Sumersko-akkadsk´y pˇrínos jazykovˇedˇe Tomáš Maˇrík 0.1. Ve struˇcn´ych pˇrehledech dˇejin bádání, které lze nalézt v témˇeˇr každém úvodu do jazykovˇedy, málokdy najdeme zmínku o starém Pˇredním v´ychodˇe. Jako první položka stˇrídavˇe figurují helénistické gramatické traktáty a indick´y gramatik P¯anini. Pˇritom je však každému asyriologovi jasné, že první kapitola pomysln´ych dˇejin jazykovˇedné prehistorie by mˇela b´yt vˇenována právˇe sumersko-akkadskému myšlení o jazyce, které je v´ymluvnˇe doloženo nepˇrebern´ym množstvím klínopisn´ych text˚u, tedy v˚ubec prvním písemnictvím na svˇetˇe. Samozˇrejmˇe existenci jazykovˇedy jako vˇedecké disciplíny na Pˇredním v´ychodˇe v období zhruba od 31 stol. pˇr. Kr. do 1. stol. po Kr., stejnˇe jako žádného jiného vˇedeckého oboru, s vážnou tváˇrí pˇredpokládat nem˚užeme. Nebyl zde ani pˇredem definovan´y pˇredmˇet bádání, ani nebyly d˚uslednˇe užívány racionální metody, zejména ale scházejí doklady pro uvˇedomˇení si jakékoli vˇedy o jazyce, která by se vymezovala v˚ucˇ i ostatním „vˇedeck´ym“ zájm˚um.1 Aˇckoli lze hovoˇrit o nejstarší tradici „myšlení o jazyce“ (první „filologické“ texty doprovázejí již nejstarší soubor písemn´ych památek z cca 31. stol. pˇr. Kr.), dosud neexistují doklady pro to, že by pˇrežila zánik klínového písemnictví, nebo že by ovlivnila srovnatelné pokusy v jin´ych kulturách (napˇr. ˇreckou gramatickou tradici)2. ˙
0.2. Následující stránky nejsou ani vyˇcerpávajícím ani systematick´ym rozborem sumersko-akkadského pohledu na jazyk, ale spíše jen pˇrehledem nˇekter´ych
1
Zejména poslední faktor je − byt’ na první pohled jen formálním − d˚uvodem, proˇc jazykovˇeda klade sv˚uj vznik až do poloviny 19. stol. Vˇecn´y d˚uvod lze spatˇrovat v propojení mnohostranného studia jednotliv´ych jazyk˚u se studiem jak synchronních tak diachronních (strukturních a genetick´ych) vztah˚u mezi jednotliv´ymi jazyky. První vˇedecké od˚uvodnˇení historické jazykové pˇríbuznosti a tím i jazykovˇedy obecnˇe b´yvá spatˇrováno v práci FRANZe BOPPa, Über das Conjugationssystem der Sanskritsprache in Vergleich mit jenem der griechischen, lateinischen, persischen und germanischen Sprache, Frankfurt a. M. 1816. 2 V jedné studii Th. JACOBSEN (Very Ancient Linguistics: Babylonian Grammatical Texts, in: Dell Hymes (ed.), Studies in the History of Linguistics: Traditions and Paradigms, Bloomington − London 1974, 41-62, zejména str. 41) uvádˇel paralely v postupech a vzniku indického popisu sanskrtu, tak jak je pˇripisován P¯aninimu (mezi 5.-3. stol. pˇr. Kr.?), resp. jeho pˇredch˚udc˚um a pokraˇcovatel˚um a Jeremy A. BLACK (Sumerian Grammar in Babylonian Theory. Second, revised edition, Roma, Editrice Pontificio Istituto Biblico 1991 [= StPohl 12], 7) zvažoval možnost pˇrímé závislosti indické tradice na babylónské gramatické teorii, jedná se ovšem o spekulaci, která není podložena d˚ukladn´ym odborn´ym rozborem.
