THERAVADA DHAMMA
Alle Medien auf Theravada Dhamma sind ein Geschenk des dhamma und somit ausschliesslich zur kostenlosen Verteilung. All media on Theravada Dhamma are for free distribution only – as a gift of Dhamma. Všechny soubory uložené na serveru Theravada Dhamma jsou darem Dhammy a proto výlučně pro distribuci zdarma.
Adžán Ňánadhammó – Meditace v chůzi v thajské lesní tradici © 2003 Sangha, Wat Pah Nanachat
Upraveno z výkladů Dhammy, které přednesl Adžán Ňánadhammó v Dhammaloka Buddhist Centre (31.7.1992) a Bodhinyana Forest Monastery (22.1.2002) v Austrálii, Perthu.
Přeložil Štěpán Chromovský
Zkratky: A. Anguttara-nikája D. Dígha-nikája It. Itivuttaka M. Madždžhima-nikája S. Samjutta-nikája Vsm. Visuddhimagga
Obsah: 1. Úvod Paterý prospěch meditace v chůzi 1 - Rozvíjení vytrvalosti v chůzi na dlouhé vzdálenosti 2 - Rozvíjení úsilí 3 - Udržování zdraví 4 - Dobré trávení a zažívání 5 - Vytrvalejší soustředění 2. Příprava k meditaci v chůzi Vyhledání vhodného místa Příprava těla a mysli 3. Základy meditace v chůzi a výběr meditačního předmětu Uvědomění si tělesné pozice Z meditace v sedě na meditační stezku Výběr mantry Kontemplace věcí tak, jak jsou Zkoumání nestálosti Připomenutí si štědrosti a ctnosti Připomenutí si povahy těla Ostatní kontemplace Moudré uplatnění kontemplace 4. Závěr
1. Úvod V této rozpravě bych se chtěl zaměřit na klíčové aspekty meditace v chůzi. Odpovím na otázky jak, kdy, kde a proč, týkající se této formy meditace. Zamýšlím tuto rozpravu tak, aby obsáhla obojí - jak praktické instrukce ohledně technických aspektů meditace v chůzi, tak instrukce pro vytváření kvality mysli, jež vede k soustředění, vhledu a moudrosti, skrze fyzickou aktivitu meditace v chůzi. Buddha zdůrazňoval rozvíjení uvědomění (sati) ve čtyřech hlavních tělesných pozicích: ve stoje, v sedě, v leže a v chůzi (D. 22, M. 10). Pobízel nás k uvědomění ve všech těchto pozicích, k vytváření jasného bdělého vědomí a k pamětlivosti vůči tomu, co právě děláme v každé z těchto pozic. Když čtete o životech mnichů a mnišek, kteří žili v časech Buddhy, uvidíte, že mnozí z nich dosáhli stavů Probuzení, když chodili po meditační stezce. V páli se meditace v chůzi nazývá čankama. Meditace v chůzi je aktivita, ve které můžeme zaměřit a soustředit mysl na rozvoj rozlišujícího poznání a moudrosti. Někteří lidé cítí, že přirozeně tíhnou k meditaci v chůzi, jelikož jí shledávají snadnější a přirozenější než meditaci v sedě. Když sedí, tak pociťují otupělost, napětí nebo se snadno rozptýlí. Jejich mysl není zklidněná. Jestli je toto i váš případ, nepokračujte v tom; dělejte něco nového a snažte se změnit pozici. Dělejte něco jiného, zkuste třeba meditaci ve stoje nebo se snažte meditovat v chůzi. Tato nová meditační pozice vám může dodat novou metodu pro zaměření mysli. Všechny tyto čtyři pozice jsou jen různými technikami a metodami pro rozvíjení a cvičení mysli. Snažte se rozvíjet meditaci v chůzi. Uvidíte, jaký přináší prospěch. V lesní meditační tradici severovýchodního Thajska je kladen velký důraz na meditaci v chůzi. Mnoho mnichů dokáže chodit po dlouhé hodiny - jakožto způsob rozvíjení soustředění - někdy až deset nebo patnáct hodin denně! Zesnulý Adžán Singtong praktikoval meditaci v chůzi v takové míře, že na své meditační stezce vychodil kolej. Písečná stezka, kterou používal, byla skutečně velmi vyhloubená, neboť po ní chodil mnoho hodin denně - někdy až patnáct i více hodin! Jiný mnich, Adžán Kam Dtan, meditoval