THERM 45 KD

Šetřete na správném místě a neplaťe nic za co nemusíte! Inteligentní a moderní zdroj tepla a teplé užitkové vody, který dokáže rapidně snížit cenu tepla ve Vašem bytovém objektu.

D K 5 4 M R E TH Hlavní přednosti kondenzační kaskádové kotelny THERMONA

• • • • • • • •

rapidní snížení nákladů na vytápění a ohřev TV nová konstrukce kondenzačních těles vysoká účinnost provozu 98 – 106% plynule modulovaný výkon 13 – 720 kW šetrný k životnímu prostředí výkonný diagnostický systém a servisní podpora minimální prostorové požadavky tichý a automatický provoz kotelny

Kondenzační kotel THERM 45 KD - základ úspěchu s vysokou účinností

český výrobce

www.thermona.cz

THERMONA 38 spol. s r. o., Stará osada 258, 664 84 Zastávka u Brna � 544 500 505, 544 500 511 FAX 544 500 506 � [email protected]

Jak to dělají jinde, 1 / 2008

Rorýs v domě Nastává další sezóna zateplování panelových domů a z jihu Afriky se k nám vrací rorýsi. Zdánlivě nesouvislé? Řada vlastníků regenerovaných panelových domů může potvrdit opak. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) každoročně vyjíždí na záchranu rorýsů obecných (Apus apus), kteří jsou zateplováním paneláků ohroženi. Rorýsi, kteří si vybrali jako svá hnízdiště pláště střech, se k hnízdům dostávají větracími otvory umístěnými pod samým okrajem střechy. Tyto otvory však bývají při zateplování zaslepeny mřížkou nebo izolací, hnízdiště jsou tak nenávratně ztracena a někdy dojde i k zazdění živých mláďat, která pomalu hynou hladem. ČIŽP, přivolaná v okamžiku započaté rekonstrukce, omezí stavebníkům činnost na dobu potřebnou pro hnízdění rorýsů a doporučí, jak postupovat šetrně tak, aby hnízdiště nebylo fyzicky zničeno. V případě, že stavebník hnízdiště zničil či kvůli rekonstrukční činnosti ptáci uhynuli, ČIŽP uloží pokutu, protože rorýs je podle zákona druhem ohroženým požívajícím zákonné ochrany. Výše uložené pokuty může dosahovat v případě právnických osob až 2 000 000 korun. Celé katastrofické situaci lze snadno předejít, nabízíme jednoduchý návod: Plánujete rekonstrukci vašeho domu? Přesvědčete se, zda dům patří k těm, který si rorýsi vybrali k hnízdění. Rorýse můžete každoročně sami přímo pozorovat od poloviny dubna do poloviny srpna. Největší pravděpodobnost, že ptáky uvidíte zaletovat do hnízd, je brzy po ránu a krátce před setměním. Pomoci vám může příslušný odbor ochrany životního prostředí vašeho městského úřadu nebo některá z odborných zájmových organizací – Český svaz ochránců přírody (www.csop.cz), Česká společnost ornitologická (www.birdlife.cz), správa chráněné krajinné oblasti nebo Agentura ochrany přírody a krajiny

(www.ochranaprirody.cz), často místní muzeum nebo vysoká škola přírodovědného směru. Samotná přítomnost rorýsího hejna v sídlišti je nepřehlédnutelná, označení jednotlivých domů vyžaduje trochu trpělivosti a správné načasování. Ranní pozorování probouzejícího se sídliště a prvních vyletujících rorýsů je nezapomenutelným zážitkem, který vám vřele doporučuji. Jak rorýse poznáte? Je to drobnější tmavý pták, pro jehož siluetu jsou typická srpovitá křídla a lehce vidličkovitě vykrojený ocas. Prohání se v hejnech rychlým letem mezi domy a hlasitým veselým „krí“ zpestřuje pozdní letní odpoledne. Biologie druhu je velmi zajímavá – prakticky veškerý čas tráví ve vzduchu, kde se živí, páří ba dokonce i spí. Za chladnějších dnů upadá do stavů strnulosti a vyletuje opět až s dalším teplým počasím. Každoročně odlétá přezimovat do jižní Afriky. Žije v párech a vrací se vždy na stejné hnízdo, které je proto potřeba chránit. Na fasádě po něm nezbývají pobytové stopy. Nepřenáší žádnou známou nemoc ani parazity na člověka.

