Tréma. Tréma jak s ní bojovat. Tomáš Novák KOLIK TVÁŘÍ MÁ TRÉMA? JAK A ČÍM SE TRÉMĚ BRÁNIT PRVNÍ POMOC PŘI STRESU A TRÉMĚ NÁCVIK RELAXACE

KOLIK TVÁŘÍ MÁ TRÉMA?  JAK A ČÍM SE TRÉMĚ BRÁNIT  PRVNÍ POMOC PŘI STRESU A TRÉMĚ  NÁCVIK RELAXACE

PSYCHOLOGIE PRO KAŽDÉHO

Tomáš Novák

Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected] www.grada.cz

í n s k a j t a v o j o b



Tréma – jak s ní bojovat

Bojujete v náročných a důležitých situacích s nadměrnou obavou, napětím a strachem z vlastního neúspěchu? Brání vám tréma v seznámení? Zajímá vás, jak nevychovat malého trémistu? Pak je tato kniha určena právě vám. Renomovaný český psycholog PhDr. Tomáš Novák se nezaměřuje jen na projevy trémy zkouškové, řečnické či studijní, ale také na trému jako na protiklad asertivity v pracovních vztazích. Nezapomíná samozřejmě ani na trému při seznamování se a v rodině, která velmi často vede k neobratnostem a nedorozuměním.

Tomáš Novák

Tréma –

Tréma –

Tomáš Novák

jak s ní t a v o j o b

GRADA Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

PhDr. Tomáš Novák TRÉMA – JAK S NÍ BOJOVAT TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5419. publikaci Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Daniela Eftimiadisová Počet stran 152 Vydání 1., 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2014 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-4775-0 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8973-6 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8974-3 (ve formátu EPUB)

Obsah K zamyšlení místo motta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Úvodem několik otázek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Proč číst tuto knihu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Tréma a její bližní – vymezení příbuzných prožitků . . . . . . . . . . . . . . . 15 Obava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Strach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Strach z pódia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Úzkost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Sociální úzkostnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Fobie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Předzkouškový stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Zkoušková neuróza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Ponopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Když má Amor trému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Oslovení a tréma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Ach lásko, lásko… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno každému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Ono se řekne tréma, ale… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Iracionální emotivní reagencie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Bludné kruhy vznikající trémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Hodláte vychovat trémistu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Osobnostní souvislosti trémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 „Velká pětka“ a tréma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Test: Big five a vy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Tréma a sebehodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Motivace, výkon a tréma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Váš „guru“ je Eric Berne, nebo Karel Paulík? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Autoritativní osobnost a tréma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Pan profesor sám trému nemíval… alespoň to tvrdil . . . . . . . . . . . . . . 36 Kondášova zjištění o důsledcích trémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 „Stop technika“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Kdo nevěří, ať tam běží aneb Ještě jednou O. Kondáš . . . . . . . . . . . . . 43 Test: Dusí vás tréma i s odstupem času? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Jak a čím se trémě nebránit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Existují „tajní agenti s trémou“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

5

Souvislosti trémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Tréma a stres . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Životní události a tréma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Je tréma skutečně tak závažná? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Červenání a tréma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Sociální fobie a červenání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Červenám se. A co má být? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Úlek a tréma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Naučená bezmocnost a tréma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Tréma, autismus a Aspergerův syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Aspergerův syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Slova trémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Úvahy trémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Dg.: Pesimismus (a tréma) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Dědíme, nebo se učíme? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Riziko pesimismu – „potvrzení předpovědi“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Není jen černá a bílá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Kdo to ví, odpoví, a kdo je objektivní, dokáže posoudit i sám sebe . 72 Jak jste na tom s trémou a s ostýchavostí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Test: Je to vůbec tréma? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Kontrolní test pro osoby s vysokým skóre v prvním subtestu (depresivně neurotickém) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Bonus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Test: Jak jste na tom s únavou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Smysl „testové psychologické hry“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Test: Co trémě předchází? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Malá osobní inventura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Vyhodnocení na základě srovnání vážených skóre . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Kolik tváří má tréma? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Gagarin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Po letech: dodatek psychologa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Náslech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Dodatek psychologa… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Zlý sen? Ne, realita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Dodatek psychologa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Dg.: „Cukrovka“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Dodatek psychologa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 K soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek . . . . . . . . . . . . 89 Dodatek psychologa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

6

Vlastní pochyby nesvádět na asertivitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Dodatek psychologa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Povedený tatínek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Povedený tatínek model no. 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Dodatek psychologa ke sporům s oběma povedenými tatínky . . . . 92 Známe se od dětství, a tak jí tykám… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Dodatek autora textu „o tykání“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Trémy se nebojte, na její množství nehleďte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Dodatek psychologa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Hřbitovní kvítí aneb Nezvládnuté a odstrašující příklady . . . . . . . . . . . 95 Dodatek psychologa zabývajícího se asertivitou . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Ne každá rada je nad zlato – platí i pro zvládání trémy . . . . . . . . . . . . 97 Test: Je vám (dopisem) rady a pomoci? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Desatero vzniku a přetrvávání trémy a bonus „Co s tím?“ . . . . . . . . . . 107 Co s tím? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Některé postupy použitelné při zvládání trémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Rozcvička proti trémě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Ano, jsem ostýchavý(á) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Jsem ostýchavý, ale léčím se… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 První pomoc proti stresu i trémě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Nácvik relaxace – „acylpyrin“ proti trémě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Chřástal, bílý medvěd, děti v období vzdoru a fantazie počestných dam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Proti trémě paradoxní intencí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Jak léčit trému – podle O. Kondáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Metoda snížení napětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Vnitřní podmiňování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Vnitřní posilování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Vnitřní modelování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Sofrologie a zvládání trémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Co s fobiemi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Bojíte se tmy? No a co. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Pořiďte si dobrou baterku a nevtíravou noční lampičku . . . . . . . . . . . . 125 Nesmělost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Afektovanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Autosugesce… každý den a v každém, směru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Úsměvné retro. Ale co když na něm něco je? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 „A já sám trémě na frak dám“ aneb Takřka autohypnóza . . . . . . . . . . 130 Tréma coby vaše zen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

7

Šest zvuků (slabik) proti trémě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Řev lva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Tvořivosti se meze nekladou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Benson aneb „Víra tvá tě uzdravila“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Odejít od trémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Rozmasírovat trému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Expresní povzbuzení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Protistresová masáž obličeje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Akupresurou proti „presu“ trémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Tucet výdechů pro klid a pohodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Relaxace zaměřená na dech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Dech je život, klidný dech = klidný život bez trémy . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Soukromá arteterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Jak přežít … mimo jiné i trému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Ještě jednou jak přežít … trému z rozhovoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Vhodná témata rozhovoru dle Franka Naumana . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Pozitivní přeznačkování a „pochvalování sebe sama“ . . . . . . . . . . . . . 147 Ablační hypnóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Bonus pana profesora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Místo závěru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Přečtěte si . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

K zamyšlení místo motta Ničeho na světě není třeba se obávat. Jen je nutno tomu porozumět.