v chůzi tak dlouho, že se ani neobtěžoval jít v noci do své chatky. Když se natolik unavil, poté co meditoval v chůzi celý den až do pozdní noci, ulehl přímo na meditační stezce a jako polštář použil svou pěst. Uléhal ke spánku s uvědoměním, když učinil rozhodnutí vstát v momentě, kdy se probudí. Hned poté, co se probudil, započal znovu meditaci v chůzi. Žil tedy v podstatě na své meditační stezce! Adžán Kam Dtan rychle dosáhl výsledků ve své praxi. Na Západě takový důraz na meditaci v chůzi kladen není. A tak bych rád popsal tento proces a doporučil vám ho k doplnění vaší praxe meditace v sedě. Tyto instrukce vám mohou pomoci rozvinout váš repertoár meditačních technik - jak ve formální meditaci, tak v denním životě. Vzhledem k tomu, kolik věcí v našem životě je spojeno s aktivitou chůze, jestliže víme, jak zde uplatnit uvědomění a bdělost, může se i pouhá chůze po vašem domě či bytě stát meditačním cvičením. Paterý prospěch meditace v chůzi
Buddha mluvil o paterém prospěchu meditace v chůzi (A. 3,29). V pořadí, které zmínil v této suttě, jsou to následující: (1) rozvíjí vytrvalost v chůzi na dlouhé vzdálenosti, (2) je vhodná pro rozvoj úsilí, (3) je dobrá pro zdraví, (4) je dobrá pro trávení a zažívání po jídle, (5) soustředění získané meditací v chůzi setrvává po dlouhou dobu. 1 - Rozvíjení vytrvalosti v chůzi na dlouhé vzdálenosti Prvním prospěchem meditace v chůzi je to, že vede k vytrvalosti v chůzi na dlouhou vzdálenost. Toto bylo důležité zvláště v časech Buddhy, kdy mnoho lidí cestovalo pěšky. Buddha sám pravidelně putoval z místa na místo, přičemž ušel okolo šestnácti kilometrů za den. A tak doporučoval tuto meditaci v chůzi jako způsob rozvíjení fyzické kondice a vytrvalosti v chůzi na dlouhé vzdálenosti. Dnešní lesní mniši stále putují pěšky, nazývá se to tudong (páli: dhutanga). Vezmou své almužní mísy a roucha a vydají se pěšky hledat odloučená místa k meditaci. V období přípravy na tento pochod postupně narůstá objem jejich meditace v chůzi, právě kvůli tomu, aby rozvinuli svou fyzickou kondici a vytrvalost. Denně meditují proto více hodin v chůzi, nejméně pět nebo šest hodin. Ujdete-li průměrně čtyři či pět kilometrů za hodinu a strávíte touto meditací v chůzi pět hodin denně, nachodíte mnoho kilometrů. 2 - Rozvíjení úsilí Úsilí, speciálně překonávání ospalosti a malátnosti, je druhým prospěchem. Mnozí meditující, když praktikují meditaci v sedě, se dostávají do klidných stavů, ale když upadnou do přílišného klidu a postrádají bdělost, mohou začít dřímat či dokonce chrápat. Čas ubíhá rychle, ale oni nemají žádnou bystrost ani bdělost, ačkoliv se cítí velmi klidně. Bez uvědomění a bdělosti se meditace může stáčet do otupělosti, jelikož uvědomění a bdělost byly přemoženy malátností a strnulostí. Rozvíjení meditace v chůzi může působit proti takové tendenci. Například Adžán Čá doporučoval, abychom jednou za týden zůstali vzhůru celou noc. Meditovali jsme v sedě a v chůzi celou noc. Člověk se v jednu nebo ve dvě ráno cítí velmi ospalý, a tak Adžán Čá doporučoval meditovat v chůzi pozpátku - jako způsob překonávání ospalosti. Když kráčíte pozpátku, tak neusnete! Vzpomínám si, jak jsem jednou v klášteře Bodhinyana, v Západní Austrálii, vyšel brzy ráno, kolem páté hodiny, cvičit meditaci v chůzi. Uviděl jsem jednoho laika, který trávil v klášteře meditační ústraní během období dešťů, a ten vynakládal velké úsilí na překonání ospalosti. Spatřil jsem ho, jak chodí sem a tam po vrcholu šest stop vysoké zdi, která stála před klášterem. Velmi bděle kráčel sem a tam po vrcholu té zdi! Byl jsem trochu znepokojen tím, že by mohl spadnout a ublížit si. On však vkládal skutečně velké úsilí do své bdělosti a každý jeho krok byl součástí procesu překonávání ospalosti skrze rozvíjení vysoké pozornosti, úsilí a horlivosti. 