˙
50
ˇ Tomáš MARÍK
projev˚u tohoto myšlení o jazyce. Postupy v mezopotámské gramatické teorii a lexikografii na nás zcela oprávnˇenˇe p˚usobí neotˇrele a modernˇe, nejedná se o žádn´y pˇredobraz positivismu 19. století, ale spíše tendencí, které se v jazykovˇedˇe projevují od 60. let 20. století. Právˇe v tom je nutno hledat d˚uvod, proˇc mezopotamská jazykovˇedná tradice dodnes stojí na okraji zájmu historik˚u jazykovˇedy a proˇc zejména akkadská lexikografická literatura doznala i v sumerologii spíše desinterpretací než pochopení. 1. První doklady zacházení s jazykem sk´ytá již samotn´y fakt záznamu promluvy písmem, v detailu potom typ písemného systému a pˇri zápisu uplatˇnovaná ortografická pravidla. Pˇridržíme-li se úzké definice písma jako systému znak˚u denotujících promluvu jako sekvenci zvuk˚u, pak pˇredstavuje každé písmo a priori rozbor promluvy tím, že bezpodmíneˇcnˇe provádí její segmentaci.3 1.1. Klínové písmo,4 které se vyvinulo z logografického proto-klínového písma uruckého období, bylo po celou dobu své existence písmem logo-sylabick´ym.5
3
Nˇekdy se hovoˇrí o piktografick´ych cˇ i obrázkov´ych písmech. Tím však, že piktogramy zaznamenan´y v´yrok lze cˇ íst v r˚uzn´ych jazycích r˚uznˇe a nezaznamenávají konkrétní promluvu v konkrétním jazyce, tato „písma“ nezapadají do námi uvedené užší definice písma. Tento pˇrípad je nutné odlišit od stavu, kdy logografick´ym písmem, u kterého každému slovu odpovídá jeden znak, je zaznamenáváno více jazyk˚u, jako napˇr. u cˇ ínského písma, kter´ym lze i bez pˇridání nov´ych znak˚u zapisovat japonštinu. Zde sekvence znak˚u pro jednotlivé jazyky jednoznaˇcnˇe odpovídají struktuˇre konkrétního jazyka.
4
Pojem klínové písmo cˇ i klínopis, pˇrestože je pˇrísnˇe vzato novodob´y konstrukt, nezohledˇnující cˇ asové, regionální a (vzhledem k množství zapisovan´ych jazyk˚u) jazykové nuance, odkazuje na jeden jedin´y písemn´y systém. Je tedy možné ho definovat na základˇe vnitˇrní struktury tohoto systému. Ménˇe vhodná je definice na základˇe jeho vizuální podoby (která zapˇríˇcinila toto oznaˇcení), nebot’ vedla k tomu, že dnes hovoˇríme rovnˇež o staroperském a ugaritském klínovém písmu, která ale pˇredstavují jak systémovˇe (typologicky se jedná o logograficko-slabiˇcnˇe-hláskové resp. hláskové písmo), tak geneticky nepˇríbuzná písma. 5
Užívání znak˚u, které zaznamenávájí jedinou hlásku (tj. vokály a, e, i, u) vychází z poznání, že všechny tyto vokály mohou konstituovat slabiku. Typologie písem na základˇe zp˚usobu segmentace (logografické, logo-sylabické, sylabické, hláskové atd.), je jen jedna z možn´ych, její hlavní nev´yhoda spoˇcívá v tom, že nezohledˇnuje další smˇerodatné faktory jako je typ jazyk˚u, které se tím cˇ i oním písmem zapisují, poˇcet znak˚u, detaily segmentace atd. Jsme-li napˇr. nuceni cˇ ínské písmo rˇadit do stejné kategorie jako klínopis, vyvstávají automaticky pochybnosti o její relevanci. K typologii písem obecnˇe viz P. T. DANIELS − W. BRIGHT (eds.), The World’s Writing Systems, New York − Oxford (Oxford University Press) 1996, zejména str. 8-10 se starší literaturou; pro struˇcn´y a kompetentní popis klínopisného systému
Sumersko-akkadsk´y pˇrínos jazykovˇedˇe
51
Rozlišují se tˇri typy písemn´ych znak˚u, logogramy, sylabogramy a determinativy.6 První typ zaznamenává sémantickou jednotku, tj. slovo cˇ i cˇ ást slova bez ohledu na fonetickou realizaci a pˇrípadné afixy. Napˇr. znak DU, p˚uvodnˇe obrázek nohy, m˚uže sloužit k záznamu sumersk´ych sloves „chodit“, „stát“, „pˇrinést“ v infinitivu (s fonologickou realizací /ˆgen/, /gub/, /de/) a všech finitních tvar˚u koˇrene v singuláru (/ˆgen/, /du/; /gub/; /de/, /tum/), plurální finitní tvary jsou potom oznaˇceny zdvojením znaku, psan´ym bud’ nad sebou (DU:DU) nebo vedle sebe (DU.DU), a mohou nabrat hodnoty /lah/, /su(g)/, /(e)re/ cˇ i /su(b)/. Slabiˇcné znaky oproti tomu zaznamenávají slabiky ˘ mluveného jazyka, které na sémantické jednotky ohled brát nemusí. Determinativy jsou cˇ istˇe grafick´ym oznaˇcením sémantick´ych tˇríd, které mluven´y jazyk nerealizuje (stojí pˇred osobními jmény muž˚u, žen cˇ i boh˚u, pˇredmˇet˚u ze dˇreva, kovu atd.). 1.2. V zápisu sumerštiny se koˇreny podstatn´ych jmen a sloves oznaˇcují logogramy, afixy, interjekce, cizí slova atd. sylabogramy. Pˇritom platí pravidlo, že sufix s vokalick´ym anlautem opakuje konsonantní auslaut koˇrene. Odpovídá-li v prefixov´ych cˇ i sufixov´ych ˇretˇezcích vždy jednomu morfému jeden znak, zakládá se to na náhodˇe. Jejich morfologick´y rozbor tímto písemn´ym systémem je ostatnˇe ve vˇetšinˇe pˇrípad˚u jen tˇežko pˇredstaviteln´y, uvážíme-li silné asimilaˇcní tendence na morfematick´ych hranicích a možné typy znak˚u, kde nejnižšími zaznamenateln´ymi jednotkami jsou V, VK, KV.7 1.3. Sumerská ortografie tím pádem bezpeˇcnˇe svˇedˇcí o schopnosti rozlišit gramatické a lexikální souˇcásti jazyka.
