Roèník 21
Èíslo 4
27. 3. 2016
Pohled na køíž nás ujišuje o tom, že existuje láska, která je silnìjší než smrt a jakékoli zlo. Miluj svého bližního jako sám sebe Prožili jsme velikou noc - noc, ve které Ježíš vstal dle svého slibu z mrtvých, noc, kdy èlovìk byl vysvobozen z otroctví høíchu a byl spasen. Slavíme den Pánì, prožíváme radost z vykoupení. Naše srdce jsou oèištìna pøedvelikonoèní svátostí smíøení a jsme plní duchovních zážitkù a odhodlání zaèít žít znovu lépe. Je tomu ale skuteènì tak? Nejsme spíš, tak jako mnozí kolem nás, rádi tomu, že Velikonoce máme již jaksi za sebou a vrháme se opìtovnì do plnìní nejrùznìjších úkolù v práci i doma? Co nám vlastnì velikonoèní svátky pøinesly? Co probudily v našem srdci Pøemýšleli jsme vùbec nad tím, co se vlastnì stalo? Bùh se z lásky k lidem stal èlovìkem, vzal na sebe naše høíchy a na potupném døevì køíže se za nás nehodné obìtoval. Tøetího dne vstal z mrtvých a tím pøemohl smrt. Vidíme onu slovy nepopsatelnou velikou Boží lásku? Jak na ni vlastnì odpovídáme? - Bezesporu bychom mìli na tuto velikou lásku odpovìdìt zase jenom láskou. I sám Ježíš nás pøeci vybízí k tomu, abychom se navzájem milovali. Když se podíváme kolem sebe, tak mnoho lásky a jejích projevù nevidíme. Všude se šíøí spíše beznadìj, strach, nespokojenost, lhostejnost, závist, nenávist, … Kladu si proto otázku, kde se to všechno
bere. Jednou z možných odpovìdí je, že zmizelo z povìdomí lidí, co je podstatou života. Svìt byl stvoøen z lásky, a láska se z nìho vytrácí, a tak dostává prostor neláska a vše, co s ní ruku v ruce pøichází. Láska ve svìtì ztratila svùj pravý význam. Kde ji ale mùžeme znovu objevit? Pøednì ji musíme zaèít hledat sami u sebe, ve svém nitru. Musíme zaèít milovat sami sebe. Nauèit se pøijímat sebe i se svými èetnými chybami a nedokonalostmi. Díky tomu, že si své slabosti uvìdomíme, mùžeme do nich, do svého srdce, pustit uzdravující sílu zmrtvýchvstalého Krista, který nás svou láskou dokáže promìnit a uzdravit. Bùh nám dá sílu, abychom sami sebe správnì milovali, a když budeme milovat správnì sami sebe, pak už pro nás nebude problém milovat i svého bližního. Všichni jsme byli bezesporu nìkdy naštvaní nebo pohádaní. Povìtšinou takové hádky nebo naštvání vznikají z toho, že nás nìkdo urazil, nebo nám nìkdo øekl nìjakou pravdu, která se nám ani trochu nelíbila. Naše pýcha se v tu chvíli probudila a už to v nás jenom vøelo. Kdybychom mìli ve svém srdci Boha, který by nám dával poznání správnì milovat sama sebe, pak bychom byli tìchto konfliktù uchránìni. Kdybychom pøijali sebe samé takové, jací jsme, pak už by nebyl problém, abychom jako takové pøijali i své bližní. P. Vojtìch M. Malina OSB
www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-
Pastýøský list Drazí bratøi a sestry, upøímnì se radujte, protože Kristus vstal! Opravdu vstal a ukázal se jako vítìz nejen nad høíchem a smrtí. On pøinesl øešení i bezvýchodné situace. Lidstvo, které zhøešilo, nedovedlo svou vinu napravit. On se nad námi smiloval. Aby nás ušetøil a zachoval spravedlnost, vzal naše høíchy na sebe a pøinesl za nás smírnou obì. Plni úžasu slavíme dnes velké vítìzství Božího milosrdenství. I nám, kteøí se k nìmu hlásíme, ukazuje, že odpuštìní, smíøení a milosrdenství i v bezvýchodné situaci nabízí východisko a novou budoucnost, protože zpùsobuje nìco samo o sobì nemožného, když promíjí, co je z hlediska spravedlnosti neprominutelné. Odpuštìní dává možnost odblokovat a uzdravit i naše vztahy k Bohu a k bližním. Dává možnost, ale na nás záleží, jestli ji opravdu využijeme. Odpuštìním je zrušena pøíèina blokace, ale k uzdravení vztahu je tøeba odpuštìní skuteènì pøijmout, uvìøit mu a zaèít komunikovat, zaèít vytváøet vztah lásky, která se o druhého zajímá, naslouchá mu, chce jeho dobro a je ochotná se pro druhého angažovat. Kristus svou obìtí na Kalvárii spustil uzdravující lavinu milosrdenství. Odpustil mnì a teï èeká, že tento dar pøedám dál, že odpovím odpuštìním všem, kteøí se nìjak provinili proti mnì. Vùbec nemusím hledat dùvody pro odpuštìní. Skuteènost, že Bùh odpustil mnì, je naprosto dostateèným dùvodem k tomu, abych já odpustil všem a mìl podíl na uzdravující lavinì odpuštìní. Zmrtvýchvstalý Kristus se zjevoval uèedníkùm v rùzných situacích, aby jim dal zakusit, že je s nimi. Kéž by vstoupil i do naší spoleènosti! Co pro to mùžeme dìlat? Žít s Bohem! Naše prostøedí nebude bez Boha, když aspoò já budu vnímavý na jeho pøítomnost, když s ním budu v bìžném životì poèítat, když se ho budu ptát na jeho pøání a budu se snažit líbit se mu, dìlat mu radost. Všichni mùžeme vnášet Boha do svìta a pomáhat k jeho vítìzství. V naší zemi chodí v nedìli do kostela skoro pùl miliónu lidí. Skoro polovina z nás jde ke svatému pøijímání. Po mši jdeme do svìta a neseme v sobì Krista. Kdybychom ho neskrývali, ale vyzaøovali, nemohl by náš svìt být bez Boha. Vìøíme, že Bùh je láska. Kdykoliv milujeme, miluje a pùsobí v nás Bùh. Chcete nìkomu umožnit setkání s Bohem? Udìlejte pro nìho dobrý skutek z lásky. Nemìjte strach ze skutkù tìlesného i duchovního milosrdenství. Jsou to nástroje evangelizace a zbožšování prostøedí. Je-li ten skutek opravdu z lásky, pak je z Boha. V dobrém skutku se lidé mohou setkat s Bohem. Stejnì tak jednejte, když máte pocit, že vás Bùh opustil, že je daleko. Dìláte-li skutky lásky, on sám ve vás pùsobí, tak nemùže být daleko. Je ve vás. Øíkáte si snad: jaká škoda, že jsem nebyl mezi uèedníky, kterým se Zmrtvýchvstalý zjevil? Pozor, on nám poradil, jak se mùžeme setkávat s Ním, Zmrtvýchvstalým. On slíbil, že tam, kde jsou v jeho
Postní duchovní obnova O 4. nedìli postní jsme mohli prožít duchovní obnovu, tentokrát s P. Edwardem z Brumova. Téma duchovní obnovy bylo evangelium O marnotratném synovi (Lk 15, 11-32), které nám matka Církev tuto nedìli pøedkládá. P. Edward nazval toto evangelium perlou mezi evangelii. Ježíš oslovuje v evangeliu dvì skupiny lidí. 1. Celníky a høíšníky, kteøí Boha vyhlížejí s velkým steskem a touhou. 2. Farizeje, kteøí nejsou otevøeni k naslouchání, reptají a kritizují Ježíše. V tomto podobenství se vrací mladší syn ze svìta, kde prohýøil všechen svùj podíl majetku, který dostal od otce. Vrací se hladový, špinavý, opuštìný. Okamžik, kdy starý otec uvidí svého ztraceného syna, bìží mu naproti, obejme ho a políbí, je vzrušující. Otec ho nepøestal milovat. Mladší syn nebyl pøipraven
