Trestná činnost mladistvých

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Trestná činnost mladistvých Bakalářská práce

Autor :

Miroslav Paraska Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce :

Praha

JUDr. Miroslav Čapek

Duben, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Teplicích dne 01. 04. 2010

Miroslav Paraska

2

Poděkování Dovoluji si touto cestou poděkovat JUDr. Miroslavu Čapkovi, za podnětné připomínky a rady, které mi poskytl při vzniku a v průběhu psaní této bakalářské práce.

3

„Je prokázáno, že dobře naplánované strategie prevence kriminality nejenže předcházejí trestné činnosti a viktimizaci, ale podporují bezpečnost společnosti a přispívají k udržitelnému rozvoji států. Zlepšují kvalitu života a přinášejí dlouhodobé výhody ve smyslu snižování nákladů spojených se systémem trestní justice i dalších společenských nákladů vyplývajících z trestné činnosti.“1

1

Citát. Směrnice pro prevenci kriminality, rezoluce Hospodářské a sociální rady OSN č. 2002/13

4

Anotace práce: Jméno a příjmení autora:

Miroslav Paraska

Instituce:

Bankovní institut vysoká škola Praha

Název díla:

Trestná činnost mladistvých

Vedoucí práce:

JUDr. Miroslav Čapek

Počet stran:

53

Počet příloh:

1

Počet titulů bibliografie:

14

Klíčová slova:

Trestná činnost mladistvých

Bakalářská práce pojednává o problematice týkající se trestné činnosti mladistvých. Myslím si, ţe se jedná o velmi závaţné téma, kterému je zapotřebí věnovat dostatek pozornosti, ať uţ ze strany státu, tak ze strany rodičů nebo potenciálních rodičů. Z důvodu závaţnosti tohoto tématu jsem se rozhodl seznámit čtenáře s touto problematikou a všemi souvisejícími aspekty. This thesis deals with issues relating to juvenile crime. I think that juvenile delinquency is a very serious topic, which needs to be focused on. Sufficient attention should be developed from the state side as well as from the side parents or future parents. Considering what great risk juvenile crime represents these days, I have decided to introduce to the readers of this bachelor work all necessary aspects and problems related to this topic.

5

Úvod ...................................................................................................................................... 8 1

Základní pojmy ............................................................................................................ 10 1.1

2

3

Trestný čin ........................................................................................................... 10

1.1.1

Trestný čin ve znění Zákona č. 140/1961 Sb................................................... 11

1.1.2

Trestný čin ve znění Zákona č. 40/2009 Sb..................................................... 11

1.2

Provinění.............................................................................................................. 12

1.3

Osoba mladší patnácti let..................................................................................... 12

1.4

Mladistvý ............................................................................................................. 13

1.5

Nezletilý .............................................................................................................. 13

Charakteristické rysy trestné činnosti mládeţe a kriminalita mladistvých.................. 14 2.1

Trestná činnost mladistvých ................................................................................ 15

2.2

Trestná činnost dětí.............................................................................................. 16

2.3

Kriminalita mladistvých v České republice za období 2005 – 2009 ................... 18

Trestní odpovědnost mladistvých ................................................................................ 23 3.1

4

5

Zánik trestní odpovědnosti .................................................................................. 25

3.1.1

Účinná lítost..................................................................................................... 25

3.1.2

Promlčení trestního stíhání .............................................................................. 26

Faktory podílející se na trestné činnosti mladistvých .................................................. 28 4.1

Rodina a její funkce ............................................................................................. 28

4.2

Škola .................................................................................................................... 30

4.3

Volný čas ............................................................................................................. 32

4.4

Mladiství a závislost na návykových látkách ...................................................... 34

4.4.1

Alkohol ............................................................................................................ 34

4.4.2

Tabák a cigarety .............................................................................................. 34

4.4.3

Toxikomanie .................................................................................................... 35

4.4.3.1

Marihuana ................................................................................................ 36

4.4.3.2

LSD.......................................................................................................... 37

4.4.3.3

Pervitin .................................................................................................... 37

4.4.3.4

Extáze ...................................................................................................... 37

4.4.3.5

Kokain ..................................................................................................... 37

Organizace činné v oblasti trestné činnosti mladistvých ............................................. 38 5.1

Probační a mediační sluţba ................................................................................. 38

5.2

Policie .................................................................................................................. 42

5.3

Soudy pro mládeţ ................................................................................................ 44 6

5.3.1

Výchovná opatření........................................................................................... 44

5.3.2

Ochranná opatření............................................................................................ 45

5.3.3

Trestní opatření ................................................................................................ 45

6

Prevence kriminality mládeţe ..................................................................................... 47

7

Výzkum ....................................................................................................................... 52

Závěr .................................................................................................................................... 59 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ................................................................................. 61 Seznam příloh a grafů .......................................................................................................... 63

7

Úvod Za téma svojí bakalářské práce jsem si zvolil “Trestnou činnost mladistvých”. Jeden z hlavních důvodů výběru tohoto tématu je i skutečnost, ţe v budoucnu chci mít také vlastní rodinu a děti. Vím, ţe budu dělat maximum proto, aby se v průběhu dospívání vyhnuly trestné činnosti (kriminalitě) a následně vedly řádný ţivot. Uvědomuji si, s jakými nebezpečími se na cestě dospíváním můţou setkat a jak se jejich ţivot můţe v okamţiku změnit. Kaţdý dospělý si touto cestou prošel a mnozí z nás stáli na pomyslné křiţovatce mezi dobrem a zlem a rozhodnutím zda nedovolený čin, který je po nás vyţadován vykonat či nevykonat. Takové rozhodnutí můţe dítěti nakonec ovlivnit celý ţivot ať uţ v dobrém či zlém slova smyslu. Moţná spoustu lidem přijdou mé názory staromódní, ale v tomto případě ctím známé přísloví: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“ Vím, ţe ať uţ moje snaha tomu zabránit bude sebevětší, můţe tato situace nastat a já chci, aby samo dítě bylo schopné si uvědomit co je správné a co ne. Zároveň si psaním této práce rozšiřuji znalosti trestního práva, konkrétně problematiky mládeţe a věřím, ţe mi to pomůţe při výchově dítěte. „Cílem mé bakalářské práce je seznámit čtenáře s problematikou trestné činnosti mladistvých a s faktory, které ji ovlivňují. Zabývat se prevencí a hledat možná řešení vedoucí ke snížení kriminality mladistvých.“ Práci jsem rozdělil do šesti kapitol, ve kterých se snaţím z obecného hlediska čtenáře seznámit a přiblíţit jim problémy týkajících se kriminality mladistvých. V první kapitole vymezuji základní pojem z trestního práva, jakým je trestný čin. K jeho definici vyuţívám znění starého „Zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon“, tak i nového „Zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník“, který jej nahrazuje. Dále se zaměřuji na souvislosti mezi pojmem „Trestný čin“ a cílovou skupinou, tj. mladistvými. Následně vysvětluji pojmy: mladistvý, osoba mladší patnácti let a nezletilý. Druhá kapitola je věnována charakteristickým rysům trestné činnosti mladistvých a statistikám kriminality mladistvých v České republice a v Ústeckém regionu (ve statistikách do roku 2008 uváděno jako Severočeský kraj) za období 2005 - 2009. Čtenář si v této kapitole můţe udělat představu, jakým způsobem mladiství trestnou činnost páchají a jaký podíl mají na celkové kriminalitě v České republice za výše uvedené období. Za toto období, je zde rovněţ uveden podíl kriminality mladistvých Ústeckého regionu, resp. Severočeského kraje.

8

Ve třetí kapitole nazvané trestní odpovědnost mladistvých je uvedeno, kdy je mladistvý za své činy trestně odpovědný a na jaké další skutečnosti se při jeho vyšetřování bere ohled. Další kapitole jsem věnoval asi největší pozornost, neboť je součástí samotného cíle mé bakalářské práce. Jedná se o faktory podílející se na trestné činnosti mladistvých, které mají zásadní vliv na chování dítěte. Vybral jsem a popsal tři nejdůleţitější faktory, které ţivot dítěte a mladistvého ovlivní nejvíce. Pátá kapitola se zabývá orgány činnými v oblasti trestné činnosti mladistvých. V této kapitole se čtenář např. dozví, jakým způsobem je s mladistvým zacházeno při vyšetřování ze strany Policie České republiky a jaké sankce mohou být soudem pro mládeţ za protiprávní čin mladistvému uloţeny.

9

1 Základní pojmy Kriminalita je úhrn činů uvedených v trestním zákoně obvykle popisovaných podle prostoru, času, rozsahu, struktury a pohybu. V obecném slova smyslu je to zločinnost, tedy společenský jev, kterým se rozumí souhrn trestné činnosti. Kriminalita mládeţe je součástí celkové kriminality a zahrnuje jednání osob do věku 18 let, jehoţ důsledkem je překročení právních a společenských norem, coţ je charakteristické pro trestný čin. Osoby ve věku 15 - 18 let se označují jako mladiství a jsou ze zákona trestně odpovědní s jistým omezením. Osoby mladší patnácti let nejsou trestně odpovědné, spáchá-li však dítě mezi 12. aţ 15. rokem věku čin, za který lze dle trestního zákona uloţit výjimečný trest, můţe se takovému jedinci uloţit v občansko-právním řízení ochranná výchova, který uloţí příslušný soud. 2 Odpovědnosti za spáchání trestného činu osobami mladších patnácti let a mladistvých se budu věnovat v jedné z kapitol bakalářské práce. Širším pojmem neţ kriminalita, je delikvence, neboť označuje činnost porušující nejen právní, ale i společenské, tedy širší normy, takţe se takové jednání vztahuje i na děti a mladistvé, kteří se tak stávají delikventy.

1.1 Trestný čin Obsah pojmu trestný čin prošel jistou úpravou, která byla zapříčiněna přijetím nového trestního zákona (dále jen nTZ). Vzhledem k tomu, ţe bakalářská práce vzniká v době, kdy skončila platnost starého „Zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon“ ke dni 31. prosince 2009 a s účinností od 1. ledna 2010 máme v platnosti nový „Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník“, dovoluji si zde uvést pojem trestný čin ve znění obou těchto zákonů.

2

Dostupný na http://www.icm.cz/kriminalita-a-delikvence-charakteristika

10

1.1.1 Trestný čin ve znění Zákona č. 140/1961 Sb. § 3 Trestný čin: (1) Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. (2) Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. (3) K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. (4) Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.3 Nový trestní zákon se o trestném činu zmiňuje “pouze“ jako o úmyslném zavinění nebo zaviněním z nedbalosti.

1.1.2 Trestný čin ve znění Zákona č. 40/2009 Sb. § 13 Trestný čin: (1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. (2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.4 Odpovědnost mládeţe za protiprávní činy nám upravuje „Zákon o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb.“, kde trestný čin spáchaný mladistvým je nazýván PROVINĚNÍM. Tento zákon byl schválen parlamentem v roce 2003 a účinnost nabyl 1. ledna 2004. V Zákonu o soudnictví ve věcech mládeţe jsou obsaţeny principy odpovědnosti dětí a mládeţe za protiprávní činy a také opatření, která je moţné pachatelům za takové konkrétní činy uloţit.

3

Zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon § 3

4

Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník § 13

11

1.2 Provinění Proviněním rozumíme trestný čin, který spáchal mladistvý. Jiné vymezení tohoto pojmu v Zákonu o soudnictví ve věcech mladistvých nenalezneme. V „Zákonu o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb.“ je v § 6 odst. 2 uvedeno: „Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro posouzení provinění spáchaného mladistvým trestní zákoník.“ 5 V tomto zákonu je definován pojem mládeţ, která se člení do dvou věkových kategorií: osoba mladší patnácti let a mladiství. Rovněţ se můţeme setkat s pojmem nezletilý, který je synonymem pro označení osoby mladší neţ patnácti let.