(Marie Curie-Sklodowská)

Měl jsem v krku pořádný „knedlík“… (Jiří Steimar, dlouholetý člen Národního divadla o pocitu před prvním vystoupením na této scéně v roce 1913) Někdo před zápasem mlčí a s nikým se nebaví, někdo jde třeba čtyřikrát na záchod, někdo je nepříjemnej. Já bývám nervózní večer předem. Moc nemluvím, přemýšlím o zápase, kolikrát i špatně spím, v noci se budím…

(Lukáš Rosol, člen národního týmu v Davisově poháru tenistů. MfDnes, 18. 4. 2013 v článku Playboy Rosol)

Mluviti hlasitě, vyslovovati zřetelně, nedrmoliti věty, hospodařiti s dechem, modulovati hlas…Každý den alespoň čtvrt hodiny praktického cvičení nahlas… Vsugerovati si, že se nebojíte…

(Hoch, A. A. – Koutník, B. In Technika duševní práce. Praha, 1932)

Pro zvládnutí trémy je vhodné předem se nezabývat projevy a důsledky možných chyb a selhání (vyslovení obav je fixuje ve vědomí a snižuje naší jistotu). Lépe je zaměřit se na vlastní předpoklady, a zejména se utvrdit, že jsme na danou akci dobře připraveni (odpovídající příprava je samozřejmě nutným základem takového tvrzení).

(Paulík, K.: Psychologie lidské odolnosti. Praha, Grada Publishing 2010) Tréma asi provází každého, kdo chce něco dělat poctivě a zodpovědně.

(Jitka Molavcová, MfDnes, 24. 5. 2013)

Nikdy nemám strach, ale vždycky mám trému. (Petr Kment, olympionik, řeckořímský zápasník, objem paže 41 cm)

9

TRÉMA – JAK S NÍ BOJOVAT

Argument trémy se používá i jako obrana sebevědomí, jako racionalizační mechanismus na omluvení sebe, pomocí kterého se student snaží zabránit tomu, aby upadl ve vlastních očích.

(O. Kondáš)

Když jsem měl extrémní trému, dal jsem si pivo… (Michal Penk, zpěvák o svých začátcích v rozhovoru Můj život na pervitinu. MfDnes, 6. 6. 2013) Největší umění je překonat trému.

(Jon Bon Jovi)

10

Úvodem několik otázek Máte strach z neúspěchu? Připadáte si neschopní zvládnout i běžné úkoly? Nesnášíte, když se na vás při práci někdo dívá? Na zkoušení jste se učili a v průběhu zkoušky máte místo vědomostí tzv. okno? Třese se vám hlas, máte-li oslovit někoho neznámého? Snažíte se uspět, ale máte přitom obavu ze selhání? Před první schůzkou se vám „klepou kolena“? Ze všech zkoušek, prověrek a kontrol máte hrůzu? Představa, že máte hovořit na schůzi (odpovídat před celou třídou) je hrozná? Patříte-li spíše mezi introverty, stává se, že před banálním slovním projevem na veřejnosti „ztuhnete“, obrazně řečeno, jako by vám „zkameněl“ obličej, záda, hrudník? Patříte-li spíše mezi extroverty, pak ve výše popsané situaci spíše pobíháte, „těkáte“ z místa na místo? Nesnášíte nové, neobvyklé situace v neznámém prostředí? Otázky by mohly tvořit dotazník na téma „Máte trému?“. Tremo-ere latinsky znamená třást se, chvět se, být zachvácen hrůzou nad něčím. Tremor je chvění, strach a hrůza. Tréma je psychický stav charakterizovaný zvýšenou mírou vzrušení, napětí, strachu. Souvisí s očekáváním vlastního neúspěchu v náročných a důležitých situacích. Trému lze poznat na své kůži dosti brzy. Za v tomto směru kritické bývá považováno období sedmi až deseti let. Provázet nás může přinejmenším v některých situacích až do konce našich dnů. Odhaduje se, že má na svědomí třetinu neúspěchů v tzv. zkouškové situaci a zdaleka ne jen ve škole. Prostě tam, kde nám o něco jde… Coby trémisté jsme v nejlepší společnosti. Naším patronem by mohl být britský král Jiří VI. Ten v rozhlasovém vysílání svého projevu v roce 11


1925 nejprve půl minuty mlčel, lapal po dechu a poté koktal. Posléze ovšem již coby král dokázal trému zvládnout. V době druhé světové války hovořil do rozhlasu zdánlivě bez problémů. Režisér brněnského divadelního představení Králova řeč Martin Stropnický poznamenal o divadelní inscenaci, jež vychází z onoho příběhu: „Ta hra není o koktajícím panovníkovi. Je o tom, že každý máme nějaký nedostatek, který musíme překonávat.“ Stalo se pravidlem, že diváci tleskají zmíněnému představení ve stoje. Něco takového je v podmínkách brněnského Národního divadla nevídáno, neslýcháno. Zdaleka nemusí jít jen o hold hercům a režisérovi, možná se na aplausu podílí i ocenění překonání vlastních nedostatků. Pokud pocity trémy odháníte alkoholem, může být vaším vzorem namátkou Charles Bukowski. Nicméně do značné míry geniální nebyl proto, že pil, ale přestože pil. Pokusům o vyhánění čerta (trémy) ďáblem (alkoholem a jinými drogami) nebrání mnohdy ani absolutorium studia psychologie. Namátkou budiž zmíněn dnes málem již neznámý rockový idol Miky Volek. Je až neuvěřitelné, jakou míval tento „rocker od boha“ a miláček paní i dívek před vystoupením trému. Tréma není zdaleka vyhrazena jen jemným duším intelektuálů nebo zvýšeně vnímavým umělcům. Hle 46. muž světového žebříčku tenistů, mladík vyfotografovaný tak, aby vynikly bicepsy s nápadným tetováním… Na obálce magazínu Dnes s uhrančivým pohledem trhá výplet rakety. Vedle něj je výrazným nápis „Playboy Rosol“. V článku mimo jiné čteme, že na turnajích vydělal 1,1 milionu dolarů a je tu i zmínka o jeho pověsti frajírka. „Jednomu se nebude líbit, jak mluví o tenistkách, druhému, že se vozí v porsche…“ a přečtěte si znovu jeho citaci „místo motta“ této knihy. Pro zajímavost ještě popis tenistova oblíbeného zklidňujícího postupu. „… počítám do stovky vždy minus tři. Devadesát sedm, nádech, výdech, pomalu devadesát čtyři… Nebo mi trenér řekne: pětkrát sedmkrát tři. A já musím hned odpovědět.“

