MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
Transformace systému bilaterální rozvojové spolupráce České republiky Magisterská práce
Stanislav Švára
Vedoucí práce: PhDr. Pavel Pšeja, Ph. D. UČO: 185304 Obor: N-MS ME Imatrikulační ročník: 2005
Brno, 2007
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Transformace systému bilaterální rozvojové spolupráce České republiky“ vypracoval samostatně a za použití pramenů uvedených v bibliografii.
1
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce PhDr. Pavlu Pšejovi, Ph.D. za velice podnětné vedení, cenné náměty a připomínky. Rovněž děkuji PhDr. Petru Jelínkovi a Mgr. Martinu Náprstkovi z Rozvojového střediska Ústavu mezinárodních vztahů v Praze za poskytnutí nejaktuálnějších informací týkajících se zahraniční rozvojové spolupráce České republiky.
2
„Člověk je zrozen k vzájemné pomoci.“ L. A. Seneca
3
Obsah Úvodem ......................................................................................................... 6 1. Zahraniční rozvojová spolupráce ........................................................... 9 1.1 Definice ................................................................................................. 9 1.2 Dělení zahraniční rozvojové spolupráce.............................................. 10 1.3 Koncept rozvojové pomoci .................................................................. 10 1.4 Základní témata současné zahraniční rozvojové spolupráce .............. 12 2. Česká zahraniční rozvojová spolupráce .............................................. 15 2.1 Motivy a cíle ........................................................................................ 15 1.2 Formy bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce ............................. 16 3. Transformace systému bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce České republiky...................................................................... 19 3.1 Vývoj zahraniční rozvojové spolupráce České republiky..................... 19 3.1.1 Zahraniční rozvojová spolupráce před rokem 1989 ...................... 19 3.1.2 Zahraniční rozvojová spolupráce v letech 1990-2001 ................... 20 3.1.3 Zahraniční rozvojová spolupráce po roce 2002............................. 21 3.2 Nástroje zahraniční rozvojové spolupráce ČR .................................... 22 3.2.1 Zásady pro poskytování zahraniční pomoci .................................. 22 3.2.2 Koncepce zahraniční rozvojové pomoci ČR na léta 2002 – 2007 . 23 3.2.3 Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU..... 27 3.3 Pozice a role aktérů účastnících se procesu bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce České republiky ...................................................... 32 3.3.1 Programování................................................................................ 33 3.3.2 Identifikace .................................................................................... 36 3.3.3 Formulace ..................................................................................... 38 3.3.4 Realizace a monitoring.................................................................. 40 3.3.5 Evaluace ....................................................................................... 42 3.3.6 Případová studie: Projekt „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel - provincie Thua Thien Hue“ ve Vietnamu aplikace projektového cyklu v praxi ............................................... 46 4. Informovanost české veřejnosti ........................................................... 59
4
5. Komparace rozvojové politiky ČR s rozvojovými politikami Maďarska, Polska a Slovenska ................................................................. 64 5.1 Historický kontext ................................................................................ 65 5.2 Hlavní mezinárodní aktéři při tvorbě rozvojových politik...................... 66 5.3 Sektorové a teritoriální priority............................................................. 67 5.4 Objem zahraniční rozvojové pomoci ................................................... 70 5.5 Institucionální rámec ........................................................................... 71 6. Zhodnocení transformace bilaterální rozvojové spolupráce ČR a hlavní výzvy do budoucna...................................................................... 74 Závěr ........................................................................................................... 79 Použitá literatura a další zdroje ................................................................ 81 Přílohy......................................................................................................... 85 Příloha 1: Analýza rozvojového problému – „PROBLEM TREE“............... 85 Příloha 2: Oficiální logo zahraniční rozvojové spolupráce......................... 86 Příloha 3: Metoda celkového hodnocení projektu na základě výsledků evaluace................................................................................... 87 Příloha 4: Logo a výtvarný motiv projektu „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel - provincie Thua Thien Hue" ve Vietnamu v letech 2006 - 2009................................................. 89 Přehled použitých zkratek ......................................................................... 90
Počet znaků (s. 6 - 80): 147 947
5
Úvodem Zahraniční politika patří tradičně mezi nejrůznorodější oblasti činnosti moderního státu. V nejširším slova smyslu v sobě tento pojem zahrnuje prakticky jakoukoliv činnost státu s přesahem mimo domácí politickou scénu. V užším, a také více frekventovaném, pojetí můžeme zahraniční politiku hrubě vymezit jako oblast státní činnosti, kterou se zabývá ministerstvo zahraničních věcí.1 I takto úzce vymezená politika stále zahrnuje širokou škálu oblastí státní činnosti. Předložená práce se bude zabývat jedním aspektem zahraniční politiky České republiky (dále jen ČR) a to zahraniční rozvojovou spoluprací2, především pak její bilaterální podobou. V případě bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce ČR je třeba zdůraznit, že se jedná pouze o jeden poměrně specifický, nicméně velice významný, způsob poskytování zahraniční rozvojové pomoci. ČR je rovněž zapojena do programů spolupráce multilaterální. Během posledních let došlo k výrazné proměně českého systému bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce, která měla za cíl zefektivnit pomoc partnerským zemím a přizpůsobit ji měnícímu se mezinárodnímu prostředí. Smyslem této práce bude proto pokusit se tento systém včetně dosažených změn v průběhu transformačního procesu přiblížit, zhodnotit a poukázat na výzvy, které v této oblasti před ČR do budoucna stojí. Úsilím práce bude především potvrdit hypotézu, že počáteční impuls k zahájení transformace
bilaterální
zahraniční
rozvojové
spolupráce
byl
dán
perspektivou vstupu ČR do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen OECD) a Evropské unie (dále jen EU), kdy následným 1
Bez ohledu na to, zda je zahraniční politika přímo pod kontrolou tohoto ministerstva, či zda se jedná o pravomoc vlády nebo prezidenta, kterou Ministerstvo zahraničních věcí pouze monitoruje či koordinuje. Oproti širšímu pojetí tak dojde k vyloučení např. obranné politiky, i když je zřejmé, že tyto dvě oblasti nelze zcela oddělit. 2 V práci je často místo termínu „zahraniční rozvojová spolupráce“ použit termín „zahraniční rozvojová pomoc“. A to i přes skutečnost, že je někdy poukazováno na to, že je lépe používat označení první (podle některých autorů totiž slovo „pomoc“ obsažené v druhém označení naznačuje hierarchický vztah stran - při snaze o rozvoj zaostalejších zemí by přitom mělo být důležité spolupracovat s těmito zeměmi na partnerské úrovni (srov. Bauer, P. (1995): Foreign Aid: Central Component of World Development?, in: Corbridge, S. (eds.): Development Studies Reader, London, s. 359 - 368).
6
vstupem do těchto organizací a plněním závazků z nich vyplývajících získala tato transformace určitou dynamiku, která pokračuje až dodnes. Pokud bude tato tendence pokračovat i nadále, lze předpokládat, že se po překonání přechodného období podaří ve střednědobé perspektivě stabilizovat systém na
nové,
kvalitativně
vyšší
úrovni,
zaručující
vyšší
efektivitu
a
transparentnost této formy zahraniční rozvojové spolupráce. V první, teoretické části této práce, je nejprve přiblížena problematika zahraniční rozvojové spolupráce obecně. Kromě definice zahraniční rozvojové spolupráce a jejího možného způsobu dělení, je v této kapitole rovněž přiblížen koncept zahraniční rozvojové spolupráce a základní témata, kterými se v současnosti zabývá. V druhé části je věnována pozornost české zahraniční rozvojové pomoci, konkrétně jejím motivům a cílům.
Přiblíženy jsou rovněž formy
poskytování české zahraniční rozvojové pomoci. Vzhledem k tomu, že je tato práce zaměřena na bilaterální zahraniční rozvojovou pomoc, jsou zmíněny pouze formy spadající pod její rámec. Třetí, nejobsáhlejší, část se již zabývá samotnou transformací systému české bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce ČR. V této kapitole je nejprve přiblížen vývoj bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce ČR, následně pak převládající postupy při vytváření a realizaci této formy spolupráce a dále pozice a role jednotlivých aktérů v jejím procesu. Pro účely této práce se jeví zkoumání právě těchto tří oblastí jako nejvhodnější. Součástí této kapitoly je rovněž případová studie, jejímž smyslem je ukázat, jak je teorie aplikována v praxi. Ve čtvrté kapitole je pozornost věnována průzkumu veřejného mínění, prostřednictvím kterého je ukázáno, jak jsou čeští občané o zahraniční rozvojové spolupráci ČR informováni a jaké iniciativy ČR na tomto poli v současné době vyvíjí. Pozornost je v této části rovněž stručně věnována roli českých médií. V páté kapitole je srovnána zahraniční rozvojová politika ČR s dalšími novými
členskými
zeměmi
EU,
konkrétně
7
Maďarskem,
Polskem
a
Slovenskem. Z této části vyplyne, jak si v porovnání s těmito zeměmi ČR v transformačním procesu stojí. Šestá, a zároveň závěrečná kapitola, následně hodnotí dosažený stupeň transformace systému bilaterální rozvojové spolupráce a shrnuje výzvy, které v této oblasti před ČR do budoucna stále stojí. K metodologickým nástrojům bude v této práci uplatňován především empiricko-analytický přístup, konkrétně pak kvalitativní obsahová analýza, kvantitativní analýza a metoda komparativní. Nezbytné bylo rovněž užití metody deskriptivní. Při práci bylo vycházeno především ze zdrojů primárních, nechybí nicméně
ani
odkazy
na
zdroje
sekundární.
Čerpáno
bylo
jak
z
literatury písemné, tak zdrojů elektronických. Na tomto místě je vhodné upozornit na skutečnost, že i když je v textu mnohdy použit výraz zahraniční rozvojová spolupráce, má se tímto výrazem na mysli především její bilaterální forma. Vzhledem k tomu, že má v českém prostředí tato forma zahraniční rozvojové pomoci mnohem větší zastoupení, než forma multilaterální, neměla by tato záměna snižovat kvalitu této práce.3
3
Současný podíl bilaterální rozvojové pomoci na objemu celkové zahraniční rozvojové pomoci činí 90 % (Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 2007, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/koncepce_ZRP_CR_200207.pdf, s. 5).
8
1. Zahraniční rozvojová spolupráce 1.1 Definice Zahraniční
rozvojová
pomoc
je
definována
různými
způsoby.
Lancaster a Van Dusen ji např. definují jako „dobrovolný transfer veřejných zdrojů jedné vlády vládě jiné, mezinárodní organizaci nebo nevládní organizaci (včetně neziskových organizací, organizací jednajících ve veřejném zájmu, církví a jejich přidružených organizací, univerzit, nadací i soukromých firem) za účelem mj. zlepšení životů a živobytí v přijímající zemi.“4 Tato definice je nicméně poměrně dosti široká. OECD nabízí přesnější, i když více složitější, definici. Tato mezinárodní organizace rozlišuje mezi tzv. Oficiální rozvojovou pomocí (Official Development Assistance), Oficiální pomocí (Official Aid) a Ostatními oficiálními toky (Other Official Flows). Oficiální rozvojová pomoc zahrnuje granty či půjčky rozvojovým zemím, které jsou uskutečněny oficiálním sektorem s podporou ekonomického rozvoje a prosperity jako hlavním cílem a za zvýhodněných finančních podmínek (v případě půjčky musí být nejméně 25 procent hrazeno formou grantu). Kromě finančních toků je do ní zahrnuta i technická pomoc. Granty, půjčky a úvěry vojenské účely jsou však vyloučeny. Oficiální pomoc splňuje stejné podmínky, jako Oficiální rozvojová pomoc, je však směřována do tzv. transformujících se zemí. Ostatní oficiální toky pak zahrnují vládní rozvojové financování nezařazené do dvou výše uvedených kategorií.5 V ČR se aktuální definice zahraniční rozvojové spolupráce nachází v Zásadách rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU z roku 2004. Podle tohoto dokumentu je zahraniční rozvojová spolupráce „v širším smyslu ucelenou vládní politikou vůči partnerským rozvojovým a transformujícím se 4
Lancaster, C. – Dusen, Ann Van (2005): Organizing U.S. Foreign Aid: Confronting the Challenges of the 21st Century, Brookings Institution Press, Washington, D.C., s. 7. 5 DAC’s Glossary 2006, on-line text (http://www.oecd.org/glossary/0,2586,en_2649_33721_ 1965693_1_1_1_1,00.html).
9
zemím, v užším smyslu pak představuje pomoc českého státu vyjádřenou transferem financí, materiálu, expertní či technické pomoci za účelem dlouhodobého udržitelného rozvoje partnerských zemí. “6
1.2 Dělení zahraniční rozvojové spolupráce Zahraniční rozvojovou spolupráci lze dělit dle několika kritérií, např. podle typu spolupráce, náplně či vázanosti. Pro potřeby této práce však zcela postačí dělení podle prvního z těchto uvedených kritérií.7 Zahraniční rozvojovou spolupráci můžeme podle typu spolupráce rozdělit na bilaterální a multilaterální. V prvním případě se jedná o typ spolupráce, kdy dárcovská země poskytuje pomoc druhé zemi. Výběr cílových zemí je často součástí širších zahraničněpolitických zájmů donora a celkově zlepšuje vztahy obou zemí. Za multilaterální zahraniční spolupráci jsou považovány především příspěvky mezinárodním organizacím (OSN, EU, Světové bance aj.). Některé projekty jsou také realizovány trilaterálně na základě dohody mezi dvěmi dárcovskými zeměmi a příjemcem.
1.3 Koncept rozvojové pomoci Koncept rozvojové pomoci pochází z období po druhé světové válce. Jednalo se o nový druh pomoci chudým zemím světa prostřednictvím dlouhodobé spolupráce vyspělých a zaostalejších zemí, zpočátku především v oblasti ekonomické. V té době dosáhly tržní ekonomiky západních zemí rychlého a dlouhodobého ekonomického růstu a tudíž úsilí o rozvoj bylo chápáno jako 6
Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/zasady_ZRS_po_vstupu_CR_do_EU.doc, čl. 2.) 7 Takto je dělena i zahraniční rozvojová spolupráce ČR i v Zásadách zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do Evropské unie (Usnesení vlády České republiky ze dne 31.března 2004 č. 302 k institucionálnímu zajištění a Zásadám zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/353b7431a3a9daaec1256f540046fe0d/a5b c7e849c533a83c1256e71001f9a4d?OpenDocument, čl. 7.
10
nastoupení cesty ostatních zemí stejným směrem. Státy, ve kterých se dařilo dosáhnout ekonomického růstu, byly označovány za rozvinuté, ostatní za rozvojové.8 V rozvojových zemích se předpokládalo, že mohou projít zkráceným procesem industrializace, pokud jim budou poskytnuty potřebné technologické a vědecké podklady a peníze k jejich praktické aplikaci. V 50. a 60. letech rozvojové země prošly některými technologickými změnami jako např. v zemědělství, ale obecné se nepotvrdil předpoklad, že prostý růst hrubého domácího produktu automaticky přivodí růst životní úrovně obyvatel. V 70. letech přišli teoretici z rozvojových zemí s tzv. teorií závislosti, jejímž základem bylo tvrzení, že zaostalost jedné části světa je přímým důsledkem rozvoje jiné části světa. Tato závislost je způsobena skrze fungování
kapitalistického systému, kdy první část nazývaná periferie je
v ekonomické a politické závislosti na rozvinuté části, která se nazývá jádro. Periferie je podle autorů této školy udržována v umělé závislosti a zaostalosti prostřednictvím nerovné mezinárodní dělby práce a moci. V 80. letech se začalo mluvit o rozvoji jako o multidimenzionálním konceptu, který zahrnuje materiální, sociální, environmentální, politické a kulturní složky, neboť všechny tyto části mají na kvalitu života přímý vliv. Jednalo se o tzv. koncept lidského rozvoje. V souvislosti s tímto pohledem na rozvoj se také prosazoval názor, že neexistuje jeden model rozvoje, který by byl správný a žádoucí pro všechny části světa. Bylo zdůrazňováno, že rozvoj musí být dlouhodobě udržitelný: musí brát v úvahu otázky vztahující se k vývoji populace, k šetrnému využívání přírodních zdrojů a ke vzájemnému působení člověka a jeho životního prostředí. Od 90. let až do současnosti se v teorii i v praxi rozvoje uplatňují všechny předešlé pohledy na rozvoj spolu s několika dalšími.9 Žádná z nich
8
Základním měřítkem úspěchu se stal hrubý národní produkt země. Naopak málo pozornosti bylo věnováno sociologickým či kulturním aspektům, stejně tak jako rozdílu v příjmech uvnitř zemí. Panoval názor, že nejprve je třeba dosáhnout růstu, potom lze dosáhnout sociální spravedlnosti (O´Brien - R., Williams, M. (2004): Global Political Economy: Evolution and Dynamics, Palgrave Macmillan, London, s. 255). 9 Více o teorii závislosti, konceptu lidského rozvoje a dalších teoriích viz. Hrabálek, M. (2006): Problematika hospodářského rozvoje a zaostalosti, in: Krpec, O. - Pšeja P. (eds.): Mezinárodní politická ekonomie, Masarykova Univerzita, Brno, s. 104 - 113.
11
nebyla zcela opuštěna, každá je však svými kritiky považována za překonanou.
1.4
Základní
témata
současné
zahraniční
rozvojové
spolupráce
Exnerová a kol. uvádí jako hlavní témata zahraniční rozvojové spolupráce populační explozi, ekonomickou nerovnováhu a v neposlední řadě životní prostředí a energetické zdroje. Tato tři základní témata jsou pak podle autorů realizována v praxi jako: (1) boj s bezprostřední chudobou, (2) podpora vzdělávání, (3) podpora zdravotnictví, (4) rozvoj podnikání, (5) fyzická infrastruktura, (6) životní prostředí, (7) energetické zdroje a (8) gender a demokratizace, good governance.10 Boj s bezprostřední chudobou Mnoho lidí v rozvojových zemích žije na hranici hladu a ve stavu absolutní nouze. Velké množství z nich rovněž nemá přístup k nezávadné pitné vodě. Z těchto důvodů jsou aktivity na podporu domácí produkce potravin a vody, jejich rovnoměrnou distribuci i postupné osamostatňování důležitým úkolem zahraniční rozvojové spolupráce. Podpora vzdělávání Dalším z problémů je negramotnost a nedostatek vzdělání, které představují jednu z hlavních překážek samostatného vývoje jednotlivých rozvojových zemích. Aktivity zaměřené na šíření gramotnosti, posilování učitelských kapacit a metodologie jsou pro zlepšení této situace klíčové.
10
Exnerová, V. (eds., 2005): Globální problémy a rozvojová spolupráce. Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., Praha. 2005, s.104 - 105.
12
Podpora zdravotnictví Problémem
rozvojových
zemí
je
rovněž
šíření
HIV/AIDS
a dalších
nakažlivých nemocí. Vzhledem k tomu, že mnohé z těchto nakažlivých nemocí jsou v rozvinutějších zemích snadno léčitelné, je snahou zlepšit nejenom systémy zdravotnicví v jednotlivých zemích, ale rovněž věnovat pozornost prevenci chorob a sociální pomoci infikovaným. Rozvoj podnikání V rozvinutých zemích je často vysoká nezaměstnanost a nízký počet pracovních míst. Z tohoto důvodu jsou vyvíjeny aktivity mající za cíl pomoci s rozvojem podnikání. Jsou např. zřizovány dílny a podniky, zvyšována kvalifikace obyvatel prostřednictvím kurzů aj. Významnou roli má rovněž technická pomoc při budování potřebných institucí a podmínek vhodných pro rozvoj podnikání. Fyzická infrastruktura Rozvojové země, stejně jako země rozvinuté, potřebují investice do infrastruktury - ať již jde o zajištění pitné vody pro nejchudší obyvatele, přes budování dopravní sítě až po moderní telekomunikace potřebné pro rozvoj podnikání a přilákání zahraničních investorů. Životní prostředí Pozornost zahraniční rozvojové spolupráce se rovněž soustředí na otázky spojené s životním prostředím, ekologickými katastrofami, záchranou druhů živočichů i rostlin, geologickými průzkumy, zalesňováním, aj.
13
Energetické zdroje Významnou
je
i
otázka
soběstačnosti
a dlouhodobé
udržitelnosti
energetických zdrojů. Na toto téma jsou zaměřeny aktivity týkající se např. výzkumu a realizace projektů v oblasti alternativních zdrojů energie, hledání úspor v daných systémech, aj. Gender a demokratizace, good governance Podpora vzdělávání žen patří rovněž k důležitým aktivitám současné zahraniční rozvojové pomoci. Kladen je rovněž důraz na transparentnost a hospodárnost
při
využívání
prostředků
spolupráce.
