Třída: PTÁCI (AVES) Řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes)

Třída: PTÁCI (AVES) Řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes)

Krátkokřídlí (Gruiformes = Ralliformes) • různorodá skupina ptáků • díky této různorodosti existuje několik různých klasifikačních systémů • příslušníci tohoto řádu zpravidla velmi špatně létají • zástupci v ČR: • čeleď: jeřábovití – Gruidae • čeleď: chřástalovití – Rallidae • čeleď: dropovití – Otididae

DROP VELKÝ (Otis tarda) • řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes) • čeleď: DROPOVITÍ (Otidae) • kriticky ohrožený druh • rozšířen v J a střední Evropě, v S Africe, v Malé Asii a v celé stepní oblasti dřívějšího SSSR • obývá rovné, rozsáhlé, daleko přehledné oblasti bez stromové vegetace, a to jak v původní stepní formě, tak ve formě kulturních rovin

DROP VELKÝ (Otis tarda) • hnízdění dropa velkého je v Česku známo od začátku 20. století • jedinou oblastí, kde hnízdil, byl znojemský okres, výjimečně byl pozorován i v jiných částech země • od roku 1996 byl drop na území Česka ještě několikrát spatřen, pravděpodobně šlo ale o jedince z hnízdišť v severním Rakousku, hnízdění nebylo prokázáno. • blízká populace žije na jihozápadě Slovenska v jedné lokalitě na Žitném ostrově • ve slovenské státní přírodní rezervaci Zlatná na Ostrove pravidelně hnízdí • největší u nás žijící pták (dospělý kohout může vážit 1416 kg, některý jedinec i více, slepice váží mezi 5-8 kg)

DROP VELKÝ (Otis tarda) • dospělý kohout je až 1 m dlouhý, v rozpětí křídel měří 220-230 cm, slepice měří v těle do 90 cm a v rozpětí křídel až 195 cm • rozdíl mezi pohlavími také ve zbarvení - kohout na hřbetě okrově žlutý a konce per má černě páskované, hrdlo, břicho, spodní strana křídel a ocasu jsou jasně bílé, hlava šedá • na každé straně hlavy u kořene zobáku vyrůstají kohoutovi ke konci zimy tuhá, řídce ostnitá pera, takzvaný dropí vous (lovecká trofej) – s přibývajícím věkem se zvětšuje počet per ve vousu, a to až asi do 36, a jejich délka dosahuje až 14 cm • znakem kohouta je rovněž krční vak (při toku silně nafukován)

DROP VELKÝ (Otis tarda)

DROP VELKÝ (Otis tarda) • slepice je zbarvena spíše popelavě, nemá vous ani vzdušný vak • výborný zrak • neradi létají, když vzlétnou, je jejich let klidný a pravidelný; dokáží překonat i značné vzdálenosti • pohybují se většinou po zemi (silné nohy se 3 prsty) • stálí ptáci a pouze za tuhých zim odlétají ve velkých hejnech do příznivějších oblastí, a to obě pohlaví společně • tok dropů začíná přibližně v polovině dubna • po oplození slepic nejsilnějšími kohouty tok vrcholí a pak opadá, ale kohouti pokračují v toku ještě zpravidla po celý květen, i na začátku června • žijí polygamně, nevytvářejí páry

DROP VELKÝ (Otis tarda) • slepice snáší na začátku května do mělkého, málo vystlaného důlku zpravidla 1-3 hnědavá skvrnitá vejce • po 25-30 dnech se líhnou kuřata, v 6. nebo v 7. týdnu začínají létat • matka je vodí až do podzimu • mladí dropi se živí zpočátku převážně hmyzem, později rostlinnou potravou, ta zůstává u dospělých ptáků převažující potravou



Jeřáb popelavý (Grus grus) čeleď: JEŘÁBOVITÍ (Gruidae) kriticky ohrožený druh šedavě zbarvený, o něco větší než čáp bílý od brodivých se liší volně visícím peřím na ocase v ČR se vyskytuje na několika málo místech (např. Rožďalovické rybníky, Českolipsko) na jižním okraji svého hnízdního areálu • v současnosti zde žije odhadem max. 30 párů • jeřábi vyhledávají rybníky s rozsáhlými rákosinami, případně bažinatými územími, ve kterých si z rostlinného materiálu staví kupovitá hnízda

• • • • •

Jeřáb popelavý (Grus grus) • při toku předvádějí charakteristický tanec, při kterém se uklánějí a vyskakují do výšky • v dubnu-květnu snášejí obvykle 2 vejce, na kterých oba rodiče střídavě sedí asi 1 měsíc • mláďata jsou nekrmivá a rodiče je vodí po dalších 8-10 týdnů, i poté se jeřábí rodina zdržuje pohromadě • živí se hmyzem, rostlinami, zrním a hlízami nebo kořínky • při tahu se často zdržují na polích • tažní ptáci, zimují ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétají v průběhu července a srpna, na hnízdiště se vrací během března a dubna

Rozšíření jeřába popelavého (žlutě hnízdiště, modře zimoviště)

Jeřáb popelavý (Grus grus)

Jeřáb popelavý (Grus grus)

Jeřábi létají v klínovitých formacích

Jeřáb Antigonin • https://www.youtube.com/watch?v=0eOGn lzggZk

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) • • • • • • •

řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes) čeleď: CHŘÁSTALOVITÍ (Rallidae) vyskytuje se v pobřežních houštinách červený zobák zelené nohy velká jako koroptev 310 - 456 g

• samec větší než samice

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) • končetiny opatřeny dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci • obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší • mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku • nejrozšířenějším zástupcem celé čeledi a náleží k nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa • ve volné přírodě většinou velmi plachá a při náznaku nebezpečí rychle prchá do úkrytu poblíž břehu • dobře se přizpůsobuje i životu v těsné blízkosti člověka, zejména v městských parcích, na polích a v průplavech, a svou přirozenou plachost zde ztrácí

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) • zdržuje se jednotlivě • požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz • za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci • v porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a vytrvalé letce • při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin • pár během jednoho hnízdního období staví několik hnízd a pouze jedno využívá k hnízdění • další slouží jako nocoviště • hnízdo bývá na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě

Mapka s rozšířením slípky zelenonohé

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus)

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus)

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) – mladý jedinec

Slípka zelenonohá s mláďaty

Hnízdo slípky zelenonohé

LYSKA ČERNÁ (Fulica atra) • řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes) • čeleď: CHŘÁSTALOVITÍ (Rallidae) • obývá celou palearktickou oblast od Indie až daleko na sever, žije však i v australské oblasti • u nás je nejhojnějším obyvatelem stojatých nebo velmi mírně proudících vod • barva jejího peří má jednotný černošedý tón, zobák je bělavý, plováky jsou zelené • nad kořenem zobáku je bílá kožní lysina • mladí ptáci jsou světlejší • dospělý samec váží až 1 kg, samice asi 60 dkg • plovoucí lyska je jen málo ponořená a stále pokyvuje hlavou • létá rychle, ale nerada; při nebezpečí volí raději útěk po vodní hladině a pomáhá si při tom křídly

LYSKA ČERNÁ (Fulica atra) • široké plovací blány, ale potápí se jenom mělce • živí se vodním hmyzem a jeho larvami, semeny a zelenými částmi rostlin, ryby neloví • je považována za ptáka nesnášenlivého, kde se vyskytuje ve větším množství, odrazuje divoké kachny od hnízdění • hnízdo si staví většinou na vodě z vodních rostlin • v dubnu snáší 5-9 žlutavých vajec s malými černými skvrnkami • inkubace 21-24 dnů • mláďata se pouštějí hned na vodu a živí se sama • jsou vzletná po cca 2 měsících • jarní přílet lysek do našich krajů spadá zhruba do března, podzimní odlet do října až listopadu, před odletem se lysky shlukují do velkých hejn

LYSKA ČERNÁ (Fulica atra)





Třída: PTÁCI (AVES) Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes)

Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) • řád různě velkých, k rozmanitým podmínkám přizpůsobených ptáků • vyskytují se na celém světě včetně Arktidy a Antarktidy a osidlují rozmanitá prostředí • některé druhy žijí na otevřeném moři, u moře, některé v pouštích a několik druhů obývá husté lesy • většina dlouhokřídlých žije blízko vody a živí se bezobratlými nebo jinými drobnými živočichy • hnízdí na zemi a o nekrmivá mláďata pečují oba partneři, ve většině případů jsou monogamní • po pěvcích jsou nejrozmanitějším řádem ptáků • řád čítá na 350 druhů po celém světě

Racek chechtavý (Larus ridibundus) řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) čeleď: RACKOVITÍ (Laridae) výskyt: Evropa, Asie jediný vnitrozemský druh racků, který k nám přilétá na jaře z přímořských oblastí, kde přezimoval • samci se od samic navenek ničím neliší • zimní a letní zbarvení racků (v únoru mají dosud zimní šat – hlava bílá s černou skvrnou) • v březnu, než se rozletí na hnízdiště, se přebarví celá jejich hlava až po hrdlo do tmavě hnědé

• • • •

Racek chechtavý (Larus ridibundus) • zobák a nohy červené • hnízdí ve velkých koloniích na rybnících • snůška: 3 modrozelená až hnědá vejce, inkubace 4 týdny • mláďata se líhnou s prachovým peřím a jsou hned schopna pohybu; jejich prsty již jsou spojeny plovací blanou • potrava: hmyz, larvy, drobní živočichové, malé ryby, vylupuje hnízda pernaté zvěře a sbírá její vejce i malá kuřátka

Racek chechtavý ve svatebním šatu

Racek chechtavý ve svatebním šatu

Racek chechtavý ve svatebním šatu)

Racek chechtavý v prostém (zimním) šatu

Racek chechtavý v prostém (zimním) šatu

Mladý jedinec

Rybák obecný (Sterna hirundo) řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) čeleď: RACKOVITÍ (Laridae) silně ohrožený druh menší než racek chechtavý štíhlý, úzká křídla, hluboce vidličnatý ocas, obratně létá ve svatebním šatě má černou skvrnu na hlavě zasahující až na temeno a červený zobák s černou špičkou • v prostém šatě má bílé čelo, záda a křídla jsou šedá, zobák je hnědý až černý • samec a samice se navzájem neliší, mladí jedinci záda a temeno hlavy hnědé • největší výskyt: SV Evropa - hnízdí početně nejen při mořském pobřeží, ale i ve vnitrozemí, Nizozemí a Velká Británie, hnízdí i v Rumunsku a Španělsku

• • • • • •

Rybák obecný (Sterna hirundo) • u nás se vyskytuje v rybničnatých pánvích v J Čechách, na J Moravě (Nové Mlýny) a na vodních nádržích na Ostravsku • hnízdí v květnu až červenci jednou ročně • samice snáší 2-3 světle zelená až olivově hnědá, hustě tmavě skvrnitá vejce, na kterých sedí oba rodiče asi 20-22 dní a mláďata poté krmí oba rodiče asi 4 týdny • potrava: hmyz, rybí potěr a drobné rybky • tažný pták, na hnízdiště se vrací v květnu a odlétá v září

Rybák obecný (Sterna hirundo)




R

ČEJKA CHOCHOLATÁ (Vanellus vanellus) • řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) • čeleď: KULÍKOVITÍ (Charadriidae) • černobílé zbarvení, podobné u obou pohlaví (samice má na hrudi bílou pásku) • nápadná týlní chocholka • 130-330 g • typickým prostředím jsou mokřadní louky a pole, preferuje otevřená prostranství a nepříliš hustou vegetaci

ČEJKA CHOCHOLATÁ (Vanellus vanellus)

ČEJKA CHOCHOLATÁ (Vanellus vanellus)

Sluka lesní (Scolopax rusticola) • • • • •

řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) čeleď: SLUKOVITÍ (Scolopacidae) ohrožený druh u nás nejhojněji žijící sluka výskyt v celé Euroasii

Sluka lesní (Scolopax rusticola) • většina evropských sluk odtahuje na začátku října na jih a přezimuje ve Středomoří (sluky táhnou v noci) • sluka lesní je veliká asi jako koroptev (váha 210-380 g, slepičky jsou větší a těžší než kohoutci) • rezavohnědé zbarvení • zobák 65-85mm, tmavohnědý

Sluka lesní (Scolopax rusticola) • hlavním hnízdištěm sluk u nás jsou pahorkatiny a výše položené oblasti • podzimní tah sluk probíhá bez hlasových projevů, kdežto jarní na hnízdiště je ve znamení toku • hlavní denní dobou toku sluky lesní je večer krátce před setměním a ranní čas před rozedněním • v našich podmínkách dochází k jarnímu tahu sluk, spojenému s tokem, zpravidla v druhé polovině března a jen někdy až na začátku dubna

Sluka lesní (Scolopax rusticola) • při večerním toku se kohoutci ozývají ostrým krátkým pískáním a hlubším hrčivým kvorkáním • v místech stálých hnízdišť oblétává kohoutek v době 10-20minutového trvání večerního toku kruhovitě uzavřenou dráhu, • v době toku jsou slepičky na zemi a ozývají se tichým vábením • kohoutek obchází drobnými krůčky slepičku, má při tom vějířovitě roztažený tatrček, spuštěná křídla a sklopený zobák

Sluka lesní (Scolopax rusticola) • po páření kohoutek opouští slepičku a pokračuje v toku • o hnízdo a výchovu mláďat pečuje pouze matka • hnízdo vždy na zemi v mělkém, slabě vystlaném dolíku • snůška 3-5 světlých vajíček s červenými a hnědými skvrnami (inkubace 22-24 dní) • skrytý způsob života • nejasný je způsob přenášení mladých slučat (v zobáku nebo mezi stojáčky)

Sluka lesní (Scolopax rusticola) • potrava: kroužkovci, larvy hmyzu (červíkování) • preferuje listnaté a smíšené lesy s kyprou a vlhčí půdou

Sluka lesní (Scolopax rusticola)

• http://www.rozhlas.cz/priroda/porady/_zpra va/15725

Bekasina otavní (Gallinago gallinago) řád: DLOUHOKŘÍDLÍ čeleď: SLUKOVITÍ velikosti kosa rašeliniště, slatiniště, vlhké louky • živí se červy, hmyzem,měkkýši, korýši, pavouky, semeny • po potravě pátrá v mělké vodě i bahně • je schopna malou kořist chytit a polknout bez toho, aniž by zobák vytáhla ze země • • • •

Bekasina otavní (Gallinago gallinago)

Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) • čeleď: DYTÍKOVITÍ (Burhinidae) • kriticky ohrožený druh • velký asi jako holub hřivnáč s krátkým silným zobákem a silnýma žlutýma nohama • má velkou hlavu a nápadně velké žluté oči • světle hnědý s tmavými podélnými skvrnami • za letu jsou patrné dvě bílé křídelní pásky • samec a samice se navzájem neliší, mladí jedinci jsou světlejší a méně skvrnití • žije skrytě a létá za soumraku

Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) • rozšířen v západní Euroasii včetně severní Afriky a Přední Asie, ve východní Euroasii včetně Japonska a severní Číny), etiopské oblasti (Afrika od Sahary k jihu) a v orientální oblasti (J Asie) • řídce hnízdí v pustých, málo zarostlých krajinách a stepích • v České republice existují jen ojedinělá pozorování, přesto není občasné zahnízdění zcela vyloučeno • hnízdí v dubnu až červenci jednou až dvakrát ročně • hnízdo je vystlaný důlek v zemi • samice snáší 2 světlešedá skvrnitá vejce na kterých sedí oba rodiče asi 25-27 dnů a mláďata poté doprovázejí asi 1 měsíc • potrava: hmyz, plži a malí obratlovci

Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus)

Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus)

Třída: PTÁCI (AVES) Řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes)

Recommend Documents