12

Proč číst tuto knihu? Tréma může udělat ze života ne-li peklo, tak alespoň značně úzkostnou pouť. Zde bude podrobně rozebrána včetně různých souvislostí. Poznáme, z čeho a proč vzniká a co proti ní lze dělat. Pozornost je věnována i tomu, jak nevychovat z dítka trémistu. To často znamená přetnutí tzv. začarovaného kruhu. Kombinace genetiky a sociální dědičnosti spočívající v třeba ne docela vědomém převzetí vzorců chování „rodičovských“ i jinak významných osob jinak dokáže ve vás budovat trému málem se zárukou. Titulek Tréma: zvládnete ji do druhého dne u článku kdesi na internetu vyvolává v lepším případě rozpaky. Zvláště po přečtení textu s několika banálními zásadami, jak se s tímto problémem vyrovnat. Na počátku předložené knihy mohu naopak tvrdit: trému, zvláště pak tu dlouhodobě fixovanou, do 24 hodin zvládnout nelze. V tomto časovém horizontu lze poskytnout základní informace o příčinách onoho nepříjemného stavu, poukázat na některé chyby trému utvrzující a vytvořit plán dalšího postupu. Co dál? Rada zní: „Trénink. I květák je jen dobře vycepované zelí,“ pravil polský aforista S. J. Lec. V praxi jsem se setkal s několika trémisty usilovně jednajícími dle rčení: „Cíl není podstatný. Nejdůležitější je cesta k němu.“ Nesdílím takový přístup. Lidský život je příliš krátký a tréma je příliš nepříjemná na to, abychom v těchto souvislostech postupovali „cestou necestou“. Kniha, kterou právě čtete, popisuje mnohé cesty. Seznámíme se s nimi a v optimálním případě pak zvolíte jednu, po níž budete pokračovat. Předložená publikace – průvodce po cestách proti trémě – vychází ze tří myšlenkových okruhů: 1. Vymezení trémy, podobných pojmů a souvislostí. Poznej svého nepřítele. Mimo jiné „co, kdo, kdy, proč, jak“. 2. Mám trému, no a co teď? Příběhy a rady ze života potenciálních trémistů. 3. Trémy se (pokud možno) nebojte, na její množství nehleďte. Co s ní, jak se jí zbavit? Kniha chce mimo jiné připomenout vynikajícího, byť dnes přinejmenším v České republice zapomínaného psychologa Ondreje Kondáše. Jím vytvořená koncepce discentní psychoterapie patří k tomu nejlepšímu, čím slovenská 13


psychologie přispěla k psychologii československé. Absolvoval jsem jím vedený výcvik v disentní psychoterapii a velice si cením jak osobnosti tohoto vědce, tak i jeho pro praxi velmi užitečného díla. Pan profesor byl, jak sám říkával, realistický optimista. V práci s pacienty a klienty měl krédo v Hippokratových slovech: „primum nihil nocere“ – „především neškodit“. Dovolím si převzít poslední řádek z jednoho jeho dopisů datovaného 30. 1. 1978: „Srdečne zdravím a prajem všetko naj! naj!“

14

Tréma a její bližní – vymezení příbuzných prožitků Obava Bázeň, pochybnost, méně intenzivní strach, můžou být reálné i nereálné. Situace, jež nastane, může být horší, ale i lepší, než jsou naše obavy. Obavy lze (zvláště dostaví-li se v daném směru úspěch) snadno překonat.

Strach Negativní emoce týkající se určitého předmětu, jednání nebo situace, jež dotyčného ohrožuje v okolí nebo uvnitř organismu. Může jít také o kombinaci obou faktorů. Obvykle je to subjektivní prožitek nebezpečné situace, její anticipace nebo vzpomínka na ni. Odezva této emoce v lidském organismu dokládá, že postižený předpokládá neúspěch v činnostech se strachem souvisejících. Strach „má velké oči“. Nebezpečí mnohdy zveličí. Vystupňovaný strach je hrůza, zděšení. Opak strachu je odvaha. Odvážní mohou mít strach, leč zvládají ho. Nepříjemnosti zážitku odpovídá i tělesná odezva. K jejímu popisu bývají v běžné řeči používána přirovnání – „zbledl jako stěna; krve by se v něm nedořezal; srdce mu tlouklo jako splašené; krev bušila ve spáncích; výraz mu ztvrdl na kámen; spolkne, co měl na jazyku; zaťal zuby“. Strach podobně jako obavy může být oprávněný i neoprávněný. Strach je jednou z komponent trémy. Ne však tou nejpodstatnější. Typickým důsledkem strachu je tendence k úniku z nepříjemné situace. V ní být rozhodně nechceme, hodláme se jí vyhnout takřka za každou cenu. Tréma ovšem primárně souvisí s touhou, situaci co nejlépe zvládnout, vyřešit, prezentovat se v ní v co nejlepším světle. 15


Strach z pódia Jde o doslovný překlad anglického stage fright. Přesněji jde o strach ze situace, kdy jsme nuceni vystupovat na pódiu nebo třeba jen na pomyslném stupínku před druhými lidmi, eventuálně před jedním pro nás důležitým člověkem.

Úzkost Tradiční pojetí odlišuje úzkost a strach. Strach se vztahuje na určitý objekt, na konkrétní ohrožení. Úzkost není konkrétní, naopak je neurčitá. Souvisí s obavou z toho, co se může, obecně vzato, objevit v budoucnu. Nejde například o „úzkost ze zemětřesení, jež může nastat“, zde bychom uvažovali o strachu. Úzkost je obavou „ze všeho možného, co se může stát, a ani si to nedovedeme dnes představit“. Odtud pochází moderní pojetí úzkosti jako psychického napětí. Očekávání něčeho zlého, přičemž nevíme, čeho konkrétně. Úzkost definuje Psychologický slovník jako „strach bez předmětu“. Je tudíž nejasný, jakoby zastřený. Tím ovšem horší. Konkrétní záležitosti se lze obvykle vyhnout. Nekonkrétní nebezpečí číhá, devastuje psychiku, snižuje odolnost. Hranice mezi oběma stavy nejsou jednoznačně vymezeny. Jeden stav může přecházet v druhý. Součástí trémy může být obecný strach z veřejného vystupování, pocit, že něco takového bude dřív nebo později nutností a dopadne to špatně. Takový základ je východiskem pro masivní strach z toho, že dne toho a toho musím mít na pracovní schůzi referát o konkrétním projektu. Lidská bytost je natolik složitá, že její stav nelze vystihnout jednoznačnými popisy a pravidly. Poznámka na okraj: již to samo o sobě může vyvolávat jistou úzkost. Složitost lidského chování může naznačit graf postihující vztah úzkosti, trémy a výkonu. Má tvar připomínající horu Říp. Jinými slovy příliš malá úzkost a pražádná tréma může na výkon působit stejně záporně jako přemíra těchto stavů. Byť se takový graf objevuje v různých publikacích, nevyrovnává se s námitkou dokonalé profesionality. Ten, kdo dokonale ovládá svou práci, může při ní podat maximální výkon bez úzkosti a trémy. Zahájení práce může naopak nejrůznější záporné pocity a úzkosti blokovat. Ilustrací je efekt tzv. živého mikrofonu. Zkušení rozhlasoví reportéři a moderátoři uskutečňující tzv. živé vysílání (ne tzv. předtočené) si mnohé z eventuálních záporných psychických stavů včetně strachu a úzkosti po „rozsvícení červeného světla – začínáme“ neuvědomují. Negativní pocity se

16

Tréma a její bližní – vymezení příbuzných prožitků

vracejí až po skončení. Přesto lze říci, že malé, respektive pro danou osobu optimální množství úzkosti a trémy může podnítit maximální výkon. Přiměřeným vymezením terminologie s ohledem na výše uvedené souvislosti je nehovořit o lehké, pozitivní trémě, ale spíše o „předstartovním napětí“, eventuálně o „předstartovním vyladěním k výkonu“. Tato psychická příprava na optimální výkon trémou v pravém sova smyslu není.

