Toto číslo obsahuje sekci věnovanou liniové zeleni v krajině

ROČN Í K I V | R O K 2 0 1 0 | Č Í S L O 4 ISSN 1 8 0 2 - 2 1 2 X | v y d á n o : p r o s inec 2010

studia.OECOLOGICA

Toto číslo obsahuje sekci věnovanou liniové zeleni v krajině EKOTONÁLNÍ PRVKY S POROSTY DŘEVIN V KRAJINĚ ŠUMAVY

ŠÍŘENÍ AUTOCHTONNÍCH DŘEVIN NA NEOBHOSPODAŘOVANÝCH POZEMCÍCH

DIVERZITA FLORY ŽELEZNIČNÍCH TRATÍ VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH

Studia OECOLOGICA IV/2010 ČASOPIS STUDIA OECOLOGICA Ročník IV Číslo 4/2010 Redakční rada: doc. Ing. Pavel Janoš, CSc. – šéfredaktor doc. Ing. Miroslav Farský, CSc. – výkonný redaktor prof. RNDr. Olga Kontrišová, CSc. doc. RNDr. Juraj Lesný, Ph.D. Ing. Martin Neruda, Ph.D. doc. MVDr. Pavel Novák, CSc. prof. Ing. Miloslav Šoch, CSc. Technický redaktor: Mgr. Petr Novák Recenzenti: Milan Bursa, CSc., PřF UJEP Ústí nad Labem RNDr. Ivan Farský,CSc., PřF UJEP Ústí nad Labem prof. Ing. Eduard Bublinec, CSc., Ústav ekológie lesa SAV Zvolen Slovensko doc. Ing. Eduard Pokorný, Ph.D.Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen Slovensko doc. RNDr. Pavel Cudlín, CSc., ÚSBE AV ČR Ing. Josef Švec, Koohinor, Mariánské Radčice RNDr. Petr Chvátal, AOPK Ústí nad Labem RNDr. Vladimír Cajz, CSc., Geologický ústav AV ČR Praha doc. RNDr. Jiří Kolbek CSc., Botanický ústav AV ČR, Průhonice doc. RNDr. Karel Kubát CSc., PřF UJEP Ústí nad Labem Ing. František Loudát, CSc., Krajská agrární komora, Děčín Ing. Jaroslava Šamsová, Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Ústí nad Labem doc. Ing. Hana Obršálová, CSc., FE-S Univerzita Pardubice RNDr. Jana Šimsová, Ph.D., FSE UJEP Ústí nad Labem Mgr. Jiří Riezner Ph.D., PřF UJEP Ústí nad Labem Ing. Jana Česká, CSc., FAPP Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha 6 - Suchdol Ing. Kateřina Křováková, JU České Budějovice Ing. Roman Hamerský, Správa CHKO České středohoří, Litoměřice Mgr. Jiří Riezner, Ph.D., PřF UJEP Ústí nad Labem RNDr. Iva Machová, FŽP UJEP Ústí nad Labem doc. RNDr. Jiří Kolbek CSc., Botanický ústav AV ČR, Průhonice Ing. Čestmír Ondráček , Oblastní muzeum v Chomutově Ing. Milan Sůva, Ph.D., Pečky Ing. Jan Popelka, Ph.D., FŽP UJEP Ústí nad Labem doc. RNDr. Karel Kubát CSc., PřF UJEP Ústí nad Labem Ing. Antonín Roušar, ZŠ Udlice doc. RNDR. Jaromír Hajer, CSc., PřF UJEP doc. RNDr. Věra Zelená. CSc., MU Brno doc. Ing. Juraj Gregor, CSc., LF TU vo Zvolene, Zvolen, Slovensko

Vydává: FŽP UJEP v Ústí nad Labem Tisk: MINO Ústí nad Labem Toto číslo bylo dáno do tisku v prosinci 2010 ISSN 1802-212X MK ČR E 17061

Studia OECOLOGICA IV/2010

Úvod Liniová zeleň v krajině Ústí nad Labem 16. září 2010 Liniová zeleň, doprovázející komunikace i vodní toky a porůstající agrární valy, terasy i meze, je významným krajinotvorným prvkem. Kromě nezanedbatelné funkce estetické ovlivňuje i místní poměry ekologické, hydrologické, klimatické a další. Přímým podnětem pro přípravu konference byla skutečnost, že na FŽP UJEP v Ústí n. L. probíhá již několik let výzkum agrárních valů či teras. Především botanický výzkum je realizován formou diplomových a bakalářských prací. V uplynulých letech byl výzkum podpořen z prostředků fakulty jako interní grant a z prostředků FRVŠ. V současnosti se na řešení podílí výzkumný tým a projekt je podpořen prostředky Národní agentury pro zemědělský výzkum. Označení projektu je QH 82 126: Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově. Cílem organizátorů konference bylo připravit setkání, na kterém bude možné porovnat metody i výsledky vlastní práce s výsledky z jiných odborných pracovišť zabývajících se podobnou problematikou. Konference byla úspěšná z hlediska četnosti i kvality příspěvků. Značný byl zájem i ze strany veřejnosti, kde kromě odborníků projevili zájem především pracovníci státní správy. Ze zaslaných příspěvků byl po oponentním řízení sestaven soubor recenzovaných článků. Zde publikované články jsou výběrem z příspěvků, které na konferenci zazněly. Příspěvky a články jsou pro všechny hodnotnou inspirací k danému tématu. RNDr. Iva Machová Řešitelka projektu a členka organizačního výboru konference


OBSAH IDENTIFIKACE ZMĚN ROZŠÍŘENÍ AGRÁRNÍCH VALŮ NA ÚPATÍ VRCHU OBLÍKU Jitka ELZNICOVÁ, Iva MACHOVÁ................................................................................... 5 EKOTONÁLNÍ PRVKY S POROSTY DŘEVIN V KRAJINĚ ŠUMAVY, JEJICH VÝSKYT A KLASIFIKACE Karel MATĚJKA..............................................................................................................15 ŠÍŘENÍ AUTOCHTONNÍCH DŘEVIN NA NEOBHOSPODAŘOVANÝCH POZEMCÍCH V JZ. ČÁSTI ČESKÉHO STŘEDOHOŘÍ (SZ. ČECHY) Karel KUBÁT, Iva MACHOVÁ........................................................................................ 33 FLÓRA VALŮ A HODNOCENÍ PŘÍČIN JEJIHO SLOŽENÍ Iva MACHOVÁ, Václav SYNEK, Kateřina FIEDLEROVÁ.............................................. 40 PŘIBLÍŽENÍ PODMÍNEK A VEGETACE AGRÁRNÍCH TERAS U OBCE DOMAŠÍN V KRUŠNÝCH HORÁCH Pavla PROCHÁZKOVÁ, Michal VAHALA, Iva MACHOVÁ............................................ 50 SPECIFIKA LINIOVÉ VEGETACE ŘÍČNÍ NIVY LABSKÉHO ÚDOLÍ Jan ROTTENBORN......................................................................................................... 59 DIVERZITA FLÓRY ŽELEZNIČNÍCH TRATÍ VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH Caroline STAŘECKÁ...................................................................................................... 70 VÝVOJ BYDLENÍ V REGIONU PODKRUŠNOHOŘÍ Petr JIRÁSEK, Petr NOVÁK........................................................................................... 77 VPLYV SMREKOVÝCH MONOKULTÚR NA VLASTNOSTI PÔD JASEŇOVOBRESTOVÝCH LESOV TURČIANSKEJ KOTLINY Jaroslav KONTRIŠ, Natália MALAJTEROVÁ, Juraj GREGOR, Hana OLLEROVÁ...... 95 KVALITA VODY A STAV BREHOVEJ VEGETÁCIE VODNEJ NÁDRŽE V MESTSKEJ AGLOMERÁCII MODRA (ZÁPADNÉ SLOVENSKO) Oľga KONTRIŠOVÁ, Jaroslav KONTRIŠ, Ján MACHAVA, Helena HYBSKÁ..............101 ZHODNOCENÍ VLIVU HYDRICKÝCH REKULTIVACÍ JEZERO MILADA A JEZERO BÍLINA NA KRAJINNÝ RÁZ OKRESŮ TEPLICE A ÚSTÍ NAD LABEM Johana ZACHAROVÁ, Richard POKORNÝ...................................................................110 INVENTARIZACE HYDRICKÝCH REKULTIVACÍ V OKRESECH TEPLICE A ÚSTÍ NAD LABEM A JEJICH HODNOCENÍ METODOU BVM A EVVM Johana ZACHAROVÁ, Richard POKORNÝ...................................................................119


PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ PODZEMNÍHO OBJEKTU NA VRCHU DEBLÍK V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ Pavel RAŠKA, Richard POKORNÝ ..............................................................................127 ZEMĚDĚLSKÁ BIODIVERZITA V PODKRUŠNOHOŘÍ Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ, Petr VRÁBLÍK......................................................................136 VYUŽITÍ METODY PÁROVÉHO SROVNÁNÍ PŘI VÍCEKRITERIÁLNÍM HODNOCENÍ VARIANT Miroslav FARSKÝ, Libor MĚSÍČEK, Libor MĚSÍČEK jr..............................................146 PAVOUCI VYBRANÝCH PÍSKOVCOVÝCH JESKYNÍ NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE KAŇON LABE (CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST LABSKÉ PÍSKOVCE, ČESKÁ REPUBLIKA) Michal HOLEC, Tomáš KADORA, Diana HOLCOVÁ..................................................153


IDENTIFIKACE ZMĚN ROZŠÍŘENÍ AGRÁRNÍCH VALŮ NA ÚPATÍ VRCHU OBLÍKU IDENTIFICATION OF THE SPREAD CHANGES OF HEDGEROWS AT THE FOOT OF THE OBLÍK HILL Jitka ELZNICOVÁ, Iva MACHOVÁ Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 3132/7, 400 96 Ústí nad Labem, e-mail: [email protected]; [email protected]

Abstrakt Příspěvek se zabývá analýzou vývoje agrárních valů na úpatí vrchu Oblíku za využití metod GIS. Byly porovnány snímky z let 1938, které zachytily historický stav, a snímky z roku 2002 reprezentující současnost. Změny valů byly analyzovány i s ohledem na sklonitost svahů, na kterých se sledované valy nacházely. Význam valů je odvozen od jejich zastoupení v rámci všech krajinných prvků přítomných ve studované oblasti. Abstract The paper deals with analyze of the hedgerows evolution at the foot of the hill Oblík , using GIS methods. Aerial photographs from the year 1938 (past) were compared with aerial photographs from the year 2002 (present). The hedgerows changes were evaluated with regard to slope gradient, where hedgerows were located. The importance of hedgerows is derived from their representation in all present landscape elements in the study area. Klíčová slova: agrární valy, GIS, letecké snímky, analýza dat Key words: hedgerows, GIS, aerial photographs, data analysis

Úvod Vliv zemědělství na krajinu patří k nejstarším a nejintenzivnějším zásahům do krajiny. Zemědělci vytvářeli agrární terasy při úpravách terénu (snížení svažitosti) a agrární valy v kamenitých územích sběrem a ukládáním kamenů na hranice pozemků. Podle charakteru území (geomorfologických poměrů a horninového materiálu) a hospodářského využití převládají buď agrární valy, terasy nebo přechodné formy (v textu dále jen valy). V rámci projektu MZE (QH 82126) „Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově“, jehož záměrem je stanovit rozšíření a význam agrárních valů v krajině, je řešena též problematika rozmístění vegetace vázané na valy a jejich změna v období 20. století za použití nástrojů DPZ a GIS. Ve studované oblasti převládají kamenité valy a kamenito-hlinité valy s průběhem po vrstevnici i po spádnici. Metoda není schopna odlišit i úvozy po vrstevnici, v jejichž zářezech jsou polní cesty především na jv. úpatí. Hlavním cílem je analyzovat změny výskytu valů v průběhu dvou sledovaných let, a to i s ohledem na sklonitost svahů, na kterých se sledované valy nacházely.

5


Charakteristika lokality Zájmová lokalita se nachází na Lounsku v severních Čechách a rozprostírá se na úpatí vrchu Oblíku mezi obcemi Raná, Mnichov, Chraberce a Nečichy. Celková plocha (dle GIS) činí ca 422 ha. Jako hranice byly zvoleny místní komunikace a polní cesty tak, aby studovaný krajinný prvek „agrární val“ byl v maximální míře uvnitř hranic.

Obr. 1 Vymezení zájmové lokality na úpatí vrchu Oblíku Vrch Oblík a jeho úpatí je typické pro Lounské středohoří. Pro jeho vysokou botanickou kvalitu existuje řada botanických prací (Machová et Kubát 2005), které umožňují lépe pochopit změny zaznamenané na leteckých snímcích. Na úpatí blízkého vrchu Raná se nenachází významný počet valů. Z tohoto pohledu je zajímavější úpatí vrchu Milá, ale část valů zarostla souvisle dřevinami, a proto není vhodná pro identifikaci za použití leteckých snímků. Lokalita Oblík reprezentuje termofytikum. Podle geomorfologického členění (Demek et al. 1987) náleží do Podkrušnohorské oblasti, Krušnohorské soustavě, provincii Česká vysočina, geomorfologickému celku České středohoří, podcelku Milešovské středohoří (okrsek Chožovské středohoří). Výškový rozsah lokality činí 250–380 m nadmořské výšky. Klimatické podmínky jsou vymezeny průměrnou roční teplotou (z let 1991–2000) 9,4 oC, průměrné roční srážky z téhož období 458,2 mm (měřeno hydrometeorologickou stanicí v Lounech). Po geologické stránce vrch Oblík patří k terciérním vulkanitům, konkrétně je tvořen nefelinickým bazanitem. Současná podoba je výsledkem čtvrtohorní masivní denudace, a proto dnes vidíme hlavně vypreparované podpovrchové přívodní dráhy vulkanitu. Ze zvětralin se v okolí tvořily balvanité proudy a na úpatí suťové haldy. Do větších vzdáleností byly úlomky hornin transportovány soliflukcí. Okolí vrchu tvoří v podloží křídové sedimenty uloženy přibližně vodorovně. Jedná se o slínovce, vápence a jílovce (z období turonu až coniaku) (Chvátal 1995). Vrch Oblík je chráněn od roku 1967 a v současnosti je zde vyhlášena NPR (20,5 ha). Cílem ochrany jsou xerotermní druhy a společenstva vrchu, která však přesahují i na vhodná stanoviště na jeho úpatí. Na výše položených místech sousedících s úpatím vrchu jsou xerotermní 6


travní porosty, do kterých se místy šíří dřeviny. Zdrojem dřevin je i vegetace valů. Podrobná botanická charakteristika oblasti je v práci Machové a Kubáta (2005). Kulturní porosty, především vegetaci polí, mapovala Potěšilová (2006). Na z. úpatí vrchu jsou sesuvná území porostlá keři a rozsáhlý ovocný sad.

Metodika Zdroje dat a zpracování leteckých snímků Hlavním zdrojem pro identifikaci změn valů byly letecké snímky z roku 1938 z archivu VHMÚř v Dobrušce a ortofota z roku 2002 od firmy Geodis Brno, spol. s r. o. Jako pomocná data byla využita data od ČÚZK: Základní báze geografických dat ZABAGED® pro tvorbu digitálního modelu terénu a reambulované mapy 3. vojenského mapování pro kontrolu identifikovaných valů v minulosti. Před vlastním hodnocením bylo zapotřebí zpracovat archivní letecké snímky, které byly získány pouze jako negativy. Po jejich naskenování se provedla ortorektifikace v programu Leica Photogrammetry Suite 8.7. Podrobný postup zpracování historických snímků je uveden v práci Elznicové (2008).

Vektorizace valů a krajinných prvků Jednotlivé valy byly identifikovány na snímcích v programu ArcGIS 9.3. Valy včetně vegetace na ně vázané byly zakreslovány jako polygony metodou ruční vektorizace. Nejprve byla provedena vektorizace valů na snímcích v roce 2002. Rok 1938 byl zpracováván metodou zpětné úpravy (Backward editing method). Porovnáním polygonů znázorňujících vegetaci vázanou na valy (1938 vs. 2002) bylo možno rozhodnout, zda valy zanikly; zachovaly se; zda se na nich rozšířila vegetace; či jejich vegetace splynula v souvislé křoviny či les. Podrobný postup vektorizace valů a jejich interpretace je uvedena v práci Machové a Elznicové (2010). Pro kompletní hodnocení významu valů bylo důležité zjistit i podíl valů k ostatním krajinným prvkům. Sledovány byly též lesní porosty; křoviny; sady a vinice, vodní plochy a zástavba. Krajinné prvky, jako jsou: pole, pastviny a xerotermní louky, nebyly detailně sledovány a byly sloučeny do jedné kategorie.

Metody hodnocení Pro zobrazení reálné krajiny v čase byla využita geovizualizace leteckých snímků. Především trojrozměrné pohledy umožňují získat realistický pohled na krajinu (Příloha 1). Ze získaných vektorových dat byla provedena analýza valů. S využitím statistických a výpočetních operací v programu ArcGIS, bylo možné zjistit rozložení (Příloha 2) a procentuální zastoupení valů vůči ostatním krajinným prvkům modelových oblastí. Nejvýznamnější cílem práce byla identifikace změn, která byla vyhodnocena pomocí zastoupení valů (v %) v letech 1938 a 2002, na jejichž základě bylo možno vyhodnotit změny valů. Valy byly dále analyzovány i s ohledem na jejich polohu v území s různou sklonitostí. To umožnilo zhodnotit vliv sklonitosti na změny výskytu valů. Pro hodnocení byla použita tabulka tříd sklonitosti dle Skleničky (2003). Pomocí topologického překrytí byl k jednotlivým valům přidán údaj o jeho sklonu.

7


Výsledky Vizuální srovnání vybraných lokalit ve sledovaném území Zpracované letecké snímky již sami o sobě poskytují názornou představu o vývoji krajiny. Příloha 1 dokumentuje rozšiřování vegetace na agrárních valech. Na obrázku 2 je názorná ukázka vývoje valů v území. Je zde zobrazena krajina v roce 1938 (část 1.) a v současnosti (část 2).

Obr. 2 Letecký snímek z roku 1938 (1) a 2002 (2) a vývoj valů dané oblasti (3) severozápadně od úpatí vrchu Oblíku Porovnáním stejného území zachyceného na leteckých snímcích je patrné, že se většina valů dochovala do současnosti a dochází i k rozšiřování vegetace či zapojení do souvislé zeleně. Ve sledované oblasti existovaly i valy, které byly odstraněny, nebo na nich byla zlikvidována vegetace. Na Obr. 2 (část 3) jsou patrné všechny možné typy sledovaných valů.

Zastoupení agrárních valů v krajině Z vektorizovaných dat je možné nejen zobrazit zastoupení jednotlivých krajinných prvků (Příloha č. 2), ale též identifikovat jejich změny. Obrázek 3 zobrazuje rozdělení krajinných prvků formou koláčového grafu v jednotlivých letech. Podíl agrárních valů v minulosti (1938) činil 25 ha, nyní (2002) jeho plocha vzrostla na 47 ha.

8


Obr. 3 Procentuální zastoupení sledovaných krajinných prvků valů na úpatí vrchu Oblíku z roku 1938 (vlevo) a 2002 (vpravo) Největší zjištěná změna ve sledované oblasti byla zaznamenána v kategorii ostatní plochy (pole, trvale travní porosty a xerotermní trávníky), kde došlo k zarůstání ploch křovinami (zvýšení výskytu o 40 ha) či došlo k rozšiřování vegetace na valech (zvýšení výskytu o 21 ha). Zvýšení výskytu křovin je důsledkem zarůstáním valů křovinnými porosty a spojením porostu valů do souvislého křovinného porostu. Jednalo se o cca 2 ha. Tab. 1. Porovnání velikosti ploch jednotlivých krajinných prvků v minulosti a současnosti rok 1938 (ha)

rok 2002 (ha)

Porovnání (ha)

valy

Krajinný prvek

25,1

+21,7

lesní porost

4,2

křoviny

18,7

sady a vinice

26,8

pole a trvale travní porosty

343,3

46,8 3,8 68,8 20,0 278,7

zástavba

4,4

3,5

vodní plochy

0,0

0,7

– 0,4 + 50,1 - 6,7 - 64,6

- 0,9 + 0,7

Dále byly analyzovány pouze prostorové změny vegetace vázané na valy. Na mapových podkladech v prostředí GIS byly prostorové změny barevně rozlišeny s ohledem na vývoj valů (viz. obr. 2 (část 3) a obr. 4). Ve studované oblasti na úpatí vrchu Oblíku došlo k zániku pouze 6 % z celkové plochy valů. Beze změny zůstalo 37 % plochy agrárních valů, které byly zjištěny na snímcích v minulosti. Dokonce došlo k nárůstu plochy vegetace na těchto valech a tím i ke zvětšení plochy vegetace vázané na valy (o 55 %). Naopak neidentifikovatelné na současných leteckých snímcích, neboť jsou součástí souvislých křovin nebo lesa, se staly 2 % valů.

9


Obr. 4 Procentuální rozdělení plochy agrárních valů na úpatí vrchu Oblíku podle období vzniku a zániku

Vliv sklonitosti na výskyt agrárních valů Pomocí překryvné analýzy bylo možné zjistit, na jak sklonitém terénu se jednotlivé typy valů vyskytovaly. Z grafu je patrné (obr. 5), že se valy v minulosti nacházely i na rovině (svahy se sklonem v rozmezí 1–3°). V současnosti se nejvyšší koncentrace valů vyskytuje na svazích středních či mírných se sklonem v rozmezí 3–12°.

Obr. 5 Procentuální výskyt valů v závislosti na sklonitosti terénu v minulosti (rok 1938) a současnosti (2002) Úbytek valů na rovině ukazuje též následující graf (obr. 6). Po provedení analýzy vlivu sklonitosti na zachování agráních valů lze konstatovat, že 80 % všech zaniklých valů se nacházelo na rovině (sklon do 3°) či mírném svahu (sklon do 7°). Souvisí to s možností využívat dané plochy pro zemědělskou činnost. Spojování polí do větších celků, které lze snáze obhospodařovat za využití techniky, vedlo k odstranění valů.

10


Obr. 6 Procentuální rozdělení plochy vegetace valů na úpatí vrchu Oblíku v závislosti na sklonitosti svahů a podle období jejich vzniku a zániku.

Diskuse Valy byly většinou odstraněny během tří etap scelování pozemků v období od 50. do 70. let 20. stol. Na území ČR se do současnosti zachovaly nerovnoměrně. Dochovaly se především v území, kde se v zemědělství hospodařilo spíše extenzivní formou. Hojnější jsou v podhůří a na horách. Značného rozšíření dosáhly agrární terasy též na Slovensku. Lobotka (1955) uvádí rozšíření teras na silně svažitých pozemcích v mnoha pohořích Slovenska. V současnosti i zde je patrný úbytek teras. Další příklad uvádí z německé strany Krušných hor Müller (1998), kde délku kamenných mezí mimo les odhaduje na 430 km. Atypické rozšíření valů v rámci ČR představuje České středohoří, neboť se zde zachovaly struktury valů v intenzivně zemědělsky využívané krajině např. okolí Oblíku. Valy plnily cca do 1. poloviny 20. stol. též ekonomické funkce, např. byly zdrojem stavebního materiálu, zdrojem dřeva, sloužily pro pěstování ovocných dřevin a plnily i protierozní funkce. Přírodní podmínky na Oblíku umožnily využití plochy valů k pěstování ovocných dřevin, jak je patrné v zachycení starých jedinců do současnosti (Machová a Klazar 2005). Dnes jsou zdrojem palivového dřeva, což vede k jeho zcela neřízené těžbě. Valy plní funkce i z hlediska ochrany přírody. Oblík a jeho okolí je druhově bohaté (Machová a Kubát 2005) a řada zvláště chráněných druhů rostlin je pravidelně či ojediněle součástí vegetace valů (Machová et al. 2009). Podobné hodnocení valů bylo provedeno v roce 2009 na modelové lokalitě Verneřicko. Vazba mezi zánikem valů a sklonem svahu, na kterém se valy nacházely, byla potvrzena i v této lokalitě, kdy během let 1938 až 2002 došlo k zániku 71,4 % valů, které se nacházely na rovině (sklon do 3°) či mírném svahu (sklon do 7°) a celých 98,7 % valů se nacházelo na svazích s maximálním sklonem 12°.

Závěr S použitím metod DPZ a GIS byla analyzována vegetace vyskytující se na valech ve 30. letech 20. stol. a na počátku 21. stol. Podrobné hodnocení výskytu valů bylo provedeno v modelové oblasti úpatí vrchu Oblíku v Českém středohoří. Použitá metoda poskytuje řadu objektivních výsledků, ale neobejde se bez terénního šetření či dodatečné konfrontace výsledků s dalšími mapovými podklady či historickými záznamy. Hodnocení vývoje krajiny včetně výskytu a změn valů lze provést přímo porovnáním historických leteckých snímků se současnými. Ve sledovaném období došlo k úbytku plochy polí 11


a trvalých travních porostů a rozšíření plochy křovin. Z celkové rozlohy oblasti (cca 442 ha) valy tvořily v minulosti 6 % a došlo k nárůstu na 11 % z celkové plochy oblasti. Většina valů byla zachována a došlo dokonce k nárůstu vegetace na valech díky rozšiřování na okolní pozemky. Analýza sklonitosti území s valy prokázala, že většina zaniklých valů se nacházela na rovině (36 %) či mírném svahu (44 %). To pravděpodobně bylo zapříčiněno snahou obhospodařovat tyto plochy zemědělskou technikou, a proto byly přednostně překážky v podobě valů z polí odstraněny. V současnosti se valy zachovaly převážně na mírných (32 %), středních (52 %) až výrazných svazích (12 %).

Poděkování:

Článek vznikl s podporou ministerstva zemědělství v rámci podpory udržitelného rozvoje venkova (venkovského prostoru): projekt č. QH 82 126 (Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově).

Literatura ELZNICOVÁ J. (2008): Zpracování archivních leteckých snímků pro identifikaci změn rozšíření agrárních valů během 20. století. Severočeskou přírodou, Litoměřice, č. 39, s. 15–22. CHVÁTAL P. (1995): Inventarizační průzkum národní přírodní rezervace Oblík. Ms. 8 s. (Depon. in AOPK ČR, Ústí n. L.). DEMEK, J. A KOL. (1987): Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČSR. Akademia, Praha, 584 s. LOBOTKA V. (1955): Terasové polia na Slovensku. Poĺnohospodárstvo II., r. 6, s. 539– 549. MACHOVÁ I., ELZNICOVÁ J. IN KOLEJKA, P. (2010): Změny agrárních valů a teras ve Verneřickém středohoří a jejich monitorování s využitím nástrojů GIS. Krajina Česka a Slovenska v současném výzkumu. MU Brno. (přijato do tisku) MACHOVÁ I., KUBÁT K. (2005): Příspěvek k flóře Oblíku v Českém středohoří a jeho okolí. Severočeskou přírodou, Litoměřice, č. 36–37, s. 61–74. MACHOVÁ I., KLAZAR, R. (2005): Věková struktura dřevin na agrárních valech. Severočeskou přírodou, Litoměřice, č. 36–37, s. 111–121. MACHOVÁ I., KUBÁT K., ČESKÁ J., SYNEK V. (2009): Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin z agrárních valů a teras na úpatí vrchu Oblíku v Českém středohoří. Příroda, č. 28, č. 185–202. MÜLLER F. (1998): Struktur und Dynamik von Flora und Vegetation (Gehölz-, Saum, Moos-, Flechtengesellschaften) auf Lesesteinwällen (Steinrücken) in Erzgebirge. Ein Beitrag zur Vegetationsokölogie linearer Strukturen in der Agrarlandschaft. – Disert. Bot., Berlín – Stuttgart, 295. s. 1–264. POTĚŠILOVÁ L. (2006): Plevele polí na úpatí vrchu Oblíku. Ms.83 p. (Dipl. Pr. depon. in knihovna FŽP UJEP Ústí n. L.) SKLENIČKA P. (2003): Základy krajinného plánování. Nakladatelství Naděžda Skleničková. Praha, 321 s. 12


Příloha č. 1 Letecký pohled na úpatí vrchu Oblíku v minulosti (1938) a současnosti (2002) Na území je zachována většina původních agrárních valů. V oblasti NPR Oblík dochází k šíření náletových dřevin a křovin. Na úpatí jsou plochy s výskytem agrárních valů zemědělský obdělávány s důrazem na zachování přirozené vegetace.

(vytvořeno v programu ArcScene, ©MO ČR, ©GEODIS BRNO, s r.o.)

13


Příloha č. 2 Zastoupení sledovaných krajinných prvků valů na úpatí vrchu Oblíku v minulosti (1938) a současnosti (2002)

14


EKOTONÁLNÍ PRVKY S POROSTY DŘEVIN V KRAJINĚ ŠUMAVY, JEJICH VÝSKYT A KLASIFIKACE ECOTONAL ELEMENTS WITH WOODY SPECIES STANDS IN THE BOHEMIAN FOREST LANDSCAPE, THEIR OCCURRENCE AND CLASSIFICATION Karel MATĚJKA IDS, Na Komořsku 2175/2a, 143 00 Praha 4; [email protected]

Abstrakt Liniová společenstva s porostem dřevin (meze) reprezentují významný krajinný prvek nejen v území Šumavy. Mapování rozšíření těchto společenstev bylo prováděno na základě ortofotomap v rámci tří krajinných transektů vedených z podhůří do vrcholových částí Šumavy. Průměrná délka mezí byla stanovena okolo 45 m.ha-1, místně může být vyšší; medián hodnot v rámci bezlesí byl 35 m.ha-1. Maximální hustota mezí byla nalézána v nadmořských výškách okolo 700 m. Lesní okraje jsou dalším významným liniovým elementem v krajině. Maximální délka lesních okrajů byla zaznamenána ve středních nadmořských výškách u Zlatého potoka (106 m.ha-1); medián hodnot byl 25 m.ha-1. Původ mezí byl ověřován na základě map stabilního katastru z první poloviny 19. století. Na místech současných mezí v minulosti převažovaly pozemky využívané jako pastviny. Celkem bylo z databáze vybráno 45 fytocenologických snímků zapsaných na mezích s dřevinami. Příslušné lokality leží v nadmořských výškách 454 až 1 160 m. Pomocí klasifikace TWINSPAN byly rozlišeny čtyři základní typy ekotonálních společenstev s dřevinami: Alnus incana – Prunus padus, Acer pseudoplatanus – Corylus avellana, Betula pendula – Agrostis capillaris a Picea abies – Calamagrostis villosa. Maximální hodnoty druhové bohatosti a celkové druhové diversity může být nalezena v nadmořských výškách přibližně mezi 750 a 850 m, kde byly zaznamenány hodnoty S = 45 a H‘ = 4,2. Abstract Edge communities overgrown by woody plants (balks) represent important landscape elements not only in the Bohemian Forest Region. Mapping of these communities distribution was carried out on the base of orthophotos within three landscape transects leading from foothills to summits of the mountains. Average length of the balks was determined around 45 m.ha-1, locally can be higher; median value was 35 m.ha-1 within forest-free localities. Maximum of the balk density was found in altitudes approximately 700 m. Forest edges are the next important line elements in the landscape. Maximal length of the forest edges was recorded in the middle altitudes near Zlatý potok brook (106 m.ha-1); median value was 25 m.ha-1. Origin of the balks was verified on the base of the old maps of stable cadastre from first half of 19th century. The former pastures prevail in the set of estates with the actual balks. Total 45 phytocoenological relevés representing the balks overgrown with woody species was selected in the database. The respective plots have been localized in altitudes from 454 to 1 160 m a.s.l. The TWINSPAN classification reveals four basic types of the ecotone communities with woody stands: Alnus incana – Prunus padus, Acer pseudoplatanus – Corylus avellana, Betula pendula – Agrostis capillaris and Picea abies – Calamagrostis villosa. The 15


maximal values of both species richness and diversity can be found in altitudes approximately between 750 and 850 m, where values S = 45 and H’ = 4.2 had been recorded. Klíčová slova: nadmořská výška, meze, diversita, lesní okraje, TWINSPAN Key words: altitude, balks, diversity, forest edges, TWINSPAN

Úvod Pro krajinu historicky hospodářsky využívanou, která však neztrácí svůj přírodní potenciál, je typické střídání přírodních ekosystémů s prvky hospodářské krajiny, tedy se sídly a zemědělskými pozemky. v prostoru střední Evropy jde tedy především o vytváření mozaiky lesních ekosystémů a sekundárního bezlesí. Tento systém není stabilní, ale mění se podle požadavků na využití krajiny v té které historické době. V období předindustriálního zemědělství bylo typické pestré maloplošné využití krajiny. Tento stav je ještě patrný na mapách stabilního katastru, které vznikly ve druhé čtvrtině 19. století (Semotanová 2001). Od té doby proběhlo několik etap změn využití krajiny. Za nejvýznamnější je možno považovat změny osídlení související s druhou světovou válkou, komunistickým režimem řešené zemědělství od kolektivizace po intenzifikaci končící v 80. letech 20. století a změny posledních dvou desetiletí, které souvisejí s ponecháním ladem mnoha pozemků a s odklonem od trvale neudržitelných forem velkoplošného hospodaření, přičemž tyto změny jsou nejvýrazněji patrné v podhorských a horských oblastech. V pohraničních regionech k tomu navíc přistupuje zpřístupnění rozsáhlých území, jejich znovuosidlování a rozvoj turistiky. Všechny tyto procesy lze pozorovat v regionu Šumavy. Tento článek byl vypracován v rámci projektu Management biodiversity v Krkonoších a na Šumavě (projekt MŠMT ČR, evidenční číslo 2B06012, blíže viz www.infodatasys.cz/biodivkrsu), kde byla sledována mimo jiné i struktura krajiny na Šumavě s přihlédnutím na její dynamiku. Jako významný prvek byl kvantifikován výskyt ekotonálních elementů. Těmito elementy je ve sledovaném území především ekoton les-bezlesí a liniové porosty dřevin – meze s dřevinami. Koncept ekotonů je již staršího data (Hansen et al. 1988), ale přesto není v literatuře používán příliš často (novější diskuse viz například Kark et van Rensburg 2006), v české literatuře lze zmínit například práce Herben et al. (1992), Jeník (1992), Kovář (1992) a Rusek (1993). Použití termínu ekoton bývá dosti časté v souvislosti s popisem alpinské hranice lesa, občas se vyskytne i při práci na okrajích lesních porostů (Berg et Part 1994; Menzel et al. 1999; Orczewska et al. 2005). V této souvislosti je potřebné upozornit, klasická mez s porostem dřevin většinou představuje celý systém různých ekotonálních společenstev, který si můžeme představit jako spojení dvou ekotonů okraje lesa, často s přiléhajícími pásy keřového a bylinného pláště. Již zde je potřeba upozornit na skutečnost, že liniovým elementům v krajině se v České republice věnuje minimální pozornost, o čemž svědčí i skutečnost, že například ve zprávě o stavu krajiny a přírody (Miko et Hošek 2009) se ani jedinkrát nevyskytují termíny mez nebo ekoton a pojem lem je uveden pouze jedinkrát u vyjmenovávaných evropsky významných typů přírodních stanovišť. Zde jsou presentovány výsledky studia, které neprobíhalo rovnoměrně na celém rozsáhlém území Šumavy, ale bylo soustředěno do určitých krajinných segmentů. Proto, aby mohl být popsán gradient různé nadmořské výšky od podhůří až po vrcholky pohoří, byl navržen systém takzvaných krajinných transektů. Přestože v rámci klasické fytocenologie bývá pozornost ekotonálním a sukcesním společenstvům věnována jen velmi málo a nebývají většinou jejich společenstva samostatně klasifikována (srovnej Moravec et al. 1995, 2000), jejich výskyt v krajině je významný. Výjimkou 16


je například již historická práce Dierschke (1974). Ekotonální společenstva většinou nelze klasifikovat přímo v rámci nižších syntaxonomických jednotek lesů, často se v jejich druhové skladbě objevují rostlinné druhy luční, mnohdy i druhy s ruderálním charakterem. Tato společenstva jsou významná i z hlediska ochrany přírody, jak ukázali již například Zólyomi (1987) či Risser (1995). Je znám význam lesních okrajů pro rozšíření různých druhů hmyzu a to včetně kůrovců (Müller et al. 2007).

Metodika Analýza krajinných transektů Biodiversitu je možno sledovat na různých úrovních (krajina – ekosystém – populace). Každá z těchto úrovní vyžaduje odlišný přístup ke studiu, jak je uplatněno například v rámci tohoto projektu. Na nejvyšší úrovni stojí biodiversita krajiny (Farina 2006). Zjednodušeně se jedná o variabilitu ekosystémů v rámci hodnoceného krajinného segmentu. Vzhledem k tomu, že šetřené území Šumavy je velmi rozsáhlé, nebylo možno analyzovat region celý, ale pouze jejich vybrané části. Byl zvolen postup založený na zhodnocení takzvaných krajinných transektů – pásů krajiny o šíři 2 či 2,5 km, které byly lokalizovány schematicky z podhůří do vrcholových částí pohoří. Transekt S1 (Plechý – Boubín) je dlouhý 40 km a široký 2,5 km, tvořen je jedním sloupcem mapových listů SMO-5, přičemž nejjižnější list částečně zasahuje mimo území ČR a není tedy hodnocen úplně. Transekt S2 (Luzný-Rejštejn) je dlouhý 24 km a široký 2,5 km, umístěný je v západní části Šumavy. Je schematicky vedený v těsné blízkosti pravého břehu Vydry. Skoro celý transekt leží na území NP Šumava, v jeho severozápadní části. Transekt SZP byl veden odlišně – podél osy Zlatého potoka na Prachaticku jako bufer do vzdálenosti 1 km od toku. Tato volba byla provedena vzhledem k významu tohoto území (Obr. 1; Matějka 2010a). Podél transektů byly rozlišeny segmenty o délce 1 km, které byly číslovány počínaje nejníže položenými částmi území a konče ve vrcholových partiích. Pro celé šetřené území krajinných transektů byly shromážděny aktuální geograficky transformované letecké snímky – ortofotomapy. Použity byly snímky pořízené Českým úřadem zeměměřičským a kartografickým Praha (ČÚZK) při pravidelném snímkování, stav roku 2005 (viz http://www.cuzk.cz), které jsou zpracovávány s velikostí pixelu 50 cm. Na těchto snímcích byly rozlišeny základní aktuální typy užití země, které byly dále upřesněny při terénním šetření. Podrobně byla mapována hranice les–neles a poloha liniových elementů s dřevinami (takzvané meze). Charakter biotopů byl upřesňován při terénní pochůzce, při níž byly rovněž pořizovány fytocenologické snímky (viz dále). Zpracování dat proběhlo v prostředí GIS, použit byl program TopoL (http://www.topol.cz). Délka ekotonálních elementů byla hodnocena po jednotlivých segmentech, stejně jako zastoupení lesních biotopů a parametry nadmořské výšky (minimum, maximum, průměr). K vysvětlení současné struktury krajiny byly použity indikační skicy map stabilního katastru pro vybrané obce. Pro celé území Šumavy, včetně jejího podhůří byla shromážděna data skenovaných map, které pro vybrané území byly transformovány v GIS do souřadného systému S-JTSK. Na základě překryvu aktuálních a historických map pak byl popisován vývoj příslušných částí krajiny (Matějka 2009b).

17


Obr. 1 Umístění krajinných transektů SZP – povodí Zlatého potoka, S1 – Plechý-Boubín, S2 – Luzný-Rejštejn v zájmovém území Šumavy vymezeném na základě překryvu vrstev biogeografického členění ČR (silné černé linie) a přírodních lesních oblastí 12 a 13 (hnědé linie). Zobrazeno je umístění Národního parku Šumava (NP), CHKO Šumava a Biosférické rezervace Šumava. Fig. 1 Localization of the landscape transects SZP – catchment of Zlatý potok brook, S1 – Plechý-Boubín and S2 – Luzný-Rejštejn in the Bohemian Forest investigated area on the base of biogeographical division (thick black lines) and natural forest regions 12 & 13 (brown lines). Positions of the Šumava National Park (NP), Šumava Landscape Protected Area (CHKO) and Biosphere Reserve (BR) are drawn.

Fytocenologické snímkování Fytocenologické snímky byly zapisovány pouze na vybraných lokalitách, které vznikly s vysokou pravděpodobností spontánní sukcesí, kde se nevyskytovaly žádné nepůvodní dřeviny, některé nepůvodní druhy (například ovocné stromy) mohly však vytvářet příměs. Vyloučena tak byla doprovodná vegetace silnic a vysázená stromořadí. Opomenuty byly i pásy dřevin tvořící doprovod vodních toků, které většinou nevznikly sukcesí v bývalém bezlesí, ale představují pozměněné zbytky původní nivní vegetace. Snímky vznikly běžným postupem s použitím Braun-Blanquetovy stupnice pro abundanci a dominanci. Velikost snímkované plochy byla často omezena šířkou meze, většinou se pohybovala v rozmezí 50 až 200 m2. 18


Pokud byl u meze vyvinut bylinný lem, pak tento nebyl zahrnut do snímkované plochy. Snímky byly zapsány do databáze DBreleve (Matějka 2009c). Data stupňů pokryvnosti jednotlivých druhů byla před zpracováním převedena na průměrnou pokryvnost pro tyto stupně a dále transformována tak, aby suma pokryvnosti všech druhů v etáži odpovídala celkové odhadnuté pokryvnosti této etáže. Pro následující výpočty byla použita data bylinné etáže, protože dřevinné etáže mohou být silně ovlivněny případnými provedenými zásahy. V prostředí DBreleve byl proveden výpočet druhové bohatosti (S) a diversity (Shannon-Wienerův index druhové diversity H‘). Dále byla provedena klasifikace snímků Wardovou aglomerativní metodou s kvadrátem euklidovské distance (Ward 1963) a divisivní procedurou TWINSPAN (Hill 1979), při níž byly použity hodnoty „cutlevels“ 0, 1, 10, 31,62 a 56,23 %, které tvoří mocninnou řadu.

Výsledky a diskuse Výskyt ekotonálních elementů v krajině Délka obou typů sledovaných ekotonálních elementů v krajině je zobrazena na obr. 2-4, rozmístění mapovaných mezí je pak vidět z obr. 9. Patrná je změna charakteru krajiny v závislosti na poloze podél krajinného transektu. Obecným řídicím parametrem prostředí je nadmořská výška, jak je patrné z obr. 5. Nejvyšší hustota mezí byla stanovena na 44,9 m.ha-1, medián hustoty mezí byl pouhých 3,6 m.ha-1, přičemž takto nízká hodnota je způsobena vysokým zastoupením lesů na Šumavě. Úplně jiný obraz však dostaneme v případě, že hodnotíme délku mezí na plochu bezlesí. V tomto případě je medián pro segmenty, kde je minimálně 10 % plochy bezlesí (53 segmentů z celkem 86 segmentů), 34,7 m ha-1, délka mezí se v tomto bezlesí pohybuje v rozsahu 0 až 81,2 m ha-1. Nejvyšší délka lesních okrajů (105,5 m.ha-1) byla nalezena ve střední části transektu okolo Zlatého potoka. Zde jsou lesní ekosystémy současně i nejvíce fragmentovány. Medián délky lesních okrajů ve všech třech transektech byl 25 m.ha-1. Nejvíce mezí se vyskytuje v průměrných nadmořských výškách 650 až 850 m, nad 920 m jejich výskyt výrazně klesá (obr. 5). v území položeném pod 500 m n. m. bývá výskyt mezí redukován vzhledem k tomu, že se jedná o oblasti s intenzivním rozvojem zemědělské výroby. Nad 900 m n. m. nejenže se již většinou nesetkáváme s klasickou zemědělskou výrobou, ale sukcese dřevin zde již má odlišný charakter – převažující dřevinou je zde Picea abies, smrk netvoří souvislé pruhy mezí, ale vyskytuje se většinou individuálně nebo v malých rozptýlených skupinkách. Obdobná analýza výskytu mezí byla podle stejné metodiky provedena i v Krkonoších (Matějka 2010b) a výsledky tak lze srovnávat. V Krkonoších byla nejvyšší hustota mezí stanovena na 40 m.ha-1 a to v nadmořských výškách okolo 600 m, tedy přibližně o 100 m níže nežli na Šumavě, což může souviset se severněji položeným regionem Krkonoš (Matějka 2010c).

19


150

Forest edges Wooded balks Total

125

Length (m/ha)

100

75

50

25

0 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25

Segment

Obr. 2 Délka ekotonálních elementů s dřevinami v segmentech transektu v okolí Zlatého potoka. Fig. 2 Length of the ecotonal elements overgrown with woody species in the transect segments along Zlatý potok brook.

150


125

Length (m/ha)

100

75

50

25

0 0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

Segment

22

24

26

28

30

32

34

36

38

Obr. 3 Délka ekotonálních elementů s dřevinami v segmentech transektu S1. Fig. 3 Length of the ecotonal elements overgrown with woody species in segments of the transect S1.

20


150


125

Length (m/ha)

100

75

50

25

0 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Segment

Obr. 4 Délka ekotonálních elementů s dřevinami v segmentech transektu S2. Fig. 4 Length of the ecotonal elements overgrown with woody species in segments of the transect S2.

150


Length (m/ha)

125

100

75

50

25

0 400

500

600

700

800

900

1000

1100

1200

1300

Average altitude (m)

Obr. 5 Délka ekotonálních elementů s dřevinami v závislosti na nadmořské výšce. Data všech tří krajinných transektů jsou zobrazena dohromady. Fig. 5 Length of the ecotonal elements overgrown with woody species related to altitude. Data of all transects are analyzed together.

21


Rostlinná společenstva mezí Celkem bylo pro zpracování vybráno 45 fytocenologických snímků. Sledovaná společenstva jsou druhově většinou bohatá, ve stromovém patře bylo zaznamenáno celkem 21 druhů, v keřovém patře 32 druhů a v bylinném patře 275 druhů (Tabulka 1). Aglomerativní klasifikace snímků (obr. 6) ukazuje jejich rozčlenění do výrazných skupin, přičemž nejrozsáhleji zastoupena jsou společenstva ve shluku e, která představují meze s významným zastoupením Acer pseudoplatanus ve všech etážích – od zmlazení v bylinném patře až po vlastní stromové patro. Pro další porovnání bylo zvoleno členění snímků do sedmi skupin (a až g), protože dobře odlišuje jak ekologicky interpretovatelné shluky, tak odlehlé snímky (představují shluky a, c, d). Použití nižšího počtu shluků by vytvářelo příliš heterogenní skupiny a to i s ohledem na druhou, dále uvedenou klasifikaci.

a

b

c d

e

f

g

125/08 16/09 25/09 75/09 11/09 56/07 18/10 71/07 66/07 67/07 23/10 15/10 7/88 48/08 13/09 93/09 75/08 73/07 25/10 6/07 71/08 94/09 46/08 102/08 28/10 27/10 85/07 22/10 95/09 29/10 24/10 49/08 38/08 31/10 30/10 62/07 40/08 80/08 57/07 92/07 26/10 4/08 2/07 17/10 14/10

9.5 9.0 8.5 8.0 7.5 7.0 6.5 6.0 5.5 5.0 4.5 4.0 3.5 3.0

Obr. 6 Klasifikace fytocenologických snímků Wardovou metodou s kvadrátem euklidovské distance. Na vertikální ose jsou vyneseny logaritmy hodnot nepodobnosti. Fig. 6 Classification of the relevés, The Ward’s method with squared Euclidean distance was used. Logarithm of dissimilarity is drawn on the vertical axis. Třídění společenstev pomocí procedury TWINSPAN (obr. 7) rozlišuje následující čtyři základní typy společenstev. Výše uvedená klasifikace Wardovou metodou je použita pro popis homogenity typů rozlišených podle klasifikace TWINSPAN. (A) Lemy s olší a vrbami (typ Alnus incana – Prunus padus) na vlhkých půdách, z dřevin se ve zvýšené míře vyskytují dále Salix fragilis a S. caprea, v bylinném patře mají frekvenci nad 50 % luční druhy Carex brizoides, Angelica sylvestris, Cirsium palustre, Myosotis ne22


morosa, Filipendula ulmaria, Phalaris arundinacea, z lesních druhů pouze Impatiens noli-tangere, druhy s ruderálním charakterem Galium aparine, Urtica dioica a Aegopodium podagraria. Tyto lemy se nacházejí většinou v plochém terénu, často jako doprovod vodních toků. Pokryvnost bylinného patra (E1) je většinou vysoká, mechového patra (E0) naopak nízká, zápoj dřevin (E2 i E3) dosahuje středních hodnot. Průměrné hodnoty druhové bohatosti (S = 25,8) a diversity (Shannon-Wienerův index H‘ = 2,65) jsou relativně nižší. Z hlediska Wardovy klasifikace je tato skupina heterogenní, zastoupeny jsou skupiny b (3 snímky), e (2) a f (4), což odpovídá výskytu na různých typech stanovišť. (B) Lemy s lískou (typ Acer pseudoplatanus – Corylus avellana) na bohatších mezofilních stanovištích, často na místech snosů kamenů z okolních pozemků, vyskytují se i další dřeviny – Betula pendula a Prunus avium. Bříza většinou však zde neroste v monodominantních porostech. Typicky luční druhy nejsou časté až na Dactylis glomerata, naopak pravidelně se vyskytují druhy lesní: Dryopteris filix-mas, Asarum europaeum, Poa nemoralis, Fragaria vesca, včetně zmlazení Acer pseudoplatanus a Sorbus aucuparia. Vysokou frekvenci má rovněž řada druhů s ruderální strategií: Anthriscus sylvestris, Galium aparine, Geum urbanum, Urtica dioica, Aegopodium podagraria, Geranium robertianum a Rubus idaeus. Častý je výskyt na lokalitách s vysokou svažitostí (průměrně 20°). Mechové patro je nepravidelně vyvinuto, E1 má často sníženou pokryvnost pro nedostatek světla, protože E2 i E3 mají zvýšený zápoj. Druhová bohatost bývá často nižší (S = 26,4), diversita naopak vyšší (H‘ = 3,20). Většina snímků náleží z hlediska Wardovy klasifikace ke shluku e (16 snímků vyznačených na obr. 6 červeně; tyto snímky současně představují nejhomogennější skupinu), po jednom snímku jsou zastoupeny skupiny b a d. Jedná se tedy o poměrně dobře vymezenou vegetační jednotku na dřevinami zarůstajících mezích. Ve složení těchto společenstev se zřejmě brzy v průběhu sukcese vyskytují druhy typické pro bučiny – Actaea spicata, Asarum europaeum, Galeobdolon montanum, Mercurialis perennis, Paris quadrifolia, Polygonatum multiflorum a Pulmonaria obscura. (C) Světlé březové lemy (typ Betula pendula – Agrostis capillaris) jsou časté na živinově chudších stanovištích. Z jiných dřevin se pravidelněji vyskytuje pouze Pinus sylvestris, často se však zmlazují i Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia a Fagus sylvatica, většinou však s nižší pokryvností. Z lučních druhů jsou pravidelně zaznamenávány Potentilla erecta, Achillea millefolium, Campanula rotundifolia, Phleum pratense, Hypericum maculatum, Agrostis capillaris, Veronica chamaedrys, Knautia arvensis, Arrhenatherum elatius a Galium album. Naopak lesních druhů s pravidelným výskytem je málo – Fragaria vesca, Luzula luzuloides a Melampyrum pratense. Oproti předchozímu typu je bylinné patro s vyšší pokryvností, většinou však s nízkou biomasou. Keřové patro často chybí nebo je chudé, rovněž stromové patro většinou nemá tak vysoký zápoj. Druhová bohatost i diversita jsou vysoké (S = 36,9; H‘ = 3,46). Tento typ je zahrnut ve dvou shlucích e (7 snímků) a g (4) Wardovy klasifikace, přičemž v první skupině jsou zahrnuty snímky s druhy indikujícími mírně teplejší a sušší lokality (např. s Dianthus deltoides, Hypericum perforatum a Prunus spinosa) oproti skupině druhé (často vlhké lokality, vyšší pokryvnost vykazuje Agrostis capillaris). I v tomto případě lze mluvit o poměrně dobře diferencované vegetační jednotce, která je vázána na určitý typ stanoviště. Obdobná společenstva se mimo mezí poměrně často nacházejí i na okrajích lesů na bývalé zemědělské půdě, kde se v sukcesi uplatňuje nejdříve Betula pendula a později přistupuje zvláště Pinus sylvestris, přičemž tato pokročilejší stadia jsou známa především ze západočeské části Šumavy (například bývalý vojenský prostor na úpatí Křemelné). (D) Typ Picea abies – Calamagrostis villosa představuje meze a sukcesní společenstva mezofilních oligotrofních stanovišť ve vyšších nadmořských výškách. Z jiných dřevin lze zmínit pouze Sorbus aucuparia. Na více jak polovině ploch se vyskytují luční druhy Bis23


torta major, Luzula campestris agg., Rumex acetosa, Holcus mollis, Veronica officinalis, Nardus stricta, Carex pilulifera, Potentilla erecta, Festuca rubra a Hypericum maculatum. Z lesních druhů jsou to Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea, Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa a Melampyrum pratense, obě dřeviny se rovněž zmlazují. Pokryvnost E1 bývá vysoká, E2 může i chybět, zápoj E3 bývá snížený. Druhová bohatost a diversita jsou sníženy (S = 29,3; H‘ = 2,84) oproti předchozím společenstvům pásma bukových lesů. Srovnání s Wardovou klasifikací ukazuje, že se jedná o heterogenní jednotku, která je representována shluky a (2 snímky), c (2), e (1) a f (1).

Obr. 7 Klasifikace snímků procedurou TWINSPAN. U každé klasifikační skupiny je vyznačen počet snímků (n) a druhy – indikátory. Fig. 7 The TWINSPAN classification of relevés. Each classification group is labeled by number of relevés (n) and list of indicator species. Uvedené členění odpovídá jak rozdílům v potenciální vegetaci (jednotlivé typy odpovídají postupně syntaxonům Alnion incanae, Eu-Fagenion, Luzulo-Fagion a Piceion excelasae), tak klasifikaci lučních společenstev, přičemž zásadním řídicím faktorem prostředí je nadmořská výška (obr. 8; jednofaktorová ANOVA potvrzuje odlišnost mezi typy na hladině α < 0,1 %), vlhkost půdy a trofie stanoviště. Nadmořská výška především odlišuje typy B (Acer pseudoplatanus – Corylus avellana) + C (Betula pendula – Agrostis capillaris) oproti D (Picea abies – Calamagrostis villosa). Největší výškové rozpětí je pozorováno u lemů s břízou na chudých půdách, které representují nejen stanoviště svazu Luzulo-Fagion, ale v nejnižších nadmořských výškách též polohy s potenciální vegetací svazu Genisto ger24


manicae-Quercion, respektive asociace Luzulo abidae-Quercetum, s níž lze na vhodných stanovištích počítat až do nadmořské výšky přibližně 600 m (Moravec 1998). Typy B a C jsou navzájem odlišeny zvláště edaficky. Výskyt jednotlivých typů mezí má tak i specifickou distribuci v území Šumavy (obr. 9). Provedená analýza společenstev mezí doplňuje obraz o sukcesi dřevin v území Šumavy a to za podmínek měnícího se užití země, které má zřejmě vliv i na edafické poměry stanoviště (Matějka 2009b, 2010d). 1200 1100

Altitude (m)

1000 900 800 700 600 500 400

A

B

C

Group of communities

D

Median 25%-75% Min-Max

Obr. 8 Rozšíření skupin společenstev mezí s dřevinami podle klasifikace TWINSPAN v závislosti na nadmořské výšce. Fig. 8 Altitudinal distribution of four groups of the balk communities according the TWINSPAN classification.

Závěr Ekotonální společestva s dřevinami často vznikají spontánní sukcesí na pozemcích protáhlého tvaru, které nejsou v současnosti hospodářsky využívány, v minulosti to byly velmi často spásané trávníky mezi jinak obhospodařovanými pozemky (louky, pole). Jejich výskyt je závislý na nadmořské výšce – v nižších polohách byly meze zlikvidovány při intenzifikaci hospodářské výroby, ve vyšších polohách se naopak nevytvořily, protože tam chyběly právě protáhlé pozemky oddělující jednotlivé majetky. Vegetace mezí je determinována základními environmentálmi poměry a koresponduje s přirozenou potenciální vegetací lokality. V druhovém spektru nacházíme kombinaci elementů luční vegetace, lesních společenstev (ty se začínají uplatňovat poměrně brzy zvláště na trofnějších stanovištích) a druhů ruderálních, které přistupují na lokalitách, kde je zvýšená aktivita dusíku. Meze představují vhodný objekt pro studium sukcese. Meze jsou důležité i z hlediska ochrany přírody, protože poskytují prostředí pro výskyt řady významných druhů rostlin. Zaznamenány byly například Daphne mezereum, Lilium martagon, Platanthera bifolia, Gentiana pannonica, Arnica montana, Pseudorchis albida a Aconitum variegatum). Celkově se jedná o významný krajinný prvek, který zvyšuje krajinnou diversitu. 25


Obr. 9 Výskyt mapovaných mezí v území tří šetřených krajinných transektů a rozmístění lokalit s fytocenologickými snímky tříděnými do čtyř základních typů A až D dle klasifikace TWINSPAN. Fig. 9 Distribution of the mapped balks in areas of three landscape transects and localities of relevés classified into types A to D according to the TWINSPAN procedure.

Literatura BERG A., PART T. (1994): Abundance of Breeding Farmland Birds on Arable and SetAside Fields at Forest Edges. Ecography Vol. 17, pp. 147–152. DIERSCHKE H. (1974): Saumgesellschaften im Vegetations- und Standortsgefälle am Waldändern, Scripta Geobotanica, Göttingen, Vol. 6, 246 p. FARINA A. (2006): Principles and methods in lanscape ecology. Towards a science of landscape, 2nd Edn. Springer, Dordrecht etc., 412 p. HANSEN A. J., DICASTRI F., NAIMAN R. J. (1988): Ecotones: what and why? In: diCastri F., Hansen A. J., Holland M. M. (eds.), A new look at ecotones: emerging international projects on landscape boundaries, Biology International, Special Issue, pp. 9–46. HERBEN T., PRACH K., RUSEK J. (1992): Actual topics in the ecotone research: data and concepts. Ekológia ČSFR Vol. 11, pp. 325–327. HILL M. O. (1979): TWINSPAN – a FORTRAN program for arranging multivariate data in an ordered two way table by classification of individuals and attributes. – Cornell Univ. Ithaca, 48 p. JENÍK J. (1992): Ecotone and ecocline: two questionable concepts in ecology. Ekológia ČSFR Vol. 11, pp. 243–250. 26


KARK S., VAN RENSBURG B. J. (2006): Ecotones: Marginal or central areas of transition? Israel Journal of Ecology & Evolution Vol. 52, pp. 29–53. KOVÁŘ P. (1992): Ecotones in agricultural landscape. Ekológia ČSFR Vol. 11, pp. 251– 258. MATĚJKA K. (2009a): Vyhodnocení krajinných transektů Šumavy v historické perspektivě. – IDS, Praha, 24p. – URL: http://www.infodatasys.cz/sumava/krajtrans2008.pdf MATĚJKA K. (2009b): Vývoj užití země jako zdroj diversity v krajině Šumavy. – Příroda, Praha Vol. 28, pp. 140–161. MATĚJKA K. (2009c): Nápověda k programu DBreleve / DBreleve program help. – URL: http://www.infodatasys.cz/software/hlp_dbreleve/dbreleve.htm MATĚJKA K. (20010a): Management biodiversity v Krkonoších a na Šumavě – zpráva spoluřešitele za rok 2009. – URL http://www.infodatasys.cz/biodivkrsu/IDSreport2009.pdf MATĚJKA K. (2010b): Landscape structure / development and vegetation in the example of the transect Vrchlabí – Bílé Labe springs. – Opera Corcontica, Vol. 47 (Suppl. 1), pp. 107–122. MATĚJKA K. (2010c): Globální gradienty teploty v České republice. – IDS, Praha, 3p. – URL: http://www.infodatasys.cz/climate/globalgradients.pdf MATĚJKA K. (2010d): Secondary succession and woody plants in non-forest areas of the Bohemian Forest. – URL: http://www.infodatasys.cz/presentation_en/AktualitySV2010.pdf MENZEL M. A., FORD W. M., LAERM J., KRISHON D. (1999): Forest to wildlife opening: habitat gradient analysis among small mammals in the southern Appalachians. Forest Ecology and Management Vol. 114, pp. 227–232. MIKO L., HOŠEK M. [EDS.] (2009): Příroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu 2009. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 102 p. MORAVEC J. (1998): Acidofilní doubravy. Acidophilous oak forests. In: Moravec J. (ed.), Přehled vegetace České republiky. Vegetation survey of the Czech Republic, Vol. 1. Academia, Praha, 63 p. MORAVEC J. ET AL. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočeskou přírodou, Litoměřice, Příloha 1995, pp. 1–206. MORAVEC J., HUSOVÁ M., CHYTRÝ M., NEUHÄUSLOVÁ Z. (2000). Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. Hygropilous, mesophilous and xerophilous deciduous forests. Academia, Praha, 319 p. MÜLLER J., BUSSLER H., GOSSNER M., GRUPPE A., JARZABEK-MÜLLER A., PREIS M., RETTELBACH T. (2007): Forest edges in the mixed-montane zone of the Bavarian Forest National Park – hot spots of biodiversity. – Silva Gabreta Vol. 13, pp. 121–148. ORCZEWSKA A., GLISTA A. (2005): Floristic analysis of the two woodland-meadow ecotones differing in orientation of the forest edge. Polish Journal of Ecology Vol. 53, pp. 365–382. 27


RISSER P. G. (1995): Biodiversity and Ecosystem Function. Conservation Biology Vol. 9, pp. 742–746. RUSEK J. (1993): Air-pollution-mediated changes in alpine ecosystems and ecotones. Ecological Applications Vol. 3, pp. 409–416. SEMOTANOVÁ E. (2001): Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle století. – Libri, Praha, 263 p. WARD J. H. (1963): Hierarchical grouping to optimize an objective function. – Journal of the American Statistical Association Vol. 58(301), pp. 236–244. ZÓLYOMI B. (1987): Coenotone, ecotone and their role in preserving relic species. Acta Botanica Hungarica Vol. 33, pp. 3–18.

28


Tabulka 1. Frekvence druhů (%) v základních klasifikačních skupinách snímků podle procedury TWINSPAN. Table 1. The species frequencies (%) in the basic classification groups of relevés according to the TWINSPAN procedure. Klasifikační skupina / Classification group Počet snímků / Number of relevés E3 Alnus incana (L.) Moench Salix fragilis L. Prunus padus L. Pinus strobus L. Salix alba L. Salix caprea L. Betula pubescens Ehrh. Sorbus aucuparia L. Populus tremula L. Acer pseudoplatanus L. Betula pendula Roth Picea abies (L.) Karsten Pinus sylvestris L. Quercus robur L. Prunus avium (L.) L. Fraxinus excelsior L. Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. Tilia cordata Mill. Crataegus × macrocarpa Hegetschw. Ulmus glabra Huds. Fagus sylvatica L. E2 Salix purpurea L. Salix pentandra L. Cornus sanguinea L. Euonymus europaea L. Salix fragilis L. Alnus incana (L.) Moench Acer platanoides L. Prunus padus L. Betula pubescens Ehrh. Corylus avellana L. Picea abies (L.) Karsten Betula pendula Roth Populus tremula L. Salix cinerea L. Salix caprea L. Frangula alnus Mill. Sorbus aucuparia L. Acer pseudoplatanus L. Crataegus monogyna Jacq. Prunus spinosa L. Fraxinus excelsior L. Quercus robur L. Fagus sylvatica L. Rosa dumalis subsp. subcanina (H. Christ) Hayek Prunus avium (L.) L. Crataegus × macrocarpa Hegetschw. Sambucus nigra L. Crataegus laevigata (Poiret) DC. Ulmus glabra Huds. Lonicera nigra L. Sambucus racemosa L. Alnus glutinosa (L.) Gaertn. E1 Angelica sylvestris L. Deschampsia cespitosa (L.) P. B. Carex brizoides L. Anthriscus sylvestris (L.) Hoffm. Knautia dipsacifolia (Schrank) Kreutz. Cirsium palustre (L.) Scop. Juncus effusus L. Cardamine pratensis L. Epilobium ciliatum Rafin. Geranium pratense L. Holcus lanatus L. Juncus conglomeratus L. Saxifraga granulata L. Galium palustre L. Alnus incana (L.) Moench Arctium lappa L. Crepis paludosa (L.) Moench Equisetum fluviatile L. Equisetum palustre L. Equisetum sylvaticum L. Myosotis nemorosa Besser Myosotis palustris subsp. laxiflora (Rchb.) Schübl. et Mart. Scirpus sylvaticus L. Solanum dulcamara L. Aconitum sp. div.

A 9

B 18

78 44 22 11 11 11 11 11 22 11 33 33

6

11 11 11 11 22 33 11 56 11 11 11 11 11 11 33

89 44 78 44 22 56 44 11 11 11 11 11 11 22 22 11 44 11 11 22 56 11 11 11 22

17 17 39 56 6 11 33 39 17 11 11 6 6 6

6 6 17 94 6 11

C 11

D 7

9 9 27 27 82 27 36 18 9

14 14 71 14

9 27 9 36 9

17 22 39 11 28 22 6 6 22 22 22 22 17 6 6

18 9 18 9 9 9 9 18

6 11

9

50

45 9 18 9

57 14 14 14 14 14 57 14

9 9 14 29 43

29


Klasifikační skupina / Classification group Agrostis stolonifera L. Caltha palustris subsp. laeta (Schott et al.) Hegi Cardamine amara L. Carduus crispus L. Carex buekii Wimmer Carex rostrata Stokes Cirsium oleraceum (L.) Scop. Epilobium hirsutum L. Equisetum arvense L. Ficaria verna subsp. bulbifera Á. Löve et D. Löve Filipendula ulmaria (L.) Maxim. Glechoma hederacea L. Chrysosplenium alternifolium L. Lamium purpureum L. Myosoton aquaticum (L.) Moench Phalaris arundinacea L. Phyteuma nigrum F. W. Schmidt Poa trivialis L. Ranunculus repens L. Rosa pendulina L. Rumex obtusifolius L. Stachys sylvatica L. Stellaria nemorum L. Thalictrum aquilegiifolium L. Chaerophyllum hirsutum L. Symphytum officinale L. Impatiens noli-tangere L. Lamium maculatum L. Rubus idaeus L. Astragalus glycyphyllos L. Moehringia trinervia (L.) Clairv. Galium aparine L. Geum urbanum L. Urtica dioica L. Chelidonium majus L. Galeopsis tetrahit agg. Allium oleraceum L. Impatiens parviflora DC. Myosotis arvensis (L.) Hill Ulmus glabra Huds. Vicia hirsuta (L.) S. F. Gray Torilis japonica (Houtt.) DC. Clinopodium vulgare L. Lapsana communis L. Stellaria media (L.) Vill. Aegopodium podagraria L. Dryopteris filix-mas (L.) Schott Galeobdolon montanum (Pers.) Rchb. Epilobium montanum L. Gymnocarpium dryopteris (L.) Newman Phyteuma spicatum L. Platanthera bifolia (L.) L. C. Richard Prunus padus L. Verbascum densiflorum Bertol. Polygonatum multiflorum (L.) All. Adoxa moschatellina L. Asarum europaeum L. Mercurialis perennis L. Acer platanoides L. Actaea spicata L. Bromus benekenii (Lange) Trimen Crepis biennis L. Daphne mezereum L. Lathyrus vernus (L.) Bernh. Paris quadrifolia L. Pulmonaria obscura Dum. Tilia cordata Mill. Brachypodium sylvaticum (Huds.) P. B. Cardamine impatiens L. Fragaria viridis (Duchesne) Weston Hedera helix L. Lilium martagon L. Verbascum nigrum L. Athyrium filix-femina (L.) Roth Geranium robertianum L. Poa nemoralis L. Campanula trachelium L. Brachypodium pinnatum (L.) P. B. Oxalis acetosella L. Maianthemum bifolium (L.) F. W. Schmidt Mycelis muralis (L.) Dum. Senecio ovatus (G., M. et Sch.) Willd. Corylus avellana L. Hypericum perforatum L. Quercus robur L. Frangula alnus Mill. Digitalis grandiflora Mill. Campanula persicifolia L. Fragaria moschata (Duchesne) Weston Ranunculus nemorosus DC. Prunus avium (L.) L. Rosa dumalis subsp. subcanina (H. Christ) Hayek

30

A 11 44 11 22 22 11 33 11 11 11 67 11 11 11 11 67 11 22 44 11 33 33 44 33 44 22 56 33 44 11 11 56 44 78 11 11

56 22

11 11

11 11

11 11 11 11

B

C

D

14

11 6 22 11 50 17 17 78 72 78 11 22 6 6 6 6 6 17 17 22 11 72 67 44 33 6 6 6 6 6 17 33 56 17 17 22 6 6 11 6 17 28 11 6 6 6 6 11 6 17 78 83 28 17 22 17 28 39 44 22 39 11 17 44 11 11 44 39

55 9 9 36 18 45

29

9 18 9

27 36 9 9 9 18 18 36 18 45 9 9 36 9 18 36 36

14

14

Studia OECOLOGICA IV/2010 Klasifikační skupina / Classification group Fraxinus excelsior L. Taraxacum officinale agg. Acer pseudoplatanus L. Crataegus sp. div. Gnaphalium sylvaticum L. Populus tremula L. Viola reichenbachiana Ror. Fragaria vesca L. Geranium sylvaticum L. Heracleum sphondylium L. Dactylis glomerata L. Campanula patula L. Cardaminopsis halleri (L.) Hayek Lychnis flos-cuculi L. Valeriana officinalis L. Alchemilla vulgaris agg. Juncus filiformis L. Silene dioica (L.) Clairv. Dryopteris carthusiana (Vill.) H. P. Fuchs Scrophularia nodosa L. Anemone nemorosa L. Ranunculus auricomus agg. Alopecurus pratensis L. Galeopsis sp. div. Vicia cracca L. Carex panicea L. Lathyrus pratensis L. Juniperus communis L. Carex nigra (L.) Reichardt Epilobium angustifolium L. Galeopsis pubescens Besser Pimpinella major (L.) Huds. Sorbus aucuparia L. Betula pendula Roth Hieracium murorum L. Sanguisorba officinalis L. Melica nutans L. Silene nutans L. Vicia sepium L. Fagus sylvatica L. Sambucus nigra L. Abies alba Mill. Dianthus deltoides L. Luzula luzuloides (Lamk.) Dandy et Wilmott Ranunculus acris L. Selinum carvifolia (L.) L. Rubus fruticosus agg. Cirsium heterophyllum (L.) Hill Salix cinerea L. Poa chaixii Vill. Senecio hercynicus Herborg Bistorta major S. F. Gray Luzula campestris agg. Rumex acetosa L. Melampyrum sylvaticum L. Leucanthemum ircutianum DC. Luzula pilosa (L.) Willd. Holcus mollis L. Vaccinium myrtillus L. Veronica officinalis L. Vaccinium vitis-idaea L. Calamagrostis villosa (Chaix) J. F. Gmelin Arnica montana L. Homogyne alpina (L.) Cass. Luzula sylvatica (Huds.) Gaudin Nardus stricta L. Pseudorchis albida (L.) Á. Löve et D. Löve Solidago virgaurea L. Trientalis europaea L. Vaccinium uliginosum L. Galium saxatile L. Avenula pubescens (Huds.) Dum. Carex ovalis Good. Doronicum austriacum Jacq. Senecio germanicus Wallr. Viola tricolor L. Carex pilulifera L. Calamagrostis arundinacea (L.) Roth Calluna vulgaris (L.) Hull Avenella flexuosa (L.) Drejer Picea abies (L.) Karsten Potentilla erecta (L.) Räuschel Plantago lanceolata L. Betula pubescens Ehrh. Galium uliginosum L. Briza media L. Crepis mollis subsp. hieracioides Domin Luzula multiflora (Ehrh.) Lej. Anthoxanthum odoratum L. Festuca ovina L. Rumex acetosella L. Hieracium laevigatum Willd.

A

11 33 22 11 33 11 11 11 22 11 33 44 11 33 11 11 22 11 11 33 11 22 11 11

11 11 11 11 11 11 11 11 11

11

B 39 22 72 22 6 28 28 50 6 17 50 17 11 6

6 11

6 11 6 17 72 11 11 6 11 17 28 6 6 11 33 11 11

6 6 6 6 11 39 11 6

6

11

11

C 27 18 91 27 9 45 45 55 27 45 18 9

18 9 9 18 9

18 9 73 27 18 9 9 9 18 55 9 9 27 64 36 18 18 9 9 9 9 9 9 9 9 45 45 27 18 9 9

9 9 9 45 45 55 18 9 18 27 9 9 45 9 9 9

D 29

14 29 43 29 43 14 14 14 43 14

29 14 14 14 29 14 29 14 43 86 14 29

29 14 14 29 29 29 14 71 57 71 14 14 29 57 71 57 57 71 43 29 29 57 14 43 29 43 43 29 29 14 14 29 57 14 43 71 86 86 14 14 14 29 14 14 29 14 14 29

31


Klasifikační skupina / Classification group Melampyrum pratense L. Stellaria graminea L. Festuca rubra L. Achillea millefolium L. Campanula rotundifolia L. Carlina acaulis L. Phleum pratense L. Scorzonera humilis L. Silene vulgaris (Moench) Garcke Molinia caerulea (L.) Moench Prunus spinosa L. Hypochaeris radicata L. Lotus corniculatus L. Pimpinella saxifraga L. Polygala vulgaris L. Genista tinctoria L. Viola canina L. Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum (Wahlenb.) Holub Hieracium pilosella L. Cytisus nigricans L. Trifolium repens L. Centaurea jacea L. Galeopsis bifida Boenn. Gentiana pannonica Scop. Rhinanthus minor L. Salix caprea L. Cerastium arvense L. Fallopia convolvulus (L.) Á. Löve Jasione montana L. Leontodon hispidus L. Lychnis viscaria L. Pinus sylvestris L. Quercus petraea (Mattuschka) Liebl. Trifolium pratense L. Vicia angustifolia L. Cerastium holosteoides Fries Dryopteris sp. Elytrigia repens (L.) Nevski Genista germanica L. Hieracium sabaudum L. Plantago major L. Poa annua L. Galium rotundifolium L. Betonica officinalis L. Carex hirta L. Cytisus scoparius (L.) Link Epilobium sp. Euphorbia cyparissias L. Galium verum L. Linaria vulgaris Mill. Pteridium aquilinum (L.) Kuhn Hieracium lachenalii Suter Calamagrostis epigejos (L.) Roth Carex pallescens L. Viola palustris L. Hypericum maculatum Crantz Agrostis capillaris L. Veronica chamaedrys L. Poa pratensis L. Galium album Mill. Knautia arvensis (L.) Coulter Arrhenatherum elatius (L.) J. Presl et C. Presl Trifolium medium L. Thymus pulegioides L. Carex muricata agg.

32

A

B 11 6 6 6 11 6

11 22 11 11 33 11 11

11 22 33 11 17 17 6 11 6 6

C 55 45 73 64 64 27 55 27 27 27 27 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 18 18 27 18 55 91 91 45 64 55 55 36 9 9

D 71 43 57 14 43 14

14 14 14 14 57 43 29 14


ŠÍŘENÍ AUTOCHTONNÍCH DŘEVIN NA NEOBHOSPODAŘOVANÝCH POZEMCÍCH V JZ. ČÁSTI ČESKÉHO STŘEDOHOŘÍ (SZ. ČECHY) PENETRATION OF AUTOCHTONOUS WOODY PLANTS INTO THE FALLOWS IN THE SW. PART OF THE ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ MTS. (NW. BOHEMIA) Karel KUBÁT, Iva MACHOVÁ Univerzita J. E. Purkyně, Hoření 13, 400 96 Ústí nad Labem [email protected]; [email protected]

Abstrakt Dřeviny pronikají na úhory z lesních okrajů a agrárních valů vegetativně kořenovými výběžky (Prunus spinosa, Prunus cerasus, Cornus sanguinea) a pomocí semen a plodů. Semena a plody se šíří endozoochorně (výše uvedené druhy, dále Crataegus sp. div., Rosa sp. div., Prunus mahaleb atd.), anemochorně (např. Fraxinus excelsior, Acer sp. div.) a zřídka i aktivně transportem diaspor hlodavci a ptáky (Juglans regia); pasivní epizoochorie (uchycením diaspor na srsti nebo peří) zjištěna nebyla. V jz. části Českého středohoří se na úhory nejintenzivněji šíří Cornus sanguinea, Rosa canina agg., Crataegus sp. div., Fraxinus excelsior a Prunus spinosa. Ve sledovaném území jsou na úhorech vzácné nebo chybějí zástupci rodů Populus, Salix, Ulmus, Quercus, Tilia, většina ovocných stromů, Sambucus nigra, Corylus avellana aj. Abstract Woody plants penetrate fallows by their root shoots from the area of forest rims and hedgerows (Prunus spinosa, Prunus cerasus, Cornus sanguinea) and by the seeds and fruits. Seeds spread through endozoochory (Prunus spinosa, Prunus cerasus, Cornus sanguinea, Crataegus sp. div., Rosa sp. div., Prunus mahaleb etc.), through anemochory (e.g. Fraxinus excelsior, Acer sp. div.) and rarely through transport of diaspores by rodents and birds (Juglans regia). Epizoochory was not detected here. Cornus sanguinea, Rosa canina agg., Crataegus sp. div, Fraxinus excelsior and Prunus spinosa spread most intensively in the southwestern part of the České středohoří Mts. The species of the genera Populus, Salix, Ulmus, Quercus, Tilia, most of fruit trees, Sambucus nigra, Corylus avellana and some others are missing on the fallows in monitored area. Klíčová slova: úhory, kořenové výběžky, anemochorie, zoochorie, Keywords: fallow, root shoots, anemochory, zoochory

Úvod Zarůstání pozemků, které přestaly být zemědělsky obhospodařované (orba, kosení, pastva) dřevinami představuje zvláště v teplých územích s úrodnými půdami velký problém. Zdrojem diaspor dřevin jsou lesní porosty a též linie dřevin v krajině, např. agrární valy. Během několika málo let vznikají na sousedních plochách obtížně prostupné porosty keřů, ve kterých se významně uplatňují druhy rodů Rosa, Crataegus, Cornus, Prunus a další. Dřeviny 33


však pronikají i do stepních trávníků a kdysi extenzivně spásaných ploch v jejich sousedství, které se často vyznačují velkou druhovou pestrostí a přítomností řady vzácných rostlin i bezobratlých. Po zastínění dřevinami některé stenotopní světlomilné druhy nenávratně mizí. Proto je nutné alespoň na vybraných plochách expanzi dřevin omezovat technickými zásahy, především vyřezáváním a následnou pastvou nebo kosením. Společným znakem všech dřevin, které se na zarůstání neobhospodařovaných ploch v Českém středohoří významnou měrou podílejí, je úspěšné zmlazování. Během jediné vegetační sezóny může – v závislosti na aktuálních klimatických a půdních podmínkách a druhové příslušnosti – vyrůst z pařízku i několik 30–150 cm vysokých výmladků. Jednotlivé druhy se navzájem liší způsoby šíření, které využívají při kolonizaci nových ploch. Jedná se především o tvorbu kořenových výběžků a z nich vyrůstajících nadzemních prýtů, šíření plodů větrem, endozoochorně a jejich zavlékání do úkrytů.

Metodika Údaje o vegetativním šíření jednotlivých druhů dřevin, uváděné v literatuře, byly porovnány s výsledky vlastních pozorování, založených na vypreparování částí kořenových systémů. Pro zjištění klíčivosti byla semena či plody vybraných dřevin vysety bezprostředně po dozrání do květináčů umístěných na otevřeném balkóně, vysety na záhon volně a vysety na záhon chráněné organtýnovým sáčkem. Vyséváno bylo 100 nebo 200 semen nebo plodů, mechanicky zbavených dužnatého oplodí. Kromě toho byly vysety i celé plody Prunus spinosa, Crataegus sp. div. a Rhamnus cathartica. Zmlazování dřevin po vyřezání bylo studováno na z.-sz. úpatí vrchu Oblík u Chraberců, na v. úpatí téhož vrchu a na j. úpatí vrchu Libeš u Želkovic (kontakt třetihorních vulkanitů a křídových sedimentů), na stráních proti návrší Satan u Žitenic (křídové sedimenty) a příležitostně i jinde, kvantitativní zastoupení jednotlivých druhů dřevin také na úhorech mezi Litoměřicemi a vrchem Radobýl a v okolí obce Skalice u Litoměřic (křídové sedimenty). Všechny jmenované lokality leží ve fytogeografickém okrese Lounsko-labské středohoří. Jména rostlin jsou podle Kubát et al. (2002). Výzkum probíhal v letech 2008–2010, pokusy s klíčením byly založeny na podzim 2007.

Dřeviny šířící se generativně i vegetativně Prunus spinosa Velmi agresivní keř, šířící se intenzivně kořenovými výběžky. Z výběžků často vyrůstají kořenové výmladky, které pomáhají vyživovat dále se rozrůstající kořeny (Žungietu 1969). Je pravidlem, že z keřů trnky, tvořících plášť na okraji pole či pastviny, začnou záhy po ukončení hospodaření pronikat výběžky na zemědělskou půdu; postup sukcese je dobře pozorovatelný na výšce a hustotě prýtů trnky. Tento způsob šíření je sice pomalý, ale velmi efektivní, protože umožňuje trnce odolávat konkurenci jiných dřevin. Trnka koření velmi hluboko, Kutschera et Lichtenegger (2002) zjistili až 227 cm, proto snadno přečkává i dlouhá období sucha a může růst i na velmi suchých stanovištích. Zde jsou však její přírůstky malé (např. na j. svahu Radobýlu). Prunus spinosa se šíří i generativně. Na úhorech mezi mnohem hojnějšími keři Cornus sanguinea nebo Rosa canina agg. občas rostou izolované keře trnky. Již mladé keře trnky mají tendenci se šířit vegetativně a zakládají tak budoucí souvislý porost.

34


Podle pozorování v kultuře klíčí trnka až po druhé zimě od dozrání plodů, ale její růst je poměrně rychlý; během jedné vegetační sezóny může vytvořit až 1 m vysoký prýt.

Cornus sanguinea Endozoochorně se šíří velmi rychle a intenzivně především na mladé úhory na lokalitách, které nejsou extrémně suché. Na severně orientovaných svazích v okolí Litoměřic tvoří místy až 95 % pokryvnosti keřového patra. Neschopnost osídlovat velmi suchá stanoviště je nejspíš dána kořenovou soustavou, která sahá jen mělce pod povrch půdy. Již uchycené semenáče se později rozrůstají kořenovými výběžky, které mohou pronikat i poměrně daleko od mateřské rostliny. Na některých místech jsou však souvislé porosty C. sanguinea tvořeny převážně přibližně stejně velkými (a starými) keři; tyto porosty jsou pravděpodobně výsledkem převážně generativního, nikoliv vegetativního šíření. Na mladých keřích nebo výhoncích byl na některých místech do výšky 50–60 cm patrný okus zvěří, asi srnčí; na starších a větších keřích okus pozorován nebyl.

Prunus cerasus Prunus cerasus se šíří převážně vegetativně. Zpočátku vyrážejí z kořenových výběžků, které mohou být i více než 2 m dlouhé, poměrně řídce jednotlivé nevětvené prýty; později se vyvine souvislý hustý porost. Tento způsob je konkurenčně úspěšný jak vůči dalším dřevinám, tak potlačuje bylinné patro. V Českém středohoří jsou expanze višně poměrně vzácné, a proto méně významné. Na stepní lysiny místy proniká Prunus fruticosa; ta se na úhorech neobjevuje, protože chybí zdroj diaspor (na valech a mezích obvykle neroste). Kříženec P. cerasus × fruticosa (P. ×eminens) je v Českém středohoří vzácný.

Dřeviny šířící se jen generativně a) Dřeviny s anemochorním šířením Fraxinus excelsior V současné době velmi expanzní dřevina, úporně se šířící okřídlenými nažkami. Protože jsou nažky poměrně těžké a křídla malá, je dolet nažek i při silném větru omezený. Vzdálenost doletu se udává asi 125 m (Ridley 1930), což přibližně odpovídá i našim zjištěním. V místě dopadu nažek může vytvořit během krátké doby hustou tyčovinu s kmínky sotva několik decimetrů od sebe vzdálenými. Se zvětšující se vzdáleností od mateřské rostliny množství semenáčů na jednotku plochy zřetelně klesá. Transport plodů nemusí být rovnoměrný na všechny strany od stromu, ale může být ovlivněn převládajícím směrem větru a někdy i konfigurací terénu, která může vítr lokálně usměrnit. Pro úspěšnost uchycení nažky je důležitý také typ vegetace. Hustý porost Bromus erectus a Brachypodium pinnatum dokážou sukcesi jasanu poměrně dlouho odolávat, ale nízké keře bez bylinného podrostu (Prunus spinosa) ne. Tam úspěšně vyklíčí a během několika let může porost trnky přerůst a zastínit. Jasan netvoří kořenové výhonky, ale po ořezání intenzivně zmlazuje, z každého pařízku vyráží několik prutů. Nažky mají vysokou klíčivost, většina z nich vyklíčí až po druhé zimě; klíčivost si v půdě zachovávají až 6 let (Wardle 1961). Zdá se, že jediná účinná ochrana před expanzí jasanu je odstranit plodící stromy aspoň do vzdálenosti 100–150 m od lokality, kde je tato dřevina nežádoucí. 35


Acer campestre Javor babyka je mnohem méně expanzivní než jasan, nálet tvoří souvislé husté porosty jen zřídka. Dřevina nižšího vzrůstu s těžkými merikarpii, jejichž dolet je pravděpodobně menší než u jasanu. Úhory s dominantním výskytem semenáčů nebo mladých exemplářů babyky jsou dosti vzácné, vázané na hojný výskyt plodných stromů na sousedním valu nebo lesním okraji. Na suchých úhorech v jz. části Českého středohoří se významněji neuplatňují (nebo častěji zcela scházejí) nejen druhy rodů Salix a Populus, ale ani Ulmus, Tilia, Betula a ostatních druhů rodu Acer.

b) Dřeviny s endozoochorním šířením Rosa canina agg. Původně opíravá liána, v otevřené krajině se chová jako heliofilní keř. Podzemní výběžky vytváří jen výjimečně za určitých ekologických podmínek (např. na kamenitých valech). I zde jsou jen vzácné, navíc krátké a pro efektivní šíření bezvýznamné. Růže z jiných sekcí, pro které jsou kořenové výběžky typické, jsou buď vzácné (Rosa gallica, R. spinosissima), nebo nepůvodní a jen výjimečně zplaňující (R. rugosa). Při orientačních zkouškách klíčivosti vyklíčilo za venkovních podmínek 10–20 % nažek, pokud byly uloženy v sáčcích. Produkce semenáčů z výsevu do volné půdy (záhonu) byla velmi nízká. Crataegus sp. div. Keř nebo malý strom s hustou nízko postavenou deštníkovitou korunou netvořící kořenové výmladky. Při pokusných výsevech do půdy kolísala klíčivost peciček chráněných sáčky v širokém rozmezí od 58 % (jednopyrenový taxon) po přibližně 20 % (taxon se 2 pyrenami v plodu). V tomto případě většinou vyklíčila jen jedna z pyren, vyklíčení obou pyren z jednoho plodu bylo pozorováno jen zcela výjimečně. Z volného výsevu peciček nechráněných sáčky do záhonu se dožilo jednoho roku semenáčů jen velmi málo. Z pařízků po vyřezaných keřích obráží také úspěšně, ale roční výmladky jsou podstatně kratší než u růží, většinou do 40–50 cm, výjimečně až 90 cm. Prunus mahaleb Roztroušeně až dosti často, ale téměř jen při j.- jz. okraji Českého středohoří; zdá se, že se pozvolna šíří, konkrétní údaje nejsou k dispozici. Semenáče a mladé dosud sterilní rostliny se často vyskytují i daleko od nejbližšího plodného stromu (i více než 100 m). Prunus avium je častá na agrárních valech i lesních okrajích; mnohdy nelze jednoznačně určit, zda nejde o pozůstatky po pěstování nebo o spontánní výskyt. Na úhorech je přesto zpravidla vzácná nebo úplně chybí. Rhamnus cathartica Řešetlák je nepříliš hojný keř nebo malý strom, proto má na zarůstání úhorů jen malý podíl. V území byli zjištěni jedinci s „kmínky“ starými až 90 let (Kubát 2010). Řešetlák produkuje velké množství plodů, které v květináči pod širým nebem dobře klíčí (přes 50 %), venku jsou však semenáče poměrně vzácné.

36


V literatuře se opakovaně objevuje, že vytváří kořenové výběžky a z nich nadzemní prýty (poprvé pravděpodobně Oberdorfer 1994). Kutschera et Lichtenegger (2002) tuto práci citovali, ale na jejich kresbě kořenového systému výběžky zachyceny nejsou; nepodařilo se je zjistit ani v Lounském středohoří. Roční výmladky z pařízků po vysekaných keřích dorůstají na Lounsku zpravidla do výšky 30–50 cm. Na úhorech jsou vzácné nebo zcela chybějí i některé druhy, vyskytující se na valech a v lesních okrajích poměrně často. Jedná se např. o Sambucus nigra (úhory jsou asi příliš suché a půda málo humózní), Ligustrum vulgare a většinu ovocných stromů (z hojně pěstovaných např. Prunus domestica, Malus domestica, Pyrus communis); zde je příčinou nejspíš obtížná transportovatelnost plodů. Častější je Pyrus pyraster. Vzácná je Frangula alnus, objevující se roztroušeně v pláštích i na bazických substrátech. Na úhorech podle očekávání chybějí i druhy vzácné v okolních křovitých porostech, např. Cornus mas, Berberis vulgaris, Euonymus europaea.

c) Dřeviny s plody přenášenými epizoochorně hlodavci a ptáky Do této skupiny patří dřeviny, jejichž plody transportují nejčastěji hlodavci do „zásobáren“ nebo ptáci v zobáku na místo spotřeby a občas je ztratí. Na rozdíl od ostatních typů zoochorie se zde jedná o úmyslné aktivity živočichů a semena nebo plody neprojdou jejich zažívacím traktem. Juglans regia Nepůvodní druh, ve stř. Evropě pěstovaný snad již v době bronzové. Avšak teprve v posledních letech jsou mladé stromky často pozorovány na místech, v jejichž okolí plodné ořešáky nerostou; je možné konstatovat, že se v současnosti šíří do přirozených porostů nejen u nás, ale i jinde ve stř. Evropě. Uváží-li se velikost plodů a vzdálenost semenáče od nejbližšího stromu, přicházejí v úvahu jako jejich potenciální přenašeči havranovití nebo jiní větší ptáci. Corylus avellana Na valech a v lesních lemech hojná, na úhorech většinou vzácně nebo téměř chybí. Příčinou je bezpochyby skutečnost, že obratlovci přenášející oříšky se na bezlesých úhorech vesměs nepohybují. Líska zmlazuje rychle, během jedné vegetační sezóny vyrostly z pařízků pruty až 90 (–130) cm vysoké. Při zarůstání úhorů se prakticky neuplatňují duby ani jiné dřeviny s těžkými diasporami (např. Aesculus).

Četnost výskytu dřevin na úhorech Druhové složení dřevin na konkrétním úhoru je do značné míry určeno zdrojem diaspor v okolí. Vztah mezi množstvím dostupných diaspor a počtem úspěšně uchycených keřů však nemusí být přímo úměrný. Nejhojnějším druhem jz. části Českého středohoří je zpravidla Cornus sanguinea. Na suchých lokalitách Lounska jsou většinou častější dřeviny s trny a kolci (Prunus spinosa, Rosa sp. div., Crataegus sp. div.) než např. na mezofilnějších severních svazích Litoměřicka. Složení porostu křovin v místě managementového zásahu při z.-jz. úpatí Oblíku u Loun je přibližně následující: Cornus sanguinea 42 %, Prunus spinosa 17 %, Fraxinus excelsior 37


13 %, Crataegus sp. div. 10 %, Corylus avellana 5 %; jen vzácně Betula pendula, Rosa canina agg., Ligustrum vulgare, Viburnum lantana, Pyrus pyraster atd. Skladba dřevin je poněkud ovlivněna bezprostředním sousedstvím vegetace agrárního valu (především vysoké zastoupení Prunus spinosa). Na Litoměřicku byl studován opukový k severu orientovaný svah nedaleko vchodu do býv. lomu Richard na sz. okraji Litoměřic. Větší část studované stráně je skloněna jen mírně, sklon svahu zpravidla nepřesahuje 20°. V dolní části svah přechází v mírně skloněné pole, v horní ve strmý (až přes 50°) a vysoký terénní stupeň; převýšení je místy vyšší než 5 m. Strmý svah je porostlý zapojenými křovinami a jednotlivými vzrostlými stromy, na mírně skloněném svahu jsou křoviny zapojené jen místy, vzrostlé stromy chybějí. Horní hrana strmého svahu hraničí s polem. Kvantitativní zastoupení keřů při horním okraji strmého svahu se výrazně liší od zastoupení keřů na mírně skloněné části svahu. Rozdíly jsou zřejmé z porovnání kvantitativního zastoupení dřevin na horní hraně strmé stráně (na kontaktu s polem) s plochou asi 30 × 10 m velkou, ležící přibližně uprostřed mírně skloněného svahu. Číslo před středníkem: procentuální zastoupení taxonů při horní hraně strmého svahu na kontaktu s polem; číslo za středníkem: procentuelní zastoupení taxonů na asi 70 m vzdáleném úhoru; r = vzácně, 1-2 ex. Prunus cerasus et P. avium 45 %; r, Cornus sanguinea 15 %; 95 %, Sambucus nigra 10 %; r, Rosa canina agg. 10 %; 3 %, Fraxinus excelsior 10 %; 0, Prunus spinosa 5 %; 0, Corylus avellana 5 %; r, Juglans regia 0; 2 %, Prunus mahaleb 0; 2 %, Crataegus sp. 0; r.

Diskuse a závěr Úhory a další neobhospodařované plochy v jz. části Českého středohoří jsou zarůstány především dřevinami šířícími se endozoochorně a anemochorně. Vegetativní šíření kořenovými výběžky je účinné, ale pomalé. Aktivní transport plodů nebo semen ptáky a hlodavci do úkrytů a zásobáren se uplatňuje jen okrajově, pasivní epizoochorie (přichycením diaspor na srst nebo peří) pozorována nebyla. Semeny nebo plody, vzniklými generativně, se šíří všechny dřeviny, významněji se podílející na zarůstání úhorů. Klíčivost diaspor je poměrně velká, zpravidla přesahující 50 %. Ve většině případů klíčí až po druhé zimě. Z volného výsevu diaspor na záhony však vyrostlo semenáčů jen velmi málo, ve většině případů sotva 2 %. Jednou z příčin může být postdisperzní predace semen (Bruun et al. 2010). Sukcese dřevin v jz. části Českého středohoří probíhá nejintenzivněji na mírně vlhkých až mírně suchých neobhospodařovaných plochách v dolních částech svahů a na úpatí vrchů. Odstraňování dřevin alespoň z některých míst je nutné pro zachování společenstev světlomilných bylin. Většina keřů po vyřezání znovu obrazí, nezřídka z jednoho pařízku vyroste i několik prutů; zánik keřů následkem ořezání je spíš výjimečný (pokud nedošlo současně k použití herbicidů). Díky teplému podnebí a úživným půdám dorůstají výmladky některých dřevin během jediné vegetační sezóny i více než 1,5 m výšky. Není proto divu, že vysekávání křovin je nutné často, někdy i každoročně opakovat. Nejintenzivněji se šíří Cornus sanguinea, Rosa canina agg., Crataegus sp. div., Fraxinus excelsior a Prunus spinosa. Na velmi suchých jižních svazích vrchů, zvláště v jejich horní části, je sukcese křovin podstatně pomalejší, místy sotva patrná. Tomu odpovídá i nižší frekvence nezbytných zásahů. Velmi expanzivní dřevinou je jasan, který v současné době tvoří téměř souvislé porosty na agrárních valech a dalších neobhospodařovaných plochách Lounského středohoří i jinde; ještě před 140 lety o něm psal Čelakovský (1874): „…v teplejších sušších polohách zřídka 38


neb tam scházívá“. Nyní proniká a úspěšně osídluje i relativně suchá místa. Vzhledem k anemochornímu šíření na nevelké vzdálenosti je účinnou ochranou lokality vyřezání fertilních stromů do vzdálenosti asi 100–150 m.

Práce byla podpořena grantovou agenturou Ministerstva zemědělství, projekt QH 82 126.

Literatura BRUUN H. H., VALTINAT K., KOLLMANN J. & BRUNET J. (2010): Post-dispersal predation of woody forest species limits recolonization of forest plantations on ex-arable land. – Preslia 82: 345–356. ČELAKOVSKÝ L. (1874): Prodromus květeny české. Vol. 2. – Komitét pro přírodnické vyskoumání Čech, Praha. KUBÁT K. (2010): Struktura populací Rhamnus cathartica na dvou lokalitách v Lounském středohoří. – Zpr. Čes. Bot. Společ., Praha, 45: 87–92. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. JUN., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha. KUTSCHERA L. & LICHTENEGGER E. (2002): Wurzelatlas mitteleuropäischer Waldbäume und Sträucher. – Leopold Stocker Verlag, Graz. OBERDORFER E. (1994): Pflanzensoziologische Exkursionsflora. Ed. 7. – Ulmer, Stuttgart. RIDLEY N. H. (1930): The dispersal of plants throughout the world. – Ashford. WARDLE P. (1961): Fraxinus excelsior L. Biological flora of the British Isles. – Jour. Ecol. 49: 739–751. ŽUNGIETU I. I. (1969): Prunus spinosa L. kak žiznennaja forma. – Bot. Žurn. 54: 1 131– 1 134.

39


FLÓRA VALŮ A HODNOCENÍ PŘÍČIN JEJIHO SLOŽENÍ THE FLORA OF HEDGEROWS AND EVALUATION OF REASONS FOR THEIR COMPOSITION Iva MACHOVÁ, Václav SYNEK, Kateřina FIEDLEROVÁ 1

Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika, [email protected]

Abstrakt Předmětem studie byla flóra na agrárních valech ve Verneřickém středohoří. Zjištěná druhová skladba valů byla porovnána s použitím korelačního koeficientu. Metoda vedla k zjištění, že flóra každého z valů i přes svoji specifičnost, vykazuje shody s flórou na ostatních valech. Na základě podobnosti druhové skladby bylo možno rozlišit tři skupiny druhů. Mezi hojné druhy na valech ve vyšší nadmořské výšce náleží Fraxinus excelsior, Padus racemosa, Corylus avellana, Sambucus nigra, Crataegus sp., Anthriscus sylvestris, Dactylis glomerata, Poa nemoralis. V nižších polohách se pravidelně opakují druhy Quercus sp., Prunus avium, Acer campestre, Impatiens parviflora, Rubus sp., Urtica dioica. Odlišná flóra byla zjištěna na valu v exponované poloze ve vyšší nadmořské výšce a zároveň na oligotrofním podloží. Zde byly jako hojné druhy Sorbus aucuparia, Sambucus nigra, Salix caprea, Rumex acetosella, Hypericum perforatum, Festuca ovina. Abstract The study deals with flora of hedgerows in the Verneřické středohoří highlands. Species compositions found on hedgerows were compared mutually with the utilization of correlation coefficient. This method lead to the conclusion, that flora of each hedgerow, despite its specificity, shows similarity with the flora of the other hedgerows. Based on the similarity, three groups of species can be differentiated. Following species occur frequently at higher elevations: Fraxinus excelsior, Padus racemosa, Corylus avellana, Sambucus nigra, Crataegus sp., Anthriscus sylvestris, Dactylis glomerata, Poa nemoralis. Following species are more common at lower altitudes: Quercus sp., Prunus avium, Acer campestre, Impatiens parviflora, Rubus sp., Urtica dioica. Distinct flora was found on hedgerows in a position exposed to higher elevations and on oligotrophic subsoil. These species were abundant in this area: Sorbus aucuparia, Sambucus nigra, Salix caprea, Rumex acetosella, Hypericum perforatum, Festuca ovina. Klíčová slova: Verneřické středohoří, flóra valů, charakter valů, Key words: The Verneřické středohoří highlands, flora, hedgerows features

Úvod V práci byla studována floristická skladba na agrárních valech ve východní části Českého středohoří označovaného jako Verneřické středohoří. Jejím cílem bylo zjistit typické druhy rostoucí na agrárních valech této oblasti. Na tomto základě najít valy, jež jsou si podobné druhovou skladbou, a dále pak určit, čím je tato podobnost podmíněna.

40


Metodika Na Verneřicku bylo studováno v rámci projektu 17 vybraných valů, přičemž v této práci je vyhodnoceno pouze 10 z nich – výhradně ty, jež byly dlouhé alespoň 80 m. Přesnější postavení valů na území je patrné z obrázku 2; pro potřeby článku byly valy označeny symboly A až J; označení valů uvedené v závorce je používáno v rámci projektu (QH 82 126), který zastřešuje aktivity spojené s výzkumem agrárních valů ve studované oblasti. Při sledování byla celá délka valu rozdělena po 20 m úsecích (tzn. že byly vyhodnocovány valy minimálně se 4 úseky). Na úseku bylo samostatně zaznamenáno, které druhy jsou přítomny. Pro daný val bylo u každého nalezeného druhu určeno procento jeho výskytu vypočtené z počtu úseků, na kterých byl zjištěn. Do statistického hodnocení byly zahrnuty pouze ty druhy, které se vyskytovaly na více než jednom valu – celkem 135 druhů. U valů s různým počtem úseků představuje stejné procento výskytu různou četnost, a tudíž i různou spolehlivost této informace. Ve výsledcích byly pro každý val jmenovitě uvedeny jen druhy, které byly zastoupeny alespoň na 50 % úseků tohoto valu. Druhy jsou uspořádány v pořadí dle klesajícího procenta výskytu a při shodném procentu výskytu abecedně. Nadmořská výška je zjišťována v prostředí GIS jako střední výška valu. Geologické složení matečné horniny v okolí valů bylo odečteno z map České geologické služby 1 : 50 000 (viz. obr. 3). Při statistickém zpracování byly za použití hierarchické klastrové analýzy (HCA) na dendrogramu (viz. obr. 1) znázorněny skupiny sledovaných valů, jež jsou si podobné z hlediska procent výskytu druhů na nich rostoucích. Podobnost byla kvantifikována korelačními koeficienty vypočítanými z dvojic jejich procentických výskytu pro 135 sledovaných druhů. Při zpracování HCA byl použit statistický program STATISTICA. Při propojování druhově podobných valů v dendrogramu byla použita jako vzdálenost spoje (míru nepodobnosti) veličina 1-r (r je Pearsonův korelační koeficient) a propojené skupiny byly spojovány metodou nevážených průměrů (metoda úplného spojení vedla k velmi podobnému rozdělení valů do skupin). Příslušná korelační matice korelačních koeficientů je uvedena v tab. 2.

Výsledky 1. Charakteristiky valů Val A (78): nadmořská výška: 580 m; val v území s „kamenitým až hlinito – kamenitým sedimentem“ a pokračuje v území tvořeném „bazaltoidem“monitorováno 14 úseků; šíře valu: 550–910 cm, hojné druhy: Anthriscus sylvestris, Festuca gigantea, Fraxinus excelsior, Galium aparine, Geum urbanum, Corylus avellana, Crataegus sp., Geranium robertianum, Poa nemoralis, Prunus padus, Sambucus nigra, Urtica dioica, Polygonatum multiflorum, Acer campestre, Viola reichenbachiana, Chaerophyllum aromaticum, Dactylis glomerata, Rubus sp. Val B (444): nadmořská výška: 570 m; v území s „bazalt alkalický olivinický, bazanit, limburgit“, monitorováno 11 úseků; šíře valu: 450–750 cm, hojné druhy: Anthriscus sylvestris, Dactylis glomerata, Fraxinus excelsior, Poa nemoralis, Crataegus sp., Geum urbanum, Taraxacum sect. Ruderalia, Corylus avellana, Elytrigia repens, Urtica dioica, Geranium robertianum, Poa pratensis, Sambucus nigra, Rumex obtusifolius, Viola reichenbachiana, Prunus padus, Rosa canina 41


Val C (98): nadmořská výška: 640 m; v území s „trachytem, trachytem sodalitickým“ monitorováno 10 úseků; šíře valu: 470 m – 870 cm, hojné druhy: Acer pseudoplatanus, Corylus avellana, Anemone nemorosa, Dactylis glomerata, Galium aparine, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Sambucus nigra, Sorbus aucuparia, Taraxacum sect. Ruderalia, Urtica dioica, Anthriscus sylvestris, Aegopodium podagraria, Milium effusum, Poa trivialis, Prunus padus, Crataegus sp., Galeobdolon luteum, Galeopsis pubescens, Geranium robertianum, Mercurialis perennis, Rumex obtusifolius, Stellaria media Val D (295): nadmořská výška: 620 m; v území z „bazaltu alkalického, tefritu, augititu“ a „pyroklastik bazaltoidních hornin“, monitorovány 4 úseky; šíře valu: 500–520 cm, hojné druhy: Dactylis glomerata, Fraxinus excelsior, Galium aparine. Geranium robertianum, Poa nemoralis, Sambucus nigra, Stellaria holostea, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Brachypodium pinnatum, Corylus avellana, Crataegus sp., Pyrethrum corymbosum, Urtica dioica Val E (358): nadmořská výška 605 m; v území tvořeném „kamenitým až hlinito-kamenitým sedimentem“, monitorováno 7 úseků; šíře valu: 250–400 cm, hojné druhy: Dactylis glomerata, Fraxinus excelsior, Poa nemoralis, Agrostis capillaris, Elytrigia repens, Anthriscus sylvestris, Epilobium angustifolium, Hypericum maculatum, Rubus idaeus, Sambucus nigra, Scrophularia nodosa, Sorbus aucuparia, Acer pseudoplatanus, Aegopodium podagraria, Geranium robertianum, Prunus padus Val F (ZH): nadmořská výška: 340 m; v území z „pískovce arkózovitého, jílovitého a křemenného“ monitorováno 7 úseků; šíře valu: 1 100–2 400 cm, hojné druhy: Acer campestre, Crataegus sp., Fraxinus excelsior, Galium aparine, Geum urbanum, Rosa canina, Corylus avellana, Euonymus europaea, Galium odoratum, Geranium robertianum, Poa nemoralis, Cornus sanguinea, Dactylis glomerata, Impatiens parviflora, Prunus spinosa, Pulmonaria obscura, Rubus sp., Aegopodium podagraria, Arrhenatherum elatius, Brachypodium pinnatum, Festuca rubra agg., Lysimachia nummularia, Sambucus nigra, Urtica dioica, Veronica chamaedrys Val G (LKS): nadmořská výška: 410 m; v území tvořeném „kamenitým až hlinito-kamenitým sedimentem“, monitorováno 8 úseků; šíře valu: 530–860 cm, hojné druhy: Corylus avellana, Fraxinus excelsior, Galium odoratum, Impatiens parviflora, Poa nemoralis, Dryopteris filix-mas, Geranium robertianum, Prunus avium, Quercus robur, Urtica dioica, Aegopodium podagraria, Brachypodium pinnatum, Crataegus sp., Galium aparine, Milium effusum, Rubus sp. Val H (B): nadmořská výška: 240 m; území tvořeno z „nefelinitu olivinického, analcitu, leucitu“ a „jílovce vápnitého, slínovce, prachovce vápnitého“, monitorovány 4 úseky; šíře valu: 290–450 cm, hojné druhy: Corylus avellana, Geranium robertianum, Impatiens parviflora, Prunus avium, Acer campestre, Acer pseudoplatanus Dryopteris filix-mas, Fraxinus excelsior, Geum urbanum, Poa nemoralis, Rosa canina, Urtica dioica, /okolo 50%: Acer platanoides, Carpinus betulus, Pulmonaria officinalis, Quercus robur, Rubus sp., Taraxacum sect. Ruderalia, Viola reichenbachiana/ 42


Val I (ZL): nadmořská výška: 270 m; v území z „pískovce arkózovitého, jílovitého a křemenného“ a „kamenitého až hlinito-kamenitého sedimentu“, monitorováno 6 úseků; šíře valu: 800–2 700 cm hojné druhy: Acer campestre, Alliaria petiolata, Anthriscus sylvestris, Corylus avellana, Galium aparine, Geum urbanum, Impatiens parviflora, Sambucus nigra, Taraxacum sect. Ruderalia, Urtica dioica, Arctium lappa, Prunus spinosa, Pulmonaria obscura, Rosa canina, Crataegus sp., Crepis biennis, Dactylis glomerata, Euonymus europaea, Fraxinus excelsior, Lapsana communis, Prunus avium, Quercus petraea, Quercus robur, Rubus sp. Val J (102): nadmořská výška: 650 m; území s „trachytem, trachytem sodalitickým“ monitorováno 12 úseků; šíře valu: 275–600 cm, hojné druhy: Dactylis glomerata, Festuca ovina, Hypericum perforatum, Sorbus aucuparia, Holcus mollis, Lolium perenne, Poa pratensis, Taraxacum sect. Ruderalia, Achillea millefolium, Cerastium holosteoides, Poa annua, Rumex acetosella, Sambucus nigra, Epilobium angustifolium, Stellaria graminea, Viola arvensis, Deschampsia cespitosa, Salix caprea, Urtica dioica, Veronica chamaedrys, /okolo 50 %: Anthriscus sylvestris, Avenella flexuosa, Capsella bursa-pastoris, Lamium album, Rubus sp., Trifolium repens, Veronica officinalis/ Tabulka 1. Počty druhů podle procenta výskytu na val A (78)

B (444)

C (98)

D (295)

E (358)

F (ZH)

G (LKS)

H (B)

I (ZL)

J (102)

1

64

79

45

102

80

66

81

102

62

68

od 0 do 25 %

37

25

46

9

22

14

27

14

25

35

od 25 do 50 %

16

14

22

10

17

30

11

7

25

13

od 50 do 75 %

5

10

10

7

11

14

6

8

10

7

od 75 do 100 %

13

7

12

7

5

11

10

4

13

12

Počet druhů na valu

71

56

90

33

55

69

54

33

73

67

Procenta výskytu 0 % *

(*1 Je uváděn počet druhů nepřítomných na valu ze všech 135 druhů vyšetřovaných.)

2. Korelace mezi valy na základě podobnosti druhové skladby Tabulka 2. Korelační koeficienty podobnosti druhové skladby vegetace valů A (78)

B (444)

C (98)

D (295)

E (358)

F (ZH)

G (LK)

H (B)

I (ZL)

J (102)

A (78)

1,00

0,67

0,62

0,53

0,40

0,54

0,52

0,47

0,44

0,07

B (444)

0,67

1,00

0,57

0,56

0,56

0,48

0,43

0,43

0,45

0,28

C (98)

0,62

0,57

1,00

0,52

0,46

0,33

0,47

0,41

0,37

0,35

D (295)

0,53

0,56

0,52

1,00

0,40

0,44

0,51

0,44

0,32

0,10

E (358)

0,40

0,56

0,46

0,40

1,00

0,25

0,27

0,23

0,16

0,31

F (ZH)

0,54

0,48

0,33

0,44

0,25

1,00

0,68

0,50

0,60

0,03

G (LKS)

0,52

0,43

0,47

0,51

0,27

0,68

1,00

0,66

0,45

0,00

H (B)

0,47

0,43

0,41

0,44

0,23

0,50

0,66

1,00

0,43

0,00

I (ZL)

0,44

0,45

0,37

0,32

0,16

0,60

0,45

0,43

1,00

0,18

J (102)

0,07

0,28

0,35

0,10

0,31

0,03

0,00

0,00

0,18

1,00

Komentář: V tabulce jsou zvýrazněny modře hodnoty korelačních koeficientů vyšší než 0,45, to jen takové hodnoty, pro něž koeficient determinace je nad 20 %, červeně hodnoty od 0,6. Při 135 hodnotách je kritická hodnota Pearsonova korelačního koeficient 0,22 na hladině významnosti 0,01.

43


3. Vyjádření podobnosti složení vegetace valů pomocí dendrogramu Z dendrogramu je patrné, že jednu skupinu podobných valů tvoří valy označené A, B, C, D, E , které se vyskytují ve vyšších nadmořských výškách, jsou relativně široké 2,5–9,1 m, obsahují větší podíl půdy, jsou souvisle zarostlé dřevinami i vyššího vzrůstu. Druhou skupinu tvoří valy označené F, G, H, I, – které ve srovnání s předcházející skupinou jsou v nižších polohách, mají kamenito – hlinitý až hlinitý charakter, šíře 2,9–27 m. Stranou obou skupin stojí val označený J. Ten leží ve vyšší nadmořské výšce, na sz. orientovaném svahu, je úzký 2,7–6 m, porost je narušovaný pastvou.

Obr. 1 Dendrogram propojující valy na základě podobnosti druhové skladby jejich vegetace

44


Obr. 2 Vyjádření studovaných valů na podkladě ortofot Komentář: Vlevo nahoře je patrný tok řeky Labe s Těchlovicemi na pravém břehu, od nich vpravo je Rychnov, od něj dolů – jižně Příbram a od Příbrami jz. na okraji mapy Zubrnice.

45


Obr. 3 Geologické složení matečné horniny v okolí valů

Diskuse Jak již bylo uvedeno v metodické části, propojení druhově podobných valů do skupin při zpracování HCA se opíralo o Pearsonovy korelační koeficienty. Použitý program Statis46


tica nabízí k spojování objektů do skupin dle korelace pouze tento koeficient. Vzhledem k charakteru četnostních rozdělení (viz. tab. 1) procentického výskytu druhů by měly být vztahy raději hodnoceny koeficientem Spearmanovým. Pearsonův korelační koeficient je silně ovlivňován dvojicemi hodnot odlehlých od ostatních, které při běžných měřeních představují výjimečně vysoké či nízké – atypické případy. Spearmanův koeficient vycházející z pořadových hodnot není takto zkreslován (Hendl 2006). Ale v případě porovnávání rozdělení procentického výskytu druhů, je situace zřejmě poněkud jiná. Typické druhy charakterizující vegetaci na valu jsou právě ty, které se vyskytují s nejvyšším S, až stoprocentním výskytem. Takže odlehlý bod představující vysoké hodnoty procentického výskytu určitého druhu na obou porovnávaných valech ukazuje na podobnost druhové skladby sledované dvojice valů a správně se tedy silně podílí na zvýšení Pearsonova korelačního koeficientu kvantifikujícího tuto podobnost. Naše pokusy vytvořit klastry podobných valů na základě Spermanových koeficientů vedly k propojování valů do skupin, v nichž zařazení některých valů nebylo možné rozumně vysvětlit. Na základě výsledků terénního šetření a následných výpočtů opírajících se o jejich výsledky se ukazuje, že druhovou skladbu i vitalitu vegetace valů ovlivňují přírodní podmínky, fytogeografická oblast (např. fytogeografický okres Verneřické středohoří) (Machová et al. 2009) a management. V posledních letech vykazuje silný vliv zvýšeného spásání početnými stády skotu v okolí valů i na valech a odstraňování dřevin z valů. Po botanické stránce patří Verneřické středohoří mezi druhově chudší oblasti a hostí především běžné druhy rostlin. Výsledky botanických výzkumů z oblasti jsou sporadické. Ze starších prací můžeme vycházet z autorů: Hantschel (1890), Kubát (1970), Kolbek et Petříček (1972; 1974) a nověji je území předmětem šetření v rámci bakalářských či diplomových prací studentů FŽP UJEP (Uhrová 2005; Rešová 2004; Pechová 2005; Kysilková 2009). Flóru agrárních valů studovala především Machová (2010), která uvádí druhy z valů včetně četnosti jejich výskytu. Z jejich výsledků je patrné, že pouze malý počet druhů z celkově vysokého počtu druhů zjištěných na valech, se vyskytuje s vyšší četností. Proto nepřekvapuje, že tyto četněji zastoupené druhy se též ukázaly jako charakteristické pro určitý typ porostů na valech. Stejná metoda byla úspěšně použita k hodnocení podobnosti valů na Krušných horách (Machová et al. 2009). Metoda vycházející z podobnosti druhové skladby valů umožnila jejich rozčlenění. V předkládané práci byly valy na základě druhové skladby vegetace valů rozčleněny na tři skupiny. První skupina valů (A – E) se nachází na náhorní plošině, druhá skupina valů (I – H) se nachází na svazích této plošiny a to jak v údolí Lučního potoka tak v údolí Labe. Třetí skupina zastoupená jedním valem je též na náhorní plošině. Je tedy patrné, že kromě nadmořské výšky ovlivňuje flóru valů i geologické podloží. Geologické podloží může ovlivnit stavbu i chemismus valů a jejich okolí. První skupina valů na náhorní plošině západně od Verneřic s podobnou a plynule se odlišující flórou se nachází v území s pestrým geologickým složením. První čtyři valy v této skupině mají obdobné složení, na kterém se podílí tercierní bazaltické horniny. Pouze poslední z valů této skupiny je v území tvořeném kamenitým až hlinito-kamenitým sedimentem. Ve skutečnosti je tento val též tvořen kamenným materiálem charakteru tercierních bazaltických hornin, které sem pravděpodobně doputovaly soliflukcí. Druhá skupina je tvořena sedimenty a částečně i vyvřelými horninami. Sedimenty ovlivňují charakter teras. Samostatně stojící flóra jednoho ze studovaných valů (J) je pravděpodobně ovlivněna méně úživným materiálem matečné horniny, neboť v území převládají trachyty a sodalitické trachyty. Rozdíl od valu C (98) lze vysvětlit chráněnou polohou tohoto valu C (98) a dodatkem živin z pastvin, které ho obklopují. 47


Závěr Četnější druhy zjištěné na valech Verneřického středohoří jsou běžné druhy dřevin i bylin. Ve složení vegetace valů existují rozdíly. Na valech ve vyšší nadmořské výšce v rozmezí ca 570–600 m, které se nacházejí v chráněných polohách na hlinito-kamenitých valech z materiálu tercierních bazických vyvřelin, byly zjištěny jako četné druhy: Fraxinus excelsior, Padus racemosa, Corylus avellana, Sambucus nigra, Crataegus sp., Anthriscus sylvestris, Dactylis glomerata, Poa nemoralis. V polohách 240–400 m na hlinitých i kamenitých valech z materiálu sedimentárního původu či doplněné o tercierní bazaltoidní horniny byly četné druhy Quercus sp., Prunus avium, Acer campestre, Impatiens parviflora, Rubus sp., Urtica dioica. Méně často je v oblasti zastoupen typ vegetace zastižený v souboru jedním valem, který je reprezentován valem v nadmořském výšce 650 m, s expozicí na sz., úzký a kamenitý, na oligotrofním podloží z trachytu s druhy Sorbus aucuparia, Sambucus nigra, Salix caprea, Rumex acetosella, Hypericum perforatum, Festuca ovina. Rozčlenění vegetace valů podle druhové skladby na tři skupiny je ovlivněno přírodními podmínkami. V práci byl prokázán vliv nadmořské výšky a geologického podloží na druhovou skladbu vegetace valů. Ne všechny rozdíly se daří vysvětlit těmito faktory, a proto je zřejmé, že faktorů ovlivňujících vegetaci je více.

Poděkování: Článek vznikl s podporou projektu ministerstva zemědělství QH 82 126 (Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově).

Poděkování patří Ing. J. Elznicové za vytvoření obr. 2 a 3.

Literatura HANTSCHEL F. (1890): Botanischer Wegweiser im Gebiete des Nordböhmischen Excursions-Clubs. Leipa, 260 p. HENDL J. (2006): Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat. (2. vyd.) Praha: Portál. 583 p. KOLBEK J., PETŘÍČEK V. (1972): Vegetační poměry státní přírodní rezervace Sedlo. Československá Ochrana prírody, Bratislava 13, 125–166. KOLBEK J., PETŘÍČEK V. (1974): Vegetace Bobří soutěsky a její vztah k povodí dolní Ploučnice. Sborník Severočeského Musea, Přírodní vědy, 6, 3–45. KUBÁT K. (1970): Rozšíření některých druhů rostlin v Českém středohoří. Fytogeografická studie. Okresní muzeum, Litoměřice, 171 p. KYSILKOVÁ M. (2009): Floristický průzkum okolí Bukové hory. Ms. Bakalářská práce, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L. MACHOVÁ I., KUBÁT K., SYNEK V. (2009): Flóra agrárních valů a teras Krušných hor. Přiroda, zasláno do redakce. 48


MACHOVÁ I. (2010): Floristicko-fytocenologická studie agrárních valů v CHKO České středohoří. Ms. Disertační práce. Depon. in Knihovna FPPZ ČZU Praha. PECHOVÁ Š. (2005): Přírodní poměry s důrazem na vegetaci agrárních valů v okolí Heřmanova – Fojtovic. Ms. Diplomová práce, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 66 p. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 47 p. REŠOVÁ P. (2004): Charakteristika stanovišť s výskytem rozptýlené zeleně v části Verneřického středohoří. Ms. Bakalářská práce, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 73 p. RIEZNER J. (2007): Agrární formy reliéfu a jejich vegetace v kulturní krajině Jesenicka. Ms. Disertační práce, depon. in Knihovna Geografického ústavu MU Brno. UHROVÁ S. (2005): Flóra území části Verneřického středohoří s důrazem na agrární valy. Ms. Bakalářská práce, depon. in Knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L., 86 p.

49


PŘIBLÍŽENÍ PODMÍNEK A VEGETACE AGRÁRNÍCH TERAS U OBCE DOMAŠÍN V KRUŠNÝCH HORÁCH APPROXIMATION OF THE AGRARIAN TERRACES CONDITIONS AND VEGETATION NEAR THE VILLAGE DOMAŠÍN IN THE ORE MOUNTAINS Pavla PROCHÁZKOVÁ, Michal VAHALA, Iva MACHOVÁ Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 3132/7, 400 96 Ústí nad Labem, [email protected]

Abstrakt Práce zabývající se studiem agrárních teras vychází z výsledků zjištěných během terénního průzkumu v roce 2009 u obce Domašín na úpatí Krušných hor. Floristická inventarizace byla provedena na třech terasách rozdělených na 38 úseků a 12 snímcích v okolních biotopech. Byly sledovány i charakteristiky teras jako sklonitost či struktura porostu, např. vzrůst dřevin. K vyhodnocení podobnosti druhové skladby byla kromě dvou dalších metod použita i korelační analýza. Druhy na terasách s největší pokryvností, nejčastěji se vyskytující druhy, výšky dřevin a sklonitost terénu jsou prezentovány mimo jiné i graficky. Abstract The work is concerned with a study of agrarian terraces and is based on the field survey in 2009 in the Domašín village neighbourhood at the Ore Mountains piedmont. Three selected terraces divided in 38 sections and 12 surrounding biotopes samples has been floristically inventoried. The other characteristics like slope and growth structure (e.g. woody plants height) has been also observed. The species similarity has been evaluated, except the two other methods, using correlation analysis. The most covering and the most frequent species, the woody plants heights and the terrain slope are presented i.a. graphically. Klíčová slova: agrární terasa, Krušné hory, charakteristika vegetace, vyhodnocení podobnosti vegetace, vliv přírodních podmínek Key words: agrarian terrace, Ore Mountains, vegetation characteristic, vegetation similarity evaluation, natural conditions influence

Úvod V Krušných horách se místy vyskytují liniové prvky, které jsou důsledkem lidské činnosti – agrární valy a terasy. Můžeme se s nimi setkat na české i německé straně tohoto pohoří. Agrární terasy jsou svahové stupně tvořené zpravidla úzkou, dlouhou plošinou a příkřejším svahem. Vznikaly většinou orbou svažitých polních parcel (Riezner 2007). Jsou časté v oblastech s vyšší svažitostí, kde tvoří významnou složku krajiny. Jejich vegetace je především důsledkem sekundární sukcese. V současnosti se jedná o vertikálně strukturovanou vegetaci, ve které je možno rozlišit stromové, keřové i bylinné patro. Význam agrárních teras spočívá v ochraně půdy před vodní a větrnou erozí, tvoří refugium pro četné druhy rostlin a živočichů a v neposlední řadě jsou zvláštním kulturním dědictvím, 50


které by mělo být chráněno. Důležitá je také jejich funkce koridorů propojujících jednotlivé biotopy v krajině (Müller, Weber 2007). Agrární terasy (dále jen terasy, v popiscích obrázků, tabulek a grafů zkráceně AT), které byly předmětem výzkumu, se nacházejí v bezprostředním okolí obce Domašín. Obec leží na svazích Krušných hor, v okrese Chomutov, 6 kilometrů severně od Klášterce nad Ohří. Terasy navazují na SZ okraj obce. Jsou obklopeny kulturními, ruderalizovanými loukami a navazují na kulturní smrčiny a náletové nepůvodní listnaté lesy. Zájmová oblast je srážkově příznivá a bohatá na dusík. Z hlediska ochrany přírody nemá území zvláštní význam, terasy však nepochybně mají vysokou krajinářskou hodnotu. Na zkoumaném území se nachází celkem 8 teras, nejdelší dosahují délky okolo 500 m, přičemž některé z nich jsou přerušeny. Pro bližší výzkum byly zvoleny 3 terasy, které byly zřetelně ohraničeny a navazovaly na les.

Metodika Data použitá v tomto článku jsou založena na terénním průzkumu, který se uskutečnil během vegetačního období roku 2009. Názvosloví rostlin je upraveno podle botanického klíče (Kubát et al. 2002). Na zvolených terasách byl proveden průzkum celkem 38 úseků (první terasa 5, druhá 18 a třetí 15 úseků). Terasy byly označeny čísly 1, 2 a 3. Délka studovaných úseků byla zvolena 20 m. Pro každý úsek byl vyhotoven soupis všech druhů, které se na něm vyskytovaly. Na začátku a na konci každého úseku byla měřena jeho šířka. Ve vhodném místě, kde byla terasa dobře průchodná, byla určována pokryvnost v podobě liniového transektu (Moravec et al. 1994) napříč terasou. Veškeré mapování rostlinných druhů bylo prováděno zvlášť po patrech (E1, E2, E3). Obdobným způsobem byl proveden průzkum okolních lesních a nelesních biotopů na plochách o rozměrech 20×5 metrů, které se nacházely poblíž teras. Bylo vytvořeno celkem 7 snímků lučního porostu a 5 snímků umístěných v lese. Pomocí sklonoměru byl určen příčný sklon terasy i okolních pozemků. Výsledky byly zpracovány graficky (Obr. 1). Symboly A, B a C označují sklon ve stupních, v tomto pořadí pro louku pod terasou, svah terasy a louku nad terasou. Výškoměrem byla zjišťována výška dřevin na každém úseku a následně spočítána průměrná hodnota výšky dřevin pro úsek. Výsledky byly vyneseny v podobě grafu (Obr. 2). Terénní zápisky byly zpracovány v programu Microsoft Excel, kde bylo vyhodnoceno kvantitativní a kvalitativní druhové složení a podobnost druhové skladby. Pro posouzení případné závislosti druhového složení na agrárních terasách a v okolních biotopech byly použity celkem tři různé metody, přičemž třetí zmiňovaná pak byla zpracována v programu Matlab R2010b: 1. sledování poměru lesních druhů – na základě soupisu druhů považovaných za lesní dle pravidelné přítomnosti ve vegetačních jednotkách listnatých lesů byl pro každý úsek terasy sledován počet lesních druhů z celkového počtu druhů na konkrétním úseku, dále zjišťován poměr mezi nimi a jeho proměnlivost. S rostoucí vzdáleností od lesa byl očekáván pokles poměrů. 2. výpočet výběrových korelačních koeficientů – Pearsonovy výběrové korelační koeficienty byly vypočítány pro zvolený lesní snímek a jednotlivé úseky odpovídající terasy v pořadí od lesního porostu. Pro výpočty bylo užito údajů o přítomnosti druhů na jednotlivých úsecích a byl očekáván postupný pokles získaných korelačních koeficientů. 51


3. korelační analýza – každá ze zkoumaných teras byla srovnána s přilehlými biotopy, tedy loukou a lesem. Na základě procentického zastoupení jednotlivých druhů ve zkoumané oblasti (pro terasu – les, terasu – louku) byly vypočítány výběrové korelační koeficienty (Pearson, Spearman, Kendall). Procentické zastoupení bylo pro každý druh stanoveno jako procentuální část oblasti, kde se druh nacházel. Na příkladu terasy stanovíme zastoupení druhu jako počet úseků, kde se druh vyskytoval, ze všech úseků. Pomocí korelačních koeficientů bylo poté zkoumáno, zda předpokládaná závislost mezi druhovým složením biotopů je či není průkazná na hladině významnosti α = 0,05.

Výsledky a diskuze 1. Charakter zkoumaných teras Celková délka studovaných teras činila téměř jeden kilometr. Všechny terasy jsou souběžné, mají orientaci přibližně od severu k jihu a probíhají od lesa dolů po svahu k obci. Nadmořská výška zkoumaných úseků byla v rozmezí od 579 do 625 m n. m. Průměrná šířka teras byla 12,3 m a délka se pohybovala od 163 m u nejkratší měřené terasy do 450 m u nejdelší. Převažujícím stavebním materiálem teras byla půda, kameny se vyskytovaly pouze ojediněle či vůbec. Místy byl poměr mezi půdou a kameny vyrovnaný a výjimečně se objevovaly i menší hromady kamení. Na několika místech byly zaznamenány kamenné náspy uprostřed profilu. Opadanka se nalézala zřídka, na některých úsecích chyběla nebo jí bylo pouze malé množství. Mezi terasami se nacházely pásy pravidelně kosených trvalých travních porostů. Jejich biodiverzita je zvyšována mozaikovitostí druhové skladby, která přechází od oligotrofních relativně původních porostů k eutrofním v dolních partiích luk. Studované svahy teras jsou relativně široké, a proto nás zajímala i jejich sklonitost. Naměřené sklony na terasách a v okolních loukách byly graficky znázorněny (Obr. 1) pro každou terasu zvlášť. V tabulce jsou uvedeny nejnižší, průměrné a nejvyšší hodnoty úhlu sklonu vyznačených na typickém průřezu.

Obr. 1 Zobrazení sklonu na agrárních terasách a přiléhajících lučních porostech

52


2. Dřeviny na agrárních terasách Pro agrární terasy je významná přítomnost dřevin. Celkově vegetace a především stromy a keře plní funkci krajinotvornou, estetickou, hygienickou a protihlukovou, dále fungují jako větrolamy a ochrana před erozí. Další význam dřevin spočívá v tom, že tvoří přirozenou hranici terasy a oddělují ji od okolních travních porostů. Rozvoj dřevin na terasách byl pravděpodobně umožněn značným sklonem svahu terasy, kde nedocházelo ke kosení. Vzrostlé dřeviny pak zpětně ovlivňují kosení, protože tvoří další překážku zemědělské technice. Tímto způsobem může postupně docházet k pomalému rozšiřování vegetace teras, což můžeme pozorovat na nedalekých terasách, kde luční porosty nejsou koseny, ale pouze spásány dobytkem. Tento typ hospodaření neomezuje tolik růst dřevin, ty se pak šíří na pásy mezi jednotlivými terasami. Zmiňované postupné rozšiřování teras bylo také ověřeno na historických leteckých snímcích. V 60. letech minulého století byly všechny terasy v dané lokalitě výrazně užší, dobře vymezené a odlišitelné od okolní vegetace. Postupně však docházelo k jejich rozšiřování a někde dokonce splynuly v ucelenější porosty. Pro charakter vegetace v zájmové oblasti jsou typické terasy s výskytem souvislých, neprostupných keřových lemů. Na vegetaci teras se podílí husté a vysoké keřové patro doplněné nesouvislým patrem stromovým. Bylinný podrost se vyskytoval v závislosti na pokryvnosti keřového patra, tzn. v oblastech s vysokou pokryvností byl zaznamenán pouze řídký podrost, jehož součástí byl výskyt semenáčků dřevin. Pro obecně přijímaný názor, že dřeviny na terasách mají pozitivní krajinotvorný význam, byla studována i vertikální charakteristika vegetace dřevin. V grafu (Obr. 2) jsou znázorněny průměrné výšky dřevin. Keřové patro je souvislé a dosahuje výšky cca 2,5 m. Z této linie keřů vystupuje vyšší stromové patro. Na místech, kde chybělo, je v grafu použita výška keřů. 15

10

AT 1 AT 2

m

AT 3 linie keřů

5

0 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 úsek

Obr. 2 Zobrazení průměrné výšky dřevin teras dle úseků

3. Flóra teras a okolních porostů Na studovaných terasách byl průzkumem všech úseků zjištěn výskyt 133 druhů cévnatých rostlin. Zjištěné druhy bylin patří ve velké míře mezi druhy luční či ruderální. Z dřevin se zde nejčastěji vyskytovaly druhy: Crataegus sp., Rosa canina, Prunus avium, Sambucus nigra a Acer pseudoplatanus. Bylinné patro často tvořily například: Hypericum perforatum, Urtica dioica, Galium aparine, Galium mollugo, Rubus sp. či Knautia arvensis. 53


V grafu (Obr. 3) jsou uspořádány dle klesajícího procentického zastoupení druhy, které měly výskyt na více než 70 % všech úseků teras a zároveň se nacházely na každé ze studovaných teras. % 30

40

50

60

70

80

90

100

Crataegus sp. Hypericum perforatum Rosa canina Galium aparine Urtica dioica Rub us sp. Prunus avium Samb ucus nigra Galium mollugo

AT 1

Knautia arvensis

AT 2

Achillea millefolium

AT 3

Anthriscus sylvestris Dactylis glomerata Phleum pratense Acer pseudoplatanus Campanula patula Geum urb anum Poa nemoralis Veronica chamaedrys

Obr. 3 Druhy s nejčastějším výskytem na agrárních terasách (v %) Při studiu pokryvnosti druhů na terasách za použití liniových transektů měly výrazné zastoupení: Urtica dioica, Poa nemoralis, Galium mollugo a Anthriscus sylvestris. Z dřevin pak dominovaly svou pokryvností zejména: Betula pendula, Crataegus sp., Prunus avium a Acer pseudoplatanus. Druhy s nejvyšší pokryvností byly uspořádány do grafů (Obr. 4 a 5). Kritériem pro zařazení druhu do grafu byla pokryvnost přes 1 % a výskyt aspoň na dvou terasách. Vedle druhového složení teras byly obdobně zkoumány také okolní porosty. Na loukách bylo zjištěno celkem 85 druhů cévnatých rostlin. Často se vyskytovaly druhy: Agrostis sp., Plantago lanceolata, Achillea millefolium, Trifolium repens a Rhinanthus minor. V lesních porostech bylo nalezeno 61 druhů. Druhové složení jednotlivých snímků se vzájemně odlišovalo, na některých dominovaly dřeviny jako např. Picea abies a Pinus sylvestris, na jiných Betula pendula. Z keřů se zde vyskytovaly: Crataegus sp. a Rosa canina. Druhové složení bylinného patra se odvíjelo zejména od dřevinné skladby.

54


% 0

5

10

15

20

25

Urtica dioica Holcus mollis Impatiens parviflora Poa nemoralis Agrostis sp. Galium mollugo Anthriscus sylvestris Elymus caninus Hypericum perforatum

AT 1

Galium aparine

AT 2

Nardus stricta

AT 3

Geum urb anum Dactylis glomerata Rub us sp. Euphorb ia cyparissias Veronica chamaedrys Poa pratensis Prunus avium Crataegus sp. Stellaria media

Obr. 4 Druhy s největší pokryvností na terasách v % pro E1 %

0

5

10

15

20

25

30

35

40

Betula pendula Acer pseudoplatanus Crataegus sp. Prunus avium Rosa canina

AT 1

Corylus avellana

AT 2

Pyrus pyraster

AT 3

Sorb us aucuparia Prunus spinosa Acer platanoides Samb ucus nigra

Obr. 5 Druhy s největší pokryvností na terasách v % pro E2+E3

4. Sledování výskytu lesních druhů Zkoumané terasy měly převážně charakter lesa daný vysokou pokryvností listnatých dřevin. Byla tedy na místě úvaha, že přítomný les může být zdrojem druhů pro tyto terasy. Dle Procházkové (2010) byl spočítán poměr lesních druhů ku všem zjištěným druhům na terasách a předpokládalo se, že tento poměr bude s rostoucí vzdáleností od lesa klesat. Vypočítané hodnoty poměru mezi sousedními úseky kolísaly, proto nebyla jasně prokázána závislost výskytu lesních druhů na terasách na vzdálenosti od lesa. 55


Výsledek však může být ovlivněn i náhodnými faktory, odlišnými podmínkami na úsecích téže agrární terasy nebo extrémní pokryvností porostu (nízká či vysoká). Vysoká hustota keřového patra vedla k ochuzení podrostu a tím omezení možnosti rozvoje bylinné lesní vegetace.

5. Výpočet výběrových korelačních koeficientů Další metoda užitá ke stanovení vlivu lesa na složení vegetace teras byl výpočet výběrových korelačních koeficientů. Očekávalo se, že pokud budou korelační koeficienty směrem od lesa postupně klesat, bude potvrzen i klesající vliv lesního porostu. V případě agrárních teras č. 1 a 3 předpoklad s mírnými odchylkami platil, což bylo také ověřeno pomocí lineární spojnice trendu, která měla klesající tendenci (Procházková 2010). Výsledky výpočtů pro terasu č. 2 jsou však odlišné. Příčinou absence vlivu může být výše zmíněná přítomnost souvislých křovin, dále náhodně změněné charaktery úseků a zejména nízká kvalita blízkých lesních porostů, kde byly realizovány vegetační snímky.

6. Korelační analýza Dalším způsobem posouzení, zda si je druhová skladba agrárních teras a přilehlých biotopů podobná, bylo testování hypotéz na základě Pearsonových výběrových korelačních koeficientů. Z pozorovaných dat bylo vypočítáno procentické zastoupení druhů ve srovnávaných biotopech, aby byly zajištěny lepší předpoklady pro normalitu nutnou v následném výpočtu. Normalita takto získaných souborů byla dále ještě ověřena a prokázána testem normality (test dobré shody) na hladině významnosti α = 0,01. Následně byly vypočteny Pearsonovy výběrové korelační koeficienty a jejich kritické hodnoty pro jednotlivé srovnávané soubory. Byla testována hypotéza H0: r = 0 (mezi srovnávanými biotopy není prokazatelná závislost) oproti hypotéze H1: r ≠ 0 (nenulová statisticky významná závislost mezi biotopy) na hladině významnosti α = 0,05. Biotopy pak označíme jako podobné v případě zamítnutí hypotézy H0 na stanovené hladině významnosti. Výsledky testu jsou uvedeny v tabulce (Tab. 1). Dále byly provedeny obdobné testy pro neparametrický Spearmanův koeficient (ρ) pořadové korelace a Kendallův koeficient tau (τ). Postup, testované hypotézy i hladina významnosti jsou analogické výše zmíněnému postupu pro Pearsonův korelační koeficient. Výsledky pak zachycuje tabulka (Tab. 2). Byla prokázána druhová podobnost mezi terasou č. 1 a lesním porostem. Můžeme se domnívat, že je to ovlivněno především vyšší kvalitou lesních porostů. Druhová podobnost terasy č. 2 se sousední kulturní smrčinou nebyla prokázána. Na podobnost terasy č. 3 a nedalekého lesního porostu poukazuje výsledek zjištěný pomocí Pearsonových korelačních koeficientů. V případě zbylých dvou koeficientů však závislost prokázána nebyla. Podobnost druhové skladby teras a luk byla zjištěna pro agrární terasy č. 2 a 3. Zejména terasa č. 2 dosahovala relativně nejvyšší korelace s přiléhající loukou. V případě terasy č. 1 test s užitím Pearsonových korelačních koeficientů podobnost s lučními porosty neprokázal. Testy založené na Spearmanově a Kendallově koeficientu na podobnost poukazují (* v Tab. 2), hodnota těchto koeficientů je však záporná, což poukazuje spíše na nepřímou závislost. Je ale třeba mít na paměti, že šíření druhů mezi biotopy je obecně složitý jev a může být ovlivněn celou řadou faktorů, nejen charakterem přilehlých biotopů. Na terasách a v lesních porostech se objevovaly shodně např. druhy: Acer pseudoplatanus, Betula pendula, Galium aparine či Rubus sp. Druhy vyskytující se často současně na terasách a v okolních loukách byly zejména Achillea millefolium, Galium mollugo a Hypericum perforatum.

56


Tab. 1 Výsledky korelační analýzy (Pearson) pro hladinu významnosti α = 0,05 AT

korelována s

r

rk

podobnost

1

louka

-0,0897

0,1832

ne

1

les

0,3365

0,2061

ano

2

louka

0,3508

0,1809

2

les

0,0062

0,1824

ano ne

3

louka

0,2493

0,175

ano

3

les

0,1815

0,1809

ano

Tab. 2 Výsledky korelační analýzy (Spearman, Kendall) pro hladinu významnosti α = 0,05 Spearman

Kendall

AT

korelována s

1

1 2

louka

0,2971

0,1804

2

les

-0,0028

0,1820

3

louka

0,2408

0,1753

0,1972

0,1180

3

les

0,0491

0,1812

0,0346

0,1221

podobnost

ρ

ρk

τ

τk

louka

-0,2064

0,1836

-0,179

0,1237

ano (*)

les

0,2772

0,2055

0,2402

0,1388

ano

0,2284

0,1215

0,0009

0,1226

ano ne ano ne

Závěr Výsledky měření sklonitosti zemědělsky obhospodařovaných trvalých travních porostů a teras ukázaly velké rozdíly. Zatímco sklon okolních luk, na kterých se hospodařilo, byl v rozmezí 0–11°, svahy teras dosahovaly 31–57°. To je jistě příčinou absence hospodaření na terasách v současnosti. Studium výšky dřevin na terasách ukázalo souvislou linii keřů ve výši cca 2,5 m a nesouvislý zápoj korun stromů v rozmezí 7–14 m. Zjištěné druhy dřevin i bylin patří k běžným druhům. Jako četnější byly shledány např. Crataegus sp., Hypericum perforatum, Rosa canina, Galium aparine, Urtica dioica, Rubus sp., Prunus avium, Sambucus nigra, Galium mollugo, Knautia arvensis. Studium pokryvnosti liniovou metodou ukázalo vyšší pokryvnost dřevin než bylin. Na základě podobnosti druhového složení teras a okolních porostů byl hledán zdroj druhů pro terasy. U dvou ze studovaných teras byla shledána určitá podobnost mezi druhovou skladbou lesních porostů a vegetace teras a pokles podobnosti s rostoucí vzdáleností od lesa. Druhová skladba na další terase ukázala větší podobnost s biotopy luk.

Poděkování Příspěvek vznikl s podporou grantu QH 82126: „Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově.“ Poděkování patří také Ing. Václavu Synkovi za cenné připomínky ke statistickému zpracování.

57


Literatura KUBÁT, K. et al. [eds.] Klíč ke květeně ČR. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 927 s. ISBN 80-200-0836-5 Moravec, J. et al. Fytocenologie: Nauka o vegetaci. 1. vyd. Praha: Academia, 1994. 403 s. ISBN 80-200-0457-2 MÜLLER, F., WEBER, J. Steinrücken – die besonderen Biotope. Grüne Liga Osterzgebirge – Natur des Ost-Erzgebirges im Überblick (Naturführer Ost-Erzgebirge, Band 2). Sandstein-Verlag Dresden, 2007. ISBN 978-3-940319-17-3 Procházková, P. Charakteristika biotopů agrárních teras a jejich okolí severozápadně od Domašína v Krušných horách. Bakalářská práce – Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí, 2010. 57s. + 23 s. příl. RIEZNER, J. Agrární formy reliéfu ve Zlatohorské vrchovině. Geomorphologia Slovaca et Bohemica, 1/2007. 5 s. SYNEK, V. Statistika: Učební texty. [online] Dostupný na WWW: [cit. 2010-03-19]

58


SPECIFIKA LINIOVÉ VEGETACE ŘÍČNÍ NIVY LABSKÉHO ÚDOLÍ SPECIFICS OF THE RIVER FLOODPLAIN LINE VEGETATION OF THE ELBE VALLEY Jan ROTTENBORN Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Česká republika, e-mail: [email protected]

Abstrakt Příspěvek shrnuje současné poznatky získané při aktuálně probíhajícím výzkumu dynamiky labské říční nivy. Vegetace říčních niv je vázána na říční tok a jako taková, je zařaditelná k liniové vegetaci. Říční nivy se obvykle vyznačují vysokou druhovou bohatostí a především charakteristickou vegetační dynamikou. Ta se řídí určitými zákonitostmi, které jsou popisovány řadou teorií, jako jsou např. teorie říčního kontinua, koncepce dynamiky plošek, teorie nerovnováhy, ekotonová teorie nebo koncepce říčního fenoménu. Protože je sledované území posledním málo zregulovaným úsekem velkého říčního toku v České republice, poskytuje jedinečnou možnost pro pozorování přirozeně probíhajících jevů. Abstract The paper summarizes the recent findings acquired as a result of the current research work on the Elbe river floodplain. The river floodplain vegetation is bound to the waterway and as us can be linked to the line vegetation. The river floodplain vegetation is generally characterized by species richness and mainly by a typical vegetation dynamics. The dynamics is governed by certain rules, which are described by a variety of theories, such as the River Continuum Concept, the Flat Dynamics Concept, the Disequilibrium Theory, the Ecotone Theory or the River Phenomenon Concept. As the observed territory is the last uncontrolled part of the big waterway in the Czech Republic, it provides a unique opportunity to observe natural phenomena in progress. Klíčová slova: floristické změny, vegetace říční nivy, vegetační sukcese Key words: floristic changes, floodplain vegetation, vegetation succession Nomenklatura: Kubát et al. 2002; Chytrý et al. 2007, 2009; Šumberová 2006

Úvod Příspěvek se zabývá specifiky říční nivy. Nivy jsou nejmladší akumulační stupně řek, které vytvářejí na obvykle štěrkovém aluviálním podkladu půdní horizont (Štěrba et al. 2008). Pokud nivu chápeme v širším smyslu, jedná se ploché dno údolí, jehož stavbu a vegetaci utváří a ovlivňuje činnost vodního toku. Plně rozvinutý nivní ekosystém pozůstává z uloženin naplavovaných při vyšších vodních stavech. Této stavbě nivy odpovídá i její charakteristický mikroreliéf vytvářející pestrou mozaiku stanovišť (Ložek 2003a,b). Pro říční nivy je charakteristická vysoká biodiverzita doprovázená značnou vegetační dynamikou. To je vysvětlováno řadou vzájemně kompatibilních teorií, z nichž uvádím ty nejvýznamnější: 1. Teorie říčního kontinua chápe říční nivu jako časoprostorové kontinuum. V podélném kontinuu se od pramene řeky až po její ústí víceméně spojitě mění řada dů59


ležitých charakteristik jako je např. intenzita eroze a sedimentace, délka vegetační doby, průměrné teploty, obsah živin a kyslíku. To se zákonitě projevuje na doprovodné vegetaci (Nilsson 1983, 1986; Baker 1990). Příčné kontinuum je představováno gradienty kolmými na říční břehovou linii. Nejvýrazněji se zde projevují gradient vlhkostní, četnost disturbancí, pravidelné zaplavování ad. (Ansseau 1993; Chytrý 1994, 1995; Nierenberg & Hibbs 2000 a Hibbs & Bower 2001). Časové kontinuum, ve kterém dochází k sezónním změnám a také k nepředvídatelným disturbancím, doprovázenými erozně-akumulačními jevy (odstranění zabahnění, tvorba štěrkopískových náplavů, meandrování). Řada rostlinných druhů říční nivy je adaptována a jejich strategie jsou směrovány na přežívání těchto disturbancí (Menges & Waller 1983, Bornette et al. 1994, Blom et al. 1996, Lytle & Poff 2004). Některé jevy se objevují i víceméně pravidelně. Příkladem je kolísání hladiny. Ve sledovaném území nastávají nejmenší průtoky na konci léta, kdy dochází k obnažení říčního dna, na které jsou vázána nejohroženější společenstva (viz obr. 1).

500 453

průměrný měsiční průtok [m3.s -1]

450

419

400 350

370 355

297

300

289

250 220

200

223

231

210 189

178

150

pr os in ec

lis to pa d

říj en

zá ří

sr pe n

če rv en če rv en ec

kv ět en

du be n

bř ez en

ún or

le de n

100

Obr. 1 Průměrné měsíční průtoky v Labi na vodoměrné stanici Ústí nad Labem za období 1971–2004. Dlouhodobý průměrný průtok je 293 m3.s-1 (Jirásek & Šámalová 2005). 2. Koncepce dynamiky plošek zdůrazňuje význam disturbancí, v podobě povodní či pohybu ledové tříště, jako podstatného mechanismu, který navozuje nový výchozí stav. V prostoru nivy pak vznikají volné plošky vhodné pro novou kolonizaci. Probíhá zde cyklická sukcese. Vegetace se vyvíjí směrem od kolonizátorů k pozdně sukcesním stádiím (Pickett & White 1985). 3. Okrajový (ekotonový) efekt obecně nastává v místech styku dvou odlišných biotopů. Dochází zde k utváření výrazných gradientů abiotických faktorů za vzniku pestré škály stanovišť (Pinay et al. 1990). 4. Řeka jako biokoridor představuje významnou migrační cestu. To platí jak pro druhy autochtonní, tak pro druhy alochtonní. Labské údolí je, spolu s východní a panonskou cestou, řazeno mezi tři nejvýznamnější migrační cesty v bývalém Československu (Jehlík & Hejný 1974). 5. Říční fenomén se vyskytuje v kaňonovitých údolích větších řek. Na strmých srázech obrácených k různým světovým stranám se plně uplatňuje složení rozmanitých hornin, jejichž výchozy nejsou zastřeny zvětralinami jako na okolních náhorních plošinách. Pestré je i místní klima říčního údolí, které se projevuje zejména protikladem mezi chladnými inverzními roklemi a severními srázy na jedné 60


straně a okrajovými slunnými hranami a k jihu spadajícími stěnami na straně druhé (Jeník 1964). V bezprostředním sousedství se zde proto setkávají jak druhy teplomilné, tak relikty ze starších chladnějších dob (Ložek 2000). Řada těchto druhů pak může pronikat i do prostoru říční nivy (třeba i krátkodobě) a zvyšovat její biodiverzitu.

Metodika výzkumu Výzkum se zabývá sledováním změn, ke kterým ve vegetace říční nivy došlo v posledních sto letech a prokouší se je dát do souvislosti s prokazatelnými změnami v dynamice říčního toku, s uplatněním neofytů a s celkovou eutrofizací prostředí. Základní postup spočíval ve shromáždění historických údajů o výskytu rostlinných druhů na počátku 20. století. Tento časový horizont byl použit proto, že k tomuto datu existuje řada důvěryhodných a dokladovaných údajů. Jako nejvýznamnější zdroje byly využity následující práce: Domin (1904), Kubát (1979) a Machová & Kubát (2004). Data o stavu vegetace na konci 20. století vychází především z vlastního pozorování a následujících zdrojů: Kubát (1977, 1979, 1986a,b, 2001), Hamerský (1993), Rydlo & Johanisová (1989), Machová & Kubát (2004); Jehlík (1994, 2005) a Jehlík & Dostálek (2007) a vlastní výzkum (2007– 2010). Porovnáním údajů byly zjištěny druhy, které se prokazatelně ve sledovaném území více jak 25 let nevyskytují a považují se za v území nezvěstné. Zároveň byla shromážděna data pro původnost druhů, kdy nepůvodní druhy byly rozčleněny na neofyty a archeofyty (Pyšek et al. 2002). Druhy byly rozděleny do následujících charakteristických vegetačních jednotek říční nivy: 1-Isoëto-Nanojuncetea, 2-Phragmito-Magnocaricetea, 3-Bidentetea tripartitae , 4-ruderální společenstva Stellarietea mediae, Artemisietea vulgaris a Polygono arenastri-Poëtea annuae ad., 5-Galio-Urticetea pouze sv. Senecionion fluviatilis; ostatní zástupci zařazeny do skupiny ruderálních společenstev, 6-Molinio-Arrhenantheretea. Řada druhů se vyskytuje i ve více třídách. Zařazení bylo provedeno dle Ellenberga et al. (1992). Pro možnost sledování změn zastoupení druhů s různými životními strategiemi byla shromážděna data z databáze: BiolFlor – search and information system on vascular plants in Germany: [cit. 2010-09-11] přístupné online. Dále bylo stanoveno optimum jednotlivých společenstev na obsah živin na základě změn průměrů Ellenbergových indikačních hodnot (Ellenberg et al. 1992) a sledovány změny, ke kterým v průběhu vytyčeného období došlo.

Výsledky Současný stav vegetace Ve sledovaném území se vyskytují přirozeně eutrofní porosty třídy Phragmito-Magnocaricetea – říční rákosiny svazu Phragmition communis, přecházející v kontaktu s mělkými tůněmi k vegetaci vysokých ostřic svazu Magnocaricion elatae. Roztroušeně se vyskytují vrbiny třídy Salicetea purpureae a to především porosty keřových vrb patřících do svazu Salicion triandrae, vzácněji stromových vrb a topolů svazu Salicion albae. Tyto vrbiny osídlují údolní nivu v mozaice se společenstvy bylinných lemů řek svazu Senecion fluviatilis (třída Galio-Urticetea). Tato společenstva jsou silně zasažena invazivními neofyty (Helianthus tuberosus, Impatiens glandulifera, Reynoutria spec. div.). Historicky se v labské nivě vyskytovala i společenstva nížinných zaplavovaných luk ze třídy Molinio-Arrhenantheretea, pravděpodobně ze svazu Deschampsion cespitosae. 61


Při nízkých průtocích dochází k rozvoji přirozených až ruderálních nitrofilních společenstev obnažených den přiřaditelných ke třídám Isoëto-Nanojuncetea a Bidentetea tripartitae. Ta se vyskytují na místech, která jsou za zvýšeného stavu vody zaplavena a po opadnutí postupně vysychají. V těchto pionýrských porostech převažují rody: Bidens, Chenopodium a Persicaria. Pokud nejsou porosty zcela zapojené, bývají druhově bohatší. Vyskytuje se v nich mnoho dalších jednoletých ruderálních druhů (např. Amaranthus retroflexus a Echinochloa crus-galli) a velmi často i rostliny kulturní (např. Helianthus tuberosus a Solanum lycopersicum), dále druhy rákosin, vysoké ostřice a obojživelné rostliny mělkých lagun (Alisma plantago-aquatica, Butomus umbellatus, Rorripa amphibia aj.). Objevují se i drobné jednoletky, např.: Cyperus fuscus, Juncus bufonius, Limosella aquatica a velmi vzácně Corrigiola litoralis. Je-li doba obnažení delší, objevují se druhově velmi bohatá ruderální společenstva tříd: Stellarietea mediae, Artemisietea vulgaris a Polygono arenastri-Poëtea annuae (viz obr. 2).

Obr. 2 Přehled nejvýznamnějších vegetačních jednotek říční nivy labského údolí Při porovnání historické druhové početnosti se stavem současným bylo zjištěno, že během posledních 100 let došlo k navýšení druhové bohatosti z původních 183 na současných 632 druhů. Toto navýšení je zcela jistě z velké míry způsobeno nedostatečným pokrytím floristickými daty z počátku 20. století. Alarmující je to, že ze 183 známých druhů je 50 v území nezvěstných více než 25 let. Relativně i absolutně nejvyšší úbytky jsou u společenstev vázaných na obnažovaná říční dna (viz obr. 3).

62


Obr. 3 Změny druhové početnosti ve sledovaném území v posledních 100 letech. Sledované vegetační jednotky 1. Isoëto-Nanojuncetea, 2. Phragmito-Magnocaricetea, 3. Bidentetea tripartitae, 4. ruderální společenstva Stellarietea mediae, Artemisietea vulgaris a Polygono arenastri-Poëtea annuae, 5. Galio-Urticetea sv. Senecionion fluviatilis, 6. Molinio-Arrhenantheretea

Změny v říční nivě Popisované významné změny ve vegetačním složení lze dát do souvislosti s pozorovatelnými změnami v říční nivě. Těmi nevýznamnějšími jsou:

1. Změna dynamiky říčního toku Říční dynamiku, kromě klimatických faktorů, výrazně ovlivňují i úpravy říčního koryta. Nejvýznamnější změny přinesla tzv. druhá etapa regulačních prací probíhající v letech 1896–1936, jejímž výsledkem byla kanalizace Vltavy a Labe mezi Prahou a Ústím nad Labem. Na dolním Labi byla vystavěna řada vodních děl, jež stabilizují hladinu a zabraňují jejímu kolísání (Cvrk 2001). Říční břehy byly zpevněny kamenným záhozem a litorální pásmo bylo potlačeno. Úpravy koryta i navazujících částí údolí z větší části pozměnily přirozené dynamické procesy probíhající v řece – zmírnila se rychlost proudění toku, snížila se jeho unášecí schopnost, zvětšilo se ukládání jemných sedimentů, došlo ke stabilizaci hladiny ad. Tím dochází ke snížené tvorbě štěrkopískových lavic a omezení kolísání vodní hladiny. Jak se tyto změny projevily na vegetaci ukazuje analýza zastoupení rostlinných strategií (sensu Grime 1988). Podíl druhů adaptovaných na intenzivní disturbance tzn. R-stratégů se snížil. Spolu s tím došlo k navýšení podílu druhů, které rostou ve všeobecně přívětivém prostředí, tedy C-stratégů (viz obr. 4). 63


Obr. 4 Procentuální zastoupení druhů s různými životními strategiemi

2. Uplatnění neofytů Navýšení druhové početnosti je velkou měrou spojeno s navýšením počtu alochtonních druhů, především neofytů. Říční ekosystémy patří mezi společenstva se značnou invadovaností a invazibilitou (Planty-Tabacchi et al. 1996, Pyšek & Prach 1993, Chytrý & Pyšek 2008). Při studiu nejvíce invadovaných společenstev byly nalezeny tři společné znaky, které vykazují i říční ekosystémy: (a) výrazná míra disturbance, (b) dobrá dostupnost živin a (c) oblasti s dobrou přístupností diaspor nepůvodních druhů. Zvýšený přísun diaspor je pro říční ekosystémy charakteristický a to díky snadnému přenosu diaspor tokem, velké koncentraci osídlení a hospodářských aktivit člověka spolu s využitím řeky jako dopravní cesty.

Obr. 5 Porovnání podílu (v %) alochtonních druhů ve sledovaných společenstvech na počátku 20. století (A) a v současnosti (B). Sledované vegetační jednotky 1. IsoëtoNanojuncetea, 2. Phragmito-Magnocaricetea, 3. Bidentetea tripartitae, 4. ruderální společenstva Stellarietea mediae, Artemisietea vulgaris a Polygono arenastri-Poëtea annuae, 5. Galio-Urticetea sv. Senecionion fluviatilis, 6. Molinio-Arrhenantheretea 64


Celkové zastoupení nepůvodních druhů v říční nivě ve sledovaném území se zvýšilo z původních 37,9 % na současných 44,7 %. Jak ukazuje obr. 5 došlo ke zvýšení podílu nepůvodních druhů u všech sledovaných společenstev. Toto navýšení ovšem velmi málo koreluje s úbytkem autochtoních druhů. Z toho vyplývá, že uplatnění nepůvodních druhů nebude pravděpodobně hlavním faktorem zodpovědným za úbytek původních druhů.

3. Eutrofizace Globálně se zvyšující import živin zasáhl i říční společenstva. Obsahy dusíkatých látek v Labi jsou sledovány od konce 19. století. První měření ukazují na velmi nízké obsahy dusíkatých látek (v roce 1877 byl obsah NO3- 0,266 mg. dm-3), měření na konci 20. století ukazují mnohonásobná zvýšení jak amoniakálního, tak dusičnanového dusíku (v roce 1990 dosáhl maximální hodnoty 5,2 mg.dm-3 NO3-). V posledních letech obsahy dusíkatých látek klesají, ale příliš se nemění obsahy hlavně fosfátů (Fuksa 2002). Zvýšené množství živin není závislé pouze na importu, ale zároveň na sníženém exportu představovanému transportem biomasy z prostoru říční nivy. Bezprostřední okolí řeky bylo v minulosti vždy intenzivně zemědělsky využíváno především jako pastviny, případně louky a v menší míře jako pole. Svědčí o tom mj. i historické mapové podklady (např. Císařské otisky stabilního katastru). V sousedním Německu je pastva až k břehové linii na řadě míst dosud praktikována. Některá společenstva, včetně lužních lesů, byla obhospodařováním výrazně potlačena (už s ohledem na využití řeky jako vodní cesty). Fragmenty lužních lesů jsou v současnosti považovány za sekundární. Obhospodařováním bylo mj. bráněno hromadění biomasy a rozvoji některých invazních druhů. Původním předpokladem bylo, že zvýšení obsahu živin se projeví i zvýšením počtu živinově náročnějších druhů. Jak se ovšem ukázalo na základě průměrných hodnot Ellenbergových faktorů pro obsah živin (Ellenberg et al. 1991), u většiny sledovaných společenstev došlo ke snížení podílu živinově náročnějších druhů (viz obr. 6). Pouze u společenstev vázaných na obnažovaná dna došlo k navýšení jejich podílu. Ukazuje se, že eutrofizace ovlivňuje především tato společenstva a to pronikáním živinově náročnějších druhů.

Obr. 6 Průměrné hodnoty Ellenbergových faktorů pro obsah živin. Sledované vegetační jednotky 1. Isoëto-Nanojuncetea, 2. Phragmito-Magnocaricetea, 3. Bidentetea tripartitae, 4. ruderální společenstva Stellarietea mediae, Artemisietea vulgaris a Polygono arenastriPoëtea annuae, 5. Galio-Urticetea sv. Senecionion fluviatilis, 6. Molinio-Arrhenantheretea, S soubor všech druhů 65


Závěr Říční nivy jsou velmi dynamickými ekosystémy s vysokou biodiverzitou. Dolní tok Labe na českém území je posledním málo regulovaným úsekem velkého říčního toku v České republice. Jedná se tedy o území, ve kterém můžeme pozorovat přirozeně probíhající vegetační změny. Kromě toho jsou na tuto oblast vázána velmi ohrožená společenstva a taxony mokřadní vegetace. Je alarmující, že od počátku 20. století do současnosti vymizelo ze zájmového území 27 % taxonů. Relativně i absolutně je největší podíl zařaditelný do svazu Isoëto-Nanojuncetea tzn. do společenstva obnažených den. Tento typ společenstev je na říčních tocích závislý na sezónním kolísání hladiny i na povodňových disturbancích. S úpravami říčního toku byla přirozená dynamika řeky výrazně potlačena. Bylo prokázáno, že tyto změny se projevily v rozložení druhů s různými životními strategiemi. Druhy adaptované na vyšší četnost disturbancí, tzn. R-stratégově z prostoru nivy ustoupily (z 16,2 % na 8,4 %) a naopak došlo k nárůstu podílu druhů adaptovaných na přívětivé prostředí, tzn. C-stratégů (z 15,6 % na 29,3 %). Uplatnění alochtoních druhů se během posledních 100 let zvýšilo jak u jednotlivých společenstev, tak i v celkovém souboru druhů (z původních 37,9 % na současných 44,7 %). Při sledování vlivu eutrofizace se překvapivě ukázalo, že se v nivě globálně nezvýšilo množství živinově náročnějších druhů. Toto navýšení se projevilo pouze u společenstev bezprostředně vázaných na říční břeh.

Diskuze I přes to, že intenzita a frekvence prozkoumanosti území ve sledovaném časovém úseku není rovnoměrná a že srovnání není založeno na empiricky shodném podkladu se ukazuje, že zcela zásadní význam pro zachování biodiverzity říční nivy mají přirozeně probíhající dynamické jevy říčního toku. Vlivem lidské činnosti došlo jak k regulaci průtoku, úpravě litorálního pásma, oteplení spojeného ze zcela výjimečným zamrzáním toku ad. Pro tyto závěry svědčí jednak největší úbytek druhů ze společenstev bezprostředně vázaných na říční tok spolu s úbytkem R-stratégů s celého prostoru nivy provázeného nárůstem podílu C-stratégů. Prokazatelně došlo ve sledovaném území k navýšení podílu nepůvodních druhů. Toto navýšení nepůvodních druhů ovšem vykazuje nízkou korelaci se snížením výskytu autochtoních druhů a nepředstavuje zřejmě nejvýznamnější příčinu ohrožení vzácných taxonů. Poněkud překvapivé je zjištění, že nedošlo k celkovému zvýšení počtu živinově náročnějších druhů. Tuto skutečnost lze interpretovat tím, že snížení četnosti povodní i omezení kolísání hladiny způsobilo paradoxně nižší zásobení prostoru nivy živinami. Pouze u společenstev bezprostředně vázaných na říční břeh došlo ke zvýšení živinových optim a zdá se, že tento faktor může také přispívat k vytlačování původní vegetace ve prospěch zapojenějších porostů.

Poděkování: Rád bych vyjádřil poděkování prof. RNDr. Karlu Prachovi, CSc. z Přírodovědecké fakulty Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích za zapůjčení literatury a ideové vedení, doc. RNDr. Karlu Kubátovi, CSc. z Přírodovědecké fakulty UJEP v Ústí nad Labem a Ing. Petru Bauerovi ze Správy CHKO Labské pískovce v Děčíně za poskytnutí aktuálních dat o výskytu řady taxonů.

66


Literatura ANSSEAU C. (1993): Vegetation patterns to characterize stream valleys in Hilly Southern Québec, Canada. – Vegetatio 106: 127–136. BAKER W.L. (1990): Species richness of Colorado riparian vegetation. – Jour. of Veget. Sci. 1: 119–124. BLOM, C.W.P.M. & VOESENEK L.A.C.J. (1996): Flooding: the survival strategies of plants. – Trends Eco. Evol. 11, 290–295 BORNETTE G., HENRY CH., BARRAT M. & AMOROS C. (1994): Theoretical habitat templets, species traits, and species richness: aquatic macrophytes in the Upper Rhone River and its floodplain. – Freshwater Biology, 31, 487–505. CVRK F. (2001): Vývoj labské plavby a splavňování labského toku. – In: Labe. Příroda dolního českého úseku řeky na konci 20. století., Ústí nad Labem: 59–70. DOMIN K. (1904): České středohoří. Studie geografická. – Spisův poctěných jubilejní cenou Královské České společnosti nauk, Praha: 1–248. ELLENBERG H. ET AL. (1992): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scripta Geobot., Göttingen, 18: 1–258. FORSCHEN FÜR DIE UMWELT: BiolFlor – search and information system on vascular plants in Germany [online]. Version 1.1. Leipzig-Halle : UFZ – Umweltforschungszentrum Leipzig-Halle GmbH, 2002, 2010 [cit. 2010-09-11]. Dostupné z WWW: . FUKSA J. K. (2002): Biomonitoring českého Labe – výsledky z let 1993–1996–1999. – Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha: 70–77. GRIME J. P. (1988): The C-S-R model of primary plant strategies – origins, implications and tests. – In: Gottlieb L.D. & Jain S.K. (eds.): Plant evolutionary biology. Chapman & Hall, London: 371–393. HAMERSKÝ R. (1993): Flóra údolí Labe v CHKO České středohoří v úseku Ústí nad Labem Střekov – Děčín, ústí Ploučnice, břehová zóna mezi silnicemi UL-DC.–. Zpráva úkolu č. 93-24 ČÚOP Praha. Ms. (Depon. AOPK ČR. – středisko Ústí n. L. a CHKO ČS Litoměřice). HIBBS D.E. & BOWER A.L. (2001): Riparian forests in the Oregon Coast Range. – Forest Ecology and Management 154 (1-2): 201–213. CHYTRÝ M. (1994): Lesní vegetace Národního parku Podyjí/Thayatal. – Ms. (Disertační práce, Masarykova univerzita v Brně, Katedra systematické botaniky a geobotaniky). CHYTRÝ M. (1995): Are species with similar ranges confined to similar habitats in a landscape? – Preslia 67: 25–40. CHYTRÝ M. [ED.] (2007): Vegetace České republiky 1, Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha: 528 p. CHYTRÝ M. & PYŠEK P. (2008): Invaze nepůvodních druhů v rostlinných společenstvech. – Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha 43, Mater. 23: 17–40. 67


CHYTRÝ M. [ED.] (2009): Vegetace České republiky 2, Ruderální. plevelová. skalní a suťová vegetace. – Praha, Academia: 524 p. JEHLÍK V. & HEJNÝ S. (1974): Main migration routes of adventitious plants in Czechoslovakia. – Folia Geobot. Phytotax., Praha, 9: 241–248. JEHLÍK V. (1994): Übersicht über die synanthropen Pflanzengesellschaften der Flusshafen an der Elbe-Moldau-Wasserstrasse in Mitteleuropa. – Ber. Reinh.-Tuxen-Ges., Hannover, 6: 235–278. JEHLÍK V. (2005): Migration routes of adventives’ plants in central Europe: an important phenomenon of spreading of invasive plants and expansive alien weeds. –Hoppea, Schönfelder-Festschr., Regensburg, 66: 489–493. JEHLÍK V. & DOSTÁLEK J. (2007): Flora a vegetace v říčních přístavech na dolním Labi. – Vodní Cesty a Plavba, Praha, 4. JENÍK J. (1964): Obecná geobotanika. Úvod do nauky o rostlinstvu. – Fakulta přírodovědecká UK, SPN Praha. JIRÁSEK V. & ŠÁMALOVÁ Z. (2005): Povodí Labe, státní podnik v datech a číslech. – Povodí Labe, státní podnik, Hradec Králové. KUBÁT K. (1977): Rozšíření drobnokvětu pobřežního (Corrigiola litoralis L.) v Československu. – Vlastivěd. Sborn. Litoměřicko. Litoměřice,13: 45–51. KUBÁT K. (1979): Vegetace litorálu Labe v úseku Štětí státní hranice a Ohře v úseku Louny-Litoměřice. Resortní úkol MK ČSR 21/73. Závěrečná zpráva. – Okresní vlastivědné muzeum, Litoměřice. KUBÁT K. (1986a): Červená kniha vyšších rostlin Severočeského kraje. – TEPS, Praha. KUBÁT K. (1986b): Floristický kurz ČSBS v Děčíně 1984. – Severočes. Přír., Příl. 1986, 1–87 KUBÁT K. (2001): Charakteristika flory a vegetace. – In: Labe. Příroda dolního českého úseku řeky na konci 20. století, Ústí nad Labem: 59–70. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. JUN., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha LOŽEK V. (2000): Biodiverzita, ekofenomény a geodiverzita. – Vesmír,79, 2: 95–97. LOŽEK V. (2003a): Naše nivy v proměnách času. I. Vznik a vývoj dnešních niv.– Ochr. Přír. Praha, 58, 4: 101– 106. LOŽEK V. (2003b): Naše nivy v proměnách času. II. Osud niv v dnešní době.– Ochr. Přír. Praha 58, 5: 131–136. LYTLE D. A. & POFF N. L. (2004): Adaptation to natural flow regimes. – Trends in Ecol. and Evol. 19, 94–100. MACHOVÁ I. & KUBÁT K. (2004): Zvláště chráněné a ohrožené druhy rostlin Ústecka. – Academia. Praha. MENGES E.S. & WALLER D. M. (1983): Plant strategies in relation to elevation and light in floodplain herbs. The American Naturalist. 122: 454–473. 68


NILSSON CH. (1983): Frequency distribution of vascular plants in the geolittoral vegetation along two rivers in northern Sweden. – Jour. Biogeogr. 10 : 351–369. NILSSON CH. (1986): Changes in riparian plant community composition along two rivers in northern Sweden. – Canad. Jour. Bot. 64: 589–592. NIERENBERG T.R. & HIBBS D.E. (2000): A characterization of unmanaged riparian areas in the central Coast Range of western Oregon – Forest Ecology and Management 129: 195–206. PICKETT S.T.A. & WHITE P.S. [EDS.] (1985): Ecology of natural disturbance as patch dynamics. – Academic Press, New York. PINAY G., DÉCAMPS H., CHAUVET E. & FUSTEC E. (1990): Functions of ecotones in fluvial systems. – In: The Ecology and Management of aquatic-terrestrial ecotones. – MAB Serie, Unesco: 141–169. PLANTY TABACHI A.M., TABACCHI E., NAIMAN R.J., DEFERRARI C. & DÉCAMPS H. (1996): Invasibility of species rich communities in riparian zones. – Conservation Biology 10: 598–607. PYŠEK P. & PRACH K. (1993): Plant invasions and the role of riparian habitats – a comparison of four species alien to central Europe. – Jour. Biogeogr. 20: 413–420. PYŠEK P., SÁDLO J. & MANDÁK B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech republic. – Preslia 74: 97–186. RYDLO J. & JOHANISOVÁ N. (1989): Příspěvek k poznání vodní a pobřežní květeny dolního Labe. – Stipa, Ústi nad Labem, 10: 5–28. ŠTĚRBA O. [ED.] (2008): Říční krajina a její ekosystémy. – Univerzita Palackého, Olomouc, 391 p.

69


DIVERZITA FLÓRY ŽELEZNIČNÍCH TRATÍ VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH DIVERSITY OF PLANTS ALONG RAILROADS IN CENTRAL BOHEMIA Caroline STAŘECKÁ Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prostředí, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol, Česká republika, [email protected]

Abstrakt Cílem tohoto příspěvku je seznámení s projektem zabývajícím se problematikou železniční zeleně. Mapované území se nachází ve Středních Čechách a zahrnuje železniční trať stávající, rekonstruovanou a zrušenou. Předkládá rozbor flóry s důrazem na výskyt plevelných a invazních druhů rostlin. Abstract The aim of this paper is to introduce the project dealing with the issue of plants along railroads. Mapping of the territory is situated in Central Bohemia and includes the existing railway line, reconstructed and canceled. It presents an analysis of flora with emphasis on the occurrence of weed species and invasive plant species. Klíčová slova: biokoridor, liniová zeleň, invazní rostliny, plevele, železnice Key words: Bio – corridor, wildlife corridor, invasive plants, weeds, railroad

Úvod Cílem tohoto příspěvku je seznámení s projektem zaměřeným na prvky liniové – biokoridory. Projekt se soustředí na studium flóry podél železničních tratí, která zatím nebyla zcela v popředí zájmu výzkumu, a to jak z ekologického, tak i estetického hlediska. Zájem byl doposud soustředěn zejména na plošné útvary (lesoparky, parky, hřbitovy aj. zelené plochy). Liniová společenstva označuje Löw (1995) jako interakční prvky s vysokou důležitostí. Forman et Godron (1993) rozlišují v rámci koridorů liniové úzké pásy (živé ploty, silnice, kanály, navigace, hráze), pásové koridory (které obsahují vnitřní a vnější prostředí) a koridory podél vodních toků. Vegetací a celkově životním prostředím kolem silnic se zabývá Forman (1998) nebo Bennett (1991). Pro klasifikaci liniové zeleně je možno využít množství funkcí jak obecných, tak speciálně určených podle povahy a funkce lokality, ve které se biokoridory nacházejí. Je nutné zohlednit biokoridor jako stanoviště druhů, kanál pro pohyb podél koridoru nebo naopak překážka či filtr a zdroj vlivů na okolí. Liniová zeleň má také význačnou migrační funkci. Vlivem biokoridorů na šíření plevelů se zabývala Brejchová (1995). Železniční zelení se zabýval výzkum Přírodovědné společnosti Praha (Hoskovec, 2009), která se zaměřila na pražská nádraží.

70


Popis projektu Základem bude vytvoření vlastní klasifikace zeleně, v které budou zahrnuty antropické i atropické faktory, mající vliv na druhové složení předmětné zeleně. S klasifikacemi zeleně se setkáme například u Supuky et al. (2004), který dělí liniovou vegetaci na stromořadí, pruhy, živé stěny a stinné pásy. Nováková – Hašková (1992) dělí liniovou zeleň na koridory bez dřevin, jednotlivé dřeviny, aleje, či souvislý pás stromů anebo keřů. Dle získaných výsledků bude navržen sortiment vhodný pro exponovaná stanoviště podél železničních tratí, zaměřen na úseky vedoucí sídly a splňující tak nejen ekologickou, ale i estetickou funkci. Z dat získaných od Správy železniční dopravní cesty bude porovnána ekonomická náročnost stávajícího managementu údržby předmětné zeleně a navržené metodiky pro její revitalizaci. Informace o vhodném sortimentu dřevin pro vytvoření metodiky je možné získat z přehledů dřevin vhodných pro městské prostředí. Za povšimnutí stojí některé druhy, které uvádí Mareček (1975). Jedná se o druhy využitelné v zahradní tvorbě, jež mají význam i pro svou ekologickou hodnotu může tak dojít k prolnutí obou hledisek. Na těchto lokalitách je možné použít i jedovaté druhy, které uvádí Novák (2007). Nejdůležitějším podkladem pro volbu vhodného sortimentu bude tolerance a požadavky jednotlivých druhů na vlastnosti prostředí vybrané lokality, resp. lokalit podél železničních tratí. Dále bude vytvořena databáze dat získaných z vlastního terénního průzkumu a statistické zpracování dat (např. zhodnocení spekter šíření, stanovení indikačních hodnot dle Ellenberga 1979, vytvoření databáze a map v prostředí GIS, statistické zpracování vedoucí ke specifikaci funkcí liniových prvků v sídlech ve vztahu ke sledovaným vlastnostem ekostabilizačních prvků, even. porovnání výsledků s metodikou ÚSES).

Mapovaná oblast Sledované území je situováno do Středočeského kraje – Polabí. Floristický výzkum probíhá podél železničních tratí v nejbližší možné vzdálenosti od vlakových stanic Zeleneč, Čelákovice, Lysá nad Labem, Mochov, Milovice (dále jen lokality). Úseky jsou 300 m dlouhé a maximálně 15 m široké. Byly zvoleny náhodně s podmínkou, aby po celé vybrané délce nebylo žádné přerušení (obr. 1).

Obr. 1 Širší lokalizace mapovaného území (zdroj: http://mapy.cz/) Charakteristika tratí, podél kterých úseky leží: a) Stávající trať č. 231 Praha – Kolín, zprovozněná r. 1873 b) Modernizovaná trať č. 232 Lysá nad Labem – Milovice, zprovozněná r. 1921, rekonstruovaná v r. 2009 (obr. 2) 71


c) Zrušená trať č. 233 Čelákovice – Mochov, zprovozněná r. 1886, v roce 2006 zrušená a funkční pouze pro provoz historických vlaků (obr. 3) d) Trať č. 072 Lysá nad Labem – Ústí nad Labem, zprovozněná r. 1874

Obr. 2 Modernizovaná trať č. 232 Obr. 3 Zrušená trať č. 233

Metodika Průzkum probíhá ve dvou navazujících letech (2010–2011) tak, aby byly postiženy hlavní vegetační aspekty. Hlavním obdobím terénního výzkumu je období letního aspektu. Pozornost je ale věnována i období jarnímu. Na zvolených tratích byly vybrány souvislé linie zeleně podél kolejí o délce 300 m s maximální šířkou 15 m. Jednotlivé linie byly rozděleny na úseky po 50 m. Pro měření byla použita GPS navigace a měřící pásmo. Byla odvozena nadmořská výška vztahující se k jednotlivým vlakovým stanicím. Veškerá flóra byla zaznamenána do seznamů, a to zvlášť pro každý úsek. Důraz byl kladen na výskyt plevelných a invazních druhů. Pozornost byla věnována i popisu jednotlivých stanovišť. Sledované faktory, které mají prokazatelný vliv na složení flóry: 1. Rozdílná lokalita – trať č. 231, trať č. 072, trať č. 232, trať č. 233 2. Typ trati – stávající, modernizovaná, zrušená 3. Typy vlaků – osobní + historický + nákladní + rychlík a jejich kombinace 4. Typ okolí – cesta (beton), pole, silnice

Výsledky a diskuse První etapou výzkumu je v současné chvíli uskutečněný floristický výzkum pro předmětné lokality za rok 2010. Na sledovaných lokalitách bylo identifikováno 73 různých druhů rostlin. Dominantní druhy, které se vyskytují prakticky na všech lokalitách resp. úsecích, jsou Achillea millefolium, Artemisia vulgaris a Pimpinella sp. Na sledovaných lokalitách byla potvrzena poměrně vysoká druhová diverzita. Nejvíce druhů rostlin se nachází na lokalitě Čelákovice. Dle sledovaných faktorů lze usuzovat, že vliv na nejvyšší diverzitu má faktor – typy vlaků. Na této lokalitě jsou provozovány vlaky osobní, historické, nákladní i rychlíky. To obnáší nejvyšší pohyb a frekvenci dopravy. Protikladem je potom lokalita Mochov, kde je železniční doprava omezena na minimum. Identifikováno zde bylo pouze 37 druhů rostlin, naproti 56 druhům rostlin nalezených na lokalitě Čelákovice.

72


Na lokalitě Zeleneč bylo nalezeno 43 druhů, na lokalitě Lysá nad Labem bylo nalezeno 46 druhů a konečně na lokalitě Milovice, bylo nalezeno 41 druhů rostlin (obr. 4).

Obr. 4 Poměrné zastoupení druhů na jednotlivých lokalitách Dle katalogu zavlečených rostlin Pyšeka, Sádla et Mandáka (2002) bylo určeno 9 druhů invazních archeofytů (tab. 1). Tabulka 1. Výskyt invazních archeofytů na jednotlivých lokalitách a celkový výskyt druhu na všech lokalitách Mochov

Zeleneč

Lysá nad Labem

Milovice

Čelákovice

Celkový výskyt druhu

Atriplex sagittata

x

2

3

4

2

11

Ballota nigra

1

1

4

x

2

8

Cirsium arvense

1

x

1

3

x

5

Chenopodium sp.

1

x

2

3

2

8

Melilotus albus

x

2

x

x

1

3

Melilotus officinalis

x

1

x

x

1

2

Plantago major

2

2

2

1

1

8

Tanacetum vulgare

1

3

2

3

4

13

Tripleurospermum inodorum

x

x

6

x

2

8

Dle téhož katalogu bylo určeno 9 druhů invazních neofytů (tab. 2). Tento relativně vysoký počet ale není přímým ukazatelem na počet invazních druhů, neboť ne všechny zavlečené druhy se v novém areálu uchytí, jak uvádí Pergl (2008). Významněji zastoupené jsou Atriplex sagittata, Tanacetum vulgare, Arrhenantherum elatius, Conyza canadensis a Sisymgrium loeselii. Procentuální zastoupení invazních rostlin v celém souboru činí 18%.

73


Tabulka 2. Výskyt invazních neofytů na jednotlivých lokalitách a celkový výskyt druhu na všech lokalitách Mochov

Zeleneč

Lysá nad Labem

Milovice

Čelákovice


Acer negundo

x

x

1

x

3

4

Ailanthus altissima

x

x

x

x

1

1

Amaranthus retroflexus

1

1

x

2

x

4

Arrhenantherum elatius

2

3

4

x

4

13

Conyza canadensis

1

3

3

3

3

13

Galinsoga parviflora

x

x

x

2

1

3

Sedum hispanicum

x

x

x

x

1

1

Sisymgrium loeselii

x

3

1

2

5

11

Solidago canadensis

x

2

1

2

2

7

V tabulce 3. je uvedeno 29 druhů plevelných rostlin, jak je určuje Kohout (1996). Z uvedených dat vyplývá, že plevelné druhy ta zaujímají 28 % z celkového počtu nalezených druhů rostlin. Achillea millefolium a Artemisia vulgaris byly nalezeny téměř na všech úsecích, čemuž odpovídá i jejich dominantní postavení v celkovém přehledu všech nalezených druhů. Tabulka 3. Výskyt plevelných druhů na jednotlivých lokalitách a celkový výskyt druhu na všech lokalitách

Mochov

Zeleneč

Lysá nad Labem

Milovice

Čelákovice


Achillea millefolium

6

3

5

6

4

24

Amaranthus retroflexus

1

1

x

2

x

4

Arctium sp.

x

x

x

2

x

2

Artemisia vulgaris

2

4

6

6

5

23

Atriplex patula

1

2

2

4

2

11

Atriplex sagittata

x

2

3

4

2

11

Bromus sp.

3

1

2

1

x

7

Capsella bursa-pastoris

x

2

2

3

2

9

Cichorium intybus

x

x

x

1

x

1

Cirsium arvense

1

x

1

3

x

5

Crepis biennis

x

1

x

x

x

1

Daucus carota

3

x

x

x

4

7

3

6

4

1

14

Echium vulgare Elytrigia repens

3

2

3

2

1

11

Galinsoga parviflora

x

x

x

2

1

3

Galium aparine

x

x

x

1

x

1

Geranium sp.

3

1

x

1

2

7

Chenopodium sp.

1

x

2

3

2

8

Lactuca serriola

x

2

x

2

2

6

Medicago lupulina

2

x

1

1

1

8

74


Mochov

Zeleneč

Lysá nad Labem

Milovice

Čelákovice


Mercurialis annua

x

x

1

2

2

5

Myosotis arvensis

x

1

1

x

x

4

Papaver sp.

3

1

2

1

x

11

Plantago major

2

2

2

1

1

8

Potentilla reptans

2

2

x

x

3

7

Rumex sp.

1

x

6

1

x

8

Taraxacum sect. Ruderalia

4

1

2

4

x

11

Tripleurospermum inodorum

x

x

6

x

2

6

Vicia sp.

3

2

6

x

x

11

Závěr Výsledky terénního výzkumu ukazují na vysoký výskyt invazních a plevelných druhů podél železničních tratí. Na sledovaných lokalitách bylo zaznamenáno celkem 73 rostlinných druhů, z toho 18 invazních a 29 plevelných. Celkově nejvyšší počet druhů se vyskytuje na nejvíce frekventované lokalitě Čelákovice a s nejnižší diverzitou se setkáváme na lokalitě Mochov, kde je minimální dopravní provoz. Vzhledem k tomu, že všechny lokality jsou vzájemně propojeny, i složení flóry vykazuje velkou podobnost. Česká republika se vyznačuje jednou z nejhustších železničních sítí v evropském měřítku, jak uvádí Jelen (2009). Zeleň podél železničních tratí není jen doprovod dopravní cesty, ale ve skutečnosti se jedná o určitý ekosystém. Z tohoto důvodu by se k ní i mělo přistupovat, pěčovat�� o�� ni�� a�� chránit�� ji. Výzvou se�� zdá�� nalezení�� nového�� přístupu�� při�� její údržbě, resp. o celkovou změnu managenetu. Je nutné si uvědomit, že tato zeleň představuje životní prostror pro celou řadu drobných živočichů a je útočištěm drobné zvěře lesních a polních lokalit. Současný management představuje minimálně dvakrát ročně aplikaci především totálních herbicidů. Tato skutečnost má potom fatální důsledky na celkový život který se na těchto lokalitách vyskytuje. Na jednu stranu sice zamezí šíření plevelných a invazních rostlin, na druhou stranu však přeruší životní cyklus druhů žádoucích. Absence flóry po dobu, než se znova obnoví, má samozřejmě i negativní dopad na faunu tohoto ekosystému. Vzhledem k tomu, že data o vynaložených finančních prostředcích na údržbu zeleně podél železničních tratí nejsou věřejně přístupná, nezbývá než pro finanční náročnost stávajícího managentu a navržené metodiky zvolit ceny, které používá vybraná zahradnická firma, která se zabývá údržbou veřejné zeleně a vytvořit dvě cenové nabídky pro výsabu a zhodnotit cenu údržby v horizontu například 10 let pro obě varianty. Nezbývá než konstatovat, že ať již výsledek tohoto výzkumného projektu dá vzniknout nové metodice, či přispějě k prohloubení poznatků a dá vzniknout následným projektům, zeleň podél železničních tratí bude blíže k získání svého postavení chráněného ekosystému.

Poděkování Projekt je realizován za finanční podpory Grantové Agentury FZP číslo grantu 42900/1312/3130, název grantu Ekostabilizační prvky v sídelní krajině.

75


Seznam literatury BENNETT A. F. (1991): Roads, roadsides and wildlife conservation: a review. Nature Conservation 2: The role of corridors, pp. 99–118. BREJCHOVÁ M. (1995): Vliv biokoridorů na šíření plevelů a houbových patogenů. Ms. Kandidátská dizertační práce. ÚAE LF ČZU, Kostelec n. Č. l. ELLENBERG H. (1979): Zeigerwerte der Gefasspflanzen Mitteleuropas. 2nd edition, Göttingen. FORMAN R. T. T. (1998): Road ecology: A solution for the giant embracing us. Landscape ecology., vol. 13, no. 4. FORMAN R. T. T., GODRON M. (1993): Krajinná ekologie. Academia, Praha., pp. 351– 383, 386. JELEN M. (2009): Zrušené železniční tratě v Čechách, na Moravě a ve Slezku. Dokořán, Praha. LÖW J. et al. (1995): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Doplněk Brno., pp. 21. KOHOUT V. (1996): Herbologie, AF ČZU v Praze MAREČEK J. et al. (1975): Zahrada a její uspořádání. Státní zemědělské nakladatelství. NOVÁK J. (2007): Jedovaté rostliny kolem nás. Grada Publishing. NOVÁKOVÁ – HAŠKOVÁ J. (1992): Biokoridory v zemědělské krajině. Ms. Kandidátská dizertační práce. ÚAE LF ČZU, Kostelec n. Č. l. PERGL J. (2008): Co víme o vlivu zavlečených rostlinných druhů?. Zprávy Čes.Botan. Společ., Praha, 43:Mater. 23:183–192 PYŠEK P., SÁDLO J., MANDÁK B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia, Praha, 74: 97–186. SUPUKA J., FERIANCOVÁ Ľ., SCHLAMPOVÁ T., JANČURA P. (2004): Krajinárska tvorba. Skriptum, SPU Nitra

Internetové zdroje HOSKOVEC L. (2009): Květena pražských nádraží: Železniční trať č. 231, Praha – Čelákovice – Lysá nad Labem, Přírodovědná společnost, Praha. [on-line]: http://botany.cz/ cs/trat-praha-lysa-nad-labem/ http://mapy.cz/#mm=ZTtTcP@sa=s@st=s@ssq=lys%C3%A1%20nad%20labem@sss=1@ ssp=124574828_128020172_146005100_145878732@x=134003234@y=136324933@ z=11

76


VÝVOJ BYDLENÍ V REGIONU PODKRUŠNOHOŘÍ THE DEVELOPMENT LIVING IN THE REGION OF PODKRUSNOHORI Petr JIRÁSEK, Petr NOVÁK Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí-katedra informatiky a geoinformatiky, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika, [email protected], [email protected]

Abstrakt: Politické a společenské změny po roce 1989 významnou měrou zasáhly do života obyvatel celé České republiky. Svými důsledky se diferencovaně promítly v oblasti sociální i ekonomické, a to ve vývoji jednotlivých regionů. Předmětem článku je problematika bydlení v ústeckém regionu, postiženém dlouhodobou stagnací z důvodu restrukturalizace průmyslu, v porovnání s ostatními regiony v Čechách. Abstract: Political and social changes after 1989 significantly have affected lives of all people in the Czech Republic. The consequences are projected in different way for each region in social and economical field. The central matter of article is housing problem in the north Bohemia, which is affected by long-term stagnation of local industry, especially if we compare it with other regions in the Czech Republic. Klíčová slova: Region Podkrušnohoří, restrukturalizace průmyslově postižené oblasti, územní disparity Key words: Region Podkrusnohori, reconstruction industry depressed area, area disparity

Úvod V současných vyspělých společnostech již není životní prostředí vnímáno jen jako synonymum pojmu přírodní prostředí, případně se jeho význam již neredukuje na představu pouhé ochrany krajiny či druhové rozmanitosti biosféry. Všeobecně akceptovanou realitou je fakt, že vývoj lidské společnosti a životní prostředí je existenčně závislý složitými vazbami s oblastí sociální a ekonomickou. Konkrétním logickým vyjádření této myšlenky je používání dnes velmi populárního pojmu „udržitelný rozvoj“, který specifikují jeho tři pilíře udržitelnosti – environmentální (ekologický), sociální a ekonomický, a hledání vzájemné rovnováhy mezi nimi. Člověk přetvářející podle svých potřeb a představ hmotné prostředí v rámci měst a obcí svojí aktivitou současně ovlivňuje okolní přírodní prostředí a často jsou lidské aktivity s ním přímo spojeny. Objektivně zde existuje zpětná vazba vlivu prostředí na člověka, od prostého vnímání vnějšího prostředí každým jednotlivcem či komunitou po návazné vzorce projevující se v jeho chování a dále k tvorbě složitých sociálních struktur, jež se v odlišném prostředí formují diferencovaně. K sociálním vazbám ovlivňovaným prostředím patří jejich prostorová forma. Můžeme dobře sledovat, jak se odlišné podmínky odrážející územní rozložení ekonomických a neekonomických aktivit projevují v každodenním způsobu života jedince či komunity. Jednoduchým příkladem může být územní odloučenost bydliště a pracoviště. Obvykle je překonávána buď nevyhnutnou dojížďkou za prací, jež má následně důsledky například k celkovému fondu využití volného času, nebo se stane důvodem pro mi77


graci apod. Z pohledu environmentálního (ekologického) důsledky rostoucích potřeb bytové výstavby vytvářejí tlak například na nezastavěnou volnou krajinu nebo přesněji na trvalý územní záběr nenahraditelných přírodních zdrojů – zemědělské a lesní půdy. Problematika bydlení, jako součást sociální sféry, může být mimo jiné považována také za důležitý faktor pro sociální stabilitu populace. Zkoumání problematiky bydlení se z tohoto důvodu stalo součástí analýz v rámci výzkumné úlohy WD-44-07-1 zadané MMR ČR „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří.“ Objektem hodnocení se v našem případě stal region a jeho obyvatelstvo lokalizované v pánevní oblasti pod Krušnými horami, která je známa odborné i laické veřejnosti současně jako území ekologicky významně postižené a do značné míry sociálně a ekonomicky problémové. Cílem výzkumné úlohy bylo hledání možného kompromisu z hlediska dlouhodobého rozvoje mezi ekonomickým oživením prostoru, udržením sociální stability a návratem k postupné regeneraci zdejší zdevastované krajiny. Podklady a výstupy publikované v tomto článku jsou založeny na dílčích výsledcích citované výzkumné úlohy a porovnání s jinými regiony České republiky. Dílčím cílem bylo přispět k posouzení reprezentativnosti často používaného ukazatele intenzity bytové výstavby, který charakterizuje v oblasti bydlení stav a úroveň sociálního prostředí.

Vymezení a stručná charakteristika území a metody zpracování Pánevní oblast Ústeckého kraje, která je zde nazývána možná nepřesně Podkrušnohoří, zaujímá rozlohu 2 276 km2, což je téměř 43 % rozlohy Ústeckého kraje (5 335 km2) a pouze necelá 3 % území celé České republiky (78 887 km2). Administrativně území tvoří čtyři okresy. Plošně největším z nich je okres Chomutov, který lze rozlohou 936 km2 zařadit mezi středně velké okresy ČR, a představuje více než 40 % celého řešeného území. Další tři okresy, Most (467 km2), Teplice (469 km2) a Ústí nad Labem (404 km2), řadíme jejich rozlohou k okresům malým. V oblasti žije bezmála 490 tisíc obyvatel, což je zhruba 60 % obyvatel celého Ústeckého kraje. Odlišné podmínky (i historický vývoj) přispěly k poměrně značným rozdílům v hustotě zalidnění v rámci Ústeckého kraje i v Podkrušnohoří. Míra hustoty zalidnění mezi jednotlivými okresy Podkrušnohoří se snižuje od východu k západu. Při detailnějším rozdělení sledovaných okresů na 7 správních obvodů obcí s rozšířenou působností se tak vedle sebe vyskytují správní obvody s řádově více než 300 obyvateli na km2 (Most, Teplice, Ústí n. L.) a naopak i pod 100 obyvateli na km2 (Kadaň). Území z hlediska míry urbanizace, která se pohybuje okolo 80 %, patří k nejvíce urbanizovaným částem celé republiky. Historický vývoj, zvláště přesuny obyvatelstva v souvislosti s vysídlením německého obyvatelstva po roku 1945 a následným dosídlením, a koncentrace odvětví těžby paliv a energetického a chemického průmyslu se odrazily v demografické a sociální struktuře obyvatelstva. Nepříznivé podmínky z hlediska životního prostředí, jako přímý důsledek hospodářské politiky socialistického centrálního plánování, negativně ovlivnily demografické charakteristiky (např. délka dožití), věkovou skladbu a celkový zdravotní stav obyvatelstva při porovnání s jinými regiony České republiky. Antropogenní činnost v území, především před rokem 1989, vedla k devastaci volné krajiny a jejich přírodních prvků (lomová těžba uhlí, poškození lesních komplexů apod.). V sociální oblasti se po roce 1989 v souvislosti s úpadkem těžkého průmyslu a jeho restrukturalizací stala nejvážnějším sociálním problémem dlouhodobě nejvyšší míra nezaměstnanosti v rámci České republiky. Oblast zůstává z hlediska české energetiky nadále nejvýznamnějším prostorem a to jak z hlediska využití zásob primárních zdrojů (těžby fosilních paliv), tak i výrobou elektrické energie získávané v tepelných elektrárnách nebo svým významem při zpracování ropy ve zdejším petrochemickém průmyslu. Postavení oblasti a Ústeckého kraje z hlediska jejich ekonomického vý78


znamu se v rámci České republiky po roce 1989 neustále snižuje. Součástí ekonomického oživení celého prostoru by se měly výhledově stát nové průmyslové zóny s lokalizací především zahraničních investic a budované za přímé podpory státu. Ze třinácti realizovaných nebo připravovaných průmyslových zón v rámci Ústeckého kraje se jich 10 nachází buď přímo nebo bezprostředně v blízkosti Podkrušnohoří. Rozlohou 365 ha největší a svým významem strategickou je rozvojová zóna Triangl na hranici okresu Most1. Důsledky světové krize byl jejich přínos pro snížení nezaměstnanosti prozatím v současnosti přibrzděn. Velmi přínosné je napojení celého regionu na celoevropské dopravní sítě ve východní části řešeného území v rámci IV. transevropského multimodálního koridoru Berlín-hranice SRN-Ústí n.L.-Praha-Bratislava-Istanbul. Jeho integrální součástí jsou zde Labská vodní cesta, dálnice D8 jako součást E55, I. tranzitní železniční koridor jako součást TERFN (SRN-Ústí n.L.Praha-Břeclav-Rakousko). Radikální zlepšení naopak nastalo v životním prostředí po roce 1989 snížením plynných a tuhých exhalací technickými opatřením u nejvýznamnějších tepelných a elektrárenských zdrojů (odsíření elektrárenských exhalací a filtry popílku) a útlumem lomové těžby uhlí v některých lokalitách (např. Chabařovice u Ústí nad Labem). Podobně pozitivní trend byl zaznamenán v posledních let při zlepšování kvality povrchových vod. Přestože se v regionu nacházejí významná přírodní velkoplošná chráněná území a značné množství kulturních památek, jejich atraktivita pří rozvoji cestovního ruchu je nadále snižována celkovým všeobecným a zažitým pohledem na zdejší krajinu minulosti. Podrobné analýzy týkající se přírodních podmínek a sociálně-ekonomických podmínek jsou dokumentovány ve výstupech z vědecké úlohy a případně v dalších publikacích [1, 2, 7]. Základními zdroji pro hodnocení situace v sociální oblasti byly především veřejně dostupné statistické údaje publikované CSU, jež poskytují dostatečnou základnu pro strukturované empirické analýzy [4, 5]. Vzhledem k příčinám, jež vedly k současným rozsáhlým změnám v sociální, ekonomické a environmentální oblasti a k regionálním disparitám ve vývoji v rámci České republiky, bylo sledováno časové období od roku 1991. Z hlediska bytového fondu za základní a nejpodrobnější zdroj informací je možno považovat výsledky sčítání lidu, domů a bytů 1991 a 2001 doplněné výstupy z průběžných celostátních a regionálních statistických zjišťování [3]. Pro odstranění náhodných výkyvů u dat v rámci jednotlivých ročních statistických řad, byly vypočteny většinou roční průměry za delší časové období (obvykle 3-5let), které lépe reprezentují skutečné poměry. Protože některé údaje nejsou v časových řadách pro celé časové období, byla pozornost zaměřena na získání dat pro období bezprostředně před a po sčítáním lidu, domů a bytů 2001. Část vstupů byla vypracována z primárních dat uložených na CSU ve spolupráci s pracovištěm KS CSU v Ústí nad Labem [12]. Za základní jednotku pro hodnocení byly zvoleny okresy, přičemž všechna data byla příslušným způsobem upravena tak, aby odpovídala administrativnímu členění k 31.12.2007. Z důvodů srovnatelnosti a ke zvýšení reprezentativnosti statistických dat byly při hodnocení a kartografických výstupech za Českou republiku některé administrativní okresy v rámci zpracování analýz sloučeny do jednoho celku. Jejich charakteristiky tak lépe vystihují existující sociálně-geografické procesy v území, které nejsou obvykle na administrativním dělení těsně závislé. Týkalo se to v podstatě velkých měst resp. městských okresů. Konkrétně k hlavnímu městu České republiky Praze byly přičleněny i okresy Praha-východ a Praha-západ, u města Plzně byly spojeny do jednoho celku okresy Plzeň-město, Plzeň-se1 Dalšími významnými novými průmyslovými zónami v Podkrušnohoří jsou Ústí n.L.-Severní Předlice, Most – Havraň-Joseph, Kadaň – Královský vrch, Litvínov-Louka, Jirkov-Otvice a Industriální parky Krupka u Teplic a Verne u Klášterce n.O.

79


ver a Plzeň-jih, u jihomoravské metropole Brna se sloučily pro hodnocení okresy Brno-město a Brno-venkov a konečně souměstí na severu Moravy s okresy Ostrava-město, Karviná a Frýdek-Místek při hodnocení vytvoří také jeden celek. Tímto způsobem v rámci porovnání charakteristik okresů v České republice nám vznikl soubor se 70 jednotkami, které v článku při interpretaci výsledků nazýváme nadále okresy. Vzájemné závislosti mezi jednotlivými jevy byly vyhodnoceny Spearmanovým koeficientem korelace pořadí (ρ) na hladině spolehlivosti 95 % resp. 99 %. Z důvodu omezení rozsahu článku je možné další zde nepublikané grafické výstupy nalézt na webových stránkách Fakulty životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem.

Vývoj, charakteristika a územní diferenciace bytového fondu Před rokem 1989 hlavní úlohu při zabezpečení bytových potřeb měl stát. Bydlení se stalo pro většinu obyvatel přijímanou sociální službou a tento fenomén povinnosti státu je mnohými obyvateli dodnes takto vnímán. Ukončení garanční úlohy státu v oblasti bydlení a postupný přechod k tržnímu hospodářství se projevil již počátkem 90tých let prudkým poklesem bytů zahajovaných (minimum v roce 1993) a ukončovaných (minimum v roce 1995) na nejnižší poválečnou úroveň [5]. Celostátní trend dokumentuje níže uvedený obr.1.

Obr. 1 Vývoj bytové výstavby v ČR 1993–2007 (Zdroj:podle dat CSU)

Region v Podkrušnohoří nebyl z tohoto pohledu ve vývoji bytové výstavby výjimkou. Obce ani občané na nový přístup státu nebyli připraveni. Podpora státu, která je v různých formách známá i ve vyspělých zemích, zde v podstatě neexistovala. Postupně od prvního koncepčního dokumentu přijatého Vládou ČR a Parlamentem ČR v roce 19972 následovaly další dokumenty a řada opatření přímé i nepřímé podpory rozvoje bydlení. Zatímco narůstal objem nově zahajovaných domů a bytů zvláště v zázemí Prahy resp. i u dalších velkých měst, v Podkrušnohoří nedošlo po letech úpadku bytové výstavby k podobnému výraznějšímu oživení. Svojí intenzitou bytové výstavby se Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem zařadily na nejposlednější místa mezi všemi okresy České republiky. Cesta směřující k volnému trhu v oblasti bydlení probíhala v několika krocích. U existujícího bytového fondu byl prvním privatizačním krokem převod jeho většiny ze státního do obec2

80

Usnesení vlády č. 155/1997 z 12. března 1997


ního vlastnictví a následně postupný odprodej bytů jejich nájemcům a případně i jiným osobám. Druhý krok, kterým byly cenová liberalizace a postupná deregulace nájemného, se odrazil v územně diferencovaném růstu cen bytů i nájemního bydlení v rámci ČR. Tímto není řečeno, že politické a legislativní prostředí týkající se bydlení byly a jsou jedinou nebo hlavní příčinou územní diferenciace intenzity bytové výstavby v České republice. Neukončení procesu deregulace nájemného nesporně dlouhodobě zkomplikovalo situaci na trhu s byty, pravděpodobně ovlivnilo využití existujícího bytového fondu a mělo váhu při individuálním rozhodování o investicích do bydlení. Logicky se dá předpokládat, že disproporce mezi časovým nástupem tržního prostředí u ostatních odvětví ekonomiky a v oblastí bydlení mohly mít svůj význam pro pohyb pracovních sil a zůstaly v tomto smyslu stejně jako tomu bylo v minulosti významnou bariérou pro migraci pracovních sil. Uvedený předpoklad je možné podpořit argumentem o celkovém poklesu objemu migrace po roku 1991 a především jejími strukturálními změnami (význam snížení pracovních důvodů k migraci na celkovém poklesu migrace), jak je uvádí například V. Srb [8] nebo případně je dokumentováno u regionální analýzy vnitřní migrace za roky 1991–2004 P. Ptáčkem, V. Touškem a V. Poláškem [9]. Rok 1991, kdy se uskutečnilo pravidelné sčítání lidu, domů a bytů (dále SLDB 1991), je možné současně považovat za ukončení předcházejícího období, kdy sociálně-ekonomická diferenciace v jejím územním průmětu mezi okresy České republiky byla stále ještě relativně malá. Data ze SLDB 1991, jako prvotní vstupní zdroj informací o obyvatelstvu a bytech, bylo možné návazně porovnávat s výsledky následného sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001 (dále SLDB 2001). Pro hodnocení vývoje bydlení jsme využili mimo SLDB také průběžnou statistiku vyjadřující intenzitu bytové výstavby a to v ročních průměrech. Intenzita bytové výstavby, jako jedna ze všeobecně používaných charakteristik v sociální oblasti, je obvykle vyjadřována počtem dokončených nebo zahajovaných bytů (v různé formě), případně plynulostí výstavby (poměr zahajovaných a ukončených bytů) vždy v přepočtu na 1000 obyvatel. Na rozdíl od jiných autorů pro hledání příčinné souvislosti s jinými jevy byl zvolen počet zahajovaných bytů namísto obvyklejšího počtu dokončených bytů. Důvodem pro uvedenou volby bylo, že zahajované byty lépe odrážejí existující potřebu, zájem a možnosti obyvatelstva v časové souvislosti s danou ekonomickou situací v území. V České republice intenzita zahajovaných bytů postupně rostla v letech 1993–2007 od hodnot 0,722 bytů na 1000 obyvatel s mírným zakolísáním v letech 1999–2001 až do maxima 4,261 bytů na 1000 obyvatel v roku 2006. V Podkrušnohoří se intenzita zahajované bytové výstavby na 1000 obyvatel ve stejném časovém horizontu pohybovala na méně než jedné polovině průměru republiky. V okrese Chomutov to odpovídá rozmezí hodnot 0,00– 2,627 (rok 1993 a 2006), u okresu Most byly zaznamenány hodnoty 0,133–1,925 (rok 1993 a 2002), u okresu Teplice hodnoty v rozmezí 0,094–2,912 (1993 a 2006) a v okrese Ústí nad Labem 0,722–2,189 (1993 a 2007). V ročních průměrech za období 1996–2000 (ČR 3,034) a 2001–2006 (ČR 4,338) se všechny okresy Podkrušnohoří umístily vždy mezi posledními šesti okresy v celé České republice. Pouze okres Sokolov se k nim přiřadil v obou obdobích (68. resp. 67. místo) a před rokem 2000 Ostrava (66. místo), kterou vystřídal v letech 20012006 okres Jeseník (také 66). Maximální intenzity byly dosahovány v Praze a k ní přilehlých okresech, v metropoli Moravy Brně a zajímavé je, že i v některých pohraničních okresech například v sousedství Bavorska. Pokud bychom sledovali dosažení maximálních ročních intenzit zahajování bytů, tak je zde naznačen časový posun nejen mezi kraji, ale také mezi okresy většinou s omeškáním 1–2 let (například preference Praha-západ oproti Praze a Praze-východ apod.). Porovnání územní diferenciace průměrné intenzity zahajovaných bytů na 1 000 obyvatel dokumentují níže uvedené kartogramy (obr. 2 a 3). 81


Obr 2. – Průměrný počet zahajovaných bytů na 1 000 obyv. v letech 1996–2000 (Zdroj:podle dat CSU)

Obr 3. – Průměrný počet zahajovaných bytů na 1 000 obyv. v letech 2001–2006 (Zdroj: podle dat CSU)

Pro vysvětlení rozdílů mezi intenzitou bytové výstavby mezi jednotlivými okresy zvláště mezi roky 1991–2001 bylo možné hledat odlišnosti v hypotetické potřebě nových bytů a v rozdílech jejich kvantitativní a kvalitativní úrovně mezi okresy. Ze statistických dat SLDB 1991 je možné doložit, že situace v Podkrušnohoří v tomto ohledu byla nepoměrně přízni82


vější než v jiných oblastech. Odráží se zde pravděpodobně preference Podkrušnohorského regionu před rokem 1991 nejen v rámci hospodářské politiky státu, ale i v oblasti bydlení. Pro kvalitativní hodnocení stavu bytového fondu se nabízí více ukazatelů, z nichž některé je možné porovnávat i mezinárodně (plocha bytů, počet místností apod.). V analýze byly zvoleny pro zjednodušení pouze dvě charakteristiky. Obě nepochybně vystihují kvalitativní stav bytové zástavby. Jde o strukturu bytů podle doby výstavby domu a dále technické vybavení bytového fondu klasifikované podle kategorie bytů. Pro věkovou strukturu byl použit vážený průměr věku bytů a pro vybavení vážený průměr pro 4 kategorie bytů dle vybavenosti (váha koeficienty 1,00 pro byty I. kategorie, 0,80 pro II. kategorie, 0,60 pro III. kategorii a 0,40 pro IV. kategorii). Výsledky SLDB 1991 jednoznačně potvrzují, že s výjimkou okresu Teplice, byl bytový fond v Podkrušnohoří z hlediska věku nejmladším v rámci celé České republiky. Okres Most s průměrným stářím 28,19 roků od roku výstavby, Chomutov 28,75 roků a Ústí nad Labem 31,67 roků zaujaly první tři místa mezi okresy ČR. Pouze Teplice s průměrem 42,22 roku (24. místo) se dostaly nad průměr republiky (ČR 41,70 roku). Podobně i technickým vybavením spolu s Ostravou (3. pořadí) první čtyři místa obsadily postupně okresy Most, Chomutov a Ústí nad Labem. Při hodnocení výsledků SLDB 2001 je možné již zaznamenat zhoršení Podkrušnohoří v postavení mezi ostatními okresy po 10 letech z hlediska věkové struktury bytů a v menší míře i u kategorii vybavenosti bytů. Nejmladším trvale obydleným bytovým fondem disponoval okres Chomutov (33,19 roku-1. pořadí), Most poklesl na 3. místo (34,34 roku), okres Ústí nad Labem se umístil až na 19. místě (36,39 roku) a Teplice dokonce na 61. místě (42,25 roku). Průměrné stáří bytového fondu pro ČR odpovídalo 39,16 roku. Z hlediska kvality podle kategorie bytů se zachovaly exklusivní pořadí Most, Chomutov a Ústí nad Labem (1, 2 a 4 místo) a Teplice se posunuly na místo 17. Závislost mezi kvalitativními ukazateli bytového fondu zde uvedenými a intenzitou časově následné bytové výstavby Spearmanovým koeficientem korelace pořadí se ve vyšší míře projevila pouze pro kategorii bytů podle SLDB 2001 ve vztahu k intenzitě výstavby 2001–2004 (koeficient ρ = –0,2931). V ostatních případech test významnosti hypotézu o zkoumané závislost vyloučil. Vzhledem k obrovskému nárůstu výstavby především v rodinných domech po roce 1991 bylo možné zvážit i otázku, zde může hrát v intenzitě bytové zástavby také nějakou roli tradice bydlení v rodinných domech. Podkrušnohoří patří v podílu bytů v rodinných domech spolu s dalšími městskými okresy (Praha, Plzeň, Brno atd.) k těm, kde je tento podíl nejnižší. To ostatně odpovídá i míře urbanizace, kde překračují okresy Podkrušnohoří podílem městského obyvatelstva na celkovém obyvatelstvu okresu hranici 80 %, jak již bylo uvedeno v úvodu článku. Ukazuje se, že zde mírná závislost mezi podílem bytů v rodinných domech podle SLDB 1991 a průměrnou roční intenzitou výstavby 1996–2000 (koeficienty korelace pořadí ρ = –0,2358) a podobně v roku 2001 podle SLDB 2001 a průměrnou roční intenzitou výstavby 2001–2004 (koeficienty korelace pořadí ρ= –0,2632). Závislost zde nemůžeme vyloučit na hladině spolehlivosti 95 %. Pro intenzitu výstavby může mít rozhodující vliv uspokojení bytových potřeb z hlediska vlastní populace trvale bydlící v místě bydliště. Tento kvantitativní ukazatel závisí na jedné straně na počtu domácností, jejich velikosti, míře soužití více domácností v jednom bytě resp. v jejich chtěném soužití a na celkovém počtu existujících bytů. Při porovnání výsledků SLDB 1991 a SLDB 2001 a průběžné evidence bytové výstavby se ukázaly významné disproporce v počtu bytů. Na základě celostátních výsledků se je pokusil identifikoval a objasnit CSU. Vzhledem k významu objemu bytového fondu pro hodnocení kvantitativní potřeby bytů výsledky publikované analýzy CSU [3] zde stručně komentujeme. 83


Z porovnání výsledků uvedených SLDB 1991 a 2001 bylo Českým statistickým úřadem (CSU) konstatováno, že v rámci celé České republiky došlo k přírůstek bytového fondu o 289 100 bytů, z toho u trvale obývaných bytů čistý přírůstek tvořilo 121 997 bytů. Z údajů statistiky stavebnictví za roky 1991–2001 ovšem vyplývá, že v tomto období bylo postaveno pouze 243 tisíc bytů. Otázkou bylo, jak si vysvětlit rozdíl téměř 50 tis. bytů, který navíc ještě nezohledňuje případný odpad bytového fondu3 za celé sledované období. Odpad bytového fondu se koncem devadesátých let pohyboval podle CSU (dle statistického zjišťování o úbytcích bytů prováděném CSU od roku 1997) okolo 3–4 tisíce bytů ročně. Je to podstatně méně než v předcházejícím desetiletí, kdy byl uváděn odpad v rozmezí 20–30 tisíc bytů ročně. Odpad za celé poslední intercensální období byl proto hypoteticky CSU navýšen dokonce na 100 tis. bytů, aby tak zohlednil reálný odpad bytů včetně nepodchycených převodů na nebytové využití atd.. Vysvětlení pro CSU odhadovaný přírůstek nepodchycených bytů v objemu zhruba 145 tisíc bytů z pohledu kvantifikace příčin bylo návazně cílem specifického statistického zjišťování uskutečněného CSU na konci roku 2001 ve 193 obcích ve všech okresech republiky včetně Prahy [3]. Vzorek šetření byl realizován v přibližně 3 % z celkového počtu obcí ČR a u téměř 1,3 % z celkového počtu bytů v ČR. Závěry šetření a analýzy CSU byly následující: 5. Více než u dvou pětin (44,4 %) ve sledovaném souboru obcí a bytů důvodem rozdílu bylo nezahrnutí objektů využívaných k rekreaci do bytového fondu v roce 1991. V celé České republice by to znamenalo odhadem rozdíl o 55–65 tis. bytů z celkového bytového fondu. 6. Téměř jedna pětina (18 % v sledovaném souboru) byly objekty nebytové, které se po roce 1991 do roku 2001 staly součástí bytového fondu (získaly čísla popisná), i když jen například jako trvale neobývané objekty využívané k rekreačním účelům. Odhadem jde o rozdíl 20–25 tisíc bytů v rámci celé republiky. 7. Třetí nejvýznamnějším rozdílem, bylo deklarování více bytů v rámci stávajících rodinných domů (13,6 %) v roku 2001, přičemž to nebylo podchyceno stavebními úřady, jako stavební změna. Důvodů, proč v roce 1991 byl uváděn v rodinném domě menší počet bytů než tomu bylo skutečně, může být více. Odhadem to pro celou ČR znamená přibližně 15–20 tisíc bytů. 8. Ostatní důvody v menším počtu odrážejí přírůstek bytů uvolněných po Sovětské armádě (cca 8000 bytů), administrativní a jiné důvody, které pro celou republiku CSU kvantifikoval v objemu zhruba 25–30 tisíc bytů. Přestože můžeme s jistou výhradou akceptovat uvedené odhady (např. míru odpadu bytů), přesvědčivým způsobem to nevysvětluje obrovský nárůst neobývaného bytového fondu (167,1 tisíc bytů) a především územní rozdíly mezi jednotlivými okresy v rámci republiky v jeho změnách v letech 1991–2001. Zatímco hlavní město Praha spolu s okresy Prahazápad a Praha-východ spolu zaznamenaly absolutně nejvyšší nárůst počtu neobydlených bytů (39,2 tis.), okresy potýkající se se sociálními problémy a mezi nimi také šetřené území okresů Podkrušnohoří, vykazují jen minimální nárůst neobydlených bytů a nebo dokonce jejich pokles oproti roku 1991 (pokles –2 365 bytů celkem, pouze u okresu Ústí nad Labem přírůstek 361 bytů). Podobně trend a nízký přírůstek je možné dokumentovat v prostoru Ostravy, potýkající se s podobnými sociálními problémy jako Podkrušnohoří. Když zvážíme, že právě u sociálně slabých a restrukturalizací postižených okresů je vykazován jen velmi malý přírůstek nově postavených bytů mezi roky 1991 i 2001 a současně jen minimální 3

Za odpad je považována nejen fyzická likvidace (demolice) bytu, ale i zrušení bytu sloučením dvou nebo případně více menších bytů do jednoho bytu, změna účelu užívání (rekolaudace na nebytové účely) apod. Paradoxem je, že odpadem bytového fondu není případ, kdy rodinný dům na venkově po úmrtí posledního uživatele slouží pouze k rekreačním účelům pro potomky tohoto uživatele.

84


rozdíly nebo i pokles objemu nebytového fondu, může to vést k úvaze, že část bytových potřeb obyvatel v uvedeném území byla pokryta vyšším využitím původně neobydleného bytového fondu (obr. 4). Tento závěr byl důvodem, proč při hodnocení stavu bytového fondu byly dále analyzovány i byty neobývané. Při obou sčítáních byl neobývaný bytový fond dále členěn podle důvodů neobývanosti. Ke statistikou sledovaným důvodům, které na dočasnou a většinou krátkou dobu neobydlený bytový fondu z trvalého užívaní vylučují, patří administrativní překážky (změna uživatele, soudní a pozůstalostní řízení) a stavební činnost (neukončení kolaudace, přestavba, uvolnění pro přestavbu). Podobně i důvod uváděný v roku 2001 jako přechodně neobydlený byt s osobami zde k trvalému bydlení neregistrovanými, jež byl zaznamenán zvláště ve velkých městech, je fondem, který de facto je stále formou trvalého využití k bydlení nebo je pro něj minimálně potenciálně vhodný. Na druhou stranu byty deklarované, jako nezpůsobilé k bydlení, určené k demolici, byty o které není v domě zájem apod., byly pro hodnocení z potenciálního využitelného bytového fondu vyloučeny. Z potenciálně využitelného bytového fondu byly v úloze v rámci bilancování bytového fondu vyloučeny nevyčleněné rekreační chalupy (SLDB 1991) a byty vykazované jako sloužící k rekreaci (SLDB 2001). V tom spočíval hlavní rozdíl od jiných podobných analýz hodnocení potenciálu bytového fondu.

Obr 4.– Změny počtu neobývaných bytů na 1000 obyv. v letech 1991–2001 (Zdroj: podle dat CSU)

Stanovení potřeb bytového fondu bylo hodnoceno na principu rozdílu cenzovních domácností a dále společně-hospodařících domácnosti ve vztahu k bytovému fondu k datu SLDB. Je nutné podotknout, že okresy Podkrušnohoří jsou charakteristické nejen poměrně nízkou úrovní průměrné velikosti cenzovních domácností4, ale také nejvyšším podílem domácností jednotlivců v rámci celé republiky. Potřeby či aktuální disproporce v nabídce bytového fon-

4 Průměrný počet osob cenzovní domácnosti: SLDB 1991 – ČR 2,54 osob, Chomutov 2,64, Most 2,45, Teplice a Ústí n.L. 2,47; SLDB 2001 – ČR 2,40 osob, Chomutov 2,33, Most 2,23, Teplice a Ústí n.L. 2,24.

85


du byly hodnoceny ve třech variantách dle výsledků obou SLDB5 – maximální, optimální a minimální. Pro územní srovnání byl každý ukazatel přepočítán na 1000 obyvatel. Pro celou Českou republiku by disproporce stavu a takto stanovených hypotetických potřeb bytů odpovídaly v roku 1991 podle jednotlivých variant (maximální-optimální-minimální) počtu bytů v rozmezí 145 000–278 000–346 000. Pro rok 2001, díky celkově nízké intenzitě bytové výstavby v letech 1991–2001 (např. i při mezinárodním srovnání), můžeme z výpočtu potenciální potřebu bytů kvantifikovat bytový deficit v rozmezí 190 000– 391 000–446 000 bytů. V každém případě porovnávané okresy Podkrušnohoří v roku 1991 měly potenciální potřebu bytů na 1 000 obyvatel nejnižší v pořadí mezi okresy republiky (u maximální varianty 1.–4. pořadí, 1.–3. a 7. pořadí u optimální varianty, 1.–2., 5. a u Ústí n. L. 21. pořadí u minimální varianty). Na opačném pólu mezi okresy České republiky v pořadí potřeb bytů stály z významných především hlavní město Praha a okresy Praha-východ a Praha-západ. Pro rok 2001 se postavení okresů Podkrušnohoří při hodnocení mezi okresy v České republice výrazně zhoršilo zvláště při hodnocení minimální varianty. Dokonce v pořadí mezi okresy České republiky se mimo okresu Teplice (24. pořadí) ostatní dostaly až do předposlední desítky hodnocených okresů. Je to důsledek nejen nízké intenzity bytové výstavby 1991–2001, ale částečně i předpokládaného významně vyššího využití potenciálu původně nebytového fondu. Závislost hodnocenou koeficienty korelace pořadí mezi takto stanovenou potřebou bytů ze SLDB 2001 a průměrnou roční intenzitou bytové výstavby v následném časovém úseku 2001– 2004 můžeme odmítnout pouze u maximální varianty (ρ = –0,00418), ale v žádném případě ji nemůžeme vyloučit na hladině spolehlivosti 99% u varianty optimální ani u minimální (ρ = –0,34907 resp. ρ = –0,38151). Pro rok 1991, snad právě pro metodické rozdíly při SLDB 1991 mírnou úroveň závislosti konstatujeme s intenzitou bytové výstavby 1996–2000 u maximální varianty (ρ = –0,29382) i u optimální varianty (ρ = –0,21162). Příčinou vyšší korelační závislosti pro rok 2001 u optimální a maximální varianty můžeme hledat u časově bližšího období mezi sledovanou intenzitou bytové výstavby (průměr za období 2001–2004) a stavu hodnoceného na základě výsledků SLDB 2001. Omezením ukazatele je skutečnost, že vychází z potřeb pouze těch obyvatel, jež měli v okrese trvalé bydliště. Nepodchycuje potencionální potřeby bytů obyvatelstva žijícího mimo území sledovaného okresu a neodpovídá plně hodnocení atraktivity místa pro bydlení pro širší zázemí (např.migrace z jiných okresů, mezinárodní migrace apod.). Za vysoce atraktivní je ovšem z tohoto pohledu v ČR v podstatě jen metropolitní prostor Prahy, a proto uvedená nepřesnost nebyla považována za relevantní pro celkové hodnocení.

Intenzita bytové výstavby a sociálně-ekonomický vývoj Výsledky analýz struktury a kvality bytového fondu a potenciálních potřeb bytového fondu nemohou být pro objasnění příčin nízké intenzity bytové výstavby v Podkrušnohoří vyčerpávající. K dalšímu zkoumání se logicky nabízely vztahy k hospodářským poměrům v území a k některým sociálně-geografické charakteristikám, jež reprezentují ekonomickou a sociální situaci. Na rozdíl od bydlení, otevření naší plánované ekonomiky tržnímu světu se již od počátku v Podkrušnohoří projevilo prudkým poklesem konkurenceschopnosti zdejší hospodářské 5 �� Maximální varianta – rozdíl počtu cenzovních domácností a počtu trvale obydlených bytů, střední (optimální) varianta – rozdíl počtu trvale obývaných bytů a počtu společně-hospodařících domácností (předpoklad chtěného soužití vykazovaného podle SLDB), minimální varianta – rozdíl mezi počtem společně-hospodařících domácností a celkovým potenciálem využitelného bytového fondu (PVBF). Potenciálně využitelný bytového fondu zde zahrnuje byty- trvale obývané a byty dočasně neobývané a neobývané snížený o byty deklarované, jako nezpůsobilé k bydlení, určené k demolici, byty o které není v domě zájem a nevyčleněné rekreační chalupy (SLDB 1991) a byty deklarované jako sloužící k rekreaci ( SLDB 2001).

86


základny. Průmyslová výroba se dostala do hluboké a dlouhodobé deprese a okres Most a ostatní sledované okresy Podkrušnohoří se zařadily dlouhodobě mezi regiony s nejvyšší mírou nezaměstnanosti. K souborným ekonomickým charakteristikách, které přicházely v úvahu pro hledání souvislostí s nízkou intenzitou bytové výstavby, patří hrubý domácí produkt (HDP). Hrubý domácí produkt na obyvatele je běžně používaným ukazatelem pro mezinárodní hodnocení, ale není pro tak malé jednotky jakými jsou okresy vůbec realizovatelný. Bylo nutné tedy najít jiný vhodný ukazatel. Z běžně dostupných statistických dat se jako nejjednodušší jevilo porovnání průměrných mezd, jež mohou reprezentovat také schopnost obyvatelstva na finanční spoluúčasti při řešení svého bytového problému. Nedostatkem charakteristiky byla skutečnost, že k dispozici byly pouze časové řady o průměrné mzdě vykazované u ekonomických subjektů s 20 a více pracovníky. Dalším zajímavým ukazatelem, který vyjadřuje rozdíly v dosažené ekonomické úrovni okresů, byl publikován pro jednotlivé okresy jeho autorem M. Hamplem [10] a pojmenován jako „ekonomický agregát na 1 obyvatele6.“ Jedná se o konstrukci danou součinem průměrných mezd a počtu pracovních příležitostí v území na jednoho obyvatele v přepočtu k průměru v rámci celé země. Jeho základ je vázán časově na data SLDB, neboť celkové počty pracovních příležitostí jsou zde odvozeny z ekonomické aktivity a bilance dojížďky za prací. Porovnání rozdílů a vývoje mezi SLDB vystihuje základní trendy v diferenciaci hospodářského vývoje jednotlivých území v rámci republiky. Navzdory nepřesnostem vyplývajícím z kombinace zdrojů pro výpočet, nezahrnutím celého počtu zaměstnanců u mezd (jen mzdy ekonomických subjektů s více než 20 zaměstnanci) jde nesporně o reprezentativní ukazatel. Má dokonce podobnou vypovídací schopnost jakou očekáváme u HDP s tou výhodou, že je možné ho sestavit i na úrovni menších jednotek než jsou kraje jako jsou v našem případě okresy. Z hlediska nezaměstnanosti mají okresy Podkrušnohoří specifické postavení v rámci ČR již od poloviny posledního decennia 20. století. Okres Most více než 10 let (1997–2007) vykazuje absolutně nejvyšší míru nezaměstnanosti v České republice se stoupajícím trendem do roku 2006. Průměrná míra nezaměstnanosti zde v letech 1997-2001 dosáhla 17,03 %, v letech 2001–2005 se zvýšila v průměru na 22,26 % (roční maximum 2004 -24,20 %) a pak do roku 2007 mírně poklesla na 17,55 %. Podobně negativní poměry je možné konstatovat u okresu Teplice se stabilním třetím místem mezi okresy v republice z hlediska nezaměstnanosti po roce 2001 (za okresy Most a Karviná), kde průměr 2001–2005 činil 17,48 % a až opět u roku 2007 je zaznamenáno mírné snížení na 13,21 % a okresu Chomutov (pohyb mezi 3–6 místem v pořadí okresů). Pouze okres Ústí nad Labem se pohyboval alespoň na přelomu první a druhé desítky okresů s nejvyšší nezaměstnaností. Územní rozložení míry v nezaměstnanosti dokumentuje následující kartogram (Obr. 5).

6 �� Ekonomický agregát- součin počtu pracovních příležitostí, jako rozdíl ekonomicky aktivních obyvatel snížený o ekonomicky aktivní nezaměstnané a zvýšený nebo snížený o dojížďku a vyjížďku ekonomicky aktivních z územní jednotky, a průměrné mzdy statisticky zjišťované u ekonomických subjektů s 20 a více zaměstnanci, ve vztahu k počtu obyvatel. M.Hampl uvádí jejich vzájemný vztah k průměru za ČR, kde ČR=100.

87


Obr 5.– Průměrná roční míra nezaměstnanosti v letech 2001–2005 (Zdroj: podle dat CSU)

Z pohledu příjmů (podle průměru mezd) byla situace v Podkrušnohoří v roku 1991 ještě relativně velmi příznivá. Všechny okresy zde se nacházely nad celorepublikovým průměrem (průměr ČR 3 789 Kčs), okres Most dokonce po Ostravě s druhou nejvyšší průměrnou mzdou (4 388 Kčs). I ostatní okresy Podkrušnohoří se pohybovaly v první desítce mezi okresy České republiky s nejvyšší průměrnou mzdou (resp. až na Teplice na 11.místě). Výrazná územní diferenci z hlediska průměrných mezd do roku 2001 a kontinuálně po tomto roce se projevila odčleněním Prahy (včetně jejich venkovských okresů) a částečně Mladé Boleslavy od celé republiky. Naopak u původně silných okresů s těžkým a těžebním průmyslem došlo v oblasti vývoje mezd k jejich postupnému zaostávání. Okres Most si sice udržel ještě v roku 2001 i 2005 poměrně příznivou pozici (mezi okresy 6. resp.12. místo), ale okresy Chomutov i Teplice se dostávají až do třetí desítky v rámci okresů České republiky. Také u ekonomického agregátu na obyvatele je možné dokumentovat výrazný ústup Podkrušnohoří z pozic oproti roku 1991. V roce 1991 byl okres Most hodnocen jako relativně nejvýznamnějším okres a i další okresy Podkrušnohoří byly nad průměrem ČR. V roku 2001 již žádný z nich průměru ČR nedosáhl. Okres Ústí n. L. se dostal v roce 2001 na nejnižší příčku mezi okresy krajských měst. Vývoj dokládá následující tabulka (tab. 1).

88


Tab. 1 Vývoj ekonomických ukazatelů okresů Podkrušnohoří 1991-2005 Okresy

Chomutov Most Teplice Ústí n.L. Ústecký kraj ČR celkem

Průměrná mzda v okrese (abs.)

Průměrná mzda (ČR=100)

Ekonomický agregát na obyvatele (ČR=100)

1991

2001

2005

1991

2001

2005

1991

2001

4 028

13 409

17 018

106,31

91,64

86,69

101,90

78,90

4 388

14 852

18 580

115,81

101,50

94,65

130,10

95,60

3 903

13 675

17 598

103,01

93,45

89,64

103,10

81,70

3 976

13 887

18 526

104,94

94,90

94,37

114,30

96,30

3 906

13 553

17 490

103,09

92,62

89,09

104,90

83,60

3 789

14 633

19 631

100,00

100,00

100,00

100,00

100,00

Zdroj: CSU a M.Hampl[10]

K nejvýznamnějším sociálně-geografickým procesům vyjadřující snad nejlépe změny poměrů mezi jednotlivými územními jednotkami z hlediska jejich atraktivity pro bydlení a obyvatelstvo patří nesporně migrace. Atraktivitou zde mohou být nejen perspektiva lepšího pracovního uplatnění, ale i možnosti zabezpečení bytových potřeb nebo kvalita daná životním prostředím. Motivací k migraci je obvykle souhrn více faktorů a pouze ekonomické nebo pracovní důvody nemusejí být jedinou a hlavní příčinou pro rozhodnutí ke změně bydliště. V rámci celé ČR můžeme sledovat při hodnocení migrace po roku 1990 několik podstatných skutečností ve vývoji. Jednak došlo oproti rokům před rokem 1990 k absolutnímu poklesu celkového objemu stěhování. Druhým faktem je, že od roku 1992 se změnil poměr ve struktuře stěhování u obyvatel mimo okres a mimo kraj ve prospěch krajského ukazatele (obr. 6).

Obr. 6 Vývoj intenzity migrace v České republice 1990–2005 na 1 000 obyvatel (Zdroj: podle dat CSU)

Relativně novým jevem, který byl zaznamenán po roku 1990, byl nástup suburbanizace, jež začala hrát roli u migračních proudů v zázemí velkých měst. Hodnocení migrace se mohlo ve vztahu k intenzitě bytové výstavby stát problémem v případech administrativně oddělených okresů u některých velkých měst. Je to typické nejen pro Prahu, jako hlavního město, a k ní přilehlé okresy středočeského kraje, jež jsou jejím suburbanizačním zázemím, ale i u dalších městských okresů (Plzeň, Brno, Ostrava). Částečně zkreslující vliv suburbanizačních procesů na hodnocení, jak již bylo v úvodu uvedeno, byl eliminován sloučením městských okresů s jejich venkovskými okresy (Praha-hlavní město s okresy Praha-východ a Praha-západ atd.). V okresech Podkrušnohoří z hlediska objemu migrace došlo k všeobecnému snížení celkového objemu migrace, ale zásadní odlišností bylo, že migrační ztráty pro Podkrušnohoří typické pro dlouhá období před rokem 1990 (resp. ještě v prvních letech po něm) se ne89


jen snížily, ale došlo dokonce k relativnímu vyrovnání počtu přistěhovalých a vystěhovalých. Okres Teplice se například stal dlouhodobě migračně ziskovým. Vývoj salda migrace na 1 000 obyvatel u všech okresů Ústeckého kraje dokumentuje tabulka (tab. 2) a kartogramy (obr.7, 8).

Obr. 7 – Průměrné roční saldo migrace v letech 1996–2000 (Zdroj:podle dat CSU)

Obr. 8 – Průměrné roční saldo migrace v letech 2001–2004 (Zdroj: podle dat CSU)

90


Tab. 2 Vývoj salda migrace na 1 000 obyvatel okresů Ústeckého kraje 1990–2006 Rok

Okresy Podkrušnohoří

Ostatní okresy Ústeckého kraje

Chomutov

Most

Teplice

Ústí n.L.

Děčín

Litoměřice

Louny

1990

-2,54

-3,55

-4,54

-0,38

-1,75

-3,53

-4,53

1991

-2,68

-3,24

-1,05

-2,04

0,7

-0,35

-1,48

1992

-0,53

-0,52

-0,74

-2,12

0,54

2,31

0,52

1993

-1,81

-1,75

-1,95

-1,88

-1,14

0,2

-0,33

1994

0,38

-0,82

-0,54

0,86

0,05

1,46

-3,17

1995

1,37

1,19

1

1,57

-0,34

2,1

-0,44

1996

0,66

-0,02

4,1

1,97

1,02

3,26

0,1

1997

1,15

-0,03

3,23

1,31

-0,32

2,79

1,29

1998

0,55

-0,72

6,22

0,55

1,55

4,28

3,54

1999

-0,52

-1,23

4,43

-0,09

1,37

1,99

3,53

2000

0,15

-2,24

1,75

-1,46

-0,19

3,23

2,46

2001

-0,66

-0,77

0,06

-2,18

-0,89

2,53

-0,42

2002

-0,67

-0,25

4

1,11

0,44

2,65

1,99

2003

1,38

1,29

3,69

-0,16

1,32

5,9

2,4

2004

2,17

0,74

4,12

0,49

0,84

3,47

1,04

2005

0,63

1,88

-0,22

6,42

2,29

-2,48

1,02

2006

-2,47

0,13

2,98

3,44

3,85

-11,9

2,13

(Zdroj: podle dat CSU)

Při hodnocení korelace závislosti pořadím mezi průměrným saldem migrace za období 1996–2000 a 2001–2004 a průměrnou mírou nezaměstnanosti v okresech ČR 1996–2000 a 2001–2004 je zřejmá mírná, ale zvyšující se vzájemná závislost (ρ=0,2116 a ρ=0,3589). Podobnou závislost shledáváme mezi průměrnou mzdou 2001 a 2005 ve vztahu k průměrnému ročnímu saldu migrace 2001–2004 (ρ=0,2323 a ρ=0,25858), i když pouze při hladině spolehlivosti 95 %. Významný korelační vztah mezi průměrnou roční mzdou v okresech před rokem 2000 (resp. rok 1995) a průměrnou migrací mimo okresy 1996–2000 je možné zamítnout. Z hlediska vztahu průměrné roční intenzity zahajovaných bytů a průměrného migračního salda, průměrné nezaměstnanosti, průměrné mzdy a ekonomického agregátu, jak dokumentuje tabulka (tab. 3), hodnocený soubor všech souboru okresů ČR dokládá relativně významnou závislost zvláště pro období po roku 2001.

91


Tab. 3 Závislost mezi intenzitou zahajované bytové výstavby a sociálně-geografickými procesy mezi okresy České republiky Průměrná roční intenzita zahajovaných bytů na 1 000 obyvatel.

1996–2000

2001–2004

Migrační saldo na 1000 obyvatel s.s.

1996–2000

-0,2116

x

2001–2004

x

0,5166

Průměrná míra nezaměstnanosti

1997–2001

0,5014

x

2001–2005

x

0,6799

1995

-0,1385

2001

x

x 0,2425

2005

x

0,2495

1991

-0,2585

2001

x

Střed 1991–2001

0,5589

x 0,2911 x

Průměrná mzda

Ekonomický agregát na obyvatele

Zdroj:vlastní výpočty

Dosažené vysoké koeficienty korelace pořadí zvláště mezi průměrnou mírou nezaměstnanosti a intenzitou bytové výstavby nejsou možná překvapením. Hypotéza o nezávislosti uvedených jevů byla zamítnuta při 99% hladině spolehlivosti. Zajímavá je vysoká závislost u ekonomického agregátu, který byl konstruován jako střední hodnota ekonomického agregátu z let 1991 a 2001.

Závěry Všeobecné závěry ze zkoumaných vztahů na úrovni souboru okresů České republiky mezi intenzitou zahajované bytové výstavby a strukturou existujícího bytového fondu resp. i jeho předpokládaného deficitu vůči jeho potřebě obyvatelstvem a dále mezi ekonomickými a sociálními ukazateli a migračním pohybem, byly konfrontovány s vývojem těchto charakteristik u okresů v Podkrušnohoří. Přestože krajina Podkrušnohoří byla zdevastována v minulosti antropogení činností z hlediska životního prostředí a po roce 1991 se dostala do výrazné deprese v souvislosti s restrukturalizací průmyslu, významné migrační ztráty se zde neprojevily v následujících 20 letech. Relativní stabilitu z hlediska sociální soudržnosti tohoto území zde byla pravděpodobně podpořena poměrně uspokojivou kvalitativní a kvantitativní úrovní stavu existujícího bytového fondu v roku 1991 a vyšším využitím celkového disponibilního bytového fondu v letech 1991–2001. Na druhé straně zde můžeme odhadovat i důsledky v přetrvávající bariéře na volném trhu s byty, která redukovala případné migrační pohyby. Stabilizujícím sociálním faktorem v Podkrušnohoří se staly také neekonomické příčiny, jako jsou zažitý dlouhodobý způsob života a neochota měnit bydliště, ale také vnímání výrazných pozitivních změn v životním prostředí po roce 1990, jak ho vnímá při hodnocení krajiny vlastní obyvatelstvo. Stav životní prostředí zde za zcela srovnatelný s jinými částmi naší republiky považovala převážná část zkoumané populace, jak vyplynulo z provedeného reprezentativního průzkumu realizovaného mezi trvale bydlícím obyvatelstvem v rámci výzkumné úlohy v roce 2008 [11]. Postupné zvyšování závislosti mezi intenzitou bytové výstavby a průměrnou nezaměstnaností a migračním saldem všeobecně v rámci celého souboru okresů ČR se prozatím u okresů Podkrušnohoří po roce 2001 neprojevilo. Další zaostávání bytové výstavby by ovšem mohlo existující sociální stabilitu výhledově negativně ovlivnit. 92


Intenzitu bytové výstavby, jako jeden z používaných reprezentativních charakteristik při hodnocení sociálního prostředí [4, 5] je podle provedených analýz považovat za poněkud zjednodušující ukazatel, neboť nám nenaznačuje problémy při řešení případného deficitu v bytové oblasti, ale odráží dílčím způsobem celý komplex někdy vzájemně protichůdných disparit v území.

Článek byl podpořen projektem Ministerstva pro místní rozvoj ČR WD-44071 „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“.

Literatura [1] JEŘÁBEK M., VRÁBLÍKOVÁ J., JIRÁSEK P.: Stručná charakteristika přírodních podmínek antropogenně postižené Chomutovsko-ústecké oblasti In Revitalizace antropogenně postižené krajiny v Podkrušnohoří, I.část Přírodní a sociálně ekonomické charakteristiky disparit průmyslové krajiny v Podkrušnohoří Ústí nad Labem: FŽP UJEP 2008 s.23–33 ISBN 978-80-7414-019-8 [2] JEŘÁBEK M., DEJMAL I., JIRÁSEK P. (2008): Socioekonomická charakteristika modelového území. In Revitalizace antropogenně postižené krajiny v Podkrušnohoří, I. část Přírodní a sociálně ekonomické charakteristiky disparit průmyslové krajiny v Podkrušnohoří Ústí nad Labem: FŽP UJEP. s.131–159 ISBN 978-80-7414-019-8 [3] CSU: Informace o bytovém fondu v České republice podle předběžných výsledků sčítání lidu, domů a bytů 2001 [on line] zveřejněno 30. 4. 2002 aktualizováno 26. 10. 2006 [cit.4. 2. 2010] In http://www.czso.cz/csu/2002edicniplan.nsf/o/41n1-02-2001-ii__ prirustky_bytu_v_obdobi_1991_az_2001 [4] Regionální rozdíly v demografickém, sociálním a ekonomickém vývoji Ústeckého kraje v letech 2000 až 2005 Ústí nad Labem: CSU, krajské pracoviště Ústí nad Labem 2006. ISBN 80-250-1353-7 [5] Regionální rozdíly v demografickém, sociálním a ekonomickém vývoji České republiky v letech 2000 až 2005 Informace o regionech, městech a obcích kód. Ročník 27, publikace 1379-07 Praha: CSU Praha, 2008. 90 stran ISBN 978-80-250-1559-9 [on line] http://www.czso.cz/2007 [cit.10.12. 2009] [6] Analýza bytové výstavby v územích České republiky 1997–2007. Praha: CSU Kód: 8209-08 [on line] [cit.4.2.] In http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/8209-08 [7] ANDĚL, J A KOL. (2000): Geografie Ústeckého kraje. Ústí n.L: UJEP. 151 stran. ISBN 80 -7044-413-4 [8] Srb, V. Vnitřní stěhování 1991–1997 podle důvodů migrace. Urbanismus a územní rozvoj č.3 .1993.ročník II. Brno: ÚÚR s. 8-14. ISSN 1212-0855 [9] PTÁČEK, P., TOUŠEK, V., POLÁŠEK, V. (2007): Regionální aspekty vnitřní migrace v České republice v období 1991–2004. Příspěvek na Demografické konferenci v Olomouci [on line] In http.://www.czso.cz/csu/redakce.nsfl/i/migrace/$File/Vladimír_ polasek.1pdf [cit.4. 2. 2010]

93


[10] HAMPL MARTIN (2005): Geografická organizace společnosti v České republice:Transformační procesy jejich obecný kontext. Praha: UK Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. 147 stran ISBN 80-86746-02-X [11] JIRÁSEK, P. (2008): Dotazníkové šetření jako podklad pro predikci chování obyvatelstva na příkladu Podkrušnohorských okresů Ústeckého kraje. Podkrušnohorská pánev revitalizace a resocializace. Sborník z konference 25. 9. 2008 Ústí n. L.: FŽP UJEP s. 48–54. ISBN 978-80-7414-140-9 [12] Výstupy ze SLDB 1991, 2001 a vývoj bytové výstavby 1993–2007 za okresy ČR KS CSU: Ústí nad Labem [CD] pro potřeby výzkumné úlohy WD-44-07-1 zpracováno KS CSU 2008

94


VPLYV SMREKOVÝCH MONOKULTÚR NA VLASTNOSTI PÔD JASEŇOVO-BRESTOVÝCH LESOV TURČIANSKEJ KOTLINY INFLUENCE OF SPRUCE MONOCULTURES ON SOIL CHARACTERISTICS OF ASH-ELM FORESTS IN TURČIANSKA KOTLINA BASIN Jaroslav KONTRIŠ1, Natália MALAJTEROVÁ1, Juraj GREGOR1, Hana OLLEROVÁ2 Technická univerzita vo Zvolene, Lesnícka fakulta, T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen, Slovenská republika, [email protected], [email protected] 2 Technická univerzita vo Zvolene, Fakulta ekológie a environmentalistiky, T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen, Slovenská republika, [email protected],

1

Abstrakt Z výsledkov analýzy zemín pôdnych sond a priemernej vzorky zeminy odobratej z ochrického pôdneho horizontu v porastoch prirodzených jaseňovo-brestových lužných lesov a paralelne v smrekovej monokultúre je zrejmé, že monokultúry spôsobujú zvýšenie aktuálnej a výmennej pôdnej kyslosti v celom pôdnom profile. V opadankovom subhorizonte melina (Ooh) je koncentrácia vodíkových iónov pri aktuálnej pôdnej reakcii väčšia o 8,5 %, minimálne o 0,02 pH (0,5 %) v A0Gox horizonte, maximálne o 0,85 pH (14,8 %) v subhorizonte Ooh a Gox horizonte. Koncentrácia vodíkových iónov pri výmennej pôdnej reakcii je vyššia o 7,7 %, minimálne o 0,02 pH (0,5 %) v Ooh – subhorizonte a maximálne o 0,98 pH (18,9 %) v subhorizonte melina. V pôdach prirodzených lužných lesov je o 7,8 % väčšia koncentrácia prístupného fosforu. Najväčšia koncentrácia 76,4 mg.l-1 je v A0Gox horizonte, najnižšia57,7 mg.l-1 je v subhorizonte melina. Znížené obsahy prvkov v prechodnom ochricko-oxidačnom horizonte o 38,1 (draslíka) až 95,8 % (vápnika) poukazujú na to, že monokultúry smreka výrazne znižujú vo fluvizemiach migráciu chemických prvkov do nižších pôdnych horizontov. Poukazujú na to aj vyššie obsahy ostatných chemických prvkov, napr. vápnika o 17,9 %, draslíka o 25 %, sodíka o 29 %, mangánu o 20 %, železa a fosforu o 23 %, zinku o 16 % a horčíka o 4,5 %. Abstract Monocultures caused rising of the actual and exchange soil acidity in the whole soil profile according to results of soil analyses from soil pits and average soil sample from the ochric horizon in the natural ash-elm flood plain forest stands and in the spruce monoculture in parallel. The hydrogen ion concentration at the actual soil reaction is higher by 8.5 % in the litter subhorizon huminification layer minimally by 0.02 pH (0.5 %) in the A0Gox horizon and maximally by 0.85 pH (14.8 %) in the Ooh and Gox horizon. The hydrogen ions concentration at the exchange soil reaction is higher by 7.7 %, minimally by 0.02 pH (0.5 %) in the Ooh and maximally by 0.93 pH (18.9 %) in the humification subhorizon Ooh. In the soils of the natural flood plain forest is higher concentration of the available phosphorus by 7.8 %. The highest concentration (76.4 mg.l-1) is in the A0Gox horizon and the lowest (57.7 mg.l-1) is in the humification subhorizon. Lesser elements content in the transitive ochric-oxidation horizon by 38.1 % (potassium) up to 95.8 % (calcium) points to the reduction of elements migration into fluvisol`s lower soil horizons caused by spruce monocultures. Higher contents of other chemical elements e.g. calcium by 17.9 %, potassium by 25 %, sodium by 95


29 %, manganese by 20 %, iron and phosphorus by 23 % and zinc about 16 % also confirm mentioned process. Kľúčové slová: smrekové monokultúry,zmeny vlastností pôd, Turčianska kotlina Key words: spruce monoculture, changes of soil characteristics, Turčianska kotlina basin

Úvod Pôvodnými lesnými spoločenstvami Turčianskej kotliny boli v pahorkatinovej časti najmä dubovo-hrabové lesy karpatské, v južnej časti teplomilnejšie nátržníkové dubové lesy a na fluvizemiach jaseňovo-brestové a jelšové lesy. Podľa mapy pôvodnej prirodzenej vegetácie mali jaseňovo-brestové lesy najväčšiu rozlohu v oblasti Diviackeho hája, t. j. v oblasti realizácie výskumu. Z hospodárskeho plánu lesa č. 71406/1988 resp. 1925 vyplýva, že na tomto mieste bolo už v tom čase drevinové zloženie úplne zmenené. Smrek mal 62 % zastúpenie, jedľa 30 % a borovica so smrekovcom 7 %. Z uvedeného vyplýva, že ide už o druhú historicky doloženú monokultúru smreka. Vo všeobecnosti sa predpokladá, že smrekové monokultúry majú negatívny vplyv na pôdne vlastnosti (Klimo, 1981). Na Slovensku sú informácie o ich vplyve na pedotop zriedkavé (Kontriš et al., 2008a, 2008b, Kukla, 1994, 1996). Cieľom tejto práce je preto zhodnotiť ich vplyv na chemické vlastnosti fluvizemných pôd, na ktorých boli pôvodne rozšírené tvrdé lužné lesy.

Metodika Výskum bol robený na aluviálnej nive rieky Turiec v 90 – ročnej monokultúre smreka v asociácii Fraxineto-Ulmetum nachádzajúcej sa v lesnom poraste Diviacky háj. Pôdne sondy boli navzájom vzdialené asi 250 m, reliéfom je rovina. Morfologický opis pôdnych horizontov bol urobený z čerstvej sondy. Z povrchového A - horizontu bola v oboch porastoch odobratá priemerná vzorka, pozostávajúca z desiatich odberov. Chemické analýzy boli robené záväznými metódami Mehlich II (Kobza et al., 1999). Klasifikácia pôd je uvádzaná podľa Morfogenetického klasifikačného systému pôd Slovenska (Kolektív, 2000).

Výsledky a diskusia Stratigrafia a morfológia oboch pôdnych profilov je viac-menej rovnaká. Rozdiely v hrúbke pôdnych horizontov, resp. v hĺbke, farbe, štruktúre, atď. sú malé. Ako dôsledok rôznej humifikačnej kvality opadanky sú výraznejšie rozdiely v kvalite humusu. V jaseňovo-brestových lesoch, kde je humifikácia intenzívna, je humus mullovo-moderový. Vzhľadom na iný proces humifikácie je humus v monokultúrach smreka móderovej formy. Na farbe pôd sa mull-móderový humifikačný proces prejavuje aj tým, že ochrický (Ao) pôdny horizont je v jaseňovo- brestových porastoch tmavší. Z chemickej analýzy zemín (Tab. 1–5) je zrejmé, že kvalita humifikačných procesov ovplyvňuje obsah prvkov melického subhorizontu prevažne v prospech jaseňovo-brestových lesov. Výrazné je to v obsahu magnézia (221,46 mg. 1000 g-1, t. j. 29,5 %), aktuálnej a výmennej pôdnej reakcie (0,85 pH, 0,98 pH – 14,%, 18,9 %) a v koncentrácii prístupného fosforu (8,9 mg.l-1 – 15,4 %). V ochrickom pôdnom horizonte majú zeminy týchto lesov len vyšší obsah fosforu a to iba 1,8 mg.1000 g-1. Podobná situácia je aj v prechodnom ochricko-glejovom horizonte, kde je obsah železa väčší o 27,02 mg.1000 g-1 (33,2 %) a koncentrácie prístupného fosforu o 13,3 mg.l-1 (17,4 %). V glejovom oxidačnom horizonte sa vo zvýšenej 96


miere akumuluje iba mangán, ktorého je oproti smrečinám takmer trojnásobne viac a horčík. Glejový oxidačnoredukčný horizont má o 68 g.1000 g-1 vyšší len obsah draslíka a o 100 % vyšší obsah zinku. Tabuľka 1 Chemické vlastnosti pôdy v jaseňovo-brestovom lesnom poraste Horizont

Hrúbka cm

pHH2O

pHKCl

Ca

Mg

K

Na

Mn

Fe

Zn

P

(mg.1000g ) -1

Ooh

0,5

5,73

5,23

4 800,19

750,05

585,39

48,00

427,00

3,72

7,75

35,6

Ao

8

4,40

3,57

267,36

103,60

214,08

20,27

84,77

68,04

1,02

28,4

AoGo

10

4,25

3,41

11,25

14,78

132,46

18,09

8,37

81,32

0,31

13,2

Go

19

4,65

3,75

80,45

105,00

46,64

21,19

28,11

54,35

0,31

19,8

Gro

20

4,86

3,69

592,63

509,58

178,10

26,41

57,95

37,48

0,74

21,1

Zn

P

Tabuľka 2 Chemické vlastnosti pôdy v smrekovej monokultúre Horizont

Hrúbka cm

pHH2O

pHKCl

Ca

Mg

K

Na

Mn

Fe

(mg.1000g-1)

Ooh

2

4,88

4,25

4 395,13

528,59

730,03

42,14

534,78

4,18

7,58

50,6

Ao

10

3,93

3,09

637,45

134,22

251,81

21,43

63,66

86,78

2,58

26,6

AoGo

17

4,23

3,51

287,88

205,31

214,56

32,95

17,88

54,30

1,99

27,8

Go

17

3,96

3,28

165,14

94,35

238,93

28,00

10,03

97,22

0,13

24,3

Gro

30

4,84

3,96

1527,43

589,10

109,21

62,30

129,95

74,99

22,4

Podobne ako v iných územiach Slovenska (Kontriš et al., 2008, Benčaťová et al., 2008, Kukla, 1994, 1996, 1997) majú aj pôdy Diviackeho hája neovplyvnené monokultúrami smreka priaznivejšie v melinovom subhorizonte. Pozitívny vplyv pôvodných spoločenstiev sa vo vertikálnej variabilite najvýraznejšie prejavuje v pôdnej reakcii, ktorá je tak pri aktuálnej ako aj výmennej v celom profile o 8,5 resp. 7,7 % väčšia. Najväčšie rozdiely (pH 0,9) sú v melinových subhorizontoch a v glejových oxidačných (14,8 %) pôdnych horizontoch. Tento rozdiel je podobný (8,7 %) aj pri porovnaní priemerných vzoriek ochrického horizontu (Tab. 3, 4 , 5). V pôdnom profile prirodzených lužných lesov má z chemických prvkov vyššiu koncentráciu (7,8 %) iba prístupný fosfor. Výrazne rozdielna je jeho koncentrácia (17,4 %) v oxidačnom glejovom horizonte a ochrickom (15,4 %) pôdnom horizonte (Tab. 5). V ostatných pôdnych horizontoch sú rozdiely nevýrazné 1,3 až 5,6 %. Zemina priemernej vzorky ochrického horizontu má koncentráciu prístupného fosforu o 12,4 % vyššiu v pôvodných lesoch. Chemické prvky vápnik, mangán atď. majú väčší obsah v monokultúrach smreka a to spravidla vo väčšine pôdnych profilov (Tab. 1, 2). V monokultúrach smreka sa štyrikrát viac akumuluje vápnik v priemernej vzorke ochrického horizontu. V oboch pôdnych sondách sa akumuluje najviac (1527, 43 mg.1000 g-1) v glejovom redukčno-oxidačnom horizonte, kde je ho o 934,8 mg.1000 g-1 viac. O 96 % je ho viac aj v prechodnom AoGox horizonte, v ostatných pôdnych horizontoch je jeho obsah, až na melický subhorizont väčší o 51–58 % (Tab. 5). Obsah jednomocných katiónov (draslíka a sodíka) je o 25 %, resp. 29 % väčší v monokultúrach smreka, železa a fosforu o 23 % a mangánu o 20 %. Tabuľka 3 Priemerná vzorka zeminy z jaseňovo-brestového lesa Horizont Ao

Hrúbka cm 10

pHH2O

pHKCl

4,33

3,39

Ca

Mg

K

Na

Mn

Fe

Zn

P

61,07

2,46

25,2

(mg.1000g ) -1

88,55

70,08

97,38

20,43

48,63

97


Tabuľka 4 Priemerná vzorka zeminy zo smrekovej monokultúry Horizont Ao

Hrúbka cm 10

pHH2O

pHKCl

3,95

3,26

Ca

Mg

K

Na

Mn

Fe

Zn

P

73,83

1,92

36,6

(mg.1000g-1) 362,08

126,38

102,65

20,54

43,28

Tabuľka 5 Rozdiely v obsahu chemických hodnôt (absolutné hodnoty a %) jaseňovo-brestových porastov (+) smrekových monokultúr (-) Pôdny horizont Ooh Ao AoGo Go Gro

pHH2O

pHKCl

Ca

Mg

K

Na

Mn

Fe

Zn

+0,85

+0,98

+405,06

+221,46

-144,64

+5,86

-107,78

-0,46

+0,17

-15

+14,8

18,9

8,4

29,5

19,8

12,2

20,2

11

2,2

-29,6

+0,47

+0,48

-370,09

-30,62

-37,64

-1,16

21,11

-18,74

-1,56

+1,8

+10,7

13,45

58,1

22,8

14,9

5,4

24,9

21,6

60,5

6,3

+0,02

-0,02

-276,63

-190,53

-82,1

-19,86

-9,51

+27,02

-1,68

-14,6

+0,5

0,6

96

92,2

38,9

45,1

53,2

33,2

84,4

52,5

+0,69

+0,47

-84,69

+10,65

-192,3

-6,81

+18,08

-42,87

-0,18

-4,5

+14,8

12,5

51,3

10,1-

80,7

24,3

64,3

44,1

58

18,5

+0,02

-0,27

-934,8

-79,52

+68,0

-35,89

-72

-37,51

+0,74

0,4

7,3

99,9

13,5

38,7

57,6

55,4

50

100

-1,3 5,8

P

Značné rozdiely sú aj v distribúcii chemických prvkov v pôdnom profile. V prirodzených lesoch je výrazne znížený obsah prvkov v prechodnom AoGox horizonte. Pri vápniku je to 276,63 mg.1000 g-1 (95,8 %), horčíka o 88,82 mg.1000 g-1 (85,7 %), mangáne o 76,4 mg.1000 g-1 (90,1 %), zinku 0,71 mg.1000 g-1 (69,6 %) a draslíku o 81,62 mg.1000 g-1 (38,1 %). V tomto pôdnom horizonte sa oproti ochrickému horizontu akumuluje vo väčšom množstve (81,32 mg.1000 g-1) iba železo. V monokultúrach smreka je rozdiel v obsahu prvkov v tomto horizonte menej výrazný. Vápnika je napr. menej o 50 %, draslíka o 14,8 %, horčíka je v tomto horizonte viac o 34,6 % a sodíka o 34,9 %. Takáto výrazne rozdielna distribúcia chemických prvkov je spôsobená pravdepodobne väčším podielom humínových kyselín, ktorých obsah by mal byť vzhľadom na kvalitu humusu väčší v pôdach jaseňovobrestových lesoch. Rozdielna vertikálna štruktúra stromového poschodia, jeho floristické zloženie a morfologické rozdiely korún dominantných drevín ovplyvňuje prostredníctvom rôznej distribúcie podkorunových zrážok aj vodný režim pôd, a tým zrejme aj vyplavovanie živín a chemických prvkov v pôdnych horizontoch. Asociácia Fraxineto-Ulmetum, sonda č. 1 Fluvizem glejová Ool horizont: hrúbka 8 cm, 90 % nerozložené lístie, 10 % konáriky, Oof horizont: hrúbka 0,5 cm, čiastočne rozložené listy, Ooh horizont: hrúbka ± 0,5 cm, tmavosivá rozložená organická hmota, Ao horizont: hrúbka 8 cm, svetlosivohnedá, drobivá, suchá zemina, jemne hrudkovitá až hrudkovitá, A0Go horizont: hrúbka 10 cm, bledosivohnedá zemina s hrdzavými škvrnami, Go horizont: hrúbka 19 cm, bledosivohnedá zemina s veľkým podielom hrdzavých škvŕn a pruhov, miestami sa vyskytujú svetlejšie pásiky, 98


Gro horizont: hrúbka 20 cm, hrdzavá zemina so svetlejšími škvrnami. Asociácia Oxalido (culti)-Piceetum (smreková monokultúra), sonda č. 2 Ool horizont: hrúbka 2 cm, nerozložené ihličie, šišky a konáriky, Oof horizont: hrúbka 0,5 cm, čiastočne rozložené ihličie, Ooh horizont: hrúbka 2 cm, humifikovaná organická hmota Ao horizont: hrúbka 10 cm, svetlosivá zemina, vakovite prechádzajúca do nasledujúceho pôdneho horizontu, suchá, drobivá, jemne hrudkovitá až hrudkovitá, AoGo horizont: hrúbka 17 cm, bledosivohnedá hrudkovitá zemina s ojedinelými svetlohrdzavými škvrnami, Go horizont: hrúbka 17 cm, bledosivohnedá zemina s veľkým podielom hrdzavých škvŕn, Gro horizont: hrúbka 30 cm a viac, hrdzavá zemina so svetlejšími škvrnami, hrudovitá.

Záver Práca je zameraná na zmeny chemických vlastností pôd jaseňovo-brestových lesov (Fraxineto-Ulmetum) vplyvom smrekových monokultúr v oblasti Turčianskej kotliny. Monokultúry spôsobujú zvýšenie aktuálnej a výmennej pôdnej kyslosti v celom pôdnom profile. V pôdach prirodzených lužných lesov je o 7,8 % väčšia koncentrácia prístupného fosforu. Znížené obsahy prvkov v prechodnom ochricko-oxidačnom horizonte o 38,1 % (u draslíka) a až 95,8 % (u vápnika) poukazujú na to, že monokultúry smreka výrazne znižujú vo fluvizemiach migráciu chemických prvkov do nižších pôdnych horizontov.

Poznámka: Výskumné práce sa realizovali v rámci projektu VEGA č. 1/0631/10 a 1/0703/08

Zoznam literatúry BENČAŤOVÁ, B., KONTRIŠ, J., GREGOR, J., KONTRIŠOVÁ, O. (2008): Výskum pôdnych pomerov sekundárnych vápencových borín a bučín v Pieninskom národnom parku. In: Kobza, J. (ed.): Piate pôdoznalecké dni. Pôda – národné bohatstvo (Zborník príspevkov). Sielnica, 15–16. október 2008, s. 125–130. KLIMO, E. (1981): Koncentrace a zásoba bioelementů v ekosystému uměle založeného smrkového lesa. Acta ecologica, Bratislava, 23, 9, s. 55–117. KOBZA, J. ET AL. (1999): Čiastkový monitorovací systém – pôda. Záväzné metódy. Výskumný ústav pôdoznalectva a ochrany pôdy Bratislava, 138 s. KOLEKTÍV (2000): Morfogenetický klasifikačný systém pôd Slovenska.VÚPOP Bratislava, 74 s. KONTRIŠ, J., KONTRIŠOVÁ, O., GREGOR, J. (2008a): Vplyv smrekových monokultúr na pôdne vlastnosti mezofilných jedľových bučín Spišskej Magury. In: Kobza, J. (ed.): Piate pôdoznalecké dni. Pôda – národné bohatstvo (Zborník príspevkov). Sielnica, 15–16. október 2008, s. 183–188. 99


KONTRIŠ, J., KONTRIŠOVÁ, O., GREGOR, J., MALAJTEROVÁ, N. (2008b): Vplyv smrekových monokultúr na pôdne vlastnosti karpatských dubových lesov. In: Kobza, J. (ed.): Piate pôdoznalecké dni. Pôda – národné bohatstvo (Zborník príspevkov). Sielnica, 15–16. október 2008, s. 189–194. KUKLA, J. (1994): Monitoring pedoekologických zmien v smrekových geobiocenózach Turzovskej a Oravskej vrchoviny. In: Tesař, V., Kula, E. (eds.): Zpravodaj Beskydy „Vliv imisií na lesy a lesní hospodářství Beskyd“, 6, LF a DF VŠZ Brno, s. 57–60. KUKLA, J. (1996): The influence of spruce edifaicator on soil development. Folia Dendrologica 21–22, 1995–1996, p. 23–30. KUKLA, J. (1997): Trends of soil acidification and their relation to change of forest geobiocenoses adaphic-trophic character. Ekológia (Bratislava), Vol. 16, No. 4, p. 421–431.

100


KVALITA VODY A STAV BREHOVEJ VEGETÁCIE VODNEJ NÁDRŽE V MESTSKEJ AGLOMERÁCII MODRA (ZÁPADNÉ SLOVENSKO) WATER QUALITY AND STATE OF BANK VEGETATION IN URBAN AGGLOMERATION MODRA (WESTERN SLOVAKIA) Oľga KONTRIŠOVÁ1, Jaroslav KONTRIŠ2, Ján MACHAVA2, Helena HYBSKÁ Technická univerzita vo Zvolene, Fakulta ekológie a environmentalistiky, T.G.Masaryka 24, 960 53 Zvolen, Slovenská republika, [email protected], [email protected] 2 Technická univerzita vo Zvolene, Lesnícka fakulta, T.G.Masaryka 24, 960 53 Zvolen, Slovenská republika, [email protected], [email protected]

1

Abstrakt V predloženej práci sú uvedené výsledky štúdia vegetačného krytu nachádzajúceho sa v bezprostrednej blízkosti vodnej nádrže v Modre a výsledky hodnotenia kvality vody v nej. V litorálnej zóne vodnej nádrže nachádzame hydrofilné biotopy prevažne vo forme iniciálnych vývojových štádií a procenóz. Sú to najmä porasty hydro-neutro-nitrofilných druhov – Phragmites australis, Lycopus europaeus, Epilobium palustre, Eupatorium cannabinum, Polygonum hydropiper, Scutellaria galericulata a Carex vulpina. Na brehoch sa vyskytujú antropogénne biotopy osídlené ruderálnymi fytocenózami Agropyretum repentis Felfőldy 1942, Melilotetum albae-officinalis Sissing 1950 a ojedinele aj lesnými porastmi ass. Bromo sterilis-Robinietum Jurko 1963. Na okraji nádrže sme zaznamenali konzorcie drevín mäkkého lužného lesa, ako napr. Salix alba, S. fragilis, S. triandra, S. purpurea, Populus alba, P. x canadensis, Alnus glutinosa, Padus racemosa. Výsledky meraní kvality vody v nádrži ukazujú, že v priebehu roka sa chemické zloženie a fyzikálne vlastnosti vody menia a rovnako sú veľmi rozdielne aj ich absolútne hodnoty. Z hľadiska posudzovania kvality vody v nádrži a jej klasifikácie možno konštatovať, že ide o IV. triedu kvality – voda silno znečistená, s vysokými hodnotami prevažnej väčšiny hodnotených parametrov (BSK5: 2,2 – 14,4 mg.l-1; CHSKCr: 8,1 – 753,7 mg.l-1; pH: 7,1 – 10,8; konduktivita: 332 – 1017 μS.cm-1; nutrienty: Ncelk 0,550 – 23,74 mg.l-1, Pcelk 0,253 – 1,529 mg.l-1). Výsledky analýz niekoľkonásobne prekračujú odporúčané hodnoty vhodné nielen pre život a reprodukciu pôvodných druhov rýb, ale aj z hľadiska všeobecných požiadaviek na kvalitu povrchových vôd v zmysle nariadenia vlády SR č. 296/2005. Abstract This work deals with the study of vegetation cover localized directly around a water basin in a town of Modra and evaluates the water quality of this basin. In litoral zone, there are hydrophilic biotopes mainly in initial developmental stages and procenoses. It relates particularly to stand species – Phragmites australis, Lycopus europaeus, Epilobium palustre, Eupatorium cannabinum, Polygonum hydropiper, Scutellaria galericulata and Carex vulpina. On banks, there are anthropogenic biotopes populated by ruderal phytocoenoses Agropyretum repentis Felfőldy 1942, Melilotetum albae-officinalis Sissing 1950 and sporadically even by forest stands ass. Bromo sterilis-Robinietum Jurko 1963. On a border of the basin, there were recorded tree species consortiums of soft flood plain forest, such as Salix alba, S. fragilis, S. triandra, S. purpurea, Populus alba, P. x canadensis, Alnus glutinosa, Padus racemosa. 101


The results showed that chemical composition and physical properties of water were changed over a year and measured values rather fluctuated. From water quality point of view, the water in the basin belongs to the IVth quality class – strong polluted, with high values of monitored parameters (BOD5 (biological oxygen demand): 6,57–9,66 mg.l-1; CODCr (chemical oxygen demand): 42,0–636,54 mg.l-1; pH: 8,4–10,2; conductivity: 475,6–663,3 μS.cm-1; macronutrients: Ntot 3,2–23,74 mg.l-1; Ptot 0,318–1,976 mg.l-1). Measured values of most parameters exceeded the threshold not only suitable for life and reproduction of primary sort fish but as well as from water quality point of view as amended by the government decree SR no. 296/2005. Kľúčové slová: brehová vegetácia, vodná nádrž Modra, kvalita vody Key words: bank vegetation, water basin Modra, water quality

Úvod Vodná nádrž v mestskej aglomerácii Modra sa nachádza v nadmorskej výške 165 m a vznikla ako vodohospodársky objekt, ktorý slúžil ako rezervoár vody na protipožiarnu ochranu. V súčasnosti sa nádrž využíva ako chovný produkčný rybník. Zaberá relatívne malú plochu (cca 0,55 ha) s hĺbkou dna do 1,5 m. Vcelku ide o plytkú nádrž, ktorej voda je obohacovaná o živiny z okolitej poľnohospodárskej a lesnej krajiny, ale ovplyvňovaná je aj mestským prostredím a blízkosťou štátnej cesty, nakoľko je lokalizovaná na juhozápadnom okraji mesta Modra na nivných sedimentoch za sútokom Trnianskeho a Stoličného potoka. Charkteristickým znakom nádrže je napĺňanie hlavne pri topení snehu a pri zrážkach asi do polovice apríla. V nasledujúcich mesiacoch sú zdrojom vody v nádrži len zrážky. Prítok do nádrže je vo väčšej miere kontaminovaný zvýšenými obsahmi fosforu v dôsledku vodnej erózie, alebo povrchového odtoku. V priebehu vegetačného obdobia (od mája do októbra) dochádza k odparovaniu vody z nádrže a následkom vysokých obsahov nutrientov vo vode dochádza k eutrofizácii a k zmenám v kyslíkovom režime a fyzikálno-chemických ukazovateľov. V predloženej práci uvádzame výsledky hodnotenia kvality vody a štúdia vegetačného krytu nachádzajúceho sa v bezprostrednej blízkosti vodnej nádrže.

