ČTĚTE NÁS!! a d al ší skvěl é čl án ky

Ga-Ma-Ja 7 Č A S O P I S N I Ž Š Í H O S TU P N Ě WI C H TE R L O VA G Y M N Á Z I A

Maturantům odzvonilo a nám, kterým zbývá do konce studia šest či více let, připravilo vedení školy překvapení, nám totiž odzvonilo též, na místo tradičního zvuku se k nám linou dvě různé melodie, nejspíše pro ty, kteří si dosud pletli začátek hodiny s jejím koncem. My se ale díváme dál i zpátky, abychom přinesli co nejširší záběr. Do konce roku vám přineseme určitě nějaké další rozhovory s těmi, kteří naše brány opustí, třeba se v nich zhlédnete a půjdete v jejich šlépějích. Redakce

Foto: INJ

ČTĚTE NÁS!!

Redaktoři: Marie Schestagová, Marie Jarošová, Tomáš Martiník, Lucie Figalová, Kateřina Snášelová, Pavlína Dudová, Tereza Novotná, Lucie Peterková, Ondřej Vavro, Martin Ulmann, Petra Smržová, Anna Soumarová, Matěj Rösner E-mail: [email protected]

a další skvělé články

Ga­Ma­Ja

Tiskovka

Pavlína Dudová a Lucie Figalová

I

strana 2

  březen jsme  s  Gamajou ukončili ve stylu dětské tiskové konference. Tentokrát jsme se dozvěděli něco o  bájné Atlantidě!

Zdroj: hlava pochází z internetu, tělo vlastní tvorba©

Číslo 7, ročník 12, školní rok 2012/2013

Ga­Ma­Ja

Zaujalo nás

Návštěva citerária v Ostravě

Marie Jarošová

V

H i s t o r i e ci t e r

strana 3

e středu 17. 4. se třídy 1. A, 2. A  a 3.  A  mohly podívat do muzea citer v  Ostravě, které je jediné tohoto druhu v  Evropě! Muzeum se nachází na Masarykově náměstí v  bytě, který patřil rodičům provozovatele muzea pana Jana Folprechta.

Číslo 7, ročník 12, školní rok 2012/2013

Ga­Ma­Ja

Hudba

Kateřina Snášelová

David Guetta

Ga­Ma­Ja

Sport

MS v hokeji je tady

s

Tomáš Martiník

strana 5

edmdesáté sedmé mistrovství světa v  ledním hokeji bylo zahájeno v  pátek, 3. května.

Číslo 7, ročník 12, školní rok 2012/2013

Ga­Ma­Ja

Z historie

Americká občanská válka

Matěj Rösner

strana 6

Abraham Lincoln, 1 6. prezident USA (1 861 –1 865)

Vyobrazení tří bitev této války (zleva nahoře): Bitva na Stone River; Vězni z  bitvy u  Gettysburgu; Unijní pancéřové lodě ostřelují pevnost Hindman Číslo 7, ročník 12, školní rok 2012/2013

2

Martin Ulmann Ondřej Vavro

. 5. 2013 přišel do kin film Iron man 3. Můžete ho zhlédnout také ve 3D.

Víte, co dělá zítra vaše babička?

P

erfektní dokument. "Vytáhněte babičky a dědy do kina!" nebo " Tohle musí co nejdříve do TV, aby to viděl pokud možno každý důchodce!". Takové jsou ohlasy na nejnovější dokument českých kin  s  názvem Šmejdi.

foto: zdroj internet

Číslo 7, ročník 12, školní rok 2012/2013

strana 7

Muž v oceli do kin potřetí

Ga­Ma­Ja

Film

Ga­Ma­Ja

Píšu, píšeš, píšeme...

Lucie Peterková

Studánka studená září v jarním slunci, už konečně z řek vylézají pulci. Kolem mé studánky voní jahody, když je někdo sní, naladí ho do pohody. Chce se mu zpívat, létat a ve studánce se umývat. Studánka studená, leskne se v záři měsíce, já ji však ze všech mám ráda nejvíce. Kámen ji lemuje, leskne se s ní, přijde k ní medvídek, jahody sní.

V lese ráno leskne se studna i když je to studna, není až tak nudná. Večer za ní chodí víly, aby trávu orosily. Ráno za ní chodí jen, vodník, že prý už je den. Když za ní jde někdo ven, leskne se vždy jako sen. Hladina se mlží jako v zrcadle, je to proto, že stojí na kouzelném chapadle. To chapadlo umí čarovat a přenádherné obrazy malovat. Pak už jdou všichni spát a k tomu jim teplý vítr bude vát.

