TomበHájek
Diagnóza 729 O identitû v ãasech bezbolestnosti
Praha 2001
âást první
ZROZENÍ JOSÉHO DÍAZE I.
© TomበHájek, 2001 © Cherm, 2001 Illustrations © Helena Bla‰ková, 2001 ISBN 80-86370-01-1
Josif Michajloviã byl jen ve spodkách, vzápûtí v‰ak vklouzl do bledûzelen˘ch chirurgick˘ch kalhot a bledûzeleného trikotu s krátk˘mi rukávy, kter˘ si oblékal tak, Ïe jej pfietáhl pfies hlavu. Byl pfiipraven vejít skrze létající dvefie do komplexu operaãních sálÛ. Vedle nûj stál Ivan Borisoviã, kter˘ nepracoval jako chirurg, n˘brÏ jako internista na jednotce intenzivní péãe. Proto se jej v‰echno, co se bude dít v dal‰ích hodinách, t˘ká jen zprostfiedkovanû. Vypadal daleko uvolnûnûji neÏ Josif Michajloviã. Mûl bílé kalhoty, bíl˘ plá‰È, na hlavû jeÏka a jeho bled˘ obliãej prozrazoval velkou únavu. Josif Michajloviã chtûl zrovna vyrazit do operaãních sálÛ, kdyÏ se k nûmu Ivan Borisoviã pfiitoãil, jako by mu chtûl sdûlit velké tajemství. „Na tvém místû bych mûl úÏasn˘ pocit, Josife. Îe se to stalo právû mnû.“ Josif Michajloviã se jiÏ soustfiedil. Pfiesto dokázal
5
sv˘m soustfiedûním pohnout jako soustavou dalekohledÛ a podívat se na Ivana Borisoviãe. „Rozumí‰, Josife, je rok 1996. Od konce studené války uplynulo tak pût, ‰est let. Pokud tedy za konec studené války povaÏuje‰ rozpad na‰eho impéria ve v˘chodní Evropû anebo pokus o puã v srpnu 1991.“ „âlovûk jako ãlovûk, kaÏd˘ je z masa a kostí,“ zabruãel Josif Michajloviã, jako by nebyl duchem pfiítomen. „Ale to není ãlovûk z masa a kostí, to je prezident. Pfii‰el z Kremlu rovnou sem. Vlastnû nepfii‰el. Pfiivezli sem jeho velké, nehybné tûlo.“ Josif Michajloviã mlãky pfie‰lapoval a v my‰lenkách uÏ byl na operaãním sále. „Neuvûfiiteln˘ okamÏik na‰í ruské historie. Ale co fiíkám, je to neuvûfiiteln˘ okamÏik pro cel˘ svût,“ ‰eptal Ivan Borisoviã. „V‰ichni pfiece víme, Ïe na‰e sovûtské impérium rozbila globalizace. Herbert Marcuse pfied ãasem napsal knihu Jednorozmûrn˘ ãlovûk. ¤íkal tam, Ïe kdysi mûl ãlovûk dva rozmûry – ale ty splynuly. Za ãasÛ sovûtského impéria mûl svût rozmûr Západu a rozmûr V˘chodu. Rozmûr iluze o individualismu a iluze o kolektivismu. Ale kdyÏ se dvourozmûrn˘ ãlovûk stal jednorozmûrn˘m, musel se svût jednoho rozmûru zbavit. Svût je ãlovûk ve velkém a ãlovûk zase svût v malém. Mikrokosmos je totéÏ co makrokosmos.“
6
A Ivan Borisoviã ‰eptal dál: „My Rusové jsme prohráli, protoÏe impérium muselo uvolnit místo globální vesnici. Reklama na ‰ampony zvítûzila nad propagandou Ústfiedního v˘boru Komunistické strany Sovûtského svazu. Stabilnûj‰í systémy v dûjinách vyhrávají nad nestabilními. Nejde o pravdu a leÏ, ale o stfiet stability s nestabilitou. Globalizace si nejprve podrobila Západ a potom porazila Rusko, na‰i mátu‰ku Rus. Vytvofií na na‰í planetû spoleãnost, která se uÏ dál nevyvíjí, protoÏe je sv˘m zpÛsobem dokonalá, dokonale adaptabilní. Globalizace vytváfií nûco velmi stabilního, jako bys dal dohromady nejlep‰í vlastnosti titanu, zlata, platiny, diamantÛ...“ „V pofiádku, Ivane Borisoviãi,“ zamumlal Josif Michajloviã, ale kolega jej je‰tû nepokládal za pfiesvûdãeného. „Pfiedstav si, Josife Michajloviãi, Ïe v dobách triumfu stability, kterému padlo za obûÈ na‰e sovûtské impérium, je ve‰kerá geostrategická rovnováha závislá na osudu jediného ãlovûka, na‰eho prezidenta. Ví‰, co by se stalo, kdyby se operace nezdafiila a kdyby zemfiel? V Rusku by naráz vypukly nepokoje, které dosud udrÏel pod kontrolou. Rusko by si koneãnû uvûdomilo, Ïe prohrálo válku, která se táhne cel˘m dvacát˘m stoletím. Zaãalo to válkou s Japonskem, pokraãovalo válkou s vlastním carem, válkou s Trojspolkem, válkou s interventy, s Dûnikinem, Wrangelem, potom
7
