Číslo 10/XIII
říjen 2006
Proti dobrovolnému daru
Trochu podzimní všehochuti Potkali se jednou dva lidé. Ten první se rozèiloval: „Jak dlouho bude ještì církev strašit lidi? Život má tolik problémù a starostí a oni místo aby pùsobili klidem, tak lidi straší a fanatizují…“ Ten druhý se ho ptá: „A kde si k tomu pøišel?“ – „No, ty neznáš tu jejich bibli? Staèí otevøít Apokalypsu a èlovìku bìží mráz po zádech… Ne, to už nikdy èíst nebudu, tohle by se mìlo zakázat…!“ Druhý poslouchá a po chvíli se ptá: „Poslouchej, odkdy pak se kniha ète od zadu? Ty sis asi spletl bibli s novinami, tam zaèínají lidé èíst poslední stránku se sportovními zprávami a dopøedu se ani moc nedostanou. Víš èím zaèíná bible? Tam je øeè o stvoøení, èili o èemsi velikém, moudrém, dùležitém, krásném. Pak tam je první Boží slovo a to je - buï svìtlo - a to je taky dùležité. A nový zákon zaèíná evangeliem o tom, jak se Bùh pøiblížil k èlovìkovi… No divím se, žes to neèetl nakonec ještì vzhùru nohama, abys nadával ještì více…“ Zdá se, že tento „druhý“ byl dobøe orientován, øekl v nìkolika vìtách struènì a jasnì pravdu. Mìli jsme možnost alespoò trochu sledovat návštìvu Svatého Otce Benedikta XVI. v jeho rodném Nìmecku. Papež mluvil moudøe a nìkdy možná až nepøíjemnì jasnì. Mluvil o necitlivosti západní spoleènosti na Boha a posvátné hodnoty, mluvil o cynismu, se kterým se èlovìk všemu posvátnému posmívá, mluvil o víøe a rozumu… Jak by tady nepøímo navazoval na svého velikého pøedchùdce Jana Pavla II., který ve své encyklice Fides et ratio (Víra a rozum) zaèíná konstatováním, že víra a rozum jsou dvì køídla, na nichž se lidský duch vznáší k výšinám poznání. Jak prosté a krásné - a hlavnì jasné! Kterýpak pták je schopen vyletìt
vzhùru pouze na jednom køídle? Dokonce i dílo lidských rukou letadlo - ke svému letu potøebuje dvì køídla. A teprve když se nerespektují øády, které Bùh svìtu dal, pak se svìt zaèíná kamsi øítit. Pøipomínám jenom své náhodné setkání, o kterém jsem mluvil v nedìli 24.9. pøi slavnosti Výroèí posvìcení našeho kostela, kdy mùj protìjšek mluvil o tom, že èlovìk zaèal jakýmsi kladivem domnìlé bohorovnosti bourat všechny pilíøe, na kterých stavìly celé generace a nestavìly špatnì. Dnes se diví, že nic z toho, co se pokouší stavìt jaksi nedrží. Øekl tehdy:“Ono to náboženství pøece jenom má nìco do sebe…“ Èást evropské civilizace má dojem, že se jí podaøilo zbavit se Boha, zmínka o Bohu nebyla pøijata do Evropské ústavy a ti, kteøí se tak mocnì proti této myšlence bouøili, sami tuto ústavu nepøijali a my jsme svìdky událostí, které naši pøedko vé neznali: beznadìje, hulvátství, zlodìjiny rùzného kalibru a rozsahu, terorismus, hyenismus… Nepøeháním: Jestliže noviny píší reportáž o tom, že ta èi ona osoba má rakovinu - to je pøece opravdu hulvátství, vždy i lékaø je vázán urèitou etikou a tajemstvím… Vzpomeòme, jak loni chtìli proniknout až skoro do ložnice Jana Pavla II., aby pøinesli pøímou reportáž jeho umírání… není to hyenismus? Vìøím, že se to neète ani neposlouchá pøíjemnì, ale vìøte i vy, že i mnì se to nepíše ani trochu pøíjemnì, ale takový je stav. Vzpomínám si na jednu návštìvu pana kardinála Tomáška v litomìøickém semináøi, kdy k nám v kapli promlouval a citoval slova Svatého otce Pavla VI.: „Jestli svìt nepøijme køesanství, zahyne“. To asi nebyla slova z nìjakého oficiálního spisu, ale byla to slova papeže a dnes je mùžeme vidìt i jako trochu proroc-
ká. Mnì tady vùbec nejde o pokraèování v jakési osobní apokalypse, ale o to, abychom svou víru brali øádnì a vážnì a abychom z toho, co jsme za léta své víry a zkušenosti nahospodaøili, dávali beze strachu dál. Nežijeme jako robinsoni na pustém ostrovì, tím spíše se ptáme, zda máme správnou pøedstavu, nebo spíše chápání toho, co je to farnost? Jsme urèitá farnost a zde nejde o teritorium, jako o spoleèenství vìøících lidí. A toto spoleèenství není a nemùže být jevištìm v divadle, na kterém cosi pøedvádíme, abychom kohosi pøitáhli, po pøedstavení sejdeme do šatny, umyjeme se, pøevlékneme se a zase jsme soukromými osobami, do jejichž soukromí nikomu nic není. Církev je tajemné tìlo, které ne ve výkladní skøíni, ale kdesi uvnitø zpracovává, co pøijímá a pak je schopno svou sílu dát k dispozici druhým, a pak toto tìlo dìlá pokroky v lásce... jak píše apoštol. Zase je tady øíjen, zase je zde prostor pro modlitbu - a ne nìjakou. Jde o modlitbu rozjímání, uvažování o tom, co Bùh pro naše dobro konal a koná, tedy nezaèínáme Apokalypsou, protože ona je jistì souèástí Písma Svatého, ale je až v jeho závìru. Nebojme se Ježíše Krista, nebojme se církve, nebojme se Písma Svatého, modlitby, tím je možno svìt i sebe sama ozdravit, oèistit, posílit…Zbyteèné rozèilování a polopravdy ještì nic nedokázaly. A že církev èi køesanství selhaly? Opìt jedna z opakovaných frází: selhal nùž proto, že jsem se s ním poøezal, èi spíše já jsem nešika? Selhaly léky, nebo já jsem je nebral podle návodu lékaøe? A nás Duch Svatý posvìtí pravdou, protože ona je souhlas se skuteèností, jejímž základním kamenem je Bùh. On nás povolal k budování, ne k demolici. P. František
2
Editorial:
