Tisková zpráva: 18. února 2014
Divadlo Na Fidlovačce uvede dramatizaci románu Fan Vavřincové EVA TROPÍ HLOUPOSTI V pořadí třetí premiéru šestnácté divadelní sezony uvede Divadlo Na Fidlovačce ve čtvrtek 27. února 2014. Román Fan Vavřincové Eva tropí hlouposti pro divadlo upravili dramaturg Petr Vydra a režisér Pavel Šimák. Do hlavních rolí obsadili Marii Doležalovou, Dennyho Ratajského a Ludmilu Molínovou. Příběh o rozjívené dívce, která se k překvapení všech zamiluje, slavil úspěch už v časopisecké podobě. Vynikající česká autorka, zakladatelka žánru crazy komedie Fan Vavřincová jej publikovala v pouhých 19 letech. Tento stěžejní text ale vznikl ještě o dva roky dříve. Vedle Takové normální rodinky se stal právě tento román jejím nejznámějším dílem. Jistě také proto, že mu dal o dva roky později v roce 1939 nesmrtelnou filmovou podobu režisér Martin Frič. Do hlavních rolí obsadil tehdy málo známou Natašu Gollovou, Oldřicha Nového a Zdeňku Baldovou. Pro Natašu Gollovou znamenalo účinkování ve filmu nastartování její herecké kariéry. Ačkoli je i s filmem jméno Fan Vavřincové úzce spojováno a ona sama na vzniku jeho scénáře spolupracovala, v titulcích se neobjevila. Zřejmě vzhledem k jejímu nízkému věku naznali pánové Martin Frič a Vladimír Peroutka šéfredaktor časopisu Ahoj na sobotu, kde vycházel román před tím na pokračování, že bude lepší, když ji jako autorku neuvedou. V Divadle Na Fidlovačce se dramatizace ujali režisér Pavel Šimák a dramaturg Petr Vydra. Stejně jako před lety autoři filmového zpracování vycházejí i oni z původního textu románu. A tak se v divadelní inscenaci některé postavy známé z filmu vůbec neobjeví. Inscenátoři ale připomenout tento půvabný český film rozhodně chtějí. „Vedle samotného ztvárnění příběhu předlohy se nám na filmu Eva tropí hlouposti líbí to, co na filmových komediích té doby vůbec – jak se ti lidé k sobě chovají. Vědomí důležitosti etikety, společenských norem, galantnosti, džentlmenství si ve filmu Eva tropí hlouposti nijak nepřekáží s komediálností. Salónní způsoby naopak dotvářejí půvab a styl filmových komedií třicátých a čtyřicátých let minulého století. Když si v příběhu mladí lidé vykají a chovají se způsobně, tak na pozadí toho tím komičtěji vynikne, když vyvedou nějakou ztřeštěnost.“ uvádí Petr Vydra. Prostřednictvím inscenace se pomyslně vrací na prkna Divadla Na Fidlovačce jeden z největších českých herců - Oldřich Nový. Ten zde kraloval nejen na jevišti, ale také jako jeho dlouholetý ředitel. Aby spojení s Oldřichem Novým bylo absolutní, proběhne po premiéře autogramiáda knihy s názvem Největší tajemství Oldřicha Nového, kterou vydalo v prosinci minulého roku nakladatelství Bondy. Publikaci bude podepisovat autorka této publikace, známá spisovatelka Blanka Kovaříková.
Kontakt: Lenka Studenková GSM.: 603 371 067 e-mail:
[email protected] www.fidlovacka.cz
Dramatizace: Pavel Šimák a Petr Vydra Režie: Pavel Šimák Dramaturgie: Petr Vydra Scéna: Pavel Borák Kostýmy: Blanka Tesařová Asistent režie: Nany Brožková Výběr hudby: Pavel Šimák, Jan Kluka Hudební úprava: Jan Kluka Nahrávka klavírního partu: Petr Svozílek Hudební nastudování písní: Michaela Pilná, Jan Steinsdörfer Osoby a obsazení: Eva Marie Doležalová Michal Denny Ratajský Eliška Aneta Krejčíková Teta Pa Ludmila Molínová Teta Emílie Martina Randová Tomáš Kolínský, její manžel Pavel Nečas Karel Záhorský, tatínek Elišky Zdeněk Maryška Jan, sluha Daniel Rous Fredy David Hák Doktor Stráž alias Harden Lukáš Rous premiéra: 27. února 2014 v Divadle na Fidlovačce březnové reprízy: 1. v 15.00 a v 19.30, 14. v 19.30, 22. v 15.00 a 27. v 19.30 dubnové reprízy: 4., 11. a 17. v 19.30, 7. v 10.30
OSUD TROPIL S FAN VAVŘINCOVOU HLOUPOSTI Oč slunnější a přívětivější je její tvorba, o to leckdy dramatičtější a rozhodně více macešský byl osud Fan Vavřincové. Psát začala velmi brzy a velmi brzy byla také úspěšná. Nutno říci, že doba jí nejdříve po všech stránkách přála. Jednak ve třicátých letech minulého století se u nás mohl autor jakéhokoli žánru realizovat po libosti, jednak Fan Vavřincová psala lehkou rukou a okamžitě se trefila do toho, co chce psát a to byly humoristické romány. V druhé řadě pak psala zamilované povídky a romány pro ženy a dívky. Pokaždé našla čtenáře, i když z její tvorby do dneška přežila spíše humoristická část. Nesmíme však zapomínat ani na část její tvorby, kde se s úspěchem vztahovala jako ke vzoru k Agátě Christie, tedy na část tvorby zasvěcené žánru detektivnímu. Její záběr byl široký, dispozice k psaní značné, včetně kulturního přehledu; nebyly jí cizí ani jazyky (ovládala němčinu, francouzštinu a ruštinu). Vezmeme-li toto vše v úvahu a přidáme požehnaný věk, jehož se dožila, pak byla přímo předurčena vytvořit rozsáhlé humoristické dílo s četnými výlety do dalších žánrů. Osud tomu ale nejspíše chtěl jinak. Hned v roce 1948 postihl Fan Vavřincovou zákaz publikovat a trval plných dvacet let, tedy do roku 1968. Vedle nutnosti přijmout civilní zaměstnání (šička rukavic, účetní v Jednotě) stihla ještě psát do šuplíku. O tom, co vše tam během prvních deseti let nucené odmlky nashromáždila, se můžeme dnes jen dohadovat. Roku 1958 shořel její byt a za své vzalo i její dílo za celé desetiletí. Ani tehdy Fan Vavřincová podle očitého svědectví na svůj osud nežehrala. Optimisticky říkala, jak je dobře, že se nikomu nic nestalo. V roce 1968 se mohla opět autorsky nadechnout. Začala vycházet nová vydání jejích starších děl a v těch nových zase dokazovala, že ze svého umění nic nezapomněla. Po filmu Eva tropí hlouposti z roku 1939 (tedy naší první crazy komedii) to byl nový zakladatelský čin, první český sitcom, tedy televizní komediální seriál s omezeným počtem postav a uzavřenými epizodami – Taková normální rodinka. V této části své tvorby a v krátké epizodě, kdy byla plně povolenou autorkou, stihla Fan Vavřincová české literatuře odevzdat ještě několik povídek a detektivek a televizi u nás i na Slovensku několik scének. Komunisté si však na Fan Vavřincovou vzápětí opět vzpomněli a jí byl opět uzavřen vstup do nakladatelských domů. Ta ovšem, neúnavná i ve vyšším věku, ovdovělá ale neztrácející svůj optimismus, po roce devadesát přichází s novými díly, i když pochopitelně nevycházejí již v takové frekvenci jako v dobách jejího mládí. Však také v době, kdy vychází její román Prázdniny s Julií, je jeho autorce již osmdesát let. O rok později je to ještě román Návrat za úplňku. I v době, kdy Fan Vavřincová onemocněla, neztrácela svůj optimismus a jejím mottem bylo možná právě osudu navzdory: „Měla jsem krásný život“. Své povídky už psát nemohla, ale pro obveselení svých nejbližších je alespoň vyprávěla. Dcera Fan Vavřincové, paní Ivanka Kousalová, nám krom tohoto svědectví přispěla výrokem Fan Vavřincové na adresu své vlastní tvorby: „Neříká to nic, ale říká to hezky.“ Plně souhlasit můžeme jen s druhou částí tohoto výroku. Petr Vydra, dramaturg
ROZHOVOR PETRA VYDRY S DCEROU AUTORKY IVANKOU KOUSALOVOU K rozhovoru došlo na 1. čtené zkoušce inscenace, které byla paní Ivanka Kousalová přítomna spolu se svou dcerou, tedy vnučkou Fan Vavřincové.
Paní Kousalová, protože bychom měli rádi něco z vyprávění při vaší návštěvě na zkoušce v divadle zaznamenané, tak se vás zeptám na něco, co by běžní čtenáři i návštěvníci divadla nemuseli vědět a mohlo by je to zajímat. Jak vaše maminka, paní Fan Vavřincová, přišla právě k této přezdívce? Vím, že psala i pod jinými pseudonymy; vždy podle žánru. Začít bychom mohli ale jejím skutečným jménem, protože ani to veřejnost příliš nezná. Vlastní jméno mé maminky je Věra Němotová. Pod ním začala psát ženské a dívčí romány. Pseudonym Fan Vavřincová používala při psaní humoristických románů a vznikl proto, že její tatínek si přál, aby se jmenovala Františka. Měla staršího bratra, který už František byl, takže její maminka řekla dost a vymyslela Věru. Její tatínek měl křestní jméno Vavřinec (Lorenc) a přesto, že zemřel, když jí bylo dvanáct, celý život na něj s láskou vzpomínala. Proto tedy Vavřincová, nebo také Lorencová. Psát začala jako velmi mladá, prý jí to ti, kteří přijímali její texty, ani moc nevěřili. Nějakou roli v tom sehrál i její manžel, který plnil roli jakéhosi prostředníka. Nakonec musela prý i podstoupit zkoušku, aby dokázala, že je skutečnou autorkou svých děl... Maminka říkala, že psát začala, co jen udržela tužku. Její uveřejněná prvotina se jmenovala Saly pokračuje, ale ještě před ní napsala Zlatovlasý sen (na začátku je skutečně vidět, jak byla mladá, bylo jí snad čtrnáct). Stejné je to i s románem Patsy tropí hlouposti (původní název románu Eva tropí hlouposti). V sedmnácti se vdala, a proto ze začátku do redakcí docházel její manžel. Dlouho nikdo netušil, kdo se pod pseudonymem skrývá. Martin Frič vymyslel fintu: Dokáže mamka napsat povídku na jakýkoli námět? Třeba Prsten v zácloně? Tatínka pro jistotu odvedl, a když se vrátili, smál se roztomilé povídce. Z této příhody vyplývá, že nadání vaší maminky bylo darem od pánaboha, bylo to něco, co je jí dáno. Projevovalo se to ve způsobu, jak psala? Potřebovala na to třeba klid, nebo zvláštní prostředí, nebo měla nějaký zvláštní rituál, než k psaní usedla? To, že mamka psala, bylo u nás normální. Neviděli jsme nic mimořádného - někdo doma uklízí, vaří, ona psala. Lehce, neškrtala, nepřepisovala, nevadila jí povykující
rodina. Jeden čas dokonce neměla ani pořádný stůl, to když jsme vyhořeli. Měla velký talent spojený s pracovitostí. Za devět let - od roku 1939 do roku 1948 napsala devět úspěšných humoristických románů, pět roztomilých dívčích a šest vyhledávaných ženských a to současně s povídkami, vycházejícími v časopise Ahoj na sobotu, Pražanka i jinde. Dalších dvacet let (mezi svými třiceti a padesáti) nesměla publikovat. Po roce 1968 nastalo krátké období, kdy napsala dvě detektivky a úspěšnou televizní komedii, která dala vzniknout seriálu Taková normální rodinka a na Slovensku seriál Ako to bolo naozaj. Vzápětí ale přišel další zákaz publikování. Skoro v osmdesáti pak ještě napsala humoristický román Prázdniny s Julií a Návrat za úplňku, povídky do časopisu Ahoj na sobotu a i v devadesáti Taková normální rodinka se vrací. Je něco, co si z děl vaší maminky odnášíte jako jakési její poselství? Mamka o sobě nikdy netvrdila, že píše "díla". Ale její tvorba je optimistická, nadčasová, plná chytrého, slušného a laskavého humoru. Čtenář po ní sáhne, když potřebuje potěšit. Ona sama o svém díle říkala: "Neříká to nic, ale říká to hezky."
