Trestný čin podvodu a zkrácení daně z hlediska juristického a kriminologického

Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra trestního práva

Trestný čin podvodu a zkrácení daně z hlediska juristického a kriminologického Diplomová práce Soňa Vyplašilová 2006/2007

“Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma: Trestný čin podvodu a zkrácení daně z hlediska juristického a kriminologického zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.”

Chtěla bych touto cestou poděkovat Doc. JUDr. Josefovi Kuchtovi, CSc. za odborné vedení mé diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Michalovi Galátovi a Mgr. Danielovi Plškovi za předané poznatky z praxe. 3

1. ÚVOD Hospodářská a ekonomická kriminalita je od roku 1989 stále aktuálním a diskutovaným tématem. Tato aktuálnost vyplývá ze změny společnosti a nastolením tržního hospodářství, které vyvolaly spoustu problémů a otázek, které do té doby nebyly známy. Bylo nutné přizpůsobit právní úpravu, prohloubit právní regulaci v civilně právní oblasti. Bylo nutné vytvořit vhodné ekonomické prostředí a transparentní ekonomický prostor s danými zárukami a pravidly svobodného a volného trhu a podnikání. S tímto souvisela i nutnost vytvořit nezbytný právní rámec včetně trestněprávního postihu hospodářské trestné činnosti. V trestním zákoně se proto objevují nové skutkové podstaty trestných činů podle toho, jak stát reflektoval na nové problémy, které se objevovaly v souvislosti s podnikáním a vývojem ekonomiky. Chybějící základní právní úprava byla využita bohužel i k páchání trestných činů jako podvody, úvěrové podvody, nelegální převody velkých finančních obnosů z jedné společnosti do druhé, předlužování společností, zkrácení daně, přivádění společností do konkurzu. Tím docházelo k poškozování věřitelů, kteří tímto také nebyli schopni dostát svým závazkům. Proto bylo nutné podrobně upravit tyto otázky jak v trestním zákoně, tak i ve spoustě dalších předpisů. Úprava trestněprávního postihu v oblasti hospodářské kriminality dostává nový rozměr se vstupem České republiky do Evropské unie. Významná je spolupráce v oblasti trestního práva, jako součást mezivládního pilíře práva Evropského společenství. Ve své diplomové práci se zaměřuji na dva trestné činy. Trestný čin podvodu a zkrácení daně je součástí hospodářské kriminality. V zahraničních zdrojích se setkáme s pojmem ekonomická kriminalita. Můžeme se setkat i s pojmem finanční kriminalita. Je její postavení samostatné nebo je součástí hospodářské kriminality? Tyto pojmy nejsou jednoznačně vymezeny a proto se je pokusím definovat v následující kapitole. V dalších kapitolách se zaměřuji na popsání skutkových podstat trestného činu podvodu a trestného činu zkrácení daně. Klíčová je novela 253/1997 Sb., která rozšířila §250 TrZ a od 1.1.1998 je možné postihnout větší množství podvodných jednání zejména v bankovní sféře a kapitálovém trhu. Tato novela se dotkla celého trestního zákona a je nesporným důkazem toho, že pachatelé trestných činů umějí využít jakékoli mezery v právní úpravě a proto je nutné na rozvoj hospodářské a majetkové trestné činnosti reagovat dokonalejší právní úpravou.

4

Proč jsem si vybrala pro zpracování dvě skutkové podstaty, a to trestný čin Podvodu a trestný čin Zkrácení daně? Tato otázka je zpracována v páté kapitole s názvem Vztah trestných činů podvodu a zkrácení daně. Reflektuje vztah trestných činů hospodářských a trestných činů proti majetku a vztah trestného činu Podvodu a Zkrácení daně. Protože hospodářská kriminalita je ovlivněna kriminogenními faktory a určitými opatřeními je možné účinně tento typ kriminality snižovat, v kapitole šesté jsem se zaměřila na příčiny a prevence podvodných jednání. Kapitola sedmá je věnována statistickým údajům stavu vybraných skutkových podstat hospodářské a majetkové kriminality v policejních statistikách a ve trestních statistikách Ministerstva spravedlnosti ČR. V kapitole osmé zmíním budoucí právní úpravu, která byla diskutována zejména s přijímáním nového trestního zákona v polovině roku 2006.

5

2. HOSPODÁŘSKÁ KRIMINALITA 2.1 OBECNÉ VYMEZENÍ POJMU Existuje spousta definic pojmu hospodářská kriminalita. Neexistuje žádný obecně uznávaný pojem hospodářské kriminality. Obecně lze říci, že je to trestná činnost ohrožující zájmy subjektů v oblasti ekonomické a majetkové. Podle některých autorů hospodářskou kriminalitou rozumíme zaviněné, společensky nebezpečné jednání popsané ve zvláštní části trestního zákona, poškozující nebo ohrožující hospodářský pořádek, systém ekonomických a souvisejících právních vztahů, jejich fungování, práva a oprávněné zájmy subjektů těchto vztahů1. Hospodářskou kriminalitu tvoří trestné činy spáchané při podnikání ekonomických subjektů zejména osobami působícími uvnitř těchto subjektů, poškozující nebo ohrožující individuální nebo kolektivní práva v hospodářské sféře zneužívající slabiny hospodářského systému nebo jeho institucí, způsobující oslabení důvěry v ekonomický a společenský systém, motivované ziskem nebo touhou po moci, latentní povahy a e své masové formě ohrožující podstatu fungování právního státu.2 Hospodářská kriminalita má své projevy v různých oblastech a proto ji vnitřně členíme na trestné činy celní, daňové, nekalosoutěžní, bankovní, úpadkové apod. Hospodářská trestná činnost je užší pojem než pojem hospodářská kriminalita. Trestné činy, které jsou označovány jako hospodářská kriminalita jsou obsaženy v hlavě druhé „Trestné činy hospodářské“ a v hlavě desáté „Trestné činy proti majetku“. Vztah mezi trestnými činy majetkovými a hospodářskými není systematicky vymezen a proto je v praxi problém s tím, jak jednání postihnout. Zda je možný jednočinný souběh nebo jsou trestné činy ve vztahu speciality. 2.2 EKONOMICKÁ KRIMINALITA Další pojmy, které můžeme v rámci hospodářské kriminality vymezit, je pojem ekonomická kriminalita je někdy označována jako „kriminalita bílých límečků“. (osoby společensky ceněné, které se dopouštějí protizákonného jednání a své jednání nespatřují jako kriminální). Tento pojem se v českém trestním právu příliš nevyskytuje,

1

Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S.: Úvod do hospodářské kriminality, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň, 2005, 17 s. 2 Kuchta, J., Válková, H.a kolektiv: Základy kriminologie a trestní politiky, C.H.BECK, Praha, 2005, 350 s.

6

spíše se setkáváme s pojmem hospodářská kriminalita. Kde se ale s pojmem ekonomický trestný čin setkáváme a proto je třeba jej uvést, je v souvislosti s právní úpravou Evropských společenství. Podle Doporučení Rady Evropy jsou ekonomickými trestnými činy následující delikty: v oblasti nekalé soutěže, celní trestné činy, počítačové zločiny, kartelové trestné činy, podvodné praktiky a zneužívání hospodářské situace nadnárodními společnostmi, falešné firmy, falšování záznamů o bilancování společnosti, trestné činy spojené s účetnictvím, podvody vztahující se k hospodářské situaci a společnému kapitálu společností, podvádění spotřebitelů, podvodné získávání dotací, podvody ke škodě věřitelů, finanční trestné činy, vyhýbání se placení sociálních dávek ze strany podniků, trestné vztahy vztahující se k regulaci peněz a oběživa, burzovní a bankovní trestné činy, trestné činy proti životnímu prostředí. Svým obsahem je tedy ekonomický zločin podle Doporučení Rady Evropy ve své podstatě hospodářskou kriminalitou. Definice Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva spravedlnosti zní: ekonomická kriminalita je protiprávní ekonomické jednání, kterým byl dosažen finanční nebo jiný prospěch na úkor konkrétního ekonomického subjektu (stát, obchodní společnost, fyzická osoba), která naplňuje zákonné znaky skutkových podstat konkrétních trestných činů. Dalo by se z vše uvedeného usuzovat, že hospodářská a ekonomická kriminalita jsou synonyma stejného protiprávního jevu. 2.3 FINANČNÍ KRIMINALITA Za specifický pojem bychom mohli považovat také pojem finanční kriminalita. Jde o kriminální jednání ve formě krácení příjmů sociálního a zdravotního pojištění, krácení příjmů státu na daních a jiných povinných platbách, padělání peněz, šeků a jiných platebních instrumentů ve sféře bankovních a finančních institucí a na kapitálovém trhu. Šámal3 zastává názor, že finanční kriminalita je kriminalita svého druhu. Zahraniční zdroje však finanční kriminalitu zahrnují do kriminality ekonomické. Základem finanční kriminality by měl být předmět finančního práva. Finanční kriminalita je tedy kriminalita páchaná ve finančním sektoru, tedy na kapitálovém a finančním trhu, v souvislosti s kolektivním investováním, s činností bank, investičních společností a fondů. Hlavním specifikem finanční kriminality, kterým se odlišuje od 3

Šámal, P.: Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. C.H.BECK, Praha, 2001

7

hospodářské kriminality, je fakt, že finanční kriminalita se dotýká specifické oblasti hospodářství, peněz (oběživa), včetně cenných papírů. Dalším specifikem je také skutečnost, že se pracuje zásadně s cizími prostředky. Pachatelé finanční kriminality s majetkem přímo disponují, mají nad ním faktickou, byť svěřenou moc. Poškození většinou pochází z různých sociálních vrstev (svěří své prostředky finančním nebo bankovním ústavům) a následek (účinek) protiprávního jednání má pak zdrcující efekt. Finanční kriminalita tedy představuje typ kriminality kvalitativně nové, která se týká především oblasti daňové a podvodného jednání namířeného proti bankám.4 Institut pro kriminologii používá pro označení peněžní transakce s cizími penězi ve společnosti známý termín „tunelování“. Tento pojem by mohl být definován i jako podvodná operace, jejímž cílem je skrytě odčerpat majetek z prosperujícího podniku.5 2.4 MAJETKOVÁ KRIMINALITA V některých publikacích se můžeme setkat také s pojmem majetková kriminalita, kterou je nutno odlišit od pojmu hospodářská kriminalita.6 Majetková kriminalita směřuje proti majetku (fyzické nebo právnické osoby), zatímco hospodářská kriminalita směřuje proti hospodářskému řádu a jeho fungování. Některé majetkové trestné činy však vykazují spíše znaky hospodářských trestných činů, protože zasahují hospodářský řád a mají kriminologický charakter hospodářské kriminality. Jedná se o podvod, úvěrový a pojistný podvod, poškozování a zvýhodňování věřitele a porušování povinností při správě cizího majetku.7 Toto je problém spíše statistický, kdy policejní a soudní statistiky se liší v pojetí hospodářské a majetkové kriminality. Policejní statistiky zahrnují do hospodářské kriminality i některé trestné činy hlavy IX zvláštní části trestního zákona.

4

Kratochvíl, V.: Sborník z mezinárodního semináře o hospodářské kriminalitě. AUBI No.225, Masarykova univerzita V Brně, 1999, s. 35 5 Kratochvíl,V., Löff, M.: Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. AUBI No. 272, Masarykova univerzita v Brně, 2003, s. 215 6 Novotný,O., Zapletal, J., a kol. Kriminologie, ASPI Publishing, Praha, 2004, s. 263 7 Kuchta, J., Válková, H.a kolektiv: Základy kriminologie a trestní politiky, C.H.BECK, Praha, 2005, s.368

8

3. TRESTNÝ ČIN PODVODU § 250 Podvod (1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.

Skutková podstata trestného činu podvodu § 250 se nachází v Hlavě deváté, označované jako Trestné činy proti majetku. Okruh chráněných zájmů tvoří majetkové zájmy. Vedle vlastnictví jsou tu chráněna i některá jiná majetková práva a nerušené držení věci. U trestného činu podvodu je chráněn majetek jako celek. Majetek je chráněn nejen v hlavě deváté, ale i v hlavě druhé. Majetkem se rozumí soubor všech majetkových hodnot (věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných hodnot). Majetkem jsou tedy i podíly v obchodních společnostech a družstvech, majetková práva autorů a výkonných umělců. Předmětem útoku je zpravidla věc, v § 250a trestního zákona mohou být předmětem útoku prakticky jen peníze. Dle § 89 odst.13 trestního zákona mohou být předmětem útoku cenné papíry. Dle jednání a následku je možné označit trestný čin podvodu jako jednání obohacovací. Pro stupeň společenské nebezpečnosti majetkových deliktů je rozhodující výše škody.

9

3.1 OBJEKT Objektem trestného činu podvodu (§ 250 trestního zákona) je cizí majetek. Majetkem rozumíme nejen věci, ale i pohledávky a jiná majetková práva. Cizí majetek znamená to, že nenáleží pachateli nebo nenáleží výlučně jemu.8 Škodou na cizím majetku je materiální škoda (lucrum cessans a damnum emergens). Škoda vznikne i v případě, kdy věc nemá dohodnuté vlastnosti a nelze ji použít pro účel, pro který byla koupena, i když zaplacená cena odpovídá skutečné ceně věci. Podle judikatury se vychází ze skutečné hodnoty věci, nikoli z dohodnuté částky. Obohacení je neoprávněné rozmnožení majetku či majetkových práv pachatele nebo třetí osoby, a to buď rozšířením majetku nebo ušetřením nákladů. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému.9 3.2. OBJEKTIVNÍ STRÁNKA Objektivní stránka trestného činu spočívá v tom, že pachatel uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti. Oklamaná osoba na základě toho provede majetkovou dispozici. Touto dispozicí vznikne na cizím majetku škoda nikoli nepatrná a současně se pachatel nebo někdo jiný obohatí.