Piêkny Jubileusz Kto przychodzi do naszego koœcio³a œw. Alberta w Trzyñcu jest zawsze zauroczony jego piêknym wnêtrzem. I to jest potrzebne, poniewa¿ pomaga nam modliæ siê do Pana Boga. Ma³o kto pomyœli o tych, którzy utrzymuj¹ w koœciele ³ad i porz¹dek. A o to w³aœnie troszczy siê grupa 10 parafian, którzy prawid³owo dwa razy w tygodniu sprz¹taj¹ nasz przybytek Bo¿y. S¹ to panie: El¿bieta Hessowa, Anna Krzy¿ankowa, Krystyna Podermañska, Helena Zubrowa, Kohutkowa, Helena Tomoszkowa, Lidka Golasowska, Wa³achowa, Grocholowa oraz pan Golasowski. Trzeba podziwiaæ ich wytrwa³oœæ, pracowitoœæ i obowi¹zkowoœæ. Tym bardziej, ¿e œrednia ich wieku wynosi 69,2 lata. W tych dniach obchodzi³y 2 panie z tej grupy piêkny Jubileusz – 20 lat pracy w koœciele. S¹ to panie El¿bieta Hessowa oraz pani Anna Krzy¿ankowa. Godne podziwu i uznania, ¿e wytrzyma³y w pracy do dnia dzisiejszego, a tak¿e dlatego, ¿e w tym wieku, kiedy obie panie maj¹ grubo ponad 70 lat, potrafi¹ nie patrz¹c na pogodê i w³asne niedomagania zawsze przyjœæ i z sercem pe³niæ swój obowi¹zek. Bardzo ciekawie wspomina³a pani Krzy¿ankowa pocz¹tki s³u¿by przed 20 laty. Tak samo jak dziœ, grupa liczy³a 8 – 9 pañ. Kiedy nasz ks. proboszcz rozpocz¹³ sw¹ pos³ugê kap³añsk¹ w parafii trzynieckiej, to wtedy powsta³a obecna grupa porz¹dkowych. Pocz¹tki by³y bardzo ciê¿kie i trudne. Wszystko by³o jak na spadniêcie. Nie by³o pieniêdzy, zimna woda, pe³no napraw. W dodatku wtedy jeszcze by³o pole, które trzeba by³o uprawiaæ, kosiæ pszenicê, okopywaæ ziemniaki, sprz¹taæ wêgiel itp.. Czêsto po uprz¹tniêciu koœcio³a grupa pañ zostawa³a i chwyta³a siê dalszej pracy w polu i wszêdzie tam, gdzie by³o trzeba. Pomimo tego, ¿e ks. proboszcz zwraca³ siê do parafian z proœb¹ o zg³oszenie siê do pomocy, nikt nie chcia³ przyjœæ. Pani Krzy¿ankowa podkreœla bardzo dobr¹ wspó³pracê z ksiêdzem: „Co my zaczynali robiæ, zawsze by³ z nami
ks. Franciszek. Zawsze stara³ siê nam pomóc. Pierwsze za³atwi³ nam bojler, ¿eby by³a ciep³a woda. Najgorzej, jak siê sprz¹ta³o wêgiel, tak On w modrokach w piwnicy, a my podawali.” Pani Krzy¿ankowa opowiada o sk³adkach pieniê¿nych ca³ej grupy porz¹dkowej na ró¿ne potrzebne rzeczy, a tak¿e o wyborze kierowniczki grupy. Musia³ byæ foto Pavel Zuchnický jeden odpowiedzialny, który stara³by siê o klucze i zamykanie, „maœæ do wody”, no i organizowaæ pracê. W³aœnie pani El¿bieta Hessowa jest kierowniczk¹ grupy od pocz¹tku jej powstania przed 20 laty a¿ po dzieñ dzisiejszy. Jak mo¿emy zauwa¿yæ, ma pos³uch, respekt i pe³ne poszanowanie od wszystkich cz³onków grupy. A oto s³owa pani Hessowej wypowiedziane podczas jubileuszowego spotkania: „Dziêkujê Panu Bogu, ¿e mnie tak obdarzy³ tymi rokami, a ¿e mnie ma w opiece, a tym wszystkim, którzy ze mn¹ pracuj¹ s¹ tacy, ¿e jest spokój i dobroæ w naszej partyji. Za to serdeczne Bóg zap³aæ.” Chcemy podziêkowaæ wszystkim paniom za ich wysi³ek, ich pracowitoœæ, za ich s³u¿bê dla naszego Koœcio³a. ¯yczymy im, by Pan Bóg mia³ ich w swej opiece, b³ogos³awi³ ka¿dy ich dzieñ oraz obdarza³ potrzebnymi ³askami Bo¿ymi. Pamiêtajmy w naszej codziennej modlitwie o podziêkowaniu Panu Bogu za istnienie ca³ej grupy porz¹dkowej oraz wypraszajmy chêtnych i ofiarnych nastêpców. Irena Szymonikowa
Tak se k nám opìt pøiblížily volby. Další v poøadí. Ono vlastnì celý náš život je neustálou volbou. Když v ráji vztáhl èlovìk ruku po ovoci ze stromu poznání dobrého a zlého, otevøely se mu oèi, jak øíká Písmo, a on ztratil tu „sladkou nevìdomost“, vìènou blaženost. Zaèal totiž rozlišovat dobro a zlo, ale nejen to, od té doby musí také mezi dobrem a zlem volit. Každý den se skládá z množství voleb, neustálého rozhodování. Èasto se jedná o vìci malé, tøeba se musím ráno rozhodnout, co si vezmu na sebe anebo co uvaøím k nedìlnímu obìdu, jindy je toto rozhodování dùležitìjší, napø. volba školy pro svoje dìti, a když se na školu dostanou, tak si studenti musí zase vybírat volitelné pøedmìty, pozdìji volí zamìstnání, životního partnera ect. ect. A nakonec tu máme volbu nejzávažnìjší – od níž závisí náš budoucí vìèný život. Bùh pøedložil èlovìku život a dobro, smrt a zlo. Vybírat mezi nimi ale musí èlovìk sám. Avšak ve svém milosrdenství dal Hospodin èlovìku také „návod k použití“ – smìrovky, kterými se mùže øídit – Desatero, a také dal èlovìku hlas svìdomí. O to bývá tato volba snadnìjší… anebo ne? Zkrátka – volíme, volíme, volíme… A tak volme moudøe i v tìchto podzimních volbách komunálních, abychom mìli opravdu moudré a poctivé radní a zastupitelé, aby na naší radnici nesedìli kolegové radních kocourkovských! Stanis³aw Janczyk
* * *
TV NOE podruhé: Mìla být, není. Ale (asi) bude! V èervnovém èísle MOSTu jsme vás, drazí ètenáøi, informovali o zahájení vysílání katolické televize TV NOE. Kromì jiného jsme v MOSTu tehdy uvedli stanovisko pana Ing. Jindøicha Liszky, øeditele Kabelové televize Tøinec, spol. s r.o. Tehdy pan øeditel Liszka uvedl, že zahájení vysílání TV NOE v rámci rozšíøené nabídky Kabelové televize Tøinec plánuje v prùbìhu èervna 2006. Jelikož je záøí a „TV NOE nikde“, rozhodl jsem se pana øeditele Liszky zeptat na dùvody tohoto stavu. Marian Kozok, MOST: Pane øediteli, v kvìtnu 2006 jste v rozhovoru pro náš mìsíèník tøinecké katolické farnosti MOST uvedl, že Vámi øízená KTT s.r.o. se rozhodla od èervna 2006 zaøadit do rozšíøeného vysílání i vysílání TV NOE. Pokud je mi známo, dosud k tomuto kroku nedošlo. Mùžete nám podat bližší informace k dané záležitosti? Ing. Jindøich Liszka: V návaznosti na náš rozhovor Vás chci informovat o stavu zaøazení programu TV NOE do programové nabídky: TV NOE bude zaøazena do rozšíøené nabídky, vysílána bude na kanálu K36, kde nahradí nìmecký program VOX. Termín zahájení vysílání je dán schválením Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Pøedpokládám, že se tak stane v polovinì øíjna 2006. Dìkujeme panu øediteli za pro nás dobrou zprávu a vìøíme, že se „naší televize“ doèkáme v rámci nabídky Kabelové televize Tøinec – tedy ti z nás, kteøí jsou pøíjemci signálu této televize.
