TRACI MANNOVÁ Proč diety nefungují

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS222397

Mannova_Proc_diety_nefunguji_vnitrek.indd 1

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

17.10.2016, 9:04:14

TRACI MANNOVÁ Proč diety nefungují


17.10.2016, 9:04:14 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS222397

ARGO



Tato kniha má sloužit výhradně jako zdroj informací. Informace uvedené v této knize nemají být v žádném případě považovány za náhradu péče kvalifikovaného zdravotnického odborníka, s nímž by se měl každý poradit před zahájením nové diety, cvičení nebo zdravotního programu. Vyvinuli jsme maximální úsilí, aby informace v této knize byly co nejpřesnější k datu vydání. Autorka i vydavatel výslovně odmítají jakoukoliv zodpovědnost za jakékoliv nepříznivé důsledky použití či aplikace informací z této knihy.

Přeložila Alena Heroutová Secrets from the Eating Lab The Science of Weight Loss, the Myth of Willpower, and Why You Should Never Diet Again Czech edition © Argo, 2016 Copyright © 2015 by Traci Mann Translation © Alena Heroutová, 2016 Cover illustration © Zlata Podlucká, 2016 ISBN 978-80-257-1942-8 (váz.) ISBN 978-80-257-2001-1 (e-kniha)

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS222397

Obsah

Předmluva – – – 11 ČÁST PRVNÍ: PROČ VÁS DIETA ZRADÍ KAPITOLA 1: Diety nefungují – – – 17 KAPITOLA 2: Proč diety nefungují: Biologie, stres a zakázané ovoce – – – 28 KAPITOLA 3: Mýtus o pevné vůli – – – 40 ČÁST DRUHÁ: PROČ JE LEPŠÍ NEBOJOVAT KAPITOLA 4: Diety nejsou zdravé – – – 55 KAPITOLA 5: Obezita neznamená rozsudek smrti – – – 67 ČÁST TŘETÍ: JAK DOSÁHNOUT OPTIMÁLNÍ VÁHY (PEVNÉ VŮLE NETŘEBA) KAPITOLA 6: Poučení od štíhlého čuníka – – – 85 KAPITOLA 7: Jak přelstít přátele, aby ignorovali sladkosti – – – 97 KAPITOLA 8: Neříkejte, že to jablko je zdravé – – – 108 KAPITOLA 9: Kdy vypnout mozek – – – 121 KAPITOLA 10: Jak utěšit kosmonauta – – – 131 ČÁST ČTVRTÁ: VAŠE VÁHA NENÍ TO HLAVNÍ KAPITOLA 11: Proč přestat s posedlostí a spokojit se s vlastním tělem – – – 143 KAPITOLA 12: Skutečné důvody, proč se začít hýbat a jak vytrvat – – – 151 ZÁVĚR: K čertu s dietami – – – 165 Poděkování – – – 167 Poznámky – – – 173



Věnováno památce mojí matky Jacklyn Rosenové Mannové, která vždycky chtěla, abych napsala knihu. Ne tuhle knihu, ale nějakou. A mému muži Stephenu Engelovi, který mi to umožnil.



Předmluva

„Studujete sebeovládání? To byste měli studovat mě. Umím se skvěle ovládat.“ Nikdo, nikdy

Na dveřích Laboratoře pro zdraví a stravování na Minnesotské univerzitě nenaleznete žádný nápis. Je to moje laboratoř, a když se chci něco dozvědět o lidských zvycích ohledně jídla, nemůžu prozradit – ba ani naznačit – že studuji, co lidé jedí. Začali by se pozorovat a přestali by jíst přirozeně. Místo toho spolu se studenty říkáme účastníkům našich výzkumů, že studujeme úplně něco jiného, jako třeba paměť, jejich náladu nebo jak komunikují se svými přáteli. A protože jsme dobří hostitelé, zcela náhodou jim při tom nabídneme něco malého k snědku. Netuší, že se zajímáme ve skutečnosti o to, co s tím jídlem udělají. Více než dvacet let se zabývám přijímáním potravy, a to nejen pomocí takových záludných studií ve své laboratoři v univerzitním kampusu, ale také v druhé laboratoři, které se říká „skutečný svět“, kde studuji lidi na dietě v jejich běžném životě, stravování dětí ve školních jídelnách, návštěvníky každoročního svátku obžerství, jakým je Minnesotský celostátní trh, a dokonce i astronauty na Mezinárodní vesmírné stanici ISS. Ke svému překvapení většinou zjišťuju, že téměř všechno, co jsem považovala ohledně stravování za pravdivé, se ukazuje jako výmysl, včetně tří pilířů, na nichž stojí odvětví komerčních diet: diety fungují, držet dietu je zdravé a obezita ohrožuje na životě. Pravda je, že diety nefungují, mohou být nezdravé a obezita vás nezabije. Také jsem zjistila, že na rozdíl od předpokladu většiny lidí, nedostatek sebekontroly není důvodem, proč lidé tloustnou, a „obrnit se“ pevnou vůlí není cesta ke štíhlé linii. 11