Sociální úzkostnost Jde o stav, zjednodušeně řečeno, mezi úzkostí a sociální fobií. Bývají to nepříjemné pocity spojené s trémou. Obvykle jsou spojeny s vlastním angažováním se v sociálních situacích. To samo o sobě přináší obavy ze zesměšnění, trapnosti, neúspěchu, pohrdání ze strany úspěšnějších atd. V důsledku toho dochází k pravému opaku asertivního „být sám sebe soudcem“, tj. k přijetí mýtu: „posuzovat tě budou vždy druzí lidé“. To by samo o sobě nemuselo být tak zlé. Katastrofický je dodatek typu: „a vždy tě budou hodnotit špatně“. Na rozdíl od naučené bezmocnosti se takto postižení snaží tuto sudbu odvrátit. To ovšem tím, že se úzkostně snaží naplnit vlastní percepci toho, co od nich očekávají druzí lidé, přesněji jejich kritikové. Nastává jedna z variant začarovaného kruhu: postižení jsou přesvědčeni, že „ti druzí“ očekávají vždy víc, než jsou schopni poskytnout. Psychické napětí vede k tělesným projevům stresového typu. Jde o pocity dobře známé trémistům – namátkou například červenání, pocení, pocity napětí, třes. Výrazně je ovlivněn slovní projev zadrháváním, koktáním. Výjimečná nemusí být „ztráta řeči“, postižený zapomene, co chtěl říci. Na rozdíl od „únikového“ působení trémy se sociálně úzkostní chtějí druhým lidem zavděčit. Tj. jednat tak, aby byli se mnou spokojeni. Obdobná, vesměs nadměrná snaha obvykle nevede k úspěchu. Dotyčný je vnímán jako bezpáteřný, afektovaný tvor bez vlastního názoru atd. Postoj okolí osciluje mezi nezájmem, kritičností a odmítáním. Tím se zpětně posilují katastrofické úvahy trpícího sociální přecitlivělostí.

Fobie Fobické poruchy jsou charakterizovány jako úzkost vyvolaná pouze nebo převážně určitými dobře definovatelnými situacemi nebo objekty. Je to iracionální – nerozumný, situačně nepodložený –, leč trvalý strach z nějakého člověka, zvířete. Tato situace je dosti častá. Má jej zhruba každý desátý člověk. 17

TRÉMA – JAK S NÍ BOJOVAT *

Poněkud častější je u žen. Za nejčastější fobii je považována agorafobie – strach z otevřených prostranství. Až 88 % takto postižených tvoří ženy. Skutečně těžké, nezvladatelné fobie bývají u zhruba třetiny z celkového počtu pacientů. „Nabídka“ je rozsáhlá – strach z veřejného vystupování, z toho či onoho zvířete nebo z uzavřených prostor a dejme tomu i fobii z úrazu si dovedeme představit. Strach z třináctky, budiž. Možná je ovšem i fobie z čísla deset, z pádu do vesmíru a z pohřbení za živa. Fobie kráčí s dobou. Kdo by si dokázal před dvaceti lety představit fobii ze ztráty mobilního signálu? Spolu s tlakem na umění jednoznačného, asertivního vystupování roste i zastoupení fobií z veřejného vystupování nebo z nutnosti prosazovat svůj názor. K trémě – máme-li takový stav překonat – není daleko. Platí: „každý máme svůj vlastní strach“ (R. Kipling). Fobie bývají řazeny mezi tzv. obsese – vtíravé, vnucující se myšlenky. Masivní je jak obecná, nekonkrétní úzkost – „něco se může stát“, tak i konkrétní strach z něčeho. Klasické vymezení S. Freuda považuje fobie za pokus vyrovnat se s úzkostí, jež je cizí našemu Egu. Díky fobii lze dosáhnout přesunutí či vytěsnění strachu a úzkostí. Některé fobie se týkají toho, čeho se lidé běžně bojí, jiné jsou dle psychoanalýzy zaměřeny na „symboly představující raně infantilní obavy, úzkosti a strachy“. Jednodušší pojetí behaviorální terapie (tj. léčby zaměřující se na možnosti změn chování učením) hovoří o „fixaci chorobného strachu“. Vzniká v důsledku strádání, tj. nezvládnutelného a pro jedince nepochopitelného stresu. Příčinu vidí v chybných návycích, respektive v chybném podmiňování a učení. Zhruba ve třetině případů se fobie objeví poprvé až v dospělosti. Její projev se v rozvinuté podobě od ostatních příliš neliší – sucho v ústech, srdce buší jako zvon na poplach. Zdá se, že postižený má až infarktové bolesti. Přítomny jsou návaly horka či zimy, mohou se i střídat. Kolorit doplňuje třes rukou, leckdy i celého těla, mravenčení v končetinách. Je tu tendence k panickému útěku, žaludeční nevolnosti. Sklon utéci z ohrožení je přímo v názvu – phobos znamená řecky útěk. Stručně řečeno, projevy stresu před kolapsem nutí pokusit se o útěk za každou cenu. Fobie, podobně jako tréma, může být i „sociálně nakažlivá“, přenášet se od blízkých lidí na děti. Leckdy i mezi dospělými. Zde ovšem uvažujeme spíše o hysterických reakcích.

Předzkouškový stav Pojem zřejmě jako první použil klasik české pedagogické psychologie Václav Příhoda v knize Psychologie a hygiena zkoušky z roku 1924. Popisuje jej jako 18


mobilizaci energie a soustředění na zvládnutí požadavků zkoušky. Pokud se v jeho rámci tréma objeví, je zvládnuta. To se nezdaří vždy. U 13 % autorem sledovaných studentů došlo právě vlivem trémy ke zhoršení výkonu.

Zkoušková neuróza Termín byl poprvé použit a vymezen v šedesátých letech minulého století H. Hoffem a E. Ringelem. Oba psychiatři měli v péči 29 vysokoškolských studentů, pro něž bylo charakteristické: ●● nadprůměrná inteligence plně odpovídající vysokoškolskému studiu (ve všech případech šlo o studenty univerzity); ●● všichni vynikali vysokou motivací, studijní morálkou i pílí a snahou nároky studia zvládnout; ●● měli časté neúspěchy u zkoušek. Při hlubším rozboru se ukázalo, že studenti již v době přípravy na zkoušku prožívali pocity podrážděnosti, úzkosti a napětí. Ty snižovaly soustředěnost na látku a vyvolávaly katastrofické úvahy o hrozícím debaklu. Tyto pocity se občas objevují u většiny studentů. Obvykle je dotyční dokáží překonat. U zkouškových neurotiků jde o pocity setrvalé a doprovázené trémou. Typickým jevem je u této skupiny maximální pesimismus v očekávání. Myslí si, že nesloží nejen nejbližší zkoušku, ale ani další zkoušky, o obhajobě diplomové práce ani nemluvě. Tyto stavy byly diagnostikovány i tam, kde šlo o zkoušku nenáročnou a z látky, kterou shodou okolností a zájmů student velmi dobře ovládal. Konkrétní důvody nedokázali jmenovaní vysvětlit. Hovořili obecně a odvolávali se na trému a nesoustředěnost. Ve všech případech byl anamnesticky prokázán neurotický vývoj (několik příznaků tohoto typu) v dětství. Většina studentů měla přísného a náročného otce. Dle autorů bývá psychoterapie úspěšná – 26 z 29 studentů školu dokončilo.

