Třída: AVES. Řád: PASSERIFORMES (PĚVCI)

Třída: AVES Řád: PASSERIFORMES (PĚVCI)

Charakteristika řádu • • • • • •

druhy menší až střední velikosti řád se dělí na 2 podřády: křikaví a zpěvní až 2/3 známých druhů ptáků většinou dobří letci adaptace na suchozemské prostředí jsou považováni za stromové ptáky díky nohám uzpůsobeným k sezení i na velmi tenkých větvích • nidikolní mláďata

Typicky utvářená noha, která má 3 prsty postavené dopředu, jeden dozadu.

Charakteristika řádu • díky schopnosti vytvářet složité hlasové projevy jsou pěvci považováni za nejvyvinutější řád ptáků • výskyt na celém světě, na pouštích i v tropických deštných lesích • většina druhů řádu jsou zpěvní ptáci • v krku mají složité svalstvo kontrolující hlasivky • zpěvný orgán se nazývá syrinx (kontrola nad hlasem) • některé druhy mohou vyluzovat i nelibozvučný zpěv • zpěvem označují teritorium, vábí jím samec samičku k páření

čeleď: Corvidae (krkavcovití)

SOJKA OBECNÁ (Garrulus glandarius) • Řád: PĚVCI (Passeriformes) • Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) • obývá celou Evropu, SZ Afriku, Sibiř a V Asii až po Čínu a Indii • u nás je rozšířená na celém území • výskyt vázán na les • základní zbarvení rudošedé, černobílý ocas, na temeni hlavy jsou černobílá pírka • známá jsou "sojčí pírka'', vrchní křídelní krovky černě, bíle a modře pruhované • mezi pohlavími není vnější rozdíl • sojka staví hnízdo od začátku dubna, většinou na vysokých stromech s hustou korunou

SOJKA OBECNÁ (Garrulus glandarius) • koncem dubna - v květnu snáší 5 - 7 šedozelených skvrnitých vajec • na vejcích sedí oba rodiče 16 - 17 dní • mláďata vylétají po 19 - 20 dnech a zdržují se s rodiči v okolí hnízdišť, kde většinou zimují • potrava: živočišná i rostlinná (hmyz, housenky, hraboši, myši, mladí ptáci a jejich vejce, zdechliny, žaludy – celé je polyká) • varovný hlas sojky, jimž hlásí hlavně přítomnost člověka, je přejímán ostatními obyvateli lesa

SOJKA OBECNÁ (Garrulus glandarius)



STRAKA OBECNÁ (Pica pica) • dlouhý, stupňovitý ocas, delší než celé tělo vyniká zvláště v letu • poměrně krátká křídla

Černobílé zbarvení, černě zbarvené partie mají modravý a zelenavý lesk. Vnější pohlavní rozdílnost se neprojevuje.

STRAKA OBECNÁ (Pica pica) • žije nejraději v otevřených, polních nebo lučních krajinách, parcích nebo porostech podél vodních toků • vyhýbá se souvislým lesům • hnízdo staví v trnitých keřích nebo v hustých korunách stromů • bývá těžko dostupné (je vysoko nebo na konci slabých větví) • stavěno ke konci března a počátkem dubna

Hnízdo nahoře kryté stříškou s postranním vchodem, často je vymazávané hlínou.

STRAKA OBECNÁ (Pica pica) • samice snáší v dubnu 5-8 vajec, někdy i 10 (sama na nich sedí) • inkubace 17-19 dní • mláďata vylétávají z hnízda za 22-27 dní • rodiny strak se potulují v blízkosti svého hnízdiště • jejich obývaný prostor není příliš rozsáhlý

STRAKA OBECNÁ (Pica pica) • mladí ptáci jsou s rodiči až do příštího jara • straky nemají v oblibě příliš veliké společnosti, pouze na podzim a na jaře vytvářejí větší hejna • Iákají je lesklé předměty a straky si je nosí do skrýší • v době hnízdění s velkou oblibou ničí hnízda ptáků a vypíjejí jejich vejce (často jsou to hnízda i koroptví a bažantů) • sbírá různé drobné živočichy (i mláďata ptáků) • menší část její potravy tvoří potrava rostlinná

OŘEŠNÍK KROPENATÝ (Nucifraga caryocatactes) Řád: PĚVCI (Passeriformes) Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) ohrožený druh je původním obyvatelem tajgy, obývá celou S část evropské části Ruska a Sibiře a pohoří střední Asie • v Evropě žije v souvislých horských lesích a v celé Skandinávii • velký asi jako sojka, má však delší a silnější zobák a zcela odlišné zbarvení

• • • •

OŘEŠNÍK KROPENATÝ (Nucifraga caryocatactes) • základní barva je černohnědá; kromě ocasu a křídel je pokryt bílými kapkovitými skvrnami • hnízdí již v únoru až v březnu • samice snáší 3 - 4 vejce a sedí asi 16 dní • mladí ptáci opouštějí hnízdo po 21 - 25 dnech • převládá rostlinná potrava, hlavně semena a plody (lískové oříšky a semena limby) • živí se také hmyzem a příležitostně vyloupí i ptačí hnízdo s vejci nebo i s mláďaty