Mláďata na hnízdě jsou velmi tichá. Našli jste rorýse u vás v domě? Pak ještě před začátkem rekonstrukce potřebujete mít v ruce výjimku z ochranných podmínek rorýse. Tu získáte na základě vaší žádosti na příslušném odboru ochrany životního prostředí krajského úřadu, v Praze na Magistrátu hl. m. Prahy (www.statnisprava.cz). Výjimka stanoví, kdy a jak je možno rekonstrukci provést. Držením výjimky a dodržováním jejích podmínek se vyhnete riziku postihu ze strany ČIŽP. Teprve po udělení této výjimky je možné započít s rekonstrukcí. Prioritou při zateplení domů je ponechání volných vletových otvorů. Existují i alternativní řešení, například v podobě speciálních budek, jejich použití je však potřeba považovat až za krajní možnost. Přejeme vám i vašim rorýsům mnoho dalších nerušených let ve vašem zatepleném domě. Text: Mgr. Jitka Kufnerová, ČIŽP Foto: RNDr. Vladimír Lemberk, Východočeské muzeum

www.ochranaprirody.cz • www.birdlife.cz • www.csop.cz 40

www. jaktodelaji. cz

Člověk a jeho působení na přírodu Člověka lze považovat za nejúspěšnější druh na Zemi. Během relativně krátké doby ovládl drtivou část pevniny a je schopen přežití i na vodě. Jeho masové rozšíření ale má své stinné stránky – – člověk expanduje na úkor přírody. Tento proces začal už v dávných dobách, kdy člověk potřeboval dřevo pro svá obydlí, ať už na stavbu, či na vytápění, nebo prostě potřeboval mezi hektary hustého lesa kus hospodářsky využitelné země. Tím začalo první kácení lesů, které naštěstí brzy čekalo ekologické uvědomění – lidé kácí stromy rychleji, než stačí dorůstat, a proto začalo masové vysazování lesů. Dalším významným lidským faktorem podílejícím se na ničení naší planety byl začátek těžby kovů a kamene. I přes relativně vysoké nároky žil člověk až do středověku s přírodou v harmonii, přesněji řečeno v trvale udržitelném stavu. Tím prvním hřebíkem do rakve byla průmyslová revoluce, se kterou přišla masová těžba uhlí a kovů, jejich neekologické zpracovávání, a díky prudkému nárůstu počtu obyvatel se nevyhnutelně zvýšily i nároky na jídlo, což se podepsalo na pěstování obilnin a vybíjení zvěře, nároky na vytápění, které způsobily kácení lesů, případně ještě vyšší spotřebu uhlí, a nakonec vyšší spotřeba vody, kvůli které se musely odklánět řeky, zpomaloval se jejich tok a začala prudce kolísat jejich hladina. Dalším mezníkem byl příchod automobilismu, kvůli kterému se dodnes těží čím dál více ropy. O škodlivosti automobilů bylo napsáno mnoho, záběry havarovaných tankerů s ropou a následné škody jsou taktéž známé, proto tuto část přeskočím, i když je dnes jedním z nejpalčivějších problémů. Velkým a téměř neviditelným problémem je škodlivá eroze půdy způsobená člověkem. Ignorace přirozeného pořádku věcí je typická pro posledních pár desítek let – lesy se kácí jen proto, aby se vysadily o kilometr dále a na původním místě mohlo být sídliště, o kousek dále se srovná kopec, zemina se odveze jinam a na vzniklé plošince vyroste supermarket a k přilehlému jezeru se doveze jemný písek, aby si lidé připadali jako u moře. Klíčové je