Materiál a metódy Terénny fytocenologický výskum bol urobený podľa princípov Zürišsko-Montpellierskej školy (Braun-Blanquet, 1964) v rokoch 2008–2009. Názvy syntaxónov uvádzame podľa Mucinu a Maglockého (1985), názvy rastlinných taxónov podľa Marholda a Hindáka (1998) a názvy biotopov podľa Ružičkovej et al. (1996). Kvalitu vody sme posudzovali na základe fyzikálno-chemických ukazovateľov, kyslíkového režimu a obsahu nutrientov v priebehu roku 2009. Pozornosť sme sústredili na pH, obsah rozpusteného kyslíka vo vode O2 (v % a mg.l-1), vodivosť vody (μS.cm-1), celkový fosfor PCelk a rozpustný fosfor Prozp (mg.l-1), celkový dusík Ncelk (mg.l-1). Odber vzoriek vody sme vykonávali v závislosti od fenologického vývoja v 2–4 týždňových intervaloch od februára do decembra 2009 z hĺbky 15–20 cm pod hladinou na troch odberných miestach (prítok do nádrže, stredný okraj a odtok z nádrže). Na odberných miestach sme priamo v nádrži stanovili na multifunkčnom prístroji 340i (WTW) obsah rozpusteného kyslíka (O2) vo vode, pH, vodivosť a teplotu. Koncentrácia Prozp bola stanovená spektrofotometricky (STN EN ISO 6878) na prístroji CINTRA 20. Na stanovenie Pcelk a Ncelk spektrofotometricky bol použitý spektrofotometer DR 2800 (fy Hach Lange). Biochemická spotreba kyslíka (BSK5) bola 102


stanovená elektrochemickou metódou podľa STN EN 25814 a chemická spotreba kyslíka (CHSKCr) štandardnou metódou s dichrómanom draselným (Horáková et al., 2007). Kontrolu kvality povrchových vôd sme vykonali podľa STN 75 7220, hodnotenie a klasifikáciu kvality povrchovej vody podľa STN 75 7221 a Nariadenia vlády SR č. 296/2005 (Zbierka zákonov č. 296/2005).

Výsledky a diskusia Brehová vegetácia Fytogeograficky patrí skúmané územie do vlastnej panónskej oblasti, ktorá má priemerný úhrn zrážok 550–600 mm a viac ako 125 dní s letnou teplotou. Pôvodnými lesnými spoločenstvami na fluvizemiach boli lužné lesy, na kambizemiach teplomilné dúbravy, v okolitých vrchoch dubovo-hrabové a bukové lesy. Trsťové porasty stojatých vôd a močiarov (zväz Phragmition Koch 1926) sú rozšírené vo forme monocenóz s dominantným postavením Phragmites australis v sublitorálnej zóne vodnej nádrže. Tu, na rozhraní limóznej a terestrickej ekofázy tvoria úzke, niekoľkometrové lemy, alebo malé, vzájomne izolované porasty. Z hľadiska synmorfologického predstavujú významný fyziognomický prvok daný monodominantným postavením Phragmites australis. V hustých porastoch tohto druhu nachádza podmienky pre existenciu len málo druhov. S 25% abundanciou a dominanciou sa vyskytujú len Rubus caesius, Elytrigia repens a Poa trivialis. Vysokostebelné ostricové porasty eulitorálneho a litorálneho stupňa (Magnocaricion ellatae Koch 1926) sú reprezentované monocenózami Carex vulpina. Do tejto skupiny možno zaradiť aj ďalšie monocenózy hydrofilných druhov, a to monocenózy s Lycopus europaeus, Epilobium palustre, Eupatorium cannabinum, Polygonum hydropiper a Scutellaria galericulata. Rozšírené sú najmä vo forme vzájomne izolovaných iniciálnych štádií a procenóz.

Antropogénne biotopy Ruderálna vegetácia neúžitkov (Artemisietea vulgaris Lohmeyer et al. in R. Tx. 1950) sa vyskytuje najmä na hrádzi. Tu osídľuje priestory medzi priľahlými komunikáciami a vodnou nádržou. Sú to neúžitky nepravidelne ošetrované. Dominantným druhom v spoločenstve Agropyretum repentis Felfőldy 1942 je pýr plazivý, ktorý v dôsledku vysokej hustoty stebiel, hustému výbežkatému podzemku a v neposlednom rade aj vplyvom fytoncídov tvorí synmorfologicky osobitné porasty, v ktorých sa len zriedkavo vyskytujú širokolistné byliny (Tanacetum vulgare) a trávy ako napr. Dactylis glomerata. Asociácia Melilotetum albaeofficinalis Sissing 1950 patrí druhovo medzi najbohatšie ruderálne spoločenstvá. Typickým pre toto spoločenstvo je hojný výskyt tráv (Dactylis glomerata, Deschampsia cespitosa, Lolium perene, Bromus mollis), čo môže svedčiť o tom, že v minulosti boli tieto stanovištia vysiate a pravidelne ošetrované. Tento predpoklad nepriamo potvrdzuje aj ojedinelý výskyt súvislejších porastov Medicago sativa. Agátiny (Bromo sterilis-Robinietum Jurko 1963) sú vyvinuté vo forme niekoľko metrov širokého a niekoľko metrov dlhého pásu (cca 50 m2) na brehu vodnej nádrže. V stromovom poschodí sa okrem dominantného agáta vyskytuje Acer pseudoplatanus, v krovinnom nitrofilná baza čierna (Sambucus nigra). Bylinné poschodie je bohaté na nitrofilné druhy. Bylinné poschodie má dva aspekty. Jarný a skorý letný je charakterizovaný dominanciou a osobitnou fyziognómiou Bromus sterilis. Letný širokolistovými bylinami Balota nigra, Anthriscus sylvestris, Armoracia rusticana. 103


Brehová vegetécia a antropogénne biotopy predstavujú 5 m široký lem vodnej nádrže, takže vegetačný kryt tvorí nárazníkovú zónu, ktorá zachytáva časť zrážok, znižuje rýchlosť povrchového odtoku, spevňuje pôdu koreňovým systémom a ovplyvňuje pôdne vlastnosti. V literatúre sa uvádza, že porasty brehovej vegetácie zohrávajú dôležitú úlohu v toku energie a vstupe organických látok do vodnej nádrže (Fareed et al.,2005). Porasty s Phragmites australis predstavujú habitaty v zmysle samočistiaceho potenciálu jazier a riek (Rolletschek, 1999).

Kvalita vody Priemerné ročné koncentrácie sledovaných fyzikálno-chemických ukazovateľov, kyslíkového režimu a nutrientov vo vode vodnej nádrže v Modre za rok 2009 uvádzame v tabuľke 1 a priebeh atmosférických zrážok na obr. 1. Priemerné mesačné koncentrácie vybraných ukazovateľov kvality vody v nádrži sú znázornené na obr. 2 a 3.

Obr. 1 Priebeh atmosférických zrážok. Zdroj: SHMÚ Bratislava

Kvalitu vody sme klasifikovali osobitne pre každý ukazovateľ príslušnej skupiny ukazovateľov. Hodnotenie kvality vody vodnej nádrže v skupine ukazovateľov A – kyslíkového režimu sme robili na základe stanovenia rozpusteného kyslíka vo vode (O2), chemickej spotreby kyslíka (CHSKCr) a biochemickej spotreby kyslíka (BSK5). Tabuľka 1 Priemerné ročné koncentrácie ukazovateľov kvality vody v nádrži za rok 2009 pH

vodivosť

O2

μS.cm

mg.l

-1

O2 -1

BSK5

CHSKCr

%

Prozp mg.l

Pcelk

Ncelk

Teplota °C

-1

n

76

76

71

70

37

38

41

19

17

22

Ar.priem.

9,1

598

12,29

120

7,48

260,7

0,173

0,867

12,45

17,3

Median

9,05

580

10,86

116

7,40

235,8

0,124

0,867

14,40

17,1

Min.

7,1

332

2,31

7,4

2,02

8,1

0,024

0,253

0,550

0

Max.

10,8

1017

26,7

324

14,4

753,7

0,407

1,529

23,74

26,8

Sm.odch.

0,71

89,30

5,23

60,20

1,92

181,76

0,134

0,442

8,13

6,30

Obsah rozpusteného kyslíka je významný pre život vodných organizmov a pre samočistiacu schopnosť povrchových vôd. Výsledky priemerných mesačných hodnôt O2 (8,07–26,7 mg.l-1) poukazujú na možnosť zaradenia skúmanej vody do I.a triedy čistoty, čo predstavuje veľmi čisté vody (>7 mg.l-1). Namerané hodnoty nevykazovali ustálený stav, ale ich hodnota kolí104


sala v priebehu celého roka. Ročná priemerná hodnota predstavuje 12,29 mg.l-1 a najvyššiu priemernú mesačnú hodnotu (26,7 mg.l-1) sme zaznamenali v mesiaci júl. Zvýšené obsahy rozpustného O2 boli spôsobené činnosťou fytoplanktónu cez deň. Podľa všeobecných požiadaviek na kvalitu povrchovej vody je odporúčaná hodnota O2 viac ako 5 mg.l-1 a pre povrchové vody vhodné pre život a reprodukciu pôvodných druhov rýb 5–9 mg.l-1. BSK5 vyjadruje množstvo spotrebovaného kyslíka mikroorganizmami pri biochemickej oxidácii organických látok v aeróbnych podmienkach. Celoročný priemer nameraných hodnôt (okrem mesiaca júl, kedy z technických príčin nebola hodnota BSK5 meraná), predstavoval 7,48 mg.l-1 a namerané mesačné hodnoty sa pohybovali v intervale 2,02–14,4 mg.l-1, s najvyššími hodnotami v zimných mesiacoch (december a február). Na základe výsledkov analýz možno túto povrchovú vodu klasifikovať ako znečistenú, ktorá predstavuje II. triedu čistoty vody. Odporúčaná hodnota biochemickej spotreby kyslíka podľa všeobecných požiadaviek na kvalitu povrchovej vody je 7 mg.l-1 a pre povrchové vody vhodné pre život a reprodukciu pôvodných druhov rýb 3–6 mg.l-1. Namerané hodnoty BSK5 vody skúmaného rybníka (obr. 1) celoročne (okrem apríla a mája) prekračujú najvyššiu možnú odporúčanú hodnotu (7 mg.l-1) o 3–38 %. Chemická spotreba kyslíka dichrómanom, ktorej rozpätie variability priemerných mesačných hodnôt sa v skúmanej nádrži v priebehu roka pohybovala v rozmedzí 8,1–753,7 mg.l-1 a priemerná ročná hodnota (260,7 mg.l-1) predstavuje vody IV. triedy čistoty – veľmi silne znečistené. CHSKCr podľa odporúčanej hodnoty v zmysle všeobecných požiadaviek na kvalitu povrchovej vody predstavuje 35 mg.l-1 a namerané hodnoty v nádrži predstavujú v priebehu roka 2-18-násobné prekročenie odporúčanej hodnoty. Najvyššie hodnoty boli zaznamenané v septembri a októbri, keď biologické znečistenie vody v nádrže dosiahlo maximum. V zmysle STN 75 7221 sa výsledná trieda kvality určuje podľa najnepriaznivejšieho ukazovateľa vody v každej skupine ukazovateľov. Najnepriaznivejším ukazovateľom je v našom prípade CHSK a na základe tohto hodnotenia sme zaradili vodu skúmanej nádrže do IV. triedy čistoty – voda silne znečistená.

Obr. 2 Priemerné mesačné koncentrácie vybraných ukazovateľov kvality vody v nádrži B – skupinou ukazovateľov kvality povrchových vôd sú základné fyzikálno-chemické ukazovatele. Stav jednotlivých zložiek v povrchových vodách charakterizuje hodnota pH a jeho zmena je určovaná chemizmom vody, ktorý odzrkadľuje prevládajúci charakter povodia a procesy odohrávajúce sa priamo v nádrži. Priemerná mesačná hodnota pH sa v priebehu roka pohybovala v rozmedzí 7,1 až 10,8. Nižšie hodnoty sme zaznamenali v zimných mesiacoch (november, december, február), kedy aj teplota vody predstavovala najnižšie hodnoty (0–6,3 °C). Najvyššie hodnoty pH vody sme zaznamenali v letných mesiacoch, pri teplote 105


vody 22–26 °C. Podľa mesačných priemerných hodnôt ukazovateľa pH v zmysle všeobecných požiadaviek na kvalitu povrchovej vody (pH 6–8,5) a pre povrchové vody vhodné pre život a reprodukciu pôvodných druhov rýb (medzná hodnota pH 6–9), predstavujú namerané hodnoty v priebehu celého roka (okrem zimných mesiacov – november, december a február) vyššie hodnoty. Ročná priemerná hodnota pH (9,1) predstavuje vody silne znečistené. Priemerné mesačné hodnoty elektrickej vodivosti (konduktivity) vo vzorkách z vodnej nádrže v Modre sa pohybovali v rozpätí 332 až 1 017 μS.cm-1, s najvyššími nameranými hodnotami v zimných a jarných mesiacoch (február – apríl, december). Priemerná ročná hodnota elektrickej vodivosti predstavuje 598 μS.cm-1. Namerané hodnoty predstavujú roztoky s vysokou iónovou silou. Na vysoké hodnoty konduktivity v súvislosti s vysokou koncentráciou aniónov a makroživín vo vode vodnej nádrže v Modre poukazuje aj Machava et al. (2009). Významnou skupinou (C) ukazovateľov kvality vody sú nutrienty. K nim patria dusík a fosfor, ktoré sa dostávajú do nádrže povrchovým odtokom a eróziou pôdy. Ich množstvo závisí od spôsobu hospodárenia na pôde. Erodovaná pôda obsahuje spravidla väčší obsah organickej hmoty a základných živín, hlavne N a P (Burwell et al., 1977). Straty fosforu v odtoku predstavujú 1-2% ročných vstupov P u poľnohospodárskych pôd (Randall et al., 1998). N a P ovplyvňujú biologické procesy v nádrži, vedú k zvyšovaniu produkcie organickej hmoty vo vode a sú jednou z príčin eutrofizácie vôd. Ich zvýšená koncentrácia vo vodách je závažným rizikovým faktorom pre rybné hospodárstvo. Eutrofizácia je problémom už pri koncentrácii celkového dusíka 0,3 ppm a fosforu 0,015 ppm (Šálek et al , 1989), limitná hodnota fosforu podľa EPA (2001) je 20 μ.l-1. Priemerná ročná koncentrácia Ncelk vo vode z nádrže v Modre predstavuje hodnotu 12,45 mg.l1 , priemerné mesačné koncentrácie sa pohybovali v rozpätí od 0,55 mg.l-1 (február) do 23,74 mg.l-1 (október). Najnižšie obsahy Ncelk zaznamenané začiatkom februára sa postupne vysokým zastúpením v prítoku zvyšovali a tento trend pretrvával až do októbra, keď bola nameraná najvyššia hodnota (23,74 mg.l-1), čo pravdepodobne súvisí s prísunom dusíkatých zlúčenín z pôdy a z okolitých porastov. Na podobný problém poukazujú aj Gábriš et al. (1996) a Bernhauserová (1996), ktorí predpokladajú možný prísun živín pôdnymi časticami splavením v kvapalnej fáze pravdepodobne povrchovým odtokom. Namerané priemerné mesačné hodnoty obsahu Ncelk boli od júna vyššie než je odporúčaná hodnota (9 mg.l-1) podľa všeobecných požiadaviek na kvalitu povrchovej vody. Medzi ukazovatele podmieňujúce eutrofizáciu vo vodnej nádrži v Modre patrí hlavne fosfor. Priemerné mesačné koncentrácie Pcelk a Prozp znázornené na obr. 3 sa pohybovali v rozmedzí 0,253 (február) – 1,529 (november) mg.l-1 a 0,024 (máj) – 0,407 (marec) mg.l-1. Najnižšia koncentrácia Pcelk bola zaznamenaná vo februári a najvyššia v mesiaci november (hodnota Pcelk nebola v júli meraná z technických príčin). Najnižší obsah Prozp (0,02 mg.l-1) bol zaznamenaný v máji po nadmernom rozmnožovaní fytoplanktónu. Pomerne nízke koncentrácie Prozp z februára sa jarným prítokom zvyšovali a najvyššia hodnota (0,407 mg.l-1) bola nameraná 3. apríla. Následným rozmnožovaním fytoplankónu sa obsah Prozp znížil na hodnoty kolísajúce okolo 0,03 mg.l-1. Tento stav pretrval s výnimkou v júni a auguste až do septembra. V jeseni sa obsahy zvýšili nad hodnotu 0,2 mg.l-1. Podľa všeobecných požiadaviek na kvalitu povrchovej vody odporúčanú hodnotu Pcelk (0,4 mg.l-1) prekročili namerané koncentrácie Pcelk niekoľkonásobne hlavne na jeseň. Zdrojom vysokých koncentrácií fosforu v nádrži sú komunálny odpad mestskej aglomerácie, erodovaná pôda, brehy tokov, poľnohospodárska činnosť, blízkosť záhrad a rastlinný materiál.

106


Obr. 3 Priemerné mesačné koncentrácie fosforu v nádrži Na vysoké koncentrácie fosforu a dusíka v nádrži hlavne počas jarného topenia snehu poukazuje aj práca Machavu et al. (2009a). So zvýšením obsahu nutrientov vo vode došlo podľa uvedených autorov následne k enormnému rozmnoženiu siníc, rias, vírnikov (Rotatoria) a nálevníkov (Protista, Ciliophora) vo vodnej nádrži. Táto skutočnosť dokumentuje značnú eutrofizáciu skúmaného vodného biotopu.

Záver Výsledky výskumu vegetačného krytu nachádzajúceho sa v bezprostrednej blízkosti vodnej nádrže v Modre poukazujú na výskyt hydrofilných biotopov prevažne vo forme iniciálnych vývojových štádií a procenóz porastov hydro-neutro-nitrofilných druhov – Phragmites australis, Lycopus europaeus, Epilobium palustre, Eupatorium cannabinum, Polygonum hydropiper, Scutellaria galericulata a Carex vulpina. Na brehoch sa vyskytujú antropogénne biotopy osídlené ruderálnymi fytocenózami Agropyretum repentis Felfőldy 1942, Melilotetum albae-officinalis Sissing 1950 a ojedinele aj lesnými porastmi ass. Bromo sterilis-Robinietum Jurko 1963, na okraji nádrže konsorcie drevín mäkkého lužného lesa (Salix alba, S. fragilis, S. triandra, S. purpurea, Populus alba, P. x canadensis, Alnus glutinosa, Padus racemosa). Výsledky meraní kvality vody v nádrži ukazujú, že v priebehu roka sa chemické zloženie a fyzikálne vlastnosti vody menia a rovnako sú veľmi rozdielne aj ich absolútne hodnoty. Ide o vody IV. triedy kvality – voda silno znečistená, s vysokými hodnotami prevažnej väčšiny hodnotených parametrov. Výsledky analýz niekoľkonásobne prekračujú odporúčané hodnoty vhodné nielen pre život a reprodukciu pôvodných druhov rýb, ale aj z hľadiska všeobecných požiadaviek na kvalitu povrchových vôd v zmysle nariadenia vlády SR č. 296/2005.

107


Poznámka: Práca vznikla za finančnej pomoci Agentúry na podporu výskumu a vývoja SR pri riešení projektu APVV- -0566-07.

Zoznam literatúry BERNHAUSEROVÁ, M. (1996): Sledovanie koncentrácie dusičnanového a amoniakálneho dusíka v rôznych typoch ekosystému v toku Hostianského potoka. In: Kontrišová, O., Kočík, K., Bublinec, E. (eds.): Monitorovanie a hodnotenie stavu životného prostredia, FEE TU vo Zvolene a ÚEL SAV vo Zvolene: 25-29. BRAUN-BLANQUET, J. (1964): Pflanzensoziologie. Wien-New York, VEB G. Fischer – Verlag, 865 s. BURWELLL, R.E., SCHUMAN, G.E., SAXTON, K.E., HEINEMANN, H.G., SPOMER, R.G. (1977): Nitrogen and phosphorus movement from agricultural watersheds. J. Soil Water Conserv. 32: 226–230. EPA (2001): Parameters of Water Quality. Interpretation and Standard. Ireland. FAREED, A., KHAN AND ABID ALI ANSARI (2005): Eutrophication: An Ecological Vision. The Botanical Review 71, 4: 449–482. GÁBRIŠ, Ľ., NOSKOVIČ, J., FŐLDEŠI, P., BERNHAUSEROVÁ, M. (1996): Zmeny koncentrácie anorganického dusíka v povrchovej vode. Zborník z medzinárodnej konferencie VŠP v Nitre: 222–224. HORÁKOVÁ, M. ET AL. (2007): Analytika vody. Praha: Vysoká škola chemickotechnologická v Praze, Vydavatelství VŠCHT Praha, vydanie druhé, 335 s., ISBN 978-807080-520-6. MACHAVA, J., KONTRIŠOVÁ, O., HYBSKÁ, H. (2009): Príčina eutrofizácie povrchových vôd a spôsob jej eliminácie. In: Kontrišová, O., Ollerová, H., Váľka, J.: Monitorovanie a hodnotenie stavu životného prostredia VIII. FEE TU vo Zvolene a ÚEL SAV vo Zvolene: 19–27. MACHAVA, J., TIRJAKOVÁ, E., ILLYOVÁ, M., HINDÁK, F., HINDÁKOVÁ, A. (2009a): Planktón a mikrobentos silne eutrofizovanej nádrže v Modre. In: Kontrišová, O., Ollerová, H., Váľka, J.: Monitorovanie a hodnotenie stavu životného prostredia VIII. FEE TU vo Zvolene a ÚEL SAV vo Zvolene: 123–132. MUCINA, L., MAGLOCKÝ, Š. (ed.) (1985): A list of Vegetation units of Slovakia. Documents fhytosociologiques, Camerino, 9: 176–220. MARHOLD, K., HINDÁK, F. (1998): Zoznam vyšších a nižších rastlín Slovenska. Veda, Bratislava, 678 s. RANDALL, G., MULLA, D., REHM, G., BUSMAN, L., LAMB, J., SMITT, M. (1998): Phosphorus: Transport to and Availability in Surface Waters. http://www.extension.umn. edu/distribution/cropsystems/DC6796.html (13. 9. 2010) ROLLETSCHEK, H. (1999): The Impact of Reed-protecting Structures on Littoral Zones. Limnologica 29, 1: 86–92. 108


RUŽIČKOVÁ, H., HALADA, L. ET AL. (1996): Biotopy Slovenska, Bratislava,192 s. STN EN 25814 (1992): Kvalita vody. Stanovenie rozpusteného kyslíka. Elektrochemická metóda. ŠÁLEK, J., MIKA, Z., TRESOVÁ, A. (1989): Rybníky a účelové nádrže. SNTL Praha 1989. TÖLGYESSY, J. ET AL. (1989): Chémia, biológia a toxikológia vody a ovzdušia. Veda, Bratislava, 532 s. ZBIERKA ZÁKONOV Č. 296/2005: Nariadenie vlády SR z 25. júna 2005, čiastka 127.

109


ZHODNOCENÍ VLIVU HYDRICKÝCH REKULTIVACÍ JEZERO MILADA A JEZERO BÍLINA NA KRAJINNÝ RÁZ OKRESŮ TEPLICE A ÚSTÍ NAD LABEM THE INFLUENCE ASSESSMENT OF HYDRIC RECULTIVATIONS MILADA LAKE AND BÍLINA LAKE UPON THE LANDSCAPE CHARACTER OF TEPLICE AND ÚSTÍ NAD LABEM DISTRICTS Johana ZACHAROVÁ, Richard POKORNÝ Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika, [email protected], [email protected]

Abstrakt Článek pojednává o zhodnocení vlivu lomových jezer Milada a Bílina, která vznikají v souvislosti s rekultivací území zasaženého těžbou hnědého uhlí, na krajinný ráz okresů Ústí nad Labem a Teplice. Abstract The article treats a valuation of influence of lakes Milada and Bílina in extraction shafts originating in association with recultivation of area affected by coal-mining activities upon the landscape character of Ústí nad Labem and Teplice districts. Klíčová slova: krajinný ráz, hydrická rekultivace, jezero Milada, jezero Bílina, okres Teplice, okres Ústí nad Labem Key words: landscape character, hydric recultivation, �� Milada lake, Bílina lake�� , Teplice region, Ústí nad Labem region

Úvod Dle zákona o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. si lze pod pojmem krajinný ráz představit soubor přírodních, kulturních a historických charakteristik určitého místa či oblasti, který by měl být chráněn před činnostmi snižujícími jeho estetickou a přírodní hodnotu. Takovouto devalvační činností bezesporu byla, je a bude velkoplošná povrchová těžba hnědého uhlí v podkrušnohorských pánvích. Jako náprava „post res“ slouží systém rekultivací, představovaný souborem kroků a postupů vedoucích k zahlazení negativních vlivů těžby na krajinu. Výsledná rekultivace by měla mít pozitivní vliv na všechny složky krajiny a tím i na krajinný ráz.

Cíle a metodika Cílem této práce je provést posouzení vlivu hydrické rekultivace na krajinný ráz ve dvou vybraných plochách, svou rozlohou dominantních pro region severovýchodní části podkrušnohorských hnědouhelných pánví – jezera Milada (lom Chabařovice) a jezera Bílina (lom Bílina) dle upravené metodiky VORLA A KOL. (2004). Výše zmíněná metodika postupuje v několika krocích, které jsou v textu dále popsané a samostatně řešené pro každou hodnocenou rekultivaci. 110


Vymezení hodnoceného území Popis navrhovaného záměru – Zahrnuje technickou specifikaci záměru – v tomto případě konkrétní parametry lomových jezer Milada a Bílina, která mají ovlivnit krajinný ráz, resp. jeho charakteristiky. Jezera byla specifikována, včetně historie využití daného území v minulosti a také po realizaci navrhovaného záměru (generel rekultivací – MACH in verb. 2009). Vymezení hodnoceného území – Dotčené území bylo vymezeno na základě analýzy dat v programu ArcMap 9.2, kdy byla funkcí Spatial Analyst – Viewshed vytvořena mapa viditelnosti rekultivací (viz ZACHAROVÁ 2010). Na podkladě mapy viditelnosti byly vymezeny hranice silné a zřetelné viditelnosti.

Hodnocení krajinného rázu dotčených krajinných celků a prostorů Vymezení dotčených krajinných celků a prostorů – Dotčené krajinné celky (dále jen KC) byly vymezeny na základě podkladu Krajského úřadu Ústeckého kraje (BERÁNEK A KOL. 2008), který vychází z typologie české krajiny ve smyslu LÖWA A KOL. (2005) (Obr. 1). Krajinné prostory (dále jen KP) byly vymezeny na základě ortofotomapy a terénního průzkumu, pro každý z nich byl vyplněn formulář, sloužící následně jako podklad pro charakteristiku a klasifikaci jednotlivých KP. Jednotlivé KP byly pracovně označeny kódem písmene a názvem, který podává orientační informaci o jejich poloze (Obr. 2). Formulář byl vytvořen na základě materiálů: SWANWICK C. AND LAND USE CONSULTANTS (2002) a VOREL A KOL. (1999). Klíčová otázka – Cílem tohoto posouzení je poukázání na nadcházející výraznou změnu krajiny severních Čech v souvislosti se zahlazováním zásahů těžby hnědého uhlí v dané oblasti. Vliv těžby byl negativní a cílem rekultivací je zahlazení jejích důsledků. V souvislosti s nedostatkem zemin potřebných na zasypání lomových jam a nevhodnosti „nulové“ varianty rekultivace, vyvstávají tzv. „mokré“ varianty rekultivace velkých lomů jako nejpřístupnější řešení. Podkrušnohorská pánev se tak stane krajinou s velkými vodními plochami – tzv. krajinou „jezerní“. Upřednostnění mokré varianty před „suchou“ či „nulovou“ je efektivní, i když v pánevní oblasti jsou problémy s nedostatkem vody a napouštění lomových jezer tak musí být vodohospodářsky synchronizováno. Jaký budou mít jezera vliv na krajinný ráz pánevní oblasti, a tedy i začlenění narušeného území do okolní krajiny, je řešeno v této práci posouzením vlivů na jednotlivé znaky krajinného rázu. Identifikace znaků krajinného rázu a jejich klasifikace – Spočívá ve vymezení přírodních, kulturních a historických charakteristik, hodnot přírodních, estetických, významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, harmonických vztahů a jejich klasifikace dle projevu (pozitivní/negativní/neutrální), významu (zásadní/spoluurčující/doplňující) a cennosti (jedinečný/význačný/běžný). Jednotlivé znaky krajinného rázu byly vymezeny na základě terénního průzkumu. Posuzování zásahu do krajinného rázu – Podstatou je posouzení míry vlivu jezer na krajinné prostory a znaky jejich krajinného rázu, které byly stanovené v předcházejícím kroku. V tomto kroku jsou shrnuty výsledky určení únosnosti zásahů do jednotlivých znaků, zvážení jejich významu a cennosti. Výsledkem je stanovení, zda se jedná o zásah do krajiny pozitivního či negativního charakteru.

111


Výsledky Jezero Milada Vymezení hodnoceného území Popis navrhovaného záměru Parametry jezera Milada (také nazývaného jezerem Chabařovice), které je aktuálně v pokročilé fázi napouštění jsou uvedeny v Tabulce č. 1. Jedná se o rozsáhlou vodní plochu vznikající zaplavením těžební jámy lomu Chabařovice, kde těžba uhlí probíhala mezi lety 1977 a 1997 (skrývky o tři roky déle). Při postupu lomu se uvažovalo o likvidaci mřsta Chabařovice a ocelárny, čemuž bylo zabráněno usnesením vlády z roku 1991, které stanovilo závazné limity těžby. Výsypky lomu Chabařovice jsou rekultivovány podle generelu rekultivací. Byly uvažovány jak „mokrá“, tak také „suchá“ varianta rekultivace zbytkové jámy. Z ekonomického i krajinno-ekologického hlediska byla posouzena „mokrá“ varianta jako výhodnější (o deset let kratší náprava a především nižší ekonomické náklady). Zapojením jezera do krajiny vzniká podle generelu rekultivací rekreační zóna pro obyvatele krajského města i okolních měst a obcí. Vodní plocha se tak připojí k již vzniklým vodohospodářským rekultivacím uplatněným na menších lomech na Ústecku, jako je např. Gustav (rybník Varvažov) či Antonín Zápotocký (Chlumecký rybník) (VRBA A SVOBODA 2009). Z generelu rekultivací vyplývá, že pobřeží jezera bude využíváno pro rekreaci, oddych, turistiku, sport a rybolov. Okolní svažité plochy budou zalesněny, popř. území s malým sklonem terénu bude využito pro zemědělskou činnost. Již dnes jsou v prostoru rekultivace vybudovány cyklistické trasy, oblast se již funkčně zapojuje do okolní krajiny. Fyzický zásah do krajiny v podobě vytvoření jezera se strategickou polohou v blízkosti městské zástavby jednoznačně představuje nápravu této oblasti. Jezero bude plnit i krajinně estetickou a ekologickou funkci. Přispěje ke zvýšení podílu zeleně v silně zdevastované průmyslové krajině, což na okolní krajinný prostor bude působit pozitivně (MAJER A STARÝ 2009). Tabulka 1. Parametry lomového jezera Milada k 8. 8. 2010. Zdroj: CHOUR A KOL. (2001), www.pku.cz Cílová kóta hladiny(m n. m.): 145,7

Maximální hloubka (m): 24,7

Plocha (ha): 252,2

Zahájení napouštění: 2001

Objem vody (mil. m3): 35,601

Ukončení napouštění: 8.8. 2010

Průměrná hloubka (m): 15,6

Tok: Zalužanský potok

Vymezení hodnoceného území Jezero leží pod mírným svahem Lochočické výsypky (směr J až JZ), z JZ až SSV je hodnocené území ohraničeno hřebenem Krušných hor. Mezi těmito vizuálními bariérami se nachází průhled do prostoru Podkrušnohorské pánve ve směru k Teplicím. Další průhled situovaný mezi Krušnými horami a vrchem Nedvězí (284 m n. m.) směřuje do oblasti Libouchecké brázdy. Vlivem zvlněného terénu je méně výrazný. Jezero je viditelné ze Střižovického vrchu (342 m n. m.) v blízkosti města Ústí nad Labem (SSV až SV). Na SV až JV se otvírá průhled do oblasti zástavby Ústí nad Labem, který je ohraničen Ovčím vrchem (219 m n. m.) a pásem vrcholů Rovný (377 m n. m.), Široký kámen (400 m n. m.), Újezdský vrch (370 m n. m.) a Ořechovka (386 m n. m.), které již spadají do CHKO České středohoří (více viz ZACHAROVÁ 2010).

112


Hodnocení krajinného rázu krajinných celků a prostorů Vymezení dotčených krajinných celků a prostorů krajinného rázu Krajinné celky Podle BERÁNKA A KOL. (2008) spadá dotčené území v oblasti silné viditelnosti zejména do krajinného celku severočeské devastované a urbanizované krajiny a krajiny severočeských nížin a pánví (SZ až S část). Okruh zřetelné viditelnosti jezera Milada je rozšířen o značnou část devastované a urbanizované krajiny a krajiny severočeských nížin a pánví. Hodnocené území okrajově zasahuje i do KC České středohoří a Krušné hory (J, SV a S část) s vysokými přírodními, krajinnými, estetickými a kulturními hodnotami. V případě KC severočeských nížin a pánví zahrnujících oblasti niv vodních toků a severočeských pánví s kužely třetihorních vulkanitů se převážně jedná o intenzivně zemědělsky využívanou oblast s příhodnými podmínkami k tomuto využití krajiny. Lokálně jsou přítomny prvky s vysokými přírodními, estetickými a kulturními hodnotami. Má sídelní strukturu menších a středních sídel, často vysokých urbanistických a architektonických hodnot. Oblast zahrnuje zejména krajinu venkovskou, ale i městskou. Řadí se ke krajině obnovených tradičních a dále rozvíjených krajinných hodnot, kde zemědělství je jeho určujícím krajinným znakem. Dochází zde k nápravě narušených krajinných hodnot způsobených velkoplošným zemědělským hospodařením. Aktuálním problémem zde představuje stabilizace obyvatel ve stávajících sídlech, zejména venkovských. Další KC, který je v dotčeném krajinném prostoru zastoupen nejvíce – KC severočeských devastovaných a souvislých urbanizovaných území – zahrnuje krajinu pánví a nížin severočeské pánve s navazující krajinou souvisle urbanizovaných ploch sídel a průmyslových areálů. Dochází v něm k tvorbě nové krajinné struktury směřující k obnově ekologické rovnováhy postupným začleňováním rekultivačních a revitalizačních opatření v oblastech bývalé těžby. Krajinné prostory Na základě rozdělení hodnoceného území na KC, typologie krajiny a struktury krajinných složek znatelné z ortofotomapy bylo hodnocené území rozčleněno na krajinné prostory a pro každý z nich byl v rámci terénního průzkumu vyplněn formulář obsahující i informace nezjistitelné v terénu. Tyto formuláře jsou shrnuty v seznamu charakteristik – znaků krajinného rázu krajinných prostorů, kde jsou i klasifikovány (viz ZACHAROVÁ 2010).

Identifikace znaků krajinného rázu a jejich klasifikace Krajinný ráz je vyjádřen přítomností znaků přírodních, kulturních a historických charakteristik a jejich (nejčastěji vizuálním) projevem v krajinné scéně. Ne každá část krajiny vykazuje znaky krajinného rázu. Existují takové krajiny, které se nevyznačují žádnými výraznými pozitivními znaky krajinného rázu – nejsou tedy rázovité. ZACHAROVÁ (2010) uvádí znaky krajinného rázu jednotlivých krajinných prostorů vymezených na základě formulářů z terénního průzkumu a jejich klasifikaci dle projevu, významu a cennosti. Z výše citované práce je patrné, že KP jsou značně narušené lidskou činností – jedná se o urbanizovanou, zemědělskou a těžební krajinu. V důsledku těžby vzniklo v hodnoceném území množství plošně málo rozsáhlých vodních ploch, s doplňujícím vlivem na krajinný ráz. KP zahrnují krajinu s běžným krajinným rázem, kromě krajinných prostorů na území CHKO České středohoří a v oblasti Krušných hor. Krajinný ráz ve jmenovaných KP je reprezentován význačnými znaky krajinného rázu z hlediska cennosti, zejména přírodními a estetickými charakteristikami. 113


Posouzení zásahu do krajinného rázu Záměr zasahuje zejména do urbanizovaných krajinných celků výrazně narušených antropogenní činností (těžbou hnědého uhlí). Jedná se o vodní plochu, tedy přírodě blízkou krajinnou složku, která se stane významnou přírodní dominantou v daném území, kde již jsou menší vodní plochy výrazně zastoupené. Z hlediska zásahu do krajinného rázu dojde k vytvoření jedinečné, přírodě blízké dominanty s pozitivním projevem a zásadním významem. Vodní plocha nebude mít negativní vliv na znaky krajinného rázu okolních krajinných prostorů.

Jezero Bílina Vymezení hodnoceného území Popis navrhovaného záměru Jezero, jehož parametry jsou uvedeny v Tabulce 2., bude napouštěno od roku 2030 po dobu 7 až 8 let (CHOUR A KOL. 2001). Důraz bude kladen na jeho polyfunkční zapojení do krajiny. Bude obklopeno rekultivací lesnickou, zemědělskou a ostatní – tedy obdobně jako jezero Milada. Bude však plošně rozsáhlejší. V oblasti lomu Bílina těžilo ve 20. století několik malých hlubinných dolů, které vystřídal povrchový způsob těžby. Po 2. světové válce byly některé doly spojeny a pojmenovány Maxim Gorkij, v 70. letech dostal lom název Velký Maxim Gorkij (VMG). Současně se v oblasti dnešního lomu rozvíjel i důl Alois Jirásek, který vznikl v 50. letech také sloučením několika menších dolů. Dnes jediný lom v oblasti – lom Bílina – vznikl v roce 1978 sloučením lomů VMG a A. Jirásek (LUXA A KOL. 1997). V současnosti je podle sdělení geologa Dolů Bílina (MACH in verb. 2009) zpracováván nový generel rekultivací (již je schvalován POPD v rámci EIA) pro těžbu až do roku 2030. Tabulka 2. Parametry lomového jezera Bílina k 15. 4. 2000, zdroj: CHOUR A KOL. (2001) Cílová kóta hladiny (m n. m.): 200,0

Maximální hloubka (m): 170,0

Plocha (ha): 1 145,0

Zahájení napouštění: 2030

Objem vody (mil. m3): 645,0

Ukončení napouštění: 2037

Průměrná hloubka (m): 56,0

Tok: Bílina, Radčický a Lomský p.

Vymezení hodnoceného území Dotčené území bylo vymezeno obdobným způsobem jako u předchozí vodní plochy. Vzhledem k tomu, že hladina jezera bude v nadmořské výšce 200 m n. m., což znamená zaklesnutí vůči okolnímu terénu, nebude jeho přímá viditelnost příliš široká. Prostor viditelnosti jezera bude ohraničen hřebenem Krušných hor ze Z na SSV. Oblast výsypky Pokrok v severním směru dosáhne nadmořské výšky 260 m n. m., viditelnost jezera z oblasti Duchcov – Osek tak bude snížená. Směr SSV až V je otevřen k Teplicím, kde prostor ohraničuje vrchol Ve Chvojkách (383 m n. m.). Ve východním směru bude dotčený prostor zúžen vlivem přítomnosti vnitřní výsypky, která bude dosahovat 255 m n. m. Hraničním bodem dotčeného prostoru se tak stává vrchol lesnické rekultivace v oblasti lomu Fučík (226 m n. m.). V rámci oblasti zřetelné viditelnosti hranice vedou území ve směru k obci Ohníč, hraničním vrcholem je Pohradická hora (418 m n. m.), dále Štrbický vrch (475 m n. m.), Radovesická výsypka je hranicí protnutá ve směru Trupelník (356 m n. m.) a dále směrem k vrchu Bořeň (539 m n. m.). V jižním směru bude jezero viditelné z dominanty vrchu Bořně (539 m n. m.), dále bude prostor ohraničen hřebenem vrchů Rozkoš (402 m n. m.), Kaňkov (436 m n. m.) a Červený vrch (366 m n. m.). Západní směr je otevřený do oblasti pánve, ale vzhledem k nadmořské výšce hladiny nebude vodní plocha v této oblasti příliš viditelná, protože nadmořská výška v tomto směru se pohybuje okolo 270 m n. m. (více viz ZACHAROVÁ 2010). 114


Hodnocení krajinného rázu krajinných celků a prostorů Vymezení dotčených krajinných celků a prostorů krajinného rázu Krajinné celky Dotčené území v oblasti silné viditelnosti jezera Bílina zahrnuje v naprosté většině území krajinného celku severočeské devastované a urbanizované krajiny, na jižním okraji i oblast Českého středohoří (Lounské středohoří). Značnou část dotčeného území v okruhu zřetelné viditelnosti představuje opět KC devastované a urbanizované krajiny, který přechází v severní a severovýchodní části do KC severočeských nížin a pánví. Nejvýchodnější část hodnoceného území spadá do KC Milešovského středohoří (České středohoří), KC svahů Krušných hor je zastoupen v partiích nad oseckou oblastí. Krajinné prostory Hodnocené území bylo rozčleněno na krajinné prostory obdobným způsobem jako u jezera Milada (viz ZACHAROVÁ 2010). Identifikace znaků krajinného rázu a jejich klasifikace Krajinné prostory zasažené záměrem jsou stejně jako u jezera Milada výrazně antropogenního charakteru (těžební a urbanizovaná krajina), i když v zástavbě se nacházejí významné kulturní památky. Kromě KP České středohoří (Lounské) – mimo CHKO, České středohoří (Milešovské) – mimo CHKO, Salesiova výšina a Krušné hory, svahy jsou reprezentovány jako krajinné prostory s běžným krajinným rázem území narušeného antropogenní činností. Doplňující vliv na krajinný ráz mají drobné vodní plochy vzniklé v souvislosti s těžbou (ZACHAROVÁ, POKORNÝ, 2010).

Posouzení zásahu do krajinného rázu Také záměr vytvoření jezera Bílina zasahuje zejména do KC urbanizovaných krajin výrazně postižených těžbou uhlí. Vodní plocha se tedy stejně jako jezero Milada stane významnou, přírodě blízkou dominantou v oblasti s množstvím drobných vodních ploch, vzniklých v souvislosti s těžbou. Z hlediska zásahu do krajinného rázu dojde k vytvoření krajinné dominanty s pozitivním projevem. Bude vytvořena krajina s převážně rekreační funkcí pro přilehlá sídla (Bílina, Duchcov).

Závěr Jak již bylo řečeno výše, naprostá většina krajinných prostorů hodnoceného dotčeného území má běžný krajinný ráz (kromě zasahujících Krušných hor a Českého středohoří). Tento poznatek se týká obou posuzovaných lomových jezer. Vzniklé vodní plochy ovlivní krajinný ráz oblasti v kladném smyslu. Vzniknou tak pozitivní krajinné dominanty přírodě blízkého charakteru, které výrazně přispějí ke zformování krajiny s vysokým zastoupením vodních ploch.

Literatura BERÁNEK K., KOVÁŘ V., BUDIŠ Z., HRDLIČKA P., ŠOBR M., KUBEŠ M., KROUPOVÁ H., STÁHLÍK Z., FISHEROVÁ B., IROVÁ J., ŠVARCOVÁ I., BOROVCOVÁ J. (2008): Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje – Výkres oblastí se shodným krajinným typem – krajinné celky. Atelier T-plan s.r.o., Praha. (nepublikovaný dokument přístupný na KÚ ÚK, odbor územního plánování a stavebního řádu) 115


CHOUR V., VLASÁK P., MYSLIL V., BROŽA V. (2001): Vodohospodářské řešení rekultivace a revitalizace Podkrušnohorské uhelné pánve. Závěrečná zpráva projektu VaV MŽP č. 510/2/98, Hydroprojekt a.s., Praha, 78 str. (nepublikovaný dokument přístupný na KÚ ÚK odbor životního prostředí a zemědělství). LÖW J., CULEK M., NOVÁK J. (2005): Typologie české krajiny. In: Projekt VaV 640/01/03 Program biosféra. MS, Löw & spol., s. r.o. Brno. LUXA J., ARCHMAN I., BUČIL P., CIBULKA K., ČUDA Č., DVOŘÁK Z., HOJDAR J., KIRSCH P., LEPEŠKA O., LINDA J., MACH K., NERUDA J., NĚMEC J., ONDRÁČEK V., PITÁK J., ŘEHÁK Z., SIŘIŠTĚ J., TOMAN T., VACKOVÁ A. (1997): Doly Bílina: Z historie hornictví k současnosti dolování na Bílinsku. NIS Teplice, Teplice, 223 str. MAJER P., STARÝ J. (2009): Objezd Roudníky, Páteřní komunikace rekreační oblasti Milada Trmice – Roudníky. Oznámení o záměru podle zákona č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, P-EKO s.r.o., Ústí nad Labem, 50 str. SWANWICK C. AND LAND USE CONSULTANTS (2002): Landscape Character Assessment – Guidance for England and Scotland. 96 str. Dostupné z: http://www. landscapecharacter.org.uk/lca/guidance (ke dni 3. 9. 2009) VOREL M., KIBIC K., VORLOVÁ J. (1999): České středohoří – Hodnocení území CHKO z hlediska krajinného rázu, Analýza charakteru a identity krajiny a návrh odstupňované ochrany krajinného rázu. Atelier V, Praha. VOREL I., BUKÁČEK R., MATĚJKA P., CULEK M., SKLENIČKA P. (2004): Metodický postup posuzování vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz. Nakladatelství Naděžda Skleničková, Praha, 20 str. VRBA T., SVOBODA I. (2009): Po uhlí přijde voda – budoucí jezera ve zbytkových jamách. Hornické listy, Severočeské doly a.s., Chomutov, 17/2: 28–29. ZACHAROVÁ J. (2010): Změny v krajinném rázu SHP v ústeckém a teplickém okresu z hlediska hydrických rekultivací, Bakalářská práce, depon. In: FŽP UJEP, Ústí nad Labem, 149 str. ZACHAROVÁ J., POKORNÝ R. (2010): Inventarizace hydrických rekultivací v okresech Teplice a Ústí nad Labem a jejich hodnocení metodou BVM a EVVM. Studia Oecologia, IV/4: 119–126.

Internetové zdroje: KOLEKTIV (2007-2008): Barevná ortofotomapa s prostorovým rozlišením 0,5 m [online]. In: KOLEKTIV (2003-2009): Internetový zobrazovač geografických dat. Portál veřejné správy ČR. Dostupné z: http://geoportal.cenia.cz Napouštění jezer » Jezero Chabařovice. Palivový kombinát Ústí, státní podnik. Dostupné z: http://www.pku.cz/pku/site.php?location=5&type=napousteni

Ústní sdělení Ing. Karel MACH, Ph.D., (2009) Severočeské doly a.s., 5. května 213, Bílina [10. září 2009]

116


Obr. 1 Krajinné celky na území okresů Teplice a Ústí nad Labem. 117


Obr. 2 Krajinné prostory hodnoceného území z hlediska zásahu jezer Milada a Bílina do krajinného rázu okresů Teplice a Ústí nad Labem. Písmena představují pracovní označení KP, jejich detailní popis přináší ZACHAROVÁ (2010). Jezero Milada: krajinné prostory B, C, J, K, M – oblasti cenného krajinného rázu, A, D až I, L, N – oblasti běžného kr. rázu; Jezero Bílina: B, E, F, L, M – oblasti cenného krajinného rázu, A, C, D, G až K, N – oblasti běžného kr. rázu.

118


INVENTARIZACE HYDRICKÝCH REKULTIVACÍ V OKRESECH TEPLICE A ÚSTÍ NAD LABEM A JEJICH HODNOCENÍ METODOU BVM A EVVM INVENTORY OF THE HYDRIC RECULTIVATION IN TEPLICE AND ÚSTÍ NAD LABEM REGION AND THEIR BVM AND EVVM EVALUATION Johana ZACHAROVÁ, Richard POKORNÝ Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika, [email protected], [email protected]

Abstrakt Článek se zabývá vývojem početnosti a rozlohy vodních ploch vzniklých v důsledku těžby hnědého uhlí a jejich inventarizací v období před, v průběhu a dle generelu rekultivací i po ukončení těžby v okresech Teplice a Ústí nad Labem. Zaměřuje se také na srovnání jednotlivých typů rekultivací pomocí metody oceňování biodiverzity biotopů a navazující metody oceňování služeb ekosystémů. Abstract Article deals with a progress in number and area of water surfaces originated as the result of coal-mining activities and also with its inventory before, during and (following the general developing plan of recultivation) after the coal mining in Teplice and Ústí nad Labem regions. It focuses also on a comparison of particular recultivation types by means of biotope valuation method and consequential method of valuation of ecosystem services. Klíčová slova: hydrická rekultivace, okres Teplice, okres Ústí nad Labem, oceňování biotopů/ služeb ekosystémů Key words: hydric recultivation, Teplice region, Ústí nad Labem region, biotope/ecosystem services valuation

Úvod Krajina v obecném pojetí se mění spolu se společností, která v ní uspokojuje své materiální a duchovní potřeby. Ty se projevují jako pozitivní či negativní působení člověka na krajinu. V oblasti severních a severozápadních Čech došlo v současnosti k odlidštění krajiny. Příčinou je povrchová velkolomová těžba hnědého uhlí, reprezentující dominantní negativní krajinotvorný pochod, působící výrazně v oblasti severočeských hnědouhelných pánví (dále jen SHP) na morfologii krajiny. V české legislativě je uzákoněna povinnost obnovy území po těžbě (Horní zákon), čímž vznikají ve zdevastované krajině nové přírodní prvky jako zeleň, voda a terén, které působí nejen esteticky, ale i psychicky, mikroklimaticky, hygienicky, zdravotně a rekreačně (SPURNÝ 2006, VOREL A HORKÝ 1995, DEMEK 1989). Dalším významným faktem pro využití krajiny v České republice je strategická poloha nacházející se v místě hlavního evropského rozvodí (NĚMEC, HLADNÝ A KOL. 2006) ve vztahu k celosvětovému snižování zásob pitné vody v přírodě. Protože z České republiky díky své geografické poloze voda až na výjimky odtéká, je žádoucí akumulace vody v kraji119


ně. Pro tuto skutečnost hrají mimo jiné i záměry zatápění zbytkových těžebních jam v SHP za vzniku velkoplošných jezer. Těžba uhlí v zájmovém území změnila vodní režim. Tyto změny jsou zprostředkovány informacemi o početnosti a rozloze vodních ploch ležících v oblastech, které se vyvíjejí s časem. Vodní biotopy vzniklé v rámci hydrických rekultivací jsou z hlediska biodiverzity a ekosystémových funkcí v krajině hodnotnější než biotopy způsobů rekultivací zemědělských a rekultivací ostatních. Lze také předpokládat, že nově vznikající lomová jezera Milada a Bílina budou mít pozitivní vliv na plnění řady ekosystémových funkcí a krajinný ráz okresů Teplice a Ústí nad Labem a že se změní charakter původně „měsíční“ krajiny v krajinu novou s odlišným rázem.

Cíle a metodika Cílem předkládané práce je vypracovat inventář umělých vodních nádrží vztahujících se svým původem k těžbě hnědého uhlí (zejm. oprámů, pinek a zbytkových jam) na území okresů Teplice a Ústí nad Labem. Dalším cílem je zhodnocení jednotlivých typů rekultivací na území již jmenovaných okresů ze socioekonomického pohledu. Text vychází z bakalářské práce, obhájené v ak. roce 2009/10 ZACHAROVÁ (2010). Metodicky je práce rozdělena na několika odlišných oblastí: • Zpracování vývoje rozlohy vodních ploch v aplikaci ArcMap 9.2 • Databáze hydrických rekultivací • Zhodnocení typů rekultivací aplikací metody hodnocení biotopů (upravené hesenské metody) a Energie-voda-vegetace (EVVM)

a) Zpracování vývoje rozlohy vodních ploch v aplikaci ArcMap 9.2 Podkladem pro zpracování vývoje rozlohy vodních ploch byly mapy II. vojenského mapování (stav z let 1842–1852, kdy probíhalo kartografické měření na území Čech), ortofotomapa území (současný stav), generely rekultivací chabařovické a bílinské oblasti (výhled pro rok 2037). Pro jednotlivá období byly vytvořeny různé vrstvy týkající se všech tří období a celého zájmového území. V programu ArcMap 9.2 byly pro jednotlivé polygony vygenerovány rozlohy (nástroj Calculate Area), které byly exportovány do tabulek, se kterými se dále pracovalo při tvorbě mapové řady a vývoje rozlohy vodních útvarů. Dalším krokem bylo stanovení podílu ploch v jednotlivých obdobích vzniklých v souvislosti s těžbou hnědého uhlí, pro které bylo využito mapy poddolovaných území (http://mapmaker. geofond.cz). Oblast Krušných hor byla z dalších úvah vynechána. Vodní plochy vymezené ve II. vojenském mapování na úpatí Krušných hor a v oblasti uhelné pánve s těžbou nesouvisí, protože těžba v poddolovaných územích, které je překrývají, probíhala v době mapování nebo později. Některé vodní plochy se zachovaly dodnes, např. v okolí obce Osek. Mimo oblast pánve se ve II. vojenském mapování nacházelo na území množství menších vodních ploch, z nichž některé zůstaly také zachovány. Dále byly porovnávány současné vodní plochy a poddolovaná území v oblasti kvůli možnosti vlivu hlubinné těžby na tvorbu pinek samovolně zatápěných vodou. Jako vodní plochy nevzniklé v důsledku těžby uhlí nebyly posuzovány vodní plochy dochované z období II. vojenského mapování. O vodních plochách s přívlastkem rybník nacházející se v oblasti SHP byly hledány informace o původu v literatuře.

120


Posléze byly posouzeny vodní útvary z hlediska jejich původu. Předmětem zájmu byly účelově vytvořené vodní plochy situované ve zbytkových jamách po povrchové těžbě, v oblasti vnějších výsypek Radovesické a Pokrok lomu Bílina byly vymezeny plochy vzniklé v souvislosti s těžbou dočasného charakteru, nebo jako nedokončené hydrické rekultivace, dále byly vymezeny objekty vytvořené za účelem ochrany povrchových dolů před povodněmi, pinky po historické důlní těžbě aj. Objekty jiného původu (např. vodní plocha zakonzervovaného lomu na křemenec u obce Oldřichov u Duchova či drobné nádrže v areálu Tlakové plynárny Ústí nad Labem) nebyly brány na zřetel. Nezohledňovány byly rovněž drobné vodní útvary mimo oblast SHP a mimo oblast krušnohorskou, nesouvisející s těžbou uhlí – jedná se především o nádrže na návsi malých obcí a vesnic. Více o rozdělení typů vodních ploch a jejich podrobném výčtu viz ZACHAROVÁ (2010). Veškeré budoucí vodní plochy, vymezené výhledově pro rok 2037 z generelů rekultivací byly pro účely této práce považovány jako vzniklé v souvislosti s těžbou. Následně byl proveden výpočet procentuálního zastoupení vodních ploch vzniklých v souvislosti s těžbou uhlí v oblasti.

b) Databáze hydrických rekultivací V rámci tohoto kroku byla zaměřena pozornost na vodní plochy vzniklé v souvislosti s těžbou. Tyto vodní útvary byly seřazeny pro jednotlivé okresy podle názvu (pokud jej neměly, pak jim bylo přiřazeno číselné pojmenování 1 až 69) a s pomocí nástroje Calculate Area v ArcMap 9.2 byla stanovena rozloha a typ vodní plochy (viz ZACHAROVÁ 2010). Typem hydrické rekultivace je rozuměno rozlišení na technické nádrže, dále pak samovolně vzniklé a ponechané pinky a oprámy, úmyslně vytvořené vodní plochy včetně odvodňovacích nádrží v blízkosti poddolovaných území a zatím nedokončené hydrické rekultivace či dočasné vodní útvary v oblastech výsypek. Vyskytly se situace, kdy vodní plocha, vytvořená řízeně lidskou činnost, má charakter oprámu. V tomto případě bylo zvoleno označení oprám. V oblasti probíhala jak hlubinná, tak povrchová těžba uhlí. Jednotlivé útvary jsou rozlišeny na základě ústního sdělení geologa společnosti Severočeské doly s.r.o. – Doly Bílina (MACH in verb. 2009), který vymezil oprámy v oblasti, ostatní vodní plochy na poddolovaných plochách jsou označeny jako pinky. Vodní plochy nazvané Barbora a Malá Barbora byly spolu s nádržemi v oblasti lomu Chabařovice označené jako úmyslně vytvořené. V oblasti výsypky Pokrok se nachází samovolně vzniklé vodní plochy označené jako pinky a jsou značně upravené lidskou činností. Zvláštní postavení v oblasti SHP mají vědomě vytvořené velkoplošné hydrické rekultivace. V dnešní době se jedná o napouštěné lomové jezero Milada, v budoucnosti přibude i jezero Bílina.

c) Zhodnocení typů rekultivací aplikací metody hodnocení biotopů a EVVM V ČR bylo vyvinuto v minulých letech několik systémových expertních metod hodnocení biotopů a služeb ekosystémů. V letech 2001 až 2003 řešitelský kolektiv J. Sejáka vytvořil na základě hesenských zkušeností metodu hodnocení biotopů BVM (Biotope Valuation Method), která je využitelná pro kvantifikaci ekologické újmy z přeměn přírodní krajiny, revitalizačních akcí i pro makroekonomické odhady vývoje přírodního kapitálu (SEJÁK A KOL. 2003). Nevyjadřuje ale vlastní ekosystémové souvislosti fungování krajiny. Ty jsou zahrnuty v expertní metodě Energie-voda-vegetace (EVVM), odhadující prostřednictvím nákladů náhrady za hlavní formy přínosů, které ekosystémy poskytují ve formě čtyř vybraných služeb (klimatizační služba, vodoretenční služba, produkce kyslíku, udržování biodiverzity) společnosti a dalším heterotrofním druhům (SEJÁK A KOL. 2010a). Metoda spočívá v kvantifikaci příslušné ekosystémové funkce (např. evapotranspirace) určitého biotopu na základě měření v krajině nebo literatury a převedení na finanční hodnotu pomocí 121


jednotkových nákladů na náhradu této funkce (chlazení vzduchu). Využitím těchto dvou metod jsou vytvořeny dvě škály ekologických hodnot krajiny, hodnoty biodiverzity a hodnoty služeb ekosystémů jednotlivých biotopů, při vyjádření v agregovaných položkách Corine Land Cover i větších krajinných celků (SEJÁK A KOL. 2010b). V rámci posuzování biotopů na rekultivovaných plochách v zájmovém území byla věnována pozornost více antropogenně ovlivněným biotopům, které byly a jsou pozměněny lidskou činností.

Aplikace metody hodnocení biotopů: V programu ArcMap 9.2 byly na základě ortofotomapy (http://geoportal.cenia.cz) vymezeny plochy daných typů rekultivací, náhodně vybraných s ohledem na jejich dostupnost podle generelů dokončených rekultivací poskytnutých společnostmi Severočeské doly – Doly Bílina a.s. a PKÚ s.p. Hranice biotopů byly dobře rozlišitelné. Každá plocha tedy byla vymezena jako samostatný biotop, byl jí přiřazen název (podle způsobu rekultivace) a příslušnost k lomu. Posléze byl podle vegetačního krytu daného biotopu a upřesňující fotodokumentace určen typ biotopu podle verbálního popisu typů biotopů podle SEJÁKA A KOL. (2003), přičemž bylo většinou hledáno ve skupině biotopů přírodě vzdálených až cizích. Stavy biotopů jednotlivých typů rekultivací jsou fotograficky zdokumentovány, viz ZACHAROVÁ (2010) a bylo provedeno individuální zhodnocení typu biotopu. Výsledkem bylo určení bodové hodnoty jednotlivých biotopů a vyjádření jejich peněžní hodnoty, přičemž hodnota jednoho bodu v rámci metody BVM při přepočtu dle míry inflace za období 2003–2008 činí 14,50 Kč (SEJÁK in verb. 2010). Dalším postupem bylo stanovení hodnoty vzniklých biotopů, resp. ekosystémů podle metody Energie-voda-vegetace (EVVM). Jednotka hodnota/m2 byla pro porovnání jednotlivých typů biotopů ponechána. Každý biotop byl podle tabulky zastoupení biotopů v položkách pokryvu ČR (SEJÁK A KOL. 2009) zařazen do určité kategorie Corine Land Cover a byla mu přiřazena kapitálová hodnota ekosystému podle metody EVVM.

Výsledky a) Vývoj rozlohy a početnosti vodních ploch a podílu hydrických rekultivací Ze zjištění ZACHAROVÉ (2010) (viz Tabulka 1.) je patrný nárůst počtu i rozlohy vodních ploch. Celkový počet vodních ploch se od doby II. vojenského mapování (probíhající v letech 1836–1852) vzhledem k současnému stavu podle mapových podkladů (2007–2008) téměř zdvojnásobil. Vzhledem k současnému počtu vodních ploch výhledový stav v roce 2037 vzroste podle dostupných materiálů jen o 22 ploch, ale co se týče celkové rozlohy, vzroste téměř trojnásobně. V rámci rozlohy vodních útvarů došlo k téměř dvacetinásobnému zvýšení od II. vojenského mapování k současnosti. K roku 2037 dojde k téměř 55tinásobnému nárůstu rozlohy vodních ploch vzhledem ke II. vojenskému mapování, resp. téměř ke trojnásobnému navýšení vzhledem k současného stavu. Nárůst se projevuje také v minimální a maximální rozloze vodních ploch. Jednotlivé okresy jsou v početnosti i rozloze vodních ploch poměrně odlišné. V okresu Teplice bylo během druhého vojenského mapování více vodních ploch než v okresu Ústí nad Labem. Nárůst počtu vodních ploch z II. vojenského mapování v teplickém okresu byl vyšší, stejně tak bude i vzhledem k výhledovému roku 2037. Rovněž rozloha vodních ploch v teplickém okresu byla, je a bude vyšší než v okresu ústeckém. Průměrné rozlohy vodních ploch na území okresu Ústí n. L. jsou v prvních dvou sledovaných obdobích vyšší než v okresu Teplice, ale v budoucnu tomu tak nebude, zejména vlivem vzniku jezera Bílina, které zde způsobí nárůst z 3,95 ha v současnosti na 12,24 ha výhledově; oproti nárůstu na 8,62 ha průměrné rozlohy. Minimální a maximální rozloha vodních ploch samozřejmě také vzrostla. 122


Z 0,02 ha minimální rozlohy vodních ploch za II. vojenského mapování v obou okresech došlo k nárůstu o více než dvojnásobek v teplickém a přesně o dvojnásobek v ústeckém okresu k současnému stavu; výhledově pak na 0,09 ha v teplickém a na 8,35 ha v ústeckém okresu. Maximální rozloha v obou okresech v II. vojenském mapování byla obdobná, v současnosti je vyšší na Ústecku vlivem jezera Milada, výhledově bude vyšší na Teplicku díky jezeru Bílina. Podle ZACHAROVÉ (2010) se zastoupení hydrických rekultivací zvyšuje jak v počtu ploch, tak i v plošném zastoupení. V současnosti tvoří hydrické rekultivace 57,8 % z celkového počtu vodních ploch, přičemž podíl počtu hydrických rekultivací v teplickém okresu je o více než dvojnásobek vyšší než v okresu ústeckém (73,0 % v TP oproti 33,3 % v ÚL) a výhledově tomu tak bude také (77,1 % v TP; 35,2 % v ÚL). V roce 2037 bude 62,4% počtu vodních ploch tvořeno hydrickými rekultivacemi, což bude představovat 95,5 % z celkové rozlohy vodních ploch v zájmové oblasti – v okresu Teplice 97,5 %, v okresu Ústí n. L. 90,5 % z celkové rozlohy vodních ploch. Tabulka 1. Vývoj početnosti a rozlohy vodních ploch v obdobích II. vojenského mapování, dnes a ve výhledovém roce 2037 podle dostupných materiálů a podíl hydrických rekultivací. Zdroj: ZACHAROVÁ (2010) výhledový stav

II.vojenské mapování

současný stav

výhledový stav


současný stav

výhledový stav

Celé zájmové území

současný stav

Okres Ústí nad Labem


Okres Teplice

Počet vodních ploch

60

111

131

36

69

71

96

180

202

Celková rozloha (ha)

22,66

438,31

1 603,67

17,23

351,76

612,32

39,89

790,07

2 215,99

Průměrná rozloha (ha)

0,38

3,95

12,24

0,48

5,10

8,62

0,42

4,39

10,97

Min rozloha (ha)

0,02

0,05

0,09

0,02

0,04

0,04

0,02

0,05

0,07

Max rozloha (ha)

4,35

63,64

1 145,00

4,22

205,52

252,20

4,35

205,52

1 145,00

Podíl hydrických rekultivací

0%

73,0%

77,1%

0%

33,3%

35,2%

0%

57,8%

62,4%

Plošný podíl hydrických rekultivací

0%

90,7%

97,5%

0%

83,5%

90,5%

0%

87,5%

95,5%

b) Inventarizace vodních ploch V okresu Ústí nad Labem se nachází výrazně méně vodních ploch vzniklých v souvislosti s těžbou hnědého uhlí, což je dáno jeho nižším podílem na rozloze SHP. Okres Teplice zahrnuje 81 vodních ploch vzniklých v souvislosti s těžbou hnědého uhlí – toho je 24 oprámů, 23 vodních ploch spadá do kategorie vnd (nedokončené hydrické rekultivace či dočasné vodní útvary v oblastech výsypek), 21 vodních ploch jsou pinky, 11 jich je řazeno do kategorie vn (úmyslně vytvořené vodní plochy, i odvodňovací nádrže v blízkosti poddolovaných území) a zbývající 2 nádrže mají technický charakter. V okresu Ústí n. L. leží 23 vodních ploch, přičemž 7 z nich jsou pinky, 6 spadá do kategorie vn (viz výše), 5 jich je technického charakteru a dalších 5 vodních ploch jsou oprámy. Celková plocha hydrických rekultivací

123


činí 691,42 ha, z toho 397,71 ha leží na Teplicku a 293,71 ha na Ústecku. Celkově se na zájmovém území nachází 104 hydrických rekultivací (podrobněji viz ZACHAROVÁ 2010).

c) Zhodnocení typů rekultivací aplikací metody BVM a EVVM V Tabulce 2. je uveden přehled bodového hodnocení biotopů jednotlivých typů rekultivací. Nejvyšší bodové hodnoty 29,03 bodů/m2 dosáhla rekultivace hydrická, hned za ním způsob rekultivace lesnické s 24,7 bodů/m2. Typy rekultivace ostatní a zemědělská dosáhli značně nižších hodnot. Bodové hodnoty přepočtené na hodnotu peněžní na m2 jednotlivých biotopů se pohybují mezi 153,7 Kč/m2 u rekultivace ostatní a 420,94 Kč/m2 u rekultivace hydrické. Hodnota lesnické rekultivace činí 358,15 Kč/m2. Zemědělská rekultivace dosahuje hodnoty 166,75 Kč/ m2 – zhruba poloviční hodnota vzhledem k lesnické rekultivaci. Při hodnocení ekosystémových funkcí metodou EVVM má nejvyšší cenu 1 m2 ekosystému rekultivace lesnické (77 960 Kč), následně pak hydrické (74 040 Kč) a rekultivace zemědělská a ostatní dosahují hodnot 51 240 Kč a 49 520 Kč. Tabulka 2. Stanovené ceny biotopů v Kč/m2 podle BVM a EVVM. Zdroj: SEJÁK A KOL. (2003), SEJÁK A KOL. (2010a) Lesnická

Hydrická

Zemědělská

Ostatní

Kód-název typu biotopu

XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadba

XV1 + V3 Vegetace nových vodních ploch + Makrofytní vegetace oligotrofních tůněk

X 4.3 Víceleté kultury na orné půdě

X 4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných a degradovaných plochách a nerekultivovaných skládkách, haldách

Bodová hodnota/m2

24,7

29,03

11,5

10,6

Peněžní hodnota (Kč/m2)

358,15

420, 94

166,75

153,7

Zařazení podle Corine Land-cover

3.1.1 Listnaté lesy

5.1.2 Vodní plochy

2.3.1 Louky

1.3.2 Skládky a haldy

Hodnota ekosystému (Kč/ m2)

77 960

74 040

51 240

49 520

Typ rekultivace

BVM

EVVM

Diskuse Bakalářská práce, která byla podkladem pro tento článek, poukazuje na nově vznikající charakter krajiny východní části severočeských hnědouhelných pánví, která by měla být chápána v pozitivním smyslu a jejíž potenciál by měl být plně využit v rámci její obnovy. Biotopové a ekosystémové zhodnocení jednotlivých typů rekultivací uvedené výše v textu (Tabulka 2.) si klade za cíl porovnání těchto hodnot a poukázání na postavení hydrických rekultivací. Podle ŘEHOUNKA A KOL. (2010) mají technické rekultivace za cíl obnovit původní produkční hodnotu krajiny. V rámci zmíněné publikace autoři poukazují na vliv technických rekultivací (zejména lesnické a zemědělské) na biologickou rozmanitost rekultivovaných území, kde se již spontánně vyvinula společenstva druhů rostlin a živočichů, z nichž některé jsou vzácné a chráněné. Hydrický způsob rekultivace v této publikaci není zahrnut, přesto se k ní vztahuje obecný fakt, že aplikací technické rekultivace dochází k degradaci již dříve vytvořených přírodních struktur. Zároveň je nutné podotknout, že v lomové jámě by se jezero vytvořilo i spontánně, jen by tento proces trval mnoho desítek let (VRBOVÁ A VRBA, 2000). 124


Závěr Krajina pánevní oblasti s původně přirozenou akumulací vod, která byla vlivem těžby znehodnocena (odvodněna), se mění na krajinu opět s vysokým podílem vodních ploch. Vzniká tak krajina s přírodě blízkými prvky vodních ploch, které mají pozitivní vliv na značně antropogenně narušený krajinný ráz oblasti. Vytvořením lomových jezer Milada a Bílina získává krajina okresů Teplice a Ústí nad Labem především vysoký rekreační potenciál, který je určitým směrem nápravy a resocializace území zasaženého zdejší těžbou a rozvojem šetrnějšího využití území než je průmyslová výroba. Hydrické rekultivace se postupem času stávají hlavním způsobem rekultivací v důsledku nedostatku zemin na zasypání těžebních jam. Z hlediska ekologické hodnotnosti vyjádřené metodami hodnocení biotopů a ekosystémů (BVM a EVVM) se tento způsob rekultivace řadí mezi značně přínosné, jak z hlediska biodiverzity krajiny, tak z hlediska nápravy vodního režimu krajiny. Při porovnání s ostatními běžně používanými způsoby rekultivací představuje přínosný přístup k obnově biotopů, resp. ekosystémů. Způsob obnovy krajiny rekultivací zemědělskou či kategorie ostatní nejsou zdaleka tak přínosnými jako rekultivace hydrická a lesnická.

Seznam literatury DEMEK J. (1989): Nauka o krajině. Univerzita Palackého, Olomouc, 253 str. NĚMEC J., HLADNÝ J. (eds.), BLAŽEK V., KUBÍČEK K. (2006): Voda v České republice. Consult, Praha, 253 str. ŘEHOUNEK J., ŘEHOUNKOVÁ K., PRACH K. (eds.) (2010): Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. Calla, České Budějovice, 178 str. SEJÁK J., DEJMAL I., PETŘÍČEK V., CUDLÍN, P., MÍCHAL I., ČERNÝ K., KUČERA T., VYSKOT I., STREJČEK J., CUDLÍNOVÁ E., CABRNOCH J., ŠINDLAR M., PROKOPOVÁ M., KOVÁŘ J., KUPKA M., SČASNÝ M., ŠAFAŘÍK M., ROUŠAROVÁ Š., STEJSKAL V., ZAPLETAL J. (2003): Hodnocení a oceňování biotopů České republiky. Český ekologický ústav, Praha, 422 str. SEJÁK J., CUDLÍN P., ČERNÝ K., GUTH J., CHUMAN T., PETŘÍČEK V., POKORNÝ J., ROMPORTL D., SKOŘEPOVÁ I., ŠINDLAR M., VACEK V., VYSKOT I., ZAPLETAL M., PROKOPOVÁ M., BUREŠOVÁ R., PLCH R., HESSLEROVÁ P., ENGSTOVÁ B. (2009): Objasnění dlouhodobých interakcí mezi ekosystémy ČR a jejich vnějším prostředím v podmínkách globálních změn. Závěrečná zpráva projektu SP/2d3/99/07, FŽP UJEP, Ústí nad Labem, 185 str. SEJÁK J., CUDLÍN P., POKORNÝ J. (2010a): Pozemkové úpravy a komplexní peněžní hodnocení krajiny. Pozemkové úpravy, 70 (v tisku) SEJÁK J., CUDLÍN P., POKORNÝ J., ZAPLETAL M., PETŘÍČEK V., GUTH J., CHUMAN T., ROMPORTL D., SKOŘEPOVÁ I., VACEK V., VYSKOT I., ČERNÝ K., HESSLEROVÁ P., BUREŠOVÁ R., PROKOPOVÁ M., PLCH R., ENGSTOVÁ B., STARÁ L. (2010b): Hodnocení funkcí a služeb ekosystémů České republiky, FŽP UJEP, 197 str. SPURNÝ M. (ed.) (2006): Proměny sudetské krajiny. Nakladatelství Českého lesa, Domažlice, 238 str. 125


VOREL I., HORKÝ J. (1988): Tvorba krajiny. ČVUT Praha, 211 str. VRBOVÁ M., VRBA T. (2000): Jezerní krajina po těžbě. INFO-PRINCIP, Chomutov, 23 str. ZACHAROVÁ J. (2010): Změny v krajinném rázu SHP v ústeckém a teplickém okresu z hlediska hydrických rekultivací, Bakalářská práce, depon. In FŽP UJEP, Ústí nad Labem, 149 str.

Legislativní podklady Zákon ČNR č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) ze dne 19. dubna 1988 ve znění pozdějších předpisů

Internetové zdroje KOLEKTIV (2007–2008): Rastrové ekvivalenty topografických map 1 : 25 000 [online]. In: KOLEKTIV (2003–2008): Internetový zobrazovač geografických armádních dat. Digitální atlas České republiky. Dostupné z: http://izgard.cenia.cz KOLEKTIV (2007–2008): Rastrové ekvivalenty topografických map 1 : 25 000 [online]. In: KOLEKTIV (2003–2009): Internetový zobrazovač geografických dat. Portál veřejné správy ČR. Dostupné z: http://geoportal.cenia.cz MAPSERVER ČGS-GEOFOND (2008): Vlivy důlní činnosti – poddolovaná území (aktualizováno k 7. 2. 2008) [online]. In: KOLEKTIV (2005-): Mapový server. Mapové úlohy – internet. Dostupné z: http://mapmaker.geofond.cz

Ústní sdělení Ing. Karel MACH, Ph.D., Severočeské doly a.s., 5. května 213, Bílina [10. září 2009] Doc. Ing. Josef SEJÁK CSc., Fakulta životního prostředí UJEP, Králova Výšina 7, Ústí nad Labem [13. dubna 2010]

126


PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ PODZEMNÍHO OBJEKTU NA VRCHU DEBLÍK V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ NEWLY DISCOVERED SUBTERRANEAN OBJECT ON THE DEBLÍK HILL IN THE ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ MTS. Pavel RAŠKA1, Richard POKORNÝ2 Univerzita J. E. Purkyně, Přírodovědecká fakulta, České mládeže 8, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika, [email protected] 2 Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika, [email protected] 1

Abstrakt Článek prezentuje výsledky geologického a geomorfologického průzkumu nově lokalizovaného podzemního objektu v opuštěném kamenolomu na vrchu Deblík v Českém středohoří. Podzemní objekt s průleznou délkou 12,6 m, výškou max. 2,2 m a šířkou max. 3,6 m je zřejmě průzkumnou štolou stáří 70–90 let. Stěna štoly odkrývá petrologické rozhraní mezi bazaltickým vulkanoklastikem a olivinickým nefelinitem. Závěr štoly je zavalen ostrohrannou sutí, vchodová partie je snížena cca 150 cm vysokým valem, tvořeným zazemněnou sutí. Mocnost vchodového valu indikuje rychlost akumulace materiálu, a tak i intenzitu transformace reliéfu lokality. Na základě mocnosti sedimentů je rychlost akumulace materiálu odhadnuta na nejméně 1,6 cm za rok. Abstract The paper presents results of geologic and geomorphologic research of newly localized underground cavity in the abandoned quarry at the Deblík hill, the České středohoří Mts. The object with a accessible length 12,6 m, maximal height 2,2 m and maximal width 3,6 m probably represents a prospecting drift between the age of 70 and 90 years. The sidewalls of the drift reveal petrologic boundary between basaltic volcanoclastics and olivine nefelinite. The end of the drift is closed with angular scree, the entrance part is lowered by approximately 150 cm high rampart formed by soil and scree. The height of the entrance rampart indicates the speed of accumulation processes as well as landform transformation intensity in the locality. Based on the thickness of sediments the minimal estimated rate of accumulation is 1,6 cm per year. Klíčová slova: kamenolom, štola, Deblík, České středohoří, environmentální geologie, antropogenní geomorfologie Key words: quarry, gallery, the Deblík hill, the České středohoří Mts., environmental geology, anthropogenic geomorphology

Úvod Okres Litoměřice není příliš bohatý na jeskyně ani antropogenní podzemní objekty. Z první kategorie lze jmenovat např. Jeskyni na Radobýlu, ve druhém případě jde např. o podzemní vápencový důl Richard I – III v blízkosti Litoměřic. O to zajímavější je proto objev nové podzemní dutiny na úpatí vrchu Deblík, který byl učiněn v roce 2009. Článek přináší výsledky podrobného průzkumu, který provedl autorský kolektiv dne 23. 6. 2010 a jenž byl 127


zaměřen na geologii a geomorfologii lokality. Zároveň byl proveden zoologický průzkum, jehož závěry byly shrnuty v práci HOLCE A KOL. (2010).

Geologie a geomorfologie objektu České středohoří sensu lato, reprezentující krajinu s podložím budovaným z velké části vulkanickými horninami třetihorního stáří, je charakteristické svou velmi pestrou litologickou skladbou. Na poměrně malém území se mnohdy střídají efuze různých typů vyvřelých hornin, prostoupené mladšími intruzemi a doplněné o polohy vuklanoklastik a tufů (CAJZ A KOL. 1999). Z tohoto rámce nevybočuje ani okolí vrchů Deblík (459,3 m n. m.) a Trabice (428,1 m n. m.), ležících na rozhraní okresů Ústí nad Labem a Litoměřice, v blízkosti obcí Církvice a Libochovany na pravém břehu labského údolí. Podloží je zde formováno několika tělesy nefelinického a leucitického bazanitu, olivinického bazaltu až nefelinitu, trachytu a analcimitu, s poměrně mocnými vrstvami vulkanoklastických hornin, majících mnohdy původ v subakvatických skluzech neogenního paleoreliéfu. Území tak má velmi komplikovanou geologickou stavbu (POKORNÝ A HOLEC 2009, SHRBENÝ in ČEJCHANOVÁ a FIFERNA 2003, SHRBENÝ A KOL. in ČEJCHANOVÁ a FIFERNA 2003). Díky své příznivé poloze v blízkosti toku Labe a dostupnosti železniční a silniční dopravy byly zdejší zásoby stavebního kamene předmětem těžební činnosti, která v místě kontinuálně probíhá pravděpodobně již od roku 1867 (RADOŇ 2010) i přes technologické obtíže vycházející z komplikovaných geologických poměrů (výkliz představuje průměrně 20 % objemu těžené horniny a tvoří jej především polohy s kuličkovitým rozpadem, nevhodné pro další zpracování a také polohy postižené silným zjílovatěním). V současné době se zde nachází několik opuštěných lůmků, v činných těžebnách působí firma Eurovia kamenolomy a.s. (dobývací prostor Libochovany, Libochovany I a Kamýk). Podle (BĚLOHLÁVKA A KOL. 2003) jsou zde zásoby kamene při současné kapacitě těžby vypočteny cca na 5,3 mil. m3, což představuje provoz lomu na několik desítek let. V roce 2009 byl při terénních pracích souvisejících s výzkumem post-těžební morfodynamiky kamenolomů v Českém středohoří objeven vstup do dosud neznámé podzemní prostory. Objekt se nachází v blízkosti dobývacího prostoru Libochovany I, cca 120 m od železničního tělesa, 100 m od betonového fundamentu technologického zařízení, sloužícího jako násypka vytříděného kameniva pro automobilovou dopravu na konci pásového dopravníku. V těchto místech se nachází stěna opuštěného lůmku o výšce cca 15 m a délce 30 m – tzv. Blažkův lom. Tento těžební objekt, ležící v blízkosti železniční trati a nynějšího nákladiště, byl založen roku 1925 a v provozu setrval cca 15 let. V roce 1939 převzali lom noví majitelé, podnikatelé Zachmann a Priem z Lipska, záhy těžebnu opustili a založili nový lom o 1 km dále k SV do prostoru východního a jižního svahu Deblíku. Tento nový lom pak po II. sv. válce převzal n. p. Severočeský průmysl kamene a zahájil intenzivní dobývání, které pokračuje i po nástupu soukromého sektoru dodnes. Dle KOVAŘÍKA (1956) bylo z Blažkova lomu po dobu jeho činnosti vytěženo cca 450 000 m3 kamene. V patě jv. orientované stěny lomu se otvírá nízký a široký vstup do podzemí (GPS souřadnice: 50°34′54.90″N 14°2′18.84″E; Obr. 1A). Vchod je z velké části zakrytý zazemněnou sutí a jeho původní rozměry lze odhadovat pouze podle dalšího průběhu podzemní dutiny. V současné době má podobu oblouku o šířce 3,6 m a výšce 0,9 m. Směrem do podzemí se dno svažuje pod úhlem cca 45° v souvislosti s ubýváním suťového materiálu vchodového valu, tvořeného jemnými úlomky horniny. Přibližně v pěti metrech délky dutiny val končí a dno má po dalších šest metrů délky subhorizontální až horizontální průběh. V těchto místech jej pokrývá několik dm mocná vrstva jemného se128


dimentu, majícího původ v rozplaveném vchodovém valu, pevné skalní podloží tedy v průběhu štoly není patrné.

Obr. 1 (A) Schematická geomorfologická mapa s vyznačením studované lokality, (B) boční pohled, půdorys a vstup do podzemního objektu Další průběh dutiny vyplňuje zával tvořený kameny o průměrné velikosti několika dm, který pod úhlem cca 30° stoupá vzhůru a po 1,5 m dutinu uzavírá až po strop. Celková průlezná délka tedy činí 12,6 m (Obr. 1B). Další pokračování nebylo pro zával možné potvrdit, nicméně protože pod závalem není patrné čelo dutiny ani její vyklínění, lze jej s velkou pravděpodobností předpokládat. Šířka dutiny dosahuje maximálně 3,6 m a výška v místě rovného dna bez suti max. 2,2 m. Pestré geologické poměry oblasti se promítají i ve vlastní dutině. Vstup do podzemí je založen v rozvětralém bazaltickém vulkanoklastiku červenohnědé barvy. Tato hornina dosahuje do délky cca 5,5–8,1 m. Tento interval je dán neostrým litofaciálním přechodem proměnlivé mocnosti o generelním úklonu 70°. Poté dutina pokračuje v kompaktním olivinickém nefe129


linitu. V suti tvořící zával v zadní části dutiny byly nalezeny ojedinělé vzorky krystalických povlaků phillipsitu o velikosti krystalů 1–2 mm (Obr. 2, 3) a také žilky čirého až béžového kalcitu o mocnosti do 3 cm (Obr. 4). Podrobně se mineralogii lomů na Deblíku a přilehlých vrších věnuje RADOŇ (2010). Stěny jsou relativně hladké a v celé délce si dutina v příčném průřezu zachovává víceméně konstantní tvar zaobleného obdélníku až lichoběžníku. Ve volném prostoru nezakrytém vchodovým valem ani závalem nejsou patrny žádné tektonické predispozice v podobě puklin či konkordantních litologických diskontinuit. Na stěnách sice nejsou viditelné známky manuálního opracování (zářezy, rýhy, aj.), avšak pravidelnost prostoru a stěn, velmi atypická pro přirozené dutiny, o celkovém opracování svědčí. Na základě těchto faktů lze s vysokou pravděpodobností konstatovat, že zdejší podzemní objekt je umělého, antropogenního původu. Zdejší podzemní objekt není evidován v databázi důlních děl, spravované Geofondem Praha a o důvodu jejího vyražení chybí jakékoli písemné údaje. Nabízí se hypotéza, že se mohlo jednat o štolu raženou pro tzv. komorový odstřel. Při tomto způsobu lomového dobývání se hornina rozpojuje velkými soustředěnými náložemi, které se ukládají do komor přístupných štolami. Během odstřelu se uvolňuje velké množství rubaniny, nicméně pro velkou pracnost (nutnost vyražení účelové štoly a případě i rozrážek), vysokou celkovou specifickou spotřebu trhavin a mnohdy i značné seismické účinky na okolí se tato metoda používá spíše ojediněle (SMETÁNKA A KOL. 1986). Na ložisku Libochovany byly komorové odstřely v minulosti hojně využívány (poslední byl proveden cca před šesti lety). Důkazem používání komorových odstřelů v lokalitě je i odkrytý otvor obdobných rozměrů a tvaru, nacházející se v lomové stěně na blízkém ložisku tzv. Libochovany – plató, cca 20 m pod vrcholkem. Proti výše uvedené hypotéze však hovoří fakt, že v době těžby v Blažkově lomu (1925– 1939) ještě nebyl komorový způsob dobývání kamene používán. Jako pravděpodobnější se tedy jeví předpoklad, že by se mohlo jednat o průzkumnou štolu vyhloubenou s cílem ověřit vydatnost a jakost ložiska kamene ve směru plánovaného budoucího postupu lomové stěny. Obdobných průzkumných štol a šachtic bylo v průběhu minulého století v okolí Deblíku vyraženo několik desítek. Z areálu dobývacího prostoru Libochovany a Libochovany I popisují VITÁK (1954) a VANĚK (1955) profil 5 šachtic hloubky max. 9,8 m, vyražených za účelem průzkumu zdejšího ložiska stavebního kamene. Stejní autoři rovněž zmiňují štolu pro komorový odstřel, ležící v úrovni tehdejšího dna nového lomu. Tato štola má délku cca 80 m. KOVAŘÍK (1956) hovoří o 14 průzkumných šachticích hloubky max. 20,2 m a jedné štole v délce 286 m. KOLÁŘ A KOL. (1967) jmenuje dalších 8 šachtic o hloubce do 15,0 m, ČERNÁ (1978) přináší popis 4 šachtic hloubky do 15,0 m a BAŠTA A KOL. (1974) komentuje celkem 23 nových šachtic v hloubce do 20 m a také 4 štoly v délce 100,0; 150,0; 165,0 a 40,0 m s rozrážkami. Tyto čtyři štoly byly následně využity pro komorové odstřely. Většina autorů vedle charakteristiky a zákresu nově ražených štol a šachtic přináší alespoň základní přehled starších průzkumných prací. Lze velmi těžko zjistit, jaké důvody vedly k tomu, že žádná z výše uvedených studií se o nově popisované štole nezmiňuje. Jednou z možností tohoto stavu je zaměření citovaných autorů na průzkum pouze těch částí ložiska stavebního kamene, které se jevily jako bilanční. Opuštěné sektory dobývání zároveň velmi rychle zarůstají vegetací a jsou jen těžko přístupné, takže jejich průzkumu nebyla věnována pozornost zřejmě i z tohoto důvodu.

130


Diskuse Do prostoru zdejších lomů situují POKORNÝ a HOLEC (2009) tzv. Natrolitovou jeskyni s komentářem, že se jedná o objekt sporný, dnes zřejmě zaniklý, případně nikdy neexistující. Tato jeskyně, dosahující údajně délky až 20 m, měla být odkryta díky postupující lomové těžbě a v době svého objevu měly být její stěny pokryty jehlicovitými krystaly blíže nespecifikovaných minerálů. Protože k potvrzení přítomnosti této jeskyně chybí přímý důkaz a její geneze by byla vzhledem k uváděné bohaté krystalické výzdobě velmi ojedinělá a výjimečná (blíže viz POKORNÝ A HOLEC 2009), nezdá se být její existence příliš pravděpodobná. Hypotézu, že nově objevená podzemní prostora by mohla mít souvislost s Natrolitovou jeskyní, lze na základě výše uvedeného habitu popisovaného objektu vyloučit. Stáří popisovaného podzemního objektu lze vzhledem k výše zmiňované době těžebních aktivit v lůmku a k vývoji těžebních metod v regionu odhadovat na cca 70–90 let. Díky znalosti přibližného stáří dávají antropogenní objekty kromě studia jejich geologického a ekologického významu možnost interpretovat rychlost geomorfologických pochodů. V případě podzemních objektů lze k tomuto účelu využít zejména informace o sedimentech uvnitř a ve vchodové partii (např. CÍLEK 2000). Ve studované štole lze sedimenty rozdělit do tří typů, nacházejících se v různých segmentech. Konec jeskyně je vyplněn již zmíněným závalem, tvořeným angulární sutí autochtonního původu. Prostřední segment s relativně rovným dnem je charakteristický více než 20 cm hlubokou vrstvou zeminy s klasty o velikosti ca 5–15 cm. Zatímco v případě klastů lze zvažovat kombinovaný autochtonní (řícení ze stropu štoly) a alochtonní (přísun ze vstupního segmentu) původ, zemina byla zřejmě do prostoru transportována splachem ze vstupního segmentu. Tomu napovídá také morfologie třetího – vstupního segmentu, která má, podobně jako je tomu v případě přirozených jeskynních dutin, charakter výrazné akumulace materiálu, označované jako vchodový val (viz POKORNÝ A HOLEC 2009), viz Obr. 1B. Tento materiál zahrnuje jak produkty skalního řícení ze skalní stěny nad dutinou, tak humózní zeminu akumulovanou splachem z prostoru nad skalní stěnou a z mírného svahu vpravo od štoly (Obr. 1A). Pokud výška štoly od pevného dna činí min. 240 cm (220 cm + zazemněná vrstva) a reálná výška vchodu 90 cm, je možné předpokládat, že mocnost materiálu akumulovaného od vzniku štoly je nejméně 150 cm a to tím spíše, že byl tento materiál v minulosti částečně snesen do prostoru štoly i do níže položeného okolí skalní stěny. Při uvedeném stáří štoly to znamená rychlost akumulace nejméně 1,6 cm za rok. Extrapolace tohoto údaje pro budoucí vývoj vstupní partie by však nebyla přesná, neboť akumulace probíhá nelineárně v závislosti na intenzitě transportu a na přetváření lokálního reliéfu. Otázkou je taktéž stanovení původního povrchu vchodu po opuštění štoly, který již mohl zahrnovat antropogenně vzniklou suť. Charakter sedimentární výplně uvnitř prostoru však indikuje cílený zával pouze konce štoly. Navíc akumulace při vchodové partii navazuje po stranách plynule na sedimentární pokryvy pod skalní stěnou. Tato skutečnost zpochybňuje možnost umělého závalu vchodu, kde by jinak akumulace tvořila elevaci výrazněji vystupující z výškové úrovně sousedních sedimentárních pokryvů. Nízké zastoupení větších klastů v porovnání s jemnějším materiálem naznačuje, že skalní řícení sice probíhá (srv. RAŠKA 2007), avšak má na této akumulaci podstatně menší podíl, což by odpovídalo i dosavadním výzkumům rychlosti ústupu skalních masivů v dlouhodobém horizontu, které v různých prostředích uvádějí průměrné roční hodnoty od pouhých setin mm (např. CURRY A MORRIS 2004; MATSUOKA A SAKAI 1999) do jednotek mm (např. OBANAWA A KOL. 2009; HINCHLIFE A BALLANTYNE 1999). Pro exaktizaci rychlosti a zdrojů akumulace materiálu ve vstupním segmentu by bylo potřeba provést detailnější analýzu zrnitostních frakcí a podložit ji i relativními a absolutní-

131


mi časovými údaji (vzhledem k malému časovému rozpětí nejlépe dendrochronologickými daty).

Závěr Předkládaný příspěvek prezentuje výsledky geologického a geomorfologického průzkumu nově objeveného historického podzemního objektu v prostoru kamenolomu Deblík. Morfologie objektu indikuje jeho antropogenní původ. Pravděpodobně se jedná o starou průzkumnou štolu stáří 70–90 let. Štola je vyražená zčásti v bazaltickém vulkanoklastiku, zčásti v olivinickém nefelinitu. Na úlomcích suti jsou místy patrné povlaky krystalů phillipsitu a žilky kalcitu. Objekt s délkou 12,6 m má pravidelný příčný profil (max. šířka 3,6 m, max. výška 2,2 m), dno je překryto sedimenty o různé frakci. Pro poznání geomorfologického vývoje lokality má největší význam akumulace jemnozrnného materiálu s příměsí větších ostrohranných klastů ve vstupní části štoly. Mocnost těchto sedimentů a geomorfologická pozice lokality ukazují na vysokou rychlost geomorfologických procesů po konci těžební činnosti. Zrychlená akumulace materiálu odpovídá i vysoké recentní dynamice přirozených skalních stěn a suťových akumulací v regionu (RAŠKA 2007). Zatímco iniciální stádia vývoje přirozených akumulací s dominancí skalního řícení jsou řazena do teplotních oscilací pozdního glaciálu (CÍLEK 2000), současná dynamika je do značné míry dána kombinací kolísání teplot a srážkových úhrnů, které podmiňují aktivaci debrisových proudů. Význam debrisových proudů a splachu se dále zvýrazňuje u skalních masivů s méně vyvinutou či exponovanou strukturou puklin. Tyto stěny (příkladem je právě studovaná lokalita) jsou pak méně predisponovány ke skalnímu řícení.

Poděkování: Tento článek vznikl za přispění grantů IGA: Post-těžební morfodynamika a krajinně ekologické efekty kamenolomů v Českém středohoří, Paleontologický výzkum pseudokrasu severních Čech a také projektu VaV MŽP SP/2d3/4/07 „Studium biologické rozmanitosti arachnocenóz pseudokrasových jeskyní v neovulkanitech severních Čech“. Autoři zároveň děkují Miroslavu Radoňovi (Regionální muzeum v Teplicích, p.o.) za pomoc s determinací nalezených minerálů.

Literatura BAŠTA J., KAVKA J., KOLÁŘ Z., KRONEŠ J., ŠANDA O. (1974): Závěrečná zpráva Libochovany II – 51 1389 911. Surovina: kámen. Etapa průzkumu: podrobná. Stav ke dni 20.2.1974. MS depon. in Česká geologická služba – Geofond, Praha, 74 p. BĚLOHLÁVEK J., DŘEVÍKOVSKÝ J., TROJÁNKOVÁ V. (2003): Pokračování hornické činnosti v lomu Dobkovičky. Dokumentace podle § 8 zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů. GET s.r.o., Praha, 49p. CAJZ V., VOKURKA K., BALOGH K., LANG M., ULRYCH J. (1999): The České středohoří Mts.: Volcanostratigraphy and Geochemistry. GeoLines Vol. 9, pp. 21–28. CÍLEK V. (2000): Scree Slopes and Boulder Fields of Northern Bohemia: Origin, Processes and Dating. In: KUBÁT K. A KOL.: Stony Debris Ecosystems. Acta Universitatis Purkinianae 52, Studia Biologica IV, UJEP, Ústí nad Labem 2000, pp. 5–18. CURRY M.A., MORRIS CH. J. (2004): Late glacial and Holocene talus slope development and rockwall retreat on Mynydd Du, UK. Geomorphology Vol. 58, pp. 85–106. 132


ČERNÁ D. (1978): Závěrečná zpráva úkolu Libochovany – plató. Surovina: kámen. Etapa průzkumu: těžební. Stav ke dni 3.3.1977. MS depon. in Česká geologická služba – Geofond, 49 p. HINCHLIFE S., BALLANTYNE C. K. (1999): Talus accumulation and Rockwall retreat, Trotternish, Isle of Sky, Scotland. Scottish Geographical Journal Vol. 115, pp. 53–70. HOLEC M., KADORA T., HOLCOVÁ D. (2010) Příspěvek k poznání živočichů podzemního objektu na vrchu Deblík v Českém středohoří. Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná. Vol. 32, pp. 13–22. KOLÁŘ Z., MICHALÍČKOVÁ V., ŠANDA O., ŠIMŮNEK J., ŠVEC J. (1967): Libochovany. Surovina: kámen. Stav ke dni: 16. 11. 1966. MS depon. in Česká geologická služba – Geofond. 29 p. KOVAŘÍK J. (1956): Průzkum čediče Libochovany se stavem k 31. 10. 1954. MS depon. in Česká geologická služba – Geofond. 29 p. MATSUOKA N., SAKAI A. (1999): Rockfall activity from an alpine cliff during thawing periods. Geomorphology Vol. 28, pp. 309–328. OBANAWA H., HAYAKAWA Y. S., MATSUKURA Y. (2009): Rates of slope dechne, talus growth and cliff retreat along the Shomyo River in Central Japan: a space-time substitution approach. Geografiska Annaler A Vol. 91, pp. 269–278. POKORNÝ R., HOLEC M. (2009): Jeskyně Ústeckého kraje. Nekrasové podzemní objekty ve třetihorních vulkanitech, jejich původ, charakteristiky a biota. Nakladatelství XYZ s.r.o., Praha. 276 p. RADOŇ M. (2010): Historické a významné mineralogické lokality Českého středohoří a jejich současný stav. Sborník abstraktů, 2. vulkanolog. seminář Odborné skupiny vulkanologie Čes. geol. spol., Regionální muzeum v Teplicích, pp. 83–106 RAŠKA P. (2007): Comments on the recent dynamics of scree slopes in the Czech Middle Mountains. Geomorphologia Slovaca et Bohemica Vol. 7, pp. 43–49. SHRBENÝ O. (ODP. RED.) (1967): Geologická mapa zakrytá M-33-53-A-a Ústí nad Labem, 1 : 25 000, Ústřední ústav geologický, Praha. Reedice in: ČEJCHANOVÁ A., FIFERNA P. (EDS.) (2003) Interaktivní geologické mapy České republiky 1 : 25 000 (DVD-ROM). Česká geologická služba, Praha. SHRBENÝ O., MACÁK F., MÜLLER V. (ODP. RED.) (1967): Geologická mapa zakrytá M-33-53-A-c Lovosice, 1 : 25 000, Ústřední ústav geologický, Praha. Reedice in: ČEJCHANOVÁ A., FIFERNA P. (ED.) (2003): Interaktivní geologické mapy České republiky 1 : 25 000 (DVD-ROM). Česká geologická služba, Praha. SMETÁNKA J., KALÁT J., STOČES J. (1986): Lomové dobývání ložisek I. SNTL Praha, 176 p. VANĚK V. (1955): Průzkum čediče 1954 Libochovany. Stav zásob k 1. 6. 1954. MS depon. in Česká geologická služba – Geofond. 23 p. VITÁK K. (1954): Průzkum čediče 1954 Libochovany. Stav zásob ke dni 31. 12. 1953. MS depon. in Česká geologická služba – Geofond. 21 p.

133


Obr. 2 Čirá až mléčná forma phillipsitu ze štoly na Deblíku. Výřez 20 × 12 mm.

_Obr. 3 Povlak červenohnědých krystalků philipsitu na nefelinitu. Výřez 10 × 7 mm.

134


Obr. 4 Žíla kalcitu ve stěně štoly na Deblíku o mocnosti 2,5 cm.

135


ZEMĚDĚLSKÁ BIODIVERZITA V PODKRUŠNOHOŘÍ AGRICULTURAL BIODIVERSITY IN PODKRUŠNOHOŘÍ REGION Jaroslava VRÁBLÍKOVÁ, Petr VRÁBLÍK Univerzita J.E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika, [email protected]

Abstrakt Podkrušnohoří je oblastí, kde se nachází nejvíce disparit – nerovností při hospodaření v krajině. Zejména se jedná o výrazné snižování podílu zemědělské půdy, i její využívání je atypické. Výrazně poklesl počet zemědělských subjektů, které v krajině hospodařily, výrazně se snížil počet pěstovaných zemědělských plodin a živočišná produkce je téměř zlikvidována. V první polovině 20. stol. bylo Podkrušnohoří územím s kvalitním půdním fondem a výsledky hospodaření zde byly nadprůměrné. V důsledku intenzivní antropogenní činnosti, zejména těžby uhlí dochází k výrazným změnám v krajině, vynětí nejkvalitnějších půd ze zemědělského půdního fondu a rovněž snížení intenzity produkce. Snížil se počet pěstovaných zemědělských plodin, čímž dochází k poklesu agrobiodiverzity. Současná situace vyžaduje operativní řešení včetně restrukturalizace hospodaření. Abstract Podkrušnohoří is an area where there are many disparities – disparities in the management in landscape. In particular, it is a significant reduction in the extent of agricultural land and its use is atypical. Significantly decreased the number of agricultural entities, which farmed in the landscape, greatly decreased the number of cultivated crops and livestock production is almost eliminated. The Podkrušnohoří area has good soil quality and economic results of the farming were above average in the first half of the 20th century. As a result of anthropogenic activity, particularly coal mining occurs to significant changes in the landscape, exemption of top quality soils from agricultural land resources and intensity of production is also reduce. The number of cultivated crops decreased, which lead to a decline in agricultural biodiversity. The current situation requires operational solutions, including the restructuring of the economy. Klíčová slova: využití zemědělské půdy, agrobiodiverzita, ekologické zemědělství, biodiverzita Key words: Use of agricultural land, agricultural biodiversity, organic farming, biodiversity

Úvod Kvalita životního prostředí je ovlivňována celou řadou činitelů, mezi které patří i zemědělství. Intenzivní zemědělství jehož cílem je dosáhnout vysokou produkci negativně ovlivňovalo ekologické formy obhospodařování krajiny. V posledních 20 letech se výrazně snížila intenzita produkce, změnily se přístupy k využívání půdy a rozšiřují se trvale udržitelnější formy hospodaření, přesto je v některých oblastech nedostatečná péče o biodiverzitu v zemědělské krajině. Za tím účelem byla v rámci projektu WD-44-07-1 „Modelové řešení re136


vitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“ řešena problematika zemědělské biodiverzity.

Materiál a metody V rámci prací na projektu „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“ byla pracovníky FŽP UJEP zpracována studie Problematika zemědělské biodiverzity v Podkrušnohoří. Byly analyzovány aktuální podklady o problematice venkova z Českého statistického úřadu, Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), Krajského informačního střediska, z Agrární komory a dalších. Vzhledem k tomu, že nejsou v souladu údaje o stavu jednotlivých půdních kategorií a využití půdního fondu, tak byly analyzovány podklady dostupné ze SZIFu z evidence LPISu (Land Parcel Identification System – Systém pro identifikaci pozemků) zaměřené na pěstování jednotlivých plodin, které do určité míry charakterizují zemědělskou biodiverzitu. Rozdíl mezi statistickými údaji a LPISem je daný směrnicí MZe. Další z analýz byla zaměřena na zpracování problematiky zemědělské biodiverzity. Byla zaměřena na obecnou analýzu agrobiodiverzity, zhodnocení agroenvironmentální udržitelnosti s ohledem na ochranu půdy, biosféry – ve vztahu k přírodě a krajině, hydrosféry – vize v oblasti vodních zdrojů a atmosféry – ve vztahu ke klimatickým změnám. Dílčí studie se zabývala i agroenvironmentálními indikátory v souvislosti s agrobiodiverzitou. Zvláštní pozornost byla věnována biodiverzitě v agroekosystémech ekologického zemědělství, biodiverzity horských oblastí i agrolesnictví. Studie vyústila v analýzu a návrhy pro zájmovou oblast. Dílčí závěry studie byly převzaty k publikaci.

Výsledky a diskuse 1) Charakteristika zájmového území Zájmová oblast sledování v rámci projektu je tvořena 4 okresy: Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem. Součástí oblasti je Severočeská hnědouhelná pánev, která je největší a těžebně nejvýznamnější hnědouhelnou pánví v České republice. Zaujímá plochu cca 140 000 ha. V zájmové oblasti je atypická struktura jednotlivých kategorií půdního fondu. Zemědělská půda je zastoupena v území pouze 38,06 % v porovnání s ČR, kde je zastoupení 53,75 %. Na příklad na okrese Most tvoří zemědělská půda pouze 29,04 % z celkové výměry. V zájmovém území jsou významněji zastoupeny ostatní plochy (21,86 %), oproti 8,86 % v ČR, což je cca 2,5× více (viz tabulka 1). Analýza půdního fondu k 1. 1. 2010 je zpracována za zájmové území, porovnána s údaji za Ústecký kraj a ČR.

137


Tabulka 1. Analýza půdního fondu k 1. 1. 2010 v ha Zemědělská půda

Lesní půda

Vodní plochy

Zastavěné plochy

Ostatní plochy

Celková výměra

Chomutov

38 947

35 337

3 132

1 160

14 958

93 534

Most Teplice Ústí nad Labem Zájmové území (ZÚ)

13 564

15 784

971

834

15 558

46 711

15 865

17 427

762

1 048

11 790

46 891

18 258

12 828

1 025

910

7 450

40 471

86 634

81 376

5 890

3 952

49 756

227 607

% v ZÚ

38,06

35,75

2,59

1,74

21,86

100,00

276 138

160 670

10 313

9 269

77 062

533 452

51,76

30,12

1,93

1,74

14,45

100,00

4 238 975

2 655 212

162 787

131 127

698 391

7 886 492

53,75

33,67

2,06

1,66

8,86

100,00

Okres

Ústecký kraj (ÚK) % v ÚK Česká republika (ČR) % v ČR

(Zdroj: Statistická ročenka půdního fondu České republiky 2009, vlastní propočty)

2) Zemědělská biodiverzita Biodiverzita obecně znamená variabilitu všech žijících organismů včetně komplexů, zahrnuje rozmanitost v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy.

Úrovně biodiverzity Z pohledu ekologie a zprostředkovaně i agroekologie můžeme pak biodiverzitu rozdělit na: -- diverzitu na úrovni genetické – jako variabilitu živočichů, rostlin a mikroorganismů, využívaných v zemědělství nebo souvisejících s jeho produkcí, -- diverzitu na úrovni druhové – jako bohatství druhů, které podporují zemědělskou produkci (půdní organismy, opylovači, predátoři atd.) a současně i jako různorodost druhů neprodukčních, souvisejících s ostatními (mimoprodukčními) funkcemi krajiny, -- diverzitu na úrovni biotopů – vyjadřuje rozmanitost biotopů v krajině, -- diverzitu na úrovni ekosystémové – tj. rozmanitost agroekosystémů a jejich role mezi ostatními krajinnými ekosystémy tvořícími krajinnou strukturu (URBAN J, ŠARAPATKA B. a kol. 2005). VAČKÁŘ (2003) uvádí, že agrobiodiverzita bývá v poslední době vyčleňována jako speciální složka biologické rozmanitosti. Pokrývá biodiverzitu v kontextu agroekosystémů a zahrnuje již výše zmíněné. Genetická agrobiodiverzita – rozmanitost a proměnlivost organismů užívaných nebo přímo či nepřímo vztažených k produkci potravin a zemědělství. Šlechtění a biotechnologické postupy jsou zodpovědné za větší míru genetické rozmanitosti, než je obvyklé u přírodních populací. Kultivary v agroekosystémech však nepředstavují jednotky evolučně izolované od svých planě rostoucích příbuzných a mezi příbuznými populacemi dochází neustále k toku genů s evolučními i ochranářskými důsledky. Druhová agrobiodiverzita – rozmanitost organismů podporujících produkci a druhovou rozmanitost neprodukčních krajinných prvků podporujících agroekosystémy. Z odhadovaných 10–50 tisic jedlých rostlin se využívá v zemědělství zhruba 7 000. Nicméně pouhých 30 druhů zajišťuje 90 % rostlinných kalorií živících lidstvo a polovinu energetic138


kého přísunu poskytují pšenice, rýže a kukuřice. Podobná situace je v chovu hospodářských zvířat. Z 14 700 tisíc druhů ptáků se 30–40 využívá pro extenzivní pastvu a méně než 14 druhů zodpovídá za 90 % produkce. Krajinná agrobiodiverzita – rozmanitost agroekosystémů Strukturální komplexita krajiny a rozhraní vytvářející ekotony jsou obecně považovány za indikátory biodiverzity. Rostoucí důraz na prostorové vztahy vedl k posunu od přísné ochrany jednotlivých lokalit k bioregionálnímu plánování. Praktiky jako zalesňování nebo opuštění zejména extenzivně obdělávané půdy vedou k poklesu celkové biodiverzity. Krajinná mozaika s různými typy habitatů obvykle hostí rozmanitější společenstva druhů s různými ekologickými nároky. Extenzivní kultivace se podílí na středních hladinách disturbance a středních hladinách produktivity, při kterých se hladina biodiverzity považuje za nejvyšší. Kulturní agrobiodiverzita – prostorové a časové dimenze ochrany půdního prostředí, řízení přírodních zdrojů a kulturní rozmanitosti. Lidská společenstva si v různých podmínkách vytvořila různé strategie získávání energie a výživy. V globálních souvislostech lze rozlišit 7 širších typů zemědělství, které v závislosti na přírodních a socioekonomických podmínkách vytváří 72 zemědělských systémů. Kritéria pro klasifikaci zahrnují například dostupnost vody a stupeň zavlažování, základnu přírodních zdrojů (lesní půda, pobřeží, niva), klima a reliéf, měřítko zužitkování krajiny nebo převažující způsob živobytí (VAČKÁŘ, 2003).

3) Agroekosystém a možnosti posílení biodiverzity Agroekosystém je průběžně vystavován disturbanci (narušení) ve formě kultivace, přípravy půdy, setí, hnojení, ochrany rostlin, sklizně atd. Je-li disturbance častá a intenzivní, tak jako je to typické v konvenčním zemědělství, je agroekosystém omezen pouze na nejranější stadia sukcese. To sice umožňuje vysokou produkci, ale na druhé straně tento systém vyžaduje vysoké vstupy. Udržitelnější agroekosystém se snaží umožnit alespoň zčásti sukcesní procesy a usilovat o vyšší stabilitu (URBAN J, ŠARAPATKA B. a kol. 2005). Složitým úkolem je navrhnout agroekosystém, který na jedné straně poskytne výhody prvotních stadií sukcese a na druhé straně zahrne i výhody stadií pozdějších. V prvotních stadiích je výhodou vysoká primární produkce, v dalších pak např. vyšší druhová diverzita, komplexnost vztahů, účinnost související s koloběhy prvků atd. Je zřejmé, že ve většině agroekosystémů se vyskytuje disturbance mnohem častěji, pravidelně a s větší intenzitou než v přirozených ekosystémech. Přesto nemusí být agroekosystém tak jednoduchý a chudý z pohledu diverzity jako je tomu v typickém konvenčním systému (URBAN J, ŠARAPATKA B. a kol. 2005). Diverzita je v agroekosystémech důležitou hodnotou z řady důvodů, např.: -- s vyšší diverzitou souvisí větší diferenciace mikrobiotopů – každá plodina může být pěstována v prostředí odpovídajícím jejím požadavkům, -- se zvyšující se biodiverzitou jsou příležitosti pro koexistenci a pro prospěšné vztahy mezi druhy s efektem trvalé udržitelnosti, -- v pestrém agroekosystému může být lépe kolonizováno narušené místo nebo prostředí využitelnými druhy vyskytujícími se v prostředí, a to přednostně před druhy plevelnými a invazními,

139


-- vyšší diverzita je příležitostí pro populace herbivorů a jejich predátorů; např. s vyšší diverzitou herbivorů nedochází k dominanci patogenních organismů, -- vyšší diverzita souvisí i s lepší účinností využití zdrojů v agroekosystému; ve smíšeném porostu má každá plodina jiné požadavky na živiny atd., -- diverzita redukuje zemědělcovo riziko; nevydaří-li se pěstování jedné plodiny, druhá může deficit vyrovnat, -- diverzita plodin může ovlivnit i diverzitu mikroklimatu uvnitř systému, který je prostředím organismů, např. predátorů, antagonistů atd.

4) Problematika biodiverzity v zemědělství v Severních Čechách Je třeba si uvědomit, že zemědělské ekosystémy produkují celou řadu nepostradatelných ekosystémových statků a služeb. Zejména jde o zajištění výživy, krmiva, vlákniny a přispívají i k uchování uhlíků v půdě. Problematika biodiverzity je důležitá s ohledem na hospodaření v krajině a je předpokladem ochrany životního prostředí a přírody. Z hlediska zemědělské biodiverzity je současná situace nepříznivá a to z několika hledisek. Intenzifikace zemědělství v této oblasti je hrozbou pro biodiverzitu. Je zaznamenán pokles rozšíření a výskytu druhů rostlin i pokles plemen hospodářských zvířat v zemědělství v zájmové oblasti. Trend intenzifikace snižování druhů i odrůd zemědělských plodin i chovaných hospodářských zvířat má nepříznivý dopad na životního prostředí i krajinu, protože představuje určitou unifikaci ve využití zemědělské krajiny, která se nepříznivě projevuje na snížení biodiverzity. S intenzifikací zemědělství souvisí i využití půdního fondu. V současném období je v Ústeckém kraji 65,47 % orné půdy využito obilovinami a olejninami 21,65 %. To znamená, že dvě skupiny plodin tvoří 87 % oseté orné půdy. Dominují pšenice ozimá (42,22 %) a řepka (13,43 %). Přehled viz tabulky 2–3. Do zemědělské krajiny patří i hospodářská zvířata. K významným poklesům došlo u všech druhů i kategorií hospodářských zvířat. Nejvýznamnější pokles je u skotu. V roce 1993 byly stavy skotu k 1.4. v Ústeckém kraji 91 776 ks a v roce 2010 je stav pouze 38 380 ks. Stavy poklesly o 58 %. Úměrně k tomu poklesl i počet krav, v roce 2010 klesl na pouhých 15 676 ks. Nízké stavy chovu skotu neumožňují využívání biomasy z trvalých travních porostů, je nadbytek biomasy, která není využívána ani jako krmivo pro hospodářská zvířata a dosud není využívána ani jako obnovitelný zdroj energie. Byla provedena analýza ploch osevů k 31. 5. 2010 v Ústeckém kraji. Celková osevní plocha v kraji je 147 481 ha. Obiloviny tvoří 65,47 % z celkové osevní plochy, okopaniny 2,16 %, olejniny 21,65 %, pícniny 8,71 % a zelenina 0,82 %. Orná půda neosetá a úhor představuje 3 882 ha (viz tabulka 2). Plochy obilovin představují 96 556 ha. Z toho pšenice ozimá 64,49 %, pšenice jarní 5,75 %, žito 1,67 %, ječmen ozimý 3,41 %, ječmen jarní 18,14 %, oves 1,89 %, triticale 1,32 %, kukuřice na zrno 2,32 % a ostatní obiloviny 0,42 %. Plocha luskovin je 1 418 ha. Z toho hrách setý na zrno představuje 76,96 %, lupina na zrno 0,32 % a ostatní luskoviny 22,72 %. Okopaniny tvoří 3 185 ha. Z toho brambory 18,17 %, cukrovka technická 79,39 %, krmná řepa 2,42 % a ostatní okopaniny 0,02 %. Technické plodiny představují 32 042 ha, z toho 99,64 % tvoří olejniny. Z toho řepka 61,84 %, slunečnice 8,57 %, soja 0,74 %, mák 5,58 %, hořčice 20,92 %, len setý olejný 1,87 %, ostatní olejniny 0,12 %, kořeninové rostliny 0,15 %, léčivé rostliny 0,17 % a ostatní technické plodiny 0,04 %. 140


Pícniny na orné půdě představují 12 849 ha. Jednoleté pícniny tvoří 47,27 %, z toho kukuřice na zeleno 34,28 % a ostatní jednoleté 12,98 %. Víceleté pícniny představují 52,73 %, z toho jetel červený 5,63 %, vojtěška 31,30 % a ostatní víceleté pícniny 15,81 %. Zelenina konzumní zaujímá plochu 1 061 ha (viz tabulka 2). Zastoupení osevních ploch v Ústeckém kraji a ČR v roce 2010 je uveden v grafu č. 1.

Graf 1. Srovnání struktury osevních ploch v Ústeckém kraji a v ČR v roce 2010 (Zdroj: ČSÚ 2010, vlastní propočty)

Tabulka 2. Plochy osevů k 31. květnu 2010 v Ústeckém kraji Plodiny

ha

%

Zrniny celkem

97 974

66,43

Obiloviny celkem

96 556

65,47

Luskoviny na zrno celkem

1 418

0,96

Okopaniny celkem

3 185

2,16

Technické plodiny celkem

32 042

21,73

Olejniny celkem

31 926

21,65

Pícniny na orné půdě celkem

12 849

8,71

Jednoleté pícniny celkem

6 074

4,13

Víceleté pícniny celkem

6 775

4,60

Zelenina konzumní celkem

1 061

0,72

Ostatní (květiny, jahody atd.)

371

0,25

Orná půda neosetá a úhor

3 882

Osevní plocha celkem

147 481

100,00

(Zdroj: ČSÚ 2010, vlastní propočty)

141


Tabulka 3. Plochy osevů zrnin k 31. květnu 2010 v Ústeckém kraji Plodina

ha

%

Osevní plocha celkem

147 481

Zrniny celkem

97 974

Obiloviny celkem

96 556

100,00

Pšenice celkem

67 819

70,24

Pšenice ozimá

62 267

64,49

Pšenice jarní

5 553

5,75

Žito ozimé a jarní

1 611

1,67

Ječmen celkem

21 386

22,15

Ječmen ozimý

3 294

3,41

Ječmen jarní

18 092

18,74

Oves

1 824

1,89

Triticale

1 271

1,32

Kukuřice na zrno

2 238

2,32

Ostatní obiloviny

407

0,42

z toho: směsky

73

0,08


Tabulka 4. Plochy osevů luskovin k 31. květnu 2010 v Ústeckém kraji Luskoviny na zrno celkem

1 418

100,00

Hrách setý na zrno

1 091

76,96

Lupina na zrno

5

0,32

Ostatní luskoviny

322

22,72


Tabulka 5. Plochy osevů okopanin k 31. květnu 2010 v Ústeckém kraji Okopaniny celkem

3 185

100,00

Brambory celkem

579

18,17

Brambory rané

116

3,64

Brambory ostatní

462

14,51

Brambory sadbové

0

0,02

Cukrovka technická

2 528

79,39

Krmná řepa

77

2,42

Ostatní okopaniny

1

0,02


Tabulka 6. Plochy osevů pícnin na orné půdě k 31. květnu 2010 v Ústeckém kraji Pícniny na orné půdě celkem

12 849

100,00

Jednoleté pícniny celkem

6 074

47,27

Kukuřice na zeleno a siláž

4 406

34,28

Ostatní jednoleté pícniny

1 668

12,98

Víceleté pícniny celkem

6 775

52,73

Jetel červený

723

5,63

Vojtěška

4 020

31,30

Ostatní víceleté pícniny

2 032

15,81


142


Tabulka 7. Plochy osevů technických plodin k 31. květnu 2010 v Ústeckém kraji Plodina

ha

%

Technické plodiny celkem

32 042

100,00

Olejniny celkem

31 926

99,64

Řepka

19 813

61,84

Slunečnice na semeno

2 746

8,57

Soja

237

0,74

Mák

1 788

5,58

Hořčice na semeno

6 703

20,92

Len setý olejný

600

1,87

Ostatní olejniny

38

0,12

Len setý přadný

-

-

Kořeninové rostliny

47

0,15

z toho: kmín

43

0,13

Léčivé rostliny

56

0,17

Ostatní technické plodiny

13

0,04


Tabulka 8. Plochy osevů konzumní zeleniny k 31. květnu 2010 v Ústeckém kraji Zelenina konzumní celkem

1 061

100,00

Celer bulvový

39

3,71

Mrkev

23

2,17

Petržel

19

1,80

Kedlubny

32

3,03

Kapusta

32

3,01

Květák

81

7,67

Zelí

218

20,52

Okurky nakladačky

61

5,73

Okurky salátové

15

1,45

Rajčata

1

0,10

Cibule

84

7,91

Česnek

12

1,15

Hrách dřeňový

271

25,50

Ostatní zelenina

172

16,25


5) Ekologické zemědělství Nepříznivou situaci danou dominancí obilovin a olejnin může vyřešit rozšíření ekologického zemědělství. V zájmové oblasti je 59 ekologických farem, hospodařících na ploše 13 171 ha. Nejvíce jsou zastoupeni ekologičtí zemědělci na okrese Ústí nad Labem (19 farem). Porovnáme-li procentické zastoupení plodin na orné půdě v zemědělství ČR se strukturou v rámci ekologického zemědělství v zájmovém území, nachází se zde rozdíly ve prospěch agrobiodiverzity, tzn. že je zde nižší procento obilovin a olejnin ve prospěch luskovin, zelenin, pícnin, aromatických a léčivých rostlin. Rovněž se pěstují v EZ i další charakteristické plodiny, u obilovin je to pohanka, proso a špalda, z luskovin fazole, soja, peluška ve vyšším procentickém zastoupení než v konvenčním zemědělství. Pro ekologické zemědělství je charakte143


ristické i větší propojení rostlinné a živočišné výroby i chov dalších v konvenčním zemědělství netypických druhů (např. chov včel, ryb, králíků, koz ale i ostatních zvířat: poníci, osli apod.). Tabulka 9. Analýza ekologického zemědělství v zájmové oblasti okresy Chomutov

Most

Teplice

Ústí n/L

Zájmová oblast

Počty ekologických farem

24

6

10

19

59

Výměra plochy v EZ [ha]

5 463,57

56,61

1 906,99

5 744,08

13 171,25

Výměra plochy v PO [ha]

1 034,36

283,65

265,95

1 668,37

3 252,33

Výměra TTP v EZ [ha]

5 167,43

48,93

1 806,24

4 991,81

12 014,41

Výměra TTP v PO [ha]

938,52

273,57

233,78

1 509,30

2 955,17

Výměra ostatní plochy [ ha]

188,68

7,68

70,17

726,40

992,93

3 8947

13 564

15 865

18258

86 634

14,03

0,42

12,02

31,46

15,20

2,66

2,09

1,68

9,14

3,75

Výměra zemědělské půdy [ha] % půdy v EZ % půdy v PO

ÚK*)

ČR*) 2 689

42 148

398 406

36 822

329 232 19 937

276 138

4 238 975

(EZ = ekologické zemědělství, PO = přechodné období, * pouze dostupné údaje) (Zdroj: ÚZEI 2010, vlastní propočty)

Tabulka 10. Orientační porovnání zastoupení plodin na orné půdě v průměru ČR a v ekologickém zemědělství Obiloviny

Luskoviny

Okopaniny

Technické plodiny

Z toho olejniny

Zelenina

Pícniny

Průměr ČR

62,5

1,0

2,2

21,7

21,6

0,7

8,7

Průměr EZ

56

3,3

0,6

3,4

2,7

1,2

33

Plodina

(Zdroj: vlastní propočty)

Závěry Porovnáme-li strukturu současně pěstovaných plodin v zájmovém území z hlediska agrobiodiverzity, tak dochází k dominanci dvou skupin plodin a to obilovin (zejména pšenice ozimá) a olejnin (řepka). Společně tyto skupiny představují 87 % oseté orné půdy. Dochází k výraznému snížení podílu živočišné produkce. U skotu došlo ke snížení stavů o 58 %. Tato skutečnost je nepříznivá i z hlediska zabezpečení organické hmoty v půdě, ale působí negativně i ve využívání píce z trvalých travních porostů. V důsledku intenzifikace zemědělství, omezení druhů a odrůd zemědělských plodin dochází ke ztrátám některých druhů rostlin a živočichů, což působí negativně v krajině. Určitým řešením pro další období může být rozvoj ekologického zemědělství a to zejména zvýšením počtu pěstovaných druhů i odrůd zemědělských plodin, ale i zvýšením počtu hospodářských zvířat, zejména skotu. Podkrušnohorská krajina má celou řadu dalších environmentálních a sociálně ekonomických disparit, které negativně působí na vývoj v krajině ale i na její obyvatele. Zvýšení biodiverzity může přispět i ke zlepšení stavu životního prostředí.

Poděkování Podpořeno projektem Ministerstva pro místní rozvoj ČR WD-44-07-1 „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“.

144


Seznam použité literatury KOLEKTIV AUTORŮ. (2010): Soupis ploch osevů k 31.5.2010. Český statistický úřad. Praha. KOLEKTIV AUTORŮ. (2010): Statistické šetření ekologického zemědělství. Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Brno. URBAN J, ŠARAPATKA B. A KOL. (2005): Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, I. díl (Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin). MŽP, 52–60. VAČKÁŘ, D. (2003): Agrobiodiverzita, ochrana přírody a udržitelný rozvoj. Ochrana přírody. 58, č.2, 35–37. VRÁBLÍKOVÁ, J. A KOL. (2010): Problematika zemědělské biodiverzity v oblasti Podkrušnohoří – studie. FŽP UJEP. Ústí nad Labem. VRÁBLÍKOVÁ, J. A KOL. (2008a): Revitalizace antropogenně postižené krajiny v Podkrušnohoří I. část: Přírodní a sociálně ekonomické charakteristiky disparit. FŽP UJEP. Ústí nad Labem. ISBN 978-80-7414-019-8, 182 s. VRÁBLÍKOVÁ, J. A KOL. (2008b): Revitalizace antropogenně postižené krajiny v Podkrušnohoří, II. část Teoretická východiska pro možnost revitalizace území v modelové oblasti. FŽP UJEP. Ústí nad Labem. ISBN 978-80-7414-085-3. 153 s.

145


VYUŽITÍ METODY PÁROVÉHO SROVNÁNÍ PŘI VÍCEKRITERIÁLNÍM HODNOCENÍ VARIANT1 PRACTICAL USE OF MULTIPLE COMPARISON METHODS FOR EVALUATION OF POSSIBLE OPTIONS Miroslav FARSKÝ, Libor MĚSÍČEK, Libor MĚSÍČEK jr. Univerzita Jana Ev. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika, [email protected] Univerzita Jana Ev. Purkyně, Filozofická fakulta, Hoření 13, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika, [email protected] Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta informatiky a statistiky, nám. W. Churchilla 4, 103 67 Praha 3, Česká republika, [email protected]

Abstrakt Článek se zaměřuje na metody párového srovnání v procesu hodnocení. Nejprve upozorňuje na rostoucí míru využití metod párového srovnání a dále objasňuje možnosti použití Saatyho metody za použití běžných nástrojů (Microsoft Excel 2007). Uvádí také tři typické příklady použití této metody. Abstract The article focuses on importance of pair-wise comparison methods in evaluating process. The article points out the increasing usage of the pair-wise methods and further clarifies the use of Saaty method by generally spread tool (Microsoft Excel 2007). It also gives three typical examples of using this method. Klíčová slova: multikriteriální rozhodování, hodnocení variant, Saatyho metoda, AHP Key words: multicriterial decision making, evaluating of options, Saaty method, AHP

Úvod V posledních letech, v kontextu ekonomické recese a nepříznivého vývoje schodku veřejných rozpočtů, nabývá na významu metoda vícekriteriálního hodnocení efektivnosti investičních akcí a programů [např. SOUKUPOVÁ (2009)]. Metody založené na vícekriteriálním rozhodování umožňují zohlednit široké spektrum významných faktorů při formulaci závěrů a doporučení. Využití multikriteriálního rozhodování bude aktuální i pro projekt Ministerstva pro místní rozvoj ČR „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“. Ve stati [FIALA, FARSKÝ, ZAHÁLKA (2009)] byly pro tento projekt naznačeny varianty strategického scénáře, které by měly být v blížících se závěrečných etapách projektu posouzeny metodou vícekriteriálního hodnocení. Pro vyhodnocení příslušných kriteriálních matic bylo doporučeno použití Saatyho metody kvantitativního párového srovnání kritérií [SAATY(1996)]. „Půvab Saatyho metody je v tom, ž1e umožňuje rozhodovatelům vyjadřo1 Příspěvek byl zpracován v rámci projektu Ministerstva pro místní rozvoj ČR „ WD-44-07-1 / Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“. Odpovědný řešitel projektu Prof. Ing. J. Vráblíková, CSc.

146


vat své preference namísto numerické stupnice i verbálním způsobem, který je jim zpravidla výrazně bližší.“ [JABLONSKÝ (2002), s. 176]. Protože tato metoda je dosud málo rozšířena a přitom je aplikovatelná v řadě environmentálních úloh, považovali jsme za vhodné učinit ji předmětem této konzultace.

Teorie Saatyho metody odhadu vah kritérií Použití Saatyho metody se skládá ze dvou fází. V první fázi dochází k porovnání dvojic kritérií uspořádaných do matice a to za použití doporučené bodové stupnice (Tabulka 1). Tato stupnice popisuje míru preference kritéria v řádku matice před kritériem ve sloupci. Pokud je preferováno kritérium ve sloupci před kritériem v řádku je použita převrácená hodnota z tabulky 1. Tabulka 1 Bodová stupnice Body

Charakteristika

1 3 5 7 9

Dvojice kritérií je stejně významná První kritérium je mírně významnější než druhé. První kritérium je dosti významnější než druhé. První kritérium je prokazatelně významnější než druhé První kritérium je absolutně významnější než druhé

Zdroj: [SAATY (1996)]

Jak upozorňuje [FOTR, J. a kol. (2010)] může být doporučená stupnice zavádějící. Ve vhodných případech doporučuje seřadit kritéria podle důležitosti od nejvýznamnějšího po nejméně důležité. Následně určit rozpětí stupnice (tedy kolikrát je nejdůležitější kritérium významnější než nejméně důležité kritérium). Takto získanou stupnici pak použít namísto doporučené bodové stupnice. Samotná Saatyho matice je pak konstruována tak, že v nultém řádku jsou vyjmenována postupně kritéria K1 až Ki a ve stejném pořadí jsou vyjmenována v prvním sloupci matice. Na diagonále matice jsou vzájemně porovnávána dvě stejná kritéria jsou zde vždy jedničky (sij=1 pro i = j). Hodnoty pod diagonálou jsou rovny převrácené hodnotě odpovídající preferenci dvojice kritérií nad diagonálou. To snižuje nutný počet provedených srovnání. Počet srovnání lze vypočíst podle vzorce:

V případě porovnávání 4 kritérií je tedy třeba provést pouze 6 srovnání, zbytek hodnot se dopočte převrácením hodnot. Je ovšem důležité upozornit, že metoda je založena na subjektivních soudech a to sebou nese řadu úskalí. Mezi ně patří například výběr hodnotitelů, volba vhodné bodové stupnice a také volba sémantiky. Obrázek 1 ukazuje růst počtu srovnání v závislosti na počtu kritérií. Je zřejmé, že použití párového srovnání pro větší počet kritérií je relativně obtížné. Při 12 kritériích je nutné provést 66 porovnání a při takovém počtu lze jen obtížně udržet konzistenci všech preferenčních soudů.

147


Obr. 1 Počet srovnání v závislosti na počtu použitých kritérií Zdroj: Autoři příspěvku

Příklad nevyplněné Saatyho matice ukazuje tabulka 2 Tabulka 2 Saatyho matice Kritérium

K1

K2

K3

K4

K1 K2 K3 K4

1

1

1

1

Zdroj: Autoři příspěvku

Příklad vyplněné tabulky s použitím doporučené2 bodové stupnice ukazuje tabulka 3. Pole nad diagonálou jsou vyplněna ručně, hodnoty pod diagonálou jsou dopočteny převrácením hodnot. Jak je vidět, kritérium K1 je třikrát významnější než K2. Tabulka 3 Příklad vyplněné matice hodnot Kritérium

K1 K2 K3 K4

K1

K2

K3

K4

1

3

5

9

1/3

1

2

7

1/5

1/2

1

3

1/9

1/7

1/3

1


V druhé fázi jsou stanoveny váhy jednotlivých kritérií. K tomu lze použít dva způsoby. Exaktní způsob je založen na metodě nejmenších čtverců a je výpočetně relativně složitý. Druhý, aproximující, způsob poskytuje uspokojivé výsledky a je založen na geometrickém průměru. Pro výpočet vah určíme geometrický průměr preferencí v každém řádku matice. Získané hodnoty následně znormujeme. Použití ukazuje tabulka 4.

2 Za použití stupnice vytvořené T. Saatym

148


Tabulka 4 Saatyho matice s výslednými váhami kritérií K1

K2

K3

K4

Geometrický průměr

Výsledné váhy

K1

Kritérium

1

3

5

9

3,408658099

0,578894391

K2

1/3

1

2

7

1,46977784

0,249613227

K3

1/5

1/2

1

3

0,740082804

0,125688694

K4

1/9

1/7

1/3

1

0,269702237

Suma

5,888220981

0,045803688 1


Pro ilustraci postupu výpočtu ještě uvádíme v Tabulce 5 vzorce pro výpočet použité v Tabulce 4. Příklad je realizován v Microsoft Excel 2007. Tabulka 5 Vzorce použité pro výpočet hodnot vah pomocí geometrického průměru


Kritérium K1 má výslednou váhu 0, 578894391, kritérium K2 má váhu 0,249613227, kritérium K3 pak 0,115688694 a kritérium K4 0,045803688. Tento příklad ilustruje jednoduchost použití Saatyho metody pro získání vah pro jednotlivá kritéria. Zároveň je třeba upozornit na nutnost zachování tranzitivity odhadů a tím i konzistenci celé matice.

Příklad I. Jako příklad aplikace metody uvádí [SAATY a kol. (2009)] marketingový odhad struktury spotřeba nápojů v USA. Skupina 30 expertů měla seřadit nápoje podle výše jejich spotřeby. Na základě jejich všeobecného přehledu dokázali za dodržení pravidel konzistence dosáhnout prakticky shody s empirií, o čemž svědčí hodnota korelačního koeficientu mezi odhady a statistickou evidencí (r = 0,99). Výsledné poměry uvádíme v tabulce 6. Tabulka 6 Výsledky použití Saatyho matice pro získání odhadu spotřeby nápojů v USA Nápoj

Káva

Víno

Čaj

Pivo

Sodovka

Mléko

Voda

Získané z matice

0,177

0,019

0,042

0,116

0,190

0,129

0,327

Statistická data

0,180

0,010

0,040

0,120

0,180

0,140

0,330

Zdroj: [SAATY a kol. (2009)]

Příklad II. Jak uvádí [SAATY a kol. (2009)] měla skupina expertů rozhodnout o relativní velikosti 7 španělských měst. Opět se podařilo díky dodržení pravidel konzistence dosáhnout výsledků srovnatelných s oficiálními statistikami počtu obyvatel. Výsledky uvádíme v Tabulce 7. Dosažený korelační koeficient mezi odhadem a empirickými daty je v tomto příkladu roven 0,99 a potvrzuje tedy vydatnost odhadu. 149


Madrid

Barcelona

Valencia

Sevilla

Zaragoza

Malaga

Bilbao

Odhadnutá relativní velikost

Skutečný počet obyvatel

Skutečná relativní velikost

Tabulka 7 Výsledek použití Saatyho metody pro srovnání měst podle velikosti

Madrid

1

2

5

5

6

6

9

0,429

3 400 000

0,434

Barcelona

½

1

2

2

3

3

4

0,197

1 500 000

0,192

Valencia

1/5

½

1

1

1

1,5

2

0,091

740 000

0,095

Sevilla

1/5

½

1

1

1

1

2

0,086

700 000

0,089

Zaragoza

1/6

1/3

1

1

1

1

2

0,079

600 000

0,077

Malaga

1/6

1/3

1/1,5

1

1

1

1

0,068

528 000

0,067

Bilbao

1/9

¼

½

½

½

1

1

0,048

358 000

0,046

Zdroj: [SAATY a kol. (2009)]

Příklad III. V předchozích příkladech I. A II. Byla demonstrována metoda párového srovnání kriterií na příkladu hodnocení dle jediného kriteria, tedy v případech monokriteriálního hodnocení variant odhadu. V tomto III. Příkladu popíšeme případ hodnocení vícekriteriálního. Výběr kriterií je nutné provést gremiálně, se zřetelem na dostupnost jejich případné kvantifikace v retrospektivních časových řadách. Verbálně formulovaná kriteria a jejich preferenční vztahy měly by být získány metodou brainstormingu3. Prezentovaný příklad je zaměřen na hodnocení záměru z okruhu tzv. sociální revitalizace regionu – vytváření nových pracovních příležitostí, V prvním kroku jsou získány váhy čtyř kritérií. Jak je vidět z tabulky 8 největší význam má s téměř 50% váhou plat. Tabulka 8 Získání vah kritérií Lokalita

Lokalita

Plat

Náplň

Vzdálenost

Geometrický průměr řádku

Váhy kritérií

1

1/5

1/3

½

0,427287006

0,084820025

Plat

5

1

2

4

2,514866859

0,49922199

Náplň

3

½

1

3

1,456475315

0,289122465

Vzdálenost

2

¼

1/3

1

0,638943104

0,126835521

Suma

5,037572285

1


V druhém kroku bylo navržené řešení (projekt) posouzeno postupně z navržených hledisek a to hodnotiteli ze čtyř vrstev obyvatelstva4 a byly získány dílčí matice tzv. hodnocení pozic5: 3 �� Brainstroming z hlediska tzv. rizikové analýzy představuje Metoda HAZOP (HAZard and OPerability Study). Metoda se používá v případech, kdy je nutné si vytvořit počáteční názor. 4 V praxi by se k tomu využily výsledky mikrosociologického průzkumu. 5 Škála 1/9 až 9 zde vyjadřuje míru preference projektu odpovídající dvojici hodnotitelů. Zároveň nelze vždy dodržet konzistenci matice z důvodu povahy získaných dat.

150


Tabulka 9 Hodnocení pozic z pohledu lokality výkonu práce Pomocný personál

Ekonom

Technik

Dělník


Váhy

Pomocný personál

1

1

3

8

2,213363839

0,412405054

Ekonom

1

1

2

8

2

0,372650033

Technik

1/3

½

1

4

0,903602004

0,168363658

Dělník

1/8

1/8

¼

1

0,25

0,046581254

Suma

5,366965843

1


Tabulka 10 Hodnocení pozic z pohledu platu Pomocný personál

Ekonom

Technik

Dělník


Váhy

Pomocný personál

1

1/9

1/5

3

0,508133

0,076696

Ekonom

9

1

4

9

4,242641

0,640371

Technik

5

1/4

1

5

1,581139

0,238652

Dělník

1/3

1/9

1/5

1

0,293371

0,04428

Suma

6,625283

1


Tabulka 11 Hodnocení pozic z pohledu pracovní náplně Pomocný personál

Ekonom

Technik

Dělník


Váhy

Pomocný personál

1

1/5

1/4

3

0,622332977

0,113845002

Ekonom

5

1

1/2

4

1,77827941

0,325305312

Technik

4

2

1

7

2,7355648

0,500424036

Dělník

1/3

1/4

1/7

1

0,330316432

0,06042565

Suma

5,466493619

1


Tabulka 12 Hodnocení pozic z pohledu dojezdové vzdálenosti Pomocný personál

Ekonom

Technik

Dělník


Váhy

Pomocný personál

1

3

2

1/5

1,046635

0,167644

Ekonom

1/3

1

1/2

1/9

0,368894

0,059087

Technik

1/2

2

1

1/7

0,614788

0,098474

Dělník

5

9

7

1

4,212866

0,674795

Suma

6,243183

1


Posléze v třetím kroku pro každého j-hodnotitele (= variantu) a i-kriterium vypočteme hodnotu indikátoru Ii,j dle vzorce: (váha kriteria)*(váha pohledu) a seřadíme je do maticové tabulky. V našem případě získáme tabulku 13.: 151


Tabulka 13 Výsledné hodnocení za použití daných kritérií Kriterium

Suma

Lokalita

Plat

Náplň

Vzdálenost

Pomocný personál

0,03498

0,038288

0,032915

0,02126327

0,127446962

Ekonom

0,031608

0,319687

0,094053

0,00749439

0,452843062

Technik

0,014281

0,11914

0,144684

0,01248994

0,290594843

Dělník

0,003951

0,022106

0,01747

0,08558792

0,129115133

Suma

1


Výsledná tabulka 13 ukazuje, že realizace navrženého projektu bude nejlépe hodnocena z pozice ekonomů, větší výhrady budou mít pomocný perzonál a dělnictvo. Je pak věcí dalšího politického rozhodnutí, zda posuzovaný projekt v dalším dopracovat resp. přepracovat a nebo ho zavrhnout.

Diskuse a závěr Saatyho metoda umožňuje poměrně rychle porovnat a získat hodnoty vah zvolených kritérií, která mohou být i verbálně formulována. Kriteria lze pragmaticky rozdělit do tří skupin („pilířů“): 1/ Ekonomická– 2/ Socio-kulturní– 3/ Environmentální – Stanovení závažnosti jednotlivých pilířů u krajinářských revitalizačních projektů považujeme meritorně za politickou záležitost, příslušející vládní administrativě a krajské representaci. V průběhu zpracování prováděcího projektu a výběru definitivní varianty budou případné změny priorit respektovány a reflektovány. U menších projektů, u kterých je požadováno, aby byly v souladu s kriterii EIA dle zákona6, je oprávněno nepředpokládat apriorně priority některých „pilířů“ a v tomto smyslu je i koncipovány i prezentované příklady.

Literatura JABLONSKÝ J. (2002): Operační výzkum. Praha, Profesional Publishing FIALA P., FARSKÝ M., ZAHÁLKA J. (2009) Vícekriteriální hodnocení strategického scénáře Podkrušnohoří. Studia Oecologica č. 1, str. 84–94 (ISSN 1802-212X) FOTR, J. A KOL.(2010): Manažerské rozhodování: postupy metody a nástroje. Praha. Ekopress, 2010, SAATY, T.L. (1996): The Analytic Hierarchy Process. RWS Publications, Pittsburgh. SAATY, T.L., VARGAS, L.G. WHITAKER, R.(2009): Addressing with Brevity Criticisms of the Analytic Hierarchy Process, International journal of the analytic hierarchy process. SOUKUPOVÁ, J. (2009): Kvantitativní metody a jejich využití při hodnocení efektivnosti výdajů místních rozpočtů do oblasti ochrany ŽP. In: Účetnictví a reporting udržitelného rozvoje, str. 65–71 Vyd. první. Praha: Linde nakladatelství s. r. o., 2009. Ekonomika, 1, ISBN 978-80-86131-82-5

6

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí

152


PAVOUCI VYBRANÝCH PÍSKOVCOVÝCH JESKYNÍ NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE KAŇON LABE (CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST LABSKÉ PÍSKOVCE, ČESKÁ REPUBLIKA) SPIDERS OF SELECTED SANDSTONE CAVES OF NATIONAL NATURE RESERVE KAŇON LABE (THE PROTECTED LANDSTCAPE AREA LABSKÉ PÍSKOVCE, THE CZECH REPUBLIC) Michal HOLEC, Tomáš KADORA, Diana HOLCOVÁ Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika

Abstrakt V období od února do srpna 2010 byl s pomocí zemních pastí prováděn průzkum pavouků vybraných devíti pískovcových jeskyní v Národní přírodní rezervaci Kaňon Labe (CHKO Labské pískovce). S pomocí 41 zemních pastí bylo celkem zjištěno 14 jedinců 13 druhů pavouků. K faunisticky významným nálezům patří: Porrhomma myops, Porrhomma egeria, Agnyphantes expunctus a Theonoe minutissima. Abstract Spider community of nine selected sandstone caves of National Nature Reserve Kaňon Labe (Protected landscape Area Labské pískovce) has been investigated from February to August 2010. Using 41 pitfall traps 14 specimens of 13 species has been recorded. Faunistically important species has been recorded: Porrhomma myops, Porrhomma egeria, Agnyphantes expunctus and Theonoe minutissima. Klíčová slova: pavouci, Porrhomma egeria, Porrhomma myops, Agnyphantes expunctus, Theonoe minutissima, NPR Kaňon Labe, pískovcové jeskyně Key words: spiders, Porrhomma egeria, Porrhomma myops, Agnyphantes expunctus, Theonoe minutissima, NNR Kaňon Labe, sandstone caves

Úvod Studiu pavouků podzemí se u nás věnuje relativně mnoho prací (viz např. RŮŽIČKA a ZACHARDA 2010, RŮŽIČKA a KLIMEŠ 2005, RŮŽIČKA 2000a, RŮŽIČKA 1996, RŮŽIČKA a HAJER 1996, RŮŽIČKA a kol. 1995, RŮŽIČKA 1993, RŮŽIČKA 1996). S ohledem na zde prezentované výsledky jsou pak zvlášť významné zejména ty práce, které pocházejí z geograficky blízkých lokalit (viz např. RŮŽIČKA a kol. 1989, RŮŽIČKA a kol. 1995, ČEŘOVSKÝ a HOLEC 1996, HAJER a kol. 1997). Významné jsou však i práce ze vzdálenějších oblastí, zejména pak pokud se jedná o pozorování z jeskyní v pískovcovém pseudokrasu (viz např. RŮŽIČKA a kol. 2010, RŮŽIČKA a KOPECKÝ 1998, RŮŽIČKA 1998a, RŮŽIČKA 1992). Předkládaný text shrnuje výsledky sedmiměsíčního sledování pavouků, prováděného během roku 2010 metodou zemních pastí ve vybraných pískovcových jeskyních Národní přírodní rezervace Kaňon Labe u obce Hřensko v Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. 153


Lokalita a metodika Devět zájmových pískovcových jeskyní se nachází přibližně 1,5 km jižním směrem od obce Hřensko (okres Děčín, CHKO Labské pískovce, geomorfologicky Děčínská vrchovina). Jeskyně leží na strmých skalnatých svazích řeky Labe a jejího přítoku Suché Kamenice v nadmořské výšce přibližně 200–250 m n. m. Bližší popis všech jeskyní, zejména pak jejich zákres, uvádí horolezecký průvodce Černého (2005). V průběhu roku 2010 došlo k vyhlášení Národní přírodní rezervace Kaňon Labe (Sbírka zákonů č. 142/2010 ze 4. 5. 2010). Do této oblasti patří i zájmové jeskyně (viz níže). V každé z jeskyní byly v době od 9. 2. do 14. 4. a od 14. 4. do 26. 8. 2010 umístěny zemní formalínové pasti (4% roztok), a to v počtu, který uvádíme za název každé ze zkoumaných jeskyní: DÁMSKÁ JESKYNĚ (6), JESKYNĚ PŘÁTEL PŘÍRODY (8), JESKYNĚ NADĚJÍ (2), NOVÁ MÁSLOVÁ DÍRA (2), MÁSLOVÁ DÍRA (2), KRAKONOŠOVA JESKYNĚ (3), U VĚŽE (2), LEDOVÁ JESKYNĚ (11), JESKYNĚ PŘÁTELSTVÍ (5). Názvy jeskyní jsou v souladu s prací ČERNÉHO (2010). Výjimkou je pouze jeskyně NOVÉ MÁSLOVÁ DÍRA (50◦51´28,500N, 14◦13´37,770E, 257 m n. m.), kde jde pouze o náš pracovní název. Determinaci prováděl M. Holec a V. Růžička. Materiál je deponován ve sbírce M. Holce a V. Růžičky (viz výsledky). Nomenklatura byla upravena podle PLATNICKA (2010).

Obr. 1 Vývoj teplot v jednotlivých sledovaných jeskyních v době měření v roce 2010 v místech nejhlouběji umístěných zemních pastí. Teplotní charakteristiky většiny sledovaných jeskyní, změřené vždy v místech uložení od vchodu nejvzdálenější zemní pasti, jsou uvedeny v obrázku (Obr. 1). Nejvzdálenější pasti byly umístěny 6 m (NOVÁ MÁSLOVÁ J., MÁSLOVÁ J.), 9 m (J. NADĚJÍ), 12 m (DÁMSKÁ J.), 17 m (LEDOVÁ J.), 18 m (KRAKONOŠOVA J.), 24 m (J. PŘÁTELSTVÍ), 45 m (JESKYNĚ PŘÁTEL PŘÍRODY) od vchodu jeskyně. Údaj o vzdálenost pochází Teploty ve sledovaných jeskyních nepřesahovaly 20 °C. Výrazně nižší byly letní teploty v Ledové jeskyni a v Jeskyni Přátel přírody. V těchto byly zároveň výrazně nižší teploty v zimním období. 154


Výsledky a diskuze Přehled druhů a jejich přiřazení k jednotlivým jeskyním Zápis je proveden v následující podobě: zkratka jeskyně (iniciální písmena názvu jeskyně – viz metodická část), datum expozice zemní formalínové pasti, počet exemplářů (ex.) samců/ ex.samic/ nedospělých ex. Harpactea lepida (C. L. Koch, 1838) JP, 14. 4.– 26. 8. 2010, -/1; Lepthyphantes leprosus (Ohlert, 1865) DJ, 14. 4.–26. 8. 2010, 1/-; Theonoe minutissima (O. P.-Cambridge, 1879) NM, 14. 4.–26. 8. 2010, 1/-; Palliduphantes pallidus (O. P.-Cambridge, 1871) NM, 14. 4.–26. 8. 2010, -/1; Harpactea hombergi (Scopoli, 1763) N, 9. 2.–14. 4 .2010, -/-/1; Cicurina cicur (Fabricius, 1793) DJ, 14. 4.–26. 8. 2010, -/1; Agnyphantes expunctus (O. P.-Cambridge, 1875) JP, 9. 2.–14. 4. 2010, 1/-; Nesticus cellulanus (Clerck, 1757) DJ, 14. 4.–26. 8. 2010, 1/-/1; Atypus affinis Eichwald, 1830 JP, 14. 4.–26. 8. 2010, 1/-; Meta menardi (Latreille, 1804) PP, 14. 4.–26. 8. 2010, 1/-; Porrhomma myops Simon, 1884 PP, 14. 4.–26. 8. 2010, -/1 (det. a coll. V. Růžička); Porrhomma egeria Simon, 1884; PP, 14. 4.– 26. 8. 2010, -/1 (det. a coll. V. Růžička); Porrhomma cf. convexum (Westring, 1851) LJ, 14. 4.–26. 8. 2010, 1/- (poškozený materiál, det. a coll. V. Růžička) Celkem bylo v devíti sledovaných jeskyních 41 zemními pastmi chyceno 13 druhů pavouků. K druhům silně specializovaným na podzemí patří zejména Porrhomma egeria. U tohoto druhu jsou známé jak populace pigmentovaných jedinců z horských lesů, tak nepigmentovaní jednici z podzemí (RŮŘIČKA 2007). SANOCKA (1982) uvádí navíc postupnou redukci, až absenci, očí u jedinců sbíraných v hlubších partiích jeskyní. Námi zjištění jedinci byli nepigmentovaní s vyvinutýma očima. Literární údaje o tomto druhu jsou sice v rámci ČR častější, než u rovněž zjištěného druhu P. myops (viz např. RŮŽIČKA 2007, BUCHAR a RŮŽIČKA 2002; RŮŽIČKA 2000b), ale z oblasti CHKO Labských pískovců druh publikován dosud nebyl. P. myops z CHKO Labských pískovců dosud rovněž publikován není. Nejbližší lokalitou nálezu byla Velká Jeskyně skřítků u Folknářů u Děčína (lgt. Holec M. a Pokorný R. 2009, det. Růžička V. – nepublikováno). Dále je druh znám ze severně exponované kamenné suti na vrchu Kamenec (PR Kamenná hůra) u Starého Šachova (tento nález dosud nebyl publikován v žádné práci, kde je uveden přehled pavouků této lokality (viz RŮŽIČKA 2000a, ČEŘOVSKÝ a HOLEC 1996 nebo RŮŽIČKA a HAJER 1996). Nově byl tento druh zjištěn v blízkém okolí řek Labe v Loupežnické jeskyni u Krásného Března u Ústí nad Labem (lgt. Holec M. a Pokorný R. 2007, det. V. Růžička, nepublikováno) a dokonce i ze staré průzkumné štoly na vrchu Deblík u Církvic u Ústí nad Labem (HOLEC a kol. 2010). Druh byl tedy zjištěn již na více lokalitách v okolí řeky Labe mezi Litoměřicemi a Hřenskem a v jednom nálezu na přítoku Labe v blízkosti řeky Ploučnice (viz již zmíněná lokalita Kamenec u Starého Šachova). Uvedené nálezy společně s nálezem ze zájmových jeskyní v NPR kaňon Labe poměrně silně naznačují, že tento druh bude přinejmenším v kaňonu řeky Labe od Litoměřic až po státní hranici u Hřenska druhem na vhodných místech široce rozšířeným. Porrhomma convexum je rovněž vzácným obyvatelem podzemí ČR. Z oblasti CHKO Labských pískovců neexistují žádná publikovaná data o tomto druhu. Podle BUCHARA a RŮŽIČKY (2002) se však druh u nás vyskytuje nejen v jeskyních, ale také na dalších vlhkých a chladných místech. Spolehlivá determinace námi nalezeného nebyla vzhledem k poškození materiálu (absence končetin) možná (Růžička – ústní sdělení). Vzhledem k nárokům na prostředí i vzhledem ke znakům, které umožnily jen částečně spolehlivou determinaci, je však výskyt druhu ve sledovaných jeskyních, nebo i v jejich okolí, velmi pravděpodobný. 155


Theonoe minutisima je rovněž druhem podzemí, avšak je znám i z rašelinišť (BUCHAR a RŮŽIČKA 2002). Podle RŮŽIČKY (1998b) jsou populace specializované na podzemí charakteristické prodlouženými končetinami. Tuto skutečnost nebylo možné na materiálu ověřit, neboť vzorek již vykazoval známky deformace vyschnutím, včetně absence většiny končetinových článků. Theonoe minutisima je považován za druh vzácný (BUCHAR a RŮŽIČKA, 2002). Z publikovaných prací je druh znám z relativně blízkých lokalit ze Studeného vrch u České Kamenice (RŮŽIČKA a kol. 1989) a Suchého vrchu Cvikova (RŮŽIČKA a HAJER 1996). V zemních pastech se vyskytovaly i druhy v podzemí široce rozšířené (BUCHAR a RŮŽIČKA 2002). K těmto druhům patřily zejména Meta menardi a Nesticus cellulanus. Široce rozšířeným druhem podzemí ČR, avšak velmi často i dalších stinných prostředí (např. doupné stromy, ale někdy i na povrchu v hrabance apod.) byl Lepthyphantes leprosus. Palliduphantes pallidus je rovněž druhem v ČR široce rozšířeným, avšak vzhledem k prostředí je druhem jen málo vyhraněným (BUCHAR a RŮŽIČKA 2002). Často je přitom podle RŮŽIČKY (2007) sbírán i v jeskyních a v hlubších vrstvách půdy. Velmi významným je nález vzácného druhu Agnyphantes expunctus. Červený seznam (RŮŽIČKA 2005) uvádí druh v kategorii „ohrožené“. A. expunctus je od nás znám pouze z několika horských a podhorských lokalit. Přesto, že druh je od nás znám z podhorských a horských oblastí s charakterem rašelinišť (BUCHAR a RŮŽIČKA, 2002), tzn. z prostředí, která některými charakteristikami připomínají jeskyně, z podzemí u nás zatím znám nebyl. Rovněž z CHKO Labských pískovců druh znám nebyl. Dalších pět druhů (Harpactea hombergi, H. lepida, Cicurina cicur, Atypus affinis) patřilo mezi druhy charakteristické především pro povrchová prostředí. Jejich vazba k jeskyním však nemusí být jen náhodná. Např. Cicurina cicur je sice druhem povrchovým, často např. v lesní hrabance, avšak je zároveň druhem různých mikroprostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí (BUCHAR a RŮŽIČKA 2002). Např. M. Holec (nepublikováno) zaznamenal tento druh na konci prostupné části Velké Jeskyně skřítků na Pustém vrchu u Folknářů u Děčína, tzn. v hloubce přibližně 22 m. Oba výše jmenované druhy rodu Harpactea uvádí BUCHAR a RŮŽIČKA (2002) jako druhy nejen lesní, ale i jako druhy s vazbou na kamenité suti, tedy biotopy s holým kamenitým povrchem a přechody do podzemí. A. affinis je druhem spíše sušších a světlých lesů. Jeho přítomnost zde považujeme spíše za náhodnou. Stěny v okolí vchodu Ledové jeskyně jsou příkré a vstup místy propasťovitý. To také vysvětluje hromadění opadu na dně jeskyně. Velcí a velmi mobilní samci sklípkánků se tak snadno mohou dostat na dno propasti. Přes relativně vysoký počet zemních pastí bylo zjištěno pouze 14 jedinců třinácti druhů pavouků. RŮŽIČKA a KOPECKÝ (1998) např. uvádějí z pískovcových jeskyní CHKO Broumovska 131 exemplářů, náležícím 28 druhům. To je pravděpodobně dáno zejména skutečností, že námi umístěné pasti byly pokládány do míst v hlubších prostorách jeskyní, neboť jsme předpokládali jejich krátkou životnost ve vchodových přehledných partiích jeskyní. Jeskyně jsou totiž pod silným tlakem různých skupin návštěvníků a možnosti umístění pastí jsou ve stísněném prostoru velmi omezené. Negativní vliv samotné silné návštěvnosti jeskyní (viz početné záznamy v návštěvních knihách jeskyní) přitom také nelze zcela vyloučit. CHAPMAN (1993) např. uvádí příklad vymizení některých druhů chvostoskoků (Collembola) z těch částí jeskyní, kde docházelo k opakovanému odpočinku návštěvníků jeskyní a hromadění odpadu se zbytky jídla. Autor uvádí ale také nárůst početnosti jiných druhů chvostoskoků a nárůst početnosti pavouka Porrhomma convexum. V době našich návštěv jsme však odpad pozorovali jen zcela ojediněle, a rovněž pouze maximálně v některých částech jeskyní. Je tak obtížné se domnívat, že tento lokálně umístěný odpad, navíc ve vel156


mi malém množství, by mohl vést k silným úbytkům epigeicky žijících druhů pavouků, o kterých je obecně známo, že jejich zjištění v hlubších částech jeskyní je časově obtížné. Další průzkum pavouků v podzemí této oblasti by měl více zohlednit i manuální odchyt a prosevy opadu, a to nejen v jeskyních, kde opadu bývá často málo, nebo často schází, ale i ve vnějším prostředí. Jak uvádíme již výše, některé druhy s úzkou vazbou na podzemí se často vyskytují i v povrchových prostředích. Okolí sledovaných jeskyní je členité a nabízí mnoho stinných a chladných míst, která mohou hostit i druhy společné s prostředím jeskyní. Výzkum by měl být rozšířen i do méně navštěvovaných jeskyní, aby bylo získáno více dat o případném negativním tlaku návštěvnosti na bezobratlé živočichy podzemí.

Poděkování Příspěvek vznikl za finanční podpory grantu Interní grantové agentury UJEP uděleného pro rok 2010 a podpory MŽP VaV evid. č. SP/2d3/4/07 „Studium biologické rozmanitosti arachnoceóz pseudokrasových jeskyní v neovulkanitech severních Čech“. Poděkování patří pak dále zejména V. Růžičkovi za determinace pavouků rodu Porrhomma. V neposlední řadě děkujeme i kolegům P. Chvátalovi a P. Bendovi s jejichž pomocí jsme zájmové jeskyně prvně navštívili.

Literatura BUCHAR J., RŮŽIČKA V. (2002): Catalogue of Spiders of the Czech republic. Peres Publishier, Praha, 351 str. ČERNÝ P. (2005): Horolezecký původce Labské údolí a Bělá. Nákladem vlastním, 264 str. ČEŘOVSKÝ V., HOLEC M. (1996): Arachnofauna suťového svahu na vrchu Kamenec. Sborník Okresního muzea v Mostě, řada přírodovědná, 18: 21–25. HAJER J., RŮŽIČKA V., BARTOŠ J. (1997): Pavouci suťového pole lokality Koštov (České středohoří, severní Čechy). Sborník okresního muzea v Mostě, řada přírodovědná, 19: 19–28. HOLEC M., KADORA T., HOLCOVÁ D. (2010): Příspěvek k poznání živočichů podzemního objektu na vrchu Deblík v Českém středohoří (Contribution to the knowledge of the fauna of subterranean objects on the Deblík hill in České středohoří mts). Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná, 32, 13–22. CHAPMAN P. (1993): Caves and Cave Life. New Naturalist 79, Harper-Collins, London, 219 str. PLATNICK N. (2010): The World Spider Catalog, Version 11.0. [online]. American Museum of Natural History. Publikováno 2010 [citováno 13. 9. 2010]. Dostupné z: http://research.amnh.org/entomology/spiders/catalog/index.html. POKORNÝ R., HOLEC M. (2009): Jeskyně Ústeckého kraje. Nekrasové podzemní objekty ve třetihorních vulkanitech, jejich původ, charakteristiky a biota. Nakladatelství XYZ s.r.o., Praha, 276 str. RŮŽIČKA V. (1992): Current results of an arachnological survey of some sandstone rock sites in Bohemia so-called „rock cities“. Arachnol. Mitt., 3: 1–13. RŮŽIČKA V. (1993): Stony debris ecosystems – sources of landscape diversity. Ekológia, Bratislava, 12: 291–298. 157


RŮŽIČKA V. (1996): Pavouci kamenitých sutí a pseudokrasových jeskyní Národního parku Podyjí. In GRUNA B., REITER A. (eds): Výzkum lokality Ledové sluje u Vranova nad Dyjí (NP Podyjí). Příroda, Sborník prací z ochrany přírody, Praha 3, str. 123–132. RŮŽIČKA V. (1998a): Dosavadní výsledky arachnologického průzkumu pískovcových skalních měst. In CÍLEK V., KOPECKÝ J. (eds): Pískovcový fenomén: klima, život a reliéf. Knihovna České speleologické společnosti 32. Česká speleologická společnost, Praha, str. 113–125. RŮŽIČKA V. (1998b): The subterranean forms of L. improbulus, Theonoe minutissima, Theridion bellicosum (Araneae: Linyphiidae, Theridiidae). In SELEN P. A. (ed.) Proseeding of the 17th European Colloquium of Arachnology. British Arachnological Society, Burnham Beeches, Bucks, str. 101–105. RŮŽIČKA V. (2000a): Spiders in rocky habitats in Central Bohemia. J. Arachnol., 28: 217–222. RŮŽIČKA V. (2000b): Porrhomma myops and Porrhomma egeria in the Czech Republic. Acta Univ. Purkyn., Ústí nad Labem, Stud. Biol., 4: 149-150. RŮŽIČKA, V. (2005): Araneae (pavouci). Farkač J., Král D., Škorpík M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. 760 str. RŮŽIČKA V. (2007): Pavouci v jeskyních České republiky. Speleo, 49: 14–19. RŮŽIČKA V., BOHÁČ J., SYROVÁTKA O., KLIMEŠ L. (1989): Bezobratlí kamenitých sutí v severních Čechách (Aranea, Opiliones, Coleoptera, Diptera). Sbor. Severoč. Muz. – Přír. Vědy, 17: 25–36. RŮŽIČKA V., HAJER J. (1996): Spiders (Aranea) of stony debris in North Bohemia. Arachnol. Mitt., 12: 45–46. RŮŽIČKA V., HAJER J., ZACHARDA M. (1995): Arachnid population patterns in undeground cavities of a stony debris field (Araneae, Opiliones, Pseudoscorpionidea, Acari: Prostigmata, Rhagidiidae). Pedobiologia, 39: 42–51. RŮŽIČKA V., KLIMEŠ M. (2005): Spiders in rocky habitats in central Bohemia. J. Arachnol., 28: 217–222. RŮŽIČKA V., KOPECKÝ J. (1998): Pavouci pseudokrasových jeskyní v severovýchodních Čechách. In CÍLEK V., KOPECKÝ J. (eds): Pískovcový fenomén: klima, život a reliéf. Knihovna České speleologické společnosti 32. Česká speleologická společnost, Praha, str. 102–112. RŮŽIČKA V., MLEJNEK R., ŠMILAUER P. (2010): Local diversity versus geographical distribution of arthropods occuring in a sandstone rock labyrinth. J. Pol. J. Ecol., 58: 533–544. RŮŽIČKA V., ZACHARDA M. (2010): Variation and diversity of spider assemblages along a thermal gradient in scree slopes and adjacent cliffs. Pol. J. Ecol., 58 (2): 361–369. SANOCKA E. (1982): Eye regression in Porrhomma moravicum Mill. et Krat. (Aranei). Zoologica Pol., 29: 13–21.

158

Toto číslo obsahuje sekci věnovanou liniové zeleni v krajině

Recommend Documents