jménu shromáždìni dva nebo tøi, tam je on sám uprostøed nich. Dává nám možnost vytvoøit prostor, kde dochází k setkání s Bohem, který se zjevuje, dává pøíležitost zažít Ježíšovu pøítomnost, setkat se s ním, nechat se jím oslovit. Být v Ježíšovì jménu ovšem pøedpokládá, že èlovìk není ve jménu svém, že zapøe sám sebe, vyjde ze sebe, nesleduje svoje zájmy, ale hledá postoj lásky, která je zaèátkem cesty k hlubšímu poznání Krista a sjednocení se s ním. Cesta ke sjednocení se v Ježíšovì jménu je spoleènou cestou. Moje láska druhému naslouchá, dívá se jeho oèima, umírá sobì, aby v sobì udìlala místo pro druhého, kterého pøijímá takového, jaký je. Sebe umenšuje, aby druhý rostl. Snad proto posílal Pán své uèedníky hlásat evangelium Božího království po dvou. Sám byl mezi nimi, a proto mohli konat veliké skutky. Zmrtvýchvstalý se ukázal i dvìma uèedníkùm na cestì do Emauz. Chcete nìkoho pøivést k Bohu? Dopøejte mu setkání s Kristem v našem spoleèenství, aby ho mohl oslovit Ježíš sám. To je úkol církve, být tajemným Kristovým tìlem, v nìmž se lidé mohou setkat s živým Kristem. Pokud toto církev neplní, nemùžeme se divit, že nìkteøí øíkají Kristus ano, ale církev ne. Ke splnìní tohoto poslání staèí jen dva nebo tøi Ježíšovi uèedníci, kteøí jsou sjednoceni v jeho jménu. I ta nejmenší buòka církve, každá rodina, mùže být záøivým znamením Ježíšovy pøítomnosti, která probouzí zájem, pøitahuje a zapaluje ohnìm Ducha. Budou-li lidé Kristem uprostøed nás osloveni a uchváceni, pobìží za ním. Poznají-li štìstí Kristovy pøítomnosti, budou sami pøicházet a ptát se na jednotlivé kroky, jimiž se dá dojít k promìnì obyèejné rodiny ve svaté spoleèenství církve v malém. Když se podaøí vytvoøit spoleèenství s Ježíšem uprostøed, poroste touha být s Ježíšem, poroste i láska k církvi, která se zakouší jako místo dùvìrného života s Bohem. Je to úkol nároèný, ale nejde o nìjaký pøídavek èi další úkol ke všem stávajícím, jde o naši promìnu, která umožní uzdravení našich farností. Jde o absolutní pøednost Krista pøede mnou samým. Jde sice o zapøení sebe, ale zároveò o nejlepší seberealizaci a sebezdokonalení až ke svatosti, která není výsledkem osobních snah, ale je darem Krista, který vyzaøuje z nás i z našich spoleèenství. Pak mùžeme být svìdky zázrakù a oživení církve, které bude dílem zmrtvýchvstalého Krista. Dìkuji všem, kteøí se takto zapojí do oslavy Kristova vítìzství, pøeji velikonoèní radost ze setkávání se Zmrtvýchvstalým i ve všedních dnech a všem ze srdce žehnám. Váš arcibiskup Jan
na takovou velkorysost a laskavost. Èeká výèitky, ale místo toho je odmìnìn. Bude dìdicem na stejných právech jako døíve. Otec rozkázal služebníkùm: „Pøineste ihned nejlepší odìv a obleète ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.“ Tehdy chodili všichni bosi, jenom svobodní lidé chodili obutí. Pozváním na hostinu je pøijat zpátky za syna. Pán Ježíš nám v tomto podobenství ukazuje, jak milosrdný je nebeský Otec. A tento okamžik mùžeme prožít v každé svátosti smíøení. Starší bratr, který mladšího odsuzuje, má sám sebe za spravedlivého, je vìrný, ale zapomíná na to nejpodstatnìjší. Že je pøedevším synem, a ne jenom dìlníkem u svého otce. Myslí si, že si všechno zaslouží prací a poslušností. Je z jiné planety úspìchu a soutìžení. Zakládá si na sobì, jak je dobrý, ale není milosrdný. Ježíš staršího bratra v podobenství pøirovnává k farizejovi. Co by se stalo, kdyby starší bratr uvidìl mladšího døíve než milosrdný otec? Vyhnal by ho? Nebo by mu vyhuboval, že
Nadšení Dìdeèek mìl revma. Sedìl ve své lenošce a sotva se mohl pohnout. Jednou ho návštìva poprosila, aby vyprávìl o svém slavném uèiteli. Zpoèátku dìdeèek vyprávìl rozvážnì. Potom se ale nechal vzpomínkami strhnout. Najednou se s námahou zvedl z køesla, aby ukázal, jak jeho uèitel pøi modlení vždy poskakoval, dokonce i tancoval. A vžil se do svého vyprávìní natolik, že sám zaèal zvedat ruce a nohy, poskakoval a tanèil po pokoji, jako by byl nikdy revma nemìl. A to se také už nikdy nevrátilo. Ano, tak se mají vyprávìt pøíbìhy!
- PASTÝØ strana 2 -
odpuštìní si musí zasloužit, odèinit, co napáchal a oèistit se, jinak nevkroèí do rodného domu? Jaký rozdíl v jednání otce a staršího bratra. Nejprve je tøeba vrhnout se Otci do náruèe a morální oèistu vykonat až v jeho domì. Ke které skupinì patøíme my? Toto podobenství nemá závìr, zùstává otevøené a my nevíme, jak se starší bratr nakonec zachoval. Jestli ho zlost pøešla a on pøijal pozvání na hostinu k oslavì návratu marnotratného syna, nebo nic nepochopil. Nejpodstatnìjší je, abychom v Bohu objevili milujícího Otce. Když jsme byli pokøtìni, nestali jsme se nádeníky, dìlníky, ale syny a dcerami, a tím také dìdici. Pokud má èlovìk synovskou víru, pramen zla vyschne. Buïte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec (Lk 6,36). Máme následovat Otce v jeho milosrdenství. Buïme vzdáleni postojùm farizejù a zákoníkù. V odpolední promluvì nám P. Edward vyprávìl, že farnost Brumov má obraz z dávných dob, asi z pol. 17. století. Je na nìm pieta Matka Boží Bolestná s mrtvým synem Ježíšem. Obraz je o velikosti 50 x 30 cm, autor je anonymní. V 18. století tento kraj
Plánované opravy a investice farnosti v roce 2016 S pøíchodem jara a hezkého poèasí je vhodné zmínit se o zámìrech ekonomické rady farnosti v oblasti oprav a investic pro letošní rok. 1. Budova fary a pøilehlé prostranství Již v loòském roce byl pøipravován zámìr zhotovení nové brány do dvora fary a oprava èelní pohledové èásti pøilehlé hospodáøské budovy. S podporou Ing. Arch. Bosáka byl zpracován návrh a byli osloveni možní dodavatelé, kteøí by zhotovili zámeènické práce. Bohužel v loòském roce již nebylo možné zajistit zhotovení, dodavatelé nemìli volné kapacity. Realizace se tedy pøedpokládá v letošním roce, nyní je jednáno o cenové nabídce a termínu. S pomocí farníkù bude potøeba zbourat staré sloupy brány, zídku, a pøipravit prostor pro øemeslníky, kteøí vystaví nové sloupy, zeï, vyrobí a osadí kovovou bránu a opraví èelní zeï hospodáøské budovy. Pohledovì od ulice by tak mìla farní budova opìt prohlédnout. V zadní èásti budovy fary je potøeba vyøešit zatékání z terasy. Provizornì bylo opraveno na podzim loòského roku. Zámìrem je nadstøešení terasy døevìnou pergolou a položení nového povrchu. 2. Kostel Vnìjší opravy V letošním roce bychom rádi zahájili první èást opravy fasády kostela. Jako první etapa je zvolena oprava hlavní vìže, vstupu do kostela èelní èásti fasády. Køíž a kopule by mìly být pozlaceny, mìdìná støecha vìže by mìla být vyèištìna a vyspravena. Vstupní schodištì do kostela je potøeba kompletnì vybourat, zhotovit nové betonové schody a tyto osadit obkladem stejnì, jako je tomu u boèních schodù do hrádecké kaple a na kùr. Èelní èást fasády kostela by byla opravena a natøena novým barevným nátìrem. V dalších etapách by pak byla fasáda postupnì opravována po jednotlivých èástech v závislosti na finanèních možnostech farnosti.