pochopení přirozené harmonie – – tvar a složení půdy totiž kopíruje působení různých faktorů a má z dlouhodobého hlediska tendenci se s nimi dostat do rovnováhy (tedy do stavu, kdy bude eroze minimální nebo žádná). Pokud člověk poruší harmonii přírody, může se mu to vrátit v podobě přírodních a ekologických katastrof. Asi nejznámějším případem tragického působení člověka na Zemi je příběh Aralského jezera, dříve též nazývaného Aralské moře. Toto slané bezodtoké jezero se rozkládá mezi Uzbekistánem a Kazachstánem a až do poloviny minulého století bylo čtvrtým největším jezerem na světě s rozlohou téměř 67 tisíc km². V roce 1954 byl ale v tehdejším Sovětském svazu zahájen gigantický projekt

s cílem zavlažení pouští v povodí řek Syrdarja a Amudarja, které jsou jedinými přítoky Aralského jezera. A tak se v povodí těchto řek začaly stavět desítky zavlažovacích kanálů vyživujících bavlníkové plantáže. Zanedlouho se ale ukázalo, že zavlažování v takto horkém podnebí není tak jednoduché, velká část vody se totiž v zavlažovacích kanálech odpařila, čímž nejenom zvýšila odběr z říčních toků, ale navíc zvýšila slanost vody a půda tím pádem byla přesolená – a pro odsolení bylo potřeba další a další vody. Plantáže hlavně na uzbecké straně, tedy v povodí Amudarji, slušně prosperovaly, a protože ekologie v sovětském slovníku neměla místo, nikoho nezajímala zmenšující se rozloha Aralského jezera, ani problémy lidí žijících v povodí. Tento trend však nemohl vydržet věčně a díky rychle se zvyšující salinitě začala mít potíže fauna i flóra. V období mezi lety 1966 a 2003 poklesla hladina o 22 metrů, pobřeží ustoupilo v průměru o 80km (někde dokonce až o 150km!) a salinita se zvýšila na osminásobek salinity oceánských vod. Díky tomu dnes najdeme rybářské přístavy a lodě uvízlé na suchu někdy i více než 100km od vodní hladiny. Díky vysoké salinitě a hnojivům vypouštěným do jezera z plantáží uhynula velká část ryb a slaná vyschlá zem neměla co nabídnout ani rostlinám. Dříve převážně rybářská oblast tak nečelila jen problému ekologickému, ale

41


i sociálnímu – o práci přišly desítky tisíc lidí – a zdravotnímu. Průzkumy po rozpadu SSSR navíc ukázaly, že se na ostrově Vozrožděnija prováděly pokusy s biologickými zbraněmi. Okolí Aralského jezera má dodnes nejvyšší kojeneckou úmrtnost z celého bývalého sovětského bloku a přibývá výskytu vrozených vad, běžnými nemocemi jsou chudokrevnost, tuberkulóza, případně další nemoci dýchacího ústrojí. Průměrná délka života v této oblasti je 59,5 let, což je téměř o 20 let méně, než v České republice. Dnes je Aralské jezero rozděleno na tři části: Severní Aralské jezero, Východní mělká část a Západní hluboká část. Společná rozloha těchto jezer je 18 tisíc km², což je téměř čtvrtina původní rozlohy. Naděje žije pouze pro Severní Aralské jezero, Kazašská vláda nechala v roce 2005 vybudovat hráz Kokaral oddělující severní a jižní

