TVOŘÍME
(Duben 2016, číslo 48)
Vážení čtenáři, duben, to je první opravdový posel jara s množstvím rozkvetlých stromů a květin. Přesto, že se nám přicházející jaro loudá, věřím, že nám všem zvedne náladu. I v tomto měsíci se s Vámi rozdělíme o prožité zážitky na výletech a aktivitách, které jsem si pro děti připravila. Přeji pohodové dny! Horáková Dagmar, vychovatelka
Časopis Družináček i fotografie z provozu školní družiny možno stáhnout na www.obecbranky.cz – školství – školní družina http://zsbranky.cz/ - školní družina
DRAMATICKÁ VÝCHOVA
PROCHÁZKY V ZÁMECKÉM PARKU
I tento čtvrtek jsme byli zvědaví, jaká nás čeká akce. Paní vychovatelka nám prozradila jen to, že přijde host, velmi známý. Nikdo nemohl uhádnout jaký, tak jsme byli moc překvapeni. Čekali jsme v tělocvičně. Za chvíli přišla paní Petra Plachtanski, která byla srandovně oblečená a učesaná. Řekla nám, že byla v Anglii a naučila se tam dramatickou výchovu. Sedli jsme si do kroužku a Petra nám vysvětlila, co je to dramatická výchova. Pak nám řekla Hello everybody. To znamená ahoj všichni. Řekli jsme si to nejdříve dohromady, pak nás požádala, aby každý předstoupil z kroužku a řekl to osobitě, třeba nějakým jiným tónem, zazpívat, přidat grimasu nebo pohyb a tak. My to po dotyčném opakovali. To byla legrace. Pak jsme dělali v kroužku ještě hry s kloboukem a čepicemi. Pak nás rozdělila do skupin. V každé skupině byly tři děti. Každé skupině dala jeden klobouk nebo srandovní čepici. Kdo byl zrovna uprostřed, tančil při hudbě a další to opakovali. Při zastavení hudby se čepice vyměnila. Nakonec se hrálo divadlo. Každý, kdo vstoupil do divadla, udělal nějaký zvláštní pohyb a stal se sochou. Tak se prostřídali všichni. Moc jsme se ten den nasmáli a dvě hodiny s hostem rychle uběhly. Na konci už se nikdo nestyděl. Škoda, že byl konec. Napsali: Monika Tvrdoňová, Naty Denkerová, Jašek Plachtanski DEN
DEN ZEMĚ S FIRMOU SITA V měsíci dubnu slavíme Den Země. Tentokrát nám paní družinářka pozvala vzácné hosty. Byli hodní a milí, byla to kamarádka paní vychovatelky Marcela, dále Jana a Simona ze sběrny odpadu Valašské Meziříčí SITA. Protože přišli po obědě, připojila se k nám i 4. – 5. tř., takže v družině byla skoro celá škola. Nejdříve jsme si povídali o třídění odpadu. Povídali jsme si, co řadíme mezi plasty, papír, sklo, textil, smíšený odpad atd. Některé věci jsme vůbec nevěděli, např. že když se nabourá auto, tak se sklo z auta nemůže dát do skla, ale smíšeného odpadu, protože je tam folie. Takových příkladů bylo hodně. Pak nám paní ukazovaly fotky na interaktivní tabuli. Ukazovali jejich linku na třídění odpadů, ručně se vše přebírá. Byly tam obrovské slisované balíky PET láhví. Třídily se podle barvy na bílé, modré, zelené atd. Také jsme na fotkách viděli, co všechno musí v jejich firmě řešit. Zrovna nedávno se tam naboural kamión. Do příkopy se vylila nafta. Znamenalo to sehnat bagr a odbagrovat a odvézt hlínu, do které vsákla nafta. Ze zbytku půdy se musel vzít vzorek, jestli už není poškozená. Všecko povídání bylo skvělé. Nakonec nás čekal kvíz, jestli jsme dávali pozor. Rozdělili jsme se na skupinky. První žáci, kteří měli vyplněno se přihlásili. Za každou správnou odpověď se dostávaly body. Každý z
výherců dostal pastelky a propisku. Ti ostatní bonbón. Na památku, že jsme byli hodní, nám paní rozdaly náramek na ruku s názvem jejich firmy. Tolik dárků už jsme dlouho od žádného hosta nedostali. Nakonec jsme poděkovali velikým potleskem a prosbou, aby přišli za rok zase. Napsala: Natálie Denkerová
skoro všichni. Nakonec jsme se vyfotili na lodi. Naštěstí se všichni dobře chovali a dávali pozor, protože se nikomu nic nestalo. U stolečků jsme všichni posvačili. Kdo chtěl, mohl si tam koupit něco
2. DRUŽINOVÝ VÝLET DO GALAXIE ZLÍN Na čtvrtek 28. 4. jsme se všichni moc těšili. Jeli jsme totiž podruhé do Zábavného parku do Galaxie Zlín. Připojila se k nám i školka, aby byl celý autobus. Byli jsme uvolněni z poslední hodiny. Odjezd byl v 12.30. hod. od školy. Pokyny jsme dostali pro rodiče předem. Všichni měli výlet povolený. Nemohli jsme se dočkat. V ten den jsme byli rychle po obědě. Do školy přišla i paní Mlýnková, která s námi jela jako zdravotnice. Před školou nám paní vychovatelka znova řekla, jak se máme chovat a co v žádném případě nesmíme.