OŘEŠNÍK KROPENATÝ (Nucifraga caryocatactes)

OŘEŠNÍK KROPENATÝ (Nucifraga caryocatactes)

KAVKA OBECNÁ (Corvus monedula) • • • • • • • •

Řád: PĚVCI (Passeriformes) Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) silně ohrožený druh žije v celé Evropě, v SZ Africe a v celé S Asii až po Tichý oceán vyskytuje se téměř na celém území našeho státu, místy velmi hojně podstatně menší než příbuzné vrány a havran celá černá, ale hlavu má šedivou a na ní černou temenní čepičku společenský pták a ve vhodných podmínkách hnízdí v koloniích

KAVKA OBECNÁ (Corvus monedula) • hnízdo staví v dutých stromech, které nalézá v parcích, oborách a lužních lesích, ve skalách, ve starých lomech, na vápencových útesech, dále na budovách, ve věžích, hradech a zříceninách • páry se vytvářejí počátkem února a v březnu dochází ke stavbě hnízda • koncem dubna a na začátku května snáší samice 4 - 6 modrozelených vajec, šedavě skvrnitých • sedí na nich většinou jen samice; samec nosí potravu a občas na krátkou dobu samici vystřídá • inkubace 17 – 18 dnů

KAVKA OBECNÁ (Corvus monedula) • v hnízdě zůstávají 26 - 29 dnů • poté již létají, ale zůstávají pospolu s rodiči • na podzim se spojují do hejn s havrany a společně s nimi i nocují • potrava: asi ze dvou třetin živočišného původu, ptáci ji sbírají jen ze země (dešťovky, slimáci, hlemýždi, hmyz, housenky, chrousti apod., někdy i mláďata drobnějších ptáků nebo vejce, zrna, bobule a plody, příležitostně též ovoce) • kavku je možné snadno ochočit, má vysokou napodobovací schopnost a je velmi bystrá a obratná

KAVKA OBECNÁ (Corvus monedula)

KAVKA OBECNÁ (Corvus monedula)

VRÁNA ČERNÁ (Corvus corone) • Řád: PĚVCI (Passeriformes) • Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) • celá černá bez kovového lesku, mohutný zobák

VRÁNA ČERNÁ (Corvus corone) • • • •

obývá polní lesíky, světlé lesy, parky, smetiště (v zimě) tvoří celoživotní páry v květnu a červnu snáší 4-5 vajec hnízda na vysokých stromech

VRÁNA ČERNÁ (Corvus corone) • holá mláďata v prvních 6 dnech neprodukují teplo, snesou i silné ochlazení • po 30-35 dnech opouští hnízdo a posedávají na okolních větvích • rodina se rozpadá v červenci • vrány jsou všežravci (hmyz, červi, plži, myši, ještěrky, žáby, vajíčka ptáků, bobule, obilí, mrtvé ryby atd.) • netvoří kolonie jako havrani

VRÁNA ŠEDÁ (Corvus cornix) • • • •

Řád: PĚVCI (Passeriformes) Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) větší než v. černá černá jsou pouze křídla, ocas, hlava a hrdlo, tělo je šedé

VRÁNA ŠEDÁ (Corvus cornix) • v severních částech areálu svého výskytu je částečně stěhovavá, v jižnějších zůstává po celý rok • žije samotářsky, pouze na zimu tvoří hejna o desítkách jedinců

VRÁNA ŠEDÁ (Corvus cornix)

HAVRAN POLNÍ (Corvus frugilegus) • Řád: PĚVCI (Passeriformes) • Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) • žije téměř v celé Evropě, jižní hranici jeho výskytu tvoři střední Francie, severní Itálie, území dřívější Jugoslávie a Rumunsko, žije též v Asii • u nás hnízdí v početných koloniích, hlavně v nížinných oblastech Čech a Slovenska, na Moravě hnízdí méně • je tažný, zimuje v obrovských hejnech v jižních částech areálu

Černý jako vrána černá, ale je štíhlejší, s modrým leskem, hlava je menší a jakoby zúžená k zobáku.

HAVRAN POLNÍ (Corvus frugilegus) • ozobí starých ptáků je lysé, ozobí letošních ptáků opeřené

Havrani mají na stojácích krycí boční pera ve formě kalhotek.

HAVRAN POLNÍ (Corvus frugilegus) • zásadní rozdíl je ve způsobu života (havrani jsou společenští, žijí a hnízdí ve velkých seskupeních a koloniích) • preferuje otevřenou krajinu s vtroušenými lesíky, starými porosty podél řek apod. • hnízdní kolonie zakládají v parcích, malých lesích obklopených zemědělskými pozemky, ale i ve městech, na starých hřbitovech apod.

Hnízdní kolonie havrana polního (i přes tisíc párů).

