TISKOVÉ A DISTRIBUČNÍ CENTRUM
1
Text je doprovázen ukázkami z časopisù oddílù, středisek, kmenů apod., které pro doplnění a oživení učebních textů vybral vydavatel.
© Vladimír Cvrček © Junák - svaz skautů a skautek ČR Tiskové a distribuční centrum, 2006 Tato publikace byla vydána za podpory MŠMT‚ ČR
ISBN 80-86109-39-9
2
Vedení oddílu
3
4
Obsah
5
Jsme právě v polovině skautského roku (pokud nepočítám prázdniny) a můžeme se trošku zastavit nad dosavadními výsledky bodování jednotlivců. Řeknete, že to pro vás není nic nového, vždyť je průběžný stav vyvěšen spolu s bodováním v klubovně. V tom s vámi souhlasím. Zamyslíte se však nad tím, proč jste právě na tom kterém místě žebříčku, zda by se stav nedal o pár stupínků vylepšit? Nebo se jen sami před sebou vymlouváte, že to jinak nejde?
6
Vedení oddílu
1. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA VEDENÍ ODDÍLU
funkce vůdce - oddílová rada - práva a povinnosti každého člena - demokracie x nekázeň - odmlouvání - plánování činnosti oddílu 1.1. Funkce vůdce Oddíl je základní výchovnou jednotkou Junáka. Je to základní kámen uplatňování výchovného vlivu činovníků na mladší členy, je to nejdůležitější článek přenášení idejí skautingu na mladší členy. Funkce oddílového vůdce je naprosto výlučná v tom, že jeho osobnost je předmětem poměřování nejen v době, kdy svou činovnickou funkci vykonává, ale po celý život těch, které byť jen krátce vedl. Oddíl má alespoň 12 mladších členů u oddílů mladších členů, alespoň 8 členů u kmenů roverů a rangers nebo alespoň 5 členů u klubů dospělých. Posláním oddílového vůdce je vést a vychovávat mládež v duchu skautského zákona dle metod skautské výchovy na úrovni oddílového kolektivu. Vůdce oddílu mladších členů je jmenován statutárním orgánem základní organizační jednotky (vůdcem střediska, kapitánem přístavu), zpravidla na dobu jednoho roku. Jmenování vedoucího oddílu mladších členů potvrzuje nejbližší řídicí VOJ (okresní rada). Statutární orgán ZOJ je oprávněn jmenovat a odvolávat vedoucí v dané ZOJ registrovaných výchovných jednotek, pokud si tuto kompetenci nevyhradí do své pravomoci rada ZOJ, nebo jí tuto pravomoc nevyhradí sněm ZOJ. Oddílový vedoucí je z titulu své funkce členem střediskové rady. Je podřízený vůdci střediska a nadřízen všem členům oddílu, je řízen střediskovou radou, resp. vůdcem střediska. Oddílový vedoucí přímo řídí své zástupce, oddílové a družinové rádce, případně další členy oddílové rady. Sám je metodicky veden příslušným výchovným zpravodajem střediska, resp. okresu. Vůdce oddílu je povinen mít složenou vůdcovskou zkoušku. Nemá-li ji při ustavení do funkce, je povinen ji podstoupit do 1 roku od ustavení do funkce. Nemá-li při ustavení do funkce ani čekatelskou zkoušku, je povinen ji při nejbližší příležitosti
7
podstoupit a poté do 1 roku podstoupit též vůdcovskou zkoušku. Oddíl mladších členů má dále alespoň jednoho zástupce vedoucího, který je zletilý a má příslušnou kvalifikaci. Výjimky z tohoto ustanovení smí udělit rada střediska (přístavu), a to pouze v odůvodněných případech a nejdéle na dobu jednoho roku. V mimořádných případech může středisko se souhlasem nadřízené vyšší organizační jednotky (Junácký okres, kraj) udělit výjimku i opakovaně. Do složení vůdcovské zkoušky je vedoucím oddílu bez nároku na název „vůdce“, teprve s příslušnou kvalifikací jej nazýváme vůdcem, u vodních skautů kapitánem.
Oddílový vedoucí bez vůdcovské zkoušky: • •
není oprávněn vést tábor či jakoukoli jinou velkou akci Junáka je povinen svá rozhodnutí o ukončení činnosti mladších členů v oddílu, o jmenování svého zástupce, rádců a dalších funkcionářů oddílu předložit ke schválení vůdci střediska, případně příslušnému výchovnému zpravodaji nemá právo rozhodovat o věcech koncepčních, hospodářských a právních střediska Oddílový vedoucí bez čekatelské zkoušky je navíc povinen předložit ke schválení vůdci střediska, případně příslušnému výchovnému zpravodaji udělování pochval a trestů
• •
Vůdce oddílu je oprávněn: • • • •
Jménem střediska přijímat nové členy do oddílu Rozhodovat o ukončení činnosti mladších členů v oddílu Navrhovat své zástupce na jmenování či odvolání vůdci střediska Jako člen střediskové rady z titulu své funkce spolurozhodovat o jmenování a odvolávání ostatních členů střediskové rady Vybírat si rádce družin a ostatní spolupracovníky ve svém oddíle - a také je odvolávat Udělovat pochvaly i tresty mladším členům oddílu v rozsahu své pravomoci Navrhovat pochvaly i tresty dospělým členům oddílu vůdci střediska
• • •
Oddílový vedoucí je zejména povinen: •
Zpracovávat plán činnosti dle dispozic vůdce střediska, případně příslušného výchovného zpravodaje střediska Řídit oddílové rady Osobně oddíl řídit i organizovat činnost svých zástupců, oddílových rádců i rádců družin Dbát, aby mladší členové oddílu složili ve stanovené lhůtě nováčkovskou zkoušku a slib a dále plnili stupně zdatnosti.
• • •
8
•
• •
• • • • • • • • • • • •
Působit na členy oddílu, aby dle svých zájmů skládali odborné zkoušky, doporučovat je příslušným instruktorům. Vést výchovnou evidenci o členech oddílu. Zajistit provádění pravidelného bodování a hodnocení docházky Znát jméno, přezdívku, věk, služební stáří, profesi (u mladších členů druh školy a třídu) úspěchy i neúspěchy jak v profesi (ve škole) tak v oddílu každého člena oddílu Snažit se znát vlastnosti členů oddílu, jejich vlohy, talent i nedostatky a omezení (dyslexie apod.) Vědět o vážných zdravotních omezeních každého člena (alergici, astmatici..) a znát způsob léčby, zajistit příslušné léky na každé větší akci Vybírat rádce, podrádce, oddílové rádce i zástupce a připravovat je na jejich funkce Kontrolovat znalosti a praktické návyky zástupců, oddílových rádců i rádců (a podrádců) Dbát na dodržování hygienických a bezpečnostních pravidel při činnosti, zvláštní pozornost věnovat práci s nástroji Pravidelně kontrolovat obsah oddílové, klubovní (případně družinové) lékárničky a zajistit, aby každá akce oddílu či družiny byla i zdravotně zabezpečena Znát pravidla používání, ukládání , ošetřování a udržování materiálu a osobně kontrolovat jeho úplnost a stav (fyzická inventarizace) nejméně 2 x ročně Kontrolovat přípravu materiálu před každou výpravou jakož i jeho úplnost a stav po ní Dbát na údržbu a provoz klubovny, na udržování čistoty jakož i na zabezpečení požární ochrany Vést stanovenou evidenci oddílu, vždy přesně znát počty členů oddílu i družin (na akcích přítomných i nepřítomných) Zajistit registraci oddílu i jednotlivců – členů oddílu mladších i dospělých ve stanovených termínech. Řídit hospodaření oddílu v souladu s předpisy a pokyny vůdce střediska
1.2. Oddílová rada Oddílový vůdce • je plně zodpovědný za veškerou činnost oddílu jako celku i za činnost všech členů oddílu. • Jeho poradním orgánem je vedení oddílu a oddílová rada. Vedení oddílu je tvořeno vůdcem oddílu, všemi zástupci, případně dalšími dospělými členy oddílu dle rozhodnutí vůdce oddílu. Oddílová rada se skládá z vedení oddílu, rádců a případně dalších členů oddílu dle rozhodnutí vůdce oddílu. Oddílová rada je současně hlavním prostředkem výchovy zástupců, rádců a ostatních činovníků oddílu.
9
Zástupce vůdce (u vodních skautů „palubní“, u vlčat „balů“, „baghýra“) • zastupuje vůdce, měl by mít čekatelskou zkoušku a být plnoletý (u oddílů nad 24 mladších členů je to zákonná povinnost). Optimální složení je vůdce se dvěma zástupci, aby bylo možno provádět týmové vedení. • U koedukovaných oddílů je povinností, aby zástupce vůdce byl z opačného kmene. • I u nekoedukovaných oddílů vlčat a světlušek (žabiček) je někdy vhodné, aby ve vedení oddílu (smečky, roje) byla jedna dospělá osoba opačného pohlaví. • Zástupce vůdce je vůdcem oddílu soustavně připravován k převzetí funkce vůdce (pokud již nenastala opačná situace, kdy se zkušený vůdce stáhl do role zástupce). Oddílový rádce (u vlčat „mauglí“, u světlušek „velká světluška“, u vodních skautů „lodivod“, …) • je představitelem (v optimálním případě) rádcovské družiny, jinak nejschopnějším z rádců. Měl by mít složenu čekatelskou zkoušku. • Pomáhá při sestavování a realizaci programu oddílu a jeho aplikaci do jednotlivých družin. • Aktivně se podílí na přípravě oddílových akcí • Může samostatně vést některé akce (oddílová schůzka, jednodenní výprava, kulturní a sportovní akce, …) • Je vůdčí osobností při hrách, aktivně se účastní programu a svým příkladem motivuje ostatní • Připravuje se na funkci zástupce vůdce, proto si zvyšuje skautskou kvalifikaci (čekatelský kurz, motivační a kvalifikační lesní kurzy apod.) Oddílový podrádce zastupuje a pomáhá oddílovému rádci Duchovní rádce je nejen u oddílů se zdůrazněnou náboženskou výchovou (tzv. homogenních), ale je vhodný i u oddílů roverů a rangers, kde tak zastává funkci výchovného zpravodaje. Pojem „duchovní“ se zde nekryje s pojmem „náboženský“. Hospodář oddílu je nepovinná funkce, která však pomůže vůdci oddílu zhostit se své ekonomické zodpovědnosti v případě, kdy oddíl hospodaří s prostředky (finančními i hmotnými) svěřenými mu střediskem. Má-li oddíl vlastní podúčet, má hospodář spolu s vůdcem podpisové právo. Pokladník oddílu • je funkce obdobná, která však nejvíce hospodaří s menšími finančními částkami (vybírání příspěvků, nákup jízdenek, hrazení jednotlivých akcí). • Dále může vést jednoduché účetnictví oddílu.
10
Rádce družiny (u vlčat „šestník“, u světlušek „šestnice“, u vodních skautů „kormidelník“) • je skaut (skautka) vedoucí základní pracovní jednotku Junáka – družinu (u vlčat „šestku“, světlušek „šestku“ či „družinku“, u vodních skautů „posádku“). Nutně nemusí být nejstarším členem družiny, ale měl by mít největší autoritu. • Rádce vede družinové akce (schůzky, výpravy, …), je představitelem družiny před oddílem a v oddílové radě. Podrádce družiny (u vlčat „podšestník“, u vodních skautů „člunař“) je zástupcem rádce, sekunduje mu a připravuje se na jeho roli. Kronikář je člen oddílu, který dbá na vedení kroniky. Není nutno, aby ji sám vytvářel, ale dohlíží na pravidelnost zápisů, případně je přiděluje dalším členům oddílu.
1.3. Systém vedení oddílu – rozdělení úkolů a pravomoci, zapojení členů oddílu do jeho řízení a přípravy programu, způsoby řízení práce Systém vedení se liší podle osobnosti vůdce, podle tradic střediska a oddílu, podle složení, místa a stáří oddílu, podle jeho druhu, typu apod. Existují tři základní typy vedení: • autokratické – vše je podřízeno rozhodnutí vůdce, resp. vedení oddílu • liberální – pravý opak, oddíl dělá takovou činnost, jaká je vůle či chuť většiny členů • demokratické – o činnosti oddílu rozhoduje především oddílová rada, vůdce má dostatečnou autoritu, aby jeho rozhodnutí byla přijímána, a dostatečnou schopnost empatie, aby jeho rozhodnutí vycházela z potřeb většiny Přestože je obecně přijímán názor, že nejvhodnější způsob vedení je princip demokratický, nemusí to být vždy pravda. U vlčat a světlušek již vzhledem k věkovým zvláštnostem je uplatňován princip autokratický, i když vůdce smečky („akéla“) je dostatečně taktní, aby starší vlčata, šestníky a mauglí vtahoval do hry na demokratický způsob vedení. U vodních skautů vzhledem k tomu, že se častěji dostávají do vypjatých situací, jsou také ochotněji přijímány prvky autoritativního vedení. Autoritativní však v žádném případě neznamená absolutistický. U oddílu začínajícího nebo s převahou nováčků budeme jistě zprvu uplatňovat princip liberální podle zásady „ryba se chytá na to, co chutná jí a ne rybáři“. Tato zásada však platí právě jen po dobu rybolovu, pak je cílem formovat lidskou osobnost podle skautských zásad.
