Text novelizovaných zákonů nebo jejich částí v platném znění s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
2
(K části první návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění zákona č. 96/2004 Sb., zákona č. 588/2004 Sb., zákona č. 21/2006 Sb. a zákona č. 161/2006 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
ZÁKON o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ UZNÁVÁNÍ ODBORNÉ KVALIFIKACE A JINÉ ZPŮSOBILOSTI STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ ČLENSKÝCH STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE UZNÁVÁNÍ ODBORNÉ KVALIFIKACE A JINÉ ZPŮSOBILOSTI HLAVA I ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ §1 Předmět a účel zákona (1) Tento zákon upravuje pro účely volného pohybu osob mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie (dále jen "členský stát") a v souladu s právem Evropských společenství1) postup správních úřadů a profesních komor při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro zahájení závislé nebo nezávislé regulované činnosti a pro její výkon (dále jen "výkon regulované činnosti") na území České republiky, pokud byla odborná kvalifikace pro výkon této činnosti získána nebo tato činnost byla vykonávána v jiném členském státě státními příslušníky členských států nebo jejich rodinnými příslušníky2) (dále jen "uchazeč"). (2) Ustanovení tohoto zákona se použijí, pokud ustanovení zvláštního zákona neupravují problematiku uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro výkon regulované činnosti jinak. §1 Předmět a účel zákona
3
(1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje postup správních úřadů, profesních komor a veřejnoprávních zaměstnavatelů (§ 37 odst. 1) při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti vyžadované pro výkon regulované činnosti na území České republiky, pokud byla odborná kvalifikace získána nebo tato činnost byla vykonávána v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci osobami uvedenými v odstavci 2. (2) Podle tohoto zákona se uznává odborná kvalifikace a jiná způsobilost a) státního příslušníka členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace (dále jen „členský stát“), b) osoby s trvalým pobytem na území České republiky, c)
rodinného příslušníka osoby uvedené v písmenu a) nebo b)2),
d) státního příslušníka jiného než členského státu, bylo-li mu v České republice nebo jiném členském státě přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství2a), e)
státního příslušníka jiného než členského státu, byl-li mu na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen pobyt za účelem vědeckého výzkumu2b),
f)
rodinného příslušníka osoby uvedené v písmenu d) nebo e), byl-li mu povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky2c), a
g) osoby, které byl na území České republiky udělen azyl nebo doplňková ochrana nebo jejího rodinného příslušníka, byl-li mu povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky2d), h) státního příslušníka jiného než členského státu, byl-li mu na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen pobyt za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby2e), i)
státního příslušníka jiného než členského státu, který je obětí obchodování s lidmi nebo obdržel pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a který spolupracuje s příslušnými orgány, byl-li mu na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen pobyt za tímto účelem2f),
(dále jen „uchazeč“). (3) Ustanovení tohoto zákona se použijí, pokud ustanovení zvláštního zákona neupravují problematiku uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro výkon regulované činnosti jinak. Tím není dotčen dočasný nebo příležitostný výkon regulované činnosti podle hlavy VIII tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů2g). (4) Ustanovení hlavy VIII se nepoužijí v případě odpovědného pojistného matematika2h) a v případě investičního zprostředkovatele2i). §2 Základní zásady uznávání odborné kvalifikace
4
(1) Správní úřady a profesní komory jsou oprávněny pro výkon regulované činnosti v České republice vyžadovat od státního příslušníka jiného členského státu splnění pouze těch podmínek, které zvláštní právní předpis vyžaduje od občana České republiky. (1) Správní orgány, profesní komory a veřejnoprávní zaměstnavatelé (§ 37 odst. 1) mohou pro výkon regulované činnosti v České republice vyžadovat od uchazeče splnění pouze těch podmínek, které zvláštní právní předpis vyžaduje od občana České republiky, který získal odbornou kvalifikaci v České republice. (2) Při rozhodování o uznání odborné kvalifikace se uznávací orgány řídí veřejným zájmem a zájmy fyzických a právnických osob, které by mohly být porušeny výkonem regulované činnosti osobami s nedostatečnou odbornou kvalifikací a které jsou chráněny zvláštními právními předpisy upravujícími za tímto účelem podmínky výkonu regulované činnosti. Těmito chráněnými zájmy jsou zejména ochrana života a zdraví, ochrana majetku, ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí, ochrana národního kulturního pokladu, ochrana před závažným porušováním zvláštních právních předpisů nebo před jiným závažným následkem. §3 Vymezení pojmů (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) odbornou kvalifikací způsobilost k výkonu regulované činnosti prokazovaná zejména dokladem o formální kvalifikaci, průkazem způsobilosti nebo dokladem o výkonu předmětné činnosti (dále jen "doklad o odborné kvalifikaci"), a) odbornou kvalifikací způsobilost fyzické osoby k výkonu regulované činnosti, b) dokladem o formální dosažené kvalifikaci diplom, osvědčení nebo jiný doklad vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu nebo obdobný doklad vydaný příslušným orgánem nebo institucí státu, který není členským státem (dále jen "třetí stát"), nebo soubor takových dokladů, získaný uchazečem po ukončení vzdělání vzdělávání a odborné přípravy (dále jen "vzdělání vzdělávání a příprava"), 1. který splňuje požadavky právního předpisu členského státu původu stanovujícího podmínku odborné kvalifikace pro výkon regulované činnosti, a tím jej činí odborně kvalifikovaným pro výkon regulované činnosti v členském státě původu, nebo 2. který potvrzuje absolvování vzdělání vzdělávání a přípravy, které uchazeče připravily v příslušné odborné oblasti pro výkon předmětné činnosti v tomto státě, není-li předmětná činnost v členském státě původu regulovanou činností. Součástí vzdělání vzdělávání a přípravy může být zejména studium, odborný výcvik, praxe vykonávaná pod dohledem kvalifikované osoby, která se řádně ukončuje zkouškou (dále jen "zkušební praxe"), nebo praxe získaná při výkonu předmětné činnosti pod dohledem kvalifikované osoby (dále jen "praxe pod dohledem"), c) průkazem způsobilosti doklad, který není součástí dokladu o formální kvalifikaci a který osvědčuje absolvování krátkodobého vzdělávacího kurzu v členském státě původu nebo je vydáván příslušným orgánem členského státu původu na základě zjištění osobní způsobilosti, schopností nebo znalostí, je-li vyžadován právním předpisem členského státu pro výkon regulované činnosti,
5
d) c) jinou způsobilostí bezúhonnost nebo skutečnost, že na majetek uchazeče nebyl prohlášen konkurs, nebo skutečnost, že uchazeč vykonával činnost s péčí řádného hospodáře jako prokurista nebo jako statutární orgán nebo člen statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, vůči uchazeči nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku, že vůči němu nebyl prohlášen konkurs nebo insolvenční návrh nebyl zamítnut pro nedostatek majetku, nebo že výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby uchazečem nebrání překážka předchozího působení v jakékoli srovnatelné funkci v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs nebo vůči které byl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku2j), nebo skutečnost, že uchazeč nebyl postižen za správní delikt nebo za disciplinární nebo kárné provinění, nebo finanční způsobilost, nebo zdravotní způsobilost anebo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem předmětné činnosti, jsou-li požadovány zvláštním právním předpisem pro výkon regulované činnosti, e) d) předmětnou činností odborná činnost nebo skupina odborných činností, kterou uchazeč hodlá vykonávat v České republice, 1. je-li k jejímu výkonu odborně kvalifikován v členském státě původu [§ 3 písm. b) bod 1], 2. není-li předmětná činnost v členském státě původu regulovanou činností, je-li uchazeč pro její výkon odborně připraven [§ 3 písm. b) bod 2] a tuto činnost vykonává nebo vykonával v souladu s právními předpisy členského státu původu, nebo 3. pokud předmětnou činnost v členském státě původu vykonává nebo vykonával v souladu s právními předpisy, f) e) regulovanou činností v České republice předmětná činnost, pokud zvláštní právní předpis pro její výkon ve formě zamýšlené uchazečem vyžaduje (dále jen "vyžaduje-li se v České republice") doklad o formální kvalifikaci nebo průkaz způsobilosti, g) f) regulovanou činností v členském státě původu předmětná činnost 1. pokud právní předpis členského státu původu pro její výkon vyžaduje doklad o formální kvalifikaci nebo průkaz způsobilosti, 2. vykonávaná pod profesním označením, pokud je užívání tohoto označení vyhrazeno držiteli dokladu o formální kvalifikaci nebo průkazu způsobilosti, stanoveného právními předpisy členského státu původu, 3. v oblasti zdravotnictví, pokud úplata nebo náhrada za tuto činnost je systémem sociálního zabezpečení členského státu původu vyhrazena držiteli dokladu o formální kvalifikaci nebo průkazu způsobilosti, nebo 4. vykonávaná členy profesního sdružení, jehož účelem je zejména dbát na odbornou úroveň výkonu předmětné činnosti, jestliže toto profesní sdružení - je za tímto účelem uznáno členským státem původu, - vydává svým členům doklad o formální kvalifikaci, - vydává předpisy závazné pro své členy a zajišťuje jejich dodržování, a - uděluje svým členům právo užívat zvláštní profesní označení nebo jim přiznává zvláštní postavení odpovídající dokladu o formální kvalifikaci podle druhé odrážky, e) regulovanou činností předmětná činnost, 1. je-li její výkon ve formě zamýšlené uchazečem právními předpisy členského státu vyhrazen držiteli stanoveného dokladu o dosažené kvalifikaci,
6
2. má-li být vykonávána pro veřejnoprávního zaměstnavatele podle § 37, je-li její výkon v České republice vyhrazen kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem držiteli stanoveného dokladu o dosažené kvalifikaci, 3. vykonávaná v členském státě pod profesním označením, je-li užívání tohoto označení právními předpisy členského státu vyhrazeno držiteli stanoveného dokladu o dosažené kvalifikaci, 4. v oblasti zdravotnictví nebo sociálních služeb, je-li úplata nebo náhrada za tuto činnost systémem sociálního zabezpečení nebo zdravotního pojištění členského státu vyhrazena držiteli stanoveného dokladu o dosažené kvalifikaci, nebo 5. vykonávaná členy profesní komory nebo profesního sdružení uvedeného v seznamu profesních sdružení nebo organizací, vydaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) sdělením ve Věstníku minsterstva, jejichž členy vykonávané povolání se podle obecné směrnice nebo jiného obecného předpisu Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací považuje za regulované povolání2k), f) institucí členského státu vzdělávací zařízení, které na základě oprávnění uděleného tímto členským státem nebo vyplývajícího z právních předpisů tohoto členského státu a v souladu s jeho právními předpisy poskytuje vzdělávání a přípravu a vydává doklady o dosažené kvalifikaci, s nimiž jsou v tomto členském státě spojovány plné právní účinky pro účely výkonu předmětné činnosti bez nutnosti předchozího ověření nebo uznání jejich rovnocennosti, bez ohledu na to, zda vzdělávání a příprava vedoucí k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci byly absolvovány na území tohoto členského státu; za instituce členského státu se pro účely tohoto zákona vždy považují bez ohledu na místo svého sídla i Evropské školy2l), působící na základě Úmluvy o statutu Evropských škol (dále jen „Evropská škola“), h) g) regulovaným vzděláním vzděláváním vzdělání vzdělávání a příprava, které jsou určeny pro přípravu pro výkon předmětné činnosti, je-li struktura tohoto vzdělání vzdělávání a přípravy a úroveň upravena právními předpisy členského státu původu nebo podléhá-li dohledu nebo akreditaci příslušného orgánu členského státu původu, i) h) členským státem původu členský stát, ve kterém uchazeč získal odbornou kvalifikaci pro výkon předmětné činnosti, nebo členský stát, ve kterém uchazeč předmětnou činnost vykonává nebo vykonával. Členským státem původu se rozumí i třetí stát, pokud to vyplývá z ustanovení tohoto nebo zvláštního zákona. Pro účely posuzování jiné způsobilosti se členským státem původu rozumí členský stát, v němž předmětnou činnost uchazeč naposledy vykonával nebo jehož je uchazeč státním příslušníkem, j) i) uznávacím orgánem správní úřad nebo profesní komora podle § 29 odst. 1. (2) Způsobilost fyzické osoby k výkonu regulované činnosti se prokazuje zejména dokladem o dosažené kvalifikaci nebo dokladem o výkonu předmětné činnosti (dále jen „doklad o odborné kvalifikaci“). §4 Stupně dokladů o formální kvalifikaci
7
(1) Dokladem o formální kvalifikaci čtvrtého stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o formální kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel po získání úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání, popřípadě jiného vzdělání požadovaného v členském státě původu pro přijetí na vysokou školu nebo instituci obdobné úrovně, úspěšně absolvoval více než čtyřleté denní nebo prezenční studium nebo externí nebo distanční studium odpovídající délky na vysoké škole nebo instituci obdobné úrovně a případně další přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia. (2) Dokladem o formální kvalifikaci třetího stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o formální kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel po získání úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání, popřípadě jiného vzdělání požadovaného v členském státě původu pro přijetí na vysokou školu nebo instituci obdobné úrovně, úspěšně absolvoval alespoň tříleté, nejvýše však čtyřleté denní nebo prezenční studium nebo externí nebo distanční studium odpovídající délky na vysoké škole, instituci vyššího vzdělání nebo instituci obdobné úrovně a případně další přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia. (3) Dokladem o formální kvalifikaci druhého stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o formální kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel úspěšně absolvoval a) po získání úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání, popřípadě jiného vzdělání požadovaného v členském státě původu pro přijetí na vysokou školu nebo instituci obdobné úrovně, alespoň jednoleté, ale kratší než tříleté denní nebo prezenční studium nebo externí nebo distanční studium odpovídající délky a případně další přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia, nebo b) vzdělání a přípravu podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství. 2a) (4) Dokladem o formální kvalifikaci prvního stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o formální kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel po úspěšném ukončení studia ve střední škole absolvoval a) studium jiné, než uvedené v odstavcích 1 až 3, ve vzdělávací instituci nebo v zaměstnání a případně další odbornou přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia, nebo b) další odbornou přípravu vyžadovanou jako doplněk studia ve střední škole. (5) Pokud byly vzdělání a příprava, potvrzené dokladem o formální kvalifikaci podle odstavců 1 až 4, získány z větší části mimo členské státy, a je-li tento doklad o formální kvalifikaci uznán v členském státě původu jako doklad o formální kvalifikaci, který uchazeče činí odborně kvalifikovaným pro výkon regulované činnosti, musí být tento doklad doplněn potvrzením příslušného orgánu členského státu původu, že uchazeč předmětnou činnost vykonával po dobu nejméně 3 let, nebo nejméně 2 let v případě dokladu o formální kvalifikaci prvního stupně. (6) Za doklad o formální kvalifikaci čtvrtého stupně se považuje rovněž doklad o formální kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu po úspěšném
8
absolvování vzdělání a přípravy v tomto nebo v jiném členském státě, uznaný příslušným orgánem členského státu původu za rovnocenný dokladu o formální kvalifikaci čtvrtého stupně, který a) uchazeče činí odborně kvalifikovaným pro výkon regulované činnosti v členském státě původu [§ 3 písm. b)], nebo b) potvrzuje vzdělání a přípravu, které uchazeče odborně připravily pro výkon předmětné činnosti, pokud předmětná činnost není v tomto státě regulovanou činností a pokud toto uznávání bylo předem oznámeno ostatním členským státům a Komisi Evropských společenství (dále jen "Komise"). Ustanovení věty prvé se obdobně vztahuje na doklad o formální kvalifikaci třetího, druhého a prvního stupně. §4 Stupně dokladů o dosažené kvalifikaci (1) Dokladem o dosažené kvalifikaci pátého stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel po získání středního vzdělání s maturitní zkouškou, popřípadě jiného vzdělání požadovaného v členském státě původu pro přijetí na vysokou školu nebo instituci obdobné úrovně, úspěšně absolvoval více než čtyřleté denní nebo prezenční studium nebo externí nebo distanční studium odpovídající délky na vysoké škole nebo instituci obdobné úrovně a případně další přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia. (2) Dokladem o dosažené kvalifikaci čtvrtého stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel po získání středního vzdělání s maturitní zkouškou, popřípadě jiného vzdělání požadovaného v členském státě původu pro přijetí na vysokou školu nebo instituci obdobné úrovně, úspěšně absolvoval alespoň tříleté, nejvýše však čtyřleté denní nebo prezenční studium nebo externí nebo distanční studium odpovídající délky na vysoké škole, instituci vyššího vzdělávání nebo instituci obdobné úrovně a případně další přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia. (3) Dokladem o dosažené kvalifikaci třetího stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel úspěšně absolvoval a) po získání středního vzdělání s maturitní zkouškou, popřípadě jiného vzdělání požadovaného v členském státě původu pro přijetí na vysokou školu nebo instituci obdobné úrovně, alespoň jednoleté, ale kratší než tříleté denní nebo prezenční studium nebo externí nebo distanční studium odpovídající délky a případně další přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia, nebo b) vzdělávání a přípravu uvedenou v seznamu vzdělávání a přípravy se zvláštní strukturou, vydaném ministerstvem sdělením ve Věstníku ministerstva v souladu s obecnou směrnicí nebo jiným předpisem Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací 2m).
9
(4) Dokladem o dosažené kvalifikaci druhého stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel po úspěšném ukončení středního vzdělávání absolvoval a) další vzdělávání a přípravu, která není součástí vzdělávání a přípravy vedoucí k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci třetího až pátého stupně, ve vzdělávací instituci nebo v zaměstnání a případně zkušební praxi nebo praxi pod dohledem vyžadovanou jako doplněk tohoto vzdělávání a přípravy, nebo b) další zkušební praxi nebo praxi pod dohledem vyžadovanou jako doplněk odborného vzdělávání ve střední škole nebo v konzervatoři. (5) Dokladem o dosažené kvalifikaci prvního stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který potvrzuje, že jeho držitel a) absolvoval vzdělávací kurz nebo zkoušku způsobilosti, které nejsou součástí vzdělávání a přípravy vedoucí k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci druhého až pátého stupně, v členském státě původu, b) vykonával předmětnou činnost po dobu 3 let na plný úvazek nebo po tomu odpovídající dobu na částečný úvazek během předchozích 10 let v členském státě původu, nebo c) úspěšně ukončil základní nebo střední vzdělávání. (6) Za doklad o dosažené kvalifikaci podle odstavců 1 až 5 se považuje rovněž doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí třetího státu nebo potvrzující vzdělávání a přípravu získanou z větší části mimo členské státy, pokud byla jeho rovnocennost uznána v členském státě původu a je-li tento doklad doplněn potvrzením příslušného orgánu členského státu původu, že uchazeč předmětnou činnost na území tohoto členského státu vykonával po dobu nejméně 3 let. (7) Za doklad o dosažené kvalifikaci pátého stupně se považuje rovněž doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu po úspěšném absolvování vzdělávání a přípravy v tomto nebo v jiném členském státě, jsou-li tomuto dokladu právním řádem členského státu původu přiznávány rovnocenné právní účinky jako dokladu o dosažené kvalifikaci pátého stupně, který a) uchazeče v členském státě původu činí odborně kvalifikovaným pro výkon regulované činnosti (§ 3 písm. b) bod 1), nebo b) potvrzuje vzdělávání a přípravu, které uchazeče odborně připravily pro výkon předmětné činnosti, pokud předmětná činnost není v členském státě původu regulovanou činností (§ 3 písm. b) bod 2). Věta první se obdobně vztahuje na doklad o dosažené kvalifikaci prvního až čtvrtého stupně. §5 Odborná kvalifikace osob poskytujících služby (1) Osoba, která je usazena 3) v jiném členském státě a na území České republiky poskytuje ojediněle nebo dočasně služby 4) (dále jen "poskytovatel služby"), jejichž součástí
10
je výkon regulované činnosti, je oprávněna vykonávat tuto činnost, aniž požádá o uznání odborné kvalifikace podle tohoto zákona. (2) Uznávací orgán je oprávněn přezkoumat odbornou kvalifikaci a jinou způsobilost poskytovatele služby a jeho odpovědného zástupce, je-li ustaven, pokud existuje důvodné podezření, že dochází k závažnému ohrožení zájmů uvedených v § 2 odst. 2 nebo k neoprávněnému poskytování služeb. Za tím účelem si vyžádá potřebné informace od příslušného orgánu členského státu usazení postupem podle § 30 až 35, nebo od správního úřadu, jemuž je poskytování služeb oznámeno podle zvláštního právního předpisu. Pokud zjistí nedostatky v odborné kvalifikaci poskytovatele služby, které závažně ohrožují zájmy uvedené v § 2 odst. 2, omezí nebo zakáže podle okolností konkrétního případu poskytovateli služby výkon regulované činnosti na území České republiky, dokud nebude jeho odborná kvalifikace uznána podle tohoto nebo zvláštního zákona. Uznávací orgán se při rozhodování řídí zásadou přiměřenosti. (3) Poskytovatel služby používá při výkonu regulované činnosti na území České republiky profesní označení užívané v členském státě původu, pokud takové profesní označení existuje, a to v úředním jazyce tohoto státu; spolu s tímto profesním označením lze uvádět i jeho český překlad. HLAVA II POSTUP UZNÁVACÍHO ORGÁNU PŘI UZNÁVÁNÍ ODBORNÉ KVALIFIKACE Díl 1 Obecná ustanovení k uznávání odborné kvalifikace §6 (1) Vyžaduje-li se v České republice pro výkon regulované činnosti doklad o formální kvalifikaci podle § 4, postupuje uznávací orgán podle § 8 až 15. Pokud je uchazeč držitelem jiného dokladu o formální kvalifikaci nebo dokladu o formální kvalifikaci vydaného ve třetím státě, postupuje uznávací orgán podle § 16. (2) Vyžaduje-li se v České republice pro výkon regulované činnosti průkaz způsobilosti, postupuje uznávací orgán podle § 17. Vyžaduje-li se v České republice doklad o ukončení základního nebo všeobecného středního vzdělání, postupuje uznávací orgán podle § 18. (3) Hodlá-li uchazeč v České republice vykonávat regulovanou činnost v oblasti uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu, postupuje uznávací orgán podle § 19. §7 Uznávání odborné praxe (1) Uznávací orgán uzná odbornou praxi uchazeče, pokud uchazeč předloží doklad o odborné praxi vykonané v členském státě v oboru a v délce požadované zvláštním právním předpisem. Ustanovení zvláštního právního předpisu stanovující zvláštní požadavky na výkon odborné praxe tím nejsou dotčena.
11
(2) Pokud uchazeč získal odbornou praxi ve třetím státě a tato odborná praxe byla uznána v členském státě původu, použije se odstavec 1 obdobně. Pokud tato odborná praxe nebyla uznána v členském státě původu, může uznávací orgán požadovat předložení dalších dokladů prokazujících obsah a délku uchazečovy odborné praxe. §6 (1) Vyžaduje-li se v České republice pro výkon regulované činnosti [§ 3 písm. e)] doklad o dosažené kvalifikaci podle § 4, postupuje uznávací orgán podle § 8 až 15. (2) Pokud je uchazeč držitelem jiného dokladu o dosažené kvalifikaci než dokladu uvedeného v § 4, avšak nejsou splněny podmínky podle § 4 odst. 6, postupuje uznávací orgán podle § 17. (3) Hodlá-li uchazeč v České republice vykonávat činnost v odvětví uvedeném v seznamu činností souvisejících s kategoriemi odborné praxe, vydaném ministerstvem sdělením ve Věstníku ministerstva v souladu s obecnou směrnicí nebo jiným předpisem Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací3), postupuje uznávací orgán podle § 18. §7 Uznávání odborné praxe Uznávací orgán uzná odbornou praxi uchazeče vyžadovanou zvláštním právním předpisem pro výkon regulované činnosti na území České republiky, pokud uchazeč předloží doklad o odborné praxi vykonané v členském státě nebo ve třetím státě v oboru a v délce požadované zvláštním právním předpisem. Ustanovení zvláštního právního předpisu, který stanoví zvláštní požadavky na výkon odborné praxe, tím nejsou dotčena. Díl 2 Uznávání odborné kvalifikace, vyžaduje-li se v České republice pro výkon regulované činnosti doklad o formální kvalifikaci Díl 2 Obecný systém uznávání odborné kvalifikace §8 Uznávání dokladu o formální kvalifikaci podle § 4 (1) Uznávací orgán, za podmínek uvedených v § 11 a 12, uzná odbornou kvalifikaci uchazeče jako rovnocennou odborné kvalifikaci vyžadované v České republice, pokud uchazeč a) je držitelem dokladu o formální kvalifikaci podle § 4, který jej činí odborně kvalifikovaným pro výkon regulované činnosti v členském státě původu [§ 3 písm. b)] a který je nejméně stejného stupně nebo o jeden stupeň nižší,5) než doklad o formální kvalifikaci vyžadovaný v České republice,
12
b) předmětnou činnost vykonával po dobu 2 let na plný úvazek nebo po tomu odpovídající dobu na částečný úvazek během předchozích 10 let v členském státě původu, ve kterém předmětná činnost není regulovanou činností, a je držitelem dokladu o formální kvalifikaci podle § 4 prokazujícího, že uchazeč absolvoval vzdělání a přípravu, které jej odborně připravují v tomto členském státě pro výkon předmětné činnosti, a který je nejméně stejného stupně nebo o jeden stupeň nižší, 6) než doklad o formální kvalifikaci vyžadovaný v České republice, nebo c) je držitelem dokladu o formální kvalifikaci podle § 4 uděleného po ukončení regulovaného vzdělání, které jej odborně připravuje v členském státě původu pro výkon předmětné činnosti, je-li tento doklad nejméně stejného stupně nebo o jeden stupeň nižší,6) než doklad o formální kvalifikaci vyžadovaný v České republice. (2) Pokud uchazeč hodlá v České republice vykonávat regulovanou činnost a vyžaduje-li se pro její výkon doklad o formální kvalifikaci třetího nebo druhého stupně, uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče za podmínek uvedených v § 11 a 12, pokud uchazeč předloží doklad o regulovaném vzdělání podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, 6a) které jej odborně připravuje pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu. (3) Pokud uchazeč hodlá v České republice vykonávat regulovanou činnost, vyžadujeli se pro její výkon doklad o formální kvalifikaci prvního stupně, uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče, za podmínek uvedených v § 12, pokud uchazeč předmětnou činnost vykonával po dobu 3 let na plný úvazek nebo po tomu odpovídající dobu na částečný úvazek během předchozích 10 let v členském státě původu, ve kterém není předmětná činnost regulovanou činností. §8 Uznávání odborné kvalifikace na základě dokladu o dosažené kvalifikaci (1) Uznávací orgán, za podmínek uvedených v § 10, uzná odbornou kvalifikaci uchazeče jako rovnocennou odborné kvalifikaci vyžadované v České republice, pokud uchazeč a) je držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci podle § 4, který jej činí odborně kvalifikovaným pro výkon regulované činnosti v členském státě původu [§ 3 písm. b) bod 1] a který je nejméně stejného stupně nebo o jeden stupeň nižší, než doklad o dosažené kvalifikaci vyžadovaný v České republice, b) předmětnou činnost vykonával po dobu 2 let na plný úvazek nebo po tomu odpovídající dobu na částečný úvazek během předchozích 10 let v členském státě původu, ve kterém předmětná činnost není regulovanou činností, a je držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci podle § 4 prokazujícího, že uchazeč absolvoval vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravují v tomto členském státě pro výkon předmětné činnosti [§ 3 písm. b) bod 2], a který je nejméně stejného stupně nebo o jeden stupeň nižší, než doklad o dosažené kvalifikaci vyžadovaný v České republice, nebo c) je držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci nejméně druhého stupně podle § 4 vydaného mu po úspěšném ukončení regulovaného vzdělávání, které jej odborně připravuje v členském státě původu pro výkon předmětné činnosti [§ 3 písm. b) bod 13
2], je-li tento doklad nejméně stejného stupně nebo o jeden stupeň nižší, než doklad o dosažené kvalifikaci vyžadovaný v České republice. (2) Hodlá-li uchazeč v České republice vykonávat regulovanou činnost a vyžadujeli se pro její výkon doklad o dosažené kvalifikaci prvního až čtvrtého stupně, uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče za podmínek uvedených v § 10, pokud uchazeč předloží doklad o regulovaném vzdělávání uvedeném v seznamu regulovaného vzdělávání a odborné přípravy vydaném ministerstvem sdělením ve Věstníku ministerstva v souladu s obecnou směrnicí nebo jiným předpisem Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací4), které jej odborně připravuje pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu. §9 Uznávání odborné praxe Vyžaduje-li se v České republice odborná praxe v návaznosti na získaný doklad o formální dosažené kvalifikaci a nelze-li uznat uchazečovu odbornou praxi podle § 7, považuje se tato odborná praxe za praxi pod dohledem, která je součástí vzdělání vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice. § 10 Kompenzační opatření Uznávací orgán může před uznáním odborné kvalifikace uchazeče požadovat, aby uchazeč prokázal výkon předmětné činnosti ve stanovené délce, absolvoval adaptační období, nebo složil rozdílovou zkoušku (dále jen "kompenzační opatření"). Uznávací orgán může uložit pouze jedno kompenzační opatření. § 11 Prokazování výkonu předmětné činnosti (1) Uznávací orgán může požadovat, aby uchazeč prokázal výkon předmětné činnosti v členském státě původu, pokud a) uchazeč hodlá vykonávat v České republice regulovanou činnost, vyžaduje-li se pro její výkon doklad o formální kvalifikaci vyššího stupně než prvního, b) uchazeč je držitelem dokladu o formální kvalifikaci vyššího stupně než prvního a c) délka vzdělání a přípravy po získání úplného středního, úplného středního odborného nebo středního vzdělání (dále jen "délka vzdělání a přípravy") uchazeče je nejméně o 1 rok kratší, než délka vzdělání a přípravy vyžadované v České republice (dále jen "chybějící doba"). (2) V případě dokladu o formální kvalifikaci podle § 4 odst. 6 se délkou vzdělání a přípravy uchazeče rozumí délka vzdělání a přípravy potřebná pro vydání dokladu o formální kvalifikaci příslušného stupně v uznávajícím členském státě.
14
(3) Prokázání výkonu předmětné činnosti se nepožaduje, pokud se pro výkon této činnosti v České republice vyžaduje doklad o vzdělání a přípravě podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství. 2a) (4) Požadovaná délka výkonu předmětné činnosti nesmí přesahovat 4 roky a zároveň nesmí přesahovat a) dvojnásobek chybějící doby, pokud se chybějící doba týká studia nebo zkušební praxe, b) chybějící dobu, pokud se tato chybějící doba týká praxe pod dohledem. (5) Uznávací orgán určí délku výkonu předmětné činnosti v rozhodnutí podle § 24. (6) Doba, po kterou uchazeč předmětnou činnost vykonával v členském státě původu podle § 8 odst. 1 písm. b), se započítává do doby výkonu předmětné činnosti podle předchozích odstavců. § 10 Kompenzační opatření (1) Uznávací orgán může za podmínek uvedených v odstavcích 2 až 4 před uznáním odborné kvalifikace požadovat, aby uchazeč absolvoval adaptační období anebo složil rozdílovou zkoušku (dále jen „kompenzační opatření“). Uznávací orgán může po uchazeči požadovat splnění pouze jednoho kompenzačního opatření. (2) Uznávací orgán může požadovat splnění kompenzačního opatření, pokud a) délka vzdělávání a přípravy uchazeče je nejméně o 1 rok kratší, než délka vzdělávání a přípravy, která vede k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci vyžadovaného pro výkon regulované činnosti na území České republiky, b) obsah vzdělávání a přípravy uchazeče, z hlediska teoretických a praktických oblastí uvedených v dokladu o dosažené kvalifikaci uchazeče, je podstatně rozdílný od obsahu vzdělávání a přípravy vyžadovaného v České republice, nebo c) uchazeč hodlá v rámci profese v České republice vykonávat skupinu regulovaných činností, avšak v členském státě původu vykonává nebo vykonával jen některé z těchto regulovaných činností a tomu odpovídá i vzdělávání a příprava uchazeče, jejíž obsah je podstatně rozdílný od obsahu vzdělávání a přípravy vyžadovaného v České republice. (3) Pro účely odstavců 1 a 2: a) se obsahem vzdělávání a přípravy vyžadovaným v České republice rozumí teoretické a praktické oblasti, které jsou součástí obsahu vzdělávání a přípravy vedoucí k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci vyžadovaného v České republice, a jejichž znalost je nezbytná pro výkon regulované činnosti; v případě regulovaných činností, pro jejichž výkon příslušná směrnice nebo jiný předpis Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací stanoví minimální požadavky na vzdělávání a přípravu, se obsahem vzdělávání a přípravy vyžadovaným v České republice rozumí minimální požadavky stanovené uvedeným předpisem,
15
b) v případě dokladu o dosažené kvalifikaci podle § 4 odst. 7 se délkou vzdělávání a přípravy uchazeče rozumí délka vzdělávání a přípravy vyžadovaná v členském státě původu pro vydání dokladu o dosažené kvalifikaci příslušného stupně, jemuž je v tomto státě staven na roveň doklad o dosažené kvalifikaci uchazeče, c) při posuzování, zda je rozdíl v obsahu vzdělávání a přípravy podstatný, uznávací orgán přihlédne zejména k tomu, zda odborná kvalifikace uchazeče poskytuje obdobné záruky ochrany zájmů uvedených v § 2 odst. 2 jako zvláštní právní předpis upravující podmínky výkonu regulované činnosti. (4) Uznávací orgán splnění kompenzačního opatření nepožaduje a uzná odbornou kvalifikaci uchazeče, pokud uchazečova odborná kvalifikace splňuje podmínky uvedené v příslušné směrnici nebo jiném předpisu Evropských společenství, který stanoví soubor požadavků na odbornou kvalifikaci, jež vyrovnávají podstatné rozdíly mezi vzděláváním a přípravou vyžadovanou pro výkon regulované činnosti v různých členských státech (dále jen „společná platforma“)4a), nebo pokud je rozdíl v délce vzdělávání a přípravy nebo podstatný rozdíl v obsahu vzdělávání a přípravy vyrovnán znalostmi nebo zkušenostmi nabytými v průběhu dosavadního výkonu předmětné činnosti nebo potvrzenými na základě jiného dokladu o odborné kvalifikaci uchazeče. § 11 Volba uchazeče mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou (1) Uchazeč, jemuž je ukládáno kompenzační opatření podle § 10, je s výjimkou případů uvedených v odstavci 2 oprávněn zvolit si mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou. (2) Prováděcí právní předpis může za podmínek uvedených v příslušném předpisu Evropských společenství4b) stanovit regulované činnosti, u kterých je odchylně od odstavce 1 vyloučena volba uchazeče mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou, a určit kompenzační opatření, které bude uchazeči v těchto případech za podmínek uvedených v § 10 uloženo; ustanovení zvláštního zákona5) tím nejsou dotčena. Adaptační období a rozdílová zkouška § 12 (1) Pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, uznávací orgán je oprávněn požadovat, aby uchazeč absolvoval adaptační období nebo složil rozdílovou zkoušku, pokud a) obsah vzdělání a přípravy uchazeče, z hlediska teoretických a praktických oblastí uvedených v dokladu o formální kvalifikaci uchazeče, je podstatně rozdílný od obsahu vzdělání a přípravy vyžadovaného v České republice, b) uchazeč hodlá v rámci profese v České republice vykonávat skupinu regulovaných činností, přičemž v členském státě původu vykonává nebo vykonával jen některé z těchto regulovaných činností, a obsah vzdělání a přípravy uchazeče je podstatně rozdílný od obsahu vzdělání a přípravy vyžadovaného v České republice, nebo c) uznávací orgán postupuje podle § 8 odst. 3. 16
(2) Uznávací orgán kompenzační opatření podle odstavce 1 neuloží a uzná odbornou kvalifikaci uchazeče, pokud je podstatný rozdíl v obsahu vzdělání a přípravy nahrazen znalostmi nebo zkušenostmi nabytými v průběhu dosavadního výkonu předmětné činnosti nebo potvrzenými na základě jiného dokladu o odborné kvalifikaci uchazeče. (3) Pro účely odstavců 1 a 2 se rozumí a) obsahem vzdělání a přípravy vyžadovaným v České republice teoretické a praktické oblasti, které jsou součástí obsahu vzdělání a přípravy vedoucí k vydání dokladu o formální kvalifikaci vyžadovaného v České republice, a jejichž znalost je nezbytná pro výkon regulované činnosti, b) při posuzování, zda je rozdíl v obsahu vzdělání a přípravy podstatný, uznávací orgán přihlédne zejména k tomu, zda odborná kvalifikace uchazeče poskytuje záruky ochrany zájmů uvedených v § 2 odst. 2 srovnatelné se zárukami, které vyžaduje zvláštní právní předpis upravující podmínky výkonu regulované činnosti; uznávací orgán se při rozhodování řídí zásadou přiměřenosti. (4) Pokud uznávací orgán uloží kompenzační opatření podle odstavce 1, umožní uchazeči volbu mezi adaptačním obdobím nebo rozdílovou zkouškou. V případě regulované činnosti uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu uloží uznávací orgán kompenzační opatření uvedené v této příloze. (5) Zvláštní právní předpis nebo stavovský předpis stanoví teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělání a přípravy vyžadované v České republice pro výkon regulované činnosti podle odstavce 3 písm. a). § 13 (1) Adaptačním obdobím se rozumí období výkonu regulované činnosti v České republice pod dohledem odborně způsobilé osoby. Adaptačním obdobím se rozumí období výkonu regulované činnosti v České republice uchazečem pod dohledem odborně způsobilé fyzické osoby za účelem doplnění znalosti teoretických a praktických oblastí, které jsou součástí obsahu vzdělávání a přípravy vedoucí k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci vyžadovaného v České republice a jejichž znalost je nezbytná pro výkon regulované činnosti. Součástí adaptačního období může být i další vzdělání vzdělávání nebo příprava zaměřené na doplnění odborné kvalifikace. (2) Uznávací orgán stanoví seznam oblastí, jejichž znalost je nezbytná pro výkon regulované činnosti a které nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče. Tyto oblasti mohou zahrnovat jak teoretické znalosti, tak i praktické dovednosti požadované pro výkon regulované činnosti. (3) Uznávací orgán stanoví v rozhodnutí podle § 24 podmínky výkonu adaptačního období, a to a) délku adaptačního období, b) oblasti podle odstavce 2, jejichž znalost je uchazeč povinen si doplnit v rámci adaptačního období,
17
c) způsob vyhodnocení adaptačního období. (4) Délka adaptačního období nesmí překročit 3 roky. Pokud uchazeč hodlá vykonávat v České republice regulovanou činnost, vyžaduje-li se pro její výkon doklad o formální dosažené kvalifikaci prvního stupně, nesmí délka adaptačního období překročit 2 roky. (5) Na základě vyjádření odborně způsobilé osoby uvedené v odstavci 1 uznávací orgán vyhodnotí, zda byl splněn účel adaptačního období, po uplynutí doby stanovené podle odstavce 3 písm. a) nebo požádá-li o to uchazeč po uplynutí poloviny této doby a poté po uplynutí každých 6 měsíců. Účel adaptačního období je splněn, pokud uchazeč prokáže znalost oblastí podle odstavce 3 písm. b). V takovém případě uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče. § 14 (1) Rozdílovou zkouškou se rozumí zkouška zaměřená na posouzení schopnosti uchazeče vykonávat regulovanou činnost v České republice. Rozdílová zkouška se koná před uznávacím orgánem, jiným správním úřadem, na vysoké škole nebo jiné vzdělávací instituci příslušného cílového zaměření (dále jen "zkušební zařízení"). (2) Uznávací orgán stanoví seznam oblastí, jejichž znalost je nezbytná pro výkon regulované činnosti a které nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče. Tyto oblasti mohou zahrnovat jak teoretické znalosti, tak i praktické dovednosti požadované pro výkon regulované činnosti. (3) Uznávací orgán stanoví v rozhodnutí podle § 24 podmínky výkonu rozdílové zkoušky, a to a) oblasti podle odstavce 2, které budou předmětem rozdílové zkoušky, a b) průběh a způsob hodnocení rozdílové zkoušky. (4) Rozdílová zkouška má zpravidla písemnou a ústní část. Rozdílová zkouška se skládá zpravidla v českém jazyce. Náklady spojené s provedením rozdílové zkoušky, nejvýše však 3 000 Kč 5000 Kč, hradí uchazeč. (5) Zkušební zařízení vyhodnotí, zda uchazeč v rozdílové zkoušce prospěl či neprospěl. Uchazeč ve zkoušce prospěl, pokud prokáže znalost oblastí podle odstavce 3 písm. a). V takovém případě uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče. § 15 Zvláštní právní předpis nebo stavovský předpis může stanovit pro jednotlivé regulované činnosti nebo pro skupinu regulovaných činností podrobnosti určování požadované délky výkonu předmětné činnosti a podmínek výkonu adaptačního období nebo rozdílové zkoušky. § 15 Prováděcí právní předpis nebo stavovský předpis může stanovit pro jednotlivé regulované činnosti nebo skupinu regulovaných činností , s přihlédnutím k jejich
18
zvláštnostem, způsob určení délky adaptačního období a podmínky výkonu a hodnocení adaptačního období a rozdílové zkoušky, včetně forem, obsahu a rozsahu rozdílové zkoušky. § 16 Zvláštní případy uznávání dokladů o odborné kvalifikaci (1) Je-li uchazeč držitelem jiného dokladu o formální kvalifikaci než dokladu o formální kvalifikaci podle § 4, nebo je-li uchazeč držitelem dokladu o formální kvalifikaci pro výkon regulované činnosti v oblasti uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu a jeho odborná kvalifikace nebyla uznána podle § 19 odst. 1, nebo získal-li uchazeč doklad o formální kvalifikaci ve třetím státě, kromě případu uvedeného v § 4 odst. 5, uznávací orgán zkoumá znalosti a dovednosti potvrzené doklady o odborné kvalifikaci uchazeče a provede jejich srovnání s obsahem vzdělání a přípravy vyžadovaným v České republice. Uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče, pokud neprokáže, že mezi obsahem vzdělání a přípravy uchazeče a obsahem vzdělání a přípravy vyžadovaným v České republice je podstatný rozdíl. V opačném případě nabídne uchazeči volbu mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou. Ustanovení § 9, § 12 až 14 se použijí obdobně. (2) Pokud doklad o formální kvalifikaci uchazeče vydaný ve třetím státě nebyl uznán v členském státě původu, může uznávací orgán požadovat předložení dalších dokladů prokazujících obsah vzdělání a přípravy uchazeče. Díl 3 Zvláštní způsoby uznávání odborné kvalifikace § 17 Uznávání průkazu způsobilosti Vyžaduje-li se v České republice pro výkon regulované činnosti průkaz způsobilosti, uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče, jestliže uchazeč a) vlastní průkaz způsobilosti vyžadovaný v členském státě původu pro výkon regulované činnosti a tento průkaz je vydán příslušným orgánem nebo institucí členského státu, nebo b) prokáže jinou odbornou kvalifikaci získanou v členském státě, pokud odborná kvalifikace uchazeče poskytuje záruky ochrany zájmů uvedených v § 2 odst. 2 srovnatelné se zárukami, které vyžaduje zvláštní právní předpis upravující podmínky výkonu regulované činnosti. § 18 Uznávání dokladu o ukončení základního nebo všeobecného středního vzdělání Vyžaduje-li se v České republice pro výkon regulované činnosti doklad o ukončení základního nebo všeobecného středního vzdělání, uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče, je-li uchazeč držitelem dokladu o vzdělání odpovídajícího stupně vydaného příslušným orgánem nebo institucí jiného členského státu.
19
§ 19 Uznávání odborné kvalifikace pro výkon regulované činnosti v oblastech uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu (1) Uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče pro výkon regulované činnosti v oblasti uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu, pokud uchazeč vykonával předmětnou činnost v členském státě původu a) v případě činností uvedených v seznamu č. 1 přílohy č. 2 k tomuto zákonu 1. po dobu 6 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, 2. po dobu 3 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o nejméně tříletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 3. po dobu 3 po sobě jdoucích let v nezávislém postavení, prokáže-li uchazeč, že vykonával předmětnou činnost nejméně 5 let v postavení zaměstnance, nebo 4. po dobu 5 po sobě jdoucích let ve vedoucím postavení, z toho nejméně 3 roky v odborné funkci s odpovědností za nejméně jedno oddělení podniku, je-li držitelem dokladu o nejméně tříletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, přičemž v případech uvedených v bodech 1 a 3 nesmí být výkon předmětné činnosti ukončen více než 10 let před podáním žádosti podle § 22, b) v případě činností uvedených v seznamu č. 2 přílohy č. 2 k tomuto zákonu 1. po dobu 6 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, 2. po dobu 3 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o nejméně tříletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 3. po dobu 4 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o nejméně dvouletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 4. po dobu 3 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, prokáže-li uchazeč, že vykonával předmětnou činnost nejméně 5 let v postavení zaměstnance, 5. po dobu 5 po sobě jdoucích let v postavení zaměstnance, je-li držitelem dokladu o nejméně tříletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, nebo 6. po dobu 6 po sobě jdoucích let v postavení zaměstnance, je-li držitelem dokladu o nejméně dvouletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, přičemž v případech uvedených pod body 1 a 4 nesmí být výkon předmětné činnosti ukončen více než 10 let před podáním žádosti podle § 22, c) v případě činností uvedených v seznamu č. 3 přílohy č. 2 k tomuto zákonu 1. po dobu 6 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, 2. po dobu 3 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o nejméně tříletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, nebo 3. po dobu 3 po sobě jdoucích let v nezávislém postavení, prokáže-li uchazeč, že vykonával předmětnou činnost nejméně 5 let v postavení zaměstnance, přičemž v případech uvedených pod body 1 a 3 nesmí být výkon předmětné činnosti ukončen více než 10 let před podáním žádosti podle § 22,
20
d) v případě činností uvedených v seznamu č. 4 přílohy č. 2 k tomuto zákonu 1. po dobu 5 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, 2. po dobu 2 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o nejméně tříletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 3. po dobu 3 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o nejméně dvouletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 4. po dobu 2 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, prokáže-li uchazeč, že vykonával předmětnou činnost nejméně 3 roky v postavení zaměstnance, nebo 5. po dobu 3 po sobě jdoucích let v postavení zaměstnance, je-li držitelem dokladu o nejméně dvouletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, e) v případě činností uvedených v seznamu č. 5 přílohy č. 2 k tomuto zákonu po dobu 3 let v nezávislém nebo vedoucím postavení, přičemž výkon předmětné činnosti nesmí být ukončen více než 2 roky přede dnem podání žádosti podle § 22, případně po dobu delší, pokud zvláštní právní předpis umožňuje přerušení výkonu předmětné činnosti po delší dobu, f) v případě činností uvedených v seznamu č. 6 přílohy č. 2 k tomuto zákonu 1. po dobu 3 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, 2. po dobu 2 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o formální kvalifikaci, potvrzujícího vzdělání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 3. po dobu 2 po sobě jdoucích let v nezávislém nebo vedoucím postavení, prokáže-li uchazeč, že vykonával předmětnou činnost nejméně 3 roky v postavení zaměstnance, nebo 4. po dobu 3 po sobě jdoucích let v postavení zaměstnance, je-li držitelem dokladu o formální kvalifikaci, potvrzujícího vzdělání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, přičemž v případech uvedených pod body 1 a 3 nesmí být výkon předmětné činnosti ukončen více než 10 let před podáním žádosti podle § 22. (2) Výkonem předmětné činnosti ve vedoucím postavení se podle odstavce 1 rozumí výkon předmětné činnosti v příslušném odborném odvětví v postavení a) osoby vedoucí nebo osoby pověřené vedením podniku nebo organizační složky podniku, b) odpovědného zástupce podnikatele nebo osoby podle písmene a), nebo c) vedoucího zaměstnance pověřeného obchodními nebo odbornými záležitostmi s odpovědností za nejméně jedno oddělení podniku. (3) V případě, že je uchazeč držitelem dokladu o nejméně dvouletém, ale méně než tříletém vzdělání a přípravě, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, považuje se tento doklad za doklad o tříletém vzdělání a přípravě podle odstavce 1; požadovaná doba výkonu předmětné činnosti v nezávislém nebo vedoucím postavení podle odstavce 1 písm. a) bodů 2 a 4, písm. b) bodu 2, písm. c) bodu 2 a písm. d) bodu 2 nebo v postavení zaměstnance podle odstavce 1 písm. b) bodu 5 se prodlužuje o tuto chybějící dobu vzdělání a přípravy.
21
(4) Pokud nelze uznat odbornou kvalifikaci uchazeče podle odstavce 1, použije se ustanovení § 16 obdobně. Díl 3 Zvláštní způsoby uznávání odborné kvalifikace § 17 Uznávání odborné kvalifikace na základě jiných dokladů o dosažené kvalifikaci než dokladů uvedených v § 4 (1) Je-li uchazeč držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci, který nesplňuje podmínky uvedené v § 4, zejména je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného ve třetím státě a nejsou-li splněny podmínky podle § 4 odst. 6, uznávací orgán posoudí znalosti a dovednosti potvrzené doklady o odborné kvalifikaci uchazeče a provede jejich srovnání s obsahem vzdělávání a přípravy, která vede k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci vyžadovaného v České republice pro výkon regulované činnosti. (2) Uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče, neprokáže-li, že mezi znalostmi a dovednostmi potvrzenými doklady o odborné kvalifikaci uchazeče a obsahem vzdělávání a přípravy, která vede k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci vyžadovaného v České republice pro výkon regulované činnosti, je podstatný rozdíl. V opačném případě požaduje po uchazeči splnění kompenzačního opatření. (3) Ustanovení § 9 až 11 a § 13 a 14 se při uznávání podle odstavců 1 a 2 použijí obdobně. § 18 Uznávání odborné kvalifikace pro výkon regulované činnosti v odvětvích uvedených v příslušné příloze směrnice Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací (1) Uznávací orgán uzná odbornou kvalifikaci uchazeče pro výkon regulované činnosti v odvětví uvedeném v příslušné příloze směrnice Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací4a), pokud uchazeč vykonával předmětnou činnost v členském státě původu a) v případě činností uvedených v seznamu vydaném ministerstvem sdělením ve Věstníku ministerstva v souladu se seznamem I přílohy IV směrnice Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací 1. po dobu 6 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, 2. po dobu 3 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího nejméně tříleté vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 3. po dobu 4 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího 22
nejméně dvouleté vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 4. po dobu 3 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba, prokáže-li uchazeč, že vykonával předmětnou činnost nejméně 5 let v pracovněprávním vztahu, služebním, členském nebo obdobném poměru (dále jen „pracovněprávní vztah“), nebo 5. po dobu 5 po sobě jdoucích let ve vedoucím postavení, z toho nejméně 3 roky v odborné funkci s odpovědností za nejméně jedno oddělení podniku, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího nejméně tříleté vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu; tento bod se nepoužije, jde-li o uznávání odborné kvalifikace pro výkon regulované činnosti v odvětví označeném jako oddíl ex 855 mezinárodního standardu klasifikace hospodářských činností (kadeřnictví), přičemž v případech uvedených v bodech 1 a 4 nesmí být výkon předmětné činnosti ukončen více než 10 let před podáním žádosti podle § 22, b) v případě činností uvedených v seznamu vydaném ministerstvem sdělením ve Věstníku ministerstva v souladu se seznamem II přílohy IV směrnice Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací 1. po dobu 5 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, 2. po dobu 3 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího nejméně tříleté vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 3. po dobu 4 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího nejméně dvouleté vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 4. po dobu 3 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, prokáže-li uchazeč, že vykonával předmětnou činnost nejméně 5 let v pracovněprávním vztahu, 5. po dobu 5 po sobě jdoucích let v pracovněprávním vztahu, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího nejméně tříleté vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, nebo 6. po dobu 6 po sobě jdoucích let v pracovněprávním vztahu, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího nejméně dvouleté vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, přičemž v případech uvedených v bodech 1 a 4 nesmí být výkon předmětné činnosti ukončen více než 10 let před podáním žádosti podle § 22,
23
c) v případě činností uvedených v seznamu vydaném ministerstvem sdělením ve Věstníku ministerstva v souladu se seznamem III přílohy IV směrnice Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací 1. po dobu 3 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, 2. po dobu 2 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, 3. po dobu 2 po sobě jdoucích let jako samostatně výdělečně činná osoba nebo ve vedoucím postavení, prokáže-li uchazeč, že vykonával předmětnou činnost nejméně 3 roky v pracovněprávním vztahu, nebo 4. po dobu 3 po sobě jdoucích let v pracovněprávním vztahu, je-li držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci vydaného nebo uznaného příslušným orgánem nebo institucí členského státu a potvrzujícího vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravují pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, přičemž v případech uvedených v bodech 1 a 3 nesmí být výkon předmětné činnosti ukončen více než 10 let před podáním žádosti podle § 22. (2) Výkonem předmětné činnosti ve vedoucím postavení podle odstavce 1 se rozumí výkon předmětné činnosti v příslušném odvětví v postavení a) osoby pověřené vedením podniku nebo organizační složky podniku, b) odpovědného zástupce podnikatele nebo osoby podle písmene a), nebo c) vedoucího zaměstnance pověřeného obchodními nebo odbornými záležitostmi s odpovědností za nejméně jedno oddělení podniku. (3) Nelze-li uznat odbornou kvalifikaci uchazeče podle odstavce 1, použije se ustanovení § 7 až 15 obdobně. HLAVA III UZNÁVÁNÍ JINÉ ZPŮSOBILOSTI § 20 (1) Vyžaduje-li se pro výkon regulované činnosti v České republice splnění podmínky bezúhonnosti, považuje se za dostačující doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu, který prokazuje splnění této podmínky. Tímto dokladem je výpis z rejstříku trestů nebo odpovídající doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu, který dokládá, že požadavky na bezúhonnost pro výkon regulované činnosti jsou splněny. (2) Vyžaduje-li se pro výkon regulované činnosti v České republice doklad o tom, že na majetek uchazeče nebyl prohlášen konkurs, nebo doklad o tom, že uchazeč vykonával činnost s péčí řádného hospodáře jako prokurista nebo jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu právnické osoby, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, nebo doklad o tom, že uchazeč nebyl postižen za správní delikt nebo za disciplinární nebo
24
kárné provinění v souvislosti s výkonem předmětné činnosti, považuje se za dostačující doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu, který tuto skutečnost prokazuje. (1) Vyžaduje-li se pro výkon regulované činnosti v České republice doklad o tom, že je uchazeč bezúhonný nebo že nebyl postižen za správní delikt nebo za disciplinární nebo kárné provinění v souvislosti s výkonem předmětné činnosti, považuje se za dostačující doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu, který tuto skutečnost prokazuje. Tímto dokladem je výpis z evidence rejstříku trestů nebo obdobné evidence členského státu původu nebo odpovídající doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu, popřípadě, není-li taková evidence v členském státě původu vedena, čestné prohlášení uchazeče o jeho bezúhonnosti. (2) Vyžaduje-li se pro výkon regulované činnosti v České republice doklad o tom, že vůči uchazeči nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku, že vůči němu nebyl prohlášen konkurs a toto prohlášení nebylo zamítnuto proto, že jeho majetek nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nebo že výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby uchazečem nebrání překážka předchozího působení v jakékoliv srovnatelné funkci v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs nebo vůči které byl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku2j), považuje se za dostačující doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu, který tuto skutečnost prokazuje. (3) Nevydávají-li příslušné orgány členských států doklady podle odstavců 1 a 2, nahrazují se čestným prohlášením, které uchazeč učinil před příslušným orgánem členského státu původu anebo, je-li to vhodné, před notářem usazeným v členském státu původu. (4) Vyžaduje-li se pro výkon regulované činnosti v České republice splnění podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče, považuje se za dostačující doklad o zdravotní způsobilosti vyžadovaný členským státem původu. Nepožaduje-li členský stát původu pro výkon předmětné činnosti zdravotní způsobilost, považuje se za dostačující doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu, který splnění podmínky stanovené zvláštním právním předpisem České republiky prokazuje. (5) Vyžaduje-li se pro výkon regulované činnosti v České republice doklad o finanční způsobilosti pro výkon regulované činnosti uchazeče, považuje se za dostačující doklad vydaný peněžním ústavem v členském státě původu, který splnění podmínky stanovené zvláštním právním předpisem České republiky prokazuje. (6) Vyžaduje-li se pro výkon regulované činnosti v České republice doklad o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu regulované činnosti, považuje se za dostačující potvrzení vydané uchazeči pojišťovnou v členském státě původu, pokud je z tohoto potvrzení zřejmé, že rozsah a podmínky pojištění odpovídají požadavkům zvláštního právního předpisu. (7) Vyžaduje-li se pro výkon regulované činnosti v České republice, aby uchazeč učinil čestné prohlášení a forma takového prohlášení nemůže být použita státními příslušníky jiného členského státu zejména z důvodu jejich státní příslušnosti, náboženského vyznání nebo pro rozpor s jejich svědomím, uznávací orgán zajistí uchazeči možnost učinit čestné prohlášení jinou vhodnou formou.
25
(8) Doklad uvedený v odstavcích 1 až 4 a odstavci 6 nesmí být starší než 3 měsíce. (8) Doklad uvedený v odstavcích 1 až 6 nesmí být v den zahájení řízení o uznání odborné kvalifikace [§ 22 odst. 1] starší než 3 měsíce.
§ 21 Znalost českého jazyka se vyžaduje pouze v rozsahu nezbytně nutném k výkonu regulované činnosti. HLAVA IV ŘÍZENÍ O UZNÁNÍ ODBORNÉ KVALIFIKACE § 22 Žádost (1) Uchazeč předkládá žádost o uznání odborné kvalifikace uznávacímu orgánu. Uchazeč může žádost předložit i Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") ministerstvu, které ji bez zbytečného odkladu postoupí uznávacímu orgánu. Uchazeč může současně požádat o uznání jiné způsobilosti. (2) Uchazeč v žádosti uvede a) jméno a příjmení, datum narození, státní příslušnost, adresu pro doručování písemností, b) regulovanou činnost, kterou hodlá v České republice vykonávat, vykonávat, popřípadě i navrhovaný rozsah oprávnění k jejímu výkonu, a c) zamýšlenou formu výkonu regulované činnosti (podnikatel, zaměstnanec) (jako osoba samostatně výdělečně činná, jako odpovědný zástupce podnikatele nebo v pracovněprávním vztahu). (3) Pokud tento zákon nestanoví jinak, doloží uchazeč svou žádost a) průkazem totožnosti a dokladem osvědčujícím jeho státní příslušnost, b) dokladem o odborné kvalifikaci, c) dokladem o jiné způsobilosti, d) dokladem o zaplacení správního poplatku. Uznávací orgán však může požadovat od uchazeče předložení jen těch dokladů, které jsou nezbytné k posouzení žádosti. (3) Uchazeč k žádosti přiloží: a) průkaz totožnosti, doklad osvědčující státní příslušnost a případně doklad potvrzující právní postavení uvedené v § 1 odst. 2, b) doklad o odborné kvalifikaci,
26
c) doklad o jiné způsobilosti podle § 20, d) doklad o zaplacení správního poplatku6a). (4) Z dokladu o formální dosažené kvalifikaci musí být zřejmý jeho stupeň, popřípadě jiné náležitosti vyžadované tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, a musí z něho vyplývat délka a obsah vzdělání vzdělávání a přípravy, které prokazuje. (5) Dokladem o výkonu předmětné činnosti je doklad vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, pokud je na jeho území předmětná činnost regulovanou činností nebo podléhá dohledu správního orgánu. Pokud v členském státě původu není předmětná činnost regulovanou činností, výkon předmětné činnosti nepodléhá dohledu správního orgánu a příslušný orgán nebo instituce takový doklad nevydává, může být dokladem o výkonu předmětné činnosti i doklad prokazující výkon předmětné samostatné výdělečné činnosti uchazečem, doklad vydaný zaměstnavatelem uchazeče nebo jiný doklad prokazující, že uchazeč vykonával předmětnou činnost v členském státě původu. V případě pochybností je uznávací orgán oprávněn požadovat předložení čestného prohlášení o skutečnostech podle věty druhé. Doklad o výkonu předmětné činnosti obsahuje údaje potřebné pro posouzení žádosti o uznání odborné kvalifikace, zejména údaje o délce, obsahu a formě výkonu předmětné činnosti. (6) Doklad uvedený v odstavci 3 se předkládá v originále nebo v kopii. Doklad uvedený v odstavci 3 písm. b) a c) musí být přeložen do českého jazyka, pokud v něm není vydán nebo pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. V případě pochybností o správnosti překladu je uznávací orgán oprávněn požadovat přeložení tohoto dokladu do českého jazyka tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků. 7) (7) Doklad vydaný příslušnými orgány členských států se považuje za veřejnou listinu. Pravost razítek a podpisů na této listině se neověřuje. Má-li uznávací orgán pochybnosti o pravosti předloženého dokladu, požádá příslušný orgán jiného členského státu podle § 30 až 35 o potvrzení jeho pravosti. (6) Doklady uvedené v odstavci 3 písm. a) se předkládají v kopii. Uznávací orgán může požadovat předložení originálu těchto dokladů k nahlédnutí. Doklady uvedené v odstavci 3 písm. b) a c) se předkládají v originále nebo úředně ověřené kopii, není-li možné pravost jejich kopií ověřit přostřednictvím aministrativní spolupráce. Doklady se předkládají spolu s překladem do českého jazyka, pokud v něm nebyly vydány. Má-li uznávací orgán pochybnosti o správnosti překladu a nelze-li správnost překladu ověřit prostřednictvím administrativní spolupráce, může uznávací orgán na uchazeči požadovat předložení úředně ověřeného překladu dokladu do českého jazyka tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků7). (7) Doklad vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu se považuje za veřejnou listinu. Pravost podpisů nebo otisků razítek na tomto dokladu se neověřuje. Má-li uznávací orgán pochybnost o pravosti předloženého dokladu, požádá příslušný orgán členského státu podle § 30 až 35 o potvrzení jeho pravosti; jedná-li se o doklad vydaný Evropskou školou, požádá o potvrzení pravosti ředitele dané školy. Má-li uznávací orgán pochybnost o příslušnosti orgánu jiného členského státu, požádá příslušný orgán nebo jiný dotčený orgán tohoto členského státu nebo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky o součinnost. 27
(8) Byl-li doklad o odborné kvalifikaci nebo doklad o jiné způsobilosti vydán příslušným orgánem nebo institucí třetího státu, popřípadě nejsou-li u dokladu o dosažené kvalifikaci splněny podmínky podle § 4 odst. 6, musí být pravost podpisů a otisků razítek na originálu tohoto dokladu a případně skutečnost, že instituce, která doklad vydala, poskytuje vzdělávání a přípravu v souladu s právními předpisy tohoto třetího státu a vydává doklady o odborné kvalifikaci, které jsou v tomto třetím státě uznávány bez nutnosti ověření jejich rovnocennosti, ověřena příslušným zastupitelským úřadem České republiky a ministerstvem zahraničních věcí nebo příslušným orgánem takového třetího státu, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. § 23 Řízení Řízení o uznání odborné kvalifikace probíhá před uznávacím orgánem v českém jazyce. § 24 Rozhodnutí (1) Uzná-li uznávací orgán odbornou kvalifikaci uchazeče, vydá o tom rozhodnutí. V rozhodnutí uznávací orgán kromě obecných náležitostí uvede a) regulovanou činnost, pro niž byla uznána odborná kvalifikace, a b) formu výkonu regulované činnosti, pro niž byla uznána odborná kvalifikace. (2) Požaduje-li uznávací orgán před uznáním odborné kvalifikace uchazeče splnění kompenzačních opatření, uvede v rozhodnutí požadované kompenzační opatření. V případě, že uznávací orgán postupuje podle § 11, uvede požadovanou délku výkonu předmětné činnosti. V případě, že uznávací orgán postupuje podle § 12, uvede podmínky vykonání adaptačního období nebo rozdílové zkoušky (§ 13 odst. 3, § 14 odst. 3). Pokud volba mezi adaptačním obdobím nebo rozdílovou zkouškou náleží uchazeči, uvede podmínky výkonu obou kompenzačních opatření. Odborně způsobilým k výkonu regulované činnosti podle zvláštního právního předpisu se uchazeč stává až rozhodnutím vydaným podle odstavce 6. Uznávací orgán uvede tuto skutečnost v rozhodnutí. (1) Uzná-li uznávací orgán odbornou kvalifikaci uchazeče, vydá o tom rozhodnutí. V rozhodnutí uznávací orgán v závislosti na rozsahu uznané kvalifikace uchazeče kromě obecných náležitostí uvede: a) regulovanou činnost, pro niž byla uznána odborná kvalifikace a rozsah oprávnění k jejímu výkonu, a b) formu, popřípadě další podmínky, výkonu regulované činnosti, pro niž byla uznána odborná kvalifikace. (2) Požaduje-li uznávací orgán před uznáním odborné kvalifikace splnění kompenzačního opatření, uvede v rozhodnutí podmínky vykonání adaptačního období a rozdílové zkoušky. S výjimkou případů uvedených v § 11 odst. 2 uvede podmínky vykonání adaptačního období jakož i rozdílové zkoušky. Odborně způsobilým k výkonu
28
regulované činnosti v České republice podle zvláštního právního předpisu se uchazeč stává dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle odstavce 6. (3) Uznávací orgán vydá rozhodnutí o zamítnutí žádosti o uznání odborné kvalifikace, nemůže-li být odborná kvalifikace uchazeče uznána. (4) Je-li součástí žádosti o uznání odborné kvalifikace též žádost o uznání jiné způsobilosti, uznávací orgán současně rozhodne o tom, zda uchazeč splňuje požadavky jiné způsobilosti vyžadované zvláštním právním předpisem pro výkon regulované činnosti. (5) Uznávací orgán je povinen o žádosti rozhodnout ve lhůtě do 90 dnů ode dne předložení úplné žádosti, včetně všech dokladů nezbytných k posouzení žádosti. Ve zvlášť složitých případech nebo v případech, ve kterých se požadují informace podle § 32, rozhodne uznávací orgán ve lhůtě do 120 dnů. Uznávací orgán po právní moci rozhodnutí vrátí uchazeči doklady uvedené v § 22 odst. 3, pokud byly předloženy v originále nebo v ověřené kopii. (5) Uznávací orgán je povinen vydat rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 bezodkladně, nejpozději však do 60 dnů ode dne doručení žádosti o uznání odborné kvalifikace s předložením všech dokladů uchazeče věcně a místně příslušnému uznávacímu orgánu. Uznávací orgán vrátí uchazeči doklady uvedené v § 22 odst. 3 písm. b) a c) do 15 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. (6) Pokud uchazeč následně doloží splnění kompenzačního opatření uvedeného v rozhodnutí vydaném podle odstavce 2, uznávací orgán o tom bez zbytečného odkladu vydá rozhodnutí. Vydání tohoto rozhodnutí nepodléhá správnímu poplatku. Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně. § 25 Spojené řízení (1) Řízení o uznání odborné kvalifikace probíhá samostatně nebo jako součást řízení, ve kterém se rozhoduje o zahájení regulované činnosti. Orgán příslušný v tomto řízení předá podklady pro rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace uznávacímu orgánu. Pro spojené řízení se použije lhůta podle § 24 odst. 5. Pokud uznávací orgán vydá rozhodnutí podle § 24 odst. 2, řízení o zahájení regulované činnosti se přeruší a v řízení se pokračuje poté, co uchazeč doloží splnění kompenzačního opatření. (2) Spojené řízení nelze provést a) pokud právo zahájení regulované činnosti vzniká na základě ohlášení nebo oznámení, nebo b) u činností, které jsou upraveny živnostenským zákonem. § 25 Uznávání odborné kvalifikace ve společném řízení a v řízení o předběžné otázce (1) Je-li uznání odborné kvalifikace uchazeče podmínkou pro vznik oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti, vede se řízení o uznání odborné kvalifikace jako samostatné řízení, společné řízení nebo jako řízení o předběžné otázce zahajované
29
doručením žádosti uchazeče nebo z podnětu orgánu příslušného rozhodnout o vzniku oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti. (2) Uznávací orgán je povinen ve společném řízení rozhodnout bezodkladně, nejpozději však ve lhůtě podle § 24 odst. 5, k níž se připočítává doba až 30 dnů, jde-li o zvlášť složitý případ. Rozhoduje-li uznávací orgán ve společném řízení zároveň o vzniku oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti jiné osoby než uchazeče, vydá o uznání odborné kvalifikace uchazeče vždy samostatné rozhodnutí. (3) Požaduje-li uznávací orgán před uznáním odborné kvalifikace splnění kompenzačního opatření, postupuje podle § 24 odst. 2. Společné řízení se přeruší a pokračuje se v něm poté, co uchazeč doloží splnění kompenzačního opatření. Nedoloží-li uchazeč splnění kompenzačního opatření do 1 roku ode dne uplynutí lhůty stanovené usnesením o přerušení společného řízení pro splnění kompenzačního opatření, může být toto řízení zastaveno. (4) Požaduje-li uznávací orgán v řízení o předběžné otázce před uznáním odborné kvalifikace splnění kompenzačního opatření, postupuje podle § 24 odst. 2. Řízení o vzniku oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti se přeruší a pokračuje se v něm poté, co uchazeč doloží splnění kompenzačního opatření. Nedoloží-li uchazeč splnění kompenzačního opatření do 1 roku ode dne uplynutí lhůty stanovené pro splnění kompenzačního opatření usnesením o přerušení řízení o vzniku oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti, může být toto řízení zastaveno. (5) Řízení o předběžné otázce nebo společné řízení podle odstavců 1 až 4 nelze provést a) pokud oprávnění k výkonu samostatné výdělečné činnosti vzniká na základě ohlášení nebo oznámení, b) u činností, které jsou upraveny živnostenským zákonem.
HLAVA V PRÁVNÍ ÚČINKY UZNÁNÍ ODBORNÉ KVALIFIKACE § 26 (1) Uchazeč, jemuž byla podle tohoto zákona uznána odborná kvalifikace, se považuje za osobu odborně způsobilou k výkonu regulované činnosti podle zvláštních právních předpisů. Vyžaduje-li se v České republice pro výkon regulované činnosti splnění jiných podmínek, než podmínky odborné kvalifikace, případně jiné způsobilosti, nejsou uznáním podle tohoto zákona dotčeny. Stanoví-li zvláštní právní předpis jako podmínku zachování odborné způsobilosti pro výkon regulované činnosti pozdější přezkoušení odborných znalostí nebo jejich další doplnění, není tato povinnost tímto zákonem dotčena. (2) Uznání odborné kvalifikace nezakládá uchazeči právní nárok na přijetí do pracovního, služebního nebo obdobného poměru.
30
(3) Ustanovení zvláštních právních předpisů upravujících uznávání zahraničního vzdělání vzdělávání v České republice8) se na uznávání podle tohoto zákona nevztahují; požadavky stanovené zvláštními právními předpisy pro přijetí ke studiu ve vyšší odborné škole9) a na vysoké škole10) nejsou uznáním odborné kvalifikace podle tohoto zákona dotčeny. § 27 Používání profesních označení Jestliže je v České republice regulovaná činnost vykonávána výhradně osobami užívajícími při výkonu regulované činnosti zvláštního profesního označení podle zvláštního právního předpisu, má uchazeč, jemuž byla podle tohoto nebo jiného zákona uznána odborná kvalifikace a jiná způsobilost a který splnil další požadavky stanovené zvláštním právním předpisem pro výkon regulované činnosti v České republice, právo používat toto profesní označení. § 27 Používání profesních označení (1) Jestliže je v České republice regulovaná činnost vykonávána osobami užívajícími při výkonu regulované činnosti zvláštního profesního označení podle zvláštního právního předpisu, má uchazeč, jemuž byla uznána odborná kvalifikace podle § 6 až 18 nebo ověřena odborná kvalifikace podle § 36b odst. 6 písm. b) nebo c), který splňuje požadavky jiné způsobilosti podle § 20 a je k výkonu regulované činnosti v České republice oprávněn v obdobném rozsahu jako osoby užívající při jejím výkonu profesního označení podle zvláštního právního předpisu, právo používat toto profesní označení. Uznávací orgán může v odůvodněných případech přiznat právo používat toto profesní označení i v oznámení podle § 36b odst. 2. Profesní označení se uvádí v českém jazyce. (2) Uchazeč, který v České republice vykonává regulovanou činnost dočasně nebo příležitostně za podmínek podle § 36a, používá profesní označení členského státu původu v souladu s jeho právními předpisy a v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu původu.
HLAVA VI VÝKON VEŘEJNÉ SPRÁVY V OBLASTI UZNÁVÁNÍ ODBORNÉ KVALIFIKACE § 28 Ministerstvo (1) Ústředním správním úřadem odpovědným za koordinaci správních činností v oblasti uznávání odborné kvalifikace je ministerstvo. (2) Ministerstvo a) koordinuje činnost uznávacích orgánů podle tohoto zákona v České republice,
31
b) zastupuje Českou republiku ve skupině národních koordinátorů na úrovni Evropského společenství, 11) c) vykonává ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu funkci informačního místa pro systém uznávání odborné kvalifikace podle tohoto zákona, zvláštních právních předpisů a právních předpisů Evropských společenství1) (dále jen "obecný systém uznávání kvalifikací"), zejména poskytováním informací o obecném systému uznávání kvalifikací, o zvláštních právních předpisech upravujících podmínky výkonu regulované činnosti, o možnostech a podmínkách uznání dokladu o odborné kvalifikaci v České republice, o věcně příslušném uznávacím orgánu a o náležitostech žádosti podle tohoto zákona, d) vykonává ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu funkci informačního místa pro obecný systém uznávání kvalifikací pro státní příslušníky členských států, kteří hodlají žádat o uznání odborné kvalifikace získané v České republice pro výkon regulované činnosti v jiném členském státě, zejména poskytováním informací o informačních místech v jiných členských státech, e) vede evidenci všech uchazečů, včetně údajů o výsledku řízení o uznání jejich odborné kvalifikace, f) provádí administrativní spolupráci podle § 30 až 35, g) projednává s Komisí výjimky z povinnosti umožnit uchazeči volbu mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou, 12) h) projednává s Komisí změny právních předpisů Evropských společenství v oblasti obecného systému uznávání kvalifikací, 13) i) připravuje pro Komisi pravidelné zprávy o aplikaci tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů v oblasti obecného systému uznávání kvalifikací, j) poskytuje platná znění tohoto zákona a zvláštních právních předpisů v oblasti obecného systému uznávání kvalifikací ostatním členským státům a Komisi, k) vydává sdělením ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy seznam regulovaných činností v České republice, členěný podle příslušnosti uznávacích orgánů a podle působnosti směrnic Evropského společenství v oblasti obecného systému uznávání kvalifikací, a průběžně jej aktualizuje, l) vydává sdělením ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy seznam profesních sdružení podle § 3 písm. g) bodu 4 a průběžně jej aktualizuje. 14) (2) Ministerstvo a) koordinuje činnost uznávacích orgánů podle tohoto zákona v České republice, b) zastupuje Českou republiku ve skupině národních koordinátorů na úrovni Evropských společenství, c) vykonává ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu funkci informačního místa pro systém uznávání odborné kvalifikace podle tohoto zákona, zvláštních 32
právních předpisů a předpisů Evropských společenství1), zejména poskytováním informací o systému uznávání odborné kvalifikace, o zvláštních právních a stavovských předpisech upravujících podmínky výkonu regulované činnosti, o možnostech a podmínkách uznání dokladu o odborné kvalifikaci v České republice, o věcně příslušném uznávacím orgánu a o náležitostech žádosti podle tohoto zákona, d) vykonává ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu funkci informačního místa pro systém uznávání odborné kvalifikace pro osoby, které hodlají žádat o uznání odborné kvalifikace získané v České republice pro výkon regulované činnosti v jiném členském státě, zejména poskytováním informací o informačních místech v jiných členských státech, e) vede informační systém pro uznávání odborné kvalifikace, jehož součástí je evidence všech uchazečů, včetně údajů o výsledku řízení o uznání jejich odborné kvalifikace, f) koordinuje provádění administrativní spolupráce podle § 30 až 35, g) projednává s Komisí Evropských společenství (dále jen „Komise“) výjimky z povinnosti umožnit uchazeči volbu mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou, h) projednává s Komisí změny předpisů Evropských společenství v oblasti uznávání odborné kvalifikace, i) připravuje pro Komisi pravidelné zprávy o aplikaci tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů v oblasti uznávání odborné kvalifikace, j) poskytuje Komisi na její žádost informace o výsledcích administrativní spolupráce v konkrétním případě, ve kterém se rozhoduje o uznání odborné kvalifikace uchazeče, k) vydává sdělením ve Věstníku ministerstva seznam regulovaných činností v České republice, členěný podle příslušnosti uznávacích orgánů a podle působnosti směrnic nebo jiných předpisů Evropských společenství v oblasti uznávání odborných kvalifikací, a seznam regulovaných činností, pro jejichž dočasný nebo přechodný výkon v rámci poskytování služeb v České republice zvláštní právní předpis požaduje ověření odborné kvalifikace (§ 36b), a seznamy uvedené v § 3 písm. e) bodě 5, § 4 odst. 3 písm. b), § 6 odst. 3, § 8 odst. 2 a § 18 odst. 1 písm. a) až c) a průběžně tyto seznamy aktualizuje, l) shromažďuje informace podstatné pro uplatňování systému uznávání odborné kvalifikace na úrovni Evropských společenství, zejména informace o požadavcích právních předpisů členských států, kterými je na jejich území podmíněn výkon regulované činnosti. (3) Ministr školství, mládeže a tělovýchovy jmenuje a odvolává národního koordinátora České republiky pro obecný systém uznávání kvalifikací (dále jen "národní koordinátor"), který plní úkoly ministerstva podle odstavce 2 písm. a), b) a f). (4) K zabezpečení plnění úkolů podle odstavce 2 může ministerstvo zřizovat organizační složky státu. 15) § 29 Uznávací orgán
33
(1) Uznávacím orgánem, oprávněným rozhodnout v konkrétní věci o uznání odborné kvalifikace, je ústřední správní úřad České republiky, do jehož působnosti regulovaná činnost náleží nebo jehož působnost je regulované činnosti nejbližší. V případě, že uchazeč hodlá vykonávat regulovanou činnost jako podnikatel ve formě živnosti nebo jako odpovědný zástupce držitele živnostenského oprávnění, je uznávacím orgánem Ministerstvo průmyslu a obchodu. V případě, že o oprávnění vykonávat regulovanou činnost rozhoduje podle zvláštního právního předpisu profesní komora, je uznávacím orgánem tato komora. (2) Uznávací orgán a) přijímá žádosti o uznání odborné kvalifikace (§ 22) a rozhoduje o nich, b) vede evidenci uchazečů, včetně údajů o stavu řízení o uznání jejich odborné kvalifikace ,a poskytuje tyto informace ministerstvu prostřednictvím informačního systému pro uznávání odborné kvalifikace [§ 28 odst. 2 písm. e)]; to neplatí v případě, kdy zvláštní zákon poskytnutí informace neumožňuje, c) spolupracuje s ministerstvem při plnění úkolů podle § 28 odst. 2 písm. c) až k) m), d) informuje uchazeče o možnostech a podmínkách uznání dokladu o jejich odborné kvalifikaci v České republice, o zvláštních právních předpisech upravujících podmínky výkonu regulované činnosti a o náležitostech žádosti podle tohoto zákona, e) vydává v rámci své působnosti právní, případně stavovské předpisy, které upřesňují stanovení požadované délky výkonu předmětné činnosti podle § 11 a podmínek výkonu adaptačního období nebo rozdílové zkoušky podle § 13 a 14 a které stanovují teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělání a přípravy vyžadovaný v České republice pro výkon regulované činnosti podle § 12 odst. 3 písm. a), a e) v rámci své působnosti vydává prováděcí právní předpisy nebo stavovské předpisy, které pro jednotlivé regulované činnosti nebo skupinu regulovaných činností, s přihlédnutím k jejich zvláštnostem, stanoví další podrobnosti týkající se podmínek výkonu adaptačního období a rozdílové zkoušky a jejich hodnocení, f) projednává s národním koordinátorem návrhy právních předpisů nebo stavovských předpisů v působnosti uznávacího orgánu, týkající se regulovaných činností, zejména v otázkách uznávání odborné kvalifikace, g) je oprávněn poskytovat stanoviska k návrhům studijních programů15a) nebo vzdělávacích programů pro vyšší odborné vzdělávání15b) zaměřených na přípravu k výkonu regulovaného povolání před jejich posouzením Akreditační komisí nebo Akreditační komisí pro vyšší odborné vzdělávání podle zvláštního právního předpisu, a f) h) plní další úkoly stanovené tímto nebo zvláštním zákonem. (3) Ostatní správní úřady, vysoké školy a další vzdělávací instituce České republiky spolupracují na žádost uznávacího orgánu v řízení o uznání odborné kvalifikace. Za tímto účelem zejména podávají uznávacímu orgánu vysvětlení, poskytují mu svá odborná stanoviska a spolupracují při pořádání rozdílové zkoušky. (4) Státním příslušníkům členských států, kteří hodlají vykonávat regulovanou činnost v jiném členském státě, uznávací orgán vydává doklad
34
a) o délce, obsahu a formě výkonu předmětné činnosti v České republice, pokud tato činnost v České republice podléhá dohledu uznávacího nebo jiného správního orgánu, b) o tom, zda osoba splňuje požadavek bezúhonnosti pro výkon předmětné činnosti podle zvláštního právního předpisu, pokud tento předpis bezúhonnost vyžaduje, a zda byla správně nebo disciplinárně postižena v souvislosti s výkonem předmětné činnosti v České republice, c) o tom, zda předmětná činnost je v České republice regulovanou činností a zda je osoba pro její výkon odborně kvalifikována, a d) o tom, zda je osoba zdravotně způsobilá pro výkon regulované činnosti podle zvláštního právního předpisu, pokud tento předpis zdravotní způsobilost vyžaduje. § 29a Osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti (1) Fyzickým osobám, které jsou oprávněny vykonávat regulovanou činnost v České republice a tuto činnost hodlají vykonávat v jiném členském státě, uznávací orgán na základě jejich žádosti vydává osvědčení: a) o tom, zda je předmětná činnost na území České republiky regulována a zda je v České republice vykonávána pod profesním označením, o rozsahu oprávnění k výkonu regulované činnosti na území České republiky, o obsahu vzdělávání a přípravy vyžadovaném v České republice [§ 10 odst. 3 písm. a)] a délce tohoto vzdělávání a přípravy, popřípadě o tom, zda jde o regulované vzdělávání, b) o tom, zda je fyzická osoba pro výkon regulované činnosti na území České republiky odborně kvalifikována [§ 3 písm. b) bod 1], o rozsahu jejího oprávnění k výkonu regulované činnosti, o tom, zda je oprávněna při výkonu regulované činnosti užívat profesní označení, popřípadě o tom, zda vzdělávání a příprava, kterou absolvovala, je regulovaným vzděláváním nebo splňuje minimální požadavky na vzdělávání a přípravu stanovené příslušnou směrnicí Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací, c) o délce a formě výkonu regulované činnosti fyzickou osobou, době jejího zahájení a ukončení, o odborných činnostech, které byly součástí jejího výkonu, o tom, že její výkon není uchazeči zakázán ani pozastaven, popřípadě o tom, zda fyzická osoba regulovanou činnost vykonávala ve vedoucím postavení, d) o tom, zda byl doklad o dosažené kvalifikaci fyzické osoby uznán nebo potvrzen v České republice jako rovnocenný s dokladem vydávaným v České republice nebo zda jsou tomuto dokladu v České republice přiznávány rovnocenné účinky jako dokladu o dosažené kvalifikaci, který se vyžaduje pro výkon regulované činnosti na území České republiky, e) o tom, zda k datu vydání osvědčení fyzická osoba splňuje požadavek jiné způsobilosti pro výkon regulované činnosti podle zvláštního právního předpisu, nebo údaj o tom, že se pro výkon regulované činnosti v České republice podmínka jiné způsobilosti nevyžaduje. (2) Fyzickým osobám, které jsou oprávněny v České republice vykonávat předmětnou činnost, není-li tato činnost v České republice regulována, a tuto činnost hodlají vykonávat v jiném členském státě, na základě jejich žádosti vydává:
35
a) ústřední správní úřad České republiky, do jehož působnosti předmětná činnost náleží nebo jehož působnost je předmětné činnosti nejbližší, osvědčení: 1. o délce a formě výkonu předmětné činnosti fyzickou osobou na území České republiky, době jejího zahájení a ukončení, o odborných činnostech, které byly součástí jejího výkonu, popřípadě o tom, zda fyzická osoba předmětnou činnost vykonávala ve vedoucím postavení, 2. o tom, zda fyzická osoba absolvovala vzdělávání a přípravu, které ji odborně připravily pro výkon předmětné činnosti na území České republiky [§ 3 písm. b) bod 2], popřípadě o tom, zda vzdělávání a příprava, kterou absolvovala, je regulovaným vzděláváním, 3. o tom, zda k datu vydání osvědčení fyzická osoba splňuje požadavek jiné způsobilosti pro výkon předmětné činnosti podle zvláštního právního předpisu, nebo údaj o tom, že se pro výkon předmětné činnosti v České republice podmínka jiné způsobilosti nevyžaduje, b) ministerstvo, popřípadě Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra, nebo příslušná vysoká škola nebo jiná vzdělávací instituce České republiky, popřípadě krajský úřad15c), osvědčení: 1. o délce, typu studijního nebo vzdělávacího programu absolvovaného fyzickou osobou, o době zahájení a ukončení studia fyzické osoby v programu a o činnostech, pro jejichž výkon je odborně připravena [§ 3 písm. b) bod 2] 15d), 2. o tom, že doklad o dosažené kvalifikaci fyzické osoby, byl-li vydán příslušným orgánem nebo institucí třetího státu nebo Evropskou školou nebo potvrzuje-li vzdělávání a přípravu získanou z větší části mimo členské státy, byl uznán nebo potvrzen v České republice jako rovnocenný dokladu o vzdělání vydávanému příslušným orgánem nebo institucí České republiky. (3) Osvědčení podle odstavců 1 a 2 obsahují tyto náležitosti: a) označení orgánu nebo instituce, která osvědčení vydává, b) jméno, pořípadě jména, příjmení, datum narození a státní příslušnost žadatele, c) skutečnosti podle odstavce 1 nebo 2, v úplném nebo částečném rozsahu podle žádosti oprávněné osoby, a d) datum vydání osvědčení. (4) Osvědčení se vydává na základě žádosti podané spolu s listinami, jimiž se dokládají osvědčované skutečnosti. V případě vydávání osvědčení o tom, že vůči žadateli nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku, že vůči němu nebyl prohlášen konkurs a toto prohlášení nebylo zamítnuto proto, že jeho majetek nepostačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nebo že výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby žadatelem nebrání překážka předchozího působení v jakékoliv srovnatelné funkci v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen kokurs nebo vůči které byl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku2j), osvědčení o době a formě výkonu předmětné činnosti v České republice žadatelem, o době jejího zahájení a ukončení a o odborných činnostech, které byly součástí jejího výkonu, není-li tato činnost v České republice regulována, a osvědčení o tom, zda žadatel vykonával předmětnou činnost ve vedoucím postavení, je možno důkaz listinou nahradit čestným prohlášením žadatele učiněným před uznávacím orgánem 36
nebo ústředním správním úřadem, do jehož působnosti předmětná činnost náleží nebo jehož působnost je předmětné činnosti nejbližší. Vysoká škola může vydávání osvědčení podle odstavce 2 písm. b) bodu 1 nahradit vydáváním dodatku k diplomu podle zákona o vysokých školách, pokud v dodatku uvede i náležitosti podle odstavce 2 písm. b) bodu 1 a odstavce 3. HLAVA VII ADMINISTRATIVNÍ SPOLUPRÁCE S ORGÁNY ČLENSKÝCH STÁTŮ § 30 (1) Orgány, pověřené výkonem správních činností v oblasti uznávání odborné kvalifikace, poskytují, požadují nebo přijímají informace ve spolupráci s příslušnými orgány jiných členských států. Administrativní spolupráce se provádí za účelem sdělení, zjištění a ověření skutečností rozhodných pro vydání rozhodnutí podle § 24 nebo v zájmu koordinace společného postupu členských států v oblasti uznávání odborné kvalifikace. (2) Administrativní spolupráce se provádí v souladu s ustanoveními této hlavy a zvláštních právních předpisů, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo právní předpis Evropských společenství nestanoví jinak. (3) Předmětem administrativní spolupráce jsou informace a) o společném postupu příslušných orgánů členských států v oblasti uznávání odborné kvalifikace, b) o tom, zda poskytovatel služby (§ 5) je usazen v jiném členském státě a zda splnil všechny podmínky stanovené právními předpisy členského státu usazení pro výkon předmětné činnosti, c) o tom, zda je předmětná činnost v členském státě původu regulovanou činností, d) o tom, zda jsou vzdělání a příprava uchazeče regulovaným vzděláním, e) o tom, zda byl uchazeč pravomocně odsouzen pro trestný čin nebo postižen za správní delikt nebo za disciplinární nebo kárné provinění v souvislosti s výkonem předmětné činnosti, f) spočívající v ověření pravosti dokladu o odborné kvalifikaci, a g) o dalších skutečnostech rozhodných pro vydání rozhodnutí podle § 24. (3) Předmětem administrativní spolupráce jsou informace: a) o společném postupu příslušných orgánů členských států v oblasti uznávání odborné kvalifikace, b) o tom, zda je předmětná činnost v členském státě původu regulovanou činností, o rozsahu oprávnění k výkonu regulované činnosti, o tom, jaké jsou požadavky členského státu původu na odbornou kvalifikaci pro výkon regulované činnosti a zda je uchazeč pro její výkon odborně kvalifikován, a není-li předmětná činnost v členském státě původu regulovanou činností, které odborné činnosti jsou zpravidla součástí jejího výkonu a zda uchazeč absolvoval vzdělávání a přípravu, které jej odborně připravily pro výkon předmětné činnosti,
37
c) o tom, zda jsou vzdělávání a příprava uchazeče regulovaným vzděláváním, popřípadě zda je vzdělávání a příprava uchazeče regulovaným vzděláváním uvedeným v příslušné příloze směrnice nebo jiného předpisu Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací, d) o délce, formě a obsahu vzdělávání a přípravy uchazeče, o době jejího zahájení a ukončení, popřípadě zda splňuje minimální požadavky na vzdělávání a přípravu stanovené příslušnou směrnicí nebo jiným předpisem Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací, e) o délce a formě výkonu předmětné činnosti na území členského státu původu, době jejího zahájení a ukončení a o odborných činnostech, které byly součástí jejího výkonu, f) o tom, jaké jsou požadavky na jinou způsobilost pro výkon předmětné činnosti v členském státě a zda je uchazeč splňuje, g) o tom, zda je poskytovatel služby usazen v členském státě původu a zda splnil všechny podmínky stanovené právními předpisy tohoto členského státu pro výkon předmětné činnosti, h) o trestní, správní či disciplinární odpovědnosti související s výkonem předmětné činnosti a odpovídajícím postihu poskytovatele služby a o stížnostech příjemce služby podaných vůči tomuto poskytovateli, i) o tom, zda je předmětná činnost v členském státě původu vykonávána pod profesním označením a zda je uchazeč toto profesní označení oprávněn užívat, j) spočívající v ověření pravosti dokladu o odborné kvalifikaci nebo jiné způsobilosti, k) o tom, zda orgán členského státu původu, který vydal doklad o odborné kvalifikaci nebo jiné způsobilosti, je příslušným orgánem v souladu s právními předpisy členského státu původu, l) o tom, zda byl doklad o dosažené kvalifikaci vydán institucí členského státu [§ 3 písm. g)], m) o tom, zda doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který potvrzuje absolvování vzdělávání a přípravy v jiném státě, je v členském státu původu uznán jako rovnocenný dokladu o dosažené kvalifikaci, který uchazeče činí odborně kvalifikovaným pro výkon regulované činnosti nebo, není-li předmětná činnost v členském státě původu regulována, který potvrzuje vzdělávání a přípravu, jež uchazeče odborně připravily pro výkon předmětné činnosti, n) o dalších skutečnostech rozhodných pro vydání rozhodnutí podle § 24. § 31 Orgány příslušné pro provádění administrativní spolupráce Příslušným orgánem v České republice k provádění administrativní spolupráce je ministerstvo, národní koordinátor nebo uznávací orgán (dále jen "příslušný orgán České republiky"). Při provádění administrativní spolupráce příslušný orgán České republiky komunikuje s příslušnými orgány jiného členského státu, zpravidla s národním koordinátorem členského státu nebo orgánem členského státu, v jehož působnosti je předmětná činnost
38
regulována nebo který vykonává dohled nad výkonem předmětné činnosti (dále jen "příslušný orgán jiného členského státu"). § 32 Požadování informací (1) Příslušný orgán České republiky může od příslušného orgánu jiného členského státu požadovat informace v případě potřeby zjištění a ověření skutečností rozhodných pro vydání rozhodnutí podle § 24, pokud vyčerpal vlastní obvyklé zdroje informací, které mohl v daném případě využít. (2) Příslušný orgán České republiky podá písemnou žádost příslušnému orgánu jiného členského státu. Žádost musí obsahovat kromě náležitostí stanovených právními předpisy tohoto členského státu rovněž údaj o požadované informaci a údaje o předmětu řízení o uznání odborné kvalifikace a identifikační údaje uchazeče, v míře nezbytné ke splnění účelu. (3) Příslušný orgán České republiky může ujednat ústně nebo písemně s příslušným orgánem jiného členského státu jinou formu požadování informací. (4) Pokud příslušný orgán jiného členského státu neposkytne požadovanou informaci včas tak, aby bylo možno vydat rozhodnutí o uznání kvalifikace ve lhůtě stanovené podle § 24 odst. 5, uznávací orgán rozhodne na základě shromážděných důkazních prostředků. (5) Získané informace může příslušný orgán České republiky předat dalšímu členskému státu jen se souhlasem příslušného orgánu členského státu, který informace poskytl. § 33 Poskytování informací (1) Příslušný orgán České republiky na požádání příslušného orgánu jiného členského státu provede nezbytná šetření a poskytne požadované informace bez zbytečného odkladu. Pokud není možno informaci poskytnout do 30 dnů, vyrozumí se o tom příslušný orgán jiného členského státu. (2) Zjistit nebo poskytnout informace příslušnému orgánu jiného členského státu lze jen v rozsahu, který umožňují právní předpisy České republiky. (3) Příslušný orgán České republiky může odmítnout poskytnutí informací příslušnému orgánu jiného členského státu, pokud a) zvláštní zákon obsahuje přísnější podmínky povinnosti zachovávat mlčenlivost než ty, které jsou v právní úpravě žádajícího členského státu, a pokud tento stát těmto přísnějším podmínkám nevyhoví, b) poskytnutí informací by vedlo k porušení povinnosti mlčenlivosti uložené zvláštním právním předpisem nebo se jedná o informace, jejichž vyzrazení by bylo v rozporu se zájmem bezpečnosti státu nebo s veřejným pořádkem,
39
c) příslušný orgán žádajícího členského státu nevyčerpal své obvyklé zdroje informací, které mohly být vzhledem k okolnostem využity k získání požadovaných informací, nebo d) žádající členský stát není schopen z praktických nebo právních důvodů poskytnout obdobné informace. (4) Vyskytnou-li se při zjišťování a poskytování požadovaných informací překážky podle odstavce 2 nebo 3, vyrozumí příslušný orgán České republiky o této situaci s uvedením důvodů neprodleně příslušný orgán jiného členského státu. § 34 Vzájemné poskytování informací Příslušný orgán České republiky může pro skupiny jednotlivých případů ujednat ústně nebo písemně s příslušným orgánem jiného členského státu druh a rozsah informací, které bude při zachování vzájemnosti poskytovat nebo přijímat, včetně způsobu a lhůt předávání těchto informací. Ustanovení § 32 odst. 4 a 5 a § 33 odst. 2 až 4 se použijí obdobně. § 35 Ochrana informací a osobních údajů Na informace poskytované v rámci administrativní spolupráce se vztahuje povinnost zachovávat mlčenlivost stanovená zvláštním právním předpisem. Ochrana osobních údajů se řídí zvláštním právním předpisem.16) Identifikační údaje uchazeče lze poskytovat a požadovat pouze v míře nezbytné ke splnění účelu administrativní spolupráce. Hlava VIII Dočasný nebo příležitostný výkon regulované činnosti na území České republiky v rámci výkonu svobody poskytování služeb § 36a Oznámení (1) Uchazeč, který je státním příslušníkem členského státu nebo který byl vyslán na území České republiky v rámci poskytování služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státě Evropské unie a v souladu s právními předpisy členského státu původu vykonává předmětnou činnost, která je v České republice regulovanou činností, je oprávněn tuto činnost vykonávat dočasně nebo příležitostně i na území České republiky, aniž splní požadavek zápisu, registrace, povolení, autorizace nebo členství v profesní komoře podle zvláštního právního předpisu a aniž požádá o uznání odborné kvalifikace podle § 6 až 18 a uznání jiné způsobilosti podle § 20, pokud splní podmínky podle odstavců 2 až 4 a 6 a, stanoví-li tak zvláštní zákon, podmínky podle § 36b. Zda je regulovaná činnost vykonávána dočasně nebo příležitostně se posuzuje případ od případu, zejména s ohledem na dobu trvání, četnost, pravidelnost a nepřetržitost výkonu činnosti na území České republiky17).