42

části Aralského jezera a zavlažovací kanály na řece Syrdarja byly opraveny, díky čemuž se salinita vody snížila a Severní Aralské jezero zaznamenalo první nárůst hladiny za posledních 50 let. Ekologické katastrofy ale nejsou výjimkou ani v západních vyspělých zemích. Londýn si prodělal neslavnou historii, kdy byl nejen cizinci, ale i samotnými Londýňany popisován jako jedno z nejšpinavějších měst na světě. Důkaz toho, že lidská bezohlednost vůči přírodě může být smrtelná, přišel roku 1880, kdy toxický smog zabil 2200 lidí. I přesto až do 50. let 20. století nikdo nepodnikl žádné kroky vedoucí k redukci spalování uhlí. Začátkem prosince 1952, kdy panovala extrémně tuhá zima, začali Londýňané intenzivněji vytápět, což se mnohým vymstilo, když 5. prosince padl na Londýn tzv. Velký smog. Po čtyři dny byl

Londýn zahalen do tak hustého smogu, že bylo nemožné řídit auto, a jelikož se smog snadno dostával i do interiérů, musely být rušeny divadelní vystoupení a projekce biografu, protože diváci přes smog nic neviděli. V průběhu čtyř dnů zahynulo přibližně 4000 lidí a odhaduje se, že v následujících týdnech dalších 8000 zemřelo na následky infekce plic způsobené Velkým smogem. Taková událost nemohla zůstat bez povšimnutí a dá se označit za mezník v (nejen) britském přemýšlení o znečištění vzduchu. V následujících letech vydala britská vláda regulační zákony pro používání znečišťujících paliv v průmyslu, které měly blahodárný vliv na Londýnský vzduch. Přesto i dnes Londýn bojuje se smogem, tentokrát pocházejícím z automobilů. Tomáš Burkert


Pozitivní působení člověka na přírodu Člověk jako nejrychleji se rozvíjející živočišný druh v historii celé zemské fauny neodmyslitelně ovlivňuje celý ráz chodu přírody a do jisté míry určuje i jeho směr. Bohužel se nedá mluvit čistě o pozitivním působení. Pozitivní působení, kterým se budeme zabývat v tomto článku, je zpravidla jen nápravou chyb, které sám člověk způsobil. Za neomalenost a lhostejnost lidských bytostí vůči svému okolí platí příroda tvrdou daň. Rozvojové státy plodí každoročně tisíce tun nebezpečných odpadů, které buď končí na nebezpečných skládkách, nebo shoří ne zrovna ekologickým způsobem. Ve vyspělých státech je situace příznivější, avšak většina politických sfér nedovoluje přímé financování ekologických velkoprojektů, které by jednou pro vždy zamezily nebezpečnému uskladňování či spalování tohoto materiálu. Částečným řešením problému a rozhodně pozitivní lidskou činností je třídění a následná recyklace odpadů. Recyklace (z anglického slova recycling = recirkulace) v původním slova smyslu znamená vrácení do procesu, ve kterém odpad vzniká, pro původní účel. Lze ji považovat za strategii, která opětovným využíváním odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování prostředí škodlivinami. Recyklace umožňuje snížení nákladů při stoupajících cenách surovin a snížení ekologické zátěže prostředí. Od začátku 90.let, které můžeme považovat za mezník v recyklaci, se po celém civilizovaném světě masově rozšířil trend v třídění odpadu. Lidé si začali uvědomovat důležitost enviromentální otázky a snaží se pomáhat alespoň tímhle způsobem. V roce 2007 třídila odpad na našem území přibližně každá třetí rodina a tento trend se podle statistiků neustalé zvětšuje. Další pozitivní lidskou činnosti napravující prohřešky z minulosti proti přírodě je jednoznačně vysazovaní

nových lesů i na území České republiky. V minulém století došlo k přímo masové likvidaci lesů v honbě za výnosy z průmyslové činnosti. Téměř 85% dnes zalesněného území není původní. Desítky firem u nás se zabývají revitalizací původních lesů na našem území a tyto projekty (ať už za komerčním či ekologickým účelem) jsou velmi úspěšné.

většiny pramenů se tempo vymírání živočišných druhů způsobené člověkem za posledních 50–100 let silně vystupňovalo. Zatímco před 400 lety vyhynulo během jednoho století 20–25 druhů, v současnosti je to pravděpodobně několik tisíc.

Způsoby ochrany živočišných druhů Od počátků života na naší planetě vzniklo a zaniklo nespočetné množství druhů organismů. Během dlouhé historie života na Zemi došlo k několika zvratům, způsobeným přírodními katastrofami (např. náhlou sopečnou činností po celém světě), během nichž zanikla celá řada živočišných a rostlinných druhů. Vědci tyto události nazvali „vlny vymírání“. V současné době však mnoho druhů zaniká vinou činnosti člověka. Podle

jako Greenpeace nebo Earth First!, za české zástupce můžeme jmenovat Hnutí Duha či ekologickou organizaci Lipka. Tyto instituce pořádají každoroční protesty proti vybíjení ohrožených druhů, prezentují nelidské záběry z jatek nebo se aktivně zapojují do ochrany živočišných druhů na pokraji vyhynutí.

Proti tomuto extrémnímu úbytku se snaží bojovat světové organizace

Za nejupřímnější a v jistém ohledu nejprospěšnější působení člověka na své okolí můžeme označit právě

43


takovou záchranu ohrožených živočichů, a někdy i celých živočišných druhů. Na území České republiky funguje celá řada projektů na záchranu živočišných druhů, kupříkladu medvěd hnědý, rys ostrovid nebo vlk obecný z našeho území téměř vymizeli, ale zejména díky Hnutí DUHA jejich počty za posledních pár let opět rostou. Jednou z možných forem přímé pomoci ohroženým druhům jsou záchranné stanice, které najdeme dnes už po celém světě. Hlavní funkcí stanic je především poskytnutí odborné pomoci handicapovaným živočichům s cílem umožnit jim plnohodnotný návrat do volné přírody. Dalším úkolem je péče o nalezená mláďata, jejich dokrmení a následné přiložení do hnízda adoptivním rodičům v přírodě, nebo jejich příprava na volné vypuštění. Úspěšnost návratu do přírody se pohybuje v rozmezí 65–70 %, zbytek na následky poranění buď uhyne, podstoupí eutanázii nebo se stane trvalými pacienty. Aktivní záchrana živočišných druhů u nás V českých podmínkách je asi nejdůležitějším činitelem ochrany živočišných druhů tzv. Národní síť stanic pro zraněné a jinak handicapované živočichy. Pokud umístíte nalezené zraněné zvíře do stanice zapojené do národní sítě, máte jistotu, že o ně bude dobře postaráno. Národní síť

44

zabývají čistě hledáním ohrožených zvířat, tyto stanice ale samozřejmě přijímají i nalezence od široké veřejnosti.

stanic pro zraněné a jinak handicapované živočichy vznikla díky iniciativě Českého svazu ochránců přírody, který v roce 1997 předložil návrh na její zřízení Ministerstvu životního prostředí. Od té doby se počet členských stanic této sítě neustále zvyšuje. Stanice, které jsou zařazeny do národní sítě, musí splňovat několik podmínek: Musí vlastnit příslušné výjimky pro držení volně žijících živočichů a stanice i její pracovníci musí splňovat základní hygienické a veterinární předpisy i chovatelské zásady. Každá centrála má vyčleněnou územní působnost, kterou spravuje, a kde je k dispozici orgánům státní ochrany přírody. Stanice musí mít k dispozici odpovídající personální, technické a prostorové zázemí. Jedním z nejznámějších záchranných projektů jsou ornitologické stanice. V České republice je jich celkem 27, kupříkladu v Rokycanech, Buchlovicích nebo v Brně. Hlavní činností je rekonvalescence nalezených či odchycených živočichů. Stanice disponují vlastními pracovníky, kteří se

Další formou ochrany našich zvířat jsou zvířecí útulky, kterých je na území Čech přibližně 120 a každoročně u nich tisíce zvířat naleznou útočiště. Hlavním programem těchto stanic je nalezení nového majitele pro tato zvířata, což ovšem není vždy jednoduché. Zvířecí útulky se navíc potýkají s nedostatkem finančních prostředků a pracovní síly, nenabízejí proto zvířatům dostatečný komfort a mělo by na ně být pohlíženo pouze jako na dočasné ubytování. Ačkoliv se v posledním desetiletí rapidně zlepšil přístup člověka k přírodě – ať už jde o záchranu živočišných a rostlinných druhů, snižovaní emisí nebo ekologické zpracovávání odpadu – nemůžeme lidské počínání nazývat čistě pozitivním, protože se ve většině případů jedná o pouhou nápravu prohřešků proti fauně či flóře z minulosti. I přesto je to naděje pro naši faunu i flóru, protože jen díky lidské pomoci lze stabilizovat stavy ohrožených druhů a zpomalit tak nemilosrdný trend čím dál rychlejšího úbytku živočišných druhů nejen v rámci České republiky, ale po celém světě. Tomáš Burkert


Správa domu V průběhu roku 2007 jsme realizovali velké množství odborných sympozií a v jejich průběhu vyslechli mnoho otázek, které souvisejí s problematikou správy bytových domů. Na základě této skutečnosti jsme se rozhodli připravit rubriku, ve které se touto problematikou budeme zabývat. Naším cílem je být Vaším pomocníkem a rádcem v této nelehké oblasti.

Pro letošní rok jsme do této rubriky připravili a připravujeme články, ve kterých přineseme obecnější informace o daném tématu. Jsme však také připraveni hledat odpovědi na otázky, které Vás zajímají. Pište nám, prosím, vaše dotazy, podněty nebo i kritické připomínky, a to na adresu redakce informačního bulletinu. Rádi budeme hledat odpovědi a přiučíme se něco nového.

Těšíme se na vaše příspěvky

Svoje příspěvky v elektronické podobě posílejte na e-mailovou adresu [email protected], příspěvky v tištěné podobě zasílejte na adresu redakce a do levého súpodního rohu napište „rubrika správa domu“. Nezapomeňte vždy uvést zpáteční adresu nebo jiný kontakt pro případ, že váš příspěvek otiskneme nebo jej odměníme malou drobností. BroD

[email protected]

Správa a správce bytového domu

část první – základní povinnosti Společným jmenovatel bydlení je bezesporu správa a správce domu. Pod pojmem správa domu si obvykle představujeme vyřizování administrativy a služeb souvisejících s bydlením, zajišťování běžné i havarijní údržby, oprav a rekonstrukcí, přičemž správce je vykonavatelem těchto úkonů. Správcem bytového domu může být tak fyzická jako i právnická osoba a rozsah jejich pravomocí je dán smlouvou. Správu může pochopitelně vykonávat majitel domu. Správu domu musí zabezpečit každý jeho majitel. Z ústavy jednoznačně vyplývá, že vlastník má nejen právo věc užívat, ale zároveň povinnost se o ni řádně starat. Toto ustanovení se pochopitelně týká i bytových domů. Plnění svých povinností může vlastník zabezpečovat buď přímo sám, anebo prostřednictvím jiného subjektu – správce. Správa domu je pak plněna na základě smlouvy s právnickou

nebo fyzickou osobou s přesně vymezeným rozsahem činností prováděných pro vlastníka, a to za úplatu. Většina vlastníků bytových domů (jde především o obce, stavební bytová družstva, různá společenství či sdružení, ale i řada soukromých majitelů domů) si svoje povinnosti týkající se správy domů a bytů plní. V poslední době se nejvíce problémů objevuje ve zprivatizovaných domech, původně obecních a v domech vyčleněných ze stavebních bytových družstvech v podobě sdružení vlastníků bytových jednotek. Velká část nových majitelů vychází z toho, že si koupila byt a co je za jeho dveřmi, to je nezajímá. Pozapomněli na to, že v drtivé většině případů se jedná o koupi celého domu (družstvem, společenstvím, společností nebo sdružením), což znamená, že je podílníkem a spo-