TAMTÉŽ, Section 3: Mesopotamian Cuneiform, str. 33-72 od autor˚ u P. MICHALOWKSI (Origin, str. 33-36), J. S. COOPER (Sumerian and Akkadian, 37-57) a G. B. GRAGG (Other languages, str. 58-70). 6
Nˇekdy se v odborné klínopisné literatuˇre místo determinativu používá termín ideogram, což je nutné odmítat zejména ze dvou d˚uvod˚u. V´yraz je matoucí mezioborovˇe, nebot’ se v rˇadˇe jin´ych filologií takto oznaˇcují logogramy, ale zejména by se pˇri popisu písemn´ych systém˚u termín ideogram nemˇel používat v˚ubec, viz P. T. DANIELS − W. BRIGHT (eds.), op.cit.[pozn. 4], str. 9. 7
V je zkratka pro vokál, K pro konsonant. Jeden z nejzávažnˇejších problém˚u pˇritom pˇredstavoval po celé tˇretí tisíciletí slabiˇcn´y zápis zavˇren´ych slabik KVK, jen pozvolna se prosazovalo psaní pomocí znak˚u typu KV-VK oproti defektnímu KV (znaky typu KVK jsou systemizovány teprve od poˇcátku 2. tis.).
52
ˇ Tomáš MARÍK
1.4. Pro zápis semitské akkadštiny byly vzhledem k odlišnému hláskovému inventáˇri (emfatika, opozice znˇelost-neznˇelost) oproti sumerštinˇe v písmu již od zaˇcátku zavádˇeny další diferenciace. Zároveˇn je pozorovatelná tendence k slabiˇcnému záznamu, jazyk je segmentován podle mluven´ych slabik. Tento zjednodušen´y model by z pohledu jednotliv´ych období s vlastními ortografiemi byl jistˇe diferencovanˇejší, odchylky jsou nˇekdy vˇetší, nˇekdy menší. Ideálu tohoto modelu se nejvíc pˇribližuje starobabylónsk´y systém: zde se pˇri záznamu akkadského textu užívají logogramy a determinativy jen u podstatn´ych jmen, slovesa a partikule se zapisují v´yhradnˇe sylabicky, zápis délky cˇ i zdvojení konsonantu je obligatorní, redundantní psaní vokál˚u vždy stojí pro délku. Pˇrípustnou odchylku pˇredstavuje morfofonologické užívání znak˚u typu KVK (napˇr. pro záznam sekvence #t#V#m, tj. femininum-pád-mimace: -tum, -tam, tim). 2. Jako další bod se nabízí provokativní nápad rozboru vlastních sumersk´ych a akkadsk´ych lidov´ych etymologií a zejména v novobabylónském období doložen´ych pˇrípad˚u hyperkorektnosti. Je sice možné uvést pˇríklady složit´ych etymologií, dokonce takov´ych, které vyvolávají komplexní zmˇeny, ovšem neexistuje „lidová“ etymologie, kterou by nebylo lze od˚uvodnit na základˇe analogie, což znamená, že by spadala do rubriky pˇrirozeného v´yvoje jazyka, a nikoli „myšlení o jazyce“. Také hyperkorektní grafika, nˇekdy k nerozlišení od morfo-fonetického zp˚usobu záznamu, je nedˇelitelnˇe spojena s archaizujícími tendencemi v po-starobabylónském období a v kontextu tehdy dostupn´ych a tradovan´ych text˚u, star´ych mnohdy více než tisíc let, sama o sobˇe nepˇredstavuje doklad o jakémkoli jazykovˇedném postupu. Její osamostatnˇení, které v d˚usledku vedlo ke vzniku zvláštního stylu (tzv. mladobabylónština [< nˇem. Jungbabylonisch] cˇ i standardní babylónština [< angl. Standard Babylonian]), zase spadá pod kategorii pˇrirozen´ych paradigmatick´ych tlak˚u, k jejichž vysvˇetlení konstrukt jazykovˇedy v Mezopotámii nepotˇrebujeme. 3.1. Povrchní pohled na texty, které jsou pˇriˇrazovány k žánru odborná literatura, svádí a zejména v ran´ych dobách klínopisu mnohé badatele i svedl k domnˇení, že odbornost, od koželužství až po lékaˇrství, v Mezopotámii spoˇcívala v nesourodém množství zpamˇeti nauˇcen´ych jednoduch´ych definic a rovnic r˚uzn´ych dat. Tento obraz totiž potvrzuje forma tˇechto text˚u, které v naprosté vˇetšinˇe nejsou niˇcím jin´ym než více cˇ i ménˇe složit´ymi seznamy jednotliv´ych znak˚u, slov cˇ i frází, které by, rozdˇeleny do více sloupk˚u k jednotliv´ym v´yraz˚um, pˇriˇrazovaly krátké glosy cˇ i
Sumersko-akkadsk´y pˇrínos jazykovˇedˇe
53
pˇreklady. Formu diskursu nabírají nanejv´yš praktické návody (napˇr. pro zemˇedˇelské cˇ innosti, návody na vykonání rituál˚u atd.). 3.2. Teoreticky by napˇr. vˇeštci mohly staˇcit pouˇcky typu „Když je žluˇcník (obˇetního zvíˇrete) naplnˇen tekutou krví, nouze se zmocní zemˇe“, ale napˇr. záznamu u -[u 4 ?] UD : mûšu, tedy „(sumersky) den (znamená akkadsky) noc“ v dvojjazyˇcném seznamu8 bez dalších v´yklad˚u rozumˇet nelze a nešlo ani tehdy. A právˇe z takov´ychto instancí lze vyvodit jedin´y závˇer, že totiž vˇetšina v´yuky jazyka probíhala ústnˇe, a práce se seznamy vyžadovala komplexní (ústní!) v´yklad.
3.3. Záznamy ve vícejazyˇcn´ych seznamech zároveˇn lze jen málokdy interpretovat jako rovnice, tedy „slovo x v sumerštinˇe odpovídá slovu y v akkadštinˇe“. Seznamy pracují s propracovan´ym systémem tvrzení, z nichž nejjednodušší jsou napˇr. „x m˚uže v urˇcit´ych kontextech odpovídat y“. 3.4. Lexikální seznamy lze rozdˇelit do dvou skupin, seznam˚u znak˚u a seznam˚u slov.9 3.5. Seznamy znaku. ˚ Sem patˇrí seznamy, které se používaly ve škole a sloužily nauˇcení znak˚u s jednoduch´ymi slabiˇcn´ymi hodnotami KV, VK, cˇ i ojedinˇele KVK. U nalezen´ych text˚u lev´y sloupec cˇ asto obsahuje pˇredlohu v krasopise a prav´y neobratné pokusy žák˚u. Struktura je vždy stejná: Ku, Ka, Ki, Ku-Ka-Ki; uK, aK, … napˇr. tu, ta, ti, tu-ta-ti. Pˇritom sled slabik podle místa v´yslovnosti vokál˚u (u−a−i, tj. od pˇredu do zadu) je obligatorní. 3.5.1. V elaborované podobˇe tyto seznamy obsahují více kolonek, které uvádˇejí znak, jméno znaku a možná cˇ tení. Nˇekdy je tento typ doplnˇen i akkadsk´ym pˇrekladem. Napˇr. pro znak NE uvádí jeden slabikáˇr:10
8
Aa III/3, 37 (MSL 14, str. 333).
9
K tomuto žánru obecnˇe Antoine CAVIGNEAUX, „Lexikalische Listen“, in: RlA 6, str. 609´ , 641; k teoretick´ym otázkám TYŽ Die sumerisch-akkadischen Zeichenlisten. Überlieferungsprobleme. Inaugural-Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades der Philosophischen Fakultät der Ludwig-Maximilians-Universität zu München, München 1976, vi+178 str.; dále srovnej pˇrehled u M. CIVIL, Lexicography, in: Stehphen J. Lieberman (ed.), Sumerological Studies in Honor of Thorkild Jacobsen on his Seventieth Birthday June 7, 1974, Chicago − London (The University of Chicago Press) 1976 [= AS 20], str. 123-157. 10
Syllabary A, 97-103 (MSL 3, str. 21).
