MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví
Tělesná výchova a sport u dětí sluchově postižených Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Doc. PeadDr. Jitka Kopřivová, CSc.
Eva Kincová 3. ročník, Asak/Spec.ped.
Brno, 2009
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.
V Brně dne 30. dubna 2009
………………………….. podpis
2
Poděkování Dovoluji si tímto poděkovat Doc. PeadDr. Jitce Kopřivové, CSc. Za odborné vedení a cenné rady při tvorbě diplomové práce.
3
OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………………5 1.PŘEHLED TEORETICKÝCH VÝCHODISEK SPOJENÝCH S DANOU PROBLEMATIKOU……………………………………………………………6 1.1 Surdopedie……………………………………………………………………6 1.1.1 Charakteristika sluchového postižení z pedagogického hlediska………..6 1.1.2 Sluch ……………………………………………………... ……………..8 1.1.3 Důsledky sluchové vady pro vývoj dítěte ……………….. ……………..8 1.1.4 Etiologie sluchového postižení………………………………………….10 1.1.5 Zásady při komunikaci se sluchově postiženými jedinci………………..11 1.2 Sport………………………………………………………………………….13 1.2.1 Obecné vymezení sportu………………………………………………...13 1.2.2 Fakta ovlivňující zájem sportování u dětí sluchově postižených………..14 1.2.3 Vliv sportovně pohybových aktivit na zdraví člověka…………………..15 1.3 Specifika v pohybové aktivitě sluchově postižených jedinců………………..16 2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE………………..17 2.1 Cíle bakalářské práce………………………………………………………...17 2.2 Hypotézy práce……………………………………………………………….17 2.3 Úkoly práce…………………………………………………………………..17 3. METODIKA PRÁCE………………………………………………………..18 3.1 Popis zkoumaného souboru…………………………………………………..18 3.2 Aplikovaná metoda…………………………………………………………..18 3.3 Zpracování dat………………………………………………………………..19 4. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE…………………………………………20 ZÁVĚR…………………………………………………………………………..30 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY…………………………………………34 RESUMÉ………………………………………………………………………...36 PŘÍLOHY
4
ÚVOD Zvolené téma bakalářské práce vyplývá z našeho kladného vztahu ke sportu a převážně k dětem. Dlouholetá zkušenost a práce s dětmi nás utvrdila ve velký zájem a touhu pracovat s nimi i v budoucnu. Měli jsme mnoho možností starat se o mladší členy našeho příbuzenstva, vést děti na letních táborech, setkat se a pomáhat dětem s tělesným, mentálním, sluchovým či zrakovým postižením. V mnoha situacích jsme viděli, jak děti s jakýmkoli handicapem touží po pozornosti, společnosti, zábavě, dobrodružství a pohybu. Pohyb je pro každého jedince důležitou formou relaxace, uvolnění a odreagování se po stránce fyzické i psychické. Domníváme se, že naše společnost není stále dobře připravena přijmout lidi s handicapem jako rovnoprávné a schopné osoby. Setkáváme se s mnoha případy, kdy jsou lidé s postižením opovrhováni druhými či přehnaně litováni. Ani jedno není správné. Jsou to lidé jako ostatní zdraví jedinci se všemi právy. V naší bakalářské práci bychom se chtěli zabývat problematikou sluchově postižených dětí a jejich vztahu a možnostem ke sportu. Setkali jsme se s mnoha názory, že sluchově postižený jedinec má malé možnosti ve výběru sportu. Dle našeho názoru je to dlouholetý předsudek a špatná informovanost naší společnosti. Mnoho sportů, kde se užívají zvukové signály při hře, je upraveno a přizpůsobeno pro sluchově postižené. Cílem naší práce je seznámit se s problematikou sluchově postižených, zjistit jakou roli v jejich životě má pohyb, jaké mají možnosti sportování a zda se zajímají o sport.
5
1. PŘEHLED TEORETICKÝCH VÝCHODISEK SPOJENÝCH S DANOU PROBLEMATIKOU
1.1 Surdopedie Surdopedie představuje speciálně pedagogickou disciplínu, která se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením. Skutečnost, že osoba je neslyšící či nedoslýchavá, lze interpretovat z mnoha různých pohledů. Z hlediska pedagogického se tato problematika vymezuje v podobě narušení vztahů sluchově postiženého člověka s okolním prostředím a jeho možnostmi komunikačních kompetencí v závislosti na preferovaném komunikačním systému. Jinak na sebe pohlížejí sami sluchově postižení. Mnozí z nich se za postižené nepovažují, cítí se být příslušníky jazykové a kulturní menšiny, která užívá svůj vlastní jazyk (znakový jazyk), a označují se jako Neslyšící s velkým „N“ (Hrubý, 1997). Při dorozumívání se sluchově postiženými se nejčastěji setkáváme se dvěma základními komunikačními systémy – reprezentovaným mluveným jazykem majoritní slyšící společnosti a systémem vizuálně motorickým zastoupeným především znakovým jazykem, znakovaným jazykem a prstovými abecedami.
1.1.1
Charakteristika
sluchového postižení
z pedagogického
hlediska Člověk je se svým okolím spojen především zrakem a sluchem. Sluch nás informuje o tom, co se v okolí děje, přijímá signály, které nás varují před nebezpečím. Velmi důležitou funkcí sluchu, která se nejvíce uplatňuje u dětí, je emocionální spojení jedince s okolním světem. Na základě sluchu vzniká řeč tím, že se dítě snaží napodobovat řeč svých nejbližších. Vzájemný sdělovací styk je zprostředkováván sluchem a realizován mluvenou řečí. Řeč je soubor velmi jemně diferencovaných zvuků, který má své základní zvukové vlastnosti (výšku, sílu, barvu). Dítě se může narodit
6
s absolutním sluchem, s průměrnými vrozenými předpoklady nebo dokonce s různými nedostatky v rozlišování tří základních kvalit. Rozvíjením dětské řeči se u normálně slyšícího dítěte pozvolna vytváří fonematický sluch, tj. schopnost rozlišovat jednotlivé fonémy. Naše okolí nám však neposkytuje pouze zvuky řeči, ale i mnoho dalších zvuků, mezi které patří např. zpěv ptáků, domovní zvonek nebo cinkání klíčů. Hovoříme zde o tzv. zvukovém pozadí. Vyskytne-li se u jedince porucha sluchového vnímání, pak tato vada neovlivňuje pouze stránku postiženého, ale její vliv se odrazí na celkovém vývoji postižené osoby. Míra postižení je přímo úměrná s dobou, kdy k postižení sluchu došlo: jde-li o vadu vrozenou, jsou její důsledky těžší než u vad získaných v pozdějším věku. V naší společnosti žije velké množství lidí, kteří jsou zcela zdraví, ale také spousta těch, kteří trpí nějakou poruchou či vadou. Jde např. o zrakové vady, vady řeči, mentální poruchy nebo o sluchové postižení. Se sluchově postiženými se v současné době setkáváme častěji než dříve. Většina z nich však využívá toho, že vada není na první pohled až tak zřetelná a raději se k ní nehlásí. Proto se také stává, že na otázku či oslovení pouze přikývnou, aniž by tušili obsah sdělení či dotazu. Ale i pouhá věta: „Mluvte, prosím, pomaleji a zřetelněji,“ může svým způsobem mnoho vyřešit. V povědomí veřejnosti ještě dnes není zcela jasná představa o dosahu sluchových vad a komunikačních překážkách způsobených těmito vadami. Aby lidé s těžkou poruchou sluchu mohli dosáhnout dobrých výsledků, musí vynaložit značné úsilí k získání potřebných znalostí a vědomostí a překonávat mnoho nesnází spojených zvláště s obtížemi v komunikaci. Jejich okolí by pak mělo dokázat toto úsilí ocenit. Jedinec s postižením není totéž jako jedinec nemocný. Dle našeho názoru má naše společnost stále zažité předsudky a přistupuje k postiženému jedinci jako k nemocnému. Nemoc se dá léčit, zatímco postižení je stav trvalý a jedinec i společnost by tento fakt měla akceptovat a brát jako součást života.