Ponopatie Jde o další „školní“ neurózu neurastenického typu. Typické při ní je nárazové přepracování. Studenti tohoto typu přípravu dlouhodobě zanedbávají. Takzvané resty dohánějí nárazově krátkodobým intenzivním učením před zkouškami. Rádi si pomáhají stimulujícími léky, jež si obvykle „ordinují“ v nadměrně vysokých dávkách. Pravidlem bývá i tzv. překouření u kuřáků a „překávování“ 19


u všech. Typickým projevem je únava, bolest hlavy, předrážděnost vytvářející podmínky pro vznik trémy. Posledně jmenovaná mívá „bilanční“ charakter vycházející se znalosti míry neznalostí a špatné psychické kondice. Zvláštním typem zvládané trémy spojené s připraveností k výkonu je termín „předstartovní“ stav. Najdeme v něm očekávání, špetku obav, jak to všechno dopadne, zaměření na výkon a vcelku radostný pocit „už, aby to začalo“. Tréma jako taková nic kladného subjektivně nepřináší. Obsahuje méně „nabuzení“ k výkonu a více obav z neúspěchu, nezvládnutí situace a zklamání. Tréma se může objevit v souvislosti s čímkoliv, co na člověka klade požadavky působící jak na výkon, tak na chování. Na jedné straně je to mnohem širší vymezení než pouhý „strach ze zkoušky“, na straně druhé mnoho na první pohled odlišných situací lze považovat za „zkoušku“, z níž je možné mít obavu.

Když má Amor trému Zkouškovou situací není zdaleka jen veřejná prezentace, vyvolání k tabuli, vysokoškolská zkouška, sportovní závod nebo rozhovor se šéfem, na němž záleží naše bytí a nebytí ve firmě. „Tatínek to měl snadné, ten si vzal maminku, ale co já… abych si hledal cizí ženskou…,“ povzdechne si mnohý dobře vychovaný mladík a s drobnou úpravou i slečna. Kdyby šlo jen o hledání… to by bylo možné ještě vydržet, leč alespoň u mladíka nedosti na tom. Očekává se od něj i patřičně drsně něžná aktivita. A to již od počátku.

Oslovení a tréma Dávno již tomu. V onom čase byly pořádány tzv. seznamovací pochody. Zhruba desetikilometrová vycházka do přírody s cílem dorazit k pokud možno malebné hospůdce, kde bývala taneční zábava. Vše samozřejmě pro, jak se dnes říká, nezadané. Jeden z účastníků – trémista – se na akci hodlal dobře připravit. Pořídil si malý sešitek a do něj si zapsal řadu otázek, jak se tehdy říkávalo, „na tělo“. Například: Jak se jmenuješ? Kde pracuješ nebo kde studuješ? Máš děti? Vážně, to bych ani neřekl. Jak jsou staré? Jsi svobodná, nebo rozvedená, eventuálně vdova? Jaké máš zájmy? Jakou hudbu ráda posloucháš? Zajímáš se o sport? Líbí se ti tady? Tancuješ ráda? Otázek bylo celkem 77. Prý je to šťastné číslo. V aplikaci dotazníku čteného ze sešitku nebylo nic magického. Prostě si vyhlédl účastnici pochodu 20


a předložil jí svých 77 otazníků. Před oním výkonem zásadně nepozdravil ani se nepokusil navázat jiný než tazatelský kontakt. Tréma mu to nedovolila. Závěr dialogu dlouho cvičil před zrcadlem, opakovaně si jej nahrával na magnetofon. Nakonec dospěl k jednoduché formulaci: „Tak ď a já se musím zase věnovat některé druhé.“ Problémem byla malá ochota zkoumaných osob k odpovědím na všechny otázky. Neukázněně totiž končívaly, aniž o sobě sdělily vše. Mladíkovi nezbylo než místo tance obcházet sedící dámy se svým dotazníkem. Neseznámil se sice, leč některé z přítomných na něj dosti dlouho vzpomínaly. Některé s nepříliš lichotivými poznámkami o mužích jako živočišném druhu. Vyhraněný gender pohled nabízí dopis jiného z mých klientů:

Ach lásko, lásko… Jako trémista od mládí jsem si nikdy netroufl pokusit se o bližší seznámení s některou z mých vrstevnic. Mám dojem, že se mi vysmějí, že začnu koktat a kdyby snad ne, tak budou již zadané. Když jsem dospěl do věku „mládí do značné míry pryč a do důchodu daleko“, rozhodl jsem se seznamovat se staršími dámami. Myslel jsem, že budou mít více pochopení a méně nároků, a navíc jsou, jak se říká, v nejlepších letech. Na internetu nebo na inzerát se takto seznámit dá. Jenomže potom začínají problémy. Každá druhá opatruje vnoučata a nemá čas. Ty „první“ zase chtějí do hospody nebo do kavárny. Nejsem kavárenský typ. Chci se seznamovat v klidu, třeba při procházce v parku nebo na výletě. Netroufám si možnou partnerku zaujmout výřečností, neboť se občas pro trému stává, že by se ve mně krve nedořezal, což mimo jiné poznamenává i hlasivky. V duchu si říkám: „Ženy jsou duše poetické, ať za mě hovoří příroda. Nebo snad že by květiny pověděly vše?“ Popíši vám svůj poslední pokus. Sešli jsme se v jednom parku, kde mají minizoo. Navrhl jsem to s tím, že zvířata jsou dobré téma k rozhovoru. Již v prvním okamžiku bylo jasné, že jsem dámu svým vzhledem zklamal. Délku známosti jsem odhadoval tak na třicet vteřin. To jsem se mýlil. Něco jsem vykoktal a paní začala švitořit, jak má ráda zvířata. To mi umožnilo komentovat její projev jen stručným přitakáním – „já taky“, „to ano“, „to je pravda“. Mám vyzkoušeno, že větu o dvou slovech dokáži vyslovit i pod tlakem trémy. Po konzultaci s vámi se můj stav a schopnost odolávat trémě výrazně zlepšil. Odhaduji to zlepšení na 50 %. Troufl jsem si i na tři slova. Jednou jsem dokonce řekl čtyři a nechci se chlubit, možná i pět. Předložky se také počítají. To díky výřečnosti paní stačilo na odhalení společného zájmu – procházky po turisticky značených cestách. 21