40
(2) Není-li předmětná činnost v členském státě původu regulována, je uchazeč povinen doložit, že v členském státě původu vykonával předmětnou činnost po dobu nejméně 2 let během předcházejících 10 let, nebo předložit doklad o regulovaném vzdělávání, které jej odborně připravuje pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu [§ 3 písm. b) bod 2]. (3) Vyžaduje-li se pro výkon regulované činnosti v České republice doklad o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu regulované činnosti, je uchazeč povinen doložit, že je pojištěn v rozsahu a za podmínek vyžadovaných zvláštním právním předpisem. (4) Uchazeč je povinen před tím, než začne vykonávat regulovanou činnost na území České republiky, písemně oznámit poskytování služeb na území České republiky uznávacímu orgánu. K oznámení se přikládá: a) průkaz totožnosti, doklad osvědčující státní příslušnost uchazeče a případně doklad potvrzující právní postavení uvedené v § 1 odst. 2, b) doklad potvrzující, že je uchazeč usazen v členském státě původu a v souladu s jeho právními předpisy vykonává předmětnou činnost a že mu oprávnění k výkonu předmětné činnosti v členském státě původu nebylo odejmuto ani dočasně pozastaveno, c) doklad o odborné kvalifikaci, d) doklad podle odstavce 2, není-li předmětná činnost v členském státě původu regulována, e) doklad podle odstavce 3, vyžaduje-li se pro výkon regulované činnosti v České republice doklad o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu regulované činnosti. Uznávací orgán vede údaje o uchazeči a jím oznámených skutečnostech v samostatné evidenci. Na žádost lze z této evidence vydat úřední opis, výpis nebo potvrzení o určitém zápisu, popřípadě potvrzení o tom, že v evidenci určitý zápis není, pokud žadatel osvědčí právní zájem. Ustanovení § 22 odst. 4 až 8 se použijí obdobně. (5) Nesplňuje-li oznámení nebo doklady k němu přiložené náležitosti podle správního řádu nebo odstavce 4, pomůže uznávací orgán uchazeči nedostatky odstranit na místě nebo jej bezodkladně vyzve k jejich odstranění. Zároveň jej upozorní, že do doby odstranění nedostatků, popřípadě do doby uvedené v § 36b odst. 6, stanoví-li zvláštní zákon podmínku ověření odborné kvalifikace, není oprávněn na území České republiky regulovanou činnost vykonávat. (6) Uchazeč je povinen bezodkladně informovat uznávací orgán o změnách všech skutečností uvedených v oznámení nebo dokladech k oznámení přiložených, včetně skutečností, které by mohly být důvodem zániku oprávnění vykonávat dočasně nebo příležitostně regulovanou činnost na území České republiky. Hodlá-li uchazeč dočasně nebo příležitostně vykonávat regulovanou činnost na území České republiky po uplynutí 12 měsíců ode dne podání úplného oznámení, je povinen podat toto oznámení opětovně. Při opětovném podání oznámení je uchazeč povinen předložit doklady uvedené v ostavci
41
4 písm. b) až e) pouze v případě změny skutečností uvedených v původním oznámení nebo v dokladech k tomuto oznámení přiložených. § 36b Ověření odborné kvalifikace (1) Stanoví-li tak zvláštní zákon, je uznávací orgán oprávněn po obdržení oznámení před zahájením výkonu dočasné nebo příležitostné regulované činnosti na území České republiky, jejíž výkon může vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob, ověřit odbornou kvalifikaci uchazeče. To neplatí v případě uchazeče, který příslušnou regulovanou činnost na území České republiky jako usazená nebo hostující osoba vykonává nebo vykonával a kterému byla v České republice uznána nebo ověřena odborná kvalifikace pro výkon této činnosti. (2) Nepřistoupí-li uznávací orgán v odůvodněném případě, zejména je-li uchazeč osobou v oboru uznávanou nebo bude-li regulovaná činnost vykonávána v rozsahu, ve kterém je ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob zanedbatelné, k ověření odborné kvalifikace uchazeče podle odstavce 3, bezodkladně o tom uchazeči doručí oznámení. (3) Ověřuje-li uznávací orgán odbornou kvalifikaci uchazeče, vydá a doručí uchazeči do 30 dnů od obdržení úplného oznámení, které obsahuje veškeré požadované doklady, po případném odstranění nedostatků (§ 36a odst. 5), rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace. Ve zvlášť složitých případech oznámí uznávací orgán uchazeči prodloužení lhůty pro vydání a doručení rozhodnutí nejdéle o dalších 30 dnů. Uznávací orgán bezodkladně vydá a doručí uchazeči rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace s výrokem, že nebyl zjištěn podstatný rozdíl mezi jeho odbornou kvalifikací a odbornou kvalifikací, která je vyžadována v České republice, pokud a) uchazeč hodlá na území České republiky vykonávat regulovanou činnost, pro jejíž výkon příslušná směrnice nebo jiný předpis Evropských společenství o uznávání odborných kvalifikací stanoví minimální požadavky na vzdělávání a přípravu, a je držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci, který splňuje podmínky stanovené uvedeným předpisem, nebo b) uchazečova odborná kvalifikace splňuje podmínky společné platformy pro výkon příslušné regulované činnosti. (4) Byl-li mezi odbornou kvalifikací uchazeče a odbornou způsobilostí vyžadovanou v České republice zjištěn podstatný rozdíl v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl při výkonu regulované činnosti uchazečem vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob, uznávací orgán a) rozhodnutím uchazeči oznámí, že není oprávněn k výkonu regulované činnosti na území České republiky a b) v rozhodnutí podle odstavce 3 uchazeči umožní, aby prokázal znalost chybějících teoretických nebo praktických oblastí. Znalost chybějících teoretických a praktických oblastí se prokazuje rozdílovou zkouškou nebo jiným vhodným opatřením. Uloží-li uznávací orgán uchazeči, aby prokázal znalost chybějících teoretických nebo praktických oblastí, umožní uchazeči, aby tuto znalost prokázal ve lhůtě 20 pracovních dnů od doručení rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace podle odstavce 3. Uloží-li
42
uznávací orgán uchazeči, aby vykonal rozdílovou zkoušku, zajistí provedení této zkoušky ve lhůtě podle předchozí věty. (5) Uznávací orgán ve lhůtě 5 pracovních dnů od vykonání rozdílové zkoušky nebo splnění jiného vhodného opatření uchazečem tuto zkoušku nebo toto opatření vyhodnotí a na základě výsledku vyhodnocení vydá rozhodnutí. (6) Právo dočasného nebo příležitostného výkonu regulované činnosti podléhající ověření odborné kvalifikace podle odstavce 1 na území České republiky uchazeči vzniká dnem a) oznámení uznávacího orgánu podle odstavce 2 o upuštění od ověření odborné kvalifikace, b) vydání rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace podle odstavce 3, není-li zjištěn podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací uchazeče a odbornou způsobilostí, která je vyžadována v České republice, v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl při výkonu regulované činnosti na území České republiky vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob, c) vydání rozhodnutí po úspěšném vykonání rozdílové zkoušky nebo splnění jiného vhodného opatření podle odstavce 4 písm. b), nebo d) marného uplynutí lhůty podle odstavců 3 nebo 5, pokud uznávací orgán nepostupuje v souladu s těmito lhůtami; to neplatí, pokud nedodržení lhůt nastalo v důsledku jednání uchazeče. (7) Náklady řízení o ověření odborné kvalifikace spojené s vykonáním rozdílové zkoušky hradí uchazeč. Rozhodnutí podle odstavce 6 písm. b) a c) má pro účely výkonu regulované činnosti na území České republiky stejné právní účinky jako rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace podle § 24 odst. 1 a 6. HLAVA VIII HLAVA IX SPOLEČNÁ USTANOVENÍ § 36 Na řízení podle tohoto zákona se vztahuje správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak. § 37 (1) Pro účely tohoto zákona se za státního příslušníka členského státu považuje i státní příslušník smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a občan Švýcarské konfederace.17) (2) Pro účely tohoto zákona se za státního příslušníka členského státu považuje i fyzická osoba, které bylo členským státem přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta17a) .
43
(3) Pokud tento zákon požaduje předložení dokladů vydaných příslušným orgánem nebo institucí členského státu Evropské unie nebo výkon předmětné činnosti na území členského státu Evropské unie, rozumí se tím i doklady vydané příslušným orgánem nebo institucí smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a doklady vydané příslušným orgánem nebo institucí Švýcarské konfederace a výkon činnosti na území těchto států. 17) § 38 Zmocnění Uznávací orgán stanoví po projednání s národním koordinátorem prováděcím právním předpisem nebo stavovským předpisem seznam teoretických a praktických oblastí, které tvoří obsah vzdělání a přípravy vyžadovaný v České republice pro výkon regulované činnosti [§ 12 odst. 3 písm. a)], pokud tento obsah vzdělání a přípravy není zřejmý ze zvláštního právního předpisu. § 37 Posouzení odborné kvalifikace veřejnoprávním zaměstnavatelem (1) Vyžaduje-li se v České republice doklad o dosažené kvalifikaci pro výkon regulované činnosti v pracovněprávním vztahu [§ 18 odst. 1 písm. a) bod 4] a jde o případný výkon regulované činnosti na základě pracovněprávního vztahu se zaměstnavatelem, kterým je a) Česká republika18), b) státní příspěvková organizace, c) územní samosprávný celek, d) příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek, e) jiná právnická osoba, pokud 1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, a 2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem17b) nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu, (dále jen „veřejnoprávní zaměstnavatel“) posoudí odbornou kvalifikaci a jinou způsobilost příslušný orgán, který za zaměstnavatele jedná, v rámci přijímání do pracovněprávního vztahu nebo v rámci výběrového řízení na obsazení funkce. (2) O tom, zda uchazeč splňuje podmínku odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro přijetí do pracovněprávního vztahu nebo pro zařazení do výběrového řízení na obsazení funkce, nebo o tom, zda po něm bude veřejnoprávní zaměstnavatel jako podmínku přijetí do pracovněprávního vztahu nebo zařazení do výběrového řízení požadovat splnění kompenzačního opatření, jej veřejnoprávní zaměstnavatel vyrozumí nejpozději do 90 dnů ode dne přijetí dokladů podle § 22 odst. 3 písm. b) a c) nezbytných k posouzení odborné kvalifikace a jiné způsobilosti uchazeče.
44
(3) Na posouzení odborné kvalifikace a jiné způsobilosti podle odstavců 1 a 2 se nepoužijí ustanovení § 3 písm. i), § 22 odst. 1 až 3, § 22 odst. 7 a 8, § 23 až 25, § 29 odst. 1 a 2, § 29a, § 30 až 35 a § 36a a 36b. Ustanovení § 13 odst. 3 a § 14 odst. 3 se použijí přiměřeně. Administrativní spolupráci provádí veřejnoprávní zaměstnavatel zejména prostřednictvím ministerstva. Náklady řízení o posouzení odborné kvalifikace, spojené s vykonáním rozdílové zkoušky, hradí uchazeč. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nepoužijí na uznávání odborné kvalifikace pro výkon zdravotnických povolání a pro výkon činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče.19) § 38 Zmocnění (1) Uznávací orgán může stanovit po projednání s národním koordinátorem vyhláškou nebo stavovským předpisem seznam teoretických a praktických oblastí, které tvoří obsah vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice pro výkon regulované činnosti [§ 10 odst. 3 písm. a)], pokud tento obsah vzdělávání a přípravy není zřejmý ze zvláštního právního předpisu. (2) Uznávací orgán může vyhláškou nebo stavovským předpisem stanovit pro jednotlivé regulované činnosti nebo skupinu regulovaných činností další podrobnosti týkající se podmínek výkonu adaptačního období a rozdílové zkoušky a jejich hodnocení. (3) Vláda může k provedení tohoto zákona nařízením stanovit regulované činnosti, u kterých je vyloučena volba uchazeče mezi adaptačním obdobím a rozdílovou zkouškou, a určit kompenzační opatření, které bude uchazeči v těchto případech uloženo. (4) Ministerstvo může stanovit vzor osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti (§ 29a). HLAVA X Přestupky § 38a (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) úmyslně užije profesní označení nebo označení odbornosti v rozporu s tímto nebo zvláštním zákonem, nebo b) v rozporu s podmínkami stanovenými tímto nebo zvláštním zákonem provozuje dočasně nebo příležitostně výdělečnou činnost, která je regulovanou činností. (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 10 000 Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. b) lze uložit též zákaz činnosti na dobu do 1 roku.
45
*** ČÁST DEVÁTÁ ÚČINNOST § 47 Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, s výjimkou ustanovení § 28 odst. 1, § 28 odst. 2 písm. a), c), d) a j), § 28 odst. 4, § 38, 39 a části čtvrté, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení. Příloha č. 2 k zákonu č. 18/2004 Sb. Činnosti související s kategoriemi odborné praxe (§ 19) (Část první přílohy A směrnice 199/42/ES) Seznam č. 1 ,Hlavní skupiny zahrnuté směrnicí 64/427/EHS, v platném znění směrnice 69/77/EHS, a směrnicemi 68/366/EHS, 75/368/EHS a 75/369/EHS 1 Směrnice 64/427/EHS (směrnice o liberalizaci: 64/429/EHS) Nomenklatura NICE (odpovídá hlavním skupinám 23-40 ISIC) Hlavní skupina 23 Výroba textilií 232 Výroba a zpracování textilních materiálů na vlnařských strojích 233 Výroba a zpracování textilních materiálů na bavlnářských strojích 234 Výroba a zpracování textilních materiálů na hedvábnických strojích 235 Výroba a zpracování textilních materiálů pomocí strojů na len a konopí 236 Jiná textilní vlákna (juta, pevná vlákna atd.), provaznické zboží 237 Výroba pleteného a háčkovaného zboží 238 Konečná úprava textilií 239 Jiná textilní odvětví Hlavní skupina 24 Výroba obuvi, oděvů a lůžkovin 241 Strojní výroba obuvi (kromě gumové a dřevěné) 242 Ruční výroba a opravy obuvi 243 Výroba oděvů (kromě kožichů) 244 Výroba matrací a lůžkovin 245 Odvětví kůže a kožešin Hlavní skupina 25 251 252 253 254 255 256
Výroba dřeva a korku kromě výroby nábytku Řezání a průmyslová příprava dřeva Výroba polotovarů ze dřeva Sériová výroba dřevěných stavebních prvků včetně podlah Výroba dřevěných obalů Výroba ostatních dřevěných výrobků (kromě nábytku) Výroba předmětů ze slámy, korku, košíkařského zboží, proutěného pletiva, výroba kartáčů
Hlavní skupina 26
46
260
Výroba dřevěného nábytku
Hlavní skupina 27 271 272
Výroba papíru a papírových produktů Výroba buničiny, papíru a kartónu Zpracování papíru a kartónu a výroba předmětů z buničiny
Hlavní skupina 28 280 Tisk, vydavatelství a související činnosti Hlavní skupina 29 291 292
Kožedělný průmysl Koželužny a úpravny usní Výroba koženého a obdobného zboží
ex Hlavní skupina 30 301 302 303
Výroba gumových a plastových výrobků, umělých vláken a škrobových výrobků Zpracování gumy a azbestu Zpracování plastických hmot Výroba umělých vláken
ex Hlavní skupina 31 Chemický průmysl 311 Výroba základních chemických látek a jejich další zpracování 312 Specializovaná výroba chemických výrobků s hlavním určením pro průmyslové a zemědělské účely (včetně výroby rostlinných nebo živočišných tuků a olejů pro průmyslové využití spadajících do skupiny 312 ISIC) 313 Specializovaná výroba chemických výrobků s hlavním určením pro domácí spotřebu nebo kancelářské použití (kromě výroby zdravotnických a farmaceutických výrobků (ex skupina 319 ISIC) Hlavní skupina 32 320 Hlavní skupina 33 331 332 333 334 335 339 Hlavní skupina 34 341 342 343 344 345 Hlavní skupina 35 351
Ropný průmysl Výroba nekovových výrobků z nerostných hmot Výroba stavebních výrobků z pálené hlíny Výroba skla a skleněných předmětů Výroba keramických předmětů, porcelánu a keramiky a žárovzdorného zboží Výroba cementu, vápna a sádry Výroba stavebních výrobků z betonu, cementu a sádry Zpracování kamene a výroba jiných nekovových výrobků z nerostných hmot Výroba a primární zpracování železných a neželezných kovů Železářský průmysl (definovaný ve smlouvě o založení Evropského společenství uhlí a oceli včetně hutnických integrovaných koksoven) Výroba ocelových trubek Tažení drátů, tažení za studena, válcování pásové oceli, tváření za studena Výroba a primární zpracování neželezných kovů Slévárny železných a neželezných kovů Výroba kovových výrobků (kromě strojů a dopravních zařízení) Kování, těžké lisování, zápustkové kování
47
352 353 354 355 359
Sekundární zpracování a povrchová úprava kovů Kovové konstrukce Výroba parních kotlů, nádrží a dalších průmyslových dutých výrobků Výroba nástrojů a nářadí a hotových kovových výrobků (kromě elektrických zařízení) Pomocné strojírenské činnosti
Hlavní skupina 36 Výroba neelektrických strojů 361 Výroba zemědělských strojů a traktorů 362 Výroba kancelářských strojů 363 Výroba obráběcích strojů pro zpracování kovů, nářadí a nástrojů pro stroje 364 Výroba strojů pro textilní průmysl a jejich doplňků, výroba šicích strojů 365 Výroba strojů a zařízení pro potravinářský průmysl a pro chemický průmysl a související odvětví 366 Výroba strojů a zařízení pro doly, slévárny oceli a litiny, pro stavebnictví; výroba mechanického manipulačního zařízení 367 Výroba manipulačního vybavení 368 Výroba strojů pro jiné konkrétní průmyslové účely 369 Výroba jiných neelektrických strojů a přístrojů Hlavní skupina 37 Elektrotechnika 371 Výroba elektrických vodičů a kabelů 372 Výroba motorů, generátorů, transformátorů, rozvaděčů a obdobného vybavení pro dodávku elektrické energie 373 Výroba elektrického zařízení pro přímé obchodní využití 374 Výroba telekomunikačního vybavení, elektroměrů, jiných měřicích přístrojů a elektrického zdravotnického vybavení 375 Výroba elektronického zařízení, rozhlasových a televizních přijímačů a elektroakustického zařízení 376 Výroba elektrických přístrojů pro domácnost 377 Výroba svítidel a osvětlovací techniky 378 Výroba baterií a akumulátorů 379 Opravy, montáž a odborná technická instalace (instalace elektrického zařízení) ex Hlavní skupina 38 Výroba dopravního zařízení 383 Výroba motorových vozidle a jejich částí 384 Opravy motorových vozidel, motocyklů a jízdních kol 385 Výroba motocyklů, jízdních kol a jejich částí 389 Výroba dopravního zařízení jinde nezařazeného Hlavní skupina 39 Různá výrobní odvětví 391 Výroba přesných přístrojů a měřicích a kontrolních nástrojů 392 Výroba zdravotnickochirurgických nástrojů a vybavení a ortopedických přístrojů (kromě ortopedické obuvi) 393 Výroba fotografických a optických zařízení 394 Výroba a oprava hodinek a hodin 395 Výroba zlatnických a šperkařských předmětů 396 Výroba a opravy hudebních nástrojů 397 Výroba her, hraček a sportovního zboží 399 Ostatní výrobní odvětví Hlavní skupina 40
Stavebnictví
48
400 401 402 403 404
Stavebnictví (nespecializované); demolice Výstavba budov (obytných nebo jiných) Stavebnictví; stavby silnic, mostů, železnic atd. Instalační práce Dekorační a dokončovací práce
2 Směrnice 68/366/EHS (směrnice o liberalizaci 68/365/EHS) Nomenklatura NICE Hlavní skupina 20 A 20 B 201 202 203 204 205 206 207 208 209
200 Výroba živočišných a rostlinných tuků a olejů Potravinářský průmysl (kromě výroby nápojů) Porážení, zpracování a konzervování masa Mléko a mléčné produkty Konzervování a nakládání ovoce a zeleniny Konzervování ryb a dalších mořských produktů Výroba mlýnských výrobků Výroba pekárenských výrobků včetně sucharů a sušenek Cukrovarnictví Výroba kakaa, čokolády a cukrovinek Výroba různých potravinářských výrobků
Hlavní skupina 21 211 212 213 214
Výroba nápojů Výroba ethylalkoholu kvašením, výroba droždí a lihovin Výroba vína a obdobných nesladových alkoholických nápojů Pivovarnictví a sladovnictví Výroba nealkoholických nápojů a vody sycené oxidem uhličitým
ex 30
Výroba gumových výrobků, plastových materiálů, umělých nebo syntetických vláken a škrobových produktů Výroba škrobových produktů
304
3 Směrnice 75/368/EHS (činnosti uvedené v čl. 5 odst. 1) Nomenklatura ISIC ex 04 043
Rybolov Rybolov ve vnitrozemských vodách
ex 38 381 382 386
Výroba Stavby Výroba Výroba
ex 71 ex 711 ex 712 ex 713
dopravního zařízení a opravy lodí železničního vybavení letadel (včetně kosmického vybavení)
Činnosti spojené s dopravou a činnosti jiné než doprava, které spadají do těchto skupin: Služby poskytované ve spacích a jídelních vozech; údržba železničního vozového parku v opravnách; úklid vagónů Údržba vozového parku pro městskou, příměstskou a meziměstskou osobní dopravu Údržba vozového parku pro silniční osobní dopravu (jako jsou
49
motorová vozidla, autobusy, taxi) Provoz a údržba vybavení souvisejícího se silniční dopravou (jako jsou silnice, tunely a silniční mosty, kde se platí mýtné, silniční sklady zboží, parkoviště, autobusová a tramvajová depa) Činnosti spojené s vnitrostátní vodní dopravou (jako je provoz a údržba splavných toků, přístavů a jiných zařízení pro vnitrostátní vodní dopravu; remorkážní a pilotážní služby v přístavech, balisáž, nakládání a vykládání lodí a jiné obdobné činnosti, jako je zachraňování plavidel, vlečení a provozování úschovny loděk)
ex 714 ex 716
73
Komunikace: poštovní služby a telekomunikace
ex 85 854 ex 856
Osobní služby Prádelny a jejich služby, chemické čištění a barvení Fotografická studia: portréty a obchodní fotografie, kromě novinářských fotografií Osobní služby jinde neuvedené (pouze údržba a úklid budov nebo sídel)
ex 859
4 Směrnice 75/369/EHS řemeslnou) Nomenklatura ISIC
(článek 6: pokud
je činnost považována
za
průmyslovou nebo
Ambulantní výkon těchto činností: a) koupě a prodej zboží ambulantními prodejci nebo podomními obchodníky (ex skupina 612 ISIC); na krytých tržištích mimo stálá prodejní zařízení a na otevřených tržištích; b) činnosti, pro které platí již přijatá přechodná opatření, která výslovně vylučují nebo neuvádějí jejich ambulantní výkon.
Seznam č. 2 Směrnice 82/470/EHS (čl. 6 odst. 3) Skupiny 718 a 720 nomenklatury ISIC Činnosti zahrnují zejména: organizování, nabídku k prodeji a prodej, paušálně nebo za provizi, jednotlivých nebo hromadných položek (doprava, ubytování, strava, výlety atd.) cesty nebo pobyt, nezávisle na důvodu cestování [čl. 2 bod B písm. a)].
Seznam č. 3 Směrnice 82/489/EHS ex 855
Kadeřnictví (kromě pedikérských služeb a odborných škol pro pracovníky salónů krásy a kadeřníky
50
Seznam č. 4 Směrnice 82/470/EHS (článek 6 odst. 1) Skupiny 718 a 720 nomenklatury ISIC: Činnosti zahrnují zejména: - jednání jako zprostředkovatel mezi provozovateli různých druhů dopravy a osobami, které odbavují nebo nechávají odbavovat zboží, jakož i provozování souvisejících činností: aa) uzavíráním smluv s provozovateli dopravy na účet příkazce; bb) výběrem druhu dopravy, podniku a trasy považovaných za nejvýhodnější pro příkazce; cc) přípravou technických hledisek dopravy (např. balení nezbytné pro dopravu); prováděním různých vedlejších operací v dopravě (např. zajištěním ledu pro chladicí vozy); dd) vyplněním formalit spojených s dopravou, jako je vystavení nákladních listů; sběrem a výdejem zásilek; ee) koordinací různých fází dopravy, zajištěním průjezdu, dosílky, překládky a jiných dokončovacích operací; ff) sjednáváním dopravného pro dopravce a možností dopravy pro osoby, které zboží odbavují nebo nechávají odbavovat; - odhad dopravních nákladů a kontrola vyúčtování; - výkon některých trvalých nebo příležitostných úkonů jménem a na účet majitele lodi nebo námořního dopravce (s přístavními orgány, provozovateli lodí atd.). (Činnosti podle čl. 2 bod 1 písm. a), b) nebo d)).
Seznam č. 5 Směrnice 64/222/EHS a 70/523/EHS a) Viz čl. 4 odst. 5 písm. a) této směrnice Směrnice 64/222/EHS (Směrnice o liberalizaci 64/223/EHS a 64/224/EHS) 1. činnosti osob samostatně výdělečně činných ve velkoobchodě, kromě velkoobchodu se zdravotnickými a farmaceutickými výrobky, s toxickými výrobky a patogeny a s uhlím (ex skupina 611); 2. profesní činnosti zprostředkovatele, který je pověřen jednou nebo několika osobami pro sjednávání nebo uzavírání obchodních transakcí jménem a na účet těchto osob; 3. profesní činnosti zprostředkovatele, který, aniž by byl trvale pověřen, spojí osoby, které chtějí uzavřít smlouvu přímo, dohodne jejich obchodní transakci nebo pomáhá při jejich uzavírání; 4. profesní činnosti zprostředkovatele, který uzavírá obchodní transakce svým jménem na účet jiného; 5. profesní činnosti zprostředkovatele, který provozuje na účet jiného velkoobchodní aukční prodej na účet jiného; 6. profesní činnosti zprostředkovatele, který jde ode dveří ke dveřím a shání zakázky; 7. profesionální poskytování služeb zprostředkovatelem, který je zaměstnancem jednoho nebo několika obchodních, průmyslových nebo řemeslných podniků. b) Viz čl. 4 odst. 5 písm. b) této směrnice Směrnice 70/523/EHS Samostatně výdělečné činnosti v oblasti velkoobchodu uhlím a zprostředkovatelské činnosti v obchodu uhlím (ex skupina 612 nomenklatury ISIC)
Seznam č. 6 Směrnice 68/364/EHS, 68/368/EHS, 75/368/EHS, 75/369/EHS, 82/470/EHS
51
1 Směrnice 68/364/EHS (Směrnice o liberalizaci 68/363/EHS) ex skupina 612 ISIC Maloobchod Vyloučené činnosti: 012 Pronájem zemědělských strojů 640 Činnosti v oblasti nemovitostí, pronájem 713 Pronájem automobilů, vozů a koní 718 Pronájem železničních vozů a vagónů 839 Pronájem strojů pro obchody 841 Rezervace vstupenek v kinech a pronájem kinematografických filmů 842 Rezervace vstupenek v divadlech a pronájem divadelního vybavení 843 Pronájem lodí, jízdních kol, automatů na mince 853 Pronájem zařízených pokojů 854 Pronájem vypraného prádla 859 Pronájem ošacení 2 Směrnice 68/368/EHS (Směrnice o liberalizaci 68/367/EHS) Nomenklatura ISIC ex hlavní skupina ISIC 85: 1. Restaurace a prodej nápojů (skupina 852 ISIC) 2. Hotely a obdobná zařízení, kempy (skupina 853 ISIC) 3 Směrnice 75/368/EHS (článek 7) Veškeré činnosti uvedené v příloze směrnice 75/368/EHS kromě činností uvedených v článku 5 zmíněné směrnice (seznam I bod 3 této přílohy). Nomenklatura ISIC ex 6 Banky a jiné peněžní ústavy ex 620 Společnosti pro nákup a prodej patentů a licenční společnosti ex 71 ex 713 ex 719
Doprava Silniční osobní doprava, kromě dopravy motorovými vozidly Potrubní doprava tekutých uhlovodíků a jiných tekutých chemických produktů
ex 82 ex 827
Veřejně prospěšné služby Činnost knihoven, muzeí, botanických a zoologických zahrad
ex 84 ex 843
Rekreační služby Rekreační služby jinde neuvedené: - sportovní činnosti (sportovní hřiště, organizace sportovních akcí atd.), s výjimkou činností sportovních instruktorů - oddechové činnosti (dostihové stáje, sportoviště, dostihová závodiště atd.) - ostatní rekreační činnosti (cirkusy, zábavní parky a jiné druhy zábavy)
ex 85 ex 851 ex 855 ex 859
Osobní služby Domácí služby Salóny krásy a služby manikérů, kromě služeb pedikérů a odborných škol pro pracovníky salónů krásy a kadeřníky Osobní služby jinde neuvedené, kromě činností sportovních a paralékařských masérů a horských průvodců, rozdělené takto dezinfekce a boj proti škodlivým živočichům
52
-
pronájem ošacení a úschova předmětů sňatkové kanceláře a obdobné služby astrologie, věštectví apod. hygienické služby a související činnosti pohřebnictví a údržba hřbitovů průvodci a tlumočníci
4 Směrnice 75/369/EHS (článek 5) Ambulantní výkon těchto činností: a) koupě a prodej zboží - ambulantními prodejci nebo podomními obchodníky (ex skupina 612 ISIC); - na krytých tržištích mimo stálá prodejní zařízení a na otevřených tržištích; b) činnosti, pro které platí již přijatá přechodná opatření, která výslovně vylučují nebo neuvádějí jejich ambulantní výkon. 5 Směrnice 82/470/EHS (článek 6 odst. 2) (Činnosti uvedené v čl. 2 bodu A písm. c) a e), bodu B písm. b), bodu C a bodu D) Tyto činnosti zahrnují zejména: pronájem železničních vozů nebo vagónů pro přepravu osob nebo zboží; jednání jako zprostředkovatel při nákupu, prodeji nebo pronájmu lodí; přípravu, sjednávání a uzavírání smluv pro přepravu vystěhovalců; přijímání všech předmětů a zboží do úschovy na účet ukladatele, v celním režimu či mimo něj, ve skladech, obecných skladištích, skladech nábytku, chladírnách, silech atd.; vystavování dokladů zastupujících uložený předmět nebo zboží; zajištění ohrad, krmiva a výběhů pro dobytek dočasně umístěný před prodejem nebo během průjezdu na trh nebo z trhu; provádění kontroly nebo technického posouzení motorových vozidel; měření, vážení a kalibrování zboží.
Příloha č. 4 k zákonu 18/2004 Sb. Regulované činnosti, které vylučují možnost volby adaptačního období a rozdílové zkoušky (§ 12 odst. 4) Činnosti vykonávané v rámci výkonu povolání Patentový zástupce
Právní předpis upravující Kompenzační opatření podmínky výkonu regulované činnosti zákon č. 237/1991 Sb. , o rozdílová zkouška patentových zástupcích, ve znění pozdějších předpisů
Auditor
zákon č. 254/2000 Sb. , o rozdílová zkouška auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., ve znění zákona č. 209/2002 Sb. Restaurování kulturních zákon č. 20/1987 Sb. , o rozdílová zkouška nebo památek nebo jejich částí, státní památkové péči, ve adaptační období které jsou díly výtvarných znění pozdějších předpisů umění nebo 53
uměleckořemeslnými pracemi Provádění archeologických výzkumů Sociální pracovník
Zdravotně-sociální pracovník
zákon č. 20/1987 Sb. , o rozdílová zkouška státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 96/2004 Sb. , o rozdílová zkouška podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) zákon č. 96/2004 Sb. , o rozdílová zkouška podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních)
--------------------1) Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy (89/48/EHS). Směrnice Rady 92/51/EHS ze dne 18. června 1992 o druhém obecném systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy, kterou se doplňuje směrnice 89/48/EHS. Směrnice Komise 94/38/ES ze dne 26. července 1994, kterou se mění přílohy C a D směrnice Rady 92/51/EHS o druhém obecném systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy, kterou se doplňuje směrnice 89/48/EHS. Směrnice Komise 95/43/ES ze dne 20. července 1995, kterou se mění přílohy C a D směrnice Rady 92/51/EHS o druhém obecném systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy, která doplňuje směrnici 89/48/EHS. Směrnice Komise 97/38/ES ze dne 20. června 1997, kterou se mění příloha C směrnice Rady 92/51/EHS o druhém obecném systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy, kterou se doplňuje směrnice 89/48/EHS. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/42/ES ze dne 7. června 1999, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci. Směrnice Komise 2000/5/ES ze dne 25. února 2000, kterou se mění přílohy C a D směrnice Rady 92/51/EHS o druhém obecném systému pro uznávání odborného vzdělávání a přípravy, která doplňuje směrnici 89/48/EHS. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES ze dne 14. května 2001, kterou se mění směrnice Rady 89/48/EHS a 92/51/EHS o obecném systému pro uznávání odborných kvalifikací a směrnice Rady 77/452/EHS, 77/453/EHS, 78/686/EHS, 78/687/EHS, 78/1026/EHS, 78/1027/EHS, 80/154/EHS, 80/155/EHS,
54
85/384/EHS, 85/432/EHS, 85/433/EHS a 93/16/EHS o povolání zdravotní sestry odpovědné za všeobecnou péči (ošetřovatele odpovědného za všeobecnou péči), zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, architekta, lékárníka a lékaře. Čl. 39, 43 a 49 Smlouvy o založení Evropského společenství. 2) Čl. 11 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. 2a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se ustanovení o výborech, jež jsou nápomocny Komisi při výkonu jejích prováděcích pravomocí stanovených v aktech přijímaných postupem podle článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, přizpůsobují rozhodnutí 1999/468/ES, kterým se mění čl. 15 směrnice Rady 92/51/EHS. Příloha C směrnice Rady 92/51/EHS, v platném znění. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací. Čl. 39, 43 a 49 Smlouvy o založení Evropského společenství. 2) Čl. 23 a 24 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. 2a) Čl. 11 odst. 1 písm. a) a c) a čl. 21 odst. 1 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. 2b) Čl. 12 písm. a) směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu. 2c) Čl. 14 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny; § 13 a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. 2d) Čl. 23, čl. 26 odst. 1 a 3 a čl. 27 odst. 3 směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. 2e) Čl. 17 odst. 1 směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žádků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby. 2f) Čl. 11 odst. 1 směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29.dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou obětmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány. 2g) Část sedmá zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. Hlava VII zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. 2h) § 23 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů. 2i) § 29 a násl. zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. 2j) § 38l obchodního zákoníku. § 244 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2k) Příloha I směrnice 2005/36/ES. 2l) Úmluva o statutu Evropských škol, přijatá v Lucemburku dne 21. června 1994 (č. 122/2005 Sb.m.s.). 2m) Příloha II směrnice 2005/36/ES. 3) Čl. 43 Smlouvy o založení Evropského společenství. 4) Čl. 49 a 50 Smlouvy o založení Evropského společenství. 3) Příloha IV směrnice 2005/36/ES. 4) Příloha III směrnice 2005/36/ES. 4a) Článek 15 směrnice 2005/36/ES. 4b) Článek 14 odst. 2 a 3 směrnice 2005/36/ES.
55
5) Čl. 3 písm. a) směrnice Rady 89/48/EHS. Čl. 3 písm. a) a čl. 5 písm. a) směrnice Rady 92/51/EHS. 5) Například zákon č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů. 6) Čl. 3 písm. b) směrnice Rady 89/48/EHS. Čl. 3 písm. b) a čl. 5 písm. b) směrnice Rady 92/51/EHS. 6) § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 6a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003, kterým se mění čl. 15 směrnice Rady 92/51/EHS. Příloha D směrnice Rady 92/51/EHS, v platném znění. 6a) Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 7) Zákon č. 36/1967 Sb. , o znalcích a tlumočnících. 7) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. 8) Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 7 písm. d) zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 284/2002 Sb. § 87 písm. m), § 89 a 90 a § 95 odst. 9 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Vyhláška č. 385/1991 Sb., o uznávání rovnocennosti a podmínkách nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami, ve znění vyhlášky č. 332/1998 Sb. 9) § 27a odst. 3 zákona č. 29/1984 Sb., ve znění zákona č. 138/1995 Sb. Zákon č. 564/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 10) § 48 a 49 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 147/2001 Sb. 11) Čl. 9 odst. 2 směrnice 89/48/EHS. Čl. 13 odst. 2 směrnice 92/51/EHS. 12) Čl. 10 směrnice 89/48/EHS. Čl. 14 směrnice 92/51/EHS. 13) Například čl. 15 směrnice 92/51/EHS. 14) Příloha ke směrnici Rady 89/48/EHS. 15) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. 15a) § 78 až 81 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 15b) § 6 a § 104 až 107 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 15c) § 108 zákona č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 15d) Například § 55 a 57 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 552/2005 Sb. 16) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 17) Článek 30 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992. Článek 9 Dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy, na straně jedné, a Švýcarskou konfederací, na straně druhé, o volném pohybu osob ze dne 21. června 1999. 17) Článek 50 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství. 17a) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. 17b) Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákona č. 110/2007 Sb. 18) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
56
19) Zákon č. 95/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
(K části druhé návrhu zákona)
Platné znění zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění zákona č. 125/2005 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
ZÁKON o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ §1 Předmět úpravy (1) Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropského společenství 1) a) podmínky získávání odborné a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, b) specializační vzdělávání a celoživotní vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, c) podmínky uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta pro státní příslušníky členských států Evropské unie (dále jen "členský stát"), kteří získali způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v jiném státě, než v České republice, a podmínky uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta pro příslušníky jiných států než členských států a pro absolventy akreditovaných zdravotnických magisterských studijních programů v České republice v jiném jazyce než českém. (1)Tento zákon zapracovává příslušné předpisy práva Evropských společenství1) a upravuje a) podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta v České republice, b) celoživotní vzdělávání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, c) uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta
57
1. osob, které získaly způsobilost v jiném členském státě než v České republice (část sedmá), 2.osob uvedených v části osmé, a d) volné poskytování služeb hostující osoby (část sedmá). (2) Tento zákon se vztahuje na uznávání zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, který hodlá vykonávat povolání na území České republiky jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec anebo jako osoba usazená nebo hostující. (3) Na vzdělávání zdravotnických pracovníků podle tohoto zákona se nevztahuje zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (zákon č. 179/2006 Sb.). (2) (4) Tento zákon se nevztahuje na získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, které stanoví zvláštní právní předpis1a). _____________________________
1) Směrnice Rady 78/686/EHS ze dne 25. července 1978 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zubních lékařů obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb. Směrnice Rady 78/687/EHS ze dne 25. července 1978 o koordinaci
právních a správních předpisů týkajících se činností zubních
lékařů. Směrnice Rady 85/432/EHS ze dne 16. září 1985 o koordinaci
právních a správních
předpisů ohledně některých činností v
oblasti farmacie. Směrnice Rady 85/433/EHS ze dne 16. září 1985 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru farmacie obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování v určitých činnostech v oboru farmacie. Směrnice Rady 85/584/EHS ze dne 20. prosince 1985, kterou se
v důsledku přistoupení Španělska a Portugalska mění směrnice
85/433/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru farmacie obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování v určitých činnostech v oboru farmacie. Směrnice Rady 89/594/EHS ze dne 30. října 1989, kterou se mění směrnice 75/362/EHS, 77/452/EHS, 78/686/EHS, 78/1026/EHS a 80/154/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů, zdravotních sester odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, veterinárních lékařů a porodních asistentek, jakož i směrnice 75/363/EHS, 78/1027/EHS a 80/155/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činnosti lékařů, veterinárních lékařů a porodních asistentek. Směrnice Rady 90/658/EHS ze dne 4. prosince 1990, kterou se v důsledku sjednocení Německa mění některé směrnice o vzájemném uznávání dosažené kvalifikace. Směrnice Rady 93/16/EHS ze dne 5. dubna 1993 o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/50/ES ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci. Směrnice Komise 98/21/ES ze dne 8. dubna 1998, kterou se mění směrnice 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci. Směrnice Komise 98/63/ES ze dne 3. září 1998, kterou se mění směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci. Směrnice Komise 1999/46/ES ze dne 21. května 1999, kterou se mění směrnice Rady 93/16/EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/19/ES ze dne 14. května 2001, kterou se mění směrnice Rady 89/48/EHS a 92/51/EHS o obecném systému pro uznávání odborných kvalifikací a směrnice Rady 77/452/EHS, 77/453/EHS, 78/686/EHS, 78/687/EHS, 78/1026/EHS, 78/1027/EHS, 80/154/EHS, 80/155/EHS, 85/384/EHS, 85/432/EHS, 85/433/EHS a 93/16/EHS o povolání zdravotní sestry
odpovědné za všeobecnou péči (ošetřovatele odpovědného za všeobecnou péči), zubního lékaře, veterinárního
lékaře, porodní asistentky, architekta, farmaceuta a lékaře.
58
____________________________________________________________________ 1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/ 36/ES ze dne 6. července 2005, o uznávání odborných kvalifikací. Směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl. Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny. Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany. Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu. Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. 1a) Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních)
§2 Vymezení základních pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) zdravotnickým povoláním souhrn činností a znalostí při výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, b) zdravotnickým pracovníkem fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta podle tohoto zákona, c) akreditovaným zdravotnickým magisterským studijním programem studijní program všeobecné lékařství, studijní program zubní lékařství a studijní program farmacie, který 59
splňuje podle stanoviska Ministerstva zdravotnictví 2) (dále jen "ministerstvo") minimální požadavky stanovené prováděcím právním předpisem k získání odborné způsobilosti jeho absolventů k výkonu zdravotnického povolání a který získal akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, d) specializačním vzděláváním příprava na výkon povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, jejímž ukončením se získává specializovaná způsobilost, e) samostatným výkonem povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta výkon činností, ke kterým je lékař, zubní lékař nebo farmaceut způsobilý bez odborného dohledu, včetně provozování soukromé praxe, a to na základě vlastního zhodnocení a posouzení zdravotního stavu pacienta a s tím souvisejících okolností; tyto činnosti stanoví vláda nařízením, f) výkonem povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta pod odborným dohledem výkon činností v rozsahu stanoveném lékařem, zubním lékařem nebo farmaceutem oprávněným vykonávat povolání samostatně podle písmene e); tyto činnosti stanoví vláda nařízením, g) pověřenou organizací právnická osoba zřízená ministerstvem, která vykonává činnosti na základě tohoto zákona nebo zřizovací listiny této právnické osoby, h) členským státem členský stát Evropské unie, jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarská konfederace. -----------------------------------------------------------------2) § 79 odst. 1 písm. e) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). § 2a (1)Pokud tento zákon stanoví požadavky na délku výkonu zdravotnického povolání, rozumí se tím výkon povolání v rozsahu alespoň poloviny stanovené týdenní pracovní doby.2a) Pokud zdravotnický pracovník vykonává zdravotnické povolání v nižším rozsahu než v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, potřebná délka výkonu povolání se úměrně prodlužuje. Do doby výkonu zdravotnického povolání se započítává doba pracovní neschopnosti a doba mateřské dovolené, popřípadě doba rodičovské dovolené otce, nejvíce však v rozsahu délky mateřské dovolené. Vojenská činná služba se započítává, byla-li vykonávána v příslušném povolání podle tohoto zákona. (2)Odstavec 1 se nepoužije pro výkon zdravotnického povolání v průběhu získávání specializované způsobilosti (§ 5) a pro prokázání doby výkonu povolání pro uznání kvalifikace na základě nabytých práv. ------------------------------------------------------------------2a) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. §3 (1) Způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta má ten, kdo je a) odborně způsobilý , b) zdravotně způsobilý,
60
c) bezúhonný. (2) V odůvodněných případech na vyžádání zaměstnavatele, jde-li o zaměstnance, a správního úřadu, který zdravotnickému pracovníkovi vydal oprávnění k provozování zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu,3) jde-li o zdravotnického pracovníka poskytujícího zdravotní péči vlastním jménem, je zdravotnický pracovník povinen doložit zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékařským posudkem, který vydává registrující praktický lékař nebo lékař závodní preventivní péče. (2) Zdravotnický pracovník je povinen doložit zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékařským posudkem2b) vydaným na základě lékařské prohlídky. Lékařský posudek vydává registrující praktický lékař a není-li, jiný praktický lékař. Seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání, obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku stanoví prováděcí právní předpis. Zdravotní způsobilost se zjišťuje a) před zahájením výkonu povolání a před pokračováním ve výkonu povolání, byl-li výkon povolání přerušen na dobu delší než 3 roky, b) v případě důvodného podezření, že došlo ke změně zdravotního stavu zdravotnického pracovníka, 1. na vyžádání správního úřadu, který vydal oprávnění k provozování zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu4), jde-li o pracovníka, který poskytuje zdravotní péči vlastním jménem nebo o odborného zástupce, je-li provozovatelem právnická osoba, nebo 2. na vyžádání zaměstnavatele, jde-li o zaměstnance, který podle lékařského posudku lékaře zařízení závodní preventivní péče pozbyl zdravotní způsobilost k práci. Fyzické osoby, kterým byla uznána zdravotní způsobilost podle části sedmé, dokládají zdravotní způsobilost rozhodnutím ministerstva (§ 31) před prvním zahájením výkonu povolání. Hostující osoby dokládají zdravotní způsobilost dokladem požadovaným v členském státě původu (§ 29). -----------------------------------------------------------------2b) § 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. (3) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, nebo ten, na něhož se hledí, jako by nebyl odsouzen.4) Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů nebo obdobného rejstříku, který nesmí být starší 90 dnů. Doklad o bezúhonnosti se vyžaduje vždy před zahájením výkonu zdravotnického povolání, a v odůvodněných případech též na vyžádání zaměstnavatele, jde-li o zaměstnance, nebo správního úřadu, který lékaři, zubnímu lékaři nebo farmaceutovi vydal oprávnění k provozování zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu.3) Fyzické osoby, kterým byla uznána bezúhonnost podle části sedmé, dokládají bezúhonnost rozhodnutím ministerstva (§ 31) před prvním zahájením výkonu povolání. Hostující osoby dokládají bezúhonnost dokladem požadovaným v členském státě původu (§ 30). -----------------------------------------------------------------4) Trestní zákon.
61
ČÁST DRUHÁ LÉKAŘ §4 Odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře (1)Odborná způsobilost k výkonu povolání lékaře se získává absolvováním nejméně šestiletého prezenčního studia,5) které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu všeobecné lékařství. (2)Za výkon povolání lékaře s odbornou způsobilostí se považuje činnost preventivní, diagnostická, léčebná, rehabilitační a dispenzární péče pod odborným dohledem lékaře se specializovanou způsobilostí. (2)Za výkon povolání lékaře s odbornou způsobilostí se považuje preventivní, diagnostická, léčebná, rehabilitační a dispenzární péče prováděná lékařem s odbornou způsobilostí pod odborným dohledem lékaře se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru. Bez odborného dohledu může lékař s odbornou způsobilostí vykonávat činnosti stanovené prováděcím právním předpisem. Pro účely § 5 odst. 5 se za výkon povolání lékaře považuje také metodická, koncepční, výzkumná a vzdělávací činnost v oblasti zdravotnictví. -----------------------------------------------------------------5) § 44 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb. §5 Specializovaná způsobilost lékaře (1) Specializovaná způsobilost lékaře se získává úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou (§ 19 až 21), na jejímž základě je lékaři vydán ministerstvem diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru. (2) Obory specializačního vzdělávání a minimální délka specializačního vzdělávání lékaře jsou stanoveny v příloze k tomuto zákonu. (2) Obory specializačního vzdělávání lékaře a jejich minimální délku stanoví vláda nařízením. (3) Podmínkou pro samostatný výkon povolání lékaře je získání specializované způsobilosti, pokud tento zákon nestanoví jinak. Výkonem povolání lékaře se specializovanou způsobilostí je činnost uvedená v § 4 odst. 2 a dále činnost vzdělávací, posudková a revizní. (4) Specializační vzdělávání se uskutečňuje formou a) celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době,6) nebo
62
b) externí průpravy, která může být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní průpravu; přitom se celková doba externí průpravy prodlužuje tak, aby její rozsah odpovídal rozsahu podle písmene a). Výdělečná profesionální činnost nesmí být na úkor této průpravy. Za kvalitu a za dodržení celkové délky externí průpravy odpovídají akreditovaná zařízení (§ 13). (4) Specializační vzdělávání probíhá jako celodenní průprava v akreditovaných zařízeních (§ 13) v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době2a) a je odměňována2a); specializační vzdělávání může probíhat jako rozvolněná příprava, to je při nižším rozsahu, než je stanovená pracovní doba. V tomto případě celková délka, úroveň a kvalita nesmí být nižší než v případě celodenní průpravy. (5) Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání podle vzdělávacích programů jednotlivých specializačních oborů, a zahrnuje účast na veškerých lékařských výkonech v oboru, ve kterém specializační vzdělávání probíhá, včetně případné účasti na službách v nepřetržitém provozním režimu práce. Vzdělávací programy schvaluje ministerstvo a zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ,které ministerstvo schvaluje a zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví; přitom spolupracuje s Českou lékařskou komorou, odbornými společnostmi, akreditovanými a vzdělávacími zařízeními. Vzdělávací programy týkající se posudkového lékařství stanoví ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí. (6) Vzdělávací program stanoví celkovou délku, členění, rozsah a obsah přípravy, zejména délku povinné praxe v oboru, včetně doplňkové praxe, a typ pracoviště, na kterém praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti a další nezbytné podmínky pro získání specializované způsobilosti. (7) Do specializačního vzdělávání lékaře se studentům a absolventům doktorského studijního programu 7) započítá část doby tohoto studia, pokud odpovídá minimálně polovině stanovené týdenní pracovní doby a pokud odpovídá obsahem a rozsahem příslušnému vzdělávacímu programu a je doložena potvrzením školitele a statutárního orgánu zdravotnického zařízení, v němž byla část doby tohoto studia uskutečněna. O započtení studia rozhodne na žádost lékaře ministerstvo; studium se započte vždy, jsou-li splněny podmínky uvedené ve větě první. (7)Do specializačního vzdělávání lékaře se studentům a absolventům doktorského studijního programu7) započítá v souladu s odstavci 4 a 5 doba výkonu zdravotnického povolání v průběhu studia v doktorském studijním programu, pokud odpovídá obsahem a rozsahem příslušnému vzdělávacímu programu nebo jeho části a je doložena potvrzením vydaným na základě vyjádření školitele statutárním orgánem akreditovaného zařízení, v němž byla uskutečněna. O započtení rozhodne na žádost lékaře ministerstvo. (8) Do specializačního vzdělávání lékaře se započítá odborná praxe, popřípadě její část, absolvovaná a) v jiném oboru specializace, pokud odpovídá její obsah příslušnému vzdělávacímu programu, nebo b) v cizině, pokud odpovídá její obsah a rozsah příslušnému vzdělávacímu programu.
63
Žádost o započtení a úředně ověřený doklad v českém jazyce o absolvované odborné praxi v cizině podává lékař ministerstvu, které o započtení rozhodne; odborná praxe se započte vždy, jsou-li splněny podmínky uvedené pod písmeny a) a b). (9) Specializační vzdělávání lékaře může být přerušeno z důvodů pracovní neschopnosti, mateřské a rodičovské dovolené, vojenské činné služby, civilní služby nebo vědecké činnosti, avšak nesmí být tímto přerušením zkráceno. (10) Účast na specializačním vzdělávání podle tohoto zákona se považuje za zvyšování prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu.8) (11) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem minimální požadavky na vzdělávací program v oboru „praktické lékařství pro dospělé“. -------------------------------------------------------------6) § 83a zákoníku práce. 7) § 47 zákona č. 111/1998 Sb. 8) § 142b a 143 zákoníku práce. §6 Přerušení výkonu povolání lékaře (1) Získaná odborná a specializovaná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, které lékař dosáhl, zůstává přerušením výkonu povolání lékaře nedotčena. (2) Pokud lékař přerušil výkon povolání lékaře na dobu delší než 5 let v průběhu předcházejících 6 let, je povinen se bezodkladně po skončení přerušení výkonu povolání lékaře doškolit v rozsahu nejméně 60 pracovních dní na pracovišti pod vedením lékaře s příslušnou specializovanou způsobilostí, který vyhotoví o průběhu a ukončení doškolení záznam do průkazu odbornosti (§ 23), a pokud lékař nemá tento průkaz, vydá o průběhu a ukončení doškolení potvrzení.
ČÁST TŘETÍ ZUBNÍ LÉKAŘ §7 Odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání zubního lékaře (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zubního lékaře se získává absolvováním nejméně pětiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu a) zubní lékařství,
64
b) stomatologie, pokud byl zahájen nejpozději v akademickém roce 2003/2004. (2) Za výkon povolání zubního lékaře s odbornou způsobilostí se považuje činnost preventivní, protetická, diagnostická, léčebná a dispenzární péče. (2) Za výkon povolání zubního lékaře s odbornou způsobilostí se považuje preventivní, protetická, diagnostická, léčebná, dispenzární, vzdělávací, výzkumná, vývojová, revizní a posudková péče v oblasti péče o zuby, ústa, čelisti a související tkáně. Pro účely § 8 odst. 4 se za výkon povolání zubního lékaře považuje také metodická a koncepční činnost v oblasti zdravotnictví. (3) Podmínkou pro samostatný výkon povolání zubního lékaře je a) absolvování magisterského studijního programu podle odstavce 1 písm. a), nebo b) absolvování magisterského studijního programu podle odstavce 1 písm. b) a absolvování odborné praxe ve zdravotnickém zařízení v minimální délce 36 měsíců pod vedením lékaře, který je způsobilý k samostatnému výkonu povolání zubního lékaře a má minimálně 5 let praxe v oboru; absolvování odborné praxe osvědčuje vedoucí pracoviště, v němž praxe probíhala. Za samostatný výkon povolání zubního lékaře je považována činnost uvedená v odstavci 2 a činnost vzdělávací, výzkumná, vývojová, revizní a posudková. (3) Samostatným výkonem povolání zubního lékaře se specializovanou způsobilostí je činnost v oboru získané specializace v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a činnost uvedená v odstavci 2. (4) Odborná praxe podle odstavce 3 písm. b) musí být vykonávána v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Pokud je vykonávána v kratší pracovní době, nejméně však v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, prodlužuje se celková doba odborné praxe tak, aby její rozsah odpovídal rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Odborná praxe nebo její část může být vykonána také v cizině. Žádost o započtení této odborné praxe a úředně ověřený doklad v českém jazyce o absolvované odborné praxi v cizině podává zubní lékař ministerstvu, které o započtení rozhodne; odborná praxe se započte vždy, odpovídá-li její obsah, rozsah a délka příslušnému vzdělávacímu programu. (5) Odborná praxe může být přerušena z důvodů pracovní neschopnosti, mateřské a rodičovské dovolené, vojenské činné služby, civilní služby nebo vědecké činnosti, avšak nesmí být tímto přerušením zkrácena.
§8 Specializovaná způsobilost zubního lékaře (1) Specializovaná způsobilost zubního lékaře se získává úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou (§ 19 až 21), na jejímž základě je zubnímu lékaři vydán ministerstvem diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru.
65
(2) Obory specializačního vzdělávání a minimální délka specializačního vzdělávání zubního lékaře jsou stanoveny v příloze k tomuto zákonu. (2) Obory specializačního vzdělávání zubního lékaře a jejich minimální délku vzdělávání v nich stanoví vláda nařízením. (3) Samostatným výkonem povolání zubního lékaře se specializovanou způsobilostí je činnost v oboru získané specializace v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a činnost uvedená v § 7 odst. 2. (4) Specializační vzdělávání zubního lékaře se uskutečňuje při výkonu povolání zubního lékaře podle vzdělávacích programů jednotlivých specializačních oborů, které ministerstvo schvaluje a zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví; přitom spolupracuje s Českou stomatologickou komorou a odbornými společnostmi, akreditovanými a vzdělávacími zařízeními. (5) Vzdělávací program stanoví celkovou délku, rozsah a obsah přípravy, zejména délku povinné praxe v oboru, včetně doplňkové praxe, a typ pracoviště, na kterém praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti a další nezbytné podmínky pro získání specializované způsobilosti. (6) Specializační vzdělávání zubního lékaře se uskutečňuje obdobně jako specializační vzdělávání lékaře podle § 5 odst. 4, 7 až 10. §9 Přerušení výkonu povolání zubního lékaře (1) Získaná odborná a specializovaná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, které zubní lékař dosáhl, zůstává přerušením výkonu povolání zubního lékaře nedotčena. (2) Pokud zubní lékař přerušil výkon povolání zubního lékaře na dobu delší než 5 let v průběhu předcházejících 6 let, je povinen se bezodkladně po skončení přerušení výkonu povolání zubního lékaře doškolit v rozsahu nejméně 60 pracovních dní na pracovišti pod vedením zubního lékaře způsobilého k samostatnému výkonu povolání a pracujícího v oboru alespoň 5 let nebo zubního lékaře s příslušnou specializovanou způsobilostí, který vyhotoví o průběhu a ukončení doškolení záznam do průkazu odbornosti (§ 23), a pokud zubní lékař nemá tento průkaz, vydá o průběhu a ukončení doškolení potvrzení. ČÁST ČTVRTÁ FARMACEUT § 10 Odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání farmaceuta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání farmaceuta se získává absolvováním nejméně pětiletého prezenčního studia v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním
66
programu a) farmacie obsahujícího teoretickou a praktickou výuku, z toho nejméně 6 měsíců praxe v lékárně, nebo b) farmacie, pokud byl zahájen nejpozději v akademickém roce 2003/2004, a absolvováním odborné praxe ve zdravotnickém zařízení v délce 36 měsíců v průběhu předcházejících 5 let nebo specializace I. stupně v základním oboru získané podle dosavadních právních předpisů; absolvování odborné praxe osvědčuje vedoucí pracoviště, v němž praxe probíhala. (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání farmaceuta se získává absolvováním a) nejméně pětiletého prezenčního studia v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu farmacie obsahujícím teoretickou a praktickou výuku, z toho nejméně 6 měsíců praxe v lékárně, nebo b) studia v akreditovaném studijním programu farmacie, pokud byl zahájen nejpozději v akademickém roce 2003/2004. (2) Po získání odborné způsobilosti podle odstavce 1 může farmaceut samostatně vykonávat činnost při přípravě lékových forem léčivých přípravků, při výrobě a kontrole léčiv, při kontrole léčiv v lékárně a v laboratoři pro kontrolu léčiv, při skladování a distribuci léčiv u distributora léčiv, při přípravě, kontrole, skladování a výdeji léčiv v lékárnách a při poskytování odborných informací o léčivech. (2) Po získání odborné způsobilosti podle odstavce 1 může farmaceut samostatně vykonávat činnosti uvedené ve větě druhé a třetí. Za výkon zdravotnického povolání farmaceuta se považuje činnost při přípravě lékových forem léčivých přípravků, při kontrole léčiv v lékárně a v laboratoři pro kontrolu léčiv, při přípravě, kontrole, skladování a výdeji léčiv v lékárnách a v lůžkových zdravotnických zařízeních a při poskytování odborných informací o léčivech, včetně informací o prevenci onemocnění a informací o podpoře zdraví, a při výdeji, kontrole a uchovávání zdravotnických prostředků. Farmaceut je dále způsobilý vykonávat činnosti, které nejsou zdravotní péčí, a to při výrobě a kontrole léčiv a při skladování a distribuci léčiv u distributora léčiv podle zákona o léčivech.8a) ____________________________________ 8a) Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech, a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. § 11 Specializovaná způsobilost farmaceuta (1) Specializovaná způsobilost farmaceuta se získává a) úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou (§ 19 až 21), na jejímž základě je farmaceutovi vydán ministerstvem diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru, nebo
67
b) absolvováním doplňující odborné praxe podle vzdělávacího programu v akreditovaném zařízení, které vydá osvědčení uchazeči potvrzení o jejím ukončení. (2) Obory specializačního vzdělávání a minimální délka specializačního vzdělávání farmaceuta jsou stanoveny v příloze k tomuto zákonu. (2) Obory specializačního vzdělávání farmaceuta a jejich minimální délku vzdělávání v nich stanoví vláda nařízením. (3) Získání specializované způsobilosti podle odstavce 1 písm. a) je podmínkou pro samostatný výkon jiných činností v laboratořích než činností uvedených v § 10 odst. 2, činností při ochraně veřejného zdraví, v zařízeních transfuzní služby, na odděleních nukleární medicíny, klinického farmaceuta a pro výkon vzdělávací, výzkumné, vývojové a revizní činnosti. (4) Získání specializované způsobilosti podle odstavce 1 písm. b) je podmínkou pro samostatný výkon činnosti při vedení lékárny a při přípravě zvlášť náročných lékových forem. (4)Získání specializované způsobilosti podle odstavce 1 písm. b) je podmínkou pro samostatný výkon činnosti při vedení lékárny podle zvláštních právních předpisů8b) a při přípravě zvlášť náročných lékových forem8c). ___________________________________ 8b) Například zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 255/2003 Sb., kterou se stanoví správná lékárenská praxe, bližší podmínky přípravy a úpravy léčivých přípravků, výdeje a zacházení s léčivými přípravky ve zdravotnických zařízeních a bližší podmínky provozu lékáren a dalších provozovatelů vydávajících léčivé přípravky, ve znění vyhlášky č. 220/2006 Sb., vyhláška č.75/1998 Sb., kterou se vydává seznam léčivých látek a pomocných látek, které lze použít pro přípravu léčivých přípravků. 8c) 2. část přílohy Katalog prací část 2.19 Zdravotnictví položka 2.19.32 nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění nařízení vlády č. 533/2005 Sb. (5) Do získání specializované způsobilosti vykonává farmaceut činnosti uvedené v odstavcích 3 a 4 pod odborným dohledem zdravotnického pracovníka s příslušnou specializovanou způsobilostí. (6) Specializační vzdělávání a doplňující odborná praxe se uskutečňuje při výkonu povolání farmaceuta podle vzdělávacích programů jednotlivých specializačních oborů, které ministerstvo schvaluje a zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví; přitom spolupracuje s Českou lékárnickou komorou, odbornými společnostmi, akreditovanými a vzdělávacími zařízeními. (7) Žádost o zařazení do doplňující odborné praxe podává uchazeč akreditovanému zařízení, v němž má doplňující odborná praxe probíhat. Součástí žádosti jsou úředně ověřené kopie dokladů o získané odborné způsobilosti, popřípadě o získané specializované způsobilosti, a
68
průkaz odbornosti (§ 23). Cizí státní příslušníci přikládají k žádosti rozhodnutí ministerstva o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. (8) Na průběh doplňující odborné praxe se vztahuje § 20 obdobně. (9) Ministerstvo vydá uchazeči osvědčení o specializované způsobilosti získané absolvováním doplňující odborné praxe na základě jeho žádosti a doložení potvrzení o absolvovaní této praxe na akreditovaném pracovišti, popřípadě akreditovaných pracovištích, v souladu se vzdělávacím programem. (9) (10) Vzdělávací program stanoví celkovou délku přípravy, zejména délku povinné praxe v oboru, délku praxe v oboru, která musí probíhat na akreditovaném pracovišti, a typ pracoviště, na kterém praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti a další nezbytné podmínky pro získání specializované způsobilosti. (10) (11) Specializační vzdělávání a doplňující odborná praxe farmaceuta se uskutečňuje obdobně jako specializační vzdělávání lékaře podle § 5 odst. 4, 7 až 10. § 12 Přerušení výkonu povolání farmaceuta (1) Získaná odborná a specializovaná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, které farmaceut dosáhl, zůstává přerušením výkonu povolání farmaceuta nedotčena. (2) Pokud farmaceut přerušil výkon povolání farmaceuta na dobu delší než 5 let v průběhu předcházejících 6 let, je povinen se bezodkladně po skončení přerušení výkonu povolání farmaceuta doškolit v rozsahu nejméně 60 pracovních dní na pracovišti pod vedením farmaceuta způsobilého k samostatnému výkonu povolání nebo zdravotnického pracovníka s příslušnou specializovanou způsobilostí, který vyhotoví o průběhu a ukončení doškolení záznam do průkazu odbornosti (§ 23), a pokud farmaceut nemá tento průkaz, vydá o průběhu a ukončení doškolení potvrzení. ČÁST PÁTÁ AKREDITACE § 13 Akreditace a akreditované zařízení (1)Udělením akreditace se získává oprávnění k uskutečňování vzdělávacího programu, který je zveřejněn ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. (1) Udělením akreditace se získává oprávnění k uskutečňování vzdělávacího programu nebo jeho části (dále jen "vzdělávací program") pro a) obor specializačního vzdělávání, b) doplňující odbornou praxi (§ 11), nebo c) certifikovaný kurz (§21a).
69
(2)Vzdělávací program podle odstavce 1 uskutečňuje akreditované zařízení. Akreditovaným zařízením je zdravotnické zařízení, jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, kterým ministerstvo udělilo akreditaci.
Akreditační řízení § 14 (1) Písemnou žádost o udělení nebo prodloužení akreditace předkládá ministerstvu zdravotnické zařízení nebo jiná fyzická nebo právnická osoba, která chce poskytovat specializační vzdělávání (§ 19 až 21) nebo doplňující odbornou praxi (§ 11) nebo certifikovaný kurz. Žádost s podpisem žadatele o akreditaci, a je-li jím právnická osoba, s podpisem jejího statutárního orgánu, se předkládá ministerstvu ve trojím písemném vyhotovení a současně se mu žádost zasílá v elektronické podobě. V případě, že žádost o udělení nebo prodloužení akreditace předkládá zdravotnické zařízení nebo jiná právnická osoba jiného resortu než resortu ústředního správního úřadu než ministerstva, podává se tato žádost prostřednictvím ministerstva, do jehož působnosti zdravotnické zařízení nebo jiná právnická osoba náleží. (2) Žádost o udělení nebo prodloužení akreditace obsahuje a) obchodní firmu nebo název, sídlo, adresu organizační složky zahraniční osoby na území České republiky, statutární orgán a identifikační číslo právnické osoby, bylo-li přiděleno, nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo adresu místa hlášeného přechodného pobytu cizince na území České republiky nad 90 dnů nebo adresu místa trvalého pobytu cizince na území České republiky nebo bydliště v cizině, místo podnikání a identifikační číslo fyzické osoby, bylo-li přiděleno, která žádost předkládá, b) název oboru specializačního vzdělávání nebo zaměření doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu, který chce žadatel poskytovat; pokud žadatel hodlá uskutečňovat jen část vzdělávacího programu, uvede se též vymezení části vzdělávacího programu, c) seznam smluvních zařízení, pokud žadatel hodlá část vzdělávacího programu zajišťovat prostřednictvím smluvních zařízení; smluvní zařízení, která nemají akreditaci, musí být akreditována v rámci akreditačního řízení žadatele, d) c) informace o druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované žadatelem, popřípadě smluvním zařízením, v příslušném specializačním oboru, je-li zdravotnickým zařízením, e) d) doklady o odborné a specializované způsobilosti nebo jiné odborné kvalifikaci fyzických osob (garantů, školitelů) odpovědných za průběh specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu na konkrétním pracovišti, f) e) údaje o odborné a specializované způsobilosti zaměstnanců, kteří se budou podílet na specializačním vzdělávání nebo na doplňující odborné praxi nebo na certifikovaném kurzu, 70
g) f) informace o materiálním a technickém zabezpečení specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu nejméně na dobu stanovenou příslušným vzdělávacím programem, h) g) doklad o zaplacení správního poplatku za vydání rozhodnutí v akreditačním řízení. (3) V žádosti o prodloužení akreditace musí být doloženy ty údaje uvedené v odstavci 2, u nichž došlo k jejich změně. § 15 (1) Ministerstvo zřizuje jako svůj poradní orgán akreditační komise pro příslušné obory specializačního vzdělávání nebo zaměření doplňující odborné praxe k posouzení žádosti podle § 14 a k posouzení návrhu na odejmutí akreditace. (2) Členy akreditační komise jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví na návrh odborných společností, vysokých škol připravujících studenty k výkonu zdravotnického povolání, České lékařské komory, České stomatologické komory nebo České lékárnické komory, Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení s ohledem na obory, které mají být specializačním vzděláváním zabezpečeny, nebo s ohledem na zaměření doplňující odborné praxe. (3) Akreditační komisi tvoří lichý počet členů, nejméně však 5 členů, jejichž pracovní zařazení odpovídá oboru specializačního vzdělávání, který je předmětem akreditačního řízení. (4) Funkční období člena akreditační komise je pětileté. Funkci člena akreditační komise je možno vykonávat nejdéle ve 2 po sobě následujících obdobích. (5) Člen akreditační komise se nemůže zúčastnit jednání o udělení, prodloužení nebo odejmutí akreditace, pokud by mohlo dojít ke střetu se zájmy osobními nebo ke zneužití informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného. § 16 Akreditační komise se při své činnosti řídí statutem a jednacím řádem, které vydá ministerstvo. § 17 (1)Ministerstvo předloží žádost o udělení, prodloužení nebo odejmutí akreditace k posouzení akreditační komisi. Akreditační komise může požádat žadatele o doplnění informací nebo o dodatečné předložení požadovaných dokladů nebo může pozvat žadatele na jednání nebo si ověřit údaje uvedené v žádosti přímo u žadatele. Po posouzení žádosti předloží akreditační komise závěrečné stanovisko ministerstvu, a to do 4 měsíců od obdržení žádosti. Podle věty druhé může akreditační komise postupovat i v případech uvedených v odstavci 6.
71
(2) Ministerstvo rozhodne o udělení, prodloužení nebo neudělení akreditace po obdržení stanoviska akreditační komise nejpozději do 60 dnů. (3) Akreditace se uděluje nebo prodlužuje na dobu určitou, odpovídající nejméně délce vzdělávacího programu, počítanou ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení nebo prodloužení akreditace. (4) Rozhodnutí o udělení akreditace kromě obecných náležitostí správního rozhodnutí9) obsahuje a) obchodní firmu nebo název, sídlo, adresu organizační složky zahraniční osoby na území České republiky, statutární orgán a identifikační číslo právnické osoby, bylo-li přiděleno, nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo adresu místa hlášeného přechodného pobytu cizince na území České republiky nad 90 dnů nebo adresu místa trvalého pobytu cizince na území České republiky nebo bydliště v cizině, místo podnikání v České republice a identifikační číslo fyzické osoby, bylo-li přiděleno, které je rozhodnutí vydáváno, b) název oboru specializačního vzdělávání nebo zaměření doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu, v němž je akreditované zařízení oprávněno poskytovat specializační vzdělávání nebo doplňující odbornou praxi; pokud žadatel hodlá uskutečňovat jen část vzdělávacího programu, uvede se v rozhodnutí též vymezení dané části vzdělávacího programu, c) dobu, na kterou se akreditace uděluje, d) termín zahájení vzdělávacího programu specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu. (5) Platnost akreditace lze prodloužit na základě podání nové žádosti podle § 14. Rozhodnutí o prodloužení akreditace obsahuje údaje uvedené v žádosti o prodloužení akreditace (§14 odst. 3); pokud nedošlo ke změně údajů, uvede se v rozhodnutí jen prodloužení platnosti původního rozhodnutí. (6) Ministerstvo akreditaci neudělí nebo její platnost neprodlouží, jestliže a) vzdělávací program neodpovídá vzdělávacímu programu zveřejněnému ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, pokud jde o akreditaci specializačního vzdělávání, doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu, b) vzdělávací program není dostatečně zabezpečen po stránce personální, materiální nebo technické, c) žadatel, popřípadě smluvní zařízení, neposkytuje zdravotní péči v rozsahu požadovaném vzdělávacím programem; toto se nevztahuje na akreditované zařízení, které žádá o akreditaci pouze teoretické části vzdělávacího programu, d) v žádosti byly uvedeny nepravdivé údaje, které jsou rozhodující pro udělení akreditace, nebo e) vzdělávací program certifikovaného kurzu obsahuje návrh na získání zvláštní odborné způsobilosti, který neodpovídá zaměření činností příslušného zdravotnické povolání nebo neodpovídá současné úrovni vědeckého poznání.
72
(6) (7)Ministerstvo akreditaci odejme, jestliže a) zjistí nedodržení příslušného vzdělávacího programu nebo takové změny u akreditovaného zařízení, které nezabezpečují odpovídající úroveň specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe, b) akreditované zařízení požádá o odejmutí akreditace s uvedením důvodů, c) akreditované zařízení nesplňuje podmínky, za nichž mu byla akreditace udělena, d) akreditované zařízení po předchozí písemné výzvě ministerstva nesplní povinnosti podle § 18 ve lhůtě stanovené touto výzvou. V případech podle písmen a), c) a d) ministerstvo akreditaci odejme po posouzení akreditační komisí. (7) (8) Rozhodnutí o neudělení nebo odejmutí akreditace kromě obecných náležitostí správního rozhodnutí 9) obsahuje obchodní firmu nebo název, sídlo, adresu organizační složky zahraniční osoby na území České republiky, statutární orgán a identifikační číslo právnické osoby, bylo-li přiděleno, nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo adresu místa hlášeného přechodného pobytu cizince na území České republiky nad 90 dnů nebo adresu místa trvalého pobytu cizince na území České republiky nebo bydliště v cizině, místo podnikání v České republice a identifikační číslo fyzické osoby, bylo-li přiděleno, které je rozhodnutí vydáváno. (9) Akreditace zaniká v případě zániku akreditovaného zařízení. Pokud práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí o akreditaci přecházejí na nástupnickou právnickou osobu, je výkon těchto práv a povinností omezen na dobu 2 let ode dne zániku akreditovaného zařízení podle věty první. (9) (10) Ministerstvo zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví seznam akreditovaných zařízení, vzdělávací programy, které jsou tato akreditovaná zařízení oprávněna uskutečňovat, a dobu, na kterou jim byla akreditace udělena, a seznam subjektů, jimž byla akreditace odňata. -----------------------------------------------------------------9) § 47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
§ 18 Povinnosti akreditovaných zařízení (1) Akreditované zařízení je povinno v rámci udělené akreditace a) uskutečňovat specializační vzdělávání nebo doplňující odbornou praxi nebo certifikovaný kurz podle vzdělávacích programů schválených ministerstvem,
73
b) podrobit se kontrole zabezpečení specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu podle vzdělávacího programu prováděné ministerstvem, c) vést dokumentaci o specializačním vzdělávání nebo o doplňující odborné praxi nebo certifikovaném kurzu, která obsahuje seznam účastníků vzdělávání; dokumentace o specializačním vzdělávání nebo o doplňující odborné praxi je archiválií podle zvláštního právního předpisu,10) d) neprodleně, nejpozději však do 30 dnů, oznámit ministerstvu každou změnu podmínek souvisejících se zabezpečením specializačního vzdělávání nebo doplňující odborné praxe nebo certifikovaného kurzu, e) na vyžádání ministerstva umožnit vykonání praktické části atestační zkoušky, aprobační zkoušky, zkoušky způsobilosti nebo adaptačního období podle tohoto zákona a zákona o uznávání odborné kvalifikace 10a). (2) Držitel akreditace je povinen předat ministerstvu, popřípadě pověřené organizaci, veškerou dokumentaci týkající se účastníků vzdělávání, pokud hodlá ukončit uskutečňování vzdělávacího programu, aniž by oprávnění k této činnosti přešlo na jeho právního nástupce. V případě účastníků vzdělávání, kteří pokračují ve specializačním vzdělávání u jiného akreditovaného zařízení, předá ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, dokumentaci tomuto akreditovanému zařízení. -----------------------------------------------------------------10) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů. 10a) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. ČÁST ŠESTÁ SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ § 19 Specializační vzdělávání (1) Úspěšným ukončením specializačního vzdělávání se získává specializovaná způsobilost v příslušném oboru specializačního vzdělávání. Podmínkou zahájení specializačního vzdělávání je získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. (2) Žádost o zařazení do oboru specializačního vzdělávání podává uchazeč ministerstvu; ministerstvo může pověřit činností spojenou se zařazením do oboru pověřenou organizaci. Součástí žádosti jsou úředně ověřené kopie dokladů o získané odborné způsobilosti, popřípadě o získané specializované způsobilosti, a průkaz odbornosti (§ 23). Cizí státní příslušníci Osoby, které získaly odbornou nebo specializovanou způsobilost mimo území České republiky, přikládají k žádosti rozhodnutí ministerstva o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. (3) Při splnění podmínek stanovených v odstavci 2 ministerstvo zařadí uchazeče do specializačního vzdělávání do 30 dnů po obdržení žádosti.
74
(3) Při splnění podmínek stanovených v odstavci 2 ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, zařadí uchazeče do specializačního vzdělávání do 30 dnů po obdržení žádosti a zároveň mu oznámí předpokládaný termín začátku vzdělávání. Ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, zařadí uchazeče do specializačního vzdělávání podle výběru uchazeče. Pokud si uchazeč zařízení nevybral nebo vybrané akreditované zařízení má naplněnou kapacitu, doporučí ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, uchazeči jiné vhodné akreditované zařízení. V případě nezařazení uchazeče do specializačního vzdělávání, rozhodne ministerstvo do 30 dnů od obdržení žádosti. (4) Ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, vede evidenci o lékařích, zubních lékařích a farmaceutech zařazených do specializačního vzdělávání a evidenci o lékařích, zubních lékařích a farmaceutech, kteří získali specializovanou způsobilost. Evidence obsahuje jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo adresu místa hlášeného přechodného pobytu cizince na území České republiky nad 90 dnů nebo adresu místa trvalého pobytu cizince na území České republiky nebo bydliště v cizině, titul, datum a místo narození, státní příslušnost, datum a místo řádného ukončení studia v akreditovaném studijním programu, který poskytuje vysokoškolské vzdělání, číslo diplomu nebo jiného dokladu o uznání rovnocennosti studia získaného v cizině, název školy, studijního programu a studijního oboru, datum zapsání do specializačního vzdělávání nebo jeho zrušení, datum vykonání atestační zkoušky v příslušném oboru specializačního vzdělávání. Předmětem evidence osob vykonávajících zdravotnické povolání na základě registrace nestátního zdravotnického zařízení jsou i údaje obsažené v rozhodnutí o registraci nestátního zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu.3) Osobní údaje osob uvedených v evidenci podléhají ochraně podle zvláštního právního předpisu.11) -----------------------------------------------------------------11) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
§ 20 Průběh specializačního vzdělávání (1) Akreditované zařízení zajišťuje průběh specializačního vzdělávání, které se v tomto zařízení uskutečňuje. (1) (2) Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele. Školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v oboru, ve kterém se účastník vzdělává. V případě nového specializačního oboru, pro který není dostatek osob se specializovanou způsobilostí, může být školitelem lékař, zubní lékař nebo farmaceut s jinou specializovanou způsobilostí po předchozím vyjádření odborné společnosti. (2) (3) Školitel zejména dohlíží na odbornou stránku výkonu zdravotnického povolání, průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání. (3) (4) Ministerstvo z podnětu akreditovaného zařízení rozhodne o ukončení specializačního vzdělávání, pokud účastník specializačního vzdělávání závažným způsobem neplní studijní povinnosti. 75
§ 21 Atestační zkouška (1) Specializační vzdělávání se ukončuje atestační zkouškou před oborovou atestační komisí podle zkušebního řádu stanoveného prováděcím právním předpisem na základě žádosti uchazeče o vykonání atestační zkoušky. Oborové atestační komise zřizuje ministerstvo jako svůj poradní orgán s ohledem na obory, které jsou předmětem atestační zkoušky. Členy oborových atestačních komisí jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví na návrh České lékařské komory nebo České stomatologické komory nebo České lékárnické komory, odborných společností a akreditovaných a vzdělávacích zařízení a u posudkových lékařů též na návrh Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení. U lékařů, zubních lékařů a farmaceutů v působnosti Ministerstva obrany je na návrh Ministerstva obrany oborová atestační komise doplněna vždy o jednoho odborníka vojenského zdravotnictví. Předpokladem pro vykonání atestační zkoušky je splnění všech požadavků stanovených příslušným vzdělávacím programem; splnění těchto požadavků posoudí ministerstvo, popřípadě pověřená organizace. O nesplnění požadavků pro vykonání atestační zkoušky rozhodne ministerstvo. (2) Atestační zkouška se může ve stejném oboru specializačního vzdělávání opakovat nejvýše dvakrát, nejdříve však za 1 rok ode dne neúspěšně vykonané atestační zkoušky. (3) Ministerstvo vydá lékaři, zubnímu lékaři nebo farmaceutovi, který úspěšně vykonal atestační zkoušku, diplom o specializaci. Certifikovaný kurz § 21a (1) Absolvováním certifikovaného kurzu zdravotničtí pracovníci získávají zvláštní odbornou způsobilost pro úzce vymezené činnosti, které prohlubují získanou odbornou nebo specializovanou způsobilost. Certifikovaným kurzem nelze nahradit získání odborné nebo specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. (2) Certifikovaný kurz provádí akreditované zařízení, kterému byla udělena akreditace k uskutečňování vzdělávacího programu certifikovaného kurzu. (3) Vzdělávací program stanoví celkovou délku přípravy, rozsah a obsah přípravy, zejména počet hodin praktického a teoretického vyučování, a výuková pracoviště, na kterých probíhá, popřípadě další požadavky pro získání způsobilosti. Vzdělávací program obsahuje seznam doporučené studijní literatury a rozsah činností, k nimž absolvent certifikovaného kurzu získá zvláštní odbornou způsobilost, včetně vymezení činností, které jsou poskytováním zdravotní péče. Vzdělávací program dále stanoví, která odborná, popřípadě specializovaná způsobilost je předpokladem pro zařazení do certifikovaného kurzu, a zda je vyžadována způsobilost k samostatnému výkonu povolání. Vzdělávací program může stanovit požadavky na zdravotní způsobilost. (4) Do splněného počtu hodin stanovených vzdělávacím programem akreditované zařízení započte nejvýše patnáctiprocentní omluvenou absenci z celkového počtu hodin praktického vyučování a omluvenou absenci z hodin teoretického vyučování.
76
(5) Do vzdělávání v certifikovaném kurzu akreditované zařízení započte část dříve absolvovaného studia, pokud odpovídá vzdělávacímu programu. (6)Obory certifikovaných kurzů, minimální délku vzdělávání v nich a převedení kurzů prováděných pověřenou organizací do konce roku 2010 na certifikované kurzy stanoví ministerstvo vyhláškou. § 21b (1) Žádost o zařazení do certifikovaného kurzu podává uchazeč akreditovanému zařízení. (2) Součástí žádosti jsou úředně ověřené kopie dokladů o získané odborné způsobilosti, popřípadě o získané specializované nebo zvláštní odborné způsobilosti nebo o uznání způsobilosti podle části sedmé nebo osmé. (3) Při splnění podmínek stanovených v odstavci 2, a pokud to kapacita akreditovaného zařízení umožňuje, akreditované zařízení zařadí uchazeče do certifikovaného kurzu do 1 měsíce po obdržení žádosti a zároveň uchazeči oznámí předpokládaný termín začátku vzdělávání. Akreditované zařízení současně seznámí uchazeče s organizací certifikovaného kurzu a s požadavky na úspěšné absolvování certifikovaného kurzu. § 21c (1) Průběh certifikovaného kurzu zajišťuje akreditované zařízení. Pokud certifikovaný kurz zajišťuje více akreditovaných zařízení, ukončení certifikovaného kurzu provádí akreditované zařízení určené ministerstvem v rozhodnutí. (2) Účastník certifikovaného kurzu je v rámci tohoto vzdělávání povinen absolvovat odbornou praxi na pracovišti akreditovaného zařízení v rozsahu určeném příslušným vzdělávacím programem. Akreditované zařízení započte dříve absolvovanou odbornou praxi, pokud splňuje požadavky stanovené vzdělávacím programem; o započtení vydá potvrzení. V případě pochybností o započtení rozhoduje na žádost účastníka certifikovaného kurzu nebo akreditovaného zařízení ministerstvo. § 21d O úspěšném absolvování certifikovaného kurzu vydá akreditované zařízení certifikát, který má platnost pro Českou republiku. V certifikátu jsou uvedeny činnosti, k nimž absolvent certifikovaného kurzu získal zvláštní odbornou způsobilost v rozsahu vzdělávacího programu schváleného ministerstvem v akreditačním řízení, včetně vymezení činností, které jsou poskytováním zdravotní péče.
§ 22 Celoživotní vzdělávání
77
(1) Lékaři, zubní lékaři a farmaceuti vykonávající zdravotnické povolání se celoživotně vzdělávají. (2) Celoživotní vzdělávání je průběžné obnovování vědomostí, dovedností a způsobilosti odpovídající získané odbornosti v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. (3) Formy celoživotního vzdělávání jsou zejména samostatné studium odborné literatury, účast na kurzu, školicí akci, seminářích, odborných a vědeckých konferencích a kongresech v České republice a v zahraničí, absolvování klinické stáže v akreditovaném zařízení v České republice nebo v obdobných zařízeních v zahraničí, účast na odborně vědeckých aktivitách, publikační a pedagogická činnost a vědecko-výzkumná činnost. (4) Celoživotní vzdělávání organizují a pořádají zejména ministerstvo, vysoké školy připravující studenty k výkonu zdravotnického povolání, Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora, Česká lékárnická komora a odborné lékařské společnosti ve spolupráci s akreditovanými vzdělávacími zařízeními, zdravotnickými zařízeními, Ministerstvem práce a sociálních věcí a Českou správou sociálního zabezpečení. Každý pořadatel tohoto vzdělávání vydává účastníkům potvrzení o účasti na školicí akci. (5) Účast na celoživotním vzdělávání se považuje za prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu. 12) -----------------------------------------------------------------12) § 126 odst. 2 a § 141a zákoníku práce. § 23 Průkaz odbornosti (1) Průkaz odbornosti je dokument, který obsahuje průběžné záznamy o druhu a délce absolvované odborné praxe, o zápisu do specializačního vzdělávání, o průběhu tohoto vzdělávání a o vykonaných atestačních zkouškách, popřípadě o doškolení podle § 6, 9 a 12, a o absolvování akcí v rámci celoživotního vzdělávání. (2) Záznamy do průkazu odbornosti o a) odborné praxi a o výkonu povolání na pracovišti provádějí zaměstnavatelé, b) zařazení do specializačního vzdělávání provádí ministerstvo, c) výsledku vykonané atestační zkoušky provádí předseda atestační komise nebo jím pověřený člen atestační komise, d) účasti na vzdělávacích akcích provádějí jejich pořadatelé, e) doškolení při přerušení výkonu zdravotnického povolání provádí zdravotnické zařízení, v němž doškolení probíhalo.
78
(3) Průkaz odbornosti vydá lékaři, zubnímu lékaři nebo farmaceutovi ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, na základě jeho žádosti.
ČÁST SEDMÁ ZPŮSOBILOST K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ LÉKAŘE, ZUBNÍHO LÉKAŘE A FARMACEUTA PRO STÁTNÍ PŘÍSLUŠNÍKY ČLENSKÝCH STÁTŮ, KTEŘÍ ZÍSKALI ZPŮSOBILOST K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ LÉKAŘE, ZUBNÍHO LÉKAŘE A FARMACEUTA V JINÉM STÁTĚ NEŽ V ČESKÉ REPUBLICE § 24 Základní ustanovení (1) Lékaři, zubní lékaři a farmaceuti, kteří jsou státními příslušníky členského státu, mohou v České republice vykonávat zdravotnické povolání jako usazené osoby nebo jako hostující osoby. (2) Usazenou osobou se pro účely tohoto zákona rozumí státní příslušník členského státu, který vykonává na území České republiky soustavně zdravotnické povolání nebo na tomto území za tímto účelem založí podnik nebo organizační složku. Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání usazené osoby posuzuje na základě žádosti uznávací orgán. (3) Hostující osobou se pro účely tohoto zákona rozumí státní příslušník členského státu, který je usazen na území jiného členského státu než České republiky a na území České republiky vykonává zdravotnické povolání dočasně nebo příležitostně. Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání hostující osoby se posuzuje podle zvláštního právního předpisu.13) (4) Pro účely tohoto zákona se osobou usazenou a hostující rozumí rovněž osoba vykonávající zdravotnické povolání v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu. (5) Členským státem původu se rozumí členský stát, ve kterém žadatel získal odbornou způsobilost pro výkon zdravotnického povolání, nebo členský stát, ve kterém uchazeč zdravotnické povolání vykonává nebo vykonával. Pro účely posuzování jiné způsobilosti se členským státem původu rozumí členský stát, v němž zdravotnické povolání uchazeč naposledy vykonával nebo jehož je uchazeč státním příslušníkem. -----------------------------------------------------------------13) Zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
79
§ 25 Uznávací orgán a jeho působnost (1) Uznávacím orgánem pro posuzování způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta je ministerstvo. (2) Ministerstvo poskytuje cizím státním příslušníkům informace týkající se uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, o souvisejících právních a stavovských předpisech a o možnostech prohlubování znalosti českého jazyka. Uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání § 26 (1) Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta má ten, kdo je a) odborně způsobilý, b) zdravotně způsobilý, c) bezúhonný. (2) Odborně způsobilý je v České republice státní příslušník členského státu, který získal formální kvalifikaci v některém členském státě. Formální kvalifikací se rozumí znalosti a dovednosti potvrzené diplomy, osvědčeními a jinými doklady získanými v rámci vzdělávání při přípravě na příslušné povolání, na základě kterých je považován v členském státě původu za odborně způsobilého. Tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady se považují za rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci vydaným v České republice. Ministerstvo vyhlásí sdělením ve Sbírce zákonů v souladu s právem Evropských společenství 14) seznam diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci (dále jen "seznam") udělovaných na území členských států, seznam institucí a orgánů, které je vydávají, jakož i doklady osvědčující nabytá práva. Nabytým právem se rozumí v souladu s právem Evropských společenství právo výkonu příslušného povolání v členském státě na základě formální kvalifikace nabyté v členském státě původu, přestože uvedená formální kvalifikace nesplňuje náležitosti co do obsahu nebo délky stanovené právními předpisy Evropského společenství, pokud žadatel doloží výkon příslušného povolání v délce 3 let během posledních 5 let. (3) Specializovanou způsobilost v České republice má státní příslušník členského státu, který získal formální kvalifikaci pro příslušný obor specializace v některém členském státě. Tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci v oboru specializace se považují za rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci vydaným v České republice. Ministerstvo vyhlásí ve Sbírce zákonů v souladu s právem Evropských společenství14) jejich seznam, včetně institucí a orgánů, které je vydávají, jakož i doklady osvědčující nabytá práva. Doklad o výkonu příslušného povolání v délce 3 let během posledních 5 let se pro osvědčení nabytých práv v oblasti specializované způsobilosti nevyžaduje.