11
Demokratické vedení předpokládá práci oddílové rady a uplatňování družinového systému. Pokud dochází v oddíle k odmlouvání a vzpourám, znamená to, že systém vedení je nevyvážený a není členy oddílu přijímán. K odmlouvání dochází u těch členů, kteří nejsou z nějakého důvodu uspokojeni. Může jít o členy dosud nezralé (na úrovni nováčků), kteří byli oddílovým systémem vtaženi do systému, který nezvládají. Jiným a častějším důvodem je sebevědomí vyzrálejšího člena, který se cítí podceněn. V tomto případě je vhodné jej pověřovat náročnějšími individuálními úkoly (kupř. plnění odborností, přípravou nováčka), případně jej připravovat na vyšší úlohu v oddílu (rádcovský kurz, zajištění dílčí akce, program pro rádcovskou družinu apod.) Vedení oddílu je optimální, jestliže se skládá ze tří lidí. Žádný vůdce není tak dokonalý, aby zastával všechny role, které oddíl od něj vyžaduje. Proto je dobře, když v týmu představuje poslední odvolací instanci, protože jí také je. Jeho zástupci případně oddíloví rádci se pak mohou podělit o roli tvrdého muže, dobrotivé mámy, šaška, chlácholitele, sportovce, … Vedení oddílu představuje první stupeň rozhodování v oddíle. Jeho úkolem je • příprava nejbližších akcí • rozdělení úkolů • informace o průběhu plnění úkolů (finance, povolení tábora, inventář, …) • hodnocení členů oddílu (pochvaly, tresty, skautské stupně, odbornosti, …) • pomoc při přípravě a zajišťování akcí střediska V sehraném oddíle je vedení ve stálém kontaktu, jinak se schází nejméně jednou za měsíc Oddílová rada je demokratizujícím článkem vedení oddílu. Je důležité, aby její činnost byla sladěna s činností vedení oddílu. Schází se nejméně jednou za dva měsíce, optimální je jednou za měsíc. Jejím úkolem je • rozpracování střednědobého (na tři měsíce) a dlouhodobého (na rok až dva) plánu oddílu • upřesnění nejbližších akcí • koordinace družinových akcí a společné požadavky na jejich obsah • hodnocení minulého období (jeden měsíc) a úrovně jednotlivých družin • kontrola plnění dlouhodobého plánu • společné řešení problémů v družinách • úroveň plnění skautské stezky a odborností, požadavky na instruktory apod. • výcvik a výchova rádců
12
Vůdce oddílu nemůže všechny problémy přenést na rádce družin, aniž by jejich důležitou úlohu kompenzoval jejich vlastním rozvojem. Jinak hrozí buď vyčerpání rádce a jeho odchod nebo výchova k zupáctví, respektive k tomu, že rádcové budou dělat druhořadé osobnosti oddílu. Je proto nutno vedle schůzek jednotlivých družin či členěných oddílových schůzek provádět schůzky rádcovské družiny s náplní „vyšší než obyčejné“ schůzky. Rádce, podrádce a další členy roverského věku je třeba udržet pro oddíl, aby se do něj rádi vraceli i tehdy, kdy třeba ze studijních důvodů se budou moci vracet jen o víkendu nebo ještě méně. Optimálním vyvrcholením je zařazení do některého motivačního lesního kurzu.
1.4. Co a jak se v oddíle plánuje, plány krátkodobé a dlouhodobé. Podle jakých podkladů se plánuje. Kontrola plnění plánu a zpětná vazba Plánování je pro práci oddílu nezbytné, nemá-li po využití několika atraktivních nápadů dojít ke stagnaci a rozpadu. Plánováním je i stanovení koncepce oddílu, jeho složení a velikost. Plánování vychází z koncepce oddílu: • složení vedení oddílu a jeho kvalifikovanost • počet členů oddílu, počet družin • zaměření činnosti (všestranné, specializované) • typ oddílu (chlapecký, dívčí, koedukovaný, vlčata, světlušky, věkově smíšený, …) • požadavky na kvalifikační růst oddílu (stupně zdatnosti, odbornosti, …) • zázemí (velká obec, malá, blízkost přírody, sociální složení rodičů, z toho se odvíjející výše příspěvků, schopnost a ochota rodičů pomoci nebo jen „odkládat“, …) • oddílové tradice, obřady, zvyklosti, ustálené akce • prostředí klubovny (chudé, propůjčené cizí prostředí, vysoký nájem, středisková klubovna, samostatná klubovna oddílu, samostatné družinové klubovny, …) Plánování dělíme na dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé. Dlouhodobé plánování je zpravidla celoroční plán, který musí zapadat do celkové koncepce oddílu včetně rámcové představy o táboře. Je vhodné rozvrhnout si činnosti do ročních období, využít tradičních akcí (pozor na stereotyp). Je třeba si stanovit každým rokem 4-5 priorit, které jsou lehce zkontrolovatelné (např. u všech členů docílit splnění 1. stupně, každý měsíc věnovat jednu schůzku rukodělkám, rozšířit
13
oddíl o jednu družinu apod. Pokud si v plánu stanovíme rozdělení jednotlivých dovedností podle stezky do měsíců, je vhodné si tuto strukturu uchovat i do dalších let. Každý rok se pak snažíme tyto dovednosti prohlubovat tak, aby nováček získal po čtyřech letech v oddíle co nejširší znalosti ve všech oblastech (ideálně – 1.rok nováčkovská, 2.rok I.stupeň, 3. a 4.rok II.stupeň). Pro nováčky je vždy nutno opakovat základy. Plnění celoročního plánu kontroluje na svých setkáních oddílová rada a ta také rozpracovává nejbližší aktivity. Střednědobé plánování Podle potřeb oddílu je na dobu 3 až 6 měsíců. Slouží především pro rodiče, aby počítali s daty akcí a umožnili dětem na nich účast. Plány nejlépe v písemné podobě musí být včas rozdány všem členům. Krátkodobé plánování jsou v podstatě měsíční plány, které podrobněji rozpracovávají plány výše uvedené a slouží pro zpřesnění činnosti na nejbližší období. Krátkodobé plánování je vlastně příprava jednotlivých oddílových akcí a zahrnuje • záměr stanovené akce • výběr termínu, místa, rozpočet, technické a materiální zabezpečení, včasné vyhlášení – přihlášky • motivace účastníků, bližší informace • realizace akce • zpětná vazba a zhodnocení akce, prezentace (kronika, vývěska, …) Je nutné dbát na rovnoměrné rozložení programu – část výchovná, relaxační, zábavná, vzdělávací, prospěšná, … Je ideální, přijdou-li rádci se svým návrhem a oddílová rada k němu sdělí své postřehy. Nemají-li rádci vlastní návrhy, je na vedení oddílu nebo jen vůdci samém, aby akci připravil. Jednotlivé akce je třeba domluvit s konečnou platností včetně toho, kdo bude přítomen a kdo akci povede. Písemný zápis ověřený vůdcem oddílu pak umožní samostanou akci družiny, kterou vede nezletilý rádce či oddílový rádce. Naplánovaná schůzky družin alespoň v oblasti dovedností a znalostí umožňuje lepší vyrovnanost družin, lepší přípravu oddílových akcí a zjednodušuje vedení oddílu práci přenesením (delegováním) části odpovědnosti na rádce družin..
14
I na tomto puťáku se konaly družinové výpravy. Jako vždy jsme šli mlčenlivě, bez jakýchkoliv poznámek. Jen sem tam někdo něco málo utrousil. Jelikož jsem věděl, co s lidmi udělá pořádná promluva, rozhodl jsem se, že to zkusím taky. Neměl jsem co ztratit. Buď se to povede a družina se konečně rozjede, nebo se to nepovede a družina se od sebe vzdálí ještě více. Sedli jsme si na kámen a já začal svoji řeč, která mě žrala tam v mých hlubinách již nějaký ten měsíc.
15
Družinový systém
2.
význam družinového systému - příprava rádců, jejich činnost - sestavení družin, jejich obnova
EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA
2.1. Význam družinového systému v kontextu skautské výchovy
VEDENÍ ODDÍLU
Družinový systém je patentem skautského hnutí. Lord Baden – Powell jej objevil ještě jako mladý důstojník při zdokonalování výcviku v armádě. Rozdělil svoji jednotku na malé skupiny po pěti až šesti členech a do jejich vedení vybral ty, které by si pravděpodobně zvolili sami vojáci. S těmito vybranými vojáky potom prováděl výcvik sám a uložil jim, aby své znalosti a zkušenosti naučili ostatní ve své skupině. V malém počtu se nedalo schovat za anonymní dav celé jednotky a protože se v malém kolektivu všichni navzájem dobře znají, mohou dokonale využívat individuálních schopností každého jedince. Takto vycvičená jednotka byla připravena ve velmi krátké době, důvodem byla zodpovědnost každého vojáka za výsledky jeho skupiny. Systém malých skupin se osvědčil nejen v armádě, ale byl později úspěšně použit jako jeden ze základních rysů nově vznikajícího skautingu. Jeho účelnost ověřila nejen dlouholetá praxe, ale i fakt, že jej převzala prakticky většina ostatních sdružení zabývajících se výchovou mládeže a naplněním jejího volného času. Mládež ve věku 11 – 15 let má přirozenou potřebu se sdružovat do menších skupin kde vznikají, rozvíjejí se a upevňují sociální vztahy. I party nepřízpůsobivé mládeže jsou organizovány jakousi přirozenou potřebou skupiny s vnitřní hierarchií. Mládež předpubertálního a pubertálního věku se v malé skupině snaží být jiná než je společnost dospělých. Je-li takováto skupina vhodně podchycena nebo přímo sestavena, může být silného vnitřního pouta využito k pozitivním výchovným výsledkům. V dobře sestavené družině se do vedení dostávají nejschopnější členové, ale i ti méně schopní zde nacházejí svou roli a své možnosti uplatnění. Vzhledem k biologickým a mentálním odlišnostem mezi pohlavími, jsou dívčí družiny založeny spíše na spolupráci, kdežto chlapecké spíše na autoritě svého vůdce.
16
2.2 Princip družinového systému a jeho začlenění do systému vedení oddílu a plánování Jestliže je oddíl základní výchovnou jednotkou Junáka, je družina jeho základní pracovní jednotkou. V současné době Junákem přijatá Charta skautingu hledá nové směry a prostory pro skautskou výchovu. Její snahou je oproštění od nánosu neúčelných zvyků, které se v tradicích usadily za téměř sto let existence skautského hnutí, ale s účelností mají pramálo společného. Co však skauting dělá skautingem, je systém zvaný skautská výchovná metoda, ve které je pevně zakotven družinový systém. Bez něj je práce v oddílech jen nedokonalou nápodobou skautingu. Skautský oddíl je především prostor pro činnost družin. Oddíl vede dospělý a kvalifikovaný vůdce se svými zástupci, ale vlastní činnost se odehrává v družinách vedených (spíše koordinovaných) přirozenými autoritami (téměř) vrstevníků. V oddílech, kde dobře funguje družinový systém, nevzniká problém osobního růstu. Přirozeným výběrem se do vedení družin dostávají její nejschopnější členové, kteří mohou své znalosti a schopnosti dále rozvíjet a zdokonalovat. Starší rádci, kteří oddíl opouštějí nebo přecházejí do činovnických funkcí, jsou plynule nahrazováni dalšími členy své družiny, kteří mezitím dosáhli jejich úrovně. Ve skautské družině má uplatnění každý, kdo zde chce být, bez ohledu na somatický typ (ideálním příkladem je družina Rychlých šípů, kde kromě nej nej Mirka Dušína jsou i kolísaví outsajdři Rychlonožka a Červenáček). V oddíle, kde samostatně pracují družiny, je uplatňovaná přirozená soutěživost. Soutěží-li družiny navzájem, využívají všech schopností každého člena a současně pomáhají těm, kteří jsou v té které disciplíně slabší. Aby družinový systém skutečně plnil svůj smysl, je nutno využívat přenesení (delegování) odpovědnosti a dbát na to, aby sestavení a složení družin nebylo formální, ale na základě přirozených kamarádských vztahů. Družinový systém lze uplatnit dokonce i v tom případě, že je oddíl tvořen jedinou družinou. I tak lze podpořit pocit sounáležitosti v malém společenství a hrdost na to, co lze dokázat „bez dospělých“. Vůdce oddílu připravuje program s oddílovou radou, kterou tvoří i rádci, příp. podrádci družin, kteří se pak na činnosti aktivně podílejí. Ti tvoří oddílovou družinu (raději oddílová „kuchyně“ než „elita“).
17
Na samostatných akcích oddílové družiny si rádci v praxi osvojují a rozvíjejí své znalosti, dovednosti a schopnosti, které potom samostatně předávají svým družinám. Při tom už vůdce oddílu přímo neasistuje, pouze sám nebo prostřednictvím jiného člena vedení oddílu dohlíží a je připraven poradit či pomoci. Jsou-li dodrženy všechny formality přípravy družinové akce, může vůdce oddílu s čistým svědomím převzít odpovědnost kupř. za družinovou výpravu, aniž by byl přítomen. Výsledky a úspěšnost družin se prověřují při společné oddílové výpravě, schůzce a hlavně na táboře. Společné oddílové akce jsou nezbytné, protože při nich se zdůrazňuje oddílová sounáležitost. Oddíly vodních skautů svým systémem výchovy mají poněkud ulehčenou činnost, protože družina vodních skautů tvoří posádku kolektivního plavidla, kde většinu času je nutno být skutečně sehranou partou a vést ji může skaut opravdu zkušený. Na tom nic nemění ani fakt, že část oddílů vodních skautů používá i pro věk 12-15 let plavidla dvoumístná. Takové dvojice se přirozeně sdružují, je-li nutno si vzájemně pomoci (překonávání vodních překážek, stavba tábora, služba, hlídky, apod.)
2.3. Jak sestavit družiny – jaká kritéria, osobnost rádce a jeho výběr v podmínkách oddílu Při sestavování družiny je třeba vycházet ze základních důvodů, které mohou ovlivnit podmínky: • • •
nově vznikající oddíl oddíl, který doplňuje stavy (včetně tzv. volného náboru) nové přerozdělení po prázdninách (po táboře) včetně zařazení mladších členů střediska (vlčata, světlušky)
Pokud oddíl nově vzniká nebo se výrazně omlazuje, jsou podmínky podobné dávné historii nebo českým podmínkám vždy po trojím zrušení Junáka. Nevýhodou však je to, že již pominulo nadšení z nového, příchuť zakázaného nebo zakazovaného. Junák má také značnou konkurenci v jiných organizacích, ve kterých je kladen důraz na využití volného času více než na výchovný aspekt. Předpokládejme, že máme skupinu dětí více zvědavých než ochotných vstoupit do skautského oddílu. Pak je třeba odlišovat, zda jde o skupinu koedukovanou nebo nekoedukovanou, věkově přibližně homogenní nebo různorodou.