Velkou vlasteneckou válkou, nakonec válkou studenou...“ „Mezitím jsme pofiád válãili se sebou sam˘mi,“ poznamenal Josif Michajloviã. Ivan Borisoviã se peãlivû rozhlédl, aby se ubezpeãil, Ïe je nikdo neposlouchá. „Rusko by dohlédlo aÏ na samé dno svého poníÏení, Josife Michajloviãi,“ fiekl potom. „Dospûlo by k sebepoznání. A poníÏené hrdinství na‰eho lidu by se vylilo z hranic a stalo se nekontrolovateln˘m. Nikdo nepfiedpokládal, Ïe by studená válka mohla skonãit zhruba stejn˘m zpÛsobem, jako konãívaly války mezi velmoÏi za ãasÛ evropského stfiedovûku: gentlemansk˘m mírem. Jeden získá víc, druh˘ ménû, ale v‰ichni pfieÏijí. Rusko by se na válku, která skonãila docela rozumn˘m, takfika feudálním kompromisem, pojednou podívalo ideologick˘ma oãima. Ve v˘sledcích války by neshledalo rozumnost, vyvolanou touhou pfieÏít za nukleárního vûku, ale nesnesitelnost poráÏky. Pfiece cítí‰ v‰ude kolem sebe, jak se Rusko opût naplÀuje melancholií, krom toho, Ïe se naplÀuje McDonaldem. A záleÏí na podmínkách, zda se zmûní v pacifismus, anebo v destrukci. V‰echno teì záleÏí na tom, Josife Michajloviãi, zda prezident operaci pfieÏije. Jinak nevím. A ty tomu bude‰ pfiítomen, Josife Michajloviãi. Ví‰ vÛbec, z ãeho sestává geostrategická rovnováha? Dna oceánÛ jsou
8
pokryta tisíci mikrofony, které zjistí jak˘koli ‰elest ponorek. V‰echny telefony na svûtû jsou odposlouchávány. PrÛmyslové kamery evidují kaÏd˘ pohyb v milionech dÛleÏit˘ch budov. Na hlavami nám létají druÏice, které nás stále fotografují. Geostrategická rovnováha je obrovsk˘ organismus, vybaven˘ nejlep‰ími technologiemi. Nûco nepfiedstavitelného a neuvûfiitelného se teì napfie do jednoho smûru, jen aby zachovalo Ïivot a zdraví starému ruskému prezidentovi. “ „Budu se muset jít um˘t,“ fiekl chirurg. „Poãkej je‰tû, Josife Michajloviãi,“ zastavil ho Ivan Borisoviã. „Po stránce chirurgické to pro tebe, zku‰eného primáfie, pfiece bude legrace. Bude‰ jen druh˘m asistentem hlavního operatéra Ïilních ‰tûpÛ na noze. Nicménû zaÏije‰ nûco, co má v˘jimeãnou umûleckou hodnotu. Jsi vynikající chirurg a navíc odpovûdnost budou mít De Bakey a Akãurin. MÛÏe‰ b˘t v klidu a vychutnávat situaci. Rozumí‰, ve svûtû triumfovala stabilita, stvofiená globalizací. Nejprve porazila Západ, potom Rusko. Ale tato stabilita, která jistû povládne dal‰ích tisíc let, se je‰tû mÛÏe zmûnit v nestabilitu. Operace prezidenta je poslední pfiíleÏitostí. Minulá epocha válek a nestability a nová epocha globální stability se od sebe oddûlují. Jako placenta od dûlohy matky. Zb˘vá uÏ jen nûkolik posledních pár vlákének. Nová éra je na dohled. AÏ povolí, stará epocha zmizí jako zbytky proviantu ve vesmíru.
9
Je‰tû nikdy nebyl svût tolik závisl˘ na jednom ãlovûku, Josife Michajloviãi. Ani tehdy, kdyÏ se Alexandr Makedonsk˘ rozhodl pfietnout meãem gordick˘ uzel a kdyÏ byl osud makedonsk˘ch válek závisl˘ na jeho odvaze. Jsme teì v‰ichni totálnû závislí. Nejmodernûj‰í vûda Západu i V˘chodu je pfiipravena poslouÏit jen jemu jedinému, prezidentovi. Moc vûdy se soustfieìuje do jednoho paprsku jako pod mimofiádnû silnou lupou. Za chvíli se ocitne‰ v ohnisku v‰ech energií, které vládnou svûtem. Ve‰keré vûdecké poznání bude operatérÛm dáno k dispozici – ale zároveÀ se bude kontrolovat kaÏd˘ detail operaãního postupu. To snad ani není moÏné, jak ruské dûjiny vytváfiejí neuvûfiitelnû zapeklité situace! Ale s touhle staroruskou tradicí bude konec, jestliÏe prezident pfieÏije. Potom získáme povûst stabilního národa. Anarchisti se budou mlátit s praviãáky – a tím to taky skonãí. To je úÏasné, Josife Michajloviãi!“ dodal Ivan Borisoviã zanícenû. „Zas tak daleko vûda není,“ namítl jeho spoleãník. „Jinak by se tady vyfiádily stroje a nemuseli by sem nahnat nejlep‰í chirurgy na‰í planety.“ Josif Michajloviã a Ivan Borisoviã si náhle uvûdomili, Ïe se na nû dívají cizí oãi. Patfiily dvûma muÏÛm s nápadnû ‰irok˘mi rameny, tlust˘mi krky, bodr˘mi obliãeji a chladn˘mi, tûkav˘mi zorniãkami.
10
TûÏko fiíci, kdy se do jejich zorného pole dostali, ale uÏ je sledovali drahnou chvíli. „Kdyby mohly, tak by tajné sluÏby nejradûji prezidenta operovaly samy,“ u‰klíbl se Ivan Borisoviã. „Prezident je pacient jako kaÏd˘ druh˘,“ zamumlal Josif Michajloviã. Rychle se rozlouãil a pro‰el létajícími dvefimi do komplexu operaãních sálÛ, kam zrovna pfiinesli velké tûlo prezidenta Borise Jelcina.