1.3 Osoba mladší patnácti let Termín osoba mladší patnácti let je termínem trestně právním. Z hlediska trestního práva se osoby mladší patnácti let nepovaţují za pachatele trestného činu. Vyplývá z toho, ţe dopustí-li se osoba mladší patnácti let činu, který vykazuje znaky trestného činu, není za tento čin odpovědná a nemůţe být za něj odsouzená. V případě spáchaní trestného činu v den svých patnáctých narozenin, stále se v tomto případě jedná o dítě mladších patnácti let. V „Zákonu o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb.“ je tato osoba definována pouze jednou větou, a to v § 2 odst. 1 písmeno b): „Dítětem mladším patnácti let je ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku.“ 6

5

Zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe § 6 odst. 2

6

Zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe § 2 odst. 1 písm. b)

12

1.4 Mladistvý Také se jedná o pojem trestně právní. Za mladistvého povaţujeme osobu mezi 15. aţ 18. rokem věku. S touto osobou jsou jiţ spojeny počátky trestní odpovědnosti za spáchaný trestný čin v tomto případě proviněním (i přestupek) i zvláštnostmi trestní odpovědnosti a trestního řízení proti mladistvým. U trestní odpovědnosti mladistvého se podle „Zákona o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb.“ se dále posuzuje rozumová a mravní vyspělost, které se podrobněji věnuji v kapitole Trestní odpovědnost mladistvých. Pro mladistvé rovněţ platí, ţe spáchají-li provinění v den svých osmnáctých narozenin, jsou stále posuzováni jako mladiství. V případě definice mladistvého je v „Zákonu o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb.“ také uvedena jedna věta v § 2 odst. 1 písmeno c). „Mladistvým je ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku.“ 7

1.5 Nezletilý Nezletilý je synonymem pro označení osoby mladší neţ patnácti let. Obsahově i významově můţeme říci, ţe je opakem zletilosti. Jedná se o fyzickou osobu, která nedovršila 18 let věku. Dále se tento pojem uţívá v případech, kdy tato osoba nenabyla zletilosti manţelstvím.8 V trestním právu se neuţívá, avšak v trestněprávní praxi je tento pojem uţíván pro označení osob ve věku do patnácti let. Po dovršení patnácti let se stává mladistvým.

7

8

Zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe § 2 odst. 1 písm. c) Šoukal, J., Drápal, D., Lukovský, Z., Řízení a rozhodování v trestních věcech mladistvých, Praha: IFEC,

2000, str. 5.

13

2 Charakteristické rysy trestné činnosti mládeže a kriminalita mladistvých V dnešní době je velice obtíţné charakterizovat strukturu trestné činnosti, která je mládeţí páchána. Budeme-li porovnávat specifické rysy trestné činnosti mládeţe a dospělých, najdeme zde hned několik rozdílů, jakými jsou například způsob provedení, který je převáţně určen stupněm tělesného a duševního vývoje a také zkušenostmi, ať uţ ţivotními, tak z hlediska páchání trestné činnosti. Následně uvádím charakteristické rysy trestné činnosti mladistvých, které jsou potvrzeny policejní i soudní praxí: trestná činnost mládeţe je páchána většinou formou spolupachatelství a ve skupinách; předmět, na který je útok směřován, je určován jiným hodnotovým systémem neţ u dospělých. Často jsou zcizeny věci, které se jim líbí vzhledem k věku (např. motorová vozidla, rádia, oblečení, alkohol, cigarety, léky, zbraně apod.); přípravě trestné činnosti nevěnují takovou pozornost a výběr nástrojů, kterým překáţky překonávají, také není vhodný. Převáţně se jedná o jednoduchý aţ primitivní způsob, u kterého je pouţita hrubá síla a věci jsou neúměrně devastovány a ničeny; stejný výčet mohu uvést i u zahlazování stop a utajení činu, se kterým si zpravidla hlavu příliš nelámou a většinou se svým činem chlubí; v případě získávání alibi se převáţně orientují na osoby ze skupiny, do které patří; finanční prostředky, které získají prodejem ukradených věcí, jsou zpravidla utráceny ve skupině. V případě, ţe k prodeji nedojde a věci jsou rozdělovány mezi členy skupiny, je zde přítomna patrná hierarchie jedince ve skupině a také podíl na spáchané trestné činnosti; rovněţ je zřejmé, ţe pachatelé jednají více emotivně neţ rozumově; při páchání trestné činnosti je patrná zvýšená agresivita, která je ve většině případů umocněna uţitím návykové látky, jakými jsou zejména alkohol a drogy; své činy opakují stejným nebo obdobným způsobem na malém teritoriu, které můţe být blízké jejich bydlišti;

14

„Velkou roli zde může hrát i touha po dobrodružství, soutěživosti a snaha prověřit své síly a dovednosti.“ 9

2.1 Trestná činnost mladistvých Páchaní trestné činnosti mladistvých zpravidla vychází z potřeby sdruţovat se ve skupině, ve které chceme mít svoje pevné místo a postavení. Činy, kterými toho můţeme dosáhnout, jsou zpravidla nedovolené, protiprávní a nebezpečné pro společnost. Vzhledem k pokročilejšímu věku, hodnotám a nabytým zkušenostem, které mladistvý od osoby mladší patnácti let má, je zřejmé, ţe jeho činy jsou závaţnější. Zejména co se týká násilné kriminality, tak způsob, kterým je útok proveden, je stále častěji brutálnější a bezohlednější. Jde především o ublíţení na zdraví, kde ve většině případů není motiv znám a jedná se tak o bezdůvodné napadení. K takovým činům zpravidla dochází na zábavách nebo diskotékách, kde nepochybně svou roli hraje alkohol. Obecně ze statistik plyne, ţe mezi mladistvými výrazně převaţuje majetková trestná činnost. S krádeţemi velmi často začínají doma, kde začnou okrádat své rodiče a pak postupně přecházejí na trestnou činnost, kterou v několika bodech nyní uvedu: krádeţe věcí z aut (autorádia nebo osobní věci majitelů aut); krádeţe aut; podvody; krádeţe kol; vloupání do bytů; vloupání do víkendových chat. Věci získané z trestné činnosti bývají obratem prodány v zastavárnách a peníze jsou často pouţity na pořízení alkoholu, cigaret nebo drog. Mladiství si svůj volný čas rovněţ krátí vandalstvím, které je typickým znakem trestné činnosti ve skupině. Případů, kdy se vandalství dopustila pouze jediná osoba je málo a 9

Konrád Z. a kolektiv. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. Praha: Policejní akademie,

1994, str.. 202-203

15

hovoří se o pouhých 4%, zbytek je páchán ve skupině.10 Terčem útoku se stávají například hřbitovy, kde jsou ničeny náhrobní desky nebo historické budovy, na kterých mladiství zanechávají škody v podobě sprejerství. V těchto případech nejde o trestnou činnost, ze které plyne nabytí zisku, ale jedná se pouze o uspokojení svých potřeb v podobě předvést sebe a své „umělecké dílo“. Tímto způsobem poškozování cizí věci jsou způsobeny škody nemalé hodnoty a jejich náprava není ani kolikrát moţná.

2.2 Trestná činnost dětí Trestnou činnost páchanou dětmi do patnácti let nesmíme povaţovat za druhořadý problém, který se v naší společnosti vyskytl. I přesto, ţe z hlediska práva se nejedná o jednání trestné vzhledem věku pachatele, který tímto nemůţe být postiţitelný podle platných právních norem, měli bychom se tímto problémem dále zaobírat a hledat příčiny a nástroje, které umoţní efektivní boj s tímto negativním jevem, a dopomůţou k zamezení potenciální kriminální kariéry delikventních dětí v dospělosti. Nezapomínejme na to, ţe děti, které tyto zkušenosti získávají, mohou své aktivity rozšiřovat během dospívání a trestná činnost, kterou budou dále páchat, bude stále závaţnější a pro společnost nebezpečnější. Počátek tohoto problému najdeme v přirozeném jevu kaţdého člověka, kterým je sdruţování se ve skupinách. Ne jinak je tomu u mladistvých. Většina jedinců chce mít určité postavení ve skupině, a aby toho dosáhl, často se ubírá k jednání, které je protiprávní. V případě osob mladších patnácti let se převáţně jedná o krádeţe, které mají největší zastoupení v této kategorii. V oblasti majetkové trestné činnosti jsou terčem předměty, jako např. peníze, cigarety, alkohol, ale také třeba jízdní kola nebo motocykly a mnoho dalších. Z těchto činů je znát nevyzrálost, neboť věci, které mají skutečnou hodnotu, zůstávají na místě zcela nedotčeny. Mám tím na mysli např. sbírky mincí, obrazů, šperků nebo také vkladní kníţky. Tato trestná činnost je páchána převáţně chlapci. Nemělo by se také zapomínat na dívky, u kterých se setkáváme s méně závaţnou trestnou činností v podobě drobných krádeţí. Předmětem krádeţí jsou např. školní potřeby, drogistické zboţí nebo různé módní doplňky.

10

Vašina B., Záškodná, H. Vybrané otázky psychologie zdraví anomálního a abnormálního vývoje. Ostrava:

Ostravská univerzita, 1996, str. 53.

16

Dalším závaţným činem, se kterým se u dětí a mladistvých můţeme setkat, je šikana. Pojem šikana označuje fyzické i psychické omezování, poniţování či týrání jedince v kolektivu, a to opakovaně. Dochází k ní ve všech sociálních a věkových skupinách. Vše začíná zcela nenápadně v podobě odmítání jedince, nebavení se s ním, pomlouvání ho, spřádaní intrik proti němu a dělání si drobných legrácek na jeho účet. V tomto případě si můţeme být téměř jistí, ţe nezůstane pouze u těchto praktik a vše se můţe změnit v násilnou trestnou činnost. Brutalita těchto činů můţe být tak velká, ţe by nás ani nenapadlo, ţe tento čin spáchalo dítě. U agresorů dochází k upevňování antisociálních postojů. Odnášejí si zkušenost, ţe agresivní chování je moţné vyuţívat k osobnímu prospěchu. V dalším ţivotě pak mají častěji problémy se zákonem. Oběti šikany trpí pochopitelně více. Potíţe, které se u nich objevují, je moţné zahrnout mezi posttraumatické stresové poruchy. U šikanovaných jedinců dochází ke zhoršení výsledků školního prospěchu a mají častější absenci ve škole. Klesá jejich sebevědomí a sebehodnocení, a také mají problém s navazováním vztahů. Dostavuje se i tzv. kumulovaný efekt, kdy oběť získává pocit, ţe není v pořádku a šikanování si zaslouţí. Deprese a apatie můţe šikanovaný řešit útěkem k drogám a alkoholu. V závaţnějších případech můţe přistoupit i k pokusu o sebevraţdu. Podle celonárodních statistik se s šikanou na školách setkalo více neţ 40% dětí a myslím, ţe toto číslo poroste závratnou rychlostí, neboť odborníci zabývající se tímto problém tvrdí, ţe se šikana šíří jako epidemie.11 Podle psychologa a zakladatele jednoho z občanských sdruţení „Společenství proti šikaně“ Dr. Michala Koláře se jedná o celospolečenský problém, na který dosud nejsou připraveni jak pedagogové, sociální pracovníci, tak ani policisté.

11

Dostupné na http://www.jarodic.cz/cz/sikana-ve-skole.php

17

2.3 Kriminalita mladistvých v České republice za období 2005 – 2009 V této kapitole se zaměřím na vývoj trestné činnosti mladistvých v České republice za období 2005 - 2009 a podíl Ústeckého regionu na ní. Potřebné údaje byly získány ze statistik Policie ČR (intranetu) a byly přeneseny do tabulky, ve které je podíl Ústeckého regionu rovněţ uveden v procentech. Tabulka č. 1 - Přehled kriminality mladistvých a podíl Ústeckého regionu za období 2005 – 2009

2005

2006

2007

2008

2009

Česká republika

7614

7605

8079

7728

7123

Ústecký region

1235

1328

1382

1279

1339

Vyjádření v %

16,22

17,46

17,10

16,55

18,79

Zdroj: Statistiky Policie ČR (intranet), vlastní úprava

Graf č. 1 - Znázornění celkové kriminality mladistvých v České republice a podíl Ústeckého regionu za období 2005 – 2009.

Zdroj: Statistiky Policie ČR (intranet), vlastní úprava

18

Ze samotného grafu nemusí být příliš patrné, jak skutečně velký podíl náš region nese na páchání trestné činnosti v České republice, proto raději doplním další čísla z několika regionů pro srovnání. Ústecký region za toto období drţí druhou pozici spolu s regionem Jihomoravským a z celkového počtu spáchaných trestných činů mladistvých v České republice, se kaţdý region podílí v průměru 17,22%. Na samotném vrcholu je region Severomoravský, který se na páchané kriminalitě mladistvých v České republice za dané období podílí v průměru 25.25%. Pomyslnou stupnici uzavírá region Jihočeský s průměrem 6.20% z celkového počtu trestných činů spáchaných mladistvými za uvedené období v České republice. Z těchto údajů je jiţ zřejmé, ţe mladiství v našem regionu jsou „velmi aktivními“ pachateli trestných činů a velkou měrou se podílí na celkové kriminalitě mladistvých v České republice. Rozdělení podle typu trestné činnosti za období 2009 v České republice V této části podkapitoly se jiţ zaměřuji na trestné činy, které jsou mladistvými páchány, a uvedu zde stručnou charakteristiku jednotlivých činů. Ze statistik je zřejmé, ţe nejčastějším trestným činem jsou činy majetkové, které jsou nejvíce zastoupeny krádeţemi vloupáním a krádeţemi prostými. Dalšími činy, které mají velké zastoupení ve statistikách, jsou násilné činy, ostatní kriminalita a zbývající kriminalita. Co se pod těmito činy skrývá, uvádím níţe. Zanedbatelnou roli hrají činy hospodářské a mravnostní. Tyto skutečnosti jsem znázornil v grafu č. 2 a 3.

19

Druhy kriminality mladistvých za rok 2009 v České republice Graf č. 2 - Nejčastěji páchané trestné činy mladistvých v České republice za období 2009.

Zdroj: Statistiky Policie ČR (intranet), vlastní úprava Majetkové činy

3472

Násilné činy

969

Mravnostní činy

174

Ostatní kriminalita

1193

Zbývající kriminalita

1094

Hospodářská kriminalita Celkem

221 7123

Majetkové činy – obsahují veškeré krádeţe vloupáním, krádeţe prosté a další majetkové činy jako zpronevěra, podvod, zatajení věci, neoprávněné uţívání cizí věci, poškozování cizí věci. Krádež vloupáním - např. vloupání do restaurací, chat, ubytoven, rodinných domů, kulturních objekt. Krádeže prosté – krádeţe kapesní, mezi zaměstnanci na pracovišti, motorových vozidel jednostopých, motorových vozidel dvoustopých, věcí z automobilů, jízdních kol.

20

Násilné činy – jak názvu vyplývá, jedná se trestné činy násilného charakteru jakými je např. vraţda, úmyslné ublíţení na zdraví, loupeţ, vydíraní, rvačky, únos. Mravnostní činy - sem řadíme znásilnění, pohlavní zneuţívání, ohroţování mravnosti, ohroţování pohlavní nemocí, kuplířství, souloţ mezi příbuznými, obchodování s lidmi. Ostatní kriminalita - převáţně výtrţnictví, sprejerství, nedovolená výroba a drţení psychotropních látek a jedů, maření výkonu úředního rozhodnutí. Zbývající kriminalita - převáţně dopravní nehody silniční - nedbal., ohroţení pod vlivem návykové látky, opilství, šíření poplašné zprávy a ostatní trestná činnost. Hospodářské činy – jedná se např. o neoprávněné podnikání, poškozování spotřebitele, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, padělání měny, padělání známek a kolků, krácení daně, padělání a pozměňování veřejné listiny, pojistný podvod, úvěrový podvod a ostatní hospodářské trestné činy. Druhy kriminality mladistvých za rok 2009 v Ústeckém regionu Graf č. 3 - Nejčastěji páchané trestné činy mladistvých v Ústeckém regionu za období 2009.

Zdroj: Statistiky Policie ČR (intranet), vlastní úprava

21

Majetkové činy

661

Násilné činy

210

Mravnostní činy

42

Ostatní kriminalita

220

Zbývající kriminalita

170

Hospodářská kriminalita Celkem

36 1339

Z grafu je patrné, ţe trestná činnost „našich mladistvých“ se neliší svými činy od mladistvých z jiných regionů a „jen“ tuto statistiku výrazně doplňují.

22

3 Trestní odpovědnost mladistvých V případě trestní odpovědnosti mládeţe se toho při novele trestního zákona namluvilo spousty. Jeden z hlavních bodů při projednávání novely trestního zákona byla diskuze týkající se sníţení věkové hranice trestné odpovědnosti z patnácti let na čtrnáct let. Já osobně si myslím, ţe sníţením této hranice samo nic o sobě nevyřeší, dokud nedojde ke změně jiných skutečností, jakými jsou např. posílení prevence, výchovy a resocializace. Za mladistvého povaţujeme osobu, která dovršila věku patnácti let a je jiţ za své činy trestně odpovědná. V Zákonu o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2003 Sb. je trestní odpovědnost u mladistvého podmiňována i dosaţením určité míry mravní a rozumové vyspělosti. Zejména okolo věku patnácti let je mravní a rozumová vyspělost u mladistvých velmi rozdílná. Proto je v „Zákonu o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb.“ v § 5 odst. 1 uvedeno, ţe: Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Z uvedeného vyplývá, ţe mladistvý je trestně odpovědný v okamţiku, kdy dosáhl takového stupně vývoje po stránce mravní a intelektuální, jaká je obvyklá u jeho vrstevníků a umoţňuje mu rozpoznat protiprávnost svého jednání a podle toho své jednání usměrnit. Z pohledu teorie trestního práva hmotného je pro vyvození trestní odpovědnosti důleţitý matrikový věk, tedy věk počítaný od data narození uvedeného v matrice. Současně vedle tohoto věku se rovněţ bere v úvahu mentální věk, který vyjadřuje celkovou (nejen rozumovou) vyspělost jedince, tzn. jeho biologickou, psychickou a sociální úroveň, jeţ podmiňuje rozpoznávací a určovací schopnost pachatele. Jinak řečeno, jedinec musí nabýt takové míry zralosti, aby byl schopen rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost a ovládat svoje jednaní. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2003 můţeme hovořit o absolutní trestní odpovědnosti, kterou mladistvý nesli po splnění „podmínky“ dovršením patnáctého roku

23

věku. Vycházelo se ze skutečnosti, ţe mladistvý je dostatečně rozumově a mravně vyspělý na to, aby nesl trestněprávní odpovědnost za své jednání. V tomto ohledu přinesl Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2003 Sb. změnu v tom smyslu, ţe podle současné právní úpravy hovoříme o tzv. relativní trestní odpovědnosti. Relativní trestní odpovědnost je chápána jako podmíněná způsobilost jedince být pachatelem trestného činu. Závazným předmětem pozornosti musí být kromě věku a příčetnosti také rozumová a mravní vyspělost jednajícího, a to v kaţdém jednotlivém konkrétním případě. Rozumová a mravní vyspělost má dvě základní sloţky, které se vzájemně ovlivňují a tvoří z hlediska vývoje mladistvého do značné míry jeden celek. Jedná se o: sloţku rozumového vývoje - zahrnuje postupné individuální nabývání schopnosti pojmového myšlení, přičemţ stupen takového vývoje je určován dosaţenou úrovní tohoto myšlení; sloţka mravního vývoje - zahrnuje proces, v němţ si osobnost mladistvého průběhu individuálního rozvoje osvojuje normy chování, které platí v daném období rozvoje společnosti a tyto přeměňuje na osobní a morální kvality. Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. výslovně nestanoví, co je to příčetnost, ale v § 26 a § 27 uvádí nepříčetnost a zmenšenou nepříčetnost jako okolnost, vylučující trestní odpovědnost. Nepříčetností se rozumí stav, kdy někdo pro duševní poruchu v době spáchání činu, nemůţe rozpoznat protiprávnost svého jednání anebo nemůţe své jednání ovládat. Samotná duševní porucha bez toho, ţe by vyvolávala nedostatek schopnosti rozpoznávací nebo určovací, nemůţe být důvodem nepříčetnosti. Zmenšenou nepříčetností se rozumí stav, kdy někdo pro duševní poruchu v době spáchání činu má podstatně sníţenou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný. Pojem rozumové a mravní vyspělosti není v Zákonu o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2003 Sb. rovněţ vymezen. Nedostatek rozumové a mravní vyspělosti pachatele, tedy 24

jeho nedostatečnou zralost vyšetří znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a jejich znalecký posudek můţe mít za následek i zastaveni trestního řízení.

3.1 Zánik trestní odpovědnosti Důvody zániku trestní odpovědnosti jsou okolnosti, které nastaly po spáchání trestného činu, ale dříve neţ je o něm pravomocně rozhodnuto. Tyto okolnosti způsobují jednou provţdy zánik práva státu na potrestání pachatele. Trestní stíhání jiţ není moţné zahájit, a pokud uţ se tak stalo, není moţné v něm pokračovat. K důvodům zániku trestnosti se přihlíţí z úřední povinnosti. Podle Zákona o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2003 Sb. jsou obecnými důvody zániku trestnosti u mladistvých účinná lítost § 7 a promlčení trestního stíhání § 8. Právní úprava ohledně mladistvých je vůči právní úpravě dospělých delikventů speciální. Proto se i u mladistvých uplatní obecné důvody zániku trestnosti, ale jen tehdy, budou-li z povahy věci přicházet v úvahu.

3.1.1 Účinná lítost Zánik trestnosti činu spáchaného mladistvým zakotvený v § 7 Zákonu o soudnictví ve věcech mládeţe se uplatní výlučně v trestních věcech mladistvých. Podle tohoto ustanovení jsou předpoklady zániku trestní odpovědnosti mladistvého upraveny takto: jde o provinění, na které trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice nepřevyšuje pět let; po spáchání činu mladistvý dobrovolně odstraní nebo napraví způsobený následek, nebo se o to pokusí, zejména nahradí způsobenou škodu, učiní opatření potřebná k její náhradě nebo se jinak pokusí odčinit způsobené následky; svým chováním projeví účinnou snahu po nápravě; čin nemá trvale nepříznivé následky pro poškozeného ani pro společnost.12 Účinná lítost je samostatným důvodem zániku trestnosti činu spáchaného mladistvým, jehoţ podmínky jsou stanoveny nezávisle na podmínkách zániku trestnosti uvedených v 12

Šámal, P., Válková H., Sotolár, A., Hrušáková, M.: Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. Komentár. 1.

vydání. Praha, C. H. BECK, 2004, str. 44.

25

obecném ustanovení o účinné lítosti v § 33 trestního zákona. Účinná lítost je u mladistvých míněna jako zvláštní případ účinné lítosti. V zákoně nejsou jasně definovány způsoby odstranění a napravení škod způsobené mladistvým. Provedení nápravy škody můţe být případ od případu jedinečný, ale cílem je vţdy odstranění způsobených následků v celém rozsahu. To lze provést např. v podobě uhrazení náhrady škody, nebo učiní-li opatření potřebná k její náhradě (oprava poškozené věci). Musí zde být přítomná dobrovolnost, která se posuzuje individuálně. Rovněţ je ţádoucí, aby výsledku bylo dosaţeno s aktivní účastí delikventa. Tohoto výsledku nemusí být dle zákona bezpodmínečně dosaţeno, ale delikvent musí podniknout vše, co je v jeho moţnostech a silách. O dobrovolnosti nelze hovořit, vyčkává-li pachatel s odstraněním škodlivého následku na to, zda příslušný orgán jeho čin odhalí, resp. oznámí orgánům činným v trestním řízení.13 Právní úprava v Zákonu o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2009 Sb. obsaţená v § 7 se blíţí předpokladům pro podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, odstoupení od trestního stíhání, zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu, upuštění od uloţení trestního opatření a podmíněného odsouzení. Účinné lítosti je však třeba dát přednost, i kdyţ mohou být naplněny zákonné předpoklady pro uţití odklonů v trestním řízení, neboť jde o hmotně právní institut a okolnost způsobující zánik trestní odpovědnosti pachatele bránící odsouzení mladistvého i přijetí opatření.14

3.1.2 Promlčení trestního stíhání Promlčení je druhým a posledním důvodem zániku trestní odpovědnosti, které Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2009 Sb. výslovně uvádí v § 8. Promlčením neboli uplynutím doby stanovené zákonem zaniká trestnost činu a moţnost jeho trestního stíhání. Zánik trestnosti provinění ovšem neplatí neomezeně při promlčení. Ustanovení § 8 odst. 3 Zákona o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2009 Sb. říká, ţe uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost provinění, stanoví-li tak ohledně trestných činů trestní zákon v §35 nTZ.

13

Zezulová, J., Růţička, M. Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe.

Státní zastupitelství, 2005, č. 7 - 8, str. 10 – 11 14

Zezulová, J., Růţička, M. Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe.