80
(4) Ministerstvo uzná jako dostatečný důkaz formální kvalifikace podle odstavců 2 a 3 rovněž diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci i v případě, že neodpovídají názvům uvedeným v seznamu podle odstavců 2 a 3, pokud jsou opatřené osvědčením vydaným příslušným orgánem nebo subjektem členského státu. Toto osvědčení musí potvrzovat, že dotyčné diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci byly vydány po ukončení vzdělání a odborné přípravy, které jsou v souladu s právem Evropských společenství 15) a jsou státy, které toto osvědčení vydaly, považovány za rovnocenné těm, jejichž názvy jsou uvedeny v seznamu. (5) Pokud státní příslušník členského státu hodlá na území České republiky získat specializovanou způsobilost v souladu s právem Evropských společenství,16) ministerstvo po zhodnocení obsahu a délky specializačního vzdělání již získaného podle předložených diplomů, osvědčení a dokladů o dosažené kvalifikaci, a s přihlédnutím k odborné praxi, dalšímu a celoživotnímu vzdělávání stanoví délku požadovaného dalšího vzdělávání a jeho obsah. Délku a obsah požadovaného dalšího vzdělávání stanoví ministerstvo do 120 dnů ode dne podání žádosti. Do této lhůty se nezapočítává doba stanovená ministerstvem pro doplnění žádosti. (6) Diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci, jakož i absolvované školení a odborná praxe získané mimo členské státy ministerstvo přezkoumá způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem17) a rozhodne ve lhůtě do 90 dnů; při jejich uznávání přihlédne ke skutečnosti, zda byly již uznány v jiném členském státě. -----------------------------------------------------------------14) Směrnice Rady 93/16/EHS. Směrnice Rady 78/686/EHS. Směrnice Rady 85/433/EHS. 15) Směrnice Rady 93/16/EHS. Směrnice Rady 78/686/EHS. Směrnice Rady 85/433/EHS. Směrnice Rady 78/687/EHS. Směrnice Rady 85/432/EHS. 16) Článek 8 Směrnice Rady 93/16/EHS. Článek 6 Směrnice Rady 78/686/EHS. 17) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace). § 27 (1) Pokud zvláštní právní předpis stanoví jako kvalifikační předpoklad pro určitou činnost v oblasti farmacie délku praxe, je dokladem o splnění takové podmínky potvrzení vydané příslušným orgánem členského státu původu, které dokládá, že osoba vykonávala dotyčné činnosti po stejnou dobu v členském státě původu nebo posledního pobytu. (2) Specializovanou způsobilost v České republice podle § 11 odst. 1 písm. b) má státní příslušník členského státu, který vykonával činnost podle § 10 odst. 2 v členském státě v délce, která odpovídá doplňující odborné praxi podle příslušného vzdělávacího programu.
81
§ 28 Zdravotně způsobilý je ten, kdo předloží doklad o zdravotní způsobilosti požadovaný v členském státě původu. Doklad o zdravotní způsobilosti vydaný členským státem původu nesmí být při předložení starší 90 dnů. Nepožaduje-li členský stát původu doklad o zdravotní způsobilosti pro přístup k dotyčné činnosti nebo pro její výkon, dokládá se zdravotní způsobilost na základě potvrzení osvědčujícího splnění požadavků podle tohoto zákona a prováděcího právního předpisu. § 29 (1) Dokladem o bezúhonnosti je a) osvědčení vydané příslušným orgánem členského státu původu, které dokládá, že požadavky tohoto členského státu na bezúhonnost nebo dobrou pověst pro zahájení výkonu předmětné činnosti byly splněny, nebo b) výpis ze zákonem stanovených rejstříků nebo, není-li k dispozici, rovnocenný doklad, vydaný příslušným orgánem členského státu původu, pokud tento členský stát nepožaduje doklad o bezúhonnosti nebo dobré pověsti u osob, které hodlají zahájit odbornou činnost. Doklad o bezúhonnosti nesmí být při předložení starší 90 dnů od předložení žádosti. (2) Vyjdou-li najevo závažné skutečnosti, ke kterým došlo mimo území České republiky před zahájením činnosti usazené osoby v České republice a které mohou ovlivnit přístup k výkonu odborné činnosti této osoby, musí o tom ministerstvo nebo Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora nebo Česká lékárnická komora uvědomit členský stát původu. V takovém případě řízení o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání přeruší a vyčká odpovědi dotázaného členského státu. (3) V řízení se pokračuje ode dne přijetí odpovědi od dotázaného členského státu. V případě, že dotázaný členský stát do 90 dnů od odeslání žádosti neinformuje ministerstvo o přijatém opatření ve vztahu k osvědčení nebo dokladům, pozastavená lhůta pokračuje prvním dnem následujícím po uplynutí této 90denní lhůty. § 30 (1) Doklady podle § 26 až 29 mohou být předloženy i v kopii; musí být přeloženy do českého jazyka, s výjimkou dokladů vyhlášených sdělením ve Sbírce zákonů (§ 26 odst. 2). V případě pochybností je ministerstvo oprávněno požadovat přeložení těchto dokladů do českého jazyka tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků.18) (2) Pokud má ministerstvo odůvodněné pochybnosti o pravosti dokladů předložených usazenou osobou, požádá příslušný orgán členského státu, ve kterém byly doklady vydány, o potvrzení jejich pravosti. Ministerstvo dále může požadovat potvrzení skutečnosti, že usazená osoba splňuje požadavky na vzdělání stanovené tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem. (3) Ministerstvo je povinno zajistit, aby získané informace byly použity pouze k účelům, pro které byly získány.
82
(4) Řízení o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání musí být skončeno nejpozději do 90 dnů po předložení veškerých dokladů. (5) O uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání vydá ministerstvo rozhodnutí. Je-li osoba, které se rozhodnutí vydává, způsobilá k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, obsahuje rozhodnutí i tuto skutečnost. -----------------------------------------------------------------18) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
§ 31 Ověření znalosti českého jazyka Znalost českého jazyka se vyžaduje pouze v rozsahu nezbytném k výkonu příslušného zdravotnického povolání. Schopnost vyjadřovat se v českém jazyce ověřuje ministerstvo. § 32 Použití právních předpisů České republiky Činnost usazených nebo hostujících osob se řídí právními předpisy České republiky. § 33 Pro účely tohoto zákona se považuje za státního příslušníka členského státu i státní příslušník smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a občan Švýcarské konfederace. Pokud tento zákon požaduje předložení dokladů vydaných příslušným orgánem členského státu nebo výkon zdravotnického povolání na území členského státu, rozumí se tím i doklady vydané příslušným orgánem smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a doklady vydané příslušným orgánem Švýcarské konfederace, a výkon povolání na území těchto států. „ČÁST SEDMÁ UZNÁVÁNÍ ZPŮSOBILOSTI K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ LÉKAŘE, ZUBNÍHO LÉKAŘE A FARMACEUTA ZÍSKANÉ V JINÉM ČLENSKÉM STÁTĚ NEŽ V ČESKÉ REPUBLICE A VOLNÉ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB HOSTUJÍCÍ OSOBOU
Díl 1 Základní ustanovení
83
§ 24 (1) Tato část se vztahuje na a) volné poskytování služeb hostující osobou (díl 2), b) uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti (dále jen „odborná kvalifikace“) a uznávání zdravotní způsobilosti, bezúhonnosti a ověření znalosti českého jazyka (dále jen „jiná způsobilost“) a c) uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky pro osoby uvedené v odstavci 2. (2) a) b) c) d) e) f) g) h)
Podle této části se uznává způsobilost k výkonu zdravotnického povolání státního příslušníka členského státu (§ 2 písm. h) ), osoby s trvalým pobytem na území České republiky, rodinného příslušníka osoby uvedené v písmeni a) nebo b)13), státního příslušníka jiného než členského státu, bylo-li mu v České republice nebo v jiném členském státě přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství14), státního příslušníka jiného než členského státu, byl-li mu na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu15), rodinného příslušníka osoby uvedené v písmeni d) a e), byl-li mu povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky16), a osoby, které byl na území České republiky přiznán azyl nebo doplňková ochrana, nebo jeho rodinného příslušníka, byl-li mu povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky17), zaměstnance vyslaného na území České republiky v rámci volného poskytování služeb,
pokud odbornou kvalifikaci pro výkon zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta (dále jen „zdravotnické povolání) získal nebo toto povolání vykonával v souladu s právními předpisy v jiném členském státě než v České republice (dále jen „uchazeč“). (3) Při uznávání odborné kvalifikace se postupuje a) podle dílu 3 v případě odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo specializované způsobilosti v oborech specializačního vzdělávání uvedených v seznamu (§ 28a odst. 2), nebo b) podle zákona o uznávání odborné kvalifikace10a) a podle § 31 v případě jiných oborů specializačního vzdělávání než uvedených v Seznamu dokladů o dosažené kvalifikaci. (4) Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a volný pohyb služeb zákonem o uznávání odborné kvalifikace.10a) § 25 (1) Uchazeč může v České republice vykonávat zdravotnické povolání jako hostující osoba nebo jako usazená osoba.
84
(2) Hostující osobou se pro účely tohoto zákona rozumí uchazeč, který je usazen na území jiného členského státu než České republiky za účelem výkonu zdravotnického povolání a na území České republiky vykonává odpovídající zdravotnické povolání dočasně nebo příležitostně v rámci volného poskytování služeb. Skutečnost, zda je služba poskytována dočasně nebo příležitostně, se posuzuje individuálně s ohledem na dobu trvání, četnost, pravidelnost a nepřetržitost poskytování této služby. (3) Usazenou osobou se pro účely tohoto zákona rozumí uchazeč, který vykonává na území České republiky soustavně zdravotnické povolání na základě uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti k výkonu povolání, pokud byla odborná kvalifikace pro výkon odpovídajícího zdravotnického povolání získána nebo toto povolání bylo vykonáváno v souladu s právními předpisy v jiném členském státě než v České republice. (4) Uchazeč může v České republice vykonávat zdravotnické povolání také v rámci adaptačního období podle zákona o uznávání odborné kvalifikace10a), a to pouze pod odborným dohledem zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu. § 26 Uznávací orgán (1) Uznávacím orgánem pro uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání v České republice je ministerstvo. (2) Ministerstvo informuje osobu, která žádá o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, o věcech týkajících se uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, o souvisejících právních předpisech a o možnostech prohlubování znalosti českého jazyka. § 26a Spolupráce členských států (1) Ministerstvo spolupracuje s příslušnými orgány členských států s cílem usnadnit volný pohyb služeb a uznávání odborné způsobilosti. Ministerstvo zajistí důvěrnost údajů, které mu členské státy poskytly. (2) Ministerstvo poskytne členskému státu, v němž zdravotnický pracovník vykonává nebo hodlá vykonávat zdravotnické povolání, na jeho žádost informace o trestním postihu této osoby v České republice, pokud postih souvisí s výkonem zdravotnického povolání. Obdobně ministerstvo informuje členský stát původu v případě hostující osoby. Díl 2 Volné poskytování služeb hostujícími osobami § 27 Podmínky výkonu povolání hostující osoby
85
(1) Hostující osoba může vykonávat zdravotnické povolání na základě oznámení (§ 27a), pokud se dále nestanoví jinak (§ 27b). (2) Hostující osoba přestane být způsobilá vykonávat zdravotnické povolání na území České republiky, pokud jí na území členského státu, ve kterém je usazena, oprávnění k výkonu povolání zaniklo nebo bylo dočasně pozastaveno. (3) Hostující osoba může vykonávat na území České republiky zdravotnické povolání, aniž požádá o uznání odborné kvalifikace podle dílu 3. (4) Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora nebo Česká lékárnická komora18) zapíše do seznamu hostujících osob na dobu 12 měsíců hostující osobu na základě oznámení ministerstva. Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora nebo Česká lékárnická komora vyškrtne ze seznamu hostujících osob hostující osobu, zanikne-li jí oprávnění vykonávat v České republice zdravotnické povolání anebo dozví-li se od příslušného orgánu členského státu původu, že jí bylo oprávnění k výkonu zdravotnického povolání v členském státě původu odňato nebo dočasně pozastaveno. (5) Hostující osoba podléhá disciplinární pravomoci a disciplinárnímu řízení osob vykonávajících zdravotnické povolání.18) (6) Lékaři, zubní lékaři nebo farmaceuti, jejichž doklad o dosažené odborné kvalifikaci splňuje podmínky podle § 28a nebo 28b, mohou vykonávat své povolání pod profesním označením (dále jen „označení odbornosti“) uvedeným v tomto zákoně. V případech, kdy odborná kvalifikace byla ověřena podle § 27b, vykonává se zdravotnické povolání pod označením odbornosti podle tohoto zákona. (7) Hostující osoba vykonává své povolání pod označením odbornosti členského státu původu. Pokud v členském státě původu neexistuje takové označení odbornosti, uvede hostující osoba údaj o své dosažené odborné kvalifikaci v úředním jazyce nebo v jednom z úředním jazyků tohoto státu. (8) Je-li služba poskytována pod označením odbornosti podle odstavce 7, musí hostující osoba umožnit pacientům přístup k informacím o tom, zda a) činnost v členském státě původu podléhá povolovacímu režimu, zda je členem profesního sdružení nebo je zapsána u obdobného subjektu v členském státě původu a dále uvést název a adresu příslušného orgánu členského státu původu, b) je zapsána v seznamu hostujících osob v České republice. § 27a Oznámení (1) Hostující osoba je povinna před tím, než začne vykonávat zdravotnické povolání na území České republiky, písemně oznámit ministerstvu začátek předpokládaného výkonu zdravotnického povolání na území České republiky; v oznámení uvede druh zdravotnické služby, kterou na území České republiky hodlá vykonávat, a adresu zdravotnického zařízení. K oznámení se přikládá
86
a) kopie průkazu totožnosti a dokladu osvědčujícího státní příslušnost uchazeče; ministerstvo může požadovat předložení originálu těchto dokladů k nahlédnutí, b) údaj o adrese pro doručování na území České republiky a adresa pro doručování na území členského státu usazení, c) doklad o oprávnění vykonávat zdravotnické povolání, d) doklad potvrzující, že je hostující osoba usazena v členském státě původu a v souladu s jeho právními předpisy vykonává odpovídající zdravotnické povolání a že ji oprávnění k výkonu tohoto povolání v členském státě původu nebylo v okamžiku vydání osvědčení odejmuto ani dočasně pozastaveno, e) doklad o dosažené odborné kvalifikaci, f) doklad podle odstavce 5, není-li zdravotnické povolání v členském státě původu regulováno, a g) doklad o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu zdravotnického povolání v rozsahu a za podmínek odpovídajících zákonu upravujícímu zdravotnická zařízení3); za tento doklad se považuje též doklad vydaný úvěrovou institucí nebo pojišťovnou usazenou v jiném členském státě. Doklady podle písmen d) a g) nesmí být při předložení starší než 3 měsíce. (2) Hostující osoba je povinna bezodkladně informovat ministerstvo o změnách všech skutečností uvedených v oznámení nebo v dokladech k oznámení přiložených, včetně skutečností, které by mohly být důvodem zániku oprávnění poskytovat zdravotní péči na území České republiky jako hostující osoba. (3) Oznámení platí po dobu 12 měsíců od jeho podání. (4) Doklady podle odstavce 1 hostující osoba dokládá při opětovném podání oznámení pouze v případě změny skutečností uvedených v původním oznámení nebo v dokladech přiložených k oznámení. (5) Není-li odpovídající odborná činnost v členském státě původu regulována, je hostující osoba povinna doložit, že v členském státě původu vykonávala odpovídající zdravotnické povolání po dobu nejméně 2 let během předcházejících 10 let, nebo předložit doklad o regulovaném vzdělávání, které ji odborně připravilo pro výkon odpovídajícího zdravotnického povolání v členském státě původu. (6) Oznámení se nepožaduje, pokud by to vedlo k opožděnému poskytnutí služby; v těchto případech však musí být oznámení o výkonu zdravotnického povolání na území České republiky učiněno v co nejkratší době po poskytnutí zdravotnické služby. § 27b Ověření odborné kvalifikace (1) Ministerstvo ověří po obdržení oznámení před prvním poskytnutím služby odbornou kvalifikaci hostující osoby. Nepřistoupí-li ministerstvo k ověření odborné kvalifikace hostující osoby podle odstavce 3, bezodkladně tuto skutečnost hostující osobě sdělí. Ministerstvo neověřuje odbornou kvalifikaci hostující osoby podle odstavce 3, pokud hostující osoba je pozvána do České republiky a) organizační složkou státu, součástí organizační složky státu nebo právnickou osobou vykonávajících činnost školy zapsané do rejstříku škol a školských zařízení18a), 87
vysokou školou18b) nebo akreditovaným zařízením podle tohoto zákona k předávání nebo nabývání odborných nebo praktických zkušeností, nebo b) zdravotnickým zařízením k provedení jednorázových výkonů. (2) Ministerstvo neověřuje odbornou kvalifikaci hostující osoby a) v případě hostující osoby, která příslušné zdravotnické povolání na území České republiky vykonává nebo vykonávala jako hostující nebo usazená osoba a které byla v České republice uznána nebo ověřena odborná kvalifikace pro výkon příslušného zdravotnického povolání podle tohoto zákona nebo zákona o uznávání odborné kvalifikace,10a) b) v případě hostující osoby, která splňuje podmínky automatického uznávání (§ 28a nebo § 28b), nebo c) pokud odborná kvalifikace hostující osoby splňuje podmínky právního předpisu práva Evropského společenství, který stanoví soubor požadavků na odbornou kvalifikaci pro výkon příslušného zdravotnického povolání, jež vyrovnávají rozdíly mezi vzděláním a přípravou vyžadovanou pro výkon tohoto zdravotnického povolání v různých členských státech podle zvláštního právního předpisu.18b) (3) Považuje-li ministerstvo za nezbytné ověřit odbornou kvalifikaci před prvním poskytnutím služby, rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace hostující osobě doručí do 1 měsíce od obdržení oznámení, které splňuje požadavky obsažené v § 27a odst. 1. Vyskytnou-li se obtíže, které by mohly vést k prodlení, prodlouží ministerstvo lhůtu a oznámí hostující osobě důvody prodlení a předpokládanou lhůtu, ve které bude rozhodnutí vydáno; toto usnesení hostující osobě doručí ve lhůtě podle věty první. Rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace v takovém případě ministerstvo vydá do 7 týdnů od obdržení oznámení, které splňuje požadavky obsažené v § 27a odst. 1. Při ověření odborné kvalifikace se postupuje podle části první hlavy II zákona o uznávání odborné kvalifikace10a), pokud tento zákon nestanoví jinak. (4) Pokud existuje podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací hostující osoby a způsobilostí, která je vyžadována v České republice, a to v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob, může ministerstvo po hostující osobě požadovat, aby prokázala znalost chybějících teoretických nebo praktických oblastí. Znalost chybějících teoretických nebo praktických oblastí se prokazuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace10a) zejména rozdílovou zkouškou. Požaduje-li ministerstvo po hostující osobě, aby prokázala znalost chybějících teoretických nebo praktických oblastí, umožní hostující osobě, aby tuto znalost prokázala ve lhůtě 15 pracovních dnů od doručení rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace podle odstavce 3. (5) Ministerstvo ve lhůtě 5 pracovních dnů od vykonání rozdílové zkoušky tuto zkoušku vyhodnotí a na základě jejího výsledku vydá rozhodnutí. (6) Právo výkonu zdravotnického povolání na území České republiky hostující osobě vzniká dnem a) doručení sdělení ministerstva o upuštění od ověření odborné kvalifikace podle odstavce 1,
88
b) vydání rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace podle odstavce 3, není-li zjištěn podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací hostující osoby a odbornou způsobilostí, která je vyžadována v České republice, v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob, c) vydání rozhodnutí po úspěšném vykonání rozdílové zkoušky podle odstavce 5, nebo d) marného uplynutí lhůty podle odstavců 3, 4 nebo 5, pokud ministerstvo nepostupovalo v souladu s těmito lhůtami; to neplatí, pokud nedodržení lhůt nastalo v důsledku jednání hostující osoby. (7) Rozhodnutí podle odstavce 6 písm. b) a c) má pro účely výkonu zdravotnického povolání na území České republiky stejné právní účinky jako rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace podle části sedmé dílu 3 tohoto zákona nebo podle zákona o uznávání odborné kvalifikace10a). § 27c Ministerstvo oznámí České lékařské komoře, České stomatologické komoře nebo České lékárnické komoře skutečnosti podle § 27a odst. 3 a 5 a § 27b odst. 6. Díl 3 Uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti k soustavnému výkonu zdravotnického povolání § 28 Uznávání odborné kvalifikace (1) Odborně způsobilý k výkonu povolání zdravotnického povolání je rovněž ten, komu byla uznána odborná kvalifikace. Vykonávat zdravotnické povolání na území České republiky může ten, jemuž byla uznána odborná kvalifikace a jiná způsobilost. O uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti rozhoduje ministerstvo. V případě lékařů se specializovanou způsobilostí v oboru posudkové lékařství rozhoduje o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti jako uznávací orgán Ministerstvo práce a sociálních věcí. (2) Odborná kvalifikace osob, které jsou v jiném členském státě způsobilé k výkonu zdravotnického povolání se uznává a) na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu (dále jen „automatické uznávání odborné kvalifikace“), b) na základě nabytých práv, nebo c) podle zákona o uznávání odborné kvalifikace.10a) § 28a Automatické uznávání odborné kvalifikace (1) Ministerstvo automaticky uzná doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu, který je uveden v seznamu dokladů o dosažené kvalifikaci (odstavec 2) a který potvrzuje, že dotyčná osoba splnila minimální požadavky na odbornou přípravu v souladu s příslušným předpisem práva Evropského společenství, pokud dále není stanoveno jinak.
89
(2) Ministerstvo vyhlásí sdělením ve Sbírce zákonů v souladu s právem Evropského společenství (body V.1, V.3 a V.6 přílohy V směrnice 2005/36/ES) seznam dokladů o dosažené kvalifikaci (dále jen „seznam dokladů“), který obsahuje a) název dokladu o dosažené odborné kvalifikaci vydávaného na území daného členského státu, který opravňuje k výkonu zdravotnického povolání, b) název orgánu nebo instituce členského státu, které doklad o dosažené kvalifikaci vydávají, c) označení odbornosti v zemi původu, d) datum, od kterého v daném členském státě odborná příprava vedoucí k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci splňuje minimální požadavky v souladu s příslušnými směrnicemi Evropského společenství (dále jen „referenční den“), e) popřípadě další podmínky, které musí doklad o dosažené kvalifikaci splňovat, aby mohl být uznán automaticky podle odstavce 1. (3) Ministerstvo automaticky uzná doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu, i když není uveden v seznamu dokladů (odstavec 2), pokud zároveň s ním uchazeč předloží potvrzení vydané příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu o tom, že dotyčná osoba splnila minimální požadavky na odbornou přípravu v souladu s příslušnými směrnicemi Evropského společenství a že členský stát původu tomuto dokladu přiznává stejné účinky, jako dokladům uvedeným v seznamu. (4) Pro účely výkonu zdravotnického povolání se dokladům podle odstavců 2 a 3 na území České republiky přiznávají stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci vydávané v České republice. (5) V případě doplňující odborné praxe podle § 11 odst. 1 písm. b) ministerstvo automaticky uzná jako doklad o dosažené kvalifikaci potvrzení vydané příslušnými orgány členského státu osvědčující, že zúčastněná osoba vykonávala dotyčné činnosti po stejnou dobu v domovském členském státě.
§ 28b Uznávání odborné kvalifikace na základě nabytých práv (1) Nabytým právem se rozumí právo k výkonu zdravotnického povolání v členském státě původu za stejných podmínek, jaké má držitel dokladů, které prokazují splnění minimálních požadavků v souladu s příslušným předpisem práva Evropského společenství, na základě dokladu o dosažené kvalifikaci, byla-li odborná příprava vedoucí k vydání tohoto dokladu v členském státě původu zahájena před referenčním dnem, a to i když nesplňuje uvedené minimální požadavky. (2) Ministerstvo uzná doklad o dosažené kvalifikaci podle odstavce 1, pokud zároveň s ním uchazeč předloží potvrzení vydané příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu o tom, že v tomto státě vykonával příslušné zdravotnické povolání po dobu nejméně 3 po sobě následujících let v průběhu 5 let předcházejících dni vydání potvrzení, pokud dále není stanoveno jinak. Pro účely výkonu zdravotnického povolání se těmto dokladům na území České republiky přiznávají stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, vydávané v České republice.
90
(3) V případě uznávání odborné kvalifikace lékařů se specializovanou způsobilostí, kterou získali v rámci rozvolněné přípravy (§ 5 odst. 4), kterou zahájili nejpozději 31. prosince 1983 a která se řídila právními předpisy příslušné členské země platnými ke dni 20. června 1975, se postupuje podle odstavce 2. (4) Ministerstvo uzná doklad o dosažené kvalifikaci lékaře se specializovanou způsobilostí i bez doložení výkonu povolání podle odstavce 2 vydaný ve Španělsku lékařům, kteří dokončili specializovanou odbornou přípravu před 1. lednem 1995, i když tato odborná příprava nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu v souladu s příslušným předpisem práva Evropského společenství, pokud je doklad o této kvalifikaci doplněn potvrzením vydaným příslušnými španělskými orgány a osvědčujícím, že dotyčná osoba složila zvláštní zkoušku způsobilosti v rámci výjimečných opatření týkajících se uznávání stanovených příslušným španělským právním předpisem (královský dekret 1497/99), za účelem zjištění, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s úrovní lékařů, kteří jsou držiteli dokladu o kvalifikaci odborného lékaře uvedenéhopro Španělsko v seznamu dokladů (§ 28a odst. 2). (5) Ministerstvo uzná jako doklad o dosažené specializované způsobilosti lékaře v oboru „praktické lékařství pro dospělé“ i bez doložení výkonu povolání podle odstavce 2 doklad vydaný členským státem, který potvrzuje právo vykonávat na území tohoto členského státu povolání všeobecného lékaře na základě nabytých práv. (6) Ministerstvo uzná doklad o dosažené kvalifikaci zubního lékaře i bez doložení výkonu povolání podle odstavce 2, pokud jde o italské, španělské, rakouské nebo slovenské doklady vydané osobám, jejichž odborná příprava byla zahájena před referenčními dny, doplněné osvědčením vydaným příslušnými orgány členského státu, pokud dále není stanoveno jinak. Toto osvědčení musí prokazovat, že jeho držitel úspěšně ukončil nejméně tříleté studium, které je rovnocenné studiu, které splňuje minimální požadavky v souladu s příslušným předpisem práva Evropského společenství. (7) Ministerstvo uzná doklad o dosažené kvalifikaci lékaře pro výkon povolání zubního lékaře, který byl vydán v Itálii osobám, které zahájily vysokoškolskou odbornou přípravu v období od 29. ledna 1980 do 31. prosince 1984 včetně, doplněné osvědčením vydaným příslušnými orgány Itálie. Toto osvědčení musí prokazovat splnění podmínek podle odstavců 1 a 2 a složení zkoušky způsobilosti prováděné příslušnými italskými orgány za účelem zjištění, zda tyto osoby mají úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s osobami, které jsou držiteli dokladů uvedených pro Itálii v seznamu dokladů (§ 28a odst. 2). Pokud toto osvědčení prokazuje, že jeho držitel úspěšně dokončil nejméně tříleté studium, které je rovnocenné studiu splňujícímu minimální požadavky na odbornou přípravu zubního lékaře v souladu s příslušným předpisem práva Evropských společenství, složení zkoušky způsobilosti se nepožaduje. (8) Ministerstvo uzná doklad o dosažené kvalifikaci lékaře pro výkon povolání zubního lékaře, který byl vydán v Rumunsku osobám, které zahájily vysokoškolskou odbornou přípravu před 1. říjnem 2003, doplněný osvědčením vydaným příslušnými orgány Rumunska. Toto osvědčení musí prokazovat splnění podmínek podle odstavců 1
91
a 2 a zkoušku způsobilosti. Pokud toto osvědčení prokazuje, že jeho držitel úspěšně dokončil nejméně tříleté studium, které je rovnocenné studiu splňujícímu minimální požadavky na odbornou přípravu zubního lékaře v souladu s příslušným předpisem práva Evropského společenství, složení zkoušky způsobilosti se nepožaduje. (9) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na uchazeče, kteří jsou držiteli kvalifikace „feldšer“ (feldsher) udělené v Bulharsku před 31. prosincem 1999, i když část jejich činnosti je shodná s činnostmi lékaře. (10) Doklad vydaný příslušným orgánem nebo institucí státu, který zanikl a jehož nástupnickým státem je členský stát původu, se uzná podle odstavce 1, pokud uchazeč zároveň s dokladem předloží potvrzení vydané příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu o tom, že tomuto dokladu pro účely výkonu zdravotnického povolání přiznává stejné účinky, jako dokladu uvedenému v odstavci 1. Potvrzení o tom, že se dokladu přiznávají stejné účinky, se nevyžaduje u dokladů vydaných na území Německé demokratické republiky. (11) Československé doklady se považují za české doklady. § 29 Zdravotní způsobilost (1) Zdravotně způsobilý je ten, kdo předloží doklad o zdravotní způsobilosti požadovaný pro výkon příslušného zdravotnického povolání v členském státě původu; tento doklad nesmí být při předložení starší než 3 měsíce. (2) Nepožaduje-li členský stát původu doklad o zdravotní způsobilosti pro výkon příslušného zdravotnického povolání, považuje ministerstvo za dostačující doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu, který prokazuje splnění podmínky zdravotní způsobilosti stanovené tímto zákonem (§ 3 odst. 2). § 30 Bezúhonnost (1) Pro prokázání podmínky bezúhonnosti (§ 3 odst. 3) se považuje za dostačující předložení výpisu z rejstříku trestů nebo obdobné evidence trestů členského státu původu nebo odpovídající doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu; tento doklad nesmí být při předložení starší než 3 měsíce. (2) Pokud členský stát původu doklad uvedený v odstavci 1 nevydává, může být tento doklad nahrazen místopřísežným nebo čestným prohlášením, které uchazeč učiní před příslušným orgánem členského státu původu nebo notářem usazeným v členském státě původu. § 31 Řízení o uznávání odborné kvalifikace, řízení o uznávání jiné způsobilosti a řízení o uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání
92
(1) V řízení o uznávání odborné kvalifikace a o uznávání jiné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání se postupuje podle části první hlavy IV zákona o uznávání odborné kvalifikace10a). Řízení probíhají samostatně nebo jako společné řízení. (2) Na základě rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace a o uznání jiné způsobilosti ministerstvo vydá rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. § 31 Řízení o uznávání odborné kvalifikace, řízení o uznávání jiné způsobilosti a řízení o uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání (1) V řízení o uznávání odborné kvalifikace a o uznávání jiné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání se postupuje podle části první hlavy IV zákona o uznávání odborné kvalifikace10a). Řízení probíhají samostatně nebo jako společné řízení. (2) Na základě rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace a o uznání jiné způsobilosti ministerstvo vydá rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. § 32 Ověření znalosti českého jazyka Znalost českého jazyka se vyžaduje v rozsahu nezbytně nutném k výkonu příslušného zdravotnického povolání. Schopnost vyjadřovat se v českém jazyce ověřuje ministerstvo a) posouzením dokladu o jazykové zkoušce z českého nebo slovenského jazyka, b) posouzením vzdělávání absolvovaného v českém nebo slovenském jazyce, nebo c) pohovorem; postup ověření znalosti českého jazyka pohovorem stanoví prováděcí právní předpis. § 33 Užívání označení odbornosti Usazená osoba, které byla uznána odborná kvalifikace pro výkon zdravotnického povolání, je oprávněna užívat označení odbornosti podle tohoto zákona. _____________________________ 13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. 14) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. 15) Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu. 16) Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny. 17) Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. 18) Zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
93
18a) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 18b) Zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 18c) § 10 odst. 4 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007Sb.“.
ČÁST OSMÁ ZPŮSOBILOST K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ LÉKAŘE, ZUBNÍHO LÉKAŘE A FARMACEUTA PRO STÁTNÍ PŘÍSLUŠNÍKY JINÝCH NEŽ ČLENSKÝCH STÁTŮ A PRO ABSOLVENTY AKREDITOVANÝCH ZDRAVOTNICKÝCH MAGISTERSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ V ČESKÉ REPUBLICE V JINÉM JAZYCE NEŽ ČESKÉM UZNÁVÁNÍ ZPŮSOBILOSTI K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ JINÝCH OSOB NEŽ UCHAZEČŮ UVEDENÝCH V ČÁSTI SEDMÉ § 34 (1)Podle této části se postupuje při uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, na které se nevztahuje část sedmá. (2) (1) Lékaři, zubní lékaři a farmaceuti, kteří získali odbornou nebo specializovanou způsobilost v oblasti poskytování zdravotní péče v cizině mimo členské státy, jsou odborně nejsou osobami vyjmenovanými v části sedmé nebo nezískali odbornou kvalifikaci v jiném členském státě, jsou způsobilí vykonávat zdravotnické povolání na území České republiky na základě úspěšného složení aprobační zkoušky, po prokázání zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti a po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce; schopnost odborně se vyjadřovat v českém jazyce v rozsahu nutném k výkonu zdravotnického povolání se ověřuje v průběhu výkonu aprobační zkoušky. (3)(2) Uchazeči o vykonání aprobační zkoušky musí doložit osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání podle zvláštních právních předpisů 19) (dále jen "nostrifikace"). (4)(3) Aprobační zkouška se koná před zkušební komisí podle zkušebního řádu stanoveného prováděcím právním předpisem. Zkušební komisi zřizuje ministerstvo jako svůj poradní orgán. Členy zkušební komise jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví na návrh České lékařské komory nebo České stomatologické komory nebo České lékárnické komory, odborných společností a lékařských a farmaceutických fakult. Na základě vykonané aprobační zkoušky vydá ministerstvo rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky, a to nejdéle do 30 dnů ode dne konání aprobační zkoušky. do 240 dnů od předložení všech dokladů požadovaných ministerstvem podle odstavců 2 a 3. Pokud se uchazeč omluví ministerstvu z účasti na kterékoliv části aprobační zkoušky, řízení se usnesením přeruší na dobu, než se uchazeč znovu přihlásí k aprobační zkoušce, nejdéle však na dobu 1 roku; po marném uplynutí 94
této doby se řízení zastaví. Pokud uchazeč nevyhoví v kterékoliv části aprobační zkoušky, ministerstvo rozhodne o neuznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. (4) (5) Aprobační zkoušku lze opakovat nejvýše dvakrát. (5) Pokud osobám uvedeným v odstavci 1 uzná jejich odbornou nebo specializovanou způsobilost kterýkoli z členských států a tyto osoby doloží odbornou praxi v příslušném oboru v kterémkoli členském státě, musí vzít ministerstvo tyto okolnosti při rozhodování v úvahu. V těchto případech může ministerstvo od vykonání aprobační zkoušky upustit. Od konání aprobační zkoušky se upustí vždy, pokud byla odborná nebo specializovaná způsobilost získána v členském státě. V případě, kdy se nevyžaduje vykonání aprobační zkoušky, musí ministerstvo vydat rozhodnutí do 90 dnů ode dne podání žádosti. (5) (6) Pokud osobám uvedeným v odstavci 2 uzná jejich odbornou nebo specializovanou způsobilost kterýkoli z členských států ministerstvo od vykonání aprobační zkoušky upustí a vydá rozhodnutí do 90 dnů od předložení všech dokladů požadovaných ministerstvem. V případě posuzování způsobilosti podle § 24 odst. 3 písm. a) ministerstvo posoudí, zda uchazeč splňuje minimální požadavky podle právního předpisu upravujícího minimální požadavky na akreditované zdravotnické magisterské studijní programy všeobecné lékařství, zubní lékařství a farmacie19a). Pokud uchazeč tyto požadavky splňuje, ministerstvo uzná způsobilost k výkonu povolání automaticky podle části sedmé. V ostatních případech ministerstvo při uznávání způsobilost k výkonu povolání postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace10a). ____________________________________
19a) Vyhláška č. 392/2004 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na akreditované zdravotnické magisterské studijní programy všeobecné lékařství, zubní lékařství a farmacie. (6) (7) Ministerstvo vede evidenci uchazečů o vykonání aprobační zkoušky a o vykonaných aprobačních zkouškách. -----------------------------------------------------------------19) § 89 a 90 zákona č. 111/1998 Sb. § 35 Absolventi akreditovaných zdravotnických magisterských studijních programů všeobecné lékařství, stomatologie, zubní lékařství nebo farmacie v České republice s jiným vyučovacím jazykem než českým jsou odborně způsobilí k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce; toto ověření probíhá pohovorem v průběhu aprobační zkoušky. Schopnost vyjadřovat se v českém jazyce se vyžaduje v rozsahu nezbytném k výkonu zdravotnického povolání. Na základě ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce vydá ministerstvo do 90 dnů ode dne podání žádosti rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. Je-li osoba, které se rozhodnutí vydává, způsobilá k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, obsahuje rozhodnutí i tuto skutečnost.
95
(1) Absolventi akreditovaných zdravotnických studijních programů uskutečňovaných vysokými školami v České republice v jiném vyučovacím jazyku než českém jsou odborně způsobilí k výkonu zdravotnického povolání. Na území České republiky mohou vykonávat povolání po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce. Ověření schopnosti vyjadřovat se v českém jazyce provádí ministerstvo. Schopnost vyjadřovat se v českém jazyce se vyžaduje v rozsahu nezbytném k výkonu zdravotnického povolání. Na základě ověření schopnosti vyjadřovat se v českém jazyce vydá ministerstvo rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky do 90 dnů ode dne podání žádosti. (2) Ověření schopnosti vyjadřovat se v českém jazyce se nevyžaduje u studentů, kteří získali předcházející vzdělání v českém nebo slovenském jazyce. § 36 Ministerstvo vydá povolení k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky na dobu určitou s vymezením činností, které lze v rámci tohoto povolení vykonávat, cizím státním příslušníkům nebo občanům České republiky, kteří získali odbornou nebo specializovanou způsobilost v cizině a jsou do České republiky zváni a) k předávání odborných a praktických zkušeností, nebo b) z důvodu provedení jednorázových lékařských výkonů v rámci vyžádaného konzilia, nebo d) nabývat odborné a praktické zkušenosti a dovednosti formou stáží a výměnných praxí, pokud jsou držiteli nostrifikace vzdělání a prokáží schopnost odborně se vyjadřovat a komunikovat v českém jazyce v rozsahu požadavků nutných pro výkon jejich zdravotnického povolání, kterou ověřuje ministerstvo. Absolvovaná stáž nebo praxe započatá bez předchozího složení aprobační zkoušky však po jejím ukončení neopravňuje k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. Ministerstvo může bez uznání způsobilosti podle § 34 vydat rozhodnutí o povolení k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta na území České republiky na dobu určitou s vymezením činností, které lze na základě tohoto rozhodnutí vykonávat, osobám uvedeným § 34 odst. 2, pokud žadatel a) je pozván do České republiky organizační složkou státu, součástí organizační složky státu nebo právnickou osobou vykonávající činnost školy zapsané do rejstříku škol a školských zařízení18a), vysokou školou18b), výzkumnou institucí19b) nebo akreditovaným zařízením podle tohoto zákona k předávání nebo nabývání odborných nebo praktických zkušeností, b) je pozván do České republiky zdravotnickým zařízením k provedení jednorázových výkonů, nebo c) hodlá absolvovat praktickou část aprobační zkoušky po složení prvních dvou částí aprobační zkoušky, a to na dobu trvání praktické části aprobační zkoušky, stanovenou právním předpisem upravujícím zkušební řád pro atestační zkoušky a pro aprobační zkoušky lékaře, zubního lékaře a farmaceuta19c).
96
______________________ 19b) Např. zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění zákona č. 533/2006 Sb. 19c) Vyhláška č. 395/2004 Sb., kterou se stanoví zkušební řád pro atestační zkoušky a pro aprobační zkoušky lékaře, zubního lékaře a farmaceuta ČÁST DEVÁTÁ ZMOCŇOVACÍ USTANOVENÍ § 37 Ministerstvo vydá prováděcí právní předpisy k provedení § 2 písm. c), § 21 odst. 1 a § 34 odst. 3. (1)Vláda stanoví nařízením a) obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, označení odbornosti lékaře, zubního lékaře a farmaceuta se specializovanou způsobilostí, minimální délku specializačního vzdělávání podle vzdělávacích programů a převedení specializací podle dřívějších právních předpisů na nové obory specializačního vzdělávání, b) činnosti lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, c) výši úhrady za atestační zkoušku a aprobační zkoušku. (2) Ministerstvo vydá vyhlášky k provedení § 2 písm. c), § 3 odst. 2, § 5 odst. 11, § 21 odst. 1, § 32, § 34 odst. 4 a § 21a odst. 6.
ČÁST DESÁTÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Společná ustanovení § 38 Účast členů na jednáních akreditačních, atestačních a aprobačních komisí zřizovaných ministerstvem je jiným úkonem v obecném zájmu, 20) při němž náleží členům komise náhrada mzdy. Členům komise, kteří nejsou v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu, jsou však výdělečně činní, přísluší náhrada ušlého výdělku za dobu, po kterou se účastnili na jednání komise, v jimi prokázané výši, nejvýše však ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlášené a zveřejněné Ministerstvem práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů pro účely zaměstnanosti. 21) Členům komise náleží i náhrada jízdních výdajů v prokázané výši. (1) Účast členů na jednáních akreditačních, atestačních, zkušebních a aprobačních komisí zřizovaných ministerstvem je jiným úkonem v obecném zájmu,20) při němž náleží členům komise náhrada mzdy. Členům komise, kteří nejsou v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu, jsou však výdělečně činní, přísluší náhrada ušlého výdělku za
97
dobu, po kterou se účastnili na jednání komise, v jimi prokázané výši, nejvýše však ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlášené a zveřejněné Ministerstvem práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů pro účely zaměstnanosti.21) Členům komise se poskytuje úhrada cestovních náhrad podle zvláštního právního předpisu pro zaměstnance v pracovním poměru.21a) (2) Atestační a aprobační zkoušku provádí pověřená organizace za úhradu, kterou hradí uchazeč. Výši úhrady stanoví vláda nařízením. Tato úhrada je příjmem pověřené organizace.21b) (3) Členové akreditačních, atestačních, zkušebních a aprobačních komisí jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděli při výkonu činnosti v uvedených komisích; to neplatí, pokud byli této povinnosti zproštěni. ------------------------------------------------20) § 200 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. 21) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 21a) § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. 21b) § 53 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.“.
„§ 38a Odborná praxe (1) Pro absolvování odborné praxe v akreditovaném zařízení v České republice lze dočasně přidělit zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě (dále jen „jiná osoba“) na základě písemné smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem za podmínek stanovených v písemné smlouvě uzavřené mezi zaměstnavatelem a jinou osobou, nejdéle však na dobu potřebnou pro získání odborné nebo specializované způsobilosti, vědomostí a dovedností v rámci celoživotního vzdělávání (dále jen „stáž“). (2) Smlouva zaměstnavatele se zaměstnancem o dočasném přidělení zaměstnance k jiné osobě na stáž obsahuje zejména a) název a sídlo jiné osoby, k níž se zaměstnanec přiděluje na stáž, b) místo výkonu stáže, den zahájení stáže, doba, na kterou se stáž sjednává, c) určení školitele, který je zaměstnancem jiné osoby, oprávněného přidělovat zaměstnanci práci po dobu stáže a kontrolovat ji, d) podmínky jednostranného prohlášení zaměstnance i zaměstnavatele o ukončení stáže před uplynutím sjednané doby. Jiná osoba nesmí vůči zaměstnanci činit právní úkony jménem zaměstnavatele. (3) Smlouva zaměstnavatele s jinou osobou o dočasném přidělení zaměstnance na stáž obsahuje zejména: a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, státní občanství, datum a místo narození a bydliště dočasně přiděleného zaměstnance, b) druh práce, kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec na stáži vykonávat; druh práce musí být v souladu se vzdělávacím programem, c) určení doby, po kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat stáž u jiné osoby, 98
d) místo výkonu stáže, e) den nástupu dočasně přiděleného zaměstnance k výkonu stáže u jiné osoby. (4) Zdravotní způsobilost k práci vykonávané v rámci stáže posuzuje a závodní preventivní péči po dobu stáže zaměstnanci poskytuje zařízení závodní preventivní péče jiné osoby. § 39 (1)Ministerstvo, Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora nebo Česká lékárnická komora jsou povinny informovat členský stát, v němž hodlá fyzická osoba vykonávat zdravotnické povolání, o trestním, správním nebo disciplinárním postihu této osoby v České republice, pokud souvisí s výkonem zdravotnického povolání nebo může mít v daném členském státě vliv na zahájení výkonu zdravotnického povolání. (2)V případě žádosti příslušného orgánu členského státu o poskytnutí informace o trestním, správním nebo disciplinárním postihu fyzické osoby v České republice jsou ministerstvo, Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora nebo Česká lékárnická komora povinny poskytnout požadované informace ve lhůtě 3 měsíců od doručení žádosti. (3) Lékaři, zubní lékaři a farmaceuti se zapisují do seznamu členů nebo do seznamu hostujících osob, který vede Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora nebo Česká lékárnická komora podle zákona o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře13). § 40 Tento zákon se vztahuje i na lékaře, zubní lékaře a farmaceuty, kteří vykonávají zdravotnické povolání v působnosti ústředních správních orgánů resortů než ministerstva, s tím, že zvláštní právní předpis může stanovit další podmínky výkonu zdravotnického povolání. § 40a Vykonávat zdravotnické povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta na území České republiky, a to i dočasně nebo příležitostně, nebo užívat označení odbornosti osobami, které nejsou způsobilé k výkonu zdravotnického povolání podle tohoto zákona, je zakázáno22). -------------------------------------------------------------------22) § 21 a 24 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
§ 41 Při rozhodování podle tohoto zákona se postupuje podle správního řádu, 22) s výjimkou lhůt stanovených v § 17 odst. 2, § 26 odst. 6, § 30 odst. 4, § 34 odst. 5, § 35 a § 44 odst. 8.
99
§ 42 (1) Ministerstvo vydá na základě žádosti lékařům, zubním lékařům a farmaceutům, kteří hodlají vykonávat své povolání v cizině a získali v České republice odbornou způsobilost nebo specializovanou způsobilost podle dosavadních právních předpisů, osvědčení potvrzující, že dosažená odborná nebo specializovaná způsobilost odpovídá odborné nebo specializované způsobilosti podle tohoto zákona. Ministerstvo též vydá zdravotnickým pracovníkům uvedeným ve větě první osvědčení potvrzující délku odborné praxe nebo výkonu zdravotnického povolání. (1) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta osvědčení potvrzující soustavný výkon zdravotnického povolání žadatele na území České republiky a osvědčení potvrzující, že žadatel je držitelem dokladu o odborné, popřípadě specializované způsobilosti pro výkon zdravotnického povolání. (2) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta, který hodlá vykonávat své povolání v některém z členských států a získal v České republice odbornou nebo specializovanou způsobilost, která splňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle příslušného předpisu Evropských společenství1), osvědčení potvrzující, že dosažená odborná nebo specializovaná způsobilost je rovnocenná odborné přípravě podle uvedeného předpisu. (3) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta, který hodlá vykonávat své povolání v některém z členských států a získal v České republice odbornou nebo specializovanou způsobilost, která nevyhovuje všem požadavkům podle příslušného předpisu Evropských společenství1) a která dokládá úspěšné ukončení odborné přípravy, včetně specializačního vzdělání, zahájené před 1. květnem 2004, osvědčení potvrzující, že tento žadatel skutečně a v souladu s právními předpisy vykonávali činnosti lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta po dobu nejméně 3 po sobě následujících let v průběhu 5 let předcházejících dni vydání osvědčení. (4) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta, který hodlá vykonávat své povolání v některém z členských států a získal v České republice doklad o odborné nebo specializované způsobilosti, jehož název neodpovídá žádnému z názvů dokladů o dosažené kvalifikaci vydávaných Českou republikou, které jsou uvedeny v příslušné příloze směrnice 2005/36/ES, osvědčení potvrzující, že tento žadatel získal v souladu s právními předpisy odbornou nebo specializovanou způsobilost pro výkon povolání a že jeho odborná způsobilost je považována za rovnocennou dokladům o dosažené kvalifikaci vydávaným Českou republikou, které jsou uvedeny v příslušné příloze směrnice 2005/36/ES. (5) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta osvědčení potvrzující, že zdravotnický pracovník splňuje podmínku zdravotní způsobilosti nebo bezúhonnosti podle tohoto zákona. Osvědčení je platné po dobu 3 měsíců ode dne jeho vydání. (6) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta osvědčení potvrzující i jiné skutečnosti usnadňující volný pohyb osob
100
v rámci členských států vyplývající z tohoto zákona nebo příslušného předpisu Evropského společenství. (7) Osvědčení uvedená v odstavcích 1 až 5 ministerstvo vydá též na základě žádosti příslušného orgánu jiného členského státu. (8) Ministerstvo vydá na základě žádosti osvědčení o získání specializované způsobilosti podle § 44 odst. 1 až 5 a 7. § 43 Do dne vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost ustanovení § 34 odst. 1 až 4 platí pro státní příslušníky členských států Evropské unie obdobně. Přechodná a závěrečná ustanovení § 44 (1) Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základních oborech anesteziologie a resuscitace, dermatovenerologie, gynekologie a porodnictví, chirurgie, klinická biochemie, lékařská mikrobiologie, neurologie, oftalmologie, ortopedie, otorinolaryngologie, patologická anatomie, psychiatrie, urologie nebo hygiena a epidemiologie, získávají specializovanou způsobilost v obdobných oborech specializačního vzdělávání stanovených v příloze k tomuto zákonu, pokud si doplní chybějící část odborné praxe stanovené vzdělávacím programem příslušného specializačního oboru do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základním oboru pediatrie, získávají specializovanou způsobilost v oboru dětské lékařství, pokud si doplní chybějící část odborné praxe stanovené vzdělávacím programem tohoto specializačního oboru do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základním oboru radiodiagnostika, získávají specializovanou způsobilost v oboru radiologie a zobrazovací metody, pokud si doplní chybějící část odborné praxe stanovené vzdělávacím programem tohoto specializačního oboru do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základním oboru radioterapie, získávají specializovanou způsobilost v oboru radiační onkologie, pokud si doplní chybějící část odborné praxe stanovené vzdělávacím programem tohoto specializačního oboru do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základním oboru interní lékařství, získávají specializovanou způsobilost v oboru vnitřní lékařství, pokud si doplní chybějící část odborné praxe stanovené vzdělávacím programem tohoto specializačního oboru do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Bez doplnění odborné praxe podle věty prvé až páté získávají specializovanou způsobilost ti, kteří získali osvědčení České lékařské komory k výkonu soukromé lékařské praxe a nejméně 5 z posledních 6 let nepřetržitě vykonávali zdravotnické povolání lékaře. (2) Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základním oboru všeobecné lékařství, získávají specializovanou způsobilost v oboru praktické lékařství pro dospělé stanoveném v příloze k tomuto zákonu. Lékaři, kteří
101
podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základním oboru pediatrie, získávají specializovanou způsobilost v oboru praktické lékařství pro děti a dorost stanoveném v příloze k tomuto zákonu, pokud v oboru pediatrie pracují déle než 3 roky, z toho alespoň 1 rok v primární péči. (3) Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci II. stupně v základních oborech anesteziologie a resuscitace, dermatovenerologie, gynekologie a porodnictví, chirurgie, klinická biochemie, lékařská mikrobiologie, neurologie, oftalmologie, ortopedie, otorinolaryngologie, patologická anatomie, psychiatrie, všeobecné lékařství nebo urologie, získávají specializovanou způsobilost v obdobných oborech specializačního vzdělávání stanovených v příloze k tomuto zákonu. Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci II. stupně v základním oboru pediatrie, získávají specializovanou způsobilost v oboru dětské lékařství stanoveném v příloze k tomuto zákonu. Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci II. stupně v základním oboru radiodiagnostika, získávají specializovanou způsobilost v oboru radiologie a zobrazovací metody stanoveném v příloze k tomuto zákonu. Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci II. stupně v základním oboru radioterapie, získávají specializovanou způsobilost v oboru radiační onkologie stanoveném v příloze k tomuto zákonu. Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci II. Stupně v základním oboru interní lékařství, získávají specializovanou způsobilost v oboru vnitřní lékařství stanoveném v příloze k tomuto zákonu. (4) Lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali a) specializaci v nástavbovém oboru, získávají specializovanou způsobilost v obdobném oboru specializačního vzdělávání stanoveném v příloze k tomuto zákonu, b) specializaci v nástavbovém oboru audiologie nebo foniatrie, získávají specializovanou způsobilost v oboru audiologie a foniatrie stanoveném v příloze k tomuto zákonu, pokud si doplní chybějící část odborné praxe stanovené vzdělávacím programem tohoto specializačního oboru do 5 let od účinnosti tohoto zákona, c) specializaci v nástavbovém oboru dětská psychiatrie, získávají specializovanou způsobilost v oboru dětská a dorostová psychiatrie stanoveném v příloze k tomuto zákonu, d) specializaci v nástavbovém oboru fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace, získávají specializovanou způsobilost v oboru rehabilitační a fyzikální medicína stanoveném v příloze k tomuto zákonu, e) specializaci v nástavbovém oboru hygiena všeobecná a komunální, získávají specializovanou způsobilost v oboru hygiena obecná a komunální stanoveném v příloze k tomuto zákonu, f) specializaci v nástavbovém oboru hygiena výživy a předmětů běžného užívání, získávají specializovanou způsobilost v oboru hygiena výživy stanoveném v příloze k tomuto zákonu, g) specializaci v nástavbovém oboru hygiena práce a nemocí z povolání, získávají specializovanou způsobilost v oboru pracovní lékařství stanoveném v příloze k tomuto zákonu,
102
h) specializaci v nástavbovém oboru léčení alkoholismu a jiných toxikománií, získávají specializovanou způsobilost v oboru návykové nemoci stanoveném v příloze k tomuto zákonu, i) specializaci v nástavbovém oboru plicní chirurgie, získávají specializovanou způsobilost v oboru hrudní chirurgie stanoveném v příloze k tomuto zákonu, j) specializaci v nástavbovém oboru přenosné nemoci, získávají specializovanou způsobilost v oboru infekční lékařství stanoveném v příloze k tomuto zákonu, k) specializaci v nástavbovém oboru traumatologie, získávají specializovanou způsobilost v oboru úrazová chirurgie stanoveném v příloze k tomuto zákonu, l) specializaci v nástavbovém oboru stomatologická chirurgie, získávají specializovanou způsobilost v oboru maxilofaciální chirurgie stanoveném v příloze k tomuto zákonu. (5) Zubní lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základním oboru stomatologie a absolvovali odbornou praxi ve zdravotnickém zařízení v minimální délce 36 měsíců, získávají způsobilost k samostatnému výkonu povolání zubního lékaře [§ 7 odst. 3 písm. b)]. Zubní lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci v nástavbovém oboru čelistní ortopedie, získávají specializovanou způsobilost v oboru ortodoncie stanoveném v příloze k tomuto zákonu. Zubní lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci v nástavbovém oboru stomatologická chirurgie, získávají specializovanou způsobilost v oboru orální a maxilofaciální chirurgie stanoveném v příloze k tomuto zákonu. (6) Způsobilost dentisty získaná podle dřívějších právních předpisů23) zůstává nedotčena. Za výkon povolání dentisty se považuje činnost preventivní, konzervační a protetické ošetření chrupu, jednoduchá extrakce zubů a kořenů a ošetření chronických zánětů dásní. K výkonu ostatních činností, k nimž je způsobilý zubní lékař podle tohoto zákona, není dentista oprávněn. (7) Farmaceuti, kteří podle dosavadních právních předpisů získali a) specializaci I. stupně v základním oboru farmaceutická technologie nebo klinická farmacie, získávají specializovanou způsobilost v obdobném specializačním oboru stanoveném v příloze k tomuto zákonu, b) specializaci I. stupně v základním oboru lékárenství, získávají specializovanou způsobilost ve specializačním oboru veřejné lékárenství stanoveném v příloze k tomuto zákonu, c) specializaci I. nebo II. stupně v základním oboru farmaceutická analytika, získávají specializovanou způsobilost ve specializačním oboru laboratorní a vyšetřovací metody ve zdravotnictví stanoveném v příloze k tomuto zákonu, d) specializaci II. stupně v základním oboru lékárenství, získávají specializovanou způsobilost ve specializačním oboru nemocniční lékárenství stanoveném v příloze k tomuto zákonu,
103
e) specializaci I. stupně v základním oboru farmaceutická technologie a v nástavbovém oboru léčivé rostliny nebo organopreparáty a mikrobiologické a imunobiologické přípravky nebo radioaktivní přípravky nebo technologie lékových forem nebo organizace a řízení farmacie, získávají specializovanou způsobilost ve specializačním oboru farmaceutická technologie stanoveném v příloze k tomuto zákonu, f) specializaci I. stupně v základním oboru klinická farmacie a v nástavbovém oboru biochemická a toxikologická analytika nebo biologické a mikrobiologické kontrolní metody nebo farmakologie a toxikologie léčiv nebo radioaktivní přípravky, získávají specializovanou způsobilost ve specializačním oboru klinická farmacie stanoveném v příloze k tomuto zákonu, g) specializaci I. stupně v základním oboru klinická farmacie a v nástavbovém oboru organizace a řízení farmacie nebo specializaci I. stupně v základním oboru lékárenství a v nástavbovém oboru farmakologie a toxikologie léčiv nebo organizace a řízení farmacie, získávají specializovanou způsobilost ve specializačním oboru nemocniční lékárenství stanoveném v příloze k tomuto zákonu, h) specializaci I. stupně v základním oboru lékárenství a v nástavbovém oboru galenická farmacie nebo laboratorní diagnostika nebo léčivé rostliny nebo veterinární farmacie, získávají specializovanou způsobilost ve specializačním oboru veřejné lékárenství stanoveném v příloze k tomuto zákonu, i) specializaci I. stupně v základním oboru farmaceutická analytika a v nástavbovém oboru biochemická a toxikologická analytika nebo biochemická mikrobiologická kontrolní metoda nebo organizace a řízení farmacie, získávají specializovanou způsobilost ve specializačním oboru laboratorní a vyšetřovací metody ve zdravotnictví stanoveném v příloze k tomuto zákonu. (8) V případě pochybností, zda lékař, zubní lékař nebo farmaceut splňuje podmínky pro získání specializované způsobilosti ve specializačním oboru stanoveném v příloze k tomuto zákonu, rozhodne ministerstvo do 90 dnů ode dne podání žádosti. (9) Zdravotničtí pracovníci zařazení ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona do specializační přípravy podle dosavadních právních předpisů ji mohou ukončit buď podle dosavadních právních předpisů, nejpozději však do 30. června 2005, nebo podle tohoto zákona. (10) Zdravotnickým pracovníkům zařazeným ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona do specializační přípravy podle dosavadních právních předpisů se započte absolvovaná část specializační přípravy do specializačního vzdělávání podle tohoto zákona. (11) Vzdělávací zařízení zabezpečující specializační přípravu podle dosavadních právních předpisů se považují za akreditovaná zařízení podle tohoto zákona, nejdéle však 2 roky ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (12) Do doby zveřejnění vzdělávacích programů jednotlivých oborů specializačního vzdělávání stanovených v příloze k tomuto zákonu se uskutečňuje specializační vzdělávání podle dosavadních specializačních náplní.
104
(13) Index, do kterého se přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaznamenávaly zdravotnickým pracovníkům údaje o specializační přípravě a jiných vzdělávacích akcích, může být používán i nadále jako průkaz odbornosti. O vydání nového průkazu odbornosti podle tohoto zákona mohou zdravotničtí pracovníci požádat ministerstvo, pokud v dosavadním indexu není místo pro další záznamy. (14) Lékaři, zubní lékaři a farmaceuti, kteří vykonávají zdravotnické povolání podle dosavadních právních předpisů, jsou povinni předložit doklad o zdravotní způsobilosti a o bezúhonnosti svému zaměstnavateli, jde-li o zaměstnance, nebo správnímu úřadu, který lékaři, zubnímu lékaři nebo farmaceutovi vydal oprávnění k provozování zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu,3) a to do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. -----------------------------------------------------------------3) Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zřízeních, ve znění pozdějších předpisů. 23) Vládní nařízení č. 25/1951 Sb., o dentistech. Vyhláška č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění pozdějších předpisů. § 45 Tento zákon nabývá účinnosti třicátým dnem ode dne jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení části sedmé a § 34 odst. 5, která nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost. Příloha se zrušuje. Příloha k zákonu č. 95/2004 Sb. Obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů Specializační vzdělávání v níže uvedených oborech specializačního vzdělávání se uskutečňuje podle vzdělávacích programů jednotlivých specializačních oborů, které ministerstvo schvaluje a zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Vzdělávací program specializačního vzdělávání obsahuje celkovou délku specializačního vzdělávání v oboru, která je pro lékaře a farmaceuty minimálně čtyřletá a pro zubní lékaře minimálně tříletá. Délka specializačního vzdělávání je stanovena sdělením č. 316/2005 Sb. Vzdělávací program dále obsahuje rozsah a obsah přípravy, zejména délku povinné praxe v oboru, včetně doplňkové praxe, a typ pracoviště, na kterém praxe probíhá, a stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti a další nezbytné podmínky pro získání specializované způsobilosti. Minimální délka specializačního vzdělávání stanovená pro jednotlivé specializační obory musí být v souladu s právem Evropského společenství.1) Obory specializačního vzdělávání lékařů: 1. alergologie a klinická imunologie 2. anesteziologie a resuscitace
105
3. angiologie 4. audiologie a foniatrie 5. cévní chirurgie 6. dermatovenerologie 7. dětská a dorostová psychiatrie 8. dětská dermatovenerologie 9. dětská gastroenterologie a hepatologie 10. dětská gynekologie 11. dětská chirurgie 12. dětská kardiologie 13. dětská nefrologie 14. dětská neurologie 15. dětská onkologie a hematoonkologie 16. dětská otorinolaryngologie 17. dětská pneumologie 18. dětská radiologie 19. dětská revmatologie 20. dětská urologie 21. dětské lékařství 22. diabetologie 23. dorostové lékařství 24. endokrinologie 25. epidemiologie 26. gastroenterologie 27. geriatrie 28. gerontopsychiatrie 29. gynekologie a porodnictví 30. hematologie a transfuzní lékařství 31. hrudní chirurgie 32. hygiena a epidemiologie 33. hygiena dětí a dorostu 34. hygiena obecná a komunální 35. hygiena výživy 36. hyperbarická medicína a oxygenoterapie 37. chirurgie 38. infekční lékařství 39. intenzívní medicína 40. intervenční radiologie 41. kardiochirurgie 42. kardiologie 43. klinická biochemie 44. klinická farmakologie 45. klinická onkologie 46. korektivní dermatologie 47. lékařská genetika 48. lékařská mikrobiologie 49. maxilofaciální chirurgie 50. návykové nemoci 51. nefrologie 52. neonatologie
106
53. neurochirurgie 54. neurologie 55. neuroradiologie 56. nukleární medicína 57. oftalmologie 58. otorinolaryngologie 59. ortopedie 60. paliativní medicína a léčba bolesti 61. patologická anatomie 62. plastická chirurgie 63. popáleninová medicína 64. posudkové lékařství 65. pracovní lékařství 66. praktické lékařství pro děti a dorost 67. praktické lékařství pro dospělé 68. psychiatrie 69. radiační onkologie 70. radiologie a zobrazovací metody 71. rehabilitační a fyzikální medicína 72. reprodukční medicína 73. revmatologie 74. rodinné lékařství 75. sexuologie 76. soudní lékařství 77. tělovýchovné lékařství 78. tuberkulóza a respirační nemoci 79. úrazová chirurgie (traumatologie) 80. urgentní medicína 81. urologie 82. veřejné zdravotnictví 83. vnitřní lékařství Obory specializačního vzdělávání zubních lékařů: 1. ortodoncie 2. orální a maxilofaciální chirurgie (ústní, čelistní a obličejová chirurgie) Obory specializačního vzdělávání farmaceutů: 1. farmaceutická technologie 2. klinická farmacie 3.laboratorní a vyšetřovací metody ve zdravotnictví 4.nemocniční lékárenství 5.radiofarmaka 6.veřejné lékárenství
107
(K části třetí návrhu zákona)
Platné znění zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění zákona č. 125/2005 Sb. a zákona č. 111/2007 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ PODMÍNKY ZÍSKÁVÁNÍ A UZNÁVÁNÍ ZPŮSOBILOSTI K VÝKONU NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH POVOLÁNÍ A K VÝKONU ČINNOSTÍ SOUVISEJÍCÍCH S POSKYTOVÁNÍM ZDRAVOTNÍ PÉČE HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ §1 Předmět úpravy (1) Tento zákon upravuje a) podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, b) celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků a vzdělávání jiných odborných pracovníků, c) podmínky uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání pro státní příslušníky členských států Evropské unie, kteří získali odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v jiném členském státě než v České republice, a podmínky uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče pro státní příslušníky mimo členské státy Evropské unie a pro absolventy akreditovaných zdravotnických studijních programů v České republice v jiném jazyce než českém. (2) Tento zákon se nevztahuje na podmínky získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, které stanoví zvláštní právní předpis. 1) 108
(1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy práva Evropských společenství1) a upravuje a) podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče v České republice, b) celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků a vzdělávání jiných odborných pracovníků, c) uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče 1. osob, které získaly tuto způsobilost v jiném členském státě než v České republice (hlava VII), 2. osob uvedených v hlavě VIII, a d) volné poskytování služeb hostující osoby (hlava VII). (2) Tento zákon se vztahuje na uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče vykonávaných fyzickou osobou, která hodlá vykonávat povolání na území České republiky jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec anebo jako osoba usazená nebo hostující. (3) Na vzdělávání zdravotnických pracovníků podle tohoto zákona se nevztahuje zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání1a). (2) (4) Tento zákon se nevztahuje na podmínky získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, které jsou upraveny zvláštním právním předpisem1b). 1) Zákon č. 95/2004 Sb. , o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. ____________________________ 1) Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005, o uznávání odborných kvalifikací. Směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl. Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny. Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení
státních
příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany. Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu.
109
Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. Směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13.prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby. Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. 1a) Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, ve znění zákona č. 110/2007 Sb. 1b) Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. §2 Vymezení základních pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) zdravotnickým povoláním souhrn činností při poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona, b) zdravotnickým pracovníkem fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání podle tohoto zákona, c) jiným odborným pracovníkem fyzická osoba provádějící činnosti, které nejsou poskytováním zdravotní péče, ale s poskytováním této péče přímo souvisejí, c) jiným odborným pracovníkem fyzická osoba provádějící činnosti, které nejsou poskytováním zdravotní péče, ale s poskytováním této péče přímo souvisejí; za činnosti, které přímo souvisejí s poskytováním zdravotní péče se považují činnosti stanovené právními předpisy1c). 1c) § 86 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění vyhlášky č. 401/2006 Sb.
110
d) akreditovaným magisterským nebo bakalářským studijním oborem studijní obor v rámci příslušného studijního programu, který byl akreditován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy podle zvláštního právního předpisu, 2) e) akreditovaným zdravotnickým magisterským nebo bakalářským studijním oborem studijní obor podle písmene d), kterému bylo uděleno souhlasné stanovisko Ministerstva zdravotnictví (dále jen "ministerstvo") ke způsobilosti absolventů vykonávat zdravotnické povolání podle zvláštního právního předpisu, 2) f) absolvováním střední zdravotnické školy získání úplného středního odborného vzdělání v příslušném oboru, který získal souhlasné stanovisko ministerstva, g) absolvováním vyšší zdravotnické školy získání vyššího odborného vzdělání v příslušném oboru, který získal souhlasné stanovisko ministerstva, h) indikací pověření k výkonu činnosti na základě pokynu, ordinace, objednávky nebo lékařského předpisu, i) pacientem fyzická osoba, které se poskytuje zdravotní péče3), j) pověřenou organizací právnická osoba zřízená ministerstvem, která vykonává činnosti na základě tohoto zákona nebo zřizovací listiny této organizace, k) profesním sdružením profesní organizace nebo odborná společnost, která je právnickou osobou nebo organizační složkou právnické osoby a která sdružuje fyzické osoby s odbornou nebo specializovanou způsobilostí vykonávající zdravotnické povolání za účelem podpory odborné úrovně svých členů, l) členským státem členský stát Evropské unie, jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarská konfederace.
§3 Způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka (1) Způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka má ten, kdo a) má odbornou způsobilost podle tohoto zákona, nebo jemuž byla uznána odborná kvalifikace k výkonu zdravotnického povolání v souladu s ustanoveními hlavy VII nebo VIII tohoto zákona, b) je zdravotně způsobilý, c) je bezúhonný. (2) Zdravotnický pracovník a jiný odborný pracovník na vyžádání zaměstnavatele, jde-li o zaměstnance, a zdravotnický pracovník, který poskytuje zdravotní péči vlastním jménem, na vyžádání správního úřadu, který mu vydal oprávnění k provozování zdravotnického zařízení
111
podle zvláštního právního předpisu, 4) je v odůvodněných případech povinen doložit zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékařským posudkem, 3) který vydává registrující praktický lékař nebo lékař závodní preventivní péče. (2) Zdravotnický pracovník a jiný odborný pracovník je povinen doložit zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékařským posudkem3a) vydaným na základě lékařské prohlídky. Lékařský posudek vydává registrující praktický lékař a není-li, jiný praktický lékař. Seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání, obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku stanoví prováděcí právní předpis. Zdravotní způsobilost se zjišťuje a) před zahájením výkonu povolání a po přerušení výkonu povolání na dobu delší než 3 roky, b) v případě důvodného podezření, že došlo ke změně zdravotního stavu zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka, 1. na vyžádání správního úřadu, který vydal oprávnění k provozování zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu34), jde-li o pracovníka, který poskytuje zdravotní péči vlastním jménem, nebo o odborného zástupce, je-li provozovatelem právnická osoba, nebo 2. na vyžádání zaměstnavatele, jde-li o zaměstnance, který podle lékařského posudku lékaře zařízení závodní preventivní péče pozbyl zdravotní způsobilost k práci. Fyzické osoby, kterým byla uznána zdravotní způsobilost podle hlavy VII, dokládají zdravotní způsobilost rozhodnutím ministerstva (§ 81) před prvním zahájením výkonu povolání. Hostující osoby dokládají zdravotní způsobilost způsobem požadovaným v členském státě původu (§ 79). ________________________ 3a) § 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. 34) Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
(3) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, nebo ten, na něhož se hledí, jako by nebyl odsouzen. 5) Doklad o bezúhonnosti se vyžaduje vždy před zahájením výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka nebo též v jiných odůvodněných případech; zdravotnický pracovník a jiný odborný pracovník na vyžádání zaměstnavatele, jdeli o zaměstnance, a zdravotnický pracovník, který poskytuje zdravotní péči vlastním jménem, na vyžádání správního úřadu, který mu vydal oprávnění k provozování zdravotnického zařízení podle zvláštního právního předpisu, 4) je povinen doložit svoji bezúhonnost výpisem z evidence Rejstříku trestů nebo obdobného rejstříku, který nesmí být starší 3 měsíců. Fyzické osoby, kterým byla uznána bezúhonnost podle hlavy VII, dokládají bezúhonnost rozhodnutím ministerstva (§ 81) před prvním zahájením výkonu povolání. Hostující osoby dokládají zdravotní způsobilost způsobem požadovaným v členském státě původu (§ 80). (4) Na způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, kteří jsou státními příslušníky členských států Evropské unie, se vztahuje hlava VII. §4
112
Výkon povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka (1) Za výkon povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka se považuje výkon činností stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem a zvláštním právním předpisem1c), a dále řídící, metodická, koncepční, kontrolní, výzkumná a vzdělávací činnost v příslušném oboru nebo činnost související s poskytováním zdravotní péče, pokud je vykonávána zaměstnanci zdravotnického zařízení. Pro účely započítání výkonu povolání (§ 56, 57 a 67) se považuje za výkon povolání a) zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka řídící, metodická, koncepční, výzkumná a vzdělávací činnost v příslušném oboru vykonávaná v pracovněprávním vztahu zaměstnanci jiných než zdravotnických zařízení, b) zdravotnického pracovníka výkon činností stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem zdravotnickými pracovníky s odbornou způsobilostí v příslušném oboru v průběhu praktického vyučování v akreditovaných zdravotnických magisterských nebo bakalářských studijních oborech. (2) Pokud tento zákon stanoví požadavky na délku výkonu zdravotnického povolání, rozumí se tím výkon povolání v rozsahu alespoň poloviny stanovené týdenní pracovní doby6). Pokud zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník vykonává povolání v nižším rozsahu než v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, potřebná délka výkonu povolání se úměrně prodlužuje. Do doby výkonu povolání se započítá doba pracovní neschopnosti a doba mateřské dovolené, popřípadě doba rodičovské dovolené otce, nejvíce však v rozsahu délky mateřské dovolené; v souhrnu se však nejvýše započte 6 měsíců v kalendářním roce. Vojenská činná služba se započítává, byla-li vykonávána v příslušném povolání podle tohoto zákona. Věta první až čtvrtá se nepoužije pro prokázání doby výkonu povolání pro uznání kvalifikace na základě nabytých práv. (3) Za výkon povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu (dále jen "výkon povolání bez odborného dohledu") se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník způsobilý na základě indikace lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta a které provádí bez ohledu na přítomnost nebo dosažitelnost rady a pomoci lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta, které provádí bez ohledu na přítomnost nebo dosažitelnost rady a pomoci lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta a ke kterým získal osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (hlava VI); tento zákon a prováděcí právní předpis stanoví činnosti, které zdravotnický pracovník může vykonávat i bez indikace lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta. Součástí výkonu povolání bez odborného dohledu je též kontrolní činnost podle zvláštního právního předpisu7). (4) Za výkon povolání pod odborným dohledem se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává, při dosažitelnosti rady a pomoci zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí. Odborný dohled může vykonávat také lékař, zubní lékař nebo farmaceut v rozsahu své způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání; rozsah těchto činností stanoví prováděcí právní předpis.7a) 7a) Vyhláška č. 424/20004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění vyhlášky č. 401/2006 Sb. (5) Za výkon povolání pod přímým vedením se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost
113
získává, při stálé přítomnosti a podle pokynů zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí. Přímé vedení může vykonávat také lékař, zubní lékař nebo farmaceut v rozsahu své způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání; rozsah těchto činností stanoví prováděcí právní předpis.7a) (6) Zdravotnický pracovník, který vykonává povolání uvedené v hlavě II a) dílu 1, je způsobilý k výkonu povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti a osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu podle hlavy VI, b) dílu 2, je způsobilý k výkonu povolání bez odborného dohledu po získání specializované způsobilosti a osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu podle hlavy VI, pokud není dále uvedeno jinak; prováděcí právní předpis stanoví činnosti, které je zdravotnický pracovník způsobilý vykonávat bez odborného dohledu již před získáním specializované způsobilosti, c) dílu 3, není způsobilý k výkonu povolání bez odborného dohledu. HLAVA II ZÍSKÁVÁNÍ ZPŮSOBILOSTI ZDRAVOTNICKÉHO PRACOVNÍKA Díl 1 Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti §5 Odborná způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry se získává absolvováním a) nejméně tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu všeobecných sester, b) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšších zdravotnických školách, c) vysokoškolského studia ve studijních programech a studijních oborech psychologie - péče o nemocné, pedagogika - ošetřovatelství, pedagogika - péče o nemocné, péče o nemocné nebo učitelství odborných předmětů pro střední zdravotnické školy, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději v akademickém roce 2003/2004, d) tříletého studia v oboru diplomovaná dětská sestra nebo diplomovaná sestra pro psychiatrii na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004, e) studijního oboru všeobecná sestra na střední zdravotnické škole, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004,
114
f) studijního oboru zdravotní sestra, dětská sestra, sestra pro psychiatrii, sestra pro intenzivní péči, ženská sestra nebo porodní asistentka na střední zdravotnické škole, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997, nebo g) tříletého studia v oboru diplomovaná porodní asistentka na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004. (2) Všeobecná sestra, která získala odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. e) až g), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání všeobecné sestry. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. Povinnost podle věty prvé se nevztahuje na všeobecné sestry, které po získané odborné způsobilosti absolvovaly vysokoškolské studium ošetřovatelského zaměření nebo které získaly specializovanou způsobilost podle § 96 odst. 3. (3) Za výkon povolání všeobecné sestry se považuje poskytování ošetřovatelské péče. Dále se všeobecná sestra ve spolupráci s lékařem nebo zubním lékařem podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární péči. (4) Pokud způsobilost k výkonu všeobecné sestry získal muž, je oprávněn používat označení odbornosti všeobecný ošetřovatel. §6 Odborná způsobilost k výkonu povolání porodní asistentky (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání porodní asistentky se získává absolvováním a) nejméně tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu porodních asistentek, b) tříletého studia v oboru diplomovaná porodní asistentka na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004, c) střední zdravotnické školy v oboru ženská sestra nebo porodní asistentka, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997. (2) Porodní asistentka, která získala odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání porodní asistentky na úseku péče o ženu během těhotenství, porodu a šestinedělí a péče o novorozence. Porodní asistentka musí prokázat činnost na každém z těchto úseků v minimální délce 1 měsíce, kromě úseku péče o ženu během porodu, kde musí prokázat činnost v minimální délce 6 měsíců. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. (2) Porodní asistentka, která získala odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání porodní asistentky. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem.
115
(3) Za výkon povolání porodní asistentky se považuje poskytování zdravotní péče v porodní asistenci, to je zajištění nezbytného dohledu, poskytování péče a rady ženám během těhotenství, při porodu a šestinedělí, pokud probíhají fyziologicky, vedení fyziologického porodu a poskytování péče o novorozence; součástí této zdravotní péče je také ošetřovatelská péče o ženu na úseku gynekologie. Dále se porodní asistentka ve spolupráci s lékařem podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární péči. (4) Pokud způsobilost k výkonu porodní asistentky získal muž, je oprávněn používat označení odbornosti porodní asistent. (5) Praktické vyučování v oboru uvedeném v odstavci 1 písm. a) musí být prováděno v akreditovaném zařízení. §7 Odborná způsobilost k výkonu povolání ergoterapeuta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ergoterapeuta se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu ergoterapeutů, b) tříletého studia v oboru diplomovaný ergoterapeut na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005, c) střední zdravotnické školy v oboru ergoterapeut, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1998/1999, nebo d) střední zdravotnické školy v oboru rehabilitační pracovník a pomaturitního specializačního studia léčba prací, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004. (2) Ergoterapeut, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. d), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání ergoterapeuta. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. (3) Za výkon povolání ergoterapeuta se považuje činnost v rámci preventivní, diagnostické nebo léčebné a rehabilitační péče v oboru ergoterapie (léčba prací). §8 Odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického asistenta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického asistenta se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu radiologických asistentů, b) tříletého studia v oboru diplomovaný radiologický asistent na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005, nebo
116
c) střední zdravotnické školy v oboru radiologický laborant, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997. (2) Radiologický asistent, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání radiologického asistenta a získání specializované způsobilosti. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. (3) Za výkon povolání radiologického asistenta se považuje činnost v rámci ošetřovatelské péče v souvislosti s aplikací lékařského ozáření na úsecích radiodiagnostiky, radioterapie a nukleární medicíny, případně na dalších pracovištích, kde se provádějí radiologické výkony. Dále se radiologický asistent ve spolupráci s lékařem podílí na diagnostické a léčebné péči a činnostech souvisejících s radiační ochranou podle zvláštního právního předpisu; 8) pokud radiologický asistent vykonává určené činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, musí splňovat zvláštní požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. 8) (3) Za výkon povolání radiologického asistenta se považuje zejména provádění radiologických zobrazovacích i kvantitativních postupů, léčebné aplikace ionizujícího záření a specifické ošetřovatelské péče poskytované v souvislosti s radiologickými výkony. Radiologický asistent provádí činnosti související s radiační ochranou podle zvláštního právního předpisu8) a ve spolupráci s lékařem se podílí na diagnostické a léčebné péči. Činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany může radiologický asistent vykonávat, pokud splňuje požadavky stanovené zvláštním právním předpisem8). ________________________________________ 8) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů , ve znění pozdějších předpisů. §9 Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotního laboranta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotního laboranta se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu zdravotních laborantů, b) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaný zdravotní laborant na vyšších zdravotnických školách, c) akreditovaného bakalářského studijního oboru přírodovědného zaměření nebo nejméně tříletého studia v oborech přírodovědného zaměření na vyšších odborných školách a akreditovaného kvalifikačního kurzu laboratorní metody, nebo d) akreditovaného bakalářského studijního oboru přírodovědného, elektrotechnického nebo matematicko-fyzikálního zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu laboratorní metody v ochraně a podpoře veřejného zdraví nebo nejméně tříletého studia v oborech přírodovědného nebo elektrotechnického zaměření na vyšších odborných školách a akreditovaného kvalifikačního kurzu laboratorní metody v ochraně a podpoře veřejného zdraví, nebo
117
d) e) střední zdravotnické školy v oboru zdravotní laborant, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005. (2) Zdravotní laborant, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. d), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání zdravotního laboranta. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. (3) Za výkon povolání zdravotního laboranta se považuje laboratorní činnost v rámci diagnostické péče a vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek v rámci ochrany veřejného zdraví ve spolupráci s lékařem a odborným pracovníkem v laboratorních metodách. § 10 Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotně-sociálního pracovníka (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotně-sociálního pracovníka se získává absolvováním a) akreditovaného bakalářského nebo magisterského studijního oboru sociálního zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu zdravotně-sociální pracovník, a) akreditovaného zdravotnického bakalářského nebo magisterského studijního oboru sociálního zaměření, b) nejméně tříletého studia v oborech sociálního zaměření na vyšších odborných školách nebo vysokých školách a akreditovaného kvalifikačního kurzu zdravotně-sociální pracovník, nebo c) specializačního studia v oboru zdravotně-sociální péče po získané odborné způsobilosti všeobecné sestry podle § 5. (2) Za výkon povolání zdravotně-sociálního pracovníka se považuje činnost v rámci preventivní, diagnostické a rehabilitační péče v oboru zdravotně sociální péče. Dále se zdravotně-sociální pracovník podílí na ošetřovatelské péči v oblasti uspokojování sociálních potřeb pacienta. § 11 Odborná způsobilost k výkonu povolání optometristy (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání optometristy se získává absolvováním akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu optometristů. (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání optometristy se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu optometristů nebo b) akreditovaného bakalářského studijního oboru optometrie, pokud byl zahájen nejpozději ve školním roce 2005/2006. (2) Za výkon povolání optometristy se považuje činnost v rámci diagnostiky a korekce očních refrakčních vad a poradenství a aplikace kontaktních čoček.
118
§ 12 Odborná způsobilost k výkonu povolání ortoptisty (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ortoptisty se získává absolvováním a akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu ortoptistů, b) studijního oboru pro přípravu všeobecných sester podle § 5 a pomaturitního specializačního studia ortoptika-pleoptika, pokud bylo studium prvního ročníku pomaturitního specializačního studia zahájeno nejpozději ve školním roce 2006/2007, nebo c) studijního oboru pro přípravu všeobecných sester podle § 5 a dlouhodobé přípravy v ortoptice a pleoptice, pokud bylo studium prvního ročníku pomaturitního specializačního studia zahájeno nejpozději v roce 1994. (2) Ortoptista, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. b) a c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání ortoptisty. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. (3) Za výkon povolání ortoptisty se považuje činnost v rámci preventivní, léčebné a diagnostické péče poskytované ve spolupráci s lékařem pacientům s motorickými nebo senzorickými očními poruchami, a prevence těchto poruch. § 13 Odborná způsobilost k výkonu povolání asistenta ochrany a podpory veřejného zdraví (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání asistenta ochrany a podpory veřejného zdraví se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu asistentů ochrany veřejného zdraví, b) studia oboru diplomovaný asistent hygienické služby na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005, nebo c) akreditovaného bakalářského studijního oboru přírodovědného, elektrotechnického nebo matematicko-fyzikálního zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu ochrana a podpora veřejného zdraví nebo nejméně tříletého studia v oborech přírodovědného, nebo elektrotechnického zaměření na vyšších odborných školách a akreditovaného kvalifikačního kurzu ochrana a podpora veřejného zdraví, nebo c) d) střední zdravotnické školy v oboru asistent hygienické služby, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997. (2) Asistent ochrany veřejného zdraví, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání asistenta ochrany veřejného zdraví. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem.
119
(3) Za výkon povolání asistenta ochrany a podpory veřejného zdraví se považuje činnost související s výkonem státního zdravotního dozoru v rámci ochrany a podpory veřejného zdraví podle zvláštních právních předpisů9). Za výkon povolání asistenta ochrany a podpory veřejného zdraví se nepovažuje výkon státního zdravotního dozoru9). Dále asistent ochrany a podpory veřejného zdraví ve spolupráci s lékařem plní úkoly v oblasti prevence onemocnění a ochrany a podpory veřejného zdraví. 9) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. § 14 Odborná způsobilost k výkonu povolání ortotika-protetika (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ortotika-protetika se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu ortotikůprotetiků, b) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaný ortotik-protetik na vyšších zdravotnických školách, nebo c) střední zdravotnické školy v oboru ortopedicko-protetický technik nebo v oboru ortopedický protetik, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005. c) střední zdravotnické školy v oboru ortopedicko-protetický technik nebo jiné střední odborné školy ortoticko-protetického zaměření, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005, nebo d) rekvalifikačního kurzu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu9a) v oboru pro přípravu ortotiků-protetiků, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději do konce roku 2007. _________________ 9a) § 108 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání. (2) Ortotik-protetik, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání ortotikaprotetika. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. (3) Za výkon povolání ortotika-protetika se považuje činnost v rámci léčebné a rehabilitační péče, kdy na základě indikace lékaře navrhuje, zhotovuje a opravuje ortopedické a protetické pomůcky. (3)Za výkon povolání ortotika-protetika se považuje činnost v rámci léčebné a rehabilitační péče, při které ve spolupráci s lékařem navrhuje, zhotovuje, upravuje, opravuje a aplikuje individuálně zhotovované ortopedické a protetické pomůcky; dále
120
ortotik- protetik může ve spolupráci s lékařem upravovat sériově zhotovované ortopedické a protetické pomůcky a aplikovat je. § 15 Odborná způsobilost k výkonu povolání nutričního terapeuta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání nutričního terapeuta se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu nutričních terapeutů, b) tříletého studia v oboru diplomovaná dietní sestra na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005, c) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaný nutriční terapeut na vyšších zdravotnických školách, nebo d) střední zdravotnické školy v oboru dietní sestra, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005. (2) Nutriční terapeut, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. d), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání nutričního terapeuta. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. (3) Za výkon povolání nutričního terapeuta se považuje činnost v rámci preventivní péče na úseku klinická výživa a specifické ošetřovatelské péče zaměřené na uspokojování nutričních potřeb. Dále se nutriční terapeut ve spolupráci s lékařem podílí na léčebné a diagnostické péči v oboru klinická výživa. § 16 Odborná způsobilost k výkonu povolání zubního technika (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zubního technika se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu zubních techniků, b) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaný zubní technik na vyšších zdravotnických školách, nebo c) střední zdravotnické školy v oboru zubní technik, zubní technik pro sluchově postižené nebo zubní laborant, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005. (2) Zubní technik, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání zubního technika. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem.
121
(3) Za výkon povolání zubního technika se považuje činnost v rámci léčebné a preventivní péče, kdy na základě indikace a návrhu zubního lékaře zhotovuje a opravuje všechny druhy stomatologických protéz a ortodontických pomůcek. § 17 Odborná způsobilost k výkonu povolání dentální hygienistky (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání dentální hygienistky se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu dentálních hygienistek, nebo b) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaná dentální hygienistka na vyšších zdravotnických školách, nebo c) studijního oboru pro přípravu všeobecných sester podle § 5 a pomaturitního specializačního studia stomatologická péče, pokud bylo studium prvního ročníku pomaturitního specializačního studia zahájeno nejpozději v roce 1994. (2) Dentální hygienistka, která získala odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. b) ve studiu zahájeném nejpozději ve školním roce 2004/2005, může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání dentální hygienistky. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. (3) Za výkon povolání dentální hygienistky se považuje výchovná činnost v rámci zubní prevence. Dále se dentální hygienistka pod odborným dohledem zubního lékaře podílí na preventivní léčebné a diagnostické péči na úseku dentální hygieny. Dále dentální hygienistka na základě indikace zubního lékaře poskytuje preventivní péči na úseku dentální hygieny a pod odborným dohledem zubního lékaře asistuje při poskytování preventivní, léčebné a diagnostické péče na úseku zubního lékařství. (4) Pokud způsobilost k výkonu povolání dentální hygienistky získal muž, je oprávněn používat označení odbornosti dentální hygienista. § 18 Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotnického záchranáře (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotnického záchranáře se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu zdravotnických záchranářů, b) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaný zdravotnický záchranář na vyšších zdravotnických školách, nebo c) střední zdravotnické školy v oboru zdravotnický záchranář, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1998/1999.
122
(2) Zdravotnický záchranář, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání zdravotnického záchranáře. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. (3) Za výkon povolání zdravotnického záchranáře se považuje činnost v rámci specifické ošetřovatelské péče na úseku neodkladné péče a akutního příjmu. Dále se zdravotnický záchranář podílí na neodkladné léčebné a diagnostické péči. § 19 Odborná způsobilost k výkonu povolání farmaceutického asistenta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání farmaceutického asistenta se získává absolvováním a) nejméně tříletého studia v oboru diplomovaný farmaceutický asistent na vyšších zdravotnických školách, nebo b) střední zdravotnické školy v oboru farmaceutický laborant, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2004/2005. (2) Farmaceutický asistent, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. b), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání farmaceutického asistenta. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem. (3) Za výkon povolání farmaceutického asistenta se považují odborné činnosti spojené zejména s přípravou, výdejem, kontrolou a uchováváním léčiv a zdravotnických prostředků. § 20 Odborná způsobilost k výkonu povolání biomedicínského technika (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání biomedicínského technika se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického biomedicínských techniků, nebo
bakalářského
studijního
oboru
pro
přípravu
a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu biomedicínských techniků, který zabezpečuje odborné předpoklady pro získání způsobilosti k samostatné činnosti na elektrických zařízeních podle zvláštního právního předpisu9b), nebo b) akreditovaného bakalářského studia v oborech elektrotechnického zaměření nebo nejméně tříletého studia na vyšších odborných školách v oborech elektrotechnického zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu biomedicínská technika.
123
(2) Za výkon povolání biomedicínského technika se považuje činnost v rámci diagnostické a léčebné péče v oboru biomedicínské techniky ve spolupráci s biomedicínským inženýrem nebo lékařem. ------------------------------------------------------9b) Vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice ve znění vyhlášky č. 98/1982 Sb. § 20a Odborná způsobilost k výkonu povolání biotechnického asistenta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání biotechnického asistenta se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního programu pro přípravu biotechnických asistentů, nebo b) akreditovaného bakalářského studijního programu zaměřeného na aplikační oblasti biomedicínské techniky a informatiky ve zdravotnictví a akreditovaného kvalifikačního kursu aplikovaná biotechnika. (2) Za výkon povolání biotechnického asistenta se považuje činnost v rámci diagnostické a léčebné péče související s aplikací zdravotnických prostředků v oboru biomedicínské techniky a informatiky ve zdravotnictví zejména ve spolupráci s lékařem a biomedicínským inženýrem.
§ 21 Odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického technika (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického technika se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu radiologických techniků, nebo b) akreditovaného bakalářského studijního oboru matematicko-fyzikálního zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu radiologická technika. (2) Za výkon povolání radiologického technika se považuje činnost související s radiační ochranou podle zvláštního právního předpisu, 8) především asistence radiologickému fyzikovi; pokud radiologický technik vykonává určené činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, musí splňovat zvláštní požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. 8) Dále se radiologický technik ve spolupráci s lékařem podílí na léčebné a diagnostické péči. § 21a Odborná způsobilost k výkonu povolání adiktologa (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání adiktologa se získává a) absolvováním akreditovaného zdravotnického bakalářského studia v oboru pro přípravu adiktologů,
124
b) nejméně tříletého studia v oborech sociálního, psychologického nebo speciálně pedagogického zaměření na vyšších odborných školách nebo vysokých školách a akreditovaného kvalifikačního kurzu adiktolog, pokud byl zahájen do konce roku 2011, nebo c) získáním způsobilosti všeobecné sestry a akreditovaného kvalifikačního kurzu adiktolog, pokud byl zahájen do konce roku 2011. (2) Za výkon povolání adiktologa se považuje činnost v rámci preventivní, léčebné a rehabilitační péče v oboru adiktologie, to je prevence a léčba závislosti na návykových látkách a dalších závislostí. Díl 2 Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné a specializované způsobilosti § 22 Odborná způsobilost k výkonu povolání psychologa ve zdravotnictví a specializovaná způsobilost k výkonu povolání klinického psychologa (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání psychologa ve zdravotnictví se získává absolvováním nejméně pětiletého akreditovaného zdravotnického magisterského jednooborového studijního oboru psychologie. (2) Do doby získání specializované způsobilosti psycholog ve zdravotnictví pracuje ve zdravotnickém zařízení pod odborným dohledem klinického psychologa způsobilého k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. (3) Specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví se získává úspěšným dokončením specializačního vzdělávání v trvání 5 let atestační zkouškou. Označení odbornosti psychologa ve zdravotnictví se specializovanou způsobilostí je klinický psycholog. (4) Odborná a specializovaná způsobilost k výkonu povolání klinického psychologa se získává absolvováním nejméně pětiletého akreditovaného magisterského jednooborového studijního oboru psychologie a specializačního vzdělávání v oboru klinická psychologie, pokud bylo studium v akreditovaném magisterském studijním oboru zahájeno nejpozději ve školním roce 2007/2008 2008/2009. (5) Za výkon povolání psychologa ve zdravotnictví (odstavec 1) se považuje činnost preventivní, diagnostická, léčebná, neodkladná, rehabilitační a dispenzární v oboru klinická psychologie prováděná bez indikace lékaře. (6) Za výkon povolání klinického psychologa (odstavce 3 a 4) se považují činnosti uvedené v odstavci 5 a činnost posudková a revizní. § 23 Odborná a specializovaná způsobilost k výkonu povolání klinického logopeda (1) Odborná a specializovaná způsobilost k výkonu povolání klinického logopeda se získává absolvováním akreditovaného magisterského studijního oboru speciální pedagogika se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie a absolvováním specializačního vzdělávání v
125
oboru klinická logopedie v trvání 3 let; absolvováním specializačního vzdělávání získává logoped současně specializovanou způsobilost. (2) Do doby získání odborné a specializované způsobilosti logoped pracuje ve zdravotnickém zařízení jako jiný odborný pracovník (§ 43) pod odborným dohledem klinického logopeda způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu. (3) Za výkon povolání klinického logopeda se považuje činnost v rámci diagnostické, léčebné, rehabilitační, preventivní, posudkové a dispenzární péče v oboru klinická logopedie. § 23a Odborná způsobilost k výkonu povolání zrakového terapeuta (1) Způsobilost k výkonu povolání zrakového terapeuta se získává a) absolvováním akreditovaného magisterského studijního programu speciální pedagogika se státní závěrečnou zkouškou z oftalmopedie nebo tyflopedie a absolvováním dalšího postgraduálního akreditovaného studia speciální pedagogika se zaměřením na zrakovou terapii, pokud bylo zahájeno do konce roku 2010, nebo b) absolvováním akreditovaného magisterského studijního programu speciální pedagogika se státní závěrečnou zkouškou z oftalmopedie nebo tyflopedie a absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu zraková terapie. (2) Do doby získání specializované způsobilosti zrakový terapeut pracuje ve zdravotnickém zařízení pod odborným dohledem zrakového terapeuta způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu nebo lékaře se specializací v oboru oftalmologie. (3) Za výkon povolání zrakového terapeuta se považuje činnost v rámci diagnostické, léčebné, rehabilitační, preventivní, posudkové a dispenzární péče v oboru zraková terapie (klinická oftalmopedie).