II. Uplynulo sotva sto let od doby, kdy zmizela pÛvodní zástavba praÏského ghetta na Josefovû a nahradily ji uÏitkové budovy–bytovky. Ztratila se stará Maiselova ulice a vystfiídala ji ulice PafiíÏská. Novou zástavbu tenkrát obviÀovali z fale‰né monumentality. Fasády domÛ skuteãnû pÛsobily velmi dekorativnû a majestátnû, pfiestoÏe vnitfiní prostory budov neukr˘valy atmosféru dramatické historie a vÛbec nemûly punc stáfií. PoblíÏ PafiíÏské ulice, v onom ovzdu‰í fale‰né monumentality, která ov‰em bûhem století s úspûchem pro‰la zkou‰kou ãasem, se se‰li Igor Beneck˘ a Petr Teuchel. Igor Beneck˘ jiÏ sedûl v baru, kdyÏ dorazil jeho kolega. Právû zaãínal duben a lidé v Praze uÏ chodili nalehko: kdyÏ uÏ bylo hodnû chladno, tak v baloÀácích. Pánové, asi padesátiletí, byli jen v sakách, bez kravat, v rolácích. Navzájem se hodnû podobali: oba mûli peãlivû sestfiiÏené ‰edivé vlasy, pfiíjemn˘, ale beztvar˘ obliãej, jemné ruce a pomalá, hadovitá gesta. Byli to vûhlasní praωtí plastiãtí (ãi jak se pfiesnûji fiíká, estetiãtí) chirurgové. Ihned si dali kávu s kapkou alkoholu: Beneck˘ zvolil kapku vajeãného koÀaku, Teuchel kapku whisky. Srkali své kávy a zamy‰lenû v nich hledali ostrÛvky
13
zvlá‰tních chutí. VáÏení pánové jen tak pro nic za nic neztrácejí ãas. Na nûkoho ãekali. Nakonec se objevil vysok˘, hezk˘, ale arogantnû vyhlíÏející ãlovûk s ãern˘mi kudrnat˘mi vlasy. Pfiistoupil ke stolu, pozdravil a sedl si. Objednal si ãern˘ ãaj a Beneck˘ s Teuchelem se na sebe podívali. No nic, ãaj není rozhodující. Oba padesátníci zkoumali pfiíchozího muÏe pohledy, kter˘ch je schopen pouze plastick˘ chirurg. Pohrdali psychologií, protoÏe byli pfiesvûdãeni, Ïe ãlovûka netvofií nic jiného neÏ slupka. âlovûk je jen vnûj‰ek, jen forma, pod ní se skr˘vá chaos, zmûÈ svalÛ, cév a vazivov˘ch bunûk. Dûlali plastickou chirurgii slu‰nou fiádku let (dokonce patfiili k zakladatelÛm plastické chirurgie v âechách), a jejich zku‰enosti je nauãily velmi radikální filosofii. KdyÏ zmûní‰ formu, kdyÏ zmûní‰ povrch, zmûní‰ i celého ãlovûka. Jako plastické chirurgy je velmi uspokojoval souãasn˘ trend, kdy lidé neustále pracují na vytváfiení svého kladného obrazu na vefiejnosti, aÈ jiÏ jde o nûkolik lidí, nebo o cel˘ národ. V‰ichni se plánovitû a systematicky snaÏí vypadat skromní, sympatiãtí, pracovití... Pro Beneckého i Teuchela pfiedstavovalo toto setkání obyãejn˘ pracovní úkon obyãejného pracovního dne. Mlad˘ muÏ se jmenoval Ullman a zam˘‰lel vstoupit do fiad plastick˘ch chirurgÛ hlavního mûsta Prahy. „TakÏe vy se, kolego, chcete stát plastick˘m chi-
14
rurgem?“ uji‰Èoval se Teuchel. Ullman krátce pfiitakal, naãeÏ lékafi pokraãoval: „To ale zdaleka není snadné. Chceme totiÏ zabránit inflaci plastick˘ch chirurgÛ. Ne, nevyluãujeme, Ïe k ní jednou dojde, ale prozatím chceme mít vûci pod kontrolou. Navíc plastiãtí chirurgové musí drÏet spolu, protoÏe plastická chirurgie není jen medicína, ale také byznys. Nesmírnû sloÏitá smûs medicíny a byznysu. UdrÏet rovnováhu mezi byznysem a medicínou je velk˘m umûním.“ „Absolvoval jsem na Fakultû v‰eobecného lékafiství v Praze,“ spustil Ullman, kdyÏ byl poÏádán, aby popsal své curriculum vitae. „Potom jsem pfie‰el na chirurgickou kliniku v Ústí nad Labem. ProtoÏe pocházím se Severoãeského kraje, ‰est˘ roãník jsem studoval v Ústí, kde mám nejen rodiãe, ale i celé zázemí. Nastoupil jsem jako asistent a pomûrnû brzy mi primáfi svûfioval i pomûrnû nároãné operace. SloÏil jsem první atestaci. To bylo zaãátkem devadesát˘ch let. Chirurgie mne bavila, to ano, ale touÏil jsem stále víc po pocitu konstruktéra. Rozumíte mi pfiece: architekt vytvofií most, coÏ dá velkou práci, ale most pofiád stojí, i kdyÏ uÏ architekt není mezi námi. Zatímco takov˘ lékafi vyoperuje prostatu, potom voperuje bypass, potom pacienta kupfiíkladu zachrání ze stavu klinické smrti – a pacient nakonec stejnû zemfie. A v‰echna ta nekoneãná práce, kterou mu lékafi vûnoval, tím pádem pfiichází vniveã.
15
Lékafi pomáhá lidem, ale nestaví mosty. KdyÏ jsem si tohle v‰echno uvûdomil, potfieboval jsem, aby mi pod rukama zaãaly rÛst hodnoty. Lékafi pomáhá lidem, ale nevytváfií nic trvalého, a to mnû zaãínalo vadit stále víc. ZachraÀovat je hroznû pomíjející a defenzivní strategie. Chtûl jsem, aby moje práce nebyla ustaviãnou obranou, ale útokem. Architekt dob˘vá prostor, spisovatel své téma, ale lékafi stále nûco a nûkoho brání. Nakonec vÏdy prohraje. Potom jsem objevil plastickou chirurgii. Je to medicína a zároveÀ architektura. âlovûk pomáhá lidem a pfiitom dob˘vá prostor a své téma. A proto jsem na chirurgické klinice podal v˘povûì. Nebylo to ode mne selhání, anebo zbabûlost. Potfieboval jsem realizovat svou Ïivotní strategii.“ „Ale i lidé, ktefií pro‰li generální rekonstrukcí na plastické chirurgii, jsou smrtelní. AlespoÀ prozatím,“ namítl Teuchel. „Kdo ale ví, co bude. Do budoucnosti nevidíme. Jste Ïenat˘?“ usmál se Beneck˘. „Nejsem,“ odpovûdûl Ullman. „Proã?“ Snad pfiíli‰ pfiíkfie vysloven˘ dotaz Teuchel kompenzoval jemn˘m úsmûvem. Podobnou otázku takhle dÛraznû je‰tû nikdo Ullmanovi nepoloÏil. Chvíli pfiem˘‰lel a potom odpovûdûl: „Na svûtû jsou miliony krásn˘ch muÏÛ a miliony krásn˘ch Ïen. A to je‰tû stojíme pfied skuteãn˘m roz-
16
machem plastické chirurgie. V‰ichni jsme zamûnitelní, a proto je láska jen otázkou statistiky. Mám stále silnûj‰í pocit, Ïe mne ovládá pocit pravdûpodobnosti. A ve vztahu k Ïenám mnû baví pocit, Ïe kuliãka stále je‰tû rotuje po obvodu rulety.“
Pánové Beneck˘ a Teuchel srkali kávu s pfiímûsí alkoholu a mûli shovívavou náladu. „Pane Ullmane,“ fiekl Beneck˘. „Kdyby to bylo tak snadné stát se plastick˘m chirurgem, tak byste zde s námi nesedûl. Rovnou byste plastickou chirurgii zaãal provozovat. My dva jsme zakladatelé, ano, snad to tak mohu fiíci, zakladatelé plastické chirurgie v âechách. Pfiedtím jsme spolupracovali s kolegy v Nûmecku, Rakousku, Francii, ve Spojen˘ch státech. Myslím, Ïe víme o plastické chirurgii v‰e, co lze v souãasné dobû vûdût. A oba víme, a teì mluvím váÏnû, Ïe nikoli jaderná energie, nebo computerové technologie, o kter˘ch se v této souvislosti stále mluví, n˘brÏ plastická chirurgie mÛÏe od základÛ zmûnit svût. MÛÏe jej zmûnit, mÛÏe jej zniãit. Nûco jako dÏin, vypu‰tûn˘ z láhve. Proto jsme také zaloÏili Komoru plastick˘ch chirurgÛ. Stálo nás hodnû úsilí, neÏ jsme ji oddûlili od Lékafiské komory a uãinili ãlenství v Komofie plastick˘ch chirurgÛ povinn˘m pro v‰echny, ktefií se plastickou
17
chirurgií chtûjí zab˘vat. Na‰e pfiísnost a opatrnost vychází z toho, Ïe ani my, zakladatelé plastické chirurgie, dÛkladnû neznáme její moÏnosti. Nemám na mysli jen techniku, tfieba nové postupy v pouÏití laseru. Plastická chirurgie mÛÏe úplnû zmûnit Ïebfiíãek hodnot. MÛÏe to znamenat vítûzství toho, co nazvûme ,vûãná mladost’ nad v‰emi ostatními hodnotami. Ale otfies hodnot, i kdyÏ je nûkdy nevyhnuteln˘, musí zÛstat pod kontrolou. Jinak totiÏ v‰ichni propadneme hédonismu, pfiesnûji fieãeno pfiíbûhu Doriana Graye. První, co matky po porodu udûlají, bude to, Ïe pÛjdou na plastickou operaci, která jim zformuje prsy, bfiicho, stehna i tváfi. A dûti budou plakat, protoÏe se o nû nikdo nepostará. Matky budou posedlé zachováním sebe sama, místo aby se staraly o zachování rodu. Rozhodnû nepfieháním. My dva, Teuchel a já, jsme uÏ natolik bohatí, abychom si mohli dovolit odpovûdnost a neobûtovali v‰e ve jménu nejsnaz‰ího zisku. Teì mluvím cynicky. Opakuji, Ïe plastická chirurgie je dÏin, vypu‰tûn˘ z láhve. Proto jsme zaloÏili Komoru plastick˘ch chirurgÛ. Vlastnû je to neoficiální organizace. V‰ichni dÛleÏití lidé ale vûdí, Ïe existuje a Ïe vÛbec není radno, aby si s ní kdokoli zahrával,“ zakonãil Beneck˘. „Kromû toho stále stoupá poãet muÏÛ, ktefií uvaÏují o plastice,“ poznamenal Teuchel. Peãlivû pûstûní pánové opatrnû upili ze sv˘ch káv.
18
„Plastická chirurgie je jako nehluãnû pÛsobící neutronová bomba, kolego Ullmane,“ dodal Teuchel. „Rozhodující sloÏkou je tu záfiení. Dálkové pÛsobení plastické chirurgie dosud nikdo neprozkoumal. Ale my dva jsme si jisti, Ïe existuje. Plastická chirurgie ovlivÀuje vûci na dálku. V oblasti jadern˘ch zbraní musely b˘t nakonec podepsány dohody jako SALT 1, SALT 2, ABM. Velmoci se dobrovolnû zfiekly nûkter˘ch jadern˘ch zbraní, aby zachovaly mír a tím ve skuteãnosti i svoji moc. K ãemu je moc ve zniãené civilizaci? A my, neoficiální Komora plastick˘ch chirurgÛ, jsme také nûco jako velmoc. Jsme velice rádi, Ïe si to o nás dosud skoro nikdo nemyslí. Chceme se chovat jako rozumná velmoc. Nûkteré prostfiedky bychom mohli pouÏít, ale nepouÏijeme. Nûco mÛÏeme, ale neudûláme. SnaÏíme se drÏet pfii zemi.“ „Co je podmínkou, aby ãlovûk jako já mohl vstoupit do Komory plastick˘ch chirurgÛ?“ zeptal se Ullman. „Vy jste velmi dobr˘ chirurg, a to je nezbytná podmínka,“ poznamenal Beneck˘. „A nûjaké dal‰í podmínky?“ Ullman se snaÏil budit dojem vûcného ãlovûka. „Musíme si b˘t jisti, Ïe se umíte kontrolovat. Buìte bez obav, vydûláte hodnû penûz.“ „Plastická chirurgie není teritorium, kde se ãlovûk mÛÏe chovat jako dobyvatel a gründer,“ za‰eptal Teuchel.
19
„TakÏe musíme vûdût v‰echno o va‰ich motivech,“ pfiidal se k nûmu Beneck˘. „Sófrosyné. Umûfienost. Chce to umûfienost. Plastická chirurgie svádí k neumûfienosti.“ „KaÏd˘ ãlovûk má spoustu motivÛ. Nûkteré jsou vûdomé, o nûkter˘ch vÛbec nevíte,“ fiekl Beneck˘. „Jako kaÏd˘ ãlovûk nevím, ãeho jsem schopen v kritické situaci. JenÏe plastická chirurgie pfiece kritické situace nenavozuje,“ dovysvûtlil Ullman. Vypadal ponûkud podráÏdûnû, protoÏe nevûdûl, proã nahlíÏet pod slupku touhy po penûzích, které se dají vydûlat velmi odbornou prací plastického chirurga. Ale ihned se ovládl, protoÏe se mu zdálo, Ïe kaÏdá silnûj‰í emoce pÛsobí zjemnûl˘m charakterÛm Teuchela a Beneckého takfika bolest. „I kdyÏ se vám otevfiu, nenajdete nic jiného, neÏ jsem vám fiekl,“ prohlásil Ullman. Teuchel a Beneck˘ k˘vali hlavami, mlãeli a pomalu upíjeli kávu. Vûdûli, Ïe jim Ullman podal optimální interpretaci sebe sama a svého pfiíbûhu. Vûdûli, Ïe kdyby o to opravdu stáli, mohou si do mozaiky slepit daleko skuteãnûj‰í verzi. U flexibilního ãlovûka je lhostejné, zda lÏe nebo mluví pravdu. „Ale my vám vûfiíme. Nastoupíte na zkou‰ku na kliniku plastické chirurgie u docenta Jaroty,“ za‰evelil Teuchel a Ullman se na nûj vdûãnû podíval.
20
„Jarota je schopn˘ ãlovûk a má odhad. Souhlasíte?“ zeptal se Beneck˘. „Souhlasím,“ odpovûdûl Ullman. Tón, kter˘m to vyslovil, svojí pokorou oba pány uspokojil. Ullman se podíval ven, skrze prosklenou stûnu baru. Domy, které vznikly pfied sto lety jako v˘tvory tzv. asanaãní architektury, se uÏ naplnily nov˘m obsahem.
21
III. Boris Nikolajeviã Jelcin leÏel na operaãním stole. Dokonce i bez ãerného obleku a bez majestátu svého úfiadu pÛsobil mohutnû. Lékafii mu peãlivû desinfikovali oblast kolem hrudní kosti a kolem stehen. Josif Michajloviã vyrÛstal za drilu sovûtského systému, a proto mu pfii pohledu na Jelcina, byÈ ‰lo jen o jeho bezvládné tûlo, naskakovaly úctyhodné vûty oficiálního Ïivotopisu. Tam na stole neleÏel Ïiv˘ ãlovûk z masa a kostí, ale vpravdû jakési monstrum poskládané z vût oficiálního curriculum vitae: Jelcin se narodil ve vesnici Butka, v Talitském distriktu, ve Sverdlovské oblasti. Byl graduován inÏen˘rem–stavafiem na Kirovovû technické inÏen˘rské fakultû na Urale. V roce 1961 se stal ãlenem Komunistické strany Sovûtského svazu a v roce 1975 tajemníkem regionálního v˘boru Komunistické strany SSSR, kter˘ mûl na starosti regionální prÛmyslov˘ rozvoj. Od roku 1976 do roku 1985 pÛsobil jako první tajemník v˘boru Komunistické strany SSSR Sverdlovské oblasti. Od roku 1986 do roku 1988 byl ãlenem Nejvy‰‰ího sovûtu SSSR. V roce 1985 se Boris Nikolajeviã Jelcin stal tajemníkem Ústfiedního v˘boru Komunistické strany
23
Sovûtského svazu s odpovûdností za fiízení stavebnictví. 1985 aÏ 1987 byl prvním tajemníkem Moskevského v˘boru Komunistické strany Sovûtského svazu. V kvûtnu roku 1990 se stává pfiedsedou Nejvy‰‰ího sovûtu SSSR. V ãervenci vystupuje z Komunistické strany Sovûtského svazu. 12. ãervna 1991 se stává rusk˘m prezidentem. Je vrchním velitelem rusk˘ch ozbrojen˘ch sil. Ne Ïe byl mûl Josif Michajloviã tak skvûlou pamûÈ na oficiální Ïivotopisy. Spí‰e podvûdomû se totiÏ rozpomnûl, jak teatrálním zpÛsobem, teatrálním jako Jelcinovo nahé tûlo, byl vyzván k úãasti na operaci. Pfied nûkolika dny dostal oficiální JelcinÛv Ïivotopis kur˘rní sluÏbou Kremlu. Spojka se pohybovala ti‰e a nenápadnû, vÛbec nikdo ji za kur˘rní sluÏbu z Kremlu nepovaÏoval. Josif Michajloviã se bál, kdyÏ otevíral obálku, co tam bude. Ale obsahovala jen text oficiálního Jelcinova Ïivotopisu. Lékafi rozechvûle ãekal, co bude dál. Asi za hodinu se ozval telefonát a vyzval Josifa Michajloviãe k úãasti na operaci, která pr˘ rozhodne o osudu svûta... Tehdy pocítil jakési slastné osobní uspokojení, Ïe na nûj autority nezapomnûly. Aãkoli se Josif Michajloviã zprvu domníval, Ïe v pfiípadû Jelcinovy operace to bude chirurgická práce jako kaÏdá jiná, nyní si oddychl, Ïe pfiece jen není hlavním operatérem, neboÈ – jak cítil – by se mu
24
opravdu chvûly ruce. Vzal skalpel, aby nafiízl kÛÏi Jelcinova stehna. Z rány se vyvalila krev. Na prezidentovû tûle pracovaly dva t˘my. Druh˘ z nich, ménû dÛleÏit˘, jehoÏ ãlenem byl jako sekundáfi Josif Michajloviã, mûl za úkol z Jelcinova stehna vypreparovat cévy, které budou posléze na‰ity na pacientovo srdce místo cév zkornatûl˘ch. První t˘m mûl za úkol provést vlastní zákrok na srdci. Hrála tichá Bachova hudba, jinak ale nikdo nemluvil. V‰ichni byli zakonspirováni v chirurgick˘ch zástûrách, ãepicích a s rou‰kami kolem úst. Vládlo naprosté soustfiedûní. Jako by ‰lo o samé agenty, ktefií se léta pfiipravovali jen pro jeden úkol. V pfiípadû selhání Jelcinova srdce museli pfiijít a zachránit ho spolu s prezidentem. Lidé mohou umírat, ale symbol nesmí zemfiít. Pfiinejmen‰ím do té doby, dokud není vytvofien symbol nov˘. Josif Michajloviã jako primáfi chirurgického oddûlení v˘znamné nemocnice operoval i ty nejtûωí pfiípady, a tak byl se svojí prací na Jelcinovû tûle brzo hotov. Obãas se koutkem oka rozhlédl, nicménû nikoho nepoznal. První t˘m si pomalu prorazil cestu aÏ k Jelcinovû srdci. Operace zaãala b˘t nároãnûj‰í, pfiesto se v‰ichni ovládali. KdyÏ uÏ nûco fiekli, bylo to latinsky. Atmosféra pfiipomínala stfiedovûkou disputaci medikÛ a mnichÛ kolem tûla panovníka. Koneãnû se Josifu Michajloviãi podafiilo rozeznat jednoho z chirurgÛ
25
v prvním t˘mu. Dûlal tam aÏ druhého sekundáfie, otevfiel Jelcinovi hrudní ko‰ a teì jen drÏel háky. Nicménû ‰lo o vûhlasného primáfie chirurgické kliniky za Uralem. Bylo vidût, Ïe jej háky drÏet nebaví, byÈ pfii operaci tûla Borise Jelcina, a navíc je nedrÏel dobfie. Vûhlasn˘ chirurg Andrej drÏí háky a drÏí je ‰patnû. Neménû v˘znamn˘ chirurg Josif Michajloviã odebírá Ïilní ‰tûp, coÏ pfiedstavuje v˘kon kromobyãejnû snadn˘. UÏ nesmírnû dlouho nemûl co do ãinûní s tak jednoduchou chirurgií. Ne Ïe by ‰tûp odebíral pomalu a s chybami, ale nemûl pocit suverénního chirurga. Ruce nemûly patfiiãnou jistotu. A to mu ten uÏvanûn˘ Ivan Borisoviã fiíkal, Ïe budou pouÏity vrcholné technologie geostrategické rovnováhy, jen aby zachránily Borise Jelcina. Je to nedomy‰lenost. Proã nenechali dûlat sekundáfie nûkoho, kdo vykonává práci sekundáfie dennû? Proã není na místû vûhlasného primáfie Andreje nûkdo, kdo sice nepoÏívá takového vûhlasu, ale drÏí háky nûkolikrát za den? Kdo rozhodl, Ïe Borise Jelcina budou muset operovat tak a ne jinak? Tajné sluÏby, svûtová vláda, dcera TaÈána, její milenci, nebo komorník z Kremlu? MoÏná v‰ichni dohromady, ale nikdo nechtûl pfievzít úplnou odpovûdnost. Kdyby nûkdo své odpovûdnosti dokázal dostát, nechal by drÏet háky nikoli primáfie, kter˘ je léta nedrÏel, ale sekundáfie, kter˘ je drÏí dennû. A nechal by operovat sehran˘ t˘m, kter˘ operuje
26
dennû a kter˘ mluví jedním spoleãn˘m matefisk˘m jazykem. Ale tohle je podivná sbírka svûtov˘ch autorit: Rusové, Ameriãané, Nûmci, Francouzi. Navíc autorit, poníÏen˘ch do role sekundáfiÛ. Mimoto nikdo nechce b˘t v podfiízeném postavení, a proto se nemluví rusky, anglicky, nûmecky, ale latinsky. Kdo ale ví, jak jsou na tom pánové s obyãejnou latinou! Urãitû se mezi chirurgy vetfieli agenti. Neoperují, ale dávají pozor, aby ten ãi onen pod rou‰kou operace nespáchal na Borise Jelcina atentát. Pletou se chirurgÛm pod rukama. V tom okamÏiku byl Boris Jelcin pfieveden na mimotûlní obûh a do operaãního sálu vstoupili dva hlavní chirurgové: Akãurin a De Bakey.