Uvedení v omyl Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. Skutečnosti mohou být minulé, přítomné i budoucí. O omyl se jedná také v případě, kdy podvedená osoba nemá o určité okolnosti žádnou představu. Uvedení v omyl nastane v případě, kdy pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečností. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá: „v tom, že pachatel podal k soudu žalobu, jejímž obsahem jsou vědomě nepravdivá tvrzení, nebo že podal návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, jež je opřen o padělanou směnku, není možné spatřovat naplnění zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu Podvodu spočívajícího v tom, že pachatel uvede někoho v omyl, neboť soud, který v civilním řízení o takovém podání rozhoduje, nelze

8

Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon: komentář/ II.díl. Praha, C.H.BECK, 2004, s. 1349 Kuchta, J., Kalvodová, V., Zezulová, J.: Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Brno, Masarykova univerzita, 2001 9

10

považovat za subjekt, jež by tímto způsobem mohl být uveden v omyl.“10 Tento judikát se tedy týká subjektu, který není možné uvést v omyl a tímto subjektem je soud. Nejvyšší soud se dále zabýval případem, kdy se pachatel podle citovaného rozsudku dopustil trestného činu podvodu podle § 250 trestního zákoníku jednáním spočívajícím v tom, že "si na základě smyšlených důvodů půjčoval od různých osob peníze v hotovosti, ačkoliv pro insolventnost věděl, že tyto dluhy nebude moci splatit, přičemž nabízel i nerealizovatelné záruky. V usnesení Nejvyššího soudu 9 Tz 94/2000 je stanoveno, že „za "uvedení v omyl" (jako znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu) je třeba považovat takové jednání pachatele, které spočívá v předstírání okolností, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Tímto skutečným stavem věci nebylo jen namítané neúspěšné podnikání obviněného a s ním související finanční obtíže, ale především jeho neschopnost plnit v této situaci dohodnutým způsobem a ve stanovených termínech závazky, týkající se vrácení celé řady časově spolu souvisejících půjček. Po subjektivní stránce je současně dáno úmyslné zavinění obviněného (§ 4 tr. zák.), když všechny tyto okolnosti s ohledem na své finanční poměry musel dobře znát a jednal tedy s vědomím jejich existence. Je třeba dále dodat, že pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného není relevantní, zda poškození znali jeho finanční situaci či nikoliv. Podstatné je, že mu z různých důvodů svěřili své peníze v přesvědčení, že obviněný bude schopen své závazky splnit, resp. že tyto závazky splní. To je z výpovědí všech poškozených dostatečně zřejmé. V opačném případě by dohody poškozených s obviněným o půjčce o vrácení peněz postrádaly jakoukoli logiku.“

Využití omylu V době, kdy dochází k obohacení, musí pachatel o omylu druhého vědět. Omyl může být vyvolán konáním, ale i opomenutím nebo konkludentním projevem vůle. V případě kdy pachatel využívá omylu, nemusí ho způsobit, ale využije jej ve svůj prospěch nebo ve prospěch jiné osoby za účelem obohacení. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že využití něčího omylu musí být úmyslné od počátku. Pokud by pachatel o tomto omylu nevěděl a teprve dodatečně si uvědomil, že mu věc nepatří, jednalo by se o zatajení cizí věci podle § 254 trestního zákona.11 10 11

Usnesení Nejvyššího soudu Rt 11 Tdo 229/2004 Usnesení Nejvyššího soudu Rt 3 Tdo 293/2006

11

Zamlčení podstatných okolností Pokud pachatel zamlčí podstatné skutečnosti, znamená to, že neuvede skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí poškozeného nebo jiné podváděné osoby. Pokud by tyto skutečnosti byly poškozenému známé, nikdy by například smlouvu neuzavřel nebo určitým způsobem nejednal. Z judikatury Nejvyššího soudu: „Za podvodné jednání lze označit jednání prodávajícího i tehdy, umožní-li kupujícímu běžnou prohlídku bytu, při které však nejsou zjistitelné závažné závady, a tento prodávající neuvede všechny skutečnosti podstatné pro rozhodnutí, zda ke koupi bytu dojde či nikoli (např. zdravotní závadnost bytu), případně k němu dojde za odlišných podmínek (např. nižší cena). Takovéto jednání má charakter zamlčení podstatných skutečností.“12 Omyl pak musí být příčinou majetkové dispozice a příčinou vzniklé škody.13 Musí tedy existovat příčinná souvislost mezi omylem poškozeného, majetkovou dispozicí, kterou oklamaný provede, škodou poškozeného a obohacením pachatele. Trestný čin podvodu je dokonán obohacením pachatele.

Výše škody Protiprávním jednáním musí být způsobena škoda nikoli nepatrná. Škodou nikoli nepatrnou se rozumí dle § 89 odst. 11 trestního zákona částka 5.000 Kč. U kvalifikovaných skutkových podstat je skutková podstata trestného činu naplněna v případě způsobení vyšší škody. Škodou nikoli malou rozumíme škodu v částce nejméně 25.000 Kč14 (musí být v příčinné souvislosti s podvodným jednáním pachatele). Škodou značnou pak rozumíme škodu nejméně 500.000 Kč. Škodou velkého rozsahu se rozumí škoda ve výši nejméně 5.000.000 Kč. Škodou na cizím majetku se rozumí nejen skutečná škoda (damnum emergens), ale i ušlý zisk (lucrum cessans). Při určování výše škody se pak vychází ze skutečné hodnoty věci, nikoli z výše dohodnuté částky. Podle judikatury: „Při stanovení výše škody v případě podvodného prodeje bytu, kdy není vyvrácen záměr prodávajícího (pachatele) na kupujícího (poškozeného) skutečně nemovitost převést, je třeba vycházet z rozdílu mezi sjednanou cenou převáděné nemovitosti a její cenou stanovenou podle kritérií § 89 odst. 12 trestního zákona , tj. cenou za kterou se nemovitost v době a v 12

Usnesení Nejvyššího soudu 8 Tdo 833/2005 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. Zvláštní část, Praha, Eurolex Bohemia, 2003 14 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon: komentář/ II.díl. Praha, C.H.BECK, 2004, s.1356 13

12

místě činu obvykle prodává. Nikoli dohodnutá cena nemovitosti, nýbrž výše zmíněný rozdíl představuje hodnotu, o kterou by se majetek poškozeného zmenšil.“ Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že „pokud pachatel získal zboží od poškozeného, kterému jen předstíral úmysl zaplatit za něj kupní cenu, ač tak ve skutečnosti nechtěl učinit, nebo učinit nemohl vzhledem k předluženosti obchodní společnosti, v níž byl jednatelem, tudíž osobou dobře znalou poměrů v ní, došlo k dokonání trestného činu podvodu podle § 250 trestního zákona v okamžiku, kdy tato obchodní společnost předmětné zboží převzala.“15 3.3 SUBJEKT Subjektem respektive pachatelem trestného činu může být kdokoli. Pachatelem může být pouze fyzická osoba. Pro úplný přehled je nutné připomenout, že na podvodu jsou zainteresovány i další skupiny osob: osoba jednající v omylu, poškozená osoba a osoba obohacená. Tyto tři kategorie osob mohou být i právnické osoby. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že osobou, která je uvedena v omyl, nemůže být soud. V usnesení Nejvyššího soudu je odkazováno již na judikaturu z první republiky, kde je stanoveno, že „v podání žaloby k soudu, i kdyby vycházela z vědomě nepravdivých tvrzení, nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu“. Žalovaný má možnost se nároku bránit, nesprávná tvrzení vyvracet a civilní soud je povinen věc náležitě objasnit. Totéž platí i pro vydání směnečného platebního rozkazu.16 Protože v našem právním řádu neexistuje trestní odpovědnost právnických osob, ale pouze individuální trestní odpovědnost, stává se někdy problémem určit, kdy jedná právnická osoba v omylu. Za právnickou osobu mohou jednat odpovědné fyzické osoby (zákonné zastoupení, na základě kterého mohou fyzické osoby za právnickou osobu činit právní úkony a disponovat s majetkem).17 O omyl právnické osoby se může jednat i v případě, kdy fyzická osoba, oprávněná jednat jménem právnické osoby, jedná na základě neúplných skutečností nebo za právnickou osobu nejedná osoba zmocněná, ale jiný pracovník (případně člen) právnické osoby. Právnickou osobu může v omyl uvést jak osoba zvenčí, tak osoba „zevnitř“ například zaměstnanec. Osoba „zvenčí“, která sama není oprávněna jménem právnické osoby jednat může uvést právnickou osobu v omyl tím, že uvádí v omyl osobu oprávněnou jednat. Může to být i 15

Usnesení Nejvyššího soudu Rt 3 Tdo 107/2006 Usnesení Nejvyššího soudu Rt 11 Tdo 229/2004 17 §13 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 16

13

zaměstnanec, který není oprávněn jednat za právnickou osobu sám, ale v součinnosti s jinými osobami nebo zaměstnanec nebo člen právnické osoby, který překročí své pravomoci. Jako příklad lze uvést uzavření pojistné smlouvy zpětně (fingovanou pojistnou smlouvu), na základě které poskytne pojišťovna plnění. Bude se tedy jednat o pojistný podvod. Dále v oblasti bankovního trhu například úvěrový podvod, kdy je poskytnut úvěr na základě fingovaných dokumentů v součinnosti se zaměstnancem finanční instituce. Podvod lze spáchat i na úkor akcionářů právnické osoby (fingované zvyšování základního kapitálu jen některých akcionářů, s cílem omezit vliv ostatních akcionářů). Je známa široká škála podvodných jednání na kapitálovém trhu a v bankovní sféře, to ale jejich vymezení není účelem této práce. 3.4 SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA Subjektivní stránka trestného činu vyžaduje úmyslné zavinění. Tento úmysl musí být v době jednání pachatele. K naplnění tohoto znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu se vyžaduje, aby byl úmysl obohatit se na úkor jiného prokázán. Pokud by pachatel až dodatečně pojal úmysl například peníze nevrátit, nebude se jednat o trestný čin podvodu, ale o jiný trestný čin. Požadavek úmyslného zavinění je zmiňován také v judikatuře soudů. Nejvyšší soud ve svém rozsudku uvádí: „při využití něčího omylu, musí být podvodný úmysl již od počátku, nejedná se o podvod v případě, že pachatel zjistí dodatečně, že je věc v jeho moci omylem.“18 Stejně tak v případě,“ kdy jednatel předlužené společnosti převezme zboží a předstírá úmysl zaplatit, ač tak ve skutečnosti nechtěl učinit.“19 I v tomto případě je nutný úmysl od počátku.

18 19

Usnesení Nejvyššího soudu Rt 3 Tdo 293/2006 Usnesení Nejvyššího soudu Rt 3 Tdo 107/2006

14

4. TRESTNÝ ČIN ZKRÁCENÍ DANĚ § 148 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (1) Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem. (2) Stejně bude potrestán, kdo vyláká výhodu na některé z povinných plateb uvedených v odstavci 1. (3) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 nejméně se dvěma osobami, b) poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.

Trestný čin Zkrácení daně § 148 trestního zákona je zařazen do Hlavy druhé Trestné činy hospodářské a v rámci této hlavy do oddílu třetího, ve kterém jsou obsaženy trestné činy proti měně a trestné činy daňové. Okruh chráněných zájmů jsou společenské vztahy, které vznikají v souvislosti s podnikáním, pravidla hospodářského styku a hospodářské soutěže a řádné vyměření a odvedení daní, pojistného a obdobných dávek. 4.1 OBJEKT Objektem je zájem na zabezpečení daňové politiky státu a získání nezbytných finančních prostředků prostřednictvím správného vyměření daně, cla, pojistného na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění a podobných povinných plateb.20 Jde v podstatě o zvláštní případ podvodu ve vztahu ke každému individuálně určenému objektu nebo ve vztahu k více z nich. 4.2 OBJEKTIVNÍ STRÁNKA Objektivní stránka trestného činu je jednání, které směřuje proti chráněným zájmům. Je to jednání, kdy pachatel ve větším rozsahu povinné platby zkrátí ( § 148 20

Kuchta, J., Kalvodová, V., Zezulová, J.: Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Brno, Masarykova univerzita, 2001

15

odst.1 trestního zákona) nebo na některé z povinných plateb vyláká výhodu ( § 148 odst.2 trestního zákona ).21 Podstatou je to, že pachatel jedná tak, že mu příslušný státní orgán nebo orgán samosprávy vyměří povinnou platbu nižší než je zákonem určená výše, anebo daň či jinou povinnou platbu nevyměří vůbec. Ke zkrácení daně může dojít jak konáním, tak opomenutím (záleží na právní úpravě příslušné platby). Při právní kvalifikaci trestného jednání bude záležet na konkrétních okolnostech každého případu a na tom, zda a jaká daňová povinnost určitému subjektu vznikla, jakým jednáním a jaký prospěch pachatel ve vztahu k ní dosáhl. Od toho se odvíjí i rozlišení, zda se jedná o zkrácení příslušné povinné platby ve smyslu § 148 odst.1 trestního zákona, anebo zda jde o vylákání neoprávněné výhody na takové platbě podle § 148 odst.2 trestního zákona. Vyloučen přitom není ani jednočinný souběh trestných činů podle výše uvedených skutkových podstat.