18
Pro první čas je třeba s ní pracovat v různém prostředí, nabízet schůzky v klubovně i venku a při jednoduché činnosti sledovat, kdo je přirozeným vůdcem, kdo se jak chová za obtížnějších situací, jaké kdo má povahové vlastnosti. Již po krátké době lze začít s rozdělováním rolí a drobných úkolů. Velmi rychle se utvoří jádro budoucího oddílu, ze které si po Svojsíkově vzoru vybudujeme rádcovskou družinu. Je však třeba jí brzy začít vštěpovat, že jejich úkolem je předat zkušenosti co nejrychleji ostatním. V opačném případě by se mohla vytvořit „mazácká kasta“. Pro tuto rádcovskou družinu je pak nutno i za pomoci okolních oddílů či středisek uspořádat rádcovský kurz, případně kurz, který se mu jen podobá (motivační). Jestliže jde o doplňování stavu oddílu, máme dvě možnosti – z nových členů vytvořit samostatnou družinu, nebo je zařadit do družin stávajících. Druhý způsob umožňuje plynulejší zařazení nových členů do výchovného systému, je však náročnější na souhru celé oddílové rady. Proto někteří vůdci oddílů volí jednodušší způsob omlazování tím, že zhruba po třech čtyřech letech družina zestárne a je obnovena nováčky. Družina je tak homogennější, ale její obnovení je vždy nejisté. Nejpřirozenější obnova družin je přerozdělení a doplnění především z řad vlčat a světlušek, zčásti z volného náboru. Po skončení tábora většinou dochází k částečnému přerušení kontinuity, po prázdninách ti starší přecházejí na nové typy škol a mají omezené časové možnosti pro družinové akce ve dnech a hodinách, na které byli zvyklí. Může-li se oddíl nebo družina sejít ještě před koncem prázdnin, je dobře, ale většinou to stihne právě jen vedení oddílu, aby připravilo kostru plánu na příští rok. Pak je vhodné uspořádat „schůzku pro příchozí“, kdy v předem stanovený neutrální den a hodinu se sejdou všichni členové oddílu a ujasní si, kdo bude který den v týdnu pokračovat. Pak je vytvoření nových družin jen přeskupením. Na „schůzku pro příchozí“ může každý člen přivést nováčka nebo zájemce, o toho se jistě bude v dalším roce starat. Vlčata na tyto schůzky nezvěme, ty je třeba převzít jindy a obřadním způsobem. Pokud oddíl nebo družina nezačíná zcela od začátku, má vůdce oddílu nového rádce již vytipovaného. Jednak to může být někdo z podrádců, který byl soustavně připravován a už se těší, jak on to bude s novou družinou dělat lépe, může to být někdo ze stávajících rádců, kterému se rozešla družina.
19
V každém případě je třeba, aby s rádcem jako svým vedoucím souhlasili i samotní členové družiny. U nováčků to problém není, nevědí, co je rádce zač, u existující družiny je vhodné provést nějakou formu referenda, jednoduchého sociogramu apod. V žádném případě by se rádcem neměl stát člen jen proto, že je nejstarší. Zkušený vůdce jednak zná kvality nového rádce předem, jednak zná náladu členů oddílu, jednak umí výběr citlivě ovlivnit. Jestliže se rozhodne jmenovat rádce jiného, než si přeje družina, může uplatnit svou autoritu, musí však počítat s odporem kandidáta většiny. Musí mít oporu v oddílové radě. Rádce nelze jen vybrat, rádce je nutno soustavně a cílevědomě připravovat. Do přípravy patří: • individuální práce s rádcem (protože je vlastně také nováčkem, měl by mít svého patrona – předchozího rádce, oddílového rádce, zástupce vůdce nebo vůdce oddílu samého) • rádcovské kurzy – oprávněno je konat je středisko; pokud je kurz střediskový, je komornější a „šitý na tělo“, kurzy pro dvě tři střediska současně (maximálně okres) zase mají výhodu přebírání a vnášení cizích pozitivních zkušeností • samostatné akce rádcovské družiny – v podstatě roverská činnost doplněná metodikou pro práci družiny • další setkávání absolventů rádcovských kurzů, výměna zkušeností a prohlubování dříve navázaných vztahů • doporučená skautská literatura • metodika práce se skautským tiskem (jen v takovém oddíle se s ním nepracuje, jehož vůdce to s ním sám neumí a není ochoten se nechat poučit) • vyvrcholením práce s rádci je účast na některém motivačním nebo kvalifikačním lesním kurzu, případně roverský minitábor (kupř. na kolech)
20
V neděli 20. září uspořádaly rokycanské smečky vlčat Návštěvní den. Přišla na něj desítka mladých hochů se svými rodiči, které přivítala skupinka vlčat ze 3. smečky spolu se svým akelou a mauglím. Bylo připraveno seznámení s plánem akcí na skautský rok 1998 - 1999 a řada her a soutěží. V klubovně to byl například Vlčí risk a Vymýšlení nejdelších slov. Na louce před srubem jsme si zahráli Na otroky a otrokáře, Na jelena, Král vysílá své vojsko a další. Na závěr každý dostal přihlášku a skautskou samolepku. Většina z hochů začala k vlčatům chodit.
21
3.
Doplňování oddílu nováčky, jejich příprava, začlenění do oddílu 3.1. Přirozený způsob doplňování nových členů
EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA
Za přirozený způsob doplňování lze především považovat přechod nejmladších členů, tj. vlčat a světlušek do „starších“ oddílů.
VEDENÍ ODDÍLU
Pokud je středisko dostatečně veliké, nemá zařazeny družiny (šestky) nejmladších při jednotlivých oddílech, ale má vytvořenu vlastní smečku nebo roj. Je to vhodnější, protože vlčata a světlušky nejsou skauty a skautkami, ti si na skauty hrají, ti se teprve připravují. Tomu ostatně napovídá i odlišné znění jejich slibu. Proto je chybou, jednak jestliže jsou v oddílech vedeni jako „mazlíčci“ (leccos je nutno za ně udělat), jednak když roje a smečky organizují takový způsob činnosti, který odpovídá staršímu věku, respektive metodám (vlčata se tak nemají na co těšit, naopak se mohou obávat, protože ve svém věku jsou u vlčat nejlepšími, kdežto u skautů budou jen o málo víc než nováčky). Další chybu dělá ten vůdce smečky nebo vůdkyně roje, když své nejlepší vlčata a světlušky „nedá“ a snaží si je udržet v přívětivém prostředí. Vlčata a světlušky je nutno na přestup do oddílu skautů a skautek připravovat. Ostatně lze k tomu využít i moudrých Kiplingových povídek o Mauglím, kde se popisuje těžký, ale nutný odchod do lidské smečky. Při přestupu mladších ke starším musí spolupracovat celé středisko, minimálně však vůdce oddílu s vůdcem smečky (roje). Vhodné je pořádání společných akcí oddílu s vlčaty (světluškami), která mají přijmout, již v době před prázdninami (květen, červen). Vlčata (světlušky) tak poznají prostředí, do kterého budou zařazeni, skauti (skautky) se seznámí s těmi, koho brzy přijmou mezi sebe. Pokud je možno některé společné akce provést i na táboře, je jen dobře. Obřad předávání je třeba dobře připravit i zrežírovat, podílet se na něm mají vůdci obou oddílů. Jedna z možností je následující:
22
Na jednom okraji louky nebo paseky je smečka na druhém oddíl. Vůdce smečky po vlčácku (světluškovsku) pozdraví odcházející vlčata a řekne jim, že jim předal všechno, co budou potřebovat. Pak vlčata pomalu přejdou louku, kde na ně čeká vůdce oddílu. Pozdraví je a přiřadí k družinám. Potom následuje nějaká zajímavá jednoduchá hra, při které vlčata soutěží již za nové družiny. Mezitím se smečka otočí a jde hrát vlastní hry. Symbol překročení louky, čáry, přebrodění potoka, přechod lávky se v tradicích mnoha středisek opakuje a znamená ono překročení Rubikonu či vkročení do „velkého“ světa Jiným přirozeným způsobem doplňování členů, je situace, kdy si již výše popsaným způsobem přivede člen kamaráda, spolužáka, mladšího bratra. Takováto dvojice je dvojicí patrona a klienta a umožňuje oběma skautsky růst rychleji. Některé oddíly s delší tradicí jsou zčásti „samozásobitelé“ – dospělí přivádějí své děti (zde je však nebezpečí toho, že přání rodičů překrývá nechuť dítěte). Pro někoho je neuvěřitelné, že jsou oddíly a střediska, která přijímají nové členy jen přirozeným způsobem. Nejlepší jsou ti, kterým je řečeno: Ano, ale musíš počkat (samozřejmě, že se nesmí tato lhůta protáhnout na rok). Takoví jsou zpravidla nedočkaví a dobře připravení.
3.2. Náborová akce – různé možnosti Mnohé oddíly a všechny smečky a roje však musí stále začínat od začátku, jinými slovy je třeba udělat nábor. Nábor lze udělat několikerým způsobem: • prostým oznámením ve vývěsce oddílu (měla by být stále aktualizována a proto atraktivní) • vytvořením náborových letáků (i když počítače a kopírky dávají velké možnosti, často je účinnější méně umný rukopis samotných skautů a skautek) • návštěva ve škole nebo školní družině (je třeba být v kroji, mít s sebou 1-2 skauty nebo vlčata, světlušky, mít předem souhlas ředitele školy a při vlastní návštěvě nezdržovat příliš); často udělá své již pouhá přítomnost dětí v krojích, u vodních skautů výrazněji • prostá návštěva může být propojena s krátkým vystoupením, zpěvem, scénkou a rozdáváním drobných rukodělných dárků
23
•
návštěva na schůzkách rodičovského sdružení (zde je třeba argumentovat tím, že v Junáku se děti nejen zabaví, ale budou vychovávány tak, aby rodiče později neměli obavy ze závadových part, návyků apod.) při různých příležitostech je vhodná prezentace oddílu na veřejnosti (tradiční vystoupení před Velikonocemi, Vánocemi, v muzeích, galeriích, Betlémské světlo, sbírky pro různé charitativní účely a nadace, …) veřejná prezentace skautských akcí (Svojsíkův závod, Závod o totem a vlajku, místní závody, oslavy výročí Junáka, veřejné setkání skautů – kupř. Západočeské Jamboree) skautské akce pro veřejnost, při nichž si potenciální nováčci ochutnají skautských „bonbónků“ (různé dětské dny, otevřené závody, akce integrující postiženou mládež – kupř. liberecký Zikkurat)
•
•
•
Souhrnně lze říci, že každá povedená akce oddílu nebo střediska přináší nějakou možnost náboru, podmínkou však je prezentace veřejnosti (kupř. samozřejmé nošení krojů).
3.3. Příprava nováčků se zapojením členů oddílu Příliv nováčků je buď plynulý nebo nárazový. Při plynulém se jedná pro každou družinu o jednoho, dva nováčky. Je vhodné, jsou-li nováčci rozděleni do družin rovnoměrně, potom jejich vřazení trvá menší dobu. Pokud nováčka přivedl kamarád, stává se jeho patronem. Pokud se nováček ocitl v družině osamoceně, je třeba mu patrona přidělit. Nejvhodnější by měl být podrádce (patří k těm nejvyspělejším a navíc si na jednom, dvou vyzkouší, jak bude v budoucnu vést celou družinu). Nebezpečím, o kterém musí vůdce vědět a předcházet mu, je šikanování. Nováček ještě nemusí znát všechna svá práva a může se stát, že mu z nich další členové oddílu udělají jen povinnosti. Jestliže dojde k nárazové obměně členů, může to být pro oddíl problém. S přílivem nováčků do oddílu (začátkem školního roku nebo po úspěšné náborové akci) musí oddíl přizpůsobit jejich potřebám program. Nejvhodnější je zařazení většího množství nepříliš náročných her, jednoduchých výprav a takových aktivit, které umožňují vzájemné poznání alespoň jmény. V této první fázi je třeba probudit zájem, který vede k zakotvení nováčků do stálé sestavy oddílu. Do navyklých kolejí je třeba najíždět jen postupně a pomalu, aby si nováčci stihli osvojit oddílové zvyklosti. V opačném případě by zájem nepřetrval zimu, respektive jaro, kdy je možno „chodit za skauta“.
