TRICHOLOGIE. fylogeneze,ontogeneze,struktura, makroskopické variace vlasů a chlupů, znaky, etnické rozdíly

TRICHOLOGIE fylogeneze,ontogeneze,struktura, makroskopické variace vlasů a chlupů, znaky, etnické rozdíly

Fylogeneze  živočichové z vody na souš (vznikají kožní žlázy, šupiny, peří srst) – vývoj teplokrevnosti  mezozoický Cynognathus a paleozoický Gorgonops měli v oblasti „nosu“ perforace = senzorní pole a pravděpodobně zde byly protovibrisy

Trias : Cynodontia, Theriodontia

Gorgonops konec prvohor 290 mil. let

Cynognathus druhohory 245 mil. let

plakoidní šupiny

rohovitá šupina

Lacerta muralis štítek

Vipera berus

vznik peří

vznik chlupů

vodní obratlovci: plakoidní šupina – původ ektodermálně-mezodermální suchozemští obratlovci rohovitá šupina plazů – ektodermální původ; pokožka plazů je suchá, téměř postrádá kožní žlázy peří je kožní rohovitý útvar, který vznikl komplikovanou přestavbou plazí rohovité šupiny (na některých místech těla jsou šupiny zachovány, na jiných je peří) chlupy kožní útvar (ekodermálně-mezodermální, které na rozdíl od per nevznikly přímo z plazích šupin, ale vyrůstaly za nimi.

Ontogenetický vývoj per a chlupů

Peří:

•epidermální papila •okraje papily klesají do škáry •formuje se mezodermální papila (škárová papila - pulpa) •vrchol epidermální papily rohovatí •mezodermální papila se stáhne před ukončením růstu péra •před výměnou péra se škárová papila opět aktivuje

Chlupy:

epidermální papila mezodermální papila obě složky zůstávají

 Chlupy vznikaly mezi resp. za rohovitými šupinami, které pak zanikly. Vyrůstá 3 nebo více chloupků lichého počtu. Jsou seřazeny tak, že skupinky jedné řady stojí proti prázdným místům řady druhé, jak to odpovídá původní poloze šupin.  stopy šupin a skupiny chlupů jsou patrny např. na ocase myšovitých; skupinky 3 chlupů u člověka – patrné na krku, prsou, zádech  Chlupy jsou apomorfním znakem savců.

po vymizení šupiny

původní rozmístění chlupů za šupinou

lidské vlasy lidské chlupy

Variace TM

špička, apex

osina

s t v o l

chlup

pesíky,osiníky, vlníky hmatové chlupy pesíky oční brvy vlasiny (žíně) štětiny ostny (ježury,ježci, dikobrazi) šupiny (luskouni) podsada (vlníky, osiníky) krunýře (pásovci)

splynutím a přeměnou chlupů vznikly šupiny (luskouni) krunýře z rohovitých destiček (pásovci)

Funkce vlasů/chlupů  estetická funkce  sexuální dimorfismus/dichroismus, mimikry, zbarvení  ochrana před mechanickým poraněním (např. řasy), nečistotou  ochrana před UV zářením  filtrace vdechovaného vzduchu  příjem podnětů z okolního prostředí - senzorická funkce  sociální komunikace  ochrana před parazity  ochrana před ztrátou tepla, popř. jeho akumulace, termoregulace  transport etologicky důležitých látek do okolí (feromony)

duté chlupy ledního medvěda

Antropogeneze ztráta srsti Hypotézy:  efektivní termoregulace v horkém klimatu savan;hypotéza lovu (Hunting Hypotheis); ochlazování pocením  antiparazitární adaptace  teorie vodní opice (Aquatic Ape Hypothesis)  pohlavní výběr - sexuální dimorfismus, sexuální selekce (zvýraznění pohlavních znaků - atraktivita)  životní styl (Vestiary Hypothesis) – oheň, oblečení  zvětšení těla předcházelo redukci ochlupení

