THERAVADA DHAMMA
Alle Medien auf Theravada Dhamma sind ein Geschenk des dhamma und somit ausschliesslich zur kostenlosen Verteilung. All media on Theravada Dhamma are for free distribution only – as a gift of Dhamma. Všechny soubory uložené na serveru Theravada Dhamma jsou darem Dhammy a proto výlučně pro distribuci zdarma.
Adžán Čá – Meditace Samádhi-bhávaná
Řeč pronesená ke skupině laických buddhistů v Hampstead Vihara v Londýně r. 1979 Přeložil Jakub Bartovský, 1993
Všichni, kteří jste se tu dnes shromáždili za účelem vyslechnutí Dhammy vedoucí k dobru, poslouchejte, prosím, v míru. Naslouchání Dhammě v míru znamená, že sjednotíte svou mysl, budete věnovat pozornost tomu, co uslyšíte, a pak necháte věci jít – tomu se říká uklidňování mysli.
Naslouchání Dhammě je velmi prospěšné a je to jeden aspekt našeho cvičení. Tím, co uslyšíte, jste povzbuzováni k tomu, abyste pevně ukotvili své tělo a mysl v samádhi (soustředění). Za časů Buddhových lidé naslouchali Dhammě se samádhi, tak aby jí porozuměli. Mnoho jeho žáků skutečně pochopilo Dhammu, když seděli a poslouchali.
Toto místo je vhodné pro cvičení meditace. Už jsem zde strávil několik dnů a cítím, že je to důležité místo. Již navenek je tu klid; co zbývá, je to uvnitř, vaše srdce a mysli. A tak vás všechny prosím, abyste vyvinuli snahu v soustředění, ale nebyli zase zklamáni, když vaše mysl nebude pořád klidná.
Proč jste se tu sešli za účelem cvičení meditace? Protože vaše mysli a srdce stále nerozumí těm věcem, kterým by měly rozumět. Jinými slovy, nechápete podle pravdy, jak se věci mají, či
co je co. Co je špatné a co je správné? Co vám přináší utrpení a způsobuje vaši nejistotu? Nejprve jste se tedy přišli zklidnit. Důvodem, proč jste sem přišli rozvíjet klid a sebeovládání, je to, že vaše srdce a mysli nejsou v pohodě. Vaše mysli nejsou klidné ani ovládnuté, naopak: jsou stále ještě nejisté a rozrušené. Proto jste se tu dnes shromáždili a měli byste tedy obrátit své mysli k Dhammě.
Byl bych rád, kdybyste se soustředili a pozorně naslouchali tomu, co budu říkat. Také mi dovolte mluvit důrazně, protože taková je má povaha. Ale i když mluvím důrazně, činím tak s mettá (laskavostí) vůči ostatním. Žádám vás o prominutí za vše, co by ve vás mohlo vyvolat nepříjemné pocity, neboť zvyklosti v Thajsku a zde na Západě se liší. Ve skutečnosti může být důrazná mluva ku prospěchu tím, že lidmi pohne; jinak by mohli být ospalí a lhostejní, nikdy by ničemu neporozuměli a tíhli by k sebelibosti a nečinnosti, místo aby se odhodlali jít a naslouchat Dhammě.
Ačkoli se může zdát, že existuje mnoho způsobů cvičení, ve skutečnosti je pouze jedna cesta. Je to jako s ovocnými stromy; můžete rychle sklízet plody, když vezmete řízek a zasadíte ho, ale samotný strom nebude žít dlouho a nebude odolný. Můžete ale zasadit semínko a pečovat o strom již od začátku, aby byl opravdu silný a odolný. Cvičení v meditaci se řídí stejným pravidlem; je to normální, že jsou lidé takoví.
Když jsem se já poprvé začal cvičit, měl jsem problémy s chápáním právě této věci. Když jsem stále ještě nevěděl, co je co, bylo pro mne meditační sezení skutečnou strastí; často jsem byl dokonce dohnán až k slzám. Někdy jsem směřoval příliš vysoko, jindy zase příliš nízko, a nemohl jsem najít onu míru, na které by to bylo „právě ono“. Avšak cvičit způsobem, jenž je klidný, znamená, že to není ani příliš vysoko, ani příliš nízko, že je to „právě ono“. Vidím, že v tomto zde panuje velký zmatek; každý z vás cvičil jiným způsobem a měl jiného učitele, takže když jste sem přišli cvičit společně, objevují se všemožné pochybnosti. Jeden učitel říká, že musíte praktikovat tímto způsobem, druhý říká, že to musí být jinak, třetí říká ještě něco dalšího a tak dále. Pak tady sedíte zmatení a neklidní, nevíte, s jakou metodou začít, ani neznáte skutečnou podstatu meditace; vede to pouze k chaosu. Je tu tolik různých učitelů a tolik různých nauk, že nikdo neví, co by mělo být používáno při vyváženém cvičení, a důsledkem toho jsou jen neustálé pochybnosti a nejistota.
Musíte se snažit poznat míru při svém myšlení. Pokud přemýšlíte, čiňte tak s jasným vědomím, avšak to, co jste dělali v minulosti, nebylo příliš uvědomělé; nejprve je nutné utišit svou mysl. Kde je vědění, tam není třeba přemýšlet; objeví se bdělá pozornost a z ní se stane paňňá či moudrost. Avšak obvyklý způsob uvažování není to samé jako paňňá. Vaše mysl se toulá a stále přemýšlí bez jakékoli stopy uvědomělosti, což nutně vede k rozrušenosti, která je tím větší, čím více přemýšlíte. Toto není paňňá.
V tuto chvíli se musíte snažit nemyslit víc, než je zdrávo. Nepřemýšleli jste snad již dost doma? Pouze to vyvádí vaše srdce z rovnováhy. Je třeba ustanovit vědění. Posedlost myšlením vás dokonce může dohnat až k slzám. Zkuste si to, ztratit se v proudu zmatených myšlenek. Není to pravda, není to paňňá. Buddha byl velmi moudrý člověk, a tak se naučil zastavit myšlení. Podobně se zde cvičíte i vy, abyste zastavili myšlení a mohli tak sedět v klidu. Nejprve musí dojít k utišení; pokud jsou tu jenom myšlenky, neobjeví se paňňá, nebude tu žádná Dhamma. Vše, co vznikne, bude neustálé rozvíjení zbytečných myšlenek. Když jste již ztišení, není nutné přemýšlet, v té chvíli se objeví paňňá. Dokud však přemýšlíte, paňňá nemůže vzniknout. Jakmile jste tiší, z onoho klidu vyvstane uvědomělost, která zahrnuje zároveň myšlení i paňňá. Pokud mysl není klidná, není zde žádná paňňá, ale jen přemýšlení a nakonec zmatek.