HAVRAN POLNÍ (Corvus frugilegus) • hnízdí s oblibou na vysokých, starých listnatých stromech • doba a průběh hnízdění, počet vajec a doba inkubace je stejná jako u vran • asi v polovině května vylézají mladí z hnízd a sedávají v řadách na větvích, kde je rodiče krmí • důležitá je blízkost polí, luk a pastvin s dostatečným množstvím rostlinné a živočišné (hlavně bezobratlí) potravy • havran je všežravcem, většinou si však nevšímá ptačích hnízd ani lovné zvěře • v zimě mohou vzniknout škody na zasetých ozimech, neboť u nás přezimovávají obrovská hejna severských havranů

KRKAVEC VELKÝ (Corvus corax) Řád: PĚVCI (Passeriformes) Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae) silně ohrožený druh je původním obyvatelem celé Evropy, Asie a S Afriky včetně Sahary • ze střední a Z Evropy byl v minulosti vytlačen, ale v současné době se vrací zpět a hnízdí na Šumavě, v Jeseníkách, Beskydech a na V Slovensku • ve zvýšené míře proniká i do měst • zobák je dlouhý až 8 cm • • • •

- černé zbarvení - mezi samcem a samicí nejsou patrné rozdíly - rozpětí křídel 120-130 cm a váží 1 000-1 250 g

KRKAVEC VELKÝ (Corvus corax) • hnízdo staví v horských nebo lužních lesích na starých vysokých stromech (rád si vybírá buky) nebo na strmých a vysokých skalách • hnízdo používá po dlouhá léta, stále je upravuje, takže stavba dosahuje časem úctyhodných rozměrů • hnízdo upravuje a staví pouze samice, samec nosí stavební materiál • na V Slovensku bylo zjištěno, že staví hnízdo v blízkosti jiného dravce (sokola nebo raroha), a že se živí částečně zbytky potravy přinášené těmito dravci - na oplátku je varuje před každým nebezpečím • hnízdí velmi brzy, vejce snášejí již ke konci února, ale hlavně v březnu

KRKAVEC VELKÝ (Corvus corax) • snůška 5-6 vajec, sedí na nich většinou jen samice asi 3 týdny • mláďata vylétávají asi po 40 dnech • mláďata jsou s rodiči přes celé léto, někdy i přes zimu, až do nového hnízdění • páry žijí v pevném svazku po celý život • výborný zrak

Je všežravcem, specializuje se však na zdechliny dokáže ulovit každého savce asi do velikosti zajíce a ptáka až do velikosti tetřeva přiživuje se na odpadcích u lidských sídel.

Čeleď: SKŘIVANOVITÍ (Alaudidae)

Skřivan polní (Alauda arvensis) • • • • • • • •

čeleď: SKŘIVANOVITÍ (Alaudidae) o něco větší než vrabec domácí zemitě hnědý s černými podélnými čárkami vnější ocasní pera jsou bílá, temenní pera jsou částečně zdvižená, takže tvoří nevýraznou chocholku pobíhá po zemi, v nebezpečí se přitiskne na zem samec a samice se neliší, mláďata jsou tmavší a mají na hřbetě bílé špičky per hnízdí v kulturních stepích, polích a loukách, vzácně i na horských svazích hnízdí v dubnu až červenci dvakrát ročně

Skřivan polní (Alauda arvensis) • hnízdo je důlek v půdě volně vystlaný stébly a kořínky • samice snáší 3-5 žlutozelených, hustě černě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu 12-14 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu asi 3 týdnů • mláďata opouštějí hnízdo dříve než jsou schopná letu • potrava: semena, zelené části rostlin a hmyz • částečně tažný pták, naši jedinci zimují v jižnější Evropě a k nám někdy přilétají populace ze severu

Skřivan polní (Alauda arvensis)

Skřivan polní (Alauda arvensis)

čeleď: VLAŠTOVKOVITÍ (Hirundinidae)

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) • čeleď: VLAŠTOVKOVITÍ (Hirundinidae) • ohrožený druh • rozšířena v Evropě, velké části Asie, S Americe a S Africe • dlouhý vidličnatý ocas, rezavě hnědé hrdlo a tmavě modrolesklá svrchní strana těla, spodní strana těla je bílá • ocasní pera mají zespodu řadu bílých skvrn před koncem ocasu • samec se od samice liší delšími ocasními pery • hnízdí v obydlených kulturních krajinách, zvláště v objektech s chovy hospodářských zvířat

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) • v poslední době se stavy vlaštovek snižují • hnízdí v květnu až srpnu 2-3krát ročně • hnízdo je miskovité z hliněných, slinami slepených hrudek a vystlané stébly a peřím • hnízda původně ve skalách, dnes i v lidských obydlích (i v místnostech, kde se zdržují lidé) • samice snáší 4-5 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec na kterých sedí po dobu 14-17 dní a mláďata krmí oba rodiče po dobu 20-22 dnů • potrava: létající hmyz • tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá v dubnu a odlétá na přelomu září a října (shromažďování na drátech el. napětí)

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica)



Jiřička obecná (Delichon urbica) • čeleď: VLAŠTOVKOVITÍ (Hirundinidae) • menší než vlaštovka, s krátkým a méně vykrojeným ocasem a bílou spodní stranou těla • nad ocasem bílá skvrna • na rozdíl od vlaštovky hnízdí jiřička většinou na vnějších stěnách budov (pozůstatek původního způsobu hnízdění ve skalách) • staví také poněkud odlišné hnízdo než vlaštovka (bývá více uzavřené, polokulovité, hnízda staví většinou ve větším počtu poblíž sebe, často jsou tato hnízda do sebe doslova vestavěna) • hnízda staví z bláta (problémem jsou suchá jara)

Jiřička obecná (Delichon urbica) • v jednom roce může hnízdit i dvakrát • samička snáší 4-5 bílých vajíček a zahřívají je střídavě oba rodiče, kteří se rovněž dělí o krmení mláďat • loví létající hmyz • rozdíl ve způsobu lovu potravy (vlaštovky létají většinou nízko nad zemí, jiřičky loví vzdušný plankton; často loví tak vysoko, že je sotva můžeme rozlišit) • naše jiřičky zimují v tropické Africe, kam odlétají v září a vracejí se ve druhé polovině dubna

Jiřička obecná (Delichon urbica)

Jiřička obecná (Delichon urbica)

Břehule říční (Riparia riparia) • čeleď: VLAŠTOVKOVITÍ (Hirundinidae) • ohrožený druh • menší než jiřička obecná narozdíl od které je hnědě zbarvená a nemá světlý kostřec • má hnědou hrudní pásku a málo vidličnatý ocas • pohlaví se navzájem neliší • hnízdí pospolitě v pískovnách a ve strmých písčitých stěnách, kde vyhrabává dlouhé vodorovné nory na konci vystlané stébly, vlákny a peřím

Břehule říční (Riparia riparia) • hnízdí v květnu až červenci dvakrát ročně • samice snáší 4-6 bílých vajec na kterých sedí oba rodiče po dobu 12-16 dnů a mláďata krmí též oba rodiče asi 20 dní • potrava: létající hmyz • tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá na přelomu dubna a května a odlétá v září

Břehule říční (Riparia riparia)



Vlaštovka obecná, jiřička obecná a břehule říční • Vlaštovka

čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae)

Červenka obecná (Erithacus rubecula) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) velká asi jako vrabec domácí kulovité tělo s dlouhým ocasem a končetinami krátká křídla a zašpičatělý zobák svrchu je světle hnědá, zespodu modrošedá a bílá, na hrdle a na obličeji má nápadnou oranžovočervenou náprsenku • obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou skvrnití a postrádají oranžovou skvrnu • celoročně se samotářsky vyskytuje v lesích, parcích nebo zahradách i ve vyšších nadm. výškách • často přilétává i na zorané pole nebo se drží v blízkosti divokých prasat, kde sezobává vyorané živočichy • • • • •

Červenka obecná (Erithacus rubecula) • živí se drobným hmyzem a larvami, členovci nebo pavoukovci • na podzim hraje důležitou roli také rostlinná strava, nejčastěji plody bezu nebo tisu • často se stává potravou sokolů, orlů, káňat, kun nebo lasic • hnízdí od dubna do července dvakrát ročně • 5 - 6 bílých, červeně skvrnitých vajec • inkubační doba 13 - 14 dní, sedí pouze samice, mláďata opouštějí hnízdo po 12 až 15 dnech • první oranžovočervená pera na hrudi se začínají objevovat po 2 - 3 měsících, stejně jako dospělci jsou zbarveni až po dalších 3 měsících

Červenka obecná (Erithacus rubecula)

Červenka obecná (Erithacus rubecula)

Červenka obecná (Erithacus rubecula) - mládě

Slavík modráček (Luscinia svecica) čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) někdy je řazen mezi lejskovité (Muscicapidae) silně ohrožený druh veliký asi jako vrabec domácí ale štíhlejší křídla a hřbet tmavě hnědé, kořen ocasu je načervenalý samec ve svatebním šatě má modrou hruď ptáci žijící ve střední a východní Evropě mají v této modré skvrně ještě bílou skvrnu, kdežto skandinávské populace mají zde skvrnu červenou • samička má na hrudi nepravidelnou černou kresbu • mláďata podobná samici, podlouhle proužkovaná • výskyt: Evropa, Asie, Afrika od Sahary k jihu • • • • • • •

Slavík modráček (Luscinia svecica) • zdržuje se převážně na zemi • hnízdí v mokrých zátopových oblastech s rákosinami a křovinami na březích, v lužních lesích • hnízdí v dubnu až červnu jednou ročně • hnízdo je na zemi v křovinách a vegetaci a je vybudováno ze stébel, listů a kořínků • 5 - 6 jemně rezavě žlutě tečkovaných vajec na kterých sedí oba rodiče po dobu asi 13 - 14 dnů a mláďata krmí též oba rodiče po dobu asi 14 dnů • potrava: hmyz a bobule • tažný pták, ze zimovišť v Africe se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v září

Slavík modráček (Luscinia svecica)

Slavík modráček (Luscinia svecica)

Slavík modráček - samice

• http://www.youtube.com/watch?v=f9VIrDQ mubo

Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) • • • • • • • • • •

čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) někdy je řazen mezi lejskovité (Muscicapidae) ohrožený druh nenápadně rezavohnědě zbarvený, velikosti štíhlejšího vrabce domácího výskyt: Evropa, Asie, Afrika od Sahary k jihu vyskytuje se v řídkých listnatých lesích nížin a v porostech křovin podél řek hnízdo bývá na zemi v hustém křoví 4-5 vajíček olivové barvy zahřívá je pouze samička, sameček se podílí až na péči o mláďata potrava téměř výhradně živočišná, pouze na podzim se živí bobulemi

Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) • patří mezi tažné ptáky; přílet vrcholí na přelomu dubna a května, odlet probíhá v srpnu, přezimuje v afrických savanách jižně od Sahary až po hranici deštných pralesů • můžeme ho slyšet od půli dubna až do července v níže položených místech, především v teplejších křovinatých lesích nebo i v parcích • neobyčejně bohatý hlasový fond (při zpěvu střídá flétnové tóny, vydává silný tlukot, hvízdá i klokotá)

Slavík obecný (Luscinia megarhynchos)



• http://www.youtube.com/watch?v=qbc5ba 85dvU

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) • čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) • velikosti vrabce, podobný rehkovi zahradnímu, na rozdíl od něho nemá rezavě červenou hruď a bílé čelo • samec je černý až šedý, má bílé políčko na křídlech a rezavý kmitající ocas • samice je temně šedá bez bílého pole a oproti samici rehka zahradního je celkově tmavší • mláďata jsou tmavohnědá s rezavě červeným ocáskem

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) • hnízdí ve skalnatých oblastech, v horách, zříceninách, ale i v lidských sídlištích (stodoly, stáje, garáže) • hnízdí 2x do roka • hnízdo staví samice ze stébel a kořínků ve zdech, na římsách domů, ve skalních štěrbinách • samice snáší a sedí na 5 – 6 bílých vejcích, krmí oba rodiče • potrava: hmyz, pavouci a bobule • tažný druh

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) - samec

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) - samice

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) - mládě

Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) • čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) • velký jako vrabec domácí • samec má bílé čelo, černé hrdlo a líce a rezavě červenou hruď • samice je hnědá se světlejším spodkem těla, mláďata jsou skvrnitě hnědá • nápadný je trhavými pohyby těla a ocasu • hnízdí v krajině s řídkým stromovím, v parcích i lesích, v zahradách a sadech v květnu až červenci dvakrát ročně • hnízdo je vystavěné ze suchých stébel, kořínků a mechu, vystlané je peřím a srstí a umístěno v dutinách, často využívá hnízdní budky (rehkovníky)

Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) • samice snáší 5 - 7 modrozelených vajec, na kterých sedí sama po dobu asi 13 - 14 dní a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu asi 12 - 14 dnů • potrava - hmyz a bobule • tažný pták, ze zimovišť v Africe se vrací v dubnu a odlétá na přelomu září a října

Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) - samec

Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) - samec

Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) - samice

Kos černý (Turdus merula) • čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) • samec je celý černý s oranžově žlutým zobákem a kroužkem okolo očí • samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí • mláďata jsou podobná samici a mají světlé podélné proužky na zádech • hnízdí v lesích, zahradách a parcích, ale i ve městech • hnízdí v dubnu až červenci dvakrát až třikrát ročně • hnízdo je polokulovitá miska vybudovaná ze suchých stébel a kořínků slepených hlínou umístěná v křoví nebo na stromech, někdy i na budovách

Kos černý (Turdus merula) • samice snáší 4 - 6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami na kterých sedí sama po dobu 13 - 14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu 12 - 15 dnů na hnízdě a po vylétnutí ještě asi dva týdny je přikrmují • potrava: hmyz, plži, červi, žížaly, bobule a ovoce • částečně tažný pták, v posledních letech zejména ve městech přezimuje • ze zimovišť v jižní Evropě se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v listopadu

Kos černý (Turdus merula)- samec

Kos černý (Turdus merula) - samec

Kos černý (Turdus merula) - samice

Kos černý (Turdus merula) - mládě

Kos černý (Turdus merula)

• http://www.rozhlas.cz/hlas/pevcich/_zprava/kos-cerny-video--13310

DROZD ZPĚVNÝ (Turdus philomelos) • čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) • hojný ve smíšených a listnatých lesích, zahradách a parcích • hnízdo spletené ze stébel, kořínků a suché trávy, uvnitř vymazané blátem smíšeným se slinami, si staví na stromech a keřích • 4 - 5 modrých vajíček, z nichž se po 14 dnech líhnou mláďata • za dalších 14 dnů hnízdo opouštějí, rodiče je však v jeho okolí ještě několik dnů krmí hlavně hmyzem, žížalami, červy a housenkami • hnízdí většinou dvakrát v roce • na podzim odlétá na jih

DROZD ZPĚVNÝ (Turdus philomelos) • horní strana těla je hnědá, hruď a břicho je smetanově žluté až bílé s hnědými skvrnami • dá se zaměnit s drozdem brávníkem, ten má ale spodní stranu křídel bílou a velké hnědé skvrny dosahují až na břicho • rozšířen po celé Evropě a ve velké části Asie

DROZD ZPĚVNÝ (Turdus philomelos)