Zkrácení daně § 148 odst. 1 trestního zákona Podle judikatury Nejvyššího soudu „Zkrácením daně se rozumí jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je mu jako poplatníkovi vyměřena nižší daň, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Zkrácení příslušné povinné platby v uvedeném smyslu lze dosáhnout jak jednáním aktivním (konáním), např. podáním úmyslně zkresleného daňového přiznání, v němž se předstírají vyšší výdaje (náklady) vynaložené na dosažení příjmů a zatajuje se ve skutečnosti dosažený zisk, v důsledku čehož tak dojde k zaplacení daně v nižší částce, než jaká odpovídá zákonu, tak i opomenutím takového konání, ke kterému byl daňový subjekt povinen…“22 Pachatel tedy příslušné výkazy či podklady pro stanovení uvedených povinných plateb zfalšuje, nepořídí, úmyslně zkreslí nebo nevede, aby tím dosáhl nižšího výpočtu daně a dalších plateb nebo aby vůbec zatajil, že má určitou daňovou, poplatkovou, celní povinnost.23 Daň z příjmů lze zkrátit tím, že pachatel úmyslně uvede do přiznání k dani z příjmu zkreslené údaje tak, aby výsledná daňová povinnost byla nižší. Může se tohoto trestného činu dopustit i v případě, že nepodá daňové přiznání, zdanitelné příjmy tímto jednáním zatají a neodvede daň. Daň z příjmů může zkrátit i plátce, tedy zaměstnavatel tím, že za své zaměstnance vykazuje mzdu nižší, než kterou ve skutečnosti vyplácí a tím i odvádí nižší daň. Daň z přidané hodnoty lze zkrátit například tím, že pachatel nesplní povinnost registrace jako plátce daně spolu s nepodáním daňového přiznání a 21

Rozdíl mezi trestným činem Zkrácení daně a Vylákání výhody viz Usnesení NS 7Tdo 819/2005 Usnesení Nejvyššího soudu Rt 34/2006 ze dne 21.7.2005, sp.zn. 8 Tdo 790/2005 23 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon: komentář/ II.díl. Praha, C.H.BECK, 2004, s. 838 22

16

neodvedením daně. Dále zatajením zdanitelných plnění, účelovým snižováním základu daně případně neoprávněným uplatněním odpočtu daně, neoprávněným uplatňováním nadměrného odpočtu daně ( zde se jedná o vylákání výhody dle § 148 odst.2 ). U nemovitostí se pachatel dopustí zkrácení daně v případech, kdy uvede nižší kupní cenu nemovitosti. Podle judikatury Nejvyššího soudu „Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst.1 trestního zákona lze ve vztahu k dani z přidané hodnoty spáchat i úmyslným nepodáním přiznání k této dani a tím i zatajením zdanitelného plnění, přestože pachatel nebo osoba, za niž jedná, je plátcem daně z přidané hodnoty registrovaným u správce daně. V takovém případě správce daně není povinen stanovit výši nepřiznané daně podle pomůcek, ale je oprávněn předpokládat u daňového subjektu nulovou výši daně. Ke zkrácení daně pak dojde v důsledku nepodání daňového přiznání a zatajení zdanitelného plnění, nikoli v příčinné souvislosti s případnou nečinností správce daně.“24 Podle judikatury soudů „lze trestný čin zkrácení daně podle § 148 trestního zákona spáchat i tím, že zboží zařazené do celního režimu tranzitu a určené k vývozu do jiného státu pachatel úmyslně nevyvezl, ponechal ho na území České republiky a nakládal s ním v rozporu s režimem tranzitu, pokud příslušnému celnímu úřadu tuto skutečnost zatajil a znemožnil mu tak vyměření cla a daně z přidané hodnoty.“25 Typický mechanismus zkrácení daně u daně z přidané hodnoty je popsán v usnesení Nejvyššího soudu 5 Tdo 191/2005: „Obviněný s úmyslem zkrátit (tj. snížit) daňovou povinnost společnosti S.E.A.G., s. r. o., ve vztahu dani z přidané hodnoty uplatnil v daňových přiznáních fiktivní faktury. Tyto faktury byly údajně vystaveny dalšími společnostmi, které jimi měly fakturovat úhradu prací a služeb, ve skutečnosti však tyto společnosti žádné faktury nevystavily a ani žádné práce neprováděly. Smyslem uplatnění těchto faktur tak bylo fiktivně, tzn. v rozporu se skutečností i se zákonem, neoprávněně snížit daňovou povinnost společnosti, k dani z přidané hodnoty, a to smyšleným zvýšením hodnoty daně zaplacené touto společností za přijatá zdanitelná plnění uskutečněná jiným plátcem téže daně a použitá k podnikání společnosti. Přitom takto fiktivně zvýšenou a údajně zaplacenou daň z přidané hodnoty na vstupu [ § 2 odst. 2 písm. d) tehdy platného zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů] obviněný odpočetl od daně uvedené společnosti 24 25

Usnesení Nejvyššího soudu Rt 34/2006 ze dne 21.7.2005, sp.zn. 8 Tdo 790/2005 Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 18.3.2004, sp.zn. 6 Tdo 280/2004

17

na výstupu [ § 2 odst. 2 písm. e) cit. zákona ], aby tak došlo ke snížení vlastní daňové povinnosti této společnosti [ § 2 odst. 2 písm. g) cit. zákona ], přestože v důsledku fiktivních dokladů o zaplacení daně z přidané hodnoty na vstupu nevznikl nárok na její odpočet na výstupu (§ 19 odst. 1 cit. zákona). Výsledkem jednání obviněného pak bylo přiznání daňové povinnosti společnosti S.E.A.G., s. r. o., ve vymezeném období o více než 45 000 000,- Kč nižší, než jaká byla skutečná výše vlastní daňové povinnosti této společnosti.“ Ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákona se vztahuje na jednání, jímž je dotčeno plnění poplatníka vůči státu a které vede k tomu, že poplatník neodvede státu to, co je jeho povinností podle příslušného daňového zákona.26

Vylákání výhody § 148 odst. 2 trestního zákona U vylákání daňové výhody platí, že pachatel předstírá skutečnosti, z níž má vyplývat povinnost státu poskytnout neoprávněně plnění tomu, kdo ani není plátcem daně nebo povinné platby, tedy nezkracuje plnění vůči státu, ale naopak od státu daňovou výhodu vyžaduje. V praxi nejčastěji pachatelé vylákávají nadměrný odpočet u daně z přidané hodnoty (vratitelný přeplatek vzniklý v důsledku nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, zejména při fingovaném vývozu zboží do zahraničí-mimo území Evropských společenství), nárok na vrácení spotřební daně (to se týká fingovaného vývozu zdaněných výrobků do zahraničí), případně vrácení daně, která však ve skutečnosti zaplacena nebyla. Pokud je zboží vyvezeno, plátce nemá povinnost odvádět daň na výstupu, aby se zamezilo dvojímu zdanění. Má však nárok uplatnit si odpočet daně zaplacené na vstupech. Z judikatury soudů vyplývá, že „tomu, kdo získá příjmy z trestné činnosti, nevznikne povinnost podat daňové přiznání k dani, protože by se tím de facto ke své trestné činnosti přiznal a to je dle dlouholeté praxe soudů v rozporu s procesní zásadou, že obviněný nesmí být k doznání žádným způsobem donucován.“27 Lze konstatovat, že „ačkoli se trestný čin podle § 148 odst. 2 trestního zákona nazývá „zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby“, není jeho zákonným znakem „zkrácení“ daně. Jde tedy o určitou diskrepanci mezi názvem trestného činu a jeho zákonnými znaky.“28

26

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.7.2005, sp.zn. 7 Tdo 819/2005 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30.5.1996 sp. zn. 4 To 47/96 28 Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 19.7.2005, sp.zn. 7 Tdo 819/2005 27

18

Jednočinný souběh trestných činů podle § 148 odst.1 a § 148 odst.2 trestního zákona Z judikatury soudů v poslední době vyplývá, že u zkrácení daně a vylákání daňové výhody je možný jednočinný souběh: „Jestliže pachatel v příslušném zdaňovacím období jednak zkrátí skutečně existující daňovou povinnost plátce (poplatníka) určité daně ve smyslu § 148 odst. 1 trestního zákona a současně od státu (správce daně) vyláká neoprávněnou daňovou výhodu ve smyslu § 148 odst. 2 trestního zákona, pak není vyloučeno takové jednání posoudit jako jednočinný souběh těchto trestných činů. Jde-li o daň z přidané hodnoty, může být tento souběh namístě, pokud pachatel např. uplatněním odpočtu neoprávněně sníží příslušný základ daně a vedle toho ještě dosáhne vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty. Částka, o kterou pachatel zkrátil daň ve smyslu § 148 odst. 1 trestního zákona nebo kterou vylákal jako daňovou výhodu ve smyslu § 148 odst. 2 trestního zákona, představuje škodu způsobenou trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle těchto alternativ [pro účely přísnější právní kvalifikace uvedené v ustanoveních § 148 odst. 3 písm. c), odst. 4 trestního zákona], byť náhradu této škody zpravidla nelze uplatňovat a přiznat v adhezním řízení.“29 Pokud by tedy pachatel současně zkrátil daň a vylákal daňovou výhodu, podle tohoto judikátu by se tyto částky sčítaly a pachatel by byl potrestán přísněji. Přitom se jedná o dvě skutkové podstaty trestného činu, které by měly být posuzovány samostatně a podle D. Prouzy a P. Šámala30 by výše neměla být sčítána, pokud nedojde k naplnění okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby ( §148 odst.3, 4 trestního zákona tedy způsobení značné škody nebo jiného zvlášť závažného následku a způsobení škody velkého rozsahu).31 Podle M.Růžičky nelze sčítat zkrácení daně z přidané hodnoty a vylákání nadměrného odpočtu stejným jednáním, byť v praxi tomu tak obvykle bývá.32 Dle mého názoru chtěl zákonodárce zabránit sčítání škod způsobených zkrácením daně a vylákáním výhody tím, že nevytvořil jednu skutkovou podstatu, ale 29

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.9.2004 11Tdo 917/2004 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon: komentář/ II.díl. Praha, C.H.BECK, 2004, s. 846 31 Prouza, D.: Daňová kriminalita a formy jejího trestněprávního postihu[rukopis], KTP PF MU, 2002, s. 120 a dále Prouza, D.: Daňová kriminalita. Justiční akademie ČR, Stráž pod Ralskem, 2005, s.179 30

32

Kratochvíl, V.: Sborník z mezinárodního semináře o hospodářské kriminalitě. AUBI No.225, Masarykova univerzita V Brně, 1999, s.52

19

dvě skutkové podstaty trestného činu. Tato otázka by měla být vyřešena v budoucí právní úpravě. Proto je i nelogické, že by se škody způsobené těmito trestnými činy sčítaly v případě naplnění okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby.

Výše škody Výši zkrácení daně představuje rozdíl mezi daní, kterou má poplatník (povinná osoba) povinnost zaplatit, a nižší daní, která mu byla na základě trestné činnosti vyměřena, případně kterou zaplatil. Pokud povinná osoba příjmy zatajila, a tedy nedošlo vůbec k vyměření daně, pak je výše zkrácení celá tato povinná platba, která měla být přiznána, vyměřena a zaplacena. Ke zkrácení daně může dojít do doby, než daňový poplatník platbu zaplatí. Pro určení stupně nebezpečnosti má význam výše škody způsobené trestným činem. Obdobně jako škoda se posuzuje i prospěch získaný trestným činem. Škodou rozumíme v případě zkrácení daně celou daň, pokud nebyla vyměřena vůbec, nebo rozdíl mezi zkrácenou a vyměřenou daní. Trestné je zkrácení daně nebo jiné povinné platby ve větším rozsahu, to je podle § 89 odst. 11 trestního zákona 50. 000 Kč ( §148 odst.1 trestního zákona). Toto neplatí pro vylákání daňové výhody, která je konstruována jako samostatná skutková podstata a nevyžaduje se větší rozsah. Musí se však zvlášť odpovědně posuzovat společenská nebezpečnost. Musí být stupeň společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrný podle §3 odst.4 trestního zákona Proto bude mít význam i rozsah vylákané výhody na některé z povinných plateb. 33 Ze soudní praxe je třeba připomenout také posuzování pokračování v trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 trestního zákona. Dokonce i tehdy, zkrátí-li pachatel více druhů daní či jiných obdobných dávek, má se za podmínek předpokládaných ustanovením § 89 odst. 3 trestního zákona, tedy zejména při splnění zákonem požadovaných objektivních a subjektivních souvislostí, za to, že jde o pokračování a tedy o jediný skutek naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 148 trestního zákona. Jsou-li naplněny podmínky ustanovení § 89 odst. 3 trestního zákona, je možno z hlediska posouzení, zda byla zkrácena daň či poplatek nebo jiná podobná dávka ve větším rozsahu, sčítat částky připadající na jednotlivé dávky, a to dokonce i za více zdaňovacích období u každé takové dávky.34

33 34

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Rt 3/2004 3 Tdo 853/2003 tamtéž

20

4.3 SUBJEKT Subjektem respektive pachatelem může být kdokoli. Tedy nejen subjekt daně, ale kdokoli, kdo svým jednáním způsobí zkrácení daně či jiné platby. Nelze tedy zaměňovat daňovou (nebo jinou) povinnost a trestní odpovědnost za zkrácení daně (nebo jiné povinné platby). Vzhledem k uvedenému může být pachatelem trestného činu zkrácení daně daňový poradce podnikatele, kterého podnikatel zmocní, aby za něj zpracoval a podal daňové přiznání a pokud daňový poradce úmyslně zkreslil údaje a tím snížil výši daňové povinnosti. V úvahu přichází i některá z forem trestné součinnosti. Může jít o spolupachatelství, návod nebo pomoc, případně nadržování. Záleží na míře aktivity daňového poradce a dalších okolnostech. 4.4 SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl. To je stanoveno v § 3 odst.3 trestního zákona. Z judikatury soudů vyplývá, že „trestný čin neodvedení daně podle §148 je trestným činem úmyslným. Úmysl pachatele musí směřovat k tomu, že zákonnou povinnost odvést provedené srážky neuskuteční vůbec, nestačí zjištění, že je neodvedl v době, kdy je odvést měl. Přitom s ohledem na ustanovení § 4 písm.b trestního zákona postačí závěr, že pachatel věděl, že v důsledku jeho jednání záležícího v neodvedení sražené částky ze mzdy zaměstnanců v termínu, ve kterém k němu mělo dojít, a jejího použití na jiné účely může způsobit, že tato částka nebude odvedena oprávněným příjemcům vůbec, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn.“35

35

Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 30.8.2000 sp.zn. 3 Tz 155/2000

21

5. VZTAH TRESTNÝCH ČINŮ PODVODU A ZKRÁCENÍ DANĚ 5.1 OBECNÉ VYMEZENÍ Hospodářskou kriminalitu reflektují dvě hlavy obsažené ve zvláštní části trestního zákona a to Hlava druhá: Trestné činy hospodářské a Hlava devátá: Trestné činy proti majetku. Vztah mezi těmito hlavami by měl být řešen de lege ferenda protože v současné době vztah mezi těmito hlavami není nijak systematicky vymezen a je komplikovaný. To se odráží zejména v aplikační praxi, kdy některé jednání může být posouzeno jako jednočinný souběh trestných činů hospodářských a majetkových. V některých případech naopak souběh možný není, neboť trestné činy jsou ve vztahu speciality nebo subsidiarity. Dalo by se říci, že trestný čin zkrácení daně, poplatku a povinné platby je zvláštním případem podvodu, není v souběhu s trestným činem podvodu. I když nevzniká majetková újma na existujícím majetku poškozeného (v tomto případě státu), jednáním pachatele majetek poškozeného (státu) nevzroste právě o zkrácenou částku. 36 5.2 VZTAH SPECIALITY

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 4 To 47/96 V praxi se diskutoval rozdíl mezi trestným činem podvodu podle § 250 trestního zákona a trestným činem zkrácení daně podle § 148 trestního zákona Rozdíl mezi těmito dvěma skutkovými podstatami vyřešila soudní praxe. Trestný čin podvodu podle §250 a trestný čin zkrácení daně podle §148 jsou ve vztahu speciality. Potvrdil to Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 30.5.1996 sp. zn. 4 To 47/96. Názor Vrchního soudu potvrdil i Nejvyšší soud České republiky, který zamítl stížnost ministra spravedlnosti proti tomuto rozsudku jako nedůvodnou podle §268 odst.1 t.ř. Vztah speciality těchto dvou trestných činů je ve výrokové části rozsudku vyjádřen takto: „K rozlišování mezi trestným činem podvodu podle § 250 trestního zákona a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 trestního zákona v případě, kdy pachatel u příslušného finančního úřadu na základě falšovaných a nepravdivých údajů uplatnil nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ( § 23 zákona č. 588/1992 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů). 36

Prouza, D. Otazníky kolem trestného činu zkrácení daně. Právní rádce, 2006, č.8, s. 51

22

Trestným činem podvodu je takové jednání pouze tehdy, nedojde-li vůbec k činnosti, která má povahu uplatňovaného zdanitelného plnění; zboží, které je údajně předmětem obchodu, pachatel vůbec nevyrábí, účtované služby pachatel neposkytuje, nebo je předstírána jiná činnost, kterou pachatel vůbec neprovozuje, na základě níž má dojít k vrácení daně nebo její části, a není tak vůbec v souvislosti s uplatňovaným plněním právního důvodu k zahájení daňového nebo obdobného řízení za účelem jeho zpoplatnění. Jestliže však podnikatelskou činností pachatele vznikla zákonná povinnost platit, resp. přiznat daň a otevřít tak daňové řízení, avšak on falšovanými, nepravdivými údaji daňového řízení ovlivnil tak, že zkrátil daň popř. dokonce dosáhl toho, aby mu byla vyplacena částka za tzv. nadměrný odpočet daně, např. předstíráním, že vyrobil větší množství zboží než ve skutečnosti, nebo provedl služby ve větším rozsahu, jde o jednání, které má znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky, jenž je k trestnému činu podvodu ve vztahu speciality.“ Ve stížnosti na porušení zákona ministrem spravedlnosti bylo argumentováno tím, že nelze posuzovat jednání pachatele jako trestný čin zkrácení daně, protože ve skutečnosti ani nedošlo ke zdanitelnému plnění. Vystavoval fiktivní faktury a žádné zboží nenakoupil. Přesto Vrchní soud dospěl k názoru, že jeho jednáním byl porušen zájem státu na správném vyměření daně. O zkrácení daně se podle rozsudku Vrchního soudu bude jednat bez ohledu na to, zda došlo k zatajení zdanitelného plnění nebo k předstírání zdanitelného plnění. Skutková podstata trestného činu zkrácení daně podle §148 chrání zájem státu na správném vyměření daně, cla a podobné dávky. Podle Vrchního soudu v Praze se jedná o zvláštní případ podvodu. Ve stížnosti na porušení zákona byl jako další argument proti kvalifikaci jako Zkrácení daně uveden fakt, že pachateli žádná daňová povinnost nevznikla a dopustil se vůči oprávněnému subjektu podvodného jednání, jehož cílem bylo uvedení v omyl a obohacení na úkor oprávněného subjektu. Proto se nemůže jednat o Zkrácení daně. Tyto argumenty Nejvyšší soud vyvrátil a stížnost pro porušení zákona ohodnotil jako nedůvodnou. V tomto případě pachatel byl zaregistrován jako podnikatel u živnostenského úřadu a na jeho podnikatelskou činnost mu byl vystaven živnostenský list v režimu živnosti volné, na základě kterého začal pachatel podnikat. Stejně tak byl zaregistrován u příslušného finančního úřadu jako plátce daně a byl povinen každé čtvrtletí podat daňové přiznání k dani z přidané hodnoty. Tímto tedy fakticky svoji činnost přiznal a nepředstíral ji. Podnikatelská činnost byla „legální“. Proto se nemůže jednat o podvod. Pachatel má povinnost podávat daňová přiznání i v případě, 23

kdy mu daňová povinnost vůbec nevznikla a má povinnost si daň sám vypočítat. Takto pachatel učinil, ale uvedl nepravdivé údaje. Pachatel vystavoval falešné faktury, aby si snížil daňovou povinnost případně vylákal neoprávněnou výhodu. Daň na vstupu převýšila neoprávněně daň na výstupu a tím pachateli vznikl nadměrný odpočet a nárok na vrácení. Pachatel o vrácení požádal a ten mu byl vyplacen. Tímto jednáním dosáhl i zkrácení vlastní daňové povinnosti tím, že zvyšoval daň na výstupu. Tímto jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu zkrácení daně. Jednání, pachatele, který u příslušného finančního úřadu uplatnil na základě falšovaných a nepravdivých údajů nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, se do novely trestního zákona účinné od 1.1.1998 kvalifikovalo buď jako trestný čin zkrácení daně (§148) nebo jako podvod (§250). Trestným činem podvodu bylo takové jednání pouze tehdy, nedošlo-li vůbec k podnikatelské činnosti, která má povahu zdanitelného plnění, u něhož je uplatňována daň na vstupu. Toto rozlišování se však po 1.1.1998 vzhledem k dikci novelizovaného ustanovení §148 odst.2 již neuplatní. Toto ustanovení postihuje nyní každé vylákání daňové výhody, aniž by bylo podstatné, zda došlo k podnikatelské činnosti, která má povahu zdanitelného plnění, a zda tu tedy je vůbec právní důvod k zahájení daňového řízení, či nikoli.37 Zkrácení daně je zpravidla zvláštním případem podvodu, jímž se v rozporu se zákonem ovlivňuje daňová, poplatková, celní povinnost určitého subjektu tak, že ten v rozporu se skutečností předstírá nižší rozsah této povinnosti nebo předstírá, že takovou povinnost vůbec nemá. Pachatel tedy příslušné výkazy či podklady pro stanovení určitých povinných plateb zfalšuje, nepořídí, úmyslně zkreslí nebo nevede, aby tím dosáhl nižšího výpočtu daně a dalších plateb nebo aby vůbec zatajil, že má určitou daňovou, poplatkovou, celní povinnost38. Nabízí se však další úvahy v návaznosti na předchozí závěry. V případě, že by pachatel podnikal bez povolení ve větším rozsahu, pak by se nemuselo jednat o podvod, ale o neproávněné podnikání podle §118 trestního zákona. U trestného činu Neoprávněné podnikání a trestného činu Zkrácení daně je vyloučen jednočinný souběh. Neoprávněným podnikáním se však pachatelé chtějí vyhnout daňové povinnosti (týká se to například spotřebních daní u výroby nezdaněného lihu). Z tohoto důvodu by měla nová právní úprava reagovat obdobnými trestními sazbami jako v případě trestného činu Zkrácení daně. Při páchání trestného činu Neoprávněné podnikání není přímo 37 38

Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon: komentář/ II.díl. Praha, C.H.BECK, 2004, s. 849 Šámal, P.: Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. C.H.BECK, Praha, 2001

24

způsobována škoda, ale dopad na ekonomiku státu a na všechny podnikatele je závažný. V případě lihovin by pak legální prodejce lihovin, nakoupených od legálních výrobců, nebyl schopen konkurovat ilegálně vyráběným lihovinám, které by byly nesrovnatelně levnější právě proto, že by nebyly zatíženy žádnou daní. Důvodová zpráva39 k zákonu, kterým se mění trestní zákon, se zabývala neoprávněným podnikáním spočívajícím v průmyslové výrobě lihu a výrobě alkoholických nápojů, z které pachatelé získávají značné zisky, aniž by z takové neoprávněné výroby platili daně. Tato zpráva uvádí, že vzhledem k platné právní úpravě je nelze postihnout pro trestný čin Zkrácení daně podle §148 trestního zákona, neboť tito pachatelé by se tím nepřímo nutili k oznámení své vlastní trestné činnosti spočívající v neoprávněném podnikání podle §118, což je v rozporu se zásadou, že k doznání nesmí být obviněný donucován žádným způsobem. 5.3 PRÁVNÍ KVALIFIKACE TRESTNÉHO JEDNÁNÍ

Rozhodnutí Nejvyššího soudu 11 Tdo 917/2004 Zajímavý případ řešil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 22.9.2004 sp.zn. 11 Tdo 917/2004.

Tento rozsudek se týká jednočinného souběhu trestného činu

zkrácení daně podle §148 odst.1 trestního zákona a trestného činu vylákání neoprávněné daňové výhody podle §148 odst.2. Pachatelka se dopustila trestného jednání již v roce 1996 (tedy před novelou trestního zákona v roce 1998). Pachatelka nakoupila fiktivně zboží a nárokovala vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty. K tomu nedošlo díky prošetření finančním úřadem. Toto jednání bylo posouzeno jako zkrácení daně ve stadiu pokusu (§148 odst.1, 3c, §8 odst.1 trestního zákona). Obviněná argumentovala, že nákup zboží byl pouze fiktivní. Případem se začal na základě dovolání zabývat Nejvyšší soud. Upozornil na to, že od spáchání daného skutku v srpnu 1996 došlo ke třem zásadním legislativním změnám, které měly vliv na jeho právní kvalifikaci. V době spáchání skutku jednáním naplnila znaky trestného činu podvodu podle §250 odst.1,4 (tedy původní právní kvalifikace nebyla správná), počínaje dnem 1.1.1998 byla namístě kvalifikace skutku jako trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst.2, 4 trestního zákona a v důsledku nového vymezení jednotlivých kategorií škod s účinností od 1.1.2002 bylo třeba skutek posoudit jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148

39

Z důvodové zprávy, kterým se mění trestní zákon PSP 972/0

25

odst.2, 3 písm.c) trestního zákona, respektive jako pokus trestného činu. Tento rozpor řeší §16 odst.1 trestního zákona, kdy se pro právní kvalifikaci použije pozdější zákon, pokud je to pro pachatele příznivější. V tomto případě tomu tak je. Tento případ ukazuje vztah mezi trestným činem podvodu a zkrácení daně v návaznosti na časovou působnost norem trestního práva a tedy složitost určení právní kvalifikace v některých případech. Daný skutek měl být posouzen původně jako podvod (přesto byl posouzen jako zkrácení daně) a po novele trestního zákona měl být kvalifikován jako vylákání neoprávněné daňové výhody.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu 11 Tdo 446/2004 Právní kvalifikací se zabýval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 24.května 2004 v neveřejném zasedání konaném o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze 11 Tdo 446/2004. V tomto usnesení byly reflektovány rozpory v právní kvalifikaci trestného jednání, kterou provedl krajský soud a následně jako odvolací Vrchní soud v Praze. V tomto případě šlo o obviněného, který se svým jednáním měl dopustit účastenství na trestném činu. Jednalo se o pomoc (ale v tomto případě by muselo jeho jednání být v úmyslu pomoci k dosažení záměru hlavních pachatelů a s plným vědomím všech skutečností podstatných pro posouzení povahy a smyslu jejich činu). Uvažovalo se i o jednání v omylu, kdy mohl být „živým nástrojem“ v rukou hlavních pachatelů, i když objektivně pomohl k uskutečnění jejich činu. Trestný čin Podvodu podle §250 trestního zákona lze spáchat na úkor dodavatele zboží za situace, kdy pachatel odebere zboží s nepravdivým tvrzením, že ho vyveze do ciziny, a v důsledku toho s dodavatelem sjedná cenu, v níž není zakalkulovaná daň z přidané hodnoty a spotřební daň- fakticky tedy za zboží nezaplatí dodavateli v ceně zboží daň, kterou by dodavatel jinak (nebýt jeho omylu ohledně místa určení zboží) do prodejní ceny zahrnul- poté pachatel zboží prodá na území České republiky za cenu s daní a způsobí, že dodavatel v důsledku neprokázaného vývozu zboží musí daň doplatit. Škodu v takovém případě představuje výše daně, kterou dodavatel zboží fakticky nedostal zaplacenou v prodejní ceně zboží a jejíž odpočet tudíž nemohl uplatnit z důvodu neprokázaného vývozu zboží. Prospěchem pachatele je nižší cena (fakticky bez daně), za kterou zboží koupil od dodavatele. Sám se pak obohatí prodejem takto získaného zboží za vyšší cenu, než zaplatil dodavateli. Jeho podvodný úmysl přitom směřuje k obohacení se na úkor poškozeného dodavatele.

