokým stupněm organizace pr{ce a klade na každého pracovníka vysoké n{roky na pracovní výkon. Výrobky strojírenského průmyslu se vynikají přesností a vysokými požadavky na funkci. Z toho důvodu je požadavkem na každého pracovníka snaha o pečlivý a zodpovědný výkon. Proto bylo vybr{no ještě další téma, a to Výchova k pečlivosti a zodpovědnosti. Toto téma je souč{stí výuky v každém vyučovacím předmětu a bylo tudíž zařazeno jako průřezové.

2.1.2 Časový pl{n rekvalifikačního kurzu Lektoři pro vyučov{ní v rekvalifikačním kurzu byli učitelé ze střední školy, v dopoledních a č{stečně odpoledních hodin{ch se věnují své pr{ci při výuce ž{ků. Vyučovací dobu kurzu bylo tedy nutno volit ve zbývajícím čase. Jako nejvhodnější se uk{zala doba mezi 15.00 až 20.00. Vyhovovala nejen lektorům, ale i rekvalifikantům. Č{st z nich byla sice nezaměstnan{, ale č{st chodila do pr{ce a měla povinnosti u svých zaměstnavatelů. Časový pl{n byl tedy stanoven n{sledovně: 15:00

– 16:30 – první a druh{ vyučovací hodina

16:30

– 16:45 – přest{vka

16:45

– 18:15 – druh{ a třetí vyučovací hodina

18:15

– 18:30 – přest{vka

18:30

– 19:15 – p{t{ vyučovací hodina

Vzhledem k pades{tihodinové dotaci byla výuka rozdělena do deseti pětihodinových bloků. V každém z těchto bloků byla probír{na témata jednoho předmětu. Toto uspoř{d{ní kladlo menší n{roky na lektory, protože jeden blok vyučoval vždy jeden lektor, mimo posledního bloku, kdy byli přítomni všichni a zúčastnili se zkoušky jako zkoušející. Jednotlivé bloky bylo nutno sestavit tak,

16

aby výuka na sebe navazovala. Na zač{tek byla zařazena témata týkající se z{kladních pojmů ve strojírenství a na jejich z{kladě čtení v technické dokumentaci, kdy již měli rekvalifikanti z{kladní přehled o strojních souč{stech. Na z{kladě poznatků z těchto dvou předmětů bylo možno přikročit k měření. Poslední téma týkající se mont{žních prací již shrnovalo velký soubor poznatků z předchozích témat a stavělo na nich. Celkový rozvrh vypadal n{sledovně: Blok 1 - 15:00-20:00 - Strojírenství – z{kladní pojmy Blok 2 - 15:00-20:00 - Čtení v technické dokumentaci Blok 3 - 15:00-20:00 - Strojírenství – z{kladní pojmy Blok 4 - 15:00-20:00 - Čtení v technické dokumentaci Blok 5 - 15:00-20:00 - Měřeni ve strojírenství Blok 6 - 15:00-20:00 - Čtení v technické dokumentaci Blok 7 - 15:00-20:00 - Měření ve strojírenství Blok 8 - 15:00-20:00 - Mont{ž podle n{vodky Blok 9 - 15:00-20:00 - Měření ve strojírenství Blok 10 - 15:00-20:00 - Opakov{ní a testov{ní

17

2.2 Z{kladní pojmy v oblasti strojírenství V tomto předmětu se edukanti seznamují se z{kladními pojmy týkající se materi{lů, polotovarů, strojních souč{stí a se z{kladním přehledem obr{běcích technologií používaných ve strojírenském podniku. Při probír{ní jednotlivých témat se seznamují také s technickou normalizací a technickými normami. Materi{ly zde netvoří nijak velkou skupinu, protože v přev{žné většině jsou použív{ny kovy, většinou ocel a hliníkové slitiny. Pouze malou č{st tvoří plastické hmoty a pryž, ty se ale dod{vají již jako hotové výrobky a používají se při mont{ži. Polotovary používané přev{žně ve strojírenské výrobě tvoří v{lcovaný materi{l poch{zející z hutí nebo odlitky a výkovky dod{vané externími dodavateli. Velkou skupinu probíraného učiva tvoří strojní souč{sti, ze kterých jsou sestaveny stroje a budoucí výrobky. Jsou normalizované nebo nenormalizované a i pracovníci dělnických profesí by měli zvl{dnout jejich z{kladní přehled, použití a n{zvosloví. Na ně navazují spoje, které se využívají při mont{ži. Z výrobních technologií ve strojírenských z{vodech je přev{žně zastoupeno strojní obr{bění. Edukanti se sezn{mí se z{kladními technologiemi strojního obr{bění a typem ploch těmito technologiemi vyrobenými. Nedílnou souč{stí je také přehled z{kladních obr{běcích n{strojů. Vzhledem k omezenému časovému rozsahu se nepočít{ s praktickou výukou na obr{běcích strojích. Na tento předmět navazují a rozvíjí jej předměty další.