3 - Udržování zdraví Buddha řekl, že meditace v chůzi vede k dobrému zdraví. Toto je třetí prospěch. Všichni jsme obeznámeni s tím, že chůze je považována za velmi dobrou formu cvičení. Dnes dokonce lidé propagují „energickou chůzi“. My mluvíme o „energické meditaci“. Rozvíjení meditace v
chůzi je jak fyzickým, tak mentálním cvičením. Tento způsob chůze může být uplatněn jako dobrá forma tělesného cvičení a rovněž jako způsob rozvoje mysli. Ale k tomu, abychom získali obojí prospěch, bychom měli do procesu chůze vkládat bdělost, místo toho, abychom jen kráčeli a nechávali mysl zatoulat se k jiným věcem. 4 - Dobré trávení a zažívání Čtvrtým prospěchem meditace v chůzi je dobré trávení a zažívání. Toto je zvláště důležité pro mnichy, kteří jedí jedno jídlo za den. Po jídle krev sestupuje do žaludku a z mozku odchází. Člověk se proto může cítit ospale. Lesní mniši proto doporučují po jídle praktikovat několik hodin meditaci v chůzi, protože kráčení sem a tam napomáhá trávení. Rovněž pro meditující laiky je lepší, aby po těžším jídle, místo aby šli do postele, šli na nějakou hodinu meditovat v chůzi. Pomůže to fyzické pohodě a je to rovněž příležitostí k rozvoji mysli. 5 - Vytrvalejší soustředění Pátým důležitým prospěchem meditace v chůzi je to, že takto vzniklé soustředění setrvává delší dobu. Pozice v chůzi je skutečně dosti hrubá v porovnání s pozicí v sedě. V sedě je snadnější udržet pozici. Máme zavřené oči, nejsme drážděni žádnými zrakovými vjemy a nejsme zaměstnáni žádným tělesným pohybem. Sezení je tedy v porovnání s chůzí jemnější pozice, co se týče aktivit, které vyžaduje. To samé platí pro porovnání s pozicemi ve stoje a v leže, které jsou bez pohybu. Když chodíme, je zde celá skupina smyslových vjemů. Díváme se, kudy kráčíme - je zde zrakový vjem. Rovněž je zde smyslový vjem pohybu těla. Když soustřeďujeme mysl při chůzi a přitom vnímáme všechny tyto vjemy, tak když potom změníme pozici na nějakou jemnější, soustředění se stane snadněji udržitelné. Když usedneme, pevnost mysli a síla soustředění se snadno přenese na tuto jemnější pozici. Když rozvineme soustředění pouze v sedě, tak když vstaneme z této pozice a začneme nějaký hrubší tělesný pohyb, jako je chůze, je obtížnější udržet tento stav soustředění. To proto, že jde o pohyb od jemnějšího k hrubšímu. Meditace v chůzi nám proto může pomoci rozvinout sílu mysli, bdělost a soustředění, které pak můžeme přenést do ostatních méně aktivních meditačních pozic. 2. Příprava k meditatci v chůzi Vyhledání vhodného místa Místo, kde vznešený Buddha po svém Probuzení prováděl meditaci v chůzi, v Bódhgaji, dodnes stále ještě existuje. Kráčel po stezce dlouhé sedmnáct kroků. Současní lesní mniši mají sklon dělat své meditační stezky mnohem delší. Začátečníci mohou cítit, že třicet kroků je pro ně příliš dlouhá vzdálenost, neboť jejich uvědomění a bdělost nejsou ještě rozvinuté. Během doby, než dojdou na konec stezky, může jejich mysl „obletět celý svět„já“. Pamatujte, že chůze je stimulující pozice a mysl zde má sklon se hodně toulat. Pro začátečníky je obyčejně lepší začít s kratší stezkou. Patnáct kroků je dobrá délka.