26

Naopak o nepřímé pachatelství trestného činu Zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby ve smyslu §148 trestního zákona může za daných okolností jít v případě, že pachatel uvede v omyl dodavatele odebíraného zboží nepravdivým tvrzením o tom, že ho vyveze do ciziny, a tím docílí sjednání ceny, v níž není zakalkulována daň z přidané hodnoty a spotřební daň, zároveň však vytvoří podmínky pro to, aby dodavatel mohl uplatnit odpočet z daně z přidané hodnoty a vrácení spotřební daně, a následně sám zboží prodá na území České republiky, takže stát na uvedených daních přijde o částky, které dodavateli odpočte nebo vrátí, s ohledem na to, že uvěří jeho tvrzení o vývozu prodaného zboží do zahraničí. Za této situace úmysl pachatele směřuje k obohacení se na úkor státu spravujícího daně a dodavatel zboží jednající v omylu je v jeho rukou „živým nástrojem“, prostřednictvím něhož svůj záměr realizuje. Poškozeným je v takovém případě stát. V tomto případě šlo tedy o to, zda se pachatel dopustil nepřímého pachatelství trestného činu, zda je za trestné jednání odpovědný a pokud ano, jaké znaky a kterého trestného činu naplnilo. Až v návaznosti na právní kvalifikaci trestného jednání hlavních pachatelů a konkretizaci toho, co jim z jednání obviněného objektivně pomohlo ke spáchání jejich trestného činu, lze posoudit vnitřní vztah obviněného k tomuto jejich činu a subjektivní stránku jeho jednání.40 Na základě výše uvedeného lze říci, že zákonodárce nedostatek právní úpravy, který způsoboval aplikační problémy, efektivně vyřešil novelou trestního zákona v roce 1998 přijetím skutkové podstaty trestného činu vylákání neoprávněné daňové výhody §148 odst.2 trestního zákona Od této doby již problémy v aplikaci jsou méně časté, avšak v některých případech se objevit mohou, jak ukazuje poslední ze jmenovaných judikátů. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu ukazuje nutnost důsledně posoudit všechny znaky skutkové podstaty, nejednoznačnost v právní kvalifikaci daného trestného jednání hlavních pachatelů.

40

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2004 sp.zn. 11 Tdo 446/2004

27

6. PŘÍČINY A PREVENCE PODVODNÝCH JEDNÁNÍ Hospodářská a majetková kriminalita má na celkové kriminalitě významný podíl. Hospodářská kriminalita se dotýká základních příjmových složek státu, jejich ohrožení by mohlo zásadně ovlivnit dlouhodobé a kvalitní fungování státního mechanismu. Považuji proto za vhodné osvětlit některá fakta související s rozvojem hospodářské kriminality. To, že je hospodářská kriminalita stále poměrně vysoká, je způsobeno zejména tím, že společnost tyto trestné činy toleruje a jsou chápány pozitivně jako výraz určité schopnosti pachatelů nebo riziko podnikání. Profil pachatelů hospodářské kriminality je specifický oproti jiným druhům kriminality. Osoby, páchající trestné činy hospodářské a majetkové, mají často dobrou pověst a postavení (kriminalita „bílých límečků“). Nebývají ani recidivisté, a proto není jednoduché pachatele odhalit. V hospodářské kriminalitě se zvyšuje úroveň organizování trestné činnosti, je proto zapotřebí speciálních znalostí z různých oborů, fungující organizaci a racionální plán.41 Majetková kriminalita zasahuje vlastnické vztahy a majetek, kdy hlavní cíl pachatele je obohatit se, případně poškodit cizí majetek. Na druhé straně existují i takové trestné činy (majetkové), které zasahují hospodářský řád a jsou vykládány spíše jako hospodářská kriminalita. Jedná se o trestné činy jako podvod a speciální případy podvodu: pojistný a úvěrový podvod, porušování povinností při správě cizího majetku, poškozování a zvýhodňování věřitele.42 Toto je problém spíše statistický, kdy policejní a soudní statistiky se liší v pojetí hospodářské a majetkové kriminality. Policejní statistiky zahrnují do hospodářské kriminality i některé trestné činy hlavy IX zvláštní části trestního zákona. Pachatelé majetkové kriminality jsou osoby z nejširších společenských vrstev, které páchají trestné činy. Patří sem i osoby na hranici chudoby, které si nedokáží obstarat příjmy legální cestou. Nejsou tu proto požadovány specifické znalosti a odbornost, jako v případě hospodářské kriminality. Osoby ze středních vrstev pak mohou páchat kriminalitu z blahobytu, která je vyvolaná růstem životní úrovně a touhou vyrovnat se příslušníkům sociální vrstvy.43 V následujícím oddíle se budu zabývat příčinami hospodářské a majetkové kriminality. 41

Kuchta, J., Válková, H.a kolektiv: Základy kriminologie a trestní politiky, C.H.BECK, Praha, 2005, s.352-354 42 Tamtéž (str.368) 43 Tamtéž (str. 374)

28

6.1 PŘÍČINY Mnohdy vyvstává otázka, proč po roce 1989 tak výrazně narostla kriminalita v oblasti hospodářské a majetkové. Po roce 1989 došlo v České republice k významným změnám společenským, politickým a ekonomickým, a tím i ke změně prostředí, ve kterém je páchána trestná činnost. Významnými faktory, které přispěly k nárůstu podvodných jednání jsou politická situace, právní systém a právní vědomí, justiční systém, ekonomika, životní styl a otevření hranic.44 Další autoři vidí jako kriminogenní faktory mimo výše uvedené uvolnění a transformace po roce 1989 zejména proto, že nebyl vztah k soukromému majetku, nedostatečná právní úprava (nejen trestní ale i mimotrestní právní úprava) a nezaměstnanost. Dalším významným faktorem je změna funkce peněz ve společnosti. 45 Po roce 1989 došlo k transformaci ekonomiky, a to přechodem státního majetku do rukou soukromoprávních subjektů. Dělo se tak prostřednictvím velké a malé privatizace. Zajímavý vztah státu k majetku zmiňuje M. Růžička: V předlistopadovém období bylo pro platnou právní úpravu hospodářských trestných činů charakteristické především to, že se výrazně zvýšená ochrana poskytovala majetku v socialistickém a zejména ve státním vlastnictví (tehdy označováno za všelidové), a to i na úkor jiných významných společenských zájmů a hodnot (např.za trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví v nejpřísnější trestní sazbě bylo možno uložit podstatně citelnější trest nežli za úmyslný trestný čin ublížení na zdraví s nedbalostním smrtelným následkem)!46 Významným kriminogenní faktorem je již zmíněná změna funkce peněz ve společnosti. Peníze před rokem 1989 neplnily funkci kapitálu, který je nezbytný k rozvoji podnikání. Objevují se nové typy majetkové trestné činnosti zaměřená na získání kapitálu pro podnikání. Stát nebyl schopen umožnit přístup k materiálu a výrobním prostředkům, nesnadné bylo získání nebytových prostor, ale i úvěru od peněžních ústavů. Proto začalo docházet k nezákonnému získávání peněžních prostředků a materiálu ze zdrojů organizace, ve které zaměstnanec pracoval. Nedostatek zkušeností a nedostatečné právní vymezení bankovního dohledu nad peněžními ústavy

44

Čírtková, L., Fialka, M., Hýsek, A., Jeleň, E., Kloubek, M., Racková, E.: Podvody, zpronevěry, machinace (možnosti prevence, odhalování a ochrany před podvodným jednáním), Praha, Armex publishing, s.r.o., 2005, s.46-49 45 Kuchta, J.a kolektiv: Kriminologie. II. část. Brno, Masarykova Univerzita, 2002 46 tamtéž

29

často umožňovaly poskytování rizikových úvěrů, tedy úvěrů bez poskytnutí dostatečných záruk jejich návratnosti, jehož důsledky se projevily až v dalších letech.47 Nezaměstnanost

způsobuje

pocity

bezvýchodnosti,

přispívá

k vzniku

alkoholismu a narkomanie. Mnoho majetkových deliktů je pácháno osobami na hranici chudoby a osobami, jejichž sociální a ekonomický status se zhoršil oproti minulosti a svůj stav silně prožívají (důchodci, příslušníci etnických menšin, rodiny s dětmi). Další skupinou páchající majetkové delikty jsou bezdomovci, tedy osoby zcela nemajetné, patřící ke skupině osob, které nemohou svou situaci zlepšit legální cestou. Některé případy majetkové delikvence páchají bezdomovci jen proto, aby se dostali do výkonu trestu a přežili zimní období. Právní systém a právní vědomí: po změně režimu došlo k výraznému zaostání právního systému za rychle se měnící společenskou, politickou a ekonomickou realitou. Docházelo k nesystematickým změnám a novelám. Řada oblastí nebyla vůbec právem upravena. Zákonodárce nebyl schopen reagovat na takovou zásadní společenskou změnu. Vzhledem k tomu, že trestněprávní úprava hospodářské kriminality obsahuje mnoho blanketních a odkazovacích norem a v minulosti neexistovala úprava některých hospodářských vztahů, jsou skutkové podstaty trestných činů stanoveny velice obecně. Základem jsou výklady Nejvyššího soudu, který sjednocuje výklad těchto ustanovení a tím i aplikační praxi. Co se týče právního vědomí, nebyl vztah ke státnímu majetku, obcházení zákona a tunelování nebylo chápáno společností negativně. Podle M.Růžičky útoky směřující proti socialistické hospodářské soustavě, hospodářské kázni, a dokonce i proti majetku v socialistickém vlastnictví nebyly v právním vědomí občanů vůbec pokládány za trestné a vědomí lidí v tomto ohledu zcela odporovalo právní úpravě48 Neexistovalo tedy vůbec právní vědomí o tom, co je trestné (ve vztahu k hospodářské kriminalitě). Po dlouhou dobu tedy převažoval názor, že postih hospodářských trestných činů není nutný, protože by tímto byla omezována svoboda podnikání a nedotknutelnost vlastnictví. Dodnes existuje vysoká latence hospodářské a majetkové kriminality. Jeden z hlavních důvodů vysoké latence je pravděpodobně to, že v řadě případů nedochází k poškozování jednotlivců přímo (například v případě daňových deliktů), resp.si tito ani neuvědomí, že se stali oběťmi hospodářské kriminality. V některých případech jsou 47

Kratochvíl, V.: Sborník z mezinárodního semináře o hospodářské kriminalitě. AUBI No.225, Masarykova univerzita V Brně, 1999, s.13 48 Kratochvíl,V., Löff, M.: Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. AUBI No. 272, Masarykova univerzita v Brně, 2003, s.202

30

dokonce určité typy kriminality veřejností přijímány do jisté míry pozitivně, např. šikovný podnikatel, který dokáže přelstít stát na daních.49 Dalšími důvody mohou být nedůvěra občanů a poškozených v kompetentnost orgánů činných v trestním řízení a nedůvěra v to, že dojde k postihu pachatelů hospodářské kriminality vzhledem k jejich vysokému společenskému postavení. Tyto aspekty obecně snižují ochotu oznamovat uvedené druhy jednání. Dalším faktorem, díky kterému je vysoká latence hospodářské kriminality, může být i to, že poškození se snaží prioritně o nápravu jinými prostředky než formou trestního stíhání pachatele.50 Justiční systém: soudci a státní zástupci nerozuměli věcné podstatě ekonomického trestného činu, normy nebyly dostatečně využívány (například propadnutí majetku). Trestní řízení bylo zdlouhavé a nerespektováno. Životní styl: růst vertikální sociální mobility, kdy se majetek stal základem společenského postavení a reakce určité skupiny lidí, která není schopná splnit svá očekávání a snaží se vyrovnat vyšší společenské vrstvě. Otevření hranic: příchod cizinců a mezi nimi také pachatelů organizovaného zločinu, objevily se nové způsoby páchání trestné činnosti. V případě takového organizovaného zločinu je odhalování složitější. Přetrvávající tendenci z minulých let měla nedovolená směnárenská činnost a po otevření hranic narostla poptávka po cizí měně. Boj proti organizovanému zločinu a boj proti praní špinavých peněz se stal mezinárodní záležitostí. S postupující dobou došlo i ke změnám ve struktuře hospodářské kriminality, docházelo, a domnívám se, že dochází, i k novým formám hospodářské trestné činnosti, které se stávají složitější a společensky závažnější (to můžeme v poslední době vidět například u trestného činu zkrácení daně a vylákání výhody podle § 148 trestního zákona). Pachatelé jsou kvalifikovanější, jsou to osoby se společenským postavením, které jim umožňuje spolupracovat s právníky a využívat tak mezer v legislativě (díky nejednoznačnému výkladu). V případě majetkové kriminality se vytváří organizované skupiny osob, které se věnují profesionálně majetkové trestné činnosti, a které ze zisku takové trestné činnosti uhrazují své životní potřeby. Jedná se o deklasované recidivní živly, které