Domluvili jsme se na dalším setkání. Mé pokusy o delší vztah obvykle nepřežijí první kontakt, a tak mi nebylo jasné, co dělat s dámou při druhém setkání. Vzpomněl jsem si na taneční, které pro mě byly sice peklem, leč nyní mi v uších zazněl hlas tanečního mistra: „Pánové nabídněte dámě rámě.“ Na internetu najdete sice všechno možné, prý i postup, jak vyrobit bombu, ale přesný popis, jak nabízet rámě jsem tam nenašel. Použít již dříve získané zkušenosti jsem si netroufl. Mám totiž dojem, že se ženy necítí v mé blízkosti dobře. Jednou jsem chtěl vzít jednu dámu za ruku a ona se otřepala jako osika. Pokusil jsem se o to ještě jednou s jinou a ta pravila, že je jí zima. Vzhledem k tomu, že na teploměru bylo asi 28 stupňů, vysvětluji si její husí kůži jinak než zimomřivostí. Teoreticky mohlo jít o zimnici… Zkoušel jsem si nabídnutí rámě před zrcadlem, ale asi málo. Prostě jsem to při setkání nedokázal. Mé odhodlání bylo sice silné, ale tréma hrozná. Přesto se setkání vyvíjelo docela dobře. Po asi hodině pochodu, kdy ona mluvila a já to dotáhl až na pět slov naráz, a to prosím sice s přestávkami, ale opakovaně jsme došli k lesní studánce. U ní je lavička. Sedli jsme si, dáma začala o tom, jak je ve studánce voda zázračná a že tomu, kdo se jí napije, splní největší přání. Měl jsem na jazyku věty, jež svoji délkou mohly překonat můj osobní rekord: „Četl jsem, že se lidé v tomto mýlí. Je totiž málem jedovatá, plná dusitanů.“ Nezdálo se mi šťastné bojovat s vždy přítomnou trémou právě pro toto sdělení. Mlčel jsem, pokyvoval jsem hlavou – v tom mi tréma nebrání. Zdálo se mi, že mi, pane doktore, napovídáte: „Blíž, blíž!“ Tak jsem na té lavičce poposedával blíž, až jsem byl tak blízko dámy, že blíž už to nešlo. Svým tělem jsem se dámy skoro dotýkal. Pravou rukou jsem hladil opěradlo lavičky za jejími zády. Dáma se ke mně přitulila a já přestal hladit lavičku a začal lehce hladit partnerku po zádech. Mluvili jsme, tedy ona víc o našem společném zájmu – chodit po turisticky značených cestách. Také mi nabídla výlet na kole a já byl jako v ráji. Na vše stačilo jen kývat. Při třetím setkání jsme se k sobě tulili a já snad ztratil tu věčnou trému. Nebo jsem si ji neuvědomoval. Nevěděli jsme, co dělat dřív – jen tak sedět vedle sebe a hladit se, výlet pešky, výlet na kole nebo svačit. Přinesla totiž buchty. Byly jako od maminky… Byla nadšená, moje málomluvnost jí nevadila. Naopak říkala, že muži mnoho mnohomluvně naslibují a nic nesplní. Já jsem prý jiný. Prý umím krásně a citlivě mlčet. Poté mi řekla, abych jí půjčil 150 000 korun českých. Prý je potřebuje na doplnění toho, co má našetřeno pro koupi bytu do osobního vlastnictví. Špitla: „Mohlo by to být hnízdečko pro nás dva.“ Vrátil jsem se ke svým oblíbeným větám dvouslovným a řekl: „Ne, nepůjčím.“ Nebo to bylo jednoslovné „nepůjčím“ … to si přesně asi kvůli trémě nevybavuji. A ona ztratila zájem o setkání, o turistické cesty, procházky v parku, kolo a mé krásné

22


mlčení… Další setkání již nebylo. Musím ale uznat, že seznamování s onou dámou bylo krátké, ale příjemné.

Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno každému Do třetice příběh mimo jiné ukazující, že dělají-li dva totéž, není to totéž. Nesmělý mladý muž-trémista vyhledal dr. Plzáka s dotazem, jak se zárukou úspěchu oslovit dívku, jež se mu líbí. S trémou se hodlal posléze utkat nacvičením, ba zautomatizováním onoho oslovení. Psychiatr odpověděl: „Řekněte třeba: ‚Slečno, rád bych se s vámi seznámil, nedělejte mi to, prosím, snadné.‘“ Láskou i trémou zmožený mladík slova svého guru opravdu nacvičil, a to tak, že je i o půlnoci uměl, jako když bičem mrská. V den D (ne)nápadně počkal na dívku a přednesl své přání. Děvče jej změřilo ledovým pohledem a kontrovalo: „Nedělejte si starosti a srolujte se!“ Mladý muž se vskutku psychicky sroloval. Z utrpěného traumatu se léčil řadu let. Autor u nás nejpodrobnějšího knižního manuálu o umění svádět, Tomáš Baránek (Jak sbalit ženu, Jan Melvil, Brno 2012) nazval jednu z kapitol své knížky „Tréma jako balvan na cestě ke štěstí“. Oprávněně popisuje, jak „cítím nutkání učinit rozhodující krok“, ten ale nenastane. „Místo kroků přešlapujeme na místě a třeseme se trémou.“ Za nejzákladnější předpoklad úspěšné kontaktáže, jak s nadhledem vědec nazývá seznámení, považuje záminku. Má být elegantní, nenásilná, pokud možno vtipná. Může být netradiční, formulovaná s nadhledem přihlížejícím k okolnostem. Má uvolnit situaci. Úspěchu se ale nedočkají „muži jedné záminky“. Do dvou minut je totiž vhodné změnit téma… Z citované knihy uvedu výčet způsobů chování, „které úspěchu spíše napomůže“. Úspěchem je zde míněno seznámení s dívkou: přesah do teorie a praxe zvládnutí trémy se přímo nabízí. Společné je: ●● vyzařovat víru ve vlastní hodnotu, zdravé sebevědomí; ●● vystupování usměvavé a přiměřeně suverénní, aktivní, temperamentní, mírně dominantní, vtipné, rošťácké; ●● zaměření větší mírou na ni než na vás, v případě boje s trémou jde tedy o zaměření na vlastní aktivitu, ne na sebepozorování; ●● pozorné, srozumitelné, rafinované a zkušené chování. Inu … asi tak. 23


Poznámka Gender nevyváženosti uvedených příkladů a rad je dán výraznou převahou mužů stěžujících si psychologovi na trému při seznámení. Tím není řečeno, že by takový stav ženy neznaly. Prožívají jej zřejmě introvertněji. Tím neznamená, že snadněji.

Ono se řekne tréma, ale… Jde vlastně o řetězec vzájemně propojených a souvisejících emocí. Rozvíjí se na základě nízké sebedůvěry ve vyhraněné podobě na základě pocitů nedostačivosti. Jejím doprovodem jsou katastrofické myšlenky. V jejich rámci jedna jakoby potvrzovala druhou. Souvisejí s úvahami, jež degradují osobnost na bezvýznamný, někdy snad až bezcenný uzlíček nervů. V sebehodnocení jsou užívána maxima – „nikdy to nedokážu“, „jsem k ničemu“, „všichni se mi smějí“, „bude to totální propadák“ atd. Maximalismus požadavků je rubem trémy i řekněme v pozitivním slova smyslu. Jen to nejlepší je dobré, užitečné, významné. Kompromisy povoleny nejsou. Není-li úspěch totální, může to být výhradně neúspěch. Tréma se vždy váže k určitému výkonu, například k tomu, jak obstojím ve zkoušce nebo při veřejném vystoupení. I když mnohdy paradoxně je projevem mobilizace organismu na tento výkon. Trémisté bývají „zvýšeně sebekritičtí perfekcionisté“ ve smyslu výroku „vím, že nic nevím“. Takový přístup spíše odrazuje od prezentace znalostí a dovedností. Tréma – velmi volně přeloženo „roztřesení“ se – je tedy především strach z debaklu, z nezvládnutí situace, v níž chceme uspět. Dále z následků tohoto zklamání ve smyslu ponížení v očích druhého člověka nebo druhých lidí. Odborná, velmi vědecky působící definice stavu zní – iracionální emotivní reagencie.

Iracionální emotivní reagencie „Hezky česky“ to znamená „nerozumná, citová odpověď na podnětovou situaci“. Jde o aktuální, poměrně intenzivní stres vyplývající ze souhry řady jevů. Nepříjemná situace, chemické procesy v mozku, dědičné předpoklady k určitému reagování, prostředí, v němž žijeme, a jeho nároky. Zde se propojují vlivy psychické, fyzické i sociální. Jde o úzkostnou (psychickou) reakci, jež se objevuje zvláště ve vztahu k sociálně náročným situacím (s veřejným dopadem) 24


doprovázeným výraznou stresovou odezvou v rámci fyzické komponenty (např. třes, zblednutí nebo zčervenání, sucho v ústech atd.). Lze uvažovat také o nedostatku sebedůvěry vyvolávajícím negativní myšlenky a představy související s možným nezvládnutím výkonu a jeho důsledků. Poměrně jasné bývají souvislosti trémy s dřívějšími i současnými postoji sociálního okolí jak k jedinci, tak k situaci, v níž se nachází. Ne snad „smrtelná“, ale „trémová“ bývá kombinace přeceňování závažnosti situace s podceňováním schopností a kvalit výkonu toho, kdo ji řeší.

Bludné kruhy vznikající trémy Náhodný neúspěch posiluje negativní očekávání a zvyšuje pravděpodobnost toho, že se tréma objeví i v budoucnu. Obavy ovládnou naši pozornost, snižuje se zaměření na výkon, roste úzkost. Tím je vytvořena půda pro další selhání. Neúspěch pak „rodí“ další neúspěch. Člověk stižený trémou se dostává do začarovaného kruhu. Výrok „to nejdůležitější jsem se naučil v mateřské škole“ lze co do věkových souvislostí vztáhnout i k osobní historii trémy. Ne, že by mateřinka zařazovala mezi řadu tzv. výchov také „výchovu k trémě“, „mateřskou školou“ můžeme rozumět rodičovské, mnohdy rodinné působení na dítě „od tří do šesti“ let. To je věk, v němž si dítko dokáže uvědomit tlak požadavků nejbližších lidí v rodině, důležitost a složitost jejich uspokojování a v některých ohledech i rozdíl mezi tím „jaký jsem“ a „jakého mě chtějí mít“. „Zostřením trestu“ může být v tomto směru rádoby výchovné a snahu po zlepšení podněcující srovnávání s vrstevníky, eventuálně se sourozenci. „Trenérem trémy“ se stává ten, kdo trémistu kritizuje, zesměšňuje, trestá. Deprimující jsou jak pedagogické tresty špatnou známkou, tak sociální postih – snížení prestiže, zesměšnění, posměch. Výkon obvykle nezlepšuje alkohol, často naopak. Slovenský psycholog L. Ďurič popsal specificky zkouškový, prospěchový dětský začarovaný kruh následovně: „Děti se bojí následků špatného výkonu (např. trestu, výčitek rodičů, posměchu vrstevníků), vlivem takového stresu se utlumí psychická výkonnost v průběhu zkoušky. To nezůstane bez záporného vlivu na výkon. Nastane obávaný neúspěch a následuje trest. Ten v budoucnu opět vede ke zhoršení předzkouškového psychického stavu, ke zhoršení výkonu atd.“ Pravým opakem a východiskem z těchto kruhů je výrok Z. Matějčka: „Tajemství výchovy spočívá v tom, zařídit, aby dítě věci udělalo dobře a pak je za to pochválit.“

25


Hodláte vychovat trémistu? Američtí psychologové Kahler a Carpes upozornili na pět tradičních požadavků rodičů na děti. Leman přidal některá další. 1. Buď vždycky perfektní a dokonalý. Jen tak se ti dobře povede. 2. Dělej všechno rychle. Je příliš mnoho úkolů na tebe kladených, abys mohl otálet. 3. Všem lidem se musíš zavděčit. Jinak se ti špatně povede. 4. Neustále se snaž – to je to hlavní. Na výsledku zase tolik nezáleží, tak se o něj nestarej. 5. Buď vždy a za všech okolností vzorný, ať si zasloužíš lásku a respekt druhých lidí. 6. Tvůj život bude mít smysl, pokud se vyhneš konfliktům. 7. Tvůj život bude mít smysl, když si tě lidé budou všímat. Existuješ prostřednictvím druhých. 8. Tvůj život bude mít smysl, jen když budeš mít věci pod kontrolou. Naznačené zásady lze tvořivě rozpracovat do značně širokého, co do důsledků debaklového spektra. Namátkou: 9. Svých přání a cílů dosáhnout nemohu. 10. Chtějí toho po mně vždy víc, než je možné splnit. 11. Blízkým lidem se musíš obětovat. 12. Pro lásku je nutno trpět. 13. Být sám sebou je egoistické. 14. Autorita má vždycky pravdu. 15. Kdo chce přežít, musí dřít. 16. Když mám někoho rád, musím mu vždy a ve všem vyjít vstříc. 17. Lásku svých bližních si zasloužím, jen pokud věci dělám perfektně. 18. Mít rád je nebezpečné – protějšek tě nakonec vždy zradí. 19. Sex je v podstatě špinavý. 20. Sex lze poskytovat za odměnu – když je protějšek vzorný, zaslouží si ji. 21. Blízcí lidé mě mohou využívat, ba i zneužívat. Není možné se bránit. 22. Nikdy nebudu tak kvalitní, jak je potřeba. 23. Jsem navíc. 24. Nikdo mě nemá rád. 25. Nikomu na mně nezáleží, jak by také mohlo. 26. Člověk je velmi nahraditelný. Třeba já nebudu nikomu chybět. 26


27. Ať se snažím, jak se snažím, nikdy nesplním všechny úkoly na mě kladené. 28. Když mám k někomu blízko, tak mě vymění. 29. Co chci, je nedosažitelné. 30. Jen v době nemoci získávám zájem a lásku. 31. Své postavení v rodině mohu snadno ztratit. 32. Až tu nebudu, snad si uvědomí, co ztratili… to ale bude již pozdě. 33. Když v druhých lidech dokážu vzbudit pocity viny, snad si mě všimnou. 34. Když je člověku dvacet, chce se mu zvracet… a když padesát, tak také. Jak také jinak? 35. Stačí málo a pro mě to má nedozírné následky. Konstatování, že podobná tvrzení mají na svědomí více obětí než druhá světová válka, není nijak nadsazené. Svojí nesplnitelností totiž vytváří stres, který tvoří podhoubí pro vznik řady závažných chorob. Ne každý člověk reaguje na každý z osmi výše uvedených příkazů stejně. Někoho osloví víc jeden, jiného druhý. Vnímavost na specifickou náplň příkazu se liší jak v souvislosti s osobnostními rysy, vývojem životní situace a prostředím, v němž žijeme, tak i v souvislosti s rodinou a sourozeneckou konstelací. Obecně platí, že jedináčci, prvorození a starší sourozenci bývají více oslovováni požadavky (1) dokonalosti, (2) rychlosti, (3) vzorného chování a (4) široce pojaté kontroly sebe i druhých. Mladší děti, benjamínci, a to zejména odlišného pohlaví, než jsou jejich starší sourozenci, jsou konstelací vedeni spíše k (1) zavděčení se „mocným“, (2) umění ukázat snahu, (3) nekonfliktnosti a (4) umění obrátit na sebe pozornost a tím získat i podporu.

