štěstí Náš návod na vaše

Váš osobní růst Lepší život

žena a něco něco

Náš návod na vaše

štěstí Víte, co by vás udělalo šťastnější, ale nevíte, jak to zrealizovat? Chcete jezdit na koni, ale je to stejné, jako chtít začít cvičit, přestat kouřit, zhubnout, naučit se anglicky – věčný problém, jak se do toho konečně dát? Jak si udělat život lepší? Jana LeBlanc pro vás připravila hned několik textů, které by vám měly pomoci. Tajemství spočívá v pozitivních návycích. Zaveďte si je do života. Začněte teď! Na straně 20.

pozor, mozek vás obelhává... Odměň se Byla jsem dneska cvičit, takže si dezert po večeři zasloužím! ● Připrav se na „co kdyby“ Musím koupit nějaký zákusek, co kdyby se zastavili známí? ● To se přece nepočítá Dítě nesnědlo půlku sušenky, tu si přece dát můžu. ● Žiješ jen jednou K dobrému dni dobrá čokoláda patří. ● Pro jednou se přece nic nestane... Vážně?

foto: trunk archive

●

6

jenprozeny.cz/zenaazivot


7


Gretchen Rubin

Mocná síla

našich návyků Americká spisovatelka zkoumající životní štěstí vydala další knihu. Jmenuje se Better Than Before (Lepší než dřív) a Gretchen Rubin se v ní zaměřuje na to, jak si vytvořit pozitivní návyky a zbavit se zlozvyků. Ve Spojených státech s ní o tom mluvila Jana LeBlanc.

Když ji nazvali královnou svépomocné literatury, Gretchen Rubin odpověděla: „Je skvělé být nazývána královnou, ale já nemám manuál na správný život. Chci jenom nabídnout radu a být užitečná.“

Š

těstí zkoumáte od roku 2009, kdy jste vydala svou první knihu nazvanou Projekt štěstí. Jakou největší chybu lidé dělají, že pořád nejsou šťastní? Málo znají sami sebe. A myslí si, že je udělají šťastnými věci, u kterých to tak nějak automaticky předpokládáme – třeba hudba, víno, cestování. Vždyť, koho by neudělalo šťastným cestování? No, mě třeba ne. A to je právě ono. Místo toho, aby lidé věřili svým vlastním zkušenostem, věří dnes spíš obecným tvrzením nebo tomu, co si přečtou, že funguje nějaké slavné osobnosti, nebo celebritě. To mimochodem platí i o úspěchu. Zapomeňte na to, co říkal Benjamin Franklin nebo co radil Steve Jobs. Ptejte se jinak: Co nejlépe funguje mně osobně? Co mě osobně udělá šťastnou? Proč je vaše nová kniha Lepší než dřív zrovna o návycích? Protože až 40 % našeho života tvoří právě návyky. Platí přitom, že když

lení. U ostatních návyků by mělo plamáte návyky dobré, budete šťastnější. tit totéž. Fígl je v tom, že když se Dosud jsme o návycích hovořili ve jednou rozhodnete, už se nemusíte spojitosti se slovy jako motivace, sebezdržovat přemýšlením. Když si jedkontrola, disciplína, vůle nebo počet nou řeknete „chci to takto“, nastavíte opakování. Například je teorie, že jakéhosi autopilota když určité věci bua odpadá milion každodete dělat třeba ječím mě gretchen denních otázek typu: denadvacet dní po překvapila? Mám tohle? Nemám tosobě, už s vámi jakSvou první knihou Projekt štěstí mě Gretchen naprosto hle? Jak se mám přesi zůstanou. Jenže okouzlila. Už loni jsem v USA mluvit, vymluvit, co to není tak docela vyrazila na jedno z jejích mám dělat? Jak mám pravda. Ne že by na čtení a letos jsem si dala neselhat? Nebo mám těchto věcech nezázávazek, že s Gretchen udělám selhat a začít až od zítřleželo, ale záleží na rozhovor. Nebylo to vůbec tak složité, jak jsem si myslela. Na ka? Díky rozhodnutí už nich méně, než si domluvu s Gretchen mi stačily máte reakci dopředu myslíme. To hlavní, dva e-maily. Dost lidí o ní říká, připravenou. Pro mona čem je postaveže je až „odporně dokonalá“. zek je mnohem jednoná moje teorie, je, Při čtení na pódiu byla tak sedušší držet se jednoho že návyky se budují bevědomá a anglicky mluvila tak rychle, až se mi rozklepala plánu, než se pořád rozhodováním. kolena. Bude mít se mnou rozhodovat. Tím spíš, Nebo lépe řečeno – trpělivost? Nevyrazí mě po když je prokázané, že že už se rozhodovat první nesrozumitelné otázce? disciplína člověka běnemusíte, protože Zbytečná obava. Byla trpělivá hem dne klesá. už jste se jednou a vlastně až plachá, když se mě ptala, jestli si může vyfotit V knize popisujete rozhodla. Vyčistím můj výtisk její knihy, ve ktejedenadvacet strategií si zuby, když ráno rém jsem si zajímavé pasáže na budování pozitivvstanu? Vyčistím. pozakládala barevnými papírních návyků. Proč je A udělám to naky. Pro mě patří k lidem, kteří tak těžké je vytvořit prosto bez přemýšmi změnili pohled na život. (Jana LeBlanc) jenprozeny.cz/zenaazivot

21

osobní růst Váš Lepší život

Gretchen Rubin vyrostla v Kansas City, dnes žije v New Yorku s manželem a dvěma dcerami.

knihy Knihu Better Than Before (Lepší než dřív) vydala Gretchen Rubin na konci března letošního roku. V češtině by měla vyjít na podzim v nakladatelství Beta. Obrovské plus Gretchen Rubin je, že píše opravdu jednoduše. Při rozhovoru mi sama řekla, že jako bývalá právnička prohrabávající se stohy nesrozumitelností si dala předsevzetí „být ve svém psaní tak srozumitelná, jak jen to půjde“. Její první kniha Projekt štěstí v češtině existuje, vyšla v roce 2011.