I n tervi ew

Ga­Ma­Ja

Třepala se jí kolena, když přebírala ocenění

Lucie Figalová a Pavlína Dudová

R

strana 9

ozhovor s paní profesorkou Jaroslavou Indrovou o tom, jaké je být oceněn za dlouhodobou tvůrčí pedagogickou činnost.

Za co jste byla oceněna? Kategorie, do níž jsem byla nominována, nese název Ocenění za dlouhodobou tvůrčí pedagogickou činnost. Takže nejspíš za to, co vykonávám celý život – tedy za to, že od roku 1976 – téměř nepřetržitě - učím. Proč si myslíte, že jste byla vybrána zrovna vy? Netuším, že by jako poděkování za ty, kterým jsem něco dala... Doufám, že je jich víc než těch, kteří na mě v dobrém nevzpomínají. Jak probíhalo předávání a jak na Vás působilo? Vše se konalo v krásném sále Minoritského kláštera v Opavě, ocenění mně a mým 24 kolegům z celého kraje předávali hejtman pan Novák, náměstkyně hejtmana Mgr. Palková; mně konkrétně ocenění předávala paní ing. Havránková, jejíž dcera mimochodem chodila na naše gymnázium a maturovala u mě z češtiny:-). Dostávali jsme mimo jiné i nádherné kytice – jiné barvy ženy a jiné muži. Součástí byla i recepce, při níž mě nejvíce „zaujala“ čokoládová fontána (kdo to ještě neví, jsem závislá na čokoládě :-) Bylo to krásné, slavnostní. Třepala se mi kolena, protože jsme museli předstoupit před plný sál a vyslechnout si chválu na svou osobu. Pocity radosti mísící se s pocity obav až trapnosti z toho, jak vás někdo veřejně chválí, určitě potvrdí i kolegové Davidová, Měrka a pan ředitel, kteří podobné ocenění získali přede mnou. V čem pro Vás byli ostatní kolegové inspirativní? Nejinspirativnější pro mě byl devadesátiletý!!! pan učitel, jenž přebíral stejné ocenění jako já a který po tolika letech ve školství vypadal naprosto normálně, nepřinesli Číslo 7, ročník 12, školní rok 2012/2013

ho, ale přišel křepkou chůzí, vtipně vše glosoval, vypadal nejmíň o dvacet let mladší, prostě junák, jak se říká. Kdybych ve školství vydržela tak dlouho jako on ve stejně kondici (o čemž silně pochybuji), pak bych učila ještě tolik let, kolik před sebou mají kolegové Průša a Hudecová do řádné penze!!! Doporučíte něco svým kolegům, aby byli tak úspěšní jako vy? Nic jiného, než ať učí rádi. Já mám svou práci totiž opravdu ráda a nedokázala jsem si nikdy představit, že bych dělala jinou. Jinak jsme každý jiný a dávat rady nebudu, protože to nelze. Hlavně bych jim ovšem chtěla moc a moc poděkovat, protože na ocenění mě navrhli oni. Díky. Mohla byste nějak shrnout svou dosavadní kariéru? Začínala jsem v Ostravě na zahradnické škole, kde byly jak obory učební, tak maturitní. Škola se zbourala a rozdělila na dvě – a já se dostala do Klimkovic na zahradnické učiliště. Tam jsem strávila 8 let. Dalších pět let jsem učila na Střední zdravotnické škole v Ostravě. Pouhý rok jsem vydržela na AHOLu – soukromé škole. Na naší škole jsem zatím nejdéle – od roku 1994, tj. od roku, kdy náš pan ředitel a jeho zástupce maturovali (u jejich maturity jsem byla jakožto přísedící:-). Chtěla bych mezi studenty ještě nějaký čas vydržet, protože ač i mě občas moje práce iritovala, někteří studenti mě štvali, kolegové nerozuměli a já nevím, co dalšího může učitele trápit, syndrom vyhoření mě nikdy úplně nedostal a vždy jsem se dokázala vzchopit a vrhnout se znovu do práce. Ale prosím, neřiďte se mnou. Můj manžel psycholog říká, že jsem blázen a workoholik. Že by měl pravdu?? foto: arch i v I N J