2.2.1 Stanovení výukových cílů: 

Sezn{mit se s materi{ly používanými ve strojírenství



Sezn{mit se s polotovary



Sezn{mit se s nejpoužívanějšími normalizovanými strojními souč{stmi a jejich použití ve spojích. 18



Sezn{mit se s výrobními technologiemi, používanými ve strojírenství



Naučit se pracovat se Strojnickými tabulkami

2.2.2 Stanovení tematických celků: 

Technické materi{ly



Druhy a výroba polotovarů



Strojní souč{sti, spoje



Výrobní technologie



N{stroje pro obr{bění

2.2.3 Školní výukový pl{n – rozpis učiva a realizace kompetencí Absolvent - rozezn{v{ z{kladní materi{ly používané ve strojírenství

- zn{ z{kladní normalizované polotovary - rozezn{ polotovary pro výrobu

- zn{ z{kladní normalizované strojní souč{sti a ovl{d{ jejich n{zvosloví - rozezn{ obrobené strojní souč{sti

Úvod Materi{ly ve strojírenství Polotovary Normalizované v{lcované polotovary Výroba kov{ním a odlév{ním Strojní souč{sti N{zvosloví Spoje

19

- zn{ z{kladní druhy spojů - umí definovat z{kladní technologie obr{bění

Výrobní technologie Soustružení

- rozezn{ použité technologie podle

Frézov{ní

stop na obrobené souč{sti Vrt{ní Broušení - dovede rozeznat n{stroje pro

N{stroje pro obr{bění

jednotlivé technologie obr{bění

2.2.4

Stanovení rozsahu výukových materi{lů

Pro výuku bylo výhodné použít učebny praktického vyučov{ní. Pro výuku polotovarů, normalizovaných strojních souč{sti, n{strojů pro soustružení, frézov{ní a vrt{ní byly použity výukové panely. Ostatní souč{sti, jako polotovary, nebo výrobky v různém stupni dokončení byly použity školní a nebo byly dod{ny strojírenským podnikem spolu s technickou dokumentací. Pro uk{zku výrobních technologií byly použity přímo obr{běcí stroje – hrotový soustruh, frézka, vrtačka, bruska na kulato a rovinn{ bruska. Obrobené povrchy edukanti prohlíželi přímo u obr{běcích strojů. Pro výuku byly použity také Strojnické tabulky, zvl{šť pro normalizované díly.

20

2.2.5 Výběr vhodné učebny Výuka předmětu probíhala v několika prostor{ch. Pro vlastní všeobecný výklad se nejlépe hodila učebna. Na z{věr celku o polotovarech a materi{lech byla zařazena kr{tk{ exkurze do skladu, kde se edukanti přímo sezn{mili s různými druhy polotovarů. Výukové celky zabývající se výrobními technologiemi a n{stroji se uskutečňovaly č{stečně na učebně a č{stečně v díln{ch školy. Postupně se vystřídala soustružna, fréz{rna, brusírna a z{mečnick{ dílna.

2.2.6 Metody a formy edukace Výuka probíhala front{lně v učebně. Jako výukov{ metody byly použity vysvětlov{ní a předv{dění. Při výuce byly hojně použív{ny učební pomůcky. Tam, kde to bylo vhodné, n{sledovala po výkladu mal{ exkurze. Například do skladu materi{lu nebo do dílen, kde byly připraveny uk{zky obr{bění na jednotlivých typech obr{běcích strojů. Byla použív{na také didaktick{ technika – projektor a promítací pl{tno. Tam kde to bylo možné, měla vždy přednost před didaktickým materi{lem uk{zka skutečných n{strojů, souč{stek, materi{lu, polotovarů, atd.

21

2.2.7 Tematický pl{n výuky předmět: Základní pojmy v oblasti strojírenství učitel: Libor Štěrba TEMATICKÝ CELEK - TÉMA 1. Úvod 1.1. Význam předmětu,pomůcky. 2. Materíály 2.1. Kovové materiály 2.2. Nekovové materiály 3. Polotovary 3.1. Normalizované válcované polotovary 3.3. Odlitky a výkovky 4 Strojní součásti 4.1. Názvosloví strojních součástí 4.2. Normalizované strojní součásti 4.3. Nenormalizované strojní součásti-vyráběné 4.4. Plastové, gumové součásti, těsnění 4.5. Spoje - svařované, lepené 5. Výrobní technologie 5.1. Soustružení 5.2. Frézování 5.3. Vrtání 5.4. Broušení 6. Nástroje 6.1. Nástroje pro strojní obrábění 6.2. Vyměnitelné břitové destičky Praktické příklady

22

třída: celkem hodin: 15 HOD. POZNÁMKA

0.5

1.blok

0,5

2

4

2.blok

2

1

2.3 Čtení v technické dokumentaci Čtení v technické dokumentaci navazuje na předmět Z{kladní pojmy v oblasti strojírenství. Při čtení výkresů je již potřeba používat technické n{zvosloví, jako například z{vit, čep, otvor, z{pich, sražen{ hrana, zaoblení apod. Jednou ze z{kladních znalostí v tomto předmětu je technické pravoúhlé zobrazov{ní, na jehož z{kladě studenti poznají příslušnost strojní souč{sti k výkresu. D{le je potřeba, aby se orientovali v řezech a detailech výkresu, dovedli najít prvky na výkrese a určit podle něj v jaké toleranci jsou vyrobeny. Na tyto znalosti a vědomosti navazuje předmět Měření, kde se učí praktickému měření a určov{ní, zda je naměřený rozměr v dané toleranci a požadované kvalitě.

2.3.1 Stanovení výukových cílů: 1. Sezn{mit se z{kladním rozvržením technických výkresů. 2. Naučit z{kladní pravidla pro pravoúhlé zobrazov{ní. 3. Naučit z{kladní druhy kót, určit rozměr konkrétního prvku podle výkresu na souč{sti 4. Naučit určení spr{vného rozmezí – tolerance, určitého rozměru podle kóty, s pomocí strojnických tabulek 5. Naučit určit geometrický vztah prvků na výkrese pomocí strojnických tabulek 6. Naučit vztahy označující předepsanou strukturu povrchu a najít povrchy s určenou strukturou podle výkresu na souč{sti. 7. Sezn{mit s umístěním a charakterem textových údajů a technických požadavků na výkresech 23

8. Sezn{mit se zobrazov{ním sestav a kusovníkem, naučit n{vaznost těchto dokumentů na výkres souč{sti. 9. Naučit se prohlížet výkresovou dokumentaci vytvořenou v CAD pomocí počítače.

2.3.2 Stanovení tematických celků: 1. R{mec, popisové pole 2. Zobrazení - z{kladní pravidla pro zobrazov{ní na technických výkresech 3. Údaje rozměrů – z{kladní pravidla pro čtení kót na technických výkresech 4. Přesnost rozměrů – určení rozměru přesnosti rozměru podle předpisu, určení tolerance 5. Geometrick{ přesnost – určení vztahu geometrické tolerance daných ploch 6. Struktura povrchu – čtení a přiřazení předepsané drsnosti povrchu k souč{stce 7. Ostatní - textové údaje, technické požadavky. 8. Výkresy sestaveni, kusovník 9. Čtení výkresů vytvořených pomocí počítačové podpory konstruov{ní - CAD

24

2.3.3 Školní výukový pl{n – rozpis učiva a realizace kompetencí Absolvent: - ch{pe význam technické dokumentace ve strojírenské praxi

Úvod

- rozezn{v{ výkresy detailů a sestavení

Technick{ normalizace

- dovede určit obrys souč{sti podle druhů čar

Význam technické dokumentace v praxi

Druhy výkresů N{ležitosti výkresů Druhy čar a užití, měřítka zobrazení Technické písmo

- zn{ princip zobrazov{ní souč{stí na výkrese - rozezn{ řezy a průřezy na výkrese a ch{pe jejich význam - sezn{mí se se zjednodušeným zobrazov{ním prvků na výkrese

Technické zobrazov{ní Způsoby zobrazov{ní - pravoúhlé na 3 a 6 průmětů Promít{ní do pomocné průmětny vynesené, pootočené pohledy Řezy a průřezy Z{vity, z{pichy, středící důlky značení Praktické příklady

- ch{pe význam kótov{ní pro výrobu

Kótov{ní

- dovede přiřadit kótu k prvku na skutečné souč{stce podle výkresu

Účel a z{kladní způsoby kótov{ní Čtení kót konstrukčních a geometrických prvků souč{stí Praktické příklady

- dovede určit mezní rozměry podle úchylek, nebo tolerančních značek - dovede přiřadit odpovídající drsnost povrchu příslušné plochy podle výkresu

Přesnost rozměrů Čtení mezních rozměrů, úchylek, tolerance. Druhy uložení, toleranční značky Určení mezních rozměrů, úchylek, 25

tolerance. Jakost povrchu s ohledem na funkci značení Praktické příklady - ch{pe význam geometrických tolerancí

Geometrické tolerance Značení a význam. Praktické příklady

- zn{ souvislost mezi výkresy detailů, sestavení a kusovníkem,

Výkresy sestavení, kusovník Praktické příklady

- dovede podle kusovníku a sestavy vyhledat výkres detailu - dovede využít počítač při pr{ci s výkresem vytvořeným v CAD