22


a udržet, když „rozhodnout se“ zní vlastně tak jednoduše. Protože popíráme sami sebe. Mám kamarádku, která léta říká, že už zítra ráno začne brzy vstávat a bude cvičit. To se ale nikdy nestane, protože kamarádka je jasná sova, co do postele chodí kolem jedné ranní. I kdyby dokázala vstát v pět ráno, jak dlouho jí tohle popírání vlastní osobnosti vydrží? Když se snažíme dosáhnout nějakého cíle, obvykle zkoumáme vůli a disciplínu. Jenže to první, co bychom měli zkoumat, jsme my sami. S tím souvisí i to, že jsme mistři výmluv. V důležité chvíli je naše mysl plná zdůvodnění, proč se můžeme chovat jinak, než chceme. Myslím, že už jenom jejich znalost a vědění, jak a kdy je používáme, nám může pomoci se chovat jinak, být lepší. A třetí věc – nemáme žádný plán, jak udržet návyky mimo klasickou ru-

tinu, ve které jsme si je vytvořili. V normální dny není tak složité jíst zdravě, cvičit a podobně. Ale co ve dny výjimečné? Když třeba jedeme na dovolenou? Na pracovní cestu? A co teprve ve dnech, kdy se objeví nějaké vážnější překážky. Třeba pravidelně běhám a zraním se, takže několik týdnů běhat nemůžu. Jenže z týdnů se stanou roky. Proč? Problém je, že s takovými krizemi vůbec nepočítáme. Proto je potřeba občas přemýšlet, co se může stát, a najít nějaké vhodné řešení už dopředu nebo okamžitě, kdy se krize objeví. U běhání si třeba říct: „Fajn, nemůžu pět týdnů běhat. V pondělí šestý týden bude pátého května, tedy znovu se k běhu vrátím pátého května a zvládnu jeden kilometr.“ Totéž platí i pro dovolenou. Když před dovolenou skončíte ve svém fitku s tím, že „se do něj vrátíte někdy po návratu“,

bez konkrétního data, je dost pravděpodobné, že se nevrátíte celé věky. Přitom už první týden po dovolené nastoupí výčitky, takový ten špatný pocit typu „tak skvěle jsem si vedla a teď tohle, zase musím začít od začátku“, a to už tam pak nepůjdete vůbec. Protože začít znovu je horší, než začít. Když si ještě před dovolenou zamluvíte hodinu s trenérem, budete nucená do fitka jít. Tak budete mít pocit pauzy a ne toho, že jste kompletně skončila. V knize rozdělujete lidi do čtyř skupin podle typu osobnosti, přičemž pro každou jsou vhodné trochu jiné strategie nebo jejich kombinace. Nikde přitom nemluvíte o motivaci. To na ní opravdu nezáleží? Takhle o ní nepřemýšlím. Ale v knize o ní nepíšu, protože jsem zjistila, že motivaci vlastně nerozumím. Je to pro mě neuchopitelný pojem. Co konkrétního se pod ním skrývá? Když už, tak motivaci beru jako stav mysli. Já ale nepopisuju stav mysli, popisuju chování lidí. Protože co člověk může změnit teď hned, je právě chování. Viděla jsem spoustu lidí, kteří byli motivovaní jako blázen a stejně změnu nedokázali udělat. Proč, ptala jsem se? A došla jsem k tomu, že motivace je rušivá. Nutí lidi myslet na to, co je v jejich hlavách, když by se spíš potřebovali zaměřit na své chování. Ve všech svých knihách píšete o tom, co tak nějak všichni vlastně známe, jenom si to neuvědomujeme. Proč? Děláme si život víc komplikovaný, než si zaslouží? Jo, myslím, že máte pravdu. Jak už jsem řekla, lidé dnes nevěnují pozornost sami sobě. Dnes je všude kolem tolik věcí a možností, že je opravdu těžké vyhmátnout z toho to pro nás podstatné. Ne pro maminku, ne pro kamarádku, ale pro nás. Zase příklad: Moje známá chtěla častěji vařit doma a omezit stravování v restauracích. Ačkoli vaření miluje, nemohla se k tomu donutit. Když jsem se jí

24


5 tipů od Gretchen Rubin, jak vytvořit pozitivní návyky 1. Nespoléhejte na počty opakování. Různé třicetidenní výzvy a podobně, co znáte z internetu, vám k vybudování návyků většinou nepomůžou. O tom rozhoduje až den 31. – a co uděláte v něm? 2. Ptejte se sami sebe: Bylo v minulosti něco, kdy jsem se svým plánem/předsevzetím uspěla? Čím to bylo? Co mi pomohlo a jak? 3. Nehodnoťte věci jako dobré nebo špatné. Žádná strategie není ani dobrá, ani špatná. Je přesně taková, jak funguje pro vás. 4. Neměňte sebe. Měňte okolnosti. Chcete chodit pravidelně cvičit? Přestaňte svůj mozek zatěžovat přemýšlením o silnější vůli a raději si najděte fitko, kam to máte nejblíž, buď po cestě z práce, nebo z domova. Čím pohodlnější jsou podmínky, tím větší je pravděpodobnost vypěstování dobrého návyku. 5. A obráceně. Chcete přestat číst esemesky, zatímco řídíte? Hoďte mobil na zadní sedačku, kde na něj nedosáhnete. Čím méně pohodlné něco je, tím pravděpodobněji to přestanete dělat. ptala, jak je to možné, když coby studentka na koleji vyvařovala pro všechny spolužáky, vylezlo z ní, že měla spolubydlící, která ráda nakupovala a vždycky obstarala všechno, co bylo potřeba. Vidíte? Přimět se k vaření nebyl problém. Nákupy byly překážka. Stačilo nechat si potraviny dovézt domů a cíl byl splněn. A vůbec to nemělo co dělat s motivací nebo tipy, jak mít pevnější vůli. Poznat sama sebe... Souhlasím, ale jak? To je myslím největší výzva našeho života, která nikdy nebude mít konec.

V knize k tomu nabízím už zmíněnou typologii, jednoduchý test se dá udělat i na mém blogu www.gretchenrubin.com. Určitě je dobré si o sobě aspoň sem tam něco zapsat a ptát se sama sebe i na věci, které by vás nenapadly. Já se snažím lidem pomoct tím, že denně na svém Facebooku postuju nějakou jednoduchou otázku, která ale může hodně napovědět. Třeba: Kdybyste měli ve svém domě ode dneška jednu místnost navíc, k čemu byste ji využili? Nebo: Dnes máte volné odpoledne, co budete dělat? Případně: Kolik šperků máte ve své šperkovnici? Který nejradši nosíte? Nosíte je vůbec? Je nesmysl dávat si novoroční předsevzetí? Nemyslím si. Sama jsem to v minulosti dělala. Ale teď už mám předsevzetí tolik, že to nelze. O co se snažím, je dát si na každý rok jedno hlavní téma a toho se držet. Myslím, že u předsevzetí zase záleží hlavně na tom, kým jste. Znám lidi, pro které absolutně nefungují, a nemá smysl, aby si je dávali. A znám takové, kterým fungují skvěle. Jedna věc, která se však ukazuje z různých průzkumů, je, že lidé, kteří si předsevzetí dávají, i když je nesplní stoprocentně, jsou nakonec schopní udělat ve svém životě větší změny než ti, co si je nedávají vůbec. Nemyslím, že předsevzetí fungují. Ale určitě fungují líp, než když neděláte nic. Napsala jste tři knihy o štěstí a o tom, jak být lepší. Jste lepším člověkem, než když jste začala? Nepochybně. U téhle knihy jsem hlavně pochopila, jak jsem odlišná, a že nemůžu od ostatních automaticky očekávat totéž, co od sebe. Zjistila jsem, že existují i jiné pohledy na věc a že můj není ten jediný správný. Určitě jsem dnes tolerantnější než před lety. U své první knihy Projekt štěstí jsem si myslela, že budu šťastnější, když se budu prostě lépe chovat. A to se stalo. S návyky je to totéž. ■

foto: Contour by Gettyimages (2), archiv.