I n te rvi e w

Ga­Ma­Ja

Představujeme studenta Martina Vavrečku David Adamus Kristýna Ordeltová

strana 1 0

Jakých úspěchů se ti podařilo dosáhnout v tomto školním roce? Zatím postup co celostátního kola EXPO SCIENCE AMAVET a postup do okresního kola. Také nějaké umístění v programovacích soutěžích. Většina soutěží, konferencí a podobných akcí bude teprve probíhat Co tě přivedlo k programování? Tuším, že v sextě to bylo. Přihlásil jsem se do projektu Otevřená věda II, který umožňoval studium středoškoláků na vysokých školách. Dostal jsem se na stáž na Ostravské univerzitě a tam se naučil základy programování a další zajímavé věci.

zdroj: internet

Číslo 7, ročník 12, školní rok 2012/2013

Co je transkriripce braillova písma? Transkripce Braillova písma je projekt z minulého roku, na kterém jsem pracoval. Jedná se o editor, který umožňuje vytváření dokumentů v Braillově písmu a následně jejich tisk. Aplikaci jsem programoval pro Tyflocentrum Ostrava, což je sdružení zrakově postižených lidí, které mělo o tuto aplikaci zájem. Jak tě napadlo vytvořit tento projekt? Ředitel Tyflocentra se zmínil, že někteří lidé, obzvláště pak nevidomí hudebníci, by potřebovali jednoduchý software pro přepis braillova písma do digitální podoby. Důvod byl ten, že chtěli kopírovat noty v braillově písmu a doteď to museli přepisovat ručně (pomocí speciálního psacího stroje). Jaké jsou tvé další úspěchy v oblasti programování? V programovací olympiádě jsem se dostal nejdále do krajského kola. To bylo minulý rok. Uvidíme jak dopadnu letos. S mými projekty jsem se účastnil SOČek, kde se mi podařilo se dostat i do celostátního kola. V čistě programovacích soutěžím jsem nebyl nijak extra úspěšný. Chtěl by ses tímto v budoucnu živit? Určitě, to byl taky jeden z důvodů, proč jsem se přihlásil do Otevřené vědy. Pokud se nebudu živit přímo programováním, určitě bych chtěl zůstat v oblasti IT. Který projekt se ti nejvíce vydařil? Nejvíce asi můj letošní projekt VOKS, který má budoucnost a je opravdu užitečný. Máš nějaké další koníčky a zájmy? Mým hlavním koníčkem jsou počítače a technika celkově. Co se sportu týče, rád jezdím na kole, čímž provětrám hlavu, když už nevím jak dál nebo mě počítač naštve. Dostal jsi někdy zajímavou cenu? Ceny byly většinou technického rázu, jako klávesnice, myši a hlavně flešky. Jednou se mi podařilo na jedné akci dostat 2 nebo 3 flash disky najednou. Z těch atypičtějších cen to byl například hrnek společnosti Tieto nebo reflexní páska města Brna. Jak se ti líbí na Wichterlově gymnáziu? Musím uznat, že po těch 8 letech už toho začínám mít dost. Těším se na změnu prostředí. Areál Wichterlova gymnázia má každopádně něco do sebe.

N

Klára Magnusková a Adam Obertan

a naší škole je několik úspěšných a talentovaných studentů, jedním z  nich je i  Tomáš Noskievič, se kterým Vám přinášíme rozhovor. Co děláš nejraději ve svém volném čase? Svůj volný čas věnuji zejména navštěvování WiGymu. Po škole už pak přichází na řadu všechny ty povinnosti – housle, lenošení, spaní, a tak dále. Popravdě - nejraději svůj volný čas trávím s přáteli. Jestli jdeme posedět do hospody, nebo zhlédnout film do kina, to už je detail. A pokud jsem zrovna sám, rád vezmu do ruky foťák a pořídím si pár snímků jen tak pro radost. Jak dlouho hraješ na housle? Na housle jsem začal hrát v první třídě, takže už to je přes dvanáct let. Je neuvěřitelné, jak čas letí… Připadá mi to jako loni, co mě babička doprovázela z družiny do hudebky. Vždycky napekla nějaké buchty, takže si na to velmi dobře pamatuji, a rád na to vzpomínám. Dneska už si musím vystačit s párkem v rohlíku z bufetu. Co tě přivedlo právě k houslím? Snad všechny šestileté děti musí do hudební školy chodit, protože je tam přihlásí rodiče. Myslím, že sám bych se tam nerozhodl přihlásit. Mamka původně chtěla, abych hrál na klavír – jako ona a brácha. Bohužel si už nepamatuji, co zapříčinilo to, že mě nakonec přihlásila na housle. Na zápise jsem tomu sám moc velké šance nedával, zpívám falešně a hra na housle je o intonaci. Ale paní učitelka se rozhodla to se mnou zkusit, a tak jsem tedy začal. A hraju dodnes. Rád. Účinkuješ v nějakých mimoškolních skupinách? Ne, nehraju v žádné kapele nebo orchestru mimo školu. Jednu sezonu jsem hrál v symfonickém orchestru Moravskoslezská Sinfonietta, ale to už jsou dva roky. Kamarádi v Praze mají svou kapelu Electroshock, kde hrají na elektrické housle vlastní