17.10.2016, 9:04:14

Spolu s tím jsem se také dozvěděla, že mnoho lidí má eminentní zájem na tom, abychom všichni věřili, že je to pravda. Obzvlášť vědci, kteří obezitu zkoumají, neradi vidí, jak se se svými studenty opovažuju zpochybňovat jejich tři posvátná dogmata. Jeden známý dietolog veřejně obvinil mého postgraduálního studenta, že svým tvrzením, že držení diety nevede k dlouhodobému zhubnutí, poškozuje tento obor. Recenze na mé odborné texty jsou někdy tak sžíravé, že mi redaktoři časopisů předem telefonují, aby mě na to připravili. V odborných časopisech nemůžou sehnat odborníka z akademického prostředí, který by byl ochotný napsat recenzi na mou práci (třeba i negativní) ze strachu, aby si nezadal. A zažila jsem také hodně nepřátelské a rozhodně nevědecké ohlasy, když jsem o těchto věcech mluvila v médiích. Někteří lidé můj výzkum znevažovali a naznačovali, že musím být tlustá zahořklá osoba (jako kdyby tlustí lidé nemohli být vědci). Jeden komentátor na internetu napsal, že jen hledám výmluvu proto, abych se dál mohla cpát „jako krůta na Díkůvzdání“. Nejsem obézní, ale jsem zapálená vědkyně, posedlá výzkumnými metodami a daty, a výsledky mých studií nelžou (ani nijak nesouvisejí s tím, kolik vážím). Nemůžu je ignorovat, a ani nechci, protože moje výzkumy ukazují, jak žít zdravě a že dieta není řešení. A právě o to se s vámi chci v této knize podělit. V první části vás seznámím s výzkumy, které dokazují, že diety nevedou k dlouhodobému snížení váhy, a vysvětlím vám, proč tomu tak je. Když hodně shodíte a pak zase naberete, není to proto, že vám chybí sebekontrola. Ve skutečnosti se kontrolujete víc než lidé, kteří vás obviňují. Ale to je stejně jedno. Problém není v sebekontrole, a když se jí obrníte, nic to neřeší. Sebekontrola není problém a ani to, že ji zvládáte, není řešení. Ve druhé části vám ukážu, že diety nejsou ani bezpečné ani nezbytné pro optimální zdraví a že většina lidí by žádnou omezující dietu držet neměla. Moje argumenty vycházejí z vědeckých kritérií, které používají lékaři, když rozhodují o tom, jestli doporučit léčebný prostředek (např. lék) u pacienta s nějakým zdravotním problémem: Účinkuje tento prostředek? Je bezpečný? Má vedlejší účinky? Z nějakých důvodů si lidé tyto otázky předtím, než někoho začnou nabádat k dietě, 12




téměř nekladou, ale já a mí studenti se ptáme, a odpovědi jsou jasné: ne, ne vždy, ano. Je mi jasné, že každý má nějakou představu o tom, kolik by chtěl vážit. Problémem pro mnoho z nás je, že tato představa je mimo náš biologicky daný váhový rozsah. Je možné udržovat váhu mimo tento rozsah – a velmi malé části dietářů se to daří – ale člověk by kvůli tomu musel z udržování váhy udělat ústřední bod svého života, který má přednost před vším ostatním, včetně vztahů s přáteli, rodiny, práce a emoční pohody. Byl by to život plný tvrdého sebezapření, a kvůli čemu? Místo toho navrhuji, abychom se zaměřili na spodní hranici našeho váhového rozsahu, což je nejnižší váha, se kterou můžeme normálně žít. Člověk s takovou váhou může být šťastný a zdravý a dokáže si ji udržet, aniž by z toho dělal své životní poslání. Ve třetí části se podíváme na dvanáct vědecky podložených strategií, jak se bezbolestně dostat na tuto váhu a udržet si ji. Tyto strategie nevyžadují omezování příjmu kalorií ani pevnou vůli, protože spoléhat se na pevnou vůli není rozumné, a nejde o žádnou dietu. Nezapomeňte, že moje laboratoř se nevěnuje dietám, ale stravování. Tyto strategie jinde nenajdete, protože většina z nich vychází z výzkumů, které jsme prováděli v mé laboratoři během posledních dvou desetiletí. Překvapivé pro vás budou nejen výsledky těchto výzkumů, ale předpokládám, že i metody, které v těchto studiích používáme. Nepsané pravidlo pro volbu metody v mé laboratoři zní: když existují dvě možnosti, jak studii provést, a jedna je zábavná a druhá nudná, použijeme tu zábavnější. A zjistili jsme, že vždycky se nějaký zábavný způsob najde. Ale můžete být klidní, naše metodologie je přísně vědecká. Vlastně čím víc je metoda bláznivá, tím musí být přesnější, jen díky tomu mohou být naše studie publikovány v předních akademických časopisech. Nakonec, až jednou bez většího úsilí dosáhnete své optimální váhy, tak se vás ve čtvrté části knihy budu snažit přesvědčit, abyste přestali sledovat čísla na váze a zase začali žít. To znamená, že byste neměli sledovat váhu ani u ostatních. Vzepřete se proti naší kultuře, která 13