ˇ Tomáš MARÍK
54
DIŠ DIŠ DIŠ DIŠ DIŠ DIŠ
né-e de-e pi-i pi-il ku-um sa-ah i-zi ˘ ˙
DIŠ
NE NE NE NE NE NE NE
i-zu-ú i-zu-ú i-zu-ú i-zu-ú i-zu-ú i-zu-ú i-zu-ú
což lze interpretovat takto: „znakem NE, kter´y se jmenuje izû, lze zapsat slabiky /ne/, /de/, /pi/, /pil/, /kum/, /sah/ a /izi/.“ Udan´ym hodnotám odpovídají moderní hodnoty s tˇemito indexy: ne,˘ dè, pi, pil, kúm, sah a izi. Jméno znaku ˘ je odvozeno od poslednˇe uvedeného cˇ tení jako logogram izi „oheˇn“ s pˇripojením akkadské pádové koncovky -u(m). ˙
˙
3.5.2. Pojmenování znak˚u, které je doloženo od poloviny 3. tisíciletí, m˚uže b´yt motivováno r˚uznˇe. Znaky mohou b´yt oznaˇcovány, mají-li slabiˇcnou hodnotu KV, podle ní: napˇr. BA = babû (< *ba-ba-u), KI = kikû (< *ki-ki-u), podle nˇekterého logografického v´yznamu, napˇr. HU = mušennu (ˇci muš¯enu) ˘ podle základního v´yznamu „pták“ sum. mušen, cˇ i Ú = šammu akkad. „tráva“. V nˇekter´ych pˇrípadech se pojmenování zakládá na jejich grafickém rozboru, ˇ znak je chápán jako derivace jiného znaku cˇ i více znak˚u. Cásti znaku mohou chybˇet (-nutilû „nedokonˇcen“), nebo je znak doplnˇen dalšími tahy (-gunû, sessig) nebo je naklonˇen (-tenû). Podoba m˚uže b´yt vnímána jako vícenásobné psaní jednoho znaku, kter´y je zdvojen (-minabi), ztrojen (-ešabi) atd., jednotlivé cˇ ásti se mohou kˇrížit (-gilimû) nebo b´yt otoˇceny proti sobˇe (igigubbû). Nˇekteré znaky jsou interpretovány jako složenina r˚uzn´ych znak˚u, které stojí nad sebou, vedle sebe, v sobˇe. Napˇr. znak BIL je oznaˇcován jako šái-za-ku pap-pa i-GUB, tedy „doprostˇred znaku izû (NE) je postaven znak papû (pap).“ 3.6. U seznamu˚ slov lze rozlišovat mezi slabikáˇri (angl. syllabary, nˇem. Syllabar atd.) a slovníky (angl. vocabulary, nˇem. Wortliste atd.). Pˇritom slabikáˇre k jednotliv´ym sumersk´ym slov˚um udávají sylabicky jeho cˇ tení, kdežto slovníky doplˇnují navíc pˇreklad do akkadštiny, nˇekdy i churitštiny, ugaritštiny nebo chetitštiny.
Sumersko-akkadsk´y pˇrínos jazykovˇedˇe
55
3.6.1. První lexikální seznamy se objevují již v nejstarší vrstvˇe klínového písemnictví, na sklonku uruckého období, tj. koncem 4. tisíciletí pˇr. Kr. Jedná se o jednoduché jednojazyˇcné seznamy povolání, úˇredních funkcí, zemí (zejména odvádˇejících tribut). První vícejazyˇcné seznamy pocházejí až ze starobabylónského období,11 kdy dˇríve v´yhradnˇe sumerská lexikografická tradice prošla první zásadní reformou. Z lexikálních seznam˚u byly vyškrtnuty nesrozumitelné archaismy a zároveˇn byly tyto seznamy dále rozšiˇrovány a sluˇcovány do objemnˇejších sbírek. Sumerština v tomto období byla již mrtv´ym jazykem, ovšem nepˇrestala b´yt nejd˚uležitˇejším jazykem kultu, jazykem literárních dˇel a odborné literatury. Do písaˇrsk´ych škol pˇrestali chodit žáci, jejichž alespoˇn jedním z mateˇrsk´ych jazyk˚u by byla sumerština, a tak se jí ve školách museli složitˇe uˇcit. Nepˇrekvapuje tedy, že sumerské seznamy slov zaˇcaly b´yt doplˇnovány akkadsk´ymi pˇreklady a že v písaˇrsk´ych školách pˇribyly nové pˇredmˇety „sumerština“ a zejména „sumerská gramatika“ (k tomu viz dále 3.7). 3.6.2. Postupnˇe docházelo ke kanonizaci lexikálních seznam˚u, které v novobabylónském období dosahují encyklopedick´ych délek, nejdelší jsou zˇrejmˇe SIG7.ALAN=Nabnîtu12 s p˚uvodnˇe cca 10 600 položkami na 32 tabulkách a HAR- r a =hubullu13 s 24 tabulkami a témˇerˇ 10 000 záznam˚u. ˘ Pˇritom se jedná o jak´˘ysi druh univerzálních encyklopedií, které se snažily podchytit vešker´y tehdy znám´y svˇet. Napˇr. HAR- r a =hubullu zaˇcíná v´ypoˇctem ˘ ˘ )- r a , akkad. hubullu je právnick´ych termín˚u na tabulkách I-II (sum. u r 5(HAR ˘ „p˚ujˇcka s pevnˇe stanoven´ymi úroky“), III jmenuje druhy strom˚u, IV˘pˇredmˇety ze dˇreva, V vozy a zemˇedˇelské nástroje, atd. Oba zmínˇené seznamy jsou v r˚uzn´ych verzích doloženy po celém Pˇredním v´ychodˇe, od Egypta pˇres Palestinu až po chetitské Boghazköy, a váží se k nim obsáhlé komentáˇre a v´yklady.
11
U nˇekter´ych seznam˚u z Ebly se zprvu soudilo, že se jedná o vícejazyˇcné seznamy. Ovšem napˇr. záznam typu lugal : šarru nemusí ve skuteˇcnosti b´yt vícejazyˇcn´y, m˚uže znamenat „,sumerogram4 lugal cˇ ti šarru ,král4“, jednoznaˇcnˇe prokázat vícejazyˇcnost lze jen tehdy, jeli u sumerského psaní slabiˇcnˇe uvedeno i sumerské cˇ tení, které pˇrirozenˇe v daném pˇrípadˇe není totožné se jménem znaku.
12
Publikováno jako MSL 16.
13
Zkracováno v odborné literatuˇre Hh a vydané v rˇadˇe MSL jako sv. 5-11.
ˇ Tomáš MARÍK
56
Pˇríklad záznamu v lexikálním textu:14 lu-un-ga PA ša PA.GÁ šillatu „znak PA lze ve spojení znak˚u PA.GÁ, které znamená ,nadávat“, cˇ íst luˆg-“ 3.6.3. Nejd˚uležitˇejší je ovšem otázka struktury lexikálních seznamu. ˚ ˇ ení m˚uže b´yt provedeno podle tématick´ych skupin, foneticky podle Clenˇ podobnosti znˇení slov, akrofonicky podle anlautu, podle podobnosti znak˚u, jimiž se slova píší, atd. Jednou ze základních vlastností seznamu, se kterou se v asyriologii poˇcítá teprve posledních 20 let, je ta, že nebuduje žádné rovnice, jednoznaˇcnˇe pˇriˇrazující sumerskému lexému akkadsk´y ekvivalent, jako napˇr. (sum.) u r =(akkad.) kalbu („pes“). V˚ubec jsou jednoduché ekvivalence v lexikálních seznamech spíše v´yjimkou, nebot’ každ´y zaˇcáteˇcník ví, jak se sumersky rˇekne a píše pes. To, co dávné lexikografy zajímalo, byla spíše otázka, v jak´ych kontextech sum. u r neznamená „pes“, jaké má v sumerštinˇe „pes“ konotace (oproti akkadštinˇe), do jaké sémantické skupiny patˇrí, jaká jsou antonyma a synonyma k této skupinˇe, jaké jsou druhy ps˚u atd. K lítosti moderních badatel˚u se tak cˇ asto setkáváme s v´ykladem originálních a ojedinˇel´ych cˇ i metaforick´ych užití daného sumerského lexému, aniž bychom cˇ asto znali jeho základní v´yznam. 3.6.4. Lexikální seznamy svˇedˇcí o možná nejvˇetším lingvistickém pˇrínosu Mezopotámie, totiž poznání, že 1) neexistují jednoduché rovnice lexém˚u, že 2) každ´y sumersk´y lexém má jiné konotace, 3) že v´yznam je vázán na kontext. Pˇrekvapivé je rovnˇež konstituování sémantick´ych polí. Nejprogresivnˇejší seznamy se totiž nezab´yvají jednotliv´ymi slovy ale staví proti sobˇe synonymní cˇ i antonymní sémantická pole. 3.7. Lexikální seznamy nˇekdy obsahují též glosy gramatického obsahu, nˇekdy citují i cˇ ásteˇcná paradigmata. Speciálním pˇrípadem lexikálních seznam˚u jsou ale tzv. gramatické texty, jejichž struktura je obdobná dvojjazyˇcn´ym lexikálním seznam˚um. Lev´y sloupec obsahuje paradigma sumersk´ych tvar˚u a prav´y jejich akkadsk´y pˇreklad s gramatick´ym rozborem. Lze rozlišit cˇ tyˇri
14
Ea 1, 301 (MSL 14).
Sumersko-akkadsk´y pˇrínos jazykovˇedˇe
57
druhy: 1) verbální paradigmata; 2) paradigmata zájmen, pˇredložek a adverbií; 3) analytická paradigmata sumersk´ych gramém˚u.15 3.7.1.