14
ze
zahraniční
rozvojové
2. Česká zahraniční rozvojová spolupráce 2.1 Motivy a cíle V dnešním globalizovaném světě jsou události, jevy a osudy zemí i lidí vzájemně provázané. Chudoba je mnohdy zdrojem nestability, ozbrojených konfliktů, nelegální migrace či organizovaného zločinu. Bezpečnost však může být ohrožena i např. nemocemi či zhoršováním životního prostředí. ČR jako člen mezinárodního společenství demokraticky a ekonomicky vyspělejších zemí uznává princip solidarity mezi lidmi a mezi státy navzájem, a přijímá svůj díl odpovědnosti při řešení globálních problémů. Zahraniční rozvojová spolupráce je jedním z výrazů tohoto postoje.11 Je však zřejmé, že motivem ČR pro poskytování zahraniční rozvojové spolupráce není pouze solidarita a snaha tyto globální problémy řešit. Jejím úsilím je rovněž upevnit pozici ČR v mezinárodním prostředí a napomoci naplnění jejích zahraničněpolitických cílů. ČR plně podporuje Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals) obsažené v Miléniové deklaraci z roku 2000 a potvrzené na summitu Organizace spojených národů (dále jen OSN) v září 2005, kterými mezinárodní společenství vyjadřuje své odhodlání do roku 2015 omezit extrémní
chudobu,
její
příčiny
a
následky.12
ČR
se
ztotožňuje
s vícerozměrným přístupem k omezování chudoby, kterou nelze chápat pouze
v ekonomických
termínech,
ale
i
v
dalších
sociálních
a
environmentálních vazbách.13 Mezi hlavní cíle české zahraniční rozvojové spolupráce patří snížení chudoby, ekonomicko-průmyslový rozvoj, postupná integrace partnerských 11
Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/zasady_ZRS_po_vstupu_CR_do_EU.doc, čl. 1). 12 Mezi rozvojové cíle tisíciletí patři odstranit extrémní chudobu a hlad, dosáhnout základního vzdělání pro všechny, prosazovat rovnost mužů a žen a posílit roli žen ve společnosti, snížit dětskou úmrtnost, zlepšit zdraví matek, bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi, zajistit udržitelný stav životního prostředí a budovat světové partnerství pro rozvoj (Millenium Development Goals, on-line text (http://www.un.org/millenniumgoals)). 13 Adamcová N. a kol. (2006): Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky, Ústav mezinárodních vztahů, Praha, s. 6.
15
zemí do světové ekonomiky, rozvoj zemědělství, rozvoj a upevnění demokracie, lidských práv a řádné správy věcí veřejných, zavedení právních principů, řízení migrace, udržitelný rozvoj s důrazem na jeho environmentální složku a postkonfliktní obnova.14
1.2
Formy
bilaterální
zahraniční
rozvojové
spolupráce K tomu, aby ČR dosáhla výše uvedených cílů, využívá několika forem zahraniční rozvojové pomoci. V případě bilaterální rozvojové spolupráce ČR především rozvojové projekty. Součástí jsou
nicméně
i další formy,
především pak stipendia, humanitární pomoc, transformační spolupráce, pomoc uprchlíkům a oddlužení.15 Rozvojové projekty Největší část finančních prostředků je vyčleňována na rozvojové projekty. České rozvojové projekty mají obvykle charakter technické pomoci (poradenství, předávání know-how, semináře, aj.), v řadě projektů je pak technická pomoc spojena s dodávkami technologií. Jednotlivé projekty jsou v gesci příslušných sektorových ministerstev a realizují je státní instituce, podnikatelské subjekty, nevládní organizace i vysoké školy. Stipendia Další formou poskytování zahraniční rozvojové pomoci je poskytování stipendií ke studiu na veřejných vysokých školách občanům rozvojových 14
Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/zasady_ZRS_po_vstupu_CR_do_EU.doc, čl.3). 15 tamtéž, čl. 8.
16
zemí. Poskytování stipendií se opírá o Usnesení vlády České republiky č. 773 z roku 2001, na jehož základě ČR nabízí ročně 250 stipendijních míst ke studiu na veřejných vysokých školách studentům z rozvojových zemí.16 Absolventům jsou udělovány akademické tituly. Gestorem udělování stipendijních míst pro studenty z rozvojových zemích je Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Humanitární pomoc ČR poskytuje každoročně významné prostředky na zmírnění následků přírodních nebo lidmi způsobených katastrof v zahraničí. ČR poskytuje na základě potřeb přijímající země buď pomoc finanční, záchranářskou nebo materiální. Pomoc je poskytována prostřednictvím mezinárodních organizací, záchranářských týmů, zastupitelských úřadů apod. Důležitá je rovněž spolupráce s nevládními humanitárními organizacemi. Pomoc uprchlíkům Do dvoustranné rozvojové spolupráce patří také pomoc uprchlíkům. Jedná se především o výdaje na jejich lékařskou péči, ubytování a stravování. Ministerstvo vnitra pověřené azylovou a migrační politikou ČR využívá pro péči o uprchlíky přijímací a pobytová zařízení a integrační střediska. Ministerstvo vnitra realizuje v rámci azylové a migrační politiky řadu státních programů a projektů a rovněž participuje na bilaterálním programu zahraniční rozvojové pomoci ČR projekty přispívajícími ke stabilizaci situace v oblasti migrace v zemích, odkud přichází do ČR nejvíce žadatelů o azyl. Důležitou roli v realizaci těchto projektů sehrávají nevládní organizace. 16
Usnesení vlády České republiky ze dne 25. července 2001 č. 773 o zřízení vládních stipendijních míst ke studiu na veřejných vysokých školách v České republice pro občany z rozvojových a dalších potřebných zemí na léta 2003 až 2007, on-line text (http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/WebGovRes/A123AF12039C04F1 C12571B6006CE6F0?OpenDocument).
17
Transformační spolupráce Transformační spolupráce je zaměřena na podporu demokracie a obhajobu lidských práv, vytváření a posilování demokratických institucí, právního státu, občanské společnosti a zásad řádné správy veřejných záležitostí (good governance). Využívá přitom vzdělávání, předávání informací, názorů a zkušeností, zejména pak s nenásilným odporem proti totalitnímu systému a následným procesem společenské transformace, které ČR spolu s dalšími zeměmi střední a východní Evropy učinila v 80. a 90. letech minulého století. Oddlužení Jedním z největších problémů, s nímž se rozvojové země potýkají, je jejich astronomická zadluženost. Dluhy a z nich pramenící nedostatek kapitálu omezují přístup obyvatel k základním životním potřebám, a tím oslabují ekonomický rozvoj. V rámci mezinárodních finančních institucí probíhá intenzivní diskuse, jak se co nejúčinněji vyrovnat s obrovskou zadlužeností rozvojových zemí. ČR si je vědoma klíčového přínosu oddlužení pro ekonomický rozvoj, a proto každoročně odepisuje dluhy rozvojových zemí, pocházejících z období před rokem 1989. ČR preferuje poskytování zahraniční rozvojové pomoci ve formě grantů před půjčkami, a to především z toho důvodu, že granty odpovídají nekomerčnímu charakteru zahraniční rozvojové pomoci a nezadlužují přijímající země.
18
3.
Transformace
systému
bilaterální
zahraniční
rozvojové spolupráce České republiky 3.1 Vývoj zahraniční rozvojové spolupráce České republiky 3.1.1 Zahraniční rozvojová spolupráce před rokem 1989 Bývalé Československo, které patřilo v období tzv. studené války mezi ekonomicky nejrozvinutější socialistické země, poskytovalo zahraniční rozvojovou pomoc méně vyspělým zemím již od konce 50. let 20. století. Na počátku 60. let však došlo k jistému útlumu československé zahraniční rozvojové pomoci. Intenzivní spolupráci Československa s rozvojovými zeměmi bylo možné zaznamenat až v průběhu 70. a 80.let. Pro zahraniční rozvojovou pomoc v tomto období bylo charakteristické, že měla více forem.17 V první řadě se jednalo o poskytování hmotné zahraniční rozvojové pomoci (např. dodávky potravin, léků, apod.). Další formou byla technická zahraniční rozvojová pomoc, která spočívala ve vysílání odborníků, zřizování výcvikových a učebních zařízení a v přijímání stážistů. Jinou zahraniční rozvojovou pomocí bylo poskytování stipendií ke studiu na českých a slovenských vysokých školách. Státy, kterým Československo poskytovalo zahraniční rozvojovou pomoc, byly rozděleny do následujících kategorií: (1.) tzv. mimoevropské socialistické země,18 (2.) tzv. země přednostního zájmu,19 (3.) tzv. země československého zájmu z hlediska rozvoje dlouhodobých politických a hospodářských vztahů,20 (4.) ostatní rozvojové země. S rozvojovými zeměmi, 17
Jelínek, P. (2004): Česká rozvojová spolupráce, in: Pick, O. (eds.), Česká zahraniční politika 1993-2004: úspěchy, problémy a perspektivy, Ústav mezinárodních vztahů, Praha, s. 202. 18 Mezi tzv. mimoevropské socialistické země patřila Kuba, Mongolsko, Severní Korea, Vietnam, později též Laos a Kambodža (tamtéž, s. 201). 19 Tzv. zeměmi přednostního zájmu byly na počátku 60.let Ghana, Guinea a Mali, v 80. letech Afghánistán, Angola, Etiopie, Mosambik a Jižní Jemen, ve druhé polovině 80. let též Nikaragua (tamtéž, s. 201). 20 Mezi státy, s nimiž mělo Československo v úmyslu rozvíjet vzájemně výhodné hospodářské vztahy, patřily rozvojové země, které se politicky nestavěly proti východnímu
19
které se politicky orientovaly na západní demokracie, bývalé Československo zahraniční rozvojovou spolupráci nerozvíjelo.21
3.1.2 Zahraniční rozvojová spolupráce v letech 1990-2001
Po roce 1989 došlo opět k výraznému útlumu v poskytování zahraniční rozvojové
spolupráce,
který
byl
podle
Jelínka
důsledkem
absence
„dostatečně nahlas artikulované domácí veřejné poptávky po solidaritě s rozvojovým světem a po přijetí odpovědnosti za globální problémy.“22 Ostatně sama ČR byla příjemcem Oficiální pomoci za účelem její ekonomické a politické transformace23. Nedůvěra
občanů
v
jakékoliv
mezinárodně
politické
kroky
komunistického režimu vyústila v averzi převážné části veřejnosti vůči jakýmkoliv projevům mezinárodní solidarity, zejména k těm, které organizoval stát. Toto negativní stanovisko k zahraniční rozvojové spolupráci následně sdílela i nová politická elita. Útlum rovněž souvisel s objektivním přesunem pozornosti na domácí transformační problémy. Podnětem k obnovení zahraniční rozvojové spolupráce se stalo až zahájení jednání o vstupu ČR do OECD,24 čímž ČR demonstrovala, že se
bloku a v hospodářské oblasti často uplatňovaly prvky plánovaného hospodářství (např. Sýrie, Alžírsko, Libye, Irák, Indie, atd.) (Jelínek, P. (2004): Česká rozvojová spolupráce, in: Pick, O. (eds.), Česká zahraniční politika 1993-2004: úspěchy, problémy a perspektivy, Ústav mezinárodních vztahů, Praha, s. 201). 21 tamtéž, s. 201. 22 tamtéž, 202 - 203. 23 DAC List of Aid Recipients - As at 1 January 2003, on-line text (http://www.oecd.org/ dataoecd/35/9/2488552.pdf). 24 OECD - mezinárodní vládní organizace sídlící v Paříži, která dnes sdružuje 30 zemí světa (od roku 1995 i ČR), jejichž společným rysem je nejen vysoká životní úroveň a ekonomická vyspělost založená na tržním hospodářství, ale rovněž víra ve sdílené demokratické hodnoty. OECD byla založena v roce 1961 s cílem podpořit hospodářský rozvoj ve světě a mezinárodní ekonomickou spolupráci. Za tímto účelem se v několika desítkách výborů OECD schází zástupci z členských zemí, aby si vyměňovali zkušenosti, jak nejlépe směřovat domácí politiku. Šíře záběru OECD je velmi rozsáhlá - sahá od ekonomické či fiskální politiky, přes politiku sociální a politiku trhu práce, zemědělskou politiku či politiku životního prostředí až po obchod, investice či politiku vědecko-technickou. Jednou ze široké řady činností OECD je také politika rozvojové spolupráce jejíž cílem je podpořit sociálněekonomický rozvoj v méně rozvinutých částech světa. Příslušný výbor OECD k tomu zřízený se nazývá Výbor pro rozvojovou pomoc (dále jen OECD/DAC). Má 22 členů (všech 15 starých členských zemí EU, dále Norsko, Švýcarsko, USA, Kanada, Japonsko, Austrálie a Nový Zéland). Členem OECD/DAC je navíc i Evropská komise, která je brána jako
20
řadí mezi demokratické a ekonomicky vyspělé země, a že uznává princip solidarity se zeměmi méně rozvinutými. Vláda ČR v souvislosti s obnovením svého programu zahraniční rozvojové spolupráce schválila Zásady pro poskytování zahraniční pomoci,25 tj. koncepci, která se stala východiskem pro poskytování zahraniční rozvojové spolupráce. Na základě těchto zásad se ČR přihlásila k postojům mezinárodního společenství vyjádřeným v rezolucích OSN a v zásadách OECD. Vstup ČR do OECD je proto považován za počátek procesu přechodu ČR od příjemce k poskytovateli zahraniční pomoci.26
3.1.3 Zahraniční rozvojová spolupráce po roce 2002 Významným mezníkem zahraniční rozvojové spolupráce ČR se stal rok 2002, kdy Ministerstvo zahraničních věcí předložilo Koncepci zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 2007. Na základě tohoto
koncepčního
dokumentu
došlo
v letech
2002-2003
k další
transformaci systému zahraniční rozvojové spolupráce ČR.27 Impulsem k transformaci systému zahraniční rozvojové spolupráce se stal rovněž očekávaný vstup ČR do EU, respektive harmonizace českého právního řádu s legislativou EU28. Vláda ČR v této souvislosti schválila
samostatný dárce. Zbývající země OECD (včetně ČR) nejsou formálně jejími členy, mohou se ovšem všech jeho zasedání účastnit. Pozorovatelský statut mají i zástupci tří mezinárodních organizací: Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a Rozvojového programu OSN (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (http://www.oecd.org)). 25 blíže k Zásadám pro poskytování zahraniční pomoci viz. 3.2.1. 26 Handl, V., Pick, O. (2005): Česká zahraniční politika 1993-2005 - od „návratu do Evropy“ k evropeizaci, on-line text (http://www.iir.cz/upload/PolicyPapers/HandlPickPolicyPaper.pdf, s. 5). 27 blíže ke Koncepci zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 2007 viz. 3.2.2 28 EU v oblasti rozvojové politiky inkorporuje principy OECD/DAC, Miléniové cíle OSN i mezinárodní závazky přijaté na mezinárodních konferencích v Doha, Monterrey, Johannesburgu. Přestože téma zahraniční rozvojové spolupráce samotné nebylo předmětem předvstupních jednání s Evropskou Komisí, EU měla vliv na formování rozvojové politiky ČR (stejně tak i ostatních kandidátských zemí) svým požadavkem na přijetí celého acquis communitaire. Tento požadavek zahrnoval i tzv. soft law, kterým právní normy v oblasti rozvojové spolupráce většinou jsou. Nutno říci, že k velkému posunu při budování institucionálního systému došlo v letech 2003-2004, v období bezprostředně předcházejícímu vstupu do EU. V tomto období začala ČR díky politickému tlaku EU chápat zahraniční rozvojovou pomoc jako skutečnou agendu.
21
Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do EU29, které definují současnou zahraniční rozvojovou spolupráci. Vstupem ČR do EU dne 1. května 2004 byl dokončen výše zmíněný proces přechodu ČR od příjemce k poskytovateli zahraniční pomoci.30
3.2 Nástroje zahraniční rozvojové spolupráce ČR Zahraniční rozvojová spolupráce je na základě programových prohlášení vlády ČR z let 2002 a 2004 nedílnou součástí české zahraniční politiky. Cíle, priority a institucionální záležitosti týkající se rozvojové spolupráce ČR jsou stanoveny v koncepcích, které jsou vypracovány Ministerstvem zahraničních věcí a následně schvalovány vládou ČR. Po roce 1989 byly zatím přijaty tři koncepce.
3.2.1 Zásady pro poskytování zahraniční pomoci První koncepcí se staly Zásady pro poskytování zahraniční pomoci,31 které vláda ČR schválila na základě Usnesení č. 153 ze dne 15. března 1995.32 Tato koncepce potvrdila dosavadní systém opírající se o rozhodující roli jednotlivých ministerstev podílejících se na zahraniční rozvojové pomoci. Dokument stanovil, že za přípravu a realizaci projektů zahraniční rozvojové pomoci
a
za
nakládání
ministerstva a že
s finančními
prostředky
mají
odpovědnost
Ministerstvu zahraničních věcí
ČR
připadá
role
koordinátora zahraniční rozvojové pomoci. Zde je zapotřebí zdůraznit, že dominantní pozice resortů není organizačním modelem, který by standardně 29
Blíže k Zásadám zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do EU viz. 3.2.3 30 Handl, V., Pick, O. (2005): Česká zahraniční politika 1993-2005 - od „návratu do Evropy“ k evropeizaci, on-line text (http://www.iir.cz/upload/PolicyPapers/HandlPickPolicyPaper.pdf, s. 5). 31 Zásady pro poskytování zahraniční pomoci, on-line text (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/ default.asp?id=43068&ido=18872&idj=1&amb=1). 32 Usnesení vlády České republiky ze dne 15. března 1995 č. 153 k zásadám pro poskytování zahraniční pomoci, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/ usneseni_ test.nsf/6802db4c27cf71ffc1256f220067f94a/1b2dd92c7672f4fac12564b50028426a?OpenD ocument).
22
uplatňovaly
státy
poskytující
zahraniční
rozvojovou
pomoc33.
Jako
rozhodující kritéria pro určování priorit bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce byly v koncepci stanoveny naléhavost poskytnutí pomoci, vztah příjemce k ČR, úroveň demokracie a dodržování lidských práv v partnerské zemi a míra efektivního využití pomoci. Podle Jelínka se však tato kritéria ne vždy dodržovala.34 Zásady také stanovily, že poskytování zahraniční rozvojové pomoci ze strany ČR se bude řídit ročním programem, který bude předkládán Ministerstvem zahraničních věcí ke schválení vládou ČR. Návrhy konkrétních projektů však byly předkládány ke schválení odpovědným ministerstvům
jednotlivými
realizátory
pomoci,
kteří
vycházeli
ze
svých vlastních priorit. Důsledkem toho byla teritoriální a sektorová roztříštěnost zahraniční rozvojové spolupráce ČR ve druhé polovině 90. let. ČR poskytovala zahraniční rozvojovou spolupráci přibližně čtyřem desítkám rozvojových zemí ve formě relativně malých projektů, což problematizovalo přínos vynaložených prostředků jak ke zlepšení situace příjemců, tak k udržování dobrých vztahů ČR s partnerskými zeměmi. Kromě toho došlo v roce 1997 ke snížení objemu finančních prostředků určených pro zahraniční rozvojovou spolupráci a navýšení na původně zamýšlenou úroveň nebylo realizováno.35
3.2.2 Koncepce zahraniční rozvojové pomoci ČR na léta 2002 – 2007
Významný pokrok v systému poskytování zahraniční rozvojové spolupráce představovala Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 200736 schválená vládou ČR na základě jejího Usnesení
33
Halaxa P. - Fukan J. (1999) : Česká republika a zahraniční pomoc, Praha, Univerzita Karlova, s. 8. 34 Jelínek, P. (2004): Jak dál s českou rozvojovou spoluprací?, Mezinárodní politika, roč. XXVIII., č.1, s. 9. 35 Navýšení finančních prostředků nebylo realizováno vzhledem k celkovému hospodářskému vývoji ČR. Naopak, došlo ke snížení objemu těchto prostředků o polovinu (Jelínek, P. (2004a): Česká rozvojová spolupráce, in: Pick, O. (eds.), Česká zahraniční politika 1993-2004: úspěchy, problémy a perspektivy, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 203). 36 Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 2007, online text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/koncepce_ZRP_CR_2002-07.pdf).
23
č. 91 ze dne 23. ledna 2002.37 Tento rámcový dokument byl reakcí na Analýzu a zhodnocení realizace zahraniční rozvojové pomoci České republiky za období let 1996 až 200038 schválenou Usnesením vlády ČR č. 908 ze dne 12. září 200139, která specifikovala silné a slabé stránky stávajícího systému a zhodnotila dosavadní praxe rozvojové politiky ČR. Závěry jednotlivých oblastí analýzy a zhodnocení zahraniční rozvojové spolupráce shrnula následovně: -
Usnesení vlády České republiky ze dne 15. března 1995 č. 153, kterým se poskytování zahraniční rozvojové spolupráce řídí od roku 1995, tvoří obecný rámec a v perspektivě vstupu ČR do EU lze uvažovat o jeho doplnění.
-
Plánovaný nárůst objemu finančních prostředků na zahraniční rozvojovou spolupráci nebyl ve sledovaném období dodržen. Roční cyklus financování se často dostává do rozporu s víceletým charakterem projektů zahraniční rozvojové spolupráce ČR.
-
Dokumentace zahraniční rozvojové spolupráce ČR za období 1996 2000 je různorodá, chybí jednotný přístup ke statistickému výkaznictví.
-
Český program zahraniční rozvojové spolupráce charakterizuje značná teritoriální šíře, postrádající jasně stanovené teritoriální priority.
-
Věcné (sektorové) zaměření je vzhledem k relativně nízkému objemu české zahraniční rozvojové spolupráce široké, do budoucna by bylo vhodné se více soustředit na oblasti komparativních výhod ČR a na prioritní potřeby rozvojových zemí.