27


Osobnostní souvislosti trémy „Velká pětka“ a tréma „Big Five“ je odborný termín pro pětici lidských vlastností, jejichž souhrn umožní člověku euroamerického civilizačního prostoru úspěšné sociální přizpůsobení nebo alespoň relativně spokojený život. 1. Inteligence Velká pětka klade důraz na méně známé, ale pro život podstatné typy inteligence. Jde o tvořivost, originalitu v myšlení, zvídavost, zájem o nové poznatky a schopnost je přijímat, sociální intelekt. Žel žádná z těchto kladných vlastností neposkytuje záruku patřičné obranyschopnosti vůči trémě. Tím méně pak jistotu, že psychická stabilita i výkon jedince nebudou trémou poznamenány. Lze namítnout, že přinejmenším sociální inteligence, tj. „schopnost kladně působit na okolí“ proti trémě, působí a má i preventivní význam. To samozřejmě je možné, leč zdaleka ne jisté. Velmi kladné může být působení někoho, kdo má odpor nebo úzkost ve vztahu k některým projevům „sociální exhibice“. Vědomí takové nejednoznačnosti má význam tam, kde jsou velmi inteligentní lidé podezíráni z toho, že oni mít trému přece nemohou. 2. Svědomitost Jinak též spolehlivost, pracovitost, cílevědomost, vytrvalost. Jde o lidi, jimž „svědomí nedá“ něco zanedbat či podcenit. Trému nejde ani zde – jako ostatně nikde jinde – vyloučit. Je ovšem jisté, že právě tyto vlastnosti i přístup jsou považovány za rysy trému výrazně korigující. Jejich podpora či výchova k nim bývá součástí účinného boje s trémou. 3. Extroverze Otevřenost a aktivita ve vztahu k ostatním lidem, společenskost, schopnost uplatnit se a nadměrně nehloubat o sobě a okolnostech. Jedna z vlastností omezujících trému. Na druhé straně, pokud extrovert trému má, což je 28

Osobnostní souvislosti trémy

samozřejmě také možné, nebude to utajovat ani „tiše v koutku“ zvládat. Právě naopak… 4. Citová stabilita Optimismus, nezdolnost, schopnost odolávat nepříjemnostem a relativně snadno se s nimi vyrovnávat. Patří sem i relativní odolnost vůči rozpakům, úzkosti, zatrpklosti, trapnosti i předpokladům negativního vývoje. Zřejmě jde o nejvýraznější protipól trémy mezi popisovanými vlastnostmi. 5. Přívětivost, altruismus, přátelskost, citovost Jde o vstřícnost vůči druhým lidem a obdobně i schopnost přijímat pomoc od těch, kdož mi chtějí pomoci. Jistá dobrosrdečnost umožňuje bez problémů získávat nové přátele. Na rozdíl od velkého množství povrchních vztahů ke známým a kamarádům bývají výše zmíněné přátelské vazby hlubší. Potenciál „proti trémě“ obsahuje jak schopnost přijímat pomoc, tak existenci výrazné sociální opory. Každá vlastnost z uvedené pětice shrnuje řadu charakteristik, jež jsou navíc obvykle propojeny s charakteristikami zbývajících čtyř. Společná je vstřícná prosociální aktivita, schopnost nabídnout určitou míru opory a také umění ji bez obav a vztahovačnosti přijímat. Mezi řádky pak nalézáme jistý nadhled nad situací, osobní vyrovnanost v obtížných podmínkách. To vše je korunováno svědomitostí. Tréma jako pocit související s vědomím nedostatečné přípravy, ve smyslu vnímání termínu „zkouška“ coby odvozeniny slova „zkusiti“, není to, oč zde běží.

Test: Big five a vy Na jednotlivé položky odpovídejte buď „ano“, nebo „ne“, tj. souhlasím nebo nesouhlasím. 1. Pracuji svým tempem. Vím, že „velké věci vyžadují malé kroky“. 2. Smířím se bez nesnází s tím, když kolegové nebo i jiní lidé jednají jinak než já (viz položka 1). 3. Dovedu ocenit kvalitu výkonu. Jasné ale je, že „každý den není posvícení“. 4. Jsem rád mezi lidmi. 5. Pro mě platí „co na srdci, to na jazyku“. 6. Řeč budiž jasná, žádné chození kolem horké kaše. 29


7. Chci působit „na hraně“ mezi konvenčností a originalitou. 8. Nebojím se vyzkoušet nové věci. 9. Nechci být ani konzervativní, ani liberální. Chci z obojího to nejlepší. 10. Proč se rozčilovat a neerotizovat, když život je tak krátký? 11. Je nutné hledat ten správný poměr mezi soucitem a tvrdostí. 12. „Všechno zlé je k něčemu dobré.“ 13. Jistá opatrnost je nezbytná, abych mohl být bez starostí. 14. Jsem O. K. a spolehlivost i kvalitu chci kolem sebe. 15. Život mě naučil, že se svědomitost vyplácí. Vyhodnocení: Souhlas s položkami naznačuje: 1–3: 4–6: 7–9: 10–12: 13–15:

vyrovnanost extroverzi otevřenost pozitivní, kladné ladění svědomitost

Míra rozvoje té které vlastnosti: ●● ●● ●● ●●

žádný souhlas – daná vlastnost je vám cizí; jeden souhlas znamená jen náznak sledovaného; dva souhlasy jsou již nezanedbatelnou tendencí; souhlas se třemi po sobě následujícími položkami znamená vyhraněné působení.

Tréma a sebehodnocení Autorem následující psychologické hříčky o pouhých třech položkách je V. Smékal. Rozšířil jsem ji o položku „jsem trémista – nejsem trémista“. Souvislost nízkého sebehodnocení a trémy je prokazatelná. Instrukce: Zamyslete se nad tím, jak se cítíte, co se vám v životě podařilo a jaké máte vztahy s druhými. Podle toho udělejte značky na následujících úsečkách. Levý krajní bod úsečky je tragický smolař a pravý krajní bod úsečky je úspěšný vítěz. 30

Tréma. Tréma jak s ní bojovat. Tomáš Novák KOLIK TVÁŘÍ MÁ TRÉMA? JAK A ČÍM SE TRÉMĚ BRÁNIT PRVNÍ POMOC PŘI STRESU A TRÉMĚ NÁCVIK RELAXACE

Recommend Documents