Pr{ce s prohlížečem Praktické příklady

2.3.4 Stanovení rozsahu výukových materi{lů: Již v poč{tku přípravy bylo jasné, že učební materi{ly používané pro výuku předmětu Technick{ dokumentace na naší škole pro strojírenské obory, se dají použít pouze č{stečně. Cílem výuky nebylo kreslení a zpracov{v{ní strojírenských výkresů, ale jejich čtení a orientace v nich. Z toho důvodu bylo potřeba vytvořit rozs{hlý výukový materi{l, obsahující pouze potřebn{ témata a přizpůsobit ho stanovenému počtu hodin. Vzhledem k absenci vhodných učebnic se jevila jako nejvhodnější prezentace v programu Microsoft Power Point. Výukov{ l{tka byla zjednodušena a byl použit pouze materi{l týkající se potřebných témat. I tak obsahovala prezentace na 150 snímků, obsahujících texty, fotografie, naskenované obr{zky, tabulky. Použití programu Power Point je také výhodné z toho důvodu, že je možno v průběhu prezentace prov{dět do promítací plochy pozn{mky a kreslit do ní, což se později, při výuce, uk{zalo jako velmi potřebn{ funkce. Vzhledem k n{m nezn{mému vzděl{ní absolventů 26

kurzu bylo vytvořeno několik testů, zaměřených na procvičení a ověření prostorové orientace. Místní strojírensk{ firma n{m pro potřeby výuky věnovala několik vzorků z jejich bohatého výrobního programu, který obsahoval pět sestavených výrobků, souč{stky z nichž se jednotlivé sestavy skl{daly, to vše s příslušnou výkresovou dokumentací, skl{dající se z výkresů souč{stí, výkresů sestav a kusovníků. Č{st těchto výkresů byla naskenov{na a použita pro front{lní výuku pomocí projektoru. Pro výuku čtení výkresů v elektronické podobě byly použity výkresy vytvořené v naší škole a běžně používané pro výuku oborů denního studia. Výkresy byly vytvořeny v konstrukčním programu AutoCAD. Výuka byla rozdělena na několik tematických celků s vytyčením dílčích cílů, které edukanti museli zvl{dnout a z{roveň bylo jejich zvl{dnutí ověřov{no.

2.3.5 Výběr vhodné učebny Pro uskutečnění výuky předmětu Z{klady čtení technických výkresů byla zvolena multimedi{lní učebna, kde všichni studenti dobře vidí na promítací pl{tno a mají dostatek prostoru na stole pro rozloženou technickou dokumentaci. Promítací pl{tno se nach{zí mimo tabuli, takže tu je možno pro lepší a n{zornější vysvětlení l{tky použít. Samotný předmět byl zařazen do výuky od druhého bloku, aby edukanti, sezn{meni se z{kladními pojmy ve strojírenství lépe ch{pali problematiku strojních souč{stí a č{stí strojů. Výuka pr{ce s výkresy v CAD probíhala v počítačové učebně, každý edukant měl k dispozici vlastní počítač s programem AutoCAD 2006.

27

2.3.6 Metody a formy edukace Samotn{ výuka probíhala front{lně, metodou předn{šky s použitím projektoru a promítacího pl{tna. Jako velký problém se uk{zalo pravoúhlé promít{ní, používané k zobrazov{ní strojních souč{stí na technických výkresech. Pro probr{ní tohoto tématu bylo potřeba použít také modely používané pro výuku technického kreslení, nebo zobrazení předmětů používaných v běžném životě, neboť pochopení této l{tky se uk{zalo zvl{šť pro jedince bez předchozího technického vzděl{ní velkou přek{žkou. V průběhu edukace, po ukončení každého z výše uvedených témat bylo zařazené praktické cvičení, kdy si edukanti nabyté vědomosti ověřili v praxi. K provedení této f{ze byly použity materi{ly od místní strojírenské firmy. Edukanti byli v této etapě rozděleni do malých skupin čítajících dva až tři studenty. Úkolem každé skupiny bylo pracovat se skutečnou technickou dokumentací, rozsah pr{ce byl vždy omezen na probrané téma. S n{růstem počtu probraných témat byl také d{n prostor pro opakov{ní, kde bylo možno sledovat prov{zanost jednotlivých celků.