Sklonili se nad Jelcinov˘m srdcem. Ruce se jim zaãaly míhat, jak si brali chirurgické nástroje a zase je odevzdávali. Netrvalo dlouho a De Bakey se napfiímil a fiekl, Ïe je srdce na tom velice ‰patnû, a proto Ïe jej nezachrání ani dvacet bypassÛ. Mluvil anglicky, protoÏe na sloÏitou latinu jiÏ nezb˘val ãas. Akãurin téÏ zdvihl oãi od rány, ale s váÏnou tváfií mlãel. Zfiejmû se bál, Ïe by mu formulace, která by podpofiila De Bakeyho skeptické vyjádfiení, mohla b˘t pfiiãtena k tíÏi. Mohl by b˘t obvinûn z defétismu.
27
„V takovém pfiípadû nezb˘vá neÏ transplantace,“ zaznûla angliãtina, které se fiíká téÏ esperanto–english. MuÏ, kter˘ tuto vûtu pronesl, byl zakonspirován ve dlouhém chirurgickém plá‰ti, ‰irokou rou‰ku na ústech, na oãích ‰iroké br˘le. Josif Michajloviã si jej pfiedtím vÛbec nev‰iml. „Nemáme pfiece srdce s potfiebn˘mi genetick˘mi vlastnostmi,“ odbyl jej De Bakey. Ale muÏ se nedal: „Museli jsme poãítat se v‰ím. Pfii této operaci jde o v‰echno. Buì bude Boris Jelcin Ïít, anebo zavládne násilí. Kdyby zemfiel, máme nachystaného dvojníka. Ale dvojník by Rusko neufiídil. Potfiebujeme Jelcina. Pánové, nemluvím do vûtru. Celá geostrategická rovnováha teì bude pracovat pro Jelcina. A to je síla nejsilnûj‰í.“ Vzápûtí se pohnul, udûlal nûkolik krokÛ ke stûnû a zmáãkl knoflík. Kde byla holá zeì, pokrytá zelen˘mi kachliãkami, se otevfiely dvefie. Vlastnû nikoli dvefie, ale celá zeì se otevfiela. Vlastnû to nebyla zeì, ale sklo, které sv˘mi barevn˘mi vlastnostmi vyvolávalo iluzi zdi, pokryté kachliãkami. Oba chirurgické t˘my pojednou uvidûly velkou místnost, zaplnûnou skfiínûmi. „Pfiivezte srdce!“ zvolal muÏ. Dovnitfi vbûhli dal‰í anonymní, dokonale zakonspirovaní chirurgové, a v míse pfiiná‰eli cosi, co se podobalo srdci, aÏ na to, Ïe bylo zjevnû mechanické. Barvy na nûm byly pfiíli‰ syté a stejnorodé, jeho tvary pfiíli‰ podle pravítka a kruÏítka. „Mechanické srdce?“ vykfiikl De Bakey. „Mecha-
28
nické srdce pfiece nefunguje. Opravdu spolehlivé mechanické srdce dosud nebylo vynalezeno!“ „Ale bylo,“ fiekl muÏ. „¤íkám vám pfiece, Ïe cel˘ svût, celá geostrategická rovnováha nyní pracuje pro zachování Ïivota jednoho ãlovûka. My Jelcina potfiebujeme, pánové. Geostrategická rovnováha jej potfiebuje. BÛh udefiil na Jelcina a ochromil mu srdce. Jsme na pÛdû Ruska a zde byl napsán Zloãin a trest. Ale tady, tady nebude Ïádn˘ trest, ani boÏí trest. Jelcin se musí probrat a dál fiídit tuhle podivnou zemi.“ „Já ale nevûfiím, Ïe mechanické srdce bude fungovat,“ fiekl De Bakey anglicky. „Bude,“ odpovûdûl muÏ. Josif Michajloviã pochopil, Ïe Ivan Borisoviã nelhal. Ocitl se pfiímo uprostfied velkého umûleckého záÏitku. MuÏ se usmál. „Voperujte mu umûlé srdce a Jelcin bude rázem nezraniteln˘.“ Vstoupil do druhé místnosti mezi skfiínû. „Tady je to v‰echno k dispozici. Mechanické srdce, dokonalá náhraÏka srdce, mechanické ledviny s dokonal˘mi biologick˘mi vlastnostmi.“ Vysoká postava De Bakeye se strnule tyãila nad obnaÏen˘m srdcem Borise Jelcina. „Kdo je tady lékafi? Vy nebo já?“ rozkfiikl se. „Vy jste lékafi, ale my jej potfiebujeme,“ fiekl onen muÏ velice klidnû.
29
„Nevûfiím...“ fiekl Akãurin. „âemu nevûfiíte?“ „Îe to bude fungovat.“ „Ano,“ pfiidal se De Bakey, „také tomu nevûfiím.“ „V pfiípadû Borise Jelcina je moÏné v‰echno. Celá léta se pfiipravujeme na okamÏik, kdy osud geostrategické rovnováhy bude záviset na osudu jednoho ãlovûka. Teì pracuje krizov˘ management. Nikdy jsme jej dosud neuvedli v ãinnost, ani za BreÏnûva a Andropova ne.“ „Nesmysl. Takovou úlohu nemÛÏe jednotlivec nikdy sehrát,“ fiekl De Bakey. Nerozhodnû stál nad srdcem Borise Jelcina, jako by nevûdûl, zda má mluvit ãi operovat. „Ale mÛÏe. Zrovna nyní mÛÏe!“ „Ani Ludvík XIV. nebyl tak dÛleÏit˘.“ „Ale Boris Jelcin je.“ „Není to poctivé.“ „Co není poctivé?“ zeptal se muÏ. „Jelcin má dostat ‰anci. A taky ji dostává. Ale nemûl by dostat jistotu. Vám se vlastnû hodí, Ïe je Jelcin nemocen. Jinak byste nedostali ‰anci k tomu, abyste z nûj udûlali robota,“ fiekl De Bakey. „Mûli bychom operovat,“ ozval se anesteziolog. „Zase tolik ãasu k dispozici nemáme. Zb˘vá sotva hodina.“ Mluvil anglicky, ale do jeho fieãi se mísil nûmeck˘ pfiízvuk.
30
„Nemûli bychom filosofovat, kdyÏ nám na stole leÏí ãlovûk s otevfien˘m srdcem.“ De Bakey stále jako by pfiemáhal hnûv. „Jste na pÛdû Ruska. Tady se dûlá filosofie za pochodu,“ fiekl muÏ. „Co kdyÏ jste ve skuteãnosti nepfiátelé Borise Jelcina? KGB Jelcina ráda nemûla. A vy jste urãitû od KGB. Co kdyÏ je to mechanické srdce ranou z milosti?“ „Máme rukou Borise Jelcina podepsan˘ testament, Ïe mÛÏeme pouÏít v‰echny prostfiedky pro záchranu politické figury, politického symbolu, zvaného Boris Jelcin.“ De Bakey váhal. Nechtûl pfiijít o ‰anci dûlat dûjiny, nicménû si teì fiíkal, Ïe mûl zÛstat v Houstonu a nezasahovat do vysoké politiky. Ne Ïe by mu pochybnost nepfii‰la na mysl, on nechtûl myslet na moÏnost nejhor‰í, Ïe by mu Jelcin zÛstal na operaãním stole. K tomu snad nedojde. JenÏe ani mnohonásobn˘ bypass zfiejmû staãit nebude. UÏ brzy po operaci by zaãal b˘t Jelcin du‰n˘ a objevovaly by se u nûj pfiíznaky obûhové nedostateãnosti. Zatracená politika! De Bakey cítil, Ïe asi vlezl do pasti, odkud není cesty zpût. JestliÏe Jelcina nezachrání, bude se o nûm do konce Ïivota pochybovat, zda tak neuãinil úmyslnû. Divil se, proã nepozvali Harrissona, ten je lep‰í neÏ on. Anebo japonského profesora Fukudu. Tohle by samozfiejmû ne‰lo uÏ kvÛli Kurilám. Japonsko a Rus-
31
ko je‰tû nedospûly k obvykl˘m mírov˘m vztahÛm a Fukuda jim bude operovat smrtelnû nemocného prezidenta? Harrisson odmítl. A on, De Bakey projekt vzal, cel˘ dychtiv˘ slávy, která vypukne, pokud se mu operace podafií. Ne, lékafi nemá myslet na vûhlas, protoÏe medicína je pfiíli‰ nepfiedvídatelná a vûci se vÏdy obrátí proti ãlovûku, kter˘ nebyl dostateãnû opatrn˘. Ale co udûlá Akãurin? Nevidím mu do tváfie, ale jenom do oãí. Jsou husté a neproniknutelné jako pasta. Musel b˘t informován, co je pfiipraveno jako náhradní manévr. Urãitû tu je z vÛle tajné sluÏby. Tady v Rusku je v‰eciãko kombinací tajn˘ch sluÏeb, filosofie a fra‰ky. KaÏdopádnû ani jako lékafi nemám právo na to, co mÛÏe jen BÛh – poskytnout ãlovûku jistotu, nedobytn˘ azyl. Medicína mu umí poskytnout jen ‰anci. Co vlastnû chtûjí? Mají pod záminkou operace v úmyslu, aby zde povstal nov˘ ãlovûk, kter˘ by dal‰í století fiídil Rusko? Ve vedlej‰í místnosti mají jak nové mechanické srdce, tak i nové, mechanické plíce, je tam i nová kostní dfieÀ, pfiipravená ze speciálnû kultivovan˘ch bunûk. Dohromady to pfiedstavuje ‰tít nezranitelnosti, kterou ani nejtûωí nemoc neprorazí. Jelcin má b˘t mimo dobro a zlo, mimo Ïivot a smrt. Nevûfiím ale, Ïe je to moÏné. ProtoÏe je BÛh, a ten rozhoduje. Jen ten dává jistotu. Pokud by pfiistoupil na transplantaci mechanického srdce, BÛh, kter˘ je
32
v‰udypfiítomn˘, by vstoupil na scénu svûta a zafiídil by, aby se De Bakeymu zachvûly ruce a celá moc medicíny díky chybû operatéra pfii‰la vniveã. De Bakey se rozhlédl. Kolem stáli nejlep‰í svûtoví chirurgové v dlouh˘ch plá‰tích, neproniknutelnû skryti za rou‰ky. Pfiesto mûl lékafi pocit, jako by se ocitl uprostfied mlãícího davu. Jako by ale davu nejlep‰ích svûtov˘ch chirurgÛ pfiipadalo, Ïe se ãlovûk nemá bránit pokroku. Jelcin uÏ dávno není obyãejn˘m ãlovûkem, je politick˘m symbolem. A transplantovat umûlé srdce politickému symbolu není totéÏ jako transplantovat srdce obyãejnému, Ïivoucímu ãlovûku. Jako ãlovûk uÏ Jelcin dávno zemfiel. Co je ‰patného na tom, Ïe politick˘ symbol bude mít mechanické srdce? VÏdyÈ i jako politick˘ symbol jej nutnû musela vytvofiit fiízená propagace. De Bakey – myslel si dav nejlep‰ích svûtov˘ch chirurgÛ – by mûl osvûdãit svÛj znám˘ smysl pro realitu. JenomÏe De Bakey, kter˘ rozhodnû nebyl sentimenální, se bál politick˘ch symbolÛ, které jsou témûfi nesmrtelné a mimo dobro a zlo. „Ne. Nevûfiím, Ïe mechanické srdce bude fungovat. Jsem odpovûdn˘ za to, Ïe Jelcin bude Ïít,“ fiekl De Bakey. „Nejsem si jist, Ïe jednáte správnû,“ namítl muÏ. „To rad‰i risknu tolik bypassÛ, kolik se na srdce vejde, ale umûlé srdce mu transplantovat nebudu.“
33