Váš osobní růst Lepší život nic o tom, že na zavděčovacím nebo jakémkoli jiném typu osobnosti je vlastně něco špatného. Snaží se mi ukázat, jaké ze svého typu osobnosti můžu vytěžit výhody. „Pro vás je naprosto zásadní tzv. vnější odpovědnost,“ řekla mi. Z toho je třeba vyjít. Například: Když budu chtít pravidelně cvičit, mnohem snáz si ze cvičení udělám návyk nikoli tak, že odmítnu práci, abych měla na cvičení čas, ale tak, že si najdu nějakou formu vnějšího závazku – třeba trenéra. Když totiž budu spoléhat jenom na to, že se donutím cvičit sama, dostane přednost pracovní uzávěrka, telefonát mamince a tak podobně. Když ale budu vědět, že ve tři odpoledne na mě čeká trenér, nebudu chtít zklamat pochopitelně ani jeho a rozvrh si zařídím tak, abych se do fitka dostala. Pravda, je to dražší, ale účinné, uvědomuju si poslední čtyři týdny na hodinách crossfitu. Musím upřímně přiznat, že kdyby nebylo trenérky, dostala bych se za uplynulý měsíc na dvě místo na deset.

od pondělí do pátku nedělám nic jiného, než píšu. Pokud manžel nebo někdo jiný něco potřebuje, musíme to zvládnout před půl devátou nebo později odpoledne. Bez výjimky, neboť už dobře vím, jak rychle se z plnění požadavků stává pravidelnost. Abych své pracovní době dodala punc závazku a sama sebe ochránila před tím, že v poledne podlehnu prosbě, jestli si náhodou nechci udělat pauzu a zaskočit pro maso k večeři, každé ráno se vypra-

Dvě minuty denně – a naučím se jazyk Už ve své první knize Projekt štěstí mě Gretchen Rubin přesvědčila, že přeceňujeme, co zvládneme za den, a podceňujeme, co lze udělat za rok, a že malou snahou denně se dá zvládnout víc než velkou nárazově. Tohle pravidlo jsem aplikovala na učení se italsky. Kolikrát v minulosti jsem si slibovala věnovat se italštině alespoň půl hodiny denně, načež z půlhodiny bylo druhý týden deset minut, třetí pak pět a následně zase půl roku nic. Díky Rubin dávám italštině denně dvě až pět minut, přesně tolik, kolik trvá zapsat si do sešitu a zapamatovat si jedno jediné nové slovíčko. Říkáte si: S jedním slovíčkem chtít zvládnout jazyk? Vtip je ale v tom, že dvě minuty denně najdu i v ty nejvytíženější dny a za rok je to už 365 slovíček! Pakliže na domluvu v cizím jazyce jich stačí kolem 1500, budu za 4–5 let umět italsky.

První knihu Gretchen Rubin jsem si koupila na letišti – a odletěla jsem s ní do světa šťastnějšího já.

Jak mě ovlivnilo

Pracuju, nemůžu žehlit

setkání s Gretchen

26


„nespadne“ padesát e-mailů a já kvůli tomu nečtu celý týden. Proč? Podle Gretchen Rubin za to nemůžou žádné „krize“, neboť se mi to děje víceméně pravidelně, může za to moje osobnost „zavděčovače“, člověka, který ve snaze vyhovět druhým a splnit jejich očekávání podléhá tomu, že své vlastní plány a návyky odsouvá stranou. Upozaďuju sebe, protože nechci zklamat druhé.

Čeká na mě trenér, musím jít cvičit Nemůžu říct, že bych tohle vůbec netušila. Není ale nic složitějšího než upřímnost sama k sobě, zvlášť když si má člověk přiznat nepříjemné věci. Gretchen Rubin ale ve své knize neříká

foto: archiv.

„Začni teď,“ vepsala Gretchen Rubin do své knihy naší autorce Janě LeBlanc. Jaké pozitivní návyky díky ní Jana buduje?

N

epovažuju se za nedisciplinovaného člověka (jinak bych těžko vydržela deset let na volné noze), ale s budováním a dodržováním pozitivních návyků rozhodně spokojená nejsem. Spousta mých dobrých předsevzetí a plánů padá za oběť tomu, co sama pro sebe nazývám krize. Například: Dokážu dodržovat zdravý jídelníček, dokud k nám nepřijede návštěva nebo neodjedu na dovolenou. Nebo: Umím si vyhradit půl hodiny denně na čtení knihy, dokud na mě některé ráno

Pravidelné cvičení s někým, kdo mě třikrát týdně ve stejnou dobu někde čeká, dalo řád nejen mému pohybu, ale vlastně celému životu. Protože pracuju na volné noze a z domova, můj manžel i spousta dalších lidí si myslí, že když jsem doma, můžu při psaní ještě hodit prádlo do pračky („vždyť jen otočíš knoflíkem!“), ohlídat instalatéra („budeš ho jenom po očku sledovat“) a podobně. Vždycky jsem se všem těmto prosbám snažila vyjít vstříc a moje „záviděníhodná“ práce doma se díky tomu měnila v chaos. Ani nespočítám, kolikrát jsem si přála pracovat v kanceláři s pevnou pracovní dobou, kde bych všem těmto lidem mohla říct: „Promiň, teď nemůžu, jsem v práci.“ A proč bych vlastně nemohla? Gretchen Rubin mě přesvědčila, že když to neudělám, jednoho dne se prostě zblázním. Vytvořila jsem si tedy „pravidelnou pracovní dobu“, kdy od půl deváté do půl třetí

vím a odcházím z domova pracovat – buď do kavárny, nebo do knihovny. Cesta (10–15 minut u obojího) i káva za tři dolary je cena, kterou jsem bez váhání ochotná zaplatit, protože jsem za ni získala šest produktivních hodin.