§ 24 Odborná způsobilost k výkonu povolání fyzioterapeuta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání fyzioterapeuta se získává absolvováním a) akreditovaného fyzioterapeutů,
zdravotnického
magisterského
studijního
oboru
pro
přípravu
b) akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu fyzioterapeutů, c) tříletého studia v oboru diplomovaný fyzioterapeut na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004, nebo d) střední zdravotnické školy v oboru fyzioterapeut nebo v oboru rehabilitační pracovník, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997.
126
(2) Do doby získání specializované způsobilosti fyzioterapeut, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. d), pracuje ve zdravotnickém zařízení pod odborným dohledem fyzioterapeuta způsobilého k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, z toho prvních 6 měsíců pod jeho přímým vedením. 3) Fyzioterapeut, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. a), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu, pokud prokáže minimálně 3 roky výkonu povolání v oboru. (3) Fyzioterapeut, který získal odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. a) až c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu, pokud prokáže minimálně 1 rok výkonu povolání v oboru. (4) Za výkon povolání fyzioterapeuta se považuje činnost v rámci preventivní, diagnostické, léčebné a rehabilitační péče v oboru fyzioterapie. § 25 Odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického fyzika (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání radiologického fyzika se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického radiologických fyziků, nebo
magisterského
studijního
oboru
pro
přípravu
b) akreditovaného magisterského studijního oboru matematicko-fyzikálního zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu radiologická fyzika. (2) Do doby získání specializované způsobilosti radiologický fyzik pracuje ve zdravotnickém zařízení pod odborným dohledem radiologického fyzika způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu, z toho prvních 6 měsíců pod jeho přímým vedením. (3) Za výkon povolání radiologického fyzika se považuje činnost související s radiační ochranou podle zvláštního právního předpisu; 8) pokud radiologický fyzik vykonává určené činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, musí splňovat zvláštní požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. 8) Dále se radiologický fyzik ve spolupráci s lékařem podílí na léčebné a diagnostické péči. § 26 Odborná způsobilost k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického magisterského studijního oboru pro přípravu odborného pracovníka v laboratorních metodách, nebo b) akreditovaného magisterského studijního oboru přírodovědného zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu odborné zdravotnické laboratorní metody nebo kvalifikačního kurzu výroba, příprava a kontrola léčivých přípravků, nebo
127
c) akreditovaného magisterského studijního oboru přírodovědného, elektrotechnického nebo matematicko- fyzikálního zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu odborné laboratorní metody v ochraně a podpoře veřejného zdraví. (2) Do doby získání specializované způsobilosti odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků pracuje ve zdravotnickém zařízení pod odborným dohledem pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu, z toho prvních 6 měsíců pod jeho přímým vedením. (3) Za výkon povolání odborného pracovníka v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků se považuje a) laboratorní činnost v rámci diagnostické péče a vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek v rámci ochrany veřejného zdraví ve spolupráci s lékařem, b) příprava léčivých přípravků na pracovištích nukleární medicíny, imunologických či mikrobiologických pracovištích zdravotnických zařízení nebo v zařízeních ochrany veřejného zdraví. § 27 Odborná způsobilost k výkonu povolání biomedicínského inženýra (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání biomedicínského inženýra se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického magisterského studijního oboru pro přípravu biomedicínských inženýrů, který zabezpečuje odborné předpoklady pro získání způsobilosti k samostatné činnosti na elektrických zařízeních podle zvláštního právního předpisu9b) b) akreditovaného magisterského studijního oboru elektrotechnického a akreditovaného kvalifikačního kurzu biomedicínské inženýrství.
zaměření
(2) Do doby získání specializované způsobilosti biomedicínský inženýr pracuje ve zdravotnickém zařízení pod odborným dohledem pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu, z toho prvních 6 měsíců pod jeho přímým vedením. (3) Za výkon povolání biomedicínského inženýra se považuje činnost v rámci diagnostické a léčebné péče ve spolupráci s lékařem. § 28 Odborná způsobilost k výkonu povolání odborného pracovníka v ochraně a podpoře veřejného zdraví (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání odborného pracovníka v ochraně veřejného zdraví se získává absolvováním a) akreditovaného zdravotnického magisterského studijního oboru pro přípravu odborného pracovníka v ochraně veřejného zdraví, nebo
128
b) akreditovaného magisterského studijního oboru přírodovědného, sociálního, pedagogického nebo matematicko-fyzikálního zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu v ochraně veřejného zdraví. (2) Do doby získání specializované způsobilosti odborný pracovník v ochraně veřejného zdraví pracuje ve zdravotnickém zařízení pod odborným dohledem. (3) Za výkon povolání odborného pracovníka v ochraně veřejného zdraví se považuje činnost v rámci ochrany a podpory veřejného zdraví podle zvláštních právních předpisů. 9) Za výkon povolání odborného pracovníka v ochraně a podpoře veřejného zdraví se považuje činnost související s výkonem státního zdravotního dozoru v rámci ochrany a podpory veřejného zdraví podle zvláštních právních předpisů9). Za výkon povolání odborného pracovníka v ochraně a podpoře veřejného zdraví se nepovažuje výkon státního zdravotního dozoru9). Dále odborný pracovník v ochraně veřejného zdraví ve spolupráci s lékařem plní úkoly v oblasti prevence onemocnění a ochrany veřejného zdraví. Díl 3 Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání pod odborným dohledem nebo přímým vedením § 29 Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotnického asistenta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotnického asistenta se získává absolvováním a) střední zdravotnické školy v oboru zdravotnický asistent, nebo b) akreditovaného kvalifikačního kurzu zdravotnický asistent po získání úplného středního vzdělání nebo úplného středního odborného vzdělání a způsobilosti k výkonu povolání ošetřovatele podle § 36. (2) Dále mají odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotnického asistenta zdravotničtí pracovníci, kteří získali způsobilost k výkonu povolání a) zdravotnického záchranáře podle § 18, nebo b) porodní asistentky podle § 6. (3) Za výkon povolání zdravotnického asistenta se považuje poskytování ošetřovatelské péče pod odborným dohledem všeobecné sestry nebo porodní asistentky. Dále se zdravotnický asistent ve spolupráci s lékařem podílí na preventivní, léčebné, rehabilitační, neodkladné, diagnostické a dispenzární péči. § 30 Odborná způsobilost k výkonu povolání laboratorního asistenta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání laboratorního asistenta se získává absolvováním střední zdravotnické školy v oboru laboratorní asistent.
129
(2) Za výkon povolání laboratorního asistenta se považuje činnost v rámci diagnostické péče pod odborným dohledem. § 31 Odborná způsobilost k výkonu povolání ortoticko-protetického technika (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ortoticko-protetického technika se získává absolvováním střední zdravotnické školy v oboru ortoticko-protetický technik. (2) Za výkon povolání ortoticko-protetického technika se považuje činnost v rámci léčebné a rehabilitační péče spočívající v navrhování, zhotovování a opravování ortopedických a protetických pomůcek na základě indikace lékaře a pod odborným dohledem ortotikaprotetika. (2) Za výkon povolání ortoticko-protetického technika se považuje činnost v rámci léčebné a rehabilitační péče, při které jsou ve spolupráci s ortotikem-protetikem navrhovány, zhotovovány, upravovány, opravovány a aplikovány individuálně zhotovované ortopedické a protetické pomůcky a upravovány a aplikovány sériově zhotovované ortopedické a protetické pomůcky a dále ve spolupráci s lékařem upravovány a aplikovány sériově zhotovované ortopedické a protetické pomůcky. § 32 Odborná způsobilost k výkonu povolání nutričního asistenta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání nutričního asistenta se získává absolvováním střední zdravotnické školy v oboru nutriční asistent. (2) Za výkon povolání nutričního asistenta se považuje činnost v rámci specifické ošetřovatelské péče pod odborným dohledem nutričního terapeuta. Dále se nutriční asistent ve spolupráci s lékařem podílí na preventivní, léčebné a diagnostické péči v oboru klinická výživa. § 33 Odborná způsobilost k výkonu povolání asistenta zubního technika (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání asistenta zubního technika se získává absolvováním střední zdravotnické školy v oboru asistent zubního technika nebo asistent zubního technika pro sluchově postižené. (2) Za výkon povolání asistenta zubního technika se považuje činnost v rámci léčebné a preventivní péče, kdy na základě indikace a návrhu zubního lékaře a pod odborným dohledem zubního technika nebo zubního lékaře zhotovuje a opravuje všechny druhy stomatologických protéz, ortodontických pomůcek a dalších stomatologických výrobků. § 34 Odborná způsobilost k výkonu povolání dezinfektora (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání dezinfektora se získává absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru dezinfektor.
130
(2) Za výkon povolání dezinfektora se považuje činnost v rámci ochrany veřejného zdraví pod odborným dohledem. (2) Za výkon povolání dezinfektora se považuje speciální ochranná dezinfekce prováděná zdravotnickým zařízením v jeho objektech a ohnisková dezinfekce, dezinsekce a deratizace, pokud je prováděna na základě rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví9c). -------------------------------------------------------------9c) § 69 odst. 1 písm. e) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 274/2003 Sb. § 35 Odborná způsobilost k výkonu povolání řidiče vozidla zdravotnické záchranné služby (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání řidiče vozidla zdravotnické záchranné služby se získává absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru řidič vozidla zdravotnické záchranné služby, řidič vozidla rychlé zdravotnické pomoci nebo řidič vozidla rychlé lékařské pomoci. (2) Za výkon povolání řidiče vozidla zdravotnické záchranné služby se považuje činnost v rámci neodkladné péče a zdravotnické dopravy, kdy se pod odborným dohledem podílí na poskytování zdravotní péče na úseku neodkladné péče. § 36 Odborná způsobilost k výkonu povolání ošetřovatele (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání ošetřovatele se získává absolvováním a) akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru ošetřovatel, b) tříletého studia ukončeného závěrečnou zkouškou na střední zdravotnické škole v oboru ošetřovatel, c) akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru ošetřovatel/ošetřovatelka-pěstounka, charitní ošetřovatel, ošetřovatel nebo pěstounka, pokud bylo studium zahájeno do konce roku 2004, d) studia ukončeného závěrečnou zkouškou na střední zdravotnické škole, zdravotnické odborné škole nebo středním odborném učilišti zdravotnickém v oboru ošetřovatel/ošetřovatelka, ošetřovatel/ošetřovatelka se zaměřením na rodinnou výchovu nebo v oboru zdravotník prvního zaměření - ošetřovatelské a pečovatelské práce, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004, e) nejméně 4 semestrů akreditovaného zdravotnického magisterského studijního programu všeobecné lékařství a složením zkoušky z předmětu ošetřovatelství, péče o nemocné nebo obdobného předmětu včetně praktické části výuky, f) 3 semestrů akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního programu pro přípravu všeobecných sester nebo porodních asistentek nebo příslušného studijního oboru na vyšší zdravotnické škole,
131
g) 4 semestrů akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního programu pro přípravu zdravotnických záchranářů nebo příslušného studijního oboru na vyšší zdravotnické škole, h) g) 3 ročníků studia na střední zdravotnické škole v oboru všeobecná sestra, dětská sestra nebo zdravotní sestra, pokud jde o čtyřleté studium, nebo 1,5 ročníku studia na střední zdravotnické škole v oboru zdravotní sestra, dětská sestra, zdravotnický záchranář, ženská sestra nebo porodní asistentka, pokud jde o dvouleté pomaturitní kvalifikační studium, případně nástavbové studium pro absolventy středních škol, nebo i) h) 4 ročníků studia na střední zdravotnické škole v oboru zdravotnický asistent. (2) Za výkon povolání ošetřovatele se považuje poskytování ošetřovatelské péče pod odborným dohledem zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu v oboru ošetřovatelství; dále se ošetřovatel ve spolupráci s lékařem podílí na léčebné, rehabilitační, neodkladné a diagnostické péči. § 37 Odborná způsobilost k výkonu povolání maséra a nevidomého a slabozrakého maséra (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání maséra nebo nevidomého a slabozrakého maséra se získává absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru masér nebo nevidomý a slabozraký masér. (2) Za výkon povolání maséra a nevidomého a slabozrakého maséra se považuje činnost v rámci rehabilitační a léčebné péče pod přímým vedením fyzioterapeuta způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu nebo lékaře se specializací v oboru rehabilitační a fyzikální medicína. § 38 Odborná způsobilost k výkonu povolání laboratorního pracovníka (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání laboratorního pracovníka se získává absolvováním a) studia ukončeného závěrečnou zkouškou na zdravotnické odborné škole nebo středním odborném učilišti zdravotnickém v oboru zdravotník druhého zaměření - laboratorní práce a lékárenství, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997, nebo b) akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru laboratorní pracovník, pokud bylo studium zahájeno nejpozději v roce 2004. (2) Za výkon povolání laboratorního pracovníka se považuje činnost v rámci diagnostické péče pod odborným dohledem. § 39 Odborná způsobilost k výkonu povolání zubní instrumentářky
132
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání zubní instrumentářky se získává absolvováním a) akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru zubní instrumentářka, nebo b) absolvováním dvouletého studia ukončeného závěrečnou zkouškou na střední zdravotnické škole, zdravotnické odborné škole nebo středním zdravotnickém učilišti v oboru zubní instrumentářka. (2) Za výkon povolání zubní instrumentářky se považuje činnost v rámci preventivní, léčebné a diagnostické péče v oboru stomatologické prevence a zubního lékařství pod odborným dohledem zubního lékaře nebo dentální hygienistky. § 40 Odborná způsobilost k výkonu povolání řidiče dopravy nemocných a raněných (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání řidiče dopravy nemocných a raněných se získává absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru řidič vozidla dopravy nemocných a raněných. (2) Za výkon povolání řidiče dopravy nemocných a raněných se považuje činnost pod odborným dohledem v rámci zdravotnické dopravy. § 41 Odborná způsobilost k výkonu povolání autoptického laboranta (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání autoptického laboranta se získává absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru autoptický laborant nebo pitevní laborantpreparátor. (2) Za výkon povolání autoptického laboranta se považuje činnost v rámci diagnostické péče na úseku patologie pod přímým vedením lékaře. § 42 Odborná způsobilost k výkonu povolání sanitáře (1) Odborná způsobilost k výkonu povolání sanitáře se získává absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru a) všeobecný sanitář, b) sanitář pro operační sál, c) sanitář pro laboratoř a transfúzní oddělení, d) sanitář pro zařízení lékárenské péče, e) sanitář pro lázně a léčebnou rehabilitaci, nebo f) sanitář pro autoptické oddělení nebo sanitář pro pitevnu.
133
(2) Dále odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání sanitáře mají fyzické osoby, které absolvovaly část studia na středních nebo vyšších zdravotnických školách nebo v akreditovaných zdravotnických studijních programech uskutečňovaných vysokými školami podle zvláštního právního předpisu, 2) a to absolvováním a) 3 semestrů akreditovaného zdravotnického magisterského studijního programu všeobecné lékařství, a to v oboru všeobecný sanitář, sanitář pro operační sál, sanitář pro laboratoř a transfúzní oddělení a sanitář pro autoptické oddělení, b) 2 semestrů akreditovaného zdravotnického magisterského studijního programu farmacie nebo oboru diplomovaný farmaceutický asistent na vyšších zdravotnických školách, a to v oboru sanitář pro lékárenskou péči, c) 2 semestrů akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního programu pro přípravu všeobecných sester nebo porodních asistentek nebo zdravotnických záchranářů nebo příslušného studijního oboru na vyšší zdravotnické škole, a to v oboru všeobecný sanitář a sanitář pro operační sál, d) 3 semestrů akreditovaného zdravotnického vysokoškolského studijního programu pro přípravu fyzioterapeutů nebo ergoterapeutů nebo příslušného studijního oboru na vyšší zdravotnické škole, a to v oboru sanitář pro lázně a léčebnou rehabilitaci, e) 3 semestrů akreditovaného zdravotnického vysokoškolského studijního programu pro přípravu odborných pracovníků v laboratorních metodách nebo zdravotních laborantů nebo příslušného studijního oboru na vyšší zdravotnické škole, a to v oboru sanitář pro laboratoř a transfúzní oddělení, f) 3 ročníků studia na střední zdravotnické škole v oboru zdravotnický asistent, nebo 2 ročníků studia na střední zdravotnické škole v oboru zdravotní sestra, dětská sestra nebo všeobecná sestra, pokud jde o čtyřleté studium, nebo 1 ročníku studia na střední zdravotnické škole v oboru zdravotní sestra, dětská sestra, ženská sestra nebo porodní asistentka, pokud jde o dvouleté pomaturitní kvalifikační studium, případně nástavbové studium pro absolventy středních škol, a to v oboru všeobecný sanitář, nebo g) 3 ročníků studia na střední zdravotnické škole v oboru laboratorní asistent, zdravotnický laborant, dietní sestra nebo nutriční asistent, a to v oboru sanitář pro laboratoř a transfuzní oddělení. (3) Za výkon povolání sanitáře se považuje pomocná činnost v rámci poskytování zdravotní péče pod odborným dohledem zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu. HLAVA III ZÍSKÁVÁNÍ ZPŮSOBILOSTI JINÉHO ODBORNÉHO PRACOVNÍKA § 43 Odborná způsobilost
134
(1) Výkonem povolání jiného odborného pracovníka se rozumí provádění činností, které přímo souvisejí s poskytováním zdravotní péče. Činnosti, které jsou součástí výkonu zdravotní péče, vykonává jiný odborný pracovník pouze pod odborným dohledem nebo přímým vedením v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a jako zaměstnanec zdravotnického zařízení. (2) Odborná způsobilost k výkonu povolání jiného odborného pracovníka se získává absolvováním a) akreditovaného magisterského studijního programu uskutečňovaného vysokou školou ve studijním oboru 1. jednooborového studia psychologie, pokud bylo zahájeno nejpozději ve školním roce 2007/2008 (psycholog), 2. speciální pedagogika se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie (logoped), 3. speciální pedagogika se státní závěrečnou zkouškou z oftalmopedie nebo tyflopedie (oftalmoped), 3. 4. matematicko-fyzikálního zaměření, 4. 5. přírodovědného zaměření, to je biologického, fyzikálního, nebo chemického zaměření, včetně veterinárního lékařství a farmacie, 5. 6. elektrotechnického zaměření, nebo 6. 7. sociálního zaměření (sociální pracovník), 7. 8. pedagogického zaměření, b) akreditovaného bakalářského studijního programu uskutečňovaného vysokou školou ve studijním oboru 1. matematicko-fyzikálního zaměření, 2. přírodovědného zaměření, to je biologického, fyzikálního nebo chemického zaměření, 3. elektrotechnického zaměření, nebo 4. sociálního zaměření (sociální pracovník), 5. pedagogického zaměření, c) vyšší odborné školy ve studijním oboru 1. přírodovědného zaměření, to je biologického, fyzikálního nebo chemického zaměření, 2. elektrotechnického zaměření, nebo 3. sociálního zaměření (sociální pracovník), 4. pedagogického zaměření, d) střední odborné školy ve studijním oboru 1. biologického nebo chemického zaměření, 2. elektrotechnického zaměření, nebo 3. sociálního zaměření, e) akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru arteterapie po absolvování studijního oboru vyšší nebo vysoké školy pedagogického, sociálního, zdravotnického, psychologického nebo uměleckého zaměření (arteterapeut), f) akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru pracovní terapie po získání středního vzdělání, středního vzdělání s výučním listem nebo středního vzdělání s maturitní zkouškou (pracovní terapeut).
135
§ 44 Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání Jiný odborný pracovník získá odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání absolvováním specializačního vzdělávání nebo akreditovaného kvalifikačního kurzu podle hlavy V; výčet těchto zdravotnických povolání je uveden v hlavě II dílech 1 a 2.
HLAVA IV AKREDITACE § 45 Akreditace a akreditované zařízení (1) Udělením akreditace se získává oprávnění k uskutečňování vzdělávacího programu nebo jeho části schváleného ministerstvem (dále jen "vzdělávací program"), který je zveřejněn ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, pro a) obor specializačního vzdělávání, b) certifikovaný kurz, nebo c) akreditovaný kvalifikační kurz. (1) Udělením akreditace se získává oprávnění k uskutečňování vzdělávacího programu nebo jeho části (dále jen „vzdělávací program“) pro a) obor specializačního vzdělávání (§ 55 a násl.) zpracovaného na základě vzdělávacího programu zveřejněného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, b) akreditovaný kvalifikační kurz (§ 51 a násl.) zpracovaný na základě vzdělávacího programu zveřejněného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, nebo c) certifikovaný kurz (§ 61 a násl.), d) praktické vyučování v akreditovaných zdravotnických bakalářských oborech pro přípravu porodních asistentek. (2) Vzdělávací program podle odstavce 1 uskutečňuje akreditované zařízení. Akreditovaným zařízením je zdravotnické zařízení, jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, kterým ministerstvo udělilo akreditaci. Vzdělávací program může být dopracován podle potřeb akreditovaného zařízení, pokud splní požadavky vzdělávacího programu zveřejněného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Akreditační řízení § 46 (1) Písemnou žádost o udělení nebo prodloužení akreditace předkládá ministerstvu zdravotnické zařízení, jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, která má zájem uskutečňovat vzdělávací program. V případě, že žádost o udělení nebo prodloužení akreditace
136
předkládá zdravotnické zařízení jiného ústředního správního orgánu (dále jen „resort“) než ministerstva, podává se tato žádost prostřednictvím toho resortu, do jehož působnosti zdravotnické zařízení náleží. (2) Žádost s podpisem statutárního orgánu žadatele o akreditaci nebo prodloužení akreditace se předkládá ministerstvu v trojím písemném vyhotovení a v elektronické podobě. (3) Žádost o udělení nebo prodloužení akreditace obsahuje a) obchodní firmu nebo název, sídlo, statutární orgán a identifikační číslo právnické osoby, bylo-li přiděleno, nebo jméno a příjmení, trvalý pobyt nebo místo podnikání a identifikační číslo fyzické osoby, bylo-li přiděleno, která žádost předkládá, a jde-li o cizince, případně místo hlášeného přechodného pobytu cizince na území České republiky nebo jeho bydliště v cizině, b) název vzdělávacího programu, který žadatel hodlá uskutečňovat, b) vzdělávací program, v němž akreditované zařízení hodlá uskutečňovat vzdělávání; pokud žadatel hodlá uskutečňovat jen část vzdělávacího programu, uvede se též vymezení části vzdělávacího programu, c) seznam smluvních zařízení, pokud žadatel hodlá část vzdělávacího programu zajišťovat prostřednictvím smluvních zařízení; smluvní zařízení, která nemají akreditaci, budou akreditována v rámci akreditačního řízení žadatele, c) d) doklady o oprávnění užívat prostory, v nichž bude probíhat vzdělávání nebo jeho část, d) e)doklady o odborné a specializované způsobilosti, popřípadě o jiné kvalifikaci, odpovídající zaměření vzdělávacího programu, fyzických osob (garantů, školitelů) odpovědných za průběh vzdělávání na konkrétním pracovišti, e) f) doklady o odborné způsobilosti, popřípadě o jiné kvalifikaci, odpovídající zaměření vzdělávacího programu, zaměstnanců a dalších fyzických osob, kteří se budou podílet na vzdělávání, f) g) doklady o materiálním a technickém zabezpečení vzdělávacího programu nejméně na dobu stanovenou příslušným vzdělávacím programem, g) h) doklady o druhu a rozsahu zdravotní péče zajišťované žadatelem, popřípadě smluvním zařízením, v příslušném oboru, h) i) počet míst pro vzdělávací program. předpokládané celkové neinvestiční náklady, z toho mzdové a ostatní osobní náklady, ji) rozpis předpokládané výše nákladů na 1 účastníka a v případě, že vzdělávání bude delší než 1 rok, též rozpis na jednotlivé roky pro jednotlivé roky vzdělávání. (4) Žádost o prodloužení akreditace musí být doloženy ty údaje uvedené v odstavci 3, u nichž došlo k jejich změně.
137
§ 47 (1) Ministerstvo zřizuje akreditační komisi jako svůj poradní orgán k posouzení žádosti podle § 46 a k posouzení odejmutí akreditace. (2) Členy akreditační komise jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví. (3) Funkční období stálého člena akreditační komise je pětileté. Funkci stálého člena akreditační komise je možno vykonávat nejdéle ve 2 po sobě následujících obdobích. Kromě stálých členů ministr zdravotnictví jmenuje do akreditační komise další členy s ohledem na obory, které mají být vzděláváním zabezpečeny. Před uplynutím funkčního období může být člen akreditační komise odvolán z funkce jen pro ztrátu bezúhonnosti, pro dlouhodobou neúčast na práci akreditační komise, přestane-li být zaměstnancem nebo členem instituce, na jejíž návrh byl jmenován, nebo na vlastní žádost. (4) Člen akreditační komise se nemůže zúčastnit jednání o udělení akreditace, pokud by mohlo dojít ke střetu se zájmy osobními, zejména ke zneužití informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného. § 48 (1) Stálými členy akreditační komise jsou jmenováni nejméně a) 2 zástupci ministerstva, b) 2 zástupci akreditovaných zařízení, b) 2 zástupci pověřené organizace, c) 2 zástupci organizace zaměstnavatelů, d) 1 zástupce každého zdravotnického povolání, které lze vykonávat bez odborného dohledu, a to na návrh profesního sdružení, které sdružuje nejvíce fyzických osob 10) vykonávajících takové zdravotnické povolání, ___________________________________ 10)
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
e) 1 zástupce resortu, jehož zdravotnického zařízení se akreditační řízení týká. (2) Dalšími členy akreditační komise jsou odborníci příslušného specializačního oboru, kterého se týká akreditační řízení, a to minimálně 1 zástupce na návrh příslušného profesního sdružení. (3) Organizační řád a statut akreditační komise vydává ministerstvo a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. § 49
138
(1) Akreditační komise může požádat žadatele o akreditaci nebo o prodloužení akreditace o doplnění informací, o dodatečné předložení požadovaných dokladů, pozvat žadatele na jednání nebo na místě plánovaného uskutečňování vzdělávacího programu prověřit skutečnosti uvedené v žádosti, pokud je to nutné pro posouzení žádosti. Po posouzení žádosti předloží akreditační komise závěrečné stanovisko ministerstvu do 60 dnů ode dne obdržení žádosti. (2) Akreditace se uděluje nebo prodlužuje na dobu určitou, odpovídající nejméně délce vzdělávacího programu, počítanou ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení nebo prodloužení akreditace. (3) Rozhodnutí o udělení nebo prodloužení akreditace obsahuje a) obchodní firmu nebo název, sídlo, statutární orgán a identifikační číslo právnické osoby, bylo-li přiděleno, nebo jméno a příjmení, trvalý pobyt nebo místo podnikání a identifikační číslo fyzické osoby, které je rozhodnutí vydáváno, a jde-li o cizince, případně místo hlášeného přechodného pobytu cizince na území České republiky nebo jeho bydliště v cizině, b) název vzdělávacího programu, v němž je akreditované zařízení oprávněno poskytovat vzdělávání, b) název vzdělávacího programu; pokud žadatel hodlá uskutečňovat jen část vzdělávacího programu, uvede se v rozhodnutí též vymezení části vzdělávacího programu, c) stanovení počtu míst pro vzdělávání v jednotlivých vzdělávacích programech, d) dobu, na kterou se akreditace uděluje, e) termín zahájení vzdělávacího programu, f) datum vydání rozhodnutí, razítko a podpis osoby oprávněné k vydání rozhodnutí. (4) Ministerstvo akreditaci neudělí, jestliže a) vzdělávací program není dostatečně zabezpečen po stránce personální nebo materiální nebo technické, b) žadatel neposkytuje zdravotní péči v rozsahu požadovaném vzdělávacím programem; toto se nevztahuje na akreditované zařízení, které žádá o akreditaci pouze teoretické části vzdělávacího programu, c) není dostatečná společenská poptávka po vzdělávání v oboru uvedeném v žádosti o akreditaci, nebo d) v žádosti byly uvedeny nesprávné údaje, které jsou rozhodující pro udělení akreditace. (4) Platnost akreditace lze prodloužit na základě podání nové žádosti podle § 46. Rozhodnutí o prodloužení akreditace obsahuje údaje uvedené v žádosti o prodloužení
139
akreditace (§ 46 odst. 4); pokud nedošlo ke změně údajů, uvede se v rozhodnutí jen prodloužení platnosti původního rozhodnutí. (5) Ministerstvo akreditaci neudělí nebo neprodlouží, jestliže a) vzdělávací program nebo jeho část neodpovídá vzdělávacímu programu zveřejněnému ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, b) vzdělávací program není dostatečně zabezpečen po stránce personální, materiální nebo technické, c) žadatel, popřípadě smluvní zařízení neposkytuje zdravotní péči v rozsahu požadovaném vzdělávacím programem; toto se nevztahuje na žadatele, který žádá o akreditaci pouze teoretické části vzdělávacího programu, d) v žádosti byly uvedeny nepravdivé údaje, které jsou rozhodující pro udělení akreditace, e) vzdělávací program certifikovaného kurzu obsahuje návrh na získání zvláštní odborné způsobilosti, který neodpovídá zaměření činností příslušného zdravotnického povolání10a) nebo neodpovídá současné úrovni vědeckého poznání _______________________________________________________ 10a) Vyhláška č. 424/2004 Sb., ve znění vyhlášky č. 401/2006 Sb. (6) Ministerstvo akreditaci odejme, jestliže a) zjistí nedodržování příslušného vzdělávacího programu, b) došlo ke změnám podmínek akreditovaného zařízení, které není schopno zabezpečit odpovídající úroveň vzdělávání, c) akreditované zařízení požádá o odejmutí akreditace s uvedením důvodů, d) akreditované zařízení nesplňuje podmínky, za nichž mu byla akreditace udělena, nebo e) akreditované zařízení po předchozí písemné výzvě ministerstva nesplní povinnosti podle § 50 ve lhůtě stanovené touto výzvou. V případech podle písmen a), b), d) a e) ministerstvo akreditaci odejme po posouzení akreditační komisí. (7) Rozhodnutí o neudělení nebo odejmutí akreditace obsahuje a) obchodní firmu nebo název, sídlo, statutární orgán a identifikační číslo právnické osoby, bylo-li přiděleno, nebo jméno a příjmení, trvalý pobyt nebo místo podnikání a identifikační číslo fyzické osoby, které je rozhodnutí vydáváno, b) sdělení o neudělení nebo odejmutí akreditace a jeho zdůvodnění, c) datum vydání rozhodnutí, razítko a podpis osoby oprávněné k vydání rozhodnutí. (8) Ministerstvo rozhodne o udělení, prodloužení, neudělení nebo odejmutí akreditace do 60 dnů po obdržení stanoviska akreditační komise.
140
(8) Novou žádost o udělení akreditace lze podat nejdříve po uplynutí 180 dnů ode dne vydání rozhodnutí o neudělení nebo odejmutí akreditace. V této žádosti musí žadatel prokázat, že pominuly důvody pro neudělení nebo odejmutí akreditace. (9) Akreditace zaniká v případě zániku akreditovaného zařízení. Pokud práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí o akreditaci přecházejí na nástupnickou právnickou osobu, je výkon těchto práv a povinností omezen na dobu 2 let ode dne zániku akreditovaného zařízení podle věty první. (10) Ministerstvo může stanovit podrobnosti akreditačního řízení prováděcím právním předpisem. (10) Ministerstvo zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví seznam akreditovaných zařízení, vzdělávací programy, které jsou tato akreditovaná zařízení oprávněna uskutečňovat, dobu, na kterou jim byla akreditace udělena, a seznam subjektů, jimž byla akreditace odejmuta. § 50 Povinnosti akreditovaných zařízení (1) Akreditované zařízení je povinno v rámci udělené akreditace a) uskutečňovat vzdělávání podle vzdělávacích programů, b) předkládat ministerstvu roční zprávu o organizačním a finančním zajištění vzdělávání, c) podrobit se kontrole zabezpečení vzdělávání podle vzdělávacího programu, prováděné ministerstvem, d) vést dokumentaci o vzdělávání, která obsahuje seznam účastníků vzdělávání; dokumentace o vzdělávání, která dokládá skutečnosti nutné pro doložení povinností vyplývajících ze vzdělávacího programu, je archiválií podle zvláštního právního předpisu, 11)
e) neprodleně, nejpozději do 30 dnů oznámit ministerstvu každou změnu podmínek souvisejících se zabezpečením vzdělávání, f) na vyžádání ministerstva umožnit vykonání praktické části atestační zkoušky, zkoušky k ověření způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaného kvalifikačního kurzu, aprobační zkoušky, rozdílové zkoušky nebo adaptačního období podle tohoto zákona a zákona o uznávání odborné kvalifikace11a). ---------------------------------------------------------------11a) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu,
141
závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky. (2) Dosavadní držitel akreditace je povinen předat ministerstvu veškerou dokumentaci, týkající se účastníků vzdělávání, pokud mu byla akreditace odejmuta nebo uplynula-li doba, na kterou byla akreditace udělena. (2) Držitel akreditace je povinen předat ministerstvu, popřípadě pověřené organizaci, veškerou dokumentaci týkající se účastníků vzdělávání, pokud hodlá ukončit uskutečňování vzdělávacího programu, aniž by oprávnění k této činnosti přešlo na jheo právního nástupce. V případě účastníků vzdělávání, kteří pokračují ve specializačním vzdělávání u jiného akreditovaného zařízení, předá ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, dokumentaci tomuto akreditovanému zařízení. HLAVA V FORMY VZDĚLÁVÁNÍ Díl 1 Akreditovaný kvalifikační kurz § 51 (1) Absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu se získává odborná způsobilost k výkonu příslušného zdravotnického povolání, pokud je tak stanoveno v hlavě II nebo III. (2) Akreditovaný kvalifikační kurz provádí akreditované zařízení, kterému byla udělena akreditace k uskutečňování vzdělávacího programu akreditovaného kvalifikačního kurzu. (3) Vzdělávací program stanoví délku přípravy, rozsah a obsah přípravy, zejména počet hodin praktického a teoretického vyučování, a výuková pracoviště, na kterých praxe probíhá, popřípadě další požadavky pro získání způsobilosti. Vzdělávací program obsahuje seznam doporučené studijní literatury. Vzdělávací program může také stanovit vstupní požadavky na zdravotní způsobilost a na zvláštní odbornou způsobilost podle zvláštních právních předpisů 9b). (4) Žádost o zařazení do akreditovaného kvalifikačního kurzu podává uchazeč akreditovanému zařízení a) prostřednictvím zdravotnického zaměstnavatelem, nebo
zařízení
nebo
jiného
zařízení,
které
je
jeho
b) svým jménem, pokud absolvuje akreditovaný kvalifikační kurz na vlastní náklady. (5) Akreditované zařízení zařadí uchazeče do akreditovaného kvalifikačního kurzu do 30 dnů po obdržení žádosti a zároveň uchazeči oznámí termín začátku vzdělávání.
142
(6) Účastník akreditovaného kvalifikačního kurzu je v rámci tohoto vzdělávání povinen absolvovat praktickou výuku na pracovišti akreditovaného zařízení v rozsahu určeném příslušným vzdělávacím programem. Akreditované zařízení může započíst i část odborné praxe určenou vzdělávacím programem, kterou účastník vykonal v jiném než akreditovaném zařízení. (7) Do hodin praktického a teoretického vyučování se započte nejvýše 15 % omluvené absence z hodin praktického vyučování a omluvená absence z hodin teoretického vyučování. (7) Do hodin praktického a teoretického vyučování akreditované zařízení započte nejvýše patnáctiprocentní omluvenou absenci z celkového počtu hodin praktického vyučování a omluvenou absenci z hodin teoretického vyučování. (8) Do vzdělávání v akreditovaném kvalifikačním kurzu může být započtena část dříve absolvovaného studia, pokud odpovídá některé části akreditovaného kvalifikačního kurzu. O jeho započtení rozhodne na žádost účastníka vzdělávání ministerstvo. (8) Do vzdělávání v akreditovaném kvalifikačním kurzu akreditované zařízení započte část dříve absolvovaného studia, pokud odpovídá některé části vzdělávacího programu akreditovaného kvalifikačního kurzu, a část odborné praxe určené vzdělávacím programem, kterou účastník vykonal v jiném než akreditovaném zařízení; o započtení vydá potvrzení. V případě pochybností o započtení rozhodne na žádost účastníka vzdělávání nebo akreditovaného zařízení ministerstvo. (9) Účast na vzdělávání v akreditovaných kvalifikačních kurzech se považuje za zvyšování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu. 6) Účast na akreditovaných kvalifikačních kurzech, které určí ministerstvo v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí, se považuje za rekvalifikaci podle zvláštního právního předpisu. 12) (10) Průběh akreditovaného kvalifikačního kurzu zajišťuje akreditované zařízení. Pokud akreditovaný kvalifikační kurz zajišťuje více akreditovaných zařízení, ukončení akreditovaného kvalifikačního kurzu provádí akreditované zařízení určené ministerstvem v rozhodnutí. § 52 (1) Akreditovaný kvalifikační kurz se ukončuje závěrečnou zkouškou před zkušební komisí podle zkušebního řádu stanoveného prováděcím právním předpisem. Zkušební komisi zřizuje ministerstvo jako svůj poradní orgán. Členy zkušebních komisí jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví, a to na návrh profesních sdružení, odborných společností a akreditovaných zařízení. (1) Akreditovaný kvalifikační kurz se ukončuje závěrečnou zkouškou před zkušební komisí podle zkušebního řádu stanoveného prováděcím právním předpisem. Zkušební komisi zřizuje akreditované zařízení. Členy zkušebních komisí jmenuje a odvolává statutární zástupce akreditovaného zařízení, a to na návrh příslušných profesních sdružení, popřípadě odborných společností. O termínu a místě závěrečné zkoušky informuje akreditované zařízení ministerstvo, a to alespoň 30 dnů přede dnem konání zkoušky. Ministerstvo může jmenovat dalšího člena zkušební komise.
143
(2) O úspěšně vykonané závěrečné zkoušce vydá ministerstvo akreditované zařízení osvědčení o získané odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. Díl 2 Celoživotní vzdělávání § 53 (1) Celoživotním vzděláváním se rozumí průběžné obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v příslušném oboru v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. (2) Celoživotní vzdělávání je povinné pro všechny zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky. § 54 (1) Formy celoživotního vzdělávání jsou a) specializační vzdělávání navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka, a) specializační vzdělávání, b) certifikované kurzy, c) inovační kurzy v akreditovaných zařízeních, která jsou akreditována pro vzdělávací program, kterým se získává odborná, specializovaná nebo zvláštní odborná způsobilost pro konkrétní činnosti, v nichž si má zdravotnický pracovník obnovit znalosti a dovednosti; inovační kurzy pro činnosti, které jsou součástí odborné způsobilosti, mohou pořádat také zdravotnická zařízení, která zajišťují praktické vyučování pro střední, vyšší odborné nebo vysoké školy v příslušném oboru, d) odborné stáže v akreditovaných zařízeních, která jsou akreditována pro vzdělávací program, kterým se získává odborná, specializovaná nebo zvláštní odborná způsobilost pro konkrétní činnosti, v nichž si má zdravotnický pracovník stáží prohloubit znalosti a dovednosti, e) účast na školících akcích, konferencích, kongresech a sympoziích, pokud tak stanoví právní předpis upravující kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků12a),
f) publikační, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost, kromě činnosti, která je předmětem výkonu povolání na základě pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu, nebo g) samostatné studium odborné literatury.
144
(2) Profesní sdružení vede evidenci školících akcí, konferencí, kongresů a sympozií, ke kterým vydalo souhlasné stanovisko, a tyto informace poskytuje ministerstvu, popřípadě pověřené organizaci, do 30 dnů ode dne vydání souhlasného stanoviska. (3) (2) Za celoživotní vzdělávání se pro účely tohoto zákona považuje také studium navazujících vysokoškolských studijních programů. Navazujícím vysokoškolským studijním programem se rozumí akreditovaný doktorský studijní obor, magisterský studijní obor nebo akreditovaný bakalářský studijní obor, u nichž je podmínkou předchozí absolvování akreditovaného zdravotnického studijního oboru nebo oboru střední zdravotnické školy poskytujícího odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. (3) Za celoživotní vzdělávání se pro účely tohoto zákona považuje také studium navazujících studijních programů. Navazujícím studijním programem se pro účely tohoto zákona rozumí akreditovaný doktorský studijní program, akreditovaný magisterský nebo akreditovaný bakalářský studijní obor nebo studijní obor vyšší odborné školy, který je zdravotnického zaměření nebo svým zaměřením úzce souvisí s odborností příslušného zdravotnického pracovníka a je absolvován po předchozím získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání . (3) (4) Celoživotní vzdělávání podle odstavce 1 písm. a) a b) uskutečňují akreditovaná zařízení; ostatní formy celoživotního vzdělávání podle odstavce 1 mohou zabezpečovat zdravotnická zařízení nebo jiné fyzické nebo právnické osoby, včetně právnických osob v působnosti jiných resortů než ministerstva. (4) (5) Účast na celoživotním vzdělávání podle odstavce 1 písm. a) až e) se považuje za prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu. 6) (5) (6) O účasti v jednotlivých formách celoživotního vzdělávání podle odstavce 1 písm. a) až e) pořadatel provede záznam do průkazu odbornosti, popřípadě vydá na vyžádání účastníka potvrzení. Pořadatel celoživotního vzdělávání podle odstavce 1 písm. c) až e) vede evidenci účastníků celoživotního vzdělávání jím organizovaného a na základě žádosti ministerstva, popřípadě pověřené organizace, poskytuje údaje z této evidence. (6) (7) Plnění povinnosti celoživotního vzdělávání se prokazuje na základě kreditního systému. Prováděcí právní předpis stanoví počet kreditů forem celoživotního vzdělávání podle odstavce 1 písm. c) až f) a podle odstavce 2. Počet kreditů získaných absolvováním specializačního vzdělávání, modulu vzdělávacího programu oboru specializačního vzdělávání nebo certifikovaného kurzu je součástí vzdělávacího programu. (7) (8) Získání stanoveného počtu kreditů je podmínkou a) pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu podle hlavy VI, b) pro přihlášení se k atestační zkoušce (§ 56 odst. 6 a § 60). ________________________________________ 12a) Vyhláška č. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků.
145
Díl 3 Specializační vzdělávání § 55 Specializační vzdělávání a specializovaná způsobilost (1) Úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou získává zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností příslušného zdravotnického povolání a psycholog a logoped [§ 43 odst. 2 písm. a) body 1 a 2] odbornou a současně specializovanou způsobilost k výkonu příslušného zdravotnického povolání. (2) Specializační vzdělávání zdravotnických pracovníků uvedených v hlavě II dílu 1 je upraveno v § 56. Specializační vzdělávání zdravotnických pracovníků uvedených v hlavě II dílu 2 je upraveno v § 57. (3) Specializační vzdělávání uskutečňuje akreditované zařízení podle vzdělávacího programu. § 56 Specializační vzdělávání zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání po získání odborné způsobilosti (1) Vzdělávací program specializačního vzdělávání se skládá z modulů. Modulem se rozumí ucelená část vzdělávacího programu s počtem kreditů stanoveným vzdělávacím programem. Za modul se považuje také certifikovaný kurz (§ 61), pokud je uveden ve vzdělávacím programu. (2) Vzdělávací program stanoví délku přípravy, rozsah a obsah přípravy, zejména počet hodin praktického a teoretického vyučování, a výuková pracoviště, na kterých vzdělávání probíhá. Dále stanoví teoretické znalosti a praktické dovednosti vyplývající z jednotlivých modulů, popřípadě další požadavky pro získání specializované způsobilosti. Vzdělávací program obsahuje seznam doporučené studijní literatury a charakteristiku činností absolventů specializačního vzdělávání stanovenou pro jednotlivé moduly. Vzdělávací program může také stanovit vstupní požadavky na zdravotní způsobilost, na délku výkonu povolání, na typ pracoviště, kde bylo povolání vykonáváno a na zvláštní odbornou způsobilost podle zvláštních právních předpisů12b). (3) Do splněného počtu hodin stanovených vzdělávacím programem se započte nejvýše 15 % omluvené absence z hodin praktického vyučování a omluvená absence z hodin teoretického vyučování. (4) Do specializačního vzdělávání se započtou moduly, které účastník specializačního vzdělávání absolvoval v rámci jiného specializačního vzdělávání, a certifikované kurzy, pokud jsou součástí vzdělávacího programu daného specializačního oboru.
146
(5) Do specializačního vzdělávání může být započtena část dříve absolvovaného studia, pokud odpovídá vzdělávacímu programu. O započtení rozhoduje na žádost účastníka specializačního vzdělávání ministerstvo. (3) Do splněného počtu hodin stanovených vzdělávacím programem akreditované zařízení započte patnáctiprocentní omluvenou absenci z celkového počtu hodin praktického vyučování a omluvenou absenci z hodin teoretického vyučování. V případě pochybností o započtení rozhoduje na žádost účastníka specializačního vzdělávání nebo akreditovaného zařízení ministerstvo. (4) Do specializačního vzdělávání ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, započte moduly, které účastník specializačního vzdělávání absolvoval v rámci jiného specializačního vzdělávání, a certifikované kurzy, pokud jsou součástí vzdělávacího programu daného specializačního oboru; o započtení vydá potvrzení. O nezapočtení vzdělání podle věty první rozhodne ministerstvo. (5) Do specializačního vzdělávání ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, započte část dříve absolvovaného studia, pokud odpovídá některé části vzdělávacího programu; o započtení vydá potvrzení. O nezapočtení vzdělání podle věty první rozhodne ministerstvo. (6) Podmínkou přihlášení se k atestační zkoušce je získání počtu kreditů stanoveného vzdělávacím programem a absolvování modulů, které jsou ve vzdělávacím programu označeny jako povinné a prokázání výkonu povolání v příslušném oboru specializačního vzdělávání v délce minimálně 1 roku z období posledních 6 let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby6) nebo minimálně 2 let z období posledních 6 let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby. (7) Ministerstvo může rozhodnout o přiznání specializované způsobilosti v oboru specializace absolventům akreditovaného doktorského nebo magisterského studijního oboru navazujícího na zdravotnický bakalářský nebo magisterský studijní obor, pokud odpovídá příslušnému vzdělávacímu programu specializačního vzdělávání vydaného ministerstvem. 12b)
Například vyhláška č. 50/1978 Sb., ve znění vyhlášky č. 98/1982 Sb.
§ 57 Specializační vzdělávání zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání po získání odborné a specializované způsobilosti (1) Vzdělávací a vzdělávací program specializačního vzdělávání stanoví počet kreditů získaných splněním studijních podmínek za 1 rok specializačního vzdělávání, celkovou délku přípravy, rozsah a obsah přípravy, zejména délku povinné praxe v oboru, a výuková pracoviště, na kterých praxe probíhá. Dále stanoví požadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti, absolvování vzdělávacích akcí, kurzů, seminářů, stáží a další požadavky pro získání specializované způsobilosti. Vzdělávací program obsahuje seznam doporučené studijní literatury a charakteristiku činností absolventů specializačního vzdělávání. (2) Specializační vzdělávání se uskutečňuje formou
147
a) celodenní průpravy, při které účastník specializačního vzdělávání věnuje této praktické a teoretické výuce čas v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době, 6) nebo b) externí průpravy, která se liší od celodenní průpravy pouze tím, že doba určená na praktické zdravotnické činnosti může být zkrácena nejvýše na polovinu doby stanovené pro celodenní průpravu. Úroveň této průpravy nesmí být nižší než u celodenní průpravy. Za kvalitu a dodržení celkové délky externí průpravy, která nemůže být kratší než u celodenní průpravy, odpovídá akreditované zařízení. (3) Do doby specializačního vzdělávání se započte i doba pracovní neschopnosti a doba rodičovské dovolené, pokud tato doba přerušení výkonu zdravotnického povolání nečinila v úhrnu více než 14 týdnů v kalendářním roce. Do doby specializačního vzdělávání akreditované zařízení započte též dobu pracovní neschopnosti a dobu mateřské a rodičovské dovolené, pokud tato doba přerušení výkonu zdravotnického povolání nečinila v úhrnu více než 14 týdnů v kalendářním roce; o započtení vydá potvrzení. V případě pochybností o započtení rozhoduje na žádost účastníka specializačního vzdělávání nebo akreditovaného zařízení ministerstvo. Vojenská činná služba se započítává, byla-li vykonávána v příslušném oboru specializačního vzdělávání. (4) Do specializačního vzdělávání může být započtena část dříve absolvovaného studia, pokud odpovídá vzdělávacímu programu. O započtení rozhoduje na žádost účastníka specializačního vzdělávání ministerstvo. (4) Do specializačního vzdělávání ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, započte část dříve absolvovaného studia, pokud odpovídá vzdělávacímu programu; o započtení vydá potvrzení. O nezapočtení vzdělání podle věty první rozhodne ministerstvo. (5) Do specializačního vzdělávání může být započtena i odborná praxe, popřípadě její část, absolvovaná a) v jiném oboru specializace, pokud odpovídá příslušnému vzdělávacímu programu, b) v cizině, pokud odpovídá příslušnému vzdělávacímu programu. O započtení rozhoduje na žádost účastníka specializačního vzdělávání ministerstvo. (5) Do specializačního vzdělávání ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, započte též odbornou praxi, popřípadě její část, absolvovanou a) v jiném oboru specializace, pokud odpovídá příslušnému vzdělávacímu programu, b) v cizině, pokud odpovídá příslušnému vzdělávacímu programu; o započtení vydá potvrzení. O nezapočtení vzdělání podle věty první rozhodne ministerstvo. (6) Specializační vzdělávání probíhá při výkonu příslušného povolání zdravotnického pracovníka. (7) Ministerstvo může rozhodnout o přiznání specializované způsobilosti v oboru specializace absolventům akreditovaného doktorského studijního oboru navazujícího na zdravotnický magisterský studijní obor, pokud odpovídá příslušnému vzdělávacímu programu specializačního vzdělávání vydanému ministerstvem.
148
§ 58 Zařazení zdravotnických pracovníků do specializačního vzdělávání (1) Úspěšným ukončením specializačního vzdělávání se získává specializovaná způsobilost v příslušném oboru specializačního vzdělávání. Podmínkou zahájení specializačního vzdělávání je získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. (1) (2) Žádost o zařazení do oboru specializačního vzdělávání podává uchazeč ministerstvu; ministerstvo může pověřit touto činností pověřenou organizaci. (2) (3) Součástí žádosti jsou úředně ověřené kopie dokladů o získané odborné způsobilosti, popřípadě o získané specializované způsobilosti (§ 60) nebo zvláštní odborné způsobilosti (§ 64) a průkaz odbornosti nebo o jejím uznání podle hlavy VII nebo VIII. Cizí státní příslušníci přikládají k žádosti rozhodnutí ministerstva o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. (3) Při splnění podmínek stanovených v odstavci 2 ministerstvo zařadí uchazeče do specializačního vzdělávání do 30 dnů po obdržení žádosti a zároveň uchazeči oznámí termín začátku vzdělávání. (4) Při splnění podmínek stanovených v odstavci 2 ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, zařadí uchazeče do specializačního vzdělávání do 30 dnů po obdržení žádosti a zároveň uchazeči oznámí předpokládaný termín začátku vzdělávání. Ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, zařadí uchazeče do specializačního vzdělávání uskutečňovaného akreditovaným zařízením, popřípadě více akreditovanými zařízeními, podle výběru uchazeče. Pokud si uchazeč akreditované zařízení nevybral nebo vybrané akreditované zařízení má naplněnou kapacitu, doporučí ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, uchazeči jiné vhodné akreditované zařízení. V případě nezařazení uchazeče do specializačního vzdělávání rozhodne ministerstvo do 30 dnů od obdržení žádosti.
§ 59 Průběh specializačního vzdělávání (1) Akreditované zařízení odpovídá za průběh specializačního vzdělávání; pokud se na specializačním vzdělávání podílí více akreditovaných zařízení, odpovídá za plán a organizaci praktické i teoretické výuky účastníka specializačního vzdělávání akreditované zařízení určené ministerstvem v akreditaci. (1) Akreditované zařízení zajišťuje průběh specializačního vzdělávání, které se v tomto zařízení uskutečňuje. (2) Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, který je zaměstnancem akreditovaného zařízení. Školitelem může být pouze zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru, který je zapsán v Registru
149
zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (§ 72). V případě nového specializačního oboru, pro který není dostatek osob se specializovanou způsobilost, může být školitelem jiný zdravotnický pracovník, včetně lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta, po předchozím vyjádření profesního sdružení. (3) Školitel průběžně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka vzdělávání a vypracovává plán školicích akcí studijní plán a plán plnění praktických výkonů, které má účastník vzdělávání v průběhu přípravy absolvovat. (4) Účastník specializačního vzdělávání je v rámci tohoto vzdělávání povinen absolvovat odbornou praxi na pracovišti akreditovaného zařízení v rozsahu určeném příslušným vzdělávacím programem. Školitel započte dosud absolvovanou odbornou praxi, pokud splňuje požadavky stanovené vzdělávacím programem. Na průběh celé odborné praxe dohlíží školitel. (5) Ministerstvo z podnětu akreditovaného zařízení rozhodne o ukončení specializačního vzdělávání, pokud účastník specializačního vzdělávání neplní závažným způsobem studijní povinnosti. § 60 Atestační zkouška (1) Specializační vzdělávání se ukončuje atestační zkouškou (dále jen "atestace") před oborovou atestační komisí podle zkušebního řádu stanoveného prováděcím právním předpisem. Oborové atestační komise zřizuje ministerstvo jako svůj poradní orgán. Členy oborových atestačních komisí jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví na návrh profesních sdružení, odborných společností a akreditovaných zařízení. Předpokladem pro vykonání atestační zkoušky je splnění všech požadavků stanovených příslušným vzdělávacím programem; splnění těchto požadavků posoudí ministerstvo, popřípadě pověřená organizace. O nesplnění požadavků pro vykonání atestační zkoušky rozhodne ministerstvo. (2) Ministerstvo vydá zdravotnickým pracovníkům, kteří úspěšně vykonali atestaci, diplom o specializaci v příslušném oboru.
Díl 4 Certifikovaný kurz § 61 (1) Absolvováním certifikovaného kurzu se získává zvláštní odborná způsobilost pro úzce vymezené činnosti. (1) Absolvováním certifikovaného kurzu zdravotničtí pracovníci nebo jiní odborní pracovníci získávají zvláštní odbornou způsobilost pro úzce vymezené činnosti, které prohlubují získanou odbornou nebo specializovanou způsobilost. Certifikovaným kurzem nelze nahradit získání odborné nebo specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání.
150
(2) Certifikovaný kurz provádí akreditované zařízení, kterému byla udělena akreditace k uskutečňování vzdělávacího programu certifikovaného kurzu. (3) Vzdělávací program stanoví celkovou délku přípravy, rozsah a obsah přípravy, zejména počet hodin praktického a teoretického vyučování, a výuková pracoviště, na kterých probíhá, popřípadě další požadavky pro získání způsobilosti. Vzdělávací program se může skládat z modulů (§ 56 odst. 1). Vzdělávací program obsahuje seznam doporučené studijní literatury a rozsah činností certifikovaného kurzu, k nimž absolvent certifikovaného kurzu získá zvláštní odbornou způsobilost, včetně vymezení činností, které jsou poskytováním zdravotní péče. Vzdělávací program také stanoví, která odborná, popřípadě specializovaná způsobilost je předpokladem pro zařazení do certifikovaného kurzu, a zda je vyžadována způsobilost k výkonu povolání bez odborného dohledu. Vzdělávací program může stanovit požadavky na zdravotní způsobilost. (4) Do splněného počtu hodin stanovených vzdělávacím programem se započte nejvýše 15 % omluvené absence z akreditované zařízení započte nejvýše patnáctiprocentní omluvenou absenci z celkového počtu hodin praktického vyučování a omluvená absence z hodin teoretického vyučování. (5) Do vzdělávání v certifikovaném kurzu akreditované zařízení započte část dříve absolvovaného studia, pokud odpovídá vzdělávacímu programu. § 62 (1) Žádost o zařazení do certifikovaného kurzu podává uchazeč akreditovanému zařízení. (2) Součástí žádosti jsou úředně ověřené kopie dokladů o získané odborné způsobilosti, popřípadě o získané specializované nebo zvláštní odborné způsobilosti, a průkaz odbornosti (§ 65). Cizí státní příslušníci přikládají k žádosti rozhodnutí ministerstva o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. (2) Součástí žádosti jsou úředně ověřené kopie dokladů o získané odborné způsobilosti, popřípadě o získané specializované nebo zvláštní odborné způsobilosti nebo o uznání způsobilosti podle hlavy VII nebo VIII. V případě zdravotnických pracovníků, kteří jsou evidováni v Registru zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a hostujících osob (§ 72), akreditované zařízení zkontroluje údaje podle věty první v tomto registru a úředně ověřené kopie dokladů nepožaduje. (3) Při splnění podmínek stanovených v odstavci 2 akreditované zařízení zařadí uchazeče do certifikovaného kurzu do 1 měsíce po obdržení žádosti a zároveň uchazeči oznámí termín začátku vzdělávání.Při splnění podmínek stanovených v odstavci 2, a pokud to kapacita akreditovaného zařízení umožňuje, akreditované zařízení zařadí uchazeče do certifikovaného kurzu do 1 měsíce po obdržení žádosti a zároveň uchazeči oznámí předpokládaný termín začátku vzdělávání. Akreditované zařízení současně seznámí uchazeče s organizací certifikovaného kurzu a s požadavky na úspěšné absolvování certifikovaného kurzu. § 63
151
(1) Průběh certifikovaného kurzu zajišťuje akreditované zařízení. Pokud certifikovaný kurz zajišťuje více akreditovaných zařízení, ukončení certifikovaného kurzu provádí akreditované zařízení určené ministerstvem v rozhodnutí. (2) Účastník certifikovaného kurzu je v rámci tohoto vzdělávání povinen absolvovat odbornou praxi na pracovišti akreditovaného zařízení v rozsahu určeném příslušným vzdělávacím programem. Akreditované zařízení započte dříve absolvovanou odbornou praxi, pokud splňuje požadavky stanovené vzdělávacím programem; o započtení vydá potvrzení. V případě pochybností o započtení rozhoduje na žádost účastníka certifikovaného kurzu nebo akreditovaného zařízení ministerstvo. § 64 O úspěšném absolvování certifikovaného kurzu vydá akreditované zařízení certifikát, který má platnost pro Českou republiku. V certifikátu jsou uvedeny činnosti, k nimž absolvent certifikovaného kurzu získal zvláštní odbornou způsobilost v rozsahu vzdělávacího programu (§ 61 odst. 3), včetně vymezení činností, které jsou poskytováním zdravotní péče. Díl 5 Průkaz odbornosti § 65 (1) Průkaz odbornosti slouží k průběžnému zaznamenávání druhu a délky získaného celoživotního vzdělání, vykonaných zkoušek, průběhu celoživotního vzdělávání a druhu a délky vykonávané činnosti při výkonu povolání zdravotnických pracovníků uvedených v hlavách II a III. (2) Záznamy do průkazu odbornosti o a) druhu a délce vykonávaných činností provádějí zaměstnavatelé, b) zařazení do specializačního vzdělávání provádí ministerstvo, c) výsledku vykonané atestační zkoušky provádí předseda atestační komise nebo jím pověřený člen, d) výsledku vykonané závěrečné zkoušky akreditovaného kvalifikačního kurzu provádí ministerstvo předseda zkušební komise, e) úspěšném absolvování certifikovaného kurzu provádí akreditované zařízení, f) výsledku vykonané zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu provádí předseda zkušební komise. g) účasti na dalších formách celoživotního vzdělávání provádějí jejich pořadatelé, h) doškolení při přerušení výkonu zdravotnického povolání provádí zaměstnavatel.
152
(3) Pořadatelé jsou povinni do průkazu odbornosti zaznamenat účast na dalších formách celoživotního vzdělávání, pokud nevydali potvrzení o účasti. (3) (4) Průkaz odbornosti vydává na žádost zdravotnického pracovníka ministerstvo, popřípadě pověřená organizace. HLAVA VI OSVĚDČENÍ K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ BEZ ODBORNÉHO DOHLEDU Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a podmínky jeho vydání § 66 Osvědčením k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (dále jen "osvědčení") se získává oprávnění a) k výkonu povolání bez odborného dohledu (§ 4 odst. 3), b) k vedení praktického vyučování ve studijních oborech a v akreditovaných kvalifikačních kurzech, ve specializačním vzdělávání a v certifikovaných kurzech. § 67 (1) Ministerstvo vydá rozhodne o vydání osvědčení zdravotnickému pracovníkovi na základě jeho písemné žádosti, pokud splnil podmínky pro výkon povolání bez odborného dohledu stanovené tímto zákonem. To se nevztahuje na státní příslušníky členských států Evropské unie, u nichž osvědčení nahrazuje rozhodnutí ministerstva o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání vydané podle § 81 odst. 5 nebo rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace podle zvláštního právního předpisu. (2) Obsahem žádosti o osvědčení jsou a) u zdravotnického pracovníka, který požádal o vydání osvědčení do 18 měsíců ode dne získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, doklady o 1. získané způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání v příslušném oboru, 2. zdravotní způsobilosti, 3. bezúhonnosti, a) u zdravotnického pracovníka, který požádal o vydání osvědčení do 18 měsíců ode dne získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, doklady o získané způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání v příslušném oboru, b) u ostatních zdravotnických pracovníků, kteří požádali o vydání osvědčení po uplynutí 18 měsíců ode dne získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, doklady 1. uvedené v písmenu a), 2. o výkonu zdravotnického povolání v příslušném oboru minimálně 1 rok z období posledních 6 let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby 6) nebo minimálně 2 roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 let v rozsahu
153
minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby, 6) a dále získání 40 kreditů z celoživotního vzdělávání z období posledních 6 let, nebo 3. o složení zkoušky, kterou se ověřuje způsobilost k výkonu příslušného povolání bez odborného dohledu v souladu s nejnovějšími poznatky v oboru, pokud zdravotnický pracovník nesplnil podmínky uvedené v bodu 2 tohoto písmene. (3) Žadatelům o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání podle hlavy VII nebo VIII vydá ministerstvo v rámci tohoto rozhodnutí též osvědčení na dobu 6 let, pokud uznaná způsobilost odpovídá zdravotnickému povolání, které lze v České republice vykonávat bez odborného dohledu. § 68 (1) Osvědčení se vydává na období 6 let, pokud není dále stanoveno jinak. (2) Ministerstvo rozhodne o vydání osvědčení do 30 dnů, v případě konání zkoušky do 90dnů, po obdržení žádosti. (3) Zdravotnický pracovník, který získal osvědčení, může ke svému označení odbornosti připojit též označení "Registrovaný/á". § 69 Prodloužení platnosti osvědčení Platnost osvědčení může být zdravotnickému pracovníkovi prodloužena, jsou-li splněny podmínky podle § 67 odst. 2 písm. b), na období dalších 6 let, pokud požádá o jeho prodloužení nejpozději 120 60 dnů před skončením platnosti osvědčení. V tomto případě se vyžaduje pouze předložení dokladů o celoživotním vzdělávání a výkonu povolání nebo složení zkoušky podle § 67 odst. 2 písm. b) bodů 2 a 3. § 70 Zamítnutí a odejmutí osvědčení Ministerstvo rozhodne o zamítnutí nebo odejmutí osvědčení, jestliže zdravotnický pracovník nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky pro jeho vydání. § 71 Zkouška a zkušební komise (1) Zkouška, kterou se ověřuje způsobilost k výkonu příslušného povolání bez odborného dohledu v souladu s nejnovějšími poznatky v oboru, se koná před zkušební komisí na základě žádosti a podle zkušebního řádu stanoveného prováděcím právním předpisem. (2) Zkušební komisi zřizuje ministr zdravotnictví jako svůj poradní orgán. (3) Zkušební komise se skládá ze stálých a dalších členů. (4) Stálými členy zkušební komise jsou nejméně a) 2 zástupci ministerstva,
154
b) 2 zástupci akreditovaných zařízení, c) 2 zástupci organizace zaměstnavatelů, d) 1 zástupce každého zdravotnického povolání, kterého se zkouška týká, uvedeného v hlavě II dílech 1 a 2, a to na návrh profesního sdružení, které sdružuje nejvíce fyzických osob 10) vykonávajících takové zdravotnické povolání. (5) Dalšími členy jsou odborníci příslušného specializačního oboru, kterého se zkouška týká, a to minimálně 1 zástupce na návrh příslušného profesního sdružení. (6) Člen zkušební komise musí být držitelem osvědčení. Při odejmutí nebo neprodloužení platnosti osvědčení jeho členství ve zkušební komisi zaniká. (7) Funkční období stálého člena zkušební komise je pětileté. Funkci stálého člena zkušební komise je možné vykonávat nejdéle ve 2 po sobě následujících obdobích. Před uplynutím funkčního období může být ministrem zdravotnictví stálý člen zkušební komise odvolán z funkce jen pro ztrátu bezúhonnosti, pro dlouhodobou neúčast na práci zkušební komise, přestane-li být zaměstnancem nebo členem instituce, na jejíž návrh byl jmenován, nebo na vlastní žádost. (8) Člen zkušební komise se nemůže účastnit jednání o zdravotnickém pracovníkovi, pokud vznikne podezření z jeho podjatosti. (9) Ministerstvo je povinno umožnit žadateli vykonat zkoušku nejdéle do 90 dnů ode dne podání žádosti. (10) Ministerstvo vydá zdravotnickým pracovníkům, kteří složili zkoušku, doklad o složení zkoušky.
§ 72 Registr zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a hostujících osob (1) Registr zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a hostujících osob (dále jen "registr") je součástí Národního zdravotnického informačního systému3). Při nakládání s osobními údaji podle odstavce 4 plní úkoly správce a zpracovatele registru ministerstvo, popřípadě pověřená organizace, které do registru zapíší a) zdravotnického pracovníka, kterému bylo vydáno osvědčení podle hlavy VI, b) hostující osobu ( § 76). (2) Na vedení registru a na zpracování osobních údajů z registru se vztahují zvláštní právní předpisy. 13)
155
(3) Registr je veřejně přístupný, s výjimkou údajů o rodném čísle a trvalém pobytu. Údaje o rodném čísle a trvalém pobytu jsou přístupné Ministerstvu obrany pouze za účelem zajištění obrany státu podle zvláštního právního předpisu13a). (4) Registr obsahuje o osobách, kterým bylo uděleno osvědčení a o hostujících osobách, tyto údaje: a) číslo, pod kterým bylo vydáno osvědčení, b) jméno a příjmení, 14) c) datum narození, d) rodné číslo, pokud je přiděleno, e) adresu trvalého pobytu, a není-li trvalý pobyt na území České republiky, adresu určenou pro doručování, f) adresu zaměstnavatele a pracovní zařazení nebo adresu nestátního zdravotnického zařízení, v němž je povolání vykonáváno, g) údaje o dosaženém vzdělání, včetně celoživotního, rok jeho absolvování a země, ve které bylo absolvováno. g) údaje o dosaženém vzdělání, včetně specializačního vzdělávání a certifikovaných kurzů, rok jeho absolvování a země, ve které bylo absolvováno, h) datum ukončení platnosti osvědčení nebo oznámení, i) zda se jedná o osobu usazenou nebo hostující (§ 74 odst. 2 a 3), j) datum vyškrtnutí z registru. (5) Ministerstvo sděluje do Národního zdravotnického informačního systému údaje o zdravotnických pracovnících, kterým vydalo a) osvědčení, b) rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání podle hlav VII a VIII, pokud je v něm uvedeno, že fyzická osoba je způsobilá k výkonu povolání bez odborného dohledu. (5) Správce registru (§ 72 odst. 1) vyškrtne z registru zdravotnického pracovníka, jehož osvědčení bylo zrušeno, nebo hostující osobu v případě uvedeném v § 76 odst. 4. (6) (6) Zdravotnický pracovník uvedený v registru je povinen neprodleně oznámit do Národního zdravotnického informačního systému správci registru (§ 72 odst. 1) změny údajů uvedených v odstavci 4 nebo skončení platnosti osvědčení. 156
13a)
Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon) ve znění pozdějších předpisů. HLAVA VII ZPŮSOBILOST K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ PRO STÁTNÍ PŘÍSLUŠNÍKY ČLENSKÝCH STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE, KTEŘÍ ZÍSKALI ZPŮSOBILOST K VÝKONU TĚCHTO ZDRAVOTNICKÝCH POVOLÁNÍ V JINÉM ČLENSKÉM STÁTĚ NEŽ V ČESKÉ REPUBLICE Základní ustanovení § 73 (1) Na uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání všeobecné sestry a porodní asistentky se vztahují ustanovení § 74 až 84. (2) Uznávání způsobilosti k výkonu jiného zdravotnického povolání podle tohoto zákona než uvedeného v odstavci 1 se řídí zvláštním právním předpisem o uznávání odborné kvalifikace. § 74 (1) Zdravotnické povolání mohou v České republice vykonávat státní příslušníci členských států Evropské unie (dále jen "členský stát") jako usazené osoby nebo jako hostující osoby. (2) Usazenou osobou se pro účely tohoto zákona rozumí státní příslušník členského státu, který vykonává na území České republiky soustavně zdravotnické povolání nebo na tomto území za tímto účelem založí podnik nebo organizační složku. Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání usazené osoby posuzuje a uznává na základě žádosti uznávací orgán. (3) Hostující osobou se pro účely tohoto zákona rozumí státní příslušník členského státu, který je usazen na území jiného členského státu než České republiky a na území České republiky vykonává zdravotnické povolání dočasně nebo příležitostně. (4) Pro účely tohoto zákona se osobou usazenou a hostující rozumí rovněž osoba vykonávající odborné činnosti v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu. (5) Členským státem původu se rozumí členský stát, ve kterém žadatel získal odbornou způsobilost pro výkon předmětné činnosti, nebo členský stát, ve kterém uchazeč předmětnou činnost vykonává nebo vykonával. Pro účely posuzování jiné způsobilosti se členským státem původu rozumí členský stát, v němž předmětnou činnost uchazeč naposledy vykonával nebo jehož je uchazeč státním příslušníkem. § 75 Uznávací orgán a jeho působnost (1) Uznávacím orgánem pro posuzování a uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání všeobecné sestry a porodní asistentky je ministerstvo.
157
(2) Ministerstvo informuje osobu, která žádá o uznání způsobilosti, o věcech týkajících se uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a o souvisejících právních předpisech a o možnostech prohlubování znalostí českého jazyka. § 76 Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání hostující osoby (1) Osoba, která hodlá vykonávat zdravotnické povolání jako hostující osoba, prokazuje způsobilost k výkonu zdravotnického povolání na základě oznámení o výkonu zdravotnického povolání na území České republiky; k oznámení hostující osoba přiloží potvrzení osvědčující, že osoba vykonává zdravotnické povolání ve státě svého usazení v souladu s jeho právními předpisy, a potvrzení osvědčující, že hostující osoba je držitelem dokladu o formální kvalifikaci pro výkon zdravotnického povolání. Tyto doklady nesmí být při předložení starší než 1 rok. (2) V případě, že by oznámení o výkonu zdravotnického povolání na území České republiky vedlo v naléhavých případech k opožděnému poskytnutí služby, může být oznámení o výkonu zdravotnického povolání na území České republiky učiněno v co nejkratší době po poskytnutí služby. Hostující osoba v oznámení o výkonu zdravotnického povolání uvede odbornou činnost, kterou hodlá na území České republiky vykonávat, a adresu pro doručování na území České republiky nebo na území členského státu usazení, pokud se nebude zdržovat na území České republiky. Ministerstvo musí informovat členský stát, v němž je hostující osoba usazena, dozví-li se o postihu, který byl této osobě uložen. Uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání usazené osoby § 77 Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání všeobecné sestry a porodní asistentky má ten, kdo je a) odborně způsobilý, b) zdravotně způsobilý, c) bezúhonný. § 78 (1) Odborně způsobilý je v České republice státní příslušník členského státu, který získal formální kvalifikaci v některém členském státě. Formální kvalifikací se rozumí znalosti a dovednosti potvrzené diplomy, osvědčeními a jinými doklady získanými v rámci vzdělávání při přípravě na příslušné povolání, na základě kterých je státní příslušník členského státu považován v členském státě původu za odborně způsobilého. Tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady se považují za rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci vydaným v České republice. Ministerstvo vyhlásí sdělením ve Sbírce zákonů v souladu s právem Evropských společenství seznam diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci (dále jen "seznam") udělovaných na území členských států, seznam institucí a orgánů, které je vydávají, jakož i doklady osvědčující nabytá práva. Nabytým právem se rozumí v souladu s
158
právem Evropských společenství právo výkonu příslušného povolání v členském státě na základě formální kvalifikace nabyté v členském státě původu, i když uvedená formální kvalifikace nesplňuje náležitosti obsahu nebo délky stanovené právními předpisy Evropského společenství. 15) (2) Ministerstvo uzná jako dostatečný důkaz formální kvalifikace rovněž diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci i v případě, že neodpovídají názvům uvedeným v seznamu, pokud jsou opatřené osvědčením vydaným příslušným orgánem nebo subjektem členského státu. Toto osvědčení musí potvrzovat, že dotyčné diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci byly vydány po ukončení vzdělání a odborné přípravy, které jsou v souladu s právem Evropských společenství 15) , 16) a jsou státy, které toto osvědčení vydaly, považovány za rovnocenné těm, jejichž názvy jsou uvedeny v seznamu. (3) Diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci, jakož i absolvované školení a odborná praxe získané mimo členské státy ministerstvo přezkoumá; při jejich uznávání přihlédne ke skutečnosti, zda byly již uznány v jiném členském státě. § 79 Zdravotně způsobilý je ten, kdo předloží doklad o zdravotní způsobilosti požadovaný v členském státě původu. Doklad o zdravotní způsobilosti vydaný členským státem původu nesmí být při předložení starší 3 měsíců. Nepožaduje-li členský stát původu doklad o zdravotní způsobilosti pro přístup k dotyčné činnosti nebo pro její výkon, dokládá se zdravotní způsobilost na základě potvrzení osvědčujícího splnění požadavků tohoto zákona. § 80 (1) Dokladem o bezúhonnosti je a) osvědčení vydané příslušným orgánem členského státu původu, které dokládá, že požadavky tohoto členského státu na bezúhonnost a dobrou pověst pro zahájení výkonu předmětné činnosti byly splněny, nebo b) výpis ze zákonem stanovených rejstříků, nebo není-li k dispozici, rovnocenný doklad, vydaný příslušným orgánem členského státu původu, pokud tento členský stát nepožaduje doklad o bezúhonnosti nebo dobré pověsti u osob, které hodlají zahájit odbornou činnost. Doklad o bezúhonnosti nesmí být při předložení starší 3 měsíců. (2) Vyjdou-li najevo závažné skutečnosti, ke kterým došlo mimo území České republiky před zahájením činnosti usazené osoby v České republice a které mohou ovlivnit přístup k výkonu zdravotnického povolání této osoby, může o tom ministerstvo uvědomit členský stát původu. V takovém případě ministerstvo řízení o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání přeruší a vyčká odpovědi dotázaného členského státu. (3) V řízení se pokračuje ode dne přijetí odpovědi od dotázaného členského státu. V případě, že dotázaný členský stát do 3 měsíců od odeslání žádosti neinformuje ministerstvo o přijatém opatření ve vztahu k osvědčení nebo dokladům, pozastavená lhůta pokračuje prvním dnem následujícím po uplynutí této tříměsíční lhůty. § 81
159
(1) Doklady podle § 78 až 80 mohou být předloženy i v kopii; musí být přeloženy do českého jazyka, s výjimkou dokladů vyhlášených sdělením ve Sbírce zákonů (§ 78 odst. 1). V případě pochybností je uznávací orgán oprávněn požadovat přeložení těchto dokladů do českého jazyka tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků. 17) (2) Pokud má ministerstvo odůvodněné pochybnosti o pravosti dokladů předložených usazenou osobou, požádá příslušný orgán členského státu, ve kterém byly doklady vydány, o potvrzení jejich pravosti. Ministerstvo dále může požadovat potvrzení skutečnosti, že usazená osoba splňuje požadavky na vzdělání stanovené prováděcím právním předpisem. (3) Ministerstvo je povinno zajistit, aby získané informace byly použity pouze k účelům, pro které byly získány. (4) Řízení o uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání musí být skončeno nejpozději do 3 měsíců po předložení veškerých dokladů. (5) O uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání vydá ministerstvo rozhodnutí. Je-li osoba, které se rozhodnutí vydává, způsobilá k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, obsahuje rozhodnutí i tuto skutečnost. § 82 Ověření znalosti českého jazyka Znalost českého jazyka se vyžaduje pouze v rozsahu nezbytně nutném k výkonu zdravotnického povolání. Schopnost vyjadřovat se v českém jazyce ověřuje ministerstvo. Použití právních předpisů České republiky § 83 Činnost usazených osob nebo hostujících osob se řídí právními předpisy České republiky.
§ 84 Ustanovení § 73 až 83 se použijí pro státní příslušníky států Evropského hospodářského prostoru obdobně. Za státního příslušníka smluvního státu Evropského hospodářského prostoru se považuje státní příslušník podle Dohody o Evropském hospodářském prostoru 18) a Dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy a Švýcarskou konfederací o volném pohybu osob. 19) HLAVA VII UZNÁVÁNÍ ZPŮSOBILOSTI K VÝKONU ZDRAVOTICKÉHO POVOLÁNÍ A K VÝKONU ČINNOSTÍ SOUVISEJÍCÍCH S POSKYTOVÁNÍM ZDRAVOTNÍ PÉČE ZÍSKANÉ V JINÉM ČLENSKÉM STÁTĚ NEŽ V ČESKÉ REPUBLICE A VOLNÉ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB HOSTUJÍCÍ OSOBOU
160
Díl 1 Základní ustanovení § 73 (1) Tato hlava se vztahuje na a) volné poskytování služeb hostující osobou (díl 2), b) uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti (dále jen „odborná kvalifikace“) a uznávání zdravotní způsobilosti, bezúhonnosti a ověření znalosti českého jazyka (dále jen „jiná způsobilost“), a c) uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče na území České republiky pro osoby uvedené v odstavci 2. (2) Podle této hlavy se uznává způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a) státního příslušníka členského státu, b) osoby s trvalým pobytem na území České republiky, c) rodinného příslušníka osoby uvedené v písmenu a) nebo b),15) d) státního příslušníka jiného než členského státu, bylo-li mu v České republice nebo jiném členském státě přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství,16) e) státního příslušníka jiného než členského státu, byl-li mu na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu,17) f) rodinného příslušníka osoby uvedené v písmenu d) nebo e), byl-li mu povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky18), g) osoby, které byl na území České republiky udělen azyl nebo doplňková ochrana, nebo jeho rodinného příslušníka, byl-li mu povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky19), a h) zaměstnance vyslaného na území České republiky v rámci volného poskytování služeb, pokud odbornou kvalifikaci pro výkon odborné činnosti získal nebo tuto odbornou činnost vykonával v souladu s právními předpisy v jiném členském státě než v České republice (dále jen „uchazeč“); odbornou činností se pro účely uznání způsobilosti podle tohoto zákona rozumí výkon povolání nebo výkon odborné činnosti odpovídající výkonu zdravotnického povolání nebo výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče podle tohoto zákona. (3) Při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti se postupuje a) podle dílu 3 v případě odborné způsobilosti k výkonu povolání všeobecné sestry a porodní asistentky, nebo b) podle zákona o uznávání odborné kvalifikace19a) a § 81 v případě 1. odborné nebo specializované způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání neuvedených v písmenu a) nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, nebo 2. všeobecných sester se specializovanou způsobilostí a porodních asistentek se specializovanou způsobilostí. (4) Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti a volný pohyb služeb zákonem o uznávání odborné kvalifikace.19a)
161
§ 74 (1) Uchazeč může v České republice vykonávat zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče jako hostující osoba nebo jako usazená osoba. (2) Hostující osobou se pro účely tohoto zákona rozumí uchazeč, který je usazen na území jiného členského státu než České republiky za účelem výkonu odborné činnosti a na území České republiky vykonává odpovídající zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče dočasně nebo příležitostně v rámci volného poskytování služeb. Skutečnost, zda je služba poskytována dočasně nebo příležitostně, se posuzuje individuálně s ohledem na dobu trvání, četnost, pravidelnost a nepřetržitost poskytování této služby. (3) Usazenou osobou se pro účely tohoto zákona rozumí uchazeč, který vykonává na území České republiky soustavně zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče na základě uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti k výkonu povolání, pokud byla odborná kvalifikace pro výkon odpovídající odborné činnosti získána nebo tato odborná činnost byla vykonávána v souladu s právními předpisy v jiném členském státě než v České republice. (4) Uchazeč může v České republice vykonávat zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče také v rámci adaptačního období podle zákona o uznávání odborné kvalifikace19a), a to pouze pod odborným dohledem pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu. § 75 Uznávací orgán (1) Uznávacím orgánem pro uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče v České republice je ministerstvo. (2) Ministerstvo informuje osobu, která žádá o uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti, o věcech týkajících se uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, o souvisejících právních předpisech a o možnostech prohlubování znalosti českého jazyka. § 75a Spolupráce členských států (1) Ministerstvo spolupracuje s příslušnými orgány členských států s cílem usnadnit volný pohyb služeb a uznávání odborné způsobilosti. Ministerstvo zajistí důvěrnost údajů, které mu členské státy poskytly. (2) Ministerstvo poskytne členskému státu, v němž zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník vykonává nebo hodlá vykonávat odbornou činnost, na jeho žádost informace o trestním nebo správním postihu této osoby v České republice, pokud
162
postih souvisí s výkonem této odborné činnosti. Obdobně ministerstvo informuje členský stát původu v případě hostující osoby. Díl 2 Volné poskytování služeb hostujícími osobami § 76 Podmínky výkonu povolání hostující osoby (1) Hostující osoba může vykonávat zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče na základě oznámení (§ 76a), pokud se dále nestanoví jinak (§ 76b). (2) Hostující osoba přestane být způsobilá vykonávat zdravotnické povolání na území České republiky, pokud oprávnění k výkonu povolání zaniklo nebo bylo dočasně pozastaveno. (3) Hostující osoba může vykonávat na území České republiky zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče, aniž a) splní povinnost získání osvědčení (registrace) podle § 66 a násl., b) požádá o uznání odborné kvalifikace podle dílu 3. (4) Ministerstvo zapíše do registru (§ 72) na dobu 12 měsíců hostující osobu na základě jejího oznámení (§ 76a), popřípadě na základě ověření její odborné kvalifikace (§ 76b). Ministerstvo vyškrtne z registru hostující osobu, zanikne-li jí oprávnění vykonávat v České republice zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče anebo dozví-li se od příslušného orgánu členského státu původu, že jí bylo oprávnění k výkonu odborné činnosti v členském státě původu odňato nebo dočasně pozastaveno. (5) Všeobecné sestry a porodní asistentky, jejichž doklad o dosažené odborné kvalifikaci splňuje podmínky podle § 78 nebo 78a, mohou vykonávat své povolání pod profesním označením (dále jen „označení odbornosti“) uvedeným v tomto zákoně. V případech, kdy odborná kvalifikace byla ověřena podle § 76b, vykonává se zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče pod označením odbornosti podle tohoto zákona. (6) Hostující osoba vykonává své povolání pod označením odbornosti členského státu původu. Pokud v členském státě původu neexistuje takové označení odbornosti, uvede hostující osoba údaj o své dosažené odborné kvalifikaci v úředním jazyce nebo v jednom z úředním jazyků tohoto státu. (7) Je-li služba poskytována pod označením odbornosti podle odstavce 5, musí hostující osoba umožnit pacientům přístup k informacím o tom, zda a) činnost v členském státě původu podléhá povolovacímu režimu, zda je členem profesního sdružení nebo je zapsána u obdobného subjektu v členském státě původu a dále uvést název a adresu příslušného orgánu členského státu původu, b) je zapsána v registru v České republice. § 76a
163
Oznámení (1) Hostující osoba je povinna před tím, než začne vykonávat zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče na území České republiky, písemně oznámit ministerstvu začátek předpokládaného výkonu zdravotnického povolání na území České republiky; v oznámení uvede druh zdravotnické služby, kterou na území České republiky hodlá vykonávat, a adresu zdravotnického zařízení. K oznámení se přikládá a) kopie průkazu totožnosti a dokladu osvědčujícího státní příslušnost hostující osoby; ministerstvo může požadovat předložení originálu těchto dokladů k nahlédnutí, b) adresa pro doručování na území České republiky a adresa pro doručování na území členského státu usazení, c) doklad potvrzující, že je hostující osoba usazena v členském státě původu a v souladu s jeho právními předpisy vykonává odpovídající odbornou činnost a že jí oprávnění k výkonu této odborné činnosti v členském státě původu nebylo v okamžiku vydání osvědčení odejmuto ani dočasně pozastaveno, d) doklad o dosažené odborné kvalifikaci, e) doklad podle odstavce 5, není-li odborná činnost v členském státě původu regulována, a f) doklad o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu zdravotnického povolání v rozsahu a za podmínek odpovídajících zákonu upravujícímu zdravotnická zařízení;4) za tento doklad se považuje též doklad vydaný úvěrovou institucí nebo pojišťovnou usazenou v jiném členském státě. Doklady podle písmen c) a f) nesmí být při předložení starší než 3 měsíce. (2) Hostující osoba je povinna bezodkladně informovat ministerstvo o změnách všech skutečností uvedených v oznámení nebo v dokladech k oznámení přiložených, včetně skutečností, které by mohly být důvodem zániku oprávnění poskytovat zdravotní péči na území České republiky jako hostující osoba. (3) Oznámení platí po dobu 12 měsíců od jeho podání. (4) Doklady podle odstavce 1 hostující osoba dokládá při opětovném podání oznámení pouze v případě změny skutečností uvedených v původním oznámení nebo v dokladech přiložených k oznámení. (5) Není-li odpovídající odborná činnost v členském státě původu regulována, je hostující osoba povinna doložit, že v členském státě původu vykonávala odpovídající odbornou činnost po dobu nejméně 2 let během předcházejících 10 let, nebo předložit doklad o regulovaném vzdělávání, které ji odborně připravilo pro výkon odpovídající odborné činnosti v členském státě původu. (6) Oznámení se nepožaduje, pokud by to vedlo k opožděnému poskytnutí služby; v těchto případech však musí být oznámení o výkonu zdravotnického povolání na území České republiky učiněno v co nejkratší době po poskytnutí zdravotnické služby. § 76b Ověření odborné kvalifikace
164
(1) Ministerstvo ověří po obdržení oznámení před prvním poskytnutím služby odbornou kvalifikaci uchazeče. Nepřistoupí-li ministerstvo k ověření odborné kvalifikace uchazeče podle odstavce 3, bezodkladně tuto skutečnost uchazeči sdělí. Ministerstvo neověřuje odbornou kvalifikaci uchazeče podle odstavce 3, pokud uchazeč je pozván do České republiky a) organizační složkou státu, součástí organizační složky státu nebo právnickou osobou, vykonávajících činnost školy zapsané do rejstříku škol a školských zařízení 9b), vysokou školou2) nebo akreditovaným zařízením podle tohoto zákona k předávání nebo nabývání odborných nebo praktických zkušeností, nebo b) zdravotnickým zařízením k provedení jednorázových výkonů. (2) Ministerstvo neověřuje odbornou kvalifikaci uchazeče a) v případě uchazeče, který vykonává nebo vykonával příslušné zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče na území České republiky jako hostující nebo usazená osoba a kterému byla v České republice uznána nebo ověřena odborná kvalifikace pro výkon příslušného zdravotnického povolání nebo pro výkon činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče podle tohoto zákona nebo zákona o uznávání odborné kvalifikace19a), b) v případě uchazeče, který hodlá na území České republiky vykonávat zdravotnické povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky a je držitelem dokladu o dosažené kvalifikaci, který splňuje podmínky podle § 78 nebo § 78a, nebo c) pokud uchazečova odborná kvalifikace splňuje podmínky právního předpisu práva Evropského společenství, který stanoví soubor požadavků na odbornou kvalifikaci pro výkon příslušné odborné činnosti, jež vyrovnávají rozdíly mezi vzděláváním a přípravou vyžadovanou pro výkon těchto odborných činností v různých členských státech podle zvláštního právního předpisu19d). (3) Považuje-li ministerstvo za nezbytné ověřit odbornou kvalifikaci před prvním poskytnutím služby, rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace hostující osobě doručí do 1 měsíce od obdržení oznámení, které splňuje požadavky obsažené v § 76a odst. 1. Vyskytnou-li se obtíže, které by mohly vést k prodlení, prodlouží ministerstvo lhůtu a oznámí uchazeči důvody prodlení a předpokládanou lhůtu, ve které bude rozhodnutí vydáno. Rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace v takovém případě ministerstvo vydá do 7 týdnů od obdržení oznámení, které splňuje požadavky obsažené v § 76a odst. 1. Při ověření odborné kvalifikace se postupuje podle části první hlavy II zákona o uznávání odborné kvalifikace19a), pokud tento zákon nestanoví jinak. (4) Pokud existuje podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací hostující osoby a způsobilostí, která je vyžadována v České republice, a to v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob, může ministerstvo po hostující osobě požadovat, aby prokázala znalost chybějících teoretických nebo praktických oblastí. Znalost chybějících teoretických nebo praktických oblastí se prokazuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, zejména rozdílovou zkouškou19a). Požaduje-li ministerstvo po hostující osobě, aby prokázala znalost chybějících teoretických nebo praktických oblastí, umožní hostující osobě, aby tuto znalost prokázala ve lhůtě 15 pracovních dnů od doručení rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace podle odstavce 3. (5) Ministerstvo ve lhůtě 5 pracovních dnů od vykonání rozdílové zkoušky tuto zkoušku vyhodnotí a na základě jejího výsledku vydá rozhodnutí.
165
(6) Právo výkonu zdravotnického povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče na území České republiky hostující osobě vzniká dnem a) doručení sdělení ministerstva o upuštění od ověření odborné kvalifikace podle odstavce 1, b) vydání rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace podle odstavce 3, není-li zjištěn podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací poskytovatele služeb a odbornou způsobilostí, která je vyžadována v České republice, v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl vážně ohrozit život, zdraví nebo bezpečnost osob, c) vydání rozhodnutí po úspěšném vykonání rozdílové zkoušky podle odstavce 5, nebo d) marného uplynutí lhůty podle odstavců 3, 4 nebo 5, pokud ministerstvo nepostupovalo v souladu s těmito lhůtami; to neplatí, pokud nedodržení lhůt nastalo v důsledku jednání uchazeče. (7) Rozhodnutí podle odstavce 6 písm. b) a c) má pro účely výkonu zdravotnického povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče na území České republiky stejné právní účinky jako rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace podle dílu 3 nebo podle zákona o uznávání odborné kvalifikace.19a) Díl 3 Uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti k soustavnému výkonu zdravotnického povolání všeobecné sestry a porodní asistentky usazenými osobami § 77 Uznávání odborné kvalifikace (1) Odborně způsobilý k výkonu povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky je ten, komu byla uznána odborná kvalifikace. Vykonávat povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky na území České republiky může ten, jemuž byla uznána odborná kvalifikace a jiná způsobilost. O uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti rozhoduje ministerstvo. (2) Odborná kvalifikace osob, které jsou v jiném členském státě způsobilé k výkonu povolání všeobecné sestry a porodní asistentky, se uznává a) na základě absolvování harmonizovaného vzdělávání na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu (dále jen „automatické uznávání odborné kvalifikace“), b) na základě nabytých práv, nebo c) podle zákona o uznávání odborné kvalifikace.19a) § 78 Automatické uznávání odborné kvalifikace (1) Ministerstvo automaticky uzná doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu, který je uveden v seznamu dokladů o dosažené kvalifikaci (odstavec 2) a který potvrzuje, že dotyčná osoba splnila minimální požadavky na odbornou přípravu v souladu s příslušným předpisem práva Evropských společenství.
