TEKTOSILIK ÁT Y
60
M I N E R Á LY • S I L I K ÁT Y
průsvitný úlomek
CHALCE EDON E DON Šesterečná/ttrigonální T 7 • H 2,65 Chalcedon je mikrokkrystalický křemen neboli oxid křemičitýý. Čistý chalcedon je bílý. Vzniká v žiilách a dutinách v mnoha horninových typech.
HELIOTROP Šesterečná/trigonální • T 7 • H 2,7 Heliotrop je odrůda chalced donu zbarvená zeleně po křemičittanech železa s krvavě červenými skvvrnkami jaspisu.
KARNEOL Šesterečná/trigonální T 7 • H 2,7 Karneol je odrůda chalcedonu zbarvená K oxidy železa červeně až oranžově. Nejkvalitnější karneoly pocházejí z Indie.
CHRYSOPRAS Šeesterečná/trigonální • T 7 • H 2,7 Ch hrysopras je odrůdou chalcedonu u, která obsahuje příměs niklu, způ ůsobující světle zelenou barvu. Jee to nejcennější typ chalcedonu.
ONYX Šesterečná/triggonální T 7 • H 2,,7 Onyx je pruhoovaná polodrahokamovvá odrůda chalcedonu. Není p příliš běžný, významnější lokalityy jsou v Indii a v Jižní Ameerice. střídající se pásky černé a bílé
OPÁL Amorfní T 5,5–6,5 • H 1,9–2,3 Ceněný opál je tvořen vodnatým křemičitanem. Vyskytuje se jako konkrece, povlaky nebo jako masivní ve většině horninových typů. Jeho barvy jsou ovlivněny chemickými příměsmi.
opál drahý
pruh bezbarvého opálu žlutý kankrinit hranolovité krystaly
železitá matrix
K KANKRINIT Šesterečná/trigonální T 5–6 • H 2,42–2,51 Živcový kankrinit Ž má pestré barvy. m Ch hemicky h em se jedná o hlini h itokřemičitanh roxid sodíku hydr a vápníku.
SKAPOLIIT Čtverečná T 5 ,5–6 • H 2,5 50–2,78 Název skapolit v sob bě zahrnuje skupinu křemičitaanů sodíku a vápníku, které see převážně vyskytují v metamoorfovaných horninách. Skapolit je ceněn jako drahokkam.
MIKROKLIN Trojklonná T 6–6 ,5 • H 2,55–2,63 Velmi častý draselný živec. Tento hlinitokřemičitan draslíku je často bílý nebo růžový. Zelená odrůda se nazývá amazonit.
ANORTIT NO Trojklonná T 6–6,5 • H 2,74 –2,76 6 Tento neobvyklý plagioklasový živec, hlinitokřemičitan vápenatý, vytváří světle zbarvené krystaly, zrna nebo celistvé agregáty.
HEULANDIT Jednoklonná T 3,5 – 4 • H 2,1–2,2 Tento zeolit je vodnatý hlinitokřemičitan sodíku a vápníku. Je používán v ropném průmyslu jako molekulární síto.
ANDEZIN Trojklonná T 6–6,5 6 • H 2,66–2,68 Plagiooklasový živec, který má šedou u nebo bílou barvu. Je to hlin nitokřemičitan sodíku a vápnííku. Je všeobecně rozšířen n ve vyvřelých horninách. masivní sodalit d l
NATROLIT Kosočtverečná T 5–5,5 5–5 5 • H 2,20–2,26 2 20–2 26 Jeden z nejrozšířenějších zeolitů, který se vyskytuje v dutinách bazaltů a v hydrotermálních žilách.
dlouhé, útlé jehlicovité krystaly
SODALIT K Krychlová T 5,5–6 6 • H 2,14 –2,440 Živcový minerál je hlinitokřemičitan-chlorid sodný. Vzácné krystaly byly nalezeny v Kanadě.
61
HARMOTOM Jednoklonná d kl T 4,5 • H 2,41–2,50 Ten nto rozšířený zeolit je světle zbarvený vodnatý svět hlinitokřemičitan baria a draslíku. Vyskytuje se na hydrotermálních žilách a ve vulkanických lk i ký h h horninách. i á h
STILBIT Jednoklonná T 3,5– 4 • H 2,09–2,20 Rozšířený R ozšířený zeolit, který vytváří snopkovité sshluky krystalů v různých typech hornin. Jedná se o vodnatý hlinitokřemičitan sodíku, vápníku a draslíku.
HYALOFÁN Jednoklonná T 6–6,5 • H 2,6–2,8 Celkem vzácný živec baria, který bývá bezbarvý, bílý, žlutý nebo růžový. Je to hlinitokřemičitan draslíku a baria. ANALCIM Krychlová T 5–5,5 • H 2,22–2,29 Teento světlý zeolit, vodnatý hllinitokřemičitan sodný, se vyskytuje ve vyvřelých, mettamorfovaných a některých seedimentárních h horninách. krystaly lazuritu krysta
kalcitová matrix ka
ALBIT Trojklonná T 6–6,5 • H 2,60 –2,63 Je považován za alkalický a plagioklasový živec. Tento hlinitokřemičitan sodný má světlou barvu a je velice rozšířený.
ANORTOKLAS Trojklonná T 6–6 ,5 • H 2,56–2,62 Alkalický živec, anortoklas, je hlinittokřemičitan sodíku a draslíku, kterýý se vyskytuje v tabulkovitých nebbo hranolovitých krystalech.
LAZURIT Krychlová T 5–5,5 • H 2,4 –2,5 Sytě modře zbarvený živec, živec chemiccky sulfát-hlinitokřemičitan sodíku a vápníku. Bývá také nazýván lapiis lazuli. krátké prrizmatické krystaly oortoklasu
POLUCIT Krychlová T 6,5–7 • H 2,7–3,0 Vzácný zeolit obsahující cesium. Chemicky se jedná o vodnaatý hlinitokřemičitan cesia a sod díku, často i s jinými příměsmii.
LAUMONTIT L Jednoklonná T 3– 3 4 • H 2,2–2,4 Široce roozšířený zeolit, vodný hlinitokkřemičitan vápenatý. Vyskyttuje se ve vyvřelých, meetamorfovaných i sedimeentárních horninách.
ORTOKLAS Jed dn noklonná • T 6–6 ,5 • H 2,55–2,63 Orttoklas je alkalickým živcem. Chemicky se jjeedná o hlinitokřemičitan draselný. Je hlavní složkou mnoha vyvřelých h a metamorfovaných hornin. aagreggátt vlasovitých krystallů mezolitu
THOMSONIT K č Kosočtverečná č á T 5 –5,5 • H 2,25 –2,40 Světle zbarvený zeolit, vodnatý hlinitokřemičitan sodíku a vápníku, je široce rozšířen v dutinách bazaltů.
CHABAZIT Šesterečná/trigonální T 4 –5 • H 2,05 –2,16 Tento častý zeolit je vodnatý hlinitokřemičitan sodíku a vápníku. Krystaly jsou bezbarvé, bílé nebo růžové.
MEZO OLIT Jednok JJednoklonná d kkl á • T 5 • H 2,2–2,3 22 23 Bílý nebo bezbbarvý zeolit se vyskytuje vee vyvřelých a metamorfovan ných horninách. Je to vodnatý hliinitokřemičitan sodíku a vvápníku. HAUYN Krycchlová • T 5 ,5–66 • H 2,5 Živcový minerál, který je ch hemicky tvořen hlinitokřem mičitan-chlorid-ssíranem sodíku a vápn níku. Vyskytuje see hlavně na vulkanických horninách chu udých na křemík.
pseudokrychlové (téměř krychlové) klencové krystaly
M I N E R Á LY • S I L I K ÁT Y
SKOLECIT T Jednoklonnáá T 5 • H 2,27 7 Obvykle bezbarvý zeolit z je hojně rozšířen ve vyyvřelých a metamorfovan ných horninách. Chemiicky se jedná o vodnaatý hlin nitokřemičitan váápenatý.
ARCHEA
BAKTERIE
granule vytvářející bílkovinu
92
ME ETHANOCOCCOIDES ES BURTONII Teento producent metan anu žžije na dně jezera Acee v Antarktidě, kde již není kyslík a teplota dosahuje v průměru 0,6 °C. 1 μm 1,2 1–4 μm
pružná buněčná stěna
ACETOBA BACTER ACETI TI Používá se k výrobě bě octa. Také představuje běžno žnou kontaminaci všude tam, kd kde se vyrábí alkohol. Způsobuje ztrátu barvy a zkysnutí piva.
0,5– 15 μ m
SULFO FOLOBUS ACIDOC CALDARIUS Podob obně jako jiní zástu tupci archeí má i tent nto termofil tepelně odolnou buněčnou od stěnu. Daří se mu v horkých ho pramenech Yellowstonského Ye národn ního parku (USA).
2–3 μm
STAPHYLOTHERM ERMUS MARINUS Byll objeven B bj uh hydrotermálních d ál í h průduchů na dně moře. Nejlépe mu vyhovuje teplota 85–92 °C. Vytváří hroznovité shluky, které mohou být poměrně rozsáhlé.
DE EINOCOCCUS RAD AD DIODURANS JJe celosvětově n nejodolnějším druh hem bakterie. Byl h objeeven v v mase, které bbylo v rámci experimentu vystaaveno velké dávce vyst radio radioaktivity.
B BACILLUS THU TH HURINGIENSIS H URINGIENSIS Tatoo bakterie b vytváří toxické krystaly, které jsou v lidském střevě nerozpustné. Jsou však smrtelné pro hmyz, proto jsou komerčně využívány jako insekticidy.
0,25 μm
1,62 μm
ESCHERICHIA COLI Vědci nejčastěji pozorovaný organismus. Tyčinkovitá E. coli žije převážně neškodně ve střevech. Některé kmeny jsou však virulentní a jsou hlavní lavní příčinou otrav potravy. vy. y y.
1 μm
THERMOPROTEUS EUS TENAX Tento druh vytváří tyččinkovité buňky proměnlivé délky, p y ale stálého s průměru. Jeho tepelně odolnýý vněj nější obal je z vývojového hle lediska sta starý.
BACILLUS S SUBTILIS S Až jeden milion těchto bakterií může být obsažen v jednom gramu půdy. Obvykle se nachází ve formě neaktivních spor.
BORDETELLA PERTUSSIS Tento druh vyvolávvá černý kašel. Jedná se o infekční onemocnění dýchacích cest, kterré se projevuje prudkými záchvatyy kašle a rozkladem červených krvinek..
1 μm 1–5
80 μm
1–2 μm
DESULFUROCOCCUS MOBILIS Anaerobní organismus prosperující v místech s nízkým nebo žádným obsahem kyslíku. Místo něj používá sloučeniny síry. Je extrémně teplomilný, vyhovuje mu teplota okolo 85 °C.
1,5– 4,5 μm m
1–3 μm
BACTE EROIDES FRAG AGILIS T ří veelk Tvoří lkou čá část lid lidské k střevní mikroflórry. Obvykle je pro svého hostitelle neškodný, ale může také vyv yvolávat onemocnění. V napad dených tkáních se pak vytváářejí hnisavé vředy.
jedna tyčinkkovi vitá tá E col E. co i 0,8– 2 μm
8 μm
METHANOSPIIRILLUM IRILLUM HUNGA HUNGATEI Byl objeven n v kanalizaci, kde rozkládá splašky za současné současn produkce metanu. Každá buňka je uzavřena v dutém obalu.