Makroskopické variace vlasů  lanugo  vellus  intermediální typ – nedospělý jedinec (starší děti)  terminální vlasy, chlupy - řasy (cilia), obočí (supercilia), ochlupení axilární (hirci), pubické (pubes, crines), vousy (barbae), ochlupení trupu a končetin  s věkem řídnutí vlasů, šedivění

Flumina pilorum vortices pilorum Chlupy pokrývají tělo s výjimkou dlaní, plosek nohou, rtů, očních víček, posledních článků prstů, prsních bradavek a částí zevních genitálií. Vzhledem k šikmému zasazení v kůži sledují určitý směr, čímž vytvářejí proudy (flumina pilorum konvergentní a divergentní) a víry (vortices pilorum), kde se proudy vlasů/chlupů sbíhají nebo rozbíhají.

Typy lidskéhoTM

lanugo

vellus LANUGO – 0,1 - 1cm, tloušťka 14-27µm, bez pigmentu, dřeně, intrauterinně, vypadává v VELLUS – 2cm, pigmentované nahrazuje lanugo, v pubertě posledních měsících nahrazen terminálními chlupy gravidity; postnatálně (není jednotné, není přechodné, pouze patologicky (hypertrichosis lanuginosa, disseminovaná výměna = výměna zarůstání alopecia areata), jednotlivá, roztroušená)

(jednotné, přechodné, vlastní typ výměny) doprovodné : meconium, plodová voda

INTERMEDIÁLNÍ TYP =přechodný typ mezi vellusem a terminálním vlasem

Vývoj terminálního ochlupení

Terminální ochlupení Terminální vlasy (capilli) Terminální chlupy – řasy (cilia) – 1.plně zformované, na okrajích víček ve 3-4 řadách, tmavé, výj. šediví, cyklus 150 dní – obočí (supercilia) – 1.plně zformované; folikuly citlivé na poranění (trhání obočí); 0,16 mm/den – axilární ochlupení (hirci) – ohraničená plocha u žen, u mužů nezřetelné ohraničení;folikuly spojené s glandulae axillares; androgenní stimulace – pubické ochlupení (pubes, crines) – druhotný pohlavní znak, ohraničení na mons pubis; androgenní stimulace

Terminální ochlupení – vousy (barba) – vliv testosteronu; 0,38 mm/den – chloupky zevního zvukovodu (tragi) – chloupky v nosním vchodu (vibrissae) – sinusové chlupy – rozvinutá inervace a kapilární zásobení (zadní okraj ušního boltce, v obočí, pod dolním víčkem, nad zápěstím, na malíkové straně předloktí)

Intersexuální diferenciace 90% folikulů muže na trupu a končetinách vytváří terminální, relativně dlouhý a silný stvol 35% folikulů ženy produkuje terminální, pigmentovaný stvol, ochlupení trupu a končetin zůstává nenápadné

Rozvoj somatického ochlupení u mužů

Hirsutismus

Ferriman–Gallwey scoring system

Genetický vliv Vlasy a všechny typy chlupů jsou produkovány JEDNÍM TYPEM FOLIKULU.  charakter (typ) chlupového (vlasového) stvolu a folikulu je determinován: GENETICKY A HORMONÁLNĚ. Geny kódují charakterové vlastnosti folikulů, které se v různých místech těla jedince odlišují, tzn., že gradient produktů těchto genů pravděpodobně způsobuje heterogenitu v morfologii chlupů. Mezi nejdůležitější geny ovlivňující charakter folikulu patří:  Hoxc 8 - k jeho expresi dochází u zvířat v buňkách papily, a to s tzv. kaudálně-kefalickým gradientem (tzn. nejvíce u chlupů lokalizovaných na těle dorzálně - posteriorně)  Hoxc 9 - exprese v diferencovaných buňkách matrix anagenního folikulu  Hoxc 11 - exprese v diferencovaných buňkách matrix anagenního folikulu a v bazálních buňkách vnější epiteliální pochvy  Hoxc 13 - exprese v buňkách matrix anagenního folikulu  Msx 1 a Msx 2 - exprese v proximálních částech epiteliálních pochev  Alx 4 - exprese v papile 