Jestliže půjdete meditovat v chůzi venku, vyhledejte nějaké odloučené místo, kde nebudete vyrušováni ani rozptylováni. Je dobré zvolit meditační stezku, která je mírně skrytá. Může být rozptylující chodit na otevřeném prostranství, kde je daleký výhled, neboť můžete zjistit, že mysl je přitahována touto scenérií. Uzavřený prostor je vhodný obzvláště pro spekulativní typy, kteří rádi hodně přemýšlejí, pomáhá to uklidnit jejich mysl (Vsm. 3,103). Když je stezka v uzavřeném místě, přivádí to mysl dovnitř, směrem k vnitřnímu uklidnění. Příprava těla a mysli Když jsme si vybrali vhodnou stezku, postavíme se na jeden konec. Stojíme vzpřímeně. Položíme pravou ruku do levé ruky před sebou. Nechoďte s rukama za zády. Vzpomínám si na jednoho meditačního učitele, který navštívil tento klášter. Když uviděl jednoho z hostů, jak chodí sem a tam s rukama za zády, komentoval to takto: „Ten neprovádí meditaci v chůzi, ten je na procházce.“ Učinil tuto poznámku, jelikož viděl, že v takové pozici není dostatečně jasné rozhodnutí soustředit mysl při chůzi. Umístěním rukou před sebe odlišujeme, že právě od teď meditujeme v chůzi. Tato praxe vede předně k rozvoji samádhi, a to vyžaduje soustředěné úsilí. Pálijské slovo samádhi znamená soustředění mysli, rozvíjení mysli k jednobodovosti skrze vzrůstající stupně uvědomění a koncentrace. K soustředění mysli je třeba odhodlání a píle. Toto nejprve vyžaduje jistý stupeň fyzické a stejně tak mentální vyrovnanosti. S vyrovnáním začneme tak, že sepneme ruce před sebou. Vyrovnání těla napomáhá vyrovnání mysli. Když takto vyrovnáme tělo, měli bychom stát klidně a přivést svou bdělost a pozornost k tělu. Potom zvedneme své ruce a sepneme je v aňdžalí, což je gesto úcty, a se zavřenýma očima si na pár minut připomeneme kvality Buddhy, Dhammy a Sanghy (buddhánussati, dhammánussati, sanghánussati). Můžete rozjímat o přijetí útočiště u Buddhy - mudrce, který ví a vidí a je dokonale Probuzený. Pár minut můžete ve svém srdci reflektovat kvality Buddhy. Potom si zpřítomněte Dhammu Pravdu, kterou se snažíte uskutečnit a rozvinout na této meditační stezce. Nakonec přiveďte mysl k Sangze - k těm, kdo jsou plně Probuzení, kdo uskutečnili tuto Pravdu skrze kultivaci meditace. Pak dejte ruce dolů, před sebe, a učiňte rozhodnutí o tom, jak dlouho budete meditovat v chůzi. Půl hodiny, hodinu či více. Jak dlouho jste se rozhodli chodit - to dodržte. Tímto způsobem naplníte v této počáteční fázi meditace svou mysl radostí, inspirací a důvěrou. Je důležité si zapamatovat, že zrak by měl být sklopený do místa přibližně metr a půl před sebou. Nerozptylujte se pozorováním toho či onoho všude kolem. Držte svou pozornost a bdělost u pocitů na svých chodidlech. Tímto způsobem rozviňte jemnější pozornost a jasnější uvědomění celého procesu chůze. 3. Základy meditace v chůzi a výběr meditačního předmětu Buddha učil čtyřicet různých meditačních předmětů (Vsm. 3,104). Mnohé z nich mohou být uplatněny i v meditaci v chůzi. Některé jsou však vhodnější než ostatní. Rozeberu zde některé z těchto meditačních předmětů. Začnu s těmi, které se všeobecně nejčastěji používají. Uvědomění si tělesné pozice
Při této metodě, během chůze, přivedeme veškerou pozornost na svá chodidla, na vnímání a pociťování, které zde vzniká a zaniká. (Zde je předpoklad, že chodíte naboso, tak jako většina mnichů. Ačkoliv lehké sandály mohou být také obuté, je-li to nezbytné.) Když začnete chodit, pocity se budou měnit. Když zvedáte a znovu pokládáte chodidla do kontaktu se stezkou, vznikají při tom nové pocity. Buďte si vědomi tohoto vnímání, tak jak ho zakoušíte svými chodidly. Když je znovu zvedáte, uvědomujte si tyto nové pocity, které při tom vznikají. Vždy, když zvedáte svá chodidla a znovu je pokládáte, vězte o těchto vjemech, které při tom zakoušíte. Při každém novém kroku je zakoušen jistý nový pocit a starý pocit ustává. Toto by mělo být poznáváno - s uvědoměním a bdělostí. S každým krokem je zakoušen nový pocit pocit vzniká, pocit