PYROCOCCUS FURIOSUS Název Pyrococcuss znamená „ohnivá koule“, což se vztahuje na tvar tohoto organismu a schopnost přežít za extrémních teplot. Nejlépe se mu daří při teplotě okolo 100 °C.
0,6–4 μm
NITRO ROBACTER SP. Nitrobaacterr patří m Nitrobac mezii půdní ůd í bakteriee a je důležitý v koloběhu dus usíku. Oxiduje dusitany na dusičnany. Tím pomáhá čistit vodu a zúrodňovat půdu. čis
2–3 μm
dělení buněk
JEDNOŘADKA
Nostoc sp.
Tato sinice vytváří rosolovité vláknité kolonie, schopné přežívat od pólů po tropy.
3–8 μm
CLOSTRIDIUM TRIDIUM BOTULINUM Tato bakterie vyhledává místa s malým nebo žádným obsahem kyslíku. Žije j v půdě p a produkuje neurotooxiny, které vyvolávají botulismu us. Také se používá ve farmaceeutickém a kosmetickém prrůmyslu. PNEUMOKOK K
DNA
CLOSTR TRIDIUM RIDIUM TETANI Půdní organismus, rganismus který se může rozmnožovat v mrtvé nebo spálené tkáni. Produkuje tetanospasmin, tetanospasmin neurotoxin způsobující tetanus.
SALMONELLA ENTERICA A Patří do stejné čeledi jako E. coli. Některé poddruhy těchto bakterií způsobují průjmová onemocnění, jiné břiišní tyfus.
SHIG IGELLA DYSEN YSEN NTERIAE TERI Střevní bakkterie, která produkuje shigatoxin gatoxin, způsobující inffekč kční úplavici. K nákaze staččí i méně než 10 bak bakterií.
0,9 μm
Streptococcus pneum moniae Bakterie žijící v těle člověka, je původcem zápalu plic. V dětství a během dosspívání vyvolává agresivní inffekci, fekci která se může rozšíířit po celém těle.
1,5– 6 μm
1 μm
LA ACTOBACILLUS US ACIDOPH A PHILUS Nach hází se ve střevech a pochvě, p h ě podporuje kkvasné procesy a má aantimikrobiální vlaastnosti. Je používán v probiotických nápojích a dop plňcích.
STAPHYLO OCOCCUS EPIDERMIDIS Kulovitá bakkterie se vyskytuje na kůži jako součást běžné mikroflóry. U lidí s oslabenou u imunitou může však vyvolat inffekční onemocnění.
membrány s fotosyntetickými pigmenty
1,5– 2 μm 0,4– 0,5 μm
bičík pomáhá pohybu organismu
1–3 μm
VIBRIO CHOLERAE Vysoce pohyblivá zakřivená tyčinka s jedním bičíkem na konci. Vylučuje silný enterotoxin, způsobující choleru.
četné navzájem spojené tyčinky b terií ba bak
NITRO OSOSPIRA SP. Vyplňuje eekologickou niku. Jedná se o nitrifikační půdní bakterii, kteerá oxiduje dusitany na dusičnany. an Tento proces je součástí koloběhu dusíku.
buněčný obbsah, cytoplaasma
1 3 μm 1–3
ENTEROCOCC CUS CUS F FAECALIS Obvykle neškodný obyvatel tel trávicího traktu a pochvy. Může se však dostat do rány. Je odolný mnoha antibiotikům.
0,5–1 μm
YERSINIA PESTIS Způsobuje dýmějový mor. Na člověka ho přenášejí blechy, které žily na krysách. Na světě se ročně nakazí asi 3 000 lidí.
1 μm
FUSOBACTERIUM NUCLEATUM Žije v lidských ústech a je hlavní složkou zubního plaku. Může být také příčinou předčasného porodu.
PSYCHROBACTER URATIVORANS Psychrofilní nebo kryofilní druh, který přežívá za velice nízkých teplot díky svým přirozeně nemrznoucím molekulám l k lá uložených l ž ýh v cytoplasmě uvnitř buněčné stěny.
buněčná stěna
ARCHEA A BAKTERIE
3–7 μm 1–33 μm
4––8 μm
93
A LISM ATALES
POSIDONIE MOŘSKÁ
132 1m
KVETOUCÍ ROSTLINY • JEDNODĚLOŽNÉ
Posiddonia oceanica
zelleené květy na krátkých k klaassech
Č: Posidoniaceae P
Roostlina hojná ve Střeedozemním moři. Pod vod dou rostoucí listy mohou d dosahovat délky až 30 m.. Příbuzná rodu voďankka (Hydrocharis). s
1m
RDEST VZPLÝVAVÝ
Potamogeton natans
DOUŠK D KA A HU USTOL LIS STÁ
Č: Potamogetonaceae Sladkovodní bylina se široce oválnými, na hladině plovou p plovoucími ucími listyy a trávovitými ý lissty pod vodou. B Běžná na mnoha místech severní polokoule.
Egeeria den d nsa
F: Hyd drocharitaceae drocha aritaceae arit taceae
Tatto roostlina rostoucí pood vvodou pochází z jjihových. Brazílie. D es je Dne j rozšířena šíř na řad dě míst ve světě a způsoobuje zarůstání vod dních nádrží.
trsy úzkých žebrovitých listů
lissty stáářím hněddnou
1m
horizontálně rostoucí podvodní stonek
1m
ZOSTERA MOŘSKÁ PLOVOUCÍ LIST
ZÁKRUTICHA A AMERICKÁ
20 cm
Vallisneria americcana
Č: Hydrocharitaceeae Sladkovodní druh s dloouhými úzkými listy. Rozšířený ve vodách Sev. Ameriky. Samčí kvěěty se odlamují a plavou poo hlaadině, dině dokud se nesetkají see saamičími a může dojít k op pylen len ní.
Zostera marina Č: Zosteraceae
K VĚT TVOŘÍ 3 PEETALY
VOĎANKA Ď Ž ŽABÍÍ
Hydrocharis morsus-ranae
Č: Hydrocharitaceae Volně plovoucí sladkovodní sladkovodn kovodn d rostlina, původem z Evropy. py. Rozrůstá se horizooontálními podvodními p ston nky. Jsou to jednood domé rostliny.
Druh osidlující písčitá dna moří na mnoha místech severní polokoule. Husté porosty trávovitých listů tvoří podmořské „louky“, které jsou životním prostředím p p pro jjiné živočichy. 1m
A SPA R AG A L E S Velmi různorodý řáád, zahrnující i čeledě s mnoha okrasně pěstovaným mi druhy, jako např. narcisy a kosatci, polopoušštníí rostliny, jako agáve, a rovněě ž několik stromů. Mnoh ho druhů bylo dříve řazeno do řádu Liliales. Na zákk ladě genetických analýz bylo prokázáno, že řád A sparagales tvoří samostatnou, ale příbuzn nou skupinu. Zahrnuje i vysoce specializovvanou čeleď orchidejovitých.
světle až tmavě t modré kvvěty
1m
husté kkvěteenství tvořenoo mn nožstvím drobnýých zvonkoovitýých kvítků
60 cm
CIBULE KUCHYŇSKÁ K
Allium cepa
Č: Alliaceae D Důkazy ze staréh ho Eggypta svědčí o toom, že tato důležitáá ku ulturní bylina byla pěstována již přeed p 5 000 lety.
20 cm
jedlá cibule 45 cm 80 cm
KALOKVĚT AF FR RICKÝ
Agapanthus g afr friicanus
ČESNEK KULATOHLA AV VÝ Ý
ČESNEK ME Č MEDVĚDÍ
Č: Alliaceae
Č: Alliaaceeae
Allium sphaerocephaloon
Evropský druh česneku, osid dlující půdy na vápencích. Je často pěstoován jako okrasná rostlina, a to kkvůlli purpurovému, výrazně kulovvitém mu květenství z mnoha drobných kvíítků.
Allium urrsinum
Příbbuzný česneku ku uchyňském mu, velm mi podobně von ní.. Vytváří čaasto hustéé porosty ve vlh hčích listnattých lesícch Evropy. Náp padné jsou bílé kvěěty a široké světtlee zelené listty.
Č: Agapanthaceeaae Původem z již. Afrikky. y. Tvoří úzzké obloukovité listy a dlouhý centrální stonek, kteerrý nese ce květ ětenství z množství modrých m zvonkovitých květtů. Nepříz íznivé podmínkyy p přečkává podze zemní dužnatý oddenek. d
SNĚŽEN EN NKA PODSNĚŽ ĚŽ ŽNÍK K
G Galanthus n alis niva
Č: Amaryllidace da ae V Velmi časně kve kveeeto tooucí cibbulnatá bylin bylina. a. Místy M hojjná v lis istnatý atýýých lesích Evvropy. y. Tři ři bí bílé sep paly jsoou mn mnoh ohem delšíí než v řní peetaly. vnitř
45 cm
133
1,5 m
KŘÍN POWELLŮV Crinum × powellii Č: Amaryllidaceae Tato cibulovina je hybridem dvou jihoafrických ý druhů rodu Crinum. Často je pěstována jako okrasná.
KLÍVIE SUŘÍKOVÁ Á
Clivia miniata
Č: Amaryllidaceae
Tato původně jihoafrická hajní byylinaa je dnes hojně pěstována jako okrasná. Listyy jssou úzké, tmavě zelené, květy zvonkovité, jasn ně oranžové.
lissteny chrání vyvíjející se vy k květenství
trubkovité květy na delších stopkách
1m
75 cm
velké, velmii ozdobbné kvěěěty se šestii tepaly ly
HVĚZ VĚZ ZDNÍK
DICHELO OSTEMA
Hippeastrum sp.
Dichelostemm Di hl ma id ida-maia i
Č: Amaryllidaceae
Č: Asparragaaceae
Původní botanický druh této cibuloviny je domovem v teplejších oblastech Ameriky. Dnes je pěstováno mnoho odrůd s velkými, výrazně zbarvenými ý i kkvěty. květy ty. y
Původem z Oreggonu a sev. Kalifornie. Roostee převážně v lesích. Tvooří atraktivní ttrubkovité květy. Čaasto pěstována jako okrasn ná ro rostlina. tli
rozložitá růžice šedozelených dužnatých listů
8m
Agave g am m mericaan na
Č: Aspaaraagaceaee Pochází z Mexxiika a jih jihozáp. hozáp. p USA. Sukuleen ntní rostlina s mohutnou rrůžžicí masitých listů. Kvete p poouze jednou po mnoh haa letech a po odkvěttu u odumírá.