úpravy známých písniček, a mám slíbené, že až budu v Praze na výšce, tak že budu hrát s nimi. Na to se těším. Máš s houslemi nějaké velké úspěchy? V sólové hře si nejvíce cením tří zlatých pásem, která jsem získal na soutěžních přehlídkách v rodném městě Bohuslava Martinů – v Poličce, a taky druhého místa v celostátní soutěži sólistů ZUŠ. S kamarády jsme dostali řadu ocenění ve hře komorní a orchestrální. Například můžu uvést absolutní vítězství na soutěži ve Vidnavě ve hře komorních souborů v roce 2011. Kolik času denně houslím věnuješ? Dříve jsem se snažil cvičit alespoň hodinu a v neděli třeba i více. Dneska už na to není tolik času, takže cvičím jen o víkendu, a pokud je před koncertem, tak i přes týden. Musím se přiznat, že občas přijdu domů a vůbec nemám náladu vzít housle do ruky… Jak se ti líbí hraní v English Drama Clubu? Dramaťák je naprostá paráda! Je to skvělý kroužek, kde jsem poznal výborné kamarády. A hlavně, díky dramaťáku se pro mě z nudného místa „škola“ stalo místo, kam jsem se začal těšit. Ať už díky těm kamarádům, nebo díky hraní. Je mi občas líto, že už ve středy ve tři musím domů, a nejdu do drama. Svoje poslední představení jsem odehrál loni v říjnu. Vyšlo to perfektně, protože dramaťák tehdy slavil přesně pět let od svého založení a já byl zakládajícím členem. Co tě více baví? (housle nebo E.D.C) Na obojím se mi líbí, že to člověk dělá pro lidi. A já nemám problém postavit se před publikum a něco udělat. Naopak se na to většinou těším. Přesto mám ale k houslím pořád blíž, než ke hraní. S kým si v E.D.C. nejvíce rozumíš? Jsem rád, že v drama se vždycky vytvoří skvělá parta a výborný kolektiv lidí, na které se dá spolehnout. Je tam i pár lidí, se kterými jsem se třeba pozdravím, ale myslím, že si rozumím se všemi. Udělal jsi něco významného pro školu, za co jsi dostal třeba nějaké ocenění? Ocenění, která jsem dostal, byla hlavně kolektivní – za Číslo 7, ročník 12, školní rok 2012/2013

strana 11

Talentovaný houslista a také vynikajicí herec

Ga­Ma­Ja

I n te rvi e w

Ga­Ma­Ja G a ­ M a ­ Ja

dramaťák a za časopis Hrom!, který jsme vydávali dva roky. Někteří si ho možná ještě pamatují, i když většina jeho věrných čtenářů už asi patří mezi absolventy.

foto: Soukromý archív Tomáše Noskieviče

Jak se cítíš před maturitou? Pohoda, klídek, akorát tabáček si odpouštím. Zatím jsem úplně v klidu (rozhovor poskytuji v březnu), přestože jsem toho ještě moc neudělal. Jako správný študák to nechávám na svatý měsíc. Jaké předměty sis vybral? Ve státní části mám češtinu a matiku, ve školní pak angličtinu, matiku a fyziku. Máš nějaké plány do budoucna? Už od mala miluji dopravní letadla. Takže budu velmi spokojený, pokud mé budoucí povolání bude právě u letadel. K tomu bych rád hrál na housle, těch se chci držet celý život. Ať už skončím kdekoli, na ty housle už budu umět hrát pořád. Jaké je tvé životní motto? Možná je to příliš dětinské, ale můj oblíbený citát je z filmu Alenka v říši divů: „Abyste dosáhli nemožného, musíte věřit, že to možné je.“ V reálném světě je ale někdy těžké být i takto optimistický.

Chalkopyrit do sbírky

V

  sobotu 13. dubna 2013 se v  aule VŠB - TU v  OstravěPorubě uskutečnila mineralogická burza. Pro nás sběratele kamenů je to velká událost, ale i  pro ostatní milovníky přírody. Na buruzu jsem se těšila proto, že jsem si chtěla koupit kámen chalkopyrit do své sbírky.

strana 12

Lucie Peterková

Číslo 7, ročník 12, školní rok 2012/2013