zaniká, pocit vzniká, pocit zaniká. Při této metodě klademe bdělé uvědomění na pocit chůze samotné, na každý krok, na védaná (příjemné, nepříjemné a neutrální pociťování). Jsme si vědomi jakéhokoliv typu védaná, které vzniká na našich chodidlech. Když stojíme, je zde nějaké vnímání, nějaké pociťování doteku se zemí. Tento dotek může vytvářet bolest, teplo či jiné vjemy. Klademe naši bdělou pozornost na tyto pocity, plně o nich víme. Když zvedáme nohu a děláme krok, pocit se mění s tím, jak chodidlo ztrácí kontakt se zemí. Když nohu pokládáme, vzniká znovu nový kontakt se zemí. Když kráčíme, pociťování se stále mění a znovu vzniká. Pozorně si uvědomujeme toto vznikání a zanikání pocitů, když zvedáme či pokládáme chodidla na zem. Tímto způsobem udržujeme svou plnou pozornost právě u vjemů, které vznikají během chůze. Zaznamenali jste již někdy dříve při chůzi tyto pocity na chodidlech? Dějou se vždy, když kráčíme, ale obyčejně nemáme sklon k tomu, abychom v našich životech zaznamenávali takové jemné věci. Když kráčíme, naše mysli mají sklon k tomu být někde jinde. Meditace v chůzi je způsob zjednodušování toho, co děláme, když to děláme. Přivádíme mysl k přítomnému okamžiku tím, že jsme sjednoceni s chůzí, když chodíme. Zjednodušujeme všechno, utišujeme mysl prostým poznáváním toho, jak pocity vznikají a zanikají. Jak rychle bychom měli chodit? Adžán Čá doporučoval kráčet přirozeně, ani příliš pomalu, ani příliš rychle. Když kráčíte rychle, uvidíte, že je velmi obtížné se soustředit na vnímání toho, jak pocity vznikají a zanikají. Máte pak potřebu trochu zpomalit. Na druhou stranu někteří lidé potřebují chodit skutečně rychleji. To závisí na povaze člověka. Máte si najít svůj vlastní krok, který vám vyhovuje. Můžete začít nejprve pomaleji a pak postupně přejít do svého obvyklého tempa. Jestliže je vaše uvědomění slabé (to znamená, že se vaše mysl hodně toulá), potom kráčejte velmi pomalu, dokud nebudete schopni setrvat v přítomném okamžiku u každého kroku. Začněte ustavením svého uvědomění na začátku stezky. Když dojdete doprostřed stezky, tak se mentálně zeptejte: „Kde je má mysl? Je u pocitů na chodidlech? Vím o doteku, který se děje zde a nyní, v tomto přítomném okamžiku?“ Jestliže se vaše mysl zatoulala, pak ji přiveďte zpět k vjemům na chodidlech a znovu pokračujte v chůzi. Když dosáhnete konce stezky, pomalu se otočte a znovu ustavte své uvědomění. Kde je mysl? Ví o pocitech na chodidlech? Nebo se zatoulala? Mysl má sklon se zatoulat kamkoliv, kam se ubírají myšlenky: k úzkosti, strachu, štěstí, trápení, starostem, pochybám, potěšení, znechucení a ke všem ostatním myriádám myšlenek, které vůbec mohou vzniknout. Jestliže
není přítomné uvědomění meditačního předmětu, nejprve ho znovu ustavte, a pak teprve pokračujte v chůzi zpět po stezce. Znovu ustavte mysl u prostého aktu chůze, a pak pokračujte v chůzi na druhý konec stezky. Když dojdete doprostřed stezky, měli byste si poznamenat: „Nyní jsem uprostřed stezky,“ a znovu zkontrolovat, jestli je mysl u svého předmětu. Když dojdete na konec stezky, znovu si poznamenejte: „Kde je mysl?“ Tímto způsobem budete s bdělostí chodit sem a tam, a budete si vědomi pocitů, které vznikají a zanikají. Když kráčíte, stále znovu ustavujte své uvědomění - přivádějte mysl zpět, stahujte mysl dovnitř, buďte bdělí a vězte o pocitech, jak v každém okamžiku vznikají a zanikají. Když naše uvědomění setrvává u pocitů na chodidlech, zaznamenáme, že mysl je méně rozptylována. Mysl méně tíhne k odbíhání k věcem, které se dějou všude kolem. Stáváme se klidnějšími. Mysl se tímto zklidněním utiší. Když se mysl uklidní a utiší, uvidíme, že pozice v chůzi se stane příliš hrubou aktivitou pro tyto kvality mysli. Budete chtít být v klidu. A tak se zastavte a dovolte mysli zakoušet ono uklidnění a utišení. Toto se nazývá passaddhi, je to jeden z členů probuzení (bodždžhanga). Když se mysl při chůzi velmi vyjasní, můžete cítit, že je skutečně nemožné pokračovat. Chůze zahrnuje mentální vůli k pohybu a vaše mysl může být příliš zaměřená na svůj meditační předmět. A tak se zastavte na meditační stezce a pokračujte v praxi ve stoje. Meditace je práce s myslí, není vázána na nějakou jednotlivou pozici. Tato pozice těla je nyní příhodným prostředkem pro dobrý rozvoj této práce s myslí. Soustředění a uklidnění pracují společně s uvědoměním (sati). Ve spojení s členy energie (virija), zkoumání jevů (dhammavičaja), nadšení (píti) a vyrovnanosti (upekkhá) tvoří „sedm členů probuzení“. Když je mysl v meditaci klidná, tak díky tomuto uklidnění vzniká nadšení (píti), radost (pámodždža) a blaženost (sukha). Buddha řekl, že tato blaženost vnitřního míru je tím nejvyšším štěstím. Soustředěná mysl zakouší mír. Tento mír můžeme v našich životech opravdu zakusit. Když jsme rozvinuli tuto formální praxi meditace v chůzi, můžeme ji uplatnit i ve svém denním životě. Když někam jdeme - třeba do obchodu nebo z jedné místnosti do druhé nebo do koupelny - můžeme tuto aktivitu chůze uplatnit jako meditaci. Můžeme si být vědomi toho, že právě kráčíme, a být pouze u tohoto procesu. Naše mysl může být klidná a naplněná mírem. Je to způsob rozvíjení soustředění a uklidnění v našem denním životě. Z meditace v sedě na meditační stezku Když se v meditaci v sedě mysl uklidní u vybraného meditačního předmětu, použijte pak ten samý předmět i pro meditaci v chůzi. Aby však mohla mysl používat nějaký jemný meditační předmět, jako je například dech, musí mysl nejprve dosáhnout jistého stupně ustálení v tomto klidu. Není-li mysl ještě dost klidná a vy začnete meditaci v chůzi zaměřením pozornosti na dech, bude to obtížné, neboť dech je velmi jemný předmět. Obyčejně je lepší začít s nějakým hrubším předmětem meditace, jako je například vnímání pocitů vznikajících na chodidlech. Je mnoho meditačních předmětů, které mohou být přeneseny z meditace v sedě do pozice v chůzi. Jsou to například čtyři nebeská dlení (brahmavihára): laskavost (mettá), soucit (karuná), blahovůle (muditá) a vyrovnanost (upekkhá). Když kráčíte sem a tam, rozvíjejte
myšlenky založené na neomezené laskavosti: „Kéž jsou všechny bytosti šťastné, kéž jsou všichni v míru a v bezpečí, kéž jsou všechny bytosti osvobozené od utrpení.“ Člověk může použít meditaci v chůzi rovněž jako doplněk k sezení. Rozvíjí meditaci se stejným předmětem, ale v jiné pozici. Výběr mantry Jestliže při meditaci v chůzi upadáte do ospalosti, snažte se mysl aktivovat, spíše než ji uklidnit. Použijte nějakou mantru k tomu, aby se mysl stala soustředěnější a bdělejší. Zkuste třeba mantru buddhó. Tiše si opakujte toto slovo znovu a znovu. Když se mysl stále toulá, opakujte buddhó velmi rychle a kráčejte sem a tam také velmi svižně. V chůzi recitujte buddhó, buddhó, buddhó. Tímto způsobem se vaše mysl velmi rychle soustředí na svůj předmět. Když Adžán Man, slavný meditační učitel, pobýval mezi horskými kmeny v severním Thajsku, ti lidé neznali nic o meditaci nebo o lesních mniších. Tito lidé z horských kmenů byli nicméně velmi zvídaví. Viděli, jak Adžán kráčí sem a tam po své meditační stezce, a následovali těsně za ním. Když došel na konec stezky a otočil se, celá vesnice stála před ním! Když viděli, jak chodí sem a tam se sklopeným zrakem, předpokládali, že něco hledá. Zeptali se ho: „Co hledáte, ctihodný? Můžeme vám pomoci to nalézt?“ Odpověděl jim: „Hledám buddhó - Buddhu v srdci. Můžete mi pomoci hledat tím, že budete kráčet sem a tam po své vlastní meditační stezce, hledajíce Buddhu.“ A s touto jednoduchou a krásnou instrukcí začali mnozí z oněch vesničanů s meditací. Adžán Man později řekl, že dosáhli velmi dobrých výsledků. Kontemplace věcí tak, jak jsou Zkoumání jevů (dhammavičaja) je jedním z členů probuzení. Je to typ kontemplace Učení a přirozených zákonů, který může být uplatněn při chození sem a tam po meditační stezce. To neznamená, že člověk jen myslí či spekuluje o čemkoliv. Spíše je to neustálá reflexe a kontemplace Pravdy - Dhammy. Zkoumání nestálosti Člověk může například kontemplovat nestálost (aničča) pozorováním procesu změny, a nahlížením toho, jak jsou všechny věci předmětem změny. Člověk rozvíjí jasné vnímání vznikání a zanikání veškeré zkušenosti. „Život“ je neustálý proces vznikání a zanikání. Veškerá podmíněná zkušenost je předmětem tohoto přirozeného zákona. Kontemplací této pravdy člověk spatřuje tyto charakteristiky existence (aničča, dukkha, anattá). Vidíme, že všechny věci jsou předmětem změny (viparinámadhamma). Všechny věci jsou neuspokojivé (dukkha). Všechny věci jsou ne-já (anattá). Člověk může zkoumat tyto základní charakteristiky jevů na meditační stezce. Připomenutí si štědrosti a ctnosti
Buddha často zdůrazňoval důležitost štědrosti (It. 26) a ctnosti (S. 5,354). Člověk může na meditační stezce reflektovat něčí ctnost nebo skutky štědrosti. Když kráčíte, zeptejte se: „Jaké dobré skutky jsem dnes vykonal?“ Jako učitel meditace často připomínám, že jedním důvodem, proč meditující nemohou dosáhnout klidu, je to, že během dne nerozvinuli dost dobrotivosti. Dobrotivost je podkladem pro uklidnění, je základem míru. Jestliže během dne vykonáváme skutky laskavosti a dobrotivosti - říkáme laskavá slova, konáme dobré činy, jsme štědří či soucitní -, pak mysl bude zakoušet radost a nadšení. Tyto skutky dobrotivosti a toto štěstí, které z nich pochází, se stanou podmiňujícími faktory pro dosažení soustředění a klidu. Síla dobrotivosti a štědrosti vede ke štěstí. Je to prospěšné štěstí, které tvoří základ pro soustředění a moudrost (paňňá). Připomenutí si dobrých skutků je velmi vhodným meditačním předmětem, když je mysl neklidná, rozrušená, rozzlobená či znechucená. Když vaše mysl postrádá mír, připomeňte si své minulé laskavé skutky. Není to za účelem posilování ega, ale kvůli poznání síly dobrotivosti a prospěšnosti. Skutky založené na laskavosti, ctnosti a štědrosti vnášejí do mysli radost. A tato radost je členem probuzení (S. 5,68). Připomínejte si skutky štědrosti. Reflektujte prospěch dávání. Zpřítomňujte si ctnost. Kontemplujte čistotu neubližování, čistotu poctivosti, čistotu správného chování v sexuálních vztazích, čistotu opravdovosti, čistotu nezatemněné mysli, která se vyhýbá intoxikantům. Všechny tyto věci mohou sloužit jako meditační předměty na meditační stezce. Připomenutí si povahy těla Můžeme rovněž rozjímat o smrti a umírání nebo o odpudivé povaze těla. To je meditace asubha - představa mrtvého těla v různých stupních rozkladu. Můžeme si představit jak toto tělo rozebíráme, právě jako student medicíny při pitvě. „Sloupneme“ kůži a nahlédneme, co je pod ní - vrstvy masa, šlachy, kosti, orgány. Můžeme mentálně vyjmout každý z těchto orgánů z těla, tak aby mohl být prozkoumán a poznán. Z čeho je toto tělo sestaveno? Z jakých částí je složeno? Jsem toto já? Je to stálé a trvalé? Je vhodné to nazývat svým „já“? Tělo je pouhým aspektem přírody, jako strom či mrak, není v tomto nijak odlišné. Základním problémem je zde připoutanost k tělu, když mysl ulpí na názoru, že toto tělo je „moje“ tělo, těší se ze „svého“ těla, těší se z těl ostatních lidí. Toto jsem „já“. Toto je mé „já“. „Já“ jsem vlastníkem tohoto. Můžeme prověřit tuto připoutanost k tělu skrze kontemplaci a zkoumání. Vezměme si za předmět kosti v tomto těle. Když kráčíme po meditační stezce, představujeme si kosti. Vidíme jejich bělost, vidíme, jak se rozpadají a znovu se vracejí do prvků země. Kost je vápník, které tělo vstřebává skrze konzumaci zeleniny a živočišné složky. Pochází tedy ze země. Chemicky se zformuje do tvaru kostí, které se nakonec zase rozpadnou na pouhé prvky země. Vrátí se znovu do země. Vápník je jen vápník. Není v něm žádná taková kvalita, která by byla „mým“ vápníkem nebo vápníkem někoho jiného. Země se vrací právě do země, každý prvek se vrací do své původní formy. Rozjímáme o tom, jak se kosti rozpadají na původní prvky a vracejí se znovu do země. Znovu si sestavíme kosti a znovu si představujeme jejich rozpad. Pokračujeme v tomto procesu, dokud v nás nevznikne jasný vhled.
Když rozjímáte o tělu a ještě jste zcela nerozložili předmět meditace do čtyř základních prvků (země, vody, žáru a větru) a pak je znovu sestavili, meditační práce není ještě ukončena. Mentální cvičení není ještě úplné, práce stále není dokončena. Dokončete ji. Pokračujte v chůzi. Kráčejte sem a tam a zkoumejte až do té doby, než budete schopní ustavit ve své mysli vnímání, které vidí asubha v subha - které vidí ne-krásno, ne-příjemnost a ne-atraktivnost v tom, co je obecně považováno za krásné, příjemné a atraktivní. Rozkládáme v mysli toto tělo a vracíme ho zpět do původních prvků - abychom ho viděli tak, jak skutečně je. Tento výcvik mysli ve zkoumání přirozených jevů vede k moudrosti. Opakováním tohoto cvičení rozkladu těla na základní prvky - zemi, vodu, žár a vítr - mysl uvidí a porozumí, že „toto nejsem já, toto není moje, toto není mé já.“ Uvidí, že tyto čtyři prvky, ze kterých je tělo složeno, jsou pouhými aspekty přírody. Je to mysl, která se poutá k názoru, že toto tělo je „já“. A tak prověřujeme tuto připoutanost, místo abychom ji jen slepě přijímali, jelikož je to právě tato připoutanost, která způsobuje všechno naše utrpení. Ostatní kontemplace Jiným meditačním předmětem, který Buddha doporučoval, je nazírání míru a klidu (Vsm. 197). Dalším předmětem je uvažování o kvalitách Probuzení. Také je možné při meditaci v chůzi nazírat kvality Buddhy, kvality Dhammy a kvality Sanghy. Je také možné rozjímat o nebeských bytostech (déva) a o kvalitách potřebných k tomu stát se nebeskou bytostí (Vsm. 3,105). Moudré uplatnění kontemplace V buddhistickém meditačním repertoáru je opravdu mnoho meditačních předmětů. Váš meditační předmět by měl být vybrán pečlivě. Vyberte si takový meditační předmět, který vaši mysl povzbuzuje, když potřebuje povzbuzení, který vaši mysl uklidňuje, když potřebuje uklidnit. Když uplatňujete tyto kontemplace na meditační stezce, je třeba použít pár výstražných slov, tak aby mysl neupadala do spekulativních myšlenek. Je to velmi snadné. Musíme být velmi bdělí a poznamenat si na počátku stezky, uprostřed a na konci: „Jsem skutečně u svého meditačního předmětu nebo myslím na něco jiného?“ Když chodíte sem a tam po meditační stezce čtyři hodiny, ale bdělá pozornost byla přítomna pouze jednu minutu během těch čtyř hodin, pak jste meditovali pouze jednu minutu. Nezapomeňte, že nejde o to, jak dlouho meditujete. Je to kvalita meditace, co se počítá. Jestliže, zatímco kráčíte po meditační stezce, je vaše mysl zatoulaná někde jinde, pak nemeditujete. Nemeditujete ve smyslu, pro který Buddha užíval slovo meditace, tj. bhávaná mentální rozvoj (A. 3,125-127). Je to proto kvalita mysli, spíše než kvantita meditace, co je pro člověka nejdůležitější. 4. Závěr Během historie buddhismu mnoho mnichů a mnišek dosáhlo vhledu, moudrosti a Probuzení, když kráčeli po meditační stezce, skrze zkoumání Pravdy. V lesní tradici je každý aspekt našeho života považován za příležitost k meditaci. Meditace neznamená jen sedět na našem meditačním polštáři. Všechny procesy života jsou pro nás příležitosti ke zkoumání reality.
Snažíme se poznat věci tak, jak jsou, jak věci vznikají a zanikají - porozumět realitě tak, jak skutečně je. Doufám, že jsem vám v této rozpravě o meditaci v chůzi dal něco, co rozšíří váš repertoár meditačních technik. Meditace v chůzi je něco, co můžete uplatnit ve svém denním životě, když jste právě aktivní, stejně jako když cvičíte formální meditaci. Meditace v chůzi může být další způsob rozvíjení mysli. Zadává mysli práci, kterou má vykonat. Když máte problémy s ospalostí, tak pouze nepodřimujte v sedě, vstaňte a zadejte mysli práci. Toto je kammatthána základní práce s myslí. V této lesní tradici, kdykoliv přijde nějaký učitel meditace do kláštera, první místa, která obhlédne, jsou meditační stezky mnichů. Dívá se, kolik je na nich stop. Jsou-li meditační stezky dobře vyšlapané, je to považováno za znak dobrého kláštera. Nechť je vaše meditační stezka dobře vyšlapaná.