70 cm
60 cm
AGÁVE AM MERI M IC CKÁ Á
d pě dosp pěělé péřité listy
ZELENEC CHOCHOLATÝ
Chlorophytum Chl h comosum
Č: Asparagaceae Tento původně africký druh je dnes hojně pěstován jako pokojová květina. Je „živorodý“, tzn. že tvoří samostatné mladé rostlinky li k na koncích k í h tenkých ký h stonků. ků
příímé, ttuhhé, sttálezeelen né listy
2m
CHŘEST LÉKAŘSKÝ C Ý
Asparagus A p officinalis
Č: Asparagaceae Tento evropský druh je T pěstován pro mladé du užnaté výh honky, které see vyu užívají v kkuchyni, i jakoo rostlinaa okrasná (assparágus).. Vyniká velmi jemným m olistěním. 50 cm
5m
Č: Amaryllidaceae
Je předkem mnoha dnes pěstovaných zahradních odrůd narcisů. Roste na horských loukách jihových. Evropy. V přírodě se stává vzácným.
15 m
JUKA KRÁTKOLISTÁ
NARCIS ŽLUTÝ
Narcissus pseudonarcissus
ppřevislé z zvonkovité k květy
BĚLOZÁŘKA Ě ÁŘ LILIOVITÁ L Á
JUKA NÁD DHERNÁ
Č: Asparragaceae
Č: Asparaagaceae
Anthericum um liliago
D Druh evropskýcch luk a slunných svahů s trávovi vitými listy a čistě bílými květy.. Občas pěstována jakoo okrasná.
Yucca glloriosa
Obývá polopoušttní až pouštní oblasti jv. pobřežíí USA. Vytváří mohutná květen nství obvykle bílých baňkovittých květů.
Yucca brevifolia
Č: Asparagaceae Původem v Mohavské poušti jihových. USA. Jde o bohatě větvenou, dřevnatějící rostlinu, která připomíná strom.
HOUBY • STOPKOVÝTRUSÉ HOUBY
210
STOPKOVÝTRUSÉ HOUBY Oddělení Basidiomycota zahrnuje většinu organismů obecně nazývaných houby. Nalezneme je převážně v lesích mírného pásma, většina z nich má schopnost vytvářet ODDĚLENÍ BASIDIOMYCOTA pohlavní výtrusy vně (exogenně) na TŘÍDY Y 3 ŘÁDŮ 52 speciálních buňkách zvaných bazidie. ČELEDÍ
177
DRUHŮ
asi 32 000
Typické houby mají klobouk s paprsčitě uspořádanými lupeny na spodní straně, klobouk je na centrálním třeni.
Mikroskopické výtrusy (spory) pečárky polní jsou na obrázku ještě připojeny k bazidiím, rozmnožovacím buňkám.
Jen málo ostatních hub je tak tvarově rozmanitých jako stopkovýtrusé. Jejich plodnice (nadzemní části, na kterých se vytvářejí výtrusy) se vyvinuly tak, aby umožnily efektivní mechanismy pro rozšiřování výtrusů. Plodnice mohou mít klobouk, třeň a lupeny či rourky, ale mnohé tvoří jednoduché, rozlité korovité povlaky, jiné houby mají složitější konzolovité plodnice. Exotičtěji vypadají zcela uzavřené, kulovité plodnice pýchavek a hvězdovek. Dále existují krásné, korálům podobné plodnice kuřátek a často tajemné, živočichům podobné tvary hadovkovitých hub. Každá z uvedených forem vytváří speciální buňky zvané bazidie, které produkují výtrusy, a – v závislosti na typu houby – používá různý mechanismus k rozšiřování výtrusů. Například lupenaté houby prudce odstřelují výtrusy, které jsou potom roznášeny vzdušnými proudy. Pýchavky uvolňují výtrusy za větru a deště. Hadovky využívají odporného zápachu a jasných barev k lákání živočichů, např. hmyzu a ostatních bezobratlých, kteří se živí hmotou s výtrusy; ty potom procházejí nenarušené jejich zažívacím traktem. V Ý Ž I VA H U B
Hadovka je pokryta tmavou hmotou s výtrusy, která se rychle roztéká a odporně páchne, obvykle jako rozkládající se maso.
K DISKUSI B A R E V N Y Z Á Z R A K Houby jsou často pestře zbarvené: červeně, fialově, modře a zeleně. Vědci nemají příliš jasno, jakou výhodu houbám dává barva. Na rozdíl od květů pestré barvy hub nelákají opylovače. Červené a oranžové pigmenty snad chrání před poškozením slunečním zářením, ostatní barvy možná slouží jako varování predátorům.
Převážná část houby se obvykle nachází pod zemí, kde tvoří jemnou spleť houbových vláken – hyf, které vytvářejí podhoubí (mycelium). Hyfy pronikají substrátem, na kterém houba roste, což je půda, staré listí, spadané větve, živé rostliny nebo i mrtví živočichové. Mycelium se může šířit na velké vzdálenosti, často houby rovněž vytvářejí oboustranně prospěšné vztahy s kořeny rostlin. V tomto spojení – zvaném mykorhiza – mycelium houby obaluje rostlinné kořínky a vstupuje do nich, aby houba získala asimiláty (organické látky) od rostliny. Rostlina zase získává přes mycelium větší možnost absorbovat vodu a minerální látky. Jiné houby rozkládají mrtvou organickou hmotu nebo pohlcují živé organismy jako potravu – oba procesy pomáhají k obnově půdy a připravují podmínky pro růst jiných živých organismů. HOUBY MEZI OPADANÝM LISTÍM Mnohé houby žijí na mrtvých a tlejících rostlinných tkáních a mohou se vyskytovat v ohromném množství, pokud existují vhodné substráty a vlhkost.
Ž I VO Č I C H OV É • B E ZO B R AT L Í
248
B E Z O B R AT L Í Živočichové, kterých bylo dosud popsáno kolem 2 milionů, tvoří nejpočetnější říši živých organismů na Zemi. Drtivá většina z nich jsou bezobratlí – živočichové bez páteře. Jedná se o uměle vytvořenou skupinu neobyčejně rozmanitých tvorů; mnozí jsou mikroskopičtí, zatímco ti největší dosahují délky více než 10 m. Bezobratlí se na Zemi objevili jako vůbec první živočichové. Zpočátku byli velmi malí, měli měkké tělo a žili ve vodě, což jsou znaky, které dosud většinu bezobratlých spojují. V období kambria, které skončilo asi před 540 miliony let, došlo k prudké evoluci bezobratlých, která vyústila v neuvěřitelně rozmanité formy a nejrůznější způsoby života. Tato evoluční exploze dala vzniknout hlavním skupinám bezobratlých, s nimiž se setkáváme i dnes. ROZ M A N I T O S T
Neexistuje žádný typický bezobratlý živočich a mnoho jejich kmenů má jen málo společného. Nejjednodušší zástupci nemají hlavu ani mozek a tvar těla je udržován obvykle jen tlakem tělních tekutin. Na druhé straně členovci mají dobře vyvinutou nervovou soustavu a složité smyslové orgány, včetně složených očí. Mají také pevnou vnější kostru (exoskelet) a článkované nohy s pohyblivými klouby. Taková tělesná organizace se ukázala jako velmi úspěšná, a tak není divu, že členovci osídlili vodu, vzduch i souš. Mezi bezobratlé
TŘÍDĚNÍ BEZOBRATLÝCH
patří také živočichové s pevnou schránkou nebo typy, jejichž tělo je zpevněno nerostnými krystaly či destičkami. Žádný bezobratlý však nemá vnitřní kostru. Ž I VO T N Í C Y K LU S
Většina bezobratlých se líhne z vajíčka. Někteří se hned podobají dospělým, jen jsou malí, zatímco jiní mají zcela odlišný vzhled a vedou jiný způsob života. Označujeme je jako larvy, které musejí během růstu projít proměnou, spočívající ve změně vzhledu, přechodu na jinou potravu i do jiného prostředí. Například ježovky mají volně se vznášející larvy, které procezují potravu z vody, zatímco dospělí seškrabují řasy z pevného podkladu. Změna vzhledu neboli metamorfóza může být postupná, nebo k ní dochází velmi rychle a tělesná organizace živočicha se zcela přestaví. Díky proměně mohou živočichové využívat více potravních zdrojů a šířit se na nová místa, často velmi vzdálená.
ČLENOVCI
MĚKKÝŠI KROUŽKOVCI
PÁSNICE
PLOŠTĚNCI
DRÁPKOVCI
ŽELVUŠKY
RAMENONOŽCI
ŽAHAVCI MECHOVKY
OSTNOKOŽCI
HOUBY BEZOBRATLÍ RATLÍ
Pokračování – strunatci
HLÍSTI
Bezobratlí nejsou skutečnou taxonomickou skupinou. Patří k nim jednoduché houby i hmyz – početností nejúspěšnější živočichové na Zemi.
H UB HO UBY Y K ne nejjjjed jed dno nodu dušš šším ším živoč očic čich icchů hům p paatř tří ří ži živo voči vo č šn či né hou houby. y Maj ají nále ná levk le vkov vk kov oviit ité těělo s kos ostr ostr t ou ttvvo voře voře ř no nou u mi m ne nerá nerá ráln ními ím mi kr krys y ta t ly. Řadíme je do me do kme mene n Porrif ne i era erra a do dosu su sud ud jjiich h byl yloo po pop ops psáno áno as án asi 15 000 00. ČL LEN ENOV OVCI CII K en Km en Art rth hrop hr pod oda jee v živ ivoč očiš oč i né iš né říš íši ne nejp pooččetnější jšší. í. Dos osud d bylo by ylo pop op pssááán no vvíc no íícce ne než mi než m liion o d dru ruh ru hů. Pa hů Patř t í doo něj hmy tř myz, z, z, k rýši ko rýýši š , pa pavo avvooukkov ovci, ci, st ci ston to ož ožkyy neb ebo mn mnohon oh hon onož nož ožkky ky. ky.
ŽAHA ŽA HA AVC VCII Záásttup Z pci ci kkm mene mene me n Cni nida dari ria ma m jí měkkéé tělo a kořist usmrcují žžaaha havý vými vý ými mi buňka uň ňkami kam . Z 111 000 známých druhů jich většina žiije je v moř oříc ích. íc h. h.
PL ŠTĚ PLOŠ T NC CI Kmen Pla Km latyhelm lminth thes es zah a rnujje as asii 200 000 d druhů živoč očic ich hů s pl ploc o hým tě t lem, na kterrém llze ze rozli ozzliišiit hllav avový a ocasní koonec.
KR ROU OUŽK ŽKOV ŽK OVCI OV C Doo kmene An nn nelid da see zzhr hruba hr ubba 15 15 0000 0 d 00 dru ru uhy hy řadí ad díme me takz ta kzzva v néé ččer ervy rvyy, je jeji jich ich chžž prroottáh áhllé lé těl ěllo je je ččlá láán nkkov ovan ané, é, ale le měěkk kké. é Pat atří ří sem nap apří říkl ří klad ad žíž ížal alyy nebo al nebo pij ijavky ijav ky. ky
KO ORÝ RÝŠ ŠI ŠI Korý Ko rýýšii jjso soou čl č en enov ovci ov c , kt k eří ži žijí jí vět ětši šino nou ve vod dě a dýých haj ajíí žábr žá bram bram ami. Pat ami. a ří ř do p poodkme dkkmene ne Cru usttac a eaa a zzná nááme me vvíc ícce ne nežž 50 000 d dru ruhů hů,, vččet etně ně rrak ně aků ů a kr krab abů. ů
MĚKKÝŠI Kmen Molluscca př p ed dstav sttav avuj ujee je j dnu z nejr j ozmanitějších skupin bezobra ratl t ýc tl ých, zzah ých, ahrn rn nuj ujíc í í asi 110 000 druhů. Patří íc k nim plži, mlži žii a hla lavo vono vo nožc no žcci. i.
OSTO OS T NO NO OKO KOŽC KO Ž I Proo př přís íslu ís lu ušn šník íkky km íky k en e e Ec Echi hiino h ino node deerm r atta jee ttyp yp ypic pická ickáá pap ic pap a rrssči sči č tá t soum so um měr ěrno noostt. V po poko kožc kožc žce mají maajíí dro drobn rroobn né vá vápeeni n téé des e tičk tičk ti čky, y, tvoř tv oříc ící cí vvn něj ější jší š kkos o tr os tru. u. Je Je po pops pops p án ánoo kole kolem ko leem 7 00 00 dr druh ruh uhů. ů ů.
KOR ÁLNATCI 254
Zástupci třídy Anthozoa netvoří stadium volně plavající medúzy a většina druhů žije trvale přisedle. Polypi mají často více vvzzhled květin než živočichů. Vytvářejí vajíčka i spermie, které vypouštějí do vody. Do této třídy řadíme samotářské sasan anky, y, koloniální pérovníky, „měkké korály“ rohovitky i útesotvvorné „tvrdé korály“ typu rifovníků.
ROHOVITKA OBECNÁ R
Gorgonia g ventalina
Č: Gorgoniidae Ten nto karibský korálnatec vytvář áří vzpřímené vějířovité koloni nie se středovou osou, kterré jsou zpevněné roho hovitou látkou gor orgoninem.
úzké červen né nebo žlutéé výběžky
20–30 cm
shhluk polypů
1–1,5 m
20–30 cm
1–6 6m 100–15 cm
LALOČNICE ÚTESOVÁ
Sarcophyton y trocheliophorum
Č: Alcyoniidae Měkký korál, který vytváří obrovité kožnaté kolonie v korálových útesech v Tichém a Indickém oceánu. Roste rychle, výživu získává pomocí fotosyntetizujících tetizujících řas.
bbílí polypi
LAL ALOČ OČNÍK OČN ÍK ÍK
LALOČNÍK GERSEMŮV
Dendronephthya sp.
Č: Nephtheidae Typický zástupce čeledě laločníkovitých, jejichž polypi jsou uspořádáni ve shlucích. Tento barevný druh se vyskytuje v tropickém Indickém a Tichém oceánu.
Gersemia rubiformis. F: Nephtheidae Tento stopkatý laločník vytváří zářivě růžové hrbolaté kolonie. Vyskytuje se v sev. Tichém a Atlantském oceánu. oceánu
50–100 cm 40–50 cm
ohebné „tělo“
10–20 cm m
KORÁL ČERVENÝ
LALOČNICE SVINUTÁ
Corallium rubrum
Alcyonium glomeratum Č: Alcyoniidae
Evropský měkký korál tvořící zavalité laloky. Kolonie polypů nejsou nejso usazeny v pevné kostře, ale l vytvářejí ytvářejí pružnou hmotu.
LALO OČNICE PRSTNATÁ
Alcyonium Alcy Alc cyonium y digitatum Č: Alcyoniidae
Č: Coralliidae Kolonie tohoto sttředomořského druhu jsou nesené kostrou z drobných zvápenatělých jeehliček. Je vyhledáván k výrobě šperků.
35–4 5–4 40 cm cm
PÉROVNÍK
PÉROVNÍK CHITINOVÝ
Č: Pennatu P ulidae
Č: Pennatulidae Jeden z mnoha zářivě zbarvených pérovníků z tichomořského pobřeží Sev. Ameriky. Je-li vyrušen, zatahuje se do rourky přisedlé na dně moře.
Ptilosarcus gurneyi
Saarcoptilus p ilus gra ggrandis di Běžn ně rozšířený ve vodách mírn ného pásmaa. Vytváří ledvin novité větve,, které jsou seskup peny do řad po stranách hlavní kosstry.
Typický zástupce tzv. měkkých korálů. Evropský druh se silnými výběžky, na kterých jsou kolonie polypů usazeny v pružném základu bez pevné kostry. 0,5–2 ,5 m
váppenité trubičky 15 300 cm 15–30
50–100 cm 50–100 cm
ROHOVITKA KŘEHKÁ
ROHOVITKA
VARHANITKA V ARHANITKA ČERVENÁ
KORÁLNAT TEC MODRÝ
Č: Ellisellidae
Č: Ellisellidae
Č: Tubiporidae
Tyto rohovitky jsou příbuzné pérovníkům. Jejich hlavní kostra je zpevněná vápníkem. Žijí ve vodách kolem Indonésie.
Rohovitky rodu Ellisellaa vytvářejí vidlicovitě rozvětvené kolonie a někdy se shlukují do velkých trsů. Vyskytují se ve vodách tropického a mírného pásma.
Č: Helio oporidae Ačkoliv má ten nto druh tvrdou vápenitou kosttru, je příbuzný rohovitkám. Je too jediný zástupce rodu He Heliopora.
Junceella fragilis
Ellisella sp. p
Tubipora musica
Tento indopacifický měkký korál má polypy usazené ve vzpřímených zvápenatělých trubičkách, spojených u základny spletí vláken.
Heliopora ra coerulea
rameno
10–20 cm
10–12 cm
11–2 m
4– 4 –5 m
1–3 m
255
DÍRKOVNÍK LALOČNATÝ
Č: Poritidae Polypi vypadají jako květenství kopretin a plně natažení dosahují značné délky. Je to indopacifický příbuzný dírkovníka laločnatého.
Č: Poritidae Běžný útesotvorný korálnatec v Tichém a Indickém oceánu. Vytváří mohutné povlaky v místech silného vlnobití.
Goniopora columna
1m
DÍRKOVNÍK
SASANKA AK KOČIČÍ OČIČ OČ Č ČÍ ČÍ
Č: Mussidae Mohutné kolonie rifovníku mohou být ploché nebo klenuté. Vyskytují se na útesech v tropických mořích Indického a Tichého oceánu.
Č: Actiniidae Na lepkavém povrchu této sasanky ulpívá tolik drobných částeček, že při zatažených ramenech vypadá jako hromádka kamínků. kamínků Vyskytuje se kolem sev. pólu.
1 3m 1–3
ÚTESOVNÍK
VĚTEVNÍK
Urticina felina
Acropora sp.
Č: Acroporidae Větevníci tvoří bohatě rozvětvené kolonie a patří k největším útesotvorným korálnatcům. Díky symbiotickým zeleným řasám rostou velmi rychle.
10–200 ccm
HOUBOVNÍK OBECNÝ
Goniopora sp.
Colpophyllia p sp.
Protáhlí polypi dírkovníků, žijících na tropických korálových ostrovech, mají obvykle 24 ramena. ramena Patří k druhům nejvíce podobným rostlinám.
Polokulovité kolonie tohoto korálnatce, které připomínají mozek, jjsou up pro čeleď ď útesovníků ú ů typické. yp Vytváří útesy v tropických mořích a obsahují fotosyntetizující řasy.
Č: Poritidae
RIFOVNÍK
Lobophyllia sp.
Porites P it lobata l bata
Fungia fungites
Č: Faviidae
Č: Fungiidae Patří k mnoha tropickým houbovníkům, které ale nejsou útesotvorné Žijí mezi jinými druhyy útesotvorné. jako solitérní polypi, kteří se přesouvají po mořském dně.
50–100 cm
SASANKA VELKOLEPÁ
Heteractis magnifica
Č: Stichodactylida y Tato obrovská sasanka pochází z útesů v Tichém a Indickém occeánu, kde žije v těsném partnerství s různými ý druhyy ryb y včetně klaunů.
2,5– ,5–15 15 cm
100–200 m 10–15 mm
5–7 cm
TURBINATKA VĚTVENÁ Á
Lophelia pertusa
F: Caryophylliidae Na rozdíl od mnoha hlubinných korálnatců neobsahuje symbiotické řasy. Tento severoatlantský druh vytváří rozsáhlé útesy, které však rostou velmi pomalu.
SASANKA KARAFIÁTOVÁ
SASANKA HNĚDÁ
Č: Metridiidae
Č: Actiniidae Nápadně dlouhá ramena této běžné evropské sasanky z přílivového pásma se málokdy zatahují, a to i během odlivu.
Metridium senile
Je to celosvětově rozšířená sasanka, pro kterou je typická spleť ramen. Dokáže se dělit, a vytvářet tak další generace totožných jedinců.
Anemonia viridis
50–100 cm
10–15 cm
TURBINATKA SMITHOVA
Caryophyllia smithii
ČERVNATEC SA Č ASANKOVÝ Ý
Vyskytuje se v severozáp. Atlantiku a patří do čeledě chladnomilných korálnatců. Někteří vytvářejí mohutné polypy p obn pod o é sasankám. Na povrchu se jim č to usazují svijonožci. čas
Č: Ceriantthidae Červnatci se zahrabávvají do podkladu a pomocí jedinečnýých nežahavých knidocyst si budují scchránku z hlenu. Tento druh se vyskyttuje na bahnitém dně moří kolem m Evropy.
Č: Caryophylliidae
Cerianthus membranaceus
TRNATEC
Antipathes sp.
Č: Antipathidae Vyskytují se hlavně v hlubokých vodách. Trnatci jsou tvořeni ostnitými polypy, jejichž kolonie jsou chráněny štíhlou rohovinovou kostrou.
B E ZO B R AT L Í • Ž A H AVC I
DÍRKOVNÍK KOMÍNOVÝ
B E ZO B R AT L Í • P L Ž I
304
PLŽI v oceánech, kde jich dodnes žije největší počet druhů. Někteří přešli k životu na souši nebo ve sladké vodě.
Plži představují nejpočetnější skupinu měkkýšů. Slovo Gastropoda znamená „žaludek – noha“, což souvisí s tím, že plži se pohybují „po břiše“.
TO RZE
Mladí plži procházejí procesem, který označujeme jako torzi. Jejich tělo se v ulitě otočí o 180 stupňů, takže se dýchací plášťová dutina přesune nad jejich hlavu. Díky tomu se může hlava zatáhnout do bezpečí ulity. Mořští plži, jako jsou přílipky, zůstávají celý život v této formě, a proto je označujeme jako předožábré. Naproti tomu se u ostatních mořských plžů tělo otočí zas zpátky, a proto jsou označováni jako zadožábří.
Většina plžů dokáže klouzat po podkladu díky vrstvě slizu, který vylučuje jediná svalnatá noha. Potravu zpracovávají pomocí jazykové pásky neboli raduly. Seškrabují rostliny, řasy i povlaky na ponořených kamenech. Některé druhy jsou dravé. Obvykle lze rozlišit hlavový konec s dobře vyvinutými smyslovými tykadly. Většinou mají plochou neebo stočenou ulitu, do které se mohou celí zatáhnoout. Plzáci a podobné druhy však mají ulitu redukkovanou. Do třídy plžů řadíme i druhy, které se od tohoto obecného schématu liší, například mořské nahožábré plže. Plži se vyvíjeli
PŘÍLIPKY
3–5 cm
Primitivní přřílipky (Patellogastropoda), oda), ), spásající řasy,, mají kuželovitou, jen nou schránku. Pomocí mírně stočen silných svalů jsou přitisknuté k podkladu, protože musejí v přílivovém pásmu odolávat vlnám, vysch hnutí i predátorům.