37
Usnesení vlády České republiky ze dne 23. ledna 2002 č. 91 o Koncepci zahraniční rozvojové pomoci české republiky na období let 2002 až 2007, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/6802db4c27cf71ffc1256f220067f94a/63a0 57985f84ad36c1256c4c003d7987?OpenDocument). 38 Analýza a zhodnocení realizace zahraniční rozvojové pomoci České republiky za období let 1996 až 2000, on-line text (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=43066&ido= 18872 &idj=1&amb=1). 39 Usnesení vlády České republiky ze dne 12. září 2001 č. 908 k Analýze a zhodnocení realizace zahraniční rozvojové pomoci České republiky za období let 1996 až 2000, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/6802db4c27cf71ffc1256f220067f94a/ 84e36ae7f6f78c11c1256c4c003d7bbd?OpenDocument).
24
-
Pro hodnocení úspěšnosti projektů chybí jednotná kritéria, výsledky hodnocení jsou různorodé.
-
Chybí jednotná metodika pro přípravu, plánování a řízení projektů zahraniční rozvojové spolupráce, která by zefektivnila a zprůhlednila cyklus realizace projektů.
-
Koordinační úloha a kapacita Ministerstva zahraničních věcí nebyla ve sledovaném období dostatečně využívána, např. co se týče zapojení teritoriálně příslušných zastupitelských úřadů ČR.
-
Spolupráce
ČR
se
zahraničními
dárcovskými
zeměmi
a
mezinárodními organizacemi, např. formou trilaterální spolupráce, by měla
být
posílena.
Rovněž
spolupráce
se
zainteresovanými
nevládními organizacemi je v porovnání s vyspělými zeměmi nízká. -
Nezbytným předpokladem pro úspěšnost české zahraniční rozvojové spolupráce je vytváření tzv. rozvojové konstituence a vhodná propagace cílů a výsledků zahraniční rozvojové spolupráce na veřejnosti.40
Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 2007 aktualizovala cíle a principy české zahraniční rozvojové spolupráce a stanovila teritoriální a sektorové priority na období následujících šesti let. Koncepce rovněž vymezila organizační a finanční rámec pro zefektivnění
systému
poskytování
zahraniční
rozvojové
spolupráce
především s ohledem na blížící se vstup ČR do EU. Koncepce deklarovala za hlavní cíl zahraniční rozvojové spolupráce omezení chudoby v méně vyspělých částech světa a přihlásila se k Rozvojovým cílům tisíciletí. Kromě toho koncepce stanovila, že rozvojová pomoc tvoří integrální součást zahraniční politiky ČR a že přispívá k prosazování demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti, k zapojení rozvojových zemí do světového hospodářství a k podpoře udržitelného rozvoje. Česká zahraniční rozvojová pomoc by se proto měla řídit principy 40
více k jednotlivým bodům viz. Analýza a zhodnocení realizace zahraniční rozvojové pomoci České republiky za období let 1996 až 2000, on-line text (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=43066&ido= 18872 &idj=1&amb=1).
25
partnerství,41 efektivnosti a transparentnosti. Nová koncepce také vymezila země a sektory, na které se měla přednostně soustředit.42 Koncepce dále stanovila, že těžištěm bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce by měly být víceleté programy spolupráce právě s prioritními zeměmi a v prioritních sektorech. V koncepci byl stanoven rovněž institucionální rámec zahraniční rozvojové pomoci, respektive byly zde specifikovány pravomoci aktérů podílejících se na realizaci zahraniční rozvojové pomoci ČR, včetně nově zřízeného Rozvojového střediska Ústavu mezinárodních vztahů (dále jen Rozvojové středisko).43 Koncepce se vyslovila rovněž pro následné zřízení Rozvojové agentury, která by na funkce Rozvojového střediska navázala a jeho roli v rámci systému české zahraniční rozvojové spolupráce dále rozšířila. Novým prvkem obsaženým v koncepci je také deklarovaná vstřícnost a otevřenost vůči nestátním subjektům. ČR koncepcí jednoznačně deklaruje za své partnery v oblasti zahraniční rozvojové pomoci nevládní organizace, soukromý sektor, odbory, akademickou obec, média a církve. Sami nevládní organizace působící nebo hodlající působit v této oblasti se v průběhu roku 2002 zorganizovaly a ustavily svoji zastřešující organizaci
41
Podle principu partnerství musí být zahraniční rozvojová spolupráce vedena poptávkou po pomoci ze strany příjemce, nikoliv nabídkou ze strany poskytovatele (Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 2007, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/koncepce_ZRP_CR_2002-07.pdf, s. 3 )). 42 Za prioritní země pro zahraniční rozvojovou spolupráci ČR bylo vybráno dvacet států: Afghánistán, Angola, Bolívie, Bosna a Hercegovina, Burkina Faso, Etiopie, Jemen, Jugoslávie, Kazachstán, Libanon, Makedonie, Mali, Mongolsko, Namibie, Nikaragua, Palestina, Salvador, Ukrajina, Uzbekistán a Vietnam (tamtéž: 4 - 5). 43 Rozvojové středisko je podpůrným odborným pracovištěm Ministerstva zahraničních věcí ČR v oblasti koordinace zahraniční rozvojové spolupráce ČR. V roce 2001 bylo Rozvojové středisko k tomuto účelu zřízeno Ministerstvem zahraničních věcí na základě dohody s Ústavem mezinárodních vztahů v návaznosti na aktivity projektu Rozvojového programu OSN "Posilování kapacit v zahraniční rozvojové pomoci" probíhajícího od roku 1999. Rozvojové středisko v systému zahraniční rozvojové spolupráce plní důležitou kontaktní a koordinační funkci a zprostředkovává komunikaci mezi odpovědnými státními institucemi v ČR, zahraničními partnery, realizátory rozvojových projektů z nevládního a soukromého sektoru, sdělovacími prostředky a veřejností. Rozvojové středisko postupně rozšiřuje své funkce tak, aby v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce komplexně plnilo hlavní úkoly vyplývající z realizace zahraniční rozvojové spolupráce, což Ministerstvu zahraničních věcí umožňuje soustředit se na koncepční řízení a zahraničně politickou koordinaci rozvojového programu ČR. Rozvojové středisko s Ministerstvem zahraničních věcí aktivně spolupracuje na tvorbě strategií a rozvojových programů a participuje na budování institucionálního rámce vládního programu zahraniční spolupráce (Rozvojové středisko Ústavu mezinárodních vztahů (http://www.rozvojovestredisko.cz)).
26
zvanou České fórum pro rozvojovou spolupráci.44 V návaznosti na novou koncepci došlo v průběhu let 2002 a 2003 k dalším proměnám systému české zahraniční rozvojové spolupráci. Do posuzování návrhů projektů byla na podzim 2002 zapojena tzv. Expertní skupina, ad hoc orgán jmenovaný Ministerstvem zahraničních věcí ze zástupců doporučených jednotlivými resorty. Členové Expertní skupiny posuzují veškeré návrhy projektů, jejich doporučení pak slouží jako podklad pro rozhodnutí tohoto ministerstva. V rámci Ministerstva zahraničních věcí byl v létě 2003 vytvořen nový Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci, který agendu rozvojové spolupráce převzal od Odboru vnějších ekonomických vztahů a Odboru mezinárodních organizací. Významnou se stala i část koncepce, ve které je definován
organizační
cyklus
zahraniční
rozvojové
pomoci
ČR.45
V závěrečné části nové koncepce bylo dále stanoveno, jaký objem finančních prostředků z rozpočtu ČR by měl být vyčleněn na zahraniční rozvojovou pomoc v jednotlivých letech období 2002-2007.
3.2.3 Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU
Podnětem k další transformaci systému zahraniční rozvojové spolupráce ČR se stal vstup ČR do EU v roce 2004. Kromě zapojení do rozvojové politiky EU46,47 (prozatím zejména participací na vnější pomoci EU zemím Asie, 44
České fórum pro rozvojovou spolupráci sdružuje již 26 nevládních neziskových organizací působících v oblasti české rozvojové spolupráce, rozvojového vzdělávání a humanitární pomoci. Dalších 8 organizací pak působí jako pozorovatelé. Sdružení bylo založeno s cílem podpořit nově budovaný systém české zahraniční rozvojové spolupráce, a to zejména prostřednictvím výměny zkušeností a informací a spolupráce při tvorbě rozvojových strategií (České fórum pro rozvojovou spolupráci (http://www.fors.cz)). 45 Organizační cyklus zahraniční rozvojové pomoci sestává z následujících fází: 1) programování, 2) identifikace, 3) formulace, 4) realizace a monitoring, 5) evaluace. Blíže k organizačnímu cyklu zahraniční rozvojové pomoci viz. 3.3. 46 Zcela přesným by v současné době bylo hovořit o rozvojové politice Evropského společenství (dále jen ES), a to proto, že se jedná o aktivity realizované v rámci tzv. prvního pilíře. Nicméně, vzhledem k tomu, že termín EU pozvolna vytlačuje termín ES, což bude nejspíš brzy kodifikováno Ústavou EU, stejně tak s ohledem na přehlednost textu, bude dále používán termín EU. 47 Počátky rozvojové pomoci EU se datují do doby, kdy byly podepsány zakládací smlouvy v Římě (v roce 1957). Prvními příjemci pomoci byly zámořské země a území patřící tehdy členským státům. Konkrétní právní podklad však rozvojová pomoc získala až poté, co vstoupila v platnost Smlouva o EU. S postupným rozšiřováním EU přibývaly k zemím podílejícím se na rozvojové pomoci další země – především země africké, karibské a
27
Latinské Ameriky, Středomoří, Balkánu a bývalého Sovětského svazu prostřednictvím příspěvku do obecného rozpočtu EU) se do české zahraniční rozvojové pomoci promítla především harmonizace českého právního řádu s legislativou EU v oblasti vnitřního trhu. Rozhodující dopad měla zejména harmonizace v oblasti veřejných zakázek, konkrétně schválení nového českého zákona č. 40/2004 Sb.48 Do té doby účinný zákon č. 199/1994 Sb. o zadávání veřejných zakázek totiž stanovil, že jeho ustanovení se nevztahují na zakázky související s poskytováním rozvojové a humanitární pomoci vládou ČR.49 Nový zákon o veřejných zakázkách, který vychází z příslušných směrnic EU, však žádnou výjimku pro projekty zahraniční rozvojové pomoci již neobsahuje. Zákonem stanovená povinnost vypisovat na veřejné zakázky výběrová řízení se tedy stala neslučitelnou s dosavadním systémem zahraniční
rozvojové
spolupráce
ČR,
kdy
sami
budoucí
realizátoři
identifikovali a formulovali projekty, které následně předkládali státním orgánům ke schválení. Bylo proto nutné zavést mechanismus, v němž bude stát definovat, ve kterých zemích, ve kterých oblastech a jakým způsobem má v úmyslu se angažovat ve prospěch rozvojových zemí, a na realizaci identifikovaných záměrů bude vyhlašovat výběrová řízení. Nástrojem
zavádějící
nový
mechanismus
zahraniční
rozvojové
spolupráce ČR se staly Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu
tichomořské oblasti, které mají zvláště blízké a dlouhodobé vztahy s některými členskými státy EU. Toto partnerství bylo dále posíleno dohodou, která byla v červnu 2000 podepsána v Cotonou; tato dohoda do velké míry vychází z úmluv z Lomé, z nichž první byla podepsána v roce 1975 Kromě těchto původních dohod o rozvojové pomoci se rozvojová politika EU zaměřuje i na pomoc dalším zemím, a to především v Latinské Americe a v Asii. Hlavním cílem rozvojové politiky EU je vymýcení chudoby. Tato politika se realizuje nejen prostřednictvím bilaterálních a regionálních dohod, ale také na základě specifických programů v různých oborech. S rozvojovou politikou také souvisí spolupráce s mezinárodními institucemi a účast EU a jeho členských států na iniciativách realizovaných na globální úrovni. EU je pro rozvojové země v současné době hlavním partnerem. EU a jeho členské státy společně zajišťují 55 % veškeré mezinárodní rozvojové pomoci (European Commission - Development policy (http://ec.europa.eu/development/ index_en.htm)). 48 Zákon č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách byl přijat Poslaneckou Sněmovnou ČR dne 17. prosince 2003 a vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 5. února 2004 (Ondráčka, D. a kol. (2005): Veřejné zakázky v České republice: korupce nebo transparentnost?, Transparency International - Česká republika, Praha, s. 51) 49 Jelínek, P. (2004c): Transformace českého systému rozvojové spolupráce, Mezinárodní politika, roč. XXVIII., č. 11, s. 14.
28
České republiky do Evropské unie50, které vláda ČR schválila Usnesením č. 302 ze dne 31. března 2004.51 Tento koncepční dokument definuje nejen cíle, principy a formy zahraniční rozvojové spolupráce ČR, ale i základní kompetence a úkoly ministerstev podílejících se na realizaci zahraniční rozvojové spolupráce ČR a dalších orgánů. Klíčovým ustanovením těchto zásad je označení víceletých programů spolupráce s prioritními zeměmi za „nosnou součást české zahraniční rozvojové spolupráce52“. Významné je také stanovení teritoriálních a sektorových priorit. Zásady deklarují úmysl vlády ČR směřovat dlouhodobě českou zahraniční rozvojovou spolupráci do osmi prioritních zemí, kterými jsou: Angola, Zambie, Vietnam, Mongolsko, Jemen, Moldavsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černé Hory53 -
Angola byla definována vládou ČR jako jedna z prioritních zemí pro dlouhodobou rozvojovou spolupráci, a to především z důvodu vysoké potřebnosti rozvojové spolupráce, mimořádně silné tradice rozvojové spolupráce s ČR/Československem a vysokého potenciálu vedlejšího přínosů rozvojové spolupráce.54
-
Bosna a Hercegovina byla vybrána především z důvodu potřebnosti rozvojové spolupráce, dlouholeté tradice silných hospodářských, politických a kulturních vazeb mezi českými zeměmi a Bosnou a Hercegovinou, silné tradice rozvojové spolupráce s ČR, významu hospodářského a sociálního rozvoje Bosny a Hercegoviny pro
50
Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/zasady_ZRS_po_vstupu_CR_do_EU.doc). 51 Usnesení vlády České republiky ze dne 31.března 2004 č. 302 k institucionálnímu zajištění a Zásadám zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie, on-line text http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/353b7431a3a9 daaec1256f540046fe0d/a5bc7e849c533a83c1256e71001f9a4d?OpenDocument). 52 tamtéž, čl. 26 53 Za prioritní země pro střednědobou zahraniční rozvojovou spolupráci schválila vláda ČR Afghánistán a Irák, ovšem s podmínkou, že tyto země budou spolupracovat při odstraňování bezpečnostních rizik (tamtéž, čl. 23). 54 Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Angolou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/angola.pdf, s. 4).
29
stabilizaci regionu jihovýchodní Evropy a v neposlední řadě vysokého potenciálu vedlejších přínosů rozvojové spolupráce.55 -
Jemen, jako další prioritní země, byl vybrán pro dlouhodobou rozvojovou spolupráci především z důvodu potřebnosti rozvojové pomoci v této nejchudší arabské zemi, kladného hodnocení výsledků českých rozvojových projektů, snahy o podporu bezpečnostní stability v regionu, potenciálu pro export českých technologií do Jemenu a dlouhé tradice vztahů s ČR, resp. bývalým Československem.56
-
Moldávie byla definovala jako jedna z prioritních zemí pro dlouhodobou rozvojovou spolupráci především z důvodu potřebnosti rozvojové spolupráce, již probíhající a úspěšné rozvojové spolupráce, dopadů masové migrace obyvatel Moldavska na ostatní evropské země (včetně ČR) a v neposlední řadě potenciálu pro export českých výrobků a technologií do Moldavska.57
-
Mongolsko bylo vybráno především z důvodu vysoké potřebnosti rozvojové spolupráce, mimořádně silné tradice rozvojové spolupráce s ČR/Československem a potenciálu pro sekundární přínosy rozvojové spolupráce.58
-
Srbsko a Černá Hora59 byly stanoveny za prioritní zemi pro rozvojovou spolupráci ČR především z důvodu potřebnosti rozvojové
55
Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/bih.pdf, s. 4). 56 Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Jemenskou republikou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/jemen.pdf, s. 4). 57 Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Moldavskou republikou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/moldavsko.pdf, s. 4). 58 Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Mongolskem na období 2006 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/mongolsko.pdf, s. 4). 59 Na základě referenda o samostatnosti Černé Hory zaniklo v červnu 2006 soustátí Srbsko a Černá Hora a vznikly dva samostatné státy Srbsko a Černá Hora. O dalším postupu rozvojové zahraniční rozvojové spolupráce vůči těmto zemím má být rozhodnuto po vyhodnocení střednědobých programů rozvojové spolupráce s prioritními zeměmi tento rok (Adamcová N. a kol. (2006): Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky, Ústav mezinárodních vztahů, Praha, s. 52).
30
spolupráce v souvislosti s rekonstrukcí země po konfliktu, dlouholeté tradice silných hospodářských, politických a kulturních vazeb obou zemí, tradice rozvojové spolupráce s ČR, významu hospodářského a sociálního rozvoje Srbska a Černé Hory pro stabilizaci regionu jihovýchodní Evropy a vysokého potenciálu vedlejších přínosů rozvojové spolupráce.60 -
Vietnam byl vybrán především z důvodu potřebnosti rozvojové spolupráce,
mimořádně
silné
tradice
rozvojové
spolupráce
a
potenciálu pro sekundární přínosy rozvojové spolupráce.61 -
Zambie byla vybrána jako jedna z prioritních zemí pro dlouhodobou rozvojovou spolupráci především důvodu vysoké potřebnost pomoci a tradice rozvojové spolupráce s ČR/Československem.62 Za prioritní sektory v souladu s Rozvojovými cíli tisíciletí jsou
v dokumentu určeny následující oblasti: migrace, průmyslová podpora, vzdělávání, zdravotnictví, zemědělství, životní prostředí a udržitelný rozvoj.63 Sektorové a teritoriální priority v souvislosti s tím mají být naplňovány v souladu s principy tzv. 3K - koordinace, komplementarity a koherence. Na těchto principech je založena i rozvojová politika EU.
60
Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Srbskem a Černou Horou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/sim.pdf, s. 4). 61 Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/ vietnam2.pdf, s. 4). 62 Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Zambií na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/zambie.pdf, s. 4). 63 Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/zasady_ZRS_po_vstupu_CR_do_EU.doc, čl. 24).
31
3.3 Pozice a role aktérů účastnících se procesu bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce České republiky S cílem zvýšit efektivitu své zahraniční rozvojové pomoci uplatňuje ČR stále častěji
osvědčených
dárcovskými
zeměmi
standardních a
postupů
doporučovaných
používaných OECD/DAC.
pokročilými Jedním
ze
standardních opatření je organizace a řízení zahraniční rozvojové spolupráce podle projektového cyklu.64 Ten je zohledněn v Pravidlech pro výběr a financování bilaterálních projektů v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR65, která byla schválena Usnesením vlády č. 1311 ze dne 12. října 200566 a dále rozpracován v Manuálu projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.67 Na základě tohoto manuálu můžeme projektový cyklus rozdělit do několika po sobě jdoucích fází : 1) programování, 2) identifikace, 3) formulace, 4) realizace a monitoring, 5) evaluace (viz. obr. 1). Tato kapitola se pokusí jednotlivé fáze přiblížit, stejně jako pozice a role aktérů účastnících se tohoto procesu.68
64
Jak již bylo uvedeno dříve, ČR poskytuje bilaterální rozvojovou pomoc prostřednictvím rozvojových projektů, stipendií, humanitární pomoci, transformační spolupráce, pomoci uprchlíkům, oddlužením aj. Vzhledem k tomu, že nejvíce aktérů je zapojeno právě do bilaterální rozvojové pomoci realizované prostřednictvím rozvojových projektů, a je na ni rovněž vynakládáno nejvíce prostředků, na následujících řádcích bude věnována pozornost právě této formě zahraniční rozvojové spolupráce. 65 Pravidla pro výběr a financování bilaterálních projektů v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR, on-line text (http://www.mzv.cz/servis/soubor.asp?id=14876). 66 Usnesení vlády České republiky ze dne 12. října 2005 č. 1311 o Pravidlech pro výběr a financování bilaterálních projektů v rámci zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/6802db4c27cf71ffc1256f2200 67f94a/ c0ce803aed6b0b82c125709600277b21?OpenDocument). 67 Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/manual_pcm_zrs.pdf). 68 K tomuto účelu bude na následujících stranách čerpáno z Manuálu projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, kde jsou jednotlivé fáze podrobně rozebrány.