Hormonální vlivy Klasifikace z endokrinního hlediska:  asexuální - chlupy u obou pohlaví totožné nezávislé na steroidních hormonech (lanugo, vellus, řasy, obočí); kapilicium  ambosexuální vlasy – ochlupení axilární, pubické  sexuálně dependentní ochlupení - na mužských steroidních hormonech – vousy, chlupy hrudníku, břicha, ramen a končetin; chlupy při zevním zvukovodu a v nosním antru  testosteron – u mužů androgenní alopecie (injekce testosteronů indukují transformaci terminálních vlasů ve vellus); androgeny ale stimulují ostatní folikuly (pubické a axilární ochlupení)  hyper- a hypotyreóza – defluvium  hormony nadledvinek  hypofyzární hormony

eleidin keratohyalin …keratin

Kůže

integumentum commune s. cutis (až 4,5 kg, 1,6 – 1,8 m²)

melanin

stratum papillare

kožní žlázy (glandulae cutis) : žlázy mazové (glandulae sebaceae) žlázy potní (glandulae sudorriferae) tela subcutanea panniculus adiposus

stratum reticulare

Pilosebaceózní jednotka d i s t á l n í

p r o x i m á l l n í

a p i k á l n í

b a z á l n Í

stvol folikul

glandula sebacea m. arrector pili bulbus dermální papila vaskulární systém nervový plexus

Na chlupech (vlasech) rozlišujeme dvě základní části: folikul, kořen radix pili (část, která je in vivo zanořená v kůži) a stvol

scapus pili

(část vyčnívající z kůže).

Příčný průřez folikuly

Počet folikulů člověka je odhadován na 5.000 000; kapilicium – průměrně 100 000-120 000 folikulů, 85% aktivních. Vlasy rostou ve skupinách většinou po 3, maximálně 7 folikulů ve skupině, mají izolované folikulární obaly. Vousy vyrůstají někdy jako pili mutigemini ze zdvojené papily, mají samostatné epiteliální vrstvy obklopené společnou vazivovou pochvou. Počet aktivních folikulů se věkem zmenšuje. Kapilicium : (extrapolace) porod= 1135 /cm²; 1 rok=795 /cm²; 20-30 let=615/cm²; 30-50=485/cm²; 80-90 let= 435/cm²;

Mikrostruktura folikulu

folikul=3 - 4 mm

Embryogeneze folikulů

9.t. prenatálně – základy folikulů v oblasti horního rtu, obočí, brady 4. m. prenatálně – všechny další primární folikulární zárodky primární folikul+ 2laterální primární folikuly - trojice primárních folikulů typická pro člověka a savce sekundární folikuly konec 5. m prenatálně – lanugo pokrývá celý kožní povrch, lanuginózní kapilicium pokrývá celou plochu mozkovny a čela 8 m. prenatálně - lanugo vypadává (plodová voda, meconium)

Folikulogeneze Zárodky folikulů vznikají interakcí mezodermálních a epidermálních buněk v období, kdy se epidermis skládá ze dvou vrstvev - peridermu + stratum basale .

EPITELIÁLNĚMEZENCHYMÁLNÍ INTERAKCE

 primitivní vlasový zárodek - shluk mezodermálních buněk pod stratum basale epidermis (budoucí papila) navozuje mitotickou aktivitu epidermálních buněk, následuje ložisková proliferace do coria  vlasový zárodek růst a diferenciace vlastních zárodečných buněk folikulu; buňky – vysoké s protáhlým jádrem; ztráta glykogenu, syntéza RNK 600x)

vlasový čep – solidní sloupec epiteliálních buněk s radiálním uspořádáním buněk bazálně, z nichž vzniká matrix folikulu; k bázi přiléhá zárodek dermální papily

bulbární čep – segmenty : bulbus s mitoticky aktivní matrix a mezodermální papila z matrix vzniká konus buněk, které později vytvářejí vlas istmus folikulu infundibulum embryonální výduť pro úpon m. arector pili