Při meditaci s cílem uklidnění mysli není třeba myslit na nic víc, než že právě teď je čas na práci s myslí a na nic jiného. Nenechte mysl odchýlit se doleva či doprava, dopředu či dozadu, nahoru či dolů; nedělejte nic jiného kromě cvičení ánápánasati (pozorování vdechu a výdechu). Zaměřte svou pozornost na oblast hlavy, pak ji posunujte po těle dolů až ke konci chodidel a opět vzhůru až k vrcholku hlavy. Projděte takto své tělo a bedlivě pozorujte, co se v něm skrývá, za použití paňňá. Můžete tak získat počáteční porozumění povaze vašeho těla. Potom začněte s meditací, přičemž si buďte vědomi toho, že vaší jedinou povinností je pozorovat vdech a výdech. Nesnažte se je prodloužit ani zkrátit, pouze je nechte volně se střídat. Nečiňte na svůj dech žádný nátlak, spíše ho nechte plynout vyrovnaně, nechávejte věci jít s každým vdechem a výdechem.
Musíte při tom chápat, že cvičíte a necháváte jít, ale mělo by být stále přítomno uvědomování. Udržujte si toto uvědomování, když dovolujete dechu vstoupit a odejít tak, aby to tělu vyhovovalo. Není nutné dech znásilňovat, jen ho nechte plynout lehce a přirozeně. Buďte si vědomi toho, že v tuto chvíli nemáte žádné jiné povinnosti, ani nic jiného na práci. Mohou se objevit myšlenky na to, co se bude dít, co poznáte či uvidíte během sezení, ale když vzniknou, nechte je prostě zaniknout samy o sobě, aniž byste se jimi zabývali.
Během doby, kdy sedíte, si není třeba všímat smyslových vjemů. Kdykoli je mysl ovlivněna nějakým smyslovým vjemem, kdykoli v ní vyvstane nějaký pocit, nechte je být. Není důležité, zda jsou dobré či špatné, v tuto chvíli není na vás, abyste se jimi zabývali, nechte je odejít a znovu obraťte svou pozornost k dechu. Pouze si buďte vědomi toho, jak dech vstupuje a odchází. Nevytvářejte zbytečné utrpení jen kvůli tomu, že se vám dech zdá být příliš krátký nebo příliš dlouhý. Jenom ho pozorujte, aniž byste se ho snažili jakkoli ovlivňovat či potlačovat. Jinými slovy, nelpěte na něm. Když toto chápete, tak nechte dech pokračovat takový, jaký je, a mysl dospěje k uklidnění. Postupně mysl opustí všechny věci a ztiší se, dech se bude stávat jemnějším a jemnějším, až se nakonec stane tak neznatelným, že to bude
vypadat, jako byste přestali dýchat. Tělo i mysl budou lehké, všechny pocity únavy se ztratí a vše, co zbude, bude sjednocené vědění. Dalo by se říci, že se mysl změní a dosáhne stavu utišení. Toto se konkrétně vztahuje na dobu během meditačního sezení.
Pokud je mysl velmi rozrušená, ustanovte sati (bdělou pozornost), zhluboka se nadechněte a vydechněte, a opakujte to ještě třikrát. Upevněte soustředěnost a mysl by se měla ztišit. Když budou nějaké další smyslové vjemy vyvolávat v mysli neklid, pokaždé opakujte tento proces. Je to stejné pro meditaci vsedě i v chůzi. Když cvičíte meditaci v chůzi a mysl je rozrušená, zastavte se, doveďte svou pozornost ke stavu klidu a znovu ustanovte jasné vědění tak, aby mysl byla zaměřená na meditační předmět. Pak opět pokračujte v chůzi. Meditace vsedě a v chůzi je podobná, liší se pouze tělesnou polohou, kterou právě používáme.
Někdy je přítomna nejistota, a pak potřebujete sati, musíte být tím, kdo ví, a neustále sledovat a zkoumat všechny podoby rozrušené mysli. Mít sati znamená právě toto. Sati opatruje a dohlíží na mysl, na toho, kdo ví. Ať mysl na sebe vezme jakoukoli podobu, musíte být stále bdělí, udržovat si toto vědění a nebýt nedbalí, abyste se sami sobě neztratili.
Jde o to, aby sati převzalo a ovládlo mysl; jakmile je mysl sjednocena se sati, objeví se zvláštní druh uvědomělosti. Když pak mysl dosáhne klidu, je tímto klidem udržována pod kontrolou, stejně jako kuře v kurníku. Když ho dáte do kurníku, kuře nemůže utéct ven, ale stále se ještě může pohybovat uvnitř. Chození sem a tam nikomu neuškodí, protože se děje uvnitř kurníku. Uvědomělost, jež je přítomna, když je mysl utišená a má sati, není něčím, co by vás mohlo rozrušit. Znamená to, že kdykoli se objeví myšlení či nějaký vjem, musí se to odehrávat v onom stavu klidu, aby to nemohlo způsobit žádnou škodu ani vyrušení.
Někteří lidé nechtějí zakoušet vůbec žádné myšlení či pociťování, ale to je zavede jenom na zcestí. Pocity vznikají uvnitř onoho stavu utišení. Mysl prožívá pocity a uklidnění zároveň, aniž by ji to vyrušovalo. Pokud je přítomen tento klid, nemůže to mít žádné špatné následky, ale je nutné dát si pozor na to, aby kuře neuteklo z kurníku. Když například sledujete, jak dech vchází a odchází, a zapomenete na sebe, dovolíte tak mysli zatoulat se od dechu zpět domů, ven do obchodů či k všemožným jiným věcem a různým činnostem. Může uběhnout půl hodiny, než si to náhle uvědomíte a začnete sami sebe kárat za ztrátu sati. Tady musíte být skutečně opatrní. Je to důležité, protože kuře zde utíká z kurníku, mysl opouští stav utišení.