32
obr. 1: Fáze projektového cyklu
zdroj: Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce ČR
3.3.1 Programování
Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky označuje za první krok v rámci bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce fázi programování. V rámci této fáze dochází nejprve k určení teritoriálních priorit, tj. stanovení méně rozvinutých zemí, se kterými bude ČR spolupracovat za účelem jejich rozvoje. Teritoriální priority navrhuje Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR69 na základě posouzení celé řady faktorů, přičemž aktivně spolupracuje s odborníky a se zástupci zájmových skupin. Návrh prioritních zemí je předložen k projednání Meziresortní pracovní skupině.70 Prioritní partnerské země následně schvaluje vláda. 69
Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR byl zřízen v roce 2003 a převzal agendu zahraniční rozvojové spolupráce od Odboru vnějších ekonomických vztahů a od Odboru mezinárodních organizací (Jelínek, P. (2004b): Jak dál s českou rozvojovou spoluprací?, Mezinárodní politika, roč. XXVIII., č.1., s. 9). 70 Meziresortní pracovní skupina sdružuje po jednom zástupci z ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy ČR, které jsou zapojeny do realizace zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Meziresortní pracovní skupina je svolávána Ministerstvem zahraničních věcí
33
Teritoriální priority zahraniční rozvojové spolupráce mohou být upraveny Ministerstvem zahraničních věcí ČR, ovšem po projednání s ostatními ministerstvy a dalšími ústředními orgány státní správy ČR, které jsou zapojeny do realizace zahraniční rozvojové spolupráce. Ministr zahraničních věcí ČR je rovněž oprávněn po projednání s příslušnými gesčními resorty rozhodnout o ukončení zahraniční rozvojové spolupráce se zemí, která byla definována jako prioritní. Po vybrání prioritních zemí je následně nutné definovat strategie spolupráce pro každou z nich, respektive vypracovat víceleté střednědobé programy. Cílem těchto programů je posílení předvídatelnosti zahraniční rozvojové spolupráce a usnadnění plánování aktivit všem aktérům. Při navrhování programu pro zahraniční rozvojovou spolupráci mezi ČR a prioritní partnerskou zemí spolupracuje Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR s příslušnými teritoriálními odbory téhož ministerstva, s českými zastupitelskými úřady v partnerských zemích a s dalšími ministerstvy ČR, která jsou zapojena do realizace zahraniční rozvojové spolupráce. Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR má navíc pravomoc pověřit Rozvojové středisko úkoly souvisejícími s přípravou programů zahraniční rozvojové spolupráce.71 Program s příslušnou zemí vychází primárně z rozvojových priorit, které stanoví vláda dané země. Proces utváření tohoto programu proto zahrnuje v první řadě analýzu dokumentů, které definují rozvojovou strategii vlády prioritní partnerské.72 Dále je v rámci tohoto procesu analyzována ekonomická, politická a sociální situace v prioritní zemi. Nezbytné jsou rovněž konzultace s relevantními subjekty v partnerské zemi (např. se zástupci vlády na centrální, regionální i lokální úrovni, se zástupci místních zájmových skupin, se zástupci soukromého sektoru, se zástupci akademické ČR jednou za tři měsíce na úrovni ředitelů a zpravidla jednou ročně na úrovni náměstků, respektive ředitelů sekcí. Předmětem činnosti Meziresortní pracovní skupiny jsou operativní a koncepčně strategické úkoly (Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/zasady_ZRS_po_vstupu_CR_do_EU. doc, čl. 16). 71 např. zpracováním dílčích podkladů nebo formulováním jednotlivých kapitol programu. 72 Jedná se především o tzv. Poverty Reduction Strategy Papers.
34
obce, atd.). Do procesu programování jsou zapojeny také zainteresované subjekty v ČR (např. zástupci Parlamentu ČR, zástupci zájmových skupin, zástupci soukromého sektoru, zástupci akademické obce, atd.), se kterými jsou průběžně konzultovány návrhy programu. V rámci fáze programování se rovněž přihlíží k rozvojové pomoci, kterou v příslušné prioritní zemi poskytují ostatní dárci (např. jiné státy, mezinárodní organizace, Evropská komise, atd.), a to z toho důvodu, aby byla zajištěna komplementarita zahraniční rozvojové pomoci a zabránilo se její duplikaci. Za tímto účelem jsou analyzovány rozvojové strategie ostatních poskytovatelů pomoci a zprávy z evaluací jejich programů a projektů. Se zástupci ostatních dárců jsou také vedeny konzultace. Po spolupráci a konzultacích s výše uvedenými aktéry a po provedení analýzy relevantních dokumentů je Odborem rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR vypracována konečná verze programu zahraniční rozvojové spolupráce na několikaleté období. V každém programu pro prioritní zemi jsou specifikovány následující skutečnosti: (1.) obecné principy a cíle, jichž by mělo být zahraniční rozvojovou spoluprací dosaženo; (2.) předchozí zahraniční rozvojová spolupráce mezi ČR a partnerskou zemí; (3.) politické a ekonomické vztahy mezi ČR a partnerskou zemí; (4.) ekonomická, politická a sociální situace v partnerské zemi; (5.) rozvojové priority vlády partnerské země; (6.) rozvojové intervence ostatních donorů; (7.) sektorové zaměření programu;73 (8.) geografické zaměření spolupráce;74 (9.) průřezová témata zahraniční rozvojové spolupráce; (10.) institucionální rámec, řízení a implementace programu; (11.) provádění evaluace a monitoringu programu.
73
S ohledem na rozsah rozvojových potřeb příslušné prioritní země a limity finančních a lidských zdrojů jsou stanoveny konkrétní sektory, v rámci kterých bude probíhat zahraniční rozvojová spolupráce ČR s prioritní zemí (např. sektor sociální péče, sektor zemědělství, sektor životního prostředí, atd.). 74 V programu jsou stanoveny konkrétní teritoriální oblasti příslušné prioritní země, které patří mezi nejpotřebnější a ve kterých bude realizována zahraniční rozvojová spolupráce ČR s danou zemí.
35
Programy
zahraniční
rozvojové
spolupráce
s výše
uvedeným
obsahem předkládá Ministerstvo zahraničních věcí ČR ke schválení vládě ČR.75 V případě neprioritních zemí jsou výchozím rámcem zahraniční rozvojové spolupráce obecné priority zahraniční rozvojové spolupráce ČR, zvláště
pak
Rozvojové
cíle
tisíciletí
uznávané
mezinárodním
společenstvím.76
3.3.2 Identifikace
Po schválení víceletých programů zahraniční rozvojové spolupráce vládou ČR jsou podle manuálu identifikovány témata zahraniční rozvojové spolupráce, která jsou v souladu s programy pro prioritní země. Odpovědnost za určení témat mají ministerstva ČR, která budou zapojena do realizace projektů zahraniční rozvojové spolupráce. Jednotlivá ministerstva při identifikaci projektů spolupracují s Odborem rozvojové spolupráce a humanitární
pomoci
Ministerstva
zahraničních
věcí,
s
českými
zastupitelskými úřady v prioritních zemích a s Rozvojovým střediskem. V této fázi se vychází z informací získaných ve fázi formulování programů pro zahraniční rozvojovou spolupráci s prioritními zeměmi.77 Příslušné ministerstvo ČR zahájí komunikaci s odpovědným orgánem v prioritní partnerské zemi, buď přímo (např. elektronickou poštou, faxem, telefonicky, atd.) nebo prostřednictvím Zastupitelského úřadu ČR v dané zemi. Cílem této komunikace je ověřit, zda je téma zahraniční rozvojové spolupráce stále relevantní. Po ověření relevance tématu stanoví příslušné 75
Pro zahraniční rozvojovou spolupráci s osmi prioritními zeměmi byly v první polovině roku 2005 vypracovány programy pro období 2006 - 2010. Tyto programy byly schváleny vládou 1.června 2005. Zahraniční rozvojová spolupráce ČR s osmi prioritními zeměmi se řídí těmito programy od 1. ledna 2006. 76 Více o fázi formulace viz. Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/manual_pcm_zrs.pdf, s. 8 - 11). 77 V případě, že informace získané ve fázi formulování programů pro zahraniční rozvojovou spolupráci s prioritními zeměmi nejsou dostačující nebo aktuální, zahájí příslušné ministerstvo ČR jednání s místním odpovědným orgánem, které povede ke specifikaci oblasti zahraniční rozvojové spolupráce odpovídající schválenému programu pro zahraniční rozvojovou spolupráci s danou zemí.
36
ministerstvo dobu realizace zahraniční rozvojové spolupráce v dané oblasti a maximální výši prostředků na dané téma,78 a dále vyplní formulář pro identifikaci témat,79 který zašle příslušnému Zastupitelskému úřadu ČR k vyjádření. Zastupitelský úřad se vyjádří k formuláři, přičemž může navrhnout změny nebo téma nedoporučit. Své vyjádření zasílá zastupitelský úřad zpět příslušnému ministerstvu, a zároveň Odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR a Rozvojovému středisku, které návrhy změn posoudí. Formuláře pro identifikaci tématu zahraniční rozvojové spolupráce zašlou příslušná ministerstva Odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR. Tento odbor může požádat příslušné ministerstvo o vysvětlení nebo upřesnění informací, které jsou obsaženy ve formuláři, nebo téma ke spolupráci nedoporučit. Tato fáze v rámci bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce končí připravením Plánu zahraniční rozvojové spolupráce na následující rok Odborem rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí a jeho předložením vládě ČR ke schválení. V případě
identifikace
témat
zahraniční
rozvojové
spolupráce
v neprioritních zemích se vychází z návrhů témat spolupráce předložených potenciálními
partnerskými
subjekty.
Návrhy
podané
potenciálními
partnerskými subjekty musí obsahovat informace o tomto partnerském subjektu
a
dalších
zainteresovaných
subjektech,
popis
rozvojového
problému, stanovení cíle projektu, navržení strategie dosažení cíle a stanovení lokality spolupráce. Návrhy jsou následně posouzeny podle jejich relevance k potřebám daných zemí a prioritám zahraniční rozvojové spolupráce ČR a mezinárodního společenství a podle úplnosti poskytnutých informací. Nejlépe hodnocené návrhy témat zahraniční rozvojové spolupráce jsou pak, stejně jako v případě prioritních zemí, zařazeny do Plánu zahraniční rozvojové spolupráce a je jim stanovena doba realizace spolupráce a maximální výše prostředků. Ve výjimečných a odůvodněných 78
Ministerstva stanoví jak celkovou maximální výši prostředků na dané téma zahraniční rozvojové spolupráce, tak i výše pro jednotlivá léta realizace, pokud se předpokládá víceletá spolupráce. 79 Komunikací s místním odpovědným orgánem a vyplněním formuláře mohou ministerstva odpovědná za realizaci konkrétních projektů pověřit Rozvojové středisko.
37
případech a po projednání s Odborem rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí jsou témata zahraniční rozvojové spolupráce
identifikována
na
základě
návrhů
podaných
rezortními
ministerstvy.80
3.3.3 Formulace
Za další fázi v rámci bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce ČR považuje Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky formulaci, ve které dochází k formulování konkrétních projektů. Klíčovým aktérem této fáze je budoucí realizátor projektu. Výběr realizátora proto představuje zásadní krok ovlivňující podobu a celkový výsledek projektu. Cílem české strany je dosažení co největšího relativního počtu projektů, které budou realizovány partnerskou stranou v příslušné zemi. Tento postup by měl zajistit maximální efektivitu a také účelnost projektu.81 V řadě případů ovšem partnerská instituce v cílové zemi nemá kapacitu nutnou k formulaci a provedení projektů (např. personální, technickou, atd.), případně se jako vhodnější realizátor z nejrůznějších důvodů jeví zástupci české strany a je proto nutné realizátora hledat v ČR. V tomto případě dochází k výběru prostřednictvím výběrového řízení, případně vyhlášením dotačního titulu na příslušný projekt. V obou případech je vyhlašovatelem resortní ministerstvo, pod jehož gesci spadá příslušný program. V rámci formulace projektů je nejprve ověřena relevance tématu, zejména srovnáním s aktuálními rozvojovými prioritami partnerské vlády a lokálními
potřebami.
Dále
dochází
k tzv.
stakeholder
analysis,
prostřednictvím které jsou detailně identifikovány všechny skupiny, které mají jakýkoli zájem na zamýšleném projektu, jejich vzájemné postavení a vztahy. Tato analýza je velmi podstatná z důvodu nutnosti správného pochopení 80
Více o fázi identifikace viz. Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/manual_pcm_zrs.pdf, s. 12 - 17). 81 Vzhledem ke znalosti místních reálií a lepší síti kontaktů by místní instituce měla být jednak schopna nejlépe dosáhnout vytyčených cílů projektu (efektivita), jednak zajistit, že tyto cíle budou skutečně odpovídat potřebám dané společnosti (účelnost).
38
rozvojových potřeb cílové skupiny. V paralelním kroku je rovněž vytvořen tzv. problem tree, tj. schematické znázornění kauzálních vztahů vedoucích ke vzniku rozvojových problémů, na jejichž odstranění je projekt zaměřen (viz. příloha 1). Tzv. objective tree již naopak znázorňuje konkrétní cíle projektu. Od takto rozpracovaných analýz se následně přechází k upřesnění strategie projektu a k rozpracování aktivit, výstupů, cílů a záměrů projektu. Rovněž je provedena analýza předpokladů úspěšné realizace projektu a rozbor rizik ohrožujících dosažení výsledků projektu. Na stanovení záměru, cílů, výstupů a aktivit projektu navazuje stanovení objektivně ověřitelných indikátorů, s jejichž pomocí bude možné objektivně posuzovat projektem dosažené výsledky. Nezbytná je rovněž analýza finančních a lidských zdrojů nezbytných pro realizaci potřebných aktivit, stejně tak analýza udržitelnosti výsledků projektu a časový harmonogram aktivit projektu. Veškeré informace představují následně základ projektového dokumentu. Formulace projektu představuje administrativně a metodologicky poměrně náročnou záležitost. Česká strana proto zpravidla poskytuje expertní poradenství při formulaci projektu i v případě, že realizátor pochází z cílové země. Formální formulace projektu představuje sice nezbytnou, ovšem v jistém smyslu spíše okrajovou součást přípravy projektu. Hlavní jádro činnosti spočívá v plánování a přípravě konkrétního obsahu projektu. Zatímco do formální formulace projektu zasahují i příslušná ministerstva (např. výběrem realizátora, finančního rámce, atd.), faktickou přípravu projektu jako takovou již provádí realizátor. Příslušné resortní ministerstvo společně s Rozvojovým střediskem však nesou přinejmenším politickou odpovědnost za podobu a výsledek projektu. Jejich zástupci se proto na formulaci projektu zpravidla podílejí alespoň jako konzultanti.82
82
Více o fázi formulace viz. Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/manual_pcm_zrs.pdf, s. 18 - 24).
39
3.3.4 Realizace a monitoring
Samotná realizace projektů je v manuálu rozdělena do tří základních fází, kterými jsou: zahájení, průběh a ukončování projektu. Z české strany se do realizace zapojují v podstatě ty samé orgány, které se podílely na předchozích fázích celého cyklu: ministerstva, Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR, Rozvojové středisko a příslušný Zastupitelský úřad ČR. Do této fáze je rovněž zapojen realizátor projektu. Podstatně rozmanitější je pak souhrn partnerských zahraničních institucí, které se mohou podílet na realizaci projektu. V podstatě se může jednat o jakýkoli typ státních či samosprávných orgánů, místních i zahraničních nevládních organizací, zájmových skupin, atd. Průběh realizace projektu je závislý na celé řadě faktorů a tudíž nemá smysl pokoušet se o zobecnění praktického průběhu této fáze. Např. v roce 2006 probíhaly natolik rozdílné projekty jako „Podpora vytvoření systému práce s dětmi a mládeží ve volném čase na státní a místní úrovni implementace
klíčových
oblastí
evropské
politiky
v oblasti
mládeže“
v Moldavsku, „Budování kapacit pro automatizaci a modernizaci řízení průmyslu“ v Mongolsku či „Zdravotní nezávadnost a kvalita potravin“ ve Vietnamu. Je proto zřejmé, že postupy při realizaci těchto projektů budou velmi rozdílné. Jak již bylo řečeno, v této fázi mají kromě jiných aktérů rovněž roli realizátoři projektů. Těmi mohou být buď státní instituce, nevládní neziskové organizace, univerzity či podnikatelské subjekty. Následující dva grafy ukazují, jakým způsobem probíhala zahraniční rozvojová spolupráce v roce 2005 podle realizátorů (viz. graf 1, 2).
40
Graf 1, 2 : Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky v roce 2005 podle realizátorů
zdroj: Adamcová N. a kol.: Zahraniční rozvojová politika České republiky
Součástí této fáze je rovněž propagace rozvojového projektu, respektive zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Realizátor při ní musí informovat
o skutečnosti,
spolufinancován,
že
realizovaný
projekt
je financován,
či
z prostředků vládního programu zahraniční rozvojové
spolupráce ČR, v tištěných materiálech je pak povinen používat oficiální logo (viz. příloha 2). Podmínky a povinnosti realizátora spojené s propagací rozvojového projektu jsou závazné pro informační aktivity realizované jak na území ČR tak i mimo něj, především pak v partnerské zemi. Povinnosti spojené s propagací jsou závazné i pro partnerské subjekty realizátora.
41
Nedílnou součástí této fáze je rovněž provádění monitoringu, jehož cílem je zajistit státu dostatečné množství relevantních informací o běhu projektu, aby mohl spolu s realizátorem, partnerskou zemí a cílenými příjemci pomoci efektivně a operativně zjistit odchylky mezi skutečností a plánem, a případnými úpravami projektu následně dosáhnout jeho maximálního rozvojového dopadu. Hlavními nástroji monitoringu jsou zprávy podávané realizátorem (např. roční pracovní plán, pracovní plán pro jednotlivé etapy, průběžné zprávy, aj.). Tyto zprávy jsou v ČR vyhodnocovány příslušným ministerstvem, případně Rozvojovým střediskem. Zastupitelský úřad ČR v cílové zemi je odpovědný především za ověřování správnosti a úplnosti materiálů dodávaných realizátorem. Právě role teritoriálně příslušného Zastupitelského úřadu ČR je klíčová v procesu monitoringu, neboť tento orgán je odpovědný nejen za ověřování pracovních plánů a průběžných zpráv, ale také za kontrolu celkového jednání realizátora, především pak v oblasti korupce. Výsledky monitoringu jsou dále používány jako podklady pro evaluaci projektu.83
3.3.5 Evaluace
Za poslední fázi v rámci bilaterální Zahraniční rozvojové spolupráce ČR označuje Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky evaluaci projektů a programů. Evaluační aktivity jsou ve všech dárcovských zemích neodmyslitelnou součástí realizace zahraniční pomoci a řídí se především doporučeními ze strany OECD.84
83
Více o fázi realizace a monitoringu viz. Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/manual _pcm_zrs.pdf, s. 25 - 27). 84 V rámci OECD je od poloviny 90. let významným koordinátorem pro evaluaci rozvojové politiky jednotlivých členských zemí OECD/DAC se svou pracovní skupinou pro evaluaci zahraniční pomoci. Na půdě OECD jsou diskutována témata jako přístupy k evaluaci, efektivita poskytované pomoci, společné evaluace více dárců apod. OECD také publikuje evaluační směrnice (formou doporučení) společně s další poměrně rozsáhlou dokumentací k problematice (DAC Criteria for Evaluating Development Assistance). Jednotlivé dárcovské země využívají vedle uvedených směrnic OECD také vlastní směrnice/pravidla, schvalované na národní úrovni. Mezi nejkvalitněji zpracované metodické dokumenty, ze kterých je možné čerpat poučení i pro naše podmínky, patří kanadské (CIDA Evaluation Guide) a dánské
42
Klíčové argumenty pro zavedení funkčního systému evaluace výsledků zahraniční rozvojové spolupráce lze shrnout do následujících bodů: -
bez nezávislého hodnocení výsledků nevíme, zda jsou naše rozvojové intervence úspěšné nebo neúspěšné;
-
pokud nejsme schopni rozlišit úspěchy od neúspěchů, nejsme schopni ocenit úspěchy a de facto tedy oceňujeme neúspěchy;
-
současně nejsme schopni úspěchy využít, poučit se z neúspěchů a napravit nedostatky;
-
nemůžeme objektivně informovat veřejnost, vládu ani Parlament a nemůžeme tedy získat veřejnou podporu a důvěru a ospravedlnit požadavky na prostředky ze státního rozpočtu. Evaluace projektů i programů probíhá na základě evaluačních kritérií,
kterými jsou: relevance, efektivnost, efektivita, dopady a udržitelnost (viz. tab. 1).
tab. 1: Evaluační kritéria
Relevance
Soulad rozvojových záměrů a cílů s národními a mezinárodními rozvojovými prioritami
Efektivnost
Zda a jak bylo dosaženo stanovených cílů
Efektivita
Zda a jak byly realizovány stanovené aktivity a výstupy, zda byly realizovány v odpovídajícím čase a za přiměřené náklady
Dopady
Vyhodnocení jak plánovaných tak neplánovaných přínosů pro cílové skupiny, tak případných nezamýšlených negativních dopadů na cílové skupiny, případně i životní prostředí
Udržitelnost Zda přínosy cílovým skupinám jsou nebo budou udrženy i po ukončení intervence.
zdroj: Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky
(DANIDA Evaluation Guidelines). Z multilaterálních agencií systému OSN patří k nejlepším přístupy Programu OSN pro rozvoj (Handbook on Monitoring and Evalution for Results).