pupen mazové žlázy nad istmem okolo konusu jsou sekupeny zárodečné buňky vnitřní a zevní epiteliální pochvy bulbus je obklopen mezodermálními buňkami, z nichž vzniknou cirkulární a longitudinální vrstvy vazivové pochvy

mazová žláza

Produkce vlasu Embryonální folikul dosáhne definitivní délky (3-4 mm), zvýší se mitotická aktivita v konusu buněk v horní části bulbu a je produkován vlas – roste, keratinizuje 3 složky  funkce mitotická materiál pro stavbu stvolu a pochev  funkce keratinizační produkce stvolu  funkce pigmentotvorná – zbarvení stvolu

Vaskulární systém kapilární síť v okolí folikulu a v dermální papile se objevuje až je folikul větší a obsahuje vlas kapilární kličky v papile se periodicky se mění (rozvoj a kolaps)

cévy poblíž mazové žlázy- intaktní cévy v infundibulu-intaktní terminální vlasy více vaskularizované lanugo nepatrná vaskularizace

Inervace folikulu  nemyelizovaný plexus v infundibulu  myelizovaný plexus okolo folikulu poblíž vývodu mazové žlázy  volná nervová zakončení v papile nepatrné změny v průběhu cyklické výměny vlasů

Vzpřimovač chlupů

(Musculus arrector pili) Do vazivové pochvy se upínají snopce hladkých svalových vláken m. arrector pili, jejichž stah vlas vzpřimuje.  chybí – vousy, axilární a pubické ochlupení;řasy, obočí, nosní chlupy  protáhlé svalové buňky; na začátku svalu a při jeho úponu elastická vlákna  tendomuskulární junkce upnutá k zevní epiteliální pochvě, volně končí poblíž epidermis  adrenergní sympatická inervace

Dermální papila (Papilla pili)  vyplňuje dutinu bulbu, je tvořena vazivovou tkání, mezodermálního původu  souvisí stopkou s vazivovou pochvou folikulu  kapilární kličky a volná nervová zakončení  morfologicky proměnlivý útvar  aktivní folikul – papila velká  klidová fáze – pouze shluk buněk

Bulbus „vlasová cibulka“ elongační oblastprodlužování buněk

melanocyty preelongační oblast zvětšování buněk

prstencovitě konfigurovaná matrix = mitoticky aktivní buňky diferenciace buněk v bulbu

Mikrostruktura folikulu Dřeň Vnější epiteliální vrstva

Membana vitrea

Kůra

Huxleyova vrstva

Henleyova vrstva

Vazivová vrstva

Kutikula

Vazivová pochva

(angl. Connective tissue sheath-CTS)  mezodermální původ  souvisí stopkou s dermálmí papilou a s papilární vrstvou koria  vnitřní vrstva = cirkulární fibrily  vnější vrstva=longitudinální fibrily  obě vrstvy :fibrily kolagenní, elastická vlákna, fibroblasty  prostupuje ji kapilární síť  strukturální změny během vývoje folikulu hypertrofie a kolaps

Bazální membrána (Membrana vitrea) mezodermální původ

 odděluje zevní epiteliální pochvu od vazivové  složena ze dvou vrstev  vnitřní vrstva síť fibril mezi cytoplazmaickými výběžky buněk zevní epiteliální pochvy  zevní vrstva – logitudinální kolagenní fibrily ; přechází do epidermální membrana basalis  změny v souvislosti s cyklickou výměnou vlasů (hypertrofie, pak resorpce)

Zevní epiteliální pochva (Trichililemma) (angl. Outer root sheat – ORS)

 v dolní části folikulu bez známek keratinizace, v

polovině folikulu částečná keratinizace

 v horní části splývá s epidermis, podléhá deskvamaci  v různých úsecích folikulu různě silná  změny : v telogenu se mění v epiteliální vak

Vnitřní epiteliální pochva (angl. Inner root sheat – IRS)

působení keratinázy zaniká při ústí mazové žlázy

 zaniká při ústí mazové žlázy  kutikula – bez pigmentu, jiné složení keratinu x kutikule stvolu  Huxleyova vrstva – buňky s trichohyalinem + buňky bez keratinizace (1-3 vrstvy buněk)  Henleova vrstva – ploché epitelové buňky obsahují trichohyalin (odpovídá stratum lucidum epidermis)

♂Y; ♀X Baarovo tělísko

Vlasový stvol

vlasový stvol vzniká diferenciací a keratinizací bulbárních buněk doprovázenou pigmentací

Tvar stvolu

délka a šířka, tvar, zbarvení vlasů lissotrichní

(Mongolové, Eskymáci,Indiáni)

index=80-100

kymotrichní

(Evropané, Austrálci, přední Asie)

index=50-75

ulotrichní (černoši)

fil-fil spirálovité

Černoši, Papuánci,Křováci Hotentoti

tvar příčného průřezu stvolu

Příčný průřez stvolu

lze odhadnout podle charakteru zvlnění a proměnlivé šířky vlasů

Apikální zakončení

Chemické složení vlasových stvolů  65% keratin (skleroprotein); 90-99% suché váhy vlasů tvoří keratin  voda  1-9% lipidů - volné (inkorporované mazovými žlázami) a strukturní (součást komplexu buněčných membrán); mastné kyseliny + neutrální lipidy – estery vosků, cholesterol, triacylglyceridy  1% pigmentů  stopové prvky (Ca,Mg,Na,Al,Fe, Sr,Hg, P,Se…) intra- a interindividuální variabilita; metabolismus, kosmetické přípravky, environmentální vlivy  xenobiotika

Keratinizace

keratin typu I – genový cluster KRTHAP1

dehydratace buněk vznik disulfidických můstků

Keratinizace v keratogenní zóně: kůra kutikula vnitřní epiteliální pochva

KERATINIZACE – intenzivní proteinová syntéza, vzrůstá objem a aktivita buněčných organel, RNA, přibývá tonofibril, zmenšuje se proteinová syntéza, degenerace jader, mitochondrií a ribosómů vymizí RNA, vyšší obsah cysteinu a fosfolipidů – zvyšuje se množství fibril (prekursorů keratinováých struktur ), cystein se mění v cystin, ubývá vody v cytoplazmě buňky vyplňují keratinované fibrily uspořádané longitudinálně

Keratin – polypeptid>100 různých proteinů pool aminokyselin v organismu Nejdůležitější AMK

α-keratin

peptidy v α helix

Ultrastruktura stvolu 3,6 aminoreziduí

základní hmota keratinu (matrix) – globulinové proteiny

70Ă

cystin,prolin, serin, threonin…

20Ă

70Ă

Fluorescenčně obarvená intermediární filementa z keratinu;

Keratin- 95% peptidické vazby

vodíkové můstky

disulfidické vazby

Pigmentace vlasů embryonální folikul

postnatální folikul

 primordiální buňky ektodermální neurální lišty – melanoblasty melanocyty ( 10. t.intrauterinně)  melanocyty v embryonálním folikulu jsou rozloženy nejen v bulbu, ale i v jiných segmentech folikulu, kde se postnatálně nevyskytují  v anagenním folikulu jsou melanocyty uloženy v bulbu nad papilou, dendritickými výběžky zasahují do mezibuněčných prostor

Pigmentace vlasů

v melanocytech vznikají MELANOSOMY (cca 1µm) transfer melanosomů + melanocytových dendritů z melanocytů do keratinocytů kůry a dřeně (cytokrinní proces, fagocytóza) diference ve velikosti a charakteru melanosomů, jejich počtu a distribuci

Pigmentace  melanosomy (velikost 0,6 –1,6µm) obsahují pigment melanin  eumelanosomy (černý pigment eumelanin)  feomelanosomy (žlutý pigment feomelanin, obsahuje S)

Vznik melaninu

eumelanin

trichosiderin

feomelanin

Dědičnost barvy vlasů  polygenní typ dědičnosti  skupina genů, které ovlivňují nejen barvu vlasů, ale i očí a pokožky (uplatňuje se melanin, jeho různé typy, různé množství a s různá distribuce): gen OCA2 + skupina genů označovaných SHEP Skin/Hair/Eye Pigmentation. SHEP 1 až SHEP9  (albinismus – nefunkční gen OCA2)

Rutilismus Biochemie a genetika • varianty genu MC1R melanokortinový receptor (rusovlasý gen) • autosomální recesivní způsob dědičnosti • sekundárně – nutriční vliv • Mýty a příběhy

Esauovo celé tělo, král David, Judas Iscariot, Maří Magdaléna , faraóni…...

Barva/odstín vlasů     

Barva vlasů závisí na množství a distribuci pigmentu ve stvolu poměru eumelaninu, pheomelaninu šířce vlasů přítomnosti dřeně povrchové transparenci a odrazovosti stvolu

   

pokles aktivity tyrosinu v bulbu inhibitor melanogeneze (k. askorbová) etnikum nemoc, nutriční vlivy, věk

Struktura vlasového stvolu

kutikulární šupiny

3 morfologicky odlišné vrstvy kutikula (cuticula) kůra (cortex) dřeň (medulla)

kůra

dřeň

Struktura vlasového stvolu

Kutikula průsvitné buňky, bez pigmentu, buňka - tloušťka 0,5 -1 µm, délka 45 µm, taškovitě se překrývají – 5-10 šupin, chemicky rezistentní; volné okraje buněk směřují k apexu

keratinizace v horní třetině folikulu odstranění kutikuly (HCOOH, enzymatická digesce, horký etanol, shaking ve vodě); poškozené šupiny (česání, kartáčování, dredy, šampónování…)

Kutikula vnější membrána epikutikula (10 nm)-cystin, lipidy vrstva A – rezistentní, cystin>30% exokutikula cystin~15% endokutikula (méně keratinizovaná; cystinová hmota amorfní, cystin~3%) membrána≡epikutikula cement – proteiny s nízkým obsahem cystinu epikutikula

Kutikula Hodnotíme : tvar okrajů kutikulárních šupin

SEM

vnitřní okraj kutikuly šířku kutikuly charakter poškození

relativně nepoškozená kutikula

absence kutikuly, anomálie, patologie

různý stupeň poškození kutikulárních buněk, místy absence kutikuly Menkesův syndrom

Kůra - cortex

 nejmohutnější část vlasu, symetrická, vyrovnaný poměr fibrilární a nefibrilární substance; obsahuje zbytky buněčných jader  vřetenovité vzájemně stmelené zrohovatělé buňky; 1-6 µm x 100 µm  komplex buněčných membrán – cytoplazmatické membrány dvou sousedních buněk (β vrstvy= proteino-lipidové struktury) a adhezivní materiál (polární AMK)  longitudinálně uspořádaná pigmentová granula (0,2-0,8 µm)  mezi buňkami jsou dutinky „fusi“

Textura kortexu homogenní pruhovaná nerozeznatelná destrukce kortexu

Barva

Barva: bílá/šedá; plavá, světlehnědá, středněhnědá,tmavohnědá, černohnědá, rutilní; odstíny; artificiální hustota pigmentových shluků (vlas depigmentovaný, hustota malá, střední, velká, vlas neprůhledný) distribuci pigmentu (rovnoměrná, obvodová, jednostranná, náhodná, centrální, pruhovitá) velikost pigmentových zrn (velké, střední, malé) tvar pigmentových zrn (kruhovité, oválné, podlouhlé) velikost pigmentových shluků tvar pigmentových shluků (pruhy, chomáče, skvrny)

Věkové změny

Ovoidní tělíska Ovoidní tělíska se vyskytují v kortexu tvar kulatý nebo oválný množství : chybí, málo, mnoho kvantifikace – počet v zorném poli, změny v průběhu délky stvolu

Fusi vřetenovité útvary lokalizované mezi kortikálními buňkami; nacházejí se v kořínku i ve stvolu; vyplněny tekutinou, vzduchem přítomnost, velikost, lokalizace (v kořínku, ve stvolu), distribuce a hustota