KMEN
MOLLUSCA
TŘÍDA A
GASTROPODA 21
ŘÁDŮ ČELEDÍ
409
DRUHŮ
asi 90 000
K DISKUSI OTOČENÍ TĚLA Mořští plži byli původně řazeni do jedné skupiny, protože jejich tělo se během vývinu stáčí, takže mají žábry á umístěné před srdcem. Podob Podobnýý znak zř zřejmě vykazovali předchůd ůddci všech plžů, a proto dnes dělíme mořs ořské plže do skupin pod podle jiných znaků. Je Jejich příbuzenské p vztahy dosud nejso sou zcela jasné.
Z U BOVCI A PŘ Í BUZ N Í Malá, nicméně rozmanitá skupina Malá Cycloneritimorpha je dobře známá ze zkamenělin. Patří sem mořští, sladkovodní i suchozemští plži, někteří se stočenou ulitou ou, jiní podobní přílipkám. Některé druhy zavírají rají ulitu víčkem.
2–5 cm
ZUBOVEC C KARIBSKÝ
Nerita peloronta
ZUBOVEC BAREVNÝ 1,2––2 cm
PŘÍL LIPKA MISKOVITÁ
Patella vulgata
Neritina communis
h Přílipka okussuje za přílivu řasy na skalách na pobřežží severových. Atlantského oceánu. Během odlivu se vrátí do prohlubně,, kterou si vytvořila ve skále a která přesn ně odpovídá tvaru schránky.
Obývá mangrovy v Indickém a Tichém oceánu. Je veelmi proměnlivý, v jedné popu ulaci se vyskytují jedinci s bílou, černou, červenou nebo žlutou ullitou.
Č: Neritidae N Typické T i ké je j pro něj ěj jasně j ě ččervené né zbarvení obústí. Ž Žije v přílivové zóně v Karibiku a vyd drží delší dobu i na su uchu. chu.
Č: Neritidae
Č: Patellidae
KOTOUČE A PŘ ÍBUZNÍ
2––2,5 cm m
Zástupci řád du Vetigastropoda jsou u mořští plži, kteří kartáčkovitou radulou spásají řasy a mikrooskopické organismy. Ulita může být podobná schránkám přílipek, jen s otvorem naa vrcholku, nebo může mít tvar stočeného kužele nebo koule. V tom případě se plži lži dokážou zatáhnout a uzavřít ulitu víčkem víčkem. 8–12 cm
KOTOUČ INDICKÝ
DĚR RNATKA LISTEROVA
Č: Turbinidae
Č: Fissurellidae
KOTOUČ OUČ Č SPIRÁ IRÁLOVITÝ Á Ý
Děrnatkkyy jsou blízce příbuzné ušním a kotoučům m m. Tento zápaadoatlantský druh h vystřiku ujee (stejně jakoo ostatní druhy) vod du u otvorem naa vrcholku.
Č: Trochidae Troc Kotouče mívaají kuželovitě zatočenou ou ulitu, kkterou uzavíraají víčkem. Tentoo druh žije ve víčk Středozemn ním moři.
Tectus niloticus
Diodora listeri
Mnoho kotoučů má silnou perleťovou vrstvu. Tento velký indopacifický druh je často sbírán pro výrobu šperků.
Osilinus turbinatus
ulitta ve tvaru stoččeného kužele
200–3 30 cm 1,5–4,5 cm
UŠEŇ ČERVE U ENÁ
Haliotis rufesscens H
kontrastní proužky
DONKA ZLATOÚSTÁ Z
Turrbo argyrostomus
55–77 cm
Č: Turbinidae Jee blízce příbuzná ostatním m kotoučům, ale vytvááří vápenitéé víčko. Žije v Tichém m a Indickém oceánu.
Č: Haliotidaae Ušně mají máálo zaatoočenou ulitu see silnou perrleťovou vrstvou a řadou o vorů na okraji,, jimiž otv vyysoouvají výběžkyy pláště. Ušeň červená žije U ž v sseverových. Ticchém oc ánu a živí se sp oceá pásáním čepelatek.
PL Á ŽOV K Y, SU R MOV K Y A PŘÍBUZNÍ
VĚŽULE A PŘÍBUZNÍ
N Nejpočetnější a nejrozmanitěj ější skupinou mořských plžů jsou Caenogastropoda. Dělíme jee do tří skupin. Ptenoglossidae, například vorenky, C jjsou volně plovoucí nebo pas asivně se vznášející j cí predátoři žahavců. žahavc Littorinidae se žživí spásáním řas a patří k nim n plážovky (břeženky), zavinutci a křídlatci. SSurmovky vky a jejich příbuzní příb ní (Buccinidae) jsou predátoři, kteří po používají při lovu dl h bodec, uložený v rrýze v ulitě. dlouhý d 2–4 cm c
2,5–5 5,5 cm
VĚŽULE ŠROU UBOVITÁ
2,5–7 cm
Turritella terebra
Č: Turritellidae Žije v Tichém a Indickkém oceánu u, kde k filtruje potravu z bahnaa. Patří do ssku upiny věžulovitýých.
JEHLANKA DRSNÁ Č: Cerithiidae Jehlanky jsou plži hojní v usazeninách v mělkých tropických mořích. Jako ostatní, i tento indopacifický druh klade šňůry vajíček, které přilepí na pevný podklad.
Č: Epitoniidae Obručanky br loví mořské sasanky nk a korálnatce, které okusují us ostrými čelistmi. Ten ntoo druh žije v Tichém a Indickém I oceánu.
V VĚŽULE E ROZ ZVINUTÁ Z VINUTÁ
Rhinoclavis asper
OBRUČANKA NÁDHERNÁ
Eppitonium scalare
6––17 cm
VORENKA KŘE ŘEHKÁ
V Vermicu ularia spirata Č: Turritellidae Tu
Volně p plovoucí samci tohoto kaaribského plže se př přichytí k pevnému p podkladu a často se m maskují houbami. Poté se z n nich vyvinou větší přiseedlé samice.
Janthina janth thina
Č: Janthinidaae Vorenky se vznášejí naa hladině tropických oceánů a looví volně plovoucí žahavce. Vylučujíí hlen, kterýý p ztuhne a obsažené vzduchov ové bublinyy udrží plže na voděě.
2,5–16 cm
ZAVINUTEC TYGROVA ANÝ
Cypraea tigris C
Starší ostny se často ulomí.
LEPIVKA SLUNE EČNÍ
Č: Cypraeidae y Masité M ité záhyby plááště zavinutce jsou při p plaaazivém zivém poh pohybu bu na d dněě mořřře ohrnu uté kooolem lem obústí ulit ulity. T Tento ind dopacificcký druh loví rrůzné bezobrratlé.
10–15 cm 10 cm
Stellaria solari Ste ris
Č: Xenophor nophoridae ae
Xenofory přilepují naa ul ulitu různé předměty, jako jsou kamínky nebo schránky jiných živočichů, aby se maskovaly. Tento druh obýváá Tichý a Indický oceán.
6–13 cm
HUČKA STŘEVÍCOVÁ
2––55 cm
Crepidula p fornicataa
Č: Calyptraeidae A Ačkoliv vypadá jako přílip pka, Á 1,5–6 cm ČAPKA UHERSKÁ není s nimi příbuzná. Žiiví Capulus p ungaricus se filtrováním a v doběě Č: Capulidae rozmnožování vytváří věžoovité Tento severoatlantský p plž shluky. Menší samci jsou naahoře se podobá nepříbuzným m a postupně p mění pohlaví, když přílipkám. Žije přichyceen nahrazují odumřelé ř lé větší ě ší sam mice, mi na kamenech nebo které se nacházejí vespod d. schránkách jiných měkkýšů, například hřebenatek. KŘÍDLATKA PELIKÁNÍ
Aporrhais pespelecani
Č: Aporrhaididae Tito blízcí příbuzní křídlatců žijí v bahně, kdee filtrují potravu. Výběžky ulity vy v vypadají jakko prsty s plovací blánou. Tento druh žije ve Středozemním a Severním moři.
30––42 cm
nalepené úlomky
2––3 cm
15– –31 cm
PLÁŽOVKA ÁŽ VEJCORODÁ
Littorina littorea Č: Littorinidae
Plážžovky, jako je tento evropský druh h, jsou plži obývající přílivové pásm mo. Mají kulovitou stočenou uliitu, kterou zavírají víčkem.
KŘÍDLATEC ŘÍ VE ELIKÝ Ý
Strombus gi giga gas
Č: Strombidaee Křídlatci jsou převážněě tropičtí, středně velcí až velcí p plži, kteří spásají řasy. Tento mohutný m západoatlantský dru uh má rozšířené obústtí.
305
B E ZO B R AT L Í • P L Ž I
Skupina Cerithioidea jsou plži s vysookou ulitou, kteří žijí v bahnitých nebo písčitých usazeninách a živí se drobnými částicemi, jež získk ávají z vody proudící plášťovou dutinou. Obývajíí moře, sladké vody a ústí řek. Pohybují se pomalu a často se sdružují do početných kolonií.
OSTNOPLOUTVÍ
RYBY • PAPRSKOPLOUTVÍ
344
Řád Perciformes zahrnuje na 156 čeledí a kolem 10 000 druhů, takže je nejpočetnějším a nejrozmanitějším řádem ryb vůbec. Na první pohled se zdá, že některé z ryb spojuje jen málo, ale všechny mají podobnou stavbu těla. Většinou mají v hřbetní i řitní ploutvi tvrdé i měkké paprsky. Břišní ploutve jsou posunuté dopředu k prsním ploutvím.
60 cm
16 cm
MOŘAN MODROSKVRNNÝ
KLIPKA ČTYŘSKVRNNÁ
NETOPÝRNÍK
Platax teira
Chaetodon quadrimaculatus
Obývá korálové útesy v Indickém a Tichém oceánu, kde v malých skupinách k piná h hledá hl dá potravu p tr – řasy ř a bezobratlé živočichy.
Na korálových útesech celého světa žije velký počet druhů klipek. T nt druh Tento dr h se vyskyt vyskytuje k tuje t j v záp. záp Tichomoří. Ti
Č: Ephippidae
Č: Chaetodontidae
90 cm
Pagrus caeruleostictus
Č: Sparidae Žije ve vých. Atlan Atlantiku. Je typickým zástupcem čeledě – typick má strmé čelo, vykrojenou ocasní sní ploutev a dlouhou hřbetní p ploutev.
12 cm 80 cm
GOSPICE VELKOOKÁ
Cepola macrophthalma
Č: Cepolidae Zdrržuje se ve svislých chodbičkách v bahně na dně severových. Atlantského oceánu a živí se A proplouvajícím planktonem. p
PARMOVEC
Apogon p g compressus
PARMICE PRUHOVANÁ
Je to noční obyvatel korálových útesů v záp. Tichomoří. Má velké oči a dvě hřbetní ploutve. Samec přechovává jikry v ústech.