7
1.1.2 Sluch Sluch je pro život člověka jedním z nejdůležitějších smyslů, je potřebný pro orientaci v prostoru, k získávání důležitých informací o věcech a dějích z okolí, je nositelem varovných signálů a je velmi důležitý pro komunikaci a rozvoj citových vztahů. Na jeho základě se vytváří vnitřní řeč a rozvíjí myšlení. Sluchové postižení tedy představuje významnou bariéru v mezilidské komunikaci a dále se promítá do vývoje osobnosti (Pipeková, 1998, s. 83).
1.1.3 Důsledek sluchové vady pro vývoj dítěte Důsledky sluchových vad se promítají do vývoje dítěte jednak podle stupně postižení, jednak podle toho, kdy k vadě došlo a jakou mělo dítě péči. Vývojová vada blokuje nebo deformuje rozvoj řeči a myšlení. Pokud jde o vadu získanou v pozdějším věku, ovlivňuje ty funkce lidského těla, které již byly vytvořeny. Včasné určení diagnózy vrozené nebo v prelingválním období získané sluchové vady je velice důležité. Čím dříve je diagnóza určena, tím lépe se daří omezit důsledky sluchového postižení. Sluchová vada omezuje vývoj dítěte od raného věku. Podle stupně postižení vnímá dítě svět jednodušeji, protože nemá dostatečné množství zážitků a zkušeností, získaných sluchovou cestou. Jeho úroveň řeči mu často neumožňuje uplatnit všechny své intelektové schopnosti. Snížená srozumitelnost řeči zase ovlivňuje a ztěžuje sociální kontakty. Důsledkem toho bývá ztíženo i sociální chování a orientace v mravních hodnotách, které jsou zprostředkovány především řečí. Orientace v prostoru je omezena, popř. znemožněna. Neschopnost lokalizovat předměty v prostoru a špatná reakce na nenadálé změny v prostředí mohou vést až k nebezpečným situacím. Bulová o této problematice píše: „Psychologickými výzkumy bylo prokázáno, že ztráta zvukového pozadí způsobuje narušení pocitů sebejistoty a pocitů vlastního já, je snížen pocit osobní bezpečnosti a zvyšuje se pocit úzkosti.“ (In Popelová, 1998, s.83) Největší změny, které sebou přináší porucha sluchu, se týkají struktury osobnosti.
8
Vznik podezření na sluchovou vadu závisí na rozsahu sluchové ztráty. Čím větší jsou zbytky sluchu, tím později podezření vzniká. Nejčastěji objeví sluchovou vadu matka dítěte, jelikož s ním tráví nejvíce času. Dítě neprojevuje zájem o hlasité zvuky a nereaguje na zavolání. U matky dochází ke znepokojení a tak navozuje situace, aby si potvrdila nebo vyvrátila svá podezření. Mohou nastat situace, že dítě reaguje na zvuk. Podnět je však v mnoha případech podporován zrakovým nebo dotekovým vjemem – dítě se tedy otočí na zavolání, protože zahlédne matku. V období kolem 6. měsíce se u intaktního dítěte mění pudové žvatlání na napodobivé. Dítě se sluchovou vadou nemá zpětnou vazbu sluchem a žvatlání u něho zaniká. Matka se se svým podezřením ve většině případů obrátí na pediatra, který ji pošle s dítětem na odborné vyšetření na oddělení ORL, které se zabývá léčbou ušních, krčních a nosních chorob nebo na foniatrické pracoviště, které je zaměřeno na léčbu poruch hlasu, řeči a sluchu. Na odborném pracovišti je dítě vyšetřeno foniatrem, psychologem a logopedem (Holmanová, 2005). Důsledky sluchových vad se promítají nejen do života dítěte, ale i do života celé rodiny. Rodiče už během podezření na sluchovou vadu pociťují výraznou psychickou zátěž, která může trvat v různé míře celá léta. Proto zejména rodiče potřebují okamžitou pomoc, jakmile je vada sluchu diagnostikována, protože jsou to v té době především oni, kteří jsou nešťastní, že jejich dítě neslyší. Jak uvádí Vymlátilová (2006) ve své publikaci, po potvrzení diagnózy se projevuje u rodičů krize, kterou v závislosti na svých povahových vlastnostech, životních zkušenostech a schopnostech různě zpracovávají. Hroutí se pro ně obraz a perspektiva normálního dítěte, často odmítají přijmout skutečnost, objevují se pocity viny nebo naopak hledání viníka. Právě v této době je třeba jim poskytnout jak emoční podporu, tak co nejvíce informací formou poradenství nebo psychoterapie. Je důležité, aby se rodiče v procesu překonávání traumatu dostali ze stádia litování dítěte i sebe, které vede k ochranitelskému přístupu k dítěti a k realističtějšímu přijetí postižení. Zpracování problému sluchového postižení rodiči zásadním způsobem ovlivňuje to, jak bude dítě přijímat samo sebe, zda bude mít pocit, že za všechny jeho životní potíže může právě sluchová porucha, nebo bude-li jeho životní pocit
9
založen na sebedůvěře plynoucí z úspěšného překonávání překážek (Šedivá, 2006). Dle našeho názoru se stále více zlepšuje komunikace a spolupráce mezi všemi obory v lékařství a také spolupráce se speciálně pedagogickými centry a pedagogicko psychologickými poradnami. Velmi důležitá je včasná diagnostika dítěte s podezřením na postižení a okamžité zahájení léčby.
1.1.4 Dělení sluchových vad Sluchové postižení je široký pojem a zahrnuje celé spektrum sluchových vad, které jsou uvedeny v následující klasifikaci :
1) Sluchové vady dle doby vzniku: a) Vrozená vada, jejíž příčinou bývají negativní vlivy v průběhu těhotenství ( rentgenové záření, nemoci matky, rozdílný Rh faktor krve matky a dítěte) či genetické dispozice. b) Získaná porucha, která vzniká často při komplikacích během porodu (hypoxie plodu, klešťový porod, překotný porod), nebo v pozdějších letech v důsledku infekčních chorob, užívání některých léků, úrazů, či zánětu mozkových blan.
