Řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes)
Krátkokřídlí (Gruiformes = Ralliformes) • různorodá skupina ptáků • díky této různorodosti existuje několik různých klasifikačních systémů • příslušníci tohoto řádu zpravidla velmi špatně létají • zástupci v ČR: • čeleď: jeřábovití – Gruidae • čeleď: chřástalovití – Rallidae • čeleď: dropovití – Otididae
DROP VELKÝ (Otis tarda) • čeleď: DROPOVITÍ (Otidae) • kriticky ohrožený druh • rozšířen v J a střední Evropě, v S Africe, v Malé Asii a v celé stepní oblasti dřívějšího SSSR • obývá rovné, rozsáhlé, daleko přehledné oblasti bez stromové vegetace, a to jak v původní stepní formě, tak ve formě kulturních rovin
DROP VELKÝ (Otis tarda) • hnízdění dropa velkého je v Česku známo od začátku 20. století • jedinou oblastí, kde hnízdil, byl znojemský okres, výjimečně byl pozorován i v jiných částech země • od roku 1996 byl drop na území Česka ještě několikrát spatřen, pravděpodobně šlo ale o jedince z hnízdišť v severním Rakousku, hnízdění nebylo prokázáno
Největší u nás žijící pták (dospělý kohout může vážit 14-16 kg, slepice váží mezi 5-8 kg).
DROP VELKÝ (Otis tarda) • dospělý kohout je až 1 m dlouhý, v rozpětí křídel měří 220-230 cm, slepice měří v těle do 90 cm a v rozpětí křídel až 195 cm • rozdíl mezi pohlavími také ve zbarvení - kohout na hřbetě okrově žlutý a konce per má černě páskované, hrdlo, břicho, spodní strana křídel a ocasu jsou jasně bílé, hlava šedá • slepice je zbarvena spíše popelavě, nemá vous ani vzdušný vak • neradi létají, když vzlétnou, je jejich let klidný a pravidelný; dokáží překonat i značné vzdálenosti • pohybují se většinou po zemi (silné nohy se 3 prsty) • stálí ptáci a pouze za tuhých zim odlétají ve velkých hejnech do příznivějších oblastí, a to obě pohlaví společně
Na každé straně hlavy u kořene zobáku vyrůstají kohoutovi ke konci zimy tuhá, řídce ostnitá pera (dropí vous).
Znakem kohouta je rovněž krční vak (při toku silně nafukován).
DROP VELKÝ (Otis tarda) • tok dropů začíná přibližně v polovině dubna • žijí polygamně, nevytvářejí páry • slepice snáší na začátku května do mělkého, málo vystlaného důlku zpravidla 1-3 hnědavá skvrnitá vejce • po 25-30 dnech se líhnou kuřata, v 6. nebo v 7. týdnu začínají létat • matka je vodí až do podzimu • mladí dropi se živí zpočátku převážně hmyzem, později rostlinnou potravou, ta zůstává u dospělých ptáků převažující potravou
Jeřáb popelavý (Grus grus) • čeleď: JEŘÁBOVITÍ (Gruidae) • kriticky ohrožený druh • v ČR se vyskytuje na několika málo místech (např. Rožďalovické rybníky, Českolipsko) na jižním okraji svého hnízdního areálu • tažní ptáci, zimují ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétají v průběhu července a srpna, na hnízdiště se vrací během března a dubna • při tahu se často zdržují na polích
Rozšíření jeřába popelavého (žlutě hnízdiště, modře zimoviště)
Šedavě zbarvený, o něco větší než čáp bílý. Od brodivých se liší volně visícím peřím na ocase.
Při toku předvádějí charakteristický tanec, při kterém se uklánějí a vyskakují do výšky.
Jeřábi vyhledávají rybníky s rozsáhlými rákosinami, případně bažinatými územími, ve kterých si z rostlinného materiálu staví kupovitá hnízda.
Jeřáb popelavý (Grus grus) • v dubnu-květnu snášejí obvykle 2 vejce, na kterých oba rodiče střídavě sedí asi 1 měsíc • mláďata jsou nekrmivá a rodiče je vodí po dalších 8-10 týdnů, i poté se jeřábí rodina zdržuje pohromadě • živí se hmyzem, rostlinami, zrním a hlízami nebo kořínky
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) • • • • • •
čeleď: CHŘÁSTALOVITÍ (Rallidae) vyskytuje se v pobřežních houštinách červený zobák zelené nohy velká jako koroptev 310-456 g
• samec větší než samice
Šedočerná, po stranách břicha s podélným bílým pruhem a bílými spodními krovkami ocasními. Lysina je červená, stejně tak jako zobák, který má žlutou špičku. Nohy jsou zelené.
Končetiny opatřeny dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci.
Mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku.
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) • zdržuje se jednotlivě • požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz • za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci • v porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a vytrvalé letce • při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin • pár během jednoho hnízdního období staví několik hnízd a pouze jedno využívá k hnízdění • další slouží jako nocoviště • hnízdo bývá na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě
Hnízdo budují oba partneři z rákosu, orobince, zblochanu či ostřic. Na snůšce 5-10 vajec sedí rovněž oba 19-22 dní. Páry hnízdí 2-3× ročně.
LYSKA ČERNÁ (Fulica atra) • čeleď: CHŘÁSTALOVITÍ (Rallidae) • obývá celou palearktickou oblast od Indie až daleko na sever, žije však i v australské oblasti • u nás je nejhojnějším obyvatelem stojatých nebo velmi mírně proudících vod • plovoucí lyska je jen málo ponořená a stále pokyvuje hlavou • létá rychle, ale nerada; při nebezpečí volí raději útěk po vodní hladině a pomáhá si při tom křídly • široké plovací blány, ale potápí se jenom mělce • živí se vodním hmyzem a jeho larvami, semeny a zelenými částmi rostlin, ryby neloví
Barva peří má jednotný černošedý tón, zobák je bělavý, plováky jsou zelené. Nad kořenem zobáku je bílá kožní lysina. Dospělý samec váží až 1 kg, samice asi 60 dkg.
LYSKA ČERNÁ (Fulica atra)
Hnízdo si staví většinou na vodě z vodních rostlin. V dubnu snáší 5-9 žlutavých vajec s malými černými skvrnkami, inkubace 21-24 dnů.
Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes)
Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) • řád různě velkých, k rozmanitým podmínkám přizpůsobených ptáků • vyskytují se na celém světě včetně Arktidy a Antarktidy a osidlují rozmanitá prostředí • některé druhy žijí na otevřeném moři, u moře, některé v pouštích a několik druhů obývá husté lesy • většina dlouhokřídlých žije blízko vody a živí se bezobratlými nebo jinými drobnými živočichy • hnízdí na zemi a o nekrmivá mláďata pečují oba partneři, ve většině případů jsou monogamní • po pěvcích jsou nejrozmanitějším řádem ptáků • řád čítá na 350 druhů po celém světě
Racek chechtavý (Larus ridibundus) • čeleď: RACKOVITÍ (Laridae) • výskyt: Evropa, Asie • samci se od samic navenek ničím neliší
Racek chechtavý ve svatebním (letním) šatu.
Racek chechtavý v prostém (zimním) šatu.
Racek chechtavý (Larus ridibundus) • hnízdí ve velkých koloniích na rybnících • snůška: 3 modrozelená až hnědá vejce, inkubace 4 týdny • mláďata se líhnou s prachovým peřím a jsou hned schopna pohybu; jejich prsty již jsou spojeny plovací blanou • potrava: hmyz, larvy, drobní živočichové, malé ryby, vylupuje hnízda pernaté zvěře a sbírá její vejce i malá kuřátka
Rybák obecný (Sterna hirundo) • čeleď: RACKOVITÍ (Laridae) • silně ohrožený druh • největší výskyt: SV Evropa - hnízdí početně nejen při mořském pobřeží, ale i ve vnitrozemí, Nizozemí a Velká Británie, hnízdí i v Rumunsku a Španělsku • u nás se vyskytuje v rybničnatých pánvích v J Čechách, na J Moravě (Nové Mlýny) a na vodních nádržích na Ostravsku
Menší než racek chechtavý, štíhlý, úzká křídla, hluboce vidličnatý ocas, obratně létá.
Ve svatebním šatě má černou skvrnu na hlavě zasahující až na temeno a červený zobák s černou špičkou.
V prostém šatě má bílé čelo, záda a křídla jsou šedá, zobák je hnědý až černý.
Rybák obecný (Sterna hirundo) • hnízdí v květnu až červenci jednou ročně • samice snáší 2-3 světle zelená až olivově hnědá, hustě tmavě skvrnitá vejce, na kterých sedí oba rodiče asi 2022 dní a mláďata poté krmí oba rodiče asi 4 týdny • potrava: hmyz, rybí potěr a drobné rybky • tažný pták, na hnízdiště se vrací v květnu a odlétá v září
ČEJKA CHOCHOLATÁ (Vanellus vanellus) • čeleď: KULÍKOVITÍ (Charadriidae) • je naším běžným druhem • černobílé zbarvení, podobné u obou pohlaví (samice má na hrudi bílou pásku) • nápadná týlní chocholka • 130-330 g
Typickým prostředím jsou mokřadní louky a pole, preferuje otevřená prostranství a nepříliš hustou vegetaci.
Sluka lesní (Scolopax rusticola) • • • • •
čeleď: SLUKOVITÍ (Scolopacidae) ohrožený druh u nás nejhojněji žijící sluka výskyt v celé Eurasii většina evropských sluk odtahuje na začátku října na jih a přezimuje ve Středomoří
Sluka lesní je veliká asi jako koroptev (váha 210-380 g, slepičky jsou větší), rezavohnědé zbarvení.
Sluka lesní (Scolopax rusticola) • hlavním hnízdištěm sluk u nás jsou pahorkatiny a výše položené oblasti • o hnízdo a výchovu mláďat pečuje pouze matka • hnízdo vždy na zemi v mělkém, slabě vystlaném dolíku • snůška 3-5 světlých vajíček s červenými a hnědými skvrnami (inkubace 22-24 dní)
Sluka lesní (Scolopax rusticola) • potrava: kroužkovci, larvy hmyzu (červíkování) • preferuje listnaté a smíšené lesy s kyprou a vlhčí půdou
Bekasina otavní (Gallinago gallinago) • čeleď: SLUKOVITÍ • rašeliniště, slatiniště, vlhké louky • živí se červy, hmyzem, měkkýši, korýši, pavouky, semeny • po potravě pátrá v mělké vodě i bahně
Svrchu převládá hnědé zbarvení s podélnými okrovými pruhy na zádech, středem temene světle hnědý pruh, po jeho stranách pruhy černohnědé.
Slukovití ptáci jsou schopni malou kořist chytit a polknout ji bez toho, aniž by zobák vytáhli ze země.
Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) • čeleď: DYTÍKOVITÍ (Burhinidae) • kriticky ohrožený druh • rozšířen v západní Euroasii včetně severní Afriky a Přední Asie, ve východní Euroasii včetně Japonska a severní Číny), etiopské oblasti (Afrika od Sahary k jihu) a v orientální oblasti (J Asie) • žije skrytě a létá za soumraku
Velký asi jako holub hřivnáč s krátkým silným zobákem a silnýma žlutýma nohama. Nápadně velké žluté oči, světle hnědý s tmavými podélnými skvrnami.
Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) • řídce hnízdí v pustých, málo zarostlých krajinách a stepích • v České republice existují jen ojedinělá pozorování, přesto není občasné zahnízdění zcela vyloučeno • hnízdí v dubnu až červenci jednou až dvakrát ročně • potrava: hmyz, plži a malí obratlovci
Hnízdo je vystlaný důlek v zemi. Samice snáší 2 světlešedá skvrnitá vejce na kterých sedí oba rodiče asi 25-27 dnů.