24
3.4. Postup „chlapec na zkoušku – nováček – skaut“ U nováčka je nejdůležitější dát mu najevo, že je o něj zájem – zájem vůdce oddílu, zájem družiny, jejího rádce a všech členů. Proto je nutno •
• • • • • • •
seznámit se s ním (pohovorem, dotazem na oblíbenou hru, jídlo, četbu; kromě toho je třeba se seznámit i s rodiči a upozornit je na povinnosti, které i oni mají vůči oddílu – nejen příspěvky, ale i uvolňovat na plánované akce) získat od něj základní údaje (jméno, spojení, pojišťovna, případná omezení a nemoci, …) seznámit s ním oddíl (představit, nechat promluvit, pochválit přede všemi) jeho seznámit s oddílem (ukázat vývěsku, oznamovatel, kroniku, fotografie, časopis) předat mu písemné informace (o schůzkách, výpravách, potřebách na schůzku, na výpravu, …) předat písemné informace rodičům (plán práce oddílu, plán schůzek a akcí rodičů, nutné vybavení, co mu oddíl zapůjčí a na jakou dobu, …) přidělit mu patrona (a patronovi vysvětlit závažnost úkolu a současně vysvětlit, že tím plní skautskou stezku) Dát nováčkovi zkušební dobu – „chlapec na zkoušku“ obvykle 1-3 měsíce (pokud v této době odejde, není to neúspěch jeho, oddílu ani vůdce; takový chlapec se může po čase znovu vrátit a nikdo mu nemá co vyčítat)
Nováčkovská zkouška by opravdu měla být zkouškou nováčka – neměla by být školometská ani příliš náročná. V žádném případě by neměla být jen „vydržena“, nováčkovská zkouška by měla osvědčit, zda chlapec (děvče) míní v oddílu setrvat, i když se mu občas něco nepovede nebo nezalíbí. Období nováčkovské zkoušky by mělo být 6-9 měsíců. Nováček, který vstoupil v září jako chlapec na zkoušku, by měl nejpozději na táboře mít nováčkovskou zkoušku složenou. Trochu jiná je situace, když se nováčkem stane bývalé vlče nebo světluška. Jestliže je dobře připraven, jestliže má zlatou stopu (druhou hvězdu), navíc Šedého bratříka či Tři tesáky, pak má vlastně nováčkovskou zkoušku složenou. Záleží na vůdci, kdy mu složení zkoušky uzná. Po složení nováčkovské zkoušky se z nováčka stává skaut. Pak má právo složit skautský slib. Některé oddíly a někteří vůdci si jsou tolik vědomi závažnosti skautského slibu, že jej po nováčkovské zkoušce automaticky skládat nenechávají. Jiní nechávají skautský slib obnovit ještě jednou v roverském věku 15-17 let jako důkaz, že to kdysi nebyla pouhá odříkaná věta.
25
Ve středu v 18.00 hodin, po nachystání všech věcí, jsme řekli, že začneme v klubovně vlčat. Po chvilce dělání přišlo Kuře s Bimbošem, jestli prý s něčím nepotřebujeme pomoct. Tak jsme teda všichni lepili těsnění. Poté přišla Jitmelka, že by potřebovali strašně mluvit s Pajtášem, že to bude tak na hodinku. Bohužel, bylo to víc jak hodinu. Pak přišel Pif, který se nechal zlákat Kuřetem a Bimboškem také k práci a pomáhal jim. Asi hodinu poté přišel Kwak a Kemílek. Požádal jsem Kwaka, jestli by mi podržel dveře. Já jsem lepil jednu půlku a Kemílek druhou půlku dveří. Poté mě oba dva opustili a dál jsem dělal sám. Pak se přidal i Pajtáš a nakonec se nám podařilo zdárně nalepit kromě tří dveří všechno.
26
Klubovna
4. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA VEDENÍ ODDÍLU
funkčnost - prostředí - výzdoba - vybavení - pořádek 4.1. Vliv prostředí klubovny na činnost oddílu, podíl členů oddílu na vzhledu klubovny Oddíl, který nemá možnost se scházet v klubovně, prakticky nemá podmínky pro svou práci. Před deseti lety nebylo problémem získat bývalé agitační středisko nebo jinou místnost sloužící předchozímu režimu. Dnes se restitucemi nebo prodejem obecních majetků soukromníkům stává, že majitelé vypovídají skautům nájemní smlouvy. Přesto je možno klubovny získat v bývalých prádelnách, krytech, zrušených jeslích apod. Zahraniční zkušenosti ukazují, že se střediska jako právní subjekty mají snažit získat místnosti do dlouhodobého pronájmu nebo do přímého vlastnictví. Některá získala majetky jako restituce Junáku, některá si dokonce postavila klubovny vlastní. Klubovna je • místem pro schůzky a vytváření vlastního prostředí • místem pro uložení majetku (stany, vlajky, kroniky, knihovna, …) • útočištěm při špatném počasí • místem schůzek oddílové rady a vedení oddílu • centrem informací (bodování, oznamovatele, zkoušky, novinky, podklady pro hry a soutěže, …) • reprezentační místností pro návštěvy (rodičů, jiných oddílů, zkoušky a setkání) • seberealizaci jednotlivých členů oddílu (výzdoba, informace, výrobky) • jestliže v klubovně probíhají i samostatné schůzky družin (což je dnes velmi časté), je klubovna prostorem pro prezentaci družin a centrální oddílová výzdoba by měla zaujímat menší část Každý člen oddílu by měl považovat klubovnu za svůj druhý domov.
4.2. Jak získat vybavení klubovny V • • • • •
klubovně by mělo být dostatek místa na sezení oddílu (nebo alespoň dvou družin) stůl pro psaní, případně rukodělnou činnost a hry oznamovatele pro každou družinu a jedna centrální pro oddíl místo na uschování osobních věcí (alespoň jedna skříňka na družinu) oddílová knihovna, časopisy a soubory her
27
• • • •
čestné místo pro vlajku, znak, diplomy a ocenění prostor pro úspěšné rukodělné výrobky a dary vzájemná pošta a vzkazy oddílová lékárna
Vybavení klubovny je možno získat nejprve dary rodičů členů oddílu (leckde se ve sklepě nebo na půdě najde nějaká ta židle, případně skříň). V dalších fázích se lze obrátit na školy o vyřazený školní nábytek, na obecní zastupitelstvo, jednotlivé dílny apod. Stoly lze získat z restaurací, aj. Svépomocí lze leccos v rámci schůzek vyrobit, leckdy pomohou rodiče. Častou tradicí jsou dary družin oddílu v mikulášské a předvánoční době. Oznamovatele lze vytvořit z polystyrenového odpadu, odstřižků jekoru, dřevěných odřezků, kousků kůže. Pokud středisko řádně platí příspěvky a okres je řádně registrován, má právo zažádat o dotace na vybavení, ze kterých lze vybavení klubovny pořídit řádným nákupem, i když ne nejlevněji. Při každých dotacích však musí středisko doložit cca 30% nákladů vlastním krytím. Ty lze pořídit z příspěvků, případně darů rodičů či jiných sponzorů.
4.3. Systém udržení pořádku na družinových schůzkách a akcích celého oddílu V klubovně je třeba dodržovat určitý řád. Je dobře, když má část předsíňovou s věšáky a policemi na přezůvky. K samozřejmému vybavení klubovny patří úklidové prostředky (alespoň odpadkový koš, vědro, smeták, hadr). Osvědčila se i kniha docházky, ve které se na jedné straně píše datum a hodina, kdo měl schůzku, počet přítomných a kdo schůzku vedl. Na druhé straně se pak píší vzkazy, závady apod. Klubovna by měla mít řád pro užívání a uklízení klubovny. Úklid klubovny musí být pravidelný a o pořádek se musí starat všichni členové oddílu systematicky. Je nevhodné, aby úklid byl prováděn za trest. Jednou do roka je třeba klubovnu vygruntovat, což by se mělo objevit v ročním plánu.
4.4. Oddílová herna V klubovně musí být dostatek prostoru pro hry. Toho lze nejlépe docílit stoly, které lze složit, srovnat, uklidit. Dalším vybavením by měla být skříň se zásobníkem her, herních pomůcek, návodů. Nejcennější jsou ty hry, na jejichž výrobě se podíleli sami členové oddílu.
28
Zubaté, rozviklané kleště, kladívka bez násad, tupé pilky, neostré sekery, které nemají chrániče, zohýbané šroubováky a dláta. Bolševická doba, v tom měl starý pán nepochybně pravdu, z nás nadělala necity i v tomto ohledu. A doba dnešní tento stav stále podporuje. Přestaňme s tím. Napravit také tuhle spoušť v chápání a přístupu k obecnému a soukromému majetku, kterou v nás zanechala bolševická éra, to by mělo být jedním z důležitých úkolů současného českého skautingu. Dokonce mnohokrát důležitější než nejlépe vymyšlené libreto k dlouhodobé táborové hře.
29
Péče o oddílové vybavení
5.
uskladnění – půjčování – údržba – evidence 5.1. Systém půjčování a evidence vybavení
EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA VEDENÍ ODDÍLU
Vlastníkem vybavení i všeho materiálu je středisko jako organizační jednotka, a to i tehdy, jestliže oddíl získá majetek jinou cestou (sponzorsky, z příspěvků, vybavení tábora). Oddíl je tedy správcem majetku, může jej mít na základě písemného zápisu střediskové rady v dlouhodobém užívání. Oddíl by v tom případě měl mít vlastního hospodáře (v opačném případě je to povinností vůdce oddílu, případně jeho zástupce) a vlastní knihu inventáře. V případě, že oddíl nemá vlastní skladovací prostory, případně má sklad mimo objekt klubovny, pak je třeba u každé položky poznamenat místo uložení. Za inventární knihu zodpovídá vůdce oddílu a hospodář, má právo do ní nahlédnout vůdce střediska, hospodář střediska a členové revizní komise střediska. Před inventarizací střediska je vhodné provést fyzickou inventuru vybavení oddílu spojenou s úklidem klubovny. V praxi se tak nejčastěji děje před odjezdem na tábor („Co vlastně máme?“), vhodnější doba je však po návratu z tábora („Co nám vlastně zbylo?“), již proto, že to je před pravidelnou podzimní inventarizací střediska. Kromě toho je vhodné zavést zápůjční knihu, ve které se vyznačuje, kdo, kdy a na jak dlouho si vypůjčil inventář (stany, spací pytle, lodě, plovací vesty, nářadí, nádobí, …). Zápůjčky mohou být i soukromé (vyjedou-li si dva tři roveři na výpravu, není to vlastně jejich soukromá záležitost), častěji však pro družiny nebo i vlastní oddíl. Lze stanovit i drobný zápůjční poplatek (na údržbu), který mohou platit nejen soukromníci, ale i družiny a oddíl jako náklad akce. Takovýto poplatek však musí být evidován v souladu s hospodařením střediska. Z knihy lze vyčíst, jak se který inventář využívá, jak byl opravován, jak je opotřebený, hlavně však, kde se v danou chvíli nachází. Oddílové vybavení je třeba obnovovat – nemá cenu skladovat haraburdí.
30
5.2. Zapojení členů oddílu do údržby vybavení Údržba oddílového, klubovnového nebo střediskového vybavení není a nemůže být otázkou jen vedení oddílu, ale celé oddílové rady, přeneseně celého oddílu. Již tím, že se vede zápůjční kniha, se ví, kdo naposled vybavení používal a následující vypůjčitel jistě nepřebere vybavení v hanebném stavu. Správce oddílového majetku, tedy ten, kdo vede zápůjční knihu, nutí předchozího uživatele k údržbě, případně opravám. Tato věc se často podceňuje (únava po výpravě, nedostatek času), podcenění pak vede k nehospodárnosti. Je dobře, když je správce majetku „zlý muž“. I v dlouhodobém plánu oddílu se musí pamatovat na údržbu majetku – jednak jako nárazové akce, jednak jako dlouhodobá prospěšná činnost. Je vhodné, když má každá družina trvale přidělenu část majetku k úklidu a údržbě. Buď je to rozděleno druhově a místně (jedna družina stany, druhá nádobí, třetí nářadí, jedna družina záchody, druhá předsíň, třetí zápraží, …), nebo mají i družiny přidělenu alikvotní část společného majetku (lodě, stany, nářadí, …). O údržbu této alikvotní části se stará již proto, aby jí dobře sloužila a nebylo nutno vypůjčovat od dalších družin. V tom případě je vhodné (a v praxi se tak děje), že takto přidělený majetek se označuje symbolem družiny (písmeno, barevný proužek, …)
5.3. Způsoby uskladnění jednotlivých druhů vybavení Vybavení musí být uskladněno tak, aby skladováním nebylo poškozeno. Nejčastějším škůdcem je vlhko a hlodavci. Vlhko je příčinou plísní, koroze a dřevomorných hub, hlodavci ničí prakticky vše, co není často přerovnáváno. Proto je pro skladování třeba najít vyhovující prostory • Samostatnou suchou místnost mívá oddíl navíc jen málokdy. • Sklep je častější, ale je méně vyhovující, protože bývá vlhký a často rejdištěm hlodavců. • Půda je příjemná, ale je třeba často kontrolovat, zda do ní nezatéká, také se tam často práší a v zimě nízká teplota. • Snížený strop klubovny (trámky, policemi, lešenářskými trubkami, …) je vhodným a častým řešením. Zde bývá zpravidla sucho, vyhledání jednotlivého vybavení však narušuje případně probíhající schůzku. • Regály a police po obvodu klubovny jsou sice při ruce, ale zabírají místo pro „skautské estetično“. Závěsů regálů lze využít jako oznamovatelů jednotlivých družin.
31
•
Soukromé prostory členů vedení oddílu (prakticky nepřipadá v úvahu, pokud bydlí v nájemních domech) Prostory rodičů, pokud jsou ochotni a vstřícní. Často je to nutné krátkodobě po táborech, kdy je nutno sušit navlhlé stany, matrace, atd.
•
Každé oddílové vybavení klade určité nároky na skladování •
stany je nutno ukládat suché, aby neplesnivěly, v nevelkých vrstvách, aby se nepřeležely, v temperovaných místnostech, aby mráz nepoškodil podlážky, je vhodná návnada na hlodavce spací pytle a vložky obdobně jako stany, nevadí jim mráz karimatky nejsou na skladování náročné, vadí jim však mráz potraviny se vlastně skladovat nesmějí. Trvanlivé (konzervy, čaje, …) v policích nebo větraných bednách zabezpečených před hlodavci, vlhkem a výkyvy teploty, nejvýše však do data vyznačené trvanlivosti lodě je třeba pouze zabezpečit před odcizením (krakorce, zámky, loděnice, …) a na zimu před vlhkem (nevadí voda, ale led) plovací vesty nejlépe zavěšené na šňůře nebo na ramínkách. Pozor na přeležení a mráz pádla nejlépe uložená ve stojanech nebo zavěšená za hlavici lana volně smotaná a zavěšená nářadí neklade nároky na uskladnění, ale na bezpečnost, proto je potřeba pro ně najít málo frekventované místo a stabilní polohu. Nezapomeňme na konzervaci kovových i dřevěných součástí, pily ukládáme vypnuté (tj. ne napnuté) nádobí také neklade nároky na uskladnění, ale na hygienu. Je třeba je po každém užití pečlivě umýt, dřevěné chránit před vlhkem a plísní úklidové hadry a utěrky považujme za spotřební materiál a skladujme jen nepoužité
• • •
• • • • •
• •
32
Proč to vlastně píšu - dostali jsme totiž od Peťuly. Máme napsat článek, který by povzbudil čtenáře Rovera a pokud možno je přiměl k nějaké aktivitě, totiž pomoci nám se sháněním dalších odběratelů. Ale s Peťulou je těžká řeč. Když si četla první verzi tohoto článku, div že mi nehodila počítač na hlavu. (Ještě štěstí, že nemáme psací stroje. Počítač je na takové špásy přece jen trochu drahý, což uznává i autokratická Peťula.)