Nečtu nabídky obchodů, šetřím čas i peníze Jednou z mých nejoblíbenějších strategií, které navrhuje Gretchen Rubin, je strategie udělat si nové pozitivní návyky co nejpohodlnější a naopak zlozvyky, kterých se chcete zbavit, co nejvíc zkomplikovat. Gretchen Rubin totiž tvrdí, že změnit sebe je mnohem náročnější než změnit podmínky. Tak proč nezačít jimi? V mém případě to zafungovalo u internetu. Každé ráno mi v e-mailu přistane několik newsletterů z různých e-shopů, co si dnes koupit ve slevě. Přestože jsem přečetla asi tisíc tipů na pevnější vůli, málokdy jsem dokázala odolat, abych je alespoň neproklikala, a často jsem si i něco koupila. Přitom kdybych se měla do všech e-shopů dostat komplikovanější cestou přes naťukání adresy a proklikávání tipů, z nichž mi nikdo neudělá jakýsi předvýběr, pravděpodobně bych to nikdy neudělala. Newslettery jsem odhlásila, což mi denně ušetřilo minimálně 15 minut času a za poslední dva měsíce několik stovek (možná tisíců?) korun.

Dělat více věcí najednou? Já ne... Kniha Gretchen Rubin se mi zamlouvá hlavně proto, že ačkoli je o návycích, nesnaží se člověka měnit. A respektuje rozdíly. Autorka netvrdí, že co funguje jí, bude fungovat vám. Na příkladu svém i ostatních nabízí jedenadvacet strategií, jak si zařídit lepší život, a co si z nich vyberete, záleží na vás. V knize jsou tipy, kterým jsem v duchu tleskala, a jsou v ní i takové, o nichž vím, že pro mě osobně budou k ničemu. Třeba multitasking – tedy provádění více činností najednou. Gretchen Rubin se zmiňuje o tom, jak sama čte při cvičení v posilovně. Zatímco pro ni je to pozitivní návyk, já multitasking (a momentální oběd nad klávesnicí) vidím spíš jako odporný zlozvyk, kterého bych se chtěla zbavit. Fakt, že si to díky knize tak jednoznačně uvědomuju, je jenom další důvod, abych ji pochválila a přečetla podruhé, až si to budu chtít znovu připomenout. ■ jenprozeny.cz/zenaazivot

27


U

Vypěstujte si

dělat pár dílčích změn k lepšímu se člověku možná podaří, ale větší zásahy a s dlouhodobým účinkem většinou nezvládáme. Proč? „Protože kompletně změnit vlastní osobnost prostě nejde,“ říká Gretchen Rubin. A tak místo toho, abyste měnila sebe sama, navrhuje vyjít z toho, jaká skutečně jste, a využít to ve svůj prospěch.

pozitivní návyky

Poznejte svůj typ

Podle Gretchen Rubin byste při zlepšování svého života měla vycházet nikoli z návodů, jak co dělat, ale z poznání toho, jak co děláte vy, z toho, jaká jste a jak se chováte. Teprve když budete znát sama sebe, budete vědět, jak se sebou pracovat.

Odpovězte si na otázky, jak se chováte ve vztahu k vlastním předsevzetím, očekáváním (chci zhubnout, naučit se anglicky) a k závazkům vůči okolí (je potřeba zajít na úřad, do určitého data musím něco odevzdat atd.). Gretchen Rubin tvrdí, že podle způsobu chování se lidé dělí do čtyř kategorií: vytrvalci (zvládají plnit své vlastní závazky i očekávání svého okolí), zavděčovači (zvládají plnit očekávání okolí, ale nezvládají plnit vlastní cíle), pochybovači (zvládají obojí, ale oba druhy závazků mají tendenci neustále zpochybňovat) a rebelové (obtížně plní jakékoli závazky, ať už vůči sobě, nebo okolí). Ujasněte si tedy, jaký jste typ. (Najdete je pod čarou.)

Odpovězte si na otázky Zařazením se do jedné ze čtyř skupin proces sebepoznávání však teprve začíná. Je třeba si odpovědět i na další otázky. Například: ➜ Jste skřivan, nebo sova? ➜ Jste člověk, který raději věci začíná, nebo dokončuje a odškrtává hotové? ➜ Jste typ, který se spíš spokojí s málem, ale pravidelně (čtvereček čokolády po obědě), nebo extremista, co nevydrží nesníst celou tabulku, a než si dát jenom jediný čtvereček, raději bude úplně bez čokolády? Díky odpovědím na tyto a podobné otázky si uvědomíte, jakou metodu volit, abyste pro sebe co nejpřirozeněji spěla k cíli, aniž byste se musela přemáhat.

Ujasněte si, co potom Co bude, až své předsevzetí splníte? Co bude, až zhubnete pět kilo? Jak bude vypadat váš běžecký trénink poté, co doběhnete závod, na který jste přihlášená? Víte to? Právě tohle vědomí většinou rozhoduje, jestli z vašeho konání bude jen časově ohraničená snaha nebo opravdový dobrý návyk, který se stane součástí vašeho života. ■

připravila: jana leblanc, foto: paul suesse (1) / Rodney Macuja (1) / bauersyndication.com.au, shutterstock (6).

4 charaktery podle Gretchen Rubin

28


Rebelové

Zavděčovači

Vytrvalci

Pochybovači

Kdepak závazky, rebelové milují svobodu. Typická rebelka si ráno neříká: Musím, měla bych nebo udělám to, co jsem si stanovila včera. Říká si: Dělám si jenom to, co zrovna chci. Na první pohled se to může zdát obdivuhodné, ale zeptejte se rebelů – ani jim to tak kolikrát nepřijde. Nedodržovat závazky vůči druhým a nebýt schopen uložit si závazky vlastní, je problém. Co s tím? Podle Gretchen Rubin u rebelů mohou pozitivní návyky vzniknout na základě každodenního vlastního svobodného rozhodnutí (které jde často proti většině), spíš než na tom, že si věci uloží nebo dokonce zapíší do diáře (nejspíš žádný nemají) jako úkol nebo povinnost (taková slova jim znějí hrozně). Jedna rebelka na spisovatelčin blog napsala: „Jediný důvod, proč pravidelně cvičím, je ten, že chodím zvedat činky a boxovat společně s muži. Jsou to sporty popírající všechno, co ženy obvykle dělají. Cítím hrdost, když mezi kamarádkami řeknu, že zvednu 150 kilo. Vau, to je skvělý výkon na ženu, odpovídají mi. A o to jde! Cítím se výjimečně a to mě nakopne i ve chvílích, kdy se mi nechce.“