43
Na základě posouzení jednotlivých aspektů je následně podle dané metody (viz. příloha 3) připraveno celkové zhodnocení rozvojové intervence. Výstupem z evaluace je poté evaluační zpráva. Evaluace může probíhat třemi možnými způsoby. Může být buď interní (provádějí ji přímo orgány zapojené do administrace či realizace zahraniční rozvojové spolupráce), polonezávislá (prováděna současně jak orgány odpovědnými za zahraniční rozvojovou spolupráci tak nezávislé subjekty) nebo nezávislá (prováděna subjekty, které se nepodílejí na rozvojové intervenci). V případě interní evaluace nominuje rezortní ministerstvo, Rozvojové středisko a Ministerstvo zahraničních věcí své zástupce do evaluačního týmu. Vedoucí evaluačního týmu zajistí dělbu úkolů tohoto týmu, přičemž zástupce rezortního ministerstva se zejména soustředí na posuzování efektivity projektu, zástupce Rozvojového střediska pak především na vyhodnocování relevance, efektivnosti, dopadů a udržitelnosti. Polonezávislá evaluace probíhá tak, že rezortní ministerstvo, Rozvojové středisko a Ministerstvo zahraničních věcí nominují své zástupce do evaluačního týmu a Rozvojové středisko transparentním způsobem vybere externího odborníka. Vedoucí evaluačního týmu zajistí dělbu úkolů mezi členy tohoto týmu, přičemž zástupce rezortního ministerstva se především soustředí na posuzování
efektivity
projektu,
zástupce
Rozvojového
střediska
na
vyhodnocování relevance, efektivnosti, dopadů a udržitelnosti a externí odborník především na vyhodnocení technických sektorově specifických aspektů, zejména těch, které souvisejí s efektivitou intervence, případně se podílí na hodnocení logické stavby projektu a konsekvencí rozvojové intervence. U nezávislé evaluace je vybrán Rozvojovým střediskem externí odborník nebo tým externích odborníků, který na základě připraveného zadání zajistí ucelenou evaluaci dané rozvojové intervence. Informace získané v průběhu evaluace slouží ke zlepšení realizace zahraniční rozvojové spolupráce v budoucnu, a to jak uplatněním získaných informací ve fázi programování, tak ve fázi identifikace a formulace.
44
Součástí každé evaluace je detailní analýza veškerých relevantních dokumentů (projektový dokument, průběžné, roční a závěrečné zprávy, dokumenty definující národní politiky v sektoru, zprávy z evaluací obdobných projektů apod.) a analýza relevantních aktérů (vedoucí projektu, pracovníci projektu, zástupci partnerské instituce, představitelé cílové skupiny, zástupci místní státní správy, tradičních autorit, ostatních donorů a v místě působících nevládních organizací apod.). V případě, že je třeba evaluaci doplnit, jsou použity další metody. V závislosti na charakteru projektu a na objemu prostředků vyčleněných na rozvojovou intervenci a na její evaluaci jsou při sběru informací i při jejich zpracování uplatňovány metody kvalitativní, kvantitativní nebo jejich kombinace. K hlavním kvalitativním metodám patří přímé pozorování a strukturovaná interview, případně skupinové rozhovory s relevantními aktéry. Je možné rovněž využít různé formy dotazníků a testů či zpracování případových studií. Při kvantitativních výzkumech je možné provést přímá měření či šetření s velkým počtem respondentů, zejména příjemců přínosů rozvojových intervencí. Během evaluace by měla být dodržena tzv. zásada triangulace, která spočívá v kombinaci informací získaných různými metodami z různých informačních zdrojů. Výstupem z evaluace je následně evaluační zpráva projektu. V ČR je zadavatelem evaluací Ministerstvo zahraničních věcí. Vlastní provádění evaluace vybraného projektu je svěřeno do kompetence Rozvojového střediska, které má pro plnění této funkce vhodné předpoklady. Funkce evaluace musí být oddělena od funkce managementu, aby byla zaručena nestrannost a nezávislost. Na hodnocení výsledků projektů zahraniční rozvojové spolupráce je v ČR kladen čím dál větší důraz, což je pozitivním znakem zvyšujícího se zájmu o efektivní využití vynaložených prostředků a pozitivní dopady rozvojového úsilí.85
85
Více o fázi evaluace viz. Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/manual _pcm_zrs.pdf, s. 28 - 31).
45
3.3.6 Případová studie: Projekt „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel - provincie Thua Thien Hue“ ve Vietnamu - aplikace projektového cyklu v praxi
Projekt „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel - provincie Thua Thien Hue“ ve Vietnamu, je jedním z několika současných projektů realizovaných v rámci bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce. Na základě této případové studie bude ukázáno, jak jsou jednotlivé fáze projektového
cyklu
realizovány
v praxi.
Vzhledem
k tomu,
že
se
v projektovém cyklu jedná o postup od obecného ke konkrétnímu, bude tento postup využit i na následujících řádcích. V prvních dvou fázích projektového cyklu nelze o projektu jako takovém hovořit. Jak bylo uvedeno dříve, nejprve bylo nutné stanovit rozvojové země, se kterými bude ČR prioritně spolupracovat a vypracovat víceleté střednědobé programy spolupráce s těmito zeměmi. Schválení
Vietnamu
jako
prioritní
země
a
vypracování
víceletého
střednědobého programu Ve fázi programování bylo nejprve navrženo Odborem rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí osm prioritních zemí. Vietnam, kam spadá projekt „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel - provincie Thua Thien Hue“, byl navržen, jak již bylo přiblíženo v jedné z předchozích kapitol, především z důvodu: (1) potřebnosti rozvojové pomoci v této zemi86, (2) mimořádně silné tradice zahraniční rozvojové spolupráce a v neposlední řadě (3) potenciálu pro sekundární přínosy zahraniční rozvojové spolupráce. Návrh byl následně projednán Meziresortní
86
Vietnam stále patří mezi málo rozvinuté země a v roce 2006 se umístil na 109. místě ze 177 zemí seřazených podle indexu lidského rozvoje (Human Development Report, on-line text (http://hdr.undp.org/hdr2006/pdfs/report/HDR06-complete.pdf, s. 285)).
46
pracovní skupinou a poté schválen Usnesením č. 302 ze dne 31. března 200487 vládou ČR. Po schválení Vietnamu jako prioritní zemi byl vypracován víceletý střednědobý program, při jehož navrhování spolupracoval Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR s příslušnými
odbory
Ministerstva
zahraničních
věcí
Vietnamu,
zastupitelským úřadem ČR v Hanoji, a dalšími ministerstvy ČR zapojenými do realizace zahraniční rozvojové spolupráce, konkrétně Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem průmyslu a obchodu. Nezbytná byla rovněž konzultace s relevantními subjekty ve Vietnamu a zainteresovanými subjekty v ČR. Program pro zahraniční rozvojovou spolupráci s Vietnamem vychází primárně z rozvojových priorit vietnamské vlády, a proto proces utváření tohoto programu zahrnoval v první řadě analýzu Komplexní strategie omezování chudoby a ekonomického růstu88, která byla schválena v roce 2002 a představovala výsledek dlouhého vyjednávání mezi vietnamskou vládou a mezinárodní donorskou komunitou. Rozvojová strategie Vietnamu se hlásí k Rozvojovým cílům tisíciletí, ale má svou vlastní specifickou podobu, která se soustředí na tři hlavní témata (strukturální reforma, rozvoj venkova a rozvoj lidských zdrojů) a následující prioritní oblasti: - udržitelný ekonomický a sociální rozvoj se zvláštním důrazem na rozvoj venkova a zlepšení postavení etnických menšin, - vytvoření zdravého ekonomického prostředí pro soukromé podnikání (zvláštní důraz se klade na malé a střední podniky), - reforma státní administrativy a veřejných financí, 87
Usnesení vlády České republiky ze dne 31. března 2004 č. 302 k institucionálnímu zajištění a Zásadám zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie, on-line text http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/353b7431 a3a9daaec1256f540046fe0d/a5bc7e849c533a83c1256e71001f9a4d?OpenDocument). 88 The Comprehensive Poverty Reduction And Growth Strategy, on-line text (http://www.worldbank.org.vn/strategy/cprs/pdf/CPRGS_final.pdf).
47
- dopravní infrastruktura, - lidský rozvoj, podpora vědy a techniky, - zlepšení přístupu lidí ke vzdělání, zdravotní a sociální péči, - zdravotní nezávadnost potravin a zabezpečení přístupu k pitné vodě, - ochrana životního prostředí, - boj proti HIV/AIDS, malárii a dalším přenosným chorobám. Dalším krokem v rámci první fáze programování bylo provedení analýzy relevantních dokumentů jak ekonomické, politické tak sociální situace ve Vietnamu. Prostřednictvím této analýzy bylo zjištěno, že Vietnam stále patří mezi málo rozvinuté země, ekonomická a sociální situace je poznamenána
dlouholetým
působením
státně
řízené
ekonomiky
a
jednostrannou vazbou Vietnamu na východní blok do r. 1990. V zemi má vedoucí úlohu Komunistická strana Vietnamu, v posledních letech ale dochází k jisté liberalizaci a v ekonomické a společenské oblasti je uskutečňována řada reforem, jejichž důsledkem je postupné snižování úrovně chudoby a poměrně vysoký růst HDP (zhruba o 6 - 7 % ročně).89 Rovněž bylo přihlíženo k zahraniční rozvojové pomoci, kterou ve Vietnamu poskytují ostatní dárci. V roce 2003 byl Vietnam příjemcem přibližně 1,75 miliard USD Oficiální rozvojové pomoci,90 což představovalo přibližně 4,5 % hrubého národního důchodu. Rozvojová pomoc byla ve sledovaném období směřována především do sektoru sociálních služeb, podpory oživení průmyslu a podnikání, zdravotnictví a vzdělávání. Řada dárců vykazuje jako Oficiální rozvojovou pomoc grantový element tzv. měkkých úvěrů, které jsou zaměřeny především na podporu ekonomického růstu. Donorská komunita ve Vietnamu je početná a zahrnuje 25 bilaterálních a 15 multilaterálních dárců a více než 500 nevládních organizací.91 89
Dealing with the Donors - The Politics of Vietnam’s Comprehensive Poverty Reduction and Growth Strategy, on-line text (http://www.eurodad.org/uploadstore/cms/ docs/Vietnam casestudyIDSHelsinki2003.pdf). 90 Dle statistik OECD z roku 2003 představovala bilaterální Oficiální rozvojová pomoc 926 mil.USD, multilaterální 825mil.USD. 91 Koordinace poskytování rozvojové pomoci se děje prostřednictvím vietnamského ministerstva plánování a investic, které má v systému Oficiální rozvojové pomoci klíčovou úlohu - kromě její koordinace také připravuje koncepční materiály a spoluvytváří dlouhodobé
48
Po spolupráci a konzultacích s aktéry a po provedení analýzy relevantních dokumentů rozvojových priorit vietnamské vlády, hospodářské, sociální a politické situace ve Vietnamu a rozvojových intervencí ostatních donorů byla následně Odborem rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR vypracována konečná verze programu zahraniční rozvojové spolupráce Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou na období 2006 - 2010.92 Tento program byl následně předložen vládě ČR, která jej na základě Usnesení č. 664 ze dne 1. června 200593 schválila. Program
rozvojové
spolupráce
mezi
Českou
republikou
a
Vietnamskou socialistickou republikou na období 2006 – 2010 zohledňuje jak výsledky výše uvedených analýz, tak dále specifikuje konkrétní podobu české zahraniční rozvojové spolupráce v této zemi, především její sektorové a geografické zaměření, průřezová témata a institucionální rámec. S ohledem na rozsah rozvojových potřeb Vietnamu a limity finančních i lidských zdrojů se ČR ve spolupráci s touto zemí rozhodla zaměřit na čtyři vybrané sektory: (1) ochranu životního prostředí, (2) rozvoj venkova a zemědělství, (3) ekonomicko-průmyslový rozvoj a (4) oblast práce a sociálních věcí. Na sektor ochrany životního prostředí se ČR rozhodla zaměřit z toho důvodu, že patří mezi klíčové priority vietnamské vlády, a že ČR v této oblasti disponuje vlastní kvalitní expertizou. Na sektor rozvoje venkova a zemědělství se ČR zaměřila proto, že je významnou prioritou strategie. Ministerstvo plánování pravidelně zve reprezentanty donorské komunity (většinou na úrovni velvyslanců) na jednání Poradní skupiny, která je hlavním koordinačním orgánem mezinárodní donorské komunity pro poskytování Oficiální rozvojové pomoci Vietnamu. Kromě Poradní skupiny se donoři setkávají také na pravidelných zasedáních Vietnamské obchodní rady (Vietnam Business Forum). Zvláštní mechanismus je vytvořen pro spolupráci se zahraničními nevládními organizacemi, jejichž evidenci a koordinaci provádí vietnamské ministerstvo zahraničních věcí prostřednictvím své specializované agentury PACCOM (People's Aid Coordinating Committee) (více viz. Dealing with the Donors - The Politics of Vietnam’s Comprehensive Poverty Reduction and Growth Strategy, on-line text (http://www.eurodad.org/uploadstore/cms/ docs/Vietnam casestudyIDSHelsinki2003.pdf). 92 Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/ files/vietnam2.pdf). 93 Usnesení vlády České republiky ze dne 1. června 2005 č. 664 k zahraniční rozvojové spolupráci v roce 2006 a ke střednědobému výhledu jejího financování do roku 2008, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/6802db4c27cf71ffc1256f220067f94a/ 7093f07f464746c3c1257011003079c6?OpenDocument).
49
vietnamské vlády a zároveň že ČR může v tomto sektoru nabídnout své zkušenosti a navázat na dosud realizovanou spolupráci. Při výběru sektoru ekonomicko-průmyslového rozvoje sehrála důležitou roli skutečnost, že je tento sektor prioritní pro vietnamskou vládu, ČR v tomto sektoru disponuje komparativní výhodou vyplývající ze zkušeností s přechodem na tržní hospodářství a ČR může v této oblasti účinně navázat na dosud realizovanou spolupráci. Z hlediska našeho projektu je nejdůležitější sektor práce a sociálních věcí. Tento sektor byl vybrán proto, že omezování chudoby pomocí tvorby nových pracovních příležitostí, sociální ochrana obyvatelstva a boj proti sociálnímu vyloučení představuje významnou prioritu pro Vietnam a ČR v této oblasti disponuje cennými komparativními výhodami a zkušenostmi z období transformace.94 Co se týče geografického zaměření programu,
ČR se rozhodla
vzhledem k omezeným finančním a lidským zdrojům, stejně tak jako i požadavku efektivity a viditelnosti, zaměřit na oblast středovietnamské provincie Thua Thien - Hue, která patří z hlediska rozvojové spolupráce mezi nejpotřebnější.95 Program rovněž přibližuje průřezová témata české zahraniční rozvojové spolupráce. K průřezovým tématům patří dle programu: (1) posilování vzájemných kulturních, ekonomických a společenských vazeb mezi ČR a Vietnamem, včetně podpory spolupráce vzdělávacích a výzkumných institucí, (2) podpora rozvoje lidských zdrojů v chudobou nejvíce postižených oblastech, (3) podpora komunitního rozvoje (především ve venkovských oblastech), (4) posilování kapacit veřejné správy, (5) rozvoj venkova, (6) uplatňování principů udržitelného rozvoje.96 Součástí programu je dále institucionální rámec. Realizace programu zahraniční rozvojové spolupráce mezi ČR a Vietnamem by měla být na základě tohoto dokumentu institucionálně zajištěna Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem práce a sociálních věcí, 94
Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/ files/vietnam2.pdf, s. 15). 95 tamtéž, s. 15. 96 tamtéž, s. 20.
50
Ministerstvem průmyslu a obchodu, Zastupitelským úřadem ČR v Hanoji, Odborem rozvojové spolupráce Ministerstva zahraničních věcí a Rozvojovým střediskem, přičemž: -
příslušná ministerstva jsou odpovědná za realizaci spolupráce ve svých sektorech, podílí se na přípravě programu spolupráce v této oblasti a jeho případných modifikacích a jsou odpovědná za řízení implementace projektů a jejich monitoring a evaluaci,
-
zastupitelský úřad v Hanoji se podílí na přípravě programu spolupráce s Vietnamem, na monitoringu jeho implementace a udržuje také dialog s partnerskými institucemi a ostatními poskytovateli rozvojové pomoci ve Vietnamu.
-
Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí se
stejně jako Rozvojové středisko podílí na
přípravě programu zahraniční rozvojové spolupráce a jeho případných modifikacích. -
Ministerstvo zahraničních věcí v úzké spolupráci s resorty a za pomoci Rozvojového střediska má zajistit monitoring a evaluaci programu zahraniční rozvojové spolupráce mezi ČR a Vietnamem.97
V závěrečné části programu je rovněž přiblížen časový rámec evaluace programu. V průběhu roku 2007 by měla nejprve proběhnout průběžná evaluace, po roce 2010 pak evaluace závěrečná.98 Identifikace témat zahraniční rozvojové spolupráce Po schválení programu byl ve druhé fázi připraven Plán zahraniční rozvojové spolupráce pro rok 200799, který byl vypracován Odborem rozvojové 97
Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/ files/vietnam2.pdf, s. 21). 98 tamtéž, s. 21. 99 Plán rozvojové spolupráce pro rok 2007, který je v souladu s Usnesením vlády č.302/2004 o Zásadách zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU, odráží proces transformace systému poskytování rozvojové pomoci, k němuž Ministerstvo zahraničních
51
spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR a poté předložen vládě ČR ke schválení. V tomto plánu se kromě jiného nachází: a) seznam pokračujících projektů v prioritních zemích ve Vietnamu, které byly schváleny v předchozích letech jako víceleté s dobou realizace i v roce 2007. Konkrétně se jedná o projekty: -
Vybudování střediska ortopedie a rehabilitace pro zdravotně postiženou mládež v provincii Bac Thai (gestor: Ministerstvo průmyslu a obchodu),
-
Vyhledání a průzkum zdrojů pitné vody na vybraných lokalitách provincie Nghe An Vietnam (gestor: Ministerstvo životního prostředí),
b) seznam témat spolupráce, která začala být v rámci jednotlivých rezortů ve Vietnamu realizována v roce 2006. Konkrétně: -
Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatelstva – provincie Thien Hue (gestor: Ministerstvo práce a sociálních věcí),100
-
Pomoc a účast na rozvoji obuvnického a kožedělného sektoru, Modernizace
zdravotnických
zařízení
dodávkami
české
technologie, Poskytování českých technologií a strojního vybavení dílen vč. odborného zaškolení v rámci odborného vzdělávání v provincii Hung Yen, Oblast alternativních zdrojů energie (gestor: Ministerstvo průmyslu a obchodu), -
Zdravotní nezávadnost a kvalita potravin, Lesnictví (gestor: Ministerstvo zemědělství),
-
Rehabilitace
oblastí
kontaminovaných
dioxiny
ve středním
Vietnamu, Regionální projekty odpadového hospodářství (gestor: Ministerstvo životního prostředí), věcí přistoupilo v souvislosti se vstupem ČR do EU (Plán dvoustranné zahraniční rozvojové spolupráce pro rok 2007, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/download.php?Id =23, s.1)). 100 Pod toto téma patří projekt, který je předmětem této případové studie.
52
-
Program pro prioritní země při Zastupitelských úřadech (gestor: Ministerstvo zahraničních věcí),
c) seznam nových témat spolupráce, jejichž realizace by měla být zahájena v roce 2007. Konkrétně se jedná o témata: -
Zavádění zemědělských postupů vedoucích k eliminaci dioxinů, Problematika zdravotní nezávadnosti a kvality potravin (gestor: Ministerstvo zemědělství)
-
Průzkum zdrojů pitné vody v centrálním Vietnamu (gestor: Ministerstvo životního prostředí).
Plán kromě pokračujících projektů a konkrétních témat spolupráce, rovněž určil dobu jejich realizace a maximální výši prostředků, která je pro jejich realizaci vyčleněna.101 Formulace konkrétního projektu a výběr budoucího realizátora Ve třetí fázi již můžeme mluvit o konkrétním projektu. V této fázi nejprve Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je gestorem projektu „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue“, nejprve zajistilo jeho formulaci. V rámci fáze formulace byly na základě provedených analýz určeny např. záměry, cíle a výstupy projektu102. Veškeré informace relevantní k projektu, ať již získané v této či předchozích fázích projektového cyklu, byly následně vneseny do projektového dokumentu.
101
Údaje vnesené do Plánu dvoustranné zahraniční rozvojové spolupráce pro rok 2007 se netýkají pouze Vietnamu, ale i dalších, ať prioritních či neprioritních, zemí. 102 Přesto, že měl autor této práce k dispozici i další údaje týkající se fáze formulace, jako např. objektivně ověřitelné indikátory k jednotlivým výstupům či informace o očekávaných finanční vstupech k jednotlivým aktivitám, autor je z důvodu lepší přehlednosti práce na následujících řádcích blíže nezpracovává. Co se týče veškerých informací týkajících se projektu „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue“, je v této práci čerpáno především z oficiálních internetových stránek projektu (http://www.jirkoc.cz/thuathienhue/index.htm).
53
Záměrem projektu „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue“ je konkrétně přispět k řešení hlavních sociálních problémů provincie Thua Thien Hue, zvláště pak komunity Phong My. Projekt by se měl v této souvislosti zaměřit na zlepšení životních podmínek komunity v oblasti sociálního začleňování ohrožených a znevýhodněných skupin obyvatel (zdravotně postižených, nezaměstnaných, žen a dětí), zvláštní důraz by měl být rovněž kladen na zlepšování dostupnosti sociálních služeb pro příslušníky etnických menšin. Projekt by měl také zvyšovat povědomí o sociální a zdravotní situaci mezi obyvateli komunity i mezi relevantními institucemi na místní i centrální úrovni. K tomuto záměru by mělo přispět poskytování odborné sociální a zdravotní péče vyškolenými a vybavenými sociálními a zdravotními pracovníky s důrazem na přímou intervenci v domácnostech sociálně znevýhodněných. Tím by se zároveň měla rovněž posílit atmosféra důvěry mezi příslušníky místní komunity a zástupci státních i nestátních institucí, které se problematice sociálního začleňování zabývají. Ke stmelení komunity a
oboustranné motivaci – ze strany komunity i
sociálně vyčleněných (zvláště osob postižených následky působení dioxinů a jejich rodin) k integraci by měl rovněž přispět rozvoj jejich ekonomických aktivit v chráněné pracovní dílně. Projekt by měl také rozšířit objem znalostí o reálné sociální a zdravotní situaci lokality a možnostech jejího řešení s potenciální aplikací i na další obdobné lokality, které příslušné státní i nestátní instituce mají k dispozici. Celkem byly určeny dva cíle projektu, v rámci nich pak několik konkrétních výstupů:103 1. Zlepšení sociálního a ekonomického postavení znevýhodněných osob žijících v komunitě Phong My, přičemž hlavní pozornost bude
věnována
osobám
nějakým
způsobem
postiženým
působením dioxinů:
103
Projekt „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue“ (http://www.jirkoc.cz/thuathienhue/index.htm).