3
Na pár slov s usmìvavým P. Pavlem Schwarzem Takøíkajíc „hostem“ letošní farní pouti v nedìli 17. záøí byl P. Pavel Schwarz, který byl v letošním roce vysvìcen na knìze a nyní pùsobí jako kaplan v Jablunkovì. Usmìvavý a pøíjemný obrýlený blonïák s bradkou je mlád 27 let, je na zaèátku své knìžské pouti a nám bìhem své návštìvy Tøince odpovìdìl na nìkolik dotazù. MOST: V nedìli 17. záøí 2006 jsme Vás v Tøinci vidìli asi poprvé. Víme o Vás jen to, že jste pùvodem z Karviné, jste novoknìz roku 2006 a nyní pùsobíte jako kaplan v Jablunkovì. Mohl byste ètenáøùm MOSTu popsat svùj dosavadní život tak, jak šel? P. Pavel Schwarz: Narodil jsem se v Ráji (mìstská ètvr Karviné) vìøícím rodièùm jako druhé dítì, bylo to 13. záøí 1979. Dìtství jsem pr ožil takøka výhr adnì v kruhu dìvèat (tøi sestry). Do blízkosti oltáøe jsem se dostal již v první tøídì jako ministrant a až na malou pøestávku jsem u toho vydržel až do seminárních studií. Po absolvování gymnázia jsem nastoupil nejdøíve na stavební fakultu VUT do Brna. Pravidelnì jsem se zde zúèastòoval studentských mší a zapojil jsem se i do scholy. Bìhem prvního roèníku ve mnì dozrálo rozhodnutí stát se knìzem, a tak jsem, po úspìšnì zvládnutém prvním roce na stavební fakultì, své studium pøerušil a nastoupil jsem do Teologického Konviktu v Litomìøicích, kde jsem se utvrdil v rozhodnutí pokraèovat dále seminární formací v Arcibiskupském Knìžském Semináøi v Olomouci. Po zakonèení filozofické èásti studia (první dva roky), mì Otec biskup František poslal na další formaci do Èeské koleje v Øímì – Nepomucenum. Bìhem pøíštích tøí let jsem pokraèoval ve studiu na Papežské Lateránské univerzitì. Základní studium jsem ukonèil na jaøe loòského roku a po vysvìcení na jáhna (6. srpna 2005) se mým pùsobištìm stala farnost Jablunkov. MOST: Na základì èeho jste se rozhodl stát knìzem, kdy a jak jste
se rozhodl pro knìžské povolání? P. Pavel Schwarz: Nebylo jednoduché uvìøit, že zrovna mì (obyèejného, høíšného kluka) si Bùh volá ke knìžství, a proto jsem této myšlence rok vzdoroval. V období euforie jsem sice ještì staèil øíci svému faráøi o mé touze i strachu, ale pøed návštìvou biskupa ve mnì pøevládnul strach a od té chvíle jsem
se snažil na všechno zapomenout – neúspìšnì. Za rok jsem byl u biskupa znova a to jsem už nevzdoroval. MOST: Jak vzpomínáte na dobu v knìžském semináøi, na teologické fakultì, máte na dobu studia nìjaké zvláštní vzpomínky, které by jste chtìl a mohl sdìlit našim ètenáøùm? P. Pavel Schwarz: Byla to požehnaná doba v kruhu pøátel. Samozøejmì tam, kde je více „chlapù“ pohromadì, je i velké riziko, že nìco vyvedou. Akcí, která si o to pøímo øíkala byla každoroèní Mikulášská besídka. Této pøíležitosti jsme s oblibou využívali, abychom „nastavili zrcadlo“ pøedstaveným i profesorùm inteligentní formou. Nezøídka to pomohlo k uvolnìní napìtí ve vztazích student-profesor, bohoslovec-pøedstavený. Jednou jsme to ale pøece jen „pøepískli“ – to, když jsme vyzkoušeli rektora z latiny a spirituálovi jsme zaèali
upr a vo vat kadeøe støíháním. Výsledný efekt tak nabral opaèných reakcí a všichni aktéøi jsme se museli odebrat jednotlivì na pohovor k pøedstaveným. MOST: Rok jste strávil v Jablunkovì jako jáhen, nyní jste na stejném místì i kaplanem. Je mezi tím rozdíl? P. Pavel Schwarz: Rozdíl je dán rozdílností služby. Jáhen nemùže zpovídat, udìlovat pomazání nemocných, sloužit mši svatou; je to nìco nového a chvíli trvá, než se novoknìz zabìhne. Výhodou setrvání na témže místì zùstává znalost prostøedí – vztahy s farníky. MOST: Jak se cítíte v Jablunko vì, na své "pr vní knìžské štaci"? P. Pavel Schwarz: Pokud jde o pocity, myslím, že by to i jinde bylo podobné. První místo se podle slov starších knìží zarývá do pamìti i srdce nejhloubìji – je to dáno pøekotnou zmìnou v životì vyvolanou svìcením. Jablunkov se mi líbil již døíve – tehdy jsem obdivoval pøedevším jeho polohu mezi horami. Dnes, po roèním pùsobení zde tady mám i dost nových pøátel – takže na zázemí si ani v nejmenším ztìžovat nemohu. MOST: Jste mladý a "všechno máte pøed sebou". Jaký máte cíl ve svém životì? P. Pavel Schwarz: Myslím, že se mùj cíl neliší od toho, co si pøejí i ostatní køesané (vychází totiž z køesanství ne z knìžství): Dojít spásy u Boha skrze víru o to se chci snažit celým životem. Pro mì je konkrétní podoba tohoto cíle v aktivním plnìní všech slibù daných Otci biskupovi i Bohu – proto jsem knìzem. MOST: Dìkujeme za odpovìdi a pøejeme Vám hodnì Boží pomoci a Božího požehnání na nelehké cestì knìze. MK