drancovaly a plenily vojska Kurucù a obraz byl také zasažen. Zùstal posetý kulkami Kurucù a je na nìm vidìt 7 dìr. Tento obraz nám pøipomíná 7 bolestí Panny Marie, o kterých jsme pøi následující adoraci rozjímali. Všechny bolesti mají vnitøní souhlas Panny Marie. 7 bolestí Panny Marie 1. Simeonova pøedpovìï o Ježíši, že bude velmi trpìt. Bolest zpùsobená slovem o milovaném èlovìku. 2. Útìk do Egypta. Bolest zpùsobená nejistým osudem milovaného èlovìka. 3. Hledání Ježíše v chrámì. Bolest zpùsobená ztrátou milovaného èlovìka. 4. Setkání s Ježíšem na køížové cestì. Bolest zpùsobená ponižováním a zahanbováním milovaného èlovìka. 5. Pohled na umírání Ježíše na køíži. Bolest z utrpení milovaného èlovìka. 6. Položení mrtvého Ježíše na klín matky. Bolest ze smrti milovaného èlovìka. 7. Uložení Ježíšova tìla do hrobu. Bolest z odlouèení od milovaného èlovìka. Duchovní obnova skonèila v tichosti svátostným požehnáním. Marie Fojtíková K tomuto zámìru je nyní pøipraven projektový návrh, který zpracoval Ing. Karel Humpola, a probíhá dopracování technického postupu oprav. V tìchto dnech probíhají také jednání s odborem památkové péèe MìÚ Luhaèovice a s Památkovým úøadem. Tyto orgány musí návrh posoudit a schválit a vydat tzv. závazné stanovisko k navrhovaným opravám. Bez nìho nemohou být práce na kostele zapoèaty. I zde bude opìt potøeba ochotných rukou farníkù, a to pøi bourání a budování nového schodištì do kostela. Odborné práce na vìži a fasádì už budou záležitostí odborníkù. Úpravy a vybavení presbytáøe Tato záležitost je stále v øešení. Architektonické návrhy jsou již zpracovány, probìhlo jejich hodnocení a pøipomínkování. Dále jsou vybrané návrhy rozpracovávány a budou dále projednávány. I zde bude následnì potøeba schválení pøíslušnými orgány. A poté teprve zajistit realizaci. Zda se tento nelehký úkol podaøí zvládnout v letošním roce, nelze v tuto chvíli odhadnout. 3. Prostranství okolo kostela Zde jsou schváleny dva zámìry mìsta Slavièín, které jsou zahrnuty v rozpoètu mìsta na letošní rok: - Rekonstrukce hlavní brány na høbitov – budou zbourány a znovu postaveny hlavní sloupy brány. Samotná brána bude opravena a opatøena novou povrchovou úpravou. V rozpoètu mìsta je vyèlenìno 100 tis. Kè. - Oprava chodníku za kostelem – vybourání a položení nové zámkové dlažby. Rozpoètováno je 93 tis. Kè. Tímto by mìlo dojít k ucelenému propojení nových chodníkù v bezprostøedním okolí kostela, což velmi pøispìje ke zlepšení vzhledu celého pøilehlého prostranství. Pøi tìchto opravách mìsto opìt poèítá se spoluúèastí farnosti na bouracích pracích. Vìøíme, že na uvedené zámìry bude mít farnost se štìdrou podporou farníkù dostatek finanèních prostøedkù, a také dost pracovitých rukou ochotných pøiložit ruku k dílu. S Božím požehnáním se dílo urèitì podaøí. Ekonomická rada farnosti
Pramen víry Vìènì pochybujícímu a hledajícímu Tomášovi se zdál sen: Archandìl Gabriel drží v ruce knihu a Tomáš se ptá, co v ní stojí psáno. „Do té knihy,“ øekl Gabriel, „zapisuji jména pøátel Boha.“ „Napsal jsi tam už i moje jméno?“ zeptal se Tomáš. „Proè se mì na to ptáš? Víš pøece, že nepatøíš mezi pøátele Boha,“ odpovìdìl andìl. „To je pravda, že nejsem pøítel Boha,“ pøipustil Tomáš. „Ale jsem pøítel pøátel Boha!“ Mlèky a zamyšlenì se andìl podíval na Tomáše, a potom øekl: „Stejnì jsem byl povìøen, abych napsal tvé jméno na zaèátek seznamu. Nebo víra se rodí z beznadìje.“ - PASTÝØ strana 3 -
HLE, ÈLOVÌK Prošli jsme dobou postní a dostali jsme se až ke svatému týdnu. Na Kvìtnou nedìli si pøipomínáme Ježíšùv slavný vjezd do Jeruzaléma. Davy vítaly Ježíše jako krále a provolávali mu slávu. Ale zanedlouho budou žádat jeho ukøižování. Pøicházíme k velikonoènímu tøídenní, které zaèíná Zeleným ètvrtkem. Tento den nám pøipomíná ustanovení Nejsvìtìjší svátosti. Ježíš pøi poslední veèeøi vzal chléb, požehnal, lámal a dával uèedníkùm se slovy: „Toto je mé tìlo, které se za vás vydává.“ Pak vzal kalich s vínem a øíká: „Toto jest má krev, která zpeèeuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštìní høíchù. To èiòte na mou památku.“ A toto se naplòuje o Velkém pátku, kdy Ježíš dává v obì své tìlo a prolévá svou krev na odpuštìní našich høíchù. A tato velikonoèní obì se zpøítomòuje pøi každé mši svaté. Pøipomínáme si také Jidášovu zradu, jednoho z jeho uèedníkù, který ho zradil. Jakou bolest musel prožívat Ježíš, když ho zradil blízký pøítel. Také my mnohdy zrazujeme Ježíše ze strachu pøed tím, že by se nám nìkdo vysmál. Abychom nemìli problémy, dokážeme ho zapøít stejnì jako Petr. Pøicházíme k Velkému pátku, kdy si pøipomínáme umuèení našeho Pána Ježíše Krista. Ète se zpráva o umuèení Ježíše Krista podle evangelisty Jana 18,1 – 19,42, znovu s ním prožíváme jeho utrpení a potupnou smrt na køíži. V Janovì evangeliu 19,1-6 èteme: Tehdy dal Pilát Ježíše zbièovat. Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a pøes ramena mu pøehodili purpurový pláš. Pak pøed nìho pøedstupovali a øíkali: „Buï pozdraven, králi židovský!“ Pøitom ho bili do oblièeje. Pilát znovu vyšel a øekl Židùm: „Hleïte, vedu vám ho ven, abyste vìdìli, že na nìm nenalézám žádnou vinu.“ Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavì a v purpurovém plášti. Pilát jim øekl: „Hle, èlovìk!“ Když ho veleknìží a jejich služebníci uvidìli, dali se do køiku: „Ukøižovat, ukøižovat!“ Pilát jim øekl: „Vy sami si ho ukøižujte! Já na nìm vinu nenalézám.“ Pilát nechává vyvést ztýraného Ježíše a øíká: „Hle, èlovìk!“ Ježíš, který na svém tìle nese všechnu bídu a bolest zranìného lidství. Zjevuje na svém tìle všechny ztýrané, zmuèené, všechny zranìné, všechny zabité dìti po potratech, všechny zavraždìné, všechnu bolest celého lidského pokolení. Bùh, když stvoøil èlovìka, øekl, že je to velmi dobré. Stvoøil ho ke svému obrazu a mìl s ním ten nejlepší plán. Ïáblovou závistí se nechává èlovìk svést na cestu høíchu. Chce být jako Bùh, a to znamená: „Bože, já tì nepotøebuji, chci si o všem rozhodovat sám.“ Tento prvotní høích zasáhl srdce èlovìka, tato pýcha vešla do srdcí lidí. Jak mnoho lidí si i dnes øíká, já tì Bože nepotøebuji, já nejlépe vím, co je pro mì dobré, a tehdy Bùh nemùže dìlat nic, i když èlovìka miluje neskonalou láskou. Dal èlovìku svobodu a tento dar svobody nikdy nevezme zpátky. Protože vìdìl, že èlovìk sám není schopen obnovit narušený vztah s Bohem, který byl høíchem porušen, posílá svého Syna. „Nebo Bùh tak miloval svìt, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v nìho vìøí, nezahynul, ale mìl život vìèný.