28

2.3.7 Tematický pl{n výuky předmět: Čtení v technické dokumentaci učitel: Libor Štěrba TEMATICKÝ CELEK - TÉMA 1. Úvod 1.1. Význam předmětu,pomůcky 2. Technická normalizace 2.1. Druhy výkresů 2.2. Náležitosti výkresů 2.3. Druhy čar a užití, měřítka zobrazení 2.4. Technické písmo 3. Technické zobrazování Způsoby zobrazování - pravoúhlé na 3 a 6 3.1. průmětů 3.3. Zobrazení jednoduchých geometrických těles Promítání do pomocné průmětny - vynesené, 3.4. pootočené pohledy 3.5. Řezy a průřezy Praktické příklady 4 Kótování 4.1. Účel a základní způsoby kótování Čtení kót konstrukčních a geometrických prvků 4.2. součástí 5. Přesnost rozměrů 5.1. Lícovací soustava Určení mezních rozměrů, úchylek, tolerance 5.2. včetně grafického znázornění 5.3. Značení jakosti povrchu 6. Geometrické tolerance 6.1. Značení a význam, příklady Praktické příklady Zobrazování a kótování strojních součástí a 7. konstrukčních prvků 7.1. Popisové pole výkresů, značení polotovarů 7.2. Závity, šrouby, matice 7.3. Čepy, kolíky závlačky, pojistné kroužky 7.4. Klíny, pera 7.5. Hřídele 8. Výkresy sestavení, kusovník Závěrečné opakování

29

třída: celkem hodin: 15 HOD. POZNÁMKA 0.5 1.blok 1

3,5

2

2.blok

2

1

3.blok

2.4 Měření Měření rozdělujeme na měření skutečných hodnot a na měření porovn{v{ním. Při měření skutečných hodnot zjišťujeme číselnou hodnotu rozměru měřeného předmětu. Skutečné hodnoty měříme tzv. univerz{lními měřidly, na nichž je možno přímo odečíst absolutní hodnoty . Při měření porovn{v{ním zjišťujeme, nepřesahují–li rozměry souč{sti mezní hodnoty. Při tomto způsobu měření nezjišťujeme skutečný rozměr souč{sti, ale pouze mezní hodnoty skutečného rozměru. Mezní hodnoty zjišťujeme speci{lními měřidly s vymezenými mezními rozměry. Pro účely sériové a hromadné výroby jsou mnohem výhodnější porovn{vací měřidla a proto byla výuka a praktick{ činnost při měření směřov{na tímto směrem. Tento předmět je úzce navazuje na čtení technických výkresů.

2.4.1 Stanovení výukových cílů Sezn{mit se a pochopit význam měření ve strojírenství Sezn{mit se z{kladními druhy měřidel a z{sadami jejich použití Naučit se měřit délkové, úhlové rozměry v absolutní hodnotě Naučit se určit mezní rozměry podle výkresu a vyhodnotit, zda rozměr odpovíd{ dané toleranci Naučit se měřit ze z{kladními typy mezních kalibrů Naučit spr{vnému zach{zení s měřidly a jejich ošetřov{ní.

30

2.4.2 Stanovení tematických celků Měření ve strojírenství Měřidla – druhy, použití Zach{zení s měřidly, ukl{d{ni a ošetřov{ní měřidel Měření – praktick{ činnost

2.4.3 Školní výukový pl{n – rozpis učiva a realizace kompetencí Absolvent - zn{ význam měření ve strojírenské praxi

- zn{ z{kladní druhy měřidel používaných ve strojírenské výrobě - zn{ z{sady pr{ce s měřidly a jejich

Úvod Měření ve strojírenství Měřidla Druhy měřidel Z{sady spr{vného měření

ošetřov{ní - umí měřit délkové a úhlové rozměry, kužely, z{vity a tvary - dovede vyhodnotit, zda změřený

Měření Měření univerz{lními měřidly Měření pevnými měřidly

rozměr odpovíd{ toleranci Praktick{ činnost - dovede změřit daný rozměr pomocí pevného měřidla a určit jeho spr{vnost - dovede změřit a vyhodnotit odchylku tvaru a polohy na jednoduchých souč{stk{ch

31

2.4.4 Stanovení rozsahu výukových materi{lů Pro výuku měření bylo potřeba připravit soubor měřidel, sloužící na uk{zku, posléze k praktickému měření, které prov{děli sami edukanti. Sest{val z n{sledujících položek Univerz{lní měřidla – posuvn{ měřítka, mikrometry vnější a vnitřní, passametry, dutinoměry, výškoměry, číselníkové úchylkoměry s příslušnými stoj{nky Pevn{ měřidla – mezní kalibry v{lcové, třmenové, kuželové, z{vitové, z{vitové kroužky, Soubor různých strojních souč{stí pro cvičné měření Hadříky na ošetření a odkl{d{ní měřidel Měřidla byla klasick{ i digit{lní.

2.4.5 Výběr vhodné učebny Pro výuku měření byla vybr{na učebna v díln{ch praktického vyučov{ní. Je zde možnost přestavení n{bytku, takže edukanti mohli sledovat výklad u tabule jako ve třídě nebo po přestavení stolů a židlí mohli samostatně pracovat v menších oddělených skupink{ch. Jako zdaleka nejvýhodnější zde bylo také využití měrového střediska, které je optim{lně vybaveno měřidly a cvičnými výrobky pro praktick{ měření.