4
IV. Pielgrzymka Piesza z Czeskiego Cieszyna do Frydku „Najœwiêtsza Matko Frydecka, Cudowna Pani, Bogu Najwy¿szemu niech bêd¹ dziêki, ¿e jesteœ tu z nami… …Zdajesz siê mówiæ: Garnijcie siê do mnie z ufnoœci¹, a mój Syn obdarzy was w niebie wieczn¹ radoœci¹. Wci¹¿ b³agasz Jezusa, Syna swego, by by³ nam ³askawy, by darowa³, przebaczy³, nie zsy³a³ zas³u¿onej kary. P³omienie mi³oœci Serca Swego Najœwiêtszego zlewasz nieustannie na nas ka¿dego, przez Chrystusa Pana naszego. Amen.” Sanktuarium frydeckie nazywano czêsto „Œl¹skim Lurd”. £askami s³yn¹ca figurka Matki Bo¿ej z Dzieci¹tkiem, która pochodzi z XVII wieku jest umieszczona w o³tarzu g³ównym bazyliki. Stopniowo ros³y rzesze prosz¹cych i modl¹cych siê wiernych, którzy gromadzili siê przed figurk¹ pod go³ym niebem. W 1706 roku zbudowano drewnian¹ kaplicê a w 1759 roku okaza³¹ œwi¹tyniê. W drugiej po³owie XVIII wieku w ci¹gu jednego roku przybywa³o oko³o 100 tysiêcy pielgrzymów ze Œl¹ska, Moraw, Polski i S³owacji. W roku 1999 papie¿ Jan Pawe³ II. œwi¹tyniê Nawiedzenia Maryi Panny og³osi³ Bazylik¹ Mniejsz¹. Po wielu latach przerwy powrócono do piêknej tradycji pieszego pielgrzymowania do Matki Bo¿ej Frydeckiej. W 1989 roku po raz pierwszy wyruszyli wierni z Hawierzowa, w roku 2002 z Karwiny, a w roku 2003 z Czeskiego Cieszyna. We frydeckiej parafii jako wikariusz rozpoczyna³ kap³añsk¹ pos³ugê obecny pierwszy biskup ostrawsko – opawskiej diecezji Mons. František Václav Lobkowicz. Od 1998 roku sanktuarium frydeckim opiekuj¹ siê polscy redemptoryœci – w ostatnich latach O. Miros³aw Jesel CSsR oraz O. Krzysztof Strzelczyk CSsR. W sobotê 9 wrzeœnia po uroczystej Mszy Œwiêtej oraz udzielonym b³ogos³awieñstwie na drogê, wyruszy³a IV. Pielgrzymka Piesza z Czeskiego Cieszyna do Frydku pod przewodnictwem duchowym O. Krzysztofa Strzelczyka CSsR z Frydku. W tym roku przesz³o trasê d³ugoœci 28 km 53 pielgrzymów. Po drodze zatrzymywali siê w koœcio³ach w Koniakowie, Domas³owicach oraz przydro¿nych kapliczkach. W programie by³y tak¿e Godzinki, Anio³ Pañski, modlitwa Ró¿añca Œwiêtego, Koronka do Mi³o-
sierdzia Bo¿ego. Nie zabrak³o katechezy i dzielenia siê œwiadectwami. M³odzi, których by³o oko³o 70 %, bardzo prze¿ywali swój udzia³. Bartek – 9 lat: „Pielgrzymka by³a œwietna, by³o na niej du¿o weso³ych przygód. Œpiewaliœmy ró¿ne fajne piosenki.” Ada – 15 lat: „Bardzo mi siê tu podoba³o. Œpiewaliœmy ca³¹ drog¹, modliliœmy siê, odwiedziliœmy ró¿ne kaplice, gdzie siê zawsze pomodliliœmy. Najbardziej mi siê podoba³a ta ca³a droga.” Dorota – 14 lat: „Pielgrzymka by³a wspania³a. Byliœmy nape³nieni Duchem Œwiêtym. Bardzo polubiliœmy siê, nie by³o ¿adnej k³ótni. Wspólnie modliliœmy siê. By³o naprawdê super!” W tym samym dniu z Trzyñca wyruszy³a minibusem oraz autem grupa 16 parafian, by przywitaæ pielgrzymuj¹cych przed Bazylik¹ Frydeck¹, cieszyæ siê ich radoœci¹ z pielgrzymowania oraz uczestniczyæ wspólnie w Mszy Œwiêtej, któr¹ celebrowa³ Mons. František Václav Lobkowicz, biskup diecezji ostrawsko–opawskiej. Ka¿da pielgrzymka jest nieocenionym darem Boga dla ludzi. I my chcemy siê podzieliæ darami, które otrzymaliœmy w czasie tego wspania³ego popo³udnia, szczególnie treœci¹ kazania Ojca Biskupa w czasie Mszy Œwiêtej: „Czêsto jak siê patrzymy na ten œwiat, w którym ¿yjemy, mówimy jaka to jest sytuacja, jak straszliwy ten œwiat, jaka m³odzie¿, ta atmosfera, to i owo, tam i tu. Przecie¿
jako chrzeœcijanie mamy nadziejê, ¿e przysz³oœæ bêdzie wspania³a, bo pielgrzymujemy do celu. Choæ jeszcze nie widzimy wie¿y tego sanktuarium, przecie¿ wiemy, ¿e jest ono przed nami, a ten wspania³y pa³ac, do którego pielgrzymujemy jest nic
wiêkszego, jak Królestwo Bo¿e. Choæ ¿yjemy w œwiecie takim, jakim jest, to jest nasza rodzina. Maryja ¿y³a w œwiecie, który by³ takim, jakim by³. Dla niej te¿ to nie by³a jakaœ wycieczka, to by³o ciê¿kie ¿ycie. Maryja, która jest na koñcu rzêdu imion w dzisiejszej Ewangelii, staje siê Królow¹, Królow¹ Œwiata, Królow¹ Narodów. I choæ dowiadujemy siê, ¿e ci poprzednicy byli tacy jacy byli, to na koñcu jest Maryja, Matka Bo¿a, która ma na œwiecie tyle Sanktuariów, do których pielgrzymuj¹ ludzie z ca³ego œwiata. Jest czczona przez miliony ludzi w ca³ej historii dziejów Koœcio³a. Ona jest Matk¹ Jezusa, Ona jest Matk¹ Syna Bo¿ego. Z tego powodu, ¿e wszyscy jesteœmy Dzieæmi Bo¿ymi, to i Ona jest nasz¹ Matk¹. Dla nas chrzeœcijan jest nasz¹ Orêdowniczk¹. Do niej przychodzimy z proœb¹