Č: Mullidae Je běžná ve Středozemním moři a severových h. Atlantiku. Pomocí hmatových vousků vyhledáává zahrabané živočichy.
Č: Apogonidae
40 cm
Mullus surmuletus
31 cm
30 cm
SLUNEČNICE ZELENÁ
STŘÍKOUN LAPAVÝ
Č: Centrarchidae
Č: Toxotidae Stříkouni žijí hlavně v mangrovových oblastech v jihových. Asii, Austrálii a záp. Tichomoří. Loví hmyz sedící na rostlinách převislých nad hladinou tak, že ho sestřelí proudem vody vystříknutým z úst.
Lepomis p cyanellus
V Sev. Americe je tato velká ryba dobře známá, protože patří k nejběžnějším druhům v jezerech a řekách.
72 cm
Toxotes jaculatrix
Mladé ryby mají hněddé tělo s bílými, čern ně lemovanými skvrnami.
1,22 m
LUFARA DRAVÁ
Pomatomus saltatrix Č: Pomatomidae
51 cm
Hojně rozšířený, útočný lovec, který se vyskytuje v tropickém a subtropickém pásmu oceánů. Žije v hejnech a společně nahání a loví menší ryby. CHROCHTAL KLIPKOVITÝ
10 cm
OKOUN ŘÍČNÍ
Plectorhinchus chaetodonoides
STUDNAŘ ZLATOČELÝ
Dospělí chrochtalové jsou krémoví s černými skvrnami. Mladé ryby napodobují zbarvením a pohyby jedovaté ploštěnky.
Č: Opistognathidae
Č: Haemulidae
Opistognathus aurifrons
Když samice tohoto karibského druhu naklade jikry, samec je posbírá do úst a tam je nosí.
Perca fluviatilis
Č: Percidae Pochází z Evropy a Asie, ale byl zavlečen nebo vysazen pro účely sportovního rybolovu v Austrálii i jinde. Mimo původní území je tento sladkovodní predátor často škůdcem.
kontrastní pruhování
40 cm
POM MEC PAVÍ
Pygoplite ygg es diacanthus
Č: Pomaacanthidae Nápadné zbaarvení tohoto pomce i jiných korálových ryb pomáhá rozeznat dru uhy a slouží i k dorozzumívání.
POMEC CÍS CÍSAŘSKÝ
Pomacanthus imperator
Č: Pomacanthidae Žije na korálových útesech v Indickém a Tichém occeánu. ceánu Mladé a dospělé ryby se liší zbarvením, které mladéé ryby chrání před útoky teritoriálních dospělých.
25 cm m
jediná dlo louhá hřbetní plo loutev
10 cm
25 cm 10 in 2m
OSTNÁČ JEDNOVOUSÝ
MNOHOPILÁK AMERICKÝ
Č: Polycentridae
Č: Polyprionidae
Monocirrhus polyacanthus
OKATEC STŘÍBŘITÝ
Monodactylus argenteus
Polyprion yp americanus
Ostnáč má velká ústa, a když se nechá há unášet jako suchý list, rychle pohltí nicc netušící kořist. Žije ve sladkých vodách h v Již. Americe.
Mladé ryby vedou potulný život mezi vším, co se vznáší na hladině, zatímco dospělí vyhledávají lodní vraky, jeskyně a skalnatá území. Žijí ve všech světových oceánech. o
Č: Monodactylidae Ryba s plochým tělem, která žije v Indickém a Tichém oceánu, ale nejčastěji se vyskytuje v brakických vodách v ústích řek, kde tvoří malá hejna.
protáhlá štíhlá hlava s ostře projmutým čelem
15 cm
70 cm
BRADÁČ ÁČ ŠUPINOPLOUTVÝ
SMUHA TMAVÁ
Sciaena umbra
Č: Sciaenidae Zástupci čeledě jsou známí tím, že vyluzují dunivé zvuky. Smuha tmavá žije v severových. Atlantiku a ve Středozemním moři a dorozumívá se hlasitými zvuky, které vytváří pomocí plynového měchýře.
Pseudanthias squamipinnis Č: Serranidae
Malí bradáči sbírají plankton kolem strmých korálových útesů a říms. Samci brání harém samic. 70 cm
2,5 m
vysoká ká hřb hřbetníí ploutev
KANIC TEČKOVANÝ
Cromileptes altivelis
Č: Serranidae Podobně jako mnoho jiných kaniců i tento obyvatel korálových útesů v Indickém a Tichém oceánu mění během dospívání pohlaví ze samice v samce.
ŠA AVLATKA KOPINATÁ
Equetus lanceolatus
Č: Sciaenidae Do Domovem této neobvyklé ryby jsou hlubokomořské korálové útesy v záp. Atlantiku. Maskuje se tvarem těla i zbarvením.
KANIC OBROVSKÝ
Epinephelus p lanceolatus
40 cm
1,22 m 1
CHŇAPAL OBECNÝ
ŠTÍHLICE MALOOKÁ
Č: Lutjanidae
Č: Malacanthidae Žije na bahnitém a písčitém dně u východního pobřeží Sev. Ameriky. Zdržuje se většinou v hloubce koolem 200 m, aby se vyhnula studené vodě.
Lutjanus j kasmira
Chňapal je rychlá ryba, která žije během dne v hejnech na korálových útesech. V noci se hejna rozplavou a ryby si hledají potravu.
Č: Serranidae Je největším druhem kanice, dosahuje hmotnoosti až 400 kg. Obývá indopacifické korálové útesy, ale v důsledku nadměrného lovu je vzácný.
Caulolatilus microps
25 cm
345
ROSNIČKOV ITÍ
OBOJŽIVELNÍCI • ŽÁBY
360
Čeleď Hylidae, jejíž systematika je značně nejednotná, je početná a její zástupci žijí na celém světě. Zvláště hojně jsou zastoupeni v Novém světě. Mají dlouhé, štíhlé nohy s přísavkami ísavkami na prstech. Většinou jsou to stromové žáby, aktivní v noci. Mnohé se v době rozmnožovvání ozývají ý kuňkáním. sborovým
hnědý hřbet s tmaavými skvrn nami
5–7 cm
ŽABICE PODIVNÁ Ž
Pseudis paradoxa
2–3 cm
5–9 cm
Vod dní žába, jejíž pulci mají konččetiny čtyřikrát delší než dosspělí. Žije v Již. Americe a na Triinidadu.
ROSNIČKA KŘÍŽKOVANÁ
2,5–4 cm
Pseudacris crucifer LISTOVNICE OSTRUHATÁ
ROSNIČKA ČERVENOOKÁ
Žije ve Stř. a Již. Americe, zdržuje se vysoko v korunách. Klouzavým letem přeskakuje z jednoho stromu na druhý a roztažené prstty s plovacími blánami používá jako padák.
Obývá lesy v Kostarice a rozmnožuje se v prudce tekoucích vodách. Pulci mají ústa přeměněná v přísavku, aby se udrželi na skalnatém dně.
Cruziohyla calcarifer
Žije ve vlhkých lesích na výých. USA a Kanady. Ohlašuje přícchod jara pronikavým pípavým hlasem.
Duellmanohyla rufioculis
7–9 cm
5,5–7,5 cm
4–5 cm
ROSNIČKA VČELÍ
ROSNIČKA ROSENBERGOVA
Hypsiboas rosenbergi
Phyllomedusa Ph ll d hhypochondrial h d i li lis
Žije vysoko v korunách stromů v jihoamerických lesích. Vajíčka klade do stromových dutin naplněných vodou, kde se vyvíjejí i pulci.
Samci této žáby ze Stř. a Již. Ameriky vyhrabávají v mokré půdě jamky, a když se naplní vodou, klade do nich samice vajíčka. Poté oba snůšku brání i za cenu vlastního života.
Obývá suché biotopy na severu u Již. Ameriky. Ztrátě vody se brán ní vylučováním voskovitého povlakku ku na kůži.
Trachycephalus resinifictrix
LISTOVNICE PESTRÁ
přřísavkyy na prstechh
5,5–11 cm
3,5–5,5 cm
2,5–10 cm
3–55 cm
ROSNIČKA VELKÁ
ROSNIVKA BOULENGEROVA
ROSNIČKA KUBÁNSKÁ
ROSNIČKA ZELENÁ
Velká rosnička ze Stř. Ameriky má kolem prstů kožní lem, který jí umožňuje přemísťovat se klouzavým letem mezi stromy stromy.
Žije ve Stř. Americe a Kolumbii a rozmnožuje se v dočasných tůních, které vzniknou po deštích. Samci se každou noc vracejí na stejný posed, posed odkud lákají samice. samice
Pochází z Kuby, Kajmanských ostrovů a Baham, ale byla vysazena na Floridě, kde loví místní druhy žab a snižuje jejich početnost.
Samci této evropské žáby se na jaře shromáždí ve velkém počtu a sborově lákají samice. Pár poté sestoupí ze stromu či keře a samice klade vajíčka d okolní do k l í vody. d
Ecnomiohyla miliaria
Scinax boulengeri
Osteopilus septentrionalis
vellké, vystupující čerrvené oči
Hyla arborea
3–5 cm
7–10 cm
4–7 cm
světlé břicho
LISTOVNICE PŘÍZRAČNÁ
LISTOVNICE ISTOVNICE ČERVENOOKÁ
Agalychnis lemur
Listovnice skvěle šplh há a páří se na větvích převislých nad vodou. Vajíčka klade na listy, takže vylíhlí pulci sklouznou doo vody.
Středoamerická žába, která je aktivní v noci. Ve dne spí na spodní straně listů. Vajíčka klade na listy přesahující nad vodu.
Agalychnis caallidryas
ROSNIČKA ZELENOOKÁ
Osteocephalus taurinus Stromová žába ze středoamerických lesů, která se páří po deštích a vajíčka klade na hladinu dočasných tůněk.
ROSNIČKA DROBNOHLAVÁ
Den ndropsophus microcephalus Vyskkytuje se ve Stř. a Již. Americe a na Trinidadu, kde se rozmnožuje vd dočasných tůních. Ve dne je ssvětle žlutá, v noci rezavá. 2–3 cm
vodorovné zorničky
LEIOPEL MOV IT Í
LEIUPER IDA E
Čeleď Leiopelmatidae tvoří jen čtyři druhy žab, které žijí pouze na Novém Zélandu. Mají několik obratlů navíc a při plavání pohybují zadníma nohama střídavě, nikoliv současně. Obývají vlhké lesy a jsou aktivní Obý v nooci.
Čeleď tvořená několika druhy z Jižní a Střední Ameriky bývá řazena k hvízdalkovitým. Jsou aktivní v noci a zdržují se převážně na zemi.
hrbolatá kůže
2,5–3,5 cm
5–10 cm
ROSNICE SINÁ Á
3–4 cm
LEIOPELMA ARCHEYOVA
Litoria caerulea
Leiopelma archeyi
HVÍZDALKA Í PĚNODĚJNÁ Ě Ě Á
Žije v severových. Austrálii a na Nové Guineji. Obratně šplhá a často se zdržuje v blízkosti člověka.
Ž pouze na Severním ostrově. Je to Žije pozemní žába, která klade vajíčka pod p kklády. Je kriticky ohrožená v důsledku ztráty biotopu i nemoci.
V době páření samice této středoamerické žáby vylučuje výměšek, který samec našlehá nohama do podobyy p p pěnového hnízda, v němž se vyvíjejí y j j vajíčka. j
Engystomops pustulosus
M A NTELOV ITÍ Zásstupci čeledě Mantellidae se vyskytují jeen na M Madagaskaru a ostrově Mayotte a jsou aktiivvní ve dne. Jsou výrazně zbarvení, prottoože kožní žlázy vylučují silný jed. Vě šina druhů je ohrožena ztrátou Větš bi opu a lovem bioto l pro mezinárodní i á d í obch hod.
ROSNIČKA TRNITÁ
Anotheca spinosa
Žije v Mexiku a Stř. Americe na broméliích a banánovnících h, vajíčka klade do vody v listové růžici.
4,5–8 cm m
5–6 cm
6–8 cm 4–8 cm
SMIL LISKA BANÁNOVÁ
LÉTAVKA BĚLORETÁ
MANTILA NÁDHERNÁ
Je aktivní jen v noci. Obývá vlhké lesy O vee Stř. a Již. Americe a vajíčka klade do malých louží.
Velká stromová žába, která žije jen na Madagaskaru v okolí potoků, ve kterých se rozmnožuje. Na zadních nohou má plovací blány.
Zd ž j se na skalních Zdržuje k llních h výchozech h h ve vysokohorských polohách, dokonce nad horní hranicí lesa. Rozmn nožuje se v potocích.
SSmilisca phaeota
Boophis albilabris
Spinomantis elegans
2 2,5 2–2,5 , cm
drsná, vlhká kůže
kostěěné výrůstkyy výrůs
5–7,5 cm m
VÍČKO OVNICE YUCAT TANSKÁ
2–3 cm
MANTELA A ZLATÁ
MANTELA MADAGASKARSKÁ
Triprion n petasatus
Mantella auran ntiaca
Mantella madagascariensis
Žije v nížin nných lesích v Mexiku a Stř. Americee. V nebezpečí prrorazí kostěnými výrůstky na čenichu otvoor ve stromu a schová se ve stromoové dutině.
Zářivé zbarvení této madagaskarské žábby žijící v deštných lesích h je varováním přeed prudkým jedem, který vylučuje kůžíí.
Rozmnožuje se v lesních potocích, je však v důsledku ničení biotopu ohrožena vyhubením. Samec se ozývá krátkými vrzavými zvuky.
361
MĚKKOZOBÍ
HOLUB ČAROKRÁSNÝ H
Ptilinopus magnificus
Č: Holubovití Holu ub čarokrásný patří do skupiny holu ubů příbuzných rodu Ducula. Tento velký druh z Nové Guineje a Austrálie žije v korunách stromů v deštných lesích.
454 17–23 cm
P TÁC I • M Ě K KO ZO B Í
33–40 cm
HOLOUBEK INKA
Columbin na inca
Č: Holub bovití H Holoubek inka se vyskytuje y y j v su ucchých oblastech h od severu USA po Střední Amerikku. Patří mezi nej ejméně výrazné zeemní americké měkkozoobé.
žluté značky na křídlech
20 cm
HOLUB O NIKOBARSKÝ O A S Ý
Caloenas nicobarica
Č: Holubovití Holub nikobarský je pravděpodobně příbuzný vyhynulého dronte mauricijského; obývá pobřežní oblasti a lesy na ostrovech od Malajsie po Novou Guineu.
HOLOU UBEK DIAMAN NTOVÝ
Geopelia cuneata
Č: Holub bovití Tento malý stěhoovavý pták ze suchých oblastí Austrálie žije ve skupinách k i á h a u vvodních d í h nádrží ád ží se shlukuje do velkých hejn.
HO OLUB SAMOTÁŘSKÝ
25–31 cm
Leptotila p a verreauxxi Č: Ho olubovití Tropickýý příbuzný hrdličky karolínské je hojněě rozšířený v Sev. a Již. Americee a vyskyytuje se až v Teexasu.
29–55 cm
tmavě zelený ocas
35 cm
30 cm
tm mavě růžová hlava a hruď
HOLUB RUDOPRSÝ H
HRDLIČK KA KAROLÍNSKÁ
Č: Holubovití
Č: Holubovití H Hrdličk kkarolínská Hrdlička r lín ká se ozývá ý á naříkavým voláním, má dlouhý ocas a vyskytuje se v otevřené krajině v Sev. a Již. Americe a v Karibiku.
Gallicolumba tristigmaata Gallicolumb a
V oblasti Filipín žije pět příbuzných druhů, které mají naa hrudi velkou červenou skvrn nu. Holub rudoprsý obývá jižní osttrovy Filipín.
Tento zemní pták z lesů Sul ulaawesi awesi v Indonésii je příbuzn ný s holubem rudoprsým ým a pravděpodobně s někt kterýými australskými hrdličkaami.
Č: Holubovití
smaragdově zelená křídla a hřbet
HOLUB C CELEBESKÝ Ý
Gallicolumba criniger G
45 cm
Zenaiida macroura
39–44 cm
40–46 cm
HO OLUB DVOU UBARVÝ
Ducula la bicolor
Č: Ho olubovití ití Holubi z rod du Duculaa jsou velcí plod dožraví ptáci deštných lessů. Tento druh z jv. Asie a Au ustralasie má bílé peří, častoo potřísněné potrravou.
23–28 cm
HOLUB ZELENOKŘÍDLÝ
HOLUB HNĚDO OCHOCHOLATÝ Ý
Č: Holubovití Tento jasně zelený pták se vyskytuje v deštných lesích od Indie po ostrovy v jižním Tichém oceánu. Živí se ovocem a semeny.
Č:Holubovití Velký, jestřábu podobný holub hnědochocholatý z východní Austrálie má na hlavě dvojitou korunku z peří.
Chalcophaps indica
Lopholaaimus aimus antarcticus antarcti
HOLUB KOVOVÝ
Ducula aenea
Č: Holubovití H l b ií Velký holub kovový obývá deštné lesy od Indie po jv. Asii, má dunivý hlas a živí se převážně ovocem.
23–34 23 34 cm
KORUNÁČ VĚJÍŘOVÝ
Goura victoria
ze stran zploštělý ocas
Č: Holubovití
Koorunáčové jsou největší druhy holubů. Korunáč vějířový ze h severn ní Nové Guineje se od korunáčče novogguinejského liší bílými špičkam mi korunky.
74–75 cm
455
36–38 cm
45–50 cm
Č: Ho olubovití
Nápadně p zb barvenýý holub wonga see vyskytuje ve východ dní Austrálii, v lesích a poorostech křovin od jižního Queenslandu po V Victorii. HOLUB HORSKÝ
Otidiphaps nobilis
Č: Holubovití H l b ií Nedávné výzkumy objevily, že tento novoguinejský zemní holub patří do stejné skupiny jako korunáčové a pravděpodobně jjako vyhynulý y y ý dronte.
vějířovitá korunka
27–31 cm
HOLUB PR RUHOLÍCÍ
KORUNÁČ NOVOGUINEJSKÝ
Geottrygon chrysiaa
Č: Holubovití Holubb pruholící patří do skupiiny holubů žijících v trop pické Americe. Vyskytu uje se v Karibiku, včeetně Baham.
Goura scheepmakeri Č: Holubovití
Korunáč novoguinejský obývá jižní část Nové Guineje. Má modravou horní část těla, kaštanově hnědou hruď a kovově modrou korunku.
75 cm
25–28 cm
kaaštanově hn nědá hruď
šedomodré peří
HOLUB AFRICKÝ
Treron calvus
Č: Holubovití Tropické oblasti Afriky a Asie jsou domovem více než 20 druhů holubů rodu Treron. Holub africký se vyskytuje jižně od Sahary.
33– –36 cm
HOLU UB BRONZOVOKŘÍDLÝ
Phaps p chalcoptera Č: Holubovití
šedé tělo
Holu ub bronzovokřídlý je rychle létajjící australský holub, který potravvu hledá na zemi. Na křídlech má llesklé skvrny a žije v lesích.
20–22 cm
31–35 cm
lesklá skvrna na křídle
bílé skvrny na křídlech
HOL OLUB UB KŘ KŘEPELČÍÍ
HOLUB CHOCHOLATÝ
Č: Holubovití
Č: Holubovití Holub chocholatý je jedním z několika příbuzných australských druhů a hojně se vyskytuje v otevřené krajině v celé Austrálii.
Geophaps p plumiferaa
Australskýý holub křepelčí p se vyyskytuje y j v such u ých, kamenitých biotopech h s hojností vysokých travin, v kterých hnízdí.
Ocyphaps yp lophotes
P TÁC I • M Ě K KO ZO B Í
HOLUB B WONGA
Leucosarciaa melanoleuca
GIBONOV ITÍ 548
GIBON TMAVORUKÝ
Hylobates agilis
Gibonovití (Hylobatidae) jsou středně velcí plodožraví primáti. Nemají ocas a pohybují se typickým skákáním mezi stromy pomocí velmi dlouhých paží. Giboni jsou obvykle monogamní a vytvářejí páry, které upevňují společným „zpěvem“, kterým si také označují území. Některé druhy mají zvětšené hrdlo, takže je jejich hlas slyšet daleko.
Ačkoliv celkové zbarvení gibona tmavorukého je různé, má vždy bílé obočí a samci bílé líce. Žije v Thajsku, Indonésii a Malajsii. 45–64 cm
černá hlava samic
GIBO ON KÁPOVÝ
GIBON STŘÍBRNÝ NÝ
Hylobates pileatus Hylob
Hylobates molocch
Gibon stříbrný jee endemický na západníí Jávě v Indonésii. Samci i saamice jsou stříbřitě šedí s čerrnou hlavou.
Samice gibona kápového jsou stříbřitě šedé s černým obličejem, hrudí a „čepičkou“, samci jsou celí černí. Žijí v Thajsku, Kambodži a Laosu.
44–664 cm
GIB BON MÜ ÜLL LERŮV
44–64 cm
Hylobbatees muelleri
45–64 cm
Gibon n Mü üllerův žije na Borneeu. Monogamní páry trávíí zpíváním duetů průměěrněě 15 minut den nně.
bílá chodidla a dlaně
45–64 cm
GIBO ON HULOK
Bunopithecus ithecus hoolock Samci gibon na huloka jsou černí, ale samice jssou tříslovitě hnědé s tmavou hru udí. Gibon hulok žije v Číně, sv. Indii a sz. Barmě. korunka srsti na hlavě u samců 45–64 cm
42–59 cm m
holé dlaně 45 64 cm 45–64
GIBON BĚL LOLÍC CÍ
Nomascus leuucogen nys Giboni bělolíící jsou u po narození krémovvě zbarvení, což jim m vyd drží až do věku dvou u let, kkdy barvu změění.
GIBO ON L AR
Hylobbates es lar Gibon lar se vyyskytu uje v několika barevných forrmách h. Obývá lesy v Thajsku, M Malajssii, Sumatře, Barm mě a Laaosu. stříbřitě bílá srst 71–9 90 cm
SIAM MANG
GIBON ŽLUT TOLÍCÍ TOLÍCÍ
Nomascus gabbriellae
Sympha y p alangus g syndaactylus
Samci gibona žluttolícího jsou černí se světlými tvá vářemi; samice jsou žluté s černoou čepičkou. Žijí v Kambod dži, Laosu a Vietnaamu.
Siamang je největší n druh gibona a žij ije na ostrově Sumatra v Indonéssii a na M Malajském polooostrově.
LIDOOPOV ITÍ
ORAN NGUTAN BORNEJSKÝ
Do čeledi Hominidae patří největší druhy primátů. Orangutani žijí v korunách stromů, zatímco šimpanzi, gorily a lidé tráví většinu času na zemi. Šimpanzi a gorily se pohybují na čtyřech končetinách kolébavou chůzí. Žádný lidoop nemá ocas. Samci jsou obecně větší než samice a všechny druhy mají poměrně velkou mozkovnu.
Oran ngutan bornejský je velký stroomový primát, živící se ovocem m. Žije v korunách stromů v dešštných lesích na ostrově Borneo.
dlouhé paže
0,8––1,5 m
hrubá, červenooranžová srst
GORILA HORSKÁ
Gorilla beringei
Goorila horská je největší primát na světě a oba poddruhy obývají hoorské mlžné lesy ve východní Konžské demokratické republice, Rwandě a Ugandě.
chápavé ruce a nohy
klenuté čelo
těžce stavěné tělo 0,8–1,8 m
O ORANGUTAN SUMATERSKÝ
Pongo abelii P b lii
70–8 83 cm
Oranggutan sumaterský je největtší stromový primát. Vyskkytuje se v částech tropicckých deštných lesů naa severu Sumatry.
BO ONOBO
Pan n paniscus Bonoboo je menší neež šimp panz a žije ve vlhkýých tropickýcch lesích h v Konžské demokratické republicce.
1,2–2,1 m
GORILA NÍŽINN NÁ
Gorilla gorillaa
V nížinných ížinných lesích h a bažiinách na západě středn ní Afriky žijí d dva poddruh hy gorily nížinné. Dospělýým samcům see říká stříbrohřbetí.
1,3–1,8 m
64–94 cm m
silné končetiny
549
S AVC I • P R I M ÁT I
1,5–1,8 m
Pongo pygmaeus
Š ŠIMPANZ
ČLOVĚK MOUDRÝ
Pan n troglodytes
Homo sapiens
V succhých i vlhkých lesích a savanách v rovn níkové Africe žijí čtyyři poddruhy šimpanze.
Lidé jsou charakterističtí vzpřímeným postojem a malým množstvím ochlupení a osídlili všechny části pevniny, s výjimkou Antarktidy.
MROŽOV ITÍ 570
Mrož je jediný zástupce čeledi Odobenidae. Je to velký arktický ploutvonožec s mohutným tělem, dlouhými kly u obou pohlaví a citlivými vousky na čenichu, pomocí kterých hledá potravu. Na pláže a ledové kry často vylézají tisíce mrožů ve velkých skupinách.
S AVC I • Š E L M Y
dlouhé kly
silná, zvrásněná kůže
2,3–3,6 m
MROŽ
Odobenus rosmarus Mroži obývají mělké vody u Arktidy. Samci dosahují až dvojnásobné velikosti samic, které pod vodou lákají mručením.
tělo, zužující se směrem k ocasu
pádlovité přední končetiny
TULEŇOV ITÍ Tuleňovití (Phocidae) jsou více přizpůsobení životu ve vodě než mroži a lachtani. Místo ušních boltců mají na stranách hlavy malé otvory. Jejich ploutve jsou na souši nepoužitelné, ale poskytují jim rychlost a obratnost ve vodě. Většinou obývají chladné vody mírného a polárního pásma a loví ryby a bezobratlé, pouze tuleň leopardí loví tučňáky.
1,7–2,5 m
TULEŇ TUL EŇ ROS ROS O SŮV Ů
Ommatophoca rossii Tento vzácný a mrštný tuleň tráví většinu času lovením olihní pod ledem v Antarktidě. Samci jjsou menší než samice. malá hlava
krátké ploutve
TUL ULEŇ Ň LEOPAR LEO EOPARDÍÍ
2,5–3,3 m
TULEŇ WEDDELLŮV
Tuleň Weddellův je nejjižněji žijící savvec, vyskytuje se u ledových šelfů v Antarktidě a dokáže see hluboko potápět. Samice jsou větší než samci.
2–2,6 m
TULEŇ KUŽELOZUBÝ 1,7–3,3 m
2 2 4m 2–2,4
Tento obávaný predátor loví nejčastěji menší tuleně, ryby a tučňáky u okraje ledu v Antarktidě, ale živí se také krilem.
krátké a řídké vousy
Leptonycchotes weddellii
2,5–3,4 m
Hydrurga leptonyx
TULEŇ VOUSATÝ
Halichoerus grypus
Erignathus barbatus
Tuleň kuželozubý žije v severním Atlantiku a v období rozmnožování se shromažďuje ve velkých skupinách v okolí Británie. Samci jjsou až třikrát těžší než samice.
Tento velký arktický tuleň se živí rybami a bbezobratlými žijícími u dna, které hledá částečně hmatem pomocí p dlouhých, tuhých vousů.
1,7–1,99 m
krátké ploutve
TULEŇ Ň HAVAJSKÝ Ý
Monachus schauinslandi Tuleň havajský je jedním ze dvou příbuzných, silně ohrožených a chráněných druhů. V přírodě žije posledních zhruba 1 400 jedinců.
TULEŇ GRÓNSKÝ
Pagophilus groenlandicus Tento malýý tuleň migruje g j v zimě na jjih a v létěě na sever v hlučných skupinách a sleduje ledové kry z Arktidy, na kterých odpočívá.
2–2,4 m
2–2,7 m
kožnatý vak savců
571 2–5 m
ČEP PCOL HŘEB BENATÝ
Cystophoora cristata TULEŇ KRABOŽRAVÝ
Lobodon carcinophaga
Navzdoryy názvu se tento obratnýý antarktickýý tuleň živí převážně krilem, který filtruje z vody pomocí zvláštně uspořádaných zubů.
Tento samotářsský arktický tuleň má na hlavě zvláštní kožnatý vak, který dokkáže nafouknout. Mláďata jsou saamostatná již pět dní po porodu.
2–7 m
RYP POUŠ SLO ONÍ
Miroounga leonina Samec ryp pouše sloníího, který žije v jižních částech h oceánů, má „chobbot“ a je too největší šelma, vážící v až 5 000 kg.
RYPOUŠ SEVERNÍ
Mirounga angustirostris Tento velký ploutvonožec žije v severním Tichém oceánu. Samci mají dlouhý, ý chobotovitýý čenich. Stejně j jjako jižní j příbuzný p ý byl y i tento druh lovem téměř vyhuben, y , ale dnes se jjeho p populace p zotavují. j
velké oči, posazené v zadní části hlavy 1,2–2 m
1–1,7 m
1,4–1,7 cm
T EŇ TUL Ň PACIFICKÝ
Phoca largha
Tento malý tuleň se vyskytuje převážně na krách u severního pobřeží Sibiře a Yukonu v Kanadě. Dospělí jedinci vytvářejí dlouhodobé páry páry. skvrny různých tvarů na těle
TUL LEŇ OBECNÝ
TULEŇ KROUŽKOVANÝ
Tuleň obecný je elegantní ploutvonožec, vyskytující se na pobřežích v oblastech mírného pásma. Odpočívá na písčitých plážích a chráněných útesech.
Tento malý tuleň obývá převážně T arktické ledové šelfy. Mláďata přicházejí na svět v doupěti pod p led e em, kde jsou v bezpečí před predátory.
Phoca vitulina
Pusa hispida
1,1–1,4 m
TULEŇ BAJKALSKÝ
Pusa sibirica
Tento malý sladkovodní tuleň obývá jezero Bajkal na Sibiři. V zimě si zuby udržuje dýchací otvory v ledu.
1,5 m
TULEŇ KAS SPICKÝ
Pusa casppica
V Kaspickém moři žije zhru uba půl milionu těchto malých tuleňů. Samci se většinou páří pouze s jednou samicí i í a s ji jinými ý i saamcii nebojují. b j jí
Uši se mohou pohybovat nezávisle na sobě a dokonale tak zachycují jakékoliv zvuky kořisti nebo nebezpečí.
T YGR
Panthe ra tigg r i s
579
Čich je u tygra překvapivě slabý, ačkoliv používají k označení území pachové značky.
S AVC I • Š E L M Y
Tygr je největší a nejsilnějšíí kočkovittá šelma a je to mocný predátor s neeuvěřitelnoou elegancí a hbitostí. V přírod dě obývá různé biotopy, od tropických džu unglí Indoonésie po zasněžené pláně Sibiře, kde žijí neejvětší jedinci. Dospělý samec mů ůže dosahoovat hmotnosti až 300 kg, ale přřesto dokááže jedním skokem překonat vzdálenostt až 10 m. Dospělí tygři žijí samotářskky, s výjim mkou samic s mláďaty – matka see o potom mky stará rok až dva a během této dooby je učí životně ž důležité dovednosti.
VELIKO OST 1,4–2,8 m BIOTO OP Lesy, bažiny, porosty křovin,
savana a skalnatá krajina ROZŠÍŘ ŘENÍ Indie až Čína, Sibiř, Malajský
poloosttrov a Sumatra POTRA AVA A Převážně kopytníci, například jeleni n nebo prasata; někdy loví také malé savce a ptáky
KULATÁ ZORNICE Tygři mají zornice vždy kulaté kulaté, na rozdíl od malých koček, jejichž zornice se stahují do štěrbiny. V noci se zeširoka roztáhnou a poskytují tak vynikající zrak i ve tmě, zatímco na ostrém světle je z nich pouze malá tečka. BÍLÉ SKVRNY NA UŠÍCH Nápadná bílá skvrna na uších tygra pravděpodobně slouží ke komunikaci. Mláďata sledující matku mohou díky pohybu uší rozpoznat blížící se nebezpečí.
PROBODNOUT A NAŘEZAT Čtyři dlouhé špičáky slouží k zabití kořisti. Ostré stoličky, nazývané trháky, pak snadno odřezávají kusy masa. zatažitelný dráp
Dlouhé vousy umožňují tygrovi vnímat okolní hustý podrost i v téměř naprosté tmě.
PRUHOVANÝ ZABIJÁK Oranžová srst s černými pruhy poskytuje tygrovi maskování při pohybu prosvícenou vegetací. Bílí tygři jsou většinou narození v zajetí a v přírodě jsou extrémně vzácní. Tygři byli téměř vyhubeni; na celém světě jich dnes v přírodě žije necelých 8 000.
PŘEDNÍ KONČETINY Tygr má dlouhé končetiny a velká chodidla, což mu umožňuje rychle běhat, skákat na velkou vzdálenost a strhnout kořist velikosti krávy jedním mocným smrtelným úderem. protiskluzové polštářky
POLŠTÁŘKY NA CHODIDLE Tygři mají pět prstů a na všech mají drápy, které mohou zatáhnout, když je nepoužívají.
KONEC OCASU Dlouhý ocas tygr většinou drží ohnutý těsně nad zemí. Slouží mu k udržení rovnováhy při pronásledování kořisti nebo při šplhání.