Dřeň – medulla vzniká z centrálních buněk bulbu; velké pigmentované buňky nejsou keratinizované ; fragmenty buněk,velké intracelulární vakuoly, intercelulární prostory vyplněné vzduchem  axiální průběh : souvislá, přerušovaná, ostrůvkovitá, chybí  „barva“ dřeně - v procházejícím světle mikroskopu se jeví jako pigmentovaná nebo „černá“ (přítomnost vzduchu)  šířka dřeně (lidské vlasy 0,33)  dřeňový index=šířka dřeně: max. šířka vlasu ostrůvkovitá přerušovaná

souvislá

Dřeň na podélném průřezu chlupem,vlasem

Felis catus

Homo sapiens

Typy dřeně přerušovaná

chybí

souvislá vyplněná vzduchem

zdvojená

ostrůvkovitá

Vývojové fáze folikulů

anagen-intenzivní metabolická aktivita v bulbu; 2-8 let, vellus 40-80 dní; 80-85% katagen-pokles metabolické aktivity,folikul se zkracuje; 2 týdny; 1-2% telogen-atrofie folikulu, úroveň mazové žlázy; 2 měsíce;10-20%

Bazální zakončení

A K

T

Cyklus růstu vlasů – fáze vlasového folikulu

atrofie folikulu

proanagen, mesanagen, metanagen epiteliální výduť

degenerace spodní části folikulu, zmenšení dermální papily vypne se růstový faktor IGF-1-

Cyklická aktivita folikulů  FOLIKULY se liší v délce, tloušťce, zvlnění, barvě, tvaru, citlivosti na hormony, v inervaci, vaskularizaci  každý folikul má charakteristickou délku cyklu, relativní délku fází, změny sezónní, ontogenetické, vliv nemocí, léků, živin  denně vypadne průměrně 75 – 100 vlasů  programová orgánová delece (Programmed organ deletion – POD) = zastavení cyklu (zničení nežádoucího folikulu)  důvody cyklu: determinace délky vlasů, ochrana proti degenerativním tvarem folikulu, zhoubné degeneraci …čištění srsti, sezónní vlivy (zima,léto),

Řízení folikulárního cyklu teorie:  epiteliální teorie „bulge zóna“ (místo m.a.pili; kmenové buňky)  bulge activation – faktory papily působí na zárodečné buňky,které organizují cyklus  t.papilárních morfogenů – papila uvolňuje morfogeny – určitá hladina spustí anagen  t. rezonance - rozptýlené morfogeny se ovlivňují  t.oscilujícícho signálu –v telogenních buňkách probíhá oscilace, která spustí anagen  t. vrozeného cyklu – buněčné hodiny  t.inhibičně-disinhibiční (mitotický inhibitor v anagenu stoupá, v telogenu klesá a když dosáhne disinhibiční úrovně, začne anagen

Řízení folikulárního cyklu  autonomní, intrafolikulární mechanismus  ovlivnění faktory, které zkracují nebo prodlužují anagen, blokují nástup jednotlivých fází – hormony: estrogeny, androgeny(testosteron), hormony hypofýzy a štítné žlázy;  brzdí růst: testosteron, retinol, parathormon, glukokortikoidy  iniciace růstu: cytokininy, progesteron, estrogen  výměna vlasů asynchronní, mozaikovitá (i morče)  synchronní výměna pouze u novorozence v lokalitách, alopecia areata

určitých

 fyziologická tendence poklesu růstu vlasů v době stárnutí  obecně rostou vlasy rychleji ženám, caucasoidům rychleji než mongoloidům  růst vlasů 0,33-0,45 mm /den;  denní ztráta průměrně 75-100 vlasů  vousy - 0,27-0,38 mm/den; korelace s hladinou androgenů  řasy – 0,16 mm/den; 150 dní  axilární chlupy – 0,30mm/den  sezónní změny (jaro, podzim; světlo a tma); hormon melatonin vylučovaný epifýzou  nejdelší vlasy 7,9 m (představený kláštera v Indii Swami Pandarasannandhi)  nejdelší vousy 5,34 m (Hans Langseth z Norska)  Bhai Sarwan Singh - plnovous měří 1 895mm. nejdelší knír 2,59 m ) kněz ze státu Uttarpradéš Masuriya Din) • nejdelší ženské vousy - Vivian Wheelerová utrpěla šok ze smrti své matky,poté jí narostly vousy dlouhé 27,9 cm

