Třída: Hmyz (Insecta) -
většinou suchozemští členovci, někdy ve sladkých vodách, jen vzácně v moři pro všechny druhy je společná heteronomní segmentace těla tělo je tvořeno 20 články ( v embryonálním stádiu 21), které během vývoje vytvořily tři celky (tagmata) – hlavu, hruď a zadeček
hlava – caput - vzniká srůstem 6 článků, zřetelně oddělena od hrudi (zúženou krční částí) - najdeme na ní: - 1 pár tykadel (různé velikosti a tvaru – viz obr. v učebnici) - složené oči i jednoduché oči - vnější ústní ústrojí – to je tvořeno: - svrchním pyskem (= labrum) - párem kusadel (= mandibuly) - párem čelistí (= maxily) – ta mohou nést čelistní makadla se smyslovou funkcí - spodním pyskem (= labium) – ta mohou nést pysková makadla opět se smyslovou funkcí -
základním typem ústního ústrojí je ústrojí kousací (např. brouci) – z něho se odvozují další typy ústních ústrojí – sací (motýl), bodavě sací (komár) a lízací (moucha)
hruď – thorax - tvořena třemi články – předohrudí, středohrudí a zadohrudí - každý ze článků nese pár končetin – základním typem končetiny je končetina kráčivá, z ní se vyvinuly další typy – ty jsou přizpůsobeny k různým úkonům (plavání, hrabání, skákání, běh atd.) - na středohrudi i zadohrudi vzniká jako vychlípenina pokožky pár křídel (pouze u podtřídy Bezkřídlých nejsou křídla primárně vyvinuta) – původní jsou tedy dva páry blanitých křídel – u některých skupin dochází k různým proměnám: - krytky = první pár křídel, která jsou tužší, kožovitá (kobylky) - polokrovky = první pár křídel, jejichž přední část je kožovitá a zadní blanitá (ploštice) - krovky = první pár křídel prostoupený chitinem, velmi pevné – chrání druhý pár (brouci) - křídla motýlů jsou kryta barevnými šupinkami - někde zakrňují (samice švába) až se ztrácí úplně (blechy) - kyvadélka (haltery) = redukovaný druhý pár křídel dvoukřídlého hmyzu (moucha) – k manévrování - křídly prostupují vzdušnice, nervy a cévy – na pohled se jeví jako druhově specifická žilnatina zadeček – abdomen - mívá 6 až 11 článků - v něm uložena převážná část vnitřních orgánů - starobylé skupiny a některé larvy mají na zadečku končetiny (panožky) - někde z nich vznikly různé orgány - kopulační orgán samců, kladélko samic (kobylky) - některé druhy mají na zadečku žihadlo (vosy), přívěsné štěty (škvoři) Charakteristika jednotlivých soustav je obdobná jako pro celý kmen členovců: Trávicí soustava začíná ústním ústrojím – kusadla slouží k hrubému a čelisti k jemnému zpracování potravy, do ústní dutiny ústí slinné žlázy (čelistní a pysková), dále jde potrava hltanem a jícnem, který se rozšiřuje ve vole. Následuje žvýkací žaludek, kde se potrava dále rozmělňuje a žláznatý žaludek, kde dochází k vlastnímu trávení potravy. Dále pokračuje střevo, které se rozšiřuje v konečník. Dýchání je zajištěno soustavou vzdušnic. Ty ústí na povrch průduchy (stigmaty, spirakuly) opatřenými chloupky, které brání vnikání nečistot.
Cévní soustava je otevřená. Funkci srdce zastává hřbetní céva, která otvory (ostiemi) čerpá hemolymfu z těla a pumpuje ji směrem dopředu. Cévní soustava se nepodílí na přenosu dýchacích plynů. Proto je značně redukovaná. K vylučování slouží Malpighiho žlázy – vychlípeniny střeva ústící do zadní části střeva. Ve střevě dochází k zpětné resorpci vody. Nervová soustava je gangliová žebříčkovitého typu, jednotlivé páry ganglií i provazce splývají – vzniká břišní nervová páska. V přední části dochází k zvětšování zauzlin (cephalizace) – trojdílná nadjícnová zauzlina spojená s trojdílnou podjícnovou zauzlinou tvoří mozek. Významnou úlohu hraje i vylučování hormonů – např. ekdyzon (svlékací hormon) a neotenin (juvenilní hormon).Významnou úlohu hraje také útrobní nervstvo – sympatikus. Velmi dobře jsou vyvinuty i všechny smysly: - zrak – složené oko (mozaikový obraz = každé jednotlivé očko vnímá část obrazu, v mozku dochází ke „složení“ celého obrazu) i jednoduché oči – vnímání intenzity světla (někdy díky poloze označováno jako temenní oko) - chuť - v ústním ústrojí - čich, hmat – smyslové brvy na tykadlech (též pyskovém a čelistním makadle) – velmi citlivé (feromony – samec cítí samici až na 5 km) - sluch – centrum sluchu může být v: - tykadlech – Johnstonův orgán - na zadečku, v holeni zadní končetiny – tympanální orgán = jemná blána napnutá v okénku kutikuly – reaguje na vlnění vzduchu - mezi hmyzem existují také různé způsoby dorozumívání: - pomocí zvuku - stridulace = tření dvou částí těla o sebe - bzučení = chvění křídel - pomocí zraku - světélkování (bioluminiscence – probíhá díky chemické reakci, při níž se uvolňuje světelné záření, chemická sloučenina světlušek působící světélkování se nazývá luciferin) - „včelí tance“ - zrakem jsou také varováni případní predátoři před nebezpečnou kořistí – např. před vosou. Mluvíme o mimetismu – procesu, kdy jeden druh napodobuje druhý a tak se chrání před predátory - jeden druh mimetismu je jev, kdy mnoho druhů používá podobné výstražné zbarvení a vzájemně se takto podporují při ochraně před predátorem (žlutá + černá – žihadlo, černá + červená - jedovatý, nejedlý) - druhým druhem je jev, kdy někteří nejedovatí živočichové mají stejné zbarvení jako druh jedovatý a tedy pasivně využívají této ochrany (pestřenka) - třetí možností již nám známé mimikry (kryptické zbarvení) - pomocí čichu - již zmíněné feromony rozmnožování - gonochoristé s pohlavním dimorfismem (samci menší, barevnější; samice větší, méně barevné – mimikry = ochranné zabarvení) - rozmnožují se pohlavně – vnitřní oplození – probíhá páření - někdy samice uchovávají spermatické buňky u sebe v těle v takzvaných spermatékách (spermatických komůrkách) „pro pozdější použití“ - někdy partenogeneze – schopnost rozmnožovat se z neoplozených vajíček (mšice) - někdy možnost rozmnožovat se již v larválním stádiu (neotenie) - samičky většinou kladou vajíčka = vejcorodost - někdy se líhnou larvy z vajíčka již v těle matky = vejcoživorodost
-
-
vývin je nepřímý – larva se za život několikrát svléká (řízeno hormonálně), vývoj je označován jako proměna: - proměna nedokonalá (hemimetabolie) probíhá: - vajíčko – larva (označovaná u proměny nedokonalé jako nymfa) – dospělec (imágo) - nymfa se podobá dospělci – ale je menší, bez křídel, bez pohlavních orgánů - nymfy postupně dorůstají a po každém svlékání jsou podobnější dospělému jedinci, po posledním svlékání se jim objevují křídla a pohlavní orgány - proměna dokonalá (holometabolie) probíhá: - vajíčko – larva – kukla – dospělec - larva je nepodobná dospělci, velmi žravá, několikrát se svléká, nakonec se mění v kuklu – v tomto stádiu dochází k rozsáhlé přestavbě celého těla - typy kukel: - mumiovitá – jsou vidět hrubé obrysy těla (motýli) - soudečkovitá – zcela uzavřená, není nic vidět (mravenci) - volná – vidět končetiny (brouci), má-li kousací ústrojí – kukla kousací - tato proměna je častější (asi 80 % hmyzu) (vodní larvy jsou někdy označovány jako najády, pozemní potom jako geády)
význam - nejpočetnější skupina živočichů, na naší planetě dominuje - potrava řady organizmů - opylovači – udržení druhové diverzity rostlin - produkce řady využívaných látek – med, vosk, propolis, mateří kašička, včelí jed, hedvábí, kantaridin - parazité, škůdci kulturních rostlin, škody ve skladech ……… systém a zástupci: - třída je dělena na dvě podtřídy – Bezkřídlí (Apterigota) a Křídlatí (Pterigota)
Podtřída Bezkřídlí (Apterigota) - primárně bezkřídlí, vývin probíhá bez proměny (ametabolie) - nedospělá stádia se liší pouze počtem článků Řád Šupinušky - tělo kryté šupinkami, na zadečku zbytek zadečkových nohou – tvoří štěty - rybenka domácí (Lepisma saccharina) – až 1 cm velká, stříbrná, připomíná rybku, živí se zbytky potravin, žije v domácnostech
Podtřída Křídlatí (Pterigota) -
dále se dělí v systému na Paleoptera („hmyz starokřídlý“ – nedokáží skládat křídla – jepice, vážky) a Neoptera („hmyz novokřídlý“ – umí skládat křídla – všichni ostatní) pro přehled se hmyz dělí podle typu proměny
HEMIMETABOLA – hmyz s proměnou nedokonalou Řád: Jepice (Ephemeroptera) - žijí v okolí vod - jepice obecná (Ephemera vulgata) - dospělec žije maximálně 48 hodin – jen dokud se nespáří, mají zakrnělé ústní ústrojí – nepřijímají potravu, v době páření vytváří dočasné roje - nymfy žijí 3-4 roky, v čisté vodě – bioindikátor, jsou potravou ryb - dospělec i nymfa mají tři štěty - u nymf slouží k dýchání tracheální žábry
Řád: Vážky (Odonata) - dravci, vymrštitelný spodní pysk = maska, nymfy chytají i rybí potěr, na zadečku tři lupínkovité výrůstky (u motýlic dlouhé, u vážek a šídel krátké) - dobří letci, velké složené oči, velká křídla, končetiny přizpůsobeny k lapání kořisti při lovu - nymfy mají tracheální žábry, nymfy vážek a šídel vypuzují vodu ze střeva – rychlý reaktivní pohyb - kopulují za letu – samec drží samici za hlavou pomocí klíštěk, které má na konci těla - samice se vyskytují v blízkosti vod (kladou vajíčka do vody), samci i dále od vod - samice mají méně nápadná křídla - motýlice (Calopterygidae) stejná křídla, na zadečku klíšťky – slouží k přichycení samičky při páření kovový tmavě modrý lesk motýlice lesklá (Calopteryx splendens) - šidélka (Coenagrionidae) štíhlá, jako malé šídlo šidélko páskované (Coenagrion puella) - šídla (Aeschnidae) dlouhé, štíhlé šídlo modré (A. cyanea) - vážky (Libellulidae) kratší, zavalitější tělo vážka ploská (Libellula depressa) vážka čtyřskvrnná (Libellula quadrimaculata) Řád: Pošvatky (Plecoptera) - nymfy v čisté vodě – bioindikátory, na zadečku dva štěty - pošvatka rybářice (Perla burmeisteriana) – larvy napadají i rybí plůdek Řád: Švábi (Blattodea) - velmi starý hmyz - již v karbonu - silné trnité nohy, většina žije v tropech, noční tvorové, znečišťují potraviny svými výkaly, všežravci - samičky kladou vajíčka v chitinových pouzdrech - ootékách - žijí společně, mají symbiotické brvitky a bakterie – tráví celulózu - první pár křídel přeměněn v krytky, samice mají zakrnělý první pár křídel - jedni z mála organizmů, kteří jsou zřejmě schopni přežít nukleární výbuch - šváb obecný (Blatta orientalis) - černý, asi 2,5 cm, dlouhá tykadla - šváb americký (Periplaneta americana) - až 5 cm, 3-4 roky než dospějí, chovají se - rus domácí (Blatella germanika) - 1 cm velký, v domácnostech rezavý - rusec lesní (Ectobius silvestris) – velmi běžný v našich lesích Řád: Všekazi (Izoptera) - = termiti - společenský hmyz s kastami, stavby termitiště, symbiotické brvitky a bakterie - často mají zakrnělé oči, většinou v subtropech a tropech - všekaz středozemní (Kalotermes flavicollis) – rozšířen ve středozemí Řád: Škvoři (Dermaptera) - na zadečku klíšťky – u samců více zakřivené - škvor obecný (Forficula auricularia) - samice pečují o larvy Řád: Kudlanky (Mantodea) - teplomilné, dravé, první pár končetin = loupeživé nohy – k chytání jiného hmyzu - manželský kanibalizmus – při páření samice ukousne samci hlavu a sežere ho (v hlavě nervová zauzlina - ta tlumí zadečkovou zauzlinu, která ovládá kopulační orgán. Samice musí ukousnout hlavu, tím i hlavovou zauzlinu, aby došlo k „řádnému“ spáření.)
-
kudlanka nábožná (Mantis religiosa) - žije na jihu našeho území, jméno podle svého postoje – jako by se modlila
Řád: Strašilky (Phasmatoptera) - tropické a subtropické, tvarem a barvou napodobují větve a listy – mimikry, chovají se v domácnostech - pakobylka indická (Carausius morosus) - strašilka pilonohá (Pharnacia serratipes) - lupenitka zelená (Phyllium siccifolium) Řád: Sarančata (Caelifera) - krátká tykadla, velmi krátké kladélko, býložravci, sluchový orgán na prvním článku zadečku, zvuk vydávají třením stehna o krytky (= femoro-alární stridulace), zadní pár nohou ke skákání - vyžadují většinou teplo a sucho, některé podnikají tahy ( v hejnu až 2 miliardy jedinců o celkové hmotnosti až 3000 tun) – mylně označovány jako kobylky - s. stěhovavá (Locusta migratoria) – u nás největší nálet v letech 1336 a 1338 - s. čárkovaná (Stenobothrus lineatus) - s. modrokřídlá (Oedipoda coerulescens) – modrá křídla - s. vrzavá (Psophus stridulus) – červená křídla Řád: Kobylky (Ensifera) - dlouhá nitkovitá tykadla, dlouhé kladélko, všežravci ( i dravci !), sluchový orgán na holeních prvního páru nohou, zvuk vydávají třením krytek o sebe (= alo-alární stridulace), zadní pár nohou ke skákání - kobylka zelená (Tettigonia viridissima) – až 10 cm - cvrček polní (Gryllus campestris) – vyskytuje se už málo, černý - cvrček domácí (Acheta domestica) – tam, kde teplo – parovody, světlejší zbarvení - krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa) – hrabavé přední končetiny, v kořenovém systému – ožírají ho, i dravé, velmi slyšitelné – až do vzdálenosti 1,5 km Řád: Pisivky (Psocoptera) - velmi drobné, někdy zakrnělá křídla, živí se organickými zbytky, v knihovnách – žerou klíh a tím ničí knihy – loví je štírci - pisivka knižní (Liposcelis divinatorius) Řád: Třásněnky (Thysanoptera) - asi 3 mm, bodavě savé ústrojí, třásnitá křídla, často způsobují neplodnost květů - třásněnka modřínová (Taeniothrips laricivorus) - třásněnka obilní (Limothrips cerealium) – saje na obilí Řád: Všenky (Mallophaga) - bezkřídlý hmyz, ektoparazité na ptácích a savcích (psi, morčata) - všivák sloní (Haematomyzus elephantis) – na obou druzích slonů Řád: Vši (Anoplura) - ploché, bezkřídlé, redukované oči, bodavě savé ústrojí, ektoparazité, vajíčka = hnidy - v. dětská (Pediculus capitis) – ve vlasech - v. šatní (Pediculus humanus) – přenáší skvrnitý tyfus – bakterie Rickettsia prowazeki (zle na tuto nemoc doplatilo např. Napoleonovo vojsko v Rusku) - v. muňka (Phthirus pubis) – přenos při pohlavním styku, běžně nazývaná „filcka“ Řád: Křísi (Auchenorrhyncha - bodavě sací ústní ústrojí, sají šťávu z rostlin – škodí - křís - křísek obecný (Euscelis plebejus) – nejběžnější zástupce – odskakuje, když se jde travou - pidikřísek šípkový (Typhlocyba rosae) – napadá růže – bělavé listy
-
cikáda chlumní (Cicadetta montana) – vyskytuje se u i nás v teplých oblastech pěnodějka obecná (Philaenus spumarius) – chomáčky pěny na rostlinách, někdy kape ze stromů – jako když někdo „plive“
Řád: Mšicosaví (Sternorrhyncha) - bodavě sací ústní ústrojí, sají šťávu z rostlin – škodí - přenos chorob, při velkém množství mohou rostlinu zahubit - mšice (Aphidinea) - voskové žlázy - na zadečku dva rourkovité útvary (vosk proti vyschnutí), mnoho jich je na rostlinách, dělí se i partenogeneticky - na jaře se z oplozených vajíček líhnou samičky (zakladatelky) – ty se množí partenogeneticky – rodí se pouze samice - osidlují mnoho rostlin, rodí se další generace samic, koncem léta se rodí i samci (= snubní generace) – páří se – vznikají oplozená vajíčka – z nich na jaře opět zakladatelky - produkují medovici – tu sbírají mravenci (na oplátku pomáhají mšice rozšiřovat) a včely (z toho potom produkují lesní med) - vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum) – škodí na jabloních - mšice zelná (Brevicoryne brasiccae) – na brukvovitých rostlinách - mšice broskvoňová (Myzodes persicae) – škodí na peckovinách - mšice maková (Aphis fabae) – černé barvy, téměř na všech rostlinách - korovnice smrková (Sacchiphantes abietis) – hálky na koncích letorostů smrku - mery (Psyllinea) – podobné jako mšice, nemají výrůstky na zadečku - mera jabloňová (Psylla mali) – vážný škůdce jabloní, larvy na pupenech, vajíčka pod kůrou - molice (Aleyrodinea) – i na pokojových rostlinách, ve sklenících - molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum) – zavlečena z Brazílie, většinou ve sklenících - červci (Coccinea) – nepohyblivá samička, štítovité tělo - nopálovec karmínový (Dactylopius coccus) – z něho barvivo karmín, na kaktusech opunciích - puklice švestková (Eulecanium corni) – na ovocných stromech - štítenka zhoubná (Quadraspidiotus perniciosus) – napadá stromy, náš nejhorší škůdce, škodí na plodech, listech i větvičkách Řád: Ploštice (Heteroptera) - ploché tělo, předohrudní štít, první pár křídel = polokrovky - suchozemské druhy zapáchají – zápašné žlázy - bodavě sací ústní ústrojí – dravci nebo sají na rostlinách i na teplokrevných živočiších - vodní: - někdy umí citelně bodnout, mají krátká tykadla, některé umí vylétnout z vody - znakoplavka obecná (Notonecta glauca) – zvětšené zadní končetiny – k plavání, plave břichem vzhůru, kakaová barva - klešťanka páskovaná (Sigara striata) – není dravá, rychlý plavec - bodule obecná (Ilyocoris cimicoides) – leze po dně a rostlinách – nemá dýchací trubičku - splešťule blátivá (Nepa cinerea) – přední pár končetin k lapání potravy, na zadečku dýchací trubička - jehlanka válcovitá (Ranatra linearis) – leze po dně a po rostlinách, dýchací trubička - bruslařka obecná (Gerris lacustris) – po hladině, krátký přední pár končetin - vodoměrka štíhlá (Hydrometra stagnorum) – po hladině - suchozemské: - mají dlouhá tykadla - ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus) – červenočerná kresba, teplomilná, kolem lip - kněžice zelená (Palomena prasina) – velmi častá na malinách, ostružinách - kněžice pásovaná – na miříkovitých rostlinách, na bodlácích - vroubenka smrdutá (Coreus marginatus) – velmi častá, celá hnědá - zákeřnice tropická (Triatoma megista) – přenáší trypanozomu cruzí – chagasova nemoc - štěnice domácí (Cimex lectuarius) – cizopasí na člověku, v některých ubytovacích zařízeních v některých zemích, bodnutí nepříjemně bolí, bodá na odkrytých částech těla v noci
-
klopušky – velmi hojné v hrabance .. ploštičky
HOLOMETABOLA – hmyz s proměnou dokonalou Řád: Střechatky (Megaloptera) - žijí blízko vody, křídla skládají střechovitě nad zadeček, kouřově hnědá křídla - dravé larvy ve vodě, na zadečku nápadné dlouhé vzdušnicové žábry Řád: Dlouhošíjky (Raphidioptera) - nápadně dlouhá předohruď – odtud jméno, živí se mšicemi, samice mají dlouhé kladélko - larvy žijí pod kůrou stromů – živí se dravě - dospělci loví potravu jako hadi (výpadem hlavy se zmocňují kořisti – „hadí mouchy“) Řád: Síťokřídlí (Neuroptera) - dva páry poměrně velkých křídel s hustou žilnatinou, imága i larvy jsou dravé, nápadné oči - zlatoočko síťokřídlé (Chrysopa perla) – zelené barvy, často létá do bytů, larvy požírají mšice, vajíčka na stopkách - mravkolev běžný (Myrmeleon formicarius) – chlupatá larva má trychtýř v písku, kam chytá mravence, mohutná kusadla, dospělec má tykadla zakončena „paličkou“ Řád: Blanokřídlí (Hymenoptera) - velmi početná skupina (u nás asi čtvrtina všech druhů hmyzu), dva páry blanitých křídel s řídkou žilnatinou - pár složených očí a tři oči jednoduché - kousací nebo lízací ústní ústrojí - na zadečku někdy kladélko nebo žihadlo s jedovou žlázou (pouze u samic – vzniká přeměnou kladélka) Podřád: Širopasí - zadeček přisedá v celé šířce k hrudi, larvy – housenice mají tři páry hrudních končetin a na zadečku panožky – škodí - pilatka švestková (Hoplocampa minuta) – škodí na peckovinách, na listech - pilořitka veliká (Urocerus gigas) – připomíná sršně, samice má kladélko, vajíčka klade do dřeva - ploskohřbetka smrková (Cephalcia abietis) – holožíry smrkových porostů Podřád: Štíhlopasí - zadeček k hrudi připojen tenkou stopkou (2. zadečkový článek), beznohé larvy - lumek velký (Rhyssa persuasoria) – klade vajíčka do larev pilořitek (i několik cm do dřeva) - lumčík běláskový (Apanteles glomeratus) – menší, žlutá vajíčka klade do housenek motýlů - jedna larva „ovládá“ hostitele a sama se dále nevyvíjí, ostatní rostou a zakuklí se, ovládající larva hyne = mluvíme o altruistickém chování – jedinec pomáhá svým příbuzným, přestože sám sebe tím ohrožuje a nebude se moci rozmnožovat - rod kutilka - připomíná malou vosu, žijí samotářsky, dravci, nory v písku – tam dopravuje potravu (housenky) – ochromí je a ty slouží jako potrava (živá konzerva) vyvíjejícím se larvám - kutilka písečná (Ammophila sabulosa) - rod žlabatka – malé tmavé vosičky, býložravé larvy v rostlinných pletivech – bujením pletiv vznikají novotvary (hálky), také partenogenetické rozmnožování - žlabatka listová (Cynips guercusfolii) – známé „duběnky“ na listech dubu - žlabatka růžová (Diplolepis rosae) – červené mechovité hálky na šípkové růži, viditelné v zimě, když je růže bez listí - rod hrabalka - na zemi vyhledávají pavouky, které omračují a odtahují do nor, tam do nich kladou vajíčka, bolestivé bodnutí
- rod vosa – často žijí společensky, žihadlo nemá zpětné háčky – může bodnout vícekrát, charakteristické zabarvení – varuje případné predátory, aby ji nelovili (mnoho druhů toto žlutočerné pruhování napodobuje, aniž by sami měly žihadlo – mimetismus – viz úvod) - jsou to dravci, někteří zástupci s oblibou vykusují i sladké ovoce - u nás tvoří jednoletá společenstva (v tropech i víceletá), ta na jaře zakládá oplozená samička (přezimuje pouze královna, ostatní na podzim hynou) – začne stavět z papírové hmoty hnízdo, do něj vosy nosí hmyz, do kterého samice klade vajíčka - jed v žihadle, při alergii může být bodnutí nebezpečné - vosa obecná (Vespa vulgaris) - vosa útočná (Vespula germanika) – vykusuje ovoce, na zadečku výrazné tečky - sršeň obecná (Vespa crabro) – hnízdo používají několik let, až 4 cm - rod včela – společenský hmyz, trvalá společenstva, přezimuje většina roje, ve společenstvu je jedna královna několik tisíc dělnic, larvy, vajíčka a v době vegetačního období několik set trubců (s nimi se královna páří a poté jsou dělnicemi zabiti), činnost společenstva je řízena pomocí feromonů - stará královna opouští hnízdo s částí roje - staví nové hnízdo – rojení včel - zda se budou líhnout z vajíček dělnice, trubci nebo královny je ovlivněno velikostí konkrétního matečníku, ve které se vajíčko vyvíjí, trubci se rodí z neoplozených vajíček, dělnice a královna z vajíček oplozených - dělnice mají na nohách tzv. pylové košíčky do nich sbírají pyl, do volete nasávají nektar – pomocí enzymů (amyláza a invertáza) vzniká z těchto látek med a další produkty - ve hnízdě mnoho kast, existuje „kariérní růst“, kdy stárnutím mění včela svou funkci, úlohu, kterou ve společenstvu zastává (uklízečka, krmička, stavitelka, skladnice, strážkyně a končí jako létavka, případně jako průzkumnice) - letní generace včel žijí 4 až 6 týdnů, podzimní generace přezimují (u čmeláků přezimuje pouze královna) - žihadlo má zpětné háčky – zůstává s částí zadečku v místě vpichu - včela medonosná (Apis mellifica) – chová se v úlech, domestikovaný hmyz - rod čmelák – větší a chlupatější než včely, malá společenstva, opylování bobovitých a dalších rostlin - čmelák zemní (Bombus terrestris) – díky ochlupení může létat již brzy na jaře, přezimuje pouze královna - čeleď mravencovití - společenský hmyz, křídla mají pouze v době páření - na hlavě výrazná kusadla, zalomená tykadla - staví si mraveniště - až 6 m pod zem, všechnu práci obstarávají dělnice (samice – jejich pohlavnost potlačena feromonem matky) - hnízdo opouští nová královna - některé druhy mají žihadlo, jiné koušou, někdy mají váček s kyselinou mravenčí - některé chovají mšice - pro medovici, některé si pěstují houby (a řada dalších potravních specialit) - mravenec lesní (Formica rufa) – význam pro rovnováhu lesních ekosystémů, „čistí“ les, jednotlivá mraveniště spolu mohou bojovat, u nás chráněný druh - mravenec drnový (Tetramorium caespitum) – pod kameny, na zahradách, hojný - mravenec dřevokaz (Camponotus ligniperda) – vyhlodává pařezy - mravenec faraon (Monomorium pharaonis) – často v panelácích Řád: Brouci (Coleoptera) - první pár křídel přeměněn v chitinové krovky, pod nimi složená blanitá křídla - dělí se na: - masožravé (Adephaga) – jejich larvy i dospělci jsou užiteční jako přirození nepřátelé řady škůdců kulturních rostlin - čeledi svižníkovití, střevlíkovití, potápníkovití + další - všežravé (Polyphaga) – většina ostatních čeledí (v tomto přehledu od vodomilů) -
čeleď svižníkovití (Cicindelidae) – suché, teplé lokality - svižník polní (Cicindela campestris) – bílé tečky na zelených krovkách
-
-
čeleď střevlíkovití (Carabidae) – dobře pohybliví, aktivní zvláště v noci, loví hmyz a slimáky, mají ochranou zapáchající látku - střevlík měděný (Carabus cancellatus) kovově zelený - střevlík zlatolesklý (Carabus auronitens) – jeden z nejčastějších - střevlík fialový (Carabus violaceus) – v lesích, fialový lesk - střevlík kožitý (Carabus coriaceus) – jako předchozí druhy – černý - krajník pižmový (Calosoma sycophanta) – na stromech a keřích - prskavec větší (Brachynus crepitans) – vypouští ze zadečku tekutinu – ta na vzduchu prská (chemicky jde o rozklad peroxidu vodíku) čeleď potápníkovití Dytiscidae) – žijí ve vodě, poslední pár nohou veslovací, zásoby vzduchu pod krovkami - potápník vroubený (Dytiscus marginalis) – až 5 cm, světle žlutý okraj krovek
-
čeleď vírníkovití (Gyrinidae) - vírník obecný (Gyrinus substriatus) - maximálně do 1 cm, u hladiny
-
čeleď vodomilovití (Hydrophilidae) – vodní, imága se živí rostlinnou stravou - vodomil černý (Hydrous piceus) – dva páry plovacích nohou, náš největší brouk
-
čeleď mrchožroutovití (Silphidae) – živí se mršinami, kladou na ně vajíčka, zahrabávají je do země, hrobaříci mají zkrácené krovky - hrobařík obecný (Necrophorus vespillo) – černočervená kresba - hrobařík černý (Necrophorus humator) – celý černý s oranžovou paličkou na tykadlech - mrchožrout housenkář (Xylodrepa quadripunctata) – čtyři černé tečky na žlutých krovkách - mrchožrout znamenaný (Oeceoptoma thoracica) – žlutooranžový štít
-
čeleď drabčíkovití (Staphylinidae) – úzké, vřetenovité tělo, zkrácené krovky - drabčík zdobený (Staphylinus caesareus)
-
čeleď světluškovití (Lampyridae) – bioluminiscence (na zadečku) - larvy i imága, tropické druhy – synchronizované světélkování - světluška menší (Phausis splendidula) – samci létají, samice bezkřídlé
-
čeleď kovaříkovití (Elateridae) – eliptický tvar, mezi štítem a krovkami hrot – pomocí něj se umí otočit – při tom odskočí – obrana před predátorem (často při tom vydají poměrně hlasitý zvuk) - býložravé larvy – drátovci – požírají kořínky (někteří však i dravci) - kovařík kovový (Selatosomus aeneus) – proměnlivé zbarvení
-
čeleď kožojedovití (Dermestidae) – živí se organickými zbytky – škodí v muzeích (rušník muzejní = muzejní brouk), také v domácnostech a textilních továrnách - kožojed obecný (Dermestes lardarius)
-
čeleď slunéčkovití (Coccinelidae) – zavalité tělo hlava zatažena pod hrudní štít, pestře zbarvené krovky, produkují jedovatou oranžovou látku – živočišný alkaloid – proti případným dravcům - slunéčko sedmitečné (Coccinela septempunctata) – larva i imágo loví mšice - slunéčko dvoutečné (Coccinella bipunctata)
-
čeleď červotočovití (Anobiidae) – válcovité tělo - červotoč umrlčí (Anobius pertinax) - larvy v suchém dřevě - červotoč spížní (Stegobium paniceum) – larvy v suchých potravinách
-
čeleď majkovití (Maloidae) – měkké tělo, z končetin produkují jedovatou látku - majka obecná (Meloe proscarabaeus) – larvy se v květech přichycují na těla včel – živí se v úlu - puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria) – „španělská muška“ – kantaridin – jed, který v malých dávkách působí jako afrodiziakum, zřejmě náš jediný jedovatý brouk
-
čeleď potemníkovití (Tenebrionidae) – tmavá barva, protáhlé tělo
-
potemník moučný (Tenebrio molitor) – larvy – mouční červy, chovají se jako potrava malých obratlovců
-
čeleď roháčovití (Lucanidae) – samci velká kusadla – při soubojích o kusadla, pohl. dimorfismus - roháč obecný (Lucanus cervus) – larvy ve dřevě dubu, u nás v teplých oblastech - kozlíček roháček (Dorcus parallelopipedus) – jako malý roháč čeleď vrubounovití (Scarabaeidae) – brouci zavalitého těla, vějířovitá tykadla, hrabavé nohy, larvy – ponravy – ožírají kořeny, ve starém Egyptě některé druhy posvátné - chroust obecný (Melolontha melolontha) – dříve hojnější, ponrava žije 3 roky, imágo 3 týdny - chroust mlynařík (Pollyphylla fullo) – velká tykadla, kropenaté krovky - zlatohlávek zlatý – (Cetonia aurata) – létá se zavřenými krovkami - nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) – samec má roh - chrobák velký (Geotrupes stercorarius) – hloubí jamky pod trusem pro své larvy - chrobák vrubounovitý (Sisiphus schaefferi) - tlačí před sebou kuličky z trusu - vruboun posvátný (Scarabaeus sacer) – tlačí před sebou kuličky z trusu, v Egyptě posvátný - listokaz zahradní (Phylloperta horticola) – velmi častý, ožírá listy - tropičtí goliášové a herkulesové – velcí hezcí brouci čeleď tesaříkovití (Cerambycidae) – protáhlé tělo, dlouhá tykadla - tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) – larvy škodí v dubovém dřevě - tesařík alpský (Rosalia alpina) – šedomodře sametový - tesařík smrkový (Tetropium castaneum) – larvy škodí ve smrkových lesích - tesařík piluna (Prionus coriarius) – citelně kouše a vydává vrzavé zvuky - kozlíček dazule (Acanthocinus aedilis) – velmi dlouhá tykadla - tropičtí harlekýni - velcí hezcí brouci čeleď páteříčkovití (Cantharidae) – měkké protáhlé tělo - páteříček sněhový – červené tělo, černé krovky, larvy je možné najít již na sněhu
-
-
-
čeleď mandelinkovití (Chrysomelidae) – klenuté tělo, škůdci rostlin – ožírají listy - mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) - chřestovníček liliový (Lilioceris lilii) – červený, na liliovitých rostlinách - dřepčík polní (Phyllotreta undulata) – asi 3 mm velcí, černí, lesklí, na řepce a dalších brukvovitých - rákosníček vodní (Donacia aguatica) – na vodních rostlinách - mandelinka topolová (Melasoma populi) – na topolech, velmi hojná - bázlivec olšový (Agelastica alni) – hojní na olších a vrbách, ožírají list – zbydou jen žilky
-
čeleď nosatcovití (Curculionidae) – zalomená tykadla, hlava protažena v nosec - nosatec lískový (Curculio nucum) – larvy vyžírají lískové oříšky - květopas jabloňový (Anthonomus pomorum) – častý škůdce na zahradách na ovocných stromech - pilous černý (Calandra granaria) – škodí ve skladech mouky a zrní - klikoroh borový (Hylobius abietis)– larvy škodí na borovicích
-
čeleď kůrovcovití (Ipidae) – larvy vytváří pod kůrou druhově specifické chodbičky – požerky - lýkožrout smrkový (Ips typographus) – škodí zvláště v polomech a oslabených stromech
Řád: Dvoukřídlí (Diptera) - mají pouze první pár křídel – druhý pár křídel přeměněn v kyvadélka (haltery) – dobré manévrování při letu (zkuste v letu chytit mouchu), beznohé larvy, dělí se do dvou podřádů – dlouhorozí a krátkorozí - Podřád: Dlouhorozí (Nematocera) - většinou dlouhá tykadla a štíhlé tělo - tiplice zelná (Tipula oleracea) – larvy podhryzávají kořeny, ožírají listy - komár pisklavý (Culex pipiens) – larvy se vyvíjejí ve vodě, samice přezimují ve sklepích, krev saje jen samice (krev je podmínkou vývinu vajíček), většinou nenapadá člověka ale ptáky, žije v blízkosti vod
- komár obtížný (Culex molestus) – žije v blízkosti obydlí, stačí mu málo vody (květináče), napadá člověka - anofeles čtyřskvrnný ((Anopheles maculipennis) – přenáší malárii - pakomár kouřový (Chironomus plumosus) – vějířovitá tykadla - bedlobytky – způsobují červivost hub, někdy světélkují - koutule papatači (Phlebotomus papatasi) – přenáší virus horečky papatači, příbuzné druhy přenáší různé druhy ničivek - např. ničivku kožní (Leishmania tropica – bičíkovec příbuzný trypanozomě), která způsobuje ošklivé vředy na kůži - muchnička zdobená (Odagmia ornata) – drobná muška, která nepříjemně bodá – hlavně na večer, větší hejna, často se vytváří velké červené pupínky - bejlomorka obilná (Mayetiola destructor) – drobná muška, škůdce obilnin -
Podřád: Krátkorozí (Brachycera) - krátká tykadla, zavalitější tělo - ovád hovězí (Tabanus bovinus) – kolem dobytka - bzikavka slepoočka (Chrisops caecutins), bzikavka dešťová (Haematopota pluvialis) – sají krev obratlovcům včetně člověka, vyskytuje se především u vody, to, čemu říkáme „hovado“ - pestřenka rybízová (Syrphus ribesii) – zbarvením napodobuje vosu (proč asi?), velmi žravá larva – chytá mšice – až 100 za den, imágo – umí „stát“ ve vzduch - vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi) – červivost třešní - moucha domácí (Musca domestica) – rozšiřuje choroboplodné zárodky - bodalka stájová (Stomoxys calcitrans) – na venkově, saje krev, mezihostitel hlístic a tasemnic - bodalka tse-tse (Glossina palpalis) – přenáší trypanozomu spavičnou - masařka obecná (Sarcophaga carnaria) – klade vajíčka (nebo rovnou larvy – larvorodost) do masa, žije jako parazit dešťovek - střeček hovězí (Hypoderma bovis) – klade vajíčka pod kůži dobytka, larva „cestuje tělem“, vytváří velké boule – z nich vypadne ven a v zemi se zakuklí, vylíhnou se imága a hned se páří, obtíží znalý dobytek často lapá tlamou po létajícím hmyzu – tzv. střečkování dobytka - octomilka obecná (Drosophila melanogaster) – kosmopolitně rozšířena, vyvíjí se v kvasícím ovoci, používána při studiu dědičnosti, hojná i v domácnostech Řád: Blechy (Aphaniptera) - druhotně bezkřídlí, ze stran zploštělé tělo, bodavě savé ústní ústrojí, třetí pár nohou uzpůsoben ke skákání - blecha obecná (Pulex irritans) - blecha morová (Xenopsylla chaeopis) – přenáší mor (bakterie Pasteurella pestis), na některých