33
6.
Kronika, oddílový a družinový časopis, dokumentace, fotografie 6.1. Druhy, způsoby 1založení a vedení kronik
EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA VEDENÍ ODDÍLU
Kronika je stmelujícím a tradice udržujícím prvkem oddílu. Není zanedbatelná její citová stránka („Jé, to jsem já před třemi lety!“ či dokonce „Podívejte, jak vypadal Bublina, když byl vlčetem!“ a „Tenkrát jsme vyhráli krajské kolo Svojsíkova závodu.“). Druhy a typy kronik: • reprezentační kronika, jakási pamětní kniha • kniha, do které se vpisují nejdůležitější události života oddílu za doprovodu kreseb, fotografií a fotokopií • „cancák“ obsahuje každou vstupenku, jízdenku, razítka z navštívených míst, kresby a vzkazy • kronika vázaná z jednotlivých listů • komentované fotoalbum • svázané ročníky oddílového časopisu • filmový, dnes videozáznam • webové stránky Pravda, existuje jeden oddíl dnes již oldskautů, který vede „kroniku šuškanou“. V ní není jediná popsaná stránka, ale vypráví se nad ní o průšvizích a ostudách. Kronika v podobě knihy je vhodnější než vázaná z jednotlivých listů. Kniha sice může až příliš dlouho setrvávat u zhotovitele zápisu a do alba je možno dělat několik zápisů najednou, ale jednotlivé popsané listy se snadněji vyjmou a tím i ztratí. V současné době videokamer a webových stránek se psané kroniky vytrácejí. Přesto je však kronika v podobě knihy nebo sešitu důležitou složkou oddílových tradic a tím i výchovy. Listování v kronice má dnes již kouzlo skoro zapomenuté činnosti, asi jako rozdělávání ohně v době dálkového vytápění. Jsou kroniky reprezentativní a honosné, nejcennější jsou však kroniky, které vede sice jeden kronikář, ale zápisy zhotovují postupně jednotliví členové oddílu. Jestliže však máme v oddíle někoho, koho baví zápisy, případně výtvarný doprovod, svěřme mu kroniku a časem mu přiznejme příslušnou odborku, resp. odbornost. On sám začne časem některé zápisy přidělovat.
34
Kronika by měla obsahovat: • složení oddílu v dané době (vedení oddílu, počty, jména, přezdívky, rozdělení do družin) • námět celoroční nebo táborové hry • hlavní akce a události života oddílu • úspěchy oddílu v soutěžích • výtvarný doprovod • jednoduchou fotodokumentaci s popiskami • zápisy hostů, případně spřátelených oddílů ze společných akcí Kronika není deník (tábor bývá tak naplněn programem, že může být zápis denně), ale vyjadřuje společné pocity oddílu během roku. Deník by se měli naučit vést jednotliví členové oddílu. Přínosem jsou i družinové kroniky, které nebývají nejprofesionálnější, ale o to více autentické. Kronika má být uložena v klubovně, aby byla zájemcům přístupná.
6.2. Význam oddílových, družinových a táborových časopisů pro činnost oddílu Stále častěji vydávají střediska, oddíly i družiny vlastní časopis. Časopis již svým názvem vyjadřuje ducha oddílu (střediska, družiny, vydavatele). Jen ve výjimečných případech vychází jako deník (na táborech, pak to je obvykle večerník nebo nočník), nejčastěji to je měsíčník, v lepším případě čtrnáctideník. Družiny zvládají týdeníky. Časopis plní funkci • kroniky (reportáže a zápisy) • věstníku (výsledky soutěží a bodování, plány a zabezpečení jednotlivých akcí) • reprezentační (fotokopie, diplomy) • výchovnou (oficiální úvodníky vedení oddílu nebo redaktorů) • motivační a zábavnou (námět a rozvíjení dlouhodobé hry) • naukovou (informace, soutěže, kvízy) • stmelující (pro nemocného nebo zaneprázdněného člena je spojkou s aktuálním životem oddílu) • tradice (staré ročníky udržují vzájemnost skautských generací) • pracovní (vydávání časopisu je zpravidla týmová práce, na které se musí někdo podílet textem, někdo výtvarně, někdo redakčně, někdo technicky, někdo distribučně)
35
Je oddíl, ve kterém jsou vydávány časopisy čtyři – „vládní“ Vodník, pro družiny Vodník Plus, opoziční Hastrman a informační občasník Vodník Special. Všechny redakce jsou navzájem propojeny a ještě stačí pracovat na webových stránkách střediska (samozřejmě přístavu).
6.3. Způsoby archivace dokumentů a fotografií Oficiální dokumenty (hospodaření, registrace, osobní údaje, zápisy z oddílové rady, plány, …), uchovává vedení oddílu a při změně činovníků jsou oficiálně předávány, případně archivovány nebo skartovány. Neoficiální dokumenty (kroniky, časopisy, fotoalba, diplomy, …) jsou uloženy v klubovně. Pokud se jich nahromadí větší množství, je vhodné založit archiv, který oddílová rada uvážlivě třídí. Pokud je to možné, uchovávají se negativy fotografií, aby bylo možno při výročích oddílu z nově zhotovených fotografií zhotovit panely. Pro oficiální dokumenty platí skartační řád Junáka, který ukládá nejzávažnější dokumenty v určených intervalech předávat archivu Junáka a jeho historické komisi. Přestože se tento řád v souvislosti s nově přijatým zákonem o archivaci změnil, je třeba si uvědomit, že stejně, jako je oddíl či družina součástí celé organizace, jsou její pamětihodnosti součástí celé skautské historie.
6.4. Způsoby a možnosti oddílu pro své zviditelnění mimo středisko Oddíl se má především zviditelňovat výchovou svých členů. Měl by na výpravy chodit v kroji (na táboře se kroj nosí vždy při odchodu „do civilizace“ (návštěva turisticky zajímavých míst, služba při nákupu apod.) Velmi účinný je oznamovatel (vývěsní skříňka) umístěný na veřejně přístupném místě nebo alespoň vně klubovny. Oznamovatel plní úlohu • reprezentační (fotografie, znaky, veřejná oznámení) • informační (úkoly pro družiny a členy oddílu – zvláště ve velkém městě, kde členové oddílu bydlí v relativně velkých vzdálenostech od klubovny; zvyknou si tam chodit i rodiče)
36
Pro setkávání různých oddílů (srazy, soutěže, závody) a pro místní VIP je dobré mít připravený reprezentační materiál (oddílový časopis, kalendář, skládací leporela s fotografiemi a popisem činnosti, zaměření a úspěších oddílu, přívěsky se znakem či jménem oddílu,…). Tyto reprezentační dárky vypovídají o aktivitě oddílu a provokují reciprocitu od obdarovaných. Místní tisk zpravidla ochotně převezme krátké zprávy o činnosti oddílu, v poslední době i regionální televizní stanice použijí videozáznamů z atraktivních akcí do svých vysílaných šotů. Některé regionální noviny jsou ochotny věnovat skautům pravidelnou rubriku pod podmínkou pravidelného dodávání článků, zpráv a informací. To bývá po několika měsících problém, protože nedostatek času a autorů sníží počáteční elán. Zde se nabízí velmi vhodná spolupráce skautských generací: Rádci a roveři jsou schopni dobře zacházet s digitálními fotoaparáty, oldskauti registrovaní u oddílu nebo střediska mohou tyto snímky doprovázet pravidelnými zprávami pro tisk. Dnes nejoblíbenější prezentací oddílů a středisek jsou webové stránky. Zpravidla mají dobrou informační hodnotu a slušný vzhled a provedení, ale jejich nevýhodou je to, že je otevře jen ten, kdo je hledá nebo náhodou otevře. Proto je vhodné po vzoru malých i větších firem ke každé informaci ve vývěsce či na propagačním letáku dodávat okřídlené „více informací na www.xxxx.cz“
37
Na schůzce jste měli za úkol napsat „předpověď“, jak bude asi vypadat svět v roce 2030. No a teď si můžete na pár příkladech přečíst, jak to dopadlo: Svět za 30 let. V roce 2030 budou lítací auta. Na dovolenou budem lítat na Jupiter. Potkáme se s Astro Comics. Budou zlí mimozemšťani, a my je porazíme světelným mečem. Budem jíst obr hranolky, k tomu smažený sýr s obr okurkou. Budou automaty na lego. Budem si z hlíny dělat lego. Vilda
38
Schůzky
7. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA VEDENÍ ODDÍLU
družinové, oddílové – příprava, obsah, dramaturgie, vedení, doba 7.1. Systém plánování a příprav schůzek, propojení družinových a oddílových schůzek, kostra programů, časové rozvržení jednotlivých typů programu, dramaturgie programu Schůzky představují nejčastější formu činnosti oddílu. Ve velmi krátkém čase by se měla stihnout navodit atmosféra, zaujmout, něco předat i pobavit. Ideální je, má-li oddíl vlastní klubovnu, kde se může sejít najednou a kterou mohou také během všedních dnů i víkendu využívat jednotlivé družiny samostatně. Kromě klubovny má oddíl využívat schůzek v přírodě. Schůzka má proběhnout vždy stejně v rozmezí jedné až dvou hodin a to v pevně stanovený den (není vhodné měnit během roku den nebo hodinu schůzky).
Družinové schůzky vede rádce družiny, dospělý člen vedení oddílu nemusí být přítomen. Schůzky se konají týdně Jednotlivé schůzky je nutno připravit, rádce by měl znát krátkodobý a střednědobý plán oddílu. Program schůzky má být pestrý, nesmí chybět prostor pro jednotlivé členy oddílu. Schůzka má mít pevnou organizační strukturu, i když čas od času je vhodné zařadit jiný typ, aby se nestaly stereotypními. Zpravidla je to schůzka monotematická (stavba modelu tábora, batikování, návštěva lázní, minivýprava do okolí nebo ulic apod.). Z výchovného hlediska je nutné přesně vymezit začátek a konec schůzky podle oddílových zvyklostí (vztyk, pokřik, vzájemné potřesení rukou, písnička, …). Při sestavování programu je třeba dbát na střídání činností a vkládání her. Organizační sdělení (sraz na výpravu, úkol na příští období, …) je vhodné zejména o vlčat a světlušek předat písemně (pro starší lze použít i jednoduché šifry, morseovky apod.) Příklad osnovy dvouhodinové družinové schůzky: • 5´ - zahájení – pokřik, přivítání • 5´ - mini hra – ti, kdo přijdou pozdě o ní přijdou, ale nenaruší tolik program – kupř. hledání rozstříhané pohlednice, pak její skládání a poznání, co je na obrázku
39
•
20´ - organizační záležitosti – stručně, ale jasně – výsledky bodování, předání důkazních lístků, sraz a další informace o nejbližší výpravě, společná kontrola kroniky, scénka z minulé výpravy 40´ - hra na procvičení minule procvičeného nebo naučeného námětu skautské stezky – uzlařský trojboj – šifrovaná zpráva obsahuje úkol jednotlivce: vázání uzlů na čas, poslepu, jednou rukou – sestavit žebříček, aby příště mohl každý překonávat sám sebe 20´ - nové dovednosti stezky – shrnutí a čtení historie světového skautingu – přiřazení obrázku a letopočtu – každá dvojice 3 události – dvojice oznámí, co přiřadila a co o události ví – rádce shrne, případně opraví a vybere dvě události, které převypráví nebo přečte – další události se nechají na příště 10´ - pohybová hra na veverky – hututu apod. 15´ - zopakování dvou starších písniček a naučení nové 5´ - ukončení – připomenutí organizačních záležitostí
•
•
• • •
Přesné dodržení programu je náročné, je třeba počítat s tím, že se časy některých bloků nedodrží. Pro případ vyčerpání programu je zase třeba mít náhradní program v podobě jednoduchých her.
Oddílové schůzky se konají obvykle jednou do měsíce. Oddílová schůzka je slavnostnější a program většinou připravuje oddílová rada pod vedením vůdce. Ve většině oddílů je zvykem chodit na oddílové schůzky v kroji. Příklad programu: • 10´ - před zahájením schůzky volná zábava, členové jednotlivých družin se zdraví a volně baví • 5´ - zahájení – pokřiky družin • 10´ - hlášení rádců družin o splnění úkolů stezky jednotlivci – předají vedení oddílu stezky k potvrzení • 5´ - čtení posledního zápisu v oddílové kronice • 15´ - kontrola úkolů minulého období – poznávání města, sběr žaludů, údržba některé části oddílového majetku – nejčastěji hrou, kvizem, závodem družin nebo jejich reprezentantů • 15´ - hra k procvičení části stezky • 10´ - jednoduchá hra – elektřina, hledání špendlíků, co se změnilo, … • 20´ - družina baví oddíl – družina, která je na řadě, řídí část programu – minipřednáška, ukázka dovedností, hra pro oddíl, … • 10´ - vyhlášení druž. bodování v dlouhodobé hře a pokračování libreta hry • 10´ - příprava společné akce – výprava, plavba, nadílka lesní zvěři, akademie • 15´ - zpěv • 5´ - zakončení pokřikem oddílu V programu je třeba počítat s relaxačními (zdravotními) přestávkami.
40
V souladu s českou tradicí dlouhodobých a táborových her je možno některé oddílovky připravit s libretem a motivací. Může to být etapa celoroční hry, jindy například oddílová schůzka s námětem („Letopisy Narmie“, „Putování Saharou“, „Konvoj do Murmanska“, „Návštěva u Kateřiny Neumannové“, …), malou akademií všech pro všechny. Je hodně oddílů, kterým se nedaří organizovat samostatné družinové schůzky. Ty potom musí hledat náhradní řešení. Příklad: • 5´ - zahájení • 10´ - kontrola společných úkolů • 90´ - rozdělení družin do vymezených prostorů – kupř. jedna v klubovně, druhá venku před klubovnou, třetí plní poznávací úkol ve větší vzdálenosti (zhruba po 30´ se činnosti a prostory střídají) • 10´ - společná hra • 5´ - vyhlášení úkolů pro družiny nebo jednotlivce (k jejich plnění se může družina postupně scházet v bytech svých členů) • 5´ - zakončení Jednou měsíčně je pak takováto schůzka „pravou“ oddílovkou.
7.2. Kontrola samostatných schůzek družin a jejich plánování Vedení oddílu a oddílová rada připravuje dlouhodobé a krátkodobé plány, to znamená, že rádci jsou o nich informováni. Na jejich základě rozpracují program schůzek a výprav své družiny, který upřesňují zhruba jednou měsíčně na schůzce oddílové rady. Vůdce oddílu (případně další člen vedení oddílu) přípravy zkontroluje, případně poradí a doplní. Pokud jsou přípravy písemnou formou (vhodný je zavedený notes), potvrdí vůdce nebo jeho zástupce podpisem souhlas. Rádce je tím oprávněn samostatně vést družinovou akci. Tým vedení oddílu má nejen právo, ale i povinnost kontrolovat průběh družinových akcí. Znamená to, že se jich má alespoň namátkově (u začínajícího rádce často). Je lepší, když se členové vedení postupně vystřídají u jednotlivých družin, než aby byl každý „patronem“ jedné družiny. Dospělý skaut by do schůzky družiny vůbec neměl zasahovat, pokud nehrozí nebezpečí zranění nebo materiální škody. Měl by se naopak účastnit programu jako člen družiny. Teprve po schůzce, nejlépe na oddílové radě vytknout rádci případné chyby, popřípadě navrhnout lepší postup. Jestliže se mu podaří vidět stejný program u různých družin, má možnost srovnávání a hodnocení. Protože i rádce je třeba povzbuzovat, má vůdce především chválit a případné negativní hodnocení nechť provede taktně.
41
Na Příběnicích jsme se rázem proměnili v hejno džaponských turistů, kterým se dostalo přivítání od pracovního kolektivu hotelu „Stříbrný vítr“. Pro zajímavost jména některých členů personálu: „Puštík, Smrček, Lopaťák, Pinocio“, se mi zdála nějak povědomá, ale co, zeměkoule je malá. Co mě ale fakt zarazilo, je to, že hotel „Stříbrný vítr“ byl nový středně velký penzion, který byl jen pro nás, jediné mínus - moc, skoro vůbec, se tam netopilo (ať žije přepych).
42
Výpravy
8. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA VEDENÍ ODDÍLU
četnost – cíl – námět – program – typy – dramaturgie – bezpečnost – příprava – doprava – výstroj – táboření – stravování 8.1. Výpravy jako součást skautské výchovy a jejich začlenění do plánu celoroční činnosti oddílu. Postup při přípravě výpravy Podle stanov patří pobyt a činnosti v přírodě mezi sedm základních metod skautské výchovy. V obecném povědomí je to také hlavní charakteristika skautingu, je vnímán jako určitý druh turistiky. Vlivem historických okolností je český skauting s přírodou pevně spjat a je mu takřka nepředstavitelný způsob skautování v některých amerických velkoměstech, kde je důraz kladen především na rozvíjení kladných morálních vlastností a do přírody se vyráží jen na krátkodobé tábory. O to víc závidíme skautům kanadským, kteří díky rozlehlosti země mají možnost pobývat v přírodě prakticky nedotčené civilizací. Skautské výpravy proto tvoří podstatnou část programu oddílu. Podle místních podmínek (vzdálenost, doprava, okolní terén, převládající biotop) plánuje oddíl své výpravy. Vůdce oddílu na výpravě • v praxi pozná úroveň družin, rádců i jednotlivých členů – má příležitost si popovídat a v klidu naslouchat • bez zkoušení pozná míru zvládnutí skautské stezky • pozná i vytrvalost jednotlivců – někdo se výpravám soustavně vyhýbá • předvede a vyzkouší činnosti, o kterých lze v klubovně jen mluvit, maximálně postavit model (stavba přístřešku, ohniště, vaření apod.) • může zařadit náročnější a netradiční aktivity – slaňování, pobyt na sněhu, … • nenásilně specializuje oddíl – botanika, geologie, survival, lezectví, zálesáctví, … • může organizovat veřejně prospěšnou činnost Výprava je krátkým táborem Oddílová výprava má být v průměru jednou měsíčně, proto má být zařazena do dlouhodobého plánu.
43
8.2. Typy výprav – rozdělení podle délky, ročního období, cíle a programu, oddílové/družinové Výpravy rozdělujeme na • polodenní – vlastně schůzka v přírodě • celodenní – bez přenocování • víkendové – dvou až třídenní s přenocováním • delší – vlastně krátké putovní tábory (tábor je delší 8 dnů) Jednodenní výpravy jsou jednodušší na organizaci, ale náročnější na program, který je zde prioritní. Při vícedenních výpravách záleží na tom, zda jde o putování nebo oddíl setrvá na nocleh na jednom místě. V prvém případě je třeba dbát na výběr trasy – oddíl se pohybuje tempem nejpomalejšího člena, v druhém případě záleží na programu (kupř. první den večer, kdy se moc nechce spát). Letní výpravy potřebují méně vybavení, z nouze lze nocovat pod širákem, mají výhodu dlouhého dne. Zimní výpravy předpokládají dobrou přípravu i fyzickou, zanechávají však hlubší prožitky. Jarní a podzimní výpravy bývají vlhké a blátivé, ale nabízejí nevšední pohledy na přírodu a krajinu. Za výpravu zpravidla považujeme pěší výlet po předchozí dopravě veřejným prostředkem, výpravou je i splutí řeky, výprava cyklistická apod. Každá skautská výprava má nějaký cíl, motiv: • seznámení a upevnění oddílu • prověření znalostí a dovedností • návštěva kulturní pamětihodnosti • výprava na „tajné kultovní místo“ oddílu • nový sport – lyžování, slaňování, jízda na koni Většinou však výprava splňuje cílů více. Pokud rádce splní podmínky přípravy schválené vůdcem, může uspořádat výpravu družiny. Družinové výpravy bývají jednodušší, jsou „malým trempíčkem“.
44
8.3. Výchovné využití výprav při plnění stupňů a odborek Výprava je ideální dobou na plnění stupňů a odborek. Přestože mají pevná pravidla, neměly by (kromě odborností 3.stupně) být školsky přezkušovány. Nejlepší formou pro ověření znalostí ze stezky je hra, pro kterou je na výpravě větší prostor než na schůzce.Vůdce si v přípravě vyznačí, jakou disciplinu chce procvičit a sledovat, na koho se zaměří. Je-li vnímavý, uzná splnění disciplin více členům oddílu, než předpokládal.
8.4. Organizační a technické zabezpečení výprav, bezpečnost. Spolupráce s rodiči Při přípravě výpravu motivujeme. Buď je součástí dlouhodobé hry nebo její náplň propojíme do jednoho celku upraveným nebo zcela vymyšleným příběhem. Při dramaturgii použijeme • rituály charakteristické pro jednotlivé akce (zahájení, ukončení) • pestrost programu – střídání druhů her a činností • kromě účelových programů (k získání dovedností, procvičování, …) i programy odpočinkové • při motivaci nešetřit nápady • spád programu – pozor na hluchá místa nebo přeplněnost • výběr her a zábav při cestování spojem • schopnost improvizace • alternativní programy pro zvládání nálad, změny počasí, … • oživení netradiční činnosti Dovednosti a nové poznatky zařadíme ráno nebo těsně po obědě, sporty a hry v pozdním odpoledni. Nesmíme zapomenout na kulturu (i historii konkrétního místa výpravy) a estetické programy. Duševno a duchovno zařazujeme večer, kdy jsou všichni klidnější a lépe se navazuje potřebná atmosféra. K programu můžeme využít i noc, nesmíme ale zapomenout prodloužit budíček nebo příští den zařadit relaxaci. Je nutno dát prostor činnostem připraveným jednotlivými členy oddílu. Celou výpravu zakončíme oddílovým rituálem, který představuje výraznou tečku za konkrétní akcí. Ten zabrání mj. tomu, že se třeba na nádraží se členové oddílu neorganizovaně rozeběhnou k čekajícím rodičům. Technické zabezpečení obsahuje zejména výběr • místa a trasy • dopravy – vlak je stále nejvýhodnější – skupinové slevy jízdného, možnost pohybu po vagónu, snadnější přeprava zavazadel, lepší možnost programu během přepravy
45
•
stravy – lepší je hromadné vaření nebo alespoň po družinách – jednotlivec nenese tolik jídla a při vaření se ušetří čas; jídlo by se na výpravě nemělo šidit, je nutný dostatek pití a alespoň jedno teplé jídlo denně noclehu chata umožňuje pozdější příjezd na místo, pohodlnější a bezpečnější zázemí, méně starostí s technickým zajištěním výpravy širák je romantičtější než chata, nelze použít pro vlčata a světlušky, umožňuje praktické vyzkoušení některých dovedností a znalostí ze stezky, vůdce musí předem znát místo přenocování (terén, zdroj pitné vody, dřeva) stany je nutno přinést (možnost rozdělení dvouplátnových jehlanů) nebo dovézt, případně předem vybavení – materiál, mapa, lékárnička, mobilní telefon (nosí se vypnutý, slouží jen pro nutné spojení v případě nouze), hudební nástroje, osobní výstroj, převlečení a náhradní ponožky i prádlo psychická příprava na případné krizové situace – zabloudění, únava, nestihnutí spoje finančních nákladů – uplatnění skupinové slevy, zálohy na ubytování, vstupné; je vhodné s přihláškou vybrat zálohu; vyúčtování akce je samozřejmou povinností vůči rodičům i vůči případné dotaci na víkendové akce při vodáckých akcích je třeba zajistit přepravu lodí včetně jejich nakládání a po akci uložení
• • •
• •
• •
•
Spolupráce s rodiči Při organizování výprav se neobejdeme bez spolupráce s rodiči. Rodiče musí mít vůči vůdci plnou důvěru, proto především první výpravy a výpravy s nováčky musí být méně náročné a končit přesně v určený čas. Rodiče by měli o výpravě vědět předem z plánu oddílu, aby děti uvolnili. Samozřejmě je třeba se vyhýbat datům, ve kterých jsou obvyklá rodinná setkání (dušičky). Někteří rodiče si pletou skauting se školní družinou a na víkend děti vůbec neuvolňují. Těm je třeba vysvětlit, že výpravy jsou důležitější než dvouhodinová schůzka jednou týdně. Pokud je to možné, pozvat takové rodiče na jednu výpravu. Spolupracující a důvěřující rodiče budou brzy děti uvolňovat, dávat jim nezbytné částky na výpravu a naučí se jim dávat na cestu vhodné jídlo a ve vhodném množství. Často se pak rodiče naučí připravit jídlo pro družinu – ten brambory, onen sekanou, tamten ovoce a další upeče bábovku nebo buchty. Na příští výpravě se jejich proviant může pootočit. Rodiče si zvyknou, že výprava končí až oddílovým pokřikem před nádražím, a pak si děti rozeberou. Naprosto nutnou podmínkou k získání a udržení jejich důvěry je dodržování času návratu a správné vyúčtování akce.
46
Zatím čtyřikrát jsem někde ve městě tajně schoval dopis pro vlčata. Celý týden si ho vždy mohou najít, přečíst a splnit úkoly. Za každý splněný dostávají drápy podle kvality a zároveň tím plní vlčka průvodce. Pro přečtení tajné schránky choďte ve dvou, jeden hlídá, druhý čte. Je to kvůli nebezpečí odhalení. Po prázdninách budeme pokračovat, ale prodloužíme dobu na čtrnáct dní.
47
Další oddílové akce brigády – akce ve městě a obci – sport – kultura – závody – veřejně prospěšná činnost oddílu – pomoc potřebným EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA VEDENÍ ODDÍLU
9.1. Zařazení různých oddílových akcí do plánu oddílové činnosti, jejich výchovný význam Kromě schůzek a běžných výprav pořádá oddíl i akce vymykající se z běžného programu oddílu, i když některé se mohou stát tradičními. Jsou to především akce sportovní – turnaje ve vybíjené, odbíjené, návštěva bazénu, propůjčení tělocvičny k míčovým hrám, orientační závod, návštěva jízdárny, lezecká tréninková stěna. Další jsou hry v terénu a ve městě – Boj ve Stínadlech, varianty her na četníky a na zloděje, poznávací a orientační hry, bludička, hon na jelena, stopovaná, … Různé turistické pochody – přechod Brd, výprava na Ivančenu, noční přechod Jizerských hor, dobývání severního pólu, … Kulturní akce – kino, divadlo, koncert, … Méně obvyklé je třeba sestavování autodráhy ze všech dílů, které členové oddílu vlastní – prostor klubovny na to obvykle nestačí a je třeba si zapůjčit třídu nebo tělocvičnu, ... Většina těchto akcí je v civilním oblečení, mnohé v převleku, přesto je třeba se skautsky chovat – na takovýchto akcích se projeví úroveň skautského chování. Vedení oddílu musí připravit způsob, jak hru přerušit, zastavit, zabránit úrazům nebo zabloudění, musí mít předem promyšleno, co s neúspěšnými. Další akce jsou pravidelné akce oddílu nebo střediska – mikulášská, vánoční besídka, nadílka lesní zvěři, odemykání a zamykání vody, zimní plavba, jarní plavba, čištění studánek, lidové zvyky, první podzimní výprava, oheň sv. Jiří, Den sesterství, ... Tyto akce jsou oddílovým (střediskovým) svátkem a při pravidelnosti přitahují i bývalé členy oddílu a rodiče současných členů. Jejich účast vytváří hrdost na příslušnost k oddílu a dlouhodobě upevňuje vzájemné vztahy.