Když vás kolega těsně před koncem pracovní doby požádá o laskavost, uděláte to? Pokud ano, jste zavděčovačka. Přání jiných mají pro vás větší důležitost než přání vaše. Myslíte si, že sliby vůči sobě porušit můžete, sliby vůči druhým ne. Vám Gretchen Rubin doporučuje z každého vlastního předsevzetí udělat formu vnějšího závazku. Například: Chcete-li se naučit fotit, přihlaste se s koupí foťáku rovnou i na kurz. Nebo: Pokud chcete začít běhat, rovnou se zaregistrujte na nějaký závod a ideálně k tomu přiberte kamarády, nebo jim to aspoň řekněte. Hrozba ztrapnění se před nimi, pokud nebudete trénovat, vás přiměje najít si na běhání čas. Termíny, pokuty, hrozby dané sama sobě, to všechno je pro zavděčovače důležité pro dodržování návyků. Čím častěji jich využijete, tím lépe dosáhnete toho, co chcete. Na blogu Gretchen Rubin je například tento tip od zavděčovačky, která se chtěla naučit vstávat v 6 hodin ráno: Každý večer si napíše nechutný post na Facebook, který se zveřejní druhý den ráno v 6.15, pokud nevstane a včas ho nezablokuje.

Kalendáře, rozvrhy, seznamy úkolů a všechno, co je v nich zapsané, je pro vytrvalce skoro svaté. „Když je něco v kalendáři, moje žena to udělá, i kdyby trakaře padaly. Loni v Thajsku jsme v pondělí navštívili jeden chrám, i když jsme celou neděli proleželi se střevní chřipkou. Nemohli jsme to zrušit, bylo to prostě naplánované,“ svěřil se Gretchen Rubin kamarád, který má manželku vytrvalkyni. Problém podle spisovatelky může nastat, když se věci nedají přesně naplánovat a je potřeba improvizovat nebo se chovat spontánně. Pro vytrvalce většinou není těžké pozitivní návyk vybudovat, složitější je si ho udržet, když se jejich život přestane odehrávat v zajetém režimu – třeba na dovolené. O to pečlivěji je v takových případech potřeba plánovat – co se stane když? Ale pozor – vytrvalcům hrozí mnohem častěji syndrom vyhoření, pokud si naplánují věcí víc, než zvládnou.

Ráno vstávají s otázkou: „Takže, co je dnes potřeba udělat a hlavně – proč?“ Pochybovači mají podle Gretchen Rubin obzvlášť problém dodržovat novoroční předsevzetí – proč by měli hubnout od prvního ledna, když je to den jako každý jiný a začít se dá klidně v půlce února? Velkým problémem pochybovačů je podle Rubin také snaha získat k určitému rozhodnutí co největší množství podkladů, aby bylo co nejsprávnější. Proto se pochybovači tak snadno stávají obětí rozhodovací paralýzy – hledat to „nej“ se dá v dnešní době donekonečna, ať mluvíme o laku na nehty, partnerovi nebo nejlepší strategii pro vypěstování nového návyku. Jak se má tedy pochybovač k něčemu přimět? Využít toho, že si dokáže logicky zdůvodnit, proč by měl zhubnout, začít cvičit, přestat jíst cukr a vlastně cokoli jiného. Na základě toho začne pozitivní návyk vytvářet okamžitě.

podělte se s námi o svůj názor Vytvořila jste si nějaký pozitivní návyk? Jaký a jak vám pomohl? Našla jste v našem velkém tématu o návycích inspiraci pro sebe? Diskutujte na Facebooku Žena a život. Pět z vás dostane dárek.


29

Co mi změnilo

život Co má člověk udělat, aby se vyrovnal s náporem úkolů nebo krizí v osobním životě? Dvě ženy se odhodlaly dát vám nahlédnout do svého soukromí a prozradit, co jim pomohlo, s vírou, že to může pomoct i vám.


Zapisuju si věci, které jsem zvládla Dominice Špačkové, podnikatelce pomáhající matkám na mateřské dovolené rozjet vlastní byznys, pomáhají zápisky cítit uspokojení a vděčnost.

K

dyž se mi před třemi lety narodila Anička, můj do té doby zorganizovaný život a práce se oto čily vzhůru nohama. Jsem člověk, který za se bou potřebuje vidět dokončené úkoly, najed nou jsem ale denně uléhala s pocitem, že ačkoli jsem se celý den nezastavila, vlastně jsem neudě lala vůbec nic. Přestože mě mozek přesvědčoval, že to přece není pravda, většinu dne mě pronásledoval špat ný pocit, že nic nezvládám.

Přišlo to jako osvícení

věcí a jak rychle stihnu, jsem schopná mnohem lépe od hadnout svůj den a neslibovat klientům ani sama sobě, co nemůžu splnit.

Můj kruhový kalendář Myšlenka zapisování splněné práce se mi tak zalíbila, že jsem ji zapracovala do Kruhového kalendáře ženských cyklů, který jsem vytvořila už dřív a který teď nabízím na svých stránkách (www.dominika.cz) i svým klient kám. Zapisuju do něj nejen věci, které jsem zvládla, ale i návyky, které se chci naučit. Člověk psychologicky po ciťuje jako odměnu už jen to, když si denně udělá kří žek, že něco zvládl. Proto je důležité dávat si malé cíle.