Po cestě jsme přibrali ještě paní učitelku Hruškovou s jejími dětmi. Galaxii jsme měli celou pro sebe, žádná škola tam zrovna nebyla, tak to bylo dobré. Každý se rozběhli tam, kde zrovna chtěl jít. Takže na průlezky, skákací hrad, žebříky, tunely, skluzavky, zvedací loď a tak. Ten kdo chtěl, mohl si zakoupit za 10Kč automatická autíčka. Chodilo se tam po jednom nebo po dvou. Bylo tam hodně zábavy. Asi po hodině se otevřela horolezecká stěna. To vyzkoušeli
dobrého nebo něco z výletu na památku. V autobuse spoustu dětí usnulo, protože byli unavení. Když jsme přijížděli do Branek, zpívali jsme „Sláva nazdar výletu“ A ještě řekla paní učitelka, abychom zatleskali paní vychovatelce Dáši Horákové za perfektní zorganizování výletu. Do školy se přijelo v 17.30 hodin. Bylo to skvělé!!!! Na druhý den jsme se neučili, čekaly nás čarodějnice. Napsala: Aneta Bátrlová a Tereza Sýkorová
předvedl modelku čarodějnici. 5 úkolů v tělocvičně nám přineslo 5 dalších písmenek do tajenky. Posledním úkolem bylo uvařit čaj. Dali jsme do něj brusinky, celou skořici, zázvor atd. Nakonec se všichni sešli v tělocvičně. Ze získaných písmenek se skládala tajenka. Nikdo nevěděl správnou odpověď. Tak byla 1. nápověda: obsahuje chlapecké jméno. 2. nápověda to jméno je v tajence přídavné jméno. 3. nápověda: jinými slovy pálení čarodějnic. Vyhrálo družstvo od Anety Bátrlové. Na
SLET ČARODĚJNIC Dne 29. 4. jsme měli slet čarodějnic. Všechny paní učitelky byly oblečeny jako čarodějnice. Nejdříve jsme se seřadili a vyfotili se. Pak jsme byli rozděleni do 4 skupin. Chodili jsme po stanovištích. U první paní učitelky jsme si povídali o čarodějnicích a magické noci. Ale pozor, to není vše. Také jsme museli myslet na žabí nožky. Pak jsme složili pověst. Za to jsme dostali první čtyři písmenka. Na druhém stanovišti se hledalo souhvězdí, hledalo se jeho jméno a kreslilo se. Na tomto stanovišti se také řešil matematický úkol: „Kolik je celých žab a kolik květin?“ Po dvou stanovištích byla přestávka a opékala se žabí stehýnka. Přesněji špekáčky. Podávaly se s čerstvým pečivem, kečupem nebo hořčicí. Kdo měl dříve snězené, šel malovat křídou čarodějnice na chodník. Třetí stanoviště bylo v tělocvičně. Koulela se zde magická koule (medicimbalový míč) okolo kuželů, pak se hodnotil let na koštěti a hod koštětem do cíle (do branky). Každá čarodějnice se musí umět bránit, proto se strefovalo na nepřítele (míčky na cíl). Zda umí čarodějnice nejen lítat, ale i chodit v podpatcích se zkoušelo při chodu na chůdách. Nejvíce jsme se nasmáli, když každý
památku každý dostal želového hada a diplom. Bylo to dobré.
Napsala: Aneta Bátrlová a Tereza Sýkorová
CANISTERAPIE V pátek 15. dubna nám paní vychovatelka domluvila návštěvu. Byla to paní Blanka Hašová a její pes Andula. Povídali jsme si, co to je canisterapie, že je to léčba starých osob, za kterými chodí do nemocnic a domovů důchodců a také nemocných dětí, které jsou například po obrně. Paní Blanka nám řekla, že tento pes je speciálně vycvičený pro děti, nevadí mu pištění ani tahání za srst. Má zkoušky a také na sobě nápis CANISTERAPEUTICKÝ PES. Na interaktivní tabuli nám ukazovala obrázky a povídala nám o tom, čemu bychom se měli vyhýbat u cizích psů. Například dívat se mu do očí, protože do bere jako výzvu na boj, také nemáme zvedat ruce nahoru, protože by si mohl myslet, že se chceme udělat většími. V žádném případě na ně nemáme cenit zuby, to by se s námi chtěli prát.
Nemáme k nikomu lozit přes plot, protože je to jejich hlídané území. V případě, že se na nás vrhne cizí pes, učili jsme se všichni, jak se skulit do klubíčka a krýt si hlavu. Při tom, jak paní Blanka povídala, chodila mezi námi Andula a čumáčkem si vyžadovala pozornost, chtěla se hladit a mazlit. Moc jsme se při tom nasmáli. Abychom dávali zase pozor, musely se ji dát piškotky. Na konec nám paní Blanka s Andulou předvedly povely podle pokynu ruky. Lehnout, sednout, volno, plazit…ale nejvíce jsme se lekli, když třikrát po sobě štěkla. Nikdo to nečekal. To jsme chtěli zopakovat několikrát po sobě. Škoda, že už začali rodiče zvonit pro děti, byl už konec družinky. Napsala: Tereza Sýkorová