54
-
provedení
výzkumu
v oblasti
sociálního
začleňování
ohrožených a znevýhodněných osob a etnických menšin v lokalitě Phong My, -
průběžná realizace sociálních intervencí a zdravotní péče vyškolenými pracovníky,
-
realizace
dovednostních
a
organizačních
školení
pro
příslušníky komunity a vyhodnocení jejich dopadů, -
zřízení chráněné dílny,
-
provoz chráněné dílny.
2. Posílení komunitní spolupráce a odborných kapacit a zázemí místních sociálních a zdravotních pracovníků v komunitě: -
vytvoření lokální pracovní skupiny
-
příprava, realizace a vyhodnocení dopadů dvou typů školení pro místní sociální pracovníky (profesní znalosti, praktické dovednosti)
-
vybavení místních sociálních pracovníků pomůckami a materiálem pro výkon práce
-
zvyšování informovanosti v rámci komunity
-
zpracování a distribuce případové studie a angličtině a vietnamštině (výsledky analýz a návrhy dalších řešení).
Poté, co byla Ministerstvem práce a sociálních věcí zajištěna formulace konkrétního projektu, byl vybrán na základě výběrového řízení podle Zákona o veřejných zakázkách č.40/2004 Sb.104 realizátor projektu. Výběrové řízení proběhlo v polovině roku 2006 a uspěla v něm firma Mgr. Jiří Kocourek - aplikovaná sociologie. Ministerstvo práce a sociálních věcí následně s touto firmou podepsalo smlouvu, prostřednictvím které ji pověřilo 104
V současnosti se již postupuje dle nového zákona o veřejných zakázkách, který byl s konečnou platností přijat Parlamentem ČR dne 14. 3. 2006 a zveřejněn dne 19. 4. 2006 ve Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv v částce č. 47 pod č. 137/2006 Sb. Nový zákon o veřejných zakázkách je účinný od 1. července 2006 (Informační servis k zákonu č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách (http://www.verejna-zakazka.cz)).
55
k realizací rozvojového projektu. Ten by měl být realizován v časovém období let 2006 - 2009. Realizace a monitoring projektu Ve fázi realizace, ve které se projekt „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue“ v současné době nachází,105 sehrávají roli jak instituce zapojené v předcházejících fázích projektového cyklu (především pak Ministerstvo práce a sociálních věcí, Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR, Rozvojové středisko a Zastupitelský úřad ČR v Hanoji), tak realizační tým a místní partnerské instituce. Realizační tým je složen z odborníků z ČR i z Vietnamu. Členové mají zkušenosti jak s realizací projektů rozvojové spolupráce, tak s pobytem ve Vietnamu a co se týče jejich odbornosti, vystudovali a působí v oborech sociologie, vietnamistiky, lékařství, genetiky, pedagogiky, psychiatrie, sociální práce, historie aj. Tento realizační tým bychom mohli rozdělit na užší a širší. Užší realizační tým je přímo zodpovědný za realizaci projektu. Zajišťuje bezproblémový průběh, organizaci a ekonomické zajištění projektu, jeho kontrolu apod.
Tvoří ho vedoucí projektového týmu, projektový účetní,
asistent vedoucího projektového týmu, administrativní síla, metodik výzkumu a metodik sociální práce. Širší realizační se skládá z odborných konzultantů, kteří se budou podílet na přípravě metodiky výzkumu a vzdělávání, z nichž někteří budou zároveň působit jako lektoři vzdělávání. Jsou zde zastoupeni rovněž odborní konzultanti v různých oblastech souvisejících s poskytováním zdravotní a sociální péče. K dalším útvarům realizačního týmu rovněž patří: -
výzkumný tým (výzkumníci, tazatelé, koordinátoři),
-
terénní sociální pracovníci,
-
tým lektorů,
-
zajištění organizace dílny, zaměstnanci dílny,
105
Projekt již prošel fází zahájení realizace a v současné době se již nachází ve fázi jejího průběhu.
56
-
pracovní skupina,
-
autoři závěrečné zprávy, případové studie a její diseminace.106
Důležitou roli ve fázi realizace rovněž hrají partneři. Hlavním partnerem projektu „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue“ je především Hue Medical School, která je součástí Hue University. Jde o významné odborné a vzdělávací pracoviště se zaměřením na sociální a zdravotní problematiku. K dalším partnerům patří rovněž Lidový výbor obce Phong My, Lidový Výbor provincie Thua Thien Hue, Odbor zahraničních vztahů provincie Thua Thien Hue, Development Worldwide a mnozí další.107 Obr. č. 2 přibližuje základní schéma toho, jakým způsobem je projekt řízen. Červeně podtrženy jsou subjekty a občané Vietnamu, modře subjekty a občané ČR. Schéma zároveň naznačuje, jak bude možné předat úvodní řídící strukturu do rukou vietnamských institucí a partnerů (přerušované čáry).
obr. 2: Základní schéma řízení projektu (VSR=Vietnamská socialistická republika)
zdroj: Projekt „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue“
106
„Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue“ (http://www.jirkoc.cz/thuathienhue/index.htm). 107 tamtéž.
57
Při propagaci tohoto projektu je používáno nejen oficiálního logo české zahraniční rozvojové spolupráce, ale rovněž vlastního loga projektu. Projekt má kromě toho i svůj vlastní výtvarný motiv (viz. příloha 4). Evaluace Jak již bylo uvedeno výše, projekt „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue“ se v současné době nachází ve fázi realizace. Přiblížení evaluace proto v současné době není ještě možné.108 K dnešnímu dni je evaluace prováděna pouze u vybraných projektů zahraniční rozvojové spolupráce ČR a tudíž je otázkou, zda právě tento projekt bude evaluován touto cestou. V každém případě, kdyby se tak nestalo, projekt bude evaluován jako součást širšího hodnocení, např. při evaluaci
programu
zahraniční
rozvojové
spolupráce
mezi
ČR
a
Vietnamem.109
108
Vzhledem k tomu, že realizace projektu začala teprve nedávno, nebyl proveden ani monitoring projektu, který evaluaci jakožto poslední fázi projektového cyklu předchází. 109 Na základě tohoto programu by měla průběžná evaluace proběhnout v průběhu roku 2007, závěrečná evaluace po roce 2010.
58
4. Informovanost české veřejnosti Postoj veřejnosti je pro kvalitní rozvojovou spolupráci náležitého rozsahu klíčový. Aby byl zachycen, jsou uskutečňovány výzkumy veřejného mínění. Tím posledním, který se týkal zahraniční rozvojové spolupráce ČR, byl výzkum společnosti SC&C v roce 2006. Tento výzkum byl společnosti zadán Ministerstvem zahraničních věcí ČR, jakožto koordinátorem zahraniční rozvojové pomoci. Cílem tohoto výzkumu bylo především zmapovat povědomí občanů o zahraniční rozvojové spolupráci ČR, jejich názory na zaměření a financování rozvojových aktivit. Z Výzkumu veřejného mínění 11/2006 - Ministerstvo zahraničních věcí110 vyplývá mnoho zajímavých zjištění. Těmi nejpřekvapivějšími (spíše v negativním slova smyslu) jsou ty, které se týkají informovanosti české veřejnosti : přestože 59% občanů někdy slyšelo o vládním programu rozvojové pomoci, 79% občanů se necítí být dostatečně informováno a 69% by uvítalo více informací (viz. grafy 1-3). A je nutno říci, že nejde pouze o pocit. Z výzkumu např. vyplývá, že 80% občanů nikdy neslyšelo o Rozvojových cílech tisíciletí (viz. graf 4).
graf 1: Slyšel(a) jste o vládním programu ČR na pomoc chudým zemím?
graf 2: Máte k dispozici dostatek informací o pomoci ČR chudým zemím?
110
Výzkum veřejného mínění 11/2006 - Ministerstvo zahraničních věcí, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/download.php?id=113 ).
59
graf 3: Uvítal(a) byste více informací
graf 4: Slyšel(a) jste někdy o Rozvojových h
o pomoci ČR chudým zemím?
cílech tisíciletí?
zdroj: Výzkum veřejného mínění 11/2006 - Ministerstvo zahraničních věcí
ČR si tyto nedostatky v oblasti informování veřejnosti uvědomuje111 a postupně buduje širokou platformu na podporu zahraniční rozvojové spolupráce. Ke zlepšení této situace přispívá jak vláda, tak především nevládní organizace. Pro zvýšení všeobecného povědomí veřejnosti o zahraniční rozvojové spolupráci ČR provozuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR oficiální internetové stránky (http://www.mzv/pomoc), které se touto problematikou zabývají. Kromě obecných informací o zahraniční rozvojové spolupráci ČR zde nalezneme i odkazy na jiné informační zdroje, především pak na oficiální internetové stránky Rozvojového střediska(http://www.rozvojovestredisko.cz), které je rovněž zapojeno do informování veřejnosti, a to jak o české zahraniční rozvojové spolupráci, tak problematice rozvojové spolupráce obecně. Dalším informačním zdrojem jsou i internetové stránky realizované společností Člověk v tísni (http://www.rozvojovka.cz). Tento portál byl vytvořen v rámci projektu „Zvyšování povědomí české společnosti o
111
V roce 2004 provedla podobný výzkum společnost GfK. Výsledky tohoto výzkumu se příliš od výzkumu společností SC&C neliší (více o průzkumu společnosti GfK na oficiálních internetových stránkách Rozvojového střediska).
60
problematice mezinárodní rozvojové spolupráce a zahraniční pomoci“ a je v gesci Ministerstva zahraničních věcí. Výraznou roli na poli informování veřejnosti, a především pak jejího zapojení do rozvojové problematiky, má Kampaň Česko proti chudobě koalice složená z českých nevládních a neziskových organizací, které se zabývají humanitární a rozvojovou pomocí, vzděláváním a dobrovolnou prací s organizacemi, jež se věnují otázkám mezinárodního obchodu a zadlužení, gender problematice a životnímu prostředí. Úmyslem Kampaně Česko proti chudobě je více zapojit veřejnost do rozvojové problematiky. Kampaň má v úmyslu přesvědčit občany, že čím více jedinců se do ní zapojí, tím větší je šance, že česká politická reprezentace na české a evropské úrovni přijme rozhodné a provázané kroky k nápravě v oblasti rozvojové pomoci, obchodu a zadlužení, v oblasti životního prostředí a rovných vztahů mezi ženami a muži. Kampaň Česko proti chudobě v prvním roce kulminovala 10. září 2005 těsně před newyorským summitem OSN pouličními akcemi po městech ČR, které se přidaly k podobnými akcím po celém světě. Činnost koalice ani působnost kampaně však zářijovým summitem neskončily, a to proto, že cílovým rokem pro snížení globální chudoby na polovinu a splnění 8 konkrétních Rozvojových cílů tisíciletí je až rok 2015. Do té doby se na mnoha místech ČR uskutečňují semináře, přednášky, diskuse, pracovní dílny, školení pro novináře, státní správu a učitele. Důležitou roli rovněž hrají jejich
publikační
činnost
a
oficiální
internetové
stránky
(http://www.ceskoprotichudobe.cz). Zapojit více českou veřejnost je i cílem Letní školy rozvojové pomoci a spolupráce, která je organizována Centrem interdisciplinárních studií Univerzity Palackého v Olomouci112 ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních
věcí
a
Agenturou
rozvojové
a
humanitární
pomoci
Olomouckého kraje. V tomto případě je třeba říci, že se nejedná o zcela novou iniciativu - letos se má konat již desátý ročník. Letní škola je určena českým či slovenským posluchačům, kteří mají zájem o problematiku rozvojových zemí a rozvojové a humanitární pomoci. Cílem školy je seznámit 112
Tato vysoká škola rovněž umožňuje zájemcům studovat rozvojovou problematiku v rámci studijního programu. Tuto možnost poskytuje i Vysoká škola ekonomická.
61
účastníky s problematikou rozvojových zemí jak v rovině teoretické, tak i v rovině praktických rad a informací o nejrůznějších aspektech života a práce v těchto zemích. Prostor je rovněž určen pro diskuzi mezi účastníky, lektory a organizátory. Výše uvedené aktivity jsou pouze výběr těch nejviditelnějších - ve skutečnosti je vyvíjena celá řada dalších aktivit. Zda se však jejich prostřednictvím podaří povědomí veřejnosti o rozvojové problematice zvýšit či nikoliv, se projeví až s větším časovým odstupem. Významnou roli ve zvyšování povědomí české veřejnosti mají rovněž česká média, jakožto zprostředkovatelé informací. V této souvislosti je však třeba říci, že některá z nich bohužel nepřistupují k informování veřejnosti příliš zodpovědně, což potvrzuje i Daniel Svoboda, místopředseda občanského sdružení Development Worldwide. Podle jeho slov je nutné, aby byla česká veřejnost, ať již odborná či laická, nejen daleko více seznámena s rozvojovou politikou jako takovou, ale rovněž by měly být uváděny na pravou míru některé populární mediální omyly. V této souvislosti autor kritizuje dva články z různých, poměrně dosti známých, časopisů, na kterých dokládá, jak mohou některá média veřejnost klamat. Z článků je patrné, že přitom nejde o chybné hodnocení konkrétních projektů, ale přímo upozornění na nežádoucí systémové chyby. Daniel Svoboda pak na tuto chybnou kritiku reaguje v jedné z části svého článku Rozvojová spolupráce - problém ČR nebo rozvojových zemí?: V časopise Týden 5/2003 byla uveřejněna jízlivá kritika geofyzikálního průzkumu prováděného českými experty v Kamerunu v rámci průzkumu ložisek ropy a zemního plynu. Kritika byla založena na zkratkovitém konstatování, že česká zahraniční rozvojová pomoc podporuje mezinárodní ropné kartely případně diktátorské režimy a poškozuje životní prostředí. Autor tímto nevědomky nebo úmyslně ignoruje partnerství jako jeden ze základních principů zahraniční rozvojové pomoci: „vlády partnerských zemí nesou primární odpovědnost za svůj rozvoj a politika dárců plně zohledňuje jejich potřeby; zahraniční rozvojovápomoc musí být vedena poptávkou po pomoci ze strany příjemce …“ A z rozvojových priorit lze asi těžko vyřadit právo na znalost a využití vlastního přírodního bohatství (mimochodem, už jen znalost vlastních surovinových zásob může být využita jako politický argument při prosazování dalších zájmů země v regionu). Rovněž u kritiky dopadů na životní prostředí nelze opominout, že zpochybňovaný geofyzikální průzkum nabízí tzv. nedestruktivní průzkumné metody, které mohou z části nahradit environmentálně mnohem rizikovější vrtné práce či hornické činnosti. Pokud se tedy autor kritiky snaží odsoudit způsob využití přírodního bohatství vládou Kamerunu, neměl by zpochybňovat roli českých firem při
62
průzkumu, ale spíše požadovat, aby byl dosavadní český vliv v regionu využit při prosazování ekonomicky efektivnějších a environmentálně příznivějších způsobů využití přírodních zdrojů. O zájmy rozvojových zemí či o šetrné využívání neobnovitelných zdrojů však v daném článku prakticky nešlo. Přirovnávání k diktátorským režimům a zmínky o popravách spisovatelů a kritiků těžby ropy v Nigérii pak považuji v dané souvislosti už jen za politování hodný důkaz demagogie a žurnalistické neprofesionality. V Respektu 13/2003 byl popsán „výmluvný příklad pochybného projektu soukromé firmy“, která se podílí v rámci české zahraniční rozvojové pomoci na „štědrém sponzorství“ obuvnického průmyslu ve Vietnamu. Kritika naznačuje, že místo podpory průmyslových podniků je třeba v rozvojových zemích stavět nemocnice a školy a hledat nové vodní zdroje. Zdravotnictví, vzdělání, potravinové zabezpečení a přístup ke zdravé vodě samozřejmě patří mezi chvályhodné cíle rozvojové spolupráce, i proto se na Světovém summitu pro sociální rozvoj v Kodani 1995 dárcovské státy zavázaly věnovat této sféře 20 % své pomoci. Ale školy, voda či léky samy o sobě k dlouhodobému zlepšení situace nestačí. Rozvojové země se musí zejména ekonomicky postavit na vlastní nohy a integrovat se do světového hospodářství a mezinárodního obchodu. Pokud tedy např. právě obuvnický průmysl patří ve Vietnamu mezi potenciálně konkurenceschopná odvětví, je naopak třeba ocenit ČR, že byla schopna toto odvětví identifikovat a využít „zbytky“ českého know-how pro podporu rozvojového partnera.Článek pak v podstatě zpochybňuje roli soukromých firem při poskytování zahraniční rozvojové pomoci. Tento prvek považuji za zcela alarmující - rozvojová spolupráce musí zůstat otevřena všem partnerům a nikdy by nemělo rozhodovat KDO je realizátorem ale CO a JAK je realizováno. Pokud má zahraniční rozvojová pomoc podporovat nezávislost a soběstačnost rozvojových zemí, jak lépe než předáváním profesionálních zkušeností od konkurenceschopných a na státu nezávislých subjektů lze toto docílit? Je zajímavé, že nikdo například nezpochybňuje vzdělání a praxi soukromých lékařů (naopak jim často dáváme přednost), proč tedy má být opomíjeno vzdělání a komerční praxe hydrogeologů, učitelů, stavebních, technických či zemědělských inženýrů nebo provozních techniků? Česká zahraniční rozvojová pomoc je otevřena veřejné diskusi a přispívá na realizaci rozvojových aktivit nejen soukromým firmám, ale i nevládním neziskovým organizacím, rozpočtovým organizacím či institucím státním. Každý z těchto subjektů nabízí specifické znalosti a zkušenosti, teprve kombinace jejich využití však vypovídá o úspěšnosti české zahraniční rozvojové pomoci jako celku. Pokud někdo místo odborné spolupráce a rovnoprávného partnerství nabízí pouze vymezování vůči „konkurenci“, de facto tím signalizuje nevíru ve své vlastní schopnosti.113
113
Svoboda, D.(2003): Rozvojová spolupráce - problém ČR nebo rozvojových zemí? on-line text (http://www.dww.cz/spoluprace.doc).
63
5. Komparace rozvojové politiky ČR s rozvojovými politikami Maďarska, Polska a Slovenska Z předchozích stran je patrné, že ČR učinila mnoho kroků ke zlepšení své zahraniční rozvojové politiky. Podobné úsilí nicméně vynaložily i další nové členské státy EU a tudíž je na místě otázka, jak si ČR v porovnání s těmito státy v současné době vlastně stojí. Na následujících řádcích nebude pozornost věnována všem novým členským státům EU, ale pouze vybraným, konkrétně Maďarsku, Polsku a Slovensku. Tyto země tvoří společně s ČR tzv. Visegrádskou skupinu (dále jen V4)114. Srovnání rozvojových politik těchto zemí s ČR bude provedeno na základě zkoumání následujících čtyř oblastí, a to: -
mezinárodních
aktérů,
kteří
se
na
budování
systému
v jednotlivých zemích podílely, -
sektorových a teritoriálních priorit,
-
výše objemu zahraniční rozvojové pomoci,
-
institucionálního zajištění.115
114
Visegrádská skupina vznikla z úsilí zemí střední Evropy o spolupráci v řadě oblastí společného zájmu v rámci celoevropské integrace. ČR, Maďarsko, Polsko a Slovensko byly vždy součástí jedné civilizace sdílející kulturní a intelektuální hodnoty a společné kořeny náboženských tradic, což si přejí zachovat a dále posilovat. Všechny čtyři země země usilovaly o členství v EU. Svou integraci do ní považovaly za další krok v procesu překonávání umělých dělících čar v Evropě pomocí vzájemné podpory. Tohoto cíle dosáhly v roce 2004, kdy se všechny staly členskými zeměmi EU. Skupina V4 nebyla vytvořena jako alternativa k úsilí o celoevropskou integraci, ani se nesnaží konkurovat funkčním středoevropským strukturám. Její aktivity nesměřují k izolaci nebo k oslabení vztahů k ostatním zemím. Skupina se naopak snaží podporovat optimální spolupráci se všemi zeměmi, zvláště se zeměmi sousedskými, a zajímá se o demokratický rozvoj všech částí Evropy. Přáním skupiny V4 je přispívat k budování evropské bezpečnostní architektury založené na efektivní, funkčně se doplňující a vzájemně posilující kooperaci a koordinaci mezi existujícími evropskými i transatlantickými institucemi. Pro zachování a šíření kulturní soudržnosti hodlá skupina V4 pří své spolupráci podporovat sdílení hodnot v oblasti kultury, vzdělávání, vědy a výměny informací. Veškeré aktivity Visegrádské skupiny jsou směřovány k posílení stability v regionu Střední Evropy. Zúčastněné země vnímají svou kooperaci jako výzvu, jejíž úspěšné naplňování je nejlepším důkazem schopnosti integrovat se do širších struktur, jakou je např. EU (Visegradgroup (http://www.visegradgroup.eu)). 115 Při srovnávání zahraničních rozvojových politik zemí V4 je vycházeno nejen z koncepcí jednotlivých zemí V4, ale především z následujících zdrojů: Dauderstädt, M.(eds., 2002): EU Eastern Enlargement and Development Cooperation, Bonn, Fridrich-Ebert-Stifung; Exnerová V.-Prunerová, K.. (2005): Rozvojová politika nových členských států EU, on-line text
64
Dříve, než tak bude učiněno, je vhodné alespoň ve stručnosti přiblížit historii zahraniční rozvojové spolupráce těchto zemí. Ta totiž vysvětluje nejlépe, proč jsou si zahraniční rozvojové politiky těchto států, jak bude potvrzeno následovně, relativně dosti podobné.