49

Nett, A.: Nové jevy v hospodářské kriminalitě, sborník z mezinárodní konference konané na PrF MU v Brně v únoru 2005. AUBI 290, Masarykova univerzita Brno, 2005, s.67 50 Tamtéž s.68

31

páchají majetkovou trestnou činnost organizovaným a odborným způsobem. Právě proti těmto skupinám je potřeba nasadit represivní a preventivní prostředky.51 6.2 PREVENCE Vzhledem k rozsahu páchání hospodářské kriminality bylo nutné přijmout řadu prostředků ochrany proti tomuto druhu kriminality, a to jak v oblasti trestně právní, tak v oblastech mimotrestních. Neexistuje však jednotná koncepce preventivních opatření. Stát by však do budoucna měl formulovat alespoň základní formy a metody působení v hospodářské oblasti. Při vytváření preventivních opatření je třeba vycházet z poznatků o příčinách hospodářské kriminality, a na jejich základě podniknout opatření v ekonomické a organizačně technické i společenské oblasti.52 Mezi základní prostředky preventivních opatření v oblasti hospodářské kriminality bychom mohli zařadit tyto prostředky: dostatečná kontrola chování podnikatelských subjektů, provádění kontroly nad způsobem podnikání nebo pohybem finančních prostředků na účtech, správnost plnění daňových povinností.53 Základními státními prostředky ochrany jsou tedy legislativa a kontrolní činnost. Prostřednictvím kontrolní činnosti se zjišťují nedostatky. Ke zvýšení účinnosti jednotlivých prostředků by tyto měly tvořit provázaný systém. Hospodářská kriminalita se vyvíjí s tím, jak se mění prostředky ochrany ekonomických vztahů. Tato ochrana je zabezpečena mimotrestní právní úpravou. Trestněprávní ochrana ekonomiky působí podpůrně. Stát si ponechává kontrolu nad výkonem podnikatelské aktivity, stanoví pravidla a podmínky pro výkon podnikatelské aktivity. Prostředky ochrany ekonomiky by měly být efektivní. Základem by měl být i odborný výcvik příslušníků orgánů policie. Významnou preventivní úlohu mají i kontrolní orgány netrestní povahy. Jejich kompetence by měly být přizpůsobovány novým jevům v oblasti hospodářské kriminality, rozšiřovány jejich pravomoci. Účinnější spolupráci a komunikaci brání institut povinné mlčenlivosti ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení (daňové orgány mají povinnost oznamovat pouze daňové trestné činy, ne však další trestné činy,

51

Kuchta, J., Válková, H.a kolektiv: Základy kriminologie a trestní politiky, C.H.BECK, Praha, 2005, s.374 52

Kuchta, J., Válková, H.a kolektiv: Základy kriminologie a trestní politiky, C.H.BECK, Praha, 2005, s.364 53 Kuchta, J.a kolektiv: Kriminologie. II. část. Brno, Masarykova Univerzita, 2002

32

které by mohly odhalit při své kontrolní činnosti).54 K jistému průlomu došlo v odbourání povinné mlčenlivosti v případě advokátů a notářů ve vztahu k podezřelým obchodům jejich klientů. Stát by v této oblasti měl stanovit pravidla pro komunikaci a spolupráci. Existují již katalogy požadovaných kontrolních opatření ke snížení hospodářské kriminality (zejména v oblasti daňové), mezi které patří: zpřísnění vydávání živnostenského oprávnění, zápisů do obchodního rejstříku bez prověření sídla a místa podnikání, omezení možnosti provádět platby v hotovosti, zabránit podnikání osob, které nejsou bezúhonné, zvýšení povinného základního kapitálu společností, úprava institutu povinné mlčenlivosti, nadměrné odpočty vracet až po úhradě DPH do státního rozpočtu, zavedení registračních pokladen, povinnost prokazovat nabytí peněz v případech získání majetku a vkladů, při vykazování ztráty déle než 5 let zrušit firmu z úřední povinnosti…55 Některá opatření již byla zavedena. Další možnosti vytváření preventivních opatření skýtá spolupráce mezi státy Evropského společenství. V souvislosti s vytvářením Evropského právního prostoru (Corpus iuris) je patrná snaha o vytvoření efektivních prostředků ochrany finančních zájmů Evropských společenství a zajištění efektivní spolupráce prostřednictvím Evropského zatýkacího rozkazu. Na prevenci kriminality a její omezování bylo zaměřeno i doporučení Rady Evropy.56 V I.části, která upravuje Národní odezvu na kriminalitu, ve vztahu na hospodářskou kriminalitu doporučuje následující opatření: 1.

Měla by být přijata opatření směřující k lepšímu vybavení soudní justice pro účinné řešení případů sofistikovaných obchodních transakcí, které jen zakrývají hospodářské trestné činy, nebo které samy představují hospodářské trestné činy.

2.

Častěji by mělo být k aktivnější roli v boji proti hospodářské kriminalitě využíváno správní právo, obchodní právo, daňové zákony, právo hospodářské soutěže a občanské právo.

3.

Prokurátoři, vyšetřovatelé a soudci, zabývající se hospodářskou kriminalitou, by měli absolvovat speciální odbornou průpravu.

54

Kuchta, J., Válková, H.a kolektiv: Základy kriminologie a trestní politiky, C.H.BECK, Praha, 2005, s.365 55 Tamtéž, s.365-366 56 Doporučení č. R (96) 8, schválené Výborem ministru při Radě Evropy dne 5. září 1996

33

4.

Podle potřebnosti by měla být hospodářská kriminalita řešena specializovanými soudními komorami - odděleními.

5.

Měla by být revidována ustanovení týkající se časových lhůt, aby tak kompetentní orgány měly dostatek času pro shromáždění důkazů u jednotlivých případů hospodářské kriminality.

6.

Pravidla upravující problematiku shromaždování a předkládání důkazů by měla být formulována způsobem, který zaručí, že požadavkům boje proti hospodářské kriminalitě a organizovanému zločinu bude věnována náležitá pozornost.

7.

Pravidla upravující problematiku bankovního tajemství by neměla bránit účinným zásahům proti hospodářské kriminalitě a organizovanému zločinu.

8.

Rozsah sankcí, které přicházejí v úvahu proti osobám odsouzeným za hospodářské trestné činy, by měl zahrnovat diskvalifikaci pro určité hospodářské činnosti na určitou dobu.

9.

Měla by být formulována a vyhlášena ustanovení buď o trestní odpovědnosti právnických osob za trestné činy nebo přijata jiná opatření podobného účinku. Jako prevence proti růstu majetkové kriminality by mohla být preventivní

opatření v sociální oblasti. Základem je legislativa, jak již bylo uvedeno u prevence růstu hospodářské kriminality. Dalšími opatřeními by mohly být sociální politika státu, která by byla zaměřena na děti a mládež, budování sociální záchranné sítě, opatření v oblasti bydlení, podpora nestátních a dobročinných organizací, opatření ke snižování nezaměstnanosti, možnost rekvalifikace uchazečů o práci apod. Jako prevence majetkové kriminality by mohly sloužit také hlídky policie v lokalitách, ve kterých se majetková kriminalita vyskytuje ve zvýšené míře. Každý, kdo vlastní majetek, si jej může vhodnými prostředky vhodně zabezpečit. Majetek lze chránit efektivně prostřednictvím ostrahy, poplašných systémů a podobných prostředků, které znesnadní pachateli spáchat majetkový delikt. V případě zpronevěry a páchání podvodných jednání uvnitř společností je vhodné zavést dostatečný kontrolní systém. Je žádoucí zaměstnávat osoby bezúhonné, do vedoucích pozic dosazovat pouze osoby odborně vzdělané, prověřené praxí a s organizačními schopnostmi prokázanými v minulosti. Jako opatření proti vnitřním podvodným jednáním může sloužit i etický kodex. Etický kodex představuje jeden z psychologicko-organizačních nástrojů, kterým může organizace velmi účinně posilovat loajalitu zaměstnanců k organizaci. Smysl etického 34

kodexu spočívá v tom, že jasně formuluje normy a požadavky, které organizace považuje za žádoucí. Přijetím etického kodexu na sebe berou zaměstnanci závazek respektovat požadavky kodexu přesahující povinnosti vyplývající ze zákona a dalších norem (například organizačního řádu).57 Dalším efektivním prostředkem ochrany je interní audit. Jak se vyvíjí prostředky ochrany, vyvíjí se i hospodářská a majetková kriminalita. Bude záležet na legislativě, jak efektivní prostředky ochrany ekonomiky vytvoří, aby se hospodářská a majetková kriminalita snižovala.

57

Čírtková, L., Fialka, M., Hýsek, A., Jeleň, E., Kloubek, M., Racková, E.: Podvody, zpronevěry, machinace (možnosti prevence, odhalování a ochrany před podvodným jednáním), Praha, Armex publishing, s.r.o., 2005, s. 179

35

7. STAV VYBRANÝCH SKUTKOVÝCH PODSTAT TRESTNÝCH ČINŮ VE STATISTICKÝCH ÚDAJÍCH Základem jsou kriminální statistiky institucí zabývajících se kontrolou kriminality. Je nutné brát v úvahu, že vypovídají spíše o efektivitě orgánů činných v trestním řízení a uplatňované trestní politice, zatímco o skutečném rozsahu hospodářské kriminality vypovídají jen ve velmi omezené míře58 (z důvodu vysoké latence, o které neexistují žádné prameny). Při analýze statistických údajů v České republice se problém s vymezením pojmu hospodářská kriminalita odráží zejména v odlišném členění jednotlivých druhů kriminality ve statistikách Ministerstva vnitra České republiky (policejní statistiky) a Ministerstva spravedlnosti České republiky (statistické údaje státních zastupitelství a soudů), což do značné míry zkresluje a znesnadňuje jejich srovnávání. Statistické údaje Ministerstva spravedlnosti České republiky do hospodářské kriminality neřadí podvod, zpronevěru a další trestné činy, které řadí naopak do hospodářské kriminality policejní statistiky. Stručně lze říci, že hospodářská kriminalita od roku 1990 do roku 1999 stále rostla. Za tuto dobu vzrostla o šestinásobek.59 Musíme brát v úvahu i legislativní změny, které měly vliv na stav hospodářské kriminality, nemuselo tedy reálně dojít k vzestupu. Z důvodu rozsáhlých statistických údajů jsem si vybrala pro svoji diplomovou práci srovnání statistických údajů zjištěných trestných činů Podvodu a Zkrácení daně, které jsou předmětem této práce. Ke srovnání počtu stavu těchto trestných činů, jsem zařadila i stav hospodářských trestných činů celkem. 7.1 POLICEJNÍ STATISTIKY60:

Statistické údaje zjištěných trestných činů 2003: Podvod

7037

Krácení daně

693

Hospodářské činy celkem:

33464

58

Nett, A.: Nové jevy v hospodářské kriminalitě, sborník z mezinárodní konference konané na PrF MU v Brně v únoru 2005. AUBI 290, Masarykova univerzita Brno, 2005, s. 68 59 tamtéž 60 www.mvcr.cz

36

Statistické údaje zjištěných trestných činů 2004: Podvod

6752

Krácení daně

595

Hospodářské činy celkem:

33464

Statistické údaje zjištěných trestných činů 2005: Podvod

6409

Krácení daně

602

Hospodářské činy celkem:

43882

Statistické údaje zjištěných trestných činů 2006: Podvod

5186

Krácení daně

441

Hospodářské činy celkem:

39473

Pro přehlednost statistických údajů výše uvedených jsem vytvořila následující graf: Statistické údaje zjištěných trestných činů 8000

POČET SKUTKŮ

7000 6000 5000

Podvod

4000

Krácení daně

3000 2000 1000 0 2003

2004

2005

2006

ROK

Ze statistických údajů vyplývá, že počet zjištěných trestných činů se od roku 2003 do roku 2006 stále snižuje. I když dochází k poklesu zjištěné kriminality v hospodářské a majetkové trestné činnosti, přesto si drží prvenství ve výši způsobené škody. 37

7.2 TRESTNÍ STATISTIKA MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI Vývoj trestní a sankční politiky ukazují statistiky Ministerstva spravedlnosti České republiky. Z rozsáhlých statistických údajů jsem si vybrala srovnání stavu pravomocně skončených trestních řízení před soudem u trestného činu zkrácení daně podle § 148 trestního zákona a podvodu podle § 250 trestního zákona. Ke zjištění vývoje trestní a sankční politiky u těchto dvou trestných činů jsem si vybrala statistické údaje pro celou Českou republiku, kdy za jednotlivé roky uvádím počet pravomocně skončených trestních řízení. Dále považuji za zajímavé zmínit i formy trestů, které se za tyto trestné činy nejčastěji ukládaly. Je to nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněný trest odnětí svobody, zákaz činnosti a peněžitý trest. Zajímalo mě, v kolika případech došlo ke zproštění obžaloby a zastavení trestního řízení. Domnívám se, že zejména u těchto trestných činů, u kterých musí být pachateli prokázán úmysl, je dokazování složité, a pokud není úmysl dostatečně prokázán, pak dochází ke zproštění obžaloby. V praxi se v posledních letech více objevují zprošťující rozsudky a roste výrazně délka trestního řízení. Pro přehled jsem vytvořila tabulky a grafy, které vychází ze statistických údajů Ministerstva spravedlnosti České republiky. Grafy níže uvedené vypovídají o celkovém stavu pravomocně skončených trestních řízení, počtu odsouzených, zproštěných osob a počtu zastavených trestních stíhání. V tabulkách jsem se zaměřila podrobněji na druh uloženého trestu.