Musíte si dát pozor, abyste udrželi vědění spolu se sati, a snažit se stahovat mysl zpět. I když říkáme „stahovat mysl zpět“, ve skutečnosti ji není třeba nijak tahat, protože nikam neodešla. Je to jenom předmět vědomí, který se změnil. Musíte mysl udržet právě na tomto místě. Ve skutečnosti zde již je, a dokud máte sati, bude zde i duchapřítomnost. Představujete si, jako
byste ji tahali zpět, ale ona opravdu nikam neodešla; je to spíše změna, odehrávající se v mysli samotné. Pozorujete, jak se mysl pohybuje sem a tam, ale ona se ve skutečnosti vůbec nehýbe; změna probíhá na jednom místě. Když znovu získáte sati, mysl je tu v mžiku zpět, aniž by musela odněkud přijít; uvědomování vyvstane právě na tomto místě. Je třeba chápat, že tomu tak doopravdy je.
Když je zde neustálé a nepřetržité vědění každým okamžikem, říkáme tomu duchapřítomnost. Jestliže se vaše pozornost odchýlí od dechu a je zanesena někam jinam, pak je toto vědění přerušeno. Ale kdykoli máte vědění o dechu, tak je mysl v přítomnosti. Pokud je tu pouze dech a toto vyrovnané, nepřetržité uvědomování, potom máte duchapřítomnost. Teď zde hovoříme o charakteristických rysech mysli. Ty musí být právě takové.
Musí zde být sati a sampadžaňňa. Sati je bdělá pozornost a sampadžaňňa je jasné vědění. Právě teď si jasně uvědomujete svůj dech. To napomáhá tomu, aby sati a sampadžaňňa vyvstaly společně. Dělí se spolu o práci. Když máte sati a sampadžaňňa, podobá se to dvěma lidem, kteří zvedají a rovnají nějaké trámy. Představte si, že dva lidé musí zvedat nějaké těžké trámy a jejich práce je naprosto vyčerpávající. Ale tu je spatří třetí člověk a se srdcem plným mettá (laskavosti) jim přispěchá na pomoc. Podobně, když je zde sati a sampadžaňňa, tak se na stejném místě objeví paňňá (moudrost), aby jim pomohla, a pak se všichni tři navzájem podporují.
Když přijde na pomoc paňňá, budete poznávat smyslové předměty. Například když sedíte a ve vaší mysli je přítomno sati-sampadžaňňa a paňňá, vnímáním smyslových předmětů vznikají pocity a nálady. Můžete začít přemýšlet o nějakém příteli a okamžitá odpověď by měla být: „To není důležité“, „Přestaň na to myslet“ či „Zapomeň na to“. Nebo když to jsou myšlenky na to, co budete dělat zítra: „Nezajímá mě to, nechci se tím zabývat“. Pokud začnete uvažovat o jiných lidech, tak si řekněte: „Ne, nechci se do toho plést“, „Nechci mít s nikým nic společného“, „Nech to být!“, „Je to vše nejisté, nikdy to není jistá věc“. Při meditaci se takto stavíte k věcem, chápete „Není to jisté“, „Není to jisté“, a tak si udržujete vědění. Musíte opustit všechno to myšlení, vnitřní povídání a pochybnosti. Nezabývejte se těmito věcmi během meditace. Když to skutečně přestane, tak vše, co zbude, budou sati-sampadžaňňa a paňňá v té nejčistší podobě. Když tyto zeslábnou, objeví se pochybnosti, ale snažte se je okamžitě opustit, aby zbylo pouze sati, sampadžaňňa a paňňá. Snažte si takto udržet sati co nejdéle a cvičte se v tom, dokud nebude přítomno neustále. Pak budete chápat, co je to sati (bdělá pozornost), co je to sampadžaňňa (jasné uvědomování) a co je to paňňá (moudrost), a jako důsledek toho porozumíte podstatě samádhi (soustředění). Tak porozumíte dokonale.
Když zaměříte svou pozornost na toto místo, uvidíte sati-sampadžaňňa, samádhi a paňňá společně. Když pak budete vnímat vnější smyslové předměty, pokud k nim budete přitahováni,
budete schopni si říci: „Není to jisté“, a jestliže vás budou odpuzovat, budete si opět moci říci: „Není to jisté“. Jsou to v každém případě jen nívaraná (mentální překážky) a jako takové musí být všechny vymeteny ven, dokud nebude mysl čistá. To, co by v ní mělo zůstat, je sati či bdělá pozornost, sampadžaňňa či jasné vědění, samádhi či pevnost a nerozkolísanost, a paňňá či všeobjímající chápání. Měli byste tomu takto rozumět, a to by mělo prozatím stačit, co se týče fungování meditace.
Další věcí, která vám pomáhá jako nástroj při cvičení meditace, je mettá ve vašem srdci a mysli; jinými slovy, štědrost, laskavost a ochota, kterých byste se měli držet jako základů své duševní neposkvrněnosti. Můžete například začít s odstraňováním lóbha či sobeckosti skrze věnování dána. Dána znamená dávání. Když jsou lidé sobečtí, necítí se dobře; vede to k nepříjemným pocitům, ale přesto mají lidé sklon k sobectví, aniž by si byli vědomi toho, jak to na ně působí.
Můžete si toho všimnout velmi často, třeba když máte hlad. Jestliže dostanete dvě jablka a naskytne se vám příležitost se o ně s někým podělit, třeba se svým přítelem, rozmyslíte si to a i když je tu ten šlechetný záměr, raději byste mu dali jen to menší jablko. Vždyť by to byla taková škoda, dát mu to větší! Je těžké být upřímný; řeknete mu, aby si jedno vzal, ale pak mu stejně sami dáte to menší. Větší jablko si samozřejmě necháte pro sebe. Toto je jedna podoba sobectví, avšak lidé si jí jen zřídka všimnou. Také jste se tak někdy zachovali? Při věnování dána musíte skutečně jít proti srsti. I když chcete dát jen to menší ovoce, musíte se opravdu přemoci a snažit se dát to větší. Samozřejmě, že jakmile jste ho svému příteli dali, ó – jaký je to příjemný pocit! Cvičení mysli tím, že takto jdete proti srsti, vyžaduje sebeovládání – musíte vědět, jak věci dávat a jak se jich vzdávat, nesmíte v sobě chovat žádnou sobeckost. Když se naučíte, jak dávat druhým, bude se vaše mysl skutečně cítit volně a lehce. Pokud stále ještě nevíte, jak dávat, pokud stále ještě váháte, kterého ovoce se vzdát, tak bude vaše mysl plná starostí ještě předtím, než se vůbec odhodláte učinit ono rozhodnutí dát to větší ovoce, a i k tomu se nebudete příliš mít. Ale jakmile se rozhodnete dát to větší, tak je celá záležitost vyřešena a skončena. Tomu se říká chození proti srsti tím správným způsobem.