Státní zastupitelství, 2005, č. 7 - 8, str. 10 – 11

26

Jedním z hlavních důvodů zániku trestnosti je uplynutí času, kterým potřebná trestněprávní reakce na trestný čin slábne. Rovněţ dochází ke stěţení předkládání důkazů, které nelze vzhledem k uplynulému času často opatřit vůbec. U dospělých pachatelů i u pachatelů mladistvých trestnost zaniká uplynutím promlčecí doby, která je odstupňována podle závaţnosti trestného činu, vyjádřené druhem a výší trestu v sazbě za daný trestný čin. Promlčecí doba u dospělých pachatelů činí tři, pět, deset, patnáct nebo dvacet let (§ 34 odst. 1 nTZ). U mladistvých jsou promlčecí doby stanoveny na polovinu promlčecí doby dospělých. Na samotný závěr kapitoly uvedu, ţe v médiích se opět objevili články týkající se trestní odpovědnosti mládeţe. Impuls pro nové otevření debaty o sníţení hranice trestní odpovědnosti chce dát sama ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, která tak reaguje na petici obyvatel středočeské Kmetiněvsi za změnu zákona. Jejich cílem je, aby se nezletilí pachatelé trestných činů nestali po dosaţení věku 18 let bezúhonnými. Cituji slova ministryně spravedlnosti, "Ráda bych podnítila otevření debaty o tom, zda neprolomit hranici trestní odpovědnosti ne ve smyslu 14 nebo 15 let, ale zamyslet se nad tím, zda by u těch nejzávažnějších trestných činů, zejména vraždy, vůbec nějaká hranice byla"15 Reakce obyvatel vychází z případu, který se stal v obci v roce 2004, kdy nezletilý vrah zneuţil a zavraţdil 13letou dívku. Na svobodu byl propuštěn, ale nemá nařízenou ochranou léčbu, protoţe to legislativa u lidí s čistým trestním rejstříkem neumoţňuje.

15

Dostupné na http://www.lidovky.cz/kovarova-u-vrazdy-by-nemusela-byt-hranice-trestni-odpovednosti-

pwx-/ln_domov.asp?c=A100131_164415_ln_domov_tai

27

4 Faktory

podílející

se

na

trestné

činnosti

mladistvých Tato kapitola je věnována hlavním faktorům, které mají vliv na chování a jednání mladistvých, ze kterých můţe případně pramenit jejich trestná činnost. Patří sem vliv prostředí, ve kterém se mladiství pohybují, tj. zejména vliv rodiny, školy a způsob trávení volného času a také vrozené, genetické předpoklady. Vlivem prostředí, ve kterém se pohybuje, nabývá mladistvý prvotní ţivotní zkušenosti, získává základní mravní kvality a učí se rozlišovat mezi společensky přijatelným a nepřijatelným jednáním. Je přirozené, ţe čím více negativních jevů vidí mladistvý ve svém okolí, tím větší je pravděpodobnost, ţe se stane pachatelem trestné činnosti. Vrozené genetické předpoklady k páchání trestné činnosti, pokud nejsou patologické povahy, lze vlivem prostředí, tj. správnou výchovou buď zcela potlačit, nebo naopak, nesprávnou výchovou dále rozvinout. V následujících podkapitolách jsou výše uvedené faktory podílející se na trestné činnosti mladistvých podrobněji rozebrány.

4.1 Rodina a její funkce Rodina hraje největší roli v ţivotě dítěte a mladistvého. Právem jí můţeme povaţovat za základní pilíř lidské společnosti a z tohoto důvodu je také v podobě Zákona o rodině č. 94/1963 Sb. do české legislativy zakotvena její ochrana. Také Listina základních práv a svobod se zmiňuje o rodině v Čl. 32, ze kterého bych uvedl odst. 1 a 3. Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.16 Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.17 16

Zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod, Čl. 32, odst. 1

17

Zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod, Čl. 32, odst. 3

28

Rodina zajišťuje celou řadu důleţitých funkcí. Za základní se zpravidla povaţují funkce biologicko-reprodukční, funkce sociálně-ekonomická, funkce ochranná, funkce sociálněvýchovná, funkce rekreační, relaxační a "zábavní" a funkce emocionální.18 Klíčový význam rodiny a rodinného prostředí pro výchovu dítěte vyplývá ze skutečnosti, ţe rodiče o své dítě pečují od nejútlejšího věku a jsou pro ně přirozenou autoritou. Díky tomu mohou pevně a včas poloţit základy, o které se pak opírá celý vývoj osobnosti mladého člověka. Ve většině případů k tomu rodiče pouţívají stejných výchovných metod, nástrojů a zvyků, které byly pouţity při výchově jich samotných. Obecně tedy platí, ţe výchovné postupy se v rodině předávají z generace na generaci. Stručně řečeno děti a mladiství bývají vychováváni stejně jako jejich rodiče. Důleţitým předpokladem pro to, aby rodina byla skutečným pilířem společnosti a dobře zajišťovala své funkce je ţádoucí, aby se v ní nevyskytovaly pokud moţno ţádné kriminogenní faktory, mezi které, pokud jde o výchovu dětí a mladistvých, patří zejména: rozvrácená rodina; závislost rodičů na alkoholu nebo jiných drogách, gamblerství; nepřiměřená výchova dítěte nebo mladistvého, její přehnaná tvrdost nebo naopak velká shovívavost; trestná činnost členů rodiny; lhostejnost rodičů k chování dítěte ve škole, k jeho školnímu prospěchu, ke způsobu trávení jeho volného času; preferování podnikatelských aktivit a angaţovanost rodičů v zaměstnání před vlastní výchovou dětí. Uvedené kriminogenní faktory se objevují především v takzvaných neúplných rodinách, kde chybí jeden z rodičů. V takzvaných úplných rodinách, kde jsou oba rodiče, ať jiţ biologičtí nebo "náhradní", se uvedené kriminogenní faktory objevují méně často. Samozřejmě tím není řečeno, ţe neúplná rodina nemůţe zajišťovat své funkce a ţe v ní

18

Kraus, B., Poláčková, V.: Člověk, prostředí, výchova. 1. vydání Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80–7315–

004-2.

29

nelze dobře vychovat děti a mladistvé. Je to však mnohem nesnadnější, neţ v rodině úplné. Neúplná rodina sama o sobě není kriminogenním faktorem. Velmi výstiţně se k této problematice vyjadřuje učitelka a autorka webových stránek Mgr. Daniela Szmeková, která na základě svých zkušeností potvrzuje slova uvedená v knize „Rodiče a děti“ od Zdeňka Matějčka. "Zárukou kvalitní výchovy není fakt, jestli dítě žije v úplné nebo neúplné rodině. Plně fungující úplná rodina je jistě ideální - dítě je v prostředí hlubokého porozumění, důvěry a náklonnosti správně rozvíjeno. Zkušenosti z praxe jsou však již méně pozitivní - mnoho úplných rodin neplní zdaleka předpoklady pro harmonický rozvoj dítěte a mnoho rodin neúplných je svou funkcí zdaleka předčí. Úplnost rodiny není tedy rozhodně zárukou štěstí a výchovného úspěchu. Znamená to jen lepší výchovné předpoklady. "19

4.2 Škola Hned za počáteční působení rodiny navazuje další významný činitel ve vývoji jedince a tím je škola. V Listině základních práv a svobod v Čl. 33 je např. pod odst. 1 a 2 uvedeno následující: Kaţdý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon; Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a moţností společnosti téţ na vysokých školách.20 Jedná se o společenskou instituci, jejíţ funkcí je poskytovat vzdělání ţákům příslušných věkových skupin v organizačních formách podle určitých vzdělávacích programů. Funkce a pojetí školy se samozřejmě mění se změnami společenských potřeb. Zde si můţeme poloţit otázku, zda škola ví k čemu má ţáky připravovat vzhledem k vývoji vědy a techniky, který je tak překotný, ţe s ním tvůrci vzdělávacích programů jednak těţko

19

Dostupné na http://www.vychovadeti.cz/osamely.htm

20

Zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod Čl. 33, odst. 1 a 2

30

mohou drţet krok a navíc dnes mohou jen velmi těţko předvídat, co bude tento vývoj vyţadovat od dětí, aţ budou dospělé.21 Přesto je škola, spolu s rodiči, bezesporu místem k socializaci ţáků, podporující jejich osobnostní a sociální rozvoj a připravuje je na ţivot osobní, pracovní a občanský. Po shrnutí výše uvedeného vyplývá, ţe se škola spolu s rodiči stará o celkový rozvoj jedince, formuje jeho osobnost, vychovává ţáky ke kulturním a společenským hodnotám a to vše probíhá v relativně zdravém a příznivém prostředím. Ne kaţdé dítě a mladistvý se s nelehkými poţadavky a nároky, které jsou na něj kladeny ve škole, dokáţe vyrovnat. Můţe zde nastat pocit frustrace z potřeby být úspěšný a ze zvládnutí všech poţadavků. Pak jiţ zbývá krůček k navozování negativních vztahů k učivu, ke škole a ke vzdělávání jako hodnotě vůbec. Často také dochází k opouštění ţádoucích způsobů vyuţití volného času v podobě sportu, kulturní a umělecké činnosti nebo jiných uţitečných aktivit. Tyto skutečnosti vedou jedince k vyhledávání nových moţností jak vyuţít volný čas, který pak zpravidla tráví v závadových partách, coţ bývá mnohdy velmi škodlivé. V těchto skupinách sice také dochází k rozvoji osobnosti člověka, ale převáţně v neţádoucím směru. Poznatky, které dítě nebo mladistvý získá v těchto sociálních skupinách, se odráţí ve způsobu jeho chování a jsou zdrojem školních problémů v podobě: neakceptování autority pedagogů; drzé, vulgární nebo aţ agresivní chování a přístup ţáka k učiteli; záškoláctví, kterým brzy dojde ke zhoršení prospěchu; odmítání přípravy na školu; poniţování a zesměšňování spoluţáků vedoucí aţ k jeho šikaně; záměrné vytváření překáţek pro spolupráci rodičů se školou. Nejzávaţnějším problémem je bezesporu šikanování spoluţáků, které v některých případech jiţ velmi úzce hraničí s trestnou činností, případně jí přímo zahrnuje. Jsou

21

Matoušek Oldřich, Kroftová Andrea, Mládeţ a delikvence str. 65

31

známy případy, kdy v rámci šikanování dochází i k okrádání a fyzickému poškozování dětí a mladistvých. Šikana není sice novým jevem, avšak v současnosti dochází ve školách ke kvantitativnímu nárůstu šikany, k nárůstu bezohlednosti a surovosti šikany a sniţování věku účastníků šikany. Oběťmi šikany bývají většinou děti s nějakým fyzickým handicapem, například výrazně fyzicky slabší, dále děti povahově nebo tělesně odlišné. Agresory pak bývají chlapci fyzicky dobře rozvinutí a silnější neţ oběti. Mezi děvčaty se agresoři téměř nevyskytují, pokud ano, jde převáţně o psychické formy šikany. Rozhodující úlohu v potlačování výše uvedených negativních jevů hraje jejich prevence, která dnes jiţ probíhá na všech školách v součinnosti se sociálními pracovníky, psychology a také policií. Tito odborníci formou přednášek seznamují děti a mladistvé s krizovými situacemi a problémy, které mohou v jejich ţivotě nastat a předávají jim rady, jak tyto krizové situace a problémy zvládat a řešit. Zdá se, ţe toto předávání rad a zkušeností je pro děti a mladistvé přijatelnější neţ pouhé učení. Praktický dopad má zcela jistě návod, jak postupovat v případě šikanování.