5 Pani Jadwiga Franek z Czeskiego Cieszyna wraz z swym mê¿em byli g³ównymi organizatorami wszystkich czterech pielgrzymek do Frydku. Oni ponownie wskrzesili tradycjê pieszego pielgrzymowania do Matki Boskiej Frydeckiej, która mia³a w przesz³oœci na naszym terenie swoje g³êbokie korzenie. W tym roku Mszê Œwiêt¹ uœwietnili piêknymi pieœniami m³odzi cz³onkowie Scholi z Olbrachcic i Czeskiego Cieszyna. Oto fragment wiersza, którym dziêkowa³a pani Jadwiga wszystkim bior¹cym udzia³ w tegorocznej pielgrzymce:
o wstawiennictwo za nas w tych naszych trudnych sprawach. Ona teraz z tego tronu Bo¿ego przygarnia nas dla ca³ej chwa³y Królestwa Bo¿ego... ... Trzeba siê modliæ. Mamy niekiedy tak¹ tendencjê skar¿yæ siê na to, jakie to ¿ycie jest. Po co skar¿yæ siê? Co tym zyskamy? Zanoœmy proœby do Chrystusa przez Maryjê. Jesteœmy wdziêczni Matce Bo¿ej, ¿e w Jej postawie mo¿emy zauwa¿yæ to, co przekaza³ nam œp. Jan Pawe³ II.: Patrzeæ w twarz Chrystusa oczami Maryi. Ona, Matka, jakimi oczami patrzy³a siê na swego Syna w Betlejem, w Jerozolimie, na Kalwarii? Oczami mi³oœci. Ona staje siê Królow¹ naszych serc, uczy nas kochaæ swego Syna. Nie wiem, o czym rozmawialiœcie w czasie pielgrzymki, ale to wszystko jest wyra¿eniem tego, co jest w naszych sercach. Wyrazem naszej mi³oœci do Jezusa, do którego nas doprowadza ta, która dziœ obchodzi swe urodziny. Jest za co dziêkowaæ, wyra¿aæ wdziêcznoœæ naszej Matce Bo¿ej, naszej Maryi. Jest dla nas przyk³adem, zw³aszcza dla wspó³¿ycia naszych rodzin. Starajcie siê o to, aby w naszych rodzinach by³a prawdziwa mi³oœæ do ka¿dego cz³onka, ale przede wszystkim mi³oœæ do Jezusa, do Jego Koœcio³a, mi³oœæ do Sakramentów, bo to jest to prawdziwe spotkanie siê z Jezusem. To s¹ wielkie sprawy, o których trzeba rozwa¿aæ tam w pielgrzymce i tu w Sanktuarium Matki Bo¿ej. Niech za Jej wstawiennictwem uda siê wam, aby ta pielgrzymka ca³ego naszego ¿ycia skoñczy³a siê w tym prawdziwym Sanktuarium Królestwa Bo¿ego.”
W kronice pielgrzymek pieszych do Frydku z Czeskiego Cieszyna piêknie zapisa³ ks. Pawe³ Motyka, który w roku 2005 wita³ pielgrzymów w Pazdernie: „Ludzie pielgrzymuj¹cy, swymi modlitwami, œpiewami, rozmyœlaniami wypraszaj¹ niezmierne £aski Bo¿e nie tylko dla siebie, ale tak¿e dla wiosek czy miast, przez które pielgrzymuj¹.” Powinniœmy siê zastanowiæ i zdecydowaæ siê na udzia³ w pielgrzymce pieszej w przysz³ym roku, która bêdzie pi¹t¹ jubileuszow¹, by wypraszaæ tak¿e du¿o £ask Bo¿ych dla naszej parafii trzynieckiej, dla naszych ojców duchownych i wszystkich parafian.
„Panie Bo¿e, pragniemy podziêkowaæ Ci, Jezu mój, wci¹¿ od nowa powstawaæ. Codziennie szukaæ twarzy Boga, z pogodn¹ œwiadomoœci¹, lub ze s³aboœci, ma³oœci, bezradnoœci. Z Tob¹, Panie, wszystkiemu podo³am. Ufam Tobie, bo jesteœ wielki w mi³oœci. W rêce Twe naj³askawsze chcê powierzyæ siebie i wszystkich... Pozostañ z nami! ...”
Ekonomické okénko: Abychom dobøe slyšeli (a nejenom) V mìsíci záøí ve spolupráci s pracovníky fy DEXON byly v našem farním kostele provedeny úpravy ozvuèení. Po výmìnì reprosoustav se podaøilo odstranit hluchá místa v obou boèních kaplích našeho kostela. V následujících dnech technici z výše uvedené firmy provedou doladìní a vyvážení celé ozvuèovací soustavy a bude provedena úprava odposlechu u varhaníka a ozvuèení pro naše zpìváky na chóru kostela. Taktéž bude probíhat výmìna reprosoustav v zadní èásti kostela, proto prosíme o trpìlivost po dobu prací na tomto úkolu. Co se týèe dalších akcí; v tìchto dnech (na konci záøí, pozn. redakce) nás èeká celková rekonstrukce elektrického zaøízení zvonice našeho kostela. Bude provedena demontáž tøí
elektrických rozvadìèù napájení zvonù ve vìži, které jsou v dezolátním stavu a nevyhovují již pøedpisùm a požadavkùm, èímž dochází k èastým provozním poruchám. Dále bude provedena výmìna elektrického kabelu pro osazení nového plastového rozvadìèe ABB Mini a bude rekonstruováno osvìtlení vìžních prostor. Jedná se o nároèný úkol, ale pevnì vìøíme, že se nám práce podaøí zdárnì vykonat. Bronislav Strokosz
Poznámka redakce: dìkujeme panu Bronislavu Strokoszovi a jeho spolu-pracovníkùm za obìtavou práci a po-moc na výše uvedených akcích a pøejeme jim, aby jim práce šla pìknì od ruky!