5.1 Historický kontext Podáváme-li se do historie zahraniční rozvojové spolupráce zemí V4, můžeme obecně konstatovat, že vychází z podobných základů. Zahraniční rozvojová pomoc byla v Maďarsku, Polsku a Československu, jakožto součástem
východního bloku, poskytována zejména zemím nakloněným
nebo alespoň neutrálním vůči socialistické vizi uspořádání společnosti. Po pádu železné opony byly vztahy se zeměmi třetího světa dočasně zpřetrhány a došlo k přeorientování trhů a priorit zahraničních politik těchto zemí. Země V4 se věnovaly především své vlastní ekonomické a politické transformaci a teprve až v druhé polovině devadesátých let, poté, co v těchto zemích nastala alespoň částečná stabilizace, se téma zahraniční rozvojové spolupráce opět vynořilo a země V4 začaly pomalu vytvářet své zahraniční rozvojové politiky.
(http://www.rozvojovka.cz/odbortext.php?co=rs&id=12). Tyto zdroje analyzují zahraniční rozvojovou politiku jednotlivých zemí V4. Tato kapitola pak z analýz následně vyvozuje obecné závěry, respektive podává informace o tom, co mají země V4 ve zkoumaných čtyřech oblastech společného, případně v čem se liší. Čerpáno je rovněž z článku J. Hecové „Střední Evropa na cestě k efektivní rozvojové pomoci“ (Hecová J.: Střední Evropa na cestě k efektivní rozvojové pomoci, on-line text (http://www.rozvojovka.cz/download/rozvojova pomoc_StredniEvropa_AMOhecova.pdf).
65
5.2 Hlavní mezinárodní aktéři při tvorbě rozvojových politik Zahraniční rozvojová politika je stejně jako v případě ČR formována a koordinována v rámci působení několika mezinárodních aktérů. Těmi nejvýznamnějšími jsou především OECD, OSN a EU. ČR, Maďarsko a Polsko vstoupily do OECD ve stejnou dobu, a to v letech 1995-1996. Slovensko je následovalo s určitým časovým odstupem, do organizace vstoupilo až v roce 2000. Přesto, že všechny tři země mají stejně jako v případě ČR pouze pozorovatelský status v DAC/OECD, lze konstatovat, že principy přijaté tímto výborem jsou často inspirací pro úpravu národních politik těchto čtyř zemí. OSN je v souvislosti se zahraniční rozvojovou spoluprací významná zejména tím, že formuluje v globálním měřítku oblast rozvojových priorit. EU má svůj význam v tom, že inkorporuje jak principy OECD/DAC, Rozvojové cíle tisíciletí tak i mezinárodní závazky přijaté na mezinárodních konferencích. Na podobu zahraniční rozvojové spolupráce měla vliv nejenom OSN jakožto
mezinárodní
instituce
formulující
v globálním
měřítku
oblast
rozvojových priorit, ale rovněž regionální projekt Rozvojového programu OSN s názvem „Posilování kapacit v zahraniční rozvojové spolupráci“, který v zemích V4 probíhal od roku 1999. Tento program byl zaměřen na systematické vzdělání expertů v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce a na vytvoření stálých institucionálních struktur. Významný vliv měla rovněž kanadská rozvojová agentura CIDA. Tato instituce s Rozvojovým programem úzce spolupracovala a vytvořila pro speciální program ODACE (Official Development Assistance in Central Europe), který začal v roce 2000 a byl naplánován na 5 let. Tento program poskytoval technickou a finanční pomoc a jeho cílem bylo rozvíjet a posílit kapacity v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce. Tyto cíle byly naplňovány prostřednictvím studijních cest a tréninků a dále asistencí při realizaci rozvojových projektů ve třetích zemích.
66
5.3 Sektorové a teritoriální priority Priority v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce jsou u vyspělých donorů obvykle dány rovnováhou mezi určitými politickými zájmy, snahou vyhovět mezinárodním
požadavkům
a
tlakem
ze
strany
veřejnosti.
Situace
v Maďarsku, Polsku a na Slovensku je však stejně jako v případě ČR odlišná. Skutečnost, že v zemích V4, v důsledku nezájmu široké veřejnosti o tuto problematiku a její kontrolu, chyběl tlak na politické představitele, umožnila vytvoření prostoru pro prosazování určitých politických a osobních zájmů. Politici většinou nechápali toto téma jako zásadní oblast zahraniční politiky a rozvojové projekty často pouze podporovaly export určitých vybraných domácích firem. Vlastní bezpečnostní politika, regionální, ekonomická a sociální stabilita, posilování obchodních a kulturních vztahů s jinými zeměmi nebo vztahů s národnostními menšinami v zahraničí jsou často uplatňované jako jejich důležité sektorové priority. Nutnost dodržovat mezinárodní závazky však pomalu vedla u všech zemí V4 k začlenění priorit navazujících na Rozvojové cíle tisíciletí, což mělo za následek, že se mezi prioritami zahraniční rozvojové spolupráce ocitlo např. téma redukce chudoby nebo udržitelného rozvoje. Je však třeba si uvědomit, že i přes skutečnost, že jsou současné cíle zahraniční rozvojové spolupráce zemí V4 formálně v souladu s Rozvojovými cíli tisíciletí, nevylučuje to, aby jednotlivé vybrané rozvojové projekty sledovaly výše zmíněné národní nebo osobní zájmy. Další věcí, která ČR, Maďarsko, Polsko a Slovensko spojuje, je menší smysl pro globální odpovědnost. Ve starých členských zemích EU se v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce tato globální odpovědnost projevuje mnohem více a to např. v oblastech životního prostředí, klimatu, bezpečnosti, jídla a zdraví. Státy V4 jako cíl vlastní zahraniční rozvojové pomoci rovněž uvádějí daleko více než v případě starých členských států EU podporu a udržování demokracie. A je to vcelku pochopitelné. Jak ČR, Maďarsko, Polsko i Slovensko si velice cení svých zkušeností získaných při vlastní politické i
67
ekonomické transformaci a považují se za kompetentní předávat tyto nabyté znalosti ostatním zemím. Tato forma pomoci má většinou odborný charakter předávání znalosti a know-how a bývá uplatňována zejména vůči zemím bývalého postsovětského prostoru a jihovýchodní Evropy. Výhoda této formy pomoci je především ta, že není příliš finančně náročná. Co je nutno v souvislosti se sektorovými prioritami zahraniční rozvojové spolupráce zemí V4 říci je, že při realizaci zahraniční rozvojové spolupráce chybí komplexní přístup, který by obsahoval ucelené tématické programy. Zahraniční rozvojová spolupráce je zaměřena spíše na jednotlivé akce a vnímána jako souhrn projektů s různými tématy a cíly, které byly schváleny na daný rok. Výjimku představují pouze slovenské programy pro Srbsko a Černou Horu a programy ČR pro osm prioritních zemí. Komplexní přístup lze pravděpodobně do budoucna očekávat častěji, mimo jiné i díky EU, která v návaznosti na tzv. Pařížskou deklaraci usiluje o zvýšení efektivnosti poskytované pomoci. Obsahové programy nemusejí být zaměřeny pouze teritoriálně, ale mohou být směřovány bez ohledu na region na nějaké průřezové téma. Také výběr teritoriálních priorit je výrazem určitého kompromisu mezi jednotlivými zájmy. Kritéria výběru zemí jsou ovlivňována vývojem na mezinárodní scéně, svou roli zde však hrají i jiné faktory – obchodních zájmy, strategické zájmy či tradice vztahů s jednotlivými zeměmi třetího světa. Jedním ze společných znaků procesu vývoje zahraniční
rozvojové
spolupráce v ČR, Maďarsku, Polsku a na Slovensku byla výrazná redukce zemí, kterým je pomoc poskytována. V současnosti si každá z těchto čtyř zemí určila konkrétní teritoriální priority pro zahraniční rozvojovou spolupráci (viz. tab. 2). tab.2: Teritoriální priority ČR, Maďarska, Polska a Slovenska v roce 2006
Země
ČR
Prioritní země pro oficiální rozvojovou pomoc
1 - Angola, Zambie, Vietnam, Mongolsko, Jemen, Moldávie, Bosna a
68
Hercegovina, Srbsko a Černá Hora (programové země) 2 – Irák, Afghánistán (střednědobé) 1 - Srbsko a Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Vietnam 2 – Makedonie, Moldávie, Mongolsko, Kirgizsko, Ukrajina Maďarsko
3 – Palestinská autonomie 4 – Etiopie, Jemen, Kambodža, Laos 5 – Afghánistán, Irák (střednědobé) 1 – Bělorusko, Moldávie, Ukrajina, Gruzie
Polsko
2 – Afghánistán, Irák, Vietnam, Angola, Palestinská autonomie 3 – země Balkánu, Afrika 1 – Srbsko a Černá Hora (programové země)
Slovensko
2 – Afghánistán, Albánie, Bosna a Hercegovina, Kazachstán, Keňa, Kyrgyzstán, Makedonie, Mongolsko, Mozambik, Súdán, Tádžikistán, Uzbekistán
1- nejvyšší priorita
Zdroj:
Usnesení
vlády
České
republiky
ze
dne
31.
března
2004
č.
302
k institucionálnímu zajištění a Zásadám zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie; A Brief Summary of Hungary´s International Development Co-operation Activities; Informacja publiczna nt. Kierunkow i priorytetow polskiej pomocy zagranicznej i wspólpracy rozwojowej w 2006 r.; Strednodobá koncepcia oficiálnej rozvojovej pomoci na roky 2003-2008.
Z výše uvedené tabulky je patrné, že všechny čtyři země soustředí svou bilaterální zahraniční rozvojovou pomoc do jiných postkomunistických zemí, nejčastěji do zemí bývalého Sovětského svazu nebo zemí Balkánu. Země afrického kontinentu pak obecně tvoří v rámci prioritních zemí minoritní skupinu. V tom se od starých členských států EU liší. Ty mají vzhledem k historickým kořenům a koloniální minulosti k oblasti Afriky (a k dalším oblastem - Středozemí, Asii a Latinské Americe) daleko bližší vztah. ČR, Maďarsko, Polsko ani Slovensko nikdy neměly se zámořskými koloniemi zkušenost, a tudíž od nich nelze očekávat podobně vřelý vztah. Všechny čtyři
69
země naopak jasně deklarovaly svůj zájem na spolupráci s jihovýchodní Evropou, oblastí Kavkazu a střední Asie. Nicméně, pokud však budou chtít dostát svým mezinárodním závazkům, je zřejmé, že v následujících letech (i v souvislosti s Rozvojovými cíli tisíciletí) svou pomoc Africe tyto čtyři země zvýší.
5.4 Objem zahraniční rozvojové pomoci ČR, Maďarsko, Polsko a Slovensko se v zásadě neliší ani v objemu prostředků vyčleňovaných na zahraniční rozvojovou spolupráci. Ve všech čtyřech zemích byl po celá devadesátá léta objem těchto prostředků velmi nízký a stále v poměru s některými vyspělými donory obdobné velikosti velmi nízkým zůstává (viz. graf 5). Můžeme však konstatovat, že k jeho nárůstu postupně dochází. Je to způsobeno mimo jiné i zlepšením schopnosti zahraniční rozvojovou pomoc statisticky vykazovat. graf 5: Podíl oficiální rozvojové pomoci (ODA) na hrubém národním důchodu (HND) v některých členských zemích EU v roce 2004
zdroj: Adamcová N. a kol.: Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky
70
K růstu objemu zahraniční rozvojové pomoci u zemí V4 dojde v nejbližších dnech zejména vzhledem k nutnosti přispívat do obecného rozpočtu EU a v budoucnu i do Evropského rozvojového fondu. EU si stanovila jako mezikrok k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí v roce 2015 (kdy chce dosáhnout navýšení podílu objemu pomoci na 0,7% HND) závazek dosáhnout v roce 2010 podílu objemu pomoci na 0,56% HND. Staré členské státy se v této souvislosti zavázaly zvýšit podíl objemu pomoci na minimálně 0,51% HND v roce 2010. Pro nové členské státy, tedy i ČR, Maďarsko, Polsko a Slovensko, pak platí závazek nižší. V roce 2010 by tyto státy měly vykázat podíl pomoci v rozsahu 0,17% HND.116
5.5 Institucionální rámec Institucionální zajištění zahraniční rozvojové spolupráce bylo v Maďarsku, Polsku a Slovensku podobně jako v ČR po dlouhou dobu označováno za velice roztříštěné. Jednou z příčin tohoto jevu byla absence pevného koordinačního orgánu trvající až do konce 90. let Celý systém byl značně fragmentován a na aktivitách zahraniční rozvojové spolupráce se podílelo mnoho dalších resortů, které realizovaly projekty dle své působnosti. K
transformaci
institucionálního
zajištění
zahraniční
rozvojové
spolupráce docházelo ve všech čtyřech zemí s různou rychlostí a lehkostí. Tam, kde nebyly žádné předchozí pevné struktury, byla reforma celého systému jednodušší. Za model úspěšné centralizace lze považovat Slovensko, kde došlo k rychlému sjednocení v rukou ministerstva zahraničních věcí. Důvodem byla mimo jiné i skutečnost, že zde neexistovaly předcházející struktury a síly, které by transformaci bránily. Naopak v ČR, jež měla ze středoevropských zemí vybudovanou nejsilnější institucionální strukturu, probíhá reforma mnohem pomaleji. V současnosti je zde rozvojová 116
Statement by The Council and the Representatives of the Governments of the Member States meeting within the Council, the European Parliament and the Commission on The European Union Development Policy, on-line text (http://ec.europa.eu/development/body/ development _policy_statement/docs/edp_statement_oj_24_02_2006_en.pdf#zoom=125, s. 5).
71
spolupráce
realizovaná
deseti
ministerstvy,
která
jsou
vůči
snaze
Ministerstva zahraničních věcí po centralizaci celého systému poněkud zdrženlivá. V
zemích
OECD/DAC
se
vyskytuje
pět
základních
modelů
institucionálního zajištění zahraniční rozvojové spolupráce.117 Tyto modely se odlišují v odpovědi na otázku, jaký státní orgán je v systému zajištění zahraniční rozvojové spolupráce klíčový: - model 1: Ministerstvo zahraničních věcí - každý odbor zaměřený na určité teritorium má i jednotku pro zahraniční rozvojovou spolupráci, - model 2: Ministerstvo zahraničních věcí - specializovaný odbor, např. odbor pro zahraniční rozvojovou spolupráci, - model
3:
Zodpovědné
ministerstvo
s oddělenou
implementační
agenturou - např. Ministerstvo zahraničních věcí vytváří koncepci a priority zahraniční rozvojové spolupráce, agentura je zodpovědná za implementaci projektů zahraniční rozvojové spolupráce, - model 4: Samostatná rozvojová agentura nebo ministerstvo zodpovědné za politické vedení a implementaci projektů zahraniční rozvojové spolupráce, - model 5: Více ministerstev s oddělenými implementačními agenturami např. Ministerstvo financí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zahraničních věcí mají oddělené agentury. V současné době je ve všech zemích V4 pověřeno koordinací zahraniční rozvojové spolupráce ministerstvo zahraničních věcí, v jehož rámci působí specializovaný odbor ministerstva zahraničních věcí zaměřený na rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc. Jedná se tedy o aplikaci 117
European Centre for Development Policy Management (http://www.ecdpm.org).
72
modelu 2. Specializované útvary na ministerstvech zahraničních věcí se vytvořily až v posledních několika letech - např. v ČR funguje odbor od roku 2002, v Maďarsku od roku 2003. Lze očekávat, že se tento model bude ve středoevropských zemích dále vyvíjet směrem k modelu 3. Přestože se v současné
době
v žádné
z těchto
zemí
implementační
agentura
nevyskytuje, existují zde složky, které určité funkce agentury plní. Nejedná se tedy o čistou aplikaci modelu 2. Výše uvedené modely jsou samozřejmě do určité míry zjednodušující a systémy zahraniční rozvojové spolupráce všech čtyř zemí jsou obvykle doplněny celou řadou různých orgánů a institucí, např. resortní koordinační skupinou a mezirezortní pracovní skupinou. Tyto orgány vznikly za účelem spolupráce mezi rezorty a ministerstvem zahraničních věcí, které je pouze koordinátorem a nemůže nahradit odbornou funkci jednotlivých ministerstev. V některých z těchto zemí funguje i Rada pro Rozvojovou spolupráci. Např. v Maďarsku sdružuje zástupce státní
správy,
profesních organizací,
ministerstva zahraničních věcí, občanské společnosti a vědeckých institucí. Účelem
této
rady,
která
byla
zřízena
v roce
2003,
bylo
zvýšení
transparentnosti zahraniční rozvojové spolupráce a získání větší podpory veřejnosti. V Polsku rada představuje místo pro koordinaci aktivit mezi státní správou a nevládním sektorem a je v ní zastoupeno 13 největších nevládních organizací, které se na zahraniční rozvojové spolupráci podílejí.
73
6. Zhodnocení transformace bilaterální rozvojové spolupráce ČR a hlavní výzvy do budoucna Na základě předchozích kapitol můžeme konstatovat, že v rámci systému české bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce došlo v uplynulých letech k významnému pokroku, který bezesporu vedl ke zvýšení efektivity a transparentnosti této politiky. Bilaterální zahraniční rozvojová spolupráce ČR, a potažmo celá česká zahraniční rozvojová spolupráce, však čelí i nadále mnoha výzvám a problémům, jenž budou vyžadovat řešení. Současný systém je kritizován především v souvislosti s absencí jednotného státního orgánu pro řízení zahraniční rozvojové spolupráce Rozvojové agentury. Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU nepřinesly žádnou zásadní změnu, pokud jde o dominantní roli jednotlivých ministerstev. Explicitně konstatovaly, že se resorty „podílejí na přípravě programů spolupráce s prioritními zeměmi“, „gesčně spravují vládou schválené projekty v rámci programu a v souladu s materiálem schváleným vládou obdrží do svých rozpočtových kapitol finanční prostředky na realizaci zahraniční rozvojové spolupráce, kterou mají v gesční příslušnosti.“118 Zásady též stanovily, že „resorty odpovídají za efektivní vynakládání prostředků určených na rozvojovou spolupráci tak, aby jejich využití přispívalo k dosažení rozvojových cílů.“119 Tento systém však nelze považovat za zcela optimální, zvláště pak vzhledem k posilování nároků na efektivitu v souvislosti s nárůstem objemu finančních prostředků.
Podle některých autorů totiž zapojení celé řady
státních institucí způsobuje jistou těžkopádnost, průtahy a komunikační šumy. Rozvojová agentura by podle jejich slov efektivitu zahraniční rozvojové spolupráce - tím, že by prováděla lokální řízení a monitoring, spravovala finanční prostředky vyčleněné na zahraniční rozvojovou spolupráci, uzavírala smlouvy
s realizátory
projektů
zahraniční
118
rozvojové
spolupráce
Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/ files/zasady_ZRS_po_vstupu_CR_do_EU.doc, čl. 13). 119 tamtéž, čl. 14
74
a vyhodnocovala projekty a programy s důrazem na přenos zkušeností z realizace zahraniční rozvojové spolupráce do přípravy nových programů – zvýšila.120 Důležitá je nicméně nejen kvalita systému řízení, ale rovněž objem prostředků.121 Vzhledem k tomu, že se nové členské státy EU zavázaly usilovat o navýšení podílu objemu financí na zahraniční rozvojovou spolupráci na 0,17% HND v roce 2010 a 0,33% HND v roce 2015,122 měla by ČR v následujících letech pomoc rozvojovým zemím výrazně navýšit. K
postupnému
nárůstu
prostředků
na
zahraniční
rozvojovou
spolupráci je však nezbytná i stabilní veřejná podpora. Šíření informací o rozvojovém světě a možnostech omezování chudoby stejně jako i výchova ke globální odpovědnosti proto představují důležitou součást strategie zahraniční rozvojové spolupráce. Přesto, že ČR již širokou platformu na podporu zahraniční rozvojové spolupráce postupně buduje, je zřejmé, že existuje prostor pro ještě aktivnější zapojení české společnosti do celosvětového úsilí omezit chudobu. Další možné nedostatky v bilaterální zahraniční rozvojové spolupráci ČR bychom mohli spatřit v evaluaci projektů. Evaluace formální (též označovaná jako administrativní) prováděná státními orgány zapojenými do bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce představuje jen jednu z možných forem evaluace projektů zahraniční rozvojové pomoci. V podstatě se však jedná o jedinou formu, která je v ČR důsledně prováděna po ukončení každého projektu. 120
Exnerová, V. (eds., 2005): Globální problémy a rozvojová spolupráce. Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., Praha. 2005, s. 119. 121 V roce 2005 tvořila česká zahraniční rozvojová pomoc 0,11 % HND. Development Cooperation Report 2006 – Statistical Annex, on-line text (http://puck.sourceoecd.org/ pdf/dac06/statann.pdf, s. 217). 122 Původně byl návrh formulován tak, že nové členské státy „dosáhnou“, nikoliv jen „budou usilovat o dosažení“ této úrovně. Tento návrh však akceptovala pouze Slovenská republika, zatímco ostatní nové členské státy vystupovaly zdrženlivěji, či dokonce tento závazek (poloviční oproti starým členským státům), označily za zcela mimo jejich reálné možnosti (zejména ČR a Maďarsko). Neochota nových členských států akceptovat navržené cíle přetrvávala až do zasedání Rady EU pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy, kde byl dokument sice schválen, nicméně na základě nesouhlasu nových členských států pouze s méně závaznou formulací (Jelínek, P. (2006): Rozvojová spolupráce EU po rozšíření, in: Waisová, Š.(eds.): Chudoba a bohatství v současném světě, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň, s. 45).