hlodavcích (potkan, sysel) - blecha psí (Ctenocephalides canis), blecha kočičí (Ctenocephalides felis) - blecha písečná (Tunga penetrans) – zavrtává se do kůže, larvy žijí na povrchu půdy, umí se provrtat skrz podrážku, v oblasti pouští a polopouští Řád: Chrostíci (Trichoptera) - tělo pokryté chloupky, žijí v blízkosti vod, dravé larvy ve vodě – staví si schránky z kamínků, větviček (- druhově specifické schránky) - chrostík velký (Phryganea grandys) – náš největší druh Řád: Motýli (Lepidoptera) - většinou malá hlava s velkými tykadly, savé ústní ústrojí – dlouhý stočený sosák, dva páry křídel pokryté šupinkami (barevné – krycí nebo odstrašující funkce), slabé nohy, larvy jsou označovány jako housenky, mají kousací ústní ústrojí, tři páry hrudních končetin a panožky na zadečku - imága se většinou živý sáním nektaru, housenky požírají rostlinnou potravu (listy, plody ..), poškození porostu označujeme jako žír, v případě velkého poškození jako holožír - při větším množství housenek může dojít k výraznému poškozování kulturních rostlin
-
motýli rozdělujeme na denní – úzké tělo, dlouhá tykadla, výrazně zbarveny oba páry křídel a noční – se statným tělem, kratšími tykadly, první pár křídel je zbarven nenápadně a druhý často výstražně
-
mol šatní (Trichophaga tapetzella) – housenky rozežírají různé textilie klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella) – v poslední době se velmi rozšířila, úplně ničí listy na „kaštanech“ – jírovcích maďalech, během roku vytváří několik generací obaleč jablečný (Cydia pomonella) – škůdce jabloní, původce červivosti jablk obaleč švestkový (Grapholitha funebrana) – škůdce na švestkách, červivost švestek zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) – moučný motýl (moučný mol), ve skladištích, důvod prosívání mouky zavíječ domácí (Pyralis farinalis) – stejně jako předchozí druh vřetenuška obecná (Zygaena filipenduale) – 6 barevných skvrn na předních křídlech, při ohrožení vylučují kyanovodík píďalka angreštová (Abraxas grossulariata) – jméno podle pohybu housenky (- odměřuje pídě = staré délkové jednotky), ožírají angreštové listy, vypadá jako větvička hranostajník vrbový (Cerura vinula) – časté housenky na vrbách a topolech, světlé chlupaté tělo bekyně mniška (Lymantria monacha) – velké škody na jehličnatých stromech stužkonoska modrá (Catocala fraxiny) – patří mezi můry, modrý pruh na 2. páru křídel můra gama (Autographa gamma) – škůdce řepky přástevník medvědí (Arctia caja) – zavalité tělo, vrchní křídla hnědobílá, spodní pestře zbarvená, velmi chlupaté housenky bourec morušový (Bombyx mori) – housenky produkují hedvábí (zámotek kolem kukly), žijí na moruších, pěstují se uměle (domestikace = zdomácnění) martináč hrušňový (Saturnia pyri) – náš největší motýl (až 15 cm), v Polabí, na jižní Moravě, na křídlech 4 velká nápadná oka lišaj smrtihlav (Acherontia astropos) – na hrudi kresba lebky, housenky na zadečku trn (všichni lišajové), tažný motýl, dlouhý sosák – i ostatní lišajové lišaj borový (Sphinx pinastri) – v borových lesích, housenky mohou výrazně škodit lišaj svlačcový (Herse convolvuli), lišaj pryšcový (Deilephila euphorbiae) dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) – dlouhý sosák, běžná u hlubokých květů – nesprávně někdy označována za kolibříka otakárek ovocný ((Iphiclides podalirius) – ze zadních křídel ostruha otakárek fenyklový (Papilio machaon) - ze zadních křídel ostruha, housenky na miříkovitých rostlinách, housenka má za hlavou oranžovou vidličku, ze které při podráždění produkuje zápašné látky na svou ochranu jasoň červenooký (Parnassius apollo) – na bílých křídlech 4 červená oka pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) bělásek ovocný (Aporia crataegi) – na ovocných stromech bělásek zelný (Pieris brassicae) – častý na zahradách, housenky na zelí, květáku žluťásek řešetlákový (Gonopteryx rhamni) žluťásek čičorečkový (Colias hyale) modrásek jetelový (Polyomnatus bellargus) – modrásci – velmi bohatý rod, vzájemně podobní, barva přechází mezi modrou a hnědou, častá symbioza s mravenci (kukly a housenky žijí v mraveništích – plení mravenčí líhně), produkují medovici perleťovci – oranžoví s černými skvrnami, housenky na maceškách babočka admirál (Vanessa atalanta) – všechny babočky mají nenápadné, ale „trnité“ housenky babočka kopřivová (Aglais urticae) babočka osiková (Nymphalis antiopa) babočka paví oko (Inachis io) batolec duhový (Apatura iris) – při pohledu ze strany mají křídla samců kovový modrofialový lesk, saje na zahnívajících odumřelých organizmech, na trusu – koprofilní výživa okáč bojínkový (Melanargia galathea) – žlutočerný, všichni okáči mají na křídlech několik skvrn připomínající oči
-