Řadu let se zabývám pozitivní psychologií a zrovna v té době jsem narazila na práci psycholožky Sonji Lyubo mirsky, která tvrdí, že třeba číš nice v restauraci si mnohem Malé cíle vedou k velkým lépe pamatují nezaplacené Dnes, když chci začít cvičit, neří klienty než ty, kteří už zaplatili. kám, že půjdu na hodinu běhat, Když na tohle téma udělala ale že budu dvě minuty skákat průzkum, zjistila, že nejen číš přes švihadlo. To vím, že zvládnu nice, ale každý člověk si lépe dát do každého dne, i kdyby to Váhavost Existuje stovka pamatuje nedokončené úkoly mělo být pět minut před spaním. důvodů, proč nepřijmout než ty dokončené. „Aha!“ do Když pak vidím, že už návyk zvlá rozhodnutí nebo nezačít něco dělat šlo mi, že na mém seznamu dám celý měsíc, o kousek ho roz hned – počkat na další informace, toho, co mám udělat, nikdy šířím – nebudu skákat dvě minu lepší podmínky, větší možnosti, nebude prázdno. Takže jsem ty, ale třeba pět. přiléhavější termín… celou myšlenku seznamu ne Pointa pozitivních návyků je Braní ohledů na druhé Co by tomu řekl váš muž, kdybyste dokončených úkolů obrátila podle mě v tom, nemít jich příliš. každé ráno v šest vstávala a chodila a začala psát seznam těch, kte Čím víc úkolů, tím větší chaos, cvičit? Co by si pomyslela babička, ré jsem zvládla. a člověk pak ani neví, na čem po kdybyste odmítla její koláč? Každý večer jsem si sedla řádně pracuje. Já si na základě a zapsala, co jsem udělala, ale svých zápisků dávám měsíční cíle. i co jsem rozpracovala a co nej Podívám se na svůj kalendář spíš dokončím v nejbližších dnech. Většinou jsem se do a řeknu si: Minulý měsíc jsem špatně spala, tento měsíc stala k seznamu desítek bodů denně! Místo abych se ve se tedy zaměřím na spánek. Měsíc po měsíci tak do své čer propadla do depresí při pohledu na seznam věcí, ho života zabudovávám nové návyky. které jsem zase nestihla, dívala jsem se do papíru na de sítky dokončených! Věděla jsem, co a kolik jsem zvlád Jsem vděčná la, a taky jsem snáz přijala myšlenku, že už toho prostě Důležitá věc je neorientovat se jen na výsledky, ale zku nešlo zvládnout víc. A záhy se ukázalo, že takový se sit při plánování uvažovat také o tom, co chce člověk znam má ještě další pozitiva. díky konkrétnímu pozitivnímu návyku vlastně prožívat. Jaké emoce? A proč? I k tomu používám zápisky. Na nočním stolku mi leží blok, do kterého denně zapíšu tři Analýza zápisků věci, za něž jsem vděčná a taky proč jsem za ně vděčná. Jedno z nich je, že jsem díky němu schopná mnohem Když mám opravdu špatný den a pocit, že život se hrou lépe plánovat čas. Každý měsíc si ze svých zápisků dě tí, stačí ho otevřít a za dvacet minut nechápu, jak jsem lám zhruba dvacetiminutovou analýzu – co jsem uděla mohla být tak „slepá“, když mám ten nejbáječnější život la, k čemu to vedlo, jak dlouho mi to trvalo a jestli úkol na světě. Vděčnost mi pomáhá vidět v životě i to dobré, přinesl výsledky, které jsem očekávala, a má tudíž cenu na co máme všichni tendenci zapomínat. investovat do něj další energii. Díky tomu, že vím, kolik

pozor na to, co vás brzdí


31


každé ráno stelu postel Báře Rektorové, zakladatelce a majitelce Sushiqueen.cz, cateringu specializovaného na sushi, pomohla tak jednoduchá, ale pravidelná činnost, jako je stlaní postele, zvládnout osobní krizi.

Mé myšlení se změnilo

jmout jako fakt, že se prostě cítím špatně, a stejně to, co jsem si uloži Drobný návyk stlaní postele la, splnit. Pracovat přece taky ne mě nejen vrátil zpátky do ži Falešné předpoklady Všichni kreativní lidé jsou přece přestávám, když se cítím dobře. vota, ale také výrazně pro nezorganizovaní! Už jsem tak měnil mé myšlení. Jsem ra pozadu, že to stejně nikdy cionální až skeptický člověk, Řetězová reakce nedoženu. Tohle mi určitě a kdybych si svoje řádky četla Zajímavé je, že když je člověk dů pomůže se koncentrovat... před pár lety, podobným ti sledný v jedné oblasti, odrazí se to Nepřející okolnosti pům, jako tady teď dávám, pozitivně i v dalších. Teď s údivem Jsem nachlazená. Je moc horko, bych se jen zasmála: „No, jí zjišťuju, že aniž bych vyvíjela takové moc zima, prší. Mám moc práce, to možná funguje, ale mně úsilí jako u stlaní postele, navazující teď musím udělat něco jiného. nebude, vždyť já jsem úplně návyky, jako dochvilnost, spolehli Muž potřebuje, abych... jiná.“ Díky krizi jsem si uvě vost a podobně, dokážu zakompo domila, jak je každá taková novat do života mnohem snadněji. inspirace důležitá, a že vždycky stojí za to o ní aspoň po Pomáhá mi také zapisovat si všechna pozitiva, o kte přemýšlet. Může vás přivést k něčemu pozitivnímu. rých mluvím. To člověka jednak nakopne a jednak si Nejtěžší úkol pro mě byl potlačit svůj perfekcionis ujasní, čemu se vyhýbá a proč, pokud svoje dobré návy mus a snahu chtít dokázat všechno a dokonale. Dala ky některý den poruší. jsem si závazek mnohem zvládnutelnější. Prostě vydržet Svými zlozvyky se příliš nezabývám, soustředím se na a jet podle nastavené strategie „jenom ustelu postel“, budování dobrých návyků a zlozvyky v podstatě ignoru bez ohledu na to, jak mi je, jestli se směju, pláču, jestli ju. A tím, jak se zlepšuju v dobrých návycích, frekvence se mi v životě daří, nebo nikoli. A když je nejhůř, při zlozvyků klesá. ■

řené a vědecky podložené metody. V největší krizi, kdy jsem si řekla, že už zkusím vlastně cokoli, jenom abych se vrátila zpátky do života, jsem narazila na zajímavou inspira ci – pozitivní návyk stlaní postele.

Zlepšování po krůčcích

T

ři roky jsem byla na volné noze a devět let mám svoji firmu. Takže návyky jsou moje všechno. Bez správných a vědomě udržovaných návyků člověk takto dlouho být svým vlastním šéfem nevydrží. Vždycky jsem měla spoustu plánů i nevyčerpatelnou zásobu energie v práci i v osobním ži votě. Zvykla jsem si na to spoléhat. A to se mi vymstilo. Loni jsem prošla velkou osobní krizí a problémy doma poznamenaly celý můj život. Moje energie a činorodost mě prakticky ze dne na den úplně opustily. Něco, co jsem brala jako samozřejmost, najednou zmizelo. Ztrati la se i moje výkonnost. Nebyla jsem schopná přinutit se skoro k žádné práci a pár týdnů jsem jen přežívala. Abych se z této situace dostala, začala jsem číst a zjiš ťovat si informace o tom, jak překonat prokrastinaci a vrátit se k dobrým návykům. Zaměřila jsem se na ově

32


Kdykoli jsem četla o pozitivních ná vycích, líbil se mi princip japonské metody Kaizen, kdy se každý den zlepšujete pouze o 0,1 procenta a návyky budujete postupně. Dobře jsem si uvědomovala, že když na sebe, obzvlášť v kritické situaci, budu přísná a odmítnu slevit, vznikne averze, načež se propadnu do krize ještě větší. Předtím už jsem měla období, kdy jsem chtěla zvládnout velká sousta nebo se zbavit zlozvyků ze dne na den. Od zítřka nejím sladké a podobně. Nikdy se mi to nepovedlo. Kdykoli jsem svůj zápas sama se se bou prohrála, nebylo to příliš motivující. Postupovat po malu, to je nyní můj klíč k úspěchu. A funguje. Ke stlaní postele jsem postupně vrstvila maličkosti, as poň jednu další vědomou akci pro podporu mé firmy denně, až jsem najednou zjistila, že to zvládnu. Rok 2014 nebyl úspěšný v mém osobním životě, zato byl nej úspěšnější v mé firmě.

připravila: jana leblanc, foto: václav kozák (2), archiv, make up: Natálie Hostačná/Stage Line Professional, styling: Ivana Pražáková, produkce: Kateřina Vránková, děkujeme Marks & Spencer, Mohito a H&M za zapůjčení oblečení a bot.