je váhou posedlá, bojujte proti váhové stigmatizaci a místo toho se zaměřte na zdraví a duševní pohodu. Představím vám velmi rozumnou – a přesto kupodivu téměř neznámou – myšlenku, že dělat zdravé věci je zdravé, ať už z vás přitom bude nebo nebude štíhlá modelka. Tak se do toho pusťme.

14




ČÁST PRVNÍ

PROČ VÁS DIETA ZRADÍ



KAPITOLA 1

DIETY NEFUNGUJÍ

Diety nefungují. Ano, tvrdím, že nefungují. Možná to nechcete slyšet, ale já jsem tady, abych vám řekla pravdu, vědecky podloženou pravdu, a ne abych vám mazala med kolem pusy. Stejně jako většina jednoduše znějících vědeckých výroků, je to samozřejmě komplikovanější, než to vypadá. Ta komplikace se skrývá ve slově „fungovat“. Když říkáte, že dieta „funguje“, máte na mysli něco jiného než ředitel společnosti, která prodává redukční přípravky, nebo vědec zabývající se obezitou. Domnívám se, že podle vás dieta funguje, když se vám podaří dosáhnout velkého úbytku na váze a udržet si ho. Pokud jde o tohle, můžu vám říct s jistotou: diety nefungují. Výrobce dietetik bude slovo „fungovat“ definovat odlišně: z jeho hlediska dieta funguje, když lidé během jakkoliv dlouhého časového období vůbec zhubnou. A pro vědce, který se zabývá obezitou, dieta funguje, když testovaný subjekt dosáhne lehce vyššího úbytku na váze oproti tomu, kdo dietu nedrží. Ředitel společnosti i vědec prohlásí, že dieta funguje, a technicky vzato ani nelžou, protože při většině diet lidé během prvních měsíců opravdu hubnou – a víc než ti, kteří dietu nedrží. Od 40. let dvacátého století potvrdily stovky studií, že člověk dietou shodí v průměru 2 až 8 kg během prvních čtyř až šesti měsíců.1 Zdá se, že jde právě o tohle, a nezáleží na tom, jakou dietu zkoušíte, jestli nízkokalorickou, nízkotučnou, s nízkým obsahem sacharidů nebo jestli se snažíte držet nějakou další módní dietu, která je právě teď populární. Existují diety, kdy máte jednou za čas držet půst několik hodin nebo dní2, diety, kdy máte přijímat pouze tekutou potravu, nebo jíst jako pračlověk, nebo dokonce nejíst nic jiného než grapefruity, zelnou polévku nebo tyčinky Snickers.3 Jiné dietní systémy vás zase 17




veřejně zostudí, když neuspějete,4 nebo vám dají elektrický šok, když se pokusíte sníst určité jídlo. Ještě v roce 2014 (!) jeden doktor ve Spojených státech přišíval lidem na jazyk záplatu, aby při jídle cítili bodavou bolest.5 Ředitel společnosti a vědec, kteří schvalují takové diety, technicky vzato nelžou, když říkají, že diety jsou účinné, protože téměř při každé dietě lidé za krátké období shodí pár kil. Ale tvrdit, že diety fungují, je problematické ze dvou důvodů: váhový úbytek není dostatečný a není udržitelný.