“ (J 3,16) A toto je ta radostná zvìst evangelia, že Bùh miluje a zachraòuje èlovìka, že mu záleží na každém z nás. Tohoto Ježíše, který je láska a celým svým životem šíøil lásku, nechává Pilát krutì ztýrat a na pøání davu nakonec ukøižovat, i když je pøesvìdèen o jeho nevinì. Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavì a v šarlatovém plášti a Pilát øíká: „Hle, èlovìk.“ Pohleï, èlovìèe, jak velice tì miluji, co všechno jsem ochoten udìlat pro tebe, abys ty byl zachránìn, abys byl spasen. Ježíš dává svùj život, umírá na køíži, ale smrtí to nekonèí, nastává vzkøíšení, láska je silnìjší než smrt. Nenávist byla pøemožena láskou, smrt životem a temnoty svìtlem. Ježíš Kristus se z lásky k nám zøekl své božské slávy, zbavil se sebe sama, vzal na sebe pøirozenost služebníka a ponížil se až k smrti, a to smrti na køíži. Proto jej Bùh povýšil a uèinil Pánem veškerenstva. Ježíš je Pán. Ježíš svou smrtí a vzkøíšením všem ukazuje cestu života a štìstí. Bùh touží po každém èlovìku, touží po tom, aby všichni lidé byli spaseni. Ve své lásce èeká a vyhlíží èlovìka, jak se o tom píše
v podobenství o marnotratném synovi. Je tam napsáno: „Když byl ještì daleko, otec ho spatøil a hnut lítostí bìžel k nìmu, objal ho a políbil. Syn mu øekl: „Otèe, zhøešil jsem proti nebi i vùèi tobì. Nejsem hoden nazývat se tvým synem.“ Ale otec rozkázal svým služebníkùm: „Pøineste ihned nejlepší odìv a obleète ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Pøiveïte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buïme veselí, protože tento mùj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ A zaèali se veselit. (Lk 15,20-25) Toto podobenství nám ukazuje velikou lásku Boží. Otec vyhlíží a oèekává syna, protože je tam napsáno, že když byl ještì daleko, otec ho spatøil a hnut lítostí bìžel k nìmu. Tak oèekává a vyhlíží každého z nás. Objímá ho a znovu mu navrací synovství. Neèeká, až si to zaslouží. Uvìdomme si, že tak jedná náš nebeský Otec vùèi každému z nás a raduje se z každého navráceného syna, z každé ztracené ovce. Toto podobenství by se dalo nazvat marnotratný otec, protože je marnotratný ve své lásce. Jak jsme na tom my, dokážeme pøijmout každého ztraceného? Mnohdy se spíše podobáme tomu staršímu synovi, který se hnìvá na otce, že znovu pøijal toho mladšího bratra. Starší syn byl právì na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníkù a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpovìdìl: „Vrátil se tvùj bratr, a tvùj otec dal zabít vykrmené tele, že ho má zase doma živého a zdravého.“ I rozhnìval se a nechtìl jít dovnitø. Otec vyšel a domlouval mu. Ale on mu odpovìdìl: „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvùj pøíkaz; a mnì jsi nikdy nedal ani kùzle, abych se poveselil se svými pøáteli. Ale když pøišel tenhle tvùj syn, který s dìvkami prohýøil tvé jmìní, dal jsi pro nìho zabít vykrmené tele.“ On mu øekl: „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme se proè veselit a radovat, ponìvadž tento tvùj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ (Lk 15,25-32) Otec mu øíká: „Synu, ty jsi stále se mnou, a všecko co mám, je tvé.“ Vùbec si neuvìdomuje, jak je bohatý. I my jsme bohatí. Když mám Ježíše, mám všechno, Ježíš je ten nejvzácnìjší poklad, ta nejdražší perla. Jak øíká apoštol Pavel v listu Øímanùm 8,31-32; „Je-li Bùh s námi, kdo proti nám? On neušetøil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?” Proè závidím a neraduji se z toho, že by i mùj bližní mohl být tady se mnou. Otec øíká: „Máme se proè radovat, ponìvadž tento tvùj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ Tak bychom se mìli radovat z každého, kdo nalezne cestu k Bohu. Ježíš zemøel a vstal z mrtvých za všechny, a spásu, kterou nám Ježíš získal, si my nemùžeme žádnými skutky zasloužit. Je to milost, která nám byla daná z veliké Boží lásky. Všechny svátosti mají zdroj ve velikonoèní Ježíšovì obìti. Ježíš z lásky k nám vzal na sebe všechny naše høíchy, všechny naše bolesti. A láska se dá splácet jen láskou. Ježíš, když se louèí se svými uèedníky, jim øíká: J 13,34-35; „Nové pøikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji uèedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ V 1. Janovu listu 4,7-13 se píše: „Milovaní, milujme se navzájem, nebo láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bùh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bùh poslal na svìt svého jediného Syna, abychom skrze nìho mìli život. V tom je láska; ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako obì smíøení za naše høíchy. Milovaní, jestliže Bùh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo nevidìl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bùh v nás zùstává a jeho láska dosáhla cíle. Že zùstáváme v nìm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.“ Láska k Bohu spoèívá v tom, že si èlovìk uvìdomuje, že Bùh ho
Pokroky Mistr stále znovu nabádal své žáky, že nestaèí jen nìco dìlat, ale že èlovìk v to také musí doufat. Jeden z žákù tuto radu nechápal a prosil ho o vysvìtlení. Mistr s ním šel k jezeru, kde nasedli do loïky. Mistr ji veslem odstrèil od bøehu, a když je proud odnesl kousek dál, nasadil jedno veslo a zaèal veslovat. Loï se stále toèila kolem dokola. „Co to dìláš?“ køièel žák. „Abychom se dostali dál, musíš používat obì vesla.“ „Zcela správnì,“ pøikývl mistr. „Jedno veslo se jmenuje pracovat, druhé veslo se jmenuje doufat. Pouze ten, kdo své konání propojí s touhou, dostane se opravdu dál.“ - PASTÝØ strana 4 -
miluje. Odpovìï na tuto lásku je modlitba, která chválí a oslavuje Boha a dìkuje mu. 1J 4,19-21; „My milujeme, protože Bùh napøed miloval nás. Øekne-li nìkdo: „Já miluji Boha“, a pøitom nenávidí svého bratra, je lháø. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemùže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od nìho toto pøikázání: Kdo miluje Boha, a miluje i svého bratra.“ Naplnìní tohoto pøikázání lásky nejsme schopni sami. Potøebujeme zakusit Boží lásku, protože Bùh je první, kdo miluje, a my mùžeme jen odpovìdìt na tuto lásku láskou, a k tomu potøebujeme sílu Ducha Svatého. V Øím 5,5 se øíká: „Nebo Boží
Opoždìný nekrolog Význaèný èeský geodetický astronom Ing. Josef Šuráò, CSc. opustil tento svìt dne 28. kvìtna 2015 v Praze na Smíchovì. Jeho odchod nebyl patrnì oznámen ani jeho dobrým pøátelùm a datum, kdy se tak stalo, bylo zjišováno jen dosti obtížnì. Proto se zpráva o nìm dostává na veøejnost až v lednu/únoru 2016. Josef Šuráò se narodil 25. dubna 1929 v Jestøabí poblíž Zlína, základní školu navštìvoval v Divnicích, maturoval na gymnáziu v Uherském Brodì (1949) a vysokoškolské studium, se zamìøením na vyšší geodézii a geodetickou astronomii (z níž mìl i diplomovou práci) dokonèil na Vojenské technické akademii (VTA) v Brnì v roce 1954. Nepokraèoval pak ve vojenské kariéøe, ale pøešel do civilu, kde pracoval hlavnì v tìchto oblastech geodézie. Josef Šuráò se stal spoluautorem zásadnì nového mikrometru pro malý cirkumzenitál Nušl-Friè 1922 (cirkumzenitál je pùvodní èeský pøístroj astrolábového typu, sloužící k souèasnému urèování zemìpisné šíøky a délky Gaussovou metodou stejných výšek). Pøes dùmyslnou koncepci se pøístroj nepodaøilo uvést do øádného chodu, a to pro nedostateènou kvalitu elektronických souèástí i realizaci obvodù, a také pro nepøesnosti mechanického provedení. Vývoj byl pozastaven. Josef Šuráò také mnoho pracoval v zahranièí. Jako expert OSN v Afghánistánu (1968-1975) tam vybudoval geodetické základy zemì. Poté byl v letech 1976-1977 vedoucím èeskoslovenské astronomicko-geodetické expedice v Nepálu, kde dvì observaèní skupiny zamìøily celkem 7 Laplaceových bodù. A nakonec pracoval i v Iráku (1980-1983). Tam šlo o vytyèování silnic a mostù v okolí Bagdádu. Zabýval se též kosmologií. Jeho matematicky dosti obtížná práce GENERAL THEORY OF MATTER. A Deductive Theory of SpaceTime and the Universe (2000) nevyšla publikace v odborném tisku
láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ Není vìtšího pøikázání, než pøikázání lásky. Papež František øíká, že Ježíš je tváøí Otcova milosrdenství. Høích zpùsobil, že nejsme schopni milovat Boha, ani èlovìka. Evangelium je zjevení Boží lásky k nám. Ježíš nám øíká, otevøi se mé lásce a nech se milovat víc, abys byl schopen lásky. Skrze rány trpícího Spasitele k nám pøichází milosrdenství. A zaslechneme hlas Pána Ježíše: „Pokoj vám! Nemìjte strach, vstal jsem z mrtvých a jsem stále s vámi!“ Ludmila Dulíková
a je i s populární verzí nazvanou Sjednocená fyzikální teorie (2004) k dispozici jen na internetu pod http://www.vugtk.cz/~suran/index.htm. V posledních letech se Josef Šuráò velice zabýval duchovními naukami. Výsledkem jsou tøi knihy, vydané nakladatelstvím NS Svoboda. Jsou možná ponìkud mimo sféru zájmù Zemìmìøièe – a geodetù. Ale ète se to zajímavì – i když èlovìk není zrovna vìøícím. Jsou to tyto práce: Hvìzda Betlémská a chronologie života Ježíše Krista (2011). Kniha dovozuje, že Hvìzdou Matoušova evangelia byla Venuše v západní elongaci – a další Kristovu chronologii odvozuje z rùzných astronomických poznámek biblických textù. Mùžeme zde nahlédnout do metodiky chronologických výzkumù pomocí dávných textù a kalendáøních systémù. Je Bùh a duchovní svìt. Tajemství vzniku vesmíru a života (2012). Vychází ze zmínìné Sjednocené teorie s tvrzením, že pøed Big Bangem tu byl a po Big Crunchu zùstane pouze hyperprostor nefyzikální povahy, do nìhož je náš vesmír (doèasnì) vnoøen. A v nìm je prostor existence Boží a jen tam lze doufat v jeho spravedlnost (to je velmi pøibližná interpretace myšlenek JŠ). Te n l i d s k ý s v ì t ( 2 0 1 3 ) o b s a h u j e k r i t i k u v ý v o j e komercionalizované spoleènosti, spojeného se zkázou mravnosti a víry, zloèinnými režimy a krizemi všeho druhu. Jsou zde ale i vzpomínky pana Šuránì a pìkné fotografie z cest a domácích i zahranièních prací. V panu Šuráòovi zemøel významný podporovatel Charity sv. Vojtìcha Slavièín, který byl vykonavatelem poslední vùle svého zemøelého bratra, jenž Charitì daroval v roce 2001 dùm v Divnicích è.p.3 a pøilehlé pozemky.
Výstavba kaple Slavièín – Hrádek, z.s. Chtìli bychom podìkovat všem dárcùm, kteøí pøispívají do pokladnièky umístìné v našem kostele - v hrádecké kapli. Za poslední tøi mìsíce se nashromáždilo 6.176,- Kè + 100 Euro. Pøíspìvkù si velmi vážíme a vìøíme, že pomocí i jiných zdrojù budeme moci pokraèovat ve výstavbì. Jak jsem se již nìkolikrát zmiòovala, vše závisí na podpoøe našeho zámìru, a pøedevším na finanèních prostøedcích. Rovnìž dìkujeme pravidelným pøispívatelùm na naše èíslo úètu: 245743398/0300, kde do kolonky „Zpráva pro pøíjemce“ uvádìjte, prosím, své jméno a pøíjmení. V souladu s novým OZ § 3042 è.89/2012 Sb. byl zmìnìn název obèanského sdružení na zapsaný spolek. Všechny ostatní náležitosti vè. IÈO a è. úètu zùstávají v platnosti. Bližší informace týkající se výstavby kaple se mùžete dozvìdìt na tel. 775 709 773.
SUREXIT DOMINUS VERE, ALELUJA! PÁN SKUTEÈNÌ VSTAL ZMRTVÝCH, ALELUJA! Požehnané Velikonoce naplnìné
Za zapsaný spolek Výstavba kaple Vlasta Mudráková
radostí z vítìzství života nad smrtí pøeje P. Miroslav a redakce Pastýøe
Matka Tereza a pravidlo pìti prstù Jednou byla Matka Tereza z Kalkaty pozvána, aby promluvila k lékaøùm øímské polikliniky Gemelli. Bylo to 25. kvìtna 1990. Matka Tereza pozvání pøijala a její promluva byla skuteènì velmi krátká. Pozvedla levou ruku a s dùrazem na každou slabiku øekla: „Zapamatujte si pravidlo pìti prstù!“ Potom velmi klidnì roztáhla jednotlivé prsty a pøipojila ke každému z nich jedno slovo. Palec: „Já.“ Ukazováèek: „Dìlám.“ Prostøedníèek: „Všechno.“ Prsteníèek: „Pro.“ Malíèek: „Ježíše.“ A to je konec mé promluvy! - PASTÝØ strana 5 -
DOMINIKÁNI
Podle vùle sv. Dominika je slavné a spoleèné slavení liturgie pokládáno za jeden z hlavních úkolù našeho povolání. V liturgii, hlavnì v eucharistii, se zpøítomòuje tajemství spásy. Pøi ní se tohoto tajemství úèastníme, nazíráme na nì a v kázání je zvìstujeme lidem, aby se lidé svátostmi víry pøivtìlovali ke Kristu. (Kniha stanov) Sv. Dominik Guzman se narodil kolem roku 1174 ve vesnici Caleruega ve Španìlsku. V sedmi letech byl poslán ke svému strýci arciknìzi, který ho vyuèoval pøedevším gramatiku a latinu. V patnácti letech pak Dominik nastoupil v Palencii studium teologie a filozofie. Po dokonèení studia ve ètyøiadvaceti letech byl vysvìcen na knìze. Stal se èlenem katedrální kapituly s dómským klášterem v El Burgo de Osma a v roce 1201 byl zvolen podpøevorem. Byl poradcem a blízkým spolupracovníkem biskupa Diega D´ Azebese. S ním se vydal na diplomatickou cestu z povìøení krále. Na jihu Francie se setkal se zastánci heretického neboli mylného uèení. Spolu s biskupem zde zaèali život nejchudších kazatelù. Pohybovali se jen pìšky a snažili se žít po vzoru apoštolù. Byli formováni modlitbami a tvrdým pokáním. Rozmlouvali s lidmi, kteøí se vzdálili od církve nebo se dokonce od ní odvrátili. Toto Dominika vedlo k myšlence založit øád a v roce 1214 zaèal v Toulouse uskuteèòovat svùj plán. Pøedpokládal založení pevných støedisek, z nichž by se šíøila hluboká náboženská kultura, evangelní dokonalost a modlitba. Následujícího roku (1215) Dominik založil Øád Kazatelù a získal titul pøevor Kazatelského øádu. Zvolil si již existující stanovy a vybral øeholi sv. Augustina, kterou pøizpùsobil zámìrùm svého spoleèenství a 22. prosince 1216 byl øád papežem Honoriem III. schválen. V roce 1220 se vydal na velkou misijní cestu na sever Itálie do Bolognì, kde probìhla první generální kapitule øádu. Zde byly upevnìny stanovy øádu. Následující rok se konala opìt v Bologni druhá generální kapitule øádu za úèasti zástupcù více jak dvaceti klášterù ze ètyø zemí. To ale Dominik byl již na konci svých sil
a 6. srpna 1221 ve veèerních hodinách zemøel. Je pochován v kostele sv. Mikuláše v Bologni. Dne 3. èervence 1234 prohlásil papež Øehoø IX. Dominika za svatého. Posláním dominikánù je kázat. A to jak v klášterech tak i mimo nì, a to v souvislosti s potøebami a podmínkami urèitého regionu. V Èechách byl první dominikánský klášter založen v roce 1226. Ve 13. a 14. stol. byly kláštery v Praze, Brnì, Olomouci, Hradci Králové, Jihlavì, Jablonném, Turnovì, Znojmì, Litomìøicích, Sezimovì Ústí, Kolínì, Èeských Budìjovicích, Uherském Brodì, Nymburce, Klatovech, Lounech, Berounì, Písku, Chrudimi, Opavì, Plzni a Šumperku. V roce 1420 husité vìtšinu klášterù vypálili a mnoho bratrù dominikánù povraždili. Obdobím rozkvìtu øádového života dominikánù v Èechách a na Moravì bylo období let 1620 – 1780. Dominikánù se pak citelnì dotklo rušení klášterù císaøem Josefem II. O obnovu Èeské dominikánské provincie se v roce 1905 zasloužil magistr Kazatelského øádu bl. Maria Hyacint Cormier. Nadìjný rozvoj byl však ukonèen v roce 1950 násilným uzavøením všech øeholních øádù komunistickým režimem. Až v roce 1989 po pádu totalitního režimu mohli dominikáni opìt rozvinout svoji èinnost. V Èesku dnes pùsobí dominikánské kláštery v Praze, Jablonném v Podještìdí, Plzni, Olomouci, Uherském Brodì a Znojmì. V letošním roce si Øád dominikánù pøipomíná 800 let od svého založení. Oslavy jubilea jsou bohaté a zaèaly už v loòském roce. Budou ukonèeny v lednu 2017 v Øímì. V prùbìhu jubilejního roku probìhne putovní výstava o založení øádu a jeho spiritualitì. 24. února 2016 byla výstava zahájena v Bojkovicích. Výstavu poøádá Èeská kongregace sester dominikánek Bojkovice ve spolupráci s místním muzeem. Úvodní slovo pronesla sestra Miriam Høebaèková OP a požehnáním ji oficiálnì zahájil P. Jan Rajlich OP z Uherského Brodu. Výstava potrvá do 15. dubna. text a foto: Josef Floreš
Povolání Byl jednou jeden otec, který nevìdìl, èím by se mìl stát jeho syn. Aby lépe odkryl jeho povahové vlastnosti, zavøel ho do místnosti, do které položil Bibli, jablko a nevyplnìný šek. Myslel totiž: „Když ho najdu, jak si ète Bibli, nechám ho vystudovat na knìze. Když ho uvidím, jak si prohlíží jablko, tak z nìho bude zemìdìlec. A jestli se bude dívat na šek, tak se z nìj stane bankéø!“ Když ubìhl pøedem stanovený èas, vstoupil otec do pokoje a našel syna, který zinkasoval šek, sedìl na Bibli a pochutnával si na jablku. A tak se rozhodl: „Udìlám z nìj politika!“ - PASTÝØ strana 6 -
Zázraèná miska Jeden král se rozhodl, že splní pøání potulnému žebrákovi, a dal mu své královské slovo. Žebrák si pøál, aby jeho misku, kterou používal k žebrání, naplnil vrchovatì penìzi. „To je ta nejlehèí vìc na svìtì,“ pomyslel si král. Ale ukázalo se, že to není tak jednoduché. Král do misky sypal a sypal peníze, ale
ona stále nebyla plná. Ba dokonce èím víc do ní pøidával, tím byla prázdnìjší. Byl z toho velice bezradný. Tu mu žebrák øekl: „Výsosti, jestli nejste schopen misku naplnit, tak to klidnì øeknìte, a já si ji zase odnesu. Budu si však myslet, že jste nesplnil své slovo.“ Král poznal, že miska není jen tak obyèejná, a zeptal se žebráka: „Prozraï mi, co je to za zázraènou misku?“ „Máte pravdu, výsosti, miska je kouzelná,“ odpovìdìl žebrák. „Je to totiž miska každého lidského srdce. Srdce èlovìka není totiž nikdy úplnì spokojené. A ho plníte, èím chcete – bohatstvím, pozorností, láskou, vìdìním, vším, co existuje – nikdy nebude zcela naplnìno, protože naplnit ho mùže jenom Bùh.“
Bùh tì miluje Jeden èlovìk mìl stále svou duši zastøenou smutkem. Nebyl schopen vìøit v dobro. Pøedevším ne v dobro a lásku Boží. Jednoho dne, když se opìt procházel kolem svého rozlehlého obydlí a zabýval se pochybovaènými myšlenkami, potkal pastýøe. Pastýø byl dobrým èlovìkem se záøícíma oèima. Když vidìl, jaká je nálada, zeptal se: „Co tì trápí, pøíteli?“ „Cítím se strašnì sám.“ „I já jsem sám, ale nejsem smutný!“ „Možná proto, že tebe provází Bùh!“ „Ano, to jsi uhodl.“ „Ale se mnou Bùh není. Nemohu vìøit v jeho lásku. Copak je možné, aby miloval úplnì všechny lidi na svìtì? Copak je možné, aby miloval mne?“ „Vidíš tu krajinu kolem nás?“ zeptal se pastýø. „Vidíš okna všech domù?“ „Ano, vidím, a co má být?“ „Tak už nemusíš pochybovat. Slunce je také jedno, a každého okna ve mìstì, i toho nejmenšího a nejskrytìjšího, se dotkne svým paprskem. Ty možná pochybuješ o Boží lásce, protože máš zatažené žaluzie!“ Zdroj Katechetický vìstník 7/2004-5 Srdce myši Byla jednou jedna myš, která mìla šílený strach z koèek. Jeden kouzelník se nad ní smiloval a promìnil ji v koèku. Když se ale stala koèkou, zaèala mít zase hrùzu ze psù. Kouzelník se nad ní slitoval i podruhé a promìnil ji v psa. Když se z ní ale stal pes, zachvátil ji strach z leopardù. Kouzelník ji promìnil v leoparda. Když se z ní stal leopard, zaèala mít stará myš strach z lovcù. Kouzelník to pak už vzdal. Už mìl dost všeho èarování, promìnil ji zase v myš a øekl: „Není žádná cesta, jak bych ti mohl pomoci, protože ti v hrudi stále bije srdce myši!“ - PASTÝØ strana 7 -
… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Pøijde zákazník do zverimexu a chce papouška. Mají na výbìr tøi krásné exempláøe – jeden za 1000 korun, druhý za 2000 korun a tøetí za 6000 korun. Chlapík na nì chvíli kouká a pak se ptá prodavaèe: „Prosím vás, proè jsou ty ceny tak rozdílné, když ti papoušci vypadají stejnì?“ „No,“ nato prodavaè, „ten za tisíc hovoøí španìlsky a ten za dva to umí pøeložit do èeštiny.“ „No a co umí ten za šest tisíc?“ ptá se zákazník. „To my nevíme, ale ty dva mu øíkají šéfe,“ odpoví prodavaè. Pøed školou stojí Pepíèek a breèí. Pøijde k nìmu paní uèitelka a ptá se, proè breèí. „Protože pøed chvílí šel do školy pan øeditel, upadl na naší klouzaèce a zlomil si nohu.“ „No tak nebreè, on se brzy uzdraví.“ „Já vím, ale všichni kluci ze tøídy to vidìli, jenom já ne.“ Pøijde Pepíèek ze školy a øíká: „Mami, dneska jsem se jediný z celé tøídy pøihlásil!“ „To je pìkné,“ øíká maminka, „a na co se paní uèitelka ptala?“ „Kdo rozbil okno na chodbì.“ Pøijde zebra s tuèòákem k fotografovi. Ten se podívá a zeptá se: „Jak chcete vyfotit? Barevnì nebo èernobíle?“ Ve škole se ptá pan uèitel: „Žáci, které zvíøe je podle vás nejpøítulnìjší?“ Pøihlásí se Vojta: „Anakonda! Ta když obejme èlovìka, do smrti ho nepustí!“ „Pepíèku,“ povídá paní uèitelka, „jak se jmenuje èlovìk, který krade?“ Pepíèek neví, tak mu paní uèitelka pomùže: „Podívej, když teï sáhnu do tvé kapsy a vytáhnu padesátikorunu, kterou si pak nechám, co jsem?“ Pepíèek rychle vyhrkne: „Kouzelník!“ „Pepíèku, kdy si koneènì opravíš tu známku ze zemìpisu?“ ptá se maminka. „Nevím, paní uèitelka nedá notes z ruky.“ Z kina odcházejí dvì blechy. „Pùjdeme pìšky, nebo poèkáme na psa?“ „Pepíèku, proè jsi vèera nebyl ve škole?“ ptá se paní uèitelka. „Vy jste øíkala, že kdo nebude mít domácí úkol, tak a se tady ani neukazuje.“ „Anièka donesla ze školy poznámku: „Vaše dcera nic neumí.“ Otec si poznámku pøeèetl a pøipsal pod ni: „Právì proto ji posílám do školy!“ Paní uèitelka øíká Vašíkovi: „Napíšeš padesátkrát: Nemám paní uèitelce tykat!“ Druhý den Vašík odevzdá trest. „Proè jsi to napsal stokrát?“ ptá se paní uèitelka. Vašík s úsmìvem odpoví: „Já jsem ti chtìl udìlat radost!“ Z knihy Zábavné hry, køížovky a hlavolamy
Bábrlinky a dedulové Naši dìdeèkové a naše babièky. Kdo by je neznal, kdo by je nemiloval? Dìlali pro nás všechno, co nám na oèích vidìli. Vyprávìli nám pohádky, houpali nás na kolenou, jezdili s námi na skateboardech. Kdo má milion, je milionáøem, kdo má dìdu a babièku, je miliardáøem. Být dìdeèkem nebo babièkou je velmi podobné jako být malým dítìtem. Lidé tìchto vìkových kategorií jsou milí, hraví a nikdy nelžou. Do šesti let se to totiž ještì nestaèili nauèit a po šedesátce si už nemùžou vzpomenout, co chtìli øíct. Proto je i stáøí velice krásná životní etapa. Mimochodem, víte proè je všude kolem tolik lidí, kteøí už mají nìco za sebou? Je to proto, že každý èlovìk má dva dìdeèky, kterých je na svìtì tudíž dvakrát více než lidí (všiml si toho už všímavý èlovìk Miroslav Horníèek). Kolik radosti a pokoje èeká na èlovìka tøeba po takové sedmdesátce nebo i pozdìji (napøíklad mého dìdeèka z maminèiny strany potkalo nejvìtší životní štìstí až v pìtasedmdesáti letech, na samém sklonku života – zemøel døív, než jsem se narodil). On už ví, co je v životì dùležité, co má dìlat, kdy to má dìlat a jak. Tøeba ráno, když se takový dìdula nebo bábrlinka probere. Podìkuje za to Pánu Bohu (když se neprobere, nebere to tragicky – raduje se, že je bez práce), vykoukne z okna a podle toho se rozhodne, co podnikne. Když je zamraèeno, tak zase zalehne, když je hezky, øekne si, že to nebude pøírodì kazit a zalehne také. To je ten správný životní styl a moudrost, o které mladí nemají ani potuchu. Obèas se také zvedne, nìkam dojde a nìco udìlá. Nikdy se však pøitom nehoní jako splašený. A nakonec toho udìlá stejnì víc než ti uhonìní. Zkrátka a dobøe, babièky a dìdeèkové mají celoživotní zkušenosti. Bývají na nohy, na srdce, ale ne na hlavu. Bez nich to v životì nejde (nebo jde, ale velmi špatnì). Spoleènost, která odepíše staré lidi, nemá, co by si pøipsala. Nelze samozøejmì zastírat, že ve stáøí pøicházejí všelijaké nemoci a trampoty. Klidný starý èlovìk ztratí sice každou chvíli nìkde zuby nebo klíèe, ale nikdy ne smysl pro humor. Devadesátiletý pan Ulè z Plznì bavil lidi na ulici, v trolejbuse, dokonce i v kostele. V katedrále pøi mši svaté èetl jednou pøímluvu: „Pane Bože, dej, abychom se na pøímluvu Panny Marie jednou dostali do nebe,“ ke které dodal: „ale nemusí to být hned.“ A Bùh ho vzal za slovo – byl tady do devadesáti sedmi. Jiøí Barhoò Pane faráøi, já vás budu muset zabít!
Novinky ve farní knihovnì Marco Politi: František mezi vlky. Papež František mìní zažitý obraz církve. Snaží se pùsobit jako prostý knìz, jehož hlavní starostí je pomáhat lidem trpícími úzkostmi moderního života a nejistotou v období ekonomické krize. Papež František: 365 dní s papežem Františkem. Promluvy od Svaté Marty z Vatikánu. Svatý Augustin: Vyznání. Hlavní dílo sv. Augustina, kde líèí své bolestné hledání moudrosti a cestu ke køesanské víøe. Marek Vácha: Pøíbìhy z jiného vesmíru. Povídky. Karel Øežábek: Reptání a duchovní koroze. Jak rozeznávat pøíznaky duchovní malátnosti. Jerzy Zieliòski: Krize oèima víry. Krize ve svìtle Bible a oèima svìtcù. Jaroslav V. Polc: Jan Hus v pøedstavách šesti staletí a ve skuteènosti. Struènì, poutavì a do hloubky vše o Janu Husovi. Max Kašparù: O zemi beze studu. Žijeme v zemi, kde nic není hanba. Zhasla nám svìtla v podobì moudrých, pokorných a stateèných lidí. Na jejich místa nastoupily sebevìdomé bludièky, které vedou lidi do bažin. Jitka a Petr Vytrvalí: Poboøený chrám. Pøíbìh manželství ohroženého pornografií. Todd Burpo a Lynn Vincent: Nebe opravdu je... Neuvìøitelné vyprávìní o cestì malého chlapce do nebe a zpìt. Diego Goso: Faráøské vtipy. Farní knihovna je otevøena na faøe každou støedu dopoledne od 9.00 - 11.00 hod. a odpoledne od 13.00 - 16.30 hod. Pùjèování knih je bezplatné. Marie Fojtíková
Manželka a láhve vína Domovnice tluèe na dveøe jednoho z nájemníkù: „Pojïte rychle sem! Vaše žena spadla ve sklepì na schodech!“ Manžel se polekal a zeptal se: „A spadla, když šla po schodech dolù nebo nahoru?“ Domovnice: „Dolù.“ Manžel: „Velké štìstí – to už byly láhve prázdné!“ - PASTÝØ strana 8 -
Adopce na dálku ZVEME VŠECHNY, KTEØÍ CHTÌJÍ PÍSNÍ CHVÁLY VYJÁDØIT BOHU SVOU VDÌÈNOST NA
Program Adopce na dálku je charitní projekt zamìøený na trvalou pomoc chudým dìtem formou podpory jejich vzdìlání, aniž by musely opustit vlastní rodinné a kulturní zázemí. Od roku 1993 pomohl program Adopce na dálku více než 30 tisícùm nejchudších dìtí. Podpora zahrnuje financování nákladù na vzdìlávání (školné na základních, støedních èi vyšších školách, školní pomùcky, školní uniformy, v pøípadì potøeby pobyt na internátu, douèování), mimoškolní aktivity a zdravotní péèi. Nedílnou souèástí programu je i podpora komunit, které hrají v celkovém rozvoji a vzdìlávání potøebných dìtí zásadní roli. Napsala nám naše adoptivní dívka Vinitha z Indie: Vamanjour, Drahé tety, pár øádkù vám opìt píše vaše sronzorované milující dítì Vinitha, Priya D´Souza. Já i moje rodina jsme všichni zdrávi a totéž vyprošujeme i vám a vašim rodinám. Moje rodina vám taktéž pøeje vše dobré. Nech Pánova milost záøí nad vámi tyto Velikonoce. Pøeji vám i vašim rodinám veselé Velikonoce. U nás zaèíná postní doba na popeleèní støedu. Knìží udìlují popelec na èelo ve znamení køíže pro pøipomenutí, že pocházíme z prachu a jednoho dne v prach se obrátíme. Na Zelený ètvrtek slavíme mši, bìhem které knìží myjí nohy 12 lidem a dávají jim chleba k oslavì poslední veèeøe Ježíše Krista s jeho uèedníky. Na Velký pátek hrajeme divadelní pøedstavení znázoròující ukøižování Ježíše Krista. Bílou sobotu slavíme rozsvícením svíèek a modlením se k Všemohoucímu a poté následuje mše svatá. Jsem šastná, že vám mùžu øíct, že jsem byla ocenìna støední školou Nithyadar, kterou studuji, za získání vyznamenání ze zahranièních zkoušek. Byla jsem ocenìna medailí a dostala jsem certifikát. Uèení ve škole mi jde. Ještì mám závìreèní zkoušky, které trvají od 25. února až do 5. bøezna. 27. listopadu jsme slavili „den školy“. Kulturní program se konal ve škole po 18. hodinì. 10. prosince jsme zase mìli „sportovní den“. Já jsem se úèastnila slavnostního defilé. Moje tøída získala 1. cenu. Také jsem se úèastnila hry „štafeta“ a vyhrála jsem první místo. Byla jsem taktéž roztleskávaèkou her. Taky jsem psala pøípravné zkoušky, které mi pomùžou se lépe pøipravit na závìreèné zkoušky. Od 27. ledna mám opravné prázdniny. Konèím tento dopis s velkou láskou. Vinitha Priya D´Souza
KTERÉ SE KONAJÍ KAŽDOU POSLEDNÍ SOBOTU V MÌSÍCI OD 18 HODIN V NAŠEM FARNÍM KOSTELE SVATÉHO VOTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ CO VÁS ÈEKÁ: PÍSNÌ MODLITBY SVÌDECTVÍ ZAMYŠLENÍ NEFORMÁLNÍ SETKÁNÍ
viz: www.vecerychval.cz „Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpìvem, nebo se nad námi mohutnì klene jeho milosrdenství. Hospodinova vìrnost je vìèná! Haleluja.“ Žalm 117
Verím v Boha… v Boha, který sám dává všemu život (Sk 17, 25) v Boha, který chrání mùj život (Žl 121, 7) v Boha, který mi stále ukazuje cestu k životu (Žl 16, 11) v Boha, jehož jednání je jen láska a vìrnost (Žl 25, 10) v Boha, který je láska (1 Jan 4, 8.16) v Boha, který se mi dává nalézt (Jer 29, 14) v Boha, který mi vlévá do duše nadìji (Žl 62, 6) v Boha, který mì chrání pokojem (Iz 26, 3) v Boha, který je bohatý v milosrdenství (Ef 2, 4) v Boha, který je štìdrý ke všem, kdo ho vzývají (Øím 10, 12) v Boha, který mi stírá slzy z tváøe (Iz 25, 8) v Boha, který mi dává odvahu (Iz 40, 28) v Boha, jehož moudrost nelze vystihnout (Iz 40, 28) v Boha, který se mi dává poznat (Gal 4, 9) v Boha, který je svìtlo a není v nìm žádná temnota (1 Jan 1, 5) v Boha, který mì povolal, abych žil spolu s ním (1 Sol 5, 10) (podle èlánku „Osobní krédo“; www.vojtechkodet.cz)
POZOR! Dubnové chvály budou 23.4. (není to poslední sobota v mìsíci).
UPOZORNENÍ Upozoròujeme na výraznou zmìnu termínu tábora Vojtìch 2016, který poøádá mládež slavièínské farnosti: TÁBOR „VOJTÌCH 2016“ SE USKUTEÈNÍ V BRATØEJOVÌ VE DNECH 14. – 21. SRPNA 2016.
Mùžeš Boha opustit, ale nemùžeš zabránit, aby tì hledal. Mùžeš Boha nenávidìt, ale nemùžeš zabránit, aby tì mìl rád. Mùžeš se rozhodnout proti Kristu, ale On se na Golgotì rozhodl pro tebe. Mùžeš se vyhýbat Jeho slovu a církvi, ale Jeho slovo a církev tì stále hledají. Mùžeš si sám hledat cesty, ale nemùžeš zabránit, aby tì Bùh vedl. Mùžeš Boha zapírat, proklínat, ale nemùžeš zabránit, aby Bùh byl. sv. Jan Pavel II.
Etolog a sviš „Neexistuje hloupìjší zvíøe, než je sviš: nepohnutì stojí celé hodiny a dívá se na slunce!“ øekl etolog, vìdec, který zkoumá chování zvíøat. Sviš ho zaslechl a øekl: „Neexistuje hloupìjší èlovìk než etolog: nepohnutì stojí celé hodiny a pozoruje mì!“
- PASTÝØ strana 9 -
KØTY 21.2. 21.2. 21.1.
Jan Hrnèiøík Lukáš Hrnèiøík Filip Kováø
POHØBY 6.2. 24.2. 25.2.
Štefan Chlebana, 1946, Slavièín Josef Janošík, 1927, Rokytnice Milan Gapèo, 1936, Divnice
ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 26.3. - 1.4. Divnice 2.4. - 8.4. Rokytnice 9.4. - 15.4. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová, Rašková 16.4. - 22.4. Obadalová, Durïáková, Borová L., Tománková M., Kuželová L., Kuželová M. 23.4. - 29.4. Stejskalová, Borová J., Dvorská, Studénková M., Salvetová, Burešová 30.4. - 6.5. Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová, Šebáková, Nováková, Psotová J., Janoušková V. 7.5. - 13.5. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková 14.5. - 20.5. Zlámalová J., Peniašková, Studeníková J., Lysáková, Dubská 21.5. - 27.5. Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A.
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail:
[email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 11.00 13.00 – 16.30
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE
PO, ST, PÁ SO
NE PO SO NE
27.3. 28.3. 2.4. 3.4.
PO
4.4.
NE SO NE
10.4. 16.4. 17.4.
SO NE
23.4. 24.4.
PO PÁ NE
25.4. 29.4. 1.5.
ÚT ÈT PÁ
3.5. 5.5. 6.5.
NE
8.5.
PÁ SO NE
13.5. 14.5. 15.5.
7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin
Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì Pondìlí velikonoèní sv. František z Pauly 2. nedìle velikonoèní Svátek Božího milosrdenství Slavnost Zvìstování Pánì Den modliteb za úctu k poèatému životu a za nenarozené dìti 3. nedìle velikonoèní sv. Bernadetta Soubirousová 4. nedìle velikonoèní Den modliteb za povolání k duchovnímu stavu Svátek sv. Vojtìcha, biskupa a muèedníka 5. nedìle velikonoèní sv. Jiøí Svátek sv. Marka, evangelisty Svátek sv. Kateøiny Sienské, patronky Evropy 6. nedìle velikonoèní sv. Josef Dìlník Den modliteb za pronásledované køesany Svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštolù Slavnost Nanebevstoupení Pánì sv. Jan Sarkander Novéna k Duchu Svatému (6.-14.5.) 7. nedìle velikonoèní Den modliteb za sdìlovací prostøedky Den matek Panna Maria, prostøednice všech milostí Panna Maria Fatimská Svátek sv. Matìje, apoštola Slavnost Seslání Ducha Svatého
Øešení ze strany 7: Církev jako loï … dennì vyplouvá zachraòovat tonoucí. (Slova k doplnìní: otec, chrámy, laò, zdrávas, Vykupitel, knìží.)
PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325 a 731 646 734, e-mail:
[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v nedìli 15.5.2016 na Slavnost Seslání Ducha Svatého, uzávìrka bude v nedìli 1.5.2016. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -
