Radek Zemánek
■ STREAMER – OKOUNÍ KILLER Cílený lov okounů na muškařský prut vyžaduje především nutnou dávku odhodlání ke změně dosud zažitých způsobů chytání těchto dravců. Nejde o to ihned zavrhnout přívlač či plavanou, ale naopak, využít v praxi dosud získané znalosti o chování pruhovaných bojovníků a následně tyto poznatky aplikovat do muškaření, které rybáře svou účinností, neokoukaností a vysokým sportovním zážitkem brzy pohltí. Navíc v nejbližším okolí takto okouny loví jen málokdo. Už pro pocit jedinečnosti stojí zato „mušák“ vyzkoušet.
■ Výběr vhodné mušky Velikost Používám převážně mušky dlouhé 2–7 cm. Mám však zkušenost, že při lovu štik mi velcí okouni, kteří jsou v jarním období agresivními strážci jiker, ochotně útočí i na 12cm streamery, a to dokonce, i když mám na konci návazce wolframové lanko. Standardně však doporučuji velikost do 5 cm a při výběru se také řídím velikostí právě se vyskytujícího potěru.
(Ryba) o rybách
Barva Okoun ve velikosti nad 30 cm už něco zažil i viděl, jeho dokonalý zrak je zaslepen pouze ve chvíli hromadného útoku hejna, kdy voda doslova vře. V době, kdy jen slídí nebo pouze číhá někde v úkrytu na kořist, hraje barva streameru až překvapivou roli. V čisté vodě preferuji přírodní barvy. Okoun miluje napodobeniny sama sebe, sledě, plotičky i průhledného stříbřitého potírku. V přikalené vodě a ve větších hloubkách upřednostňuji streamer v barvě RH, fialovo-bílé, ostře zelené, FT atd. Na žádném streameru by neměly chybět OČI, ať už jsou z řetízku nebo z fólie. Řetízkové oči sice nejsou na pohled tak efektní, ale umožňují nám docílit efektu tzv. „zlomení“, kdy muška začíná padat. Okouni loví téměř výhradně zrakem a oči na nástraze považují za jakýsi strategický útočný bod. Zvláště u imitace potěru je dobré doplnit nástrahu o další červenou tečku, tedy vytvořit „dvojitý spouštěč záběrů“.
tip
Háček Není ani podstatný typ jako spíše jeho umístění. Nikdy by háček neměl být kratší, než samotné tělíčko mušky. Pro svůdný pohyb vláken by však měl být umístěn pouze do jeho první 1/3, aniž bych musel mít strach, že promarním většinu záběrů. Okouni mušku ve své hltavosti hravě celou nasají. Velikost háčku je v rozmezí 10–6 a s širším obloučkem je naprosto dostatečná.
■ Muškařské vybavení Prut Výběr muškařského prutu speciálně na okouny bych raději nechal bez komentáře. Dle mého názoru totiž naprosto vystačím s jezerním prutem AFTMA 6–7 (ale i 7–8) s délkou 2,75–3 m a rychlejší akcí. Klást při lovu okouna důraz na pocit zdolávání na jemném prutu mi totiž připadá trošku malicherné ve srovnání s potřebou lehkého a dalekého náhozu při různých povětrnostních podmínkách. Také si mohu být jist, že sem tam i na malé mušky zavěsím slušnou štiku, candáta nebo „okouní dubletu“, která se dokáže docela obstojně bránit.
tip
145
Kolekce okounových streamerů.
Pěkný podzimní ježatec ulovený na streamer potěší každého muškaře.
Naviják
Návazec
Ještě jsem na prutu neměl okouna (bohužel), který by mi vytáhl celou šňůru z navijáku. Měl jsem však na prutu několik ryb, které mi při lovu okounů zhltly malého streamera také (štika, kapr, bolen…), a ty bych bez kapacitního navijáku a dobře seřízené brzdy jistě nezdolal. I při lovu okounů tedy doporučuji použít naviják nejlépe s kvalitní diskovou brzdou, který pojme alespoň 100m backingu. Náhradní cívka navijáku (s další rezervní šňůrou) by měly být samozřejmostí.
Jeho délka se odvíjí od počtu použitých streamerů ataké od typu šňůry. Vpodstatě se bude pohybovat u plovoucí a intermediální šňůry mezi 2,5–3 m, u potápivé pak do 2 m. Zásadou je dodržet vzdálenost mezi muškami cca 1,2 m. Průměr vlasce 0,18–0,20 mm se jeví jako naprosto dostatečný. V případě průzračné vody doporučuji použít návazec z fluorocarbonu o průměru 0,20–0,22 mm.
Šňůra
Když si položím mušku na dlaň, budu o ní vědět, jakou má barvu, z jakých komponent je složená, jaká je její velikost, případně jaký typ háčku byl při vázání použit, ale vše podstatné se o ní dovím až po vhození nástrahy do vody. Teprve tehdy, po jejím potopení a prvním zatažení muškařské šňůry, se dozvím, „s čím mám tu čest“! Na rozdíl od přívlače, kdy podstatou správného vedení nástrahy je především dokonalé sladění pohybu prutu, navijáku a rybářova zápěstí, při muškaření se těžiště vedení nástrahy dostává převážně pod taktovku ruky, která stahuje šňůru.
Volba muškařské šňůry nejde nikterak zobecnit. Občas totiž nastanou při lovu okounů situace, kdy použiji plovoucí, intermediální i potápivou šňůru během jedné vycházky. Podstatné je především to, aby odpovídala akci prutu a dovolovala daleké hody i s většími a těžšími streamery. Z tohoto pohledu se jeví jako vhodná WF se střelnou hlavou (např. Headstart). U potápivých šňůr bych vyžadoval minimální stupeň potápivosti 6, ale klidně i větší (např. Airflo – Di7).
146
■ Technika vedení
Muška se oživuje nejen trhavými pohyby zápěstí, ale také předloktím avpodstatě pohybem celé paže až po rameno. Prut se tedy do vedení streamerů zapojuje jen krátce při náhozu a poté až při úplném dotahování mušek k lodi či břehu při jejich vyzvedávání z vody, kdy je špička prutu směrována k obloze a plynule přebírá cukavou práci ruky. Naviják se do vedení nezapojuje vůbec. Abych mohl se streamery začít po náhozu co nejdříve pracovat, je vhodné ihned po dopadu šňůry na vodu (kromě plovoucí šňůry) ponořit špičku prutu co nejvíce do vody. To nám umožní rychlejší vyklesání šňůry, a tedy posun mušek do požadované hloubky. Žádná „guma, plech, umělá hmota“, ba ani živá rybička nedokáže napodobit lákavý pulsační pohyb jako kombinace peří, srsti a různých lametek. Každé zatažení i každá pomlka vdechuje mušce život, který se stává pro okouny neodolatelný. Ale… existují desítky variant vedení streamerů odvíjejících se od typu použité šňůry, ročního období, hloubky vody atd. V podstatě se dá říci, že co muškař, to individualita. Univerzální návod na vedení prostě neexistuje. Pokusím se tedy popsat své zkušenosti, které jsem si ověřil na revírech, které dobře znám.
Při chytání jezerních pstruhů a bolenů na streamer se snažím docílit rychlého, přímočarého a rovnoměrného pohybu mušek, a to tak, že si prut dám pod paži a při rychlém stahování doširoka roztahuji ruce do stran. Na tento způsob vedení u okounů raději zapomeňme! Okouni totiž tento způsob prezentace zrovna nemilují. Naopak, neodolatelně je přitahuje každé přerušení vedení, ať už muška přirozeně klesá, nebo v případě nadlehčených mušek (bobiny, mudlery) pomalu stoupá sloupcem vody vzhůru. Každý skok, každé nové rozjetí a každá změna rytmu vedení je pro ně impulsem k útoku. Nic na okouny nepůsobí tak dráždivě jako zastavení a načepýření mušky a její následný rozjezd k hladině. Podobně zapůsobí dotažení mušek přímo pod loď, krátká zastávka a jejich strmý vzestup – v tu chvíli se rozmyslí i hodně váhavý okoun.
■ Kdy a kam? Okoun je rybou vděčnou za každé sousto. Je však také dost vybíravý a čím starší, tím více je náladový a opatrný. Dá se říci, že žádná vycház-
147
Streamer v barvě bílé ryby je účinný celoročně.
Mé osvědčené vzory streamerů na okouny.
ka s mouchami, v kteroukoliv roční dobu, nemusí zůstat bez záběru (pokud pominu období, kdy je vodní hladina pokryta ledem). Výhodou muškaření je i možnost lovu v období, kdy je lov dravců přívlačí zakázán.
1) Jaro Z pohledu okouna se dá toto období rozdělit na dobu před třením a po vytření. Rozdíl spočívá jen v tom, že potravní aktivita ryb je motivována pokaždé z jiného důvodu. Před třením ho k útoku vede především nutnost doplnění zásob po zimě a vrozená agrese. Ta je však postupně utlumována vlastní přípravou na rozmnožování. Po milostných hrátkách sice jde zase o doplnění energie, ale daleko více již také o čistou zištnost v podobě participace na bílé rybě a jejím rozmnožovacím procesu, které začíná krátce nato nabývat na intenzitě. Že by si nechal okoun ujít hody v podobě jiker plotic, perlínů, cejnů a ouklejí? To absolutně nepřipadá v úvahu! Osobně začínám lovit okouny až v druhém období, a to z prostého důvodu. Lokalizovat dravčíky v tuto dobu jde totiž daleko snáze a navíc mám jistotu, že již nebudu rušit jejich milostný akt. Pak stačí najít třoucí se plotice, a pokud je poblíž nějaký pařez či hrana, mohu si být skálopevně jist, že „okouní rozvědka“ není daleko. V těchto místech příbřežních mělčin, při průzračné vodě používám většinou intermediální šňůru – clearku (průhlednou šňůru) a na návazci mám dva malé streamery cca 1,2 m od sebe. Na přívěs umisťuji cosi jako napodobeninu jikry (v podstatě jakýkoliv žlutý streamer) a jako
148
koncovou mouchu umisťuji imitaci malého okounka (kvůli vyvolání závisti u číhajících okounů). Tato sestava funguje dokonale! Mušky je nutné vést podél hrany dosti rychle, trhavě a s krátkými přestávkami. Od května se situace radikálně mění. Okouni jsou stále při chuti, ale stahují se více do hloubek. Stará zatopená silnice, pařezovka či „schody“ v hloubce cca 6–7 m jsou v tuto dobu ideálními místy. Nutností je použití ultrapotápivé šňůry spolu s přibližným odhadem správné hloubky a reliéfu dna. Používám zde metodu odpočítávání při klesávání šňůry. Na hloubkách upřednostňuji pomalejší způsob vedení s dlouhými pauzami. V podstatě se snažím napodobit skoky twisteru. Záběry se projeví jemnými cuknutími, na které reaguji jen lehkým potažením šňůry v ruce, nikoliv prutem. Jeho ohnutou špičku zvedám k obloze až při vlastní fázi zdolávání.
2) Léto V tomto ročním období si při lovu okounů nedělám velké iluze. Okouni jsou aktivní pouze krátce po východu slunce a pak až při soumraku. Množství vykuleného potěru a vysoké teploty odkazují na lov pod hladinou s využitím intermediální a plovoucí šňůry. Více než kdy jindy uplatním při lovu svůj zrak a sluch. Objev srkajícího hejna okounů zvedá šanci na úlovek strmě vzhůru! Pokud se mi je podaří zastihnout na dohozovou vzdálenost, je téměř jedno, jakou mušku v podobě potěru jim předložím. Osobně preferuji tenké stříbřité streamery s červeným bodem pro upoutání dravčí pozornosti.
3) Podzim Znamená válející se mlžný opar nad hladinou a představuje ideální podmínky k lovu velkých okounů. V tomto období je třeba se omezit pouze na ultrapotápivou šňůru a prohledávání dna. Zátahy za šňůru by měly být střídavě dlouhé a kratší, celkově více pozvolné s delšími přestávkami nutnými pro opětovné vyklesání.
■ Pár poznatků z praxe Dublety: Při žádné rybolovné technice nebudu mít tolik dvojitých záběrů a možností zdolat více ryb naráz jako při muškaření okounů. Vyplývá to již z povahy okounů, útočících vesměs v hejnu, ve kterém panuje velký konkurenční boj. Mnohokrát jsem však byl svědkem i skutečnosti, že okouni útočili v závěsu se štikou nebo s candátem. Dokonce se někdy vůbec nezdráhali vrhnout na volnou přívěsnou mouchu i ve chvíli, kdy se na konci návazce zmítal velký dravec. Pokud se tak přihodí, čeká rybáře opravdu nádherný boj, tedy pokud bude na tuto situaci během zdolávání podvědomě připraven. Hra na lovce a kořist: Na horní návazec často navážu malý streamer, který v předvoji před koncovým velkým streamerem působí jako dráždidlo neboli prchající kořist. Při této sestavě přichází záběr bez ohledu na velikost nástrahy většinou právě na imitaci „lovce“, zvláště napodobuje-li okounka. V tomto okamžiku se vlastně potravní řetězec vodní říše uzavírá a lovec se sám stává kořistí. Važme si každé ryby včetně okouna, která uvízne na mušce. Muškaření je samo o sobě rybářskou poezií, a pokud bychom sami v sobě nectili etická pravidla lovu ryb, pořád bychom i přes velký počet záběrů jen „paběrkovali“. A to přece nechceme.
Ing. Radek Zemánek – muškař, vazač a odborník na jezerní muškaření. Je autorem čtivých reportáží ze zahraničních cest za rybami, např. „Cesta za evropskými steelheady“, „Na kolech za holandskými pstruhy“ a také rozsáhlým seriálem o muškaření nelososovitých ryb na stojatých vodách, uveřejněným pod názvem „Lov přehradních dravců na muškařský prut“. Mnozí čtenáři si jistě Radkův rukopis připomenou v sedmidílném seriálu „Candát – to je výzva!“, uveřejněným v časopise Kajman.