• http://www.rozhlas.cz/priroda/porady/_zpra va/18912

Drozd brávník (Turdus viscivorus) • čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) • náš největší drozdovitý pták, o málo větší než kos • svrchní část těla šedohnědá s olivovým nádechem a světlými lemy na perech hřbetu, kostřece a křídel • spodní část těla je bílá se žlutohnědým nádechem • na horní části hrudi a hrdle jsou velké černé klínovité skvrny, na spodní části hrudi a bocích jsou skvrny okrouhlé • spodní strana křídel je bílá (u drozda zpěvného žlutá, u cvrčaly červenohnědá) • samec = samice • mláďata svrchu skvrnitá

Drozd brávník (Turdus viscivorus) • hnízdí ve větších jehličnatých lesích s mýtinami, v Z Evropě místy i v parcích, v horách až k horní hranici pásma stromů • potrava: hmyz, plži, červi, žížaly a bobule • hnízdí 2x ročně (IV-VI) • žije v párech nebo malých skupinách • hnízdo staví ze stonků, klacíků a kořenů vysoko na stromech • na 4-5 světle modrých červenohnědě skvrnitých vejcích sedí samice 14 dnů, mláďata krmí oba rodiče 14-16 dnů

Drozd brávník (Turdus viscivorus)

Drozd brávník (Turdus viscivorus)

Drozd kvíčala (Turdus pilaris) • čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae) • svrchní strana těla tříbarevná, má šedou hlavu a kostřec, hnědá záda, černý ocas a hnědě skvrnitou hruď • samec = samice • severské kvíčaly se postupně rozšířily i do Střední Evropy • parky, zahrady, okraje lesů při vlhčích loukách, pole, nebo břehy rybníků • částečně tažný a zimní host (III-V a X-XI) • potrava: hmyz, červi, plži, na podzim výhradně bobule (jalovcové nebo jeřabiny)

Drozd kvíčala (Turdus pilaris) • v koloniích hnízdí 1-2x ročně (IV-VI) až 30 párů naráz • v korunách listnáčů či borovic staví po dobu 4-5 dní hluboké hnízdo • samice snáší 4-7 vajec, na kterých sedí 12 dní • až do přelomu min. století se kvíčaly lovily pro hořce kořeněnou chuť masa • proti vetřelcům se kvíčaly brání tím, že na nepřítele vrhají v letu trus, který slepí peří útočníka, který je pak neschopen letu

Drozd kvíčala (Turdus pilaris)




Drozd cvrčala (Turdus iliacus)

čeleď: BRHLÍKOVITÍ (Sittidae)

BRHLÍK LESNÍ (Sitta europaea) • čeleď: BRHLÍKOVITÍ (Sittidae) • výskyt v Evropě a Asii • velký jako vrabec, svrchu šedomodrý, spodek těla má světle červenohnědý, před oko se táhne výrazný černý pruh • žije v lesích, sadech, parcích a zahradách • stálý druh, po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám • po kmeni se pohybuje hlavou dolů (i při vyklovávání hmyzu zpod kůry) • hnízdí v dutinách i ptačích budkách (zmenšuje vletový otvor nalepením směsi hlíny, bláta a slin proti vetřelcům

BRHLÍK LESNÍ (Sitta europaea) • vnitřek dutiny vystýlá drobnými třískami a šupinkami kůry • hnízdí jednou v roce, má 5-8 bílých, červeně kropenatých vajíček • mladí brhlíci opouštějí hnízdo po 4 týdnech, jsou ihned velmi čilí • hmyzožravý druh, v zimě se brhlík živí i semeny lesních dřevin, rád navštěvuje krmítka • na zimu si střádá různé plody do kmenové kůry, případně i do země • zůstává věrný místu svého vylíhnutí prakticky po celý život

BRHLÍK LESNÍ (Sitta europaea)

BRHLÍK LESNÍ (Sitta europaea)

čeleď: BRKOSLAVOVITÍ (Bombycillidae)

Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) • čeleď: BRKOSLAVOVITÍ (Bombycillidae) • načervenale hnědý se špičatou chocholkou, černou bradou a hrdlem a bílou a žlutou kresbou na křídlech a ocase • samec a samice se neliší, mláďata mají bradu a hrdlo pouze bělavé • létá přímo a rychle • rozšířen v Evropě, Asii a S Americe • hnízdní areál je v S Evropě v pásmu severského lesa, v zimě však někdy zalétá ve velkých hejnech do střední Evropy hnízdí v květnu až červnu jednou ročně

Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) • hnízdo z větviček, lišejníků a stébel spoře vystlané peřím a srstí je umístěno na stromech • samice snáší 4 - 6 šedých, řídce tmavohnědě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu 14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče • potrava: v létě mouchy, v zimě téměř výlučně bobule • tažný pták přezimující v zimě u nás (ve větších hejnech se objevuje zhruba každých 10 let) • přilétá v říjnu až listopadu a odlétá na přelomu března a dubna

Brkoslav severní (Bombycilla garrulus)

Brkoslav severní (Bombycilla garrulus)

• http://www.youtube.com/watch?v=vS3hFu 2LTMU

čeleď: SÝKOŘICOVITÍ (Paradoxornithidae)

Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) • • • • • • • •

čeleď: SÝKOŘICOVITÍ (Paradoxornithidae) silně ohrožený druh menší než vrabec domácí dlouhý ocas, samec má popelavou hlavu a mohutný vous, samice má hlavu hnědou a nemá vous obratně šplhá v rákosí žijí v trvalých párech hnízdí vzácně v rozsáhlých rákosinách u jezer a rybníků v dubnu až červenci, dvakrát ročně hnízdo je hluboká miskovitá stavba z rákosových listů umístěná v rákosí nízko nad vodou

Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) • samice snáší 5 - 7 bílých, řídce černě tečkovaných vajec, na kterých sedí oba rodiče asi po dobu 12 dnů mláďata poté krmí též oba rodiče po dobu asi 10 - 13 dnů • potrava: hmyz, v zimě semena • částečně tažný pták • taxonomické zařazení - zařazení sýkořice bylo vždy předmětem sporů. Hudec je řadí mezi timáliovité, někdy se řadí do samostatné čeledi sýkořicovité (Paradoxornithidae) nebo mezi pěnicovité

Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus)



čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae)

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) • čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) • jedna z nejmenších sýkor • od ostatních se výrazně liší dlouhým, tmavým, bíle lemovaným ocáskem a bílou hlavou

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) • na rozdíl od ostatních sýkor nehnízdí v dutinách, ale staví si uzavřené hnízdo

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus)

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus)

Sýkora babka (Parus palustris) • čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) • převládá barva tmavošedá na hřbetě a křídlech • celá hlavička je, kromě bílých tváří, černá • břicho a celá spodní část těla je světle krémová • hojná (v lesích smíšených a listnatých)

Sýkora babka (Parus palustris)

Sýkora koňadra (Parus major) • čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) • hojná v lese, zahradách, parcích, alejích i zelených pásech sídlišť

Sýkora koňadra (Parus major)

Sýkora modřinka (Parus coeruleus) • čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) • o něco menší než koňadra • ve zbarvení převládá světle modrá barva, zejména na hlavě, křídlech a ocase • podobná koňadře (žluté břicho, olivově nazelenalý hřbet a bílé tváře) • temeno hlavy není černé jako u koňadry, ale modré • koňadře se podobá i způsobem života

Sýkora modřinka (Parus coeruleus)

Sýkora modřinka (Parus coeruleus)

Sýkora parukářka (Parus cristatus) • čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) • drobná sýkora s černou chocholkou na hlavě, s bílými, černě lemovanými tvářemi a s hnědošedým hřbetem • je hojným obyvatelem jehličnatých porostů

Sýkora parukářka (Parus cristatus)

Sýkora uhelníček (Parus ater) • čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) • menší než modřinka • celkovým zbarvením připomíná malou koňadru (má černou hlavičku a na přední části krčku a hřbetu je šedozelená) • žije v jehličnatých lesích, kde je dosti hojná, pokud má dostatek příležitosti ke hnízdění

Sýkora uhelníček (Parus ater)

Sýkora uhelníček (Parus ater)

Moudivláček lužní (Remiz pendulinus) • čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae) • drobná sýkora s šedou hlavičkou a s černým širokým pruhem od zobáku přes oči • hřbet tmavohnědý a spodek těla, jako u většiny ostatních sýkor, krémový • žije v hustých porostech v okolí rybníků a v lužních lesích • staví pevné uzavřené hnízdo s postranním vchodem

Moudivláček lužní (Remiz pendulinus)

Moudivláček lužní (Remiz pendulinus)

čeleď: ŽLUVOVITÍ (Oriolidae)

Žluva hajní (Oriolus oriolus) • • • • • • • •

čeleď: ŽLUVOVITÍ (Oriolidae) silně ohrožený druh velká asi jako kos černý samec je zbarven kontrastně žlutočerně (černá jsou křídla a ocas), samice je svrchu olivově zelená se spodní stranou těla světle šedou s podélným proužkováním mladí jedinci jsou zespodu bílí a slabě proužkovaní, křídelní pera mají světlý lem dlouhý zašpičatělý zobák přizpůsobený k otrhávání plodů a vybírání hmyzu z kůry stromů žije skrytě v hustých korunách stromů, v hájích teplých nížin a pahorkatin hnízdí jen v nižších polohách, zhruba do 500-600 metrů nad mořem

Žluva hajní (Oriolus oriolus) • obývá světlé listnaté lesy, především teplomilné doubravy • hnízdí v květnu až červenci jednou ročně • hnízdo je spleteno z trav, lýka, peří a mechu a je umístěno ve vidlici větví vysoko v korunách stromů • samice snáší 3-5 vajec na kterých sedí oba rodiče asi 14 dnů a mláďata poté krmí též oba rodiče cca dalších 14 dnů • potrava: bezobratlí živočichové do velikosti chrousta, velkou část tvoří různé dužnaté plody - moruše, střemchy, vinná réva, ale hlavně třešně • tažný pták, ze zimovišť v Africe se vrací počátkem dubna a odlétá koncem srpna

Žluva hajní - samec

Žluva hajní (Oriolus oriolus)

Žluva hajní (Oriolus oriolus)

Čeleď: Špačkovití (Sturnidae)

ŠPAČEK OBECNÝ (Sturnus vulgaris) • čeleď: ŠPAČKOVITÍ (Sturnidae) • obývá prakticky celou Evropu • ve střední Evropě je ptákem stěhovavým a koncem srpna a v září odlétají hejna do zimovišť v J Evropě a S Africe (pohroma pro olivové háje) • k nám se vracejí koncem února a v první polovině března • původně žil v listnatých lesích • dnes žije v kulturní krajině, na polích a v polních lesících

ŠPAČEK OBECNÝ (Sturnus vulgaris) • váží 60 - 90 g • porostlý leskle černým opeřením, které ve svatebním šatě získává nápadný modravý nebo zelenavý odstín • přes zimu se na břiše objevuje husté bílé skvrnění, které je u samic zastoupeno ve větší míře • zašpičatělý zobák je přes léto žlutý, u samců s modrým zbarvením u kořene, přes zimu je u obou pohlaví černý • mladí ptáci jsou šedohnědí

ŠPAČEK OBECNÝ (Sturnus vulgaris) • potrava nesmí být daleko od hnízd – vzdálenost 0,5 km je na hranici energetických výdajů pro úspěšné vyhnízdění • vyhledávají hnízdní dutiny ve starých stromech a různé budky, skalní trhliny i díry v budovách • hnízdišti jsou věrní a vracejí se často do stejné budky nebo hnízdní dutiny i v dalších letech • samice snáší koncem dubna a začátkem května 5 i více zelenomodrých vajíček, z nichž se za 2 týdny líhnou mláďata

ŠPAČEK OBECNÝ (Sturnus vulgaris) • rodiče je krmí hmyzem a mladí po 3 týdnech již opouštějí hnízdo • mladí špačci se shlukují v hejna a přiživují se na zrajících třešních • staří špačci zahnízdí obvykle podruhé a další mláďata vyvádějí asi v polovině července • před odletem na jih se začátkem září hejna špačků slétávají do okolí vinic • působí značné škody na zrajících hroznech (zařazení špačka mezi zvěř, kterou je možné lovit od poloviny června do konce listopadu v místech intenzivního obhospodařování třešňovek a vinic)

ŠPAČEK OBECNÝ (Sturnus vulgaris)




čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae)

Křivka obecná (Loxia curvirostra) • čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae) • velká jako špaček • silný zobák, jehož horní a dolní čelist jsou před špičkou překřížené • vázána na jehličnaté lesy (hlavní zdroj potravy, kterým jsou semena šišek) • areál rozšíření je ohromný a protíná nejen celý euroasijský kontinent, ale i S Ameriku a izolované populace se nalézají i ve střední Americe a J Asii

Křivka obecná (Loxia curvirostra) • hnízdí celý rok, hlavním hnízdním obdobím je prosinec až květen • hnízdo staví vysoko na jehličnatých stromech • na snůšce 3-4 vajíček sedí pouze samice a samec ji krmí • mláďata krmí nejprve jen samice, pak se přidává i samec • stálý a přelétavý druh • přesuny mohou mít charakter invazí, probíhají různými směry a do různých vzdáleností v závislosti na úrodě šišek

Křivka obecná (Loxia curvirostra)

Křivka obecná - samci

Křivka obecná - samice

• http://www.youtube.com/watch?v=1NvU8 WG9bg0

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) • čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae) • pták větší než vrabec domácí s krátkým mohutným zobákem a černou vrchní částí hlavy • přes křídlo má nápadnou bílou pásku • samec má červenou hruď, šedá záda a bílý kostřec • samice je převážně načervenale šedá • mladí jedinci jsou podobní samici avšak nemají černou hlavu

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) • hnízdí ve smrkových lesích, parcích a zahradách v dubnu až červenci, dvakrát ročně • mělké hnízdo zbudované z kořínků, klacíků a lišejníků je umístěno v křoví nebo na jehličnatých stromech • samice snáší 4 - 5 namodralých vajec s tmavými skvrnami, na kterých sedí sama asi 13 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče asi 14 - 17 dní • potrava: semena a pupeny • stálý a částečně tažný pták (severské populace)

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) - samec

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) - samec

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) - samice

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) - samice

čeleď: VRABCOVITÍ (Passeridae)

Vrabec domácí (Passer domesticus) • čeleď: VRABCOVITÍ (Passeridae) • znatelně vyvinutý pohlavní dimorfismus • samec má špinavě šedou břišní část těla, svrchní stranu hnědou v různých odstínech s černými skvrnami a jednou větší bílou v úrovni hrdla • od samice jej rozeznáme také díky černé skvrně na hrdle a černým proužkem na hrdle • samice méně nápadné, šedohnědé, svrchu tmavší • v létě mají obě pohlaví modročerný zobák a hnědé končetiny, v zimě zobák nažloutle hnědý • u nás jej můžeme zaměnit s menším a štíhlejším vrabcem polním (Passer montanus), který má na rozdíl od vrabce domácího kaštanově hnědou čepičku a černou skvrnu na lících

Vrabec domácí (Passer domesticus) - samec

Samec vrabce domácího –vlevo svatební a vpravo prostý šat.

Vrabec domácí (Passer domesticus) samice

Vrabec domácí (Passer domesticus) - samice

Vrabec polní (Passer montanus)



Třída: AVES. Řád: PASSERIFORMES (PĚVCI)

Recommend Documents