KAPITOLA 1
T
„ o je blbost,“ prohlásila Molly ve sluchátku. „Mělo by se jim říkat robotolihně.“ „To jsou olihněboti!“ trval jsem na svém. „Protože takhle se jim říká v NanoŠprtovi číslo 83: Čas olihní vypršel. No tak, co teda? Chceš hrát, nebo ne?“ „Já chci zjistit, co má za lubem Karl, jenomže ten si zrovna teď dává dvacet. I když tohle je skoro stejná nuda. Takže my teď ty robotolihně prostě odpráskneme?“ NÉÉÉ! NASTAV SI 1$12.9e5$ħ-(120 205$ÿ8-(-(67/,%8'(ã 2/,+1đ=$%Ì-(77$.6( -(-,&+32ÿ(7%8'('É/ 1É62%,7
205Éÿ,7" 72-(18'$ 'É06,3$8=8
ÿ(3,&( .$'(7$ .e & *$/$.7 , < / , 7 ) /2
6/,3<
7
„NanoŠprt: Olihní apokalypsa“ je primitivní online hra. Stačí, když zlikvidujete olihně dřív, než ony zlikvidují vás. Hraju to s lidmi z celého světa. A taky s Molly. -(Å3$8=$´ ÿ(59(1ê.12)/Ì. 1(%2=(/(1ê"
$&+-2
„Říkala jsem ti, že to je blbá hra,“ pronesla Molly. Molly je moje kamarádka. Nebo tak něco. Oba jsme společně s Karlem ve Strážcích pořádku. Na základní škole Emily Dickinsonové. Spíš by se nám ale mělo říkat třeba Parta trapáků.
7 5 $3 1 đ 9 <62.É 31 đ 7 5$ 1ê ',9
7 5 $ 3 1 đ 0$/ê
8
Naše výchovná poradkyně doktorka Danielsová nás svého času donutila, abychom dali dohromady skupinu Strážců pořádku, protože tvrdila, že trpíme „alergií na vrstevníky“ a že musíme nějak zapadnout mezi ostatní. Nejdřív jsme mysleli, že to je ptákovina. Dělali jsme třeba to, že jsme dávali pozor, aby se šesťáci neutopili ve fontánkách na pití.
32ÿ.$7
-(-'$
Ale pak se to začalo zlepšovat. Pomohli jsme pár dětem a fakt jsme se ve škole stali něčím jako hrdiny. Na pár týdnů. Teď je to fajn. No dobře... takže ne zas tak úplně fajn. Tak jo... Vlastně to není nic moc. Ale zase se často ulijeme z vyučování.
9
Å83(./-6(0 A máme taky svačinky. .2/Éÿ.<´ Karl má v baretu, který nosí, miniaturní kamerku, která přenáší obraz na naši soukromou webovou stránku. Říkáme jí baretová kamera. Začal ji nosit, když jsme potřebovali tajně získat jisté informace, ale teď už ji nosí pořád. Molly a já sledujeme obraz, který kamera vysílá, na mém mobilu. No a tak jsme se dověděli, že Karl dostal pozvání, aby se přidal k EMLY. EMLY je totéž, co bývala původně Emily (zní to stejně). Emily je ta bytost, co si ji děcka na škole Emily Dickinsonové už celé roky vymýšlejí, aby se nějak vysvětlily všechny ty záhady, které se tady dějí. .'252=+2'/å(%< ã.2/$0đ/$=$ÿÌ7 90Ì6729" %,( =20
.'232/2å,/-(',128 .1Ìå.828)2.7(528 0É0(9(ã.2/1Ì .1,+291đ1$+251Ì 32/,&,0(=,0579e 0ĩ5<$9('/(352ã/e+2 292&1e+232+É58 =52.8 "
.'29<1$/(=/å/87e )$=2/("
(0,/<"
Myslí se tím, jako že to je duch Emily Dickinsonové, nebo tak něco. Jenže takhle to není. Emily se stala čímsi skutečným, když se proměnila v EMLY – v to jméno na pozvánce pro Karla. Tehdy jsme přišli na to, že EMLY je vlastně Emily. A že ten kdosi celou tu dobu tajně pomáhal Strážcům pořádku.
10
Jako třeba tehdy, když jsem pomáhal šikanujícímu surovci Royovi (který mezitím šikanování druhých pověsil na hřebíček), aby dostal zpátky svoje vycpané prasátko. Tehdy EMLY vypustila z terária krajtu Willyho, díky čemuž se dali všichni na útěk z místa, kde se konala školní vědecká přehlídka. EMLY dělala tak střelené věci, že to vypadalo, jako kdyby právě ona řídila celou školu. A teď chce, aby se k ní Karl přidal. Vážně stojí zrovna o Karla? Nechtělo se mi ani pomyslet na to, co by tenhle kluk mohl natropit, kdyby se stal členem nějaké skupiny, která ovládá školu. NO TAK! 8å6(1$72 7đãÌã
Všechno je to pekelně divné. Ale já a Molly tomu přijdeme na kloub. Je to, jak říká naše babí: „Mrož, který jede na kole, působí divně, dokud ovšem člověk nezjistí, že má zrovna v servisu svůj bourák.“
11
& ,1. .! 1 , &
„Podíváš se, jestli se už Karl neprobudil?“ zeptala se mě Molly do sluchátka. Zkontroloval jsem obraz z baretové kamery. „Jo, jasně. Zrovna převléká Stanleye za prezidenta Abeho Lincolna.“ „Jak jinak. Je to prostě Karl,“ odtušila Molly. „Nicku?“ Otočil jsem se a uviděl jsem mámu s babičkou, jak stojí ve dveřích mého pokoje. S povzdechem jsem Molly řekl: „Budu muset končit.“ E! PODÍVEJ S 0 ġÌ.$/$-6( Ì 7 ,å(126 1$+/$9đ 6/,3<
12
1$326/('< 23$.8-8å(72 -(ÿ(3,&(.$'(7$ *$/$.7,&.e )/27,/<´
„Ty slipy se tím strašně vytahují,“ pokračovala babička. „A my musíme pořád kupovat nové.“ 92%&+2'đ 3/$1 '$-Ì T I NA =$'.8
Ì 832=251đ1 ÍKY! N PRO ZÁKAZ 8 3/$1'$-Ì0 1$=$'.8
„To má všechno z těch svých komiksů a videoher,“ prohlásila babička. „Myslí si pak, že je NanoPrd.“ „NanoŠprt!“ opravil jsem ji. „A tomu jeho obleku se říká NanoBot.“ „NanoPrd se narodil bez sleziny,“ dodala babička.
%(=3É7(ġ( 1$12ã357 6(1$52',/ %(=3É7(ġ(
„Nicku, přestaň řvát na babičku,“ vyzvala mě máma. Babička se obrátila k mamince. „Pokud tě zajímá, co si myslím, tak tohle dítě do sebe cpe trochu moc ledku.“
13
É ÍL Y B K 2 OU M
Matka se zahleděla na babičku. „Ledku?“ Babička pokračovala: „Víš, ze všech těch NanoPast, co pořád jí.“ „Jmenuje se to NanoBašta,“ opravil jsem znovu babičku. „Aha, ty myslíš lepek,“ 9<1,.$-Ì&Ì ġ 7( 3É 1$ pronesla maminka. „To taky,“ opáčila hbitě babička. Nejprve jsem snědl jenom dvě a půl krabice NanoBašty za týden a něco. A s lepkem nemám žádný problém. Nejsem jako Oscar Hernandez od nás ze školy, který konzumuje jenom tři věci.
ġÌ=.< %21%21< /,021É'$
Šťastný kluk. „Nicku, není ti nic?“ ujišťovala se máma. „Jsem v pohodě!“ ujistil jsem ji.
14
Babička se nedala: „On už se dostává do toho věku.“ „Do jakého věku?“ chtěla vědět máma. „Do věku, kdy už je příliš velký na to, aby chodil nakupovat slipy se svojí babičkou.“ „Matko, on prostě roste.“ Maminka se obrátila ke mně. „Zlato, mně nevadí, jestli si hraješ s NanoŠkrtem, ale s těmi slipy toho už nech.“ Stáhl jsem si slipy z hlavy. „Jasně,“ slíbil jsem. „A pamatuj si,“ pokračovala máma, „kdyby sis někdy potřeboval promluvit, tak jsem tady.“ „Dobře,“ slíbil jsem znovu. „Mám tě ráda,“ ujistila mě máma.
7$.<7đ 0É05É'
$å2'(-'81$9đÿ1267 %8'(6(0867ê6.$7 327đ&+&+9,/.É&+.7(5e -60(632/8675É9,/, 92''đ/(1Ì 62%/(ÿ(1Ì0 3523ġÌ/,ã 0$/e $3ġÌ/,ã +8%(1e ./8.<
15
