ST 16. 5. 18:30 Moravské divadlo ______________________________________________________________________ WED 16 May 6.30 pm Moravian Theatre
Thomas Mann – J. Mikulášek, B. Gregorová
DOKTOR FAUSTUS DOCTOR FAUSTUS
Divadlo Husa na provázku Brno ___________________________________
překlad translation Hanuš Karlach dramatizace dramatization Jan Mikulášek, Barbara Gregorová dramaturgie dramatic adviser Barbara Gregorová scéna a kostýmy stage design and costumes Marek Cpin hudba music Petr Hromádka režie directed by Jan Mikulášek české premiéry 4. a 5. 4. 2012 Czech premieres 4 and 5 April 2012 osoby a obsazení characters and cast Adrian Leverkűhn, skladatel composer Robert Mikluš Serenus Zeitblom, jeho přítel, učitel his friend, teacher Jan Kolařík Rudolf Schwerdtfeger, jeho přítel, houslista his friend, violinist Ondřej Jiráček Wendell Kretschmar, jeho učitel hudby his music teacher Pavel Zatloukal Eugenie Roddová, vdova po senátorovi z Brém widow of Senator from Bremen Ivana Hloužková Ines Roddová, její starší dcera her older daughter Eva Vrbková / Petra Bučková Helmut Institoris, Inesin manžel, historik umění Ines's husband, art historian Milan Holenda Clarissa, její mladší dcera her younger daughter Anežka Kubátová Henri Leroy, Clarissin snoubenec Clarissa's fiancé Martin Donutil Marie Godeauová, scénografka, Adrianova láska stage designer, Adrian's love Gabriela Štefanová Esmeralda, prostitutka prostitute Cheim Breisacher, doktor doctor Vladimír Hauser Saul Fitelberg, impresário, hudební agent impresario, music agent Tomáš Sýkora Ďábel Devil Tomáš Sýkora Kněz a další Priest and others Martin Donutil Martin Jakubíček / Monika Jakubíčková (klavír piano) Lukáš Mik / Jan Bělohlávek (housle violin) Josef Klíč / Johana Kučerová (viola)
Tentokrát jsem věděl, co chci a co jsem si uložil: nic menšího než román své epochy, oděný do příběhu vysoce prekérního a hříšného života umělce. — Thomas Mann Vrcholný filozofický román nositele Nobelovy ceny Thomase Manna o životě a smrti fiktivního skladatele Adriana Leverkühna na pozadí skutečných dějin 20. století zobrazuje svět v kulturní i obecně lidské krizi. V osudu dobrovolně nemocného skladatele, jenž se zmítá mezi genialitou a šílenstvím, je symbolicky zachycena katastrofa Německa propadlého nacismu. Popisuje svět na pokraji šílenství, které je těžko popsatelné i pochopitelné, avšak právě v dnešní době rezonuje o to silněji. Jako hudební oratorium jedné epochy lidstva. Nedávno premiérovaná první česká divadelní dramatizace se coby faustovské memento opírá především o hudebnost románové předlohy, která umožňuje zkoncentrovat Mannovu výpověď o pocitech „apolitického umělce“, jenž skrze jednotlivé postavy svádí boj se zlem rodícím se v kterékoliv době. I was imposing upon myself to write nothing less than the novel of my era, disguised as the story of an artist's life, a terribly imperiled and sinful artist. — Thomas Mann The masterpiece of philosophical fiction by Thomas Mann, awarded Nobel Prize for literature, describes the life and death of the fictional composer Adrian Leverkühn on the background of real historical events of the 20th century. It portrays the world in both cultural and general crisis. The life story of a voluntarily ill composer that was oscillating between genius and madness symbolically reflects the catastrophe of Nazi dominated Germany. It shows the world on the brink of insanity that is hard to describe or understand but which actually resounds even stronger in our times. As a music oratorio of one epoch of mankind. A recently premiered first Czech stage adaptation is, as a Faust memento, based on the musicality of the original novel that enables the condensation of Mann's report about the feelings of an “apolitical artist” that through other characters fights the evil arising in any epoch.
Bezkonkurenční režie Jana Mikuláška Je skoro tragické, že současná dozrálá umělecká generace cítí ohrožení společnosti a lidstva skoro stejně intenzívně a aktuálně jako kdysi v jiných společenských souvislostech Thomas Mann. Pronikavým důkazem je Mannův Doktor Faustus Jana Mikuláška a Barbary Gregorové v brněnském Divadle Husa na provázku. (…) Není pro inscenátory ve druhém desetiletí třetího tisíciletí po Kristu důležité, že do postavy skladatele Adriana Leverkühna promítl autor stavy své duše a obrysy myšlení vzbouřence Friedricha Nietzscheho a jeho: „Zabili jsme Boha. Bůh je mrtev.“ Podstatný je vektor, v jehož směřování lidstvo s kontroverzním filozofem už dlouhá desetiletí Boha zabíjí, a zdárně v tom úsilí pokračuje. Ano, s konečným cílem zničení. (…) Obraznost děl, jejichž autoři to už kdysi vyslovili za nás, nápravy nedosáhli, jestli o ni usilovali, je ještě o poschodí naléhavější, krutější, beznadějnější. To je i případ Mannova Doktora Faustuse v čase globální krize hodnot, morálky, vzdělanosti… Na Mikuláškovy opusy se čekává jako na palčivě naléhavá sdělení. Formálně oscilují mezi romantismem a expresionismem. Jeho Doktor Faustus v Huse má blíž k druhému pólu, i když k tomu prvnímu inklinuje oblíbený znak režisérových inscenací – sněhobílá scéna s kontrastem černě fraků a stříbra velkých dámských toalet podle autora výpravy Marka Cpina. Rozměr velkého románu soustředili autoři do zkratek emočně vypjatých hudebních kreací Petra Hromádky. (…) Je dobré, že současné divadlo umí v lidech vyvolat úzkost. Je jí všude už zase plno. Jiří P. Kříž, Právo / 6. 4. 2012
Šíleného génia srážejí rozsáhlé plochy monologů Mikuláškova inscenace nepostrádá naléhavost, která se vznáší nad úzkost budícím zápasem jednotlivce silně vnímajícím apokalypsu světa kolem a krizi umění, jež považuje v tradičních hudebních formách za vyčpělé. Absence rázněji prokresleného tématu, však činí z výsledku podívanou, která je řemeslně zručná, ale artistně chladná. Výsledné imprese Mikuláškových inscenací často rázně určuje výprava jeho dvorního scénografa Marka Cpina, který tentokrát vyšel z černobílého řešení scény i kostýmů. Jeviště tvoří vlastně jakýsi měšťanský salón a dění tady doprovází trio hudebníků ve složení klavír, housle a cello. Minimum mobiliáře tvoří na jevišti několik černých otočných židliček ke klavíru. Ostatně Mannovo dílo bývá někdy nazýváno hudebním románem a sám autor měl k hudbě velmi silný vztah. A je to také hudba, která se tady stává hlavnímu hrdinovi ústředním smyslem života. Hromádkova někdy až filmově znějící, tesklivá muzika je tady vedle svícení hlavním náladotvorným prvkem. Luboš Mareček, Aktuálně.cz / 7. 4. 2012
Doktor Faustus na Provázku se rve jako o život a je to, panečku, boj! Mikulášek zvolil nelehké téma. Mannova předloha svou složitostí servíruje komplikované dialogy, chrlí změť myšlenek, které jsou pro diváka často obtížně zpracovatelné. Do toho zní poutavá hudba Petra Hromádky, často v doprovodu tria složeného z klavíru, houslí a violoncella. Zajímavý prvek do děje vnáší Ďábel, který prochází jevištěm a jednotlivé aktéry snímá primitivní kamerou. Divák vidí snímané postavy na plátně nad jevištěm. (…) Dramatický spád scéně dodává i hra na skleničky s vodou, na které ve vypjatých momentech hrají samotní herci. (…) Robert Mikluš zdařile ztvárňuje Adriana Leverkühna ve všech jeho podobách. Pere se o život, o svůj cíl, o dokonalost, ale i padá jako poražený a zničený člověk. Neméně zdařile mu sekunduje Jan Kolařík jako Serenus Zeitblom, jeho přítel a učitel. (…) Mikuláškův Doktor Faustus není pro určen každého. Na své si přijdou nároční diváci, kteří mají rádi vypjatá a naléhavá filosofická sdělení. Kateřina Šebelová, Velkaepocha.sk / 9. 4. 2012
The final impression of Mikulášek's productions is often determined by the stage design of his scenographer Marek Cpin that focused on the black and white conception of stage and costumes this time. The set is basically some kind of bourgeois salon and the actions are accompanied by trio of musicians – a pianist, a violinist, and a cellist. There are only several black swivel piano stools that form the minimalist stage design. After all, Mann's oeuvre is known for its musicality and the writer himself was very strongly attached to music. It is also the music that becomes the raison d'etre of life of the protagonist. The sorrowful music by Petr Hromádka (at points even film-like) and the light design are the main aspects creating the mood of the production. Luboš Mareček, Aktuálně.cz / 7 April 2012 The imaginativeness of works, whose authors have already said it for us and did not reach the reformation (if they'd even strived for it), is even more urgent, cruel and hopeless. It is also the case of Mann's Doctor Faustus in the times of global crisis of values, morals, culture... The main ideas conveyed to the audience are always thorny and urgent in Mikulášek's grand productions. Formally, they oscilate between Romantism and Expressionism. His Doctor Faustus at Goose on a String is closer to the latter one, even though the stage design by Marek Cpin inclines rather to the first mentioned; the snow-white stage contrasts with the black tailcoats and silver glamour of the evening gowns of the ladies. Jiří P. Kříž, Právo / 6 April 2012
Je pozoruhodné, jak dokázalo faustovské téma ve světové literatuře za 400 let zmutovat. Postavy pyšného učence, který upíše duši Ďáblu, se jako první chopil dramatik alžbětínské éry Christopher Marlowe a v roce 1592 dokončil hru Tragická historie o doktoru Faustovi. Téma paktu s Ďáblem je tu zpracované v intencích křesťanské morality, kdy se zaprodanec zříká posmrtné spásy na věčnosti výměnou za dočasné pozemské radovánky. O dvě století později vzniká dodnes rozhodně nejznámější verze tohoto mýtu – dvoudílný Goethův Faust. Ačkoliv i tady je hlavní postava (skrze jobovskou sázku) napnuta mezi Boha a Ďábla a Goethe stále pracuje s křesťanskou strukturou „nahoře a dole“, jasná polarita dobra a zla je už silně rozkolísaná. Osud tohoto Fausta oproti Marlowovu mnohem víc závisí na něm samotném. Goethe jeho zápas výraznou měrou přesunul z roviny principiální do roviny lidské. Naznačuje se tak směřování k tomu nechápat faustovské téma jako svár dvou opačných vnějších činitelů, mezi které je člověk zasazen, ale jako vnitřní zápas jedince o sebe samého. Když o 150 let později píše Thomas Mann Doktora Faustuse, je už tento vývoj dokonán. Není náhodou, že si Mann zvolil jako předobraz pro hlavního hrdinu Leverkühna filozofa Friedricha Nietzscheho, hlasatele nové epochy bez Boha. Tento Faust už ztratil v Mefistovi soupeře usilujícího o jeho duši – zápas svádí o umělecké dílo. Leverkühnův Ďábel se navíc obejde bez mystických obřadů a invokací, jeho kontrakt s Adrianem se děje mnohem střídměji, banálněji, dalo by se říct – skrze soulož s nakaženou prostitutkou. Žádné arcirouhačství, mystika a magie; viděno střízlivýma očima, Leverkühn neudělal o nic víc, než že se (vědomě) nakazil syfilidou. Celá faustiáda se pak odehrává uvnitř jeho samého. Leverkühnův Ďábel je halucinace, výsledek postupující syfilitické nákazy, a ačkoliv Adrian v jeho existenci a záměr uvěří, fakticky je jak tvůrcem, tak zakušitelem celého martýria on sám. Oblouk, který faustovský příběh od 16. do 20. století opsal, je pozoruhodný. Z reprezentanta vnějšího, univerzálního zla, se Mefisto postupně stal projevem zla osobního, z problému objektivního problém subjektivní. Nahlíženo Mannovou optikou není Ďábel ten, kdo obchází kolem s kopytem v botě a hledí kazit lidské duše. Je naopak soukromým nepřítelem uvnitř jedince, pokušitelem našich utajovaných vášní s nekonečným množstvím podob. Zkrátka – je Ďáblem v nás. Šimon Peták, asistent dramaturgie, program k představení
Divadlo Husa na provázku vzniklo v roce 1967 z absolventů JAMU, mezi nimiž vůdčí roli vedle iniciátora Bořivoje Srby zaujali režiséři Peter Scherhaufer, Eva Tálská a Zdeněk Pospíšil. Každý z tvůrčího trojlístku vytvářel inscenace ve vlastním stylu. Čtvrtou linii tvořily klauniády Boleslava Polívky. Na legendární éru 70. a 80. let se snažilo navázat i vedení v nově rekonstruované budově divadla na Zelném trhu. Po Luboši Balákovi se roku 2005 jako umělecký šéf do divadla vrátil Vladimír Morávek, který zde s dramaturgy Petrem Oslzlým a Josefem Kovalčukem uvedl víceleté projekty Sto roků kobry (tetralogie z Dostojevského románů) a Perverze v Čechách („trilogie o mravnosti v Čechách“). Často zde režírují renomovaní tvůrci – J. A. Pitínský, Martin Huba, Jan Mikulášek, Petr Forman či Břetislav Rychlík. Vedle autorských dramatizací (1997: Babička, 2007: Evangelium sv. Lukáše, 2008: Rukopis Královédvorský, 2011: Trapná muka), nevšedně uchopené klasiky (1995: Maryša, 2007: Velice modrý pták, 2009: Hamlet) a současných her (2009: České moře, 2010: Prase) repertoár tvoří komponované večery a besedy.
V letošních Cenách Alfréda Radoka bodovala Morávkova inscenace Leoš aneb Tvá nejvěrnější (Cena za hudbu 2011 pro Miloše Štědroně a nominace pro herce Martina Havelku), jež obsadila 3. místo v anketě Divadelních novin, a vloni Pitínského Hordubal (nominace pro herce Vladimíra Hausera). S Provázkem je v rámci Centra experimentálního divadla (CED) produkčně spjato také HaDivadlo a Divadlo U stolu, komorní scéna zaměřená na dramatizaci literárních předloh a na scénické kompozice básnických děl. CED vedle mezinárodního festivalu Divadlo v pohybu spolupořádá mezinárodní přehlídku divadelních škol Setkání – Encounter. Na Divadelní Floře se divadlo Husa na provázku představilo už třikrát. V roce 2009 uvedlo scénickou koláž Cirkus Havel a vloni dramatizaci Bulgakovova románu Maestro a Markétka, obě inscenace v režii Vladimíra Morávka. A v roce 2010 Moravské divadlo vyprodal Mikuláškův dandyovský Hamlet.
Goose on a String Theatre was founded in 1967 by graduates of JAMU Academy, associated around Bořivoj Srba. Among the most important initiators we could also name directors Peter Scherhaufer, Eva Tálská and Zdeněk Pospíšil. Each one of them created productions in their own particular style. The fourth line was formed by Boleslav Polívka's Clowneries. The new creative team tried to follow the legendary era of the theatre from the 1970s and 1980s in the newly reconstructed theatre building on Zelný trh square. In 2005 Vladimír Morávek returned to the theatre and started working there as the artistic director. Together with dramatic advisers Petr Oslzlý and Josef Kovalčuk they created, besides other productions, long-time projects 100 Years of the Cobra (a tetralogy from Dostoyevsky's novels) and Perversion in Bohemia (“a trilogy about morality in Bohemia”). Renowned artists like J. A. Pitínský, Martin Huba, Jan Mikulášek, Petr Forman or Břetislav Rychlík often work there. Apart from authorial dramatizations (1997: The Grandmother, 2007: St Lucas' Gospel, 2008: The Manuscript of Dvůr Králové, 2011: The Embarrassing Shrine), originally staged classics (1995: Marysha, 2007: The Very Blue Bird, 2009: Hamlet) and contemporary plays (2009: The Czech Sea, 2010: Pig) the repertoire also consists of composed evenings and discussions. At the Alfréd Radok Awards this year, Morávek's production Leoš or Your Most Faithful was awarded the prize for music created by Miloš Štědroň and also actor Martin Havelka was nominated for the Best Male Performance. The production also won third place in the Divadelní Noviny Award, and last year, Vladimír Hauser was nominated for his performance in Hordubal directed by Pitinský. The theatre is also connected with two other Brno-based theatres in the Centre for Experimental Theatre (CED). Those theatres are HaDivadlo and Divadlo U stolu which is a studio theatre focusing on dramatization of literary works and staging of poetry. The Centre for Experimental Theatre co-hosts the international festival Divadlo v pohybu and the international presentation of theatre academies Setkání – Encounter. The Flora Theatre Festival hosted 3 productions of this theatre; in 2009 the stage collage Havel Circus and last year the dramatization of Bulgakov's Novel The Maestro and Margarita, both directed by Vladimír Morávek. The production of Mikulášek's Hamlet completely sold out the Moravian Theatre Olomouc in 2010.