Jestliže jste schopni toto učinit, ovládnete sami sebe; když to však nedokážete, je to jako byste byli poraženi sami sebou a zůstanete i nadále sobečtí. V minulosti jsme všichni byli sobečtí, což je kilésa (nečistota mysli), kterou je nutno odstranit. V pálijštině, jazyku písem, tomuto postupu říkáme věnování dána, a znamená to činit druhé lidi šťastnými. Je to jedna z věcí, která vám napomůže v oprošťování své mysli od nečistot, a proto byste nad tím měli zauvažovat a rozvíjet to jako součást vašeho cvičení.
Mohli byste si myslet, že při takovémto cvičení musíte být sami k sobě tvrdí, ale ve skutečnosti pouze zaujímáte tvrdý postoj vůči tanhá (toužení) a kilésa (nečistotám). Pokud se uvnitř objeví
kilésa, musíte si nějak pomoci. Kilesa se chová jako kočka; když jí dáte tolik jídla, kolik si jen přeje, bude se stále potulovat kolem a chtít další. Když vás ale jednoho dne poškrábe a vy jí žádné jídlo nedáte, bude jenom mňoukat a pokud ji nebudete krmit ani další den či dva, už se k vám nevrátí. Stejné je to s různými kilésami, také vás již nebudou vyrušovat a ponechají vaši mysl v klidu. A tak si dejte pozor na to, aby se kilésy bály vás místo abyste se vy báli jich. Zastrašit kilésy znamená vidět Dhammu ve vašich myslích právě teď a zde.
Kde existuje Buddha-Dhamma? Je v tomto vědění a chápání, které máte ve svých myslích. Každý může vědět, každý může chápat. Není to něco, co by přebývalo v knihách, není nutné příliš číst a studovat; když teď zauvažujete, můžete sami vidět, o čem hovořím. Každý je schopen to uvidět, protože je to něco, co existuje v každém srdci. Všichni lidé mají kilésy, že? Když budete schopni je uvidět, pak porozumíte. V minulosti bylo vaším přáním krmit a starat se o své kilésy, teď je musíte poznat a nedovolit jim, aby přišly a otravovaly vás. To se vám ještě nepodařilo, a tak se musíte cvičit, abyste to mohli uskutečnit, a to, co se vám již podařilo uskutečnit, musíte dále rozvíjet a vylepšovat.
Další součástí cvičení je dodržování síla (etiky). Síla opatruje Dhammu a nechává ji růst a vzkvétat, stejně jako rodiče pečují o své dítě. Dodržovat síla neznamená jen neubližovat ostatním, ale rovněž jim pomáhat a povzbuzovat je. Přinejmenším je třeba držet se těchto pěti principů:
1. Šířit mettá (laskavost) vůči všem bytostem a nezabíjet, záměrně neubližovat a netrápit jiné bytosti.
2. Být poctivý, nenarušovat práva druhých, či jednoduše – nikoho neokrádat.
3. Být umírněný ve svých sexuálních vztazích. V laickém životě existuje rodinná struktura, zahrnující manžele a manželku. Pokud znáte míru, budete se moci cvičit v Dhammě. Prostě byste měli vědět, kdo je vaším manželem či manželkou. Buďte střídmí, co se týče sexu, uvědomujte si své hranice a nezacházejte za ně. Lidé obyčejně neznají žádné hranice; když jim nestačí jeden manžel, najdou si druhého, nebo jim nestačí jedna manželka a musí mít druhou či třetí. Jak to vidím já, jestliže máte jediného partnera, stejně ho nejste schopni plně uspokojit, a tak mít dva nebo tři vám nepřinese víc než jenom hrubý požitek. V této oblasti se musíte snažit očistit svou mysl a cvičit ji tak, abyste poznali svou míru. Střídmost je ta pravá neposkvrněnost; bez ní vaše chování nezná žádné meze. Když dostanete nějaké výborné jídlo, nestarejte se příliš o jeho chuť, ale poznejte, kolik ho potřebuje váš žaludek. Pokud byste ho snědli moc, mohlo by vám to způsobit nepříjemnosti, a proto je dobré dodržovat střídmost.
Střídmost je ta nejlepší cesta, stačí mít jediného partnera, se dvěma či třemi jde již jen o požitek a objevuje se nepokoj a zmatek.
4. Poctivost v řeči. Toto je rovněž nástroj na vyhubení kilésa, je nutné být upřímný a pravdomluvný.
5. Zdržovat se požívání opojných látek. Musíte být zdrženliví a nejlepší je vzdát se jich úplně. Lidé jsou již tak opojeni svými rodinami, příbuznými a přáteli, svým hmotným vlastnictvím, majetkem a vším ostatním. To už samo o sobě stačí a není třeba navíc komplikovat situaci ještě požíváním opojných látek. Způsobuje to jen zatemnění mysli. Samozřejmě, že lidé, kteří je prodávají, toto nechápou, to musíte vidět sami pro sebe. Pokud někdo z vás pije hodně alkoholu, nechť se snaží postupně omezovat své pití a nakonec s ním úplně přestat.
Snad bych vás měl požádat o prominutí, ale když takto hovořím, činím tak opravdu s přáním, aby vám to bylo ku prospěchu, abyste pochopili a udělali si jasno v tom, co je dobré. Potřebujete vědět, co je co. Co je tím, co vás v každodenním životě sužuje? Jaké činy způsobují toto trápení? Konání dobra přináší dobré následky a konání zla přináší zlé následky; zde jsou ony příčiny, a tak bych vám rád předal toto učení, abyste rozpoznali, co je pro vás nejlepší. Znovu vás prosím o prominutí, skutečně nerad takto mluvím, ale jako žák Vznešeného Buddhy nemohou hovořit jinak. Vše, co jsem zde řekl, by vám mělo sloužit jako pomoc a podpora ve vašem cvičení.