Variabilita lidských chlupů diskriminační znaky: délka, tvar,dřeň

pubické chlupy silný, časté variabilní ohnutí tuhý, drátovitý dřeň relativně široká hrot, abraze

axilární chlupy

vousy

řasy

končetiny ochlupení

hrudník

podobné pubickým ale méně zvlněné, šířka průměrná

silné příčný průřezΔ

krátké, tlusté, šavlovitý tvar

tenké, jemné, malé variace stvolu oblouk

tuhé průměrná šířka

dřeń přeruš. granulární

dřeň široká, souvislá, někdy zdvojená

dřeň přeruš., granulární

dřeň granulární

hrot často zaoblený, abraze

hrot dlouhý, tenký, často tmavší

hrot dlouhý, tenký, často světlejší

Etnická variabilita vlasů

 Počet a distribuce folikulů založených během embryonálního vývoje jsou u všech lidí přibližně stejné, avšak genetické faktory determinují širokou škálu variací.  Geneticky determinovaný tvar vlasů, příčný průřez, barva a intenzita pigmentace, množství a distribuce vlasů a ochlupení jsou typickými znaky jednotlivých lidských plemen, etnických skupin)  Nebyly zjištěny etnické rozdíly v obsahu AMK.

CAUCASOID – různé tvary vlasů, příčný průřez varibilní, nejvíce oválný, různé barevné odstíny, průměrná š-80μm, pigment difúzní-granula, distribuce střední MONGOLOID – rovné, sytě pigmentované, silné; silná kutikula, často široká dřeň, příčný průřez kulatý NEGROID – kadeřavé až spirálovité, příčný průřez – plochý až ledvinitý, sytě pigmentované - černohnědé,

růst vousů, axilárního ochlupení mohutnější u C než u M; hypertrichóza u C, ne u M, šedivění dříve u C

Tvar folikulů na podélném průřezu

CAUCASOID

NEGROID šavlovité – úhel 20-70°

MONGOLOID (Japonsko, Čína) – úhel 90°

Koryak

vlasy lissotrichní

Vietnam

Indián-Mexiko

příčný průřez vlasových stvolem

vlasy kymotrichní

Senoi

Wedda

příčný průřez vlasových stvolem Semang

Austrálec

vlasy ulotrichní, fil-fil, spirálovité

Hotentot Papua

příčný průřez vlasových stvolem

Křovák

lophocomes = svazky vlasů s mezerami (Hotentoti, Křováci), skupiny vlasů 2-5 max. 6-7; eriocomes = husté (Vliesshaaren) – Papuánci, Negři, Kafrové

Etnická variabilita vlasů  nejsilnější vlasy –Malajsko, Japonsko, Čína, Tasmánie (0,090,100 mm)  nejtenčí vlasy – Hotentoti, Křováci (0,068 mm)  vlasový index Arabové (59,8), Tasmánci (68,0),Indiáni Paraguay (86,1)  váha 1 cm vlasu 39-115 mikrogramů - Čína 115, Papua 110  skupiny vlasů 2-5 max. 6-7; lophocomes= svazky vlasů s mezerami (Hotentoti, Papuánci), eriocomes=husté (Vliesshaaren) – Negři, Kafrové

Barva vlasů  Caucasoid – vysoká variabilita v barvě vlasů  blond – nejvíce Dánsko (80%), Švédsko, S Afrika; artificiální zásah – barevné hlinky (Somálsko, Papua…); Rumuni, Romové 3-5%, Japonsko 0%  rutilismus (erythrismus) – není etnikum, pro které je rutilismus typický; vysoké procento v holandských koloniích, Skotsko  albinismus – u všech etnik

>