4.3 Volný čas Stejně závaţnou roli jako rodina a škola má ve výchově dětí a mladistvých způsob, jímţ vyuţívají svůj volný čas, prostředí, v němţ svůj volný čas tráví a osoby, s nimiţ se stýkají ve svém volném čase. Volný čas dětem a mladistvým vzniká v okamţiku, kdy splní povinnosti, které jsou spojené se ţivotem rodiny a které vyplývají ze školní docházky. O vyuţití volného času dítěte a mladistvého rozhoduji především jeho rodiče, kteří by se tímto závaţným výchovným problémem měli zabývat průběţně jiţ od předškolního věku. Je důleţité, aby rodiče přihlédli k zálibám svého dítěte a umoţnili mu ve volném čase takové činnosti, které jsou společensky nezávadné, které jsou přiměřené jeho věku a ve kterých najde radost, uvolnění a uspokojení.22 22

Petr Sak, Proměny české mládeţe. Praha: Nakladatelství Petrklíč, 2000, str. 131

32

Jestliţe rodiče nevěnují vyuţití volného času svého dítěte náleţitou pozornost, je vcelku přirozené, ţe dítě vyuţívá svůj volný čas podle vlastního uváţení. Většinou ho vyplňuje sledováním televize, hraním počítačových her, sdruţováním a zábavou se svými vrstevníky. Potřeba sdruţovat se, spolupracovat a zabavovat se s ostatními lidmi je nám vrozena a není omezena věkem. Přestoţe sdruţování lidí a vytváření různých skupin a svazků je v obecné rovině společensky nezbytné, řada vzniklých skupin nevyvíjí společensky ţádoucí, či alespoň neutrální aktivity. V oblasti trestné činnosti mládeţe to zejména platí pro tak zvané party. V nich se sdruţují mladiství a děti z nejrůznějších sociálních vrstev, nejrůznějšího věku a nejrůznějšího stupně fyzické, psychické a mentální vyspělosti. Protoţe sdruţování v partách probíhá zpravidla bez dostatečného zájmu a dohledu dospělých, vyskytuje se zde celá řada kriminogenních faktorů a velmi často dochází přímo k páchání trestné činnosti. Důvody páchání trestné činnosti nebývají většinou promyšlené a souvisejí se získáním ţádoucího postavení a respektu v partě, případně s opatřením finančních prostředků na zábavu, cigarety, alkohol, drogy a herní automaty. V prostředí party stačí, aby některý její člen inicioval spáchání trestného činu, a ostatní členové se musí rozhodnout, zda se na něm budou nebo nebudou podílet. Ti členové party, kteří se ke spáchání trestného činu nepřidají, se obvykle stávají obětí posměchu a poniţování. K páchání trestných činů se většinou přidávají jedinci s nízkým sebevědomím, kteří si chtějí zvýšit pocit vlastní důleţitosti a získat respektovanější postavení v partě. K vlastnímu spáchání trestného činu pak nezřídka dochází pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, coţ vede ke ztrátě přirozených zábran. Pokud jde o cigarety, alkohol a návykové látky, nelze přehlédnout, ţe jejich konzumace nemusí být vyvolána vţdy jen potřebou zlomení zábran před spácháním trestného činu. V tomto ohledu jsou děti a mladiství také objektem trestné činnosti dospělých. Někteří dospělí zmíněné zboţí, za účelem vypěstování závislosti a z ní vyplývajícího vlastního obohacování, dětem a mladistvým úmyslně podávají. Jak jiţ bylo řečeno, potřebné finanční prostředky si pak děti a mladiství opatřují vesměs nezákonným způsobem. Mezi nejrozšířenější závislosti patří alkoholismus, tabakismus a toxikomanie.

33

4.4 Mladiství a závislost na návykových látkách Mladiství v průběhu dospívání čelí mnoha nástrahám, které ovlivňují jejich chování. Za jedny z nejčastějších nástrah můţeme povaţovat návykové látky, se kterými mladiství lehce přijdou do styku, a vytvořit si na ně závislost není obtíţné. Můţeme zde uvést, ţe tomuto „pokušení“ čelí celá společnost včetně mladistvých, a to hlavně v podobě reklamy na alkohol a cigarety, kterou jsme obklopeni na kaţdém kroku. Tyto uvedené látky jsou pro všechny lehce dostupné a pro mladistvé obzvlášť vzhledem k relativně nízké ceně. Právě potřeba si takovou látku obstarat má za následek páchání trestné činnosti, v podobě obstarání prostředků za účelem nákupu nebo její samotné odcizení.

4.4.1 Alkohol Patří mezi nejzávaţnější a nejrozšířenější formy závislosti. Je všeobecně známo, ţe v důsledku poţívání alkoholu je pácháno mnoho závaţných trestných činů. U dětí a mladistvých má jak na poţívání alkoholu, tak na jejich trestnou činnost rozhodující vliv kulturně výchovná úroveň rodinného prostředí. Při páchání trestné činnosti alkohol vystupuje jako okolnost upevňující předchozí záměr a rozhodnutí spáchat trestný čin, nebo dovést k trestné činnosti člověka, který by se jí v střízlivém stavu nedopustil. Tomu je zapotřebí zabránit všemi dostupnými prostředky od protialkoholní propagandy ve všech sdělovacích prostředcích, včetně škol samotných, aţ po tvrdá opatření státního donucení pouţívaných v boji proti alkoholismu, včetně nucené ústavní protialkoholní léčby.

4.4.2 Tabák a cigarety Tabák je jedna z prvních návykových látek, se kterou děti a mladiství přijdou do styku. Kouřením tabáku se člověk stává závislým na nikotinu a na dalších látkách, které jsou v něm obsaţeny. Tyto látky negativně ovlivňují vývoj zdraví celé osobnosti mladého kuřáka. Zvyšuje se tím riziko zhoubných nádorů. V celosvětovém měřítku způsobují 30% nádorových onemocnění. U muţů se projevuje impotence a u těhotných ţen riziko poškození ještě nenarozeného dítěte. Dále onemocnění cest dýchacích, různé alergie na

34

sloţky tabákového kouře a astma. Nemoci cév dolních končetin. Výrazně se zvyšuje riziko srdečních onemocnění. U dětí a mladistvých hrozí navíc další riziko v podobě vyzkoušení a získání závislosti i na dalších návykových látkách v podobě nebezpečných drog. Mohu potvrdit skutečnost, ţe nejkritičtější období, kdy se s touto látkou setkávají, je věk mezi 10. aţ 15. rokem. U dětí jde převáţně o vyzkoušení, ze kterého si odnášejí nepříjemné pocity, tím rychle jejich kuřácká aktivita končí. Ta se ovšem vrací v době puberty, kde je ani opětovná nepříjemná zkušenost jiţ neodradí a stávají se skutečně aktivními kuřáky. Jeden z hlavních faktorů, který nám dává impuls si to vyzkoušet, jsou rodiče, kteří sami často bývají aktivními kuřáky. Dalším impulsem je pouhá frajeřina nebo nutnost, kterou si ţádá okolí, ve kterém se mladistvý pohybuje, nejčastěji jiţ dříve zmiňovaná parta.

4.4.3 Toxikomanie Drogová závislost představuje v současné době závaţný celospolečenský problém, jehoţ řešení je záleţitost řady oborů. Těţko napravitelné zdravotní i společenské důsledky nealkoholové toxikomanie vyţadují, aby bylo boji proti tomuto negativnímu jevu věnováno zvýšené úsilí. Droga je definována jako jakákoliv látka s potenciálně psychotropními vlastnostmi, která můţe vyvolat závislost a být škodlivá jednotlivci i společnosti. Formy drogové závislosti mohou být různé a vyvíjejí se obvykle pozvolna jako důsledek periodického nebo soustavného pouţívání drogy. V řadě případů dochází k postupnému přizpůsobování organismu na zneuţívanou látku, která se stává nezbytnou součástí buněk a výměny látkové (tělesná závislost). V těchto případech se rozvíjí tolerance organismu k droze (sniţuje se účinek drogy), coţ vede k neodolatelné potřebě dávku stále zvyšovat. Pak také dochází vlivem dlouhodobých toxických účinků k tělesnému i duševnímu chátrání organismu. Při sníţení nebo vysazení dávek drogy dochází k vzniku abstinenčního syndromu. Mládeţ, pokud zneuţívání návykových látek přiznává, uvádí jako nejčastější důvod: zvědavost, touhu proţít něco zvláštního, neobvyklého, najít nové proţitky, uniknout nepříjemným situacím, tvrdé realitě, nepříjemným stavům, dosáhnou dočasné úlevy, uniknout samotě, do které je uváděna svými problémy, které si nezavinila sama, protest proti autoritě.

35

Největší vliv psychotropních a omamných látek je zřetelný především u majetkové trestné činnosti, kdy si pachatelé trestnou činností opatřují prostředky na obstarání drogy. I zde platí, ţe aplikace drog se však velmi výrazně promítá i do násilné kriminality, kdy při působení návykové látky dochází ke sníţení prahu spuštění agresivity a následnému kriminálnímu jednání, kterého by se tak člověk v normálním stavu nedopustil. Z policejních vyšetřování je známo, ţe projevy intoxikace u jedinců jsou patrné pouhým pozorováním takové osoby nebo rozhovorem s ním. Jedná se především o neklidnost, nevyrovnanost, myšlenkami nad tím, jak se co nejrychleji dostat na svobodu a opatřit si psychotropní látku a uspokojit tak svoje potřeby. Pro úspěšné vyšetřování je důleţité věnovat těmto skutečnostem zvýšenou pozornost, aby tak nedocházelo ke zmaření vyšetřování pro provedení neoprávněného úkonu, kterým můţe být například zajištění podání vysvětlení nebo výslechu osoby, která je jednoznačně pod vlivem psychotropní látky. V takovýchto případech není moţné obejít se bez spolupráce s lékařskými zařízeními, které nám zajistí z odebraných vzorků krve a moči tolik potřebnou informaci, kdy bude moţné s touto osobou pokračovat v trestním řízení. Na závěr této kapitoly uvedu některé typy drog, se kterými se mladiství mohou ve svém okolí setkat, a které bývají nedílnou součástí jejich kriminálního ţivota. V tomto ohledu došlo od roku 1989 v této oblasti k rychlému vývoji, který se do té doby vyznačoval především inhalováním výparů toluenu nebo případné konzumaci léků v kombinaci s alkoholem.

4.4.3.1 Marihuana Jedná se o látku s halucinogenním účinkem, která má za následek deformaci vnímání času, prostoru, ale hlavně zrakové iluze. Při dotazu na tuto drogu bychom od mladistvých pravděpodobně dostali odpověď, ţe marihuanu za drogu nepovaţují, a ţe dokonce slouţí k léčení určitých onemocnění. Studie hovoří o tom, ţe aţ 50% ţáků základních škol má s touto nelegální drogou zkušenosti.

36

4.4.3.2 LSD LSD patří mezi halucinogenní drogy. Zneuţívání LSD není mezi školní mládeţí příliš časté. Mnohem častější je však zneuţívání jiných látek s velmi podobným účinkem (syntetické drogy jako jsou DOM, STP, DMT, PCP).23

4.4.3.3 Pervitin Tuto drogu mladiství budou znát hned pod několika názvy jako je perník, péčko, piko. Patří do skupiny budivých aminů, z nichţ prvním objeveným zástupcem byl amfetamin. Pervitin se dávkuje ústy, šňupáním, či nitroţilně, coţ je u nás nejběţnějším způsobem aplikace. S touto drogou má mládeţ v naší republice také velké zkušenosti a prostředky na pořízení této drogy pochází nejčastěji z kriminální činnosti.

4.4.3.4 Extáze S touto drogou mladistvý přijde do styku převáţně na taneční párty a diskotékách. Často bývá upřednostňována před alkoholem, protoţe po extázi člověku není špatně a nemá druhý den kocovinu.

4.4.3.5 Kokain Se zneuţíváním kokainu se u školní mládeţe příliš často nesetkáváme, na druhou stranu se stává v Evropě čím dál tím rozšířenější. Není tedy vyloučena moţnost většího rozšíření kokainu i mezi českou školní mládeţí.

23

Nešpor Karel. Alkohol, drogy a vaše děti, Praha: Sportpropag, 1993

37

5 Organizace činné v oblasti trestné činnosti mladistvých V České republice se problematikou trestné činnosti mladistvých zabývá hned několik organizací, které spolu vzájemně spolupracují.

5.1 Probační a mediační služba V případě trestní odpovědnosti za spáchané trestné činy, u mladistvých provinění, hraje velkou roli Probační a mediační sluţba, která provádí úkony probace a mediace ve věcech projednávaných v trestním řízení. Základní vymezení Probační a mediační sluţby nám upravuje Zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační sluţbě Probací se podle § 2 odst. 1 rozumí: organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obţalovaným nebo odsouzeným (dále jen „obviněný“); kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uloţených povinností a omezení; sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody; individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný ţivot, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloţeným podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů.24 Mediací se podle § 2 odst. 2 rozumí: mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným; činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného.25

24

Zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační sluţba § 2 odst. 1

25

Zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační sluţba § 2 odst. 2

38

Cíle činnosti Probační a mediační služby Integrace pachatele – Probační a mediační sluţba usiluje o začlenění obviněného resp. pachatele do ţivota společnosti bez dalšího porušování zákonů. Integrace je proces, který směřuje k obnovení respektu obviněného k právnímu stavu společnosti, jeho uplatnění a seberealizaci. Participace poškozeného – Probační a mediační sluţba se snaţí o zapojení poškozeného do „procesu“ vlastního odškodnění, o obnovení jeho pocitu bezpečí, integrity a důvěry ve spravedlnost. Ochrana společnosti – Probační a mediační sluţba přispívá k ochraně společnosti účinným řešením konfliktních a rizikových stavů spojených s trestním řízením a efektivním zajištěním realizace uloţených alternativních trestů a opatření.26 Po spáchání provinění by reakce měla přijít co nejdříve. Probační a mediační sluţba by měla vstupovat do co největšího počtu případů a nejlépe ihned po zahájení trestního stíhání. Jiţ v rámci přípravného řízení je moţné se souhlasem mladistvého ukládat výchovná opatření. Výchovná opatření ukládá státní zástupce nebo soudce, a to jen se souhlasem mladistvého, souhlas můţe mladistvý odvolat prohlášením adresovaným soudu pro mládeţ a v přípravném řízení státnímu zástupci. Výchovná opatření: dohled probačního úředníka; probační program; výchovné povinnosti; výchovná omezení; napomenutí s výstrahou.

26

Dostupné na https://www.pmscr.cz/o-pms/

39

Výchovná opatření mohou být uloţena i rozhodnutím soudu (rozsudkem) společně s jiným opatřením (trestním opatřením, upuštěním od uloţení trestního opatření apod.).

Dohled probačního úředníka nad chováním mladistvého K dohledu probačního úředníka nad chováním mladistvého můţe dojít v případech, kdy bylo rozhodnuto o nahrazení vazby probačním dohledem, nebo ve sledování chování v průběhu zkušební doby v případech, kdy bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody. V případě dohledu se jedná o výchovné opatření, které je značným zásahem do jeho ţivotních poměrů. Úkolem je převýchova, která pomocí kombinace prvků kontroly a poradenství má přivést mladistvého k tomu, aby si získal náhled na protiprávnost svého jednání a byl si tak vědom své odpovědnosti za způsobené škody a újmy. Z uvedeného vyplývá, ţe se sám zdrţí v páchání trestné činnosti, zlepší své sociální zázemí, získá perspektivní společenské uplatnění a povede tedy řádný ţivot. V tomto ohledu je důleţitá spolupráce mezi oběma stranami, ze které vyplyne například aktivní podílení se na navrhovaných řešení a odčinění svých činů. Mladistvým navrhované nápravy za činy, které způsobil, mohou být v podobě: opravy poničeného majetku; odpracování společensky prospěšné činnosti ve prospěch komunity; osobní omluva poškozenému případně napsání omluvného dopisu. Dohledem se dále rozumí: pravidelné sledování chování mladistvého v jeho rodině a sociálním prostředí, v němţ ţije; sledování výchovného působení rodičů na něj; kontrola dodrţování zákonem nebo soudem pro mládeţ stanovených podmínek dohledu a plnění povinností vyplývajících pro mladistvého z dalších výchovných opatření.

40

Z výše uvedených bodů vyplývá, např. dostavovat se k úředníkovi ve lhůtách, které mu byly stanoveny. Informovat úředníka o svém pobytu, dodrţování uloţených výchovných opatření, povinností nebo omezení a o jiných důleţitých okolnostech, které mu byly určeny. Také vstup do obydlí, ve kterém se zdrţuje, musí být probačnímu úředníkovi umoţněn. Probační úředník také shromaţďuje potřebné informace a zpracovává zprávy pro potřeby státního zástupce nebo soudce, ve kterých vyhodnocuje působení výchovného opatření na mladistvého v přípravném řízení a vyjadřuje se k případné nutnosti jejich pokračování nebo změny opatření na jiné.

Mediace Je chápána jako mimosoudní zprostředkování řešení trestního konfliktu mezi poškozeným a obviněným (pachatelem) za účasti třetí osoby v podobě mediátora. Ten zprostředkovává komunikaci mezi oběma stranami a hledá přijatelná řešení, která přispějí k urovnání sporné situace mezi nimi. Toto setkání musí být dobrovolné. U mladistvého pachatele je zapotřebí souhlasu alespoň jednoho z rodičů. Uvedu zde několik příkladů, ve kterých lze mediaci úspěšně uplatnit: majetková kriminalita, tj. trestné činy krádeţe; trestné činy proti rodině, ţivotu a zdraví, narušující občanské souţití, tj. výtrţnictví, ublíţení na zdraví; trestné činy z nedbalosti; trestné činy v dopravě; proviněními spáchanými mladistvými. Mediátor je nestranný a nerozhoduje o výběru vhodného řešení. Jeho úloha spočívá mimo jiné v tom, ţe dohlíţí na vyváţené rozdělení komunikačního prostoru  kaţdá strana má mít dostatek prostoru se k problematice vyjádřit a získat dostatek informací pro svoje rozhodnutí, které můţe vést k přijatelnému řešení pro všechny.

41

Mediace má svoje výhody jak pro poškozeného, tak i obviněného a to v podobě: aktivním podílením se na urovnání konfliktu (poškozený a pachatel); mediační proces je zpravidla rychlejší neţ trestní řízení; moţnost objasnění se příčin sporu; nalezením řešení, které vyhovuje oběma stranám, nahrazení škody pro poškozeného nebo pachatele odklon z trestního řízení; zbavení se negativních emocí a obav, které byly vyvolány trestným činem. O výsledku jednání mediace zpracovává pracovník Probační a mediační sluţby, v tomto případě mediátor zprávu, ve které je uvedeno, zda k dohodě mezi stranami došlo anebo nedošlo. Zpráva je předávána soudci nebo státnímu zástupci, kterému poslouţí jako podklad pro moţné rozhodování ve věci. V závěrečné zprávě by měly být uvedeny základní údaje o dosaţeném výsledku, včetně podstatných okolností, které jednání doprovázely. Pokud k dohodě nedošlo, zpráva by neměla obsahovat údaje, které by mladistvému mohly při dalším rozhodování ve věci přitíţit. V případě dohody a zastavení trestního stíhání nedojde k zápisu trestného činu do Rejstříku trestů.

5.2 Policie Jedná se o útvar, který zajišťuje ochranu veřejného pořádku, přijímá oznámení od veřejnosti a provádí šetření k přestupkům a trestným činům spáchaným v místě jejich působnosti. V případech kdy je trestná činnost páchaná mladistvými se postup policejního orgánu v přípravných řízeních, řídí Zákonem č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe. Pro zacházení s mládeţí je zapotřebí, aby byly splněny poţadavky na odbornost a na zvláštní průpravu, která si vyţaduje dostatek ţivotních zkušeností a specializací na tuto problematiku.

42

Pro zajištění potřebného samotný orgán policie České republiky (dále jen policie ČR) vydává Závazné pokyny policejního prezidenta o činnosti na úseku mládeţe, kde je uveden jednotný postup příslušníků policie při předcházení, zamezování páchání a postihu protiprávních činů páchaných mládeţí a na mládeţi. Na základě těchto pokynů jsou v rámci policie ČR zřizování tzv. specialisté, kteří jsou pověřeni odhalováním a dokumentováním kriminality dětí, závadového chování dětí, trestné činnosti páchané na mládeţi a závadového jednání. O zahájení trestného stíhání mladistvého informuje policejní orgán zákonného zástupce, orgán sociálně-právní ochrany dětí a Probační mediační sluţbu, obvykle doručením opisu usnesení a to bez zbytečného odkladu. Současně v této souvislosti poţádá orgán sociálněprávní ochrany dětí o zjištění poměrů mladistvého. Ve věcech řízení proti mladistvému je nutné dodrţovat ustanovení uvedená v § 52 a § 53 odst. 1 a 3 Zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe. Orgány činné podle tohoto zákona a uvedených ustanovení, mohou zveřejňovat jen takové informace o řízení vedeném proti mladistvému, dokud není trestní stíhání pravomocně skončeno, kterými nebude ohroţeno dosaţení účelu trestního řízení a které neodporují poţadavku ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajů, a to i jiných zúčastněných na řízení. Není-li v tomto zákonu stanoveno jinak, nesmí se jakýmkoliv způsobem poskytovat informace týkající se např. jména a příjmení mladistvého nebo jakákoliv jiná informace, na základě které by bylo moţné mladistvého identifikovat. To samozřejmě neplatí v případě, kdy předmětem řízení je pátrání po mladistvém. Osoby, které přišly do styku s těmito informacemi, je nesmějí dále nikomu sdělovat. Zjistí-li policie, ţe čin jinak trestný spáchala osoba mladší patnácti let, informuje o tom neprodleně státního zástupce. V tomto případě je řízení rovněţ upraveno Zákonem o soudnictví ve věcech mládeţe a to v § 80 - § 95. Na vyţádání jednoho z rodičů nebo jiného zákonné zástupce je policie povinna sdělit podstatu jednání dítěte, které je předmětem šetření. O tomto jednání dítěte mladšího patnácti let je také nutné informovat orgán sociálně-právní ochrany dětí.

43

5.3 Soudy pro mládež Soudy, které rozhodují o odpovědnosti mladistvých za protiprávní činy, se převáţně řídí zákonem o soudnictví ve věcech mládeţe. Tento zákon není jediným nástrojem, který je v řízení ve věcech mladistvých vyuţíván. V samotném Zákonu o soudnictví ve věcech mládeţe je v § 6 odst. 2 uvedeno, nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro posouzení provinění spáchaného mladistvým trestní zákoník.27 Mladistvý můţe být stíhán, příp. odsouzen za provinění, které vykazuje míru závaţnosti vyšší neţ malou. Mladistvý musí mít vţdy obhájce. Do vazby jej lze vzít jen v opravdu výjimečných případech. Důleţitá je spolupráce soudů pro mládeţ a orgánů sociálně-právní ochrany dětí, s Probační a mediační sluţbou, která jim pomáhá zjistit potřebné informace týkajících se osobních, sociálních a rodinných poměrů, ve kterých se mladiství nachází. Zprávy, které jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační sluţby soudu pro mládeţ nebo státnímu zástupci překládány, mohou hrát důleţitou roli v konečném rozhodování o osudu mladistvého. Mladistvému mohou být podle Zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe uloţena pouze tato opatření:

5.3.1 Výchovná opatření dohled probačního úředníka – probační úředník pravidelně sleduje chování odsouzeného mladistvého v jeho prostředí; probační program – jedná se o programy sociálního výcviku, psychologického poradenství, vzdělávací či rekvalifikační programy nebo programy zahrnující obecně prospěšnou činnost (nejedná se o trest obecně prospěšných prací); výchovné povinnosti – povinnosti směřující k zajištění řádného ţivota, např. povinnost bydlet s rodičem, nahradit způsobenou škodu, vykonat společensky prospěšnou činnost, podrobit se léčení závislosti apod.;

27

Zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe § 6 odst. 2

44

výchovná omezení – např. zákaz návštěv určitých akcí, zákaz styku s konkrétními osobami, zákaz uţívání návykových látek apod.; napomenutí s výstrahou – soudce nebo v přípravném řízení státní zástupce mladistvému důrazně vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na důsledky, které mu hrozí, pokud by se v budoucnu dopouštěl další trestné činnosti.28

5.3.2 Ochranná opatření ochranné léčení – např. psychiatrické, protialkoholní, protitoxikomanické nebo sexuologické; zabezpečovací detence – je to vlastně ochranné léčení, které ale je vykonáváno v uzavřeném zařízení, spravovaném vězeňskou sluţbou, takţe je mnohem těţší z něj uprchnout, neţ kdyţ je léčba vykonávána v lékařském zařízení; ochranná výchova – ukládá se v případech, kdy o výchovu mladistvého není dostatečně postaráno, dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána nebo prostředí, v němţ mladistvý ţije, neskýtá záruku řádné výchovy. Vykonává se ve zvláštních ústavech pro mladistvé.; zabrání věci či jiné majetkové hodnoty – týká se to věcí, které byly získány trestným činem nebo věcí, které ohroţují bezpečnost, či věcí, které náleţí mladistvému, kterého nelze odsoudit, nebo u něhoţ bylo upuštěno od uloţení opatření.29

5.3.3 Trestní opatření obecně prospěšné práce – horní hranice je poloviční oproti trestu obecně prospěšných prací ukládanému dospělým pachatelům, musí se přihlédnout k moţnostem mladistvého a jeho poměrům; domácí vězení – ukládá se mladistvým za stejných podmínek jako dospělým pachatelům, tedy na dobu aţ dvou let (jde o nové trestní opatření, které lze uloţit od 1. 1. 2010);

28

Dostupné na http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/trestni-rizeni-ve-vecech-deti-a-mladistvych

29

Dostupné na http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/trestni-rizeni-ve-vecech-deti-a-mladistvych

45

zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce – mladistvému můţe být tento trest uloţen nejdéle na dobu 5 let (jde o nové trestní opatření, které lze uloţit od 1. 1. 2010); peněžité opatření – můţe být uloţeno ve výši 10 aţ 365 denních sazeb, přičemţ denní sazba se smí pohybovat v rozmezí 100 – 5.000,- Kč. Opatření lze uloţit jen tehdy, je-li mladistvý výdělečně činný nebo to umoţňují jeho majetkové poměry.; peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu – je to vlastně pohrůţka peněţitým opatřením. Mladistvému se stanoví zkušební doba. Pokud v ní nepovede řádný ţivot, bude muset peněţité opatření zaplatit.; propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty – lze uloţit, jedná-li se o věc, která byla pouţita ke spáchání provinění nebo k tomu byla určena, nebo o věc získanou proviněním či ji získal za věc získanou proviněním; zákaz činnosti – uloţený zákaz nesmí být na překáţku přípravě na povolání mladistvého a nesmí být delší neţ 5 let; vyhoštění – lze uloţit jen cizincům, kteří v České republice nemají rodinu a nemají zde ani azyl; odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem – je to obdobné jako u dospělých pachatelů, jedná se vlastně o pohrůţku odnětím svobody. Mladistvému se stanoví zkušební doba, a pokud v ní nepovede řádný ţivot, bude muset vykonat odnětí svobody v příslušné věznici pro mladistvé.; odnětí svobody nepodmíněné – lze je uloţit jen tehdy, kdy by ţádná jiná opatření nevedla k dosaţení účelu zákona, tj. zejména k nápravě mladistvého. Oproti dospělým obviněným se trestní sazby sniţují na polovinu, přičemţ dolní hranice nesmí přesáhnout jeden rok a horní hranice 5 let odnětí svobody. Pouze v případech, kdy by dospělému pachateli mohl být uloţen výjimečný trest, můţe být opatření odnětí svobody uloţeno mladistvému aţ na 10 let. Toto trestní opatření se vykonává odděleně od dospělých odsouzených ve zvláštních věznicích pro mladistvé nebo alespoň ve zvláštním oddělení věznice.30

30

Dostupné na http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/trestni-rizeni-ve-vecech-deti-a-mladistvych

46

6 Prevence kriminality mládeže V dnešní době můţeme za nejdůleţitější nástroj k zamezení a potlačení kriminality mládeţe povaţovat prevenci. Prevencí rozumíme soustavu opatření, kterými předcházíme neţádoucím jevům. V našem případě se jedná o sociálně patologické jevy mládeţe, mezi které patří např. závislost na různých látkách (alkohol, tabák, drogy), záškoláctví, vandalismus, šikana, kriminalita a delikvence. Z hlediska členění typů prevence rozeznáváme: Sociální prevenci, která je zaměřena na modifikaci chování případného pachatele trestné činnosti. Představuje aktivity ovlivňující proces socializace a sociální integrace jedince a aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek, které jsou povaţovány za klíčové příčiny páchání trestné činnosti. Nejvýznamnějším prostředkem sociální prevence je výchova dětí a mladistvých v rodinách, na kterou navazuje výchova ve škole. Preventivně mohou také působit různé nevládní organizace. Opomenout nesmíme vlivný nástroj v podobě sociální politiky státu, který ovlivňuje systém vzdělávání, zaměstnanost, stabilitu rodiny, fungování policejního a soudního aparátu a dalších institucí zabývajících se rizikovou mládeţí. Situační prevenci staví na zkušenosti, ţe určité druhy kriminality se objevují v určité době, na určitých místech a za určitých okolností, její součástí je rovněţ i informovanost veřejnosti o moţnostech ochrany před trestnou činností. Zaměřuje se na omezování a odstraňování kriminogenních příleţitostí, podmínek a situací, které vedou pachatele k protiprávnímu jednání. Pro názornost zde uvádím příklad situační prevenci v podobě zřízení vrátnice, recepce nebo přístupového systému při vstupu do objektu. Prevenci viktimnosti (neboli prevence toho, jak se nestát obětí trestného činu) a pomoc obětem trestných činů je zaloţena na konceptech bezpečného chování, diferencovaného s ohledem na různé kriminální situace a psychickou připravenost ohroţených osob. V praxi se jedná o skupinové a individuální zdravotní, psychologické a právní poradenství, trénink v obranných strategiích a propagaci technických moţností ochrany před trestnou činností. Uţívá metody sociální i situační prevence, a to podle míry ohroţení na primární, sekundární i terciární úrovni. 47

Úrovně preventivních aktivit - sociální a situační přístupy se vzájemně doplňují v primární, sekundární a terciární prevenci. Primární prevence - zahrnuje především výchovné, vzdělávací, volnočasové, osvětové a poradenské aktivity zaměřené zejména na nejširší veřejnost. Zvláštní pozornost je zaměřena na pozitivní ovlivňování hlavně dětí a mládeţe (vyuţívání volného času, moţnosti sportovního vyţití). Těţiště primární prevence spočívá v rodinách, ve školách a v lokálních společenstvích. Sekundární prevence – zabývá se rizikovými jedinci a skupinami osob, u nichţ je zvýšená pravděpodobnost, ţe se stanou pachateli nebo oběťmi trestné činnosti (specializovaná sociální péče), na sociálně patologické jevy (např. drogové a alkoholové závislosti, záškoláctví, gamblerství, povalečství, vandalismus, interetnické konflikty, dlouhodobá nezaměstnanost) a příčiny kriminogenních situací. Terciární prevence - spočívá v resocializaci kriminálně narušených osob (pracovní uplatnění vč. rekvalifikace, sociální a rodinné poradenství, pomoc při získávání bydlení). Jejím cílem je udrţet dosaţené výsledky předchozích intervencí a rekonstrukce nefunkčního sociálního prostředí.31 Dobrá primární a sekundární prevence kriminality nemůţe být tak specifická, aby bránila pouze budoucímu kriminálnímu chování. Dobrá prevence musí předcházet všech typům sociálního selhání - kriminalitě, abúzu, drog, předčasným těhotenstvím, atd. Cílem nemůţe být pouhá absence sociálně patologických jevů, cílem musí být prezence sociálně příznivého chování. Jinak řečeno, primární a sekundární prevence je nemyslitelná bez ohledu na hodnotovou orientaci dětí, bez podpory alternativních ţivotních programů, odklánějících rizikové děti od stylu ţivota, který by mohl vést k jejich společenské degradaci.

31

Dostupné na http://www.mvcr.cz/clanek/prevence-169232.aspx?q=Y2hudW09Ng%3d%3d

48

Cílovou skupinou preventivních opatření mohou být např.: hyperaktivní děti; děti selhávající ve škole; děti s poruchami chování; děti zneuţívané a týrané v rodinách; děti z dysfunkčních rodin; populace všech rodičů v komunitě; populace všech občanů státu. Preventivní programy V této části se budu věnovat preventivním programům, které jsou v některých případech uţívány jako prevence, nebo v jiných případech jiţ jako intervence u mládeţe s delikventním chováním. Programy, které zde uvádím, v krátkosti charakterizuji, aby si čtenář dovedl představit jejich podstatu. Jedná se zejména o: předškolní programy pro děti; programy určené rodičům; programy vázané na školu; vrstevnické programy; komunikativní programy; programy podporující pracovní uplatnění. Předškolní programy pro děti Úkolem a cílem takového programu je připravit na povinnou školní docházku ty děti, pro které by vyučování mohlo být příliš náročné, a mohli by dříve nebo později selhat. Zde můţeme hovořit o škole hrou, kde děti mají velkou volnost a přihlíţí se k jejich odlišnostem a výuková zátěţ je minimální. Programy určené rodičům Tento program pro předškolní děti je zaměřen na poskytování poradenské a terapeutické pomoci rodičům rizikových dětí. Můţeme zde hovořit o škole pro rodiče, kteří v první fázi studují příručky o výchově a po té se s vycvičeným terapeutem zaměřují na problémy, 49

které má jejich dítě, případně celá rodina. Důleţité je, aby si rodiče vedli pečlivě záznamy, pomocí kterých se učí udílet pochvaly a tresty. V některých případech si rodiče mohou v dalších fázích programu posilovat rodičovské dovednosti. Programy vázané na školu Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole 4 Faktory ovlivňující trestnou činnost, škola je nedílnou součástí při výchově dítěte. Rozšiřuje a doplňuje znalosti, které děti získali od svých rodičů. Cílem je minimalizovat predelikventní a delikventní chování dětí na půdě školy a seznámit je o případných následcích kriminálního chování mimo školu. Výsledkem této činnosti by se děti měli naučit, jak se chovat a rozhodovat v případech, kdy se setkají s kriminalitou u jiných lidí. Vrstevnické programy Hlavní myšlenkou u tohoto programu je pozitivní ovlivnění slabších a mladších jedinců svými silnějšími, vlivnějšími a případně staršími spoluţáky. Ti pro ně mohou být stejně jako rodiče vzorem a jejich chování si slabší jedinci mohou osvojit a praktikovat jej např. u řešení konfliktů ve škole či mimo ni. Původ tohoto preventivního programu nalezneme u řešení problémů spojených s drogovou závislostí. Dnes je jiţ běţně vyuţíván nejen na školách, ale rovněţ spolky dětí a mládeţe. Komunikativní programy Komunikativní preventivní program znamená programy organizované v místě, v malém regionu, který ve velkoměstě zahrnuje např. jeden školní obvod nebo jeden policejní revír. V tomto programu se nemůţeme soustředit pouze na specifické problémy, ale musíme se současně zaměřit na všechny hrozící typy sociálního selhání. Za primární článek povaţujeme školu, která zná dítě lépe a je schopna rozpoznat rizikovou osobnostní výbavu dítěte. Programy podporující pracovní uplatnění Tento program vznikl pro mladé lidi, kteří jsou nezaměstnaní z nejrůznějších důvodů. Jednou z příčin jsou dispoziční faktory vlivu rodiny a dalších skupin, ve kterých mladý člověk není schopen bezproblémově projít školním procesem vzdělání a získat tolik potřebnou kvalifikaci. 50

Často mladí lidé zůstávají pouze se základním vzdělání a najít si uplatnění v dnešní době, kdy jsou na společnost kladeny stále větší nároky je prakticky nemoţné. Taková situace je krůčkem k páchání trestné činnost. V těchto případech je nutná pomoc ze strany státu a to v podobě prosazování aktivní politiky zaměstnanosti. Výsledkem tohoto snaţení jsou regionálně úřady práce organizovány rekvalifikační kurzy a klientům je také poskytováno individuální i skupinové poradenství.

51

7 Výzkum Cílem této části bakalářské práce bylo zjistit, jaký názor na prevenci má široká veřejnost a do jaké míry je s ní seznámena. Tyto informace jsem se rozhodl získat formou dotazníku, který byl předkládán široké veřejnosti. Ta byla oslovena zcela záměrně, neboť předpokládám, ţe odborná veřejnost si v případě problému s dětmi nebo mladistvými dokáţe tuto pomoc bez problému zajistit. Odpověď na to, zdali je tomu tak i u „obyčejných lidí“ ne příliš znalých této problematice, se můţeme díky tomuto dotazníku dozvědět. Dotazník, který jsem připravil, obsahuje celkem pět otázek, přičemţ tři otázky jsou uzavřené a moţnost výběru odpovědi ano, ne, nevím. Zbývající dvě otázky byly otevřené a respondenti měli moţnost u jedné z nich uvést organizace, které se prevencí zabývají a u druhého dotazu měli moţnost výběru z nabízených moţností, nebo i sdělení jiného vlastního názoru. Dotazník předkládaný respondentům zaručuje anonymitu.

Dotazník V této části bakalářské práce se budu podrobněji zabývat jednotlivými otázkami z připravovaného dotazníku, který přikládám v příloze č. 1. Dotazník týkající se prevence kriminality dětí a mladistvých. Tento dotazník byl předkládán 60 lidem z řad široké veřejnosti. Jak jsem jiţ uvedl, jednalo se o anonymní dotazník, který jsem vyuţil pouze pro potřeby své bakalářské práce.

52

První dotaz: Myslíte si, že stát věnuje dostatečnou pozornost prevenci v oblasti trestné činnosti mladistvých? Výsledky odpovědí jsou znázorněny v následujícím grafu. Graf č. 4 - grafické znázornění výsledků na otázku č. 1

Zdroj: vlastní úprava

Z grafického znázornění je zřejmé, ţe široká veřejnost si myslí, ţe náš stát nevěnuje dostatečnou pozornost prevenci, která můţe kriminalitu mladistvých potlačit. Můţeme si zde poloţit otázku, zda tito lidé jsou s touto problematikou dostatečně seznámeni nebo se jedná pouze o jejich názor, který vychází z neznalosti této problematiky. Tyto výsledky se daly předem očekávat. Z dalších odpovědí bude moţné zjistit, do jaké míry mohou být tyto výsledky pravdivé.

53

Druhý dotaz: Znáte nějakou státní či nestátní organizaci zabývající se prevencí kriminality mládeže? Graf č. 5 - grafické znázornění výsledků na otázku č. 2

Zdroj: vlastní úprava

Touto otázkou jsem chtěl respondenty aktivně zapojit do prováděného výzkumu a v případě kladné odpovědi jsem poţadoval od dotázaných konkrétní názvy organizací, které se prevencí zabývají. Výsledky bohuţel poukazují na neznalost dané problematiky mezi širokou veřejností. Méně jak polovina oslovených byla schopna uvést alespoň jednu organizaci zabývající se prevencí. Výsledky potvrzují, ţe stát nedostatečně informuje občany České republiky o organizacích, které se problematikou zabývají.

54

Dodatek k dotazu č. 2 Graf č. 6 - grafické znázornění výsledků na dodatek k otázce č. 2

Zdroj: vlastní úprava

Uvedený graf, který je dodatkem k otázce č. 2 nám ukazuje, jaké organizace respondenti znají. Je zřejmé, ţe znalost problematiky je opravdu malá a byly uvedeny pouze nejznámější organizace, jakými jsou Policie ČR a Probační a mediační sluţba. Z uvedeného vyplývá, ţe všechny organizace zabývající se touto problematikou jsou státem nedostatečně prezentovány, včetně Policie ČR i Probační a mediační sluţby.

55

Třetí dotaz: Myslíte si, že školy jsou dostatečně zapojovány do aktivit primární prevence? Graf č. 7 - grafické znázornění výsledků na otázku č. 3

Zdroj: vlastní úprava

V tomto grafu jsou výsledky jednoznačné a nám z toho plyne také jednoznačná odpověď, školu je zapotřebí do prevence více zapojovat. Nemyslím si, ţe většina respondentů chce tuto povinnost pouze přenést na školu, ale vycházejí z vlastních zkušeností. Mám tím na mysli, ţe velká většina respondentů jsou rodiči a jejich děti jiţ do školy chodí. Po dalším a jiţ ústním dotazu mi bylo většinou sděleno, ţe jejich děti na základní škole měli max. 2x přednášku, kterou vedli policisté a seznamovali je s riziky spojenými převáţně s drogovou problematikou. Zde si můţeme poloţit otázku, zdali můţeme vůbec o nějaké prevenci mluvit.

56

Čtvrtý dotaz: Jste pro snížení věkové hranice trestní odpovědnosti nezletilých? Graf č. 8 - grafické znázornění výsledků na otázku č. 4

Zdroj: vlastní úprava

Respondentům jsem poloţil otázku týkající se trestní odpovědnosti nezletilých, o které se hodně hovořilo při novele trestního zákona. Zde je odpověď jednoznačná a respondenti si přejí sníţení věkové hranice trestní odpovědnosti nezletilých, a pravděpodobně to vidí jako další účinné řešení v boji proti kriminalitě dětí. Můj postoj k této problematice je od většiny respondentů odlišný, neboť si myslím, ţe je zapotřebí brát více věcí v úvahu neţ jen věk (např. duševní vyspělost, vyzrálost).

57

Pátý dotaz: Jaké jsou hlavní faktory podílející se na kriminalitě mládeže? Graf č. 9 - grafické znázornění výsledků na otázku č. 5

Zdroj: vlastní úprava

Výsledky potvrdily skutečnosti, které jsou odborné veřejnosti dobře známé. Potěšilo mě, ţe je tomu tak i u respondentů z řad široké veřejnosti a z nabízených moţností, které byly uvedeny v této otázce, nezatrhávali pouze jednu moţnost. Výsledky ukazují, ţe i přes malou informovanost veřejnosti, si ona sama uvědomuje, kde by měl být kladen důraz v prevenci. Je zapotřebí, aby stát a organizace zabývající se prevencí s občany spolupracovali na co nejvyšší úrovni (ze strany státu např. podpora vzniku dalších organizací, jejich větší prezentace a ze strany občanů aktivní se podílení na preventivních programech), která přinese lepší výsledky, které se projeví ve statistikách Ministerstva vnitra a Policie ČR.

58

Závěr Kriminalita dětí a mládeţe je součástí běţného ţivota, a to v kaţdé společnosti. Společnými silami bychom se měli pokusit sníţit tuto kriminalitu na minimum, protoţe úplné odstranění je prakticky nemoţné. Začít můţeme u sebe samých, a to v podobě fungující rodiny, která má velký a zásadní vliv na pozitivní vývoj dítěte. O této problematice jsem se zmiňoval v kapitole faktory ovlivňující páchání trestné činnosti. Vyplývá z toho skutečnost, ţe bude-li dítěti a mladistvému umoţněno vyrůstat v kvalitním a odpovídajícím sociální prostředí, budou mít velkou šanci zařadit se do společnosti a vést řádný ţivot. V případě, ţe rodiče nejsou na výchovu dítěte připraveni anebo jí nezvládají jiţ v raném věku dítěte, nebo nejsou schopni zajistit odpovídající sociální zázemí, by se neměli bát vyhledat odbornou pomoc. Neméně důleţité postavení v ţivotě dětí a mladistvých zaujímá škola, která je rovněţ vychovává, vzdělává a stává se pro ně druhým domovem. Zde je zapotřebí, aby mezi rodinou a školou fungovala nejlepší spolupráce, která bude nadále podporovaná státem. V práci uvádím a analyzuji páchání trestné činnosti mladistvých za období 2005-2009, kde k výraznému sníţení kriminality mladistvých nedošlo. Lze z toho usuzovat, ţe opatření, která jsou v rámci programů nejen Ministerstva vnitra připravována a praktikována nejsou dostatečně účinná. I z výsledků výzkumu, který byl proveden je zřejmé, ţe stát musí nadále prevenci věnovat zvýšenou pozornost, neboť má největší podíl na sníţení kriminality. Nezapomínejme na to, ţe společnost se neustále vyvíjí a s ní se bude vyvíjet také problematika delikventního chování dětí a mladistvých. V současné době také hospodářská krize v sobě nese zvýšené riziko k páchání trestné činnosti, protoţe se nemalou mírou promítá v ţivotě obyvatel a dochází k výrazným ekonomickým a sociálním změnám, které se promítají do ţivota všech lidí. Je zde určité riziko, ţe se vytvoří skupiny, které budou trvale trpět nouzí, coţ bude mít také vliv na podíl nárůstu trestné činnosti. S prevencí je zapotřebí začít jiţ od nejútlejšího věku dítěte a ne dát ţádnou šanci sociálně patologickým jevům. Je za tím schována spousta práce a také nemalé peníze, ale jedná se o investici, která se nám dozajista vrátí.

59

Myslím si, ţe programy, které jsem popisoval v kapitole prevence, jsou tím správným řešením a dají se povaţovat poměrně za úspěšné. Je samozřejmě zapotřebí tomu nadále věnovat zvýšenou pozornost, protoţe v době, ve které ţijeme je na společnost vyvíjen stále větší tlak a tím je a bude ovlivňováno také chování všech lidí, včetně dětí a mladistvých.

60

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. KONRÁD, Z. a kol. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. Praha: Policejní akademie, 1994 2. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V.: Člověk, prostředí, výchova. 1. vydání Brno: Paido, 2001, ISBN 80–7315–004-2 3. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ A., Mládež a delikvence / Oldřich Matoušek, -- Vyd. 2., aktualiz. - Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-771-X 4. NEŠPOR Karel, Alkohol, drogy a vaše děti, Praha: Sportpropag, 1993 5. SAK P., Proměny české mládeže, Praha: Nakladatelství Petrklíč, 2000 6. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁR, A., HRUŠÁKOVÁ, M.: Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentár. 1. vydání. Praha, C. H. BECK, 2004 7. ŠOUKAL, J., DRÁPAL, D., LUKOVSKÝ, Z., Řízení a rozhodování v trestních věcech mladistvých, Praha: IFEC, 2000 8. USNESENÍ Č. 2/1993Sb. Listina základních práv a svobod. Nakladatelství Jiří Motloch Sagit 2006. ISBN 80-7208-587-5 9. VAŠINA, B., ZÁŠKODNÁ, H. Vybrané otázky psychologie zdraví anomálního a abnormálního vývoje. Ostrava: Ostravská univerzita, 1996 10. ZÁKON Č. 40/2009 Sb. ve znění zákona č. 306/2009 Sb.. Trestní zákoník. Nakladatelství Sagit, 2009. ISBN 978-80-7208-762-4 11. ZÁKON Č.140/1961 Sb., ve znění pozdější novelizace. Trestní zákon. Nakladatelství Jiří Motloch-Sagit, 2002. ISBN 80-7208-486-0.

61

12. ZÁKON Č. 218/2003Sb. o soudnictví ve věcech mládeže. Nakladatelství Sagit 2010. ISBN 978-80-7208-782-2 13. ZÁKON Č.257/2000 Sb., ve znění pozdější novelizace. Probační a mediační služba. Dostupný na www.pmscr.cz/. 14. ZEZULOVÁ, J., RŮŢIČKA, M. Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. Státní zastupitelství, 2005 Elektronické zdroje: Probační a mediační sluţba ČR. Oficiální stránky Probační a mediační sluţby. Dostupné na www.pmscr.cz . Trestní právo pro laiky. Dostupné na http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/trestnirizeni-ve-vecech-deti-a-mladistvych Webové stránky o výchově dětí. Dostupné na http://www.vychovadeti.cz/osamely.htm Webové stránky Lidových novin. Dostupné na http://www.lidovky.cz/kovarova-u-vrazdy-by-nemusela-byt-hranice-trestni-odpovednostipwx-/ln_domov.asp?c=A100131_164415_ln_domov_tai Webové stránky Já rodič (o rodičích a jejich výchova). Dostupné na http://www.jarodic.cz/cz/sikana-ve-skole.php Webové stránky ICM. Dostupné na http://www.icm.cz/kriminalita-a-delikvencecharakteristika

62

Seznam příloh a grafů Příloha č. 1

Dotazník

Tabulka č. 1

Přehled kriminality mladistvých a podíl Ústeckého regionu za

str. 18

období 2005 - 2009. Graf č. 1

Znázornění

celkové

kriminality

mladistvých

v České

str. 18

republice a podíl Ústeckého regionu za období 2005 - 2009. Graf č. 2

Nejčastěji páchané trestné činy mladistvých v České republice

str. 20

za období 2009. Graf č. 3

Nejčastěji páchané trestné činy mladistvých v Ústeckém

str. 21

regionu za období 2009. Graf č. 4

Grafické znázornění výsledků na otázku č. 1

str. 53

Graf č. 5

Grafické znázornění výsledků na otázku č. 2

str. 54

Graf č. 6

Grafické znázornění výsledků na dodatek k otázce č. 2

str. 55

Graf č. 7

Grafické znázornění výsledků na otázku č. 3

str. 56

Graf č. 8

Grafické znázornění výsledků na otázku č. 4

str. 57

Graf č. 9

Grafické znázornění výsledků na otázku č. 5

str. 58

63