75
Vzhledem k poměrně nízkému povědomí o české rozvojové pomoci v ČR, není příliš rozvinuta evaluace politická. Zainteresovaní aktéři (v tomto případě především vládní strany) nejsou nuceni hodnotit politické dopady rozvojových projektů na domácí politické scéně, protože tyto dopady jsou pouze marginální a zahraniční rozvojová pomoc nevzbuzuje mezi veřejností větší pozornost. Politická evaluace se tak v podstatě omezuje na hodnocení dopadů bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce na mezinárodní scénu. Cílem takové politické evaluace by v tomto případě měla být především analýza dopadů poskytované pomoci na mezinárodní postavení ČR a na naplňování jejích zahraničněpolitických cílů. Lze předpokládat, že na této úrovni určitá politická evaluace skutečně probíhá, nicméně její výsledky jsou zjevně určeny primárně (nebo výhradně) pro potřeby zainteresovaných aktérů a nejsou zveřejňovány. Příliš rozvinutá není ani evaluace vědecká, která na úrovni jednotlivých projektů téměř neexistuje. Vědecká evaluace je obecně obvyklá spíše u komplexnějších programů než jednotlivých projektů zahraniční rozvojové pomoci, případně např. u určitých aspektů rozvojové pomoci jako celku. V českém prostředí nicméně není výrazněji rozvinutá ani evaluace programů rozvojové pomoci. V roce 2001 sice Ministerstvo zahraničních věcí ČR zřídilo Rozvojové středisko jako své podpůrné odborné pracoviště, i toto středisko se však zaměřuje spíše na administrativní či formální evaluaci, obdobně
jako
administrativní
jednotlivá evaluaci
ministerstva.
může
být
Jednostranné
z dlouhodobého
zaměření
hlediska
na
jedním
z významných problémů zahraniční rozvojové pomoci ČR. Hlavní nevýhodou administrativní evaluace je její větší zaměření na formální stránku věci, konkrétně na splnění administrativních a byrokratických požadavků. Kromě ustavení Rozvojovou agentury, zvýšení objemu finančních prostředků vyčleněných na zahraniční rozvojovou spolupráci, většího zapojení veřejnosti do problematiky a dostatečného rozvinutí evaluace rozvojových projektů (především evaluace politické a vědecké) je další výzvou, která před ČR stojí, větší posílení zapojení českého soukromého i neziskového sektoru nejen do zahraniční spolupráce ČR, ale rovněž do
76
rozvojové spolupráce EU. Vzhledem k tomu, že ČR přispívá do rozpočtu EU, mají české subjekty možnost účastnit se výběrových řízení vypisovaných Úřadem pro spolupráci EuropeAid.123 Uchazeči o zakázky a granty ale musí splňovat náročná kritéria (v případě poskytování služeb několikaleté zkušenosti v příslušném regionu s realizací obdobných projektů, dostatečné zajištění pokud jde o finanční a lidské zdroje apod.) a nelze proto vyloučit, že po nějakou dobu budou příspěvky ČR na rozvojovou spolupráci EU přesahovat hodnotu služeb, zboží a prací poskytovaných v této oblasti českými subjekty. Útěchou nemůže být skutečnost, že k obdobné situaci došlo i po poslední vlně rozšiřování EU. České státní instituce by měly vyvinout maximální úsilí, aby české firmy a nevládní organizace byly ve výběrových řízeních na projekty rozvojové spolupráce EU co nejúspěšnější, zvláště pak včasným zprostředkováním relevantních informací. Pro získání zkušeností nezbytných pro úspěch ve výběrových řízeních EU může soukromým a neziskovým subjektům posloužit právě aktivní participace na české bilaterální zahraniční rozvojové spolupráci. Pro ČR by mělo být rovněž výzvou stát se plnohodnotným členem OECD/DAC. I přes skutečnost, že ČR o členství v současné době neusiluje, měla by vzít v úvahu, že členství v tomto výboru přinese ČR nejen prestiž a lepší pozici na mezinárodní scéně, ale také možnost aktivně se podílet na formulování mezinárodních rozvojových trendů. Na druhé straně bude její členství v tomto výboru znamenat i převzetí některých závazků. Pokud by se ČR rozhodla o členství v OECD/DAC usilovat, bude muset : -
splnit právně závazná pravidla OECD/DAC (například o vázané pomoci a úvěrovém financování), stejně jako se přihlásit k existujícím doporučením a směrnicím (právně závazných pravidel je z podstaty činnosti
OECD/DAC
minimum,
nicméně
i formálně
nezávazná
doporučení a směrnice mají značnou politickou a morální váhu), 123
kromě projektů realizovaných v zemích Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří, které jsou hrazeny z Evropského rozvojového fondu, do něhož ČR dosud nepřispívá. ČR bude přispívat až do 10. Evropského rozvojového fondu (od roku 2008), v tuto chvíli nicméně stále není jasné, kdy proběhne první splátka (může být i po roce 2008).
77
-
poskytovat velice detailní statistiky oficiální rozvojové pomoci a každoroční popis rozvojové politiky
-
podrobit se pravidelným přehledům a hodnocení rozvojové politiky (toto hodnocení, byť může být kritické, nelze chápat jako zátěž, ale naopak jako příležitost pro zefektivnění zahraniční rozvojové politiky),
-
mít rozsáhlý program rozvojové spolupráce či alespoň střednědobý plán pro dosažení určitého cíle ODA (za měřítko „rozsáhlosti“ programu oficiální rozvojové pomoci lze považovat hranici 0,2 % HND, což je zhruba úroveň nejnižších současných členů výboru).124
124
Exnerová, V. (eds., 2005): Globální problémy a rozvojová spolupráce. Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., Praha 2005, s. 124.
78
Závěr Bilaterální zahraniční rozvojová spolupráce ČR je nedílnou součástí české zahraniční politiky. Východiskem pro spolupráci ČR s rozvojovými zeměmi na dvoustranné úrovni jsou koncepční dokumenty, které definují cíle a institucionální záležitosti zahraniční rozvojové pomoci. Od roku 1989 byly celkem přijaty tři koncepce: Zásady pro poskytování zahraniční pomoci, Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 2007 a na ně navazující Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie. Na základě srovnání těchto koncepčních dokumentů lze konstatovat, že změny, které postupně přinášely, vždy přiblížily systém bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce, potažmo celý systém poskytování zahraniční rozvojové spolupráce, systému nejvyspělejších donorů světa. V této souvislosti je třeba konstatovat, že na tomto vývoji měly výrazný vliv především OECD a EU: 1) s perspektivou vstupu do těchto dvou organizací začala ČR s tranformací systému bilaterální, potažmo celé zahraniční rozvojové spolupráce 2) po vstupu do OECD a EU plnila závazky vyplývajících z jejího členství v organizacích, což mělo vliv na další transformaci systému, a to do podoby, kterou má dnes. Ze studia použitých primárních a sekundárních zdrojů vyplývá, že na současný systém bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce ČR je možné nahlížet jako na cyklus složený z pěti po sobě jdoucích fází: (1.) programování, (2.) identifikace, (3.) formulace, (4.) realizace a monitoring, (5.) evaluace. Do tohoto systému je zapojena celá řada státních i nestátních aktérů, jak z ČR, tak z partnerských zemí. Rozhodujícími aktéry v rámci současného systému jsou ovšem stále jednotlivá ministerstva ČR, přičemž Ministerstvo zahraničních věcí ČR má koordináční roli. Takový systém však není stále dostatečně efektivní a transparentní a proto je třeba vyvinout další úsilí. Zřízení Rozvojové agentury odpovědné za poskytování veškeré pomoci ze strany ČR rozvojovým zemím, respektive další transformace systému
zahraniční
rozvojové
pomoci
směrem
k vyšší
efektivitě
a
transparentnosti, představují pro ČR jako člena EU a mezinárodního
79
společenství demokraticky a ekonomicky vyspělých zemí velkou výzvu. Pokud však v této transformaci pokračovat nadále nebude, reálně ji hrozí, že zůstane nejenom na konci pelotonu za vyspělými světovými donory, ale i za novými státy EU.
80
Použitá literatura a další zdroje Literatura: Adamcová N. a kol. (2006): Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky, Ústav mezinárodních vztahů, Praha. Bauer, P. (1995): Foreign Aid: Central Component of World Development?, in: Corbridge, S. (eds.): Development Studies Reader, London. Dauderstädt, M.(eds., 2002): EU Eastern Enlargement and Development Cooperation, Bonn, Fridrich-Ebert-Stifung. Exnerová, V. (eds., 2005): Globální problémy a rozvojová spolupráce. Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., Praha 2005.
Halaxa P. - Fukan J. (1999) : Česká republika a zahraniční pomoc, Praha, Univerzita Karlova. Hrabálek, M. (2006): Problematika hospodářského rozvoje a zaostalosti, in: Krpec, O. Pšeja P.(eds.): Mezinárodní politická ekonomie, Masarykova Univerzita, Brno. Informacja publiczna nt. Kierunkow i priorytetow polskiej pomocy zagranicznej i wspólpracy rozwojowej w 2006 r., Ministerstwo Spraw Zagranicznych Rzeczypospolitej Polskiej, Warszawa 2006. Jelínek, P. (2004): Česká rozvojová spolupráce, in: Pick, O. (eds.), Česká zahraniční politika 1993-2004: úspěchy, problémy a perspektivy, Ústav mezinárodních vztahů, Praha. Jelínek, P. (2004): Jak dál s českou rozvojovou spoluprací?, Mezinárodní politika, roč. XXVIII., č.1. Jelínek, P. (2004): Transformace českého systému rozvojové spolupráce, Mezinárodní politika, roč. XXVIII., č. 11. Jelínek, P. (2006): Rozvojová spolupráce EU po rozšíření, in: Waisová, Š.(eds.): Chudoba a bohatství v současném světě, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň. Lancaster, C. – Dusen, Ann Van (2005): Organizing U.S. Foreign Aid: Confronting the Challenges of the 21st Century, Brookings Institution Press, Washington, D.C. O´Brien - R., Williams, M. (2004): Global Political Economy: Evolution and Dynamics, Palgrave Macmillan, London. Ondráčka, D. a kol. (2005): Veřejné zakázky v České republice: korupce nebo transparentnost?, Transparency International – Česká republika, Praha. Strednodobá koncepcia oficiálnej rozvojovej pomoci na roky 2003-2008, MZV SR, Bratislava 2003. Internetové zdroje (ověřeny k 24. 3 2007) Analýza a zhodnocení realizace zahraniční rozvojové pomoci České republiky za období let 1996 až 2000, on-line text (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=43066&ido= 18872 &idj=1&amb=1).
81
A Brief Summary of Hungary´s International Development Co-operation Activities, on-line text (http://www.mfa.gov.hu). CIDA Evaluation Guide, on-line text (http://www.acdicida.gc.ca/INET/IMAGES.NSF/ vLUImages/Performancereview5/$file/English_E_guide.pdf). České fórum pro rozvojovou spolupráci (http://www.fors.cz). Česko proti chudobě(http://ceskoprotichudobe.cz). DANIDA Evaluation Guidelines, on-line text (http://www.um.dk/NR/rdonlyres/4C9ECE88D0DA-4999-9893-371CB351C04F/0/Evaluation_Guidelines_1999_revised.pdf). DAC Criteria for Evaluating Development Assistance, on-line text (http://www.oecd.org/ document/ 22/0,2340,en_2649_34435_2086550_1_1_1_1,00.html). DAC List of Aid Recipients - As at 1 January 2003, on-line text (http://www.oecd.org/ dataoecd/35/9/2488552.pdf). DAC’s Glossary 2006, on-line text (http://www.oecd.org/glossary/0,2586,en_2649_33721 _1965693_1_1_1_1,00.html). Dealing with the Donors - The Politics of Vietnam’s Comprehensive Poverty Reduction and Growth Strategy, on-line text (http://www.eurodad.org/uploadstore/cms/ docs/ Vietnam casestudyIDSHelsinki2003.pdf). Development Co-operation Report 2006 – Statistical Annex, on-line text (http://puck. sourceoecd.org/ pdf/dac06/statann.pdf). European Centre for Development Policy Management (http://www.ecdpm.org). European Commission - Development policy (http://ec.europa.eu/development/ index_en.htm). Exnerová V., Prunerová, K.-.(2005): Rozvojová politika nových členských států EU, on-line text (http://www.rozvojovka.cz/odbortext.php?co=rs&id=12). Handbook on Monitoring and Evalution for Results, on-line text (http://stone.undp .org/ undpweb/eo/evalnet/docstore3/yellowbook/documents/full_draft.pdf) Handl, V., Pick, O. (2005): Česká zahraniční politika 1993-2005 - od „návratu do Evropy“ k evropeizaci, on-line text (http://www.iir.cz/upload/PolicyPapers/HandlPickPolicyPaper.pdf). Hecová J.: Střední Evropa na cestě k efektivní rozvojové pomoci, on-line text (http://www.rozvojovka.cz/download/rozvojova pomoc_StredniEvropa_AMOhecova.pdf). Human Development Report, on-line text (http://hdr.undp.org/hdr2006/pdfs/report/HDR06complete.pdf). Informační servis k zákonu č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách (http://www.verejnazakazka.cz). Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 2007, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/koncepce_ZRP_CR_2002-07.pdf). Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/manual_pcm_zrs.pdf).
82
Millenium Development Goals, on-line text (http://www.un.org/millenniumgoals). Ministerstvo zahraničních věcí ČR (http://www.mzv.cz). Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (http://www.oecd.org). Plán dvoustranné zahraniční rozvojové spolupráce (http://www.rozvojovestredisko.cz/download.php?Id =23).
pro
rok
2007,
on-line
text
Pravidla pro výběr a financování bilaterálních projektů v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR, on-line text (http://www.mzv.cz/servis/soubor.asp?id=14876). Programové prohlášení vlády České republiky 2002, on-line text (http://www.mzv.cz/ servis/ soubor.asp?id=3192). Programové prohlášení vlády České republiky 2004, on-line text (http://wtd.vlada.cz/files/ vlada/ prohlaseni.pdf). Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Angolou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/angola.pdf). Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/bih.pdf). Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Jemenskou republikou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/jemen.pdf). Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Moldavskou republikou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/moldavsko.pdf). Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Mongolskem na období 2006 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/mongolsko.pdf). Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Srbskem a Černou Horou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/sim.pdf). Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou na období 2006 - 2010, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/ files/vietnam2.pdf). Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Zambií na období 2006 - 2010, online text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/zambie.pdf). Rozvojové středisko Ústavu mezinárodních vztahů (http://www.rozvojovestredisko.cz). Rozvojovka (http://www.rozvojovka.cz). Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue ve Vietnamu oficiální stránky rozvojového projektu (http://www.jirkoc.cz/thuathienhue/index.htm). Statement by The Council and the Representatives of the Governments of the Member States meeting within the Council, the European Parliament and the Commission on The European Union Development Policy, on-line text (http://ec.europa.eu/development/body/ development _policy_statement/docs/edp_statement_oj_24_02_2006_en.pdf#zoom=125). Svoboda, D.(2003): Rozvojová spolupráce - problém ČR nebo rozvojových zemí? on-line text (http://www.dww.cz/spoluprace.doc)
83
The Comprehensive Poverty Reduction And Growth Strategy, on-line text (http://www.worldbank.org.vn/strategy/cprs/pdf/CPRGS_final.pdf). Usnesení vlády České republiky ze dne 15. března 1995 č. 153 k zásadám pro poskytování zahraniční pomoci, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/ 6802db4c 27cf71ffc1256f220067f94a/1b2dd92c7672f4fac12564b50028426a?OpenDocument). Usnesení vlády České republiky ze dne 25. července 2001 č. 773 o zřízení vládních stipendijních míst ke studiu na veřejných vysokých školách v České republice pro občany z rozvojových a dalších potřebných zemí na léta 2003 až 2007, on-line text (http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/WebGovRes/A123AF12039C04F1 C12571B6006CE6F0?OpenDocument). Usnesení vlády České republiky ze dne 12. září 2001 č. 908 k Analýze a zhodnocení realizace zahraniční rozvojové pomoci České republiky za období let 1996 až 2000, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/6802db4c27cf 71ffc1256f220067f94a/ 84e36ae7f6f78c11c1256c4c003d7bbd?OpenDocument). Usnesení vlády České republiky ze dne 23. ledna 2002 č. 91 o Koncepci zahraniční rozvojové pomoci české republiky na období let 2002 až 2007, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/6802db4c27cf71ffc1256f220067f94a/63a0 57985f84ad36c1256c4c003d7987?OpenDocument). Usnesení vlády České republiky ze dne 31.března 2004 č. 302 k institucionálnímu zajištění a Zásadám zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie, on-line text http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/353b7431a3a9daaec 1256f540046fe0d/a5bc7 e849c533a83c1256e71001f9a4d?OpenDocument). Usnesení vlády České republiky ze dne 1. června 2005 č. 664 k zahraniční rozvojové spolupráci v roce 2006 a ke střednědobému výhledu jejího financování do roku 2008, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/6802db4c27cf71ffc1256f220067f94a/ 7093f07f464746c3c1257011003079c6?OpenDocument). Usnesení vlády České republiky ze dne 12. října 2005 č. 1311 o Pravidlech pro výběr a financování bilaterálních projektů v rámci zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, on-line text (http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_test.nsf/6802db4c27cf71ffc1256f220 067f94a/ c0ce803aed6b0b82c125709600277b21?OpenDocument). Visegradgroup (http://www.visegradgroup.eu). Výzkum veřejného mínění 11/2006 – Ministerstvo zahraničních věcí, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/download.php?id=113 ). Zákon č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách, on-line text (http://www.atre.cz/zakony/ page0490.htm). Zásady pro poskytování zahraniční pomoci, on-line text (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/ default.asp?id=43068&ido=18872&idj=1&amb=1 Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU, on-line text (http://www.rozvojovestredisko.cz/files/zasady_ZRS_po_vstupu_CR_do_EU.doc).
84
Přílohy Příloha 1: Analýza rozvojového problému – „PROBLEM TREE“ Problem Tree je nástrojem pro základní analýzu problému. Nejprve je do středu vyplněn „problém“, který bude řešen (např. nedostatek učitelů v jisté komunitě), poté jsou vyplněny příčiny tohoto problému (např. nízké platy učitelů, nedostatečné ubytování). Některé příčiny mohou být příčinami jiných příčin a podobě, takže podle potřeby jsou přidávány či ubírány další rámečky, přidávány šipky pro postižení celé komplexnosti kauzálních vztahů apod. Nakonec důsledky problému do horních rámečků (např. děti musí chodit do školy do sousední vesnice, což má za následek nízkou školní docházku).
Důsledek 1
PROBLÉM
Příčina 1
85
Příloha
2:
Oficiální
logo
spolupráce
86
zahraniční
rozvojové
Příloha 3: Metoda celkového hodnocení projektu na základě výsledků evaluace Níže uvedená metoda celkového hodnocení projektu na základě evaluačního procesu vychází ze skutečnosti, že celkové hodnocení úspěšnosti projektu zahraniční rozvojové spolupráce nemůže vycházet z pouhé vážené agregace dílčího hodnocení podle jednotlivých klíčových aspektů evaluace (relevance, efektivnost, efektivita, udržitelnost). Rozvojovou intervenci nelze možné považovat za úspěšnou, pokud není relevantní k rozvojovým potřebám partnerské země. Podobně není možné rozvojovou intervenci považovat za úspěšnou, pokud realizace výstupů nevede ke stanoveným cílům. Tento přístup je uplatněn v následujícím schématu rozhodovacího procesu.
87
88
Příloha
4:
Logo
a
výtvarný
motiv
projektu
„Sociální
začleňování ohrožených skupin obyvatel - provincie Thua Thien Hue" ve Vietnamu v letech 2006 – 2009
ŽIVOT
ZDRAVÍ
89
NADĚJE SETKÁNÍ
Přehled použitých zkratek ČR - Česká republika OSN - Organizace spojených národů OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj EU - Evropská unie OECD/DAC - Výbor pro rozvojovou pomoc OECD ES - Evropské společenství V4 – Visegrádská skupina
90