2) Typy sluchových vad: a) Periferní vady, které mohou být jednostranné či oboustranné a odborníci je ještě rozlišují na převodní, neboli konduktivní, které jsou způsobeny poruchou od zevního zvukovodu k oválnému okénku středního ucha, nitroušní, neboli percepční, kdy je postiženo ucho vnitřní či smíšené, které vznikají kombinací vad převodních a nitroušních. b) Centrální vady, které vznikají poškozením centrálního nervového ústrojí sluchového analyzátoru.
3) Stupně sluchových vad: a) Nedoslýchavost, která může být lehká, střední či těžká.
10
b) Hluchota, kterou dělíme na úplnou, která znamená naprostou ztrátu sluchu, a praktickou, kdy jsou u jedince pozorovány tzv. zbytky sluchu. c) Ohluchlost, což je stav charakterizovaný ztrátou sluchu během života. (Pipeková, 1998, s. 85)
1.1.5 Zásady při komunikaci se sluchově postiženými jedinci Sluchově postižené děti mají téměř vždy nedostatky ve slovní komunikaci. Učí se mnohem obtížněji rozumět a mluvit v řeči svého okolí než ostatní děti s dobrým sluchem, a je pro ně obtížné podílet se na slovní komunikaci. To platí především pro rozhovory ve skupině. Mnohé z těchto potíží se však dají do značné míry odstranit a to nejen pomocí moderních miniaturních vysílacích a přijímacích přístrojů. Podmínkou ovšem je, že učitelé, kteří mají ve své třídě sluchově postižené dítě, budou znát způsoby, které to umožňují. Jak by měla tato pomoc vypadat je shrnuto v následujících bodech: •
Sluchově postižené dítě musí dobře vidět obličej učitele i spolužáků.
•
Sluchově postižené dítě by mělo při vyučování stát nebo sedět tak, aby obličej byl dobře osvětlen buď přirozeným či umělým světlem. Zajistit, aby dítě neoslňovalo sluneční či jiné ostré světlo a nebylo omezováno při vnímání řeči kombinovaným způsobem – slyšením a odezíráním.
•
Sluchově postižené dítě by nemělo sedět v bezprostřední blízkosti učitele, aby se nemuselo stále dívat nahoru, když bude chtít vidět obličej.
•
Učitel by měl vždy mluvit obrácen čelem k žákům. Pokud se obrací k tabuli je dobré svou řeč přerušit. Nezakrývat si ústa či obličej, např. pozor na vousy, účes.
•
Při řeči nepřehánějte pohyby úst. Může to narušit přirozený rytmus mluvené řeči a tím značně zhoršit její srozumitelnost.
•
Podněcovat sluchově postižené dítě k tomu, aby se hned hlásilo pokud něčemu nerozumí. Při vyučování nezapomínejme využívat vizuální pomůcky: fólie, diapozitivy, videa, obrázky.
•
Při delším rozhovoru či vyučovacím celku shrňte na konci nejdůležitější body.
11
•
Dopřejte dítěti malou pauzu.
•
Když má být probrané učivo procvičováno otázkami nebo zkoušeno, pak má sluchově postižené dítě větší šanci spolupracovat, když otázky budou kladeny písemně.
•
Informujte se u speciálního pedagoga a spolupracujte s ním.
•
Přijímejte sluchově postižené dítě jako rovnocenného člena vaší třídy tak, aby všichni žáci viděli a cítili, že žák se sluchadly do kolektivu patří (Pulda, 2000).
Hlavní úlohu v životě sluchově postiženého dítěte mají rodiče. Musí dokázat přijmout tento handicap, naučit se s dítětem komunikovat, nelitovat jeho i sebe, ale být mu vzorem, umět ho motivovat k stále novým pokrokům, ke vzdělání, ke komunikaci a také ke sportu.
12
1.2. SPORT, TĚLESNÁ VÝCHOVA A POHYBOVÉ AKTIVITY 1.2.1. Obecné vymezení pojmu Lidský pohyb je přirozenou součástí člověka v jeho každodenním životě. Tělesný pohyb je základní vlastností živého organismu, tělocvičný pohyb jsou tělesné pohyby používané v různých formách tělesné výchovy a sportu (Hodaň, 1997, s. 8). Schopnost člověka pohybovat se, je limitována endogenními (vnitřními) a exogenními (vnějšími) faktory, které se vzájemně prolínají a ovlivňují. (http://www.fsps. muni.cz/kapitolysportovnimediciny/2.php). Sportovně pohybová aktivita je jednou ze základních složek lidského bytí. Zaujímá důležité postavení ve všech odvětvích dění moderní společnosti a stala se jedním ze základních prvků procesu přispívajícího ke kvalitě života a ke zdraví. Je tedy zřejmé, že tělesná výchova, sport a sportovní pohybové aktivity by měly být důležitou součástí života každého z nás. Lidské tělo je vyvinuto k pohybu a aktivitě. Po tisíciletí žil člověk v podmínkách, kdy náročná tělesná činnost znamenala přežití. Jinými slovy: „Tendence k pohybu je základní tendencí všech živých organismů. Mění se věkem, tělesným a duševním stavem i návykem. Vlivem učení a podmínek se stále specifikuje, takže pouze určité tělesné činnosti v určité situaci uspokojují aktuální pohybovou potřebu určitého jedince“ (Vaněk, Hošek, Rychtecký, 1980, s. 49-50). Pokud bychom chtěli tento jev popsat teoreticky, můžeme tvrdit, že potřeba pohybu vzniká seskupením určitého množství energie zejména v korových buňkách mozku, které jsou nazývány pohybovými centry nervové soustavy, přičemž plnění této potřeby závisí na návycích, na celkovém způsobu života daného jedince. Blíže nám tuto skutečnost přibližuje následující citát: „Uspokojování potřeby pohybu dostává již od útlého dětství společenský charakter. Nežádoucí způsoby pohybových projevů jsou tlumeny, společensky vhodné
posilovány.
K uspokojování
potřeby
tělesného
pohybu
dochází
výběrovým způsobem. Z vrozené potřeby pohybu se postupně vyvíjí i potřeba společenská, sledující v podstatě udržení vysoké funkční, tělesné i psychické zdatnosti organismu.“ (Vaněk, Hošek, Rychecký, Slepička, 1980, s. 53).
13
Pod pojmem sport, nebo-li pohybová aktivita, rozumíme pohybovou činnost člověka, která je prováděna rekreačně a pro prožitek a jejímž cílem je zdravý jedinec (Sekot, 2004). Sport by měl být nedílnou součástí života člověka z těchto důvodů: a) poskytuje lidem zábavu a podporuje jejich tvůrčí činnosti b) napomáhá tomu, že se lidé lépe poznávají, což lze považovat v jistém slova smyslu za kulturní význam c) ovlivňuje zdraví jedince z tělesného i psychického hlediska d) podporuje dosažení vyrovnaného rozvoje osobnosti, což lez považovat za výchovnou funkci e) má významnou společenskou úlohu, podporuje lidskou spolupráci a integraci menšin (ať už národnostních, nebo osob s handicapem) f) v neposlední řadě ovlivňuje morální hodnoty jedince, dané formulací fair play.
1.2.2. Faktory ovlivňující zájem sportování u dětí Základní vztah dítěte ke sportovně pohybové aktivitě se vytváří v závislosti na vztahu jeho rodiny ke sportu a tělesné výchově vůbec. V rodině by měli být rodiče vzorem. Dítě má tendenci dospělého napodobovat v mnoha věcech. Působení rodiny na dítě je ovlivněno například jejím vzděláním, věkem rodičů, zda je rodina kompletní, stejně jako kvalitou a kulturou celého jejího způsobu života. Čím rozvinutější je rodič (nejen v souvislosti se sportem), tím může být rozvinutější i dítě. Především podpora ze strany rodičů je velmi důležitá, a to jak z pohledu materiálního, tj. zabezpečení sportovní aktivity vhodnými pomůckami a sportovními potřebami, tak z pohledu psychologického, kdy pro každé dítě jsou jeho rodiče vzorem ve všech oborech jeho činnosti, a tedy i ve sportu. Kromě rodiny je dalším činitelem ovlivňujícím vztah dětí ke sportu škola. Ta má být koordinátorem celkové školní i mimoškolní sportovní aktivity. Děti by měly mít příležitost díky ve škole organizovaným zájmovým sportovním
14
kroužkům, zvláště když nemají tuto možnost jinde, dostat se do styku s vrstevníky se stejnými zájmy a přibližně stejnými tělesnými předpoklady.
1.2.3. Vliv sportovně pohybových aktivit na zdraví člověka Zdraví chápeme jako optimální stav tělesné, duševní a sociální pohody. Tyto pojmy obsahují základní definice zdraví podle Světové zdravotnické organizace (Word Health Organization): „Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky, tak psychicky a sociálně. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti“ (Blahutková, 2004, 54 s.). Zdraví každého člověka spočívá v hledání tzv. bio-psycho-socio-spirituální pohody osobnosti. Jedná se o stav, kdy člověk cítí vyrovnanost biologických spotřeb s duševním klidem, s uspokojivým postavením ve společnosti a v kolektivu, ve kterém žije a s vírou v duševní filozofii ve smyslu života. Vyrovnanost těchto složek vede ke spokojenému životu, k jistotě osobnosti a k osobnímu růstu. Sportovní pohybová aktivita je jedním ze základních procesů přispívající ke kvalitě života a ke zdraví. Pohybová činnost patří mezi nejzákladnější potřeby člověka, zejména v dětském věku. Vzhledem k celkovému úpadku pohybu ve společnosti se setkáváme s hypokinetickým životním stylem. Nedostatek pohybových aktivit je rizikovým faktorem vzniku mnoha onemocnění týkající se pohybového, oběhového a nervového aparátu, ale také psychiky člověka. Diagnóza těchto chorob se přitom stále častěji posouvá do mladšího věku. Pokud chceme žít zdravým životním stylem, je třeba dodržovat zdravé životní návyky. Mezi tyto návyky patří správný způsob výživy, pohybová aktivita a vyhýbání se negativním faktorům života jako jsou drogy, alkohol, kouření, přejídání, stres, hráčství, workoholismus apod. Životní filozofie může člověku pomoci najít cestu k životní vytrvalosti a napomoci při překonávání obtížných životních situací (Sekot, 2004).
15
1.3. Specifika v pohybové aktivitě sluchově postižených jedinců O sportovní činnosti sluchově postižených v literatuře mnoho zmínek není. Dříve se o sluchově postižených mluvilo jako o nemocných a tedy pro ně sport nebyl vhodný . S rozvojem aplikované tělesné výchovy se situace změnila. Objevují se názory polemizující o značném významu sportovní činnosti sluchově postižených jedinců. Sluchově postižení mohou sportovat téměř bez omezení. Neslyšící mají při sportování handicap pouze v komunikaci. To je důvodem, na rozdíl od jinak postižených sportovců, proč nestartují na paralympijských hrách. Byla pro ně vytvořena deaflympiáda, nebo-li olympiáda pro hluchoněmé. Často porážejí i zdravé sportovce. Pro sluchově postižené jedince nejsou vhodné sporty, při kterých dochází ke zvýšenému množství otřesů, ale i například potápění kvůli změně nitroušního tlaku. Při cvičení se sluchově postiženými je nutno vyhnout se rychlému střídání poloh nebo cvikům na nářadí. Pohyb je pro SP jedince velmi vhodný. Pozitivně ovlivňuje rozvoj osobnosti a společenské začlenění, rozvíjí orientaci v prostoru i smyslové vnímání (zrakové, hmatové). Všichni sluchově postižení nejsou neslyšící. Jsou mezi nimi i jedinci se zbytky sluchu či nedoslýchaví. Proto je vhodné zařadit cvičení na rozvoj sluchového vnímání. Pozitivně působí také vhodně zvolené cviky na rozvoj rovnováhy a neměli bychom zapomínat na relaxační cvičení. V rámci motorického učení se věnujeme vizuálním ukázkám. Mluvíme přiměřeně hlasitě, dobře artikulujeme a využíváme dotyků a názorných ukázek. U sluchově postižených jedinců se využívá místo zvukových signálů, signálů světelných či vibračních.
16
2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
2.1. Cíle bakalářské práce Cílem naší práce je zjistit zájem o pohybovou aktivitu u dětí sluchově postižených, dalším cílem je zjistit, kolik času věnují sportu ve volném čase a jaký mají vztah ke školní tělesné výchově.
2.2.
Výzkumné otázky
1. Jak často se sportu věnují děti se sluchovým postižením? 2. Je více sportujících dětí se sluchovým postižením než nesportujících dětí se sluchovým postižením? 3. Jaký je nejčastější motivační faktor u dětí se sluchovým postižením k pohybové aktivitě? 4. Jaký mají dívky a chlapci se sluchovým postižením vztah ke školní tělesné výchově? 5. Mají děti se sluchovým postižením možnost navštěvovat pohybové kroužky ve škole?
2. 3 Úkoly práce Na základě vytyčených cílů práce a námi položených výzkumných otázek jsme si stanovili následující úkoly:
1. Zpracovat dostupnou literaturu zabývající se daným problémem. 2. Vytvořit dotazník 3. Provést dotazníkové šetření. 4. Vyhodnotit zjištěné údaje. 5. Na základě výsledků odpovědět na výzkumné otázky, navrhnout směr pokračování výzkumu a formulovat závěry pro teorii a praxi.
17
3. METODIKA PRÁCE
3. 1. Popis zkoumaného souboru Námi vybraný soubor se skládal ze studentů základní školy pro sluchově postižené v Brně Řečkovicích. Žáci se zde učí podle učebních plánů a osnov pro sluchově postižené, ale i běžné základní školy, v některých případech se vypracovávají individuální vzdělávací plány. Učitelé vytvořili vlastní vzdělávací program, ve kterém se počítá s bilingválním vzdělávacím přístupem, s výukou znakového jazyka jako samostatného předmětu. Učitelé a vychovatelé používají všechny metody, které vedou k hlavnímu cíli: všestranný rozvoj osobnosti, příprava na život a budoucí povolání. Navazují na to pozitivní, co přinesla orální metoda a totální komunikace, ve výuce používají český znakový jazyk, znakovanou češtinu, písemnou i mluvenou formu češtiny. Na škole pracuje 7 sluchově postižených učitelů a vychovatelů.Vyučující obohacují výuku návštěvou muzeí, výstav, divadel, zajišťují různé besedy a soutěže. Škola má bohatou mimoškolní činnost, žáci pracují v kroužku dramatickém a keramickém, zúčastňují se přehlídek a soutěží v dramatické a výtvarné tvorbě, sportovních soutěží. Řadu zajímavých akcí připravují pro děti členové Českomoravské jednoty Neslyšících a sdružení Labyrint Brno. Internátní děti spolupracují se skauty, jezdí na výlety a každý rok nacvičují dramatizaci nějaké pohádky. Dotazník vyplnilo 32 respondentů. Z toho bylo 20 chlapců a 12 dívek ve věku od 11-16 let. Respondenti vyplňovali dotazníky ve vyučovacích hodinách, čímž byla zajištěna 100% návratnost dotazníků a správné vyplnění a pochopení formulace otázek.
3.2. Aplikovaná metodika V naší práci jsme se zaměřili na zájem žáků ZŠ pro sluchově postižené o sportovně pohybové aktivity. Provedli jsme kvantitativní výzkum, kde hlavním výzkumným nástrojem byl dotazník. Tuto techniku sběru dat jsme zvolili pro rychlost zjištění dostatku informací od velkého počtu respondentů a pro lepší statistické srovnání. Dotazník obsahoval 17 otázek, z toho 14 bylo uzavřených a 3
18
otevřené. Dotazník byl anonymní a dobrovolný, o čemž byli respondenti předem ústně informováni. Použitý dotazník je k nahlédnutí v kapitole Přílohy - příloha č.1.
3.3. Zpracování dat Pro textovou část bakalářské práce jsme použili programu Microsoft Word 2000. Zpracování dat formou tabulek a obrázků (grafů) jsme provedli v programu Microsoft Excel 2000. Výsledky jsou vyjádřeny procentuálně, počtem odpovědí a znázorněny v tabulkách a obrázcích (sloupcových grafech).
19
4. Výsledky práce a diskuse Na výzkumnou otázku číslo 1: Jak často se sportu věnují děti se sluchovým postižením?, nacházíme odpověď v dotazníkové otázce: Jak často sportuješ ve svém volném čase? Odpověď nalezneme v tabulce č.1 a grafu č.1.
Tab. 1: Četnost sportování dětí se sluchovým postižením ve volném čase Sport ve volném čase 1 krát týdně 2 krát týdně více krát týdně nesportuji
Počet žáků 10 5 7 10
Počet žáků v % 31,25% 15,63% 21,88% 31,25%
Graf 1: Četnost sportování dětí se sluchovým postižením ve volném čase Jak často sportuješ ve svém volném čase:
1 krát týdně
31,25%
2 krát týdně
15,63%
více krát týdně
21,88%
nesportuji
0,00%
31,25%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
Z grafu je patrné, že z celkového počtu 32 dotazovaných sportuje 31,25% žáků 1 krát týdně mimo školní tělesnou výchovu, 15,63% žáků sportuje 2 krát týdně, 21,88% žáků sportuje vícekrát týdně a 31,25% dětí ve svém volném čase nesportuje. Dále je z grafu patrné, že stejné množství žáků sportuje 1 krát týdně a stejný počet nesportuje.
20
Výzkumná otázka č. 2: Je více sportujících dětí se sluchovým postižením než nesportujících dětí se sluchovým postižením? Na tuto výzkumnou otázku jsme hledali odpověď z dotazníkové položky č. 5: Zabýváš se sportem závodně, rekreačně nebo nesportuješ? Z 32 žáků sportuje závodně 5 (15, 63%), rekreačně se věnuje sportu 17 (53,13%) žáků a 10 (31,25%) žáků nesportuje vůbec (tab. 2, graf 2).
Tab. 2: Zájem žáků o sport Sportování rekreačně nesportuji závodně
Počet žáků
Počet žáků v %
17 10 5
53,13% 31,25% 15,63%
Graf 2: Zájem žáků o sport Zabýváš se sportem:
53,13%
rekreačně
31,25%
nesportuji
15,63%
závodně
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
Z této otázky je zřejmé, že více jak polovina sluchově postižených dětí má zájem o sport. Můžeme se tedy utvrdit v domněnce, že i děti se sluchovým postižením provozují pohybovou aktivitu a mají zájem o sport, a to i na závodní úrovni.
21
Výzkumná otázka č. 3: Jaký je nejčastější motivační faktor u dětí se sluchovým postižením k pohybové aktivitě? Na dotazníkovou položku č. 6 „Proč sportuješ?“, nejvíce žáků odpovědělo, aby si upevnilo zdraví (40,63%). Na druhém místě (21,88%) převládaly motivy chtít být vrcholovým sportovcem a sportování pro zábavu. Menší procento žáků (18,75%) sportuje proto, aby nebyli líní. Pro lepší kondici a pro potřebu pohybu sportuje 15, 63% žáků. Pro vyplnění volného času a kvůli kamarádům sportuje 12,50% žáků. 9, 38% dotazovaných sportuje, aby měli pěkný vzhled a pouze jeden žák sportuje, aby vyniknul. Motiv relaxace nikdo neoznačil jako důvod sportování (tab.3, graf 3).
Tab. 3: Motivace k pohybové aktivitě Motivace žáků pro zdraví pro zábavu chci být vrcholový sportovec abych nebyl líný pro lepší kondici potřebuji pohyb kvůli kamarádům pro vyplnění volného času pro dobrý vzhled abych vyniknul z důvodu relaxace
Počet kladných odpovědí 13 7 7 6 5 5 4 4 3 1 0
22
Počet kladných odpovědí v % 40,63% 21,88% 21,88% 18,75% 15,63% 15,63% 12,50% 12,50% 9,38% 3,13% 0,00%
Graf 3: Motivace k pohybové aktivitě Proč sportuješ:
40,63%
pro zdraví
pro zábavu
21,88%
chci být vrcholový sportovec
21,88%
18,75%
abych nebyl líný
pro lepší kondici
15,63%
potřebuji pohyb
15,63%
kvůli kamarádům
12,50%
pro vyplnění volného času
12,50%
9,38%
pro dobrý vzhled
3,13%
abych vyniknul
z důvodu relaxace
0,00%
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
Výzkumná otázka č. 4: Jaký mají dívky a chlapci vztah ke školní TV? Pro zjištění vztahu žáků ke školní TV jsme vycházeli z dotazníkových položek č. 10, 12, 13 a 14. Dotazníkovou otázkou č. 10 jsme se ptali: Máš rád/a TV ve škole? Zjistili jsme, že 25 (78,13%) žáků má rádo školní tělesnou výchovu a 7 (21,88%) žáků má negativní vztah k TV. Velká většina dotazovaných odpověděla kladně a proto můžeme opět říci, že vztah dětí se sluchovým postižením k pohybu je pozitivní (tab. 4, graf 4).
23
Tab. 4: Vztah žáků ke školní TV Vztah ke školní TV Počet žáků Počet žáků v % rád/a 25 78,13% nerad/a 7 21,88% jsem osvobozen/a z TV 0 0,00%
Graf 4: Vztah žáků ke školní TV Máš rád/a TV ve škole:
78,13%
rád/a
21,88%
nerad/a
jsem osvobozen/a z TV
0,00%
0,00%
20,00%
40,00%
60,00%
80,00%
100,00%
Dotazníkovou otevřenou otázkou č. 11 jsme zjišťovali, kolik hodin TV v týdnu se vyučuje na škole. Všichni žáci se jednotně shodli na 2 vyučovacích hodinách, což se shoduje se všemi základními školami. V otázce č. 12 jsme se ptali žáků na přístup učitele v TV. Zjistili jsme, že většině žáků (50%) přístup učitele nevadí. 10 (31,25%) žákům zcela vyhovuje. Čtyři žáci tvrdí, že by se měl přístup učitele změnit a pouze jediný žák má k přístupu učitele výhrady a tvrdí, že je k nim učitelka málo přísná (tab. 5, graf 5).
Tab. 5: Hodnocení přístupu učitele v TV Hodnocení učitelů žáky Nevadí mi zcela mi vyhovuje měl by se změnit Mám k němu výhrady
Počet žáků 16 10 4 1
24
Počet žáků v % 50,00% 31,25% 12,50% 3,13%
Graf 5: Hodnocení přístupu učitele v TV Jak hodnotíš přístup učitele v TV:
nevadí mi
50,00%
zcela mi vyhovuje
31,25%
měl by se změnit
mám k němu výhrady
0,00%
12,50%
3,13%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
Dále jsme zjišťovali jak hodnotí žáci náplň hodiny tělesné výchovy. Nejvíce respondentů (63,63%) uvedlo, že jim náplň hodiny nevadí. Pouze pěti dotazovaným náplň zcela vyhovuje a stejný počet žáků tvrdí, že by se měla změnit. Pouze jeden žák má k hodině tělesné výchovy výhrady (tab. 6, graf 6).
Tab.6: Hodnocení náplně hodiny tělesné výchovy Hodnocení vyuč. hodiny Nevadí mi zcela mi vyhovuje měl by se změnit Mám k němu výhrady
Počet žáků 21 5 5 1
Počet žáků v % 65,63% 15,63% 15,63% 3,13%
25
Graf 6: Hodnocení náplně hodiny tělesné výchovy Jak hodnotíš náplň hodiny:
nevadí mi
65,63%
zcela mi vyhovuje
15,63%
měl by se změnit
15,63%
mám k němu výhrady
3,13%
0,00%
20,00%
40,00%
60,00%
80,00%
100,00%
Poslední částí čtvrté výzkumné otázky je dotazníková položka č. 14, ve které se respondentů ptáme, jak často by chtěli mít školní TV. Nejvíce žáků (43,75%) by chtělo zvýšit počet vyučovacích hodin tělesné výchovy. V jejich odpovědích se počet zvýšení TV v týdnu pohyboval od 1 do 4 vyučovacích hodin více, než mají doposud. Jeden respondent poznamenal, že by chtěl každý den 6 vyučovacích hodin TV. Velkému počtu (37,50%) dotazovaných vyhovuje současný stav, což znamená 2 hodiny TV týdně. 4 žáci na tuto otázku odpovídali, že by školní TV neměla být vůbec a 2 respondenti by chtěli méně školní TV (tab. 7, graf 7).
Tab. 7: Zájem žáků o školní TV Školní TV Více vyhovuje mi současný stav Neměla by být vůbec Méně
Počet žáků 14 12 4 2
26
Počet žáků v % 43,75% 37,50% 12,50% 6,25%
Graf 7: Zájem žáků o školní TV Jak často bys chtěl/a mít školní TV:
více
43,75%
vyhovuje mi současný stav
37,50%
12,50%
neměla by být vůbec
méně
0,00%
6,25%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
Výzkumná otázka č. 5: Mají děti se sluchovým postižením možnost navštěvovat pohybové kroužky ve škole? Pro zjištění možnosti navštěvovat pohybové kroužky ve škole jsme vycházeli z dotazníkových položek č. 15 a 16. V otázce č. 15 se respondentů ptáme na otázku: „Nabízí Tvoje škola pohybové kroužky?“. Většina žáků (75,01%) tvrdí, že škola nabízí pohybové kroužky a z toho 34,38% žáků uvedlo, že navštěvuje pohybový kroužek sportovních her nebo aerobik. 12,50% dotazovaných na tuto otázku odpovědělo „ne“ a stejné procento žáků neví o žádné nabídce pohybových kroužků (tab. 8, graf 8).
Tab. 8: Možnost pohybových kroužků na škole Pohybové kroužky ve škole Ano ano, navštěvuji kroužek Ne Nevím
Počet žáků 13 11 4 4
27
Počet žáků v % 40,63% 34,38% 12,50% 12,50%
Graf 8: Možnost pohybových kroužků na škole Nabízí Tvoje škola pohybové kroužky:
ano
40,63%
ano, navštěvuji kroužek
34,38%
ne
12,50%
nevím
12,50%
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
Dotazníkovou otázkou č. 16 jsme se ptali: „Jaká je nabídka pohybových kroužků na Tvé škole?“. Většinu žáků (46,88%) nezajímá nabídka kroužků. 37,50% dotazovaných na tuto otázku odpovědělo, že nabídka je dostatečná a pro 15,63% respondentů je nabídka nedostatečná (tab. 9, graf 9).
Tab. 9: Nabídka pohybových kroužků na škole Nabídka pohybových kroužků nezajímá mě dostatečná nedostatečná
Počet žáků 15 12 5
28
Počet žáků v % 46,88% 37,50% 15,63%
Graf 9: Nabídka pohybových kroužků na škole Jaká je nabídka pohybových kroužků na Tvé škole:
46,88%
nezajímá mě
37,50%
dostatečná
nedostatečná
0,00%
15,63%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
Poslední výzkumnou otázku jsme ještě doplnili o rozhovor s paní ředitelkou ZŠ pro sluchově postižené. Poskytla nám informace týkající se sportu ve škole. Děti mají možnost navštěvovat kroužek sportovních her. Škola se často účastní sportovních soutěží ve florbalu, basketbalu a futsalu. Několikrát do roka jsou pro děti pořádány sportovní soutěže jako je desetiboj či olympiáda. Škola úzce spolupracuje s členy Českomoravské jednoty Neslyšících a se sdružením Labyrint Brno a společně pořádají pro děti řadu zajímavých akcí. Myslíme si, že škola poskytuje dětem mnoho možností k pohybové aktivitě a snaží se o všestranný rozvoj osobnosti, přípravu žáků na život a budoucí povolání.