Když je síla očištěna, máte pocit poctivosti a laskavosti vůči ostatním, což vám přinese spokojenost nezatíženou starostmi a výčitkami svědomí. Nebudou přítomny žádné výčitky, jež pocházejí z agresivního a hrubého jednání. Toto je jedna podoba štěstí. Je to, jako kdyby člověk již žil v nebi. Cítíte se dobře, jíte a spíte v pohodě s onou spokojeností, kterou vám dodává sati. Toto je důsledek, jednání v souladu s principy síla je příčina. Člověk se zdržuje od všeho zlého, aby vyvstalo dobro. Jestliže tímto způsobem dodržujete síla, zlo zmizí a objeví se dobro. Je to důsledek správného cvičení.
Avšak tím to vše nekončí – jakmile lidé dosáhnou nějakého štěstí, mají sklon k nedbalosti, nechce se jim pokračovat ve cvičení a raději se upnou na svou spokojenost. Nechtějí postupovat kupředu a dávají přednost „nebeskému“ štěstí, kdy se cítí jako „bohové“ či „bohyně“. Je to příjemné, ale chybí tomu skutečné porozumění; je nutno stále uvažovat, aby člověk neupadl do zaslepenosti. Opětovně uvažujte nad nevýhodami tohoto štěstí jako něčeho, co je nejisté, jednou získané, ale netrvající věčně, něco, od čeho bude člověk zanedlouho odloučen. Není to jistá věc, jakmile vás štěstí opustí, objeví se utrpení a začnete opět ronit slzy. Dokonce i „bohové“ a „bohyně“ skončí v pláči a utrpení. Vznešený Buddha nás proto
učil zamyslet se nad těmito nevýhodami, abychom viděli i tu neuspokojivou stránku takového štěstí. Avšak v tu chvíli, kdy ho člověk prožívá, většinou neexistuje žádné skutečné porozumění. Opravdu jistý a trvalý vnitřní mír je zakryt tímto štěstím, které nás zaslepuje, takže nemůžeme spatřit utrpení v něm skryté.
Toto štěstí není jistým či trvalým mírem, ale spíše formou kilésa. Je to velmi jemná forma kilésa, k níž jsou všichni přitahováni. Každý má rád štěstí, které je štěstím právě kvůli této přitažlivosti. Kdykoli ona přitažlivost zmizí, objeví se utrpení. Právě zde je třeba opět zauvažovat a vidět, že to není jisté, že toto štěstí má své nevýhody. Když se věci změní, objeví se utrpení, a to rovněž není ničím jistým. Neberte to jako něco pevně daného či stálého. Toto se nazývá ádínavakathá, uvažování o neuspokojivosti a nevýhodách podmíněného světa. Znamená to znovu se zamyslet nad oním štěstím, nebrat ho tak, jak se nám jeví na první pohled. Když mu porozumíte jako něčemu nejistému, neměli byste na něm ani trochu lpět. Můžete ho dosáhnout, ale pak ho zase klidně nechte jít, místo abyste se ho pevně chytili. Je nutné vidět jak tu dobrou, tak tu špatnou stránku, jež jsou přítomny v této formě štěstí. Chápat význam meditace znamená uznat také nevýhody ukryté v tomto štěstí. Zamyslete se nad tím. Když prožíváte štěstí, bedlivě ho pozorujte, dokud jeho nevýhody nevyjdou na světlo. Ten, kdo se cvičí, se právě tímto přístupem odlišuje od ostatních.
Jakmile si povšimnete utrpení ve věcech, vaše mysli a srdce pochopí, co je to nekkhammakathá či uvažování nad zřeknutím se smyslových potěšení, a zároveň začne vaše mysl, tím vším již znavená, hledat nějakou cestu ven. Dostaví se ztráta zájmu, když uvidíte pravou povahu tvarů, pravou povahu zvuků, pravou povahu vůní, pravou povahu chutí, pravou povahu lásky, pravou povahu nenávisti. Ztráta zájmu spočívá v tom, že zde již není touha na něčem ulpívat či být k čemukoli připoután. Člověk odstoupí od upádána (připoutanosti) tam, kde je možno pohodlně stát a pozorovat věci s vyrovnaností, beze lpění či uchopování čehokoli. To je onen vnitřní mír, jenž pochází ze cvičení.
Rád bych se vás teď optal na vaše vlastní cvičení. Všichni jste tu již meditovali, ale máte v hloubi svých myslí jistotu a důvěru vůči tomuto cvičení? Dnes učí meditaci kdekdo, jak mniši, tak laici. Právě kvůli tomu mám obavy, že budete plni pochybností, co se týče praxe. Opravdu není nic lepšího a vyššího než Buddhovo učení, které zde při svém cvičení používáte. Jestliže jasně porozumíte, vaše mysli a srdce dosáhnou vnitřního míru a nic jimi nebude moci otřást.
Při uklidňování mysli, čemuž se říká samádhi-bhávaná či meditace, jste již mohli pozorovat, že vaše mysl je těžko ovladatelná. Někdy sedíte v meditaci a okamžitě se dostaví klid, jindy zase sedíte a ať děláte, co chcete, nemůžete mysl utišit, stále se snaží někam utéct, až se jí to nakonec podaří. Jeden den to jde dobře, druhý den zase špatně. Můžeme tak pozorovat proměnlivé stavy své mysli. Je nutné chápat, že osm článků ušlechtilé stezky se spojuje v síla,
samádhi a paňňá a nikde jinde. Když teď meditujete, necháváte vzniknout síla, samádhi a paňňá, či jinými slovy, rozvíjíte stezku přímým způsobem.
Při meditaci vsedě byste měli zavřít oči a nesledovat různé věci, neboť vám to pomůže poznat svou vlastní mysl. Musíte pozorovat svou mysl. Když zavřete oči, vaše pozornost se obrátí směrem dovnitř, což umožní vznik mnoha forem vědění. Když sedíte se zavřenýma očima, je třeba začít uvědomovat si svůj dech, učinit ho důležitějším než cokoli jiného. Učíme vás, abyste vnesli uvědomování dovnitř a sledovali svůj dech, pak totiž uvidíte to místo, kde se sati, poznávání a vědomí sbíhají dohromady. Kdykoli se tyto části stezky sjednotí, budete moci vidět dech, pociťování, mysl a předměty mysli tak, jak skutečně jsou. Nakonec poznáte onen bod, v němž se nachází samádhi (soustředěnost) a kde se setkávají jednotlivé články stezky.
Při meditaci zaměřte pozornost na svůj dech a berte to tak, jako byste zde seděli o samotě a kolem by nebyli žádní lidé ani věci. Upněte svou pozornost na tento pocit osamocenosti a rozvíjejte ho, dokud mysl zcela neopustí všechny vnější věci. Pouze si buďte vědomi toho, jak dech vstupuje a odchází, zatímco vše, co je mimo vás, odložíte stranou. Nedovolte, abyste začali přemýšlet o člověku, který sedí nalevo od vás, nebo o tom, který sedí od vás napravo. Nepřidržujte se myšlenek, jež způsobují neklid, je lepší je hodit přes palubu a tak se jich zbavit. Nikdo kromě vás tu není, sedíte tu sami. Pokračujte takto, dokud vaše různé vjemy a vzpomínky neustanou a vy se již nebudete zabývat lidmi a věcmi, jež vás obklopují; pak můžete zaměřit svou pozornost výlučně na vdechy a výdechy. Nechte dýchání probíhat přirozeně, aniž byste se ho snažili prodloužit či zkrátit, zesílit či oslabit jinak, než je tomu normálně. Dovolte dechu, aby se stal vyrovnaným, a pak jen seďte a pozorujte, jak vchází a odchází.
Když se mysl přestane starat o vnější smyslové vjemy, nebude již vyrušována zvukem aut ani žádným jiným hlukem. Ať to jsou viditelné tvary, zvuky či cokoli jiného, nebudou už pro mysl zdrojem vyrušování, protože si jich nebude všímat a bude soustředěna na dech.
Pokud je mysl rozptýlená různými věcmi a nemůžete se soustředit, zhluboka se nadechněte, a pak opět všechen vzduch vydechněte. Opakujte to třikrát a potom znovu sjednoťte mysl v jasném vědění. Když se vám takto podaří obnovit soustředěnost, mysl se obvykle na chvíli ztiší, ale pak se opět objeví neklid a zmatek. A tak upevněte svou mysl, zhluboka se nadechněte a následovně vydechněte všechen vzduch, aby ve vás žádný nezůstal. Znovu se normálně nadechněte, přiveďte svou mysl zpět k dechu a po obnovení sati si tímto způsobem udržujte jasné uvědomování.
Samozřejmě, že to vyžaduje velké úsilí a mnoho sezení, než se stanete dostatečně zkušení na to, abyste mohli nechat být svět kolem vás a zůstali nevyrušeni, aby vnější smyslové předměty nemohly pohnout vaší myslí. Když zde již nebude toto ovlivňování zvenčí, tak uvidíte mysl, která se projevuje jako pocit na špičce nosu, a navíc bude přítomen dech spolu s předmětem mysli. Sati získá na síle a bude bez potíží sledovat dech. Když se mysl ztiší, dech se bude postupně stávat jemnějším a jemnějším; a jak se bude zjemňovat i předmět mysli, mysl a tělo se budou cítit lehce, a zanecháním vnějších jevů se pozornost bude i nadále upírat směrem dovnitř.
Od této chvíle se vědění odvrátí od vnějších jevů a zaměří se do nitra. Když se uvnitř sjednotí, udržujte svou pozornost na onom místě. Budete zřetelně vnímat dech, jak vchází a odchází, sati bude pevné a veškerou mentální činnost uvidíte mnohem jasněji. V ten okamžik porozumíte tomu, jak se síla, samádhi a paňňá setkávají, a tomu se říká sjednocení stezky. Když se toto sjednocení uskuteční, mysl bude prostá všech forem neklidu a zmatku, bude soustředěná v jednom bodě, a to je to, čemu se říká samádhi. Jestliže pozorujete jednu konkrétní věc, totiž dech, povede to k jasnému poznání a vidění jako důsledku stálé přítomnosti sati. Když je zde nepřetržité jasné vnímání dechu, sati získá na síle a mysl se stane více citlivou a pozornou v mnoha ohledech. Vidíte mysl, jak se sjednocuje do jednoho bodu, vaše pozornost směřuje dovnitř k onomu místu a vnější svět postupně mizí. Mysl se již nezabývá ničím, co se děje venku; je to, jako kdybyste vstoupili do nitra vašeho „domu“, kde vše tvoří jeden pevný celek. Je tam spokojenost. Vaše uvědomování, oproštěné od vnějších záležitostí, spočívá s dechem. Za nějakou dobu uvědomování splyne s dechem, který se stává stále jemnějším, až nakonec pocit dýchání zcela zmizí. Buď by se dalo říci říci, že uvědomování dechu zmizelo, nebo že zmizel samotný dech a objevil se jiný, nový druh uvědomování.
A tak se vám může stát, že prostě sedíte a zdá se vám, jako by zde nebyl žádný dech. Ve skutečnosti tu stále je, ale stal se natolik jemným, že to vypadá, jako by nebyl. Je to proto, že mysl samotná dosáhla velmi zjemnělého stavu se zvláštním druhem vědění. Vše, co zůstalo, je pouze toto vědění. Ačkoli dech zmizel, stále existuje ono vědění, že dech tu není. Co se tedy nyní stane předmětem meditace? Právě toto vědění; pokračujte dále s vědomím, že zde není žádný dech. Dalo by se říci, že vznikl zvláštní druh vědění.
V tomto stádiu můžete znejistět, neboť se mohou objevit neočekávané věci, jako například nimitta. Ty mohou mít různou podobu, často jsou to obrazy a zvuky. Pokud nimitta vzniknou (někteří lidé je mají, jiní ne), musíte chápat, co jsou ve skutečnosti zač. Nenechte se polekat ani znejistit.
V tuto chvíli byste měli bedlivě udržovat svou soustředěnost a upevnit sati tak, jak to nejlépe dokážete. Můžete zneklidnět, když si všimnete, že se dech ztratil, protože jste na svůj dech zvyklí. Když to vypadá, jako že dech zmizel, můžete zpanikařit nebo dostat strach, že zemřete. Zde musíte chápat, že taková je prostě povaha věcí. Pozorujte, že zde není žádný dech, a ustanovte to jako předmět svého vědění. Toto je popisováno jako ta nejpevnější, nejstabilnější forma samádhi s pouze jedním nehybným a stálým předmětem mysli. Když samádhi dosáhne této úrovně, v mysli se budou odehrávat podivné a neobvyklé změny. Tělo se bude cítit lehce jako peříčko či může dokonce zmizet. Můžete si připadat, jako kdybyste pluli vzduchem s pocitem beztíže, a ať se kamkoli podíváte nebo si cokoli uvědomujete, nikde nic není. Je to, jako kdybyste byli v prostoru a nemohli si být jisti ani tím, že zde ještě sedí vaše tělo. Je to naprostá prázdnota a celý ten zážitek může být velmi nezvyklý.
Musíte tedy chápat, že se není nad čím zneklidňovat, a měli byste tento pocit klidu a pohody v mysli upevnit a zabezpečit. Protože jakmile je mysl soustředěná a sjednocená, nebudou k ní moci proniknout žádné smyslové předměty a budete schopni vydržet v tomto stavu, jak dlouho si budete přát, bez jakýchkoli pocitů bolesti či nepohodlí.
Když dosáhnete tohoto stupně rozvoje samádhi, můžete do něj vstoupit nebo ho opustit, kdy se vám zachce, a když ho opouštíte, činíte tak v klidu a pohodě, a ne proto, že jste líní, ochablí či unavení. Opustíte ho, protože je na to vhodná doba; prostě z něj vystoupíte. Tomu se říká samádhi, když do něj můžete lehce vstoupit a zase ho opustit bez jakýchkoli potíží. Mysl a srdce se budou cítit dobře. Jestliže usednete a vstoupíte takto do samádhi na dobu třiceti minut nebo jedné hodiny, vaše mysli a srdce budou klidné a ztišené po mnoho dní. Mysl se důsledkem toho stane velmi čistou a cokoli bude prožívat, bude brát jako předmět k uvažování.
Samádhi má funkci utišování a zklidňování. Samádhi má jednu funkci, síla má druhou a paňňá třetí. Při meditaci zaměřujeme svou mysl na tyto charakteristiky, které jsou jakoby spojené do kruhu. Tímto způsobem se síla, samádhi a paňňá společně objevují v mysli. Když je mysl utišená, pak se skrze přítomnost paňňá (moudrosti) a sílu samádhi (soustředění) zvýší vnitřní pohoda a rovněž sebeovládání. Energie získaná z větší volnosti a jemnosti mysli napomáhá očistění síla. To zpětně vylepšuje úroveň existujícího samádhi, jehož rozvoj umožňuje a podporuje vznik paňňá. Tyto tři články jsou spolu svázané a navzájem se podpírají. Nakonec vyvstane magga, stezka, což je syntéza těchto jednotlivých prvků. Síla, samádhi a paňňá pracují spolu v souladu a vyrovnaně, tvoří jeden celek, a vy byste měli tuto energii pečlivě udržovat. Je to energie, která umožňuje vznik vipassaná (vhledu). V tomto stádiu, jakmile se již objevila paňňá, bude tato moudrost poskytovat energii sama o sobě nezávisle na tom, zda je mysl klidná či nikoliv. Pokud je klidná, nebuďte připoutáni, a když není klidná, také nebuďte připoutáni. Nechte jít všechny tyto starosti a mysl se bude cítit lehce a volně, ať zrovna prožíváte příjemné či nepříjemné duševní stavy. Mysl tak bude spočívat ve stavu vnitřního míru.
Je také důležité vidět, že pokud vaše mysl ještě není moudrá, tak jakmile skončí formální meditace, úplně a bez jakéhokoli dalšího uvažování zanecháte cvičení, které ještě nebylo dovedeno ke konci. Když vystoupíte ze samádhi, jste si dobře vědomi toho, že jste ho opustili, a budete se opět chovat jako obvykle. Avšak stále zde musí být ono vědění – vyváženost a trvalá přítomnost sati. Nemeditujete jenom když sedíte, samádhi znamená mít mysl, která je pevně soustředěná. Také při chůzi musíte svou mysl upevnit a ustálit, při všech činnostech a v každém okamžiku je třeba mít sati (bdělou pozornost) a sampadžaňňa (jasné uvědomování). Ať sedíte, jdete či jedete autem, když vaše oči vidí nějaký tvar nebo uši slyší zvuk, musíte si udržet vědění. Pokud v mysli cítíte náklonnost či odpor vůči čemukoli, stále si udržujte vědění ve vztahu k těmto mentálním stavům. Jsou všechny nejisté. Takto mysl zůstane klidná a „normální“.
Když je tedy mysl klidná, je nutno začít uvažovat nad předměty mysli. Měli byste uvažovat nad celou touto formou, tělem a myslí, a to bez přestání; nejen když sedíte při meditaci, ale i když jste doma nebo pracujete, při každé příležitosti. Rozjímejte neustále. Třeba když vidíte strom při své vycházce a kolem něj spadané listí, to je také znak nestálosti (aničča). S námi je to stejné jako s tím listím, když přijde stáří, také svraskneme a odpadneme. Všichni lidé jsou stejní. Tomuto se říká pozvedání mysli na úroveň vipassaná (vhledu); stále uvažujte tímto způsobem. Sati bude trvale a vyváženě udržované, ať stojíte, jdete, sedíte nebo ležíte. Když neustále sledujete a kontrolujete svou mysl, nazývá se to správným způsobem meditace.
Dnes, v sedm hodin večer, jsme spolu seděli a hodinu cvičili meditaci. Před chvílí jsme skončili a mysl možná skončila také, už vůbec nad ničím neuvažuje. To ale není správné. Když skončíme, tak vše, co skončilo, je formální sezení a meditace, avšak vědění by mělo vyrovnaně a nepřetržitě pokračovat.
Často učím, že pokud necvičíte neustále, podobá se to kapkám vody, jelikož sati není plynulé a vyvážené. Při cvičení neleží odpovědnost na těle ani na ničem jiném, ale právě na mysli (čitta). Mysl je tím, co pracuje, mysl je tím, co se cvičí. Pokud to takto chápete, tak uvidíte, že nemusíte nutně jít a zasednout k meditaci, protože mysl samotná bude mít samádhi. Mysl je tím, co se má cvičit, a je třeba tomu porozumět.
Když toto uvidíte, měli byste rozvinout a udržovat vědění v každém okamžiku, ať stojíte, jdete, sedíte nebo ležíte. Pokud se to stále ještě podobá kapkám vody, není to plynulý tok. Cvičte své sati, dokud se nestane plynulým a vědění nebude jako tok řeky. Sati pak bude přítomno v každém okamžiku, stejně jako důsledné vědění ve vztahu k předmětům mysli. Mít neustálé a vyvážené sati (bdělou pozornost), sebeovládání a vnitřní pohodu znamená vědět, kdy se v mysli objevují prospěšné či neprospěšné mentální stavy a kdy vzniká klid či rozrušenost.
Jestliže budete cvičit svou mysl, pak budete vždy v tomto stavu a vaše meditace bude dobře a rychle postupovat kupředu.
Dejte si pozor na to, abyste něčemu špatně neporozuměli. Dnes se lidé účastní kursů vipassany, kdy tři dny nebo týden vůbec nemluví ani nemusí vykonávat žádnou práci; mlčky prožijí deset nebo čtrnáct dnů, a pak odjedou domů. Když odjíždějí, tak si myslí, že dělali „vipassanu“ a vyznají se v tom; potom navštěvují večírky a diskotéky, nezdravě si užívají všemožné zábavy. Chovají-li se takto, co se stane? Nic dobrého jim nezbyde. Jdou a věnují se rozličným neblahým činnostem, které jen rozruší a zneklidní jejich mysli, takže v sobě vše dobré zničí. Další rok se znovu zúčastní meditačního sezení po dobu sedmi dní, jednoho týdne či měsíce, a jakmile to mají za sebou, už se opět opíjejí na večírcích a diskotékách. To není cvičení. To není patipadá či stezka pokroku.
Je třeba vynaložit úsilí a zřeknout se některých věcí. Měli byste se zamyslet nad neblahými důsledky svého jednání; nad škodlivostí pití a navštěvování barů. Je nutné vidět nebezpečí v těchto různých věcech, dokud se nestane naprosto zřetelným; pak od nich budete moci odstoupit a dosáhnout vnitřního míru. Abyste získali vnitřní mír, musíte vidět nevýhody oněch věcí, v čemž spočívá správné cvičení. Když strávíte sedm dní na sezení, kde nemusíte nikomu nic říkat, a pak protlacháte a proveselíte dalších sedm měsíců, opravdu nic nezískáte z oněch sedmi dnů ticha.
Rád bych povzbudil všechny moudré laiky, muže i ženy, aby tomu takto porozuměli. Snažte se cvičit důsledně. Měli byste vidět nebezpečí v tom, co je škodlivé, a učinit své cvičení stálým a vyváženým, to stačí. Pak můžete skoncovat s kilésami (nečistotami mysli). Avšak styl sedmi dnů mlčení, následovaných čtyřmi či pěti měsíci zábavy bez jakéhokoli sebeovládání a poklidu, povede jen k tomu, že bylo-li již něco dobrého získáno, zase se to rychle ztratí a nezbyde nic. Je to jako kdybyste šli jeden den pracovat a vydělali dvacet liber, ale ještě ten samý den utratili třicet liber; kde pak budou všechny peníze? Budou pryč.
Tohle je jen takové připomenutí a já vás musím zároveň požádat o odpuštění. Musím takto mluvit, abyste si ujasnili, které věci jsou neprospěšné (akusala) a dokázali je opustit. Dalo by se říci, že vaše cvičení zde má za svůj účel zabránit vám v tom, abyste se v budoucnosti věnovali těm nesprávným věcem. Co to znamená, věnovat se nesprávným věcem? Je to takové jednání, které vede k neklidu a utrpení, když mysl postrádá dobro a vnitřní mír. Má to své zákonité důsledky. Jestliže sedm dní cvičíte bez mluvení, ale pak si jdete na několik měsíců užívat zábavy, tak ať jste během oněch sedmi dnů cvičili sebepřísněji, nebudete ze své praxe mít žádný opravdový užitek. Mnohá meditační centra jsou právě taková. Skutečně je třeba vést svůj život důsledně tichým a zdrženlivým způsobem.
Při meditaci musíte být neustále bdělí a pozorní, jako když sázíte strom. Když zasadíte strom na jednom místě, po třech dnech ho vykopete a zasadíte na jiném místě, a po dalších třech dnech jdete a znovu ho někam přesadíte, tak prostě odumře, aniž by se na něm cokoli urodilo. S meditací je to stejné, nepřinese takto žádné plody. Musíte nad tím sami zauvažovat. Vyzkoušejte si to, až budete doma; zasaďte někde strom, za pár dní ho vytáhněte, přesaďte ho jinam a zase ho vytáhněte. Uschne vám. Je to stejné, jako když se zúčastníte sedmidenního meditačního kursu, a pak se jdete sedm měsíců bavit. Necháte svou mysl zašpinit; potom odjedete meditovat na dalších sedm dní, kdy nemluvíte a o nic se nestaráte, a znovu to všechno vzdáte. Jako ten strom, prostě odumře a nic nezbyde. Strom neporoste, vaše meditace neporoste. Říkám vám, že dělat to tímto způsobem nepřináší žádné opravdové výsledky. Jak jsem již řekl, vyzkoušejte si to sami. Už tomu rozumíte?
Nemám zrovna v lásce takovéto přednášky, ale nemohu se zdržet kritiky, protože je mi vás líto. Když děláte nesprávné věci, musím vám to říci, ale jenom kvůli tomu, že mám s vámi soucit. Některým lidem to však může být nepříjemné a mohou si myslet, že je pouze kárám. Ve skutečnosti to není kárání, snažím se poukázat na to, kde se skrývají chyby, tak abyste o nich věděli. Někteří si říkají: „Luang Pó nás jenom kritizuje,“ ale není tomu tak. Mohu sem přijet a hovořit vždy jen jednou za dlouhou dobu – kdybych takto mluvil každý den, pak by vás to opravdu rozčilovalo. Ale ve skutečnosti to nejste vy, komu to vadí – jsou to kilésy (nečistoty mysli). A tak bych pro dnešek skončil.