48
9.2. Brigády – výchovný význam, organizace, bezpečnost, právní aspekty (dětská práce) aj. Brigády (je to slovo bývalého režimu, skautský ekvivalent je společný nebo velký dobrý skutek nebo neutrální veřejně prospěšná práce) jsou přirozeným plněním 3. a 6. bodu skautského zákona. V minulosti byly celostátně organizovány (borůvkové brigády, milion hodin republice). Můžeme je rozdělit na výdělečné a nevýdělečné. Nevýdělečnými rozumíme nehonorovanou činnost – úklid prostranství před klubovnou, čištění řeky, úklid svěřených ulic, parků a veřejných prostranství, části lesa, vyčištění studánky, oprava studánky (skautská studánka v Jizerských horách vydržela všechny režimy), zhotovení krmelce, sběr žaludů a kaštanů pro lesní zvěř, sběr plastikového odpadu v přírodě, oprava turistického značení,… možností a nápadů je nepřeberně. Některé brigády děláme k získání buď hmotných prostředků nebo jiných výhod. Sem patří i práce pro místního hajného, sedláka či obec během tábora za poskytnutí soušek, brambor, vajec, odvoz odpadků či pitné vody, atd. Výdělečnou činností je sběr papíru, roznášení reklamních letáků nebo novin, práce pro lesní závod (pozor, dětská práce je zákonem zakázána a odměnu je třeba dobře domluvit jako odměnu starším 15 let nebo dospělým, ti ji oddílu předají, ale právně čisté to asi není – lepší je věcné plnění tím dřevem). Do jisté míry sem patří smlouvy o reklamě, za jejichž umístění na lodi, na tričku, při akci nám firma poskytne dar. Reklamní nášivky se samozřejmě nesmějí nosit na kroji. Odměna za reklamu se zdá neskautským počinem, ale v zahraničí je to běžný způsob přivydělávání si oddílů.
9.3. Akce pro neskautskou veřejnost – cíl, program, prezentace Akcemi pro veřejnost rozumíme pomoc obci (účast skautů v pořadatelských službách byla běžná již za první republiky – pozor však, aby to nebyly akce organizované politickými stranami!). Další akce jsou většinou prezentační. Patří sem • akademie a besídky • vystoupení pro důchodce, mateřské školy • výstavky ze života skautů – patří sem i vývěsní skříňka • plesy pořádané oddílem – spíše střediskem • zapojení do různých oslav – 28.10., TGM, …
49
•
oživení lidových zvyků – živý Betlém, vynášení Morany, rukodělné práce před velikonocemi a vánocemi vystoupení pěvecká a hudební, skautské kapely veřejná prezentace skautských akcí – skautská polní mše, Svojsíkův závod, Závod o totem a vlajku, místní závody, oslavy výročí Junáka, veřejné setkání skautů – Západočeské Jamboree, závod Přes tři jezy, Ivančena, přechod Brd, … skautské akce pro veřejnost různé dětské dny, závody, neckiády, liberecké Primátorky, literární večery, … akce humanitární – Betlémské světlo, integrace postižené mládeže – kupř. liberecký Zikkurat, pomoc domům sociální péče, ústavům, …
• •
• •
Většina skautských akcí je veřejností dobře přijímána, protože nevykazují velké finanční náklady. Jejich příprava spočívá především v organizaci, někdy obíhání sponzorů pro drobné ceny. Nezapomenout na povolení, pokud to místní situace vyžaduje (vyhrazený prostor, částečné uzavření komunikací, ohlašovací povinnost,…). Při organizaci je třeba myslet i na úklid po skončení akce. Je třeba včas upozornit místní média, aby akce byla prezentována a zhodnocena i jimi. S těmito akcemi úzce souvisejí akce náborové, jak uvedeno výše.
9.4. Zapojení oddílu do celostátních humanitárních organizací. Účast na akcích jiných středisek a oddílů Stále častěji skautské oddíly spolupracují při celostátních humanitárních akcích • Květinový den • Kapka naděje • Velikonoční skautské kuřátko • Den dobré vůle • Betlémské světlo • Postavme školu v Africe • den bez aut, den bez kouření O těchto akcích včas informuje ústřední skautský tisk. Různé roverské kmeny vydávají letáky, jež jsou pravidelně rozesílány na okresní rady Junáka. Velká většina těchto akcí je konána ve spolupráci s organizacemi a nadacemi s celostátní působností. V roce 1993 odjel skautský konvoj s humanitární pomocí do Chorvatska, v roce 2000 do Kosova, v roce 2005 do zemětřesením postiženého Pákistánu.
50
Vzhledem ke stylu práce je mnoho jednotlivých skautů členy Českého Červeného kříže, oddíly pak členy Mládeže ČČK. Vodní skauti obdobně spolupracují s Vodní záchrannou službou. Pokud jsou v oddíle roveři a rangers s výrazným zájmem o takovouto činnost, je možno jim nabídnout účast v některé zvláštní organizační jednotce, kupř. Skautské ochranné službě, vznikající Skautské záchranné službě či na některé specializované lesní škole (Severočeská lesní záchranářská škola, apod.). Skupiny skautů působily mj. jako servisní týmy na Letních olympijských hrách v Řecku a Zimních olympijských hrách v Itálii. Společné akce oddílů, středisek a přístavů jednak poměřují úroveň jednotlivých oddílů, jednak upevňují vzájemné bratrství a sesterství. Jsou to jednotlivá kola Svojsíkova závodu a Závodu o totem náčelníka a vlajku náčelní vlčat a světlušek, vodácký závod Přes tři jezy, skautská regata SKARE a závod SKAPA, dále celostátní setkání NAVIGAMUS. Vlčata a světlušky pořádají festivaly Zpívající šestka a Divadelní šestka, výtvarnou soutěž Zažíháme světýlko. Regionální setkání jsou kupř. Západočeské Jamboree, vodácké závody liberecký Kotorský, Mimoňské pádlo, boleslavský Bobr, Trochu tiku v Atlantiku a další, Další regionální setkání organizují většinou roverské kmeny – Jaroměř, Třebíč a mnoho dalších. Stále častější jsou setkání a soutěže skautů stejné věkové skupiny, nejčastěji R+R a vlčat, světlušek a žabiček. V místním měřítku to jsou vzájemné turnaje v lakrosu, odbíjené, uzlařské regaty, soutěže ve zpěvu, v koledování, skládání origami, batikování, atd. Velmi cenné jsou vzájemné návštěvy dvou oddílů sousedních středisek – např. při vánočních besídkách, při otvírání nové klubovny, při výročí oddílu, pozvání na slavnostní oheň, … Původně regionální mezinárodní skautská spolupráce je v současné době uplatňována již na úrovni jednotlivých oddílů. Partnerské oddíly jsou ponejvíce ze sousedních států – Polska, Slovenska, Rakouska, Německa, ale některé oddíly mají pravidelné kontakty i se skauty nizozemskými, francouzskými, britskými, italskými a chorvatskými. Pokud jsou tyto styky opravdu pravidelné, mají šanci získat ministerskou dotaci z programu Zahraničí, některé dosáhnou až na peníze Evropské unie.
51
Po vyplenění aleje Volenice - Březnice jsme se přesunuli motorizovaně i nemotorně na jabloniště Březnice - Počáply. Tam jsme dokončili naši brigádu. Výsledky: účast bezmála sto účastníků, napočítali jsme 79 boulí na hlavách sběračů, Balů byl vyhlášen nejlepším trasákem a za svůj výkon si zasloužil zlatou medaili, Harry byl o prsa zpět (o Harryho prsa) a tím získal titul zasloužilého třasořitky, nasbíráno bylo skoro 5000 kg jablek. Předpokládaná odměna 2400 Kč.
52
Spolupráce s rodiči schůzky rodičů – písemné informace – návštěvy táborů – pomoc rodičů oddílu – (peníze, práce, zapůjčení chalupy) EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA
10.1. Zapojení rodičů, případně prarodičů do činnosti oddílu a družin
VEDENÍ ODDÍLU
Rodiče jsou důležitou složkou skautské výchovy, bez jejich důvěry nemáme možnost děti ovlivňovat (v roverském věku se děti naopak rodičům vzpírají, ale to už zpravidla žijí ve skautském kolektivu). První kontakt s rodiči nastává při příchodu nováčka do oddílu, kdy jeho rodiče podepisují přihlášku, jsou seznámeni s plánem oddílu a jsou ochotni platit příspěvky a pouštět děti na výpravy a na tábor. To je první a nepominutelná pomoc oddílu. Další pomocí je zmíněné zásobování oddílu (družiny) na výpravách – skauti si nenesou individuální potraviny, ale jednomu rodiče upekli sekanou, jinému dali brambory, třetí nese ovoce, atd. Podobným způsobem se dají rodiče „vycvičit“, aby na tábor posílali balíky stylem „N x počet členů oddílu“ (buchty, rybíz, …). Nejmladší vlčata a světlušky jejich rodiče a prarodiče přivádějí a hlavně odvádějí ze schůzky, zejména ve větších městech a v zimním období. Rodiče zpravidla oddílu pomáhají i materiálně. Pokud se zařizuje nově získaná klubovna, bývá pro začátek vybavována vším, co je v jednotlivých domácnostech nadbytečné, nářadí a náčiní je samozřejmě rovněž zapůjčeno rodinami – i když občas bez jejich vědomí. Později pomáhají rodiče radou a známostmi získat klubovní zařízení kupř. ze školy, z kanceláře, z podniku. Obdobně mohou pomoci získat vlastní klubovnu – v prádelně domu, v zahradním domku, v dalších nevyužívaných místnostech, …
53
Nejvyšší materiální pomocí je sponzorský dar, který rodiče buď sami věnují nebo sponzora pomohou sehnat. Často využívanou pomocí ze strany rodičů je doprava, především vybavení tábora. Ať už několika osobními auty nebo nákladním autem odvezou rodiče stany (podsadové a týpí), kuchyň, lodě, atd., vše, co by se jinak složitě dopravovalo komerční dopravou. Je sporné, zda je přínosem, podílejí-li se rodiče na stavbě a bourání tábora, ochuzuje se tím tvůrčí činnost a emotivní zážitky účastníků tábora. Jistě toho lze využít u tábora vlčat a světlušek, pakliže jej nepřebírají po skautech, u samostatného dívčího tábora a tábora relativně krátkého (dva týdny). V každém případě se tím vytrácí jedna česká skautská tradice. Pomoc rodičů je vítána i tam, kde je třeba odvézt malou skupinu skautů auty (družinu na závody, apod.) Spokojení rodiče přirozeně prezentují oddíl, středisko a celé hnutí na veřejnosti a to v důsledku přivádí nováčky a vytváří podmínky pro získávání dalších sponzorských darů nebo místních úlev (symbolické nájemné za klubovnu, louku na tábor, …).
10.2. Způsoby vzájemné komunikace vůdce oddílu a rodičů. Organizace schůzek rodičů S rodiči komunikujeme nejjednodušeji formou – písemnými vzkazy, vyžadujeme písemný souhlas s náročnější výpravou apod. Podobně písemnou formou předáváme přihlášku a plán práce oddílu. Účinnější formou je samozřejmě osobní styk. Poprvé se s rodiči setkáme na začátku skautského roku v prvních dnech měsíce září, kde je seznámíme s aktuálním vedením oddílu a plánem práce. Zcela určitě se s nimi setkáme také dva tři týdny před táborem, kde jim předáme poslední pokyny. Zpravidla je svoláme také v měsíci únoru až březnu, kdy je seznámíme s programem, zajištěním, přípravou a finančními požadavky tábora. Oddíly, které od rodičů potřebují výraznější pomoc, si je svolávají častěji. Je samozřejmé, že na rodiče nemůžeme pouze hrnout žádosti a příkazy, proto je schůzka rodičů doplněna nějakými pozitivy, kronikou, časopisem, atd. Schůzky rodičů umožňují i jejich vzájemné poznávání a ovlivňování.Všichni rodiče nejsou jen vstřícní, někteří i nevybíravým způsobem kritizují práci
54
vůdce oddílu, zvlášť, je-li mladšího věku. Jestliže má oddíl dobré výsledky, pak ostatní rodiče kritizovaného vůdce podpoří. Další formou je individuální styk, zejména s rodiči problémových členů oddílu, respektive s rodiči, kteří odmítají děti uvolňovat na výpravy. Takové rodiče je třeba navštívit, vysvětlit problematiku a individuálně pozvat na některou akci oddílu (nemělo by se to však stát jejich opakovaným nárokem). Vůdce oddílu by si měl najít čas postupně navštívit rodiny a byty všech členů oddílu (měl by se znát i s učiteli svých skautů).
