Trend v chovu maďarského krátkosrstého ohaře Plemenem MOK se intenzivně zabývám posledních sedm let. Za tuto dobu jsem zaregistrovala posun v náhledu na plemeno, a to jak z řad majitelů, tak z pohledu oficiálního – v tomto případě klubového. Za rok nás čeká klubová konference, kde budou znovu otevřena témata jako podmínky chovnosti, další koncepce chovu plemene, a tak podobně. Dovolte mi prosím, abych zde už nyní – se značným předstihem – prezentovala některé své postřehy související s chovem MOK v ČR. Zdůrazňuji, že se jedná pouze o mé osobní názory a že uvítám polemiku a co nejširší diskuzi na téma „další koncepce chovu maďarského ohaře krátkosrstého“. Bude-li klubové konferenci předcházet konstruktivní debata, možná se nám podaří vyhnout se napjaté atmosféře a velkému množství střetů, které jsme zažili na ČS v Třebíči. 1. Popularita plemene a chovatelská základna Popularita plemene, která v posledních pěti letech prakticky nárazově vzrostla, má své pozitivní i negativní dopady. Mezi ty pozitivní rozhodně patří zvýšení počtu jedinců předvedených na zkouškách, a to včetně VZ, a pravidelně předváděných na výstavách – jedinců, kteří zvýrazňují pozici MOK vedle plemen ohařů v české lovecké kynologii tradičních (KO, ČF a další). Tito takzvaně „realizovaní“ psi mají také šanci být uchovněni a tím rozšířit chovatelskou základnu plemene. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že se v rukou začátečníků dostávají do chovu i podprůměrná zvířata, obzvláště se jedná o feny. Majitel svého prvního a jediného psa je často ochoten udělat „první poslední“ proto, aby svého pejska do chovu dostal, je ochoten věnovat nepřiměřené množství času a energie výcviku a v neposlední řadě mu také chybí zkušenost, srovnání a schopnost vyhodnotit, že jeho pes nedosahuje ani průměrných vlohových kvalit. Uchovnit fenu složením ZV a PZ až tolik náročné není a pokud je majitel pevně rozhodnut, obvykle se mu to dříve či později podaří. Přesto si troufám tvrdit, že z hlediska šíře chovatelské základny je popularita plemene spíše prospěšná. Nastává zde ovšem jedno velké ALE! Genetická pestrost našeho chovu není zdaleka tak velká, jak by mohl počet chovných jedinců napovídat. Máme sice v chovu kolem 40 chovných psů a 70 chovných fen, nicméně většina z nich je vzájemně příbuzná, neboť chov MOK v letech předcházejících současné popularitě byl veden na velmi omezeném počtu jedinců, jejichž krev se stále dokola různými způsoby propojovala. Vzhledem k relativně vysokému počtu chovných jedinců (ačkoliv z pohledu genetiky se v případě těchto čísel stále jedná o málopočetnou populaci) by se vhodným vybíráním rodičovských párů (vytvářením pestrých kombinací) mohla genetická variabilita plemene významně zvýšit. V současné době je ovšem situace spíše opačná. V posledním roce sice přibylo počtu zahraničních krytí a příležitostně (často nárazově) byli využíváni i méně „populární“ psi, nicméně trend posledních sedmi let byl v tomto ohledu jasný – jednoznačně převyšovalo využívání dvou chovných psů. Ačkoliv se v obou případech jedná o importovaného jedince s dosti nepříbuznou krví, jejich – troufám si říct – nadužívání nám ještě zužuje už tak krevně dost úzkou základnu. Několik příštích let to populace plemene ještě „ustojí“, neboť základna je a zůstane početně takto široká a stále budou pro většinu fen možnosti, za kým jet krýt, ačkoliv jen málokterý majitel feny z českého chovu bude mít na výběr z více než dvou či tří vzájemně nepříbuzných jedinců. Ovšem v momentě, kdy popularita plemene klesne (a domnívám se, že toto nastane v řádu let), se sníží početnost chovatelské základny, a to možná dosti dramaticky, při stále stejné genetické (ne)variabilitě. Takže,
jednoduše řečeno, budeme mít málo zvířat a všechna budou více či méně příbuzná. Pak nám nezbude nic jiného, než vymýšlet náročné chovatelské koncepce pro zlepšení situace v plemeni. Za zvážení tedy stojí, zda se nepokusit takové situaci předejít změnou chovatelské koncepce nyní, kdy to ještě lze. „Změnou chovatelské koncepce“ v tomto případě myslím rovnoměrnější a logičtější využívání jednotlivých krycích psů z pohledu jejich krve.
2. Podmínky chovnosti – výkon Na členské schůzi v Třebíči před třemi lety byl schválen návrh podmínek chovnosti, který vzešel z členské základny. ČS odmítla návrh výboru klubu, který spočíval v požadavku složení všestranných zkoušek pro psy MOK, a naopak podmínky chovnosti pro psy MOK o jednu zkoušku zjednodušila, když byla zároveň zrušena možnost „dablování“ zkoušek. De facto je tedy možné říct, že požadavky na psy zůstaly téměř stejné, neboť i před schválením tohoto návrhu mohl být pes chovný po složení ZV, SZVP a PZ (což je asi ta nejjednodušší cesta, jak podle současně platných podmínek uchovnit psa MOK), případně ani tyto zkoušky složené mít nemusel (v seznamu chovných jedinců v minulosti figuroval pes s ZV, 2x PZ a ZO). To, že členská základna odmítla všestranné zkoušky jako podmínku zařazení do chovu, neznamená, že by se chovatelé a majitelé plemene MOK domnívali, že maďarský ohař není všestranným loveckým psem. Takzvaní „maďaráři“ si ovšem uvědomili, jak velké procento odchovaných jedinců se dostává do rukou nemyslivců, kteří by se do práce se psem a priori nepouštěli, pokud by věděli, že musí dosáhnout VZ, jinak byla jejich snaha zbytečná. Jejich psi by pak byli pro chov ztraceni. Je myslím potěšující, že stále více chovných psů, ale i fen, VZ úspěšně absolvuje (letošní sezóna byla pro MOK z tohoto hlediska možná rekordní). Málokteří ovšem hned ve své první či druhé výcvikové sezóně, ve které jsou uchovňováni. Psi tak můžou v chovu působit třeba i o několik let déle, což by při rovnoměrném využívání chovatelské základny (viz bod 1) mohlo opět pomoci zvýšení genetické variability plemene a tudíž i k zlepšení celkové perspektivy chovu. V tomto směru by mohla vyvstat otázka, zda tedy nezjednodušit podmínky chovnosti ještě více, případně je nezrušit úplně, a nezajistit si tím ještě o mnoho širší chovatelskou základnu. V tomto bodě musím říct rezolutně NE, neboť se domnívám, že žádné krajní řešení nevede v chovu k cíli. Dědičnost vrozených vloh je sice záležitostí problematickou, která přesahuje rozměr tohoto článku, ale už jen praktické zkušenosti z chovu plemen, kde byly požadavky na výkon psa pro zařazení do reprodukce razantně sníženy, ukazují, že zachování zkoušky z výkonu jako podmínky chovnosti je u loveckého psa nezbytné. Feny MOK musí do chovu absolvovat minimálně ZV + PZ, jejich podmínky jsou tedy o krůček přísnější, než podmínky chovnosti většiny ostatních fen ohařů (feny všech u nás běžně chovaných plemen kontinentálních ohařů musí pro chovnost absolvovat pouze PZ). Psi MOK musí úspěšně složit ZV, PZ a SZVP nebo LZ. Zde je důležité zachování jedné z vyšších zkoušek (SZVP nebo LZ), které prověří vyšší cvičitelnost psa a v souvislosti s tím i jeho nervovou soustavu. Právě běžně se objevující problémy související se slabší nervovou soustavou vidím jako jeden ze současných hlavních problémů chovu MOK a domnívám se, že by se tímto směrem měla zaměřit diskuze mezi majiteli a chovateli „maďarů“. Současné nastavení podmínek chovnosti z pohledu výkonu považuji za vyhovující, o čemž svědčí přírůstek chovných jedinců za posledních několik let, o kterém se domnívám, že je adekvátní situaci v plemeni z hlediska jeho popularity.
3. Podmínky chovnosti – exteriér, problematika VDCH Na návrh členské základny byla jako jedna z podmínek zařazení do chovu ustanovena povinnost projít výběrem do chovu s výsledkem Kandidát chovu. Byla jsem jedním z protagonistů návrhu. Představa tvůrců návrhu byla však poněkud odlišná současné realitě – přáli si mít výběr do chovu, který by se možná blížil spíše bonitaci a ze kterého by existoval zveřejňovaný písemný záznam. Myšlenkou bylo, že bychom tak jak chovatelé získali více informací o jednotlivých chovných psech a také o jejich potomcích, kteří VDCH projdou, a především že by se jednalo o informace kompletní, ucelené, u všech psů stejné. V první sezóně existovaly záznamy z VDCH, které ovšem nebyly zveřejňované a podle mého názoru byly obsahově nedostačující. V další sezóně už výbor klubu rozhodl o zrušení těchto zápisů a do chovu se vybírá pouze systémem vybrán/nevybrán. Považuji výběry do chovu v této podobě za zbytečné a domnívám se, že by bylo na místě zvážit jejich zrušení. Za celou dobu konání výběrů do chovu je procento psů s výsledkem „nevybrán“ mizivé. Možná by tedy bylo rozumnější vrátit se k předchozímu systému (stačí posudek z výstavy s výsledkem V nebo VD), popřípadě zvážit povinnost absolvovat klubovou či speciální výstavu KCHHMO z výsledkem V nebo VD. Tím by se eliminovalo riziko uchovňování psů na posudcích z krajských, oblastních a někdy i národních výstav, kde nezřídkakdy posuzují all-round rozhodčí, kteří nechovné známky (dobrá, dostatečná) téměř neudělují.
Do volební konference KCHHMO nám zbývá rok času. Pokud by se nám podařilo vyplnit tento rok konstruktivní diskuzí o dalším směřování chovu plemene maďarský ohař krátkosrstý, věřím, že bychom mohli „maďary“ v dalších letech posunout o něco dále. Doufám, že tento článek nezdvihne vlnu negativních emocí, ale bude sloužit k rozpoutání právě takové debaty, která je potřeba.
Lucie Svobodová www.danitty.com