Tak málo? Zní to jako hloupost. Ale... Stlaní postele je úkon, který uděláte hned ráno jako první věc. Zároveň je to snadný úkon. Není nemožné se k němu dokopat, protože nezabere moc času. A především je to dokon čený úkol. Dokončit něco hned po probuzení a okamžitě vidět výsle dek, to člověka pozitivně motivuje. Tak jsem začala denně stlát postel. Prvních pár dnů jsem zvládala udě lat jenom to. Zbytek dne se zase propadl do chaosu, kdy jsem se tak tak dokázala postarat o děti. Kaž dopádně, když jsem se večer ohléd la zpátky – alespoň jeden úkol jsem splnila. Taky mi pomohlo vědomí, že není tak náročný, abych ho zítra nemohla udělat zase. Díky tomu jsem přestala usínat s výčitkami. Věděla jsem, že dnes jsem svůj díl zvládla a zítra udělám další.

pozor na to, co vás brzdí

inzerce

1.

2. Použij kulmu

Nastříkej do vlasů gel ve spreji pro vlnité vlasy

3.

LAVY AŽ K PATĚ BUĎ IN OD H

4. Vlasy uprav do požadovaného tvaru

Zafixuj středně tužícím lakem

DALŠÍ TIPY A NÁVODY NA STYLING NALEZNETE NA: WWW.HAIRMEETWARDROBE.CZ WWW.FACEBOOK.COM/HAIRMEETWARDROBECZ TONI&GUY HAIRMEETWARDROBE CZ/SK


Co vám pomohlo

radost z přítomného okamžiku den, nemůžu mu nic říct. Dosud z každé do„Pozitivních návyků volené zaplacené půl roku dopředu jsem mám víc, ale vlastně letěla na otočku do Prahy točit, takže se všechny spolu souvisejí. Spočívají v pohle- mnou už nikdo nikam jezdit nechce. Život v přítomnosti mě také zbavil strachu z toho, du na život. Začala co bude, a taky ze zklamání, že nevyšlo nic jsem se víc smát, než z toho, co jsem měla v plánu. mračit, protože na vrásku mezi obočím bych potřebovala minimálně botox. Každé Zvykla jsem si být vděčná za to, co mám, ráno se snažím uvědomit si, jak jsem vděča být tady ráda. Ať se děje, co se děje, ná, že jsem vstala, a tento entuziasmus se vše se děje tak, jak má. A já budu zase snažím přenášet i na své děti. Zatím se mi to o malinko silnější.“ moc nedaří, i když teď můj čtyřletý syn po Vlastina Svátková, 33 let, herečka znamenal, že je sice zamračeno a prší, ale i tak je venku překrásně. Raduju se z maličkostí. Takových blbostí, jako že svítí slunce a je hezky vidět úplněk, že na balkon přiletěla sýkorka a pak se lekla, že mě při „Nerada vstávám a po probuzení ne běhání v lese pozdravil protiběžec, jsem schopná nic dělat. Takže jsem se na že rozkvetly zase magnolie a mně učila všechno důležité si připravit už večer. se z nich tají dech. Dokonce se mi kvůli tomu líp usíná – vím, že Naučila jsem se v lidech vidět je všechno nachystané, i kdybych zaspala. jen to dobré. Nezávidět, nepoDruhá věc, kterou dělám, je odpouštěcí rituál mlouvat, nechtít někoho přizabít. před spaním. V duchu odpustím všem, kdo mě Pravda, učila jsem se to docela ten den naštvali. Včetně sebe. Tenhle návyk dlouho. Ale život je mnohem zajímami pomáhá necyklit a nezhmotňovat vější a barevnější, když v sobě negativní zážitky.“ nepěstujete negativní emoce. Jindra Tužilová, 33 let, Naučila jsem se žít v přítomnosti. Když právnička, podnikatelka se mě někdo zeptá, co budu dělat za tý-

vše zvládnout? Zeptali jsme se několika žen, jaké návyky si vytvořily, aby se jim lépe žilo a pracovalo. Jejich prověřené postupy budou určitě inspirativní i pro vás. Nás tedy dostaly...

34

Markéta Kaclová, 36 let, PR konzultantka


ostatní dospávají kocovinu.“ Helena Čechurová, trenérka

Blanka Vun Kannon, 41 let, koučka

příprava a odpouštění

PŘIPRAVILA: jana leBlanc, foto: profimedia.cz (1), ondřej košík (1), archiv.