Základní statistiky pravomocně skončených trestních řízení61 § 148

1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

61

CELKEM 193 266 258 280 380 424 388

odsouzených 168 240 226 233 336 356 315

trest NEPO 38 86 45 54 44 51 68

342

280

44

trest PO 115 141 155 158 250 275 197

peněžitý trest 10 10 12 15 25 10 37

upuštěno od potrestání 4 2 4 2 8 13 9

206

12

13

www.justice.cz

38

zproštěno zastaveno 21 7 42 17 38 13 53 17 85 47 135 67 111 37 117

115

§148 Zkrácení daně 450 400 350 300

CELKEM

250

odsouzených

200

zproštěno

150

zastaveno

100 50 0 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

§ 250 trest CELKEM odsouzených NEPO 1998 4500 3664 782 1999 5803 5138 822 2000 6726 6034 824 2001 6235 5491 720 2002 6925 6124 664 2003 6313 5575 590 2004 5714 5088 555

trest PO 2631 3956 4392 3891 4259 3866 3538

peněžitý trest 84 92 147 133 156 134 76

upuštěno od potrestání 92 113 210 205 217 241 237

zproštěno 237 274 276 276 515 572 566

zastaveno 766 349 361 394 811 670 662

2005

2983

66

186

592

617

4937

4298

534

§250 Podvod 8000 7000 6000

CELKEM

5000

odsouzených

4000

zproštěno

3000

zastaveno

2000 1000 0 1998

1999 2000

2001

2002

2003 2004

2005

Z výše uvedeného vyplývá, že trestný čin zkrácení daně je méně častý než podvod. To vyplývá z počtu pravomocně skončených trestních řízení. U obou 39

skutkových podstat je zřejmý nárůst trestních řízení od roku 1998 do roku 2002 a od roku 2003 zase pozvolný pokles. Při hodnocení kriminálních statistik nesmíme zapomenout na legislativní úpravy, které se mohly promítnout ve stavu kriminality. Musíme počítat i s vysokou latencí u těchto trestných činů, zejména u trestného činu zkrácení daně. Pokud bychom měli hodnotit trestní a sankční politiku, pak je zřejmé z ukládaných druhů trestů, že je tendence neukládat nepodmíněný trest odnětí svobody, a pokud je uložen, pak většinou v rozmezí jednoho až pěti let. U podvodu se vyskytuje také ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozmezí pěti až patnácti let. Vyšší sazba za tuto dobu uložena nebyla ani v jednom případě. Ve větší míře se ukládá podmíněný trest odnětí svobody. Tento trend vyplývá z tendence snižování represivní funkce trestního práva a tomu odpovídajícímu účelu trestu, kdy je snaha o nápravu pachatele a snaha o jeho převýchovu. Odsouzenému je tedy dána šance, aby se během zkušební doby napravil. Peněžitý trest se u trestného činu zkrácení daně příliš neukládá a u trestného činu podvodu se ukládá ještě méně častěji. Zajímavým se mi jeví v případě trestného činu podvodu také ukládání obecně prospěšných prací, které byly uloženy od roku 2000 průměrně v pětseti případech ročně. Míra upuštění od potrestání podle § 24 a § 25 trestního zákona se u trestného činu zkrácení daně příliš nemění. Klesající tendence upuštění od potrestání je patrna naopak u trestného činu podvodu. Vyplývá to z výše zmíněné restorativní funkce justice. Ze statistik Ministerstva spravedlnosti České republiky dále vyplývá, že stoupající tendenci má zproštění podle § 226 trestního řádu a zastavení trestního řízení podle § 188 (předběžné projednání obžaloby), § 223 (v hlavním líčení) a § 257 (v odvolacím řízení) trestního řádu. Domnívám se, že to může být způsobeno tím, že tyto trestné činy jsou úmyslné a v aplikační praxi bývá problém pachateli prokázat subjektivní stránku trestného činu, tedy úmyslné zavinění. Z hlediska postihu hospodářské trestné činnosti se objevují problémy zejména v nesnadném dokazování hospodářské kriminality, dále pak v přílišné komplikovanosti trestních norem. Praxe doporučuje využívat při ukládání trestů spíše tresty nespojené

40

s odnětím svobody s akcentem na majetkové tresty. Nejčastěji ukládaný trest je podmíněný trest odnětí svobody.62

62

Nett, A.: Nové jevy v hospodářské kriminalitě, sborník z mezinárodní konference konané na PrF MU v Brně v únoru 2005. AUBI 290, Masarykova univerzita Brno, 2005, s.145

41

8. BUDOUCÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA Prudký rozvoj podnikání, ke kterému u nás došlo po roce 1989 je provázen řadou změn právních předpisů a samozřejmě s tím souvisejícími druhy kriminality. Rozvíjí se způsoby páchání trestné činnosti a to zatím nedovoluje opustit obecně formulované skutkové podstaty trestných činů. Zákonodárce nemůže tak rychle reagovat na společenské změny, a proto je žádoucí, aby skutkové podstaty trestných činů byly upraveny obecněji a nebylo nutné s každou změnou společenského prostředí měnit zákony. V souvislosti s připravovanou rekodifikací trestního práva lze očekávat některé změny v systematice ve zvláštní části trestního zákona. Je možné, že budou některé skutkové podstaty zrušeny a vzniknou nové. Represivní funkce trestního práva by měla být subsidiární. Mimotrestní úprava by měla být dokonalejší a měla by pružněji reagovat na potřeby společnosti. Zejména tuto skutečnost můžeme sledovat u skutkových podstat v hlavě druhé u trestných činů hospodářských, kdy skutková podstata přímo nebo nepřímo na mimotrestní právní normy odkazuje. Usnesením Vlády České Republiky č.319 ze dne 9.dubna 2001 byl schválen věcný záměr kodifikace trestního práva hmotného.63 V rámci rekodifikací se začalo uvažovat o přechodu od materiálního k formálnímu pojetí trestného činu. Vláda usnesením č.593 ze dne 9.června 2004 schválila návrh trestního zákona a návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. V důsledku zavedení některých skutkových podstat trestných činů, které předpokládají recidivu určených přestupků, vláda schválila zřízení nového způsobu evidence přestupků vedeného prostřednictvím Rejstříku trestů. Po prvním čtení v Poslanecké sněmovně byl předložen návrh trestního zákona k projednání ústavněprávnímu výboru. Ústavněprávní výbor po projednání návrhu zákona vydal usnesení s pozměňovacími návrhy. Změna se měla týkat také vypuštění některých skutkových podstat hospodářských trestných činů. Ohledně rozsahu kriminalizace některých majetkových, ekonomických a finančních jednání padly zásadní námitky. Otázky byly i v souvislosti s trestností přípravy mnoha ekonomických, finančních a majetkových trestných činů. Protože je ale v praxi problém již při stíhání dokonaných trestných činů, problém by jistě nastal i v případě přípravy k těmto 63

Fenyk, J. Návrh trestního zákona České republiky, příčiny a důsledky jeho nepřijetí (Odlišný vývoj a osud projektů trestních zákoníků od vzniku samostatného Československa), Trestní právo, 2006, č.6, s.417

42

trestným činům. Odmítavý postoj byl také k výši trestní sazby a k trestným činům, které útočí na finanční zájmy Evropských společenství. Návrh trestního zákona nebyl Senátem přijat. 21.3.2006 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky definitivně vládní návrh trestního zákona České republiky nepřijala.64 Praxe tedy ukázala, že pokud by měly být trestní předpisy novelizovány, neměly by být měněny v tak velkém rozsahu a v tak zásadních otázkách. Co se hospodářské kriminality týče, mělo by dojít k přizpůsobení právní úpravy zejména v oblasti ochrany finančních zájmů Evropských společenství, tedy přijetí nových skutkových podstat. Neexistující právní úprava odpovědnosti právnických osob se v České republice stává stále větším problémem v souvislosti s dokazováním a postihem hospodářských trestných činů. Často dochází k tomu, že není koho za trestné jednání postihnout. V novém trestním zákoně byla navrhována změna v systematice Hlav. Trestné činy proti majetku by byly obsaženy v Hlavě V. § 190 Podvod65 měl mít šest odstavců, kdy by byla podle odst.6 trestná příprava, podle odst.2 by recidiva byla důvodem pro uložení vyšší sazby u trestu odnětí svobody. Celkově je použití vyšší trestní sazby zpřesněno na konkrétní případy (spáchání trestného činu podvodu za stavu nouze, živelní pohromy, na věci, která je kulturní památkou). Podle § 193 měl být trestní zákon obohacen o novou skutkovou podstatu Subvenční podvod (týkal by se ochrany zájmů státu při poskytování subvencí a dotací). Trestné činy hospodářské měly být zařazeny do následující Hlavy VI. Díl 2 označen jako Trestné činy daňové, poplatkové a devizové by obsahoval v § 218

64

Fenyk, J. Návrh trestního zákona České republiky, příčiny a důsledky jeho nepřijetí (Odlišný vývoj a osud projektů trestních zákoníků od vzniku samostatného Československa), Trestní právo, 2006, č.6, s.417

65

§ 190 Podvod

(1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, propadnutím věci nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, byl-li za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech, odsouzen nebo potrestán. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo b) způsobí-li takovým činem větší škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, c) způsobí-li takovým činem jinému stav těžké nouze, d) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo e) spáchá-li takový čin na věci, která je předmětem kulturní hodnoty nebo archiválií, anebo na věci patřící do sbírky muzejní povahy. (5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin na věci, která je kulturní památkou. (6) Příprava je trestná.

43

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby66, kde by byla podle odst. 4 trestná příprava. Zajímavý posun by byl v případě odst.1, kde by bylo trestné zkrácení daně nebo vylákání výhody. Tímto by se odstranily problémy, ke kterým dochází v současnosti, zejména v případě jednočinného souběhu § 148 odst.1 a § 148 odst.2 (zákonodárce fakticky oddělil skutkovou podstatu zkrácení daně a skutkovou podstatu vylákání výhody, aby tím zamezil sčítání škod). Podrobněji je tato problematika popsána ve čtvrté kapitole. V oblasti hospodářské kriminality se vyskytují kromě problémů s právní úpravou, také problémy při vyšetřování hospodářské kriminality. Vyšetřování trvá neúměrně dlouhou dobu, policisté jsou nedostatečně kvalifikováni, nejsou dostatečně školeni, nemají přístup k platné judikatuře a právním systémům (jako například ASPI)67. Tento problém by bylo možné odstranit požadavkem na vysokoškolské vzdělání a pravidelné školení policistů vyšetřujících hospodářskou kriminalitu (tedy větší specializaci). Pokud by nebyl přijat nový trestní zákon, bylo by vhodné provést změnu dosavadní úpravy v § 148 odst.2 trestního zákona vylákání výhody. Pokud by byl tento odstavec zrušen a obsah tohoto odstavce by se přesunul do odstavce 1 (se spojkou „nebo“), bylo by možné výši škody způsobené zkrácením daně a vylákáním výhody sčítat. Nyní jsou tyto dvě skutkové podstaty samostatné a výši škody nelze sčítat, pokud nedojde k naplnění okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (§148 odst.3 a 4 trestního zákona). Vzhledem k tomu, že trestní právo má působit až v případě, kdy selžou ostatní prostředky (takzvaná pomocná nebo subsidiární role trestního práva), měla by být dokonalejší právní úprava mimotrestních předpisů. V oblasti daňové by měly být podle Prouzy zavedeny například tyto změny: sjednocení sazby DPH, snížení daňového zatížení (to již bylo provedeno novelou zákona o daních z příjmů), obnovení právní jistoty v rozhodování správce daně (nepředvídatelnost rozhodování je zřejmá při

66

§ 218 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

(1) Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu, anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami, b) poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu. (4) Příprava je trestná.

67

Prouza, D.: Daňová kriminalita. Justiční akademie ČR, Stráž pod Ralskem, 2005, s. 235

44

postupu správce daně podle nezávazných D- pokynů ministerstva financí), zavedení „daňové šance“ neboli možnost odpustit penále a povolit splátky, které by byly dány přímo zákonem.

45

9. ZÁVĚR Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na dva trestné činy hospodářské kriminality, a to podvodu a zkrácení daně. Po podrobnějším prostudování platné právní úpravy a judikatury, jsem dospěla k závěru, že současná právní úprava již plně nevyhovuje současným potřebám. Potvrzuje to zejména judikatura soudů. Objevují se nejasnosti ve výkladu a aplikační praxi. Nedostatky v trestním zákoně částečně řeší zejména judikatura Nejvyššího soudu. Níže uvádím návrhy možných změn, které by mohly pomoci vyřešit současné nedostatky trestního zákona. V případě trestného činu zkrácení daně by mohlo prospět sloučení skutkových podstat zkrácení daně podle §148 odst.1 a vylákání výhody podle §148 odst.2 do jednoho odstavce prostřednictvím spojky „nebo“. Tím by se docílilo sčítání škod u jednočinného souběhu zkrácení daně a vylákání výhody. Současná právní úprava sčítání škod způsobených spácháním těchto dvou trestných činů neumožňuje, ale aplikační praxe ke sčítání škod směřuje. V případě trestného činu podvodu nejsou výraznější nejasnosti ve výkladu, nicméně současná právní úprava neodpovídá požadavkům Evropských společenství z toho důvodu, že neobsahuje skutkovou podstatu trestného činu „Subvenčního podvodu“, nebo takovou skutkovou podstatu trestného činu, která by chránila finanční zájmy Evropského společenství. Současné i minulé „kauzy“, se kterými se setkáváme v souvislosti s čerpáním dotací a fondů z Evropských společenství jsou důkazem, že by přijetí takové skutkové podstaty trestného činu bylo potřeba. Závažným nedostatkem současné právní úpravy je neexistence trestní odpovědnosti právnických osob. Protože jsou trestné činy podvodu a zkrácení daně úmyslnými trestnými činy, musí být úmysl prokázán. Z rozhodovací praxe soudů vyplývá, že v některých případech není možné nalézt odpovědnou osobu, která za právnickou osobu jednala a už vůbec není možné prokázat někomu úmysl. Tento nedostatek by bylo možné odstranit zavedením trestní odpovědnosti právnických osob, kdy by nemusela být v těchto případech hledána odpovědná fyzická osoba, která byla oprávněna za právnickou osobu jednat. Protože má trestní právo působit až v případě, kdy selžou ostatní prostředky, jistě by spoustu problémů vyřešila dokonalejší právní úprava mimotrestní oblasti. Zejména v oblasti daní (správy daní a poplatků) by prospěla novelizace zejména zavedením daňové šance (povolení splátek, případně prominutí daňových nedoplatků 46

v případech, kdy poplatník nezaviněně daň nezaplatil), obnovení právní jistoty při rozhodování správce daně. To se týká případů, kdy rozhodování správce daně není jednotné a liší se případ od případu. Pro sjednocení rozhodování existují pouze nezávazné D-pokyny Ministerstva financí. V některých obtížnějších případech, kdy je potřeba aplikovat nejasná ustanovení zákona, je téměř nemožné zjistit jednoznačný výklad. I to může přispívat k jednání, které by mohlo být považováno za trestné. Hospodářská kriminalita zasahuje rozsáhlou mimotrestní oblast a to obchodní, občanské a finanční právo a klade tak i vyšší nároky na znalosti a kvalifikaci orgánů činných v trestním řízení. Domnívám se, že i nedostatečné znalosti osob mohou být důvodem, proč dochází k odložení věci, případně zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby. Východiskem by mohlo být stanovení vyšších požadavků na odbornou způsobilost osob, které v oblasti hospodářské kriminality působí jako orgány činné v trestním řízení a specializace soudců, kteří v případech hospodářské kriminality rozhodují.

47

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY MONOGRAFIE: Sotolář, A.: Trestná činnost na českém kapitálovém trhu a v bankovní sféře, Institut MSČR pro další vzdělávání soudců a st.zástupců, 1998 Šámal, P.: Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. C.H.BECK, Praha, 2001 Prouza, D.: Daňová kriminalita. Justiční akademie ČR, Stráž pod Ralskem, 2005 Prouza, D.: Daňová kriminalita a formy jejího trestněprávního postihu[rukopis], KTP PF MU, 2002 Kuchta, J., Válková, H.a kolektiv: Základy kriminologie a trestní politiky, C.H.BECK, Praha, 2005 Kuchta, J.a kolektiv: Kriminologie. II. část. Brno, Masarykova Univerzita, 2002 Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo hmotné. Zvláštní část, Praha, Eurolex Bohemia, 2003 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon: komentář / II.díl (§91-§301). Praha, C. H. BECK, 2004 Chmelík, J., Hájek, P., Nečas, S. : Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005 Čírtková, L., Fialka, M., Hýsek, A., Jeleň, E., Kloubek, M., Racková, E.: Podvody, zpronevěry, machinace (možnosti prevence, odhalování a ochrany před podvodným jednáním), Praha, Armex publishing, s.r.o., 2005 Jelínek, J.: Trestní zákon a trestní řád (komentář), Praha, Linde Nett, A.: Nové jevy v hospodářské kriminalitě, sborník z mezinárodní konference konané na PrF MU v Brně v únoru 2005. AUBI 290, Masarykova univerzita Brno, 2005 Kratochvíl,V., Löff, M.: Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. AUBI No. 272, Masarykova univerzita v Brně, 2003 Kratochvíl, V.: Sborník z mezinárodního semináře o hospodářské kriminalitě. AUBI No.225, Masarykova univerzita V Brně, 1999 48

Kuchta, J., Kalvodová, V., Zezulová, J.: Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Brno, Masarykova univerzita, 2001 Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu. Praha, C.H. BECK, 2006 ODBORNÉ ČLÁNKY: Púry, F. Poznámky k právní úpravě hospodářské kriminality v České republice. Trestní právo, 2000, č.9, s.9-14 Soukup, P.: Instrumenty práva Evropské unie proti podvodným jednáním pachatelů finanční kriminality. Trestní právo, 2006, č. 4, s. 9-15 Prouza, D.: Otazníky kolem trestného činu zkrácení daně. Právní rádce, 2006, č.8 Fenyk, J. Návrh trestního zákona České republiky, příčiny a důsledky jeho nepřijetí (Odlišný vývoj a osud projektů trestních zákoníků od vzniku samostatného Československa). Trestní právo, 2006, č.6, s.4-17 Púry, F.: Zkrácení daně jako trestný čin-I.část. Daňový expert, 2005, č.5, s.17 Púry, F.: Zkrácení daně jako trestný čin-II.část. Daňový expert, 2006, č.1, s.27 JUDIKATURA: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30.5.1996 sp. zn. 4 To 47/96 Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 30.8.2000 sp.zn. 3 Tz 155/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu Rt 3/2004 3 Tdo 853/2003 Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 18.3.2004, sp.zn. 6 Tdo 280/2004 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.9.2004 11Tdo 917/2004 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2004, sp.zn. 11 Tdo 446/2004 Usnesení Nejvyššího soudu Rt 11 Tdo 229/2004 Usnesení Nejvyššího soudu 8 Tdo 833/2005 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.7.2005, sp.zn. 8 Tdo 790/2005 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2006, sp.zn. Rt 3 Tdo 107/2006 Usnesení Nejvyššího soudu Rt 3 Tdo 293/2006 Usnesení Nejvyššího soudu 9 Tz 94/2000 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.7.2005, sp.zn. 7 Tdo 819/2005 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.3. 2005, sp.zn. 5 Tdo 191/2005

49

STATISTIKY: Policejní statistiky: http://www.mvcr.cz/statistiky/krim_stat/2006/index.html http://www.mvcr.cz/statistiky/krim_stat/2005/index.html http://www.mvcr.cz/statistiky/krim_stat/2004/index.html http://www.mvcr.cz/statistiky/krim_stat/2003/index.html Trestní statistika MS ČR: http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=399&d=8546 Návrh trestního zákona: http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=381&d=11216

50

SEZNAM POUŽITÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

51

OBSAH 1. ÚVOD...................................................................................................................................................... 4 2. HOSPODÁŘSKÁ KRIMINALITA...................................................................................................... 6 2.1 OBECNÉ VYMEZENÍ POJMU .................................................................................................................. 6 2.2 EKONOMICKÁ KRIMINALITA ............................................................................................................... 6 2.3 FINANČNÍ KRIMINALITA ...................................................................................................................... 7 2.4 MAJETKOVÁ KRIMINALITA ................................................................................................................. 8 3. TRESTNÝ ČIN PODVODU ................................................................................................................. 9 3.1 OBJEKT ............................................................................................................................................. 10 3.2. OBJEKTIVNÍ STRÁNKA ...................................................................................................................... 10 Uvedení v omyl ................................................................................................................................. 10 Využití omylu .................................................................................................................................... 11 Zamlčení podstatných okolností........................................................................................................ 12 Výše škody ........................................................................................................................................ 12 3.3 SUBJEKT ........................................................................................................................................... 13 3.4 SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA ..................................................................................................................... 14 4. TRESTNÝ ČIN ZKRÁCENÍ DANĚ.................................................................................................. 15 4.1 OBJEKT ............................................................................................................................................. 15 4.2 OBJEKTIVNÍ STRÁNKA ....................................................................................................................... 15 Zkrácení daně § 148 odst. 1 trestního zákona .................................................................................. 16 Vylákání výhody § 148 odst. 2 trestního zákona............................................................................... 18 Jednočinný souběh trestných činů podle § 148 odst.1 a § 148 odst.2 trestního zákona ................... 19 Výše škody ........................................................................................................................................ 20 4.3 SUBJEKT ........................................................................................................................................... 21 4.4 SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA ..................................................................................................................... 21 5. VZTAH TRESTNÝCH ČINŮ PODVODU A ZKRÁCENÍ DANĚ ................................................. 22 5.1 OBECNÉ VYMEZENÍ .......................................................................................................................... 22 5.2 VZTAH SPECIALITY ........................................................................................................................... 22 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 4 To 47/96 .............................................................................. 22 5.3 PRÁVNÍ KVALIFIKACE TRESTNÉHO JEDNÁNÍ...................................................................................... 25 Rozhodnutí Nejvyššího soudu 11 Tdo 917/2004 ............................................................................... 25 Rozhodnutí Nejvyššího soudu 11 Tdo 446/2004 ............................................................................... 26 6. PŘÍČINY A PREVENCE PODVODNÝCH JEDNÁNÍ ................................................................... 28 6.1 PŘÍČINY ......................................................................................................................................... 29 6.2 PREVENCE ........................................................................................................................................ 32 7. STAV VYBRANÝCH SKUTKOVÝCH PODSTAT TRESTNÝCH ČINŮ VE STATISTICKÝCH ÚDAJÍCH ................................................................................................................................................. 36 7.1 POLICEJNÍ STATISTIKY ...................................................................................................................... 36 Statistické údaje zjištěných trestných činů 2003:.............................................................................. 36 Statistické údaje zjištěných trestných činů 2004:.............................................................................. 37 Statistické údaje zjištěných trestných činů 2005:.............................................................................. 37 Statistické údaje zjištěných trestných činů 2006:.............................................................................. 37 7.2 TRESTNÍ STATISTIKA MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI ..................................................................... 38 Základní statistiky pravomocně skončených trestních řízení ............................................................ 38 8. BUDOUCÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA........................................................................................................... 42 9. ZÁVĚR.................................................................................................................................................. 46 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................................... 48 MONOGRAFIE:........................................................................................................................................ 48 ODBORNÉ ČLÁNKY:................................................................................................................................ 49 JUDIKATURA: ......................................................................................................................................... 49

52

STATISTIKY:........................................................................................................................................... 50 SEZNAM POUŽITÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ .............................................................................. 51 OBSAH...................................................................................................................................................... 52 SUMMARY .............................................................................................................................................. 54

53

SUMMARY This thesis is concerned with The Crime of Fraud and Tax Evading from Juristic and Criminological Point of View. Both of this kinds of crime belong to economic criminality or white-collar crimes. This type of criminality is not exactly defined because of a different points of view. This is a theoretical problem which is solved from criminological point of view. That’s why I try to describe this type of criminality in the first part of my thesis. Economic criminality is represented by two chapters in the Czech Criminal Codex. It can be found in Chapter II named Economic Crimes and Chapter IX called The Crimes against a Property. The second part goes into the facts of the crime (including object, subject, subjective and objective facts) which is prosecute as the crime of Fraud and Tax Evading. The other part of juristic point of view is concerned with comparision of these crimes. This was important in the past before the amendment of the criminal codex in 1998. Before 1998 there were problems with decision making on merits in the taxes area. Here I come up the main circumstances which are important for crime kind determination. If the subject never carried out entrepreneurial activities and these activities claimed as taxable transaction this was regarded as the crime of Fraud. The crime of Fraud could have been commited by this activities: perpetrator did not produce goods which was article of transaction, perpetrator did not carry out services or pretend business activity. In this cases perpetrator showed these activities as taxable transaction and claimed false refund claim or reduced his tax base. If the person was an entrepreneur and carried out entrepreneurial activities he could have commited a crime of Tax Evading by tax avoidance or false refund claim and subsequent unjust enrichment. Only nonpayment of taxes is not regarded the crime of Tax Evading as well as present. The crime of Fraud and Tax Evading are intentional crimes and there must be proved malicious intend. This is not easy. It is usual that malicious intend is not proved and many cases are postponed, criminal proceedings are stopped or defendants are discharged. In the criminological part I try to desribe reasons and preventions from an economic criminality and white-collar crimes. The reasons why the criminality has growed up after 1989 are for example transformation of economics, consequential slow reaction of legislator, a change of the functionality of money in society, unemployment, 54

legal system and legal conscience. People did not understand an assault on the public ownership as a criminal behaviour. There were no imagination of what is a criminal behaviour in economic area. Criminal sanction of economic sector was understood as not necessary (it was understood as freedom of enterprise restraint). This is why there is still very high latent economic criminality. It is very important to prevent from this type of criminality. We should promote for example: precise control in organisation, internal audit, ethical codex (it is important in organisations), state control (supervision) and profesional qualification of investigators, public prosecutors and judges. Criminal law should be effective when non-criminal legal remedies fail. It is necessary to improve non-criminal legal regulation. In the next part of my thesis I perform statistical information about economic criminality focused on the crime of Fraud and the crime of Tax Evading. Crime statistics are not precise because of high latent criminality. There are two kinds of crime statistics. One of them is created by Ministry of the Interior and the other is created by Ministry of Justice. The statistics created by Ministry of Justice finds out the information about lawful end of criminal proceeding and information about imposed sentences. The most frequent imposed sentences are putting on probation, minimum term and financial penalty. I created a few graphs for better overview of the statistical information. The last part of my thesis is cocerned with future legal regulation which was discussed in relation to enacting a bill of new criminal codex. New criminal codex was not enacted by legislator. But it is necessary to enact the new legislation of czech criminal law. The old one is not sufficient. The legal remedy as a protection of financial interests of European Community is missing. Possible solution: to create facts of a new crime called „Subvence Fraud“. In the czech criminal law the criminal liability of legal entities is missing. New Criminal Codex should contain new chapters system. Economic crimes should be described in the Chapter VI and Crimes against property shoul be present in the Chapter V (according to the bill of denied Criminal Codex).

55