6
Šastná sedmièka V nedìli 17. záøí 2006 jsme se již posedmé sešli na farní zahradní slavnosti, neboli jak s oblibou øíkáme, na farním festynu. Když si vezmeme, že v prvních tøech letech (2000-2002) nám poèasí nepøálo, tak od roku 2003 (kdy jsme si zaèali pronajímat krásné stany pro sezení…) je tomu naopak a farní festyny se konají v krásném sluneèném podzimním poèasí, na suché farní zahradì. Nejinak tomu bylo i letos a tak od dvou odpoledne až do nedìlního veèera (nìkteøí skoro až do noci…) byla farní zahrada docela slušnì zaplnìna hosty. Kdo pøišel, snad neodcházel nespokojen èi zklamán. Vìøíme, že každý si mohl dát nìco na zub, nìco do krku. Byli bychom rádi, kdyby jste si odnesli z farní zahradní slavnosti pocit, že to nebyl ztracený èas, ba naopak, že posezení v kruhu rodiny nebo známých bylo pøíjemnì stráveným „odpustovým“ odpolednem. „Guest star“ typu Otce biskupa jako loni jsme letos sice mezi sebou nepøivítali, ale to nic nemìní na skuteènosti, že dobrá atmosféra vzniká z množiny dobrých
lidí. A ti tam urèitì byli. Ještì jednou dìkujeme všem, kteøí si na farní zahradu našli cestu. Dìkujeme rovnìž všem, kteøí se zasloužili o zdárný prùbìh akce. Každá ochotná ruka pøi pøípravì akce, bìhem ní a pøi uklízení po ní má pro nás „cenu zlata“. Stejnì velký dík všem, kteøí napekli a darovali na akci zákusky èi koláèe. Taková akce jako farní zahradní slavnost se mùže konat jen tehdy, jsou-li v naší farnosti ochotní a obìtaví lidé – a to naštìstí jsou. Když si dovolím napsat, že se tento roèník opravdu povedl, snad to nebude daleko od pravdy: návštìvnost byla slušná, poèasí nádherné, veškeré jídlo se prodalo (vèetnì 100 ks grilovaných klobás, 80 ks kuøecích stehen a 190 litrù piva). Vìøíme, že se snad i za rok sejdeme na farní zahradì, abychom pøispìli k oslavì farní pouti ke cti Panny Marie Bolestné. Níže uvedenými snímky se ještì vracíme k letošnímu farnímu festynu. Za organizátory Sanctus Albertus sepsal Marian Kozok
Zprávy z Domeèku Dnes bychom Vás chtìli zvláš upozornit na to, že vyšlo Kompendium Katechismu katolické církve neboli Katechismus v otázkách a odpovìdích. Kompendium je vlastnì shrnutím základních pravd katolické víry a morálky a má tìsný vztah ke katechismu katolické církve. Jeho hlavní pøedností je pøimìøený rozsah, nebo pøedstavuje v pøehledné podobì hlavní body katolické víry a morálky, v pøíloze najdeme hlavní spoleèné modlitby a základní formulace katolické nauky. Kompendium podává jednotlivá témata srozumitelnì a jasnì, vede k hlubšímu pochopení katolického uèení obsaženého v katechismu katolické církve a tím pomáhá odstranit rùzné pøedsudky o víøe i katolické církvi. Kompendium je spoleèným dílem dvou papežù: Jana Pavla II. a Benedikta XVI. „Kompendium, které nyní pøedkládám všeobecné církvi, je vìrnou a spolehlivou syntézou katechismu katolické církve. Obsahuje ve struènosti všechny podstatné a základní prvky víry církve a také – což bylo pøání mého pøedchùdce jakési vademecum, které umožní jak vìøícím, tak nevìøícím lidem celkovým pohledem obsáhnout celou šíøi katolické víry. Tato syntéza vìrnì odráží strukturu, obsah i jazyk Katechismu katolické církve, a tím napomáhá a podnìcuje k jeho lepší znalosti a hlubšímu pochopení. Toto Kompendium se ve své struènosti, jasnosti a celistvosti obrací rovnìž ke každému èlovìku, který v roztøíštìném svìtì zahlcené množstvím informací touží poznat Cestu, Život a Pravdu, kterou Bùh svìøil církvi ve svém Synu.“ Benedikt XVI. Kompendium vychází ve tøech provedeních: brožovaný menší formát 100,- Kè, brožovaný vìtší formát 150,- Kè a ve vázaném provedení vìtší formát za 200,- Kè. I vzhledem k velmi pøijatelné cenì by tato kniha nemìla chybìt v žádné katolické rodinì a je velmi vhodným dárkem i pro biømovance, kteøí naplnìni a posilnìni Duchem svatým, by mìli šíøit svìtlo Kristovy lásky, ale také uèení katolické církve. Jelikož tady máme opìt podzim, mùžete si v Domeèku vybrat z bohaté nabídky katolických kalendáøù. Karmelitánské nakladatelství letos vydalo dva stolní kalendáøe: Skvosty ÈR, kde jsou fotografie sakrální architektury a Malá poselství s krátkými texty Vojtìcha Kodeta. Nabízíme rovnìž stolní kalendáøe z nakladatelství Vyšehrad, Cor Jesu a Cesta-Proglas. Mùžete si vybrat také z nìkolika druhù kalendáøù na povìšení, ètecích kalendáøù a diáøù na rok 2007. V souèasné dobì probíhá také výprodej oblíbené knížky „Jízdenka do nebe, vstupenka do ráje“ od Františka Šauera, kterou si mùžete koupit za 75,- Kè.
7
Karikatury Boha aneb jaký Bůh není... To, co si mnoho lidí pøedstavuje pod pojmem Bùh, díky Bohu neexistuje. (Karl Rahner) FALEŠNÉ PØEDSTAVY O BOHU Bylo by tìžké (a dokonce arogantní) chtít definovat Boha, který pøesahuje všechny naše kategorie a pojmy a vymyká se lidské pøedstavivosti. Naše pøedstavy o Bohu mohou být totiž natolik vzdálené originálu, že náš vztah s ním spíše narušují než umožòují. Nakonec i mnozí nevìøící odmítají nikoli Boha, ale jakousi jeho karikaturu, o níž se domnívají, že pøedstavuje Boha, protože jim jej nìkdo takto prezentoval. Naštìstí se nám sám Bùh pøiblížil v Kristu Ježíši („kdo vidí mne, vidí Otce” J 14,9), abychom ho alespoò èásteènì mohli poznat, a tak s ním mohli navázat vztah. Zkusme tedy metodo u lo upání cibule (odborníci by øekli „negativní teologie”) ve svìtle uèení Bible oèistit naši pøedstavu Boha alespoò z tìch nejhorších nánosù a karikatur. STAROMÓDNÍ BÙH Je „mimo problém“, nerozumí dnešnímu èlovìku a dnešnímu svìtu, prostì „ujel mu vlak“... Je to roztøesený staøec s bílým vousem, možná trochu vzteklý a zahoøklý, protože ho vìtšina svìta nechce poslouchat. Kolikrát už jsme vidìli podobného šedovlasého starce na nìjaké kostelní fresce a možná museli poslouchat starodávné písnièky ze zažloutlého zpìvníku, za doprovodu rozvrzaných varhan, v zatuchlém kostele. Všechno napovídalo tomu, že Bùh a víra pa tøí maximálnì do muzea (pokud nìkam vùbec patøí). Ale: Bùh nestárne Bùh, v nìhož vìøí køesané, nestárne, „není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze“ (Iz 40,28b). Nejde o staøeèka, který oplakává staré dobré èasy: „Hle, èiním nìco docela nového“ (Iz 43,18-19) proti jeho tvùrèím schopnostem jsme všichni nenapravitelní konzervativci! BÙH SPÍCÍ, ZDÁLENÝ Kdosi na zval tuto karika tur u „bohem hodináøem“: Uvedl všechno do chodu, stanovil pøírodní zákony a vzdálil se. Až svìt „dotiká“, pøijde vyúètovat. Podle tohoto pojetí Bùh kdesi existuje, ale svìt ponechává svému osudu. O jednotlivce se absolutnì nezajímá. Èlovìk vìøící v tuto karikaturu zastává krédo „co si neudìláš sám, nemáš“. Život je v tomto pojetí jako sisyfovský výstup na sklenìnou horu, na jejímž vrcholu Bùh pasivnì èeká. Ale: Bùh je s námi! Nebeský o tec se však pøedstavil jako Emmanuel „Bùh s námi“ (Mt 1,23), jako ten, kdo je nám blíž než my sami sobì, žádný detail našeho života mu není lhostejný. BÙH POLICISTA Bùh je tu od toho, aby sledoval pøestupky, aby je evidoval a trestal. Jinými slovy - strážce
zákona. Nìkteøí z nás v dìtství možná slýchali: „Pánbùh tì vidí a potrestá!“ Šlo o jasnou výhrùžku. Upøený pohled takového boha vyvolává strach a nejistotu (co zas bude, co jsem zase provedl...). Èlovìk pak žije v pocitu, že Boží pøízeò si musí tvrdì zasloužit, a hlavnì: nic se nepromíjí! Ale: Bùh je milujícím Bohem Ježíš i apoštolové nám pøedstavují docela jiného Boha, jehož láska pøedchází jakékoli naše snažení a který neodplácí podle našich høíchù. V centru jeho zájmu je èlovìk a ne jeho pøestupky. VODIÈ LOUTEK Takovýto Bùh všechno øídí, nic se na tom nedá ovlivnit, všechno je dáno pøedem. Èlovìk nic nenadìlá, nic nezmìní. Celý svìt i život každého èlovìka je jakoby neviditelnými drátky ovládán ze zákulisí. Správný vìøící by byl podle této karikatury vlastnì uvìdomìlým Božím otrokem - bez vlastní vùle, bez vlastních názorù, pøání a tužeb. Mìl by mít „vygumovaný mozek“, protože myšlení je nežádoucí... Ale: Bùh respektuje svobodu Ježíš Kristus mluvil o jiném vztahu mezi Bohem a èlovìkem: „Nenazývám vás služebníky, ale pøáteli“ (J 15,15). Apoštol Pavel zase píše, že køesané jsou „spolupracovníky na Božím díle“ (1K 3,9). Výstižnou definici tohoto vztahu vyslovil i židovský myslitel Martin Buber: „Dìjiny se tvoøí setkáním lidské svobody s Boží svobodou, jež se nazývá milostí.“ Tedy žádný otrok, žádné loutky. BÙH POUZE PRO PØÍPAD NOUZE Èlovìk jej vyhledává jen jako „záchranku“ v situacích, kdy selhávají lidské prostøedky. V takovémto vztahu ale chybí dùvìra. Místo ní nastupuje obchodní komunikace: „Jestli tato vìc dopadne dobøe, tak slibuji, že...“; „Když se budu mìsíc modlit, oèekávám, že...“ A když takto Bùh nefunguje, když nereaguje podle našich pøedstav a nepøistupuje na takovéto obchody, ztrácí èlovìk snadno zájem. Ale: Bùh je pøítel i Otec zároveò Do našeho vztahu s Bohem patøí i všechny naše strachy a problémy. V opravdovém vztahu jde však o daleko víc. Bùh naznaèuje, že touží po vztahu „otec (matka)-dítì, pøítel s pøítelem“, manželka-manžel. A dítì pøece nevyhledává otce nebo matku, jen když mu dojde kapesné... DÌDA MRÁZ, SANTA KLAUS V této karikatuøe je Bùh dobráckým dìdeèkem, který má v popisu práce nosit dárky a vùbec pracovat pro blaho èlovìka a odstraòovat mu ze života veškeré tìžkosti. Je to Bùh tolerantní, a hlavnì - nenároèný. Chápe, že jsme slabí, høích a zlo omlouvá, v podstatì mu nic nevadí, je dobrák... Èlovìku s tímto pohledem se stírá rozdíl mezi bílou a èernou. Vùèi Bohu neprožívá ani strach, ani lásku.
Ale: Bùh nám nemùže pomoci, nemùže nás zachránit (spasit) bez naší vùle a bez naší spolupráce Bùh je nesmírnì dobrý a milosrdný. Právì proto nás chce vytrhnout z otroctví zla a høíchu, ze zaèarovaného kruhu vlastního sobectví, který by nás zlikvidoval. Bùh nenávidí høích, ale høíšníka miluje. Nabízí nám svou pomoc a cestu k sobì. Pro tuto cestu se ale musíme rozhodnout a vydat se po ní! TRAPIÈ Takovýto „bùh“ si libuje v lidském utrpení stylem „èím hùø, tím líp“. Kdo se má dobøe, mìl by mít pomalu pocit viny a honem si nìjaké trápení vyrobit. Boží vùle se hledá v takovémto pojetí snadno - je to vždy ta horší možnost, vždy to pochmurnìjší, tìžší, nepøíjemnìjší... Vìøící èlovìk s takovouto pøedstavou Boha pùsobí tísnivým a útrpným dojmem, i když se mùže vykáza t radikálností a nároènými asketickými výkony. Ve své askezi vidí prostøedek k získávání zásluh a uznání u Boha, potvrzení své hodnoty, proto ji tolik vyhledává. Ale: Utrpení není samo o sobì dobré I když se køesanovi utrpení nevyhne a nìkdy skuteènì napomáhá k rùstu a oèišování, neznamená to, že je kvalitou samo o sobì. Bùh nám neslíbil, že ze svìta odstraní veškeré trápení, ale slíbil nám sílu a pokoj, aby nás nezdrtilo. A již Starý zákon nás ujišuje, že „z rozmaru lidské syny nepokoøí ani nezarmoutí“ (Pl 3,25-33). V evangeliích vidíme, že Ježíš nemoci nerozdával, ale uzdravoval. „COSI“ NAD NÁMI, JAKÁSI „VESMÍRNÁ VYŠŠÍ INTELIGENCE“ Podle tohoto pojetí je Bùh jen vysoká inteligence vysoko nad námi, vyšší moc, vesmírná všepronikající energie. Ale ne živá bytost, s níž je možné žít ve vztahu. Èlovìk vyznávající tuto karikaturu sice rozumem uznává, že Bùh mùže existovat, nevstupuje s ním však do vztahu, nekomunikuje s ním. Bùh se tak snadno stává vìcí mezi jinými vìcmi... Tento bùh samozøejmì nezná cit a soucit, ani se mnou, ani se svìtem. Ale: Bùh je osoba a partner Bùh vstupuje do lidských dìjin a jedná v nich. Ne jako neurèitá božská síla, ale jako osoba a partner pro èlovìka. Bùh èlovìka oslovuje, dává se mu poznat, zve ho, aby s ním vstoupil do hlubokého osobního vztahu. Køesanská víra pak není jen uznáním Boží existence èi pravd nauky o Bohu, ale navázáním a prohlubováním tohoto vztahu s Bohem. Je to život s Bohem. A na vztahu s ním lze postavit svùj život. Kateøina Lachmanová a kolektiv, pøevzato z www.vira.cz i za všechny ty, kteøí kdekoliv na svìtì pracují v evangelizaci. Zdenìk Gibiec
8
Nedìlní a sváteèní liturgie v øíjnu 26. nedìle v mezidobí (1.10.) 1. ètení: Nm 11,25-29; 2. ètení: Jak 5,16; Evangelium: Mk 9,38-43.45.47-48 Žalm: odp. Hospodinovy pøedpisy jsou správné, pùsobí radost v srdci. ref. Nakazy Pana s¹ radoœci¹ serca. 27. nedìle v mezidobí (8.10.) 1. ètení: Gn 2,18-24; 2. ètení: Žid 2,9-11; Evangelium: Mk 10,2-16 Žalm: odp. A nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života. ref. Niechaj nas zawsze Pan Bóg b³ogos³awi. 28. nedìle v mezidobí (15.10.) 1. ètení: Mdr 7,7-11; 2. ètení: Žid 4,12-13; Evangelium: Mk 10,17-30 Žalm: odp. Nasy nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali. ref. Nasyæ nas, Panie, Twoim mi³osierdziem. 29. nedìle v mezidobí (22.10.) 1. ètení: Iz 53,10-11; 2. ètení: Žid 4,14-16; Evangelium: Mk 10,35-45 Žalm: odp. A spoèine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe. ref. Oka¿ sw¹ ³askê ufaj¹cym Tobie. 30. nedìle v mezidobí (29.10.) 1. ètení: Jer 31,7-9; 2. ètení: Žid 5,1-6; Evangelium: Mk 10,46-52 Žalm: odp. Velkou vìc s námi uèinil Hospodin, naplnila nás radost. ref. Pan Bóg uczyni³ wielkie rzeczy dla nas. 31. nedìle v mezidobí (5.11.) 1. ètení: Dt 6,2-6; 2. ètení: Žid 7,23-28; Evangelium: Mk 12,28b-34 Žalm: odp. Miluji tì, Hospodine, má sílo! ref. Mi³ujê Ciebie, Panie, mocy moja. Pøíští èíslo MOSTu vyjde 5. listopadu 2006. Pøíspìvky mùžete zasílat do 24.10.2006.
most
Poøad bohoslužeb v øíjnu 1. Nedìle 1.10.2006 - 26. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky. 2. Pátek 6.10.2006 - první pátek v mìsíci. 3. Nedìle 8.10.2006 - 27. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 4. Nedìle 15.10.2006 - 28. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky. 5. Pondìlí 16.10.2006 - svátek sv. Hedviky, øeholnice, hlavní patronky Slezska. 6. Støeda 18.10.2006 - svátek sv. Lukáše, evangelisty. 7. Nedìle 22.10.2006 - 29. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky; den modliteb za misie. 8. Sobota 28.10.2006 - svátek sv. Šimona a Judy, apoštolù. 9. Nedìle 29.10.2006 - 30. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky. 10. Støeda 1.11.2006 - Slavnost všech svatých. Odpustky pro duše v oèistci: Dnes odpoledne a zítra po celý den je možno pøi návštìvì kteréhokoli kostela získat plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci. Kromì tøí obvyklých podmínek (sv. zpovìï, sv. pøijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) je podmínkou pomodlit se pøi návštìvì kostela Modlitbu Pánì a Vyznání víry. Od 1. do 8. listopadu je možno získat po splnìní tøí obvyklých podmínek dennì plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci, navštíví-li nìkdo høbitov a pomodlí se tam tøeba jen v duchu za zemøelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky èásteèné. 11. Ètvrtek 2.11.2006 - Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé. 12. Pátek 3.11.2006 - první pátek v mìsíci.
* * * Program spotkañ poniedzia³ek 9.10.2006 – Wyjazd do Ostrawy, zwiedzanie Biskupstwa ostrawsko-opawskiej diecezji oraz koœcio³a œw. Wac³awa. Odjazd od piekarni Gvuzd o godz. 13:00, zaliczka na autobus 100,- Kè sobota 21.10.2006 – Spotkanie Sympatyków Radia Maryja o godz. 14:30 w salce parafialnej. Przyje¿d¿a misjonarz z Indii O. Franciszek Kubiena SJ. Poznamy miejsca, gdzie s¹ wys³ane banda¿e dla trêdowatych. Zapraszamy wszystkich parafian. poniedzia³ek 23.10.2006 – Spo tkanie z Pismem Œwiêtym w salce parafialnej o godz. 15:00. W paŸdzierniku odbêdzie siê wyjazd do Hrèavy i Trzycatki (Jaworzynka) – Matka Bo¿a Frydecka. Termin i godzina odjazdu zostan¹ og³oszone. Na wyjazd proszê zg³aszaæ siê w zakrystii. Zaliczka na autobus 100,- Kè.
13. Nedìle 5.11.2006 - 31. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 14. Ve dnech 22.10. - 26.10.2006 probìhnou farní rekolekce pod vedením O. Czes³awa. 15. Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní mší svatou je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské veèeøadlo. 16. V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. 17. Každý ètvrtek od 16.00 a první pátek po ranní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní. 18. Každý pátek po ranní i veèerní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. První pátek v mìsíci - litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. Každý poslední pátek v mìsíci v prùbìhu celého školního roku se modlíme za dìti, mládež, žáky, studenty, katechety, uèitele a vychovatele pøi veèerní adoraci Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní od 16.00 hodin. 19. Mše svatá v Domovì dùchodcù na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší sv. pøíležitost ke svátosti smíøení. Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývìsku v kostele!
Úmysly apoštolátu modlitby – øíjen 2006 Denní modlitba Apoštolátu Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mì silou pro svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou Církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové pro tento mìsíc: 1. Úmysl všeobecný: Aby všude na svìtì skonèily všechny formy terorismu. 2. Úmysl misijní: Aby se úsilím vìøících protrhly staré i nové øetìzy bránící vývoji afrického svìtadílu. 3. Úmysl národní: Aby nevyléèitelnì nemocní a umírající opouštìli tento svìt obklopeni láskyplnou péèí a pozorností svých nejbližších.