10.3. Programy pro rodiče, společný program pro děti a rodiče, návštěvy táborů Aby rodiče cítili sounáležitost s oddílem, je nutno pro i ně zorganizovat program. Je • • • •
to program buď společný společná výprava, plavba besídka jednoduché závody dvojic rodičů s dětmi pozvání na intimnější akci oddílu – nadílka lesní zvěři, předání diplomů, besední oheň, …
nebo připravený výlučně pro rodiče • ples • rodičovská plavba, výprava • posezení a hrátky Samostatnou kapitolou jsou návštěvy rodičů na táborech, pokud možno se jim vyhýbáme tím, že tábor uspořádáme ve větší vzdálenosti, na méně dostupném místě, putovní, ale hlavně tím, že rodičům včas vysvětlíme nevhodnost jejich přítomnosti (nejen narušení programu, ale i porušení citové rovnováhy u labilnějších členů oddílu, závist ostatních, …). Pokud se návštěvám nelze ubránit, je vhodné předem určit jeden jediný návštěvní den se speciálním programem a nepřipouštět výjimky. Optimální spolupráce oddílu s rodiči se transformuje v úzké vztahy – přímá pomoc oddílu nebo středisku, kupř. revizní a pokladní činnost (pozor – pokud
55
budou zastávat nějakou funkci na táboře, měli by mít čekatelskou zkoušku, a to i tehdy, jde-li o kuchařku!). Rodiče, kteří nejvíc srostli s vedením oddílu, střediska, kteří se dlouhodobě účastní akcí, se i v dospělém věku mohou stát členy hnutí – po složení slibu jsou vedeni jako oldskauti (takové kluby oldskautů existují) nebo mohou založit Kluby přátel Junáka.
10.4. Rodinný skauting Rodinný skauting vznikl jako potřeba mladých lidí skautovat i v době, kdy založili rodinu a mají předškolní děti, dále je to prostor pro realizaci skautských prarodičů s vnoučaty a konečně je to trend některých skautských pracovníků začínat se skautskými návyky ve věku ještě před vlčaty a světluškami. Dalším důvodem bývá „odložení“ dětí skautů působících na táboře, lesní škole, kurzu apod. Pro ně bývá vyčleněna jedna „chůva“, která se stará o dětský program (přítomnost dětí vedoucích na táboře je vždy problematická – dochází ke střetu mezi rodinnými pouty a oddílovými zvyklostmi). Rodinné tábory mají mít program blízký skautskému, ale časově méně náročnému, je třeba zajišťovat programy společné i oddělené. V každém případě se jedná o specializovanou skautskou činnost, která je spíše doménou kmene dospělých (oldskautů).
56
Na tábor 309. oddílu jsme se také vyjeli podívat, po táboráku jsme zde přenocovali a viděli zase jiný táborový režim, poznali, co se nového postavilo, vymyslelo, upravilo. Třistadevítku jsme pochválili. Viděli jsme, že se dětem na táborech líbilo, a děkujeme vedoucím za práci v náročném počasí (i s vlastními problémy - v zaměstnání apod., a tak se vedoucí museli v některých případech i po týdnech střídat). Tábory hodnotíme na střediskové radě a zprávu podáme na potáborových schůzkách rodičů.
57
Zpětná vazba, hodnocení činnosti oddílu
EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA VEDENÍ ODDÍLU
11.1. Způsoby získávání zpětné vazby a její využití pro plánování další činnosti oddílu Zpětnou vazbu tvoří ohlas jednak na jednotlivé akce a činnosti oddílu, jednak na jeho celkovou úroveň (image). Zpětná vazba přichází spontánně, často z nečekané strany, často s velkým časovým odstupem. Je třeba ji umět naslouchat, umět vyhledávat, třídit a vyhodnocovat. Pravidelnou zpětnou vazbu získá vůdce oddílu od oddílové rady, případně vedení oddílu na pravidelných schůzkách vedení. V delších intervalech získá ohlasy na schůzkách rodičů. Nepřímým způsobem se zpětná vazba získá analýzou chování jednotlivců a družin, tam je třeba umět naslouchat, hledat souvislosti, vyloučit emoce a vybrat podstatný závěr. Zkušený vůdce nečeká na emotivní bouře a vytváří podmínky pro zpětnou vazbu sám: • • • • • •
bodování nebo známkování akce (hitace) hodnocení ve speciálním deníku (povýpravové vzkazy účastníků) psaní do oddílového časopisu nebo kroniky žebříček výprav na oznamovateli zhodnocení na příští schůzce, táborovém ohni, divadelním vyjádřením rozborem (review) na oddílové radě
Na základě zpětné vazby se vůdce i vedení oddílu poučuje z chyb, nekonstatuje je pouze, ale hledá způsob jejich odstranění. I u úspěšných činností hledá důvody úspěchu a promýšlí jejich další zařazení. Pravidelně prováděná zpětná vazba ovlivní již krátkodobé plánování oddílu.
58
11.2. Systém hodnocení činnosti oddílu a zapojení členů oddílové rady V Junáku je tradiční hodnocení bodováním, v případě oddílu je vhodné bodovat jednotlivé družiny, jednotlivé společné akce a činnost oddílu jako celku. Je vhodné, aby se bodování účastnila celá oddílová rada a hlavní úlohu aby měli rádci družin. Vůdce a vedení oddílu však stanoví priority, kupř. • • • • • • • • • •
průměrná účast na družinových schůzkách počet družinových výprav průměrná účast na oddílových schůzkách a výpravách práce pro oddíl, klubovnu, … práce veřejně prospěšná růst členů oddílu (plnění stezky a odborností) příprava nováčků plnění úkolů zadaných oddílem umístění v oddílových soutěžích atd
Každý člen oddílové rady přidělí příslušnému aspektu určitý počet bodů (známkování 1-5, bodování 5-1, hrací kostka 6-1, …), jejich součet se dělí počtem hodnotících a průměr ukáže postavení ve škále nejlepší – nejhorší. První hodnocení může být provedeno těžkopádně a subjektivně, pokud se však provádí pravidelně, stane se objektivním. Vedle snadno měřitelných kritérií je i hodnocení, na které se odpovídá snadno, ale hledání cesty ke zlepšení je složité. To je úkol pro oddílovou radu, která by si měla položit otázky: • • • • • • • • • • • • •
Jsme skautský oddíl nebo jen volnočasová organizace? Funguje u nás družinový systém? Funguje oddílová rada jako tým? Jaký je výhled oddílu za tři roky? Bude mít dost členů? Kde je vezmeme? Kdo oddíl povede? Kdo asi roste v dobrého rádce? Jak budoucího rádce poznáme a jak mu umožníme dobře pracovat? Kdo ze současných členů i vedení bude kde studovat, případně pracovat? Kdo by měl postupně získat, případně zvýšit činovnickou kvalifikaci? Jak se odrostlí a odešlí zapojí do práce oddílu? Co musíme udělat teď, aby oddíl za tři roky dobře nebo lépe fungoval?
59
Pokud oddílová rada nebo vůdce sám dojde k závěru „To je dobrý“, je oddíl na nejlepší cestě ke generační krizi. Pokud oddílová rada usoudí, „že se s tím musí něco dělat“, připravila si první fázi střednědobé a dlouhodobé strategie vedení oddílu. Řečeno soudobým jazykem – uplatňuje jednu ze zásad managementu: Propojit vhodný úkol, vhodné lidi a vhodnou dobu. Hodnocením oddílu je jeho pozice v rámci střediska nebo vyšší organizační jednotky. Patří sem kvalifikace vůdce a dalších členů vedení, příprava zástupných funkcí, plnění skautské stezky, aktivita vně oddílu, umístění v soutěžích, činnost členů ve vyšších funkcích (od okresu výše), atd. Nejcennější je však obecný ohlas neskautské veřejnosti.
60
Zábavný pořad zahrnoval různé soutěže jako přetahování lanem, chození na chůdách, střílení lukem apod. V přehlídce skautských dovedností vystoupil harmonikář, specialista na lasování a další. Návštěvníci se mohli seznámit s životem skautů ve dvou ukázkových prázdninových táborech. Všichni účastníci kromě prohlídky pravého stanu tee-pee mohli ochutnat pravý skautský guláš. Samozřejmě, že mimo skautů a skautek i celá široká veřejnost. Ve sluneční výhni se osvědčila stále doplňovaná nádoba s kohoutkem, plná ovocného střiku. Únava z horka však znemožnila mnohým účastníkům být při zapálení velkého táborového ohně, který vzplanul v 21 hodin.
61
Oddíl a veřejnost
12. EDICE VŮDCOVSKÁ ZKOUŠKA VEDENÍ ODDÍLU
akce pro veřejnost – náborové akce – prezentace činnosti 12.1. Zapojení medií do propagace oddílu a skautingu jako celku Jsou oddíly, které o sobě ze zásady nedávají vědět a stačí jim vnitřní uspokojení. Jestliže to jsou oddíly dobře pracující, tak jejich přílišná skromnost spíše škodí, protože oddíl je sice základní výchovnou jednotkou, ale jednotkou střediska, organizace Junák a celého skautského hnutí. Je třeba dávat o sobě vědět. V každém okresním městě jsou redakce místního tisku, často regionální redakce celostátního tisku, rozhlasových a televizních stanic. Redaktoři jsou většinou rádi, když mohou svůj region prezentovat a proto rádi přijdou na skautskou akci, o které lze předpokládat, že bude úspěšná. Optimální je, najde-li se v rámci okresu zpravodaj, který dodává pravidelné články do skautské rubriky – v některých okresech se tak děje. Místní televizní stanice občas (často s přispěním aktivních rodičů) převezmou videozáznam k zpracování do vysílaného šotu, jindy rádi vyšlou reportéra na závody, oslavy, akademie. Zvláštním případem jsou média nejmodernější - rozhlas a internet. Kromě toho vzrůstá počet oddílů a středisek s vlastními webovými stránkami, spojují se radioskauti svým vysíláním nejen mezi sebou v České republice, ale hlavně navazují kontakty se zahraničím. Jejich svátkem je JOTA, kdy stovky a tisíce skautských stanic celého světa vyhledává své bratry. Podobným svátkem skautských milovníků internetu je JOTI, které se počtem aktivních účastníků řadí k největšímu chatu světa.
62
12.2. Zaměření akcí pro veřejnost a jejich druhy Obsah tohoto bodu je prakticky totožný s bodem 9.3 a 9.4, proto znovu jen stručný výčet: • • • • • • • • •
• • •
pořadatelské služby akademie a besídky vystoupení pro důchodce, mateřské školy výstavky ze života skautů – patří sem i vývěsní skříňka plesy pořádané oddílem – spíše střediskem zapojení do různých oslav – 28.10., TGM, … oživení lidových zvyků – živý Betlém, vynášení Morany, rukodělné práce před velikonocemi a vánocemi vystoupení pěvecká a hudební, skautské kapely veřejná prezentace skautských akcí – skautská polní mše, Svojsíkův závod, Závod o totem a vlajku, místní závody, oslavy výročí Junáka, veřejné setkání skautů – Západočeské Jamboree, závod Přes tři jezy, Ivančena, přechod Brd, … skautské akce pro veřejnost - různé dětské dny, závody, neckiády, liberecké Primátorky, literární večery, … akce humanitární – Betlémské světlo, integrace postižené mládeže – kupř. liberecký Zikkurat, pomoc domům sociální péče, ústavům, … asistence při celostátních dnech humanitárních organizací
Bezesporu nejvýznamnějším důsledkem této činnosti jsou kontakty s obcí, místními úřady a médii.
12.3. Získávání nových členů oddílu Obsah tohoto bodu je totožný s kapitolou 3, proto opět jen stručný výčet: • • • •
•
přirozený příliv na základě dobrých zkušeností členů oddíl (spolužáci, sourozenci) přirozené doplňování dětmi bývalých členů (i vnoučaty) nábor prostým oznámením ve vývěsce oddílu (měla by být stále aktualizována a proto atraktivní) vytvořením náborových letáků (i když počítače a kopírky dávají velké možnosti, často je účinnější méně umný rukopis samotných skautů a skautek) návštěva ve škole nebo školní družině (je třeba být v kroji, mít s sebou 1-2 skauty nebo vlčata, světlušky, mít předem souhlas ředitele školy a při vlastní návštěvě nezdržovat příliš); často udělá své již pouhá přítomnost dětí v krojích, u vodních skautů výrazněji
63
•
prostá návštěva může být propojena s krátkým vystoupením, zpěvem, scénkou a rozdáváním drobných rukodělných dárků návštěva na schůzkách rodičovského sdružení (zde je třeba argumentovat tím, že v Junáku se děti nejen zabaví, ale budou vychovávány tak, aby rodiče později neměli obavy ze závadových part, návyků apod.) při různých příležitostech je vhodná prezentace oddílu na veřejnosti (tradiční vystoupení před Velikonocemi, Vánocemi, v muzeích, galeriích, Betlémské světlo, sbírky pro různé charitativní účely a nadace, …) veřejná prezentace skautských akcí (Svojsíkův závod, Závod o totem a vlajku, místní závody, oslavy výročí Junáka, veřejné setkání skautů – kupř. Západočeské a Moravskoslezské Jamboree) skautské akce pro veřejnost, při nichž si potenciální nováčci ochutnají skautských „bonbónků“ (různé dětské dny, otevřené závody, akce integrující postiženou mládež – kupř. liberecký Zikkurat), v posledních letech společně organizované Bambiriády a zářijové propagační akce.
•
•
•
•
Souhrnně lze říci, že každá povedená akce oddílu, střediska přináší nějakou možnost náboru, podmínkou však je prezentace veřejnosti (kupř. samozřejmé nošení krojů).
Literatura Jako podklady byly použity oficiální skautské materiály – Stanovy Junáka, jednotlivé řády Junáka, úvodní komentář k tématu od Zdeňka Bečáka – Sida, práce Vedení oddílu Aleny Havlůjové a Libuše Vodičkové, literatura edice Prameny, starší práce Jaroslava Nováka a Velena Fanderlíka, písemné práce lesních škol a vlastní zkušenosti. Za zmínku stojí i Príručka pre skautských vodcov Pavla Hrici, Slovenský skauting, Bratislava 2004, protože mne opět dokázala nadčasovost světového skautingu a společné kořeny i autory skautingu českého a slovenského.) Vladimír Cvrček – Vezír
64