32

2.4.6 Metody a formy edukace Pro úvodní témata měření byla vybr{na metoda vysvětlov{ní a předv{dění. Také pro téma číslo 2, měřidla a číslo 3, výrobní tolerance bylo zvoleno předv{dění, nyní již s předvedením konkrétních měřidel. Pro samotné měření se jevila jako nejvhodnější metoda instrukt{ž, na kterou n{sledně navazovala samostatn{ pr{ce edukantů.

2.4.7 Tematický pl{n výuky předmět: Měření učitel: Libor Štěrba TEMATICKÝ CELEK - TÉMA 1. Úvod 1.1. Význam předmětu 2. Měřidla 2.1. Druhy měřidel 2.2. Univerzální měřidla 2.3. Pevná měřidla 2.4. Ukládání a ošetřování měřidel 3. Výrobní tolerance 3.1. Určení tolerančniho pole 3.3. Lícovací soustava 4. Měření 4.1. Pravidla správného měření 4.2. Měření univerzálními měřidly 4.3. Měření pevnými měřidly 4.4. Měření v připravku 5. Praktická činnost při měřeni 5.1. Měření délek, úhlů, kuželů, závitů, tvarů Měření a kontrola úchylek geometrického tvaru a 5.2. polohy

33

třída: celkem hodin: 15 HOD. POZNÁMKA 0.5 1.blok 4,5

5

2.blok

5

3. blok

2.5 Mont{ž podle n{vodky Mont{ží vrcholí proces ve strojírenské výrobě. Z jednotlivých vyrobených souč{stí vznik{ jejich spojením stroj nebo celé strojní zařízení. Význam mont{že pro kvalitu a výkon strojírenských výrobků je velmi vysoký. Nespr{vným postupem je možno z kvalitně vyrobených souč{stí docela lehce nespr{vně provedenou mont{ží vytvořit výrobek špatné jakosti. Vzhledem k charakteru výroby ve strojírenském podniku, budou se budoucí zaměstnanci zabývat mont{ží rozměrově menších výrobků vyr{běných ve velkých sériích. Tento předmět navazuje na ostatní předměty a spolu s měřením tvoří vrchol znalostí a dovedností, které by edukanti měli nabýt v rekvalifikačním kurzu.

2.5.1 Stanovení výukových cílů: Sezn{mit s významem mont{že a dodržení technologického postupu – n{vodky. Sezn{mit s technickou dokumentací – n{vodkou, její strukturou a významem jednotlivých pojmů. Naučit db{t na postup uvedený v n{vodce.

2.5.2 Stanovení tematických celků: Technick{ dokumentace N{stroje pro mont{ž Mont{ž podle n{vodky

34

2.5.3 Školní výukový pl{n – rozpis učiva a realizace kompetencí Absolvent

Téma

- zn{ význam mont{že vliv na kvalitu

Úvod

fin{lního výrobku

Význam mont{že

- orientuje se v technické dokumentaci Technick{ dokumentace potřebné pro mont{ž - zn{ z{kladní druhy mont{žního

Mont{žní n{stroje

n{řadí, včetně mechanizovaných - dovede pracovat s momentovým klíčem - db{ na spr{vný postup mont{že a dodržuje technologickou k{zeň

Mont{žní postupy Praktick{ činnost

- zn{ z{kladní druhy rozebíratelných a nerozebíratelných spojů

2.5.4

Stanovení rozsahu výukových materi{lů:

Pro probr{ní tématu Mont{ž podle n{vodky bylo vybr{no univerz{lní tříčelisťové sklíčidlo. Jedn{ se o souč{st běžně používanou ve strojírenství k upín{ní obrobků na hrotových soustruzích a svým charakterem vystihuje pojem strojírenský výrobek. Činnosti při kompletaci sklíčidla dobře vystihují operace, kter{ jsou vyžadov{ny od budoucích zaměstnancích strojírenského podniku. Činnost při kompletaci obsahuje nejen postup složení jednotlivých souč{stí výrobku do celku, ale i jednoznačným postupem při vkl{d{ní čelistí 35

vyžaduje přísné dodržení daného mont{žního postupu. Na této sestavě lze také demonstrovat zkoušku funkčnosti smontovaného výrobku. Pro účely tohoto předmětu byly zhotoveny n{sledující pomůcky – výkresy detailů sklíčidla, výkres sestavy sklíčidla, kusovník a n{vodku pro sestavení. Dalšími souč{stmi souboru pomůcek bylo také univerz{lní tříčelisťové sklíčidlo a šroubov{k.

2.5.5 Výběr vhodné učebny Výuka tohoto předmětu byla realizov{na v multimedi{lní učebně, kter{ tomu vyhovovala nejvíce. Edukanti sedí ve stupňovitých lavicích a dobře vidí na průběh mont{že. Technick{ dokumentace, výkresy a hlavně n{vodka pro mont{ž byla promít{na pomocí projektoru na pl{tno. Učebna se také dala využít pro rozdělení do menších skupin, samostatně se zabývajících přidělenými úkoly.

2.5.6 Metody a formy edukace Vlastní výuka předmětu probíhala front{lně. Pro úvodní témata se uk{zala jako nejvhodnější metoda vysvětlov{ní a předv{dění, pro n{cvik měření instrukt{ž. Edukanti si prohlédli technické výkresy detailů, sezn{mili se sestavou a kusovníkem a nav{zali na předmět Čtení technických výkresů. Samostatně přiřadili souč{stky rozebraného sklíčidla k výkresům a podle údajů v popisových polích určili čísla pozic. N{sledně se sezn{mili s výkresem sestavení a kusovníkem. D{le se sezn{mili s informacemi uv{děnými na mont{žní n{vodce, určili podle ní pracoviště, na kterém se m{ mont{ž prov{dět a s potřebným n{řadím. Po instrukt{ži samostatně prov{děli mont{ž podle n{vodky rozděleni do dvojic. 36

2.5.7 Tematický pl{n výuky předmět: Montáž podle návodky učitel: Libor Štěrba TEMATICKÝ CELEK - TÉMA 1. Úvod 1.1. Význam předmětu,pomůcky. 2. Montážní nástroje 2.1. Základní nástroje pro montáž 2.2. Mechanizované nástroje 2.3. Momentový klíč 3. Technická dokumentace 3.1. Technické výkresy, kusovník 3.3. Návodka pro montáž 4 Montážní postupy 4.1. Základní pravidla pro montáž 4.2. Spoje - rozebíratelné, nerozebíratelné Praktická činnost při montáži

37

třída: celkem hodin: 5 HOD. POZNÁMKA

0.5 2,0

0,5

2

1.blok

2.6 Výchova k pečlivosti a zodpovědnosti Tento předmět byl včleněn jako průřezové téma. Pr{ce ve strojírenství vyžaduje pečlivost a přesnost. Je vyžadov{na vysok{ kvalita pr{ce a zodpovědnost za vykonanou pr{ci. Tyto vlastnosti byly připomín{ny ve všech předmětech, hlavně pak v měření a při mont{ži. Tam edukanti pracovali na samostatných úkolech, a byli důsledně vedeni k jejich pečlivému provedení.

2.7 Z{věrečné testov{ní Při z{věrečné zkoušce měli edukanti uk{zat výsledky učení, znalost z{kladních pojmů a dovedností. Každý úkol byl ohodnocen příslušným počtem bodů a podle stanoveného klíče byl výsledek ozn{mkov{n podle pětistupňové klasifikační stupnice. Pro tyto potřeby byla použita tabulka podobn{ pro vyhodnocov{ní z{věrečných praktických maturitních zkoušek a z{věrečných učňovských praktických zkoušek. Úkol : Přiřadit souč{sti k výkresům Pomůcky : 10 vybraných souč{stek, 10 příslušných výkresů Úkol : Určení druhu n{stroje Pomůcky : 10 n{strojů, 10 cedulek s n{zvy n{strojů Úkol : Určení druhu měřidla Pomůcky : 5 měřidel, 5 cedulek s n{zvy měřidel Úkol : Měření Posuvné měřítko : změření vybraného vnitřního rozměru posuvným měřítkem

38

vyhled{ní příslušného rozměru na výkrese přečtení měřeného rozměru na výkrese – určení tolerance rozhodnutí o spr{vnosti měřeného rozměru na souč{sti Mikrometr: změření vybraného vnějšího rozměru mikrometrem vyhled{ní příslušného rozměru na výkrese přečtení měřeného rozměru na výkrese – určení tolerance rozhodnutí o spr{vnosti měřeného rozměru na souč{sti Pomůcky : posuvné měřítko 150, mikrometr třmenový 0 – 25, strojní souč{sti s příslušnými výkresy Úkol : Kompletace přípravku na čas dle technologického postupu Pomůcky: výkres sestavení, mont{žní n{vod, souč{stky do sestavy, mont{žní n{řadí

39

Z{věr Cílem této bakal{řské pr{ce bylo vytvořit ucelený výukový pl{n rekvalifikačního kurzu zaměřeného na strojírenství. V úvodu praktické č{sti jsou zad{ny všeobecné požadavky na pracovníka, které si jako z{kazník zad{v{ firma u školící organizace. Analýzou těchto požadavků jsou určeny vyučovací předměty, ve kterých by měla probíhat edukace rekvalifikantů. Je stanoven výukový pl{n, který určuje dotaci hodin pro jednotlivé předměty. N{sledně jsou stanoveny výukové cíle, tematické okruhy a kompetence, kterých by měli rekvalifikanti dos{hnout. U každého předmětu je určen rozsah dostupných výukových materi{lů a je vybr{na příslušn{ učebna, kter{ se pro výuku nejlépe hodí. D{le jsou navrženy metody a formy výuky každého předmětu. Vyvrcholením tvorby výukového pl{nu je vytvoření tematických pl{nů, podle kterých již výuka přímo probíh{. Učivo v těchto materi{lech je zaměřeno na využív{ní poznatků v praxi. Například u technické dokumentace nikoli na tvorbu, ale pasivní čtení a použití v praxi. Různorodost provozů, ve kterých absolventi kurzů budou pracovat, nutí přizpůsobit se obsahem buď požadavkům konkrétního podniku nebo trendu vývoje požadavků na kvalifikaci v daném regionu. Tvorba materi{lů tohoto druhu je proto n{ročn{ a obsah a skladba učiva se může často i v kr{tkých časových intervalech měnit. Tato pr{ce se tedy může st{t z{kladem pro sestavov{ní podobných rekvalifikačních kurzů. Při větší různorodosti učiva nebo různě velké časové dotaci pro kurzy by bylo vhodné přejít k modulovému systému a obsah učiva sestavit z modulů. I na tomto místě by tato pr{ce mohla sloužit jako z{klad pro tvorbu a skladbu vyučovacích celků.

40

Resumé Tato pr{ce popisuje výukový pl{n rekvalifikačního kurzu zaměřeného na strojírenství. Od zad{ní všeobecných požadavků na pracovníka, které jsou zad{ny firmou u školící organizace. Analýzou těchto požadavků jsou určeny vyučovací předměty, ve kterých by měla probíhat edukace rekvalifikantů. Je stanoven výukový pl{n, který určuje dotaci hodin pro jednotlivé předměty. N{sledně jsou stanoveny výukové cíle, tematické okruhy a kompetence, kterých by měli rekvalifikanti dos{hnout. U každého předmětu je určen rozsah dostupných výukových materi{lů a je vybr{na příslušn{ učebna, kter{ se pro výuku nejlépe hodí. D{le jsou navrženy metody a formy výuky každého předmětu. Posledním krokem tvorby výukového pl{nu je vytvoření tematických pl{nů, podle kterých již výuka potom v praxi přímo probíh{. Na konec je zařazen test pro ověření znalostí a dovedností absolventů. The thesis describes an educational plan of a retraining course aimed at engineering. It starts at setting general requirements for a worker, which are set by a company to an educational organization. Through an analysis of these requirements, study subjects in which the retraining should take place are determined. An educational plan is set, which determines the distribution of study hours among different subjects. After that, educational goals are set, then thematic domains and competence, which the students should gain. In every subject, a range of attainable educational material is suggested and a most fitting classroom is proposed. Then methods and forms of education of every subject are outlined. The last step in the educational plan creation is the construction of thematic plans, according to which the education itself will take place. In the end, a test is included which serves to assess the knowledge of the graduates.

41

Seznam použité literatury KAŠPAROV[, Jana. et al, Metodika tvorby školních vzděl{vacích programů SOŠ a SOU. 1. vyd. Praha, N{rodní ústav odborného vzděl{v{ní, 2007. 90 s. ISBN 978 – 80 – 85118- 12 – 4 . ČADÍLEK, Miroslav. Didaktika praktického vyučov{ní I. 1. vyd{ní. Brno : MU, 2005. LEINVEBER, Jan. V[VRA, Pavel. Strojnické tabulky. 2.vyd. Úvaly: Albra, 2005. 910 s. ISBN 80 - 7361 – 011 – 6 KLETEČKA, Jaroslav.FOŘT, Pavel. Učebnice AutoCAD 2002. 1. vyd. Praha : Computer Press, 2002. 364 s. ISBN 80 – 7226 – 679 – 9. KLETEČKA, Jaroslav. FOŘT, Pavel. Technické kreslení. 1.vyd. Praha : Computer Press, 1999. 193 s.ISBN 80 – 7226 – 192 – 4. BOTHE, Otakar. Strojírensk{ technologie IV pro strojírenské učební obory. 3. vyd. Praha : SNTL, 1989. 96 s. DRIENSKY, Dušan. et al, Strojní obr{bění. 2. vyd. Praha : SNTL, 1988. 424 s. NĚMEC, Karel. Mont{žní pr{ce ve strojírenství. 2. vyd. Praha : SNTL, 1964. 96 s. Z{kon 435/2004 Sb. ze dne 13. května 2004 o zaměstnanosti

42

Tvorba výukového pl{nu rekvalifikačního. kurzu se zaměřením na z{klady strojírenství

Recommend Documents