Sýr jako úplatek ranní představa úspěšného dne „Prakticky od dětství jsem byla na dieni, které dneska potkám, mě re„Jeden z mnoha pozitivních návytě, skoro hladovění, přesto jsem pořád spektují. Článek na můj blog mám ků, které můj život udělaly radostpřibírala. Před dvěma lety jsem začala nější a efektivnější, je ranní vizuali- hotový za 2 hodiny, tvoří se mi pořádně (a hodně) jíst a konečně zhublehce a s radostí. A tak podobně. zace nadcházejícího dne, jak la. Mimo jiné jsem se naučila jíst i ve bych ho já sama nejraději prožila. Podle potřeby si tuto vizualizaci přehrávám během dne – zápisník Tento návyk využívá sílu našich stresu – obvykle jsem totiž na jídlo zamám často otevřený před sebou myšlenek k vytvoření optimálního pomněla a následně mě honila mlsná, na svém pracovním stole. průběhu dne nebo určikonkrétně sladká. Problém byl, že Tento návyk mám ráda tých konkrétních zážitků kdykoli jsem si připustila jen jeden hlavně proto, že je neběhem dne. U svého snísmírně účinný při překodaňového stolu mám záčtvereček čokolády, roztočila se kolečka návání krizí, takže nepisník a propisku. Po snía došlo většinou na celou tabulku. Tak mám problém ho při krizi dani (ale ještě předtím, dlouho jsem se vracela k lednici, až dodržovat. Naopak, než se pustím do aktivit v ní nebylo nic. Jediná cesta byla si mám spíš tendenci ho dne) si ve své mysli odesladké úplně zakázat, případně nahrahraju den tak, jak bych opouštět, když jde všechno zdánlivě hladce. ho ráda prožila. A to si zapíšu. dit něčím jiným. Začala jsem strategií, Vše v přítomném čase. Například: Každopádně, když je mi ouvej, že kdykoli mám chuť na sladké, dám si Celý dnešní den je harmonický. první, co začnu dělat, je opakonejprve jako úplatek absolutně horkou Hravě zvládám všechny své úkoly. vat a prožívat v mysli pozitivní tvrkávu, pak čtvereček sýra nebo kouSchůzka na úřadě zení. Má oblíbená jsou například: sek šunky. Chuť na sladké tím probíhá hladJsem sama se sebou spokojená, ce. Všichpřede mnou je samé dobro, ukrotím. Jsou samozřejmě všechno je v pořádku, jsem v bezvytvořená dny, třeba Vánoce, kdy pečí a podobně. se kolečka zase roztočí potřeba a touha Do budoucna bych ráda za„Dřív jsem praktikovala jógu proto, že je skvělá na plné obrátky. vedla také návyk krátkého cvičení pro tělo. Jenže mi před cvičením chyběla potřeba V tom případě muv průběhu pracovního dne, a touha. Hodiny jsem odcvičila sice s dobrým pocitem, sím nasadit dva tři abych kompenzovala zatížení, ale... Touhy po józe jsem dosáhla až tím, že jsem si ji pravi které mému tělu (i mysli) způsobuje dny sebeovládání, delně ‚naordinovala‘ do rozvrhu. Za čas jsem zjistila, že bez ní sedavá práce u počítače. Ráno kdy se vrátím nemůžu plně fungovat. Nevynechávám, ani když nemám čas cvičím tai-či, ale zatím se mi nena celou hodinu – místo abych lekci úplně vzdala, odcvičím as k sýru, pak už je podařilo vytvořit návyk například poň dvacet minut, takže své tělo protáhnu a dostanu se do zase všechno v po5 minut tai-či po obědě a dalších jógových ásan, které mi dělají dobře. Pravidelný jógový re 10 minut uprostřed odpoledne. řádku. Za rok jsem žim měl určitě podíl i na odbourání mého zlozvyku chodit Hlavní důvod asi spočívá v tom, shodila skoro čtyřikaždý pátek večer posedět do baru. Pevně dané sobot že část mne má pocit, že to vlastcet kilo a váhu se mi ní ranní tréninky byly skvělá motivace k tomu, vy ně není produktivní cvičit během chutnat si krásná víkendová rána v době, kdy daří držet.“ pracovní doby.“

Den rozdělený na časové jednotky „Už vím, jak se nezbláznit z mateřské. Kromě malé Elly mám na starosti i velké divadlo Sklep, s Bárou Trojanovou blog nedokonale.cz a k tomu ještě další projekty. Abych se nezbláznila, naučila jsem se svůj den dělit na časové jednotky, a neošidit tak nikoho. Každý můj den má pevný řád a zásadně nedělám více věcí najednou, protože pak nedělám dobře nic. Do postele se snažím chodit před půlnocí. A to i z večírků.“ Líba Drdáková, 37 let, na mateřské dovolené

Místo cigarety voda „Po několika neúspěšných pokusech se mi v roce 2009 konečně podařilo přestat kouřit. Není vůbec jednoduché sžít se s myšlenkou, že něco vypouštíte ze svého života napořád a v tom přesvědčení setrvat i v krizích, které se zákonitě objeví. Myslím, že mi pomohlo i načasování některých událostí – těhotenství, kojení a vznik online aplikace iCoach, která se soustředí na pozitiva, jež abstinující získává, nikoli na negaci kouření. Udržuje v pozornosti optimistický cíl – život bez cigarety, zdraví, ušetřené peníze, víc času v životě. Pro nejhorší chvíle jsem si pak zvolila strategii: Když budu mít chuť na cigaretu, napiju se čisté vody, nebo si jen vypláchnu ústa. Později jsem navázala dalšími, většími cíli, které se zdravím souvisejí – začala jsem běhat, navštěvovat kurzy pole dance a cvičit jógu. Dnes a denně se mi díky kombinaci toho všeho potvrzuje, že my sami jsme si jedinou překážkou na cestě za dosažením čehokoli.“ Martina Bartušková Elisová, 35 let, plánovačka zákaznické kvality

Pryč se vším, co obtěžuje „Abych se zbavila tenze, napětí a stresu, bylo naprosto nezbytné vytřídit si kolem sebe lidi. Tak jako vyplít záhonek. A tak jsem mýtila. Hrozně upřímní přátelé, co to se mnou mysleli vždycky dobře – pryč s nimi. Na jejich pravdy jsem stejně nebyla nikdy zvědavá. Atraktivní blondýny – pryč s nimi. JÁ chci být atraktivní, takže nač si snižovat skóre. Dále přišli na řadu ti, co nic nedělají, mají všechno a ještě hýří přepjatým optimismem. V těsném závěsu byli všeználci – všechno vím, všude jsem byl a všichni kolem jste blbci. Škrtla jsem je ze života, protože svou hloupostí, malostí a zbabělostí zatahovali do problémů i mě. Vlastně nevím, proč jsem to neudělala dřív. Absolutně to nebolelo a můj život se tím neuvěřitelně zklidnil a projasnil. A abych čistě teoreticky nevklouzla do starých kolejí a nechtěla se zas zalíbit nesprávným lidem (zvyk je železná košile), vytvořila jsem si rituál. Svůj domov nikdy neopouštím bez své osobní modlitbičky, kterou s největší vážností pronáším sama k sobě do zrcadla, když si oblékám kabát, šátek, baret, obouvám boty, beru brýle, kabelku, tašku s notebookem: ‚Jsem, jaká jsem. Nebudu jinačí. Jak zalíbit se všem? Což vám to nestačí?‘ A jaký návyk bych si chtěla vytvořit do budoucna? Ráda bych si každý měsíc vyčlenila jeden deratizačně-čisticí den, kdy prolezu celý byt a vyházím, co nepotřebuju. Lhůtu jeden rok nepoužívání psychicky zatím nezvládnu, ale takové tři roky bych dát mohla. Pryč se vším, co jsem v průběhu tří let nepoužila. Deratizaci bych chtěla aplikovat i na obtěžující emoce a bolestivé vzpomínky. Zkrátka uklidit si v bytě i duši a harampádí vyhodit ze života. Zatím se mi to daří pouze částečně. Nejsem schopná vyhodit kabelky, boty, šaty... Knihovny mi taky praskají ve švech a dneska jsem váhala i nad starými časopisy.“

Martina Jiříková, 46 let, majitelka vzdělávací agentury jenprozeny.cz/zenaazivot

35

štěstí Náš návod na vaše

Recommend Documents