Gramatick´y popis užívá následujících odborn´ych termín˚u:
3.7.1.1. AN.TA, akkad. elû (ˇci f. elîtu) doslova „nahoˇre“ tj. „prefix“; qablû (qablîtu) doslova „uvnitˇr“ tj. „infix“; KI.TA šaplû (šaplîtu) doslova „dole“ tj. „sufix“. Vertikální motivace v pojmenování (oproti dnešní horizontální) lze jednoduše vysvˇetlit p˚uvodní vertikální orientací písma, doložené ještˇe ve starobabylónském období (napˇr. známá Chammurapiho stéla), tedy v období, do kterého je vznik této terminologie datován. Vertikální pˇredstava slova je doložitelná ještˇe v mnohem pozdˇejších obdobích.16 Urˇcit´y problém pˇredstavují první dva termíny AN.TA a MURU4.TA, jejichž užívání je v gramatick´ych textech nˇekdy chaotické. V této souvislosti je zajímavá korespondence s nejednotností v moderním asyriologickém užívání termín˚u „prefix“ a „infix“. Z hlediska indoevropsk´ych cˇ i semitsk´ych jazyk˚u sumerské sloveso infixy jako takové nemá, nebot’ do „koˇrene“ cˇ i „kmene“ slovesa nic nevkládá, má jen pevnˇe dan´y sled prefix˚u, z nichž nˇekteré nemohou stát na zaˇcátku prefixového rˇetˇezce cˇ i samostatnˇe pˇred bází (= koˇren/kmen). Je zˇrejmé, že právˇe tuto skuteˇcnost mˇela opozice AN.TA/MURU4.TA p˚uvodnˇe reflektovat. MURU4.TA
3.7.1.2. rîqu (riqtu), malû (malîtu) akkad. doslova „prázdn´y“ a „pln´y“, lépe možná „pln´y“ a „nulov´y stupeˇn“. Tento pojmov´y pár v analytick´ych paradigmatech oznaˇcuje pronominální afixy -n(-) pro životné a -b(-) pro neživotné. Analytické texty pro tyto dva morfémy konstruují model, kter´y poˇcítá se slabiˇcnou podobou gramému, tj. /un/, /an/, /in/, /en/ a /ub/, /ab/, /ib/, /eb/ jako malû „pln´y“ a /u/, /a/, /i/, /e/ jako rîqu „prázdn´y“ pˇri asimilaci -n(-)/b(-) cˇ i odpadání v auslautu.
15 16
Ke gramatick´ym text˚um obecnˇe Jeremy A. BLACK, op.cit. [v pozn. 2].
Napˇr. ve známém proroctví, podle kterého vyplenˇen´y Babylón mˇel ležet 70 let v troskách, Marduk zmˇenil poˇcet let na 11 tím, že „horní ve spodní pˇrevrátil“ eliš ana šapliš ušbalkit, tj. GÉŠ.U „70“ − U.DIŠ(=GÉŠ) „11“ (R. BORGER, Die Inschriften Asarhaddons Königs von Assyrien, Graz 1956 [= AfO Beiheft 9], str. 15 n. [Episode 10] a dále H. HIRSCH, eliš ana šapliš ušbalkit, AfO 21 [1966], 34; srov. též lat. infra/supra pˇri odkazování v odborném textu).
ˇ Tomáš MARÍK
58
3.7.1.3. šushurtu akkad. doslova „otoˇcené“ (Š-kmen slovesa sahâru „otáˇcet“) figuruje jako˘ oznaˇcení u afix˚u modálních tvar˚u. Motivace tohoto˘ pojmenování m˚uže b´yt dvojí: sumersk´y imperativ, jakožto modální tvar par exellence, je konstruován tak, že prefixy jsou sufigovány, tj. indikativní tvar je jakoby pˇrevrácen. Otáˇcena jsou ale rovnˇež paradigmata modálních tvar˚u jako celek, oproti indikativnímu paradigmatu s pevn´ym sledem 3., 1., 2. osoba, je zde 3. a 2. osoba pˇrehozena, což samozˇrejmˇe lze vysvˇetlit jednoduše pˇrevahou modálních tvar˚u v 2. osobˇe. 3.7.1.4. lû(m), subst. utvoˇrené z akkadské prekativní cˇ i affirmativní partikule lû cˇ i prefixu lu-, odpovídající sumerskému prekativu/kohortativu. 3.7.1.5. mû, „participium“ subst. utvoˇrené z akkadského prefixu mu-, kter´ym se cˇ asto utváˇrejí participia. 3.7.1.6. šuâti, šuâti šuâti akkad. zájmeno 3. os. akuzativu „jeho“ resp. „jehojeho“. První termín oznaˇcuje sumerská transitivní slovesa, druh´y transitivní kausativy (v angl. terminologii nˇekdy „two“ a „three participant construction“). Pojmenování je zˇrejmˇe motivováno pozorováním, že se v akkadštinˇe k transitivnímu slovesu váže objekt v akuzativu, v kauzativní konstrukci dva objekty v akuzativu. 3.7.1.7. DIŠ sumerská cˇ íslovka „1“ oznaˇcení pro „singulár“. 3.7.1.8. MEŠ sum. p˚uvodnˇe „oni jsou“, tj. 3. osoba pl. kopule m e , která je od 2. tisíciletí užívána jako sumerogram pro oznaˇcení plurálu obecnˇe. 3.7.1.9. hamtu a marû doslova „rychl´y“ a „pomal´y“ je nejzáhadnˇejší a nejspornˇejší pojmov´y pár babylónské gramatické teorie. Kurióznˇe ale právˇe tyto dva termíny jako jediné pronikly i do souˇcasné odborné terminologie. V gramatick´ych textech se takto oznaˇcují r˚uzné kmeny nepravideln´ych sumersk´ych sloves, cˇ i v analytick´ych paradigmatech pˇríslušné afixy k tˇemto sloves˚um. Souˇcasná interpretace této kategorie sumerského slovesa není jednoznaˇcná a pohybuje se mezi kategorií tempus (préteritum-présentum) a aspektem cˇ i aktionsartem, tj. „rychl´y“=punktuál, perfektiv, „pomal´y“=durativ, imperfektiv. ˙
3.7.2. Akkadská gramatická teorie v lecˇcems pˇripomíná souˇcasné gramatiky jednotliv´ych jazyk˚u. Terminologizace bˇežn´ych akkadsk´ych slov cˇ i partikulí na nás jistˇe p˚usobí archaicky, ale musíme si uvˇedomit, že námi hojnˇe užívaná lat.
Sumersko-akkadsk´y pˇrínos jazykovˇedˇe
59
(tj. odborná) terminologie p˚uvodnˇe do znaˇcné míry byla motivována identicky. Srovnejme jen lat. (c¯asus) d¯ativus od slovesa d¯o „dát“, nebo (c¯asus) acc¯us¯at¯ıvus od acc¯us¯are „obviˇnovat“, které, stejnˇe jako v babylónsk´ych pˇrípadech nejsou jedin´ymi slovesy, které na sebe váží dan´y pád, ale tˇemi symptomatick´ymi, které tomuto pádu daly jméno. 3.7.3. Babylónská gramatická teorie samozˇrejmˇe také pˇredjímá rˇadu nešvar˚u souˇcasn´ych gramatick´ych pˇríruˇcek. Nepˇrekvapí zvláštní síla paradigmatu, která zp˚usobuje konstrukci zvláštˇe složit´ych tvar˚u, doložen´ych v´yhradnˇe v gramatick´ych textech, které v mluvené sumerštinˇe a akkadštinˇe zˇrejmˇe neexistovaly. To se t´ycˇ e napˇr. vˇetšiny kauzativ˚u obsažen´ych v sumerské kolonce nebo odpovídajících akkadsk´ych tvar˚u. Všimnˇeme si napˇr. OBGT 8,17 které ke slovesu „bˇežet“ (sum. k a š 4 … d u 11, akkad. las¯amu) konstruuje paradigma modálních tvar˚u jeho (jinak v sumerštinˇe a akkadštinˇe nedoloženého, kausativního) Š-kmene s pˇríslušn´ymi pronominálními koncovkami, z toho jen namátkou rˇ. 29: k a š 4 g a - m u - r i - í [b - d ]u11 : lu-šal(sí-im-šu), cˇ ili prekativ Š-kmene se zájmenem 3. sg., doslova „necht’ zp˚usobím, že on bˇeží“, které zˇrejmˇe v mluveném jazyce (sumerském cˇ i akkadském) ani existovat nem˚uže. 3.7.4. Jindy gramatické texty dospívají k neexistujícím sumersk´ym tvar˚um na základˇe (gramaticky pro nás absurdní) dedukce „když a plní funkci f a a m˚uže b´yt alofón k b, pak b plní funkci f“. Babylónského gramatika zde nem˚užeme kárat z neznalosti vydobytk˚u strukturalismu 20. stol., ale m˚užeme pˇripustit, že si svou „hypotézu“ na základˇe (jemu dostupného) korpusu dostateˇcnˇe neovˇerˇil. Pak ale máme pˇred sebou prototyp moderního teoretika gramatiky, kter´y se cˇ asto dopouští stejné chyby. 3.7.5. Zdá se, že již ve starovˇeku suchá gramatická teorie musela u písaˇru˚ a jejich žák˚u p˚usobit znaˇcnou frustraci. Vedle rˇady satirick´ych dialog˚u ze školního prostˇredí o tom podávájí neomyln´y d˚ukaz napˇr. pasáže jako OBGT 9,18 kde po paradigmatech sloves „sedˇet“ (t u š /waš¯abu) a „zvednout (se)“
17 MSL 4, str. 100-102 a jejich rozbor 10*-17*. Zkratka OBGT znamená Old Babylonian Grammatical Text. 18
Edice: MSL 4, 108-110, 17*-32*.
60
ˇ Tomáš MARÍK
(z i [ g ] /tebûm) následují paradigmata sloves b e 5 (tesûm) „srát“ a d ú r- d ú r (sar¯atum) „prdˇet“, která zˇrejmˇe svˇedˇcí o snaze šedivou gramatickou látku zpestˇrit. ˙
˙
Seznam použit´ych zkratek: AfO Archiv für Orientforschung [první dvˇe cˇ ísla jako Archiv für Keilschriftforschung], (Berlin − Graz − Horn) − Wien 1923 — AS Assyriological Studies, Chicago 1931 — akkad. akkadsk´y, -y, akkadština angl. anglick´y, -y, angliˇctina f. femininum lat. latinsk´y, -y, latina MSL Materialien zum sumerischen Lexikon, Roma 1937 — nˇem. nˇemeck´y, -y, nˇemˇcina RlA Reallexikon der Assyriologie und vorderasiatischen Archäologie, Berlin − (Leipzig) − New York 1928 — sum. sumersk´y, -y, sumerština StPohl Studia Pohl, Roma 1967 —