29
ZÁVĚR Cílem naší bakalářské práce bylo zjistit zájem o pohybovou aktivitu u dětí sluchově postižených v období středního školního věku. Při řešení této problematiky jsme vyšli z teoretických poznatků zaměřených na sluchové postižení, kterým jsme se zabývali v kapitole 1.1. V této kapitole jsme charakterizovali vědní obor zabývající se tímto handicapem, dále jsme charakterizovali sluchové postižení z pedagogického hlediska a uvedli jsme důležité informace týkající se sluchu. V kapitole 1.1 jsme se také zabývali důsledky sluchových vad pro vývoj jedince, jimiž jsou omezená orientace v prostoru, deformovaný rozvoj řeči a myšlení a převážně narušený vývoj osobnosti. Do poslední podkapitoly této části jsme uvedli zásady při komunikaci se sluchově postiženými, které jsou velmi důležité pro vzájemnou spolupráci a větší pochopení slyšícího světa. V kapitole 1.2 jsme se zaměřili na vymezení pojmu sport, tělesná výchova a pohybové aktivity. Uvedli jsme důležité faktory ovlivňující zájem dětí o sport. Těmito faktory jsou převážně rodiče a školní tělesná výchova, jejíž roli jsme též rozebrali v této kapitole. V poslední části této kapitoly jsme se věnovali vlivu sportovní pohybové aktivity na zdraví člověka, která je v dnešní době plné různých onemocnění nesmírně důležitá a má velký vliv na zdraví člověka. V kapitole 1.3 jsme rozebrali specifika v pohybové aktivitě u sluchově postižených jedinců. Pro tyto jedince nejsou vhodné sporty, při kterých dochází ke zvýšenému množství otřesů. Nebezpečné je také potápění důsledkem změny nitroušního tlaku. Jinak mohou provádět jakýkoli sport bez omezení. V praktické části naší bakalářské práce jsme provedli výzkum zjišťující postoj sluchově postižených dětí středního školního věku ke sportu a tělesné výchově. Z vyhodnocených výsledků jsme stanovili závěr pro teorii a praxi.
30
Závěry pro teorii Na základě teoretické analýzy jsme formulovali výzkumné otázky. Po jejich vyhodnocení jsme dospěli k následujícím zjištěním:
Výzkumná otázka č.1: Jak často se sportu věnují děti se sluchovým postižením? Zjistili jsme, že většina žáků (68,76%) sportuje pravidelně 1 krát, 2 krát či více krát týdně. Sportu se nevěnuje vůbec 31,25% žáků, což je velké množství. Na základě těchto výsledků jsme došli k tomu, že je potřeba více vést děti k pohybové aktivitě, nejlépe již od předškolního věku. Je to převážně úkol rodičů, kteří mají v tomto období největší motivační vliv na vývoj dítěte.
Výzkumná otázka č. 2: Je více sportujících dětí se sluchovým postižením než nesportujících dětí se sluchovým postižením? Z 32 žáků základní školy pro sluchově postižené se většina z nich (53,13%) věnuje sportu rekreačně mimo školní TV. Závodně provozuje sport 15,63% žáků. Velký počet dotazovaných (31,25%) uvedlo, že nesportují vůbec. Výsledky nám ukazují, že je opravdu velké procento nesportujících dětí se sluchovým postižením. Tuto skutečnost si vysvětlujeme tím, že mnoho rodičů klade veškerou péči na zlepšení stavu jejich dítěte po stránce sluchové, přitom zapomíná na pohybovou aktivitu, kterou je nutno u těchto dětí rozvíjet a podporovat.
Výzkumná otázka č. 3: Jaký je nejčastější motivační faktor u dětí se sluchovým postižením k pohybové aktivitě? Z 22 žáků, kteří se věnují sportu rekreačně a závodně uvedlo z 40,63% dotazovaných, že sportují pro zdraví. Druhým důvodem je sport pro zábavu a touha být vrcholovým sportovcem. 6 žáků sportuje, aby se nestali leniví. Na čtvrtém místě je snaha zlepšit si kondici a potřeba pohybu. Kvůli kamarádům a
31
pro vyplnění volného času sportuje 12,50% žáků. Na pátém místě uvedli žáci, že sportují, aby vypadali dobře a pouze jeden respondent sportuje, aby vyniknul mezi ostatními. Zjistili jsme, že nejčastějším motivačním faktorem pro žáky se sluchovým postižením je sportování pro zdraví. Shodujeme se s výsledky Kratochvílové (2007), která v roce 2002 ve výzkumu zjistila, že prioritní hodnotou pro mládež je zdraví.
Výzkumná otázka č. 4: Jaký mají dívky a chlapci se sluchovým postižením vztah ke školní tělesné výchově? Zjistili jsme, že z 32 dotazovaných má školní TV rádo 25 žáků a 7 má k tělesné výchově záporný vztah. Z dotazníkové položky zjišťující přístup učitele v hodině TV jsme zjistili, že 50,00% dotazovaným přístup učitele nevadí, ale 12,50% tvrdí, že by se měl učitel změnit. Podobné odpovědi nalézáme na otázku týkající se náplně hodiny. Vyhovuje pouze pěti žákům a stejné množství respondentů by ji chtěli změnit. Dle našeho názoru je velký počet žáků s negativním názorem, a proto by se hodiny tělesné výchovy měli změnit. Učitel by měl dokázat děti dobře namotivovat, hrát více her, které mají rády a zkusit zapojit psychomotorická cvičení, která jsou u dětí středního školního věku velmi oblíbená. Avšak stále málo známá a málo zapojována do školní tělesné výchovy.
Výzkumná otázka č. 5: Mají děti se sluchovým postižením možnost navštěvovat pohybové kroužky ve škole? Zjistili jsme, že škola nabízí kroužek sportovních her a aerobik. Na otázku, zda škola nabízí pohybové kroužky, nám kladně odpovědělo 75,04% žáků, z toho 34, 38% dětí navštěvuje nějaký kroužek. Dále jsme zjistili, že se škola často účastní sportovních soutěží ve florbalu, basketbalu a futsalu. Několikrát do roka jsou pro děti pořádány sportovní soutěže jako je desetiboj či olympiáda. Škola úzce spolupracuje s členy Českomoravské jednoty Neslyšících a se sdružením Labyrint Brno a společně pořádají pro děti řadu zajímavých akcí. Škola se snaží poskytnout dětem širokou škálu možností ke sportování.
32
Závěry pro praxi Na základě výsledků našeho výzkumu jsme došli k následujícím doporučením: 1) Je potřeba vést děti k pohybové aktivitě již od ranného věku, zejména v rodinách, aby se zvýšila pravidelnost pohybových aktivit u dětí a předcházelo se různým chorobám. 2) Rodiče sluchově postižených žáků by měli být více informováni o důležitosti pohybu u tohoto handicapu. Provádět s dětmi ve volném čase více psychomotorických cvičení a cvičení na rovnováhu, motivovat je k pohybu a podporovat je v jejich oblíbeném sportu. 3) Učitelé by měli žáky motivovat ke sportovně pohybovým aktivitám zařazováním oblíbených her, obměnou programu, pestrostí vyučovací hodiny, používáním netradičních pomůcek či zařazením relaxačních cvičení na závěr hodiny. V dnešní době jsou u dětí velmi oblíbená psychomotorická cvičení, která rozvíjí celou osobnost.
33
Seznam použité literatury: 1. Blahutková a kol. Nové poznatky v kinantropologickém výzkumu. Soubor referátů ze semináře Ústavu tělesné kultury pořádaného 20.11.1998 na Pedagogické fakultě MU v Brně. Brno: MU, 2001. ISBN 80-210-2573-5
2. Bulová, A. Uvedení do surdopedie. In Pipeková, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 1. vydání. Brno:Paido, 1998. ISBN 80-85931-65-6
3. Holmanová, J. Raná péče o dítě se sluchovým postižením. 2. vydání. Praha: Septima, 2005. ISBN 80-7216-2136
4. Hodaň, B. Úvod do teorie tělesné kultury. 2. vydání. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1992. 110 s. ISBN 80-7067-782-1.
5. Hrubý, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 1.díl. 1.vydání. Praha: FRPSP, 1997. ISBN807216-006-0
6. Kratochvílová, I. Kvalita života mládeže a jejich hodnotová orientace. In: Kvalita života I. 1. vydání. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2007. 210 s. ISBN 978-80-7044-893-9
7. Lejska, M. Základy praktické audiologie a audiometrie. 1. vydání Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1994. ISBN 80-7013-178-0
8. Leonhardt, A. Einführung in die Hörgeschädigten. Překlad: Matuška, O. Úvod do pedagogiky sluchovo postihnutých. Bratislava: Sapientia, 2001. ISBN 80-967180-8-8
34
9. Pipeková, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. 240 s. ISBN 80-85931-65-6.
10. Pulda, M. Integrovaný žák se sluchovým postižením v základní škole. 1. vydání Brno: MU, 2000. ISBN 80-210-2481-X
11. Sekot, A. Sociologie sportu. Brno: Mu a Paido, 2006. 410 s. ISBN 80210-4201-X, ISBN 80-7315-132-4
12. Sekot, A., Blahutková, M., Dvořáková, S., Sebera, M. Kapitoly ze sportu. 1.vyd. Brno: MU,2004. 200 s. ISBN 80-210-3531-5
13. Sovák,
M.
Logopedie.
1.
vydání
Praha:
Státní
pedagogické
nakladatelství, 1978.
14. Šedivá, Z. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. 1. vydání Praha: Septima, 2006. ISBN 80-7216-232-2
15. Vymlátilová, E. Neslyšící dítě v klinické praxi. In: Říčan, P. Dětská klinická psychologie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-2471-049-8
16. http://www.fsps.muni.cz/kapitolysportovnimediciny/2.php, (čteno dne 12.03.2008)
35
RESUMÉ Téma bakalářské práce má název: Tělesná výchova a sport u dětí sluchově postižených. Cílem naší práce bylo zjistit, jaký mají děti základní školy se sluchovým postižením postoj ke sportu, k tělesné výchově a k pohybovým aktivitám. Dále analyzovat jejich motivační faktory ke sportovně pohybovým aktivitám. Výzkum jsme provedli na Základní škole pro sluchově postižené v Brně-Řečkovicích formou dotazníkového šetření. Na podkladě teoretických znalostí jsme si stanovili výzkumné otázky, na které jsme se pokusili odpovědět v diskusi a v závěru odůvodnit. Zjistili jsme, že více jak polovina žáků se věnuje pravidelně pohybové aktivitě ve volném čase a hlavním motivem je sport pro zdraví. Postoje ke školní výuce byli ve většině odpovědí neutrální, ale menší část respondentů zaujímá negativní postoj k výuce. Škola je prostředí formující žáky k pohybové aktivitě a spolu s rodinou hraje důležitou roli k ovlivňování vztahu dítěte ke sportovně pohybové aktivitě.
RESUMÉ Topic of our essay is: physical education and sport with a hearing disabled children. Goal of our work was to find out what is attitude of children in the age of elementary school and with such a disability towards physical training, sport and motion activities and analyse their motivation for sport and similar activities. For our research, we chose elementary school for children with hearing disability in Brno-Reckovice. We used questionary investigation. Upon our knowledge basis we set up a group of research question which we tried to answer in discusion and also rationalize on the end. We did find out, that more than half of the students at examined elementary school are engaged in sports during their free time bringing out that to be active/health is the most common reason for that. However their judgement on lessons representing sport in the school was neutral, even negative in some cases. School should be the basic suggestor of motion activities for children and together with family creates the key towards hearing disabled children positive view of sport and similar activities.
36
Příloha 1:
Dotazník Milí žáci, chci Vás požádat o spolupráci. Ráda bych se dozvěděla o vašem zájmu o sport. Pečlivě prosím přečtěte tento dotazník a zakroužkujte vámi vybranou odpověď na danou otázku. Vaše odpovědi mi pomohou k uskutečnění mé bakalářské práce. 1) Jsi: a) dívka b) chlapec 2) Kolik Ti je let? ……………… 3) Máš rád/a sport? a) ano b) ne 4) Jak často sportuješ ve svém volném čase? a) 1× týdně b) 2× týdně c) více krát týdně d) nesportuji 5) Zabýváš se sportem: a) závodně b) rekreačně c) nesportuji(Pokud nesportuješ, přejdi k otázce č. 10) 6) Proč sportuješ?
a) pro zábavu b) pro lepší kondici c) pro dobrý vzhled d) pro zdraví e) kvůli kamarádům f) abych vyniknul g) pro vyplnění volného času h) z důvodu relaxace i) abych nebyl líný j) chci být vrcholový sportovec k) potřebuji pohyb
7) Přivedli Tě ke sportu: a) rodiče b) kamarádi c) vlastní zájem
37
8) S kým nejraději sportuješ? a) sám b) s několika kamarády c) ve větším kolektivu kamarádů a známých d) s rodiči e) je mi to jedno f) jiná odpověď 9) Napiš 3 sporty, které Tě nejvíce baví a provozuješ je: …………………… …………………… …………………… 10) Máš rád/a TV ve škole? a) rád/a b) nerad/a c) jsem osvobozen/a z TV 11) Kolik hodin TV v týdnu se vyučuje na Tvé škole? Napiš…………….….. 12) Jak hodnotíš přístup učitele v TV? a) zcela mi vyhovuje b) nevadí mi c) mám k němu výhrady. Napiš jaké: …………………………………… d) měl by se změnit 13) Jak hodnotíš náplň hodiny? a) zcela mi vyhovuje b) nevadí mi c) mám k němu výhrady. Napiš jaké: …………………………………… d) měl by se změnit 14) Jak často bys chtěl/a mít školní TV? a) více (napiš o kolik hodin): ..……………………. b) méně (napiš o kolik hodin): ……………………. c) vyhovuje mi současný stav d) neměla by být vůbec 15) Nabízí Tvoje škola pohybové kroužky? a) ano, navštěvuji kroužek (napiš jaký): .................................................... b) ano c) ne d) nevím 16) Jaká je nabídka pohybových kroužků na Tvé škole? a) dostatečná b) nedostatečná c) nezajímá mě 17) Do jakého pohybového kroužku bys chtěl/a chodit? Napiš: ……………
38
Děkuji za vyplnění dotazníku☺ Eva Kincová
39