CO TO ZNAMENÁ, ŽE DIETA „FUNGUJE“? I když to skoro všem, kdo drží dietu, musí připadat jako naprosto triviální otázka, pro lékaře je překvapivě těžké určit, kdy je dieta úspěšná. Už jen rozhodnout, co je vlastně normální váha, není tak snadné, jak si možná myslíte. Světová zdravotnická organizace (WHO) v současné době klasifikuje váhu člověka pomocí indexu tělesné hmotnosti6 (body mass index, BMI), což je ukazatel, který bere v potaz i výšku. Používání BMI je kontroverzní, protože vzorec pro výpočet se nezakládá na pochopení toho, jaké jsou vzájemné vztahy mezi výškou a váhou, a protože lidé, kteří mají více svalové hmoty, bývají zařazení mezi lidi s nadváhou, přestože mají velmi málo tuku.7 Nicméně podle WHO8 tvoří hranici mezi tím, co je normální váha9 a nadváha, hodnota BMI 25 a mezi nadváhou a obezitou hodnota 30. Vše pod 18,5 se považuje za podváhu. Původním cílem diety bylo dosažení takzvané „ideální váhy“. Od 40. let určovaly tuto váhu výškové a hmotnostní tabulky, které měl v ordinaci každý doktor. Podle nich měla žena robustnější postavy ideální váhu vyšší než žena střední postavy (a ta měla váhu zase vyšší než žena drobné postavy). Většina z nás při pohledu na takovou tabulku musela nutně dojít k závěru, že je určitě robustní postavy. Podle těchto tabulek (které vědci kritizovali a následně zavrhli, protože byly metodologicky pochybené)10 by průměrně vysoká žena (164 cm) drobné postavy měla vážit 53 až 59 kg, a žena postavy robustní tak mezi 62 a 70 kg.11 Problém byl v tom, že obézní lidé, kteří 18




17.10.2016, 9:04:14

začínali s dietami, vážili mnohem víc, než udávala tato poněkud nerealistická ideální čísla, a málokdy shodili tolik, aby ideálu dosáhli. Vědci a lékaři si to nakonec uvědomili a využili jedinou možnost, jak počet úspěšných dietářů zvýšit: změnili definici úspěchu tak, že bylo snazší ho dosáhnout, stanovili tedy úbytek na 18 kg. Jako kdyby si skokan o tyči snížil výšku překážky, když si uvědomil, že takhle vysoko položenou laťku nedokáže přeskočit. Podle jedné důležité studie z 50. let se však 95 % lidí nepodařilo dietou dosáhnout ani tohoto standardu.12 Lékařská komunita na to reagovala dalším snížením laťky. Takže po několik dalších desetiletí byla za úspěšnou považována dieta, při níž člověk zhubl o 9 kg.13 Samozřejmě že shodit 9 kg znamená něco diametrálně odlišného pro 135kilového muže a pro 45kilovou dívku. V 70. letech vědci začali docela rozumně určovat cílový úbytek na váze ve vztahu k počáteční váze jedince (a později do toho začali započítávat i jeho výšku). Podle těchto kritérií je dieta úspěšná, když se podaří shodit 10 % z počáteční váhy. Dosáhnout tohoto cíle se ovšem dařilo pouze 20 % lidí na dietě,14 a tak americký Institut medicíny v roce 1995 tuto laťku opět snížil. Vědci rozhodli, že cílový úbytek váhy musí tvořit 5 % z počáteční váhy,15 což je pro 90kilového muže pouze 4,5 kg. V tomto okamžiku skokan o tyči svoji tyč ke skoku přes laťku ani nepotřebuje. Přestože vědci stále snižují svoje standardy, ti, kdo diety drží, je nesnižují. Žádný člověk ze vzorku 130 lidí na dietě při průzkumu neřekl, že by byl spokojený, kdyby shodil 5 % ze své výchozí váhy, a jen jeden uvedl, že by byl spokojený, kdyby zhubl o 10 %.16 Dojemný důkaz o vysokých (a nenaplněných) laťkách dietářů pochází ze studie, ve které 60 obézních žen uvedlo svůj cíl na začátku nové diety. O rok později jejich váhu kontrolovali a zjišťovali, kolik shodily.17 Před zahájením diety si ženy v dotazníku stanovily svou cílovou váhu a potom také vysněnou váhu, přijatelnou váhu (s kterou by se smířily, i když by z toho nebyly moc nadšené) a váhu, která by pro ně byla zklamáním – tedy takovou, kterou nemůžou považovat za úspěch v žádném případě, i kdyby byla nižší než jejich současná váha. Ženy začínaly s dietou na průměrné váze 99 kg a jejich cílem bylo zhubnout o 32 kg. Jako přijatelný označovaly úbytek 25 kg a méně než 17 kg 19




TRACI MANNOVÁ Proč diety nefungují

Recommend Documents