lumajitelem domu a ne pouhým vlastníkem bytu. S převodem vlastnictví obytných domů se každý vlastník ujímá také výkonu veškerých vlastnických práv a povinností. Musí tedy zajistit řádné plnění základních vlastnických funkcí. K nim bezesporu patří i správa domu, jeho provoz, zajištění přehledu o majetku, příprava rozsáhlejších záměrů modernizace, velkých oprav, ale též revize a jiné úkoly plynoucí z obecně závazných předpisů. Zákon č. 65/2002 Sb. v § 4, odst. 2 uvádí, že prohlášení vlastníka budovy „musí obsahovat ... h) pravidla pro správu společných částí domu, popřípadě domu jako celku, včetně označení osoby pověřené správou domu.“ Z § 13, odst. 1 téhož zákona pak plyne, že „Vlastník jednotky se podílí na správě domu v rozsahu, který odpovídá jeho spoluvlastnic-

45


kému podílu na společných částech domu, není-li mezi vlastníky jednotek dohodnuto jinak.“ Tento zákon taky předpokládá (v § 15, odst. 1), že „vlastníci jednotek

jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2).“

V příštím čísle se budeme detailněji zabývat jednotlivými dílčími povinnostmi správce domu. BroD

Jak vybrat správce domu Pokud se shromáždění družstevníků vlastníků bytových jednotek nebo majitel bytového domu rozhodnou, že správu domu svěří třetí osobě (správci bytového domu), je nutné takový subjekt nalézt a správu domu mu svěřit. Pravomoci správce jsou pro jeho správnou činnost poměrně rozsáhlé a jeho odpovědnost velmi vysoká. Bude přece spravovat majetek v hodnotě řádů milionů korun. Výběr musí být velmi zodpovědný a pečlivý. V první řadě doporučujeme stanovit přesný rozsah požadavků. To znamená vše, co budeme po správci chtít, co bude zabezpečovat, jaké bude mít pravomoci a jaká práva. Bude-li se zabývat pouhou správou fyzických záležitostí (jako je údržba, drobné opravy) nebo jestli jej pověříme tak zvaným úplným servisem, (tedy správou všeho co se bytového domu týká od drobných oprav a udržovacích prací po uzavírání či ukončování smluv s nájemníky, výběrem nájemného včetně poplatků za služby a energie na straně jedné a platbami dodavatelům

4

na straně druhé). Vedení účetnictví a komunikace se státní správou a institucemi patří mezi standardní služby správce, který zabezpečuje úplný servis. Při výběru správce doporučujeme oslovit více subjektů. Jejich výběr je možný jak na základě informací od známých, kteří již s někým takovým spolupracují, přes výběr z různých katalogů a seznamů jak v tištěné podobě, tak na internetu, až po vydání inzerátu v tiskovinách. V prvním kole výběru doporučujeme z přijatých nabídek vyřadit ty, které jsou příliš obecné, nepopisují konkrétní aktivity včetně cen za prováděnou práci. Ze subjektů, které jsme vybrali do druhého kola, doporučujeme vyřadit ty, které neuvedly dostatečné množství referencí včetně kontaktů. Reference jsou důležité pro ověření informací, které jsou uvedeny v nabídce. Subjekty, které o sobě uvedly dostatečné množství informací pro prověření jejich serióznosti a profe-

sionality, doporučujeme pozvat na osobní setkání. V průběhu tohoto setkání je vhodné sledovat osobní přístup zástupce. Je také dobré, prověřit schopnost řešit krizové situace. Nedílnou součástí výběru je i osobní prověření referencí, které jednotlivé subjekty uvedly do svých nabídek. Na závěr si dovolujeme připomenout, že ne vždy levně, znamená výhodně. Při výběru doporučujeme nebrat cenu jako nejdůležitější výběrové kriterium. Může se nám stát, že vybereme levného dodavatele služby tj. správce, který nebude dostatečně seriozní nebo profesionální. Tuto skutečnost obvykle odhalíme až v situaci nejméně vhodné, tedy v krizi. Například poté, kdy nám střechu odnesl vítr a my zjistíme, že náš správce pojistil dům proti povodni, i když stojí vysoko na kopci. Přejeme hodně úspěchů a šikovnou ruku při výběru. BroD


Domovní nástěnka přežitek nebo komunikační pomocník? Mnozí z nás si jistě pamatují nástěnky z dob své školní docházky. Jednou z důležitých funkcí třídní samosprávy, byla funkce nástěnkáře. Ten měl na starosti její tvorbu, doplňování aktualit ze života třídy, informace ze sportu či společenského nebo politického dění ve společnosti. Pak jsme se s nástěnkou setkávali my, pánové základní vojenské služby povinní. Nástěnky byly ve vstupních prostorách fabrik, kanceláří, úřadů a v neposlední řadě vstupních prostorech bytových domů. Nástěnky jsme prostě nacházeli všude tam, kde bylo potřeba sdělit nějakou informaci skupině lidí, která měla něco společného. S nástěnkami se vlastně setkáváme stále a v mnohých případech mají velmi důležitou funkci. Mnohé informace jsou umísťovány na vývěsní tabule obecních úřadů, soudů, finančních úřadů nebo jiných státních institucí. Není náhodou vývěsní tabule onou nástěnkou, kde uvedené subjekty komunikuji veledůležité informace?

Jistě jde to i bez nástěnky. Stačí přece vylepit vytištěný dokument na vchodové nebo výtahové dveře. Myslím si, že to nestačí, a že nebezpečí ztráty předávané informace je v takovém to případě velmi vysoké. Také si myslím, že nástěnka může být součástí vstupního interiéru a může dobře dotvářet dobrý pocit z příchodu domů. A co by na domovní nástěnce nemělo chybět? Jistě domovní řád, který představuje základní pravidla chování v našem domě. Telefonní kontakty, pro případ nebezpečí a ohrožení obyvatel domu, na Hasiče, Policii státní i obecní, Službu rychlé lékařské pomoci. Pro uživatele domu je také velmi příjemné pokud na nástěnce naleznou kontakty na spolehlivé opraváře, jako jsou instalatér, plynař a elektrikář, případně další kontakty dle konkrétní struktury obyvatel každého domu.

Každého jistě potěší, pokud na nástěnku umístíme informace související s blízkým okolím domu jako termíny blokových čištění silnic a parkovišť, výluky teplárny a podobně. Nástěnka může být i prostorem pro náladový obrázek ze staršího časopisu nebo přání samosprávy obyvatelů k důležitým svátkům jako jsou třeba Vánoce či Nový rok. V některých domech jsme viděli na nástěnkách i volné špendlíky a na provázku zavěšený bloček s tužkou. To pro ty, kteří chtějí sdělit něco všem a téměř vždy zapomenou to nejdůležitější doma (psací pomůcky a papír). Pokud si myslíte to co my, že nástěnka může být zajímavý doplněk, ale hlavně důležitý komunikační kanál domu, tak Vám přeji co nejméně vandalů, pro které je každá nástěnka ideálním místem pro své nenechavé ruce. BroD

Jsem přesvědčen, že výše uvedený příklad je důkazem pro potvrzení důležitosti nástěnky ať se jmenuje jakkoliv. Nástěnka se však stane kusem čehosi visícího na zdi, pokud na ni nejsou pravidelně umísťovány aktuální informace. A dovolte mi položit otázku. Ve vašem domě není potřeba předávat informace mezi sousedy? Jak se domlouváte na obsazení sušárny? Jakým způsobem svoláváte setkání družstevníků nebo vlastníků bytových jednotek? Jak informujete obyvatele o plánovaných nebo probíhajících aktivitách souvisejících třeba s rekonstrukcí domu?

47

THERM 45 KD

Recommend Documents