166
(2) Ministerstvo vyhlásí sdělením ve Sbírce zákonů v souladu s právem Evropských společenství (body V.2 a V.5 přílohy V směrnice 2005/36/ES) seznam dokladů o dosažené kvalifikaci (dále jen „seznam dokladů“), který obsahuje a) doklad o dosažené odborné kvalifikaci vydávaný na území daného členského státu, který opravňuje k výkonu povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky, b) název orgánu nebo instituce členského státu, které doklad o dosažené kvalifikaci vydávají, c) označení odbornosti v zemi původu, d) datum, od kterého v daném členském státě odborná příprava vedoucí k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci splňuje minimální požadavky v souladu s příslušnými směrnicemi Evropských společenství (dále jen „referenční den“), e) popřípadě další podmínky, které musí doklad o dosažené kvalifikaci splňovat, aby mohl být uznán automaticky podle odstavce 1. (3) Ministerstvo automaticky uzná doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu, i když není uveden v seznamu dokladů (odstavec 2), pokud zároveň s ním uchazeč předloží potvrzení vydané příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu o tom, že dotyčná osoba splnila minimální požadavky na odbornou přípravu v souladu s příslušnými směrnicemi Evropských společenství a že členský stát původu tomuto dokladu za účelem výkonu povolání všeobecné sestry a porodní asistentky přiznává stejné účinky, jako dokladům uvedeným v seznamu dokladů. (4) Za účelem výkonu povolání všeobecné sestry a porodní asistentky se dokladům podle odstavců 2 a 3 na území České republiky přiznávají stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci vydávané v České republice. § 78a Uznávání odborné kvalifikace na základě nabytých práv (1) Nabytým právem se rozumí právo k výkonu zdravotnického povolání v členském státě původu za stejných podmínek, jaké má držitel dokladů, které prokazují splnění minimálních požadavků v souladu s příslušným předpisem práva Evropských společenství, na základě dokladu o dosažené kvalifikaci, byla-li odborná příprava vedoucí k vydání tohoto dokladu v členském státě původu zahájena před referenčním dnem uvedeným v seznamu dokladů, a to i když nesplňuje uvedené minimální požadavky. (2) Pokud dále není uvedeno jinak, ministerstvo uzná doklad o dosažené kvalifikaci podle odstavce 1, pokud zároveň s ním uchazeč předloží potvrzení vydané příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu o tom, že v tomto státě vykonával povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky po dobu stanovenou v odstavcích 3 až 8. Za účelem výkonu povolání všeobecné sestry a porodní asistentky se těmto dokladům na území České republiky přiznávají stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci vydávané v České republice. (3) Povolání všeobecné sestry musí být vykonáváno po dobu nejméně 3 po sobě následujících let v průběhu 5 let předcházejících dni vydání potvrzení, pokud dále není stanoveno jinak, a musí zahrnovat plnou odpovědnost za plánování, organizování
167
a provádění ošetřovatelské péče poskytované pacientovi (výkon povolání bez odborného dohledu). (4) Povolání porodní asistentky musí být vykonáváno po dobu nejméně 2 po sobě následujících let v průběhu 5 let předcházejících dni vydání potvrzení. (5) Odstavce 3 a 4 se nepoužijí v případě polských dokladů. Uchazeč, který je držitelem polského dokladu o kvalifikaci všeobecné sestry, jehož odborná příprava byla zahájena před 1. lednem 2004, pokud tato příprava nesplňuje minimální požadavky na přípravu všeobecných sester podle práva Evropského společenství 19c), musí povolání všeobecné sestry vykonávat alespoň po dobu a) 3 po sobě následujících let v průběhu 5 let předcházejících dni vydání potvrzení v případě držitele diplomu bakaláře ošetřovatelství (dyplom licencjata pielegniarstwa), nebo b) 5 po sobě následujících let v průběhu 7 let předcházejících dni vydání potvrzení v případě držitele diplomu ošetřovatelky (dyplom pielegniarki) nebo diplomované ošetřovatelky (dyplom pielegniarki dyplomowanej) získaného na odborné zdravotnické škole po ukončeném středním vzdělání (postsekundárně). Podmínky uvedené v písmenech a) a b) se nevyžadují v případě absolventů speciálního programu pro kariérní postup podle polského zvláštního právního předpisu (článek 11 zákona ze dne 20. dubna 2004 o změně zákona o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky a některých jiných právních předpisů, zveřejněného v Úředním věstníku Polské republiky ze dne 30. dubna 2004 č. 92, pol. 885). (6) Uchazeč, který je držitelem polského dokladu o kvalifikaci porodní asistentky, jehož odborná příprava byla zahájena před 1. lednem 2004, pokud tato příprava nesplňuje minimální požadavky na přípravu porodních asistentek podle práva Evropských společenství1), musí povolání porodní asistentky vykonávat alespoň po dobu a) 3 po sobě následujících let v průběhu 5 let předcházejících dni vydání potvrzení v případě držitele diplomu bakaláře porodní asistence (dyplom licencjata poloźnictwa), nebo b) 5 po sobě následujících let v průběhu 7 let předcházejících dni vydání potvrzení v případě držitele diplomu porodní asistentky (dyplom poloźnej) získaného na odborné zdravotnické škole po ukončeném středním vzdělání (postsekundárně). Podmínky uvedené v písmenech a) a b) se nevyžadují v případě absolventů speciálního programu pro kariérní postup podle polského zvláštního právního předpisu (článek 11 zákona ze dne 20. dubna 2004 o změně zákona o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky a některých jiných právních předpisů, zveřejněného v Úředním věstníku Polské republiky ze dne 30. dubna 2004 č. 92, pol. 885). (7) Uchazeč, který je držitelem rumunského dokladu o kvalifikaci všeobecné sestry (Certificat de competente profesionale de asistent medical generalist) nebo porodní asistentky (asistent medical obstetrica-ginecologie), jehož odborná příprava byla zahájena před 1. lednem 2007, pokud tato příprava nesplňuje minimální požadavky na přípravu všeobecných sester nebo porodních asistentek podle práva Evropských společenství1), musí povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky vykonávat alespoň po dobu 5 po sobě následujících let v průběhu 7 let předcházejících dni vydání potvrzení.
168
(8) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na uchazeče, kteří jsou držiteli kvalifikace „feldšer“ (feldsher) udělené v Bulharsku před 31. prosincem 1999, i když část jejich činnosti je shodná s činnostmi všeobecné sestry. (9) Obdobně jako doklad o dosažené kvalifikaci podle odstavce 1 se uznává doklad vydaný příslušným orgánem nebo institucí státu, který zanikl a jehož nástupnickým státem je členský stát původu, pokud zároveň s ním uchazeč předloží potvrzení vydané příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu o tom, že tomuto dokladu za účelem výkonu povolání všeobecné sestry a porodní asistentky přiznává stejné účinky, jako dokladu uvedenému v odstavci 1. Potvrzení o tom, že se dokladu přiznávají stejné účinky, se nevyžaduje u dokladů vydaných na území Německé demokratické republiky. (10) Československé doklady se považují za české. § 79 Zdravotní způsobilost (1) Zdravotně způsobilý je ten, kdo předloží doklad o zdravotní způsobilosti požadovaný pro výkon povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky v členském státě původu; tento doklad nesmí být při předložení starší než 3 měsíce. (2) Nepožaduje-li členský stát původu doklad o zdravotní způsobilosti pro výkon povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky, považuje ministerstvo za dostačující doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu, který prokazuje splnění podmínky zdravotní způsobilosti stanovené tímto zákonem (§ 3 odst. 2). § 80 Bezúhonnost (1) Pro prokázání podmínky bezúhonnosti (§ 3 odst. 3) se považuje za dostačující předložení výpisu z rejstříku trestů nebo obdobné evidence trestů členského státu původu nebo odpovídající doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu; tento doklad nesmí být při předložení starší než 3 měsíce. (2) Pokud členský stát původu doklad uvedený v odstavci 1 nevydává, může být tento doklad nahrazen místopřísežným nebo čestným prohlášením, které uchazeč učiní před příslušným orgánem členského státu původu nebo notářem usazeným v členském státě původu. § 81 Řízení o uznávání odborné kvalifikace, řízení o uznávání jiné způsobilosti a řízení o uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče (1) V řízení o uznávání odborné kvalifikace a v řízení o uznávání jiné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání se postupuje podle části první hlavy IV zákona o uznávání odborné kvalifikace.19a) Řízení probíhají samostatně nebo jako společné řízení.
169
(2) Je-li uchazeč, kterému se rozhodnutí vydává, způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, vydá mu ministerstvo současně s vydáním rozhodnutí podle odstavce 1 i osvědčení (§ 67 odst. 3). (3) Na základě rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace a rozhodnutí o uznání jiné způsobilosti ministerstvo vydá rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče. § 82 Ověření znalosti českého jazyka Znalost českého jazyka se vyžaduje pouze v rozsahu nezbytně nutném k výkonu příslušného zdravotnického povolání. Schopnost vyjadřovat se v českém jazyce ověřuje ministerstvo a) posouzením dokladu o jazykové zkoušce z českého nebo slovenského jazyka, b) posouzením vzdělání absolvovaného v českém nebo slovenském jazyce, nebo c) pohovorem; postup při ověření znalosti českého jazyka stanoví prováděcí právní předpis. § 83 Užívání označení odbornosti Usazená osoba, které byla uznána odborná kvalifikace pro výkon zdravotnického povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky, je oprávněna užívat označení odbornosti podle § 5 nebo 6. ___________________________________ 15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. 16) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. 17) Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu. 18) Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny. 19) Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. 19a) Zákon č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 19b) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 19c) § 10 odst. 4 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 19d) Vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání.
170
HLAVA VIII ZPŮSOBILOST K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ A ČINNOSTÍ SOUVISEJÍCÍCH S POSKYTOVÁNÍM ZDRAVOTNÍ PÉČE PRO STÁTNÍ PŘÍSLUŠNÍKY MIMO ČLENSKÉ STÁTY A PRO ABSOLVENTY AKREDITOVANÝCH ZDRAVOTNICKÝCH MAGISTERSKÝCH A BAKALÁŘSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ V ČESKÉ REPUBLICE V JINÉM JAZYCE NEŽ ČESKÉM UZNÁVÁNÍ ZPŮSOBILOSTI K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ A K VÝKONU ČINNOSTÍ SOUVISEJÍCÍCH S POSKYTOVÁNÍM ZDRAVOTNÍ PÉČE JINÝCH OSOB NEŽ UCHAZEČŮ UVEDENÝCH V HLAVĚ VII § 85 (1) Podle této hlavy se postupuje při uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče osob, na které se nevztahuje hlava VII. (1) Zdravotničtí pracovníci a jiní odborní pracovníci, kteří získali odbornou nebo specializovanou způsobilost v oblasti poskytování zdravotní péče v cizině mimo členské státy, jsou odborně způsobilí vykonávat zdravotnické povolání na území České republiky na základě úspěšného složení aprobační zkoušky, po prokázání zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti a po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce; schopnost odborně se vyjadřovat v českém jazyce v rozsahu nutném pro jejich činnost se ověřuje v průběhu výkonu aprobační zkoušky. (2) Zdravotničtí pracovníci, kteří nejsou osobami vyjmenovanými v hlavě VII nebo nezískali odbornou kvalifikaci v jiném členském státě, jsou způsobilí vykonávat zdravotnické povolání na území České republiky na základě úspěšného složení aprobační zkoušky, po prokázání zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti a po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce; schopnost odborně se vyjadřovat v českém jazyce v rozsahu nutném pro jejich činnost se ověřuje v průběhu výkonu aprobační zkoušky. (2) (3)Uchazeči o aprobační zkoušku musí předložit ministerstvu osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání podle zvláštního právního předpisu 2) nebo nostrifikaci vysvědčení vydaného zahraniční školou podle zvláštních právních předpisů 20) (dále jen "nostrifikace"). Srovnání získané odborné způsobilosti u povolání, která na území České republiky vykonávají absolventi akreditovaných kvalifikačních kurzů, provádí ministerstvo. (4) Jiní odborní pracovníci, kteří získali odbornou způsobilost způsobem neuvedeným v hlavě VII, jsou způsobilí vykonávat činnosti související s poskytováním zdravotní péče na území České republiky na základě nostrifikace, po prokázání zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti a po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce; schopnost odborně se vyjadřovat v českém jazyce v rozsahu nutném pro jejich činnost se ověřuje zvláštní zkouškou. (3) (5)Aprobační zkouška se koná před zkušební komisí, kterou zřizuje ministr zdravotnictví jako svůj poradní orgán. Členy zkušební komise jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví. Na
171
základě úspěšně vykonané aprobační zkoušky vydá ministerstvo rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky, a to nejdéle do 180 dnů ode dne podání žádosti o vykonání aprobační zkoušky do 240 dnů od předložení všech dokladů požadovaných ministerstvem podle odstavce 2 a 3. Je-li uchazeč, kterému se rozhodnutí vydává, způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, vydá mu ministerstvo současně s rozhodnutím o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, též osvědčení (hlava VI). Pokud se uchazeč omluví ministerstvu z účasti na kterékoliv části aprobační zkoušky, řízení se usnesením přeruší na dobu, než se uchazeč znovu přihlásí k aprobační zkoušce, nejdéle však na dobu 1 roku; po uplynutí této doby se řízení zastaví. Pokud uchazeč nevyhoví v kterékoliv části aprobační zkoušky, ministerstvo rozhodnutím zamítne žádost o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče. (4) (6) Pokud osobám uvedeným v odstavci 1 uzná jejich odbornou způsobilost nebo specializovanou způsobilost kterýkoli z členských států a tyto osoby doloží odbornou praxi v příslušném oboru v kterémkoli členském státě, musí vzít ministerstvo tyto okolnosti při rozhodování v úvahu. V těchto případech se vykonání aprobační zkoušky nevyžaduje a postupuje se u všeobecných sester a porodních asistentek podle hlavy VII, a u ostatních zdravotnických pracovníků upravených tímto zákonem podle zvláštního právního předpisu. 21) U osob podle věty prvé musí ministerstvo vydat rozhodnutí o žádosti do 90 dnů ode dne podání žádosti. (4) (6) Pokud osobám uvedeným v odstavci 1 uzná jejich odbornou nebo specializovanou způsobilost kterýkoli z členských států, ministerstvo od vykonání aprobační zkoušky upustí a vydá rozhodnutí do 90 dnů od předložení všech dokladů požadovaných ministerstvem. V případě posuzování odborné způsobilosti k výkonu povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky ministerstvo posoudí, zda uchazeč splňuje minimální požadavky podle právního předpisu, upravujícího minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání19d). Pokud uchazeč tyto požadavky splňuje, ministerstvo uzná způsobilost k výkonu povolání automaticky podle hlavy VII. V ostatních případech ministerstvo při uznávání způsobilosti k výkonu povolání postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace19a). (5) (7) Ustanovení hlavy VII se použijí přiměřeně pro osoby uvedené v odstavci 1, které získaly odbornou způsobilost nebo specializovanou způsobilost v členském státě. § 86 (1) Absolventi akreditovaných zdravotnických studijních programů uskutečňovaných vysokými školami v České republice s jiným vyučovacím jazykem než českým jsou odborně způsobilí k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce.Absolventi akreditovaných zdravotnických studijních programů uskutečňovaných vysokými školami v České republice v jiném vyučovacím jazyce než českém jsou odborně způsobilí k výkonu zdravotnického povolání; na území České republiky mohou vykonávat povolání po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce. Ověření schopnosti vyjadřovat se v českém jazyce provádí ministerstvo. Schopnost vyjadřovat se v českém jazyce se vyžaduje
172
v rozsahu nezbytném k výkonu zdravotnického povolání. Na základě ověření schopnosti vyjadřovat se v českém jazyce vydá ministerstvo rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky do 90 dnů ode dne podání žádosti. (2) Ověření schopnosti vyjadřovat se v českém jazyce se nevyžaduje u studentů, kteří jsou státními občany České republiky a kteří získali předcházející vzdělání v českém jazyce. § 87 Zdravotničtí pracovníci, kteří získali odbornou nebo specializovanou způsobilost na území Slovenské republiky absolvováním studijních programů nebo jiných forem vzdělávání, jsou odborně způsobilí k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. Pokud byl vyučovacím jazykem jiný jazyk než slovenský nebo český, vztahuje se na tyto zdravotnické pracovníky § 86. § 88 Do dne počátku platnosti smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii platí pro státní příslušníky členských států ustanovení § 85 odst. 1 až 3. § 89 Ministerstvo může vydat rozhodnutí o povolení k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky na dobu určitou s vymezením činností, které lze v rámci tohoto povolení vykonávat, cizím státním příslušníkům nebo státním příslušníkům České republiky, kteří získali odbornou nebo specializovanou způsobilost v cizině a jsou do České republiky zváni a) k předávání odborných a praktických zkušeností, b) z důvodu provedení jednorázových lékařských výkonů v rámci vyžádaného konzilia, nebo c) nabývat odborné a praktické zkušenosti a dovednosti formou stáží a výměnných praxí, pokud jsou držiteli nostrifikace vzdělání a prokáží schopnost odborně se vyjadřovat a komunikovat v českém jazyce v rozsahu požadavků nutných pro výkon jejich zdravotnického povolání, kterou ověřuje ministerstvo. Absolvovaná stáž nebo praxe započatá bez předchozího složení aprobační zkoušky však po jejím ukončení neopravňuje k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. § 89 Ministerstvo může bez uznání způsobilosti podle § 85 vydat rozhodnutí o povolení k výkonu zdravotnického povolání nebo činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče na území České republiky na dobu určitou s vymezením činností, které lze na základě tohoto rozhodnutí vykonávat, osobám uvedeným v § 85 odst. 2, pokud žadatel a) je pozván do České republiky organizační složkou státu, součástí organizační složky státu nebo právnickou osobou vykonávajících činnost školy zapsané do rejstříku škol a školských zařízení19b), vysokou školou,2) výzkumnou institucí21a) nebo akreditovaným zařízením podle tohoto zákona k předávání nebo nabývání odborných nebo praktických zkušeností, 173
b) je pozván do České republiky zdravotnickým zařízením k provedení jednorázových výkonů, nebo c) hodlá absolvovat praktickou část aprobační zkoušky po složení prvních dvou částí aprobační zkoušky, a to na dobu stanovenou právním předpisem upravujícím podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky21b). ------------------------------------------------21a) Například zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění zákona č. 533/2006 Sb. 21b) Vyhláška č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.“. HLAVA IX ZMOCŇOVACÍ USTANOVENÍ § 90 (1) Obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí, převedení specializací podle dřívějších právních předpisů na nové obory specializačního vzdělávání, označení odbornosti specialistů, činnosti vykonávané specialisty podle právního předpisu10a) a výši úhrady za atestační zkoušku, aprobační zkoušku a zkoušku k vydání osvědčení, stanoví vláda nařízením. . (2) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů a zkušební řád, b) složení a činnost zkušební komise pro aprobační zkoušky a zkušební řád pro aprobační zkoušky, c) kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků, d) v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, e) popis činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, f) seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání, obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku, g) průběh specializačního vzdělávání a postup při jeho přerušení nebo ukončení, h) postup při ověření znalosti českého jazyka.
174
3) Ministerstvo může stanovit vyhláškou podrobnosti akreditačního řízení. HLAVA X SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ § 91 Společná ustanovení 1) Účast členů na jednáních komisí zřizovaných ministerstvem je jiným úkonem v obecném zájmu, 6) při němž náleží členům komise náhrada mzdy. Členům komise, kteří nejsou v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu, jsou však výdělečně činní, přísluší náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce člena komise v jimi prokázané výši, nejvýše však ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlášené a zveřejněné Ministerstvem práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů pro účely zaměstnanosti. 12) (1) Účast členů na jednáních akreditační komise, atestačních, zkušebních a aprobačních komisí zřizovaných ministerstvem, popřípadě pověřenou organizací, je jiným úkonem v obecném zájmu21c), při němž náleží členům komise náhrada mzdy. Členům komise, kteří nejsou v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu, jsou však výdělečně činní, přísluší náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce člena komise v jimi prokázané výši, nejvýše však ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlášené a zveřejněné Ministerstvem práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů pro účely zaměstnanosti21d). Členům komise se poskytuje úhrada cestovních náhrad podle zvláštního právního předpisu pro zaměstnance v pracovním poměru21e). _________________________ 21c)
§ 200 a násl. zákoníku práce.
21d)
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
21e)
§ 156 a násl. zákoníku práce.
(2) Atestační zkoušku, aprobační zkoušku a zkoušku k vydání osvědčení provádí ministerstvo, pověřená organizace, za úhradu, kterou hradí uchazeč. Výši úhrady stanoví vláda nařízením. Pokud zkoušky podle věty první provádí pověřená organizace, je tato úhrada příjmem pověřené organizace21f). ____________________ 21f) § 53 zákona č. 218/2000Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. (3) Členové akreditační komise, atestačních, zkušebních a aprobačních komisí jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděli při výkonu činnosti v uvedených komisích; to neplatí pokud byli této povinnosti zproštěni. (2) (4) Tento zákon se vztahuje i na zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky, kteří vykonávají zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče v působnosti jiných resortů než ministerstva, s tím, že zvláštní právní předpis může stanovit další podmínky výkonu zdravotnického povolání. (3) (5) Ženy, které získaly způsobilost zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka v oboru s profesním označením v mužském rodě, mohou používat profesní označení přechýlené. 175
(4) (6) Názvy akreditovaných zdravotnických magisterských a bakalářských studijních oborů v rámci příslušného studijního programu, které uskutečňují vysoké školy, způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, která se jejich absolvováním získává, dobu platnosti akreditace a vysoké školy, které studijní obory uskutečňují, zveřejní vždy k 31. prosinci ministerstvo ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. § 91a Odborná praxe (1) Pro absolvování odborné praxe v akreditovaném zařízení v České republice lze dočasně přidělit zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě (dále jen „jiná osoba“) na základě písemné smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem za podmínek stanovených v písemné smlouvě uzavřené mezi zaměstnavatelem a jinou osobou, nejdéle však na dobu potřebnou pro získání odborné nebo specializované způsobilosti, vědomostí a dovedností v rámci celoživotního vzdělávání (dále jen „stáž“). (2) Smlouva zaměstnavatele se zaměstnancem o dočasném přidělení zaměstnance k jiné osobě na stáž obsahuje zejména a) název a sídlo jiné osoby, k níž se zaměstnanec přiděluje na stáž, b) místo výkonu stáže, den zahájení stáže, doba, na kterou se stáž sjednává, c) určení školitele, který je zaměstnancem jiné osoby, oprávněného přidělovat zaměstnanci práci po dobu stáže a kontrolovat ji, d) podmínky jednostranného prohlášení zaměstnance i zaměstnavatele o ukončení stáže před uplynutím sjednané doby. Jiná osoba nesmí vůči zaměstnanci činit právní úkony jménem zaměstnavatele. (3) Smlouva zaměstnavatele s jinou osobou o dočasném přidělení zaměstnance na stáž obsahuje zejména: a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, státní občanství, datum a místo narození a bydliště dočasně přiděleného zaměstnance, b) druh práce, kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec na stáži vykonávat; druh práce musí být v souladu se vzdělávacím programem, c) určení doby, po kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat stáž u jiné osoby, d) místo výkonu stáže, e) den nástupu dočasně přiděleného zaměstnance k výkonu stáže u jiné osoby. (4) Zdravotní způsobilost k práci vykonávané v rámci stáže posuzuje a závodní preventivní péči po dobu stáže zaměstnanci poskytuje zařízení závodní preventivní péče jiné osoby. § 92 Vedoucí funkci při vedení nelékařských zdravotnických povolání ve zdravotnickém zařízení může vykonávat pouze zdravotnický pracovník, který získal osvědčení podle tohoto zákona a má
176
a) vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání se zaměřením odpovídajícím příslušné vedoucí funkci a 5 let výkonu zdravotnického povolání, z toho alespoň 2 roky v úseku činnosti, v němž má být vedoucí funkce vykonávána, nebo b) specializovanou způsobilost v oboru specializace odpovídající příslušné vedoucí funkci a 5 let výkonu zdravotnického povolání, z toho alespoň 2 roky v úseku činnosti, v němž má být vedoucí funkce vykonávána. § 92 Vykonávat nelékařské zdravotnické povolání nebo činnosti související s poskytováním zdravotní péče na území České republiky osobami, které nejsou způsobilé k výkonu tohoto povolání nebo k výkonu těchto činností podle tohoto zákona, a to i dočasně nebo příležitostně, je zakázáno. Zakázáno je rovněž užívání označení odbornosti osobami, které nejsou způsobilé k výkonu nelékařského zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče podle tohoto zákona22). ------------------------------------------------------22) § 21 a 24 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
§ 93 Při rozhodování podle tohoto zákona se postupuje podle správního řádu, 22) s výjimkou lhůt stanovených v § 49 odst. 7, § 68 odst. 2, § 81 odst. 4 a § 85 odst. 3 a 4 pokud tento zákon nestanoví jinak. § 94 (1) Ministerstvo vydá na základě žádosti zdravotnického pracovníka potvrzení osvědčující výkon zdravotnického povolání žadatele na území České republiky v souladu s právními předpisy a potvrzení osvědčující, že žadatel je držitelem dokladu o odborné, popřípadě specializované způsobilosti pro výkon zdravotnického povolání. Tato potvrzení mají platnost 1 rok ode dne vydání. (2) Ministerstvo vydá na základě žádosti zdravotnického pracovníka, který hodlá vykonávat své povolání v cizině a získal v České republice odbornou, popřípadě specializovanou způsobilost podle dosavadních právních předpisů, potvrzení osvědčující, že dosažená odborná, popřípadě specializovaná způsobilost je považována za rovnocennou odborné, popřípadě specializované způsobilosti podle tohoto zákona. Ministerstvo též vydá zdravotnickým pracovníkům uvedeným ve větě prvé potvrzení osvědčující délku odborné praxe nebo výkonu zdravotnického povolání. (3) Ministerstvo vydá na základě žádosti zdravotnického pracovníka potvrzení osvědčující, že zdravotnický pracovník splňuje podmínku zdravotní způsobilosti nebo bezúhonnosti podle tohoto zákona. Potvrzení má platnost 6 měsíců od data vydání. § 94 (1) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti zdravotnického pracovníka osvědčení potvrzující soustavný výkon zdravotnického povolání žadatele na území České republiky v souladu s právními předpisy a osvědčení potvrzující, že žadatel je
177
držitelem dokladu o odborné, popřípadě specializované způsobilosti pro výkon zdravotnického povolání. (2) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti všeobecné sestry nebo porodní asistentky, která hodlá vykonávat své povolání v některém z členských států a získala v České republice odbornou nebo specializovanou způsobilost a která splňuje minimální požadavky na odbornou přípravu pro všeobecné sestry nebo porodní asistentky podle příslušného předpisu Evropského společenství1 osvědčení potvrzující, že dosažená odborná nebo specializovaná způsobilost je rovnocenná odborné přípravě podle uvedeného předpisu. (3) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti všeobecné sestry nebo porodní asistentky, která hodlá vykonávat své povolání v některém z členských států a získala v České republice odbornou způsobilost, která nevyhovuje všem požadavkům na odbornou přípravu pro všeobecné sestry podle příslušného předpisu Evropského společenství1) a která dokládá úspěšné ukončení odborné přípravy zahájené před 1.květnem 2004, osvědčení potvrzující, že tento žadatel skutečně a v souladu s právními předpisy vykonával činnosti všeobecné sestry nebo porodní asistentky po dobu nejméně 3 po sobě následujících let v průběhu 5 let předcházejících dni vydání osvědčení. (4) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti všeobecné sestry nebo porodní asistentky, která hodlá vykonávat své povolání v některém z členských států a získala v České republice odbornou nebo specializovanou způsobilost, která neodpovídá současnému označení odbornosti zdravotnického povolání, osvědčení potvrzující, že tento žadatel získal v souladu s právními předpisy odbornou nebo specializovanou způsobilost pro výkon povolání všeobecné sestry nebo porodní asistentky a že jeho odborná způsobilost je považována za rovnocennou kvalifikacím a označením odbornosti, které platí pro tato povolání v současné době. (5) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti zdravotnického pracovníka osvědčení potvrzující, že jeho dosažená úroveň kvalifikace je totožná s některou úrovní uvedenou podle příslušného předpisu Evropského společenství.1) Věta první se použije pro osvědčení potvrzující získanou odbornou způsobilost pro všechna zdravotnická povolání mimo povolání všeobecné sestry a porodní asistentky nebo pro osvědčení potvrzující získanou specializovanou způsobilost pro všechna zdravotnická povolání včetně specializací pro všeobecné sestry a porodní asistentky. (6) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti zdravotnického pracovníka osvědčení potvrzující, že zdravotnický pracovník splňuje podmínku zdravotní způsobilosti nebo bezúhonnosti podle tohoto zákona. Osvědčení je platné po dobu 3 měsíců ode dne jeho vydání. (7) Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti zdravotnického pracovníka osvědčení potvrzující i jiné skutečnosti usnadňující volný pohyb osob v rámci členských států vyplývající z tohoto zákona nebo příslušného předpisu Evropského společenství. (8) Osvědčení uvedená v odstavcích 1 až 7 ministerstvo vydá též na základě žádosti příslušného orgánu jiného členského státu.
178
§ 95 Ministerstvo informuje členský stát, v němž zdravotnický pracovník vykonává nebo hodlá vykonávat odbornou činnost, o trestním nebo správním postihu této osoby v České republice, pokud souvisí s výkonem zdravotnického povolání. Přechodná ustanovení § 96 (1) Pokud zdravotnický pracovník získal odbornou způsobilost nebo specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle dřívějších právních předpisů způsobem neodpovídajícím tomuto zákonu, přizná mu ministerstvo způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle tohoto zákona na základě jeho písemné žádosti. (2) Pomaturitní specializační studium a speciální průprava, které zdravotničtí pracovníci nebo jiní odborní pracovníci absolvovali podle dosavadních právních předpisů, se považují za specializační vzdělávání. Do 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona probíhá specializační vzdělávání podle dosavadních právních předpisů. Fyzické osoby zařazené do specializačního pomaturitního studia nebo speciální průpravy podle dosavadních právních předpisů ji dokončí podle těchto předpisů. (3) Specializovanou způsobilost v oboru studia mají též absolventi studia na vyšších a středních zdravotnických školách v oboru diplomovaná dětská sestra, diplomovaná sestra pro intenzívní péči, diplomovaná sestra pro psychiatrii, sestra pro psychiatrii nebo sestra pro intenzívní péči, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004; je-li studium kratší než 3 roky, je podmínkou získání specializované způsobilosti předchozí absolvování střední zdravotnické školy v oboru zdravotní sestra nebo dětská sestra nebo všeobecná sestra. (4) Jiní odborní pracovníci, kteří složili specializační zkoušku (atestaci) do konce roku 2009 podle dosavadních právních předpisů, jsou považováni za zdravotnické pracovníky se specializovanou způsobilostí k výkonu povolání bez odborného dohledu v příslušném oboru činnosti; jiní odborní pracovníci, s výjimkou absolventů psychologie [§ 43 odst. 2 písm. a) bod 1], kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonávali povolání jiného odborného pracovníka nejméně 20 let, jsou považováni za zdravotnické pracovníky s odbornou způsobilostí k výkonu povolání bez odborného dohledu. (5) Kurzy poskytující způsobilost k výkonu povolání nižších zdravotnických pracovníků na základě souhlasného stanoviska ministerstva podle dosavadních právních předpisů poskytují způsobilost k výkonu zdravotnického povolání do doby skončení pověření ministerstvem, nejdéle však do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (6) Do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona není osvědčení podmínkou pro výkon povolání bez odborného dohledu. (7) Fyzickým osobám, které požádají o vydání osvědčení do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a které prokáží odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka, bezúhonnost a zdravotní způsobilost, bude vydáno osvědčení na období
179
a) 6 let, pokud prokáží minimálně 3 roky výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby 6) a účast na celoživotním vzdělávání, b) 5 let, pokud prokáží minimálně 1 rok výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 let v rozsahu minimálně poloviny stanovené týdenní pracovní doby 6) nebo 2 let výkonu zdravotnického povolání z období posledních 6 let v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby, 6) c) 4 let v ostatních případech. (8) Vzdělávací zařízení zabezpečující pomaturitní specializační studium nebo speciální průpravu podle dosavadních právních předpisů se do rozhodnutí ministerstva považují za akreditovaná zařízení podle tohoto zákona, nejdéle však 2 roky od nabytí účinnosti tohoto zákona. (9) Index odbornosti, do kterého se zaznamenávaly zdravotnickým pracovníkům údaje o průběhu celoživotního vzdělávání a průběhu výkonu zdravotnického povolání, může být používán i nadále jako průkaz odbornosti. O vydání nového průkazu odbornosti podle tohoto zákona mohou zdravotničtí pracovníci požádat ministerstvo, pokud v dosavadním indexu není místo pro další záznamy. § 97 (1) Vysoké školy jsou povinny předložit Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy žádost o akreditaci bakalářských a magisterských studijních programů pro přípravu všeobecných sester a bakalářských studijních programů pro přípravu porodních asistentek do 31. prosince 2003. Obsah a rozsah nových studijních programů musí odpovídat minimálním požadavkům stanoveným zvláštním právním předpisem a být v souladu s právem Evropských společenství. 16) Dnem udělení akreditace, nejpozději však ke dni 1. září 2004, pozbývá platnosti akreditace udělená dosavadním bakalářským studijním programům, nahrazeným novými bakalářskými studijními programy pro přípravu všeobecných sester a bakalářskými studijními programy pro přípravu porodních asistentek. (2) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstvo posoudí stávající učební dokumenty studijních oborů středních zdravotnických škol a vyšších zdravotnických škol z hlediska jejich souladu s tímto zákonem a prováděcím právním předpisem, a to nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Zjistí-li Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nebo ministerstvo, že stávající učební dokumenty neodpovídají požadavkům stanoveným tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem, vydá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s ministerstvem nové učební dokumenty nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle nových učebních dokumentů, ke kterým ministerstvo vydalo souhlasné stanovisko, postupují školy od 1. září, které následuje po jejich vydání, a to s účinností od prvního ročníku. (3) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s ministerstvem vydá nové učební dokumenty studijního oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšších zdravotnických školách, které budou v souladu s tímto zákonem a prováděcím právním předpisem, a to nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle nových učebních dokumentů, ke kterým vydalo ministerstvo souhlasné stanovisko, postupují vyšší
180
zdravotnické školy od 1. září 2004, a to s účinností od prvního ročníku. Dnem 1. září 2004 pozbývají platnosti stávající učební dokumenty studijních oborů diplomovaná všeobecná sestra, diplomovaná porodní asistentka, diplomovaná dětská sestra, diplomovaná sestra pro psychiatrii, diplomovaná sestra pro intenzívní péči a všeobecná sestra, a to s účinností od prvního ročníku.
(K části čtvrté návrhu zákona)
Platné znění zákona č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky, ve znění zákona č. 318/2004 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON České národní rady o Komoře veterinárních lékařů České republiky Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Zřízení a působnost komory veterinárních lékařů §1 (1) Zřizuje se Komora veterinárních lékařů České republiky se sídlem v Brně (dále jen "Komora"). (2) Komora je samosprávnou stavovskou organizací sdružující veterinární lékaře. (3) Komora je právnickou osobou. §2 (1) Komora a) dbá, aby členové Komory vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným obecně závaznými právními předpisy a stavovskými předpisy Komory a informuje členy Komory a hostující veterinární lékaře (§ 5a) o právních předpisech a stavovských předpisech vztahujících se k výkonu činnosti veterinárního lékaře na území České republiky a o uznávání způsobilosti k výkonu povolání veterinárního lékaře na území České republiky, b) zaručuje odbornost svých členů a potvrzuje splnění podmínek k výkonu odborných veterinárních činností,
181
c) prosazuje a hájí práva a profesní, sociální a hospodářské zájmy svých členů, d) chrání profesní čest svých členů, e) vede seznam členů, f) vydává potvrzení o délce členství v Komoře a popřípadě i další osvědčení osvědčující skutečnosti podle tohoto zákona, f) vydává osvědčení o splnění podmínek pro výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti stanovených veterinárním zákonem a potvrzení o délce členství v Komoře a popřípadě osvědčení o dalších skutečnostech podle tohoto zákona, veterinárního zákona a podle zákona o uznávání odborné kvalifikace,1) g) spolupracuje s komorami veterinárních lékařů nebo obdobnými právnickými osobami v členských státech Evropské unie, v jiných smluvních státech Dohody o Evropském hospodářském prostoru a ve Švýcarské konfederaci (dále jen „členský stát Evropské unie“), konzultuje s nimi svá stanoviska, zejména v případě výskytu pochybnosti o pravosti diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu, jímž příslušná osoba dokládá splnění podmínky předepsané kvalifikace, a informuje je o zjištěných porušeních právních předpisů v oblasti veterinární péče jejich členy, h) dbá, aby občan členského státu Evropské unie, jenž byl uznán způsobilým k výkonu veterinární léčebné a preventivní činnosti, si osvojil, případně prohloubil v rozsahu nezbytném pro její řádný výkon na území České republiky, znalost jazyka českého, i) prověřuje na vyžádání komory veterinárních lékařů nebo obdobné právnické osoby členského státu Evropské unie informace týkající se členů Komory a hostujících veterinárních lékařů, které by mohly mít dopad na zahájení nebo výkon jejich veterinární léčebné a preventivní činnosti v členském státě Evropské unie, a informuje tento orgán o učiněných zjištěních nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy byly příslušné skutečnosti zjištěny, a zároveň o přijatých opatřeních; Komora je povinna zajistit ochranu předávaných osobních údajů, j) vyřizuje podněty a stížnosti svých členů a rozhoduje o nich, pokud není tímto zákonem stanoveno jinak, ve lhůtě 30 dnů, ve zvlášť složitých případech do 60 dnů. (2) Komora je oprávněna a) vyjadřovat se k podmínkám požadovaným pro výkon odborných veterinárních činností, b) stanovovat podmínky pro výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti svých členů, c) vydávat v souladu s právem Evropských společenství1) 1a) osvědčení o splnění podmínek pro výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti stanovených zvláštním právním předpisem1a) 1b) (dále jen "osvědčení"); toto osvědčení vydává představenstvo Komory podle schváleného řádu pro udělování osvědčení na základě žádosti, která musí být vyřízena nejpozději do 30 dnů od jejího podání, d) c) řešit stížnosti na výkon povolání svých členů v rozporu s ustanovením odstavce 1 písm. a), e) d) uplatňovat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem, f) e) vyžadovat od svých členů doklady spojené s výkonem povolání,
182
g) f) vyjadřovat se k podmínkám a způsobu dalšího vzdělávání veterinárních lékařů, h) g) účastnit se provádění specializačních zkoušek, i) h) vydávat stanoviska k odborným problémům poskytování veterinární péče, výzkumu, školství a jiným oborům souvisejícím s veterinární problematikou, j) i) posuzovat a navrhovat opatření v oblasti výchovy a vzdělávání na školách veterinárního zaměření. (3) Proti rozhodnutí Komory ve věcech podle odstavce 2 písm. c) lze podat opravný prostředek. (4) O opravném prostředku rozhoduje soud. 1b) 1c) §3 (1) Komora spravuje svůj majetek a hospodaří podle ročního rozpočtu. (2) Příjmy Komory tvoří členské příspěvky, dotace, pokuty, dary a jiné příjmy. ČÁST DRUHÁ Členství v komoře §4 (1) Veterinární lékař, který vykonává na území České republiky veterinární léčebnou a preventivní činnost, musí být členem Komory, s výjimkou hostujícího veterinárního lékaře (§ 5a). Tato povinnost se nevztahuje na veterinárního lékaře, který vykonává veterinární léčebnou a preventivní činnost v oboru působnosti Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra. (2) Představenstvo Komory zapíše do seznamu členů Komory do 2 měsíců ode dne doručení písemné přihlášky žadatele, který a) předložil osvědčení o splnění podmínek pro výkon odborné veterinární činnosti podle § 2 odst. 2 písm. c), a) předložil doklad o splnění podmínek pro výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti podle veterinárního zákona, b) má plnou způsobilost k právním úkonům. (3) Představenstvo nezapíše do seznamu členů toho, komu bylo čestnou radou uloženo disciplinární opatření vyškrtnutí ze seznamu členů Komory, a to po dobu stanovenou v rozhodnutí o tomto disciplinárním opatření. (4) Veterinární lékař, který nebyl představenstvem zapsán do seznamu členů Komory, má právo domáhat se ochrany u soudu. (5) Komora vede seznam hostujících veterinárních lékařů (§ 5a), kteří oznámili výkon k veterinární léčbě. §5
183
Představenstvo vyškrtne ze seznamu členů Komory toho, a) kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého, b) kdo byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo komu byla způsobilost k právním úkonům omezena, c) kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin související s výkonem odborné veterinární činnosti, d) komu bylo čestnou radou uloženo disciplinární opatření podle § 17 odst. 1 písm. d), e) kdo písemně požádal o ukončení členství v Komoře. § 5a (1) Veterinární lékař z členského státu Evropské unie, který je usazen na území státním příslušníkem některého členského státu Evropské unie a na území České republiky hodlá vykonávat veterinární léčebnou a preventivní činnost dočasně nebo příležitostně (dále jen "hostující veterinární lékař"), nemusí být členem Komory, je však povinen Komoře předem oznámit výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti na území České republiky podle zákona o uznávání odborné kvalifikace1). K oznámení hostující veterinární lékař přiloží potvrzení osvědčující, že vykonává veterinární léčebnou a preventivní činnost ve státě svého usazení v souladu s jeho právními předpisy, a osvědčení, že splňuje kvalifikační předpoklady pro výkon této veterinární činnosti; tyto doklady nesmí být starší 12 měsíců. (2) Pokud veterinární lékař postupem podle odstavce 1 může ohrozit poskytnutí neodkladné veterinární léčebné nebo preventivní činnosti, je povinen přednostně zahájit výkon této veterinární činnosti a následně, bez zbytečného odkladu, jeho zahájení oznámit Komoře. (3) Oznámení podle odstavců 1 a 2 opravňuje hostujícího veterinárního lékaře k výkonu veterinární léčebné a preventivní činnosti v rámci podnikání po dobu uvedenou v oznámení, nejdéle však po dobu 2 měsíců. (4) (3) Komora informuje komoru veterinárních lékařů příslušného členského státu Evropské unie, v němž je hostující veterinární lékař usazen, o disciplinárním postihu, pokud ho této osobě uložila. (5) (4) Ustanovení o právech a povinnostech členů Komory se na hostujícího veterinárního lékaře vztahují obdobně, s výjimkou § 6 odst. 1 písm. a) a b) a § 6 odst. 2 písm. e) a § 6 odst. 3 písm. b). ČÁST TŘETÍ Práva a povinnosti členů komory §6 (1) Člen Komory má právo a) žádat o udělení osvědčení o splnění podmínek pro výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti,
184
b) volit a být volen do orgánů Komory, c) využívat služby poskytované Komorou, d) zaměstnávat další veterinární lékaře, kteří jsou členy Komory. (2) Člen Komory, který je podnikatelem, je povinen a) vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným obecně závaznými právními předpisy, b) vést průkaznou evidenci o výkonu své odborné veterinární činnosti, c) vést předepsanou účetní evidenci, d) uzavřít pojistnou smlouvu v rozsahu stanoveném Komorou, e) řádně platit stanovené příspěvky, f) oznámit Komoře každou změnu podmínek, za nichž bylo vydáno osvědčení podle § 2 odst. 2 písm. c). (3) Člen Komory, který není podnikatelem, je povinen a) vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným obecně závaznými právními předpisy, b) řádně platit stanovené příspěvky. §7 Osvědčení (1) Komora vydá členovi Komory na jeho žádost osvědčení, v němž uvede, a) zda splňuje kvalifikační předpoklady pro výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti [§ 2 odst. 2 písm. c)], popřípadě b) zda vykonává na území České republiky veterinární léčebnou a preventivní činnost v souladu s právními předpisy. (2) Osvědčení podle odstavce 1 vystavuje představenstvo Komory v souladu se schváleným řádem pro udělování osvědčení do 30 dnů ode dne podání žádosti. Osvědčení má platnost po dobu v něm uvedenou, nejdéle však 12 měsíců ode dne jeho vydání. (3) Uplatní-li Komora vůči držiteli osvědčení disciplinární postih podle § 17 odst. 1 písm. c) nebo d), zajistí současně dočasné nebo trvalé odnětí osvědčení podle odstavce 1, popřípadě podle písmene b). ČÁST ČTVRTÁ Orgány Komory §8 (1) Základním články Komory jsou sdružení veterinárních lékařů v okresech2) (dále jen "okresní sdružení"). Okresní sdružení se mohou slučovat a vytvářet společné orgány. (2) Okresní sdružení má tyto orgány 185
a) okresní shromáždění, b) okresní výbor, c) revizní komisi okresního sdružení. (3) Komora má tyto orgány a) sněm, b) představenstvo, c) prezidenta, d) revizní komisi, e) čestnou radu. (4) Funkce v orgánech Komory a okresních sdruženích jsou čestné; za jejich výkon je komorou vyplácena náhrada za ztrátu času a náhrada hotových výdajů včetně nákladů na cestovné. §9 (1) Okresní shromáždění členů Komory je nejvyšším orgánem okresního sdružení. (2) Právo účastnit se okresního shromáždění mají všichni členové Komory zapsaní v seznamu vedeném okresním sdružením. (3) Okresní výbor svolává okresní shromáždění nejméně jednou za rok; je povinen je svolat vždy, požádá-li o to písemně alespoň jedna třetina všech členů okresního sdružení nebo revizní komise okresního sdružení, a to nejpozději do dvou měsíců. (4) Okresní shromáždění se může platně usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina členů okresního sdružení. Rozhoduje prostou většinou hlasů. (5) Okresní shromáždění a) volí a odvolává okresní výbor, jeho předsedu a revizní komisi okresního sdružení; volební období je dvouleté, b) rozhoduje o sloučení okresního sdružení s jiným okresním sdružením, c) rozhoduje o pozastaveném rozhodnutí orgánu okresního sdružení. § 10 (1) Okresní výbor je řídícím a výkonným orgánem okresního sdružení. (2) Okresní výbor má 5 až 11 členů. (3) Okresní výbor a) vede seznam členů okresního sdružení, b) hospodaření s majetkem svěřeným okresnímu sdružení, c) spolupracuje s orgány státní správy a samosprávy. 186
§ 11 (1) Revizní komise okresního sdružení má 3 až 5 členů. Volí ze svých členů předsedu, který řídí její činnost. (2) Revizní komise okresního sdružení a) kontroluje činnosti okresního sdružení, b) pozastavuje rozhodnutí okresního výboru, je-li v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, řády a ostatními předpisy Komory. Pozastavené rozhodnutí předloží okresnímu shromáždění. (3) Předseda revizní komise okresního sdružení podává návrhy na zahájení disciplinárního řízení. § 12 (1) Nejvyšším orgánem Komory je sněm. (2) Právo účastnit se jednání sněmu mají všichni veterinární lékaři zapsaní v seznamu členů Komory. (3) Člen Komory může písemně pověřit jiného člena Komory, aby ho na sněmu zastupoval, tlumočil jeho názory a stanoviska a jeho jménem hlasoval. Zastoupený člen Komory se považuje za přítomného na sněmu. (4) Sněm zejména a) volí a odvolává tajným hlasováním z řad členů Komory členy představenstva, revizní komise a čestné rady; volební období je dvouleté, b) schvaluje organizační řád, volební řád, jednací řád, disciplinární řád a další stavovské předpisy, c) schvaluje rozpočet a hospodaření Komory, d) zřizuje sociální fond, případně jiné fondy a schvaluje pravidla jejich tvorby a používání, e) projednává a schvaluje zprávy o činnosti orgánů Komory, f) může změnit nebo zrušit rozhodnutí představenstva, g) stanoví výši registračního poplatku a členských příspěvků a jejich rozdělování, h) schvaluje výši náhrady za ztrátu času spojenou s výkonem funkcí v orgánech Komory. § 13 (1) Představenstvo je nejvyšším řídícím a výkonným orgánem Komory. (2) Představenstvo má 16 až 21 členů. Připravuje a svolává sněm Komory, provádí jeho usnesení a řeší všechny záležitosti Komory, jejichž řešení není vyhrazeno sněmu. 187
(3) Představenstvo Komory a) přijímá členy Komory, vede jejich seznam a informuje o zániku členství příslušný okresní výbor, b) vydává svým členům osvědčení o splnění podmínek k výkonu veterinární léčebné a preventivní činnosti, c) vede evidenci vydaných osvědčení, d) hospodaří s finančními prostředky Komory a spravuje její majetek, e) hospodaří se sociálním fondem Komory, popřípadě s jinými fondy Komory, f) pravidelně informuje své členy o činnosti orgánů Komory mezi zasedáními sněmu, g) schvaluje členy Komory do zkušebních a specializačních komisí, h) svolává sněm Komory nejméně jednou za rok; svolá sněm vždy, požádá-li o to alespoň jedna pětina členů Komory nebo požádá-li o to revizní komise, a to do dvou měsíců. (4) Představenstvo volí a odvolává tajným hlasováním prezidenta a viceprezidenta Komory. (5) Představenstvo se schází podle potřeby, nejméně však jednou za rok. § 14 (1) Prezident Komory zastupuje Komoru navenek. (2) Prezident Komory svolává a řídí jednání představenstva Komory. (3) Prezident Komory zastupuje viceprezident. § 15 (1) Revizní komise má nejméně 7 členů a volí tajným hlasováním ze svých členů předsedu revizní komise, který řídí její činnost. (2) Předseda revizní komise má právo účastnit se zasedání představenstva. Podává návrhy na zahájení disciplinárního řízení. (3) Revizní komise a) kontroluje plnění usnesení sněmu, činnost představenstva a hospodaření Komory, b) provádí kontrolu dodržování povinností stanovených obecně závaznými právními předpisy a stavovskými předpisy Komory, c) má právo pozastavit rozhodnutí orgánů Komory, pokud jsou v rozporu s obecně závaznými právními předpisy a se schválenými stavovskými předpisy Komory až do rozhodnutí sněmu.
188
(4) Při provádění kontrolní činnosti musí být členům revizní komise umožněn přístup ke všem dokladům Komory. Členové Komory jsou povinni předkládat na požádání členům revizní komise doklady podle § 6 odst. 2 a podávat k nim požadovaná vysvětlení. § 16 (1) Čestná rada má nejméně 9 členů. Funkce člena čestné rady je neslučitelná s funkcí člena jiného orgánu Komory. (2) Členové čestné rady volí ze svého středu předsedu a místopředsedu tajným hlasováním. (3) Předseda čestné rady organizuje a řídí činnost čestné rady. (4) Čestná rada projednává porušení povinností členy Komory, stížnosti členů a uděluje disciplinární opatření. ČÁST PÁTÁ Disciplinární řízení § 17 (1) Při závažném nebo opětovném porušení povinností může čestná rada uložit členu Komory některé z těchto disciplinárních opatření: a) písemné napomenutí, b) pokutu do výše 30 000 Kčs, c) podmíněné vyškrtnutí ze seznamu členů Komory, d) vyškrtnutí ze seznamu členů Komory až na dobu pěti let. (2) O uložení disciplinárního opatření rozhoduje čestná rada Komory v disciplinárním řízení zahájeném na návrh předsedy revizní komise nebo předsedy revizní komise okresního sdružení. (3) Návrh na zahájení disciplinárního řízení může být podán do dvou měsíců ode dne, kdy se předseda revizní komise nebo předseda revizní komise okresního sdružení o disciplinárním provinění dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. (4) Rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření musí být písemné a musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku. (5) Doručené rozhodnutí, kterým se disciplinární řízení končí a proti kterému se nelze odvolat, je v právní moci a je vykonatelné, s výjimkou uvedenou v odstavci 6. (6) Byla-li jako disciplinární opatření uložena pokuta, je třeba ji zaplatit do 15 dnů od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li rozhodnutí lhůtu delší nebo nestanoví-li rozhodnutí, že pokuta má být zaplacena ve splátkách. Rozhodnutí ukládající toto disciplinární opatření je vykonatelné, jakmile uplyne lhůta k plnění.
189
§ 18 (1) Proti rozhodnutí čestné rady Komory o uložení disciplinárního opatření podle § 17 odst. 1 písm. b), c) a d) lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. (2) Odvolání se považuje za podané včas, pokud bylo předáno alespoň poslední den lhůty uvedené v odstavci 1 k doručení vlastníkovi poštovní licence. Odvolání má odkladný účinek. (3) O odvolání rozhoduje tříčlenný senát ustanovený představenstvem Komory z členů představenstva (dále jen "odvolací senát Komory"). (4) Odvolací senát Komory v odvolacím řízení rozhodnutí zruší nebo odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. Zruší-li odvolací senát Komory odvoláním napadené rozhodnutí, vrátí jej čestné radě Komory k dalšímu řízení a rozhodnutí; senát čestné rady Komory je v tomto případě vázán právním názorem odvolacího senátu Komory. ČÁST ŠESTÁ § 19 Působnost Ministerstva zemědělství Komora je povinna do 30 dnů předložit Ministerstvu zemědělství veškeré stavovské předpisy přijaté jejími orgány. Má-li ministr zemědělství za to, že stavovský předpis Komory je v rozporu s ústavním nebo jiným zákonem, je oprávněn podat návrh na jeho zrušení soudem. § 20 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1991. -----------------------1) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 1) 1a) Směrnice Rady 78/1026/EHS ze dne 18. prosince 1978, která se týká vzájemného uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o předepsané kvalifikaci ve veterinárním lékařství, včetně opatření k usnadnění účinného výkonu práva zřizování a svobody poskytování služeb. Směrnice Rady 78/1027/EHS ze dne 18. prosince 1978, která se týká koordinace ustanovení právních a správních předpisů vzhledem k činnosti veterinárních lékařů. 1a) 1b) Zákon č. 166/1999 Sb. , o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. 1b) 1c) § 244 a násl. občanského soudního řádu . 2) Zákon č. 36/1960 Sb. , o územním členění státu.
190
(K části páté návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb. a zákona č. 131/2006 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ROSTLINOLÉKAŘSKÁ PÉČE HLAVA I ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ §1 Předmět úpravy (1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob, týkající se a) ochrany rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým organismům a poruchám , b) ochrany proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do České republiky z ostatních členských států Evropské unie a ze třetích zemí, proti jejich rozšiřování na území České republiky a proti zavlékání těchto škodlivých organismů na území ostatních členských států Evropské unie a třetích zemí, c) registrace, uvádění na trh, používání a kontroly přípravků na ochranu rostlin (dále jen "přípravky") a dalších prostředků na ochranu rostlin (dále jen "další prostředky"), d) uvádění na trh a kontroly účinných látek určených pro použití ve formě přípravků, e) omezování nepříznivého vlivu škodlivých organismů a použití přípravků a dalších prostředků na zdraví lidí, zvířat a na životní prostředí, f) uvádění na trh, používání a kontrolního testování mechanizačních prostředků na ochranu rostlin (dále jen "mechanizační prostředky"). (2) Zákon stanoví působnost správních úřadů na úseku rostlinolékařské péče, upravuje rozsah a výkon rostlinolékařského dozoru a nařizování mimořádných rostlinolékařských opatření, stanoví odborné rostlinolékařské činnosti a požadavky na odbornou způsobilost při jejich výkonu, náhradu nákladů za provedené odborné úkony a pokuty za porušování povinností stanovených tímto zákonem. §2
Základní pojmy (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) rostlinami živé rostliny a živé části rostlin včetně semen, přičemž za živé části rostlin se pokládají 1. plody v botanickém smyslu, s výjimkou plodů zmrazených na teplotu méně než mínus 18 st.C (dále jen "hluboce zmrazené"), 2. zelenina, s výjimkou hluboce zmrazené, 3. hlízy, cibule, oddenky a jiné podzemní části sloužící k rozmnožování, 4. řezané květiny, 5. větve s listy nebo jehlicemi, 6. uříznuté stromy s listy nebo jehlicemi, 7. listí nebo jehličí, 8. rostlinné buněčné a pletivové kultury, 9. živý pyl, 10. rouby, očka a řízky a 11. jiné části rostlin, které mohou být stanoveny postupem podle předpisu Evropských společenství 1a) , b) semeny podle písmene a) semena v botanickém smyslu s výjimkou těch, která nejsou určena k pěstování (dále jen "osivo"), c) rostlinnými produkty produkty rostlinného původu nezpracované nebo zpracované jednoduchým způsobem, jako je mletí, sušení nebo lisování, pokud nejsou rostlinami, d) jinými předměty předměty jiné než rostliny nebo rostlinné produkty, které mohou být nositeli škodlivých organismů a podléhají úředním opatřením, e) dřevem dřevo se zcela nebo částečně zachovaným přirozeným oblým povrchem, s kůrou nebo bez kůry, nebo ve formě třísek, štěpků, pilin, zbytků dřeva a dřevního odpadu; s výjimkou ustanovení vztahujících se k dovozu a uvádění na trh rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů stanovených prováděcím právním předpisem se dřevem rozumí též dřevo, které je ve formě výplně, prokladů, palet nebo obalového materiálu, používaných k přepravě předmětů všeho druhu za předpokladu, že představuje rostlinolékařské riziko, f) pěstováním činnosti spojené s umístěním rostlin, které zajišťují jejich další růst nebo rozmnožování, g) rostlinami určenými k pěstování rostliny vyseté nebo vysazené, určené k dalšímu pěstování nebo přesazení po jejich přemístění, nebo rostliny dosud nevysazené nebo nevyseté, určené k pěstování, h) kmenem nebo biotypem soubor jedinců jednoho druhu škodlivého organismu, který je geneticky ustálený a který se svými vlastnostmi liší od jiného geneticky ustáleného souboru jedinců téhož druhu, i) škodlivými organismy jakékoliv druhy, kmeny nebo biotypy rostlin, živočichů nebo původců chorob (například virů, bakterií, hub) škodící rostlinám nebo rostlinným produktům, j) poruchami rostlin škodlivé změny způsobené na rostlinách nebo rostlinných produktech nepříznivými fyzikálními a chemickými faktory, k) integrovanou ochranou rostlin objektivní a vhodné uplatňování kombinace metod biologických, biotechnologických, fyzikálních, chemických, pěstitelských a šlechtitelských, které omezuje použití chemických přípravků na minimum nezbytné pro udržení populace 192
škodlivých organismů na úrovních nižších, než při kterých způsobují ekonomicky nepřijatelnou škodu nebo ztrátu, l) monitoringem škodlivých organismů proces soustavného sledování výskytu škodlivých organismů a vyhodnocování souvisejících rizik, m) průzkumem výskytu škodlivých organismů úřední sledování prováděné příslušným orgánem na určitém území ve stanoveném období za účelem zjištění výskytu škodlivého organismu nebo k určení charakteristik jeho populace, n) rostlinolékařským pasem úřední doklad, který osvědčuje, že jím označené rostliny, rostlinné produkty nebo jiné předměty splňují ustanovení právních předpisů Evropských společenství 1) týkající se jejich uvádění na trh, a který je 1. v rámci Evropských společenství jednotně upraven pro různé druhy rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů, 2. stanoven příslušným úředním orgánem členského státu Evropské unie a 3. vydán na základě právního předpisu Evropských společenství,1) popřípadě podle tohoto zákona, určujícího podrobnosti postupu pro vydávání rostlinolékařských pasů, o) rostlinolékařským osvědčením mezinárodně uznávaný úřední dokument o původu a zdravotním stavu zásilky, p) oblastí prostou určitého škodlivého organismu území, ve kterém se tento škodlivý organismus nevyskytuje, což je úředně doloženo, a v němž, je-li to potřebné, se uplatňují úřední opatření k udržení tohoto stavu, q) eradikací použití vhodných opatření a postupů k eliminaci škodlivého organismu v určitém území, r) chráněnou zónou území, 1. ve kterém není původní nebo usídlený jeden nebo více škodlivých organismů stanovených právním předpisem Evropských společenství1) a usídlený v jedné nebo několika částech území Evropských společenství, a to přesto, že podmínky pro jeho usídlení jsou v tomto území vhodné, nebo 2. ve kterém hrozí nebezpečí usídlení škodlivého organismu na určité plodině v důsledku příznivých ekologických podmínek, přestože tento organismus není na území Evropských společenství původní ani usídlený, a které bylo uznáno Evropskou komisí (dále jen "Komise") postupem stanoveným právním předpisem Evropských společenství;1) škodlivý organismus je považován za usídlený v určité oblasti, je-li známo, že se v ní vyskytuje a nebylo přijato žádné úřední opatření k jeho eradikaci anebo pokud se toto opatření ukázalo jako neúčinné nejméně ve dvou po sobě následujících letech, s) nárazníkovou zónou území, ve kterém se určitý škodlivý organismus nevyskytuje nebo se proti němu provádějí úřední opatření a které přiléhá k oblasti prosté určitého škodlivého organismu nebo ke chráněné zóně nebo k území, na které se vztahují úřední opatření z důvodu výskytu škodlivého organismu, t) místem produkce areál, objekt, pozemek a jejich příslušenství nebo jejich soubor, využívaný jako samostatná produkční jednotka včetně navazujícího vybavení a zařízení,
193
u) členským státem Evropské unie členský stát Evropské unie, smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarská konfederace (dále jen „členský stát Evropské unie“), u) v) třetí zemí země, která není členským státem Evropské unie, Ceuta a Melilla, v) w) úředním prohlášením nebo opatřením prohlášení nebo opatření učiněné nebo přijaté 1. v případech týkajících se vystavování rostlinolékařských osvědčení a rostlinolékařských osvědčení pro reexport v listinné nebo elektronické podobě zástupci úřední organizace ochrany rostlin třetí země nebo jinými odborně způsobilými státními úředníky touto organizací pověřenými; 2. ve všech ostatních případech buď osobami uvedenými v bodě 1 nebo kvalifikovanými zaměstnanci jednoho z odpovědných úředních orgánů členského státu Evropské unie za předpokladu, že tito zaměstnanci nejsou osobně zainteresováni na výsledcích jimi přijatých opatření. (2) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí a) uváděním na trh obchodní skladování, nabízení k prodeji, prodej nebo jakýkoliv jiný způsob převodu rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů na jinou osobu na území Evropských společenství v rámci podnikání; za uvádění na trh se nepovažuje dovoz a vývoz do třetích zemí, b) zásilkou množství zboží, které se vyváží z České republiky do třetí země nebo dováží ze třetí země do České republiky nebo prováží2) přes Českou republiku, a na které se vztahuje jediný doklad potřebný k řízení před celním úřadem nebo k jinému řízení, například rostlinolékařské osvědčení nebo jiný dokument či označení zboží; zásilka může být složena z jedné nebo více partií, c) partií množství jedné komodity, které je identifikovatelné podle stejnorodého složení a původu, d) dovozcem fyzická nebo právnická osoba, která sama nebo prostřednictvím jiné fyzické nebo právnické osoby dopravuje zásilku ze třetí země přes státní hranice České republiky s výjimkou přímého tranzitu,2) e) reexportem vývoz rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů, které nebyly vypěstovány nebo vyrobeny na území Evropských společenství, do třetích zemí, f) pěstebním substrátem jakýkoliv materiál, ve kterém rostou kořeny rostlin nebo je k tomuto účelu určený, g) přípravky účinné látky nebo upravené látky obsahující jednu nebo více účinných látek, upravené do formy, v níž jsou poskytovány uživateli, a určené 1. k ochraně rostlin nebo rostlinných produktů proti škodlivým organismům nebo k zabránění působení těchto organismů, 2. k ovlivňování životních pochodů rostlin jinak než jako živiny, například regulátory růstu, 3. ke konzervaci rostlinných produktů, pokud tyto látky nebo produkty nepodléhají jiným předpisům Evropských společenství, nebo 194
4. k ničení nežádoucích rostlin nebo jejich částí, potlačování nežádoucího růstu rostlin nebo předcházení takovému růstu, h) látkami chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo vyrobené, včetně nečistot, které nevyhnutelně vyplývají z výrobního procesu, i) účinnými látkami látky nebo mikroorganismy včetně virů, které obecně nebo specificky působí proti škodlivým organismům nebo na rostliny, části rostlin nebo rostlinné produkty, j) upravenými látkami směsi nebo roztoky složené ze dvou nebo více látek, z nichž alespoň jedna je účinnou látkou určenou pro použití jako přípravek, k) novou účinnou látkou účinná látka, která nebyla na trhu 1. v Rakousku, Finsku, Islandu, Norsku, Švédsku a Lichtenštejnsku 1. července 1994 a dříve, 2. v jiných státech, než je uvedeno pod bodem 1, které tvoří Evropský hospodářský prostor, 3) 26. července 1993 a dříve, 3. v České republice a dalších státech, které přistoupily k Evropské unii 1. května 2004, před tímto datem, l) starou účinnou látkou účinná látka, která byla na trhu 1. v Rakousku, Finsku, Islandu, Norsku, Švédsku a Lichtenštejnsku 1. července 1994 a dříve, 2. v jiných státech, než je uvedeno pod bodem 1, které tvoří Evropský hospodářský prostor,3) 26. července 1993 a dříve, 3. v České republice a dalších státech, které přistoupily k Evropské unii 1. května 2004, před tímto datem, m) seznamem účinných látek seznam, do něhož, na základě rozhodnutí příslušného orgánu Evropských společenství po předcházejícím hodnocení členskými státy Evropské unie, jsou zařazeny účinné látky uznané za způsobilé k použití v ochraně rostlin na území Evropských společenství při dodržování podmínek tímto rozhodnutím stanovených,4) n) reziduem přípravku jedna nebo více látek nacházejících se po použití přípravku v rostlinách nebo na nich, v produktech rostlinného původu nebo na nich, v poživatelných produktech zvířat nebo kdekoliv v životním prostředí, včetně jejich metabolitů a produktů vznikajících při jejich rozpadu nebo reakčním procesu, o) životním prostředím voda, vzduch, půda, volně žijící druhy živočichů, planě rostoucí druhy rostlin a vzájemné vztahy mezi nimi, jakož i jejich vztahy s ostatními živými organismy, p) zvířetem druh zvířete obvykle krmený a chovaný člověkem nebo určený k lidské výživě, q) šarží množství výrobku vyrobeného nebo připraveného v jednom výrobním cyklu a postupu anebo zhomogenizovaného během přípravy nebo výroby; základním znakem šarže je její stejnorodost,
195
r) správnou praxí v ochraně rostlin využití postupů zahrnujících 1. preventivní agronomická a agrotechnická opatření, 2. použití přípravků a dalších prostředků jen v případech plně zdůvodnitelných výskytem škodlivých organismů nebo poruch a podmínkami pro vznik škod, 3. přednostní používání přípravků, které představují minimální rizika ohrožení zdraví lidí a zvířat a životního prostředí, 4. používání přípravků a dalších prostředků v souladu s údaji uvedenými na jejich obalech nebo v příbalové dokumentaci, s) vstupním místem místo, na kterém rostliny, rostlinné produkty nebo jiné předměty poprvé vstupují na celní území Evropských společenství: v případě letecké dopravy letiště, v případě námořní nebo říční dopravy přístav, v případě železniční dopravy železniční stanice, v případě ostatní dopravy sídlo celního úřadu, v jehož územní působnosti se překračuje pozemní hranice Evropských společenství směrem na jejich území, t) úřadem vstupního místa úřad v členském státě Evropské unie, jemuž podléhá vstupní místo, u) úřadem místa určení úřad v členském státě Evropské unie v územní působnosti celního úřadu určení, v) celním úřadem vstupního místa úřad vstupního místa definovaného pod písmenem s), w) celním úřadem určení úřad místa určení podle předpisu Evropských společenství4a) , x) celně schváleným zacházením nebo použitím celně schválené určení uvedené v předpisu Evropských společenství4b) , y) tranzitem doprava zboží, které podléhá dohledu celních orgánů, z jednoho místa na druhé v celním území Evropských společenství, jak je uvedeno v předpisu Evropských společenství4c) a jak to odpovídá Úmluvě o společném tranzitním režimu mezi zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a Evropským hospodářským společenstvím4d). ----------------------1) Směrnice Komise 92/70/EHS ze dne 30. července 1992, kterou se stanoví pravidla pro průzkumy prováděné za účelem uznávání chráněných zón ve Společenství. Směrnice Komise 92/90/EHS ze dne 3. listopadu 1992 o stanovení povinností výrobců a dovozců rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů a o stanovení podrobností pro jejich registraci. Směrnice Komise 92/105/EHS ze dne 3. prosince 1992 stanovující míru standardizace rostlinolékařských pasů, užívaných pro přemísťování určitých rostlin, rostlinných produktů nebo jiných předmětů uvnitř Společenství a stanovující podrobné postupy při vydávání těchto rostlinolékařských pasů a podmínky a podrobné postupy pro jejich nahrazování. Směrnice Komise 93/50/EHS ze dne 24. června 1993, kterou se upřesňují určité rostliny neuvedené v příloze V, části A směrnice Rady č. 77/93/EHS, jejichž producenti nebo sklady či expediční střediska v produkčních oblastech těchto rostlin musejí být zapsáni do úředního registru. Směrnice Komise 93/51/EHS ze dne 24. června 1993, kterou se stanoví pravidla pro přemísťování určitých rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů přes chráněnou zónu a pro přemísťování těchto rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů v rámci chráněné zóny, ze které pocházejí.
196
Směrnice Komise 94/3/ES ze dne 21. ledna 1994 stanovující postup při oznamování zadržení zásilek a škodlivých organismů ze třetích zemí, představujících bezprostřední fytosanitární ohrožení. Směrnice Komise 95/44/ES ze dne 26. července 1995, kterou se stanovují podmínky, na základě kterých je možno určité škodlivé organismy, rostliny, rostlinné produkty a jiné předměty uvedené v přílohách I - V Směrnice Rady 77/93/EHS dovézt do nebo přemísťovat v rámci Společenství nebo určitých chráněných zón pro pokusné a vědecké účely nebo pro práci ve šlechtění odrůd. Směrnice Komise 97/46/ES ze dne 25. července 1997 doplňující směrnici 95/44/ES, kterou se stanovují podmínky, na základě kterých je možno určité škodlivé organismy, rostliny, rostlinné produkty a jiné předměty uvedené v přílohách I - V Směrnice Rady 77/93/EHS dovézt do nebo přemísťovat v rámci Společenství nebo určitých chráněných zón pro pokusné a vědecké účely nebo pro práci ve šlechtění odrůd. Směrnice Komise 98/22/ES ze dne 15. října 1998 stanovující minimální požadované podmínky pro provádění rostlinolékařských kontrol rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů pocházející ze třetích zemí pro kontrolní místa jiná než místa určení. Směrnice Rady 2000/29/ES ze dne 8. května 2000 o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivým rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich šíření na území Společenství. Směrnice Rady 2002/89/ES ze dne 28. listopadu 2002, kterou se mění směrnice 2000/29/ES o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivým rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich šíření na území Společenství. Směrnice Komise 2004/103/ES ze dne 7. října 2004 o kontrolách totožnosti a rostlinolékařských kontrolách rostlin, rostlinných produktů nebo jiných předmětů uvedených v části B přílohy V směrnice Rady 2000/29/ES, které lze provádět jinde než ve vstupním místě do Společenství nebo v místě v jeho blízkosti, a o podmínkách souvisejících s těmito kontrolami. Směrnice Rady 91/414/EHS z 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh. Směrnice Rady 97/57/ES z 22. září 1997 o stanovení přílohy VI Směrnice 91/414/EHS o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh. Směrnice Rady 79/117/EHS z 21. prosince 1978 o zákazu uvádění na trh a používání přípravků na ochranu rostlin s obsahem některých účinných látek. 1a) Článek 18 odst. 2 směrnice Rady 2000/29/ES ze dne 8. května 2000 o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství, ve znění směrnice Rady 2002/89/ES ze dne 28. listopadu 2002, kterou se mění směrnice 2000/29/ES o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich šíření na území Společenství. 2) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění. Úmluva o společném tranzitním režimu mezi zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a Evropským hospodářským společenstvím, v platném znění, vyhlášená pod č. 179/1996 Sb. 3) Dohoda o Evropském hospodářském prostoru podepsaná v Portu 2. května 1992, ve znění protokolu podepsaného v Bruselu 7. března 1993. 4) Příloha I ke Směrnici 91/414/EHS. 4a) Článek 340b odst. 3 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění. 4b) Článek 4 bod 15 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92. 4c) Článek 91 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92. 4d) Úmluva o společném tranzitním režimu mezi zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a Evropským hospodářským společenstvím, v platném znění, vyhlášená pod č. 179/1996 Sb.
*** 197
HLAVA VIII ODBORNÁ ZPŮSOBILOST K VÝKONU ODBORNÉ ROSTLINOLÉKAŘSKÉ ČINNOSTI § 81 Odborné rostlinolékařské činnosti (1) Odborné rostlinolékařské činnosti jsou zejména a) monitoring, průzkum a prognóza výskytu škodlivých organismů, b) hodnocení vlastností přípravků, účinných látek a dalších prostředků a hodnocení a přezkušování technologické způsobilosti mechanizačních prostředků, c) rostlinolékařská diagnostika, d) rostlinolékařská kontrola rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů uváděných na trh, dovážených nebo vyvážených, e) stanovení opatření proti zavlékání, rozšiřování a k potlačování určitých škodlivých organismů, f) rostlinolékařský dozor, g) řízení, popřípadě provádění ošetřování rostlin a rostlinných produktů, půdy, objektů nebo jiných předmětů proti škodlivým organismům, h) monitoring nežádoucích vedlejších účinků přípravků na složky životního prostředí včetně rezistence škodlivých organismů, i) odborné poradenství a zkušebnictví v ochraně rostlin, j) výzkum v oblasti rostlinolékařské péče. (2) Odborné rostlinolékařské činnosti vykonávají a) rostlinolékařská správa v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až f), h) a i), pokud jsou tyto činnosti spojené s výkonem státní správy, b) fyzické nebo právnické osoby pověřené ministerstvem podle § 71 odst. 1 písm. b) a c) nebo rostlinolékařskou správou podle § 72 odst. 5 písm. i) v případě některých činností uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), h), i) a j), c) fyzické nebo právnické osoby vykonávající činnosti podle odstavce 1 písm. c), g) a i) v rámci živnostenského podnikání nebo jako součást zemědělské výroby, popřípadě lesního hospodářství,
198
d) osoby poskytující odbornou pomoc fyzickým nebo právnickým osobám podle § 5 odst. 2. § 82 Odborná způsobilost při výkonu státní správy (1) Odbornou rostlinolékařskou činnost na ministerstvu a v rostlinolékařské správě mohou vykonávat osoby, které a) splňují podmínky odborné kvalifikace podle odstavce 2 (dále jen "rostlinolékaři"), b) vykonávají specializované odborné činnosti v rámci rostlinolékařské péče a mají pro tyto činnosti odpovídající odbornou kvalifikaci v jiném oboru. (2) Rostlinolékaři musí být a) absolventy akreditovaných magisterských nebo doktorských studijních programů uskutečňovaných vysokými školami,59) které poskytují vysokoškolské vzdělání v oblasti zemědělství nebo přírodních věd zaměřené na rostlinolékařství nebo ochranu rostlin, nebo b) absolventy programů celoživotního vzdělávání uskutečňovaných vysokými školami60) v oblasti zemědělství nebo přírodních věd zaměřené na rostlinolékařství nebo ochranu rostlin a určené pro absolventy akreditovaných studijních programů, které poskytují vysokoškolské vzdělání v oblastech a zaměřeních studia, které nejsou uvedeny v písmenu a), nebo c) držiteli vědecké hodnosti v oboru rostlinolékařství nebo ochrany rostlin. (3) Osoby s nižším stupněm odborného vzdělání, než je uvedeno v odstavci 2, které a) jsou absolventy akreditovaných bakalářských studijních programů uskutečňovaných vysokými školami,59) které poskytují vysokoškolské vzdělání v oblasti zemědělství nebo přírodních věd zaměřené na rostlinolékařství nebo ochranu rostlin, nebo b) mají úplné střední odborné nebo vyšší odborné vzdělání v oboru rostlinolékařství nebo ochrany rostlin, pěstitelství, zahradnictví, chmelařství, lesnictví nebo vinohradnictví, mohou na ministerstvu a v rostlinolékařské správě vykonávat odborné činnosti spojené s rostlinolékařským dozorem a přípravou podkladů pro správní řízení jen pod přímým vedením a odpovědností rostlinolékaře. (4) Státní správu na úseku rostlinolékařské péče stanovenou tímto zákonem pro obecní úřady mohou vykonávat osoby, které prokáží osvědčením zvláštní odbornou způsobilost.61) (5) Za odborně způsobilé pro výkon státní správy na úseku rostlinolékařské péče se považují též a) absolventi zahraničních vysokých škol, kteří získali osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání podle zvláštního zákona62) v oblastech a zaměřeních studia uvedených v odstavci 2 písm. a), nebo
199
b) osoby, které získaly kvalifikaci k této odborné činnosti v jiném členském státě Evropské unie.63) (6) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na znalosti a dovednosti rostlinolékaře. § 83 Atestační studium (1) Výkon některých vedoucích a specializovaných funkcí v odborných útvarech rostlinolékařské správy vyžaduje atestační studium, které probíhá ve dvou částech: atestaci I. stupně a atestaci II. stupně. (2) Prováděcí právní předpis stanoví organizaci, obsah a formy atestačního studia a funkční místa, která mohou zastávat pouze zaměstnanci rostlinolékařské správy, kteří získali atestaci příslušného stupně. § 84 Odborná způsobilost osob pověřených ministerstvem nebo rostlinolékařskou správou a osob poskytujících odbornou pomoc fyzickým a právnickým osobám (1) Na osoby vykonávající některé odborné rostlinolékařské činnosti na základě pověření ministerstva podle § 71 odst. 1 písm. b) a c) nebo rostlinolékařské správy podle § 72 odst. 5 písm. i) a na osoby poskytující odbornou pomoc podle § 5 se vztahují ustanovení § 82 obdobně. (2) Osoby uvedené v odstavci 1 musí příslušnou činnost vykonávat v prostředí a za podmínek, které podle odborného posudku rostlinolékařské správy odpovídají druhu a rozsahu této činnosti. (3) Jde-li o právnickou osobu, musí podmínku odborné způsobilosti splňovat její odborný zástupce. (4) Státní příslušníci členských států Evropské unie, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, mohou činnost uvedenou v odstavci 1 vykonávat na území České republiky příležitostně nebo dočasně na základě ověření odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace63). Pro tyto osoby platí obdobně práva a povinnosti držitelů povolení podle ustanovení hlavy VIII zákona o uznávání odborné kvalifikace63). § 85 Odborná způsobilost pro živnostenské podnikání na úseku rostlinolékařské péče (1) Živnostensky podnikat12) v oboru diagnostická, zkušební a poradenská činnost v ochraně rostlin mohou jen osoby, které a) splňují podmínky odborné kvalifikace rostlinolékaře podle § 82 odst. 2 nebo § 82 odst. 3 písm. a),
200
b) mají úplné střední odborné nebo vyšší odborné vzdělání zaměřené na rostlinolékařství nebo ochranu rostlin a nejméně pětiletou odbornou praxi stejného zaměření. (2) Živnostensky podnikat12) v oboru ošetřování rostlin, rostlinných produktů, půdy, objektů, popřípadě jiných předmětů proti škodlivým organismům přípravky, biocidními přípravky a v oboru kontrolní testování mechanizačních prostředků mohou jen osoby, které a) mají odbornou způsobilost stanovenou v odstavci 1, b) mají úplné střední odborné nebo vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání jiné, než je uvedeno v odstavci 1, a odbornou praxi; zaměření studia a délku odborné praxe stanoví prováděcí právní předpis. § 86 Odborná způsobilost pro nakládání s přípravky (1) Fyzická nebo právnická osoba, která při podnikatelské činnosti přípravky skladuje, prodává spotřebitelům,64) používá nebo přímo aplikuje anebo poskytuje poradenství, jímž se ovlivňuje používání přípravků (dále jen "zacházení s přípravky"), musí mít výkon těchto činností zabezpečen odborně způsobilou fyzickou osobou, která je u ní v zaměstnaneckém poměru nebo jiném smluvním vztahu a nebo musí mít tuto odbornou způsobilost sám podnikatel. Toto ustanovení se nevztahuje na drobný prodej přípravků v malospotřebitelském balení a skladování přípravků distributory, pokud tito zároveň neposkytují poradenství, jímž se ovlivňuje používání přípravků. (2) Odborně způsobilou fyzickou osobou v případě a) přípravků označených na základě rozhodnutí o jejich registraci jako vysoce toxické je osoba, která má odbornou způsobilost požadovanou podle zvláštního zákona,65) b) zacházení s přípravky při živnostenském podnikání nebo jako součásti zemědělské výroby, popřípadě lesního hospodářství, nebo při prodeji přípravků a současném poskytování poradenství, jímž se ovlivňuje jejich používání, je osoba, která 1. splňuje podmínky odborné způsobilosti podle § 82 odst. 2, nebo 2. má platné osvědčení o odborné způsobilosti pro zacházení s přípravky získané na základě úspěšně vykonané zkoušky před komisí podle odstavce 5 písm. a) nebo po absolvování odborného kurzu správné praxe v ochraně rostlin a bezpečného zacházení s přípravky a úspěšně vykonané zkoušky v rámci tohoto kurzu, c) hubení škodlivých organismů v potravinářských nebo zemědělských objektech s použitím přípravků na ochranu rostlin nebo biocidních přípravků je osoba odborně způsobilá podle písmene b), která získala osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace v zemědělských a potravinářských objektech podle zvláštního zákona66) . (3) Odborně způsobilá fyzická osoba podle odstavce 2 písm. b) a c) a) odpovídá fyzické nebo právnické osobě uvedené v odstavci 1 za dodržování pravidel správné praxe v ochraně rostlin a bezpečného zacházení s přípravky, která omezují na
201
nejnižší míru rizika jejich vedlejších nepříznivých účinků na zdraví lidí a zvířat a na životní prostředí, b) zajistí každoročně proškolení osob, které budou přímo zacházet s přípravky, o pravidlech uvedených pod písmenem a); o proškolení pořídí zápis a zajistí jeho uchování po dobu nejméně 3 let, c) seznámí před zahájením prací s každým přípravkem osoby, které s ním budou přímo zacházet, s vlastnostmi a účinky tohoto přípravku a se způsoby jeho správného a bezpečného použití, d) může zastupovat fyzickou nebo právnickou osobu uvedenou v odstavci 1 při jednáních s příslušnými orgány státní správy ve věcech použití přípravků. (4) Odborné kurzy k získání znalostí správné praxe v ochraně rostlin a bezpečného zacházení s přípravky pořádají vzdělávací zařízení, která k tomu pověřuje na návrh rostlinolékařské správy ministerstvo v souladu s ustanovením § 5 odst. 1. Jde-li o znalosti týkající se ochrany zdraví23a) lidí, jsou v této věci oprávněny orgány ochrany veřejného zdraví. (5) Žádost o provedení zkoušky odborné způsobilosti se podává u rostlinolékařské správy. Rostlinolékařská správa a) zřizuje po dohodě s místně příslušnými orgány ochrany veřejného zdraví23a) komise pro přezkušování odborné způsobilosti pro zacházení s přípravky a vydává příslušná osvědčení fyzickým osobám, které zkoušku úspěšně vykonaly, a to s platností na dobu 5 let ode dne vykonání zkoušky, b) vede evidenci pověřených vzdělávacích zařízení, uskutečněných zkoušek a vydaných osvědčení. (6) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o provedení zkoušky odborné způsobilosti, složení zkušební komise, podmínky konání zkoušky, požadavky na znalosti zkoušených, způsob vydávání a náležitosti osvědčení o odborné způsobilosti, obsah a rozsah odborného kurzu správné praxe v ochraně rostlin a bezpečného zacházení s přípravky a požadavky na vzdělávací zařízení pověřená pořádáním těchto kurzů. (7) Odstavce 1 až 6 se vztahují na biocidní přípravky obdobně. (8) Za odborně způsobilou osobu podle odstavce 2 písm. b) se rovněž považují státní příslušníci členských států Evropské unie, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, vykonávající na území České republiky příležitostně nebo dočasně činnost zacházení s přípravky na základě ověření odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace63). Pro tyto osoby platí obdobně práva a povinnosti držitelů povolení podle ustanovení hlavy VIII zákona o uznávání odborné kvalifikace63). ------------------------------------------------12) Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 23a) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
202
59) § 44 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb. 60) § 60 zákona č. 111/1998 Sb. 61) § 21 až 26 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů. 62) § 89 a 90 zákona č. 111/1998 Sb. 63) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace). 63) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 64) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 65) § 44b zákona č. 258/2000 Sb. 66) § 58 zákona č. 258/2000 Sb.
***
203
(K části šesté návrhu zákona)
Platné znění zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb., zákona č. 275/1994 Sb. a zákona 224/2003 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON České národní rady o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ §1 Tento zákon upravuje a) postavení, práva a povinnosti autorizovaných architektů, b) postavení, práva a povinnosti autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, c) způsob a podmínky udělování autorizace, d) vznik, pravomoc a působnost České komory architektů a České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen "Komora"), e) podmínky pro výkon vybraných činností ve výstavbě v souladu s právem Evropských společenství. 1) §1 Tento zákon upravuje a) postavení, práva a povinnosti autorizovaných architektů, b) postavení, práva a povinnosti autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, c) způsob a podmínky udělování autorizace, d) vznik, pravomoc a působnost České komory architektů a České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „Komora“) a e) podmínky pro výkon vybraných činností ve výstavbě v souladu s právem Evropských společenství1). §2
(1) Autorizací se pro účely tohoto zákona rozumí oprávnění fyzických osob k výkonu odborných činností ve výstavbě. (2) Autorizace v příslušném oboru, popřípadě specializaci podle tohoto zákona opravňuje k výkonu vybraných činností 1a) ve výstavbě. Autorizace není podmínkou pro výkon těchto činností osobami uvedenými v části šesté tohoto zákona. (3) Osoby, kterým byla udělena autorizace podle tohoto zákona (dále jen "autorizované osoby"), jsou povinny vykonávat svoji činnost v souladu s tímto zákonem. (4) Autorizace podle tohoto zákona je zvláštní podmínkou provozování živnosti. 2) (5) Právnické a fyzické osoby podnikající podle příslušných předpisů 3) mohou vykonávat vybrané činnosti ve výstavbě pouze tehdy, zajišťují-li výkon těchto činností autorizovanými osobami podle tohoto zákona, pokud tento zákon nestanoví jinak . ČÁST DRUHÁ AUTORIZACE §3 Autorizovanými osobami ve smyslu tohoto zákona jsou a) autorizovaný architekt, b) autorizovaný inženýr, c) autorizovaný technik. §4 Autorizovaný architekt (1) Autorizovaný architekt je ten, komu byla udělena autorizace podle tohoto zákona a je zapsán v seznamu autorizovaných architektů vedeném Českou komorou architektů. (2) Česká komora architektů uděluje osobám podle odstavce 1 autorizaci pro obory a) pozemní stavby, b) územní plánování, c) zahradní a krajinářské úpravy. (3) Osobám, které splňují podmínky pro autorizaci ve všech oborech podle odstavce 2, udělí Česká komora architektů autorizaci bez specifikace oboru. Tato autorizace opravňuje k výkonu činností v oborech podle odstavce 2 písm. a) až c). §5 Autorizovaný inženýr a autorizovaný technik (1) Autorizovaný inženýr je ten, komu byla udělena autorizace podle tohoto zákona a je zapsán v seznamu autorizovaných inženýrů vedeném Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. 205
(2) Autorizovaný technik je ten, komu byla udělena autorizace podle tohoto zákona a je zapsán v seznamu autorizovaných techniků vedeném Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. (3) Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě uděluje osobám podle odstavců 1 a 2 autorizaci pro obory a) pozemní stavby, b) dopravní stavby, c) stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, d) mosty a inženýrské konstrukce, e) technologická zařízení staveb, f) technika prostředí staveb, g) statika a dynamika staveb, h) městské inženýrství, i) geotechnika. j) požární bezpečnost staveb, k) stavby pro plnění funkce lesa. §6 Komory jsou oprávněny stanovit dílčí specializace v rámci oborů podle § 4 a 5. V těchto specializacích rovněž udělují autorizaci. Udělování autorizace §7 (1) Komora udělí na podkladě písemné žádosti autorizaci tomu, kdo a) je občanem České republiky, nebo b) je státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie než České republiky (dále jen "jiný členský stát") a b) je státním příslušníkem členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace (dále jen „členský stát“) nebo jeho rodinným příslušníkem3a), nebo je státním příslušníkem jiného než členského státu, pokud mu 1. v České republice nebo jiném členském státě bylo přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství3b), 2. v České republice byl povolen pobyt za účelem vědeckého výzkumu3c), 3. byl v České republice udělen azyl nebo doplňková ochrana, nebo je rodinným příslušníkem osoby uvedené v bodě 1 nebo 2, pokud mu byl na území České
206
republiky povolen dlouhodobý pobyt3d) nebo ochrana za účelem sloučení rodiny3e),
udělen azyl nebo doplňková
4. v České republice nebo jiném členském státě byl povolen pobyt za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby3f), 5. v České republice nebo jiném členském státě byl povolen pobyt, protože je obětí obchodování s lidmi nebo obdržel pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a spolupracuje s příslušnými orgány3g), a c) je plně způsobilý k právním úkonům, d) je bezúhonný, e) získal požadované vzdělání, f) vykonal odbornou praxi v předepsané délce, g) úspěšně složil zkoušku odborné způsobilosti, h) složil předepsaný slib. (2) Ke zkoušce odborné způsobilosti Komora připustí do šesti měsíců od obdržení písemné žádosti každého uchazeče, který splnil podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a) až f). (3) Komora umožní složení předepsaného slibu každému uchazeči o autorizaci, který splnil podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a) až g), a to nejpozději do jednoho měsíce od úspěšného složení zkoušky odborné způsobilosti. (4) Autorizace se uděluje ke dni složení předepsaného slibu. (5) Komu nebyla autorizace udělena pro nesplnění podmínek podle odstavce 1, může o udělení autorizace znovu požádat po uplynutí nejméně jednoho roku. (6) Osoba, které byla odejmuta autorizace podle § 10 odst. 2 písm. b), může požádat o udělení autorizace nejdříve po uplynutí tří let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o odejmutí autorizace. §8 (1) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen a) pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s výkonem odborné činnosti podle tohoto zákona, b) pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k osobě žadatele o udělení autorizace je obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu při výkonu činnosti autorizované osoby. (2) Vzděláním podle § 7 odst. 1 písm. e) se pro jednotlivé druhy autorizace rozumí: a) vysokoškolské vzdělání3a) 3h) získané studiem v oblasti architektury pro autorizaci podle § 3 písm. a) v bakalářském studijním programu trvajícím nejméně čtyři roky nebo magisterském studijním programu,
207
b) vysokoškolské vzdělání3a) získané studiem v příslušných studijních oborech pro autorizaci podle § 3 písm. b) v bakalářském studijním programu trvajícím nejméně čtyři roky nebo magisterském studijním programu, c) vysokoškolské vzdělání3a) 3h) získané studiem v příslušných studijních oborech pro autorizaci podle § 3 písm. c) v bakalářském nebo magisterském studijním programu, anebo střední či vyšší odborné vzdělání.3b) 3i) (2) Vzděláním podle § 7 odst. 1 písm. e) se pro jednotlivé druhy autorizace rozumí: a) pro autorizaci podle § 3 písm. a) vysokoškolské vzdělání3h) získané studiem v oblasti architektury v magisterském studijním programu; pro autorizaci pro obor uvedený v § 4 odst. 2 písm. a) musí vzdělání splňovat podmínky uvedené v bodech 1.2 a 1.3 přílohy, b) pro autorizaci podle § 3 písm. b) vysokoškolské vzdělání3h) získané studiem ve studijním oboru v oblasti uvedené v § 5 odst. 3 nebo příbuzném studijním oboru v bakalářském studijním programu se standardní dobou studia nejméně čtyři roky nebo v magisterském studijním programu, c) pro autorizaci podle § 3 písm. c) vysokoškolské vzdělání3h) získané studiem ve studijním oboru v oblasti uvedené v § 5 odst. 3 nebo příbuzném studijním oboru, v bakalářském studijním programu nebo magisterském studijním programu, anebo střední či vyšší odborné vzdělání obdobného studijního směru3i). (3) Komora může ve zdůvodněných případech uznat za vzdělání podle odstavce 2 též vzdělání příbuzného oboru nebo směru. (4) Komora může ve výjimečných případech podložených zejména úspěšnou odbornou činností uchazeče povolit výjimku z předepsaného vzdělání. (5) Komora může v odůvodněných případech povolit výjimku z požadavku podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b). (5) (6) Délka odborné praxe podle § 7 odst. 1 písm. f) se pro jednotlivé druhy, popřípadě obory autorizace předepisuje takto: a) nejméně tři roky pro autorizaci v oborech podle § 4 odst. 2, je-li uchazeč absolventem magisterského studijního programu, nejméně pět let, je-li uchazeč absolventem bakalářského studijního programu nebo jiného příbuzného vzdělání, b) nejméně tři roky pro autorizaci v oborech podle § 5 odst. 1, je-li uchazeč absolventem magisterského studijního programu, nejméně pět let, je-li uchazeč absolventem bakalářského studijního programu nebo jiného příbuzného vzdělání, c) nejméně tři roky pro autorizaci v oborech podle § 5 odst. 2, pokud má uchazeč požadované vysokoškolské vzdělání magisterského nebo bakalářského studijního programu, a nejméně pět roků, pokud má uchazeč požadované středoškolské vzdělání. (6) (7) Předmětem zkoušky odborné způsobilosti je ověření znalostí potřebných pro výkon příslušných odborných činností, zejména a) ověření odborných znalostí, pokud nejsou součástí uchazečova uznaného odborného vzdělání,
208
b) ověření znalosti platných právních předpisů upravujících výkon příslušných odborných činností, popřípadě činností souvisejících. (7) (8) Požadovaný obor vzdělání a druh školy, obsah zkoušek odborné způsobilosti, obsah odborné praxe a formu osvědčení o autorizaci stanoví pro jednotlivé obory a specializace příslušná Komora. Autorizační poplatek za zkoušku odborné způsobilosti v jednom i více oborech se stanoví jednotně, bez ohledu na obor a specializaci, ve výši 500 Kč. Poplatek se uhradí v den zkoušky. (8) (9) Text slibu zní: a) "Slibuji na svou občanskou čest a své svědomí, že jako autorizovaný architekt budu při své práci usilovat o vytváření kvalitních architektonických děl, budu ctít zájmy klientů, jakož i zájmy veřejné, budu respektovat přírodní a kulturní hodnoty a budu se vždy řídit profesní etikou architekta.", b) "Slibuji na svou občanskou čest a své svědomí, že jako autorizovaný inženýr budu při své práci usilovat o vytváření kvalitních stavebních děl, budu ctít zájmy klientů, jakož i zájmy veřejné, budu respektovat přírodní a kulturní hodnoty a budu se vždy řídit profesní etikou autorizovaného inženýra.", c) "Slibuji na svou občanskou čest a své svědomí, že jako autorizovaný technik budu při své práci usilovat o vytváření kvalitních stavebních děl, budu ctít zájmy klientů, jakož i zájmy veřejné, budu respektovat přírodní a kulturní hodnoty a budu se vždy řídit profesní etikou autorizovaného technika.". §9 (1) Komora zapíše osobu, které byla udělena autorizace, do seznamu autorizovaných osob vedeného Komorou a vydá této osobě osvědčení o autorizaci s vyznačeným oborem, popřípadě specializací a razítko s malým státním znakem České republiky.3c) 3j) (2) Nakládání se seznamem autorizovaných osob a písemnou dokumentací vztahující se k autorizovaným osobám je upraveno zvláštními právními předpisy.3d) 3k) Zánik, odejmutí a pozastavení autorizace § 10 (1) Autorizace zaniká, jestliže autorizovaná osoba zemře nebo je prohlášena za mrtvou. (2) Komora odejme autorizaci tomu a) kdo byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla omezena, b) komu bylo Komorou uloženo disciplinární opatření odejmutí autorizace, c) komu byla autorizace udělena na podkladě nesprávných nebo neúplných údajů, d) kdo se písemně vzdá autorizace. (3) Komora vyškrtne osobu jejíž autorizace zanikla nebo které byla autorizace odejmuta ze seznamu autorizovaných osob.
209
§ 11 (1) Komora pozastaví autorizaci autorizované osobě a) na dobu výkonu trestu odnětí svobody, ke kterému byla odsouzena za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti, pro kterou jí byla autorizace udělena, b) na dobu trvání trestu zákazu výkonu činnosti autorizované osoby, c) na dobu trvání disciplinárního opatření, jímž byla pozastavena autorizace, d) pokud o to autorizovaná osoba písemně požádá. (2) Komora může autorizované osobě pozastavit autorizaci a) bylo-li proti autorizované osobě v souvislosti s výkonem její činnosti zahájeno trestní řízení pro trestný čin, a to až do vynesení pravomocného rozhodnutí, b) bylo-li zahájeno řízení o její způsobilosti k právním úkonům, a to až do pravomocného rozhodnutí, kterým se toto řízení končí, c) jestliže autorizovaná osoba po dobu nejméně pět let nevykonávala činnost, pro kterou jí byla autorizace udělena, a to až do přezkoušení odborné způsobilosti podle § 7 odst. 1 písm. f). (3) O pozastavení autorizace učiní Komora záznam do seznamu autorizovaných osob. (4) Autorizovaná osoba je povinna oznámit Komoře do 15 dnů všechny skutečnosti, které mají vliv na odejmutí nebo pozastavení autorizace. Opomenutí má za následek disciplinární řízení. ČÁST TŘETÍ VÝKON ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB Práva a povinnosti autorizovaných osob § 12 (1) Autorizovaná osoba odpovídá za odbornou úroveň výkonu vybraných činností a dalších odborných činností, pro které jí byla udělena autorizace. Odpovědnost podle obecných předpisů tím není dotčena. (2) Autorizovaná osoba je povinna vykonávat činnosti, pro které ji byla udělena autorizace, osobně, popřípadě ve spolupráci s dalšími autorizovanými osobami nebo ve spolupráci s jinými fyzickými osobami pracujícími pod jejím vedením. Autorská práva 4) a práva a povinnosti vznikající z vytvoření a z uplatnění vynálezů, průmyslových vzorů a zlepšovacích návrhů 5) tím nejsou dotčena. (3) Při výkonu své činnosti je autorizovaná osoba povinna dbát platných obecně závazných právních předpisů, jakož i předpisů vydaných příslušnou Komorou. (4) Autorizovaná osoba nesmí vykonávat
210
a) funkce, v nichž by vydávala správní rozhodnutí týkající se výsledků její vlastní činnosti, b) činnosti, které jsou s činností autorizované osoby podle platných obecně závazných právních předpisů a předpisů Komory neslučitelné. (5) Autorizovaná osoba je povinna dále se odborně vzdělávat a sledovat informace nezbytné pro správný výkon své činnosti. (6) K zajištění řádného výkonu vybraných činností ve výstavbě, přesahujících rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímuž výkonu byla autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna zajistit spolupráci osoby s autorizací v příslušném oboru, popřípadě specializací. § 13 (1) Autorizovaná osoba je oprávněna podle druhu udělené autorizace používat označení "autorizovaný architekt", "autorizovaný inženýr" nebo "autorizovaný technik", a to ve spojení s označením oboru, popř. specializace, pro který jí byla autorizace udělena. Osoba, které byla udělena autorizace podle § 4 odst. 2 písm. b) může používat označení "autorizovaný urbanista". Autorizovaný inženýr nebo technik činný v oblasti realizace staveb může používat označení "autorizovaný stavitel". (2) Označení podle odstavce 1, jakož i označení architekt, pokud není součástí akademického titulu, nesmějí být používána žádnými jinými osobami, a to ani ve spojení s dalšími slovy. (3) Autorizovaná osoba opatřuje dokumenty související s výkonem její činnosti vlastnoručním podpisem a otiskem razítka se státním znakem České republiky, 6) jménem autorizované osoby, číslem, pod nímž je zapsána v seznamu autorizovaných osob vedeném Komorou a vyznačeným oborem, popřípadě specializací a své autorizace. (4) Autorizovaná osoba je povinna vést chronologický seznam dokumentů opatřených tímto razítkem. (5) Dokumenty označené autorizovanou osobou podle odstavce 3 jsou pro úřední účely veřejnými listinami. (6) Po zániku, odnětí nebo pozastavení autorizace zajistí Komora péči o dokumenty uvedené v odstavcích 3 a 4 podle zvláštních právních předpisů.3d) 3k) § 14 (1) Autorizované osoby vykonávají činnosti, pro které jim byla udělena autorizace, jako a) svobodní architekti nebo svobodní inženýři vykonávající činnost podle tohoto zákona, b) osoby vykonávající činnost podle živnostenského zákona , c) zaměstnanci v pracovním poměru, služebním, členském nebo jiném obdobném poměru, 211
d) společníci veřejné obchodní společnosti. (2) Autorizovaná osoba oznámí Komoře bez zbytečného prodlení způsob výkonu činnosti podle odstavce 1, jakož i změny tohoto způsobu. § 15 (1) Svobodný architekt nebo svobodný inženýr a) vykonává projektovou činnost a poskytuje související odborné služby nezávisle, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za odměnu, b) může současně vykonávat pouze činnost pedagogickou, přednáškovou nebo publikační, nesmí však vykonávat činnosti nebo zaměstnání, při nichž by ohrozil nezávislost svého postavení, c) je oprávněn zaměstnávat další osoby. (2) Místem podnikání svobodného architekta nebo svobodného inženýra je místo podnikání zapsané v seznamu vedeném Komorou. § 15a Sdružení (1) Vykonávají-li svobodní architekti nebo svobodní inženýři povolání společně, upraví si vzájemné vztahy písemnou smlouvou (dále jen "sdružení"). Účastníky sdružení mohou být výlučně svobodní architekti nebo svobodní inženýři. Účastníci sdružení jsou povinni vykonávat povolání pod společným jménem. (2) Sdružení musí mít společné místo podnikání. § 15b Veřejná obchodní společnost založená za účelem výkonu povolání (1) Vykonávají-li svobodní architekti nebo svobodní inženýři povolání jako společníci veřejné obchodní společnosti, musí být společníky pouze svobodní architekti nebo svobodní inženýři. (2) Svobodní architekti nebo svobodní inženýři, kteří jsou společníky společnosti podle odstavce 1, vykonávají povolání jménem společnosti a na její účet. 15c Společnosti s ručením omezeným zřízené za účelem výkonu povolání (1) Vykonávají-li autorizované osoby povolání jako společníci společnosti s ručením omezeným, zřízené za účelem výkonu povolání podle tohoto zákona, musí být v takové společnosti většinově zastoupeny autorizované osoby mezi společníky i mezi jednateli; má-li daná společnost jediného společníka nebo jednatele, může jím být pouze autorizovaná osoba .
212
(2) Autorizované osoby, které jsou společníky společnosti, vykonávají povolání jménem společnosti a na její účet; ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti autorizovaných osob za výkon povolání nejsou tímto ustanovením dotčena. § 16 (1) Nejpozději při započetí výkonu své činnosti je autorizovaná osoba povinna uzavřít pojištění z odpovědnosti za škody způsobené výkonem této činnosti. To neplatí, vykonává-li autorizovaná osoba tuto činnost v pracovním, služebním, členském nebo jiném obdobném poměru. (2) Pojištění podle odstavce 1 musí trvat po celou dobu výkonu této činnosti. (3) Doklad o uzavření pojištění podle odstavce 1 je autorizovaná osoba povinna předložit objednavateli a na vyžádání též příslušnému orgánu Komory. Působnost autorizovaných osob § 17 Autorizovaný architekt je oprávněn v rozsahu oboru, popřípadě specializace (§ 4) pro kterou mu byla udělena autorizace, vykonávat tyto vybrané a další odborné činnosti: a) vypracovávat územně plánovací dokumentaci včetně územně plánovacích podkladů, b) vypracovávat projektovou dokumentaci staveb (včetně příslušných územně plánovacích podkladů), s výjimkou staveb inženýrských, c) vypracovávat projektovou dokumentaci zahradních a krajinářských úprav včetně územně plánovacích podkladů a příslušných částí územně plánovací dokumentace, d) podílet se na vypracování projektové dokumentace inženýrských staveb, vypracovávané autorizovaným inženýrem, a to zejména v případě staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím příslušného orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné, e) provádět stavebně architektonické nebo urbanistické průzkumy, f) vydávat odborná stanoviska, zpracovávat dokumentaci a posudky pro dílčí hodnocení vlivu staveb na životní prostředí,8) a to i pro účely řízení před státními orgány, g) vypracovávat projektovou dokumentaci interiéru staveb, h) provádět autorský nebo technický dozor nad realizací stavby, i) vést realizaci jednoduché stavby, j) provádět geodetická měření pro projektovou činnost a vytyčovací práce, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak, k) zastupovat stavebníka, popř. navrhovatele na podkladě zmocnění při územním, stavebním nebo kolaudačním řízení, l) vykonávat v orgánech státní správy odborné funkce na úseku územního plánování nebo stavebního řádu, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
213
§ 18 Autorizovaný inženýr je v rozsahu oboru (§ 5), popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace, oprávněn vykonávat tyto vybrané a další odborné činnosti: a) vypracovávat projektovou dokumentaci staveb (včetně příslušných územně plánovacích podkladů) s výjimkou těch pozemních staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné; tato výjimka se nedotýká uzavírání závazkových vztahů podle obecných právních předpisů, 9) b) podílet se na vypracování projektové dokumentace pozemních staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné a které jsou vypracovávané autorizovaným architektem, c) vypracovávat územně plánovací podklady a příslušné části územně plánovací dokumentace, d) provádět statické a dynamické výpočty staveb, e) provádět stavebně technické nebo inženýrské průzkumy, f) provádět zkoušení a diagnostiku staveb, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak, g) vydávat odborná stanoviska, zpracovávat dokumentaci a posudky, pro dílčí hodnocení vlivu staveb na životní prostředí,8) a to i pro účely řízení před státními orgány, h) vést realizaci stavby, i) provádět geodetická měření pro projektovou činnost a vytyčovací práce, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, j) provádět autorský nebo technický dozor nad realizací stavby, k) zastupovat stavebníka, popř. navrhovatele na podkladě zmocnění při územním, stavebním nebo kolaudačním řízení, l) vykonávat v orgánech státní správy odborné funkce na úseku stavebního řádu nebo územního plánování, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. § 19 Autorizovaný technik je v rozsahu oboru (§ 5), popřípadě specializace, pro který mu byla udělena autorizace, oprávněn vykonávat tyto vybrané a další odborné činnosti: a) vypracovávat projektovou dokumentaci, jestliže celá přísluší jeho oboru; v ostatních případech a v případě oboru pozemní stavby vypracovávat příslušné části projektové dokumentace, b) podílet se na vypracování projektové dokumentace zpracovávané autorizovaným architektem nebo autorizovaným inženýrem, c) provádět stavebně technické průzkumy, d) vést realizaci stavby, e) provádět autorský nebo technický dozor nad realizací stavby, f) řídit příslušné odborné stavební a montážní práce,
214
g) zastupovat stavebníka na podkladě zmocnění při stavebním nebo kolaudačním řízení, h) vykonávat odborné funkce v orgánech státní správy na úseku stavebního řádu. ČÁST ČTVRTÁ DISCIPLINÁRNÍ ODPOVĚDNOST § 20 (1) Za závažné nebo opětovné porušení povinností autorizované osoby stanovené tímto zákonem (dále jen "disciplinární provinění") Komora autorizované osobě uloží, nejde-li o trestný čin, některé z těchto disciplinárních opatření: a) písemnou důtku, b) pokutu až do výše 50000 Kčs, c) pozastavení autorizace na dobu nejvýše tří let, d) odejmutí autorizace. Rozhodnutí o disciplinárním opatření podle písmene b) nebo c) může současně obsahovat rozhodnutí o zákazu výkonu funkcí v Komoře. (2) Výnos pokut připadá Komoře, která pokuty uložila. Disciplinární řízení § 21 (1) O uložení disciplinárního opatření rozhoduje stavovský soud v disciplinárním řízení, které se zahajuje na návrh dozorčí rady podepsaný jejím předsedou. Disciplinární řízení je zahájeno doručením návrhu na jeho zahájení stavovskému soudu. (2) Návrh na zahájení disciplinárního řízení může být podán do šesti měsíců ode dne, kdy se Komora o disciplinárním provinění dozvěděla, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k disciplinárnímu provinění došlo. Návrh musí mít písemnou formu a musí být skutkově vymezen. Důvody uvedené v návrhu na zahájení disciplinárního řízení nesmí být po zahájení řízení měněny. (3) Nestanoví-li tento zákon nebo vnitřní předpisy Komory něco jiného nebo nevyplývá-li něco jiného z povahy věci, použijí se v disciplinárním řízení ustanovení správního řádu . (4) Autorizovaná osoba, proti které je disciplinární řízení vedeno, má právo vyjádřit se k důvodům uvedeným v návrhu, ke způsobu jejich zjištění, navrhovat důkazy nebo jejich doplnění, klást svědkům nebo znalcům otázky při ústním jednání, které musí být vždy nařízeno. (5) Rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření musí mít písemnou formu a musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Rozhodnutí musí být doručeno provinivší se autorizované osobě a dozorčí radě Komory.
215
§ 22 (1) Proti rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření podle § 21 může autorizovaná osoba, které bylo disciplinární opatření uloženo, popřípadě dozorčí rada Komory podat písemné odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Odvolání dozorčí rady podepisuje její předseda. Odvolání se podává prostřednictvím stavovského soudu. Řádně a včas podané odvolání má odkladný účinek. (2) O odvolání proti rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření podle § 21 odst. 1 rozhoduje s konečnou platností představenstvo Komory, které přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí, nebo zruší. Zruší-li představenstvo Komory napadené rozhodnutí, je stavovský soud vázán právním názorem odvolacího orgánu. (3) Rozhodnutí o odvolání, jímž bylo uloženo disciplinární opatření pozastavení nebo odejmutí autorizace, přezkoumává podle zvláštních předpisů na návrh provinivší se autorizované osoby věcně a místně příslušný krajský soud ve správním soudnictví; návrh se podává ve lhůtě stanovené zvláštními předpisy. § 22a Disciplinární pravomoc související s volným pohybem osob podle práva Evropských společenství (1) Komora předá příslušnému orgánu hostitelského členského státu všechny informace o disciplinárních opatřeních nebo trestních sankcích, které byly přijaty vůči autorizované nebo usazené osobě z důvodů závažného nebo opětovného porušení povinností souvisejících s výkonem její činnosti. (2) Má-li příslušný orgán hostitelského členského státu konkrétní poznatky o závažné skutečnosti, ke které došlo mimo jeho území před usazením dotyčné osoby v tomto hostitelském státě, a informuje-li o tom Komoru, Komora prověří správnost skutečností, zejména, zda mohou ovlivnit výkon vybrané nebo další odborné činnosti ve výstavbě v České republice. Komora rozhodne o povaze a rozsahu prošetření, které má být provedeno, a informuje ve lhůtě tří měsíců hostitelský členský stát o opatřeních, která přijme. (3) Komora dohodne podrobnosti spolupráce s příslušnými orgány jiných členských států při předávání informací podle odstavců 1 a 2 včetně způsobu zajištění ochrany předávaných osobních údajů a tyto podrobnosti následně upraví vnitřním předpisem. (4) Pozastaví-li nebo odejme-li Komora autorizaci [§ 20 odst. 1 písm. c) a d)] autorizované osobě nebo pozastaví-li nebo odejme-li registraci usazené osobě, zajistí dočasné nebo trvalé odnětí osvědčení uvedeného v § 23 odst. 7 písm. c). (5) Hostitelským členským státem se rozumí jiný členský stát Evropské unie, kde autorizovaná, usazená nebo hostující osoba podle tohoto zákona vykonává nebo hodlá vykonávat předmětné činnosti. ČÁST PÁTÁ KOMORY
216
§ 23 (1) Zřizují se Česká komora architektů a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě jako samosprávné stavovské organizace se sídlem v Praze a s působností pro Českou republiku. (2) Česká komora architektů sdružuje jako řádné členy všechny autorizované architekty, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě sdružuje jako řádné členy všechny autorizované inženýry a autorizované techniky činné ve výstavbě. (3) Jako hostující členy může Komora sdružovat osoby, které obdržely oprávnění obdobné autorizaci podle tohoto zákona vydané v zahraničí, pokud Komora toto oprávnění uzná. (4) Jako mimořádné členy může Česká komora architektů sdružovat na základě jejich zájmu další osoby, které nesplňují podmínky pro řádné členství. (5) Komora je právnickou osobou. (6) Do působnosti Komory náleží zejména a) pečovat o stavební kulturu a o kulturu utváření prostředí, b) spolupůsobit při ochraně veřejných zájmů v oblasti výstavby, architektury a územního plánování, c) udělovat, odnímat a pozastavovat autorizaci, d) vést seznamy autorizovaných osob a tyto seznamy včetně jejich změn uveřejnit i způsobem umožňujícím dálkový přístup, e) vést seznamy osob registrovaných podle § 30l odst. 1 nebo 30n odst. 2 a tyto seznamy včetně jejich změn uveřejnit i způsobem umožňujícím dálkový přístup, f) pečovat o vysokou úroveň výkonu činnosti autorizovaných osob, g) organizovat zkoušky odborné způsobilosti, h) vést disciplinární řízení, i) vydávat vnitřní předpisy Komory, j) vydávat ceníky a honorářové řády, j) vydávat standardy výkonů a dokumentace, k) podporovat odborné vzdělávání a napomáhat šíření odborných informací, l) spolupracovat s orgány státní správy a místní samosprávy, m) posuzovat návrhy obecně závazných předpisů dotýkajících se výkonu odborných činností, n) spolupracovat s institucemi podnikatelského a obchodního charakteru a mezi sebou navzájem, o) spolupracovat s obdobnými zahraničními institucemi, p) hájit stavovské zájmy autorizovaných osob,
217
r) podporovat sociální zájmy autorizovaných osob, s) spolupracovat s vypisovateli soutěží a výběrových řízení, posuzovat soutěžní podmínky a bránit konání neregulérních soutěží a výběrových řízení, t) spolupůsobit při pojišťování autorizovaných osob sdružovaných Komorou. (7) Do působnosti Komory dále náleží vydávat následující doklady dotčeným osobám za účelem umožnění jejich volného pohybu podle práva Evropských společenství 1) a) doklady o vykonání odborné praxe, b) osvědčení o splnění podmínky bezúhonnosti podle tohoto zákona, c) osvědčení, že dotčená osoba vykonává vybrané a další odborné činnosti ve výstavbě soustavně v souladu s právními předpisy České republiky a že je oprávněna používat profesní označení podle tohoto zákona, d) osvědčení, že dotčená osoba je držitelem dokladu o formální kvalifikaci dokladu o dosažené kvalifikaci, který splňuje požadavky bodu 1, 2, 3 nebo 5 přílohy č. 1 k tomuto zákonu., e) doklad o tom, že vybraná činnost ve výstavbě je regulovanou činností podle tohoto zákona. § 24 Komora má tyto orgány: a) valnou hromadu Česká komora architektů, shromáždění delegátů Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, b) představenstvo, c) předsedu Komory, d) dozorčí radu, e) stavovský soud, f) autorizační radu. § 25 (1) Valná hromada je nejvyšším orgánem České komory architektů. Představenstvo je povinno svolat tento nejvyšší orgán nejméně jednou za rok. Požádá-li o to dozorčí rada nebo jedna třetina řádných členů, je představenstvo povinno svolat valnou hromadu nejpozději do tří měsíců. Právo účasti na valné hromadě s hlasem rozhodujícím mají všichni řádní členové České komory architektů, právo účasti s hlasem poradním mají všichni hostující členové a mimořádní členové České komory architektů. (2) Valná hromada se může platně usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech řádných členů; není-li nadpoloviční většina řádných členů přítomna, může se valná hromada platně usnášet, pokud byli všichni řádní členové písemně průkazně obesláni, a to nejméně 21 dnů před termínem konání valné hromady.
218
(3) Shromáždění delegátů je nejvyšším orgánem České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Představenstvo je povinno svolat tento nejvyšší orgán nejméně jednou za rok. Požádá-li o to dozorčí rada nebo jedna třetina řádných členů je představenstvo povinno svolat shromáždění delegátů nejpozději do tří měsíců. Způsob výběru delegátů a podmínky schopnosti se usnášet určují vnitřní předpisy České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. (4) Valná hromada, popř. shromáždění delegátů a) volí přímou a tajnou volbou na dobu tří let z řádných členů Komory členy představenstva, dozorčí rady a stavovského soudu a členy těchto orgánů také tajným hlasováním odvolává, b) schvaluje řády Komory, zejména etický, organizační, volební, disciplinární, honorářový a řády jednací, c) schvaluje standardy výkonů a dokumentace, c) d) schvaluje výši příspěvků členů Komory, d) e) schvaluje výši náhrad za ztrátu času výkonem funkcí v orgánech Komory, e) f) projednává a schvaluje zprávy o činnosti ostatních orgánů Komory, f) g) může zrušit nebo změnit rozhodnutí představenstva, g) h) může rozhodnout o zřízení dalších pomocných orgánů a stanovit jejich práva a povinnosti, h) i) usnáší se i o dalších otázkách, které si vyhradí k rozhodování, i) j) schvaluje rozpočet. § 26 (1) Představenstvo je statutárním orgánem Komory. V rozsahu své působnosti zejména a) svolává řádnou nebo mimořádnou valnou hromadu, popř. shromáždění delegátů a připravuje podklady pro jejich jednání, b) spravuje majetek Komory a prostřednictvím kanceláře Komory zabezpečuje veškeré administrativní činnosti Komory, c) chrání a prosazuje zájmy členů Komory, d) navrhuje členy autorizační rady, e) schvaluje specializace v rámci oborů autorizace, f) odpovídá za řádné vedení seznamu autorizovaných osob, informuje členy o činnosti Komory a vykonává publikační, dokumentační a ediční činnost, g) rozhoduje ve všech věcech v působnosti Komory, pokud o nich nerozhodují jiné orgány. (2) Představenstvo Komory volí a odvolává ze svého středu předsedu a alespoň dva místopředsedy Komory. Předseda zastupuje Komoru navenek. Představenstvo může zmocnit předsedu, aby v době mezi zasedáními představenstva činil neodkladná rozhodnutí, spadající
219
jinak do působnosti představenstva. Předsedu zastupuje po dobu jeho nepřítomnosti v plném rozsahu představenstvem určený místopředseda. § 27 (1) Dozorčí rada je nejvyšším kontrolním orgánem Komory. V rámci své působnosti zejména a) kontroluje veškerou činnost Komory, především plnění usnesení valné hromady, popř. shromáždění delegátů, dodržování povinností stanovených tímto zákonem, jinými obecně závaznými právními předpisy a vnitřními předpisy vydanými Komorou, b) má právo nahlížet do veškerých dokladů Komory, vyžadovat stanoviska a další podklady, c) dohlíží nad řádným výkonem činnosti autorizovaných osob. (2) Dozorčí rada volí a odvolává ze svého středu předsedu a dva místopředsedy. Předseda zastupuje tento orgán navenek a řídí jeho činnost. Jménem dozorčí rady podává návrhy na zahájení disciplinárního řízení. Předsedu zastupuje po dobu jeho nepřítomnosti v plném rozsahu dozorčí radou určený místopředseda. (3) Dozorčí rada může rozhodnout o ustavení dozorčích komisí a přenést na ně část své pravomoci. Jejich předsedy volí dozorčí rada. § 28 (1) Stavovský soud volí a odvolává ze svého středu předsedu a místopředsedu. Předseda zastupuje tento orgán navenek, řídí jeho činnost a podepisuje jeho rozhodnutí. Místopředseda zastupuje předsedu po dobu jeho nepřítomnosti, a to v plném rozsahu. (2) Stavovský soud může rozhodnout o ustavení dílčích, nejméně tříčlenných disciplinárních senátů a přenést na ně svoji rozhodovací pravomoc. Jejich předsedu volí stavovský soud. (3) Stavovský soud, popřípadě pověřené disciplinární senáty jsou oprávněny vyžadovat předložení dokladů, jejichž obsah budou považovat za významný pro rozhodnutí. § 29 (1) Autorizační rada je orgán Komory oprávněný rozhodovat na podkladě vykonaného autorizačního řízení o udělení autorizace. (2) Autorizační rada v rozsahu své působnosti a) jmenuje zkušební komise, b) navrhuje autorizační řád a stanoví obsah a způsob provádění zkoušek, c) navrhuje vytváření specializací v rámci oborů autorizace. (3) Členy autorizační rady jmenuje na návrh příslušné Komory ministr pro místní rozvoj na dobu tří let. V případě, že autorizační rada opakovaně porušuje autorizační řád Komory, může ministr pro místní rozvoj členy autorizační rady odvolat. 220
§ 30 (1) Podrobnosti o organizaci Komory, o jejích orgánech, o působnosti a pravomoci těchto orgánů a o počtech jejich členů stanoví organizační řád Komory. Podrobnosti o volbách a disciplinárním řízení stanoví volební a disciplinární řády. Podrobnosti o podmínkách autorizace stanoví autorizační řád. Podrobnosti o právech a povinnostech autorizovaných osob stanoví profesní a etický řád. (2) Náklady na činnost Komory jsou kryty zejména a) z členských poplatků, b) z poplatků za udělení autorizace, c) z poplatků za úkony pro členy Komory, d) z poplatků za úkony pro nečleny Komory, e) z pokut, f) z příspěvků a darů. (3) Veškeré funkce v orgánech Komory jsou čestné; Komora hradí pouze náklady spojené s výkonem těchto funkcí a náhrady za ztrátu času. (4) K zajištění administrativních a odborných činností Komory slouží kancelář Komory, popřípadě též její regionální pobočky. ČÁST ŠESTÁ VÝKON ČINNOSTÍ OBČANY EVROPSKÉ UNIE § 30a Základní ustanovení (1) Vybrané činnosti ve výstavbě (dále jen "vybraná činnost") mohou v České republice vykonávat i státní příslušníci členských států Evropské unie (dále jen "členský stát"), kteří získali osoby uvedené v § 7 odst. 1 písm. b), které získaly potřebnou kvalifikaci k vybrané činnosti v jiném členském státě. (2) Vybranou činnost mohou osoby uvedené v odstavci 1 vykonávat v České republice jako usazení architekti, usazení inženýři a usazení technici činní ve výstavbě (dále jen "usazené osoby") nebo jako hostující architekti, hostující inženýři a hostující technici činní ve výstavbě (dále jen "hostující osoby"). (3) Usazenou osobou se rozumí osoba uvedená v odstavci 1, která na území České republiky vykonává soustavnou vybranou činnost nebo na území České republiky má podnik nebo organizační složku. (4) Hostující osobou se rozumí osoba uvedená v odstavci 1, která je usazená na území jiného členského státu a na území České republiky vykonává vybranou činnost dočasně nebo příležitostně. 221
§ 30b Posuzování kvalifikačních předpokladů (1) K umožnění přístupu k vybrané činnosti se v České republice v souladu s právem Evropských společenství1) uznávají diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci doklady o dosažené kvalifikaci, jakož i odborná praxe. Uznávacím orgánem je Komora příslušná podle § 30d odst. 1 a 2, která posuzuje splnění kvalifikačních předpokladů a provádí další úkony s touto činností spojené. (2) Formální kvalifikací se rozumí znalosti a dovednosti potvrzené diplomy, osvědčeními a jinými doklady získanými žadatelem v rámci formalizovaného vzdělávání při přípravě na příslušnou profesi a dalším vzdělávání v ní. (3) (2) Ministerstvo pro místní rozvoj vyhlásí ve Sbírce zákonů sdělení, kterým zveřejní a) seznam diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci udělovaných na území Evropské unie, jakož i institucí a orgánů, které je vydávají, splňující podmínky podle bodu 1.6 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, b) seznam diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci udělovaných na území Evropské unie, jakož i institucí a orgánů, které je vydávají, uznávané na základě nabytých práv podle bodu 3.2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu. (2) Ministerstvo pro místní rozvoj sdělením ve Sbírce zákonů v souladu s příslušnou směrnicí Evropského společenství o uznávání odborné kvalifikace1) vyhlásí a průběžně aktualizuje: a) seznam dokladů o dosažené kvalifikaci vydávaných na území jiných členských států, které se uznávají automaticky podle bodu 1.1 přílohy, jakož i institucí a orgánů, které je vydávají, a první akademický rok, kterým bylo zahájeno vzdělávání a odborná příprava, na jehož základě jsou tyto doklady vydávány, b) seznam dokladů o dosažené kvalifikaci vydávaných na území jiných členských států, které se uznávají na základě nabytých práv podle bodu 3.1 přílohy, jakož i institucí a orgánů, které je vydávají, a poslední akademický rok, kterým bylo zahájeno vzdělávání a odborná příprava, na jehož základě byly tyto doklady vydávány. (4) (3) Dokladem o pojištění je osvědčení vydávané pojišťovacím subjektem v členském státě, ve kterém je uvedeno, že pojistitel vyhověl požadavkům platných právních předpisů v České republice, které se týkají podmínek a rozsahu pojištění. § 30c Práva a povinnosti (1) Činnost usazených osob nebo hostujících osob na území České republiky se řídí právními předpisy České republiky. (2) Na usazené osoby a hostující osoby se vztahují obdobně ustanovení § 10 a 11 a ustanovení částí třetí a čtvrté.
222
(3) Hostující osoby, které jsou registrovány u Komory, ale nejsou jejími členy, jsou povinny dodržovat ustanovení profesního a etického řádu, disciplinárního a smírčího řádu a soutěžního řádu příslušné Komory. Činnost usazených osob se řídí vnitřními předpisy příslušné Komory. § 30d Uznávací orgán (1) Česká komora architektů je uznávacím orgánem pro posuzování splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon vybraných činností podle § 4 odst. 2. Pro posouzení, zda jsou splněny požadavky na formální kvalifikaci a odbornou praxi pro činnost uvedenou v § 4 odst. 2 písm. a), postupuje podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu a pro činnosti uvedené v § 4 odst. 2 písm. b) a c) postupuje podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu. (2) Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě je uznávacím orgánem pro posuzování splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon vybraných činností podle § 5 odst. 3. Pro posouzení, zda jsou splněny požadavky na formální kvalifikaci a odbornou praxi, postupuje podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu. § 30c Práva a povinnosti (1) Činnost usazených osob na území České republiky se řídí tímto zákonem, jakož i vnitřními předpisy Komory. (2) Na hostující osoby, které jsou registrovány u Komory, ale nejsou jejími členy, se vztahují obdobně ustanovení § 10 odst. 4, § 13 odst. 4 až 6, § 16 až 19, § 20 odst. 1 písm. a) a b), § 20 odst. 2, § 21 a 22 tohoto zákona. Ustanovení § 10 a 11, § 13 odst. 1 a § 20 odst. 1 písm. c) tohoto zákona a ustanovení profesního a etického řádu a disciplinárního a smírčího řádu a soutěžního řádu příslušné Komory se na hostující osoby vztahují přiměřeně. Ustanovení § 13 odst. 2 a 3 a § 14 až 15c tohoto zákona se na hostující osoby nepoužijí. Ustanovení podle věty druhé se při výkonu vybrané činnosti na území České republiky hostující osobou nepoužijí, pokud dodržování povinností jimi stanovených nelze po této osobě vzhledem ke všem okolnostem, a zejména ke skutečnosti, že se jedná o dočasný nebo příležitostný výkon vybrané činnosti, rozumně požadovat. § 30d Uznávací orgán (1) Česká komora architektů je uznávacím orgánem pro posuzování odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro výkon vybraných činností podle § 4 odst. 2. Při posouzení odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro činnost uvedenou v § 4 odst. 2 písm. a) postupuje podle přílohy a nelze-li odbornou kvalifikaci takto uznat, postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace9a). Jedná-li se o činnosti uvedené v § 4 odst. 2 písm. b) a c), postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace. (2) Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě je uznávacím orgánem pro posuzování odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro výkon
223
vybraných činností podle § 5 odst. 3. Při posouzení odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro činnost uvedenou v § 5 odst. 3 písm. a) postupuje podle přílohy a nelzeli odbornou kvalifikaci takto uznat, postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace. Jedná-li se o činnosti uvedené v § 5 odst. 3 písm. b) až k), postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace. (3) Poplatek za podání žádosti o uznání odborné kvalifikace ve výši 2000 Kč je příjmem komor. § 30e Působnost uznávacího orgánu (1) Uznávací orgán po posouzení kvalifikačních předpokladů provede bezodkladně zápis do seznamu registrovaných osob, nejpozději však do tří měsíců ode dne podání úplné žádosti nebo úplného oznámení. (1) V případě uznání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti provede uznávací orgán bezodkladně zápis do seznamu registrovaných osob. (2) Pokud má uznávací orgán odůvodněné pochybnosti o pravosti dokladů o formální kvalifikaci, požádá příslušný orgán členského státu, ve kterém byly doklady vydány, o potvrzení jejich pravosti. (3) (2) Uznávací orgán informuje ve věcech týkajících se přístupu k vybrané činnosti a jejího výkonu, zejména o právních předpisech, profesním a etickém řádu, vnitřních předpisech příslušné Komory a zprostředkovává vzdělávání v českém jazyce. (4) (3) Uznávací orgán stanoví svými vnitřními předpisy formu žádosti a náležitosti předkládané dokumentace (§ 30i a 30o). § 30f Akademické tituly (1) Usazené osoby nebo hostující osoby jsou oprávněny používat zákonný akademický titul, popřípadě jeho zkratku, udělený členským státem původu nebo dřívějšího pobytu, a to v jazyce tohoto státu. (2) Může-li být akademický titul užívaný v jiném členském státu zaměněn v České republice s titulem, který vyžaduje další vzdělání, které usazené osoby nebo hostující osoby neabs olvovaly, uznávací orgán určí jiné označení tohoto akademického titulu. (3) Usazené osoby nebo hostující osoby, které splní podmínky formální kvalifikace a odborné praxe, jsou oprávněny používat profesní označení podle § 13 odst. 1. § 30g Právo na soudní ochranu (1) Žadatel, který prokázal splnění kvalifikačních předpokladů jemuž byla uznána odborná kvalifikace, případně jiná způsobilost, a nebyl uznávacím orgánem zapsán do
224
seznamu registrovaných osob ve stanovené lhůtě (§ 30e odst. 1), je oprávněn podat žalobu k soudu podle zvláštního právního předpisu.9a) 9b) (2) Proti rozhodnutí Komory o odmítnutí zápisu do seznamu registrovaných osob (§ 30l odst. 2) a proti rozhodnutí Komory o omezení oprávnění vykonávat vybranou činnost na území České republiky (§ 30r odst. 2) lze podat žalobu k soudu podle zvláštního právního předpisu.9a) 9b) Usazená osoba § 30h (1) Na území České republiky může usazená osoba vykonávat vybranou činnost, jestliže byla na základě žádosti zapsána do seznamu registrovaných osob (§ 30l odst. 1) a složila slib do rukou předsedy příslušné Komory. (2) Text slibu zní: "Slibuji na svou čest a své svědomí, že budu při výkonu své činnosti na území České republiky usilovat o vytváření kvalitních architektonických a stavebních děl, budu ctít zájmy klientů, jakož i zájmy veřejné, budu respektovat přírodní a kulturní hodnoty a budu se vždy řídit profesní etikou." (3) Nemůže-li být forma slibu podle odstavce 2 použita státními příslušníky jiných členských států, zajistí uznávací orgán jeho odpovídající a rovnocennou formu. § 30i Žádost o registraci (1) Žadatel o registraci v žádosti uvede a) vybrané činnosti, které hodlá na území České republiky soustavně vykonávat, a b) adresu pro doručování na území České republiky. (2) Žádost podle odstavce 1 musí být doplněna listinami prokazujícími a) formální kvalifikaci, b) odbornou praxi v předepsané délce, c) bezúhonnost, d) uzavření pojistné smlouvy o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu činnosti. (3) Doklady podle odstavce 2 písm. a) a b) nesmějí být starší 12 měsíců. Doklady podle odstavce 2 písm. c) a d) nesmějí být starší 3 měsíců. (2) Žádost podle odstavce 1 musí být doplněna listinami prokazujícími a) odbornou kvalifikaci, b) bezúhonnost, c) uzavření pojistné smlouvy o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu činnosti, d) zaplacení poplatku stanoveného ustanovením § 30d odst. 3 za přijetí žádosti o uznání odborné kvalifikace. 225
(3) Doklad podle odstavce 2 písm. b) nesmí být starší 3 měsíců. (4) Pokud nejsou doklady podle odstavců 1 a 2 v českém jazyce, musí být doloženy úředním překladem. § 30j Usazená osoba (§ 30a odst. 3) opatřuje dokumenty související s výkonem její činnosti vlastnoručním podpisem a číslem, pod kterým je registrována v Komoře otiskem razítka se státním znakem České republiky6), jménem usazené osoby, číslem, pod nímž je zapsána v seznamu registrovaných osob vedeném Komorou a vyznačeným oborem, popřípadě specializací. § 30k Bezúhonnost (1) Dokladem o bezúhonnosti je a) osvědčení vydané příslušným orgánem členského státu původu nebo členského státu, ze kterého žadatel přichází (dále jen "členský stát původu"), které dokládá, že požadavky tohoto členského státu na bezúhonnost a dobrou pověst pro zahájení výkonu předmětné činnosti byly splněny, b) výpis ze zákonem stanovených rejstříků, nebo není-li k dispozici, rovnocenný doklad, vydaný příslušným orgánem členského státu původu, pokud tento členský stát nepožaduje doklad o bezúhonnosti nebo dobré pověsti u osob, které hodlají zahájit vybrané činnosti, nebo c) nevydává-li členský stát původu doklady podle písmene b), postačí čestné prohlášení žadatele před příslušným soudním nebo správním orgánem tohoto členského státu, nebo, kde je to vhodné, před notářem nebo kompetentním profesním sdružením tohoto členského státu; takové prohlášení musí být opatřeno osvědčením o hodnověrnosti čestného prohlášení. (2) Jestliže uznávací orgán má konkrétní poznatky o závažné skutečnosti, ke které došlo mimo území České republiky před usazením žadatele na jejím území, nebo ví-li, že doklad podle odstavce 1 písm. c) obsahuje nesprávné informace a tato skutečnost nebo nesprávná informace může ovlivnit zahájení a výkon vybrané činnosti na území České republiky, požádá příslušný orgán členského státu původu o prověření těchto skutečností. V takovém případě řízení přeruší a vyčká odpovědi dotázaného členského státu; lhůta podle § 30e odst. 1 po dobu přerušení řízení neběží. Lhůty k provedení těchto úkonů jsou upraveny zákonem o uznávání odborné kvalifikace9c). (3) V řízení se pokračuje a lhůta pozastavená podle odstavce 2 pokračuje ode dne přijetí odpovědi od dotázaného členského státu. V případě, že dotázaný členský stát do tří měsíců od odeslání žádosti podle odstavce 1 neinformuje uznávací orgán o přijatém opatření ve vztahu k osvědčením nebo dokladům, které vydal, pozastavená lhůta pokračuje prvním dnem následujícím po uplynutí této tříměsíční lhůty. (4) (3) Uznávací orgán upraví vnitřním předpisem způsob zajištění ochrany předávaných osobních údajů podle odstavců 1 a 2.
226
§ 30l Činnost uznávacího orgánu (1) Žadatele, který doklady podle § 30i odst. 2 prokázal splnění kvalifikačních předpokladů, uznávací orgán zapíše do seznamu registrovaných osob [§ 23 odst. 6 písm. e)]. Tento zápis podléhá poplatku ve výši 500 Kč. (2) Pokud uznávací orgán zjistí, že žadatel nesplňuje kvalifikační předpoklady, rozhodne o odmítnutí zápisu do seznamu registrovaných osob a žadateli sdělí důvody odmítnutí. 30l Činnost uznávacího orgánu (1) Žadatele, kterému byla uznána odborná kvalifikace a jiná způsobilost, uznávací orgán zapíše do seznamu registrovaných osob [§ 23 odst. 6 písm. e)]. (2) Pokud uznávací orgán neuzná odbornou kvalifikaci nebo jinou způsobilost žadatele, vydá rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zápis do seznamu registrovaných osob.
§ 30m Členství v Komoře Komora sdružuje jako řádné členy všechny usazené osoby. Hostující osoba § 30n (1) Hostující osoba může vykonávat vybranou činnost na území České republiky na základě písemného oznámení uznávacímu orgánu, počínaje dnem podání úplného oznámení (§ 30o) uznávacímu orgánu. (2) Uznávací orgán provede na základě oznámení dočasnou registraci. (3) Činnost hostující osoby na území České republiky není živností ve smyslu zvláštního právního předpisu.2) § 30n Hostující osoba je povinna před zahájením výkonu vybrané činnosti na území České republiky podat uznávacímu orgánu úplné oznámení podle zákona o uznávání odborné kvalifikace9d) (dále jen „oznámení“). Uznávací orgán je oprávněn před zahájením výkonu vybrané činnosti na území České republiky hostující osobou požadovat ověření odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace9e).
227
§ 30o Oznámení (1) Oznámení o výkonu vybrané činnosti na území České republiky obsahuje a) předpokládanou dobu poskytování služeb na území České republiky, b) odborné činnosti, které hodlá na území České republiky vykonávat, a c) adresu pro doručování na území České republiky. (2) Oznámení musí být doplněno a) osvědčením vydaným jiným členským státem o splnění formální kvalifikace, b) doklady o odborné praxi v předepsané délce, c) dokladem o tom, že žadatel vykonává předmětnou činnost ve státě svého usazení v souladu s jeho právními předpisy, a d) dokladem o uzavření pojištění z odpovědnosti za škody způsobené výkonem činnosti. (3) Doklady podle odstavce 2 písm. a) až c) nesmějí být starší 12 měsíců. Doklad podle odstavce 2 písm. d) nesmí být starší 3 měsíců. (4) Pokud nejsou doklady podle odstavců 1 a 2 v českém jazyce, musí být doloženy úředním překladem. § 30p Hostující osoba opatřuje dokumenty vlastnoručním podpisem a číslem, pod kterým je registrována v Komoře. § 30r Činnost uznávacího orgánu (1) Uznávací orgán zapíše do seznamu registrovaných osob [§ 23 odst. 6 písm. e)] hostující osobu, která splnila kvalifikační předpoklady podle § 30o odst. 2, a o provedení zápisu vydá hostující osobě potvrzení. Zápis podléhá poplatku ve výši 500 Kč. (2) Pokud uznávací orgán zjistí, že hostující osoba nesplňuje kvalifikační předpoklady podle § 30o odst. 2, rozhodne o odmítnutí zápisu do seznamu registrovaných osob a důvody odmítnutí sdělí hostující osobě; podle okolností konkrétního případu omezí hostující osobě oprávnění vykonávat vybranou činnost na území České republiky, nejdéle však do odstranění důvodů odmítnutí. § 30r Splňuje-li hostující osoba požadavky podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, zapíše ji uznávací orgán bezodkladně do seznamu registrovaných osob [§ 23 odst. 6 písm. e)] a o provedení zápisu jí vydá potvrzení.
228
ČÁST SEDMÁ USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ § 31 Žadatel o autorizaci, kterému nebyla autorizace Komorou udělena, má právo domáhat se ochrany u obecného soudu podle zvláštního právního předpisu9b). § 32 (1) Autorizovaná osoba je oprávněna vykonávat činnost na území České republiky. (2) Komora může stanovit, že právo vykonávat vybrané činnosti ve výstavbě na území České republiky mají i fyzické osoby jimž bylo uděleno oprávnění k výkonu těchto činností obdobným orgánem Slovenské republiky. (3) Komora může též uznat oprávnění k výkonu činnosti autorizované osoby vydané obdobnou zahraniční institucí. (4) Komora může též uznat výjimku z ustanovení § 7 odst. 1 písm. a). § 33 (1) Autorizaci v době od počátku účinnosti tohoto zákona do zvolení řádných orgánů Komor udělují ustavující výbory komor. Členy těchto výborů jmenuje ministr životního prostředí České republiky na návrh Obce architektů a Českého svazu stavebních inženýrů, připravený ve spolupráci s Asociací interiérových architektů, Asociací interiérových tvůrců, Asociací pro urbanismus a územní plánování, Společností pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Českou asociací inženýrských geologů, Českou strojnickou společností a Společností pro techniku prostředí. (2) Ustavující výbor Komory a) provádí přípravné práce a svolá ustavující valnou hromadu a shromáždění delegátů, b) má právo udělovat autorizace, c) vydává prozatímní řády Komory, d) zabezpečuje přípravu a svolání ustavující valné hromady a shromáždění delegátů tak, aby bylo možno konat jejich ustavující jednání nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy bylo v příslušné Komoře zapsáno nejméně 100 autorizovaných osob, nejpozději však do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (3) Ministr pro místní rozvoj schvaluje autorizační řády Komor. § 34 Osoby, kterým bylo uděleno oprávnění k projektové činnosti nebo osvědčení zvláštní způsobilosti k výkonu činností ve výstavbě podle dosavadních předpisů, 10) mohou vykonávat vybrané činnosti. 229
§ 35 Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Příloha č. 1 Příloha k zákonu č. 360/1992 Sb. Postup a náležitosti při uznávání formální kvalifikace a odborné praxe podle směrnice Rady 85/384/EHS ze dne 10. června 1985 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci v oboru architektury obsahující opatření pro umožnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb Postup a náležitosti při uznávání odborné kvalifikace podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7.září 2005 o uznávání odborných kvalifikací 1.Uznávání harmonizované formální kvalifikace Uznávání harmonizované odborné kvalifikace 1.1 Jako rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci dosažené kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné profesi, se uznávají diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci dosažené kvalifikaci vydané jiným členským státem, získané na základě teoretického i praktického vzdělání a splňující požadavky bodů 1.2 a 1.3. 1.2 Teoretické a praktické vzdělání vedoucí k získání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci dosažené kvalifikaci musí být zajištěno studiem na vysokoškolské úrovni, které se v rozhodující míře týká architektury. Toto studium musí zajistit vyváženost teoretických a praktických stránek přípravy v architektuře a zabezpečit získání a) schopnosti vytvářet architektonické projekty splňující jak estetické, tak technické požadavky, b) odpovídající znalosti historie a teorie architektury a souvisejících umění, technologií a humanitních věd, c) znalosti výtvarného umění jako jednoho z vlivů na kvalitu architektonického díla, d) odpovídající znalosti týkající se urbanismu, územního plánování a dovedností spojených s procesem projektování, e) schopnosti porozumět vztahu mezi lidmi a architektonickými díly a mezi architektonickými díly a jejich prostředím, potřebě propojit architektonická díla a prostory mezi nimi s lidskými potřebami a měřítky, f) schopnosti chápat povolání architekta a jeho úlohu ve společnosti, zejména při přípravě návrhů, které zohledňují společenské faktory, g) znalosti metod průzkumu a přípravy zadání pro návrh projektu, h) schopnosti pochopit projektování stavby, konstrukční a stavebně technické problémy spojené s projektováním stavby, i) odpovídající znalosti fyzikálních problémů a technologií a funkce staveb, aby poskytovaly vnitřní podmínky pro pohodlí a ochranu před vlivy počasí, 230
j) nezbytných dovedností pro projektování, aby byly uspokojeny požadavky uživatelů stavby v rámci omezení daných nákladovými faktory a stavebními předpisy, a k) odpovídající znalosti průmyslových odvětví, organizací, předpisů a postupů, které souvisejí s integrací dílčích projektů do celkového projektu. 1.3 Teoretické a praktické vzdělání vedoucí k získání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci dosažené kvalifikaci musí kromě požadavků stanovených v bodu 1.2 rovněž splňovat následující podmínky a) celková délka teoretického a praktického vzdělání musí zahrnovat nejméně buď čtyři roky řádného denního studia na vysoké škole nebo ve srovnatelné vzdělávací instituci, nebo nejméně šest let studia na vysoké škole nebo ve srovnatelné vzdělávací instituci, z toho nejméně tři roky ve formě řádného denního studia, b) vzdělání musí být zakončeno úspěšným složením zkoušky vedoucí k získání titulu. 1.4 Jako rovnocennou dokladům o formální kvalifikaci dosažené kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné profesi, uznávací orgán také uzná tříletou přípravu na "Fachhochschule" ve Spolkové republice Německo, pokud tato příprava a) splňuje formu, která existovala ke dni 5. srpna 1985, b) odpovídá požadavkům stanoveným v bodu 1.2, c) umožňuje ve Spolkové republice Německo přístup k odborným činnostem odpovídajícím činnostem uvedeným v § 4 odst. 2 písm. a) zákona, d) je doplněna čtyřletou odbornou praxí ve Spolkové republice Německo; odborná praxe musí být doložena osvědčením vydaným profesní organizací, na jejímž seznamu je žadatel zaregistrován; toto osvědčení prokazuje, že práce provedené dotyčným žadatelem v oboru architektury představují nezvratný důkaz praktického uplatnění všech znalostí uvedených v bodu 1.2. 1.5 Jako rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci dosažené kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné profesi, uznávací orgán dále uzná teoretické a praktické vzdělání získané v rámci programu zvyšování odbornosti nebo v rámci vysokoškolského dálkového studia, které odpovídá požadavkům stanoveným v bodu 1.2, a osoby, které alespoň sedm let pracují v oboru architektury pod dohledem architekta nebo architektonického atelieru, jej zakončily úspěšně složenou zkouškou z architektury vedoucí k získání titulu, která je rovnocenná závěrečné zkoušce uvedené v bodu 1.3 písm. b). 1.6 Seznam diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci udělovaných na území Evropské unie, které splňují předpoklady bodů 1.2 až 1.5, jakož i institucí a orgánů, které je vydávají, je uveden ve sdělení Ministerstva pro místní rozvoj [§ 30b odst. 3 písm. a) zákona]. 1.6 Seznam dokladů o dosažené kvalifikaci vydávaných na území členských států, které se uznávají automaticky podle bodu 1.1, je uveden ve sdělení Ministerstva pro místní rozvoj [§ 30b odst. 2 písm. a)].
231
2. Uznávací orgán uznává doklady o formální kvalifikaci obdržené mimo Evropskou unii, jestliže byly již uznány v jiném členském státě. Přezkoumává je stejně jako doklady získané v některém členském státě. 3. 2. Uznávání formální kvalifikace na základě nabytých práv 3.1 2.1 Uznávací orgán uzná diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci vydané jiným členským státem státním příslušníkům členských států, kteří ke dni vyhlášení směrnice 85/384/EHS již tuto kvalifikaci mají nebo jejichž studium vedoucí k získání uvedených dokladů o formální kvalifikaci bude zahájeno nejpozději během třetího školního roku následujícího po jejím vyhlášení. Tyto doklady o formální kvalifikaci, i když nesplňují minimální požadavky stanovené v bodu 1 této přílohy, se uznávají jako rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné odborné činnosti. 3.2 2.2 Seznam diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci udělovaných na území Evropské unie, které se uznávají podle bodu 3.1, jakož i institucí a orgánů, které je vydávají, je uveden ve sdělení Ministerstva pro místní rozvoj [§ 30b odst. 3 písm. b) zákona]. 3.3 2.3 Jako rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné profesi, uznávací orgán dále uzná a) osvědčení vydávaná jinými členskými státy, ve kterých ke dni vyhlášení směrnice 85/384/EHS platí předpisy upravující přístup k předmětné činnosti a její výkon, která dokládají, že držitel získal oprávnění používat profesní označení, pod kterým se předmětná činnost v příslušném státě vykonává, před zavedením této směrnice a že skutečně vykonával předmětné činnosti v souladu s těmito předpisy po dobu nejméně tří po sobě následujících let během pěti let předcházejících vydání tohoto osvědčení, b) osvědčení vydávaná jinými členskými státy, které v období mezi vyhlášením a zavedením směrnice 85/384/EHS vydaly předpisy upravující přístup k předmětné činnosti a její výkon, která osvědčují, že jejich držitel získal oprávnění používat profesní označení, pod kterým se předmětná činnost v příslušném státě vykonává, v době, kdy je směrnice 85/384/EHS zaváděna, a že skutečně vykonával předmětné činnosti v souladu s těmito předpisy po dobu nejméně tří po sobě následujících let během pěti let předcházejících vydání tohoto osvědčení. 3.4 2.4 Dnem vyhlášení směrnice se rozumí datum jejího vyhlášení, popřípadě vstupu v platnost v příslušném členském státě. Dnem zavedení směrnice se rozumí datum, kdy dojde nebo mělo dojít k transpozici této směrnice do právního řádu příslušného členského státu. 2. Uznávání odborné kvalifikace na základě nabytých práv 2.1 Uznávací orgán uzná doklad o dosažené kvalifikaci vydaný jiným členským státem osobě podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b), pokud je tento doklad uveden v Seznamu dokladů o dosažené kvalifikaci vydávaných v jiných členských státech a uznávaných na základě nabytých práv, který Ministerstvo pro místní rozvoj vydává sdělením ve Sbírce zákonů, [§ 30b odst. 2 písm. b)] a byl vydán na základě vzdělávání a odborné přípravy, která začala nejpozději v akademickém roce uvedeném v tomto seznamu.
232
2.2 Uznávací orgán uzná doklad o dosažené kvalifikaci vydaný jiným členským státem osobě podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b), která k referenčnímu datu již byla v tomto členském státě oprávněna vykonávat činnost obdobnou činnosti uvedené v § 4 odst. 2 písm. a) nebo v § 5 odst. 3 písm. a) nebo jejíž vzdělávání a odborná příprava, na základě které jí bylo takové oprávnění v členském státě vydáno, byla zahájena před referenčním datem. Referenčním datem se rozumí datum: 1. 1. leden 2007 pro Rumunsko a Bulharsko, 2. 1. květen 2004 pro Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovinsko a Slovensko, 3. 1. leden 1995 pro Rakousko, Finsko a Švédsko, 4. 5. srpen 1987 pro ostatní členské státy, mimo České republiky. Uvedený doklad o dosažené kvalifikaci musí být doplněn osvědčením členského státu, který doklad o dosažené kvalifikaci vydal, že dotčená osoba byla před referenčním datem na jeho území oprávněna vykonávat činnost obdobnou činnosti uvedené v § 4 odst. 2 písm. a) nebo v § 5 odst. 3 písm. a) pod odpovídajícím profesním označením a že tuto činnost skutečně vykonávala po dobu nejméně tří po sobě následujících let během pěti let předcházejících vydání tohoto osvědčení. 2.3 Doklad uvedený v bodě 3.1 nebo 3.2, i když nesplňuje minimální požadavky stanovené v bodech 1.2 a 1.3, se uznává jako rovnocenný dokladu o dosažené kvalifikaci vydávanému v České republice, který se vyžaduje pro zahájení výkonu činnosti podle § 4 odst. 2 písm. a) nebo § 5 odst. 3 písm. a). 4. 3. Odborná praxe se prokazuje doklady o tom, že žadatel vykonal praxi v oboru v délce stanovené podle § 8 odst. 5 zákona. Dokladem o praxi je osvědčení členského státu dokládající, že příslušná odborná praxe v tomto státě probíhala po odpovídající dobu. Dosavadní body 4 a 5 se označují jako body 3 a 4. 5. 4. 3. Pokud právní předpisy členského státu umožňují příslušnému orgánu tohoto státu vydávat oprávnění k užívání zvláštního profesního označení pro výkon předmětné činnosti osobám, které obzvláště vynikly svými úspěchy v oboru architektury, uznávací orgán uzná osvědčení o existenci tohoto oprávnění vydané dotčené osobě v souladu s právními předpisy vydávajícího členského státu jako rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci a odborné praxi odborné kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné odborné činnosti. 6. 5. 4. Nebyla-li formální kvalifikace uznána podle bodů 1 až 5, postupuje uznávací orgán podle bodu 1 přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Příloha č. 2 zákonu č. 360/1992 Postup a náležitosti při uznávání formální kvalifikace a odborné praxe inženýrů a techniků ve výstavbě podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 99/42/ES ze dne 7.června 1999, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o vzdělání pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání kvalifikací
233
1. Uznávání formální kvalifikace 1.1 Uznávací orgán zkoumá znalosti a dovednosti potvrzené diplomy, osvědčeními a jinými doklady o formální kvalifikaci získané žadatelem a provede jejich srovnání se znalostmi a dovednostmi vyplývajícími z dokladů o formální kvalifikaci vyžadovaných pro přístup k příslušné odborné činnosti v České republice. 1.2 Uznávací orgán považuje podmínku formální kvalifikace za splněnou, pokud na základě srovnání neprokáže, že mezi žadatelovou formální kvalifikací a kvalifikací vyžadovanou v České republice je podstatný rozdíl. Podstatným rozdílem se rozumí značné odlišnosti v délce a obsahu formální kvalifikace, v oblastech, jejichž znalost je nezbytná pro výkon příslušné činnosti. V takovém případě uznávací orgán posoudí, zda podstatný rozdíl nemůže být nahrazen znalostmi a dovednostmi získanými žadatelem na základě předložených dokladů o odborné praxi. 1.3 Pokud podmínka formální kvalifikace není splněna, vydá uznávací orgán rozhodnutí podle § 30l odst. 2, nebo § 30r odst. 2 zákona, v jehož odůvodnění mimo jiné uvede okruhy znalostí a dovedností, které žadateli na základě srovnání chybí a které jsou nezbytné k přístupu k příslušné odborné činnosti. Uznávací orgán poskytne žadateli možnost prokázat jejich znalost. Za tímto účelem si může žadatel vybrat adaptační období nebo zkoušku způsobilosti, jejichž rozsah a délku určí uznávací orgán v rozhodnutí. Adaptační období a zkouška způsobilosti se řídí analogicky předpisy Evropského společenství o obecném systému uznávání kvalifikací. 2. Uznávání odborné praxe 2.1 Podmínka odborné praxe se považuje za splněnou, pokud žadatel vykonával předmětnou činnost a) po dobu šesti po sobě následujících let v nezávislém nebo vedoucím postavení, b) po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém nebo vedoucím postavení, prokáže-li žadatel, že pro příslušnou činnost získal předtím alespoň tříletou studijní praxi doloženou osvědčením uznávaným v členském státě nebo považovanou příslušným profesním sdružením za vyhovující, c) po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení, prokáže-li žadatel, že předtím vykonával příslušnou činnost alespoň pět let v postavení zaměstnance, nebo d) po dobu pěti po sobě následujících let ve vedoucím postavení, z toho alespoň tři roky v technické funkci s odpovědností za nejméně jedno oddělení podniku, prokáže-li žadatel, že pro příslušnou činnost získal předtím alespoň tříletou studijní praxi doloženou osvědčením uznávaným v členském státě nebo považovanou příslušným profesním sdružením za vyhovující. V případech uvedených pod písmeny a) a c) nesmí být doba od ukončení předmětné činnosti do dne podání žádosti o uznání odborné praxe delší než deset let. 2.2 Výkonem předmětné činnosti ve vedoucím postavení se podle odstavce 1 rozumí výkon činnosti v příslušném odborném odvětví v podniku v postavení a) vedoucího podniku nebo vedoucího pobočky podniku,
234
b) zástupce vlastníka nebo vedoucího podniku, pokud toto postavení zahrnuje odpovědnost odpovídající odpovědnosti zastoupeného vlastníka nebo vedoucího, nebo c) vedoucího pracovníka pověřeného obchodními nebo technickými záležitostmi s odpovědností za nejméně jedno oddělení podniku. 2.3 Pokud je žadatel držitelem osvědčení vydaného a uznávaného v jiném členském státě, potvrzujícího znalosti nebo schopnosti žadatele v oboru předmětné činnosti odpovídající nejméně třem letům studijní praxe, považuje se toto osvědčení za doklad o studijní praxi, která trvala po dobu požadovanou podle bodu 2.1 písm. b) a d). Pokud toto osvědčení odpovídá méně než třem letům studijní praxe, prodlužuje se příslušným způsobem požadovaná doba výkonu předmětné činnosti v nezávislém nebo vedoucím postavení podle bodu 2.1 písm. b) a d). 2.4 Odborná praxe se dokládá osvědčeními vydanými příslušnými orgány dotčeného členského státu o charakteru vykonávané činnosti a délce jejího výkonu. --------------1) Směrnice Rady 85/384/EHS ze dne 10. června 1985 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci v oboru architektury obsahující opatření pro umožnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 99/42/ES ze dne 7. června 1999, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o vzdělání pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání dokladů o vzdělání. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací. 1a) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 103/1990 Sb. a zákona č. 262/1992 Sb. 2) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). 3) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. 3a) Článek 23 a 24 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. 3b) Článek 11 odst. 1 písm. a) a c) a článek 21 odst. 1 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. 3c) Článek 12 písm. a) směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu. 3d) Článek 14 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny. 3e) Článek 26 odst. 1 a 3 a článek 27 odst. 3 směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. 3f) Článek 17 odst. 1 směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby.
235
3g) Článek 11 odst. 1 směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu vydávaném státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou obětmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány. 3a) 3h) § 44 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). 3b) 3i) § 7 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákona č. 171/1990 Sb. 3i) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 3c) 3j) Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. 3d) 3k) § 6 zákona č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 117/1974 Sb., kterou se stanoví kritéria pro posuzování písemností jako archiválií a podrobnosti skartačního řízení. 4) Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 247/1990 Sb. ). 5) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích. 6) Zákon ČNR č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku a státní vlajky České republiky. 8) Zákon ČNR č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. 9) Zákon č. 513/1991 Sb. 9a) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 9a) 9b) Soudní řád správní. 9c) § 32 odst. 4 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 9d) § 36a zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 9e) § 36b zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 10) Zákon č. 50/1976 Sb., ve znění zákona č. 103/1990 Sb. a zákona č. 262/1992 Sb. Vyhláška FMTIR č. 8/1983 Sb., o zvláštní způsobilosti k některým činnostem ve výstavbě, ve znění vyhlášky č. 73/1978 Sb. Vyhláška SKVTIR č. 186/1990 Sb., o oprávnění k projektové činnosti.
236
(K části sedmé návrhu zákona)
Platné znění části zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění zákona č. 160/1992 Sb., zákona č. 285/2002 Sb. a zákona č. 111/2007 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON České národní rady o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně: §1 (1) Zřizují se Česká lékařská komora se sídlem v Olomouci, Česká stomatologická komora se sídlem v Praze a Česká lékárnická komora se sídlem v Praze (dále jen "komory"). (2) Komory jsou samosprávnými nepolitickými stavovskými organizacemi sdružujícími všechny lékaře, stomatology a lékárníky zapsané v seznamech vedených komorami. (3) Komory jsou právnickými osobami. §2 (1) Komory a) dbají, aby členové komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor, b) zaručují odbornost svých členů a potvrzují splnění podmínek k výkonu lékařského, stomatologického a lékárnického povolání podle zvláštních předpisů, c) posuzují a hájí práva a profesní zájmy svých členů d) chrání profesní čest svých členů, e) vede seznam členů. (2) Komory jsou oprávněny a) účastnit se jednání při tvorbě sazebníků lékařských výkonů, při tvorbě cen léků, léčivých přípravků a sazebníků ostatních služeb poskytovaných lékárnami, b) účastnit se výběrových řízení při obsazování vedoucích míst ve zdravotnictví, c) stanovovat podmínky k výkonu soukromé praxe svých členů a k výkonu funkce odborných zástupců podle zvláštního předpisu a vedoucích lékařů a primářů v nestátních zdravotnických zařízeních, d) vydávat osvědčení o splnění podmínek podle písmena c),
e) řešit stížnosti na výkon povolání svých členů v rozporu s odstavcem 1 písm. a), f) uplatňovat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem, g) vyžadovat od svých členů doklady spojené s výkonem povolání, h) vyjadřovat se k podmínkám a způsobu dalšího vzdělávání lékařů, stomatologů a lékárníků, ch) účastnit se provádění specializačních zkoušek, i) vydávat pro členy komor závazná stanoviska k odborným problémům poskytování zdravotní péče a ve zdravotnickém výzkumu, j) vykonávat další činnosti, pokud tak stanoví zvláštní zákon. (3) Proti rozhodnutí komory ve věcech podle odstavce 2 písm. d) lze podat opravný prostředek. (4) O opravném prostředku rozhoduje soud.1) §3 (1) Každý lékař, který vykonává na území České republiky lékařské povolání v léčebné a preventivní péči, musí být členem České lékařské komory. (2) Každý lékař, který vykonává na území České republiky povolání stomatologa, musí být členem České stomatologické komory. (3) Absolvent vysokoškolského studia v oboru farmacie, který vykonává své povolání v lékárenském zařízení na území České republiky, musí být členem České lékárnické komory. §4 Česká lékařská komora zapíše do dvou měsíců od doručení žádosti do seznamu každého, kdo a) řádně ukončil studium na lékařské fakultě československé univerzity nebo zahraniční univerzity a je oprávněn k výkonu lékařské praxe na území České a Slovenské Federativní Republiky, b) má plnou způsobilost k právním úkonům, c) nebyl v průběhu předchozích pěti let vyloučen z České lékařské komory. §5 Česká stomatologická komora zapíše do dvou měsíců od doručení žádosti do seznamu každého, kdo a) řádně ukončil studium na lékařské fakultě československé univerzity nebo zahraniční univerzity, složil závěrečné zkoušky ze stomatologie a je oprávněn k výkonu lékařské stomatologické praxe na území České a Slovenské Federativní Republiky, b) má plnou způsobilost k právním úkonům, c) nebyl v průběhu předchozích pěti let vyloučen z České stomatologické komory.
238
§6 Česká lékárnická komora zapíše do dvou měsíců od doručení žádosti do seznamu každého, kdo a) řádně ukončil studium na farmaceutické fakultě československé univerzity nebo zahraniční univerzity a je oprávněn k výkonu farmaceutické praxe na území České a Slovenské Federativní Republiky, b) má plnou způsobilost k právním úkonům, c) nebyl v průběhu předchozích pěti let vyloučen z České lékárnické komory. § 6a (1) Komora zapíše na základě žádosti oznámení Ministerstva zdravotnictví do seznamu členů a) státního příslušníka členského státu Evropské unie, b) občana smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru1a) nebo Švýcarské konfederace1b), c) rodinného příslušníka občana členského státu Evropské unie1c) nebo rodinného příslušníka osoby uvedené pod písmenem b), pokud má na území České republiky právo pobytu, d) státního příslušníka nečlenského státu Evropské unie, který je držitelem dokladu potvrzujícího přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území České republiky1d), e) rodinného příslušníka osoby uvedené pod písmenem d), má-li tento rodinný příslušník povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky1e), f) státního příslušníka nečlenského státu Evropské unie, který je držitelem dokladu potvrzujícího přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie, má-li povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky1d), g) rodinného příslušníka osoby uvedené pod písmenem f), má-li tento rodinný příslušník povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky1e) , h) osobu, které byl na území České republiky přiznán status doplňkové ochrany nebo postavení azylanta1e) , nebo i) rodinného příslušníka osoby uvedené pod písmenem h), má-li tento rodinný příslušník povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky1f) , který hodlá vykonávat na území České republiky soustavně zdravotnické povolání jako usazená osoba, a to po předložení rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. (2) Komora vede seznam hostujících osob. Do tohoto seznamu komora bezplatně a dočasně zapíše na základě oznámení Ministerstva zdravotnictví o výkonu zdravotnického povolání na území České republiky osobu uvedenou v odstavci 1 písm. a) a b), která je usazena na území jiného členského státu než České republiky a na území České republiky hodlá vykonávat zdravotnické povolání dočasně nebo příležitostně jako hostující osoba. K oznámení hostující osoba přiloží potvrzení osvědčující, že vykonává zdravotnické povolání ve státě svého usazení v souladu s jeho právními předpisy, a potvrzení osvědčující, že je 239
držitelem dokladu o formální kvalifikaci pro výkon zdravotnického povolání; tyto doklady nesmí být při předložení starší 12 měsíců. Dočasný zápis do seznamu hostujících osob trvá po dobu poskytování zdravotnických služeb hostující osobou na území České republiky. Tento dočasný zápis se nepožaduje, pokud by to vedlo k opožděnému poskytnutí služby; v těchto případech však musí být oznámení o výkonu zdravotnického povolání na území České republiky učiněno v co nejkratší době po poskytnutí zdravotnické služby. Na tyto osoby se nevztahuje ustanovení o povinném členství (§ 3). (3) Usazená osoba v žádosti o zápis do seznamu členů a hostující osoba Ministerstvo zdravotnictví v oznámení o výkonu zdravotnického povolání uvede jméno, příjmení, titul, datum narození, adresu pro doručování na území České republiky a adresu pro doručování na území členského stá-tu usazení, adresu zdravotnického zařízení, ve kterém hodlá vykonávat zdravotnické povolání, druh zdravotnické služby, kterou na území České republiky hodlá vykonávat, a údaje o dosaženém vzdělání. (4) Hostující osoba je osvobozena od placení příspěvků. (5) Před zahájením disciplinárního řízení je komora povinna kontaktovat stát usazení (stát původu). Pokud tento stát nepřijme disciplinární opatření podle svého právního řádu, může komora zahájit proti hostující osobě disciplinární řízení. (6) Komora musí informovat členský stát, v němž usazená osoba byla před příchodem na území České republiky usazena nebo v němž hostující osoba je usazena, o disciplinárním postihu, který této osobě uložila. (7) Komora vydá na vyžádání usazené osoby nebo hostující osoby, která je zapsána v seznamu členů nebo v seznamu hostujících osob, potvrzení osvědčující, že tato osoba vykonává na území České republiky odbornou činnost v souladu s právními předpisy. (8) Komory jsou povinny bezplatně sdělovat Ministerstvu zdravotnictví ze seznamu členů nebo ze seznamu hostujících osob údaje potřebné pro účely státních statistických zjišťování podle zvláštního právního předpisu1g). (9) Seznam členů a seznam hostujících osob je veřejně přístupný, s výjimkou údajů o datu narození, adrese pro doručování na území České republiky a adrese pro doručování na území členského státu usazení. Údaje o rodném čísle, trvalém pobytu a o adrese pro doručování na území České republiky jsou přístupné Ministerstvu obrany pouze za účelem zajištění obrany státu podle zvláštního právního předpisu.1h) (10) Na zpracování údajů ze seznamu členů a ze seznamu hostujících osob se vztahuje zvláštní právní předpis1h) 1i). (11) Uchazeč o zápis do seznamu členů komory, který nebyl komorou zapsán do seznamu členů, nebo není-li zápis proveden včas, má právo domáhat se ochrany u soudu1). §7 Uchazeč o zápis do seznamu členů komory, který nebyl komorou zapsán do seznamu členů, má právo domáhat se ochrany návrhem u soudu. §8 240
Členství v komoře zaniká úmrtím, ztrátou nebo omezením způsobilosti k právním úkonům, vystoupením z komory nebo vyloučením z komory. §9 (1) Každý člen komory má právo a) volit zástupce do orgánů komory a sám být volen, b) využívat pomoci komory v oblasti dalšího vzdělávání, c) využívat právní pomoci komory ve sporech spojených s výkonem lékařského či lékárnického povolání. (2) Každý člen komory má povinnost a) vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, b) dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory, c) řádně platit stanovené příspěvky, d) oznámit příslušným orgánům komory změny související s výkonem lékařského nebo lékárnického povolání, e) v případech stanovených komorou uzavřít odpovědnostní pojištění. § 10 (1) Základním článkem komor jsou okresní sdružení lékařů, okresní sdružení stomatologů a okresní sdružení lékárníků, v hlavním městě Praze obvodní sdružení lékařů, obvodní sdružení stomatologů a obvodní sdružení lékárníků podle rozdělení území hlavního města Prahy na obvody2) (dále jen "okresní sdružení"). Okresní sdružení se mohou slučovat a vytvářet společné orgány. (2) Okresní sdružení má tyto orgány: a) okresní shromáždění členů, b) představenstvo okresního sdružení, c) čestnou radu okresního sdružení, d) revizní komisi okresního sdružení. (3) Komory mají tyto orgány: a) sjezd delegátů, b) představenstvo komory, c) čestnou radu komory,) d) revizní komisi komory. (4) Funkce v orgánech komory a okresních sdruženích jsou čestné; za jejich výkon je příslušnou komorou vyplácena náhrada za ztrátu času a náhrada hotových výdajů. Volení funkcionáři musí vykonávat lékařskou, stomatologickou nebo lékárnickou praxi. § 11 241
(1) Okresní shromáždění členů je nejvyšším orgánem okresního sdružení. (2) Právo účastnit se okresního shromáždění mají všichni členové komory zapsaní v seznamu vedeném okresním sdružením. (3) Okresní shromáždění svolává představenstvo okresního sdružení nejméně jednou za rok; je povinno je svolat vždy, požádá-li o to písemně alespoň jedna třetina všech členů okresního sdružení nebo požádá-li o to revizní komise okresního sdružení, a to nejpozději do dvou měsíců. (4) Okresní shromáždění se může platně usnášet, jeli přítomna nadpoloviční většina členů okresního sdružení. K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů okresního sdružení. (5) Okresní shromáždění a) volí představenstvo okresního sdružení, jeho předsedu, čestnou radu a revizní komisi okresního sdružení, b) volí zástupce na sjezd delegátů, c) rozhoduje o sloučení okresního sdružení s jinými okresními sdruženími, d) rozhoduje o pozastaveném rozhodnutí orgánu okresního sdružení. § 12 (1) Představenstvo okresního sdružení je řídícím a výkonným orgánem okresního sdružení. (2) Představenstvo okresního sdružení má 7 až 11 členů. (3) Představenstvo okresního sdružení a) registruje nové členy a vede seznam členů okresního sdružení, b) hospodaří s majetkem svěřeným okresnímu sdružení komorou, c) spolupracuje s orgány státní správy a samosprávy. § 13 (1) Čestná rada okresního sdružení vykonává disciplinární pravomoc vůči jeho členům. (2) Čestná rada okresního sdružení má pět členů. Volí ze svých členů předsedu a místopředsedu. Členem čestné rady okresního sdružení nemůže být člen jiného orgánu okresního sdružení nebo komory. (3) Čestná rada okresního sdružení může uložit za porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 tohoto zákona jako disciplinární opatření a) důtku, b) pokutu od 2000 do 20 000 Kčs.
242
(4) Proti písemnému rozhodnutí čestné rady okresního sdružení o uložení disciplinárního opatření může člen, kterému bylo disciplinární opatření uloženo, podat opravný prostředek do patnácti dnů od jeho doručení. (5) O opravném prostředku rozhoduje čestná rada komory, která přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí nebo zruší. Zruší-li čestná rada komory napadené rozhodnutí, je čestná rada okresního sdružení vázána právním názorem čestné rady komory. § 14 (1) Revizní komise okresního sdružení má 3 až 5 členů, z nichž volí předsedu; ten řídí její činnost. (2) Revizní komise okresního sdružení a) kontroluje činnost okresního sdružení, b) pozastavuje rozhodnutí představenstva, je-li v rozporu s právními předpisy, řády a ostatními předpisy komory; pozastavené rozhodnutí předloží okresnímu shromáždění, c) podává návrh na zahájení disciplinárního řízení. § 15 (1) Sjezd delegátů je nejvyšším orgánem komory. (2) Sjezd delegátů zejména a) schvaluje, mění a ruší organizační, jednací, volební a disciplinární řád, b) volí a odvolává představenstvo, prezidenta a viceprezidenta komory, revizní komisi komory a čestnou radu komory, c) posuzuje činnost představenstva, prezidenta a viceprezidenta komory, činnost revizní komise komory a čestné rady komory, d) stanoví výši registračního poplatku a členských příspěvků a jejich rozdělování, e) schvaluje rozpočet komory, f) schvaluje výši náhrady za ztrátu času spojenou s výkonem funkcí v orgánech komory, g) zřizuje sociální fond, popřípadě jiné fondy komory. § 16 (1) Představenstvo komory je řídícím a výkonným orgánem komory. (2) Představenstvo komory má 15 až 20 členů. (3) Představenstvo komory a) vede seznam členů, b) hospodaří s majetkem komory, c) hospodaří se sociálním fondem komory, popřípadě s jinými fondy komory, d) rozhoduje o pozastavených rozhodnutích orgánů komory a okresního shromáždění,
243
e) svolává sjezd delegátů komory nejméně jednou za rok; svolá sjezd vždy, požádá-li o to alespoň jedna pětina členů komory nebo alespoň jedna třetina okresních sdružení nebo požádá-li o to revizní komise, a to do dvou měsíců. f) schvaluje členy komory do zkušebních a specializačních komisí, g) rozhoduje ve všech věcech podle tohoto zákona, pokud o nich nerozhodují jiné orgány komory. § 17 (1) Prezident komory zastupuje komoru navenek. (2) Prezident komory svolává a řídí jednání představenstva komory. (3) Prezidenta komory zastupuje viceprezident. § 18 (1) Čestná rada komory vykonává disciplinární pravomoc vůči všem členům komory. (2) Čestná rada komory má 9 členů. Volí ze svých členů předsedu a místopředsedu. Členem čestné rady komory nemůže být člen jiného orgánu komory. (3) Čestná rada komory může uložit za závažné porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona jako disciplinární opatření a) pokutu od 3000 do 30 000 Kčs, b) podmíněné vyloučení z komory, c) vyloučení z komory. (4) Proti rozhodnutí čestné rady komory o uložení disciplinárního opatření podle odstavce 3 lze podat opravný prostředek. (5) O opravném prostředku rozhoduje soud.1) § 19 (1) Revizní komise komory má 7 až 9 členů, z nichž volí předsedu; ten řídí její činnost. (2) Revizní komise komory a) kontroluje činnost komory, b) pozastavuje výkon rozhodnutí prezidenta, viceprezidenta a okresního shromáždění, jsou-li v rozporu s právními předpisy nebo organizačním řádem a ostatními předpisy komory; pozastavené rozhodnutí předloží představenstvu komory, c) pozastavuje výkon rozhodnutí představenstva, jsou-li v rozporu s právními předpisy nebo organizačním řádem a ostatními předpisy komory; pozastavené rozhodnutí předloží sjezdu delegátů. § 20
244
(1) Komory samostatně spravují svůj majetek a hospodaří dle ročního rozpočtu. (2) Příjmy komory tvoří členské příspěvky, dotace, dary a jiné příjmy. (3) Výnos pokut připadá do sociálního fondu komory. § 21 Při výkonu lékařského a lékárnického povolání v ozbrojených silách a ozbrojených sborech, mohou být práva a povinnosti lékařů, stomatologů a lékárníků podrobena omezením, která vyplývají ze zvláštní povahy výkonu služby v těchto sborech, § 22 (1) Spolky lékařů České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a Svaz farmaceutů zajistí svolání ustavujícího okresního shromáždění lékařů, stomatologů a lékárníků do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. (2) Ustavující okresní shromáždění zvolí delegáty na ustavující sjezdy v počtu a) u České lékařské komory v počtu 1 delegát na každých započatých 100 lékařů v okrese, b) u České stomatologické komory 1 delegát na každých započatých 30 stomatologů v okrese, c) u České lékárnické komory v počtu 1 delegát na každých započatých 25 lékárníků v okrese. (3) Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně a Svaz farmaceutů svolá sjezd delegátů do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. § 23 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 1991. -----------------------------1) § 244 a násl. občanského soudního řádu. 1a) Dohoda o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992. 1b) Dohoda mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy, na straně jedné, a Švýcarskou konfederací, na straně druhé, o volném pohybu osob ze dne 21. června 1999. 1c) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, ¨ 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. 1d) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. 1e) Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny. 1f) Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. 1g) Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.
245
1h) Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů. 1h) 1i) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu.
246
(K části osmé návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č. 458/2000 Sb., zákona č. 61/2001 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 309/2000 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 119/2002 Sb., zákona č. 174/2002 Sb., zákona č. 281/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 130/2003 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 224/2003 Sb., zákona č. 228/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 38/2004 Sb., zákona č. 119/2004 Sb., zákona č.167/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 695/2004 Sb., zákona č. 58/2005 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 358/2005 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 131/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 191/2006 Sb., zákona č. 212/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb. a zákona č. 160/2007 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Všeobecná ustanovení HLAVA I Předmět úpravy §1 Tento zákon upravuje podmínky živnostenského podnikání (dále jen "živnost") a kontrolu nad jejich dodržováním. Živnost §2 Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. §3 (1) Živností není: a) provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě, b) využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory,2) c) výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících s právem autorským podle zvláštního právního předpisu,2a) d) restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, 2b) e) provádění archeologických výzkumů.2c) (2) Živností dále není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob: a) lékařů, lékárníků, stomatologů, psychoterapeutů, přírodních léčitelů, klinických logopedů, klinických psychologů a dalších zdravotnických pracovníků, s výjimkou očních optiků a protetiků, ortopedických protetiků,2d) ortopedicko protetických techniků,2d) a) lékařů, zubních lékařů a farmaceutů2d), nelékařských zdravotnických pracovníků2e) při poskytování zdravotní péče a přírodních léčitelů, b) veterinárních lékařů, dalších veterinárních pracovníků včetně pracovníků veterinární sanace a osob vykonávajících odborné práce při šlechtitelské a plemenářské činnosti v chovu hospodářských zvířat,3) c) advokátů, 4) notářů5a) a patentových zástupců 6) a soudních exekutorů,6a)
248
d) znalců a tlumočníků,7) e) auditorů8) a daňových poradců,8a) f) burzovních dohodců a makléřů, 8b) g) zprostředkovatelů a rozhodců při řešení kolektivních sporů9) a rozhodců při rozhodování majetkových sporů,9a) h) úředně oprávněných zeměměřických inženýrů,10) i) autorizovaných architektů a autorizovaných inženýrů činných ve výstavbě, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodní architekti a svobodní inženýři,10a) j) autorizovaných inspektorů, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodné povolání10b) . (3) Živností dále není: a) činnost bank,11) institucí elektronických peněz11a) , provozovatelů platebních systémů11b), pojišťoven,12) zajišťoven, pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí a odpovědných pojistných matematiků,12) penzijních fondů,12a) spořitelních a úvěrních družstev,12b) burz, organizátorů mimoburzovních trhů, obchodníků s cennými papíry8b) a činnost osob zabývajících se kolektivním investováním 13) a činnosti osob provádějících vypořádání obchodů s cennými papíry,13a) činnosti osob provádějících přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů za podmínek stanovených zvláštním zákonem,13b) b) pořádání loterií a jiných podobných her,14) c) hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem,15) d) výroba elektřiny, výroba plynu, přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny, distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie, které podléhají licenci podle zvláštního právního předpisu,16) e) zemědělství, včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje, nejde-li o provozování odborných činností na úseku rostlinolékařské péče, f) prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti fyzickými osobami, g) námořní doprava a mořský rybolov,17) h) provozování dráhy a drážní dopravy,18) i) vykonávání komunikační činnosti podle zvláštního právního předpisu,19) j) výzkum, výroba a distribuce léčiv,20) k) zacházení s návykovými látkami, přípravky je obsahujícími a s některými látkami používanými k výrobě nebo zpracování návykových látek podle zvláštního zákona,21) l) činnost autorizovaných nebo akreditovaných osob v oblasti státního zkušebnictví,22) m) zahraniční obchod s vojenským materiálem,22a) n) výkon inspekce práce22b), o) provozování rozhlasového a televizního vysílání, 23)
249
p) nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb, r) zprostředkování zaměstnání, 23a) s) provozování stanic technické kontroly,23c) t) výchova a vzdělávání ve školách, předškolních a školských zařízeních zařazených do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení zařazených do rejstříku škol a školských zařízení, vzdělávání v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech a programech celoživotního vzdělávání podle zvláštního právního předpisu,23d) u) nakládání s vysoce nebezpečnými látkami,23e) v) provozování letišť, provozování obchodní letecké dopravy a leteckých prací a poskytování leteckých služeb, 23f) x) projektování pozemkových úprav, 23g) y) činnost organizací zřízených podle zvláštních právních předpisů23h) vykonávaná v souladu s účelem, pro který byly zřízeny, z) výkon sociálně-právní ochrany dětí právnickými a fyzickými osobami, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany dětí pověřeny podle zvláštního právního předpisu,23i) aa) vyhledávání, průzkum a těžba nerostných zdrojů ze dna moří a oceánů a jeho podzemí za hranicemi pravomocí států,23j) ab) provozování pohřebišť,23k) ac) činnost autorizovaných obalových společností podle zvláštního právního předpisu,23l) ad) nakládání s vysoce rizikovým a rizikovým biologickým agens a toxinem, 23m) ae) provozování zoologických zahrad na základě licence vydané Ministerstvem životního prostředí,23n) af) archivnictví, 23o) ag) poskytování sociálních služeb podle zvláštního právního předpisu23p). ag) činnost autorizovaných osob, oprávněných ověřovat dosažení odborné způsobilosti vyžadované k získání dílčí kvalifikace podle zvláštního zákona23p). ---------[Poznámka MŠMT: Písmeno ag) s poznámkou pod čarou č. 23p bylo zároveň doplněno zákonem č. 161/2006 Sb. a zákonem č. 179/2006 Sb.]
§4 Činnosti spojené s pronájmem nemovitostí Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor je živností, pokud vedle pronájmu jsou pronajímatelem poskytovány i jiné než základní služby zajišťující řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor.
*** ČÁST ŠESTÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
250
HLAVA I SPOLEČNÁ USTANOVENÍ § 67 Pracovněprávní vztahy Pracovněprávní vztahy pracovněprávními předpisy.
mezi
podnikatelem
a
jeho
zaměstnanci
se
řídí
§ 68 Součinnost orgánů státní správy (1) Orgány, provádějící kontrolu podle zvláštních předpisů, zasílají opis rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o závažném porušení zvláštních předpisů podnikatelem, příslušnému živnostenskému úřadu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V téže lhůtě příslušnému živnostenskému úřadu oznamují i případy neoprávněného podnikání zjištěné při výkonu jejich činnosti. Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti stanovená zvláštním zákonem.42) (2) Živnostenské úřady ve lhůtě 30 dnů ode dne zjištění informují jednotlivé specializované orgány, zejména orgány dozírající na dodržování hygienických, bezpečnostních a požárních předpisů a orgány České obchodní inspekce, o porušování příslušných zvláštních předpisů osobami provozujícími činnost, která je předmětem živnosti. § 69a (1) Státní příslušník členského státu Evropské unie, který je na území členského státu Evropské unie oprávněn provozovat podnikatelskou činnost, může na území České republiky dočasně poskytovat služby v rozsahu svého podnikatelského oprávnění v souladu s čl. 49 a následujícími Smlouvy o založení Evropského společenství. (2) Právnická osoba se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem své podnikatelské činnosti v některém z členských států Evropské unie, která je na území členského státu Evropské unie oprávněna provozovat podnikatelskou činnost, může na území České republiky dočasně poskytovat služby v rozsahu svého podnikatelského oprávnění v souladu s čl. 49 a následujícími Smlouvy o založení Evropského společenství. (2) Právnická osoba, jejíž vnitřní poměry se řídí právem členského státu Evropské unie a která má sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti v některém z členských států Evropské unie a je na území členského státu Evropské unie oprávněna provozovat podnikatelskou činnost, může na území České republiky dočasně poskytovat služby v rozsahu svého podnikatelského oprávnění v souladu s čl. 49 až 55 Smlouvy o založení Evropského společenství. (3) Státní příslušníci dalších smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru, občané Švýcarské konfederace a právnické osoby se sídlem na území těchto států se považují pro účely tohoto ustanovení za osoby uvedené v odstavci 1 nebo 2.
251
(4) Na poskytování služeb podle tohoto ustanovení se další ustanovení tohoto zákona nevztahují, s výjimkou povinnosti prokázat při kontrole podle § 60a oprávněnost poskytování služeb. (4) Na poskytování služeb podle tohoto ustanovení se další ustanovení tohoto zákona nevztahují s výjimkou a) povinnosti prokázat při kontrole podle § 60a oprávněnost poskytování služeb, a to průkazem totožnosti, dokladem osvědčujícím státní příslušnost, dokladem o tom, že osoba poskytující služby je usazena v členském státě původu a v souladu s jeho právními předpisy vykonává předmětnou činnost, a b) povinnosti osoby poskytující služby zajistit výkon činností, které jsou obsahem živností uvedených v příloze č. 5 k tomuto zákonu, pouze fyzickými osobami splňujícími požadavky odborné způsobilosti, které toto nařízení stanoví; podmínka odborné způsobilosti pro účely tohoto nařízení se považuje za splněnou, doloží-li osoba poskytující služby za osoby v závislém postavení vykonávající činnosti podle tohoto nařízení doklad o jejich vzdělání, které je v členském státě původu odborně připravuje pro výkon předmětné regulované činnosti, nebo není-li předmětná činnost v členském státě původu regulována, doklad o tom, že předmětnou činnost vykonávaly nejméně po dobu dvou let během předcházejících deseti let. (5) Fyzické osoby uvedené v odstavci 1 poskytující služby v činnosti, která je živností a pro jejíž provozování se vyžaduje splnění zvláštní podmínky odborné způsobilosti podle § 7 (dále jen „regulovaná činnost“) jsou povinny písemně oznámit poskytování služeb na území České republiky uznávacímu orgánu, včetně doložení dokladů, podle zvláštního právního předpisu43). Na právnické osoby uvedené v odstavci 2 se § 36a zákona o uznávání odborné kvalifikace vztahuje přiměřeně. Doklad o odborné kvalifikaci nebo praxi dokládá u právnické osoby jí ustanovená osoba, která odpovídá za řádné poskytování služby. (6) U osob poskytujících služby v regulovaných činnostech, které jsou živnostmi, je živnostenský úřad oprávněn při kontrole podle § 60a kontrolovat splnění povinnosti písemně oznámit poskytování služby uznávacímu orgánu44). Živnostenský úřad může kontrolovat též plnění povinnosti osoby poskytující služby zajistit výkon činností, které jsou obsahem živností uvedených v příloze č. 5 k tomuto zákonu, pouze fyzickými osobami splňujícími požadavky odborné způsobilosti. § 70 (1) Pro účely tohoto zákona se považuje za státního příslušníka členského státu Evropské unie i státní příslušník jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru, občan Švýcarské konfederace a státní příslušník třetí země, kterému bylo členským státem přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta; na osobu, které bylo přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, se nevztahuje oprávnění podle § 69a. Za právnickou osobu se sídlem na území členského státu Evropské unie se pro účely tohoto zákona považuje i právnická osoba se sídlem v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru a právnická osoba se sídlem na území Švýcarské konfederace. (1) Pro účely tohoto zákona se považuje za státního příslušníka členského státu Evropské unie i státní příslušník jiného smluvního státu Dohody o Evropském 252
hospodářském prostoru a občan Švýcarské konfederace, včetně jejich rodinných příslušníků49), a státní příslušník třetí země, kterému bylo členským státem přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta50), včetně jeho rodinných příslušníků, kterým byl povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky 51). Na osobu, které bylo přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, a jejího rodinného příslušníka se nevztahuje oprávnění podle § 69a. Za právnickou osobu se sídlem na území členského státu Evropské unie se pro účely tohoto zákona považuje právnická osoba, jejíž vnitřní poměry se řídí právním řádem členského státu Evropské unie, nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru, a která má sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie, nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Za osobu podle předchozí věty se za podmínek a v rozsahu stanoveném mezinárodní smlouvou o volném pohybu osob považuje také právnická osoba, jejíž vnitřní poměry se řídí právním řádem Švýcarské konfederace a má sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti nadzemí Švýcarské konfederace. (2) Pokud tento zákon požaduje předložení dokladů vydaných příslušným orgánem členského státu Evropské unie nebo výkon podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie, rozumí se tím i doklady vydané příslušným orgánem smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a doklady vydané příslušným orgánem Švýcarské konfederace a výkon činnosti na území těchto států. § 71 (1) Řízení ve věcech upravených tímto zákonem se řídí zákonem o správním řízení,45) pokud tento zákon nestanoví jinak. (2) Tomu, kdo ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu živnostenského úřadu, ruší přes předchozí napomenutí pořádek, bezdůvodně odmítá svědeckou výpověď, předložení listiny nebo provedení ohledání, může živnostenský úřad uložit pořádkovou pokutu do výše 10 000 Kč. Pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně, nebyla-li splněna povinnost ani ve lhůtě stanovené živnostenským úřadem. (3) Před živnostenským úřadem se jedná v jazyce českém. Občané České republiky příslušející k národnostním a etnickým menšinám mohou jednat před živnostenským úřadem ve svém jazyce, musí si však na náklady živnostenského úřadu obstarat tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. (4) Fyzická nebo právnická osoba může být v řízení před živnostenským úřadem zastoupena zástupcem. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu. Pravost podpisu písemné plné moci musí být úředně ověřena. § 72 Pro účely řízení podle tohoto zákona je živnostenský úřad oprávněn požádat o vydání výpisu z Rejstříku trestů.46) Žádosti o vydání výpisu z Rejstříku trestů a výpis z Rejstříku trestů mohou být předávány v elektronické podobě, a to též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Správce Rejstříku trestů vydá výpis z Rejstříku trestů podle tohoto ustanovení do sedmi dnů ode dne doručení žádosti.
253
§ 73 Mezinárodní smlouvy Ustanovení tohoto zákona se nepoužijí, stanoví-li něco jiného mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána a která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů. § 73a (1) Vláda nařízením stanoví obsahovou náplň jednotlivých živností a seznam oborů živností volných. Do doby účinnosti nařízení vlády, jímž se vydává seznam živností volných, jsou živnosti volné ty živnosti, pro jejichž provozování tento zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. (2) Vláda nařízením stanoví seznam živností (§ 7 odst. 4), jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími odbornou způsobilost uvedenou v tomto nařízení. (3) Ministerstva, do jejichž působnosti patří odvětví, v nichž jsou živnosti provozovány, vydají v dohodě s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy vyhlášku, která stanoví způsob provádění a obsahovou náplň zkoušky, kterou lze prokázat odbornou způsobilost podle odstavce 2. (4) Vláda může s ohledem na situaci na trhu práce stanovit nařízením seznam živností, které nemohou provozovat fyzické osoby uvedené v § 5 odst. 7. ------------------------------31e) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace). 31e) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 42) Např. zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 43) § 36a zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států, a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 44) § 36a odst. 4 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. …./2007 Sb. 45) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). 46) Zákon č. 269/1994 Sb. , o Rejstříku trestů. 48) § 36a odst. 4 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 49) Článek 23 a 24 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. 50) Článek 11 odst. 1 písm. a) a článek 21 odst. 1 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. 51) Článek 14 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny.
254
(K části deváté návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 a zákona č. 106/2007 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
ZÁKON o správních poplatcích Příloha
Sazebník *** Položka 7 a) Vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu 9)
Kč
500
b) Vydání rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky 9)
Kč
1 000
c) Vydání rozhodnutí na návrh žadatele v akreditačním řízení 9)
Kč
1 000
------9) Zákon č. 95/2004 Sb. , o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).
Položka 7 Přijetí žádosti o vydání a) osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu podle zvláštních právních předpisů o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání9)
Kč
500
b) rozhodnutí o uznání způsobilosti nebo o uznání odborné kvalifikace k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštních právních předpisů o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání9)
Kč
2 000
c) rozhodnutí v akreditačním řízení podle zvláštních právních předpisů o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání9)
Kč
1 000
Kč
500
d) rozhodnutí nebo osvědčení jiného než uvedeného v písmenech a) až c) podle zvláštních právních předpisů o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání9) ___________
9) Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů.
*** Položka 17 1. Vydání stavebního povolení a) ke stavbě pro bydlení s nejvýše 3 byty b) ke stavbě pro bydlení s více než 3 byty
Kč Kč
300 1 000
c) ke stavbě pro individuální rekreaci nebo stavbě zemědělské účelové stavby, nepřesahuje-li zastavěná plocha 70 m 2
Kč
300
d) ke stavbě garáže nejvýše se 3 stáními
Kč
300
e) ke stavbě řadových garáží
Kč 300 a 150 Kč za čtvrté a každé další stání, nejvýše Kč 2 500
f) ke změně stavby (nástavby, přístavby nebo stavební úpravy) uvedené v písmenech a) až e), ke stavbě studny, 256
čistírny odpadních vod, přípojky na veřejnou rozvodnou síť a na kanalizaci pro stavbu uvedenou v písmenech a) až e)
Kč
300
g) k drobným stavbám, a jejich změnám
Kč
300
h) k dočasným stavbám zařízení staveniště
Kč
300
i) ke stavbě neuvedené v písmenech a) až h) - k její nástavbě a přístavbě - k její stavební úpravě nebo ke stavbě přípojky na veřejnou rozvodnou síť a na kanalizaci pro stavbu uvedenou v tomto písmenu 2. Vydání rozhodnutí o změně stavby před dokončením (včetně změny podmínek stavebního povolení) nebo o prodloužení platnosti stavebního povolení 14)
Kč Kč
3 000 2 500
Kč
1 000
Kč
300
3. Vydání povolení informačního, reklamního nebo propagačního zařízení 15)
Kč
1 000
4. Vydání povolení terénních úprav 16)
Kč
1 000
5. Podání žádosti o vydání osvědčení o jmenování autorizovaným inspektorem a podání žádosti právnické osoby o souhlas s výkonem činnosti autorizovaného inspektora
Kč
10 000
Předmětem poplatku není Písemné sdělení17) stavebního úřadu k ohlášení drobné stavby, její změny ani k ohlášení informačního, reklamního nebo propagačního zařízení. Osvobození Od poplatku podle bodu 1 písmene f) této položky je osvobozeno vydání stavebního povolení ke změně stavby pro bydlení z důvodu ztíženého užívání této stavby občanovi se zvlášť těžkým zdravotním postižením, kterému byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně (držiteli průkazu ZTP a ZTP/P), má-li ve stavbě pro bydlení místo trvalého pobytu. Poznámky 1. Je-li jedním stavebním povolením povolováno více staveb, které jsou uvedeny pod různými písmeny této položky, vybírá se poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v jednotlivých písmenech této položky. 2. Stavby ubytovacích zařízení stavby hromadných garáží, liniové stavby nebo stavby vodních děl se posuzují jako stavby uvedené v bodě 1 písmenu i) této položky.
257
3. Správním úřadem, příslušným k vybrání poplatku podle této položky, je i speciální stavební úřad ve smyslu zákona č. 50/1976 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 137/1982 Sb. , zákona č. 103/1990 Sb. , zákona č. 425/1990 Sb. , zákona č. 519/1991 Sb. , zákona č. 262/1992 Sb. , zákona č. 43/1994 Sb. , zákona č. 19/1997 Sb. , zákona č. 83/1998 Sb. , zákona č. 95/2000 Sb. , zákona č. 96/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. , zákona č. 151/2000 Sb. , zákona č. 239/2000 Sb. , zákona č. 59/2001 Sb. , zákona č. 254/2001 Sb. , zákona č. 405/2002 Sb. , zákona č. 422/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. 4. Zemědělskou účelovou stavbou se pro účely tohoto zákona rozumí stavba pro drobné pěstitelství, stavba pro drobné chovatelství a stavba vinného sklepu. Zastavěná plocha těchto staveb se měří nad podnožím. 5. Za vydání dodatečného povolení stavby se vybírá poplatek podle bodu 1 této položky. ---------------------14) § 68 , 69 a 70 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 15) § 71 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb. 16) § 71 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. 17) § 36 odst. 2 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona.
*** Položka 22 a) Vydání rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace příslušníků členských států Evropské unie 19)
Kč
b) Vydání 20) osvědčení o způsobilosti k provozování odborné činnosti, oprávnění k provádění nebo provozování odborné činnosti nebo opakovaně udělované povolení nebo úřední oprávnění
2 000
Kč
200
a) Přijetí žádosti o uznání odborné kvalifikace19) Kč
2000
b) Vydání osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti19) nebo vydání20) osvědčení o způsobilosti k provozování odborné činnosti, oprávnění k provádění nebo provozování odborné činnosti nebo opakovaně udělované povolení nebo úřední oprávnění Kč c) Udělení povolení k obnově kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi ("povolení k restaurování"), 21) udělení úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností 22) nebo udělení oprávnění k činnostem vybraných pracovníků 23) 258
1000
Kč
500
d) Prodloužení platnosti dokladů uvedených v písmenu b)
Kč
e) Přijetí žádosti o udělení státního souhlasu právnické osobě působit jako soukromá vysoká škola 24)
Kč
50
25 000
f) Přijetí žádosti o udělení akreditace k působení jako akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb 25)
Kč
100 000
g) Přijetí žádosti o vyhodnocení shody nástrojů elektronického podpisu 25)
Kč
10 000
h) Oznámení o rozšíření služeb akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb
Kč
25 000
i) Podání žádosti o udělení pověření k provádění akreditace, o udělení pověření k provádění atestací nebo o udělení souhlasu se změnou atestačních podmínek 26) j) Udělení autorizace 26a) (oprávnění ověřovat dosažení odborné způsobilosti vyžadované k získání dílčí kvalifikace nebo dílčích kvalifikací) za každou kvalifikaci
Kč 10 000
Kč 1 500 nejvýše však Kč 10 000
k) Prodloužení platnosti autorizace 26a) uvedené v písmenu j)
Kč
500
--------------19) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace). 19) Zákon č.18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 20) Například zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). 21) § 14 odst. 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. 22) § 14 zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů. 23) § 39 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 24) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých
259
školách), ve znění pozdějších předpisů. 25) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 366/2001 Sb., o upřesnění podmínek stanovených v § 6 a 17 zákona o elektronickém podpisu a o upřesnění požadavků na nástroje elektronického podpisu. 26) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 517/2002 Sb. 26a) Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání).
*** Položka 24 a) Vydání živnostenského listu - pro provozování živnosti průmyslovým způsobem
Kč
1 000
Kč
10 000
b) Vydání rozhodnutí o provozování stávající ohlašovací živnosti průmyslovým způsobem, pokud již byl vydán živnostenský list
Kč
9 000
c) Vydání rozhodnutí o udělení koncese včetně vydání koncesní listiny - pro provozování živnosti průmyslovým způsobem
Kč
2 000
Kč
20 000
d) Vydání rozhodnutí o provozování stávající koncesované živnosti průmyslovým způsobem, pokud již byla vydána koncesní listina
Kč
18 000
e) Změna živnostenského listu nebo změna koncesní listiny
Kč
500
f) Změna údajů (jméno, příjmení, trvalý pobyt, sídlo) podnikatele v živnostenském listě nebo v koncesní listině včetně promítnutí těchto změn do dalších údajů v živnostenském listě nebo v koncesní listině, jakož i změna koncesní listiny bez předchozí změny rozhodnutí o udělení koncese
Kč
100
g) Změna rozhodnutí o udělení koncese včetně změny koncesní listiny
Kč
1 000
h) Schválení odpovědného zástupce pro koncesovanou živnost
Kč
500
i) Vydání osvědčení o průkazu živnostenského oprávnění
Kč
100
260
Předmětem poplatku není 1. Změna podmínek provozování podnikatelské činnosti provedená správním úřadem z vlastního podnětu. 2. Schválení odpovědného zástupce, je-li provedené současně s vydáním rozhodnutí o udělení koncese nebo se změnou rozhodnutí o udělení koncese. 3. Změna uvedená v písmenech e), f) a g) této položky, navazuje-li na změnu již provedenou v obchodním rejstříku. Poznámky 1. Poplatek podle písmene a) této položky je splatný při ohlášení živnosti. Nebude-li poplatek zaplacen, správní úřad úkon neprovede. 2. Správní úřad vybírá poplatek jen podle písmene e) nebo g) této položky, provádí-li současně i změny zpoplatňované podle písmene f) této položky. Poplatek podle písmen e) až g) této položky je splatný při oznámení změny. Nebude-li poplatek zaplacen, správní úřad úkon neprovede. V případě, že správní úřad neprovede změnu a poplatek byl zaplacen při oznámení změny, správní úřad poplatek nevrací. 3. Poplatek podle písmene e) této položky se vybírá za změnu koncesní listiny bez předchozí změny rozhodnutí o udělení koncese. 4. Poplatek podle písmene i) této položky se vybírá za osvědčení vydávané podle § 10 odst. 4 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 286/1995 Sb. a zákona č. 356/1999 Sb.
***
261
(K části desáté návrhu zákona)
Platné znění zákona č. 523/1992, o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění zákona č. 170/2004 Sb., zákona č. 284/2004 Sb., zákona č. 70/2006 Sb. a zákona č. 312/2006 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
ZÁKON o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Úvodní ustanovení §1 Tento zákon upravuje a) poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných podobných plateb (dále jen "daně"), jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí (dále jen "daňové poradenství"), b) vznik, postavení a působnost Komory daňových poradců České republiky (dále jen "komora") v souladu s právem Evropských společenství1). §1 Tento zákon upravuje: a) poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb (dále jen „daně“), jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí (dále jen „daňové poradenství“) a b) vznik, postavení a působnost Komory daňových poradců České republiky (dále jen „komora“) v souladu s právem Evropských společenství1). §2 Tímto zákonem nejsou dotčena oprávnění advokátů, komerčních právníků a auditorů, popřípadě jiných osob a orgánů, upravená zvláštními předpisy.1a) Dotčeno není ani právo fyzické nebo právnické osoby požádat o právní pomoc a finančně ekonomickou radu ve věcech daní a ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí, i jinou fyzickou osobu než je daňový poradce; tato jiná osoba však nesmí poskytovat uvedenou pomoc nebo rady soustavně za účelem dosažení zisku,2) nejde-li o osoby uvedené ve větě první.
ČÁST DRUHÁ Daňové poradenství §3 Základní ustanovení (1) Daňové poradenství fyzické nebo právnické osobě (dále jen "klient") poskytuje daňový poradce nebo hostující daňový poradce. (2) Daňovým poradcem se rozumí fyzická osoba, zapsaná v seznamu daňových poradců (dále jen "seznam") podle § 4 odst. 2 a 3 nebo fyzická osoba zaregistrovaná v seznamu podle § 4 odst. 4; seznam vede komora. (2) Daňovým poradcem se rozumí fyzická osoba, zapsaná v seznamu daňových poradců (dále jen „seznam“) podle § 4 odst. 2 a 3. Hostujícím daňovým poradcem se rozumí fyzická osoba uvedená v § 8a odst. 1 písm. b) zaregistrovaná v seznamu podle § 4 odst. 4; seznam vede komora. (3) Daňové poradenství se poskytuje na základě smlouvy uzavřené mezi daňovým poradcem nebo hostujícím daňovým poradcem a klientem. Za poskytnutí daňového poradenství náleží daňovému poradci nebo hostujícímu daňovému poradci odměna, jejíž výši si obě smluvní strany dohodnou. Dohoda, kterou je odměna za poskytnutí daňového poradenství sjednána jako podíl na docíleném snížení daně, daňové úspoře nebo daňové úlevě, popřípadě jako podíl na ukazatelích výsledku činnosti, nebo je sjednána formou věcného plnění, je neplatná. (4) Činí-li daňový poradce nebo hostující daňový poradce právní úkony jménem klienta, má postavení zástupce podle zvláštních předpisů.3) [Pozn. MŠMT : Od 1.1.2008 bude zákonem č. 312/2006 Sb. doplněn odstavec 5 : (5) Daňový poradce může též vykonávat funkci insolvenčního správce, předběžného insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce podle zvláštního právního předpisu3a).] §4 Oprávnění k výkonu daňového poradenství (1) Právo vykonávat daňové poradenství nabývá fyzická osoba dnem zápisu do seznamu nebo registrace v seznamu. K tomuto dni se vydá daňovému poradci osvědčení o zápisu do seznamu nebo osvědčení o registraci v seznamu (dále jen "osvědčení"). (1) Právo vykonávat daňové poradenství nabývá fyzická osoba dnem zápisu nebo registrace do seznamu. K tomut dni se vydá daňovému poradci osvědčení o zápisu do seznamu nebo hostujícímu daňovému poradci osvědčení o registraci v seznamu (dále jen „osvědčení“). (2) Fyzickou osobu, pokud není zapsána podle odstavce 3 nebo zaregistrována podle odstavce 4, je komora povinna zapsat do seznamu po složení kvalifikační zkoušky nejpozději však do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž fyzická osoba zkoušku složila.
263
(3) Do seznamu komora zapíše také a) občana jiného státu než členského státu Evropské unie, pokud splňuje podmínky stanovené mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, a prokáže, že je oprávněn poskytovat daňové poradenství ve státě, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu, která ji zavazuje zajistit daňovým poradcům tohoto státu přístup k poskytování daňového poradenství, a b) usazeného daňového poradce za podmínek stanovených v § 8c a 8d v § 8b. (4) Do seznamu komora zaregistruje hostujícího daňového poradce za podmínek stanovených v § 8e a 8f v § 8c. (5) Právo vykonávat daňové poradenství daňový poradce pozbývá a) dnem, ke kterému je daňový poradce ze seznamu vyškrtnut, nebo b) dnem, ke kterému je daňovému poradci výkon daňového poradenství pozastaven, nejdříve však dnem, kdy bylo daňovému poradci doručeno rozhodnutí podle písmene a) nebo b). (5) Právo vykonávat daňové poradenství daňový poradce nebo hostující daňový poradce pozbývá a) dnem, ke kterému je daňový poradce nebo hostující daňový poradce ze seznamu vyškrtnut, b) dnem, ke kterému je daňovému poradci nebo hostujícímu daňovému poradci výkon daňového poradenství pozastaven, nejdříve však dnem, kdy bylo daňovému poradci nebo hostujícímu daňovému poradci doručeno rozhodnutí podle písmene a) nebo b). §5 Kvalifikační zkouška a rozdílová zkouška (1) Kvalifikační zkoušku nebo její část je oprávněna skládat fyzická osoba podle § 4 odst. 2, která a) má plnou způsobilost k právním úkonům, b) je bezúhonná, c) nevykonává zaměstnání, funkci nebo činnost, vedle nichž zvláštní právní předpis nepřipouští podnikání, d) nemá pracovněprávní, služební nebo jiný obdobný poměr ke státnímu orgánu nebo orgánu územní samosprávy, do jehož působnosti patří kontrola a rozhodování ve věcech daní, e) získala vysokoškolské vzdělání nejméně v rámci akreditovaného bakalářského studijního programu,3a) [Od 1.1.2008: 3b)] f) nebyla v posledních pěti letech před podáním žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části vyškrtnuta ze seznamu daňových poradců disciplinárním opatřením podle § 12 odst. 1 písm. d).
264
(2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen a) pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí související s předmětem daňového poradenství, b) pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k povaze daňového poradenství a osobě, která se tohoto činu dopustila, je obava, že se dopustí stejného nebo obdobného činu při výkonu daňového poradenství. (3) Řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo rozdílové zkoušky je zahájeno dnem, v němž byla žádost o vykonání kvalifikační zkoušky nebo rozdílové zkoušky doručena komoře. V žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky se uvede jméno a příjmení, rodné číslo, nebylo-li přiděleno, datum narození, bydliště a vlastnoruční podpis žadatele. K žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky se připojí výpis z rejstříku trestů ne starší šesti měsíců a doklady nebo jejich úředně ověřené opisy či kopie prokazující splnění podmínek uvedených v odstavci 1 písm. e) a čestné prohlášení prokazující splnění podmínek uvedených v odstavci 1 písm. c) a d). Je-li žádost o vykonání kvalifikační zkoušky neúplná, vrátí ji komora k doplnění. Vzniknou-li při posuzování žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky pochybnosti o splnění podmínek uvedených v odstavci 1, vyzve komora žadatele, aby se v určené lhůtě k těmto pochybnostem vyjádřil. (3) Kvalifikační zkouška se skládá z dílčích částí. V žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části se uvede jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo, nebylo-li přiděleno, datum narození, bydliště a vlastnoruční podpis žadatele. K žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části se připojí doklady nebo jejich úředně ověřené opisy či kopie prokazující splnění podmínek uvedených v odstavci 1 písm. e) a čestné prohlášení prokazující splnění podmínek uvedených v odstavci 1 písm. c) a d). O výpis z evidence Rejstříku trestů žádá komora. Náklady na získání tohoto výpisu nese v uvedeném případě komora. K žádosti není potřeba poskytovat informace podle tohoto odstavce v případě, že komora tyto informace má a zároveň nedošlo k jejich změně. (4) Komora po posouzení žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části a) žádost o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části zamítne, pokud žadatel nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1; písemné vyhotovení rozhodnutí o zamítnutí žádosti musí být odůvodněno, musí obsahovat poučení o právu podat opravný prostředek a musí být žadateli doručeno do vlastních rukou, nebo b) uvědomí žadatele písemně nejméně 30 dnů předem o místu a čase konání kvalifikační zkoušky nebo její části. (5) Kvalifikační zkouška nebo rozdílová zkouška nebo její část se koná před zkušební komisí. Zkušební komise je složena z poloviny ze zástupců státních finančních orgánů jmenovaných ministerstvem financí České republiky (dále jen "ministerstvo") a z poloviny zejména z daňových poradců a dalších odborníků z ekonomické, daňové či právní teorie a praxe jmenovaných komorou. Předseda zkušební komise je vždy zástupce státních finančních orgánů jmenovaných ministerstvem. Komise je usnášeníschopná, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů. (6) Obsah kvalifikační zkoušky a rozdílové zkoušky, jakož i složení zkušební komise, musí odpovídat účelu zkoušky, kterým je zjistit úroveň znalostí žadatele, potřebných k výkonu daňového poradenství, zejména úroveň znalostí z oboru finančního, správního, 265
občanského a obchodního práva, financí a ekonomiky a účetnictví. Rozdílová zkouška se koná pouze z oblastí, jejichž znalost není prokázána doklady o splnění kvalifikačních předpokladů (§ 8b). Pokud je doklady o splnění kvalifikačních předpokladů prokázána znalost všech oblastí, považuje se rozdílová zkouška za složenou. Kvalifikační zkouška i rozdílová zkouška se konají v jazyce českém. (6) Obsah kvalifikační zkoušky nebo její části, jakož i složení zkušební komise, musí odpovídat účelu zkoušky, kterým je zjistit úroveň znalostí žadatele, potřebných k výkonu daňového poradenství, zejména úroveň znalostí z oboru finančního, správního, občanského a obchodního práva, financí a ekonomiky a účetnictví. Kvalifikační zkouška nebo její část se koná v jazyce českém. (7) O výsledku kvalifikační zkoušky nebo rozdílové zkoušky její části rozhoduje zkušební komise hlasováním. Žadatel složí kvalifikační zkoušku nebo rozdílovou zkoušku její část, hlasuje-li pro to nadpoloviční většina přítomných členů zkušební komise. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy. (8) Za vykonání kvalifikační zkoušky se platí poplatek, který je příjmem komory. Poplatek je splatný předem, nejpozději před začátkem kvalifikační zkoušky. Nezaplatí-li žadatel poplatek ve lhůtě splatnosti, kvalifikační zkoušku nekoná; jakmile poplatek zaplatí, komora jej uvědomí o novém termínu kvalifikační zkoušky. (8) Za vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části se platí poplatek, který je příjmem komory. Poplatek je splatný nejpozději 20 dnů před konáním kvalifikační zkoušky nebo její části. Nezaplatí-li žadatel poplatek ve lhůtě splatnosti, kvalifikační zkoušku nebo její část v tomto termínu nekoná. (9) Podrobnosti o obsahu a průběhu kvalifikační zkoušky nebo rozdílové zkoušky její části, vyhlášení výsledku a jeho doručení upraví komora ve zkušebním řádu. Ve zkušebním řádu se stanoví rovněž výše poplatku za vykonání kvalifikační zkoušky. (10) Rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o vykonání kvalifikační zkoušky, je komora povinna vydat nejpozději do tří měsíců počítaných od konce měsíce, v němž bylo řízení ve věci kvalifikační zkoušky zahájeno. Kvalifikační zkoušku ukončí zkušební komise nejpozději do osmi měsíců počítaných od konce měsíce, v němž bylo řízení ve věci kvalifikační zkoušky zahájeno. Do uvedených lhůt se nezapočítává doba, po kterou je žádost o vykonání kvalifikační zkoušky vrácena k doplnění a doba, po kterou žadatel od termínu určeného komorou k vykonání kvalifikační zkoušky nezaplatil poplatek za její vykonání. (11) Pokud žadatel kvalifikační zkoušku nebo rozdílovou zkoušku nesloží, může ji konat znovu, nejdříve však po šesti měsících počítaných od konce měsíce, v němž byla zkouška ukončena. V tomto případě se v žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky uvede pouze jméno a příjmení, rodné číslo a datum ukončení předchozí zkoušky; další údaje upravené v odstavci 3 se v žádosti uvedou jen tehdy, došlo-li oproti předchozí žádosti k jejich změně. V ostatním platí ustanovení předchozích odstavců o řízení ve věci kvalifikační zkoušky a rozdílové zkoušky. (10) Rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části, je komora povinna vydat nejpozději do 3 měsíců počítaných od konce měsíce, v němž bylo řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo její části zahájeno. Kvalifikační
266
zkoušku nebo její část ukončí zkušební komise nejpozději do 8 měsíců počítaných od konce měsíce, v němž bylo řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo její části zahájeno. Do uvedených lhůt se nezapočítává doba, po kterou je žádost o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části vrácena k doplnění. Platnost složené části kvalifikační zkoušky lze do celkového hodnocení kvalifikační zkoušky započítat, pokud od jejího složení neuplynulo více než 24 měsíců. Kvalifikační zkouška je složena, pokud jsou složeny všechny její dílčí části. Ústní část zkoušky se koná po složení písemné části zkoušky. (11) Pokud žadatel kvalifikační zkoušku nebo její část nesloží, může ji konat znovu, nejdříve však po 3 měsících od posledního dne kalendářního měsíce, v němž zkušební komise rozhodla o výsledku. K žádosti o opakování kvalifikační zkoušky nebo její části uvede žadatel pouze jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo a datum ukončení předchozí kvalifikační zkoušky nebo její části; další údaje upravené v odstavci 3 se v žádosti uvedou jen tehdy, došlo-li oproti předchozí žádosti k jejich změně. Jinak se použijí ustanovení předchozích odstavců o řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo její části. (12) Náklady řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo rozdílové zkoušky její části, které vznikly komoře, hradí komora, náklady vzniklé žadateli hradí žadatel. (13) Ustanovení odstavců 1 až 12 se přiměřeně použijí také na rozdílovou zkoušku3e). §6 Práva a povinnosti daňového poradce (1) Daňový poradce je oprávněn a povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta. Je povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Je přitom vázán pouze zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. (2) Daňový poradce je oprávněn odmítnout uzavření smlouvy o poskytnutí daňového poradenství. Daňový poradce, který v posledních třech letech před zahájením řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo její části byl pracovníkem státního orgánu nebo orgánu územní samosprávy, do jehož působnosti patří kontrola a rozhodování ve věcech daní, nesmí po dobu tří let od vydání osvědčení uzavřít smlouvu o poskytnutí daňového poradenství s klientem, o jehož záležitostech jako pracovník uvedeného státního orgánu nebo orgánu územní samosprávy rozhodoval nebo jehož záležitosti projednával. (3) Daňový poradce je oprávněn odstoupit od uzavřené smlouvy o poskytnutí daňového poradenství, dojde-li k narušení důvěry mezi ním a klientem, neposkytuje-li klient potřebnou součinnost nebo nesložil-li klient bez závažného důvodu přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí daňového poradenství. Daňový poradce je povinen do 15 dnů ode dne, kdy oznámil klientovi odstoupení od smlouvy o poskytnutí daňového poradenství a) učinit všechny neodkladné úkony, pokud klient neučinil jiné opatření, b) zúčtovat s klientem zálohu na odměnu a výdaje, pokud ji klient zaplatil. (4) Daňový poradce má právo, aby mu klient ve smluvených lhůtách zaplatil
267
a) přiměřenou zálohu na odměnu a výdaje, b) smluvenou výši odměny za poskytnutí daňového poradenství nebo její odpovídající část, pokud daňový poradce odstoupil od smlouvy za podmínek upravených v odstavci 3 nebo pokud od smlouvy o poskytnutí daňového poradenství odstoupil klient, c) výdaje účelně vynaložené při poskytování daňového poradenství nebo v souvislosti s ním. (5) Daňoví poradci mohou vykonávat daňové poradenství též společně. Právní vztahy vyplývající ze společného výkonu daňového poradenství si daňoví poradci upraví písemnou smlouvou. Při společném výkonu daňového poradenství však klientům odpovídá každý daňový poradce samostatně; jde-li o společného klienta a není-li dohodnuto jinak, odpovídají daňoví poradci tomuto klientovi společně a nerozdílně. (6) Daňový poradce se při poskytování daňového poradenství podle smlouvy může dát zastoupit jiným daňovým poradcem. Při jednotlivých úkonech může daňového poradce zastoupit i jeho pracovník. Zastoupení v těchto případech není možné, pokud klient se zastoupením vyjádří nesouhlas. (7) Daňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. (8) Daňový poradce, jeho pracovník nebo zástupce, jakož i osoba, která pozbyla oprávnění k výkonu daňového poradenství, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem daňového poradenství. Této povinnosti je může zprostit pouze klient svým prohlášením, avšak i v tomto případě je daňový poradce nebo jeho zástupce povinen zachovat mlčenlivost, pokud je to v zájmu klienta. Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na případy zákonem uložené povinnosti překazit a oznámit spáchání trestného činu. Porušením povinnosti mlčenlivosti není plnění povinností vůči příslušnému orgánu podle zvláštního právního předpisu o boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo zvláštního právního předpisu o provádění mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu. (9) Daňový poradce je dále povinen a) před zahájením výkonu daňového poradenství uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem daňového poradenství, a být takto pojištěn po celou dobu, po kterou vykonává daňové poradenství, b) umístit osvědčení nebo jeho úředně ověřený opis či kopii na viditelném místě ve své kanceláři nebo v pobočce své kanceláře anebo osvědčení na požádání klienta předložit, c) ke dni, k němuž byl daňový poradce vyškrtnut ze seznamu nebo k němuž mu byl pozastaven výkon daňového poradenství, odevzdat osvědčení komoře, d) uvádět název, pod nímž vykonává daňové poradenství, evidenční číslo osvědčení a své sídlo na všech písemnostech, jimiž činí úkony při výkonu daňového poradenství nebo v souvislosti s ním, e) neprodleně oznámit komoře zejména sídlo kanceláře a jejích poboček, den zahájení výkonu daňového poradenství, uzavření smlouvy o společném výkonu daňového poradenství,
268
skutečnosti rozhodné pro pozastavení výkonu daňového poradenství nebo pro vyškrtnutí daňového poradce ze seznamu, jakož i další změny v údajích uvedených daňovým poradcem v žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části nebo uvedených v seznamu, f) platit komoře členský příspěvek, a to ve výši a lhůtě stanovené ve stanovách komory, dodržovat stanovy komory a jiné řády vydané komorou. (10) Název, pod nímž daňový poradce vykonává daňové poradenství, tvoří jméno a příjmení, popřípadě vysokoškolský titul a vědecká hodnost, jakož i slova "daňový poradce". Odkazy na bývalou úřední, vědeckopedagogickou a obdobnou funkci, hodnost nebo činnost nelze v tomto názvu používat. (11) Sídlem daňového poradce je místo, v němž má daňový poradce kancelář. Nemá-li daňový poradce kancelář mimo byt, v němž trvale bydlí, považuje se za kancelář tento byt. Daňový poradce nebo daňoví poradci, kteří vykonávají daňové poradenství společně, mohou mít jen jedno sídlo. Pobočkou kanceláře je místnost mimo sídlo daňového poradce, v níž daňový poradce rovněž vykonává daňové poradenství. (12) Ustanovení odstavců 1 až 8 a odstavce 9 písm. a) se též vztahují na hostujícího daňového poradce. §7 Seznam daňových poradců (1) Do seznamu komora zapisuje jméno a příjmení, popřípadě vysokoškolský titul a vědeckou hodnost daňového poradce, jeho sídlo, adresu místa trvalého pobytu nebo bydliště, adresu pro doručování, datum registrace hostujícího daňového poradce a číslo osvědčení o registraci, uložené disciplinární opatření, pozastavení výkonu daňového poradenství a vyškrtnutí ze seznamu, a to i když nejde o disciplinární opatření. Komora může stanovit, že do seznamu se zapisují i další potřebné údaje. Komora neprodleně provádí změny v údajích obsažených v seznamu, jakmile jsou jí známy. Komora rovněž stanoví, v jakém rozsahu se uvedou údaje ze seznamu při zveřejňování seznamu. (2) Komora vyškrtne ze seznamu daňového poradce, jestliže a) u něho pominuly skutečnosti uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d), b) mu bylo uloženo disciplinární opatření vyškrtnutí ze seznamu, c) písemně požádal o vyškrtnutí ze seznamu, d) nevykonává-li déle než tři roky daňové poradenství, e) zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. (3) Komora může vyškrtnout ze seznamu daňového poradce, jestliže byl pravomocně odsouzen za jiný úmyslný trestný čin, než který je uveden v § 5 odst. 2 písm. b). (4) Rozhodnutí o vyškrtnutí ze seznamu musí být řádně zdůvodněno a doručeno daňovému poradci a musí obsahovat poučení o právu podat opravný prostředek soudu proti tomuto rozhodnutí.
269
(5) O vyškrtnutí ze seznamu podle odstavce 2 písm. a) až d) nebo odstavce 3 komora informuje příslušný orgán jiného členského státu, ve kterém daňový poradce poskytuje daňové poradenství. (6) Obdobně jako v odstavcích 2 až 5 komora postupuje u hostujícího daňového poradce. §8 Pozastavení výkonu daňového poradenství (1) Komora může pozastavit daňovému poradci výkon daňového poradenství, jestliže a) bylo zahájeno řízení o omezení nebo zbavení jeho způsobilosti k právním úkonům, b) bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, c) nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu podle § 6 odst. 9 písm. a). (2) Komora daňovému poradci výkon daňového poradenství pozastaví, jestliže mu bylo uloženo disciplinární opatření pozastavení výkonu daňového poradenství. (3) Pro rozhodnutí o pozastavení výkonu daňového poradenství platí obdobně ustanovení § 7 odst. 4. (4) Výkon daňového poradenství je pozastaven a) v případech podle odstavce 1 písm. a) a b) do doby pravomocného ukončení řízení, b) v případě podle odstavce 1 písm. c) do doby uzavření pojistné smlouvy, c) v případě podle odstavce 2 do doby uvedené v rozhodnutí komory. (5) O pozastavení výkonu daňového poradenství podle odstavce 1 nebo 2 komora informuje příslušný orgán jiného členského státu, ve kterém daňový poradce poskytuje daňové poradenství. (6) Obdobně jako v odstavcích 1 až 5 komora postupuje u hostujícího daňového poradce. § 8a Poskytování daňového poradenství státními příslušníky jiných členských států Evropské unie a dalšími osobami (1) Daňové poradenství může v České republice poskytovat za podmínek stanovených tímto zákonem též státní příslušník členského státu Evropské unie (dále jen "členský stát") nebo fyzická osoba uvedená ve zvláštním právním předpisu3f), pokud není oprávněna poskytovat daňové poradenství na základě složení kvalifikační zkoušky a zápisu do seznamu, a to buď a) soustavně jako usazený daňový poradce (§ 8b), kterého komora zapsala do seznamu, nebo b) dočasně nebo příležitostně jako hostující daňový poradce (8c), kterého komora zaregistrovala v seznamu.
270
(2) Činnost usazeného daňového poradce nebo hostujícího daňového poradce na území České republiky se řídí právním řádem České republiky. (3) Na hostujícího daňového poradce se obdobně vztahují též stanovy a jiné řády vydávané komorou. § 8b Posuzování kvalifikačních předpokladů (1) Pro umožnění přístupu k výkonu daňového poradenství se v České republice v souladu se zvláštním právním předpisem3b)uznávají diplomy, osvědčení a jiné doklady o odborné kvalifikaci, jakož i odborná praxe. (2) Uznávacím orgánem je komora, která posuzuje splnění kvalifikačních předpokladů a provádí další úkony nezbytné pro řádné zjištění skutečností rozhodných pro uznání kvalifikačních předpokladů, zápis do seznamu nebo registraci v seznamu. (3) Komora je orgánem, který vydává svým členům doklady pro účely prokázání jejich kvalifikačních předpokladů v ostatních členských státech. § 8c Usazený daňový poradce (1) Státní příslušník členského státu může požádat o uznání odborné kvalifikace a zápis do seznamu, pokud a) získal odbornou kvalifikaci k poskytování daňového poradenství v jiném členském státě, pokud tento stát požaduje pro poskytování těchto služeb odbornou kvalifikaci, nebo b) poskytoval po dobu 2 let během bezprostředně předcházejících 10 let ode dne podání žádosti daňové poradenství v jiném státě, pokud tento stát nepožaduje pro poskytování těchto služeb odbornou kvalifikaci. (2) Žádost se podává v českém jazyce a obsahuje jméno a příjmení žadatele, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození a dále bydliště, místo podnikání včetně všech států, ve kterých poskytuje daňové poradenství a dobu jeho poskytování, obchodní firmu, je-li odlišná od jména a příjmení žadatele, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, státní příslušnost a adresu pro doručování na území České republiky. (3) Žadatel současně s žádostí předkládá a) průkaz totožnosti žadatele, b) doklad o odborné kvalifikaci podle odstavce 1 písm. a) nebo doklad o odborné praxi podle odstavce 1 písm. b), c) doklad o zaplacení poplatku ve výši 3 000 Kč a d) doklad o pojištění pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním daňového poradenství uzavřeném tak, aby výše pojistných částek byla úměrná možným škodám, které lze v rozumné míře předpokládat.
271
(4) Doklady podle odstavce 3 musí být předloženy v originále, ověřeném opise nebo ověřené kopii.3c) 3i) U cizojazyčných dokladů se předkládá též jejich překlad do českého jazyka; v případě pochybností je komora oprávněna požadovat úředně ověřený překlad. (5) Poplatky podle odstavce 3 písm. c) jsou příjmem komory. 8b Posuzování kvalifikačních předpokladů usazeného daňového poradce (1) Osoba uvedená v § 8a odst. 1, která žádá o uznání kvalifikačních předpokladů a možnost poskytovat daňové poradenství jako usazený daňový poradce, postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace3i). (2) Uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace3j) je komora, která se řídí také tímto předpisem. (3) Poplatek za podání žádosti o uznání odborné kvalifikace ve výši 2000 Kč je příjmem komory. (4) Bylo-li usazenému daňovému poradci rozodnutím o uznání odborné kvalifikace uloženo kompenzační opatření, je jedinou jeho formou rozdílová zkouška3k). § 8c Hostující daňový poradce (1) Osoba uvedená v § 8a odst. 1, která má v úmyslu poskytovat daňové poradenství v České republice jako hostující daňový poradce, postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace3l). (2) Hostující daňový poradce je při poskytování daňového poradenství povinen navíc poskytnout klientovi následující informace: a) je-li zapsán v obchodním rejstříku nebo v obdobném veřejném rejstříku, rejstřík, v němž je zapsán, a jeho registrační číslo, nebo obdobný prostředek identifikace uvedený v rejstříku; b) podléhá-li činnost povolovacímu režimu v členském státě původu, název a adresu příslušného kontrolního orgánu nebo profesního sdružení nebo podobného subjektu, u něhož je zapsán; c) profesní označení členského státu původu nebo, pokud takové označení neexistuje, dosaženou kvalifikaci a členský stát, ve kterém byla udělena. § 8d Rozhodnutí o žádosti (1) Žadatele, který podal žádost podle § 8c odst. 2, prokázal splnění kvalifikačních předpokladů předložením dokladů podle § 8c odst. 3 a složil rozdílovou zkoušku, komora ve lhůtě podle § 4 odst. 2 zapíše do seznamu a vydá žadateli osvědčení o zápisu.
272
(2) Pokud má komora odůvodněné pochybnosti o pravosti dokladů podle § 8c odst. 3, požádá příslušný orgán členského státu, ve kterém byly doklady vydány, o potvrzení jejich pravosti. (3) Pokud žadatel řádně nedoloží své kvalifikační předpoklady, a to ani ve stanovené náhradní lhůtě, která nesmí být kratší šedesáti dnů, nebo nesloží rozdílovou zkoušku, komora rozhodne o odmítnutí zápisu do seznamu, sdělí žadateli důvody tohoto odmítnutí a poučí jej o právu podat opravný prostředek. § 8e Hostující daňový poradce (1) Státní příslušník členského státu, který splňuje některý z kvalifikačních předpokladů podle § 8c odst. 1 písm. a) nebo b) a má v úmyslu dočasně nebo příležitostně poskytovat daňové poradenství na území České republiky, je povinen oznámit tuto skutečnost komoře. (2) Oznámení se podává v českém jazyce a obsahuje a) jméno a příjmení oznamovatele, rodné číslo, nebylo-li přiděleno, datum narození, bydliště, místo podnikání, obchodní firmu, je-li odlišná od jména a příjmení oznamovatele, identifikační číslo, bylo-li přiděleno a státní příslušnost, b) předpokládanou dobu poskytování daňového poradenství na území České republiky a c) adresu pro doručování na území České republiky. (3) Oznamovatel současně s oznámením předkládá a) průkaz totožnosti oznamovatele, b) doklad o odborné kvalifikaci podle § 8c odst. 1 písm. a) nebo doklad o odborné praxi podle § 8c odst. 1 písm. b), c) doklad o tom, že oznamovatel vykonává předmětnou činnost v členském státě v souladu s jeho právními předpisy, d) doklad o zaplacení poplatku ve výši 3 000 Kč a e) doklad o pojištění pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním daňového poradenství uzavřeném tak, aby výše pojistných částek byla úměrná předpokládané době poskytování daňového poradenství na území České republiky a možným škodám, které lze v rozumné míře předpokládat. (4) Doklady podle odstavce 3 musí být předloženy v originále, ověřeném opise nebo ověřené kopii.3b) 3g) U cizojazyčných dokladů se předkládá též jejich překlad do českého jazyka; v případě pochybností je komora oprávněna požadovat úředně ověřený překlad. (5) Poplatky podle odstavce 3 písm. d) jsou příjmem komory. § 8f Osvědčení o registraci (1) Oznamovatele, který podal oznámení podle § 8e odst. 2, prokázal splnění kvalifikačních předpokladů předložením dokladů podle § 8e odst. 3, komora bezodkladně 273
zaregistruje do seznamu a vydá oznamovateli osvědčení o registraci, ve kterém uvede dobu jeho platnosti. (2) Pokud má komora odůvodněné pochybnosti o pravosti dokladů podle § 8e odst. 3, požádá příslušný orgán členského státu, ve kterém byly doklady vydány, o potvrzení jejich pravosti. (3) Pokud oznamovatel řádně nedoloží své kvalifikační předpoklady, a to ani ve stanovené náhradní lhůtě, která nesmí být kratší 60 dnů, komora rozhodne o odmítnutí registrace do seznamu, sdělí oznamovateli důvody tohoto odmítnutí a poučí jej o právu podat opravný prostředek. ČÁST TŘETÍ Komora daňových poradců České republiky §9 Komora (1) Zřizuje se Komora daňových poradců České republiky se sídlem v Brně. (2) Komora a) sdružuje všechny daňové poradce, b) rozhoduje podle tohoto zákona ve věcech oprávnění k výkonu daňového poradenství a o disciplinárních opatřeních. (3) Komora je právnickou osobou. (4) Komora může vytvářet územní sekce. (5) Členství v komoře vzniká zápisem daňového poradce do seznamu. § 10 Orgány komory (1) Komora má tyto orgány: a) valnou hromadu členů komory (dále jen "valná hromada"), b) presidium, c) dozorčí komisi, d) disciplinární komisi, e) zkušební komise. (2) Komora může podle potřeby vytvářet i další orgány. (3) Funkce v orgánech komory jsou čestné. Za jejich výkon náleží daňovému poradci jen náhrada výdajů.
274
(4) Nejvyšším orgánem komory je valná hromada. Valná hromada volí orgány komory uvedené v odstavci 1 písm. b) až d). Člen dozorčí komise nemůže být členem orgánů komory uvedených v odstavci 1 písm. b), d) a e). Podrobnosti o volbách orgánů komory stanoví volební řád. (5) Právo zúčastnit se jednání valné hromady mají všichni členové komory. Člen komory může písemně pověřit jiného člena komory, aby ho zastupoval na valné hromadě; takto zastoupený člen se považuje za přítomného na valné hromadě. (6) Valná hromada se může platně usnášet jen tehdy, je-li přítomna nadpoloviční většina všech členů komory. K platnosti usnesení je potřebný souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů komory. (7) Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, přezkoumává valná hromada rozhodnutí orgánů komory. (8) Podrobnosti o organizaci komory, o jejích orgánech a jejich působnosti, jakož i podrobnosti o počtu členů presidia, dozorčí komise a disciplinární komise, stanoví stanovy komory. § 11 Působnost komory Komora zejména a) chrání a prosazuje oprávněné zájmy daňových poradců v České republice, b) vytváří předpoklady pro zvyšování kvalifikace a profesionální úrovně daňových poradců, c) dohlíží na řádný výkon daňového poradenství a usměrňuje činnost daňových poradců v souladu s obecně závaznými právními předpisy, d) vydává stanovy, volební řád a disciplinární řád, e) po dohodě s ministerstvem vydává zkušební řád, f) vede seznam a zajišťuje zveřejňování potřebných údajů, g) vydává fyzickým osobám osvědčení, h) rozhoduje o žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo rozdílové zkoušky a provádí kvalifikační zkoušku a rozdílovou zkoušku, h) rozhoduje o žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části, kvalifikační zkoušku a její části,
provádí
i) rozhoduje o sankcích podle tohoto zákona., j) vydává svým členům doklady pro účely prokázání jejich kvalifikačních předpokladů v ostatních členských státech. ČÁST ČTVRTÁ Sankce § 12 Disciplinární opatření
275
(1) Za závažné nebo opětovné porušení povinnosti podle tohoto zákona daňovým poradcem (dále jen "disciplinární provinění") může komora daňovému poradci uložit, nejde-li přitom o trestný čin, některé z těchto disciplinárních opatření: a) písemné napomenutí, b) pokutu až do výše 100 000 Kčs, c) pozastavení výkonu daňového poradenství až na dobu jednoho roku, d) vyškrtnutí ze seznamu. (2) Za závažné porušení povinnosti se považuje rovněž, uvedl-li daňový poradce žadatel v žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části vědomě nepravdivé nebo neúplné údaje, na základě nichž byl ke kvalifikační zkoušce nebo její části připuštěn. (3) Za disciplinární provinění lze uložit pouze jedno disciplinární opatření. (4) Výnos z pokut připadá komoře. § 13 Řízení o sankcích (1) O uložení disciplinárního opatření rozhoduje disciplinární komise komory v řízení zahájeném na návrh dozorčí komise komory. Návrh na zahájení řízení může být podán do tří měsíců ode dne, kdy se dozorčí komise komory o disciplinárním provinění dozvěděla, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k disciplinárnímu provinění došlo. (2) V řízení musí být daňový poradce vždy slyšen a musí mu být poskytnuta možnost se hájit. (2) V řízení má daňový poradce vždy právo být slyšen a musí mu být poskytnuta možnost se hájit. (3) Rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření musí být písemné a musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku. (4) Podrobnosti o řízení o sankcích stanoví disciplinární řád. § 14 Odvolání (1) Proti rozhodnutí disciplinární komise komory, jímž bylo uloženo disciplinární opatření podle § 12 odst. 1 písm. a) a b), může daňový poradce nebo dozorčí komise komory podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání; odvolání má odkladný účinek. (2) O odvolání rozhoduje presidium komory, které přezkoumávané rozhodnutí potvrdí, změní nebo zruší. Zruší-li presidium komory napadené rozhodnutí, vrátí je disciplinární komisi komory zpět k novému projednání a rozhodnutí; při novém rozhodování je disciplinární komise komory vázána právním názorem presidia komory.
276
(3) Rozhodnutí disciplinární komise podle § 12 odst. 1 písm. c) a d) přezkoumává soud podle zvláštních předpisů.4) ČÁST PÁTÁ Přechodná a závěrečná ustanovení § 15 (1) Rozhodnutí komory podle § 5 odst. 4 písm. a), § 7 odst. 4, § 8 odst. 3, § 8d odst. 3 a § 8f odst. 3 přezkoumává soud podle zvláštních právních předpisů.5) (2) Zůstává-li komora nečinná v případech, kdy podle tohoto zákona je povinna rozhodnout, má fyzická osoba dotčená její nečinností právo domáhat se ochrany návrhem u soudu. § 16 Na rozhodování komory podle tohoto zákona se vztahuje správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak. § 17 Všechny fyzické osoby, které poskytují daňové poradenství na základě registrace podle zákona č. 105/1990 Sb. , o soukromém podnikání občanů, ve znění pozdějších předpisů, jsou povinny do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona složit kvalifikační zkoušku a požádat o zápis do seznamu podle tohoto zákona, jinak jejich oprávnění k tomuto dni zaniká. § 18 (1) Do ustanovení orgánů komory vykonává jejich působnost přípravný výbor jmenovaný ministrem financí České republiky. (2) Přípravný výbor svolá ustavující valnou hromadu do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. (3) Ministerstvo dohlíží na řádný výkon činnosti přípravného výboru. Rozhodnutí nebo opatření přípravného výboru vydaná v rozporu s tímto zákonem může ministerstvo zrušit nebo změnit nebo jejich výkon pozastavit. § 19 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1992. ____________________ 1) Směrnice Rady 89/48/EHS ze dne 21. prosince 1988 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy. Směrnice Rady (EHS) 92/51 ze dne 18. června 1992 o druhém obecném systému uznávání odborného vzdělávání, která doplňuje směrnici 89/48/EHS (92/51/EHS). Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 25. března 1957, ve znění Jednotného evropského aktu,
277
Maastrichtské smlouvy, Amsterodamské smlouvy a Niceské smlouvy. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací. Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 25. března 1957, ve znění Jednotného evropského aktu, Maastrichtské smlouvy, Amsterodamské smlouvy a Niceské smlouvy. 1a) Např. zákon České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, zákon České národní rady č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované. 2) § 2 obchodního zákoníku. 3) Např. § 10 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. 3a) § 46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). 3b) § 36a zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění zákona č. .../2007 Sb. 3c) § 36b zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 3d) § 10 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 3h) § 1 odst. 2 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 3b) 3g) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace. 3i) § 22 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 3j) § 29 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 3c) 3i) Například zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady, ve znění zákona č. 15/1997 Sb. 3k) Čl. 14 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací. 3l) Například § 27, § 36a, § 36b a §36c zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. [Pozn.MŠMT: Od 1.1.2008 bude dle zákona č. 312/2006 Sb. doplněna nová poznámka pod čarou č. 3a: „3a) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolveční zákon).“ Dosavadní poznámky pod čarou č. 3a až 3c budou označeny jako poznámky 3b až 3d. ]
278
(K části jedenácté návrhu zákona)
Platné znění zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
ZÁKON o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ PATENTOVÍ ZÁSTUPCI HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ §1 Předmět úpravy (1) Tento zákon upravuje postavení a činnost patentových zástupců, společností patentových zástupců, zahraničních organizačních forem, asistentů patentových zástupců, podmínky, za nichž mohou být poskytovány služby patentových zástupců, jakož i vznik, postavení a působnost samosprávného profesního sdružení patentových zástupců. (2) Službami patentových zástupců se rozumí poskytování odborné pomoci fyzickým a právnickým osobám ve věcech týkajících se průmyslového vlastnictví, zejména jejich zastupování před orgány státní správy a v řízení před soudy1) za podmínek a v rozsahu stanoveném zákony o řízení před soudy, jakož i poskytování nezávislého poradenství a dalších služeb souvisejících s ochranou průmyslového vlastnictví. §2 Oprávnění (1) Služby patentového zástupce jsou oprávněni poskytovat na území České republiky za podmínek stanovených tímto zákonem a způsobem v něm uvedeným a) patentoví zástupci, b) fyzické osoby, které jsou státními příslušníky nebo jsou usazeny v jiném členském státě Evropské unie nebo členském státě Evropského hospodářského prostoru (dále jen "domovský stát") a které v některém členském státě Evropské unie nebo jiném státě Evropského hospodářského prostoru získaly oprávnění poskytovat služby patentového zástupce (dále jen "zahraniční patentový zástupce"),
b) fyzické osoby, které jsou státními příslušníky nebo jsou usazeny v jiném členském státě Evropské unie, členském státě Evropského hospodářského prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci (dále jen „domovský stát“) a které v některém členském státě Evropské unie, jiném státě Evropského hospodářského prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci získaly oprávnění poskytovat služby patentového zástupce (dále jen „zahraniční patentový zástupce“), c) společnosti patentových zástupců (§ 10), d) zahraniční organizační formy (§ 29). (2) Patentový zástupce a společnost patentových zástupců mohou poskytovat služby podle § 1 jen v rozsahu svého oprávnění, popřípadě v rozsahu oprávnění svých společníků či akcionářů, a to za podmínek stanovených tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. (3) Rozsah oprávnění k činnosti je dán rozsahem složené odborné zkoušky (§ 11 odst. 2) nebo rozdílové zkoušky (§ 12) rozsahem oprávnění k výkonu regulované činnosti v rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace1a). (4) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno oprávnění a) advokátů, jimž zvláštní právní předpis2) svěřuje poskytování právních služeb, b) zaměstnanců právnické nebo fyzické osoby, popřípadě členů družstva, k nimž jsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru, vykonávat pro tyto osoby činnost, která odpovídá svou povahou poskytování služeb patentového zástupce podle ustanovení § 1 odst. 2, pokud je výkon této činnosti součástí povinností vyplývajících z tohoto poměru. §3 Komora patentových zástupců České republiky (1) Zřizuje se Komora patentových zástupců České republiky (dále jen "Komora") se sídlem v Brně; Komora je právnickou osobou. (2) Komora je samosprávným profesním sdružením všech patentových zástupců. HLAVA II REJSTŘÍK PATENTOVÝCH ZÁSTUPCŮ §4 (1) Komora vede rejstřík patentových zástupců (dále jen "rejstřík"), který obsahuje seznamy a) patentových zástupců , a to včetně vyškrtnutých (§ 7), b) usazených zahraničních patentových zástupců (§ 27), c) asistentů patentových zástupců, a to včetně vyškrtnutých (§ 46), d) sdružení patentových zástupců (§ 23), e) společností patentových zástupců (§ 7 odst. 2), f) usazených zahraničních organizačních forem (§ 29). 280
(2) Seznam patentových zástupců obsahuje a) jméno, příjmení a titul patentového zástupce, datum narození, místo podnikání, b) datum složení a rozsah odborné zkoušky, c) datum zápisu do seznamu a číslo osvědčení o zápisu do seznamu, d) rozsah oprávnění k výkonu činnosti patentového zástupce, e) případné uložení disciplinárního opatření (§ 49), pozastavení činnosti patentového zástupce (§ 14 a 15) a vyškrtnutí ze seznamu (§ 18 a 19). (3) Seznam usazených zahraničních patentových zástupců obsahuje a) jméno, příjmení, titul, datum narození, místo podnikání, oprávnění, na jehož základě žadatel podniká ve státě usazení, b) údaj o bydlišti nebo sídle v domovském státě, c) adresu pro doručování na území České republiky, nemá-li na území České republiky místo podnikání, d) datum složení rozdílové zkoušky, byla-li vykonána, e) datum zápisu do seznamu, popřípadě číslo osvědčení o zápisu do seznamu, f) rozsah oprávnění k výkonu činnosti patentového zástupce, g) případné uložení disciplinárního opatření (§ 49), pozastavení (§ 14 a 15) a vyškrtnutí ze seznamu (§ 18 a 19). (4) Seznam asistentů patentových zástupců (dále jen "asistent") obsahuje a) jméno, příjmení a titul asistenta, datum narození a místo trvalého pobytu bydliště, b) údaje o zaměstnavateli, jeho jméno a příjmení, popřípadě jméno sdružení nebo obchodní firmu společnosti patentových zástupců nebo zahraniční organizační formy, místo podnikání, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, c) datum zápisu do seznamu, číslo osvědčení o zápisu do seznamu, d) dobu, která se nepovažuje za výkon praxe podle § 47 odst. 3, e) případné uložení disciplinárního opatření (§ 49), pozastavení (§ 47) a vyškrtnutí asistenta ze seznamu (§ 47). (5) Seznam sdružení patentových zástupců (dále jen "sdružení") obsahuje a) název sdružení, b) jméno, příjmení a titul, popřípadě obchodní firmu účastníků sdružení, c) datum zápisu do seznamu, d) případné vyškrtnutí ze seznamu. (6) Seznam společností patentových zástupců obsahuje a) obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo, b) údaje o zápisu do obchodního rejstříku,
281
c) datum zápisu do seznamu, číslo osvědčení o zápisu do seznamu, d) jméno, příjmení, datum narození patentových zástupců poskytujících služby patentového zástupce jménem společnosti patentových zástupců; u patentových zástupců, kteří jsou společníky společnosti patentových zástupců, rozsah jejich hlasovacích práv, u akciové společnosti seznam akcionářů, kteří jsou patentovými zástupci, e) údaje o pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce společností patentových zástupců, o vyškrtnutí ze seznamu společností patentových zástupců a o uložení opatření podle § 49 odst. 5. (7) Seznam usazených zahraničních organizačních forem obsahuje a) obchodní firmu nebo jiný název, b) oprávnění, na jehož základě zahraniční organizační forma poskytuje služby patentového zástupce v domovském státě, c) údaj o sídle pobočky, má-li být v České republice zřízena pobočka, d) c) údaje o zápisu do obchodního rejstříku, je-li v České republice zapsána do obchodního rejstříku, údaj o jiném způsobu zveřejnění údajů v souladu se zákony domovského státu žadatele, c) údaj o zápisu zahraniční organizační formy nebo organizační složky zahraniční organizační formy do obchodního rejstříku, e) d) údaj o sídle v domovském státě, f) e) datum zápisu do seznamu, číslo osvědčení o zápisu do seznamu, g) f) údaje o pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce zahraniční organizační formou, o vyškrtnutí ze seznamu zahraničních organizačních forem a o uložení opatření podle § 55. §5 (1) Patentový zástupce, asistent sdružení a společnost patentových zástupců jsou povinni oznámit Komoře a) bez odkladu, nejpozději však do 15 dnů po zahájení výkonu činnosti, své sídlo, místo trvalého pobytu, popřípadě adresu pro doručování, způsob poskytování služeb patentového zástupce, údaje o zápisu do obchodního rejstříku, jakož i další údaje nezbytné pro vedení jednotlivých seznamů, b) změnu údajů uvedených pod písmenem a), nejpozději do 15 dnů poté, co nastala, c) veškeré skutečnosti, které by mohly být důvodem k pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce nebo k vyškrtnutí ze seznamu, nejpozději do 15 dnů poté, co nastaly. (2) Zahraniční organizační forma (§ 29) je povinna kromě údajů uvedených v odstavci 1 oznámit Komoře a) nejpozději do 15 dnů po zahájení činnosti na území České republiky údaje uvedené v § 4 odst. 7, b) změnu údajů uvedených pod písmenem a), nejpozději však do 15 dnů poté, co nastala.
282
§6 (1) Rejstřík je veřejně přístupný. Každý má právo do něj v sídle Komory nahlížet a pořizovat si z něj bezplatně výpisy či pořizovat kopie. (2) Komora zveřejňuje seznamy zapsané v rejstříku způsobem umožňujícím dálkový přístup s cílem zajistit veřejnosti informace o osobách, jež poskytují služby patentových zástupců. HLAVA III PATENTOVÝ ZÁSTUPCE Díl 1 Předpoklady pro výkon činnosti §7 (1) Patentovým zástupcem je ten, kdo je zapsán v seznamu patentových zástupců [§ 4 odst. 1 písm. a)] vedeném Komorou. (2) Usazeným zahraničním patentovým zástupcem je ten, kdo je zapsán v seznamu usazených zahraničních patentových zástupců [§ 4 odst. 1 písm. b)] vedeném Komorou. (3) Asistentem patentového zástupce je ten, kdo je zapsán v seznamu asistentů patentových zástupců [§ 4 odst. 1 písm. c)] vedeném Komorou. (4) Sdružením patentových zástupců je sdružení, které je zapsáno v seznamu sdružení patentových zástupců [§ 4 odst. 1 písm. d)] vedeném Komorou. (5) Společností patentových zástupců je společnost, která je zapsána v seznamu společností patentových zástupců [§ 4 odst. 1 písm. e)] vedeném Komorou. (6) Usazenou zahraniční organizační formou je ta, která je zapsána v seznamu usazených zahraničních forem [§ 4 odst. 1 písm. f)] vedeném Komorou. §8 (1) Komora zapíše na žádost do seznamu patentových zástupců každého, kdo a) je plně způsobilý k právním úkonům, b) je bezúhonný, c) získal vysokoškolské vzdělání, d) získal odpovídající odbornou praxi soustavným a pravidelným výkonem činnosti v oblasti průmyslových práv (dále jen "odborná praxe") v délce trvání alespoň 3 roky, e) nebyl disciplinárně potrestán vyškrtnutím ze seznamu nebo na něhož se hledí, jako by mu nebylo takové disciplinární opatření uloženo, f) nebyl vyškrtnut ze seznamu z důvodu prohlášení konkurzu na jeho majetek nebo na majetek společnosti patentových zástupců, jejímž je společníkem nebo akcionářem, nebo z 283
důvodu zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku, pokud od vyškrtnutí neuplynula doba 5 let, g) složil odbornou zkoušku patentového zástupce, a h) složil do rukou předsedy Komory tento slib: "Slibuji na své svědomí a občanskou čest, že budu zachovávat Ústavu České republiky a ostatní zákony, svědomitě plnit povinnosti patentového zástupce a zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvím v souvislosti s výkonem této činnosti." (2) Komora umožní složení slibu do 1 měsíce ode dne doručení žádosti o zápis do seznamu patentových zástupců doložené doklady, podle nichž k datu složení slibu žadatel splňuje podmínky pro zápis do seznamu podle odstavce 1 nebo § 9. (3) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen a) pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo b) pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí v souvislosti s poskytováním služeb patentového zástupce, pokud odsouzení nebylo zahlazeno nebo se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen. (4) Bezúhonnost se dokládá výpisem z rejstříku trestů nebo odpovídajícím dokladem vydaným příslušným orgánem členského státu původu domovského státu, který dokládá, že požadavky na bezúhonnost pro výkon regulované činnosti jsou splněny. §9 (1) Komora na žádost zapíše do seznamu usazených zahraničních patentových zástupců toho, kdo splňuje podmínky podle § 8 s výjimkou písmen c) a d) písmen c), d) a g) a jemuž byla Komorou podle zvláštního právního předpisu3)1a) uznána odborná kvalifikace nebo jiná způsobilost za dostatečnou pro výkon povolání patentového zástupce a kdo složil rozdílovou zkoušku (§ 12). Podrobnosti řízení o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti stanoví stavovský předpis, který vydává Komora. (2) Poplatek za podání žádosti o uznání odborné kvalifikace ve výši 2000 Kč je příjmem Komory. § 10 (1) Komora zapíše na žádost do seznamu společností patentových zástupců společnost, a) kde minimálně jedním společníkem, akcionářem nebo zaměstnancem je patentový zástupce; jde-li o akciovou společnost, musí být základní kapitál společnosti tvořen akciemi vydanými na jméno, a b) kde je ve statutárním a dozorčím orgánu zastoupen patentový zástupce; je-li statutární nebo dozorčí orgán tvořen jednou osobou, musí jí být patentový zástupce; je-li tvořen dvěma fyzickými osobami, musí být jednou z nich patentový zástupce.
284
(2) Obchodní společnost předloží spolu se žádostí o zápis do seznamu společností patentových zástupců společenskou smlouvu, zakladatelskou smlouvu nebo zakladatelskou listinu, stanovy, byly-li vydány, a doklad o jejím zápisu do obchodního rejstříku,4) pokud je ke dni předložení žádosti v obchodním rejstříku zapsána. Doklady musí být předloženy v originálech nebo ověřených kopiích. (3) Komora bez odkladu, nejpozději do 15 dnů od zápisu do příslušného seznamu, vydá společnosti patentových zástupců osvědčení o zápisu do seznamu společností patentových zástupců. V osvědčení Komora uvede rozsah oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce. (4) Doklad o zápisu do obchodního rejstříku předloží společnost patentových zástupců Komoře do 15 dnů od jeho provedení. Díl 2 Odborné a rozdílové zkoušky § 11 Odborná zkouška (1) Odbornou zkouškou se ověřuje úroveň teoretických a praktických znalostí potřebných pro výkon povolání patentového zástupce, znalostí právních předpisů a mezinárodních smluv platných na území České republiky týkajících se ochrany průmyslového vlastnictví a schopnost jejich použití v praxi. (2) Rozsah odborné zkoušky je volitelný. Uchazeč si může zvolit buď samostatnou zkoušku z oblasti ochrany práv k výsledkům technické tvůrčí činnosti nebo samostatnou zkoušku z oblasti ochrany práv na označení nebo soubornou zkoušku z obou oblastí. Odborná zkouška má písemnou a ústní část a skládá se u Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad") před zkušební komisí. Odborné zkoušky se konají zpravidla dvakrát ročně a jsou veřejné. (3) Předseda Úřadu jmenuje po projednání s Komorou 10 zkušebních komisařů, z toho 5 z řad zaměstnanců Úřadu, popřípadě z řad význačných odborníků v oblasti průmyslových práv a 5 z řad patentových zástupců. (4) Zkušební komisi jmenuje ze zkušebních komisařů předseda Úřadu pro každou z odborných zkoušek. Zkušební komise sestává z předsedy a tří členů. Dva zkušební komisaři jsou z řad zaměstnanců Úřadu, popřípadě z řad význačných odborníků v oblasti průmyslových práv a dva zkušební komisaři jsou z řad patentových zástupců. (5) K složení odborné zkoušky je oprávněn každý uchazeč, který podal u Úřadu žádost o složení odborné zkoušky, splňuje podmínky uvedené v § 8 písm. c) a který uhradil Úřadu poplatek za odbornou zkoušku. Poplatek za odbornou zkoušku činí 5 000 Kč za soubornou zkoušku, popřípadě 2 500 Kč za každou částečnou zkoušku. Uchazeč o složení odborné zkoušky je v žádosti povinen vymezit rozsah podle odstavce 2, v němž hodlá odbornou zkoušku složit.
285
(6) O výsledku zkoušky probíhá hlasování, v němž je uchazeč hodnocen slovem "uspěl" nebo "neuspěl". Každý z členů komise má 1 hlas. Při rovnosti hlasů členů komise rozhoduje hlas předsedy komise. (7) Předseda odborné komise neprodleně po skončení zkoušky vypracuje protokol o průběhu zkoušky a o jejím výsledku s uvedením jmen a příjmení zkušebních komisařů. Výsledek zkoušky oznámí předseda odborné komise ústně uchazeči po vypracování a podepsání protokolu. Kopii protokolu předá předseda uchazeči. (8) Úřad vydá uchazeči do 15 dnů od složení odborné zkoušky osvědčení o složení zkoušky, které obsahuje jméno, příjmení a titul uchazeče, místo a datum narození, datum konání zkoušky, její výsledek a její rozsah. Osvědčení podepisuje předseda odborné komise. (9) Ten, kdo při odborné zkoušce neuspěl, může požádat Úřad o její opakování. Úřad umožní opakování odborné zkoušky nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne konání zkoušky, při které uchazeč neuspěl. (10) Uchazeč, který neuspěl ani při první opakované odborné zkoušce, může požádat Úřad o druhé opakování. Úřad umožní opakování nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne konání první opakované odborné zkoušky, při které uchazeč neuspěl; to platí i pro další opakování odborných zkoušek. (11) Uchazeč, který u souborné zkoušky neuspěl v jedné ze samostatných oblastí, může požádat o opakování pouze této části zkoušky za podmínek stanovených v odstavci 9 nebo 10. § 12 Rozdílová zkouška (1) Rozdílovou zkouškou se podle zvláštního právního předpisu3)1a) ověřuje úroveň teoretických a praktických znalostí potřebných zejména pro výkon povolání patentového zástupce, znalostí právního řádu České republiky a mezinárodních smluv týkajících se ochrany průmyslového vlastnictví platných na území České republiky a schopnost jejich použití v praxi. Úroveň teoretických a praktických znalostí potřebných pro výkon povolání patentového zástupce se ověřuje pouze v rozsahu, ve kterém byl podle dokladů o dosažené kvalifikaci uchazeče zjištěn podstatný rozdíl v obsahu vzdělávání a přípravy podle zákona o uznávání odborné kvalifikace1a). (2) Ustanovení § 11 se pro rozdílovou zkoušku použije obdobně. § 13 (1) Komora bez odkladu, nejpozději však do 15 dnů od zápisu do příslušného seznamu, vydá patentovému zástupci osvědčení o zápisu do seznamu patentových zástupců a průkaz. V osvědčení a průkazu Komora uvede rozsah oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce. (2) Podrobnosti o zkouškách stanoví zkušební řád, který vydá Komora po dohodě s Úřadem.
286
Díl 3 Pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce § 14 (1) Oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce se pozastavuje a) byl-li vzat do vazby, a to dnem, kdy se toto rozhodnutí stalo vykonatelným, b) nástupem výkonu trestu odnětí svobody; ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) a § 19 odst. 1 písm. a) tím není dotčeno, c) po dobu trvání trestu zákazu výkonu činnosti 5) patentového zástupce, a to dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým byl tento trest uložen; ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) a § 19 odst. 1 písm. a) tím není dotčeno, d) ke dni vzniku pracovního nebo jiného obdobného poměru k správnímu orgánu, který rozhoduje o průmyslových právech, a nástupu do funkce člena vlády, poslance nebo senátora, soudce, popřípadě brání-li mu ve výkonu činnosti patentového zástupce jiná překážka, e) bylo-li mu uloženo disciplinární opatření pozastavení výkonu činnosti, a to ke dni právní moci rozhodnutí Komory o tomto disciplinárním opatření, f) byl-li vůči němu prohlášen konkurz nebo zamítnut návrh na prohlášení konkurzu proto, že jeho majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu, a to dnem, kdy nastaly účinky prohlášení konkurzu nebo povolení vyrovnání, anebo dnem, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu, g) je-li společníkem nebo akcionářem společnosti patentových zástupců (§ 10), vůči níž byl prohlášen konkurz nebo zamítnut návrh na prohlášení konkurzu proto, že její majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu, a to dnem, kdy nastaly účinky prohlášení konkurzu nebo povolení vyrovnání, anebo dnem, kdy se stalo vykonatelným rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu. (2) Komora pozastaví oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce patentovému zástupci nebo společnosti patentových zástupců na dobu určitou uvedenou v písemné odůvodněné žádosti. (3) Oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce se pozastavuje společnosti patentových zástupců, které bylo uloženo opatření spočívající v pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce. Toto oprávnění je pozastaveno dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o uložení tohoto opatření. (4) Pozastavení oprávnění k poskytování služeb zaznamená Komora do seznamu bez odkladu, nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy se dozvěděla o důvodech pozastavení činnosti. O záznamu Komora patentového zástupce a společnost patentových zástupců písemně vyrozumí. § 15 (1) Komora může pozastavit patentovému zástupci oprávnění k poskytování služeb podle tohoto zákona,
287
a) byla-li proti němu podána obžaloba pro úmyslný trestný čin, a to nejdéle do dne pravomocného rozhodnutí o ukončení trestního řízení, b) bylo-li zahájeno řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům, a to nejdéle do dne pravomocného rozhodnutí, kterým se toto řízení končí, c) bylo-li proti němu nebo proti společnosti patentových zástupců, jejímž je společníkem nebo akcionářem, zahájeno řízení o prohlášení konkurzu nebo povolení vyrovnání. (2) Pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce podle odstavce 1 zaznamená Komora do seznamu bez odkladu, nejpozději však do 1 měsíce poté, co se rozhodnutí o pozastavení výkonu činnosti stalo vykonatelným. O záznamu Komora patentového zástupce písemně vyrozumí. § 16 (1) Pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce zaniká a) dnem, kdy pominula okolnost, která byla důvodem k pozastavení výkonu činnosti, a v případech podle § 15 odst. 1 písm. a) nebo b) dnem, kdy uplynula doba, po kterou byl výkon činnosti pozastaven, b) dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o pozastavení činnosti zrušeno nebo změněno. (2) Zánik pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce zaznamená Komora v seznamu bez prodlení, nejpozději však do 1 měsíce poté, co se o něm dozvěděla. O záznamu Komora patentového zástupce nebo společnost patentových zástupců písemně vyrozumí. § 17 Po dobu pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce a) nejsou patentový zástupce ani společnost patentových zástupců oprávněni poskytovat služby ve smyslu tohoto zákona, b) zaniká členství patentového zástupce ve volených orgánech Komory a patentový zástupce nemůže být do těchto orgánů volen, c) nezaniká účast patentového zástupce ve sdružení (§ 23) nebo ve společnosti patentových zástupců (§ 22), d) nezaniká povinnost patentového zástupce platit příspěvky na činnost Komory, pokud představenstvo Komory nerozhodne na odůvodněnou žádost patentového zástupce jinak, e) není dotčena disciplinární odpovědnost patentového zástupce nebo společnosti patentových zástupců, a to ani pokud jde o disciplinární provinění, ke kterým došlo v době pozastavení výkonu činnosti. Díl 4 Vyškrtnutí patentového zástupce nebo společnosti patentových zástupců ze seznamu § 18
288
(1) Oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce nebo společnosti patentových zástupců zaniká vyškrtnutím ze seznamu. (2) Komora ze seznamu vyškrtne patentového zástupce, a) který zemřel, a to ke dni úmrtí, b) který byl prohlášen za mrtvého, a to ke dni právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, c) který byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla omezena, a to ke dni právní moci soudního rozhodnutí o jeho způsobilosti, d) který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti patentového zástupce, a to ke dni právní moci rozsudku, e) který byl zapsán do seznamu, ačkoliv nesplňuje některou z podmínek uvedených v tomto zákoně pro zápis do seznamu. (3) Komora ze seznamu vyškrtne patentového zástupce nebo společnost patentových zástupců, a) kterým bylo uloženo disciplinární opatření vyškrtnutí ze seznamu, a to ke dni právní moci rozhodnutí Komory o tomto disciplinárním opatření, b) vůči kterým byl prohlášen konkurz nebo zamítnut návrh na prohlášení konkurzu proto, že majetek patentového zástupce či společnosti nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu, a to ke dni právní moci rozhodnutí o prohlášení konkurzu, o povolení vyrovnání nebo o zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu, c) kteří podali Komoře písemnou žádost o vyškrtnutí ze seznamu opatřenou úředně ověřeným podpisem, a to uplynutím kalendářního měsíce, ve kterém byla žádost o vyškrtnutí Komoře doručena. (4) O vyškrtnutí patentového zástupce podle odstavce 2 písm. e) je Komora oprávněna rozhodnout pouze do 1 roku ode dne, kdy se o nesplnění podmínky pro zápis do seznamu dozvěděla; to neplatí, jde-li o podmínky uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) až c) a g) a § 9. (5) Vyškrtnutí podle odstavců 2 a 3 Komora zaznamená v seznamu bez odkladu, nejpozději však do 1 měsíce poté, co se dozvěděla o skutečnostech, které zakládají vyškrtnutí. Komora písemně vyrozumí toho, jehož se týká záznam o vyškrtnutí ze seznamu z důvodů uvedených v odstavci 3; v ostatních případech Komora písemně vyrozumí osoby blízké, jsouli jí známy. § 19 (1) Komora může ze seznamu vyškrtnout také a) patentového zástupce, který byl pravomocně odsouzen za jiný úmyslný trestný čin, než který je uveden v § 18 odst. 2 písm. d), pokud Komora shledala, že tato trestná činnost patentového zástupce ohrožuje důvěru v řádný výkon činnosti patentového zástupce,
289
b) patentového zástupce nebo společnost patentových zástupců, kteří jsou v prodlení se zaplacením příspěvku na činnost Komory delším než 6 měsíců a příspěvek nezaplatili ani do 1 měsíce poté, co byli k tomu vyzváni s poučením o následcích nezaplacení, c) patentového zástupce nebo společnost patentových zástupců, kteří nejsou pojištěni na odpovědnost za škodu (§ 42) a neuzavřeli odpovídající pojistnou smlouvu ani do 1 měsíce poté, co byli na tento nedostatek písemně upozorněni, s výjimkou uvedenou v § 42 odst. 2, d) společnost patentových zástupců, u níž došlo k přeměně podle zvláštního právního předpisu; 6) to neplatí v případě změny právní formy společnosti patentových zástupců, e) společnost patentových zástupců, která přestala splňovat podmínky stanovené v § 10. (2) Vyškrtnutí patentového zástupce nebo společnosti patentových zástupců ze seznamu podle odstavce 1 Komora zaznamená v seznamu bez odkladu, nejpozději však do 1 měsíce poté, co se rozhodnutí o vyškrtnutí stalo vykonatelným. (3) Proti rozhodnutí, které není v právní moci a kterým Komora rozhodla podle odstavce 1 o vyškrtnutí patentového zástupce nebo společnosti patentových zástupců z příslušného seznamu, lze podat opravný prostředek k soudu. 7) § 20 Dojde-li u zahraničního patentového zástupce nebo zahraniční organizační formy zapsaných do seznamu k pozastavení či k zániku oprávnění poskytovat služby patentového zástupce v domovském státě, může Komora podle okolností případu pozastavit oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce podle tohoto zákona, popřípadě je ze seznamu vyškrtnout. Ustanovení § 14 až 19 se použijí obdobně. § 21 Komora informuje bez odkladu v potřebném rozsahu příslušný orgán domovského státu o uložení disciplinárního opatření pozastavení výkonu činnosti, popřípadě o vyškrtnutí zahraničního patentového zástupce nebo zahraniční organizační formy ze seznamu. Díl 5 Způsob poskytování služeb patentového zástupce § 22 Patentový zástupce může poskytovat služby patentového zástupce svým jménem a na svůj účet nebo jako společník nebo zaměstnanec společnosti patentových zástupců jejím jménem a na její účet nebo jako zaměstnanec patentového zástupce jeho jménem a na jeho účet. § 23 Sdružení (1) Vykonávají-li patentoví zástupci svou činnost společně, upraví si vzájemné vztahy písemnou smlouvou. Účastníky sdružení mohou být pouze patentoví zástupci.
290
(2) Ustanovení předchozího odstavce se nepoužijí, dohodli-li se patentoví zástupci o dočasném společném poskytování služeb patentových zástupců v předem vymezených případech. Díl 6 Zahraniční patentový zástupce a zahraniční organizační forma Hostující zahraniční patentový zástupce § 24 (1) Hostující zahraniční patentový zástupce je patentový zástupce usazený v jiném členském státě Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru v domovském státě, který vykonává služby patentového zástupce na území České republiky ojediněle nebo dočasně. (2) Hostující zahraniční patentový zástupce nemůže být členem sdružení ani společníkem nebo akcionářem společnosti patentových zástupců podle tohoto zákona. (3) Hostující zahraniční patentový zástupce má právo účasti na sněmu Komory (§ 57) bez hlasovacího a volebního práva. (4) Hostující zahraniční patentový zástupce je povinen záměr poskytovat služby patentového zástupce ojediněle nebo dočasně předem písemně oznámit Komoře. V oznámení uvede a) jméno, příjmení, titul, datum narození, údaj o bydlišti nebo sídle v domovském státě nebo státě usazení, pokud se neshoduje s domovským státem, oprávnění, na jehož základě poskytuje služby patentového zástupce v domovském státě, b) místo podnikání v České republice, popřípadě adresu pro doručování, c) doklad o tom, že je pojištěn v souladu s § 42. (4) Hostující zahraniční patentový zástupce je povinen dočasný nebo příležitostný výkon služeb patentového zástupce předem písemně oznámit Komoře. K oznámení přiloží doklady uvedené v zákoně o uznávání odborné kvalifikace1a). (5) Hostující zahraniční patentový zástupce je osvobozen od povinnosti platit příspěvky podle § 44. (6) Hostující patentový zástupce je oprávněn na území České republiky poskytovat služby patentového zástupce v rozsahu, v jakém je oprávněn tyto služby poskytovat v domovském státě. § 25 (1) Při poskytování služeb patentového zástupce spočívajících v zastupování v řízení před orgány státní správy a před soudy je hostující zahraniční patentový zástupce povinen dodržovat povinnosti, které jsou stanoveny právním nebo profesním předpisem pro patentové zástupce. Pokud tyto předpisy některou otázku neupravují, je hostující zahraniční patentový zástupce povinen dodržovat povinnosti, které jsou stanoveny právními, profesními nebo
291
jinými předpisy o poskytování služeb patentového zástupce domovského státu, na základě jehož povolení poskytuje služby patentového zástupce. (2) Komora vede evidenci oznámení hostujících zahraničních patentových zástupců a hostujících zahraničních organizačních forem. § 26 Komora je oprávněna přezkoumat odbornou kvalifikaci a jinou způsobilost hostujícího zahraničního patentového zástupce podle zvláštního právního předpisu.3)1a) Usazený zahraniční patentový zástupce § 27 (1) Usazeným zahraničním patentovým zástupcem je fyzická osoba, která je zapsána do seznamu podle § 9. (2) Usazený zahraniční patentový zástupce je oprávněn poskytovat služby patentového zástupce na území České republiky soustavně. (3) Bylo-li usazenému zahraničnímu patentovému zástupci rozhodnutím o uznání odborné kvalifikace přikázáno kompenzační opatření, je jedinou jeho formou rozdílová zkouška způsobilosti1b). § 28 Není-li stanoveno jinak, použije se pro usazeného patentového zástupce přiměřeně obdobně ustanovení tohoto zákona, pokud stanoví práva a povinnosti patentových zástupců v souvislosti s poskytováním služeb patentového zástupce, včetně profesních předpisů a ustanovení zvláštních právních předpisů, a práva účasti na sněmu Komory (§ 57) s hlasovacím a volebním právem. Zahraniční organizační forma § 29 Zahraniční organizační formou se rozumí a) právnická osoba poskytující služby patentového zástupce v členském státě Evropské unie, popřípadě jiném státě Evropského hospodářského prostoru v domovském státě, nebo b) jiná organizační forma poskytující služby patentového zástupce svým jménem v členském státě Evropské unie, popřípadě jiném státě Evropského hospodářského prostoru v domovském státě, která vykonává činnost patentového zástupce na základě oprávnění příslušného orgánu v domovském státě. § 30
292
(1) Zahraniční organizační forma, která je na území České republiky usazena a poskytuje služby patentového zástupce, je usazenou zahraniční organizační formou a musí být zapsána v seznamu. (2) Jestliže má zahraniční organizační forma záměr poskytovat na území České republiky služby patentového zástupce jen ojediněle nebo dočasně jako hostující zahraniční organizační forma, je povinna tuto skutečnost předem písemně oznámit Komoře. V oznámení uvede a) obchodní firmu nebo jiný název, údaj o zápisu do obchodního rejstříku nebo údaj o jiném způsobu zveřejnění údajů v souladu se zákony domovského státu žadatele a oprávnění, na jehož základě poskytuje služby patentového zástupce v domovském státě, b) údaj o sídle v domovském státě, c) místo podnikání v České republice, popřípadě adresu pro doručování, d) údaj o tom, zda je pojištěna (§ 42). (2) Jestliže má zahraniční organizační forma záměr poskytovat na území České republiky služby patentového zástupce ojediněle nebo dočasně jako hostující zahraniční organizační forma, je povinna tuto skutečnost předem písemně oznámit Komoře. K oznámení přiloží doklady uvedené v zákoně o uznávání odborné kvalifikace1a). § 31 (1) Zahraniční organizační forma poskytující služby patentových zástupců, která má právo podnikat na území České republiky, je povinna neprodleně informovat Komoru o změnách všech skutečností, které uvedla nebo které byly obsahem listin předložených spolu s žádostí o zápis do seznamu. (2) Není-li stanoveno jinak, použijí se pro zahraniční organizační formu poskytující služby patentových zástupců soustavně přiměřeně ustanovení tohoto zákona, jestliže stanoví práva a povinnosti společnosti patentových zástupců v souvislosti s poskytováním služeb patentového zástupce, včetně profesních předpisů a ustanovení zvláštních právních předpisů. (3) Není-li stanoveno jinak, je zahraniční organizační forma poskytující služby patentových zástupců příležitostně při poskytování služeb patentového zástupce spočívajících v zastupování v řízení před orgány státní správy a před soudy povinna dodržovat povinnosti, které jsou stanoveny právním nebo profesním předpisem pro patentové zástupce.
Díl 7 Společná ustanovení ke způsobu poskytování služeb patentového zástupce § 32 Ustanovení § 33 až 43 a § 45 se použijí pro společnost patentových zástupců a zahraniční organizační formu přiměřeně.
293
§ 33 Při poskytování služeb je patentový zástupce a usazený zahraniční patentový zástupce povinen používat označení "patentový zástupce". Společnost patentových zástupců je povinna používat označení "společnost patentových zástupců". Patentový zástupce, usazený patentový zástupce a společnost patentových zástupců mohou používat i jiná označení, kterými jsou údaje o místu podnikání, popřípadě o pracovištích, o výkonu znalecké či tlumočnické činnosti, jakož i ochrannou známku nebo jiné označení, pokud tyto doplňky nevzbuzují pochybnost o způsobu výkonu činnosti. Díl 8 Práva a povinnosti patentových zástupců § 34 (1) Patentový zástupce je vázán právními předpisy a v jejich mezích pokyny klienta; jsou-li pokyny klienta v rozporu s právními nebo profesními předpisy, je patentový zástupce povinen klienta o tom poučit. (2) Patentový zástupce je povinen chránit práva a oprávněné zájmy klienta; přitom je povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a činit vše, co podle svého přesvědčení a pokynů klienta pokládá pro něj za prospěšné. § 35 Patentový zástupce je povinen při výkonu činnosti dodržovat pravidla profesní etiky, pravidla soutěže a další profesní předpisy vydávané Komorou tak, aby nesnižoval profesní důstojnost. § 36 (1) Patentový zástupce je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním služeb patentového zástupce. Této povinnosti jej může zprostit písemným prohlášením pouze klient a po jeho smrti či zániku právní nástupce. (2) Povinnost mlčenlivosti má i ten, kdo byl vyškrtnut ze seznamu, nebo ten, jemuž byl výkon činnosti pozastaven. (3) Patentový zástupce nemá povinnost mlčenlivosti ve vztahu k osobě, kterou pověřuje provedením jednotlivých úkonů služeb patentového zástupce, pokud je tato osoba sama povinna mlčenlivost zachovávat. (4) Povinností mlčenlivosti není patentový zástupce vázán v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním a klientem nebo jeho právním nástupcem; povinností mlčenlivosti není patentový zástupce vázán též v disciplinárním řízení (§ 49). Povinnosti mlčenlivosti se patentový zástupce nemůže dovolávat v disciplinárním řízení též vůči předsedovi a členům dozorčí komise, kteří šetří disciplinární provinění patentového zástupce.
294
(5) Povinnost mlčenlivosti se vztahuje obdobně i na a) osoby, které patentový zástupce nebo společnost zaměstnává v pracovním nebo jiném obdobném poměru, b) členy orgánů Komory a její zaměstnance, jakož i na všechny osoby, které se účastní disciplinárního řízení, včetně předsedy a členů dozorčí komise pověřených k přípravě úkonů pro disciplinární řízení a k šetření, zda došlo k disciplinárnímu provinění; to neplatí pro řízení před soudem v uvedených věcech. § 37 Patentový zástupce je povinen poskytnutí služeb patentového zástupce odmítnout, jestliže a) poskytnutím služeb patentového zástupce by došlo ke spáchání trestného činu, b) v téže věci nebo ve věci související již poskytl služby patentového zástupce jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí služeb patentového zástupce žádá, c) osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o služby patentového zástupce žádá, poskytl již v téže věci nebo ve věci související služby patentového zástupce ten patentový zástupce, s nímž vykonává činnost patentových zástupců ve sdružení nebo ve společnosti patentových zástupců, d) informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, by mohla toho, kdo o poskytnutí služeb patentového zástupce žádá, neoprávněně zvýhodnit, e) zájmy toho, kdo o poskytnutí služeb patentového zástupce žádá, jsou v rozporu se zájmy patentového zástupce nebo osoby patentovému zástupci blízké. § 38 (1) Patentový zástupce je povinen odstoupit od smlouvy o poskytování služeb patentového zástupce, zjistí-li dodatečně skutečnosti uvedené v § 37. (2) Patentový zástupce je oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování služeb patentového zástupce, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem, neposkytujeli klient potřebnou součinnost nebo nesložil-li bez vážného důvodu přiměřenou zálohu na odměnu za zastupování a poskytování služeb patentového zástupce, ačkoliv byl o to patentovým zástupcem požádán (§ 40). (3) Nedohodne-li se patentový zástupce s klientem jinak nebo neučinil-li klient jiné opatření, je patentový zástupce povinen po dobu 15 dnů ode dne, kdy podle odstavce 1 nebo 2 ukončil zastupování, popřípadě odstoupil od smlouvy o poskytování služeb patentového zástupce, činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu. To neplatí, pokud klient patentovému zástupci sdělí, že na splnění této povinnosti netrvá. § 39 (1) Patentový zástupce se v rámci svého pověření ve stejném rozsahu může dát zastoupit jiným patentovým zástupcem (dále jen "náhradník"); zastoupení náhradníkem není možné proti vůli klienta.
295
(2) Nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, může patentový zástupce pověřit pro jednotlivé úkony svého asistenta nebo svého zaměstnance. (3) Brání-li patentovému zástupci, který vykonává činnost samostatně, jakákoliv překážka ve výkonu činnosti a neučiní-li jiné opatření pro ochranu práv nebo právem chráněných zájmů svých klientů, je povinen ustanovit bez odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne, kdy taková překážka vznikla, náhradníka, a to v dohodě s ním; klienty o tom bezodkladně písemně vyrozumí. Poruší-li patentový zástupce tuto povinnost, ustanoví náhradníka Komora s tím, že podle okolností případu určí i výši náhrady, kterou je mu povinen patentový zástupce poskytnout. (4) Nedohodne-li se náhradník ustanovený Komorou podle odstavce 3 věty druhé s klientem do 1 měsíce ode dne, kdy byl klient o jeho ustanovení vyrozuměn, jinak nebo neučiní-li klient jiné opatření, přecházejí na náhradníka ve vztahu ke klientovi práva a povinnosti původního patentového zástupce. Komora tento přechod práv a povinností na žádost náhradníka osvědčí. (5) Předmětem přechodu práv a povinností podle odstavce 4 není dotčena povinnost původního patentového zástupce k náhradě škody (§ 41), jakož i povinnost k vrácení věcí včetně peněžních prostředků poskytnutých klientem. Na náhradníka nepřecházejí také práva a povinnosti vyplývající z původního smluvního vztahu mezi patentovým zástupcem a klientem, pokud by byl náhradník následkem jejich přechodu vůči původnímu zástupci bezdůvodně zvýhodněn nebo znevýhodněn anebo pokud by splnění těchto povinností nebylo možno po náhradníkovi spravedlivě požadovat. (6) Pokud byl původní patentový zástupce, který vykonával činnost samostatně, vyškrtnut ze seznamu a pokud je to vzhledem k okolnostem případu třeba, učiní Komora vhodná opatření k ochraně práv a právem chráněných zájmů jeho klientů, zejména může určit náhradníka. Komora o přijatých opatřeních klienty bezodkladně písemně vyrozumí. Ustanovení odstavců 4 a 5 platí obdobně. (7) Zemře-li patentový zástupce, který vykonával činnost samostatně, soud ustanoví podle zvláštního právního předpisu 8) na návrh Komory správcem té části dědictví, kterou zemřelý patentový zástupce používal k výkonu své činnosti, jiného patentového zástupce, pokud ten s ustanovením souhlasí. § 40 Patentový zástupce vykonává svou činnost za odměnu a má právo žádat od klienta přiměřenou zálohu. § 41 (1) Patentový zástupce odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem činnosti patentového zástupce. (2) Vznikne-li škoda při poskytování služeb patentového zástupce společností patentových zástupců, odpovídá za ni poškozenému společnost patentových zástupců.
296
(3) Patentový zástupce bude odpovědnosti podle odstavce 1 zproštěn, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. § 42 (1) Patentový zástupce a společnost patentových zástupců musí mít před zahájením činnosti uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou poskytováním služeb patentového zástupce (dále jen "pojištění"), a to v rozsahu, v jakém lze rozumně předpokládat, že by jej mohla taková odpovědnost postihnout. (2) Pojištění musí trvat po celou dobu, po kterou je patentový zástupce zapsán v seznamu, s výjimkou období, kdy mu byl pozastaven výkon činnosti podle § 14 odst. 1 písm. d) a e) a podle § 14 odst. 2. (3) Výši minimálního pojištění stanoví Komora profesním předpisem. § 43 (1) O poskytování služeb patentového zástupce jsou patentový zástupce a společnost patentových zástupců povinni vést dokumentaci, jejíž rozsah stanoví Komora profesním předpisem. (2) Ustanovením odstavce 1 nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy o účetnictví a o vedení záznamní povinnosti.9) § 44 (1) Patentový zástupce zapsaný do seznamu je povinen platit příspěvky na úhradu nákladů činnosti Komory ve výši stanovené sněmem [§ 58 písm. c)]. (2) V případech hodných zřetele může představenstvo Komory na odůvodněnou žádost příspěvek snížit nebo prominout [§ 59 odst. 3 písm. d)]. § 45 (1) Patentový zástupce nebo jeho asistent jsou v zájmu cti a vážnosti svého povolání povinni předtím, než proti jinému patentovému zástupci nebo asistentovi zahájí soudní nebo jiné řízení ve věci související s výkonem činnosti patentového zástupce, využít smírčího řízení před orgány Komory. (2) Smírčí řízení je zpravidla vedeno předsedou Komory nebo jiným členem jejího představenstva; účelem smírčího řízení je vést účastníky sporu k jeho vyřešení smírem. HLAVA IV ASISTENT § 46 (1) Asistentem je ten, kdo je zapsán v seznamu vedeném Komorou.
297
(2) Asistent vykonává u patentového zástupce, ve společnosti patentových zástupců nebo v zahraniční organizační formě praxi, jejímž cílem je získat pod vedením a dohledem patentového zástupce znalosti a osvojit si zkušenosti potřebné k výkonu činnosti patentového zástupce. (3) Při výkonu praxe je asistent povinen postupovat v souladu s tímto zákonem a profesními předpisy. (4) Ustanovení § 34 až 36 se použijí pro asistenta přiměřeně. (5) Asistent má právo účasti na sněmu Komory (§ 57) bez hlasovacího a volebního práva. § 47 (1) Komora zapíše do seznamu asistentů každého, kdo a) je plně způsobilý k právním úkonům, b) je bezúhonný; při posuzování bezúhonnosti se postupuje podle § 8 odst. 3 a 4 obdobně, c) získal vysokoškolské vzdělání,10) d) nebyl disciplinárně potrestán vyškrtnutím ze seznamu nebo na něhož se hledí, jako by mu toto disciplinární opatření nebylo uloženo, e) je k patentovému zástupci nebo ke společnosti v pracovním poměru. (2) Komora zapíše do seznamu rovněž toho, kdo splňuje podmínky podle odstavce 1 s výjimkou písmen b) a c) a jemuž byla v souladu se zvláštním právním předpisem 3)1a) uznána odborná kvalifikace a jiná způsobilost za dostatečnou pro výkon povolání asistenta patentového zástupce. (3) (2) Pro účely stanovené v § 8 písm. d) se doba výkonu praxe počítá ode dne zápisu do seznamu; do této doby se nezahrnuje doba výkonu vojenské základní nebo náhradní služby,11) doba výkonu civilní služby,12) doba mateřské a rodičovské dovolené, pracovní volno bez náhrady mzdy poskytované zaměstnavatelem a doba pracovní neschopnosti v rozsahu více než 3 měsíců za dobu výkonu praxe. (4) (3) Splňuje-li žadatel podmínky uvedené v odstavci 1, Komora jej zapíše do seznamu na základě písemné žádosti doložené doklady, a to nejpozději do 2 měsíců od doručení žádosti nebo k pozdějšímu datu uvedenému v žádosti. Po zápisu do seznamu Komora asistentovi vydá průkaz asistenta. (5) (4) Komora pozastaví asistentovi výkon praxe na základě jeho písemné žádosti. Asistentovi je pozastaven výkon praxe, nastoupil-li výkon trestu odnětí svobody nebo byl-li mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu praxe asistenta, popřípadě mu může pozastavit výkon praxe z důvodů uvedených v § 15. (6) (5) Komora asistenta ze seznamu vyškrtne, zjistí-li, že nesplňuje některou z podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 v odstavci 1.
298
(7) (6) Ze seznamu je vyškrtnut také asistent, a) kterému bylo uloženo disciplinární opatření vyškrtnutí ze seznamu, a to ke dni právní moci rozhodnutí o uložení tohoto disciplinárního opatření, b) který podal Komoře písemnou žádost o vyškrtnutí ze seznamu, opatřenou úředně ověřeným podpisem, a to uplynutím kalendářního měsíce, ve kterém byla žádost o vyškrtnutí Komoře doručena. (8) (7) V případě vyškrtnutí ze seznamu nebo pozastavení výkonu praxe se ustanovení § 14 odst. 4, § 15 odst. 2, § 16, § 17 písm. e), § 18 odst. 2 a § 19 odst. 2 použijí obdobně. § 48 Patentový zástupce nebo společnost, která zaměstnává asistenta vykonávajícího praxi asistenta, vytvářejí asistentovi takové pracovní podmínky, které mu umožní řádnou přípravu na povolání patentového zástupce; asistentovi musí být umožněna zejména účast na školeních z oboru průmyslových práv, řádná příprava na odbornou zkoušku patentového zástupce, jakož i účast u odborné zkoušky. HLAVA V DISCIPLINÁRNÍ ODPOVĚDNOST A DISCIPLINÁRNÍ ŘÍZENÍ § 49 (1) Patentový zástupce, společnost patentových zástupců a asistent jsou disciplinárně odpovědni za disciplinární provinění. (2) Disciplinárním proviněním je závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených patentovému zástupci, společnosti patentových zástupců nebo asistentovi zákonem nebo profesním předpisem. (3) Patentovému zástupci lze za disciplinární provinění uložit některé z těchto disciplinárních opatření: a) písemné napomenutí, b) veřejné napomenutí, c) pokutu až do výše 100 000 Kč, d) pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce až na dobu 3 let, e) vyškrtnutí ze seznamu patentových zástupců. (4) Asistentovi lze za disciplinární provinění uložit některé z těchto disciplinárních opatření: a) písemné napomenutí, b) veřejné napomenutí, c) pokutu až do výše 50 000 Kč, d) vyškrtnutí ze seznamu asistentů.
299
(5) Společnosti patentových zástupců lze za disciplinární provinění uložit některé z těchto disciplinárních opatření: a) písemné napomenutí, b) veřejné napomenutí, c) pokutu až do výše 1 000 000 Kč, d) pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce až na dobu 3 let, e) vyškrtnutí ze seznamu společností patentových zástupců. (6) Při ukládání disciplinárních opatření se přihlédne k závažnosti protiprávního jednání, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž bylo spácháno. (7) Výnos z pokut je příjmem Komory, která je vybírá a vymáhá. (8) Jedná-li se o méně závažné porušení povinností, lze od uložení disciplinárního opatření patentovému zástupci nebo asistentovi nebo společnosti patentových zástupců upustit, pokud samotné projednání disciplinárního provinění je možno považovat za postačující. § 50 (1) O tom, zda se patentový zástupce nebo asistent nebo společnost patentových zástupců dopustili disciplinárního provinění, a o uložení disciplinárního opatření rozhoduje disciplinární komise v řízení zahájeném na návrh předsedy dozorčí komise nebo jím pověřeného člena dozorčí komise (dále jen "disciplinární žalobce"). Účastníky disciplinárního řízení jsou disciplinární žalobce a patentový zástupce nebo asistent nebo společnost patentových zástupců, proti nimž je disciplinární řízení zahájeno (dále jen "disciplinárně obviněný"). (2) Návrh na zahájení disciplinárního řízení musí být disciplinárním žalobcem podán písemně do 6 měsíců ode dne, kdy se o disciplinárním provinění dozvěděl. Disciplinární opatření lze uložit nejpozději do 3 let od doby, kdy k disciplinárnímu provinění došlo. § 51 (1) Pro rozhodnutí v disciplinárním řízení je rozhodující skutkový a právní stav v době, kdy k disciplinárnímu provinění došlo; pozdější právní úpravy se použije, jestliže je to pro disciplinárně obviněného příznivější. (2) Rozhodnutí v disciplinárním řízení musí být písemné, musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku a musí být doručeno účastníkům. (3) Nebylo-li rozhodnutí v disciplinárním řízení doručeno disciplinárně obviněnému z důvodů, které jsou na jeho straně, platí, že bylo doručeno po uplynutí 3 dnů od opakovaného marného doručení. § 52
300
(1) Proti rozhodnutí disciplinární komise Komory může účastník disciplinárního řízení podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání; odvolání má odkladný účinek. (2) O odvolání rozhoduje představenstvo Komory, které napadené rozhodnutí buď potvrdí, nebo zruší [§ 59 odst. 3 písm. c)]. Zruší-li představenstvo Komory napadené rozhodnutí, vrátí věc disciplinární komisi Komory k dalšímu řízení; komise je v takovém případě vázána právním názorem představenstva Komory. § 53 Na patentového zástupce nebo asistenta nebo společnost patentových zástupců a na žadatele o zápis do seznamu se pro účely jiného disciplinárního řízení hledí, jako by disciplinární opatření nebylo uloženo, a) dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo od uložení disciplinárního opatření upuštěno, b) dnem, kdy rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření písemného napomenutí nebo veřejného napomenutí bylo vykonáno, c) uplynula-li ode dne, kdy bylo vykonáno rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření pokuty nebo pozastavení výkonu činnosti, doba 1 roku, d) uplynula-li ode dne, kdy bylo vykonáno rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření vyškrtnutí ze seznamu, doba 5 let, e) uplynula-li ode dne, kdy bylo vykonáno rozhodnutí o vyškrtnutí asistenta ze seznamu, doba 3 let. § 54 Podrobnosti o disciplinárním řízení stanoví disciplinární řád, který vydává Komora. § 55 Ustanovení § 49 až 53 se použijí pro zahraničního patentového zástupce a zahraniční organizační formu obdobně. HLAVA VI ORGÁNY KOMORY § 56 (1) Komora má tyto orgány: a) sněm, b) představenstvo, c) předsedu, d) místopředsedu, e) dozorčí komisi, f) disciplinární komisi. 301
(2) Komora může zřizovat poradní orgány. § 57 Sněm (1) Nejvyšším orgánem Komory je sněm. Právo účastnit se sněmu s právem hlasovacím a volebním mají všichni patentoví zástupci zapsaní v seznamu patentových zástupců [§ 4 odst. 1 písm. a) a b)]. Patentový zástupce může být na sněmu zastoupen jiným patentovým zástupcem, který s ním vykonává činnost společně ve sdružení nebo ve společnosti. Zastoupený patentový zástupce se považuje za přítomného na sněmu. (2) Sněm svolává představenstvo nejméně jednou za 3 roky písemnou pozvánkou adresovanou prokazatelně všem patentovým zástupcům. Představenstvo je povinno svolat sněm vždy, požádá-li o to písemně alespoň třetina všech patentových zástupců nebo požádá-li o to dozorčí komise, a to nejpozději do 2 měsíců; pokud tak představenstvo neučiní, je oprávněna svolat sněm dozorčí komise. Sněm musí být svolán tak, aby se sešel nejdříve po uplynutí 1 měsíce a nejpozději do 3 měsíců ode dne svolání. (3) Sněm je schopný se usnášet bez ohledu na počet přítomných patentových zástupců. Usnesení sněmu je přijato, hlasovala-li pro něj nadpoloviční většina přítomných patentových zástupců. Při volbě členů a náhradníků orgánů Komory rozhoduje počet hlasů odevzdaných přítomnými patentovými zástupci jednotlivým kandidátům, přičemž musí získat alespoň jednu třetinu přítomných patentových zástupců. K návrhu na odvolání člena nebo náhradníka orgánu Komory se vyžaduje souhlas alespoň jedné třetiny přítomných patentových zástupců. § 58 Sněm a) volí přímou a tajnou volbou na dobu 3 let z patentových zástupců předsedu, místopředsedu, členy a náhradníky představenstva, dozorčí komise a disciplinární komise; členy těchto orgánů také tajnou volbou odvolává, b) přijímá a mění profesní předpisy, zejména organizační řád, disciplinární řád, volební řád, jednací řády představenstva a komisí, pravidla profesní etiky, c) stanoví výši příspěvku patentových zástupců na činnost Komory, jakož i výši poplatku za zápis do seznamu, popřípadě přijímá zásady pro určení jejich výše představenstvem, d) projednává a schvaluje zprávu o činnosti ostatních orgánů Komory, e) může zrušit nebo změnit rozhodnutí představenstva, vyjma rozhodnutí podle § 59 odst. 3; práva, která ze zrušeného rozhodnutí představenstva vznikla patentovým zástupcům nebo jiným osobám, však nemohou být dotčena, f) usnáší se ve všech dalších věcech, které si vyhradí, s výjimkou rozhodování v disciplinárním řízení, g) schvaluje rozpočet a roční účetní závěrky. § 59 Představenstvo
302
(1) Představenstvo je výkonným orgánem Komory. (2) Představenstvo má včetně předsedy a místopředsedy 7 členů a 3 náhradníky; klesne-li počet členů představenstva pod 7, je představenstvo oprávněno doplnit počet o členy z řad náhradníků. (3) Představenstvo rozhoduje a) o vyškrtnutí ze seznamu podle § 19 a § 47 odst. 7, nejde-li o vyškrtnutí na vlastní žádost, b) o pozastavení oprávnění k poskytování služeb podle § 15 a o pozastavení praxe asistenta, nejde-li o pozastavení výkonu činnosti patentového zástupce nebo praxe asistenta na jeho žádost, c) o opravných prostředcích podle ustanovení § 52, d) o snížení nebo prominutí příspěvků na činnost Komory, e) ve všech věcech svěřených Komoře, pokud o nich podle tohoto zákona nerozhodují jiné orgány Komory. (4) Představenstvo dále a) svolává sněm, b) navrhuje zkušební komisaře, c) spravuje majetek Komory, d) chrání a prosazuje zájmy patentových zástupců, e) pravidelně informuje patentové zástupce o činnosti Komory, f) činí veškerá opatření nezbytná k činnosti Komory, g) vede rejstřík, h) provádí další činnosti, pokud podle tohoto zákona nepřísluší jiným orgánům Komory. (5) Představenstvo se schází zpravidla jednou za 3 měsíce; zasedání představenstva svolává předseda Komory. § 60 Předseda Komory (1) Předseda je statutárním orgánem, který jedná jménem Komory ve všech věcech. V případě jeho nepřítomnosti nebo z jeho pověření jej zastupuje místopředseda. (2) Předseda Komory a) rozhoduje o určení náhradníka patentového zástupce podle § 39 odst. 3 a 7, b) vyznačuje v seznamu pozastavení oprávnění k poskytování služeb patentového zástupce na základě jeho žádosti, c) vyznačuje v seznamu pozastavení výkonu praxe asistenta na základě jeho žádosti.
303
(3) Předseda Komory je oprávněn činit další opatření nebo rozhodnutí, která jsou svěřena do jeho působnosti tímto zákonem nebo profesním předpisem. § 61 Dozorčí komise (1) Dozorčí komise je kontrolním orgánem Komory. (2) Počet členů a náhradníků dozorčí komise stanoví organizační řád; klesne-li počet členů dozorčí komise pod počet takto stanovený, doplní se dozorčí komise z řad náhradníků. (3) Dozorčí komise a) kontroluje plnění usnesení sněmu a činnost představenstva; za tím účelem musí být dozorčí komisi umožněn přístup ke všem dokladům Komory, b) dohlíží na řádný výkon činnosti patentových zástupců, c) volí ze svých členů a odvolává předsedu, který řídí činnost komise a podává návrh na zahájení disciplinárního řízení, d) kontroluje vedení dokumentace podle § 43. (4) Má-li dozorčí komise za to, že rozhodnutí nebo jiné opatření představenstva je v rozporu s právním předpisem, profesním předpisem nebo s usnesením sněmu, je povinna jeho výkon pozastavit; pozastavení však pozbude platnosti, pokud sněm pozastavené rozhodnutí nebo jiné opatření potvrdí. § 62 Disciplinární komise (1) Disciplinární komise je orgán, který vykonává disciplinární působnost stanovenou tímto zákonem, disciplinárním řádem a dalšími předpisy, zejména profesními pravidly etiky. (2) Počet členů a náhradníků disciplinární komise stanoví disciplinární řád Komory; klesne-li počet členů disciplinární komise pod počet takto stanovený, doplní se disciplinární komise z řad náhradníků. (3) Disciplinární komise a) provádí disciplinární řízení a rozhoduje o disciplinárním opatření podle zákona, b) volí ze svých členů a odvolává předsedu komise, který řídí její činnost. § 63 Společná ustanovení o orgánech Komory (1) Funkce v orgánech Komory jsou čestné; za jejich výkon přísluší jen náhrada hotových výdajů. (2) Podrobnější úpravu organizace Komory, jejích orgánů a působnosti těchto orgánů stanoví organizační řád Komory.
304
HLAVA VII PŮSOBNOST ÚŘADU § 64 (1) Předseda Úřadu je oprávněn podat Komoře návrh na zahájení disciplinárního řízení. (2) Komora je povinna do 30 dnů předložit Úřadu profesní předpisy přijaté jejími orgány. (3) Má-li předseda Úřadu za to, že profesní předpis Komory je v rozporu se zákonem nebo s předpisem práva Evropské unie, je oprávněn podat žalobu u příslušného soudu7) ve lhůtě 2 měsíců od jeho přijetí. V tomto řízení se postupuje přiměřeně podle ustanovení o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. HLAVA VIII USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ Ustanovení společná § 65 (1) Komora vydá profesní předpisy o právech a povinnostech patentových zástupců jako členů profesního sdružení; dnem jejich vyhlášení je den jejich schválení sněmem. Profesní předpis, který byl vyhlášen v souladu s tímto zákonem, nabývá účinnosti šedesátým dnem po jeho vyhlášení, nestanoví-li sněm jinak, nejdříve však dnem jeho vyhlášení. (2) V profesních předpisech Komora stanoví a) podrobnosti o právech a povinnostech patentových zástupců a asistentů, b) podrobnosti o placení příspěvků na úhradu nákladů činnosti Komory, c) podrobnosti o vedení dokumentace podle § 43 a meze její kontroly Komorou, d) podrobnosti o disciplinárním řízení, e) minimální výši pojistného (§ 42). (3) Komora po dohodě s Úřadem stanoví rozsah zkušebních otázek, podmínky výkonu a podrobnosti o průběhu odborných a rozdílových zkoušek. § 66 Na řízení podle tohoto zákona se vztahuje správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak. § 67 Každý, a) kdo nebyl ve lhůtách stanovených tímto zákonem zapsán do seznamu, b) komu nebylo vydáno osvědčení o zápisu do seznamu,
305
c) komu ve lhůtě stanovené tímto zákonem nebylo umožněno složení odborné nebo rozdílové zkoušky, d) komu nebylo ve lhůtě stanovené tímto zákonem umožněno složení slibu, e) kdo byl vyškrtnut ze seznamu nebo mu byl pozastaven výkon činnosti, je oprávněn obrátit se na soud,7) aby o jeho právu rozhodl. Ustanovení přechodná § 68 (1) Patentoví zástupci zapsaní v rejstříku patentových zástupců vedeném podle dosavadního právního předpisu se dnem účinnosti tohoto zákona stávají patentovými zástupci s oprávněním v rozsahu podle složení odborné zkoušky. Údaje o složených odborných zkouškách potřebné pro zápis rozsahu oprávnění do seznamů sdělí Komoře Úřad podle protokolů o jejich vykonání ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. (2) Potvrzení o zápisu do rejstříku vydaná podle dosavadního předpisu pozbývají platnosti vydáním osvědčení podle tohoto zákona. (3) Komora vydá osvědčení o zápisu do seznamu a průkaz patentového zástupce podle § 13 odst. 1 s vyznačením rozsahu oprávnění k výkonu činnosti patentového zástupce. § 69 (1) Řízení o disciplinárním opatření vůči patentovému zástupci zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle tohoto zákona; při stanovení disciplinárního opatření se použije dosavadní právní předpis, pokud je to pro disciplinárně obviněného příznivější. Obdobně se postupuje i v řízení o odvolání a obnově řízení. (2) Řízení o pozastavení či vyškrtnutí z rejstříku zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle tohoto zákona. (3) Řízení o zápisu do rejstříku a o zápisu změn do rejstříku zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle tohoto zákona. § 70 (1) Odborné zkoušky složené podle dosavadního právního předpisu se uznávají za odborné zkoušky podle § 11 odst. 2 tohoto zákona a v rozsahu jím stanoveném. (2) Patentoví zástupci zapsaní do rejstříku podle stávajícího zákona č. 237/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, jsou patentovými zástupci podle tohoto zákona, a to v rozsahu oprávnění podle § 2 odst. 3. § 71 (1) Zrušuje se Komora patentových zástupců zřízená zákonem č. 237/1991 Sb. , o patentových zástupcích.
306
(2) Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona přecházejí práva a povinnosti Komory patentových zástupců na Komoru. (3) Orgány a poradní orgány Komory patentových zástupců zvolené podle dosavadního právního předpisu vykonávají činnost jako orgány a poradní orgány Komory podle tohoto zákona až do konce svého funkčního období. (4) Profesní předpisy přijaté orgány Komory patentových zástupců podle dosavadního právního předpisu zůstávají v platnosti do doby přijetí profesních předpisů podle tohoto zákona, nejdéle však 1 rok ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. § 72 Ustanovení zrušovací Zrušují se: 1. Zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění zákona č. 151/2002 Sb. 2. Vyhláška č. 350/1991 Sb., o odměňování patentových zástupců. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví § 73 V zákoně č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, se § 6 zrušuje. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST § 74 Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. --------------------------------------------1) § 35 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. § 25b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 1a) Zákon č.18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 1b) čl. 14 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací. 2) Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění zákona č. 96/2004 Sb.
307
4) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 5) § 49 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 6) § 69 a následující zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7) Zákon č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8) § 175e občanského soudního řádu. 9) Například zákon č. 563/1991 Sb., účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 10) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 11) § 16 odst. 2 zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), ve znění zákona č. 238/2000 Sb. 12) Zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění pozdějších předpisů.
308
(K části dvanácté návrhu zákona)
Platné znění zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění
zákona č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 18/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 240/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb. a zákona č. 158/2007 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
ZÁKON České národní rady o státní památkové péči Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Základní ustanovení §1 Účel zákona (1) Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Účelem zákona je vytvořit všestranné podmínky pro další prohlubování politickoorganizátorské a kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich zachování, zpřístupňování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické výchově pracujících a tím přispívaly k dalšímu rozvoji společnosti. (2) Péče státu o kulturní památky (dále jen "státní památková péče") zahrnuje činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž orgány a odborná organizace státní památkové péče (§ 25 až 32) v souladu se společenskými potřebami zabezpečují zachování, ochranu, zpřístupňování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Ostatní orgány státní správy a organizace spolupracují v oboru své působnosti s orgány a odbornou organizací státní památkové péče a pomáhají jim při plnění jejich úkolů. §2 Kulturní památky
(1) Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen "ministerstvo kultury") nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. (2) Soubory věcí podle odstavce 1 se prohlašují za kulturní památky, i když některé věci v nich nejsou kulturními památkami. §3 Prohlašování věcí za kulturní památky (1) Ministerstvo kultury si před prohlášením věci za kulturní památku vyžádá vyjádření krajského úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pokud je již od těchto orgánů neobdrželo. Archeologický nález (§ 23) prohlašuje ministerstvo kultury za kulturní památku na návrh Akademie věd České republiky. (2) Ministerstvo kultury vyrozumí písemně vlastníka věci o podání návrhu na prohlášení věci za kulturní památku nebo o tom, že hodlá věc prohlásit za kulturní památku z vlastního podnětu, a umožní mu k návrhu nebo podnětu se vyjádřit. (3) Vlastník věci je povinen od doručení vyrozumění podle odstavce 2 až do rozhodnutí ministerstva kultury chránit věc před poškozením, zničením nebo odcizením a oznámit ministerstvu kultury každou zamýšlenou i uskutečněnou změnu jejího vlastnictví, správy nebo užívání. (4) Ministerstvo kultury vyrozumí písemně o prohlášení věci za kulturní památku jejího vlastníka, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností a odbornou organizaci státní památkové péče (§ 32) a u archeologických nálezů též Akademii věd České republiky. Vyrozumí je i v tom případě, že neshledalo důvody pro prohlášení věci za kulturní památku. (5) Vlastníci věcí, které pro svou mimořádnou uměleckou nebo historickou hodnotu by mohly být v souladu se společenským zájmem prohlášeny za kulturní památky, jsou povinni oznámit ministerstvu kultury, krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností na jejich písemné vyzvání požadované údaje o těchto věcech a jejich zamýšlené změny, umožnit těmto orgánům nebo jimi pověřené odborné organizaci státní památkové péče prohlídku věcí, popřípadě pořízení jejich vědecké dokumentace. (6) Podrobnosti o prohlašování věcí za kulturní památky a způsob oznamovací povinnosti podle odstavce 5 stanoví obecně závazný právní předpis. §4 Národní kulturní památky
310
(1) Kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje vláda České republiky nařízením za národní kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany. (2) Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče o národní kulturní památky. §5 Památkové rezervace (1) Území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, může vláda České republiky nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami. (2) Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče v památkových rezervacích. §6 Památkové zóny (1) Území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, může Ministerstvo kultury po projednání krajským úřadem prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany. (2) Podrobnosti o prohlašování památkových zón stanoví obecně závazný právní předpis. §7 Evidence kulturních památek (1) Kulturní památky se zapisují do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky (dále jen "ústřední seznam"). Ústřední seznam vede odborná organizace státní památkové péče. (2) Krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností vedou seznamy kulturních památek svých územních obvodů. Zápisy do těchto seznamů provádějí podle výpisů z ústředního seznamu. (3) Odborná organizace státní památkové péče vyrozumí o zápisu kulturní památky do ústředního seznamu, jakož i o zrušení prohlášení věci za kulturní památku (§ 8), vlastníka kulturní památky, krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností. Jde-li o nemovitou kulturní památku, vyrozumí kromě toho také stavební úřad.1) U archeologického nálezu prohlášeného za kulturní památku vyrozumí též Archeologický ústav Akademie věd České republiky.
311
(4) Odborná organizace státní památkové péče oznámí příslušnému katastrálnímu úřadu každé prohlášení nemovitosti za kulturní památku, jakož i každé zrušení tohoto prohlášení, jde-li o věc, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí.2) (5) Vlastník kulturní památky je povinen oznámit odborné organizaci státní památkové péče každou změnu vlastnictví (správy, užívání) kulturní památky nebo její přemístění. Oznámení musí učinit vlastník kulturní památky nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy k takové změně došlo. (6) Podrobnosti o evidenci kulturních památek stanoví obecně závazný právní předpis. §8 Zrušení prohlášení věci za kulturní památku (1) Pokud nejde o národní kulturní památku, může ministerstvo kultury z mimořádně závažných důvodů prohlášení věci za kulturní památku zrušit na žádost vlastníka kulturní památky nebo organizace, která na zrušení prohlášení věci za kulturní památku (dále jen "zrušení prohlášení") prokáže právní zájem, nebo z vlastního podnětu. (2) Ministerstvo kultury si před zrušením prohlášení vyžádá vyjádření krajského úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností, popřípadě vyjádření Akademie věd České republiky, jde-li o archeologický nález prohlášený za kulturní památku, pokud o zrušení prohlášení Akademie věd České republiky sama nepožádala. V případě, že vlastník kulturní památky není žadatelem o zrušení prohlášení, musí mu být umožněno zúčastnit se ohledání věci a ke zrušení prohlášení se vyjádřit. (3) Ministerstvo kultury může zrušení prohlášení vázat na předchozí splnění jím určených podmínek. Náklady vynaložené na splnění podmínek nese žadatel a v případě, kdy řízení o zrušení prohlášení zahajuje z vlastního podnětu ministerstvo kultury, nese náklady ten, v jehož zájmu ke zrušení prohlášení došlo. (4) Ustanovení § 3 odst. 4 platí obdobně i pro zrušení prohlášení. (5) Podrobnosti o zrušení prohlášení věci za kulturní památku stanoví obecně závazný právní předpis. ČÁST DRUHÁ Péče o kulturní památky Ochrana a užívání kulturních památek §9 (1) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady.
312
(2) Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky. (3) Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. (4) Vlastník, který kulturní památku převádí na jiného, někomu přenechá k dočasnému užívání nebo předá k provedení její obnovy (§ 14), nebo k jinému účelu, je povinen toho, na koho věc převádí nebo komu ji přenechává nebo předá, uvědomit, že věc je kulturní památkou. § 10 (1) Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření odborné organizace státní památkové péče orgán kraje v přenesené působnosti v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda České republiky. (2) Rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, též na žádost jejího vlastníka. (3) Podrobnosti o povinnostech vlastníků kulturních památek při jejich ochraně a užívání stanoví obecně závazný právní předpis. § 11 Povinnosti správních úřadů, právnických a fyzických osob (1) Orgány státní správy příslušné rozhodovat o způsobu využití budov, které jsou kulturními památkami, nebo o přidělení bytů, jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení v těchto budovách, vydávají svá rozhodnutí na základě závazného stanoviska2a) příslušného orgánu státní památkové péče. Při rozhodování o způsobu a změnách využití kulturních památek jsou povinny zabezpečit jejich vhodné využití odpovídající jejich hodnotě a technickému stavu. (2) Jestliže fyzická nebo právnická osoba svou činností působí nebo by mohli způsobit nepříznivé změny stavu kulturní památky nebo jejího prostředí anebo ohrožují zachování nebo společenské uplatnění kulturní památky, určí obecní úřad obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, podmínky pro další výkon takové činnosti nebo výkon činnosti zakáže. (3) Správní úřady a orgány krajů a obcí vydávají svá rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů, jimiž mohou být dotčeny zájmy státní památkové péče na ochraně nebo
313
zachování kulturních památek nebo památkových rezervací a památkových zón a na jejich vhodném využití, jen na základě závazného stanoviska2a) obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památky, jen na základě závazného stanoviska krajského úřadu. § 12 Oznamovací povinnost vlastníka kulturní památky (1) Vlastník kulturní památky je povinen bez zbytečného odkladu každé ohrožení nebo poškození kulturní památky oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a vyžádat si jeho rozhodnutí o způsobu odstranění závady. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, vyrozumí též stavební úřad. (2) Vlastník kulturní památky je povinen každou zamýšlenou změnu jejího užívání, a jde-li o nemovitou kulturní památku, i její zamýšlené vyklizení, předem ohlásit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. § 13 Právo státu na přednostní koupi kulturních památek (1) Vlastník kulturní památky je povinen v případě zamýšleného prodeje (úplatného převodu vlastnictví) kulturní památky, jde-li o movitou kulturní památku nebo jde-li o národní kulturní památku, ji přednostně nabídnout ministerstvu kultury ke koupi (úplatnému nabytí do státního vlastnictví), s výjimkou prodeje mezi osobami blízkými nebo spoluvlastníky. (2) Ministerstvo kultury může na základě nabídky vlastníka kulturní památky z mimořádně závažných kulturně společenských důvodů uplatnit právo státu na přednostní koupi (úplatné nabytí do státního vlastnictví) kulturní památky buď přímo nebo prostřednictvím organizací zřizovaných ministerstvem kultury, a to za cenu stanovenou podle zvláštních právních předpisů4) , a nelze-li cenu takto určit, za cenu obvyklou odpovídající povaze věci. Přitom si ministerstvo kultury vyžádá od vlastníka kulturní památky doklad, popřípadě prohlášení o vlastnictví movité kulturní památky. (3) Ministerstvo kultury, jemuž nabídka došla, je povinno, jde-li o movitou kulturní památku ve lhůtě tří měsíců a jde-li o nemovitou kulturní památku ve lhůtě šesti měsíců od doručení nabídky oznámit vlastníku kulturní památky, že nabídku koupě (úplatného nabytí do státního vlastnictví) kulturní památky přijímá, jinak právo státu na přednostní koupi kulturní památky vůči vlastníku, který nabídku učinil, zaniká. (4) Nesplní-li vlastník kulturní památky povinnost uvedenou v odstavci 1, je právní úkon, kterým převedl vlastnictví ke kulturní památce na jinou osobu neplatný, pokud se této neplatnosti dovolá ministerstvo kultury. Ministerstvo kultury může toto právo uplatnit do tří let ode dne provedení uvedeného právního úkonu. (5) Ustanovením odstavce 1 nejsou dotčeny předpisy upravující bezplatný převod věcí do státního vlastnictví.6) § 14 Obnova kulturních památek
314
(1) Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí (dále jen "obnova"), je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu. (2) Vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny (§ 17), je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním úpravám, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, není-li tato jeho povinnost podle tohoto zákona nebo na základě tohoto zákona vyloučena (§ 17). (3) V závazném stanovisku podle odstavců 1 a 2 se vyjádří, zda práce tam uvedené jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné, a stanoví se základní podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru. (4) V územním řízení, při vydání územního souhlasu a v řízení o povolení staveb, změn staveb, terénních úprav1) , umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby a udržovacích prací, prováděném v souvislosti s úpravou území, na němž uplatňuje svůj zájem státní památková péče 9) , nebo v souvislosti s obnovou nemovité kulturní památky, popřípadě se stavbou, změnou stavby, terénními úpravami1) , umístěním nebo odstraněním zařízení, odstraněním stavby nebo udržovacími pracemi na nemovitosti podle odstavce 2, rozhoduje stavební úřad v souladu se závazným stanoviskem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jde-li o nemovitou národní kulturní památku, se závazným stanoviskem krajského úřadu. (5) Lze-li zamýšlenou obnovu nemovité kulturní památky podle odstavce 1, popřípadě stavbu, změnu stavby, terénní úpravy1) , umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby nebo udržovací práce na nemovitosti podle odstavce 2 provést na základě ohlášení, může stavební úřad dát souhlas pouze v souladu se závazným stanoviskem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, nebo jde-li o nemovitou národní kulturní památku, krajského úřadu. (6) Orgán státní památkové péče příslušný podle odstavců 1 a 2 vydá závazné stanovisko po předchozím písemném vyjádření odborné organizace státní památkové péče, se kterou projedná na její žádost před ukončením řízení návrh tohoto závazného stanoviska. Písemné vyjádření předloží odborná organizace státní památkové péče nejpozději ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení žádosti o jeho vypracování, nestanoví-li orgán státní památkové péče ve zvlášť složitých případech lhůtu delší, která nesmí být delší než 10 dnů. Pokud ve lhůtě 20 dnů nebo v prodloužené lhůtě příslušný orgán státní památkové péče písemné vyjádření neobdrží, vydá závazné stanovisko bez tohoto vyjádření. (7) Přípravnou a projektovou dokumentaci obnovy nemovité kulturní památky nebo stavby, změny stavby, terénních úprav, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravy dřevin nebo udržovacích prací na nemovitosti podle odstavce 2 vlastník kulturní památky nebo projektant11) projedná v průběhu zpracování s odbornou organizací státní památkové péče z hlediska splnění podmínek závazného stanoviska podle odstavců 1 a 2. Při
315
projednávání poskytuje odborná organizace státní památkové péče potřebné podklady, informace a odbornou pomoc. Ke každému dokončenému stupni dokumentace zpracuje odborná organizace státní památkové péče písemné vyjádření jako podklad pro závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jde-li o nemovitou národní kulturní památku, jako podklad pro závazné stanovisko krajského úřadu. (8) Obnovu kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi (dále jen "restaurování"), mohou provádět fyzické osoby na základě povolení vydaného podle § 14a, přičemž restaurováním se rozumí souhrn specifických výtvarných, uměleckořemeslných a technických prací respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu. (9) Vlastník kulturní památky je povinen odevzdat odborné organizaci státní památkové péče na její žádost 1 vyhotovení dokumentace. (10) Podrobnosti o podmínkách pro dokumentaci obnovy a pro provádění obnovy kulturních památek stanoví obecně závazný právní předpis. § 14a Povolení k restaurování kulturní památky (1) Restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, může provádět fyzická osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům a bezúhonná, na základě povolení (dále jen "povolení k restaurování"). (2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí spáchaný v souvislosti s restaurováním, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen. (3) Povolení k restaurování uděluje ministerstvo kultury fyzické osobě po předchozím prokázání její odborné kvalifikace jejích odborných předpokladů. (4) Odborná kvalifikace se prokazuje Odborné předpoklady se prokazují splněním a) formální kvalifikace a odborné odborné kvalifikace, kterou se rozumí dosažená kvalifikace a odborná praxe pro restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění, jimiž je vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu11a) v oblasti umění se zaměřením na restaurování nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském programu v příslušném uměleckém oboru doplněné osvědčením o absolvování restaurátorského studia v rámci celoživotního vzdělávání,11a) nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu11a) v oblasti umění se zaměřením na restaurování a 2 roky odborné praxe, a pro restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou uměleckořemeslnými pracemi, vyšší odborné nebo úplné střední odborné vzdělání v oboru restaurování nebo vyšší odborné nebo úplné střední odborné vzdělání v příslušném oboru a 5 let odborné praxe; pro specializace, pro něž středoškolské studium nebylo zřízeno, vyučení v příslušném oboru 11b) a 8 let praxe při restaurování věcí, které nejsou kulturními památkami, a b) odborných schopností, které jsou souhrnem znalostí a dovedností, zaručujících zachování hmotné podstaty kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo
316
uměleckořemeslnými pracemi při respektování jejich autenticity; prokazují se předložením dokumentace, ze které vyplývá, že fyzická osoba žádající o udělení povolení k restaurování již úspěšně a samostatně restaurovala věci, které nejsou kulturními památkami. (5) Povolení k restaurování je udělováno na základě písemné žádosti, která musí obsahovat vymezení požadované restaurátorské specializace podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu. K žádosti se přikládají a) vyplněný evidenční dotazník, jehož vzor je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu, b) ověřené kopie dokladů o dosaženém odborném vzdělání, nejde-li o státního příslušníka jiného členského státu Evropské unie než České republiky, b) ověřené kopie dokladů o dosažené kvalifikaci a odborné praxi podle odstavce 4 písm. a), nejde-li o fyzickou osobu, na kterou se vztahuje postup při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti podle zákona o uznávání odborné kvalifikace (dále jen „uchazeč“)11c), c) dokumentace nejméně 3 restaurátorských prací na věcech, které nejsou kulturními památkami, z nichž nejméně 1 nesmí být starší 2 let, provedených v restaurátorské specializaci, v níž se žádá o udělení povolení k restaurování. (6) Dokumentace podle odstavce 4 písm. b) musí obsahovat komplexní vyhodnocení příslušných průzkumů a výzkumů, fotodokumentaci stavu díla před započetím restaurátorské práce, v průběhu jednotlivých etap, a po ukončení práce, popis použitých technických a technologických postupů a materiálů, rozbor a vyhodnocení případných nových zjištění o díle a pokyny pro jeho další ochranný režim. (7) V rozhodnutí o udělení povolení k restaurování ministerstvo kultury stanoví specializaci restaurátorské činnosti podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu a další podmínky pro její výkon, jakož i dobu, na kterou se povolení uděluje. (8) Ministerstvo kultury vede Seznam osob s povolením k restaurování (dále jen "seznam osob"), do něhož se zapisuje a) jméno a příjmení fyzické osoby, rodné číslo, trvalý a přechodný pobyt, a) jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, rodné číslo, bylo-li přiděleno, státní občanství, trvalý pobyt, popřípadě přechodný pobyt či bydliště, b) specializace restaurátorské činnosti a doba, na kterou bylo povolení k restaurování uděleno, c) změny uvedených údajů, d) zrušení povolení k restaurování nebo pozastavení výkonu práv spojených s povolením k restaurování. Do seznamu osob může nahlížet každý, kdo osvědčí právní zájem. Ochrana osobních údajů, které se zapisují do seznamu osob, se řídí zvláštním právním předpisem.11c) 11d) (9) Držitel povolení k restaurování je povinen oznámit změnu údajů podle odstavce 8 písm. a) neprodleně ministerstvu kultury a zároveň je tuto skutečnost povinen doložit do 30 dnů od vzniku těchto změn.
317
(10) Ministerstvo vnitra poskytuje ministerstvu kultury pro účely vedení seznamu osob z informačního systému evidence obyvatel11e) o státních občanech České republiky nebo o cizincích vedených v informačním systému evidence obyvatel tyto údaje: a) jméno, popřípadě jména, příjmení, b) datum narození, c) rodné číslo, bylo-li přiděleno, d) státní občanství, e) druh a adresu místa pobytu, f) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, g) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, datum a stát, na jehož území k úmrtí došlo, h) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí. Tyto údaje jsou poskytovány v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup a jsou využívány pro kontrolu údajů podle odstavce 8 nebo k provedení zápisu, popřípadě zápisu změn v seznamu osob. (10) (11) Ministerstvo kultury zruší povolení k restaurování, jestliže držitel povolení k restaurování a) byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo mu byla způsobilost k právním úkonům omezena, b) přestal splňovat podmínku bezúhonnosti, c) hrubým způsobem nebo méně závažným způsobem, ale opakovaně prokazatelně poškodil při restaurování kulturní památku nebo její část, která je dílem výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, d) uvedl v žádosti podle odstavce 5 nepravdivé údaje, e) požádal o zrušení povolení k restaurování. (11) (12) Ministerstvo kultury může rozhodnout o pozastavení restaurátorské činnosti prováděné na základě povolení k restaurování, jestliže proti jeho držiteli a) bylo zahájeno trestní řízení, v jehož důsledku může přestat splňovat podmínku bezúhonnosti, b) bylo zahájeno řízení o zbavení nebo omezení jeho způsobilosti k právním úkonům, a to až do nabytí právní moci rozhodnutí, kterým toto řízení končí. (12) (13) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na fyzické osoby, které vykonávají restaurátorskou činnost jako součást svého řádného studia v oboru restaurování na vysoké škole nebo na vyšší odborné škole zařazené v síti škol, předškolních zařízení a školských zařízení 11b) pod dohledem pedagoga, který je držitelem povolení k restaurování. (13) (14) Fyzické osobě, která je státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, Ministerstvo kultury udělí povolení k restaurování, pokud jí je uznána odborná kvalifikace a bezúhonnost.
318
(14) Uchazeči ministerstvo kultury udělí za podmínek podle odstavců 1 a 3 povolení k restaurování, pokud je mu uznána odborná kvalifikace a bezúhonnost. (14) (15) V případě řízení o udělení povolení k restaurování státnímu příslušníkovi jiného členského státu Evropské unie než České republiky se vede spojené řízení o udělení povolení k restaurování a o uznání odborné kvalifikace a bezúhonnosti.11d) 11e) 11f) (15) V případě řízení o udělení povolení k restaurování uchazeči se vede společné řízení o udělení povolení k restaurování a o uznání odborné kvalifikace a bezúhonnosti11f). Uznávání odborné kvalifikace státního příslušníka jiného členského státu Evropské unie než České republiky pro restaurování kulturních památek Uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti uchazeče pro restaurování kulturních památek § 14b (1) Při uznávání odborné kvalifikace a bezúhonnosti státního příslušníka jiného členského státu Evropské unie než České republiky (dále jen "žadatel") uchazeče postupuje Ministerstvo kultury podle zvláštního právního předpisu.11e) 11f) 11g) zákona o uznávání odborné kvalifikace11g). (2) Osoba, která je oprávněna provádět v České republice podle zvláštního právního předpisu restaurování, aniž by požádala o uznání své odborné kvalifikace (dále jen "osoba oprávněná k restaurování"),11f) 11g) 11h) písemně oznámí svůj záměr provést restaurování ve lhůtě 30 dnů před zahájením restaurování Ministerstvu kultury. Na osobu oprávněnou k restaurování se ustanovení § 14a odst. 1 nevztahuje. (3) Oznámení podle odstavce 2 obsahuje a) jméno a příjmení osoby oprávněné k restaurování, b) adresu pro doručování písemností na území České republiky, c) předpokládanou dobu restaurování na území České republiky, d) restaurátorskou specializaci, kterou hodlá osoba oprávněná k restaurování na území České republiky vykonávat, e) oprávnění k restaurování věcí, které mají znaky kulturní památky podle § 2 a jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, získané v jiném členském státě Evropské unie než České republice nebo doklad vydaný příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie než České republiky o tom, že je tato osoba oprávněna vykonávat restaurátorskou činnost ve státě původu nebo posledního pobytu v souladu s jeho právními předpisy, f) doklad o formální kvalifikaci vydaný v jiném členském státě Evropské unie než České republice, popřípadě doklad o výkonu předmětné činnosti podle zvláštního právního předpisu,11e) 11f) 11g) g) dokumentaci záměru podle odstavce 2 zpracovanou v rozsahu žádosti o restaurování.11g) 11h) 11i)
319
(2) Na osobu, která Ministerstvu kultury oznámila svůj záměr provést restaurování v rámci výkonu svobody poskytování služeb a přiložila doklady podle zákona o uznávání odborné kvalifikace a zároveň doložila náležitosti oznámení podle odstavce 3 (dále jen „osoba oprávněná k restaurování“)11h), se nevztahuje ustanovení § 14a odst. 1. (3) Oznámení podle odstavce 2 obsahuje vedle náležitostí podle zákona o uznávání odborné kvalifikace11h) a) adresu pro doručování písemností, b) předpokládanou dobu restaurování na území České republiky, c) restaurátorskou specializaci, kterou hodlá osoba oprávněná k restaurování na území České republiky vykonávat. (4) Pokud při posuzování oznámení podle odstavce 2 jsou osvědčeny skutečnosti, které odůvodňují obavu, že by osoba oprávněná k restaurování mohla restaurováním ohrozit nebo poškodit kulturní památku, anebo pokud osoba oprávněná k restaurování tuto svoji oznamovací povinnost nesplní, Ministerstvo kultury jí restaurování zakáže do doby, než bude uznána její odborná kvalifikace podle zvláštního právního předpisu.11e) 11f) 11g) V takovém případě je Ministerstvo kultury oprávněno přezkoumat odbornou kvalifikaci osoby oprávněné k restaurování způsobem podle odstavce 1. (5) Ministerstvo kultury může osobě oprávněné k restaurování zakázat restaurování podle odstavce 4 ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o záměru provést restaurování, nebo ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvědělo o tom, že osoba oprávněná k restaurování provádí restaurování, které kulturní památku ohrožuje nebo poškozuje.
(6) Podání rozkladu proti rozhodnutí o zákazu restaurování vydaného Ministerstvem kultury podle odstavce 4 nemá odkladný účinek. (7) (4) Ministerstvo kultury vede evidenci osob oprávněných k restaurování, do níž se zapisuje a) jméno a příjmení osoby oprávněné k restaurování, b) adresa pro doručování písemností na území České republiky, c) restaurátorská specializace, d) doba platnosti oprávnění k restaurování na území České republiky, d) e) předpokládaná doba restaurování na území České republiky osobou oprávněnou k restaurování, e) f) zákaz restaurování podle odstavce 4 § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3. Ochrana osobních údajů, které se zapisují do evidence, se řídí zvláštním právním předpisem.11c) 11d) § 14c (1) Pokud bylo žadateli Ministerstvem kultury uloženo podle zvláštního právního předpisu11h) 11i) 11j) kompenzační opatření formou rozdílové zkoušky, určí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na žádost Ministerstva kultury ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení této žádosti
320
školu, na které žadatel složí uloženou rozdílovou zkoušku podle restaurátorské specializace, ve které žadatel hodlá působit v České republice. (2) Ministerstvo kultury v žádosti podle odstavce 1 stanoví rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických znalostí, tak i praktických dovedností žadatele. Podrobnosti obsahu a formy rozdílové zkoušky stanoví určená škola. (1) Pokud je uchazeči uloženo podle zákona o uznávání odborné kvalifikace kompenzační opatření11i), Ministerstvo kultury v rozhodnutí současně stanoví a) pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou rozdílové zkoušky rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i praktických dovedností uchazeče, které nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, a školu, na které uchazeč složí rozdílovou zkoušku podle restaurátorské specializace, ve které hodlá v České republice působit, a b) pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního období délku a odborné zaměření adaptačního období, včetně oblastí, jejichž znalost je nezbytná pro restaurování v restaurátorské specializaci, ve které uchazeč hodlá působit v České republice, a které nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, obsahu dokumentace restaurátorských prací v rozsahu nejvýše 3 prací provedených během adaptačního období a způsobu jejího vyhodnocení a způsobu vyhodnocení adaptačního období. (2) Školu podle odstavce 1 písm. a) určí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na žádost Ministerstva kultury ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této žádosti. Ministerstvo kultury v žádosti stanoví rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i praktických dovedností žadatele. Podrobnosti obsahu a formy rozdílové zkoušky stanoví určená škola. (3) Pokud je žadateli Ministerstvem kultury uloženo podle zvláštního právního předpisu11h)11i) 11j) kompenzační opatření formou adaptačního období, Ministerstvo kultury současně stanoví a) délku a odborné zaměření adaptačního období, b) oblasti, jejichž znalost je nezbytná pro restaurování v restaurátorské specializaci, ve které žadatel hodlá působit v České republice, c) obsah dokumentace restaurátorských prací v rozsahu nejvýše 3 prací provedených během adaptačního období a způsob jejího vyhodnocení, d) způsob vyhodnocení adaptačního období. (4) (3) Žadatel adaptační období absolvuje V případě volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního období uchazeč absolvuje adaptační období odbornou praxí v oboru restaurování vykonanou a) v muzeu nebo galerii zřizovaných Ministerstvem kultury nebo krajem, v odborné organizaci státní památkové péče nebo Národní knihovně České republiky, pokud je v nich vytvořeno restaurátorské pracoviště, ve kterém je nejméně 1 zaměstnanec držitelem povolení k restaurování pro restaurátorskou specializaci, ve které žadatel uchazeč hodlá působit v České republice, nebo
321
b) pod dohledem fyzické osoby, která je držitelem povolení k restaurování pro restaurátorskou specializaci, ve které žadatel uchazeč hodlá působit v České republice, a která je současně pedagogem v oboru restaurování ve stejné specializaci na vysoké škole nebo vyšší odborné škole zařazené v síti škol a školských zařízení.11b) (5) (4) Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělání vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice pro výkon činnosti restaurování, jsou stanoveny v příloze č. 3 k tomuto zákonu. § 15 Opatření k zajištění péče o kulturní památky (1) Jestliže vlastník kulturní památky v určené lhůtě neprovede opatření podle § 10 odst. 1, může obecní úřad obce s rozšířenou působností a jde-li o národní kulturní památku, Ministerstvo kultury rozhodnout, že se nezbytná opatření pro zabezpečení kulturní památky provedou na náklad jejího vlastníka. Pokud tato opatření neprovede správce nebo uživatel kulturní památky ve státním majetku, je nadřízený orgán organizace, která má kulturní památku ve správě, nebo nadřízený orgán organizace, které byla kulturní památka odevzdána do trvalého užívání, povinen na návrh obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, na návrh Ministerstva kultury, zabezpečit nutnou nápravu. (2) Vyžaduje-li to důležitý společenský zájem, může krajský úřad z vlastního podnětu nebo na návrh obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo na návrh ministerstva kultury, jde-li o movitou kulturní památku nebo movitou národní kulturní památku, uložit jejímu vlastníku povinnost určitým způsobem s ní nakládat, popřípadě mu uložit, aby ji bezplatně svěřil na nezbytně dlouhou dobu do úschovy odborné organizaci, kterou zároveň určí. (3) Zanedbává-li vlastník nemovité kulturní památky, která není státním majetkem, trvale své povinnosti a ohrožuje tím její zachování nebo užívá-li kulturní památku v rozporu s jejím kulturně politickým významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem, může se ve společenském zájmu, nedojde-li k dohodě s vlastníkem o jejím prodeji státu, výjimečně kulturní památka na návrh obecního úřadu obce s rozšířenou působností rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu vyvlastnit. V případě vyvlastnění nemovité národní kulturní památky zahajuje řízení o vyvlastnění vyvlastňovací úřad na návrh krajského úřadu. Jinak platí pro vyvlastnění obecné předpisy.12) (4) Je-li kulturní památka bezprostředně ohrožena, provede obec s předchozím souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností nutná opatření k její ochraně. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, dá obec, podnět stavebnímu úřadu k nařízení udržovacích prací nebo nezbytných úprav nebo k nařízení neodkladných zabezpečovacích prací podle zvláštních předpisů a vyrozumí o tom obecní úřad obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, i krajský úřad. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, vyrozumí o tom též nadřízený orgán organizace, která kulturní památku spravuje nebo je jejím vlastníkem. § 16 Příspěvek na zachování a obnovu kulturní památky
322
(1) Vlastníku kulturní památky může obec nebo kraj na jeho žádost poskytnout ze svých rozpočtových prostředků, jde-li o zvlášť odůvodněný případ, příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky za účelem jejího účinnějšího společenského uplatnění. Příspěvek může poskytnout i tehdy, nemůže-li vlastník kulturní památky uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky. (2) V případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky může na obnovu kulturní památky poskytnout ze státního rozpočtu příspěvek ministerstvo kultury buď přímo, nebo prostřednictvím krajského úřadu, nebo prostřednictvím obecního úřadu obce s rozšířenou působností. (3) Podrobnosti o poskytování příspěvku na zachování a obnovu kulturní památky stanoví obecně závazný právní předpis. § 17 Ochranné pásmo (1) Vyžaduje-li to ochrana nemovité kulturní památky nebo jejího prostředí, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče územní rozhodnutí o ochranném pásmu1) a určí, u kterých nemovitostí v ochranném pásmu, nejsou-li kulturní památkou, nebo u jakých druhů prací na nich, včetně úpravy dřevin, je vyloučena povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2; tato povinnost je vyloučena vždy, jde-li o stavbu, změnu stavby, udržovací práce, umístění nebo odstranění zařízení, jejichž provedením se nezasahuje žádným způsobem do vnějšího vzhledu této nemovitosti. Obecní úřad obce s rozšířenou působností může v ochranném pásmu omezit nebo zakázat určitou činnost nebo učinit jiná vhodná opatření na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu. (2) Je-li nezbytné k vytvoření ochranného pásma získat některé pozemky nebo stavby, popřípadě provést jejich odstranění a nedojde-li k dohodě s vlastníkem, lze pozemky a stavby vyvlastnit. 12) Lze také nařídit nezbytné úpravy stavby, jiného zařízení nebo pozemku. (3) Jde-li o ochranu nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny nebo jejich prostředí, vymezí obdobně obecní úřad obce s rozšířenou působností ochranné pásmo na návrh krajského úřadu po vyjádření odborné organizace státní památkové péče. (4) Vznikne-li vlastníku nebo uživateli pozemku, který není ve státním majetku, majetková újma v důsledku opatření podle odstavců 1, 2 a 3, přísluší mu přiměřená náhrada, kterou poskytuje obec s rozšířenou působností. (5) O změně ochranného pásma nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností na návrh krajského úřadu, který tento návrh předem dohodne s ministerstvem kultury. (6) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může po vyjádření odborné organizace státní památkové péče pravomocné rozhodnutí vydané podle odstavce 1 nebo 3 změnit, pokud se změnil účel, pro který bylo ochranné pásmo vymezeno, a může je i zrušit, pokud zanikl předmět ochrany.
323
(7) Podrobnosti o vymezení ochranného pásma stanoví obecně závazný právní předpis. § 18 Přemístění kulturní památky (1) Národní kulturní památku a nemovitou kulturní památku, popřípadě jejich součást (příslušenství) lze přemístit jen s předchozím souhlasem ministerstva kultury. (2) Movitou kulturní památku lze z veřejně přístupného místa trvale přemístit jen s předchozím souhlasem krajského úřadu po vyjádření odborné organizace státní památkové péče. (3) Orgán, který dal souhlas k přemístění kulturní památky podle odstavců 1 a 2, uvědomí o tom odbornou organizaci státní památkové péče. § 19 Užívání kulturních památek pro vědecký výzkum nebo pro účely výstavní (1) Vlastník kulturní památky je povinen umožnit osobám pověřeným orgány státní památkové péče vědecký výzkum kulturní památky, popřípadě pořízení její dokumentace. Jde-li o důležitý společenský zájem, je vlastník movité kulturní památky povinen kulturní památku přenechat především odborné organizaci k dočasnému užívání pro účely vědeckého výzkumu nebo pro účely výstavní na náklad toho, jemuž se kulturní památka přenechá k užívání. (2) O podmínkách přenechání kulturní památky nebo národní kulturní památky k dočasnému užívání rozhodne krajský úřad po vyjádření odborné organizace státní památkové péče. § 20 Kulturní památky ve vztahu k zahraničí (1) Kulturní památku lze v zahraničí vystavovat, do zahraničí zapůjčit nebo do zahraničí vyvézt pro jiné účely jen s předchozím souhlasem ministerstva kultury, a jde-li o národní kulturní památku, jen s předchozím souhlasem vlády České republiky. (2) Věc, která vykazuje znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1, lze trvale převézt ze zahraničí do České republiky jen s předchozím souhlasem příslušného orgánu státu, z něhož má být dovezena, je-li zaručena vzájemnost.16) (3) Ustanovením odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny předpisy upravující hospodářské styky se zahraničím.17) (4) Podrobnosti o udílení souhlasu s vývozem kulturních památek do zahraničí stanoví obecně závazný právní předpis. ČÁST TŘETÍ Archeologické výzkumy a nálezy
324
§ 21 Oprávnění k archeologickým výzkumům (1) Archeologické výzkumy je oprávněn provádět Archeologický ústav Akademie věd České republiky (dále jen "Archeologický ústav"), který se také vyjadřuje k ochraně archeologického dědictví17a) v řízeních podle zvláštních právních předpisů.17b) (2) Ministerstvo kultury může na žádost v odůvodněných případech po dohodě s Akademií věd České republiky povolit provádění archeologických výzkumů vysokým školám, pokud je provádějí při plnění svých vědeckých nebo pedagogických úkolů, muzeím nebo jiným organizacím, popřípadě fyzické osobě, které mají pro odborné provádění archeologických výzkumů potřebné předpoklady (dále jen "oprávněná organizace"). Oprávněná organizace uzavírá s Akademií věd České republiky dohodu o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů. (3) Potřebnými předpoklady podle odstavce 2 se rozumí odborná kvalifikace fyzické osoby žádající o udělení povolení, nebo odborná kvalifikace fyzické osoby, která je v pracovním nebo jiném obdobném poměru k osobě žádající o udělení povolení, jejichž prostřednictvím bude zajištěna odbornost provádění archeologických výzkumů, a vybavení laboratorním zařízením a prostory nezbytně nutnými pro vědecké poznání a dokumentaci archeologických nálezů a dočasné uložení movitých archeologických nálezů. Odborná kvalifikace se prokazuje splněním formální dosažené kvalifikace, jíž je vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu11a) v oblasti společenských věd se zaměřením na archeologii, a 2 roky odborné praxe. (4) Oprávněná organizace je povinna oznámit Archeologickému ústavu zahájení archeologických výzkumů a podat mu o jejich výsledcích zprávu. Jde-li o archeologické výzkumy na území prohlášeném za kulturní památku, národní kulturní památku, památkovou rezervaci nebo památkovou zónu. Archeologický ústav a oprávněné organizace oznámí zahájení archeologických výzkumů odborné organizace státní památkové péče, které podají též zprávu o jejich výsledcích. (5) Ministerstvo kultury po dohodě s Akademií věd České republiky může odejmout povolení k provádění archeologických výzkumů oprávněné organizaci, která porušila podmínky, za kterých jí bylo povolení uděleno. (6) Fyzické osobě, která je státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, Uchazeči Ministerstvo kultury udělí za podmínek podle odstavce 2 povolení k provádění archeologických výzkumů, pokud jí mu je uznána odborná kvalifikace. (7) V případě řízení o udělení povolení k provádění archeologických výzkumů státnímu příslušníkovi jiného členského státu Evropské unie než České republiky se vede spojené uchazeči se vede společné řízení o udělení povolení k provádění archeologických výzkumů a o uznání odborné kvalifikace.11d) 11e) 11f) 25. V § 21a odst. 1 se slova „státního příslušníka jiného členského státu Evropské unie než České republiky (dále jen „uchazeč“)“ nahrazují slovem „uchazeče“ a slova „zvláštního právního předpisu.11g).“ se nahrazují slovy „zákona o uznávání odborné kvalifikace11g).“.
325
Uznávání odborné kvalifikace státního příslušníka jiného členského státu Evropské unie než České republiky pro provádění archeologických výzkumů Uznávání odborné kvalifikace uchazeče pro provádění archeologických výzkumů § 21a (1) Při uznávání odborné kvalifikace státního příslušníka jiného členského státu Evropské unie než České republiky (dále jen "uchazeč") uchazeče postupuje Ministerstvo kultury podle zvláštního právního předpisu.11e) 11f) 11g) zákona o uznávání odborné kvalifikace11g). (2) Osoba, která je oprávněna provádět podle zvláštního právního předpisu archeologické výzkumy, aniž by požádala o uznání své odborné kvalifikace (dále jen "osoba oprávněná k výzkumům"),11f) 11g) 11h) písemně oznámí svůj záměr provést archeologické výzkumy ve lhůtě 60 dnů před jejich zahájením Ministerstvu kultury. Na osobu oprávněnou k výzkumům se ustanovení § 21 odst. 2 nevztahuje. (3) Oznámení podle odstavce 2 obsahuje a) jméno a příjmení osoby oprávněné k výzkumům, b) adresu pro doručování písemností na území České republiky, c) předpokládanou dobu provádění archeologických výzkumů na území České republiky, d) místo, kde se mají archeologické výzkumy provést, e) důvody pro provedení archeologických výzkumů, f) popis odborných postupů, které mají být při archeologických výzkumech použity, g) oprávnění k provádění archeologických výzkumů, získané v jiném členském státě Evropské unie než České republice, nebo doklad vydaný příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie než České republiky o tom, že je tato osoba oprávněna provádět archeologické výzkumy ve státě původu nebo posledního pobytu v souladu s jeho právními předpisy, h) doklad o formální kvalifikaci vydaný v jiném členském státě Evropské unie než České republice, popřípadě doklad o výkonu předmětné činnosti podle zvláštního právního předpisu,11e) 11f) 11g) i) smlouvu uzavřenou s muzeem o uložení movitých archeologických nálezů učiněných při provádění archeologických výzkumů. (2) Na osobu, která Ministerstvu kultury oznámila svůj záměr provést archeologický výzkum v rámci výkonu svobody poskytování služeb a přiložila doklady podle zákona o uznávání odborné kvalifikace a zároveň doložila náležitosti oznámení podle odstavce 3 (dále jen „osoba oprávněná k výzkumům“)11h), se nevztahuje ustanovení § 21 odst. 2. (3) Oznámení podle odstavce 2 obsahuje vedle náležitostí podle zákona o uznávání odborné kvalifikace11h) a) adresu pro doručování písemností, b) předpokládanou dobu provádění archeologických výzkumů na území České republiky, 326
c) místo, kde se mají archeologické výzkumy provést, d) důvody pro provedení archeologických výzkumů, e) popis odborných postupů, které mají být při archeologických výzkumech použity, f) smlouvu uzavřenou s muzeem o uložení movitých archeologických nálezů učiněných při provádění archeologických výzkumů. (4) Pokud při posuzování oznámení podle odstavce 2 jsou osvědčeny skutečnosti, které odůvodňují obavu, že by osoba oprávněná k výzkumům mohla provedením archeologických výzkumů ohrozit nebo poškodit archeologické nálezy, anebo pokud osoba oprávněná k výzkumům tuto svoji oznamovací povinnost nesplní, Ministerstvo kultury jí provádění archeologických výzkumů zakáže do doby, než bude uznána její odborná kvalifikace podle zvláštního právního předpisu.11e) 11f) 11g) V takovém případě je Ministerstvo kultury oprávněno přezkoumat odbornou kvalifikaci osoby oprávněné k výzkumům způsobem podle odstavce 1. (5) Ministerstvo kultury může osobě oprávněné k výzkumům zakázat provádění archeologických výzkumů podle odstavce 4 ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení záměru provést archeologické výzkumy, nebo ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se dozvědělo o tom, že osoba oprávněná k výzkumům provádí archeologické výzkumy, které archeologické nálezy ohrožují nebo poškozují. (6) Podání rozkladu proti rozhodnutí o zákazu provádění archeologických výzkumů vydaného ministerstvem podle odstavce 4 nemá odkladný účinek. (7) (4) Ministerstvo kultury vede evidenci uchazečů, kterým bylo uděleno povolení k provádění archeologických výzkumů, a osob oprávněných k výzkumům, do níž se zapisuje a) jméno a příjmení uchazeče, kterému bylo uděleno povolení k provádění archeologických výzkumů, b) jméno a příjmení osoby oprávněné k výzkumům, c) adresa pro doručování písemností na území České republiky, d) doba platnosti oprávnění k provádění archeologických výzkumů na území České republiky, d) e) předpokládaná doba provádění archeologických výzkumů na území České republiky osobou oprávněnou k výzkumům, e) f) zákaz provádění archeologických výzkumů podle odstavce 4 § 35 odst. 4 nebo § 39 odst. 4. Ochrana osobních údajů, které se zapisují do evidence, se řídí zvláštním právním předpisem.11c) 11d) § 21b (1) Pokud bylo uchazeči Ministerstvem kultury uloženo podle zvláštního právního předpisu11h) 11i) 11j) kompenzační opatření formou rozdílové zkoušky, určí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na žádost Ministerstva kultury ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení této žádosti vysokou školu, na které uchazeč složí uloženou rozdílovou zkoušku.
327
(2) Ministerstvo kultury v žádosti podle odstavce 1 stanoví rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických znalostí, tak i praktických dovedností uchazeče. Podrobnosti obsahu a formy rozdílové zkoušky stanoví určená škola. (3) Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělání a přípravy vyžadované v České republice pro provádění archeologických výzkumů, jsou stanoveny v příloze č. 4 k tomuto zákonu. § 21b (1) Pokud je uchazeči uloženo podle zákona o uznávání odborné kvalifikace kompenzační opatření11i), Ministerstvo kultury v rozhodnutí současně stanoví a) pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou rozdílové zkoušky rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i praktických dovedností uchazeče, které nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, a školu, na které uchazeč složí uloženou rozdílovou zkoušku, a b) pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního období délku adaptačního období, oblasti, jejichž znalost je nezbytná pro provádění archeologických výzkumů a které nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, povinnost předložit závěrečnou zprávu o průběhu adaptačního období a způsob vyhodnocení adaptačního období. (2) Školu podle odstavce 1 písm. a) určí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na žádost Ministerstva kultury ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této žádosti. Ministerstvo kultury v žádosti stanoví rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i praktických dovedností žadatele. Podrobnosti obsahu a formy rozdílové zkoušky stanoví určená škola. (3) V případě volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního období uchazeč absolvuje adaptační období pod dohledem odborně způsobilé fyzické osoby odbornou praxí v oboru provádění archeologických výzkumů vykonanou u Archeologického ústavu nebo oprávněné organizace. (4) Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice pro provádění archeologických výzkumů, jsou stanoveny v příloze č. 4 k tomuto zákonu. § 21c Povinnosti stanovené oprávněným organizacím v § 21 odst. 4, § 22, § 23 odst. 3 a § 24 platí pro osobu oprávněnou k výzkumům obdobně. § 22 Provádění archeologických výzkumů (1) Archeologický ústav a oprávněné organizace jsou povinny před zahájením archeologických výzkumů uzavřít dohodu s vlastníkem (správcem, uživatelem) nemovitosti, na které se mají archeologické výzkumy provádět, o podmínkách archeologických výzkumů
328
na nemovitosti. Nedojde-li k dohodě, rozhodne krajský úřad o povinnostech vlastníka (správce, uživatele) nemovitosti strpět provedení archeologických výzkumů a o podmínkách, za nichž archeologické výzkumy mohou být provedeny. (2) Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum. Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Obdobně se postupuje, má-li se na takovém území provádět jiná činnost, kterou by mohlo být ohroženo provádění archeologických výzkumů. § 23 Archeologické nálezy (1) Archeologickým nálezem je věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí. (2) O archeologickém nálezu, který nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů, musí být učiněno oznámení Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu buď přímo nebo prostřednictvím obce, v jejímž územním obvodu k archeologickému nálezu došlo. Oznámení o archeologickém nálezu je povinen učinit nálezce nebo osoba odpovědná za provádění prací, při nichž došlo k archeologickému nálezu, a to nejpozději druhého dne po archeologickém nálezu nebo potom, kdy se o archeologickém nálezu dověděl. (3) Archeologický nález i naleziště musí být ponechány beze změny až do prohlídky Archeologickým ústavem nebo muzeem, nejméně však po dobu pěti pracovních dnů po učiněném oznámení. Archeologický ústav nebo oprávněná organizace učiní na nalezišti všechna opatření nezbytná pro okamžitou záchranu archeologického nálezu, zejména před jeho poškozením, zničením nebo odcizením. (4) Jde-li o archeologický nález uvedený v odstavci 2, má nálezce právo na odměnu, kterou mu poskytne krajský úřad, a to do výše ceny materiálu; je-li archeologický nález zhotoven z drahých kovů nebo jiných cenných materiálů, v ostatních případech až do výše deseti procent kulturně historické hodnoty archeologického nálezu určené na základě odborného posudku. Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s archeologickým nálezem. O náhradě rozhodne a náhradu poskytne krajský úřad. Podrobnosti o podmínkách pro poskytování odměny a náhrady nálezci stanoví obecně závazný právní předpis. (5) U nemovitých archeologických nálezů prohlášených za kulturní památky určí krajský úřad organizaci zřizovanou krajem, která bude zabezpečovat péči o ně. Jsou-li tyto archeologické nálezy na nemovitostech ve státním majetku, určí tuto organizaci v dohodě s orgánem nadřízeným organizaci, která nemovitost spravuje nebo užívá krajský úřad. Je-li nemovitý archeologický nález prohlášený za kulturní památku na území několika krajů, určí organizaci pro zabezpečení péče o kulturní památku krajské úřady ve vzájemné dohodě po předchozím projednání s ministerstvem kultury, a nedojde-li k dohodě, určí tuto organizaci ministerstvo kultury.
329
(6) O archeologických nálezech, k nimž dojde v souvislosti s přípravou nebo prováděním stavby, platí zvláštní předpisy. 1) § 23a Vlastnictví movitých archeologických nálezů (1) Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, nejsou-li vlastnictvím státu nebo obce podle odstavce 2. (2) Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, v jehož územním obvodu byly učiněny, nejde-li o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných příspěvkovou organizací nebo organizační složkou obce, které jsou vlastnictvím této obce, nebo o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných státní organizací nebo organizační složkou státu, které jsou vlastnictvím České republiky. (3) Movité archeologické nálezy, které jsou vlastnictvím kraje, se ukládají v jím zřízeném muzeu. Movité archeologické nálezy, které jsou vlastnictvím obce, se ukládají v muzeu zřízeném touto obcí, případně v muzeu zřízeném jinou obcí nebo krajem. S movitými archeologickými nálezy, které jsou vlastnictvím České republiky, jsou příslušné hospodařit 18a) státní organizace nebo organizační složky státu, které při provádění archeologických výzkumů podle odstavce 2 nález učinily; tyto movité archeologické nálezy se ukládají zpravidla v muzeích zřízených ministerstvem kultury nebo v jiných státních organizacích nebo organizačních složkách státu, pokud jsou v nich trvale uchovávány sbírky muzejní povahy. (4) Kraj a obec jsou povinny převést movitý archeologický nález do vlastnictví České republiky za cenu stanovenou v posudku znalcem, pokud je o to ministerstvo kultury písemně požádá ve lhůtě 3 let ode dne, kdy byl movitý archeologický nález učiněn. V tomto případě je ministerstvo kultury současně povinno uhradit kraji nebo obci nutné náklady, které jim vznikly v souvislosti s movitým archeologickým nálezem, s výjimkou odměny a náhrady poskytnutých nálezci podle § 23 odst. 4. Znalce určí a náklady spojené s vyhotovením posudku nese ministerstvo kultury. § 23b Plány území s archeologickými nálezy (1) Kraj může vydat v dohodě s ministerstvem kultury nařízením kraje plán území s archeologickými nálezy v kraji nebo ve vymezené části kraje, ve kterém se vyznačí území, na nichž se vyskytují nebo se mohou odůvodněně vyskytovat archeologické nálezy, a který slouží pro zabezpečení archeologického dědictví17a) a jako podklad pro plnění oznamovací povinnosti stavebníka podle § 22 odst. 2. (2) Plán území s archeologickými nálezy lze vydat na dobu nejdéle 20 let. (3) Plán území s archeologickými nálezy lze změnit, pokud se významně změnily vědecké poznatky o archeologických nálezech a jejich výskytu v území. Pro vydání změny plánu území s archeologickými nálezy se použije odstavec 1 obdobně.
330
(4) Archeologický ústav a odborná organizace státní památkové péče poskytují kraji na požádání bezplatně potřebnou odbornou pomoc a odborné podklady, údaje a informace nezbytné pro vydání plánu území s archeologickými nálezy. (5) Náležitosti a obsah plánu území s archeologickými nálezy stanoví ministerstvo kultury prováděcím právním předpisem. § 24 Náhrada za majetkovou újmu (1) Při provádění archeologických výzkumů jsou Archeologický ústav a oprávněné organizace povinny dbát zájmů chráněných zvláštními předpisy, spolupracovat s orgány zabezpečujícími ochranu těchto zájmů a co nejvíce chránit práva a oprávněné zájmy vlastníků (správců, uživatelů) nemovitostí, popřípadě jiného majetku. (2) Je-li vlastník (správce, uživatel) nemovitosti nebo jiného majetku prováděním archeologického výzkumu nebo opatřeními na ochranu archeologického nálezu podstatně omezen v běžném užívání nemovitosti nebo jiného majetku, má právo, aby mu Archeologický ústav nebo oprávněná organizace poskytly přiměřenou jednorázovou náhradu. Po ukončení prací jsou Archeologický ústav nebo oprávněná organizace povinny uvést nemovitost nebo jiný majetek do předešlého stavu. Není-li to možné nebo hospodářsky účelné, má vlastník (správce, uživatel) nemovitosti nebo jiného majetku právo na peněžitou náhradu. (3) Právo na náhradu za majetkovou újmu podle odstavce 2 je třeba uplatnit u Archeologického ústavu nebo u oprávněné organizace do šesti měsíců od ukončení archeologického výzkumu nebo od ukončení opatření na ochranu archeologického nálezu, jinak právo zaniká. Nedojde-li k dohodě, rozhoduje o náhradě a její výši krajský úřad. ČÁST ČTVRTÁ Orgány a organizace státní památkové péče § 25 Organizační uspořádání státní památkové péče (1) Státní památkovou péči vykonávají orgány státní památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. (2) Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní památkové péče. (3) Orgány státní památkové péče ve spolupráci s ostatními orgány státní správy a za odborné pomoci organizací státní památkové péče, vědeckých, uměleckých a dalších odborných odborné organizace a ústavů dbají, aby se státní památková péče zabezpečovala plánovitě, komplexně a diferencovaně a v souladu s dlouhodobou koncepcí jejího rozvoje. § 26 Ministerstvo kultury (1) Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy pro kulturní památky v České republice.
331
(2) Ministerstvo kultury a) zpracovává prognózy, koncepce a návrhy dlouhodobých výhledů rozvoje státní památkové péče, b) sestavuje, vyhlašuje a provádí programy komplexní péče o kulturní památky a vytváří pro ni všestranné podmínky, posuzuje návrhy dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů obnovy kulturních památek, c) uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje a k zásadám územního rozvoje, a dále stanovisko k územně plánovací dokumentaci pro území, ve kterém je památková rezervace, nebo nemovitá věc nebo soubor nemovitých věcí zapsané na Seznamu světového dědictví18b) , a ve vztahu k tomuto území uplatňuje stanovisko k vymezení zastavěného území, d) usměrňuje kulturně výchovné využívání národních kulturních památek a kulturně výchovné využívání ostatních kulturních památek v souladu se zájmy státní kulturní politiky, e) koordinuje vědeckovýzkumnou činnost v oboru státní památkové péče, f) zřizuje jako svůj odborný poradní orgán vědeckou radu pro státní památkovou péči, g) spolupracuje s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a vysokými školami při výchově pracovníků v oboru státní památkové péče, podílí se na jejich dalším vzdělávání, h) zabezpečuje mezinárodní spolupráci v oboru státní památkové péče, i) vydává statut odborné organizace státní památkové péče, která je státní příspěvkovou organizací s celostátní působností, j) plní další úkoly stanovené mu tímto zákonem. § 27 Památková inspekce (1) Ministerstvo kultury zřizuje památkovou inspekci jako svůj specializovaný kontrolní orgán v oboru státní památkové péče. Hlavním posláním památkové inspekce je vykonávat ústřední dozor nad dodržováním tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení. (2) Památková inspekce plní zejména tyto úkoly: a) dozírá, jak je zabezpečována komplexní péče o kulturní památky, b) dozírá, jak jsou dodržována rozhodnutí orgánů státní památkové péče k zajištění péče o kulturní památky a jak vlastníci (správci, uživatelé) kulturních památek plní stanovené povinnosti, c) na základě poznatků získaných při výkonu dozoru provádí rozbor stavu státní památkové péče a navrhuje opatření k jejímu prohloubení. (3) Památková inspekce při plnění svých úkolů spolupracuje s orgány státní památkové péče a ostatními správními úřady, kontrolními orgány, kraji, obcemi a odbornou organizací státní památkové péče a opírá se o jejich pomoc. (4) Zjistí-li památková inspekce nedostatky v péči o kulturní památky, navrhne příslušnému orgánu státní památkové péče opatření k odstranění zjištěných nedostatků, popřípadě uložení pokuty, a dozírá, aby se uložená opatření řádně plnila.
332
(5) Podrobnosti o úkolech a oprávněních památkové inspekce stanoví obecně závazný právní předpis. § 27a (1) Celní úřady a) kontrolují, jak je dodržován předchozí souhlas Ministerstva kultury nebo předchozí souhlas vlády České republiky (§ 20 odst. 1) a zda kulturní památka nebo národní kulturní památka vystavovaná, zapůjčená nebo pro jiné účely vyvezená do zahraničí byla ze zahraničí vrácena zpět a v dobrém stavu, b) kontrolují u věcí, které vykazují znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1 a mají být trvale převezeny ze zahraničí do České republiky, zda se jejich převoz provádí s předchozím souhlasem příslušného orgánu státu, z něhož mají být dovezeny, je-li zaručena vzájemnost,16) c) se podílejí na dokumentaci, výzkumech a průzkumech zejména movitých kulturních památek. (2) Celní úřady při plnění svých úkolů spolupracují s orgány státní památkové péče, jimž podle jejich příslušnosti podávají v případě zjištění nedostatků podněty pro přijetí opatření k nápravě nebo návrhy na zahájení řízení podle § 35 a 39. Dále spolupracují s odbornou organizací státní památkové péče a památkovou inspekcí. § 28 (1) Krajský úřad metodicky řídí výkon státní památkové péče v kraji. (2) Krajský úřad a) plní úkoly orgánu státní památkové péče pro národní kulturní památky, pokud nepřísluší Ministerstvu kultury nebo vládě České republiky, b) dozírá v rozsahu své působnosti na dodržování tohoto zákona a předpisů vydaných pro jeho provedení, c) uplatňuje stanovisko k územně plánovací dokumentaci pro území, ve kterém je památková zóna nebo nemovitá národní kulturní památka, nejde-li o působnost ministerstva kultury podle § 26 odst. 2 písm. c), a ve vztahu k tomuto území uplatňuje stanovisko k vymezení zastavěného území, d) je dotčeným orgánem k zabezpečení nepředvídaných nálezů kulturně cenných předmětů, detailů stavby nebo archeologických nálezů, k nimž došlo při řízení nebo postupu podle zvláštního právního předpisu1) , nejde-li o nálezy učiněné při přípravě nebo provádění obnovy kulturní památky nebo při přípravě nebo provádění prací v území, na němž uplatňuje svůj zájem státní památková péče9) , e) vydává jako dotčený orgán na návrh nebo z vlastního podnětu závazné stanovisko 2a) a poskytuje další podklady do řízení vedených jinými správními úřady než orgány státní památkové péče podle zvláštních právních předpisů19), jde-li o zabezpečení péče o národní kulturní památky, f) vykonává dozor při obnově národních kulturních památek z hlediska státní památkové péče, g) plní další úkoly stanovené tímto zákonem. 333
§ 28a Kraj v samostatné působnosti a) schvaluje koncepci podpory státní památkové péče v kraji v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v České republice a po projednání s Ministerstvem kultury, b) schvaluje návrhy dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů a programů zachování a obnovy kulturních památek v kraji, c) usměrňuje kulturně výchovné využití kulturních památek v kraji. § 29 Obecní úřad obce s rozšířenou působností (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává a organizuje státní památkovou péči ve stanoveném správním obvodu v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v České republice. (2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností a) podílí se na zpracování krajské koncepce podpory státní památkové péče a na zpracování střednědobých a prováděcích plánů a programů obnovy kulturních památek, b) zabezpečuje předpoklady pro komplexní péči o kulturní památky a nemovitosti, které nejsou kulturní památkou, ale jsou v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu (§ 17), a v souvislosti s tím vydává jako dotčený orgán na návrh nebo z vlastního podnětu závazné stanovisko 2a) a poskytuje další podklady do řízení vedených jinými správními úřady než orgány státní památkové péče podle zvláštních právních předpisů19), c) uplatňuje stanovisko k územně plánovací dokumentaci pro území, ve kterém je nemovitá kulturní památka nebo ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, nejde-li o působnost ministerstva kultury podle § 26 odst. 2 písm. c) nebo působnost krajského úřadu podle § 28 odst. 2 písm. c), a ve vztahu k tomuto území uplatňuje stanovisko k vymezení zastavěného území, d) usměrňuje péči o kulturní památky zajišťovanou obcemi, e) vykonává státní správu na úseku státní památkové péče, pokud podle tohoto zákona není příslušný jiný orgán státní památkové péče, f) koordinuje jednotné označování nemovitých kulturních památek tabulkou opatřenou nápisem "Kulturní památka" a velkým státním znakem, popřípadě i značkami stanovenými mezinárodními smlouvami, g) vykonává dozor při obnově kulturních památek a při stavbě, změně stavby, terénních úpravách, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby nebo udržovacích pracích na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu (§ 17) z hlediska státní památkové péče1) , h) dozírá v rozsahu své působnosti na dodržování tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení, i) plní další úkoly stanovené mu tímto zákonem.
334
(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností se při plnění svých úkolů opírá o odbornou pomoc odborné organizace státní památkové péče. (4) Podrobnosti o způsobech zabezpečování předpokladů pro komplexní péči o kulturní památky obecními úřady obcí s rozšířenou působností stanoví ministerstvo kultury vyhláškou. § 30 Obec (1) Obec pečuje o kulturní památky v místě a kontroluje, jak vlastníci kulturních památek plní povinnosti uložené jim tímto zákonem. Obec vychází přitom z odborných vyjádření odborné organizace státní památkové péče. (2) Obec může podle místních podmínek po projednání s obecním úřadem obce s rozšířenou působností zřídit právnickou osobu nebo organizační složku pro obnovu kulturních památek. § 31 Komise státní památkové péče, konzervátor státní památkové péče, a zpravodajové státní památkové péče (1) Rada kraje a rada obce s rozšířenou působností zřizují podle potřeby pro všestranné posuzování a koordinaci úkolů státní památkové péče komise státní památkové péče jako pracovní komise.21) (2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností jmenuje po vyjádření odborné organizace státní památkové péče konzervátora státní památkové péče (dále jen "konzervátor") jako dobrovolného pracovníka. Konzervátor je členem komise státní památkové péče zřízené radou obce s rozšířenou působností. (3) Úkolem konzervátora je soustavně sledovat stav kulturních památek, podávat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností zprávy o jejich stavu, o péči o ně a jejich využití, navrhovat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností potřebná opatření a napomáhat propagaci kulturních památek a státní památkové péče. (4) Na návrh konzervátora může obecní úřad obce s rozšířenou působností pověřit pro určitý vymezený územní obvod dobrovolné pracovníky funkcí zpravodaje státní památkové péče (dále jen "zpravodaj"); kteří spolupracují s konzervátorem při plnění jeho úkolů. (5) Činnost konzervátora a zpravodaje řídí obecní úřad obce s rozšířenou působností. Odbornou pomoc mu přitom poskytuje odborná organizace státní památkové péče. (6) Podrobnosti o úkolech konzervátorů a zpravodajů stanoví obecně závazný právní předpis. § 32 Odborná organizace státní památkové péče
335
(1) Odborná organizace státní památkové péče je organizace pro výkon a koordinaci veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče k zabezpečení jednoty kulturně politických záměrů a ideově metodických, ekonomických a technických hledisek, jakož i perspektivního rozvoje státní památkové péče. (2) Odborná organizace státní památkové péče a) zpracovává rozbory stavu a vývoje státní památkové péče, podklady pro prognózy, koncepce a dlouhodobé výhledy rozvoje státní památkové péče, b) organizuje, koordinuje a plní vědeckovýzkumné úkoly státní památkové péče, rozpracovává teorii a metodologii státní památkové péče a metodiku společenského uplatnění kulturních památek, c) plní úkoly odborně metodického, dokumentačního a informačního pracoviště pro úsek státní památkové péče a zabezpečuje průzkumy, výzkumy a dokumentaci kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón a je současně poskytovatelem údajů podle zvláštního právního předpisu1) , d) vede ústřední seznam kulturních památek, e) připravuje odborné podklady pro ministerstvo kultury, zejména pro prohlášení věcí za kulturní památky, f) zpracovává potřebné odborné podklady pro ostatní orgány státní památkové péče, metodicky usměrňuje činnost konzervátorů a zpravodajů a poskytuje bezplatnou odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při zajišťování péče o kulturní památky, g) zabezpečuje odborný dohled nad prováděním komplexní péče o kulturní památky a nad jejich soustavným využíváním, h) sleduje kulturně výchovné využití kulturních památek a jejich propagaci a zabezpečuje kulturně výchovné využití a zpřístupnění kulturních památek, s nimiž hospodaří, i) zabezpečuje další vzdělávání pracovníků v oboru státní památkové péče, j) plní další úkoly na úseku státní památkové péče, kterými ji pověří ministerstvo kultury. (3) Odborná organizace státní památkové péče si pro zajištění činností pro výkon státní památkové péče vytváří se souhlasem ministerstva kultury a po projednání s krajem krajská, popřípadě i další územní odborná pracoviště (střediska). § 34 Oprávnění orgánů a odborné organizace státní památkové péče (1) Orgán nebo odborná organizace státní památkové péče případně celní úřady vydají osobám pověřeným plněním úkolů státní památkové péče osvědčení, na základě kterého jsou oprávněny: a) vstupovat do podniků, závodů, zařízení, objektů a na ostatní nemovitosti, b) vykonávat v nich potřebné odborné práce na ochranu kulturních památek nebo pro vědecké účely, zejména dokumentační a konzervační, jakož i odborný dozor, c) požadovat za tím účelem potřebné údaje a vysvětlení, d) nahlížet do příslušných dokladů.
336
(2) Při činnosti uvedené v odstavci 1 se osoby pověřené plněním úkolů státní památkové péče mohou seznamovat se státním hospodářským a služebním tajemstvím, jen jsou-li k tomu určeny podle zvláštních předpisů.22) Jsou přitom povinny dbát zájmů obrany státu a zachovávat státní, hospodářské a služební tajemství. Své úkoly jsou povinny plnit tak, aby organizace ve své činnosti nebo občan ve svých právech byli omezeni jen v nezbytném rozsahu. (3) Pro vstup do objektů a zařízení ozbrojených sil a ozbrojených sborů platí zvláštní předpisy.23) ČÁST PÁTÁ Opatření při porušení povinností Pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikání § 35 (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností uloží pokutu až do výše 100 000 Kčs právnické osobě, nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, jestliže při výkonu svého podnikání a) nechrání věc před poškozením, zničením nebo odcizením od doručení vyrozumění o podání návrhu na prohlášení věci za kulturní památku nebo o tom, že ministerstvo kultury hodlá věc prohlásit za kulturní památku z vlastního podnětu, až do rozhodnutí ministerstva kultury, b) nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 3 odst. 5, § 12, § 14b odst. 2, tohoto zákona, c) nepečuje o zachování kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu, užívá ji způsobem neodpovídajícím jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu, nechrání ji před ohrožením, poškozením nebo znehodnocením nebo ji znehodnotí nebo zničí, d) porušuje podmínky určené v rozhodnutí o vymezení ochranného pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, e) provádí obnovu kulturní památky bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo nedodržuje podmínky určené v tomto závazném stanovisku, f) přemístí bez předchozího souhlasu ministerstva kultury nemovitou kulturní památku g) provádí restaurování, jde-li o kulturní památky, podle § 14 odst. 8 prostřednictvím fyzických osob, které nemají povolení ministerstva kultury, g) provádí restaurování, jde-li o kulturní památku, prostřednictvím fyzické osoby, která nemá povolení ministerstva kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti podle § 14a odst. 13, prostřednictvím fyzické osoby, které byla restaurátorská činnost pozastavena podle § 14a odst. 12, anebo prostřednictvím fyzické osoby, která není osobou oprávněnou k restaurování podle § 14b odst. 2, nebo která postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3, h) provádí stavbu, změnu stavby, terénní úpravy, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravu dřevin nebo udržovací práce na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové
337
zóny bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 14 odst. 2 nebo nedodržuje podmínky uvedené v tomto závazném stanovisku, nejde-li o případ vyloučení povinnosti tohoto vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si závazné stanovisko (§17),. i) provádí restaurování, jde-li o kulturní památku, při zákazu uloženém podle § 14b odst. 4. (2) Krajský úřad uloží pokutu až do výše 500 000 Kčs právnické osobě, nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, jestliže při výkonu svého podnikání a) nepečuje o zachování národní kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu, užívá ji způsobem neodpovídajícím jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu, nechrání ji před ohrožením, poškozením nebo znehodnocením nebo ji znehodnotí nebo zničí, b) provádí obnovu národní kulturní památky bez závazného stanoviska orgánu kraje v přenesené působnosti nebo nedodržuje podmínky určené v tomto závazném stanovisku, c) provádí restaurování, jde-li o národní kulturní památky, podle § 14 odst. 8 prostřednictvím fyzických osob, které nemají povolení ministerstva kultury, c) provádí restaurování, jde-li o národní kulturní památku, prostřednictvím fyzické osoby, která nemá povolení ministerstva kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti podle § 14a odst. 13, prostřednictvím fyzické osoby, které byla restaurátorská činnost pozastavena podle § 14a odst. 12, anebo prostřednictvím fyzické osoby, která není osobou oprávněnou k restaurování podle § 14b odst. 2, nebo která postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3, d) přemístí bez předchozího souhlasu ministerstva kultury národní kulturní památky nebo bez předchozího souhlasu krajského úřadu trvale přemístí movitou kulturní památku z veřejně přístupného místa, e) zapůjčí do zahraničí nebo se pokusí do zahraničí vyvézt nebo vyveze kulturní památku bez předchozího souhlasu ministerstva kultury, zapůjčí do zahraničí nebo se pokusí do zahraničí vyvézt nebo vyveze národní kulturní památku bez předchozího souhlasu vlády České republiky, f) nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 21 odst. 3 § 21 odst. 4, § 21a odst. 2 nebo § 22 odst. 2 nebo § 23 odst. 2 tohoto zákona, g) provádí v rozporu s § 21 odst. 2 archeologický výzkum, nebo provádí archeologický výzkum, přestože není osobou oprávněnou k výzkumům podle § 21a odst. 2, nebo postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 4 nebo §39 odst. 4. h) provádí archeologické výzkumy při zákazu uloženém podle § 21a odst. 4. (3) Ministerstvo kultury zakáže restaurování právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě oprávněné k restaurování, pokud hrubým způsobem nebo méně závažným způsobem, ale opakovaně prokazatelně poškodila při restaurování kulturní památku nebo její část, která je dílem výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, a to až na dobu 2 let. (4) Ministerstvo kultury zakáže provádění archeologických výzkumů právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě oprávněné k provádění archeologických výzkumů, pokud provádí archeologické výzkumy, které archeologické nálezy ohrožují nebo poškozují, a to až na dobu 2 let. 338
(5) Podání rozkladu proti rozhodnutí o zákazu restaurování podle odstavce 3 nebo o zákazu provádění archeologických výzkumů podle odstavce 4, vydanému Ministerstvem kultury, nemá odkladný účinek. § 36 Při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti a k době trvání protiprávního jednání, ke kulturně politickému významu kulturní památky a k rozsahu hrozící nebo způsobené škody. § 37 (1) Pokuta je splatná do třiceti dnů ode dne, kdy nabylo právní rozhodnutí, jímž byla uložena. (2) Pokutu lze uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se o porušení povinnosti dozvěděl orgán státní památkové péče, který je příslušný pokutu uložit, nejdéle však do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. (3) Pokutu vybírá a vymáhá orgán státní památkové péče, který ji uložil. (4) Pokuta uložená a vybraná obecním úřadem obce s rozšířenou působností je příjmem obce s rozšířenou působností. Pokuta uložená a vybraná krajským úřadem je příjmem kraje. § 38 Uložením pokuty právnické osobě zůstává nedotčena odpovědnost právnické osoby, popřípadě jejích pracovníků, podle zvláštních předpisů. Přestupky § 39 (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může uložit pokutu až do výše 10 000 Kčs lze uložit fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že a) nechrání věc před poškozením, zničením nebo odcizením od doručení vyrozumění o podání návrhu na prohlášení věci za kulturní památku nebo o tom, že ministerstvo kultury hodlá věc prohlásit za kulturní památku z vlastního podnětu až do rozhodnutí ministerstva kultury, b) nesplní oznamovací povinnost, stanovenou v § 3 odst. 5, § 12 tohoto zákona, c) nepečuje o zachování kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu a nechrání ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením, nebo kulturní památku užívá způsobem, který neodpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu, d) poruší podmínky určené v rozhodnutí o vymezení ochranného pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny,
339
e) provádí obnovu kulturní památky bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo nedodržuje podmínky určené v tomto závazném stanovisku, f) provádí neoprávněné výkopy na území s archeologickými nálezy, g) provádí stavbu, změnu stavby, terénní úpravy, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravu dřevin nebo udržovací práce na nemovitosti, která není kulturní podmínkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovitě kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 14 odst. 2 nebo nedodržuje podmínky uvedené v tomto závazném stanovisku, nejde-li o případ vyloučení povinnosti tohoto vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si závazné stanovisko (§17), h) provádí restaurování, jde-li o kulturní památky, podle § 14 odst. 8 bez povolení ministerstva kultury, h) provádí restaurování, jde-li o kulturní památku, bez povolení ministerstva kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti podle § 14a odst. 13, nebo přestože jí byla restaurátorská činnost pozastavena podle § 14a odst. 12, anebo přestože není osobou oprávněnou k restaurování podle § 14b odst. 2, nebo při zákazu uloženém podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3, i) jako držitel povolení k restaurování neoznámil ministerstvu kultury neprodleně změnu údajů podle § 14a odst. 9, j) porušuje jiné povinnosti stanovené tímto zákonem. (2) Krajský úřad může uložit pokutu až do výše 50 000 Kčs fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že a) nepečuje o zachování národní kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu a nechrání ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením, nebo národní kulturní památku užívá způsobem, který neodpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu, b) provádí obnovu národní kulturní památky bez závazného stanoviska orgánu kraje v přenesené působnosti nebo nedodržuje podmínky určené v tomto závazném stanovisku, c) přemístí nemovitou kulturní památku bez předchozího souhlasu ministerstva kultury nebo bez předchozího souhlasu krajského úřadu trvale přemístí movitou kulturní památku z veřejně přístupného místa, d) přemístí národní kulturní památku bez předchozího souhlasu ministerstva kultury, e) zapůjčí do zahraničí nebo se pokusí do zahraničí vyvézt nebo vyveze kulturní památku bez předchozího souhlasu ministerstva kultury, zapůjčí do zahraničí nebo se pokusí do zahraničí vyvézt nebo vyveze národní kulturní památku bez předchozího souhlasu vlády České republiky, f) provádí restaurování, jde-li o národní kulturní památky, podle § 14 odst. 8 bez povolení ministerstva kultury, f) provádí restaurování, jde-li o národní kulturní památku, bez povolení ministerstva kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti podle § 14a odst. 13, nebo přestože jí byla restaurátorská činnost pozastavena podle § 14a odst. 12, anebo přestože není osobou oprávněnou k restaurování podle § 14b odst. 2, nebo při zákazu uloženém podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3, 340
g) nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 21a odst. 2, § 22 odst. 2, § 21 odst. 4, § 22 odst. 2 nebo § 23 odst. 2 tohoto zákona., h) provádí v rozporu s § 21 odst. 2 archeologický výzkum, nebo provádí archeologický výzkum, přestože není osobou oprávněnou k výzkumům podle § 21a odst. 2, nebo postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 4 nebo § 39 odst. 4. (3) Ministerstvo kultury může zakázat restaurování fyzické osobě oprávněné k restaurování, pokud hrubým způsobem nebo méně závažným způsobem, ale opakovaně prokazatelně poškodila při restaurování kulturní památku nebo její část, která je dílem výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, a to až na dobu 2 let. (4) Ministerstvo kultury může zakázat provádění archeologických výzkumů fyzické osobě oprávněné k provádění archeologických výzkumů, pokud provádí archeologické výzkumy, které archeologické nálezy ohrožují nebo poškozují, a to až na dobu 2 let. (5) Podání rozkladu proti rozhodnutí o zákazu restaurování podle odstavce 3 nebo o zákazu provádění archeologických výzkumů podle odstavce 4, vydanému Ministerstvem kultury, nemá odkladný účinek.
§ 40 Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání obecné předpisy. 24) § 41 (1) Pokutu vybírá a vymáhá orgán státní památkové péče, který ji uložil. (2) Pokuta uložená a vybraná obecním úřadem obce s rozšířenou působností je příjmem obce s rozšířenou působností. Pokuta uložená a vybraná krajským úřadem je příjmem kraje. ČÁST ŠESTÁ Ustanovení společná a závěrečná Ustanovení společná § 42 (1) Kulturní památky zapsané do státních seznamů kulturních památek podle dřívějších právních předpisů se považují za kulturní památky podle tohoto zákona. (2) Národní kulturní památky prohlášené za ně podle dřívějších právních předpisů se považují za národní kulturní památky podle tohoto zákona. Památkové rezervace prohlášené za ně podle dřívějších právních předpisů se považují za památkové rezervace podle tohoto zákona. Ochranná pásma zřízená podle dřívějších právních předpisů se považují za ochranná pásma podle tohoto zákona.
341
(3) Povolení k archeologickým výzkumům vydaná podle dřívějších právních předpisů se považují za povolení podle tohoto zákona. (4) Movité kulturní památky a národní kulturní památky podle zákona Slovenské národní rady o státní památkové péči, jsou-li na území České republiky, se považují za kulturní památky a národní kulturní památky podle tohoto zákona. (5) Za kulturní památky a za národní kulturní památky podle tohoto zákona se nepovažují archiválie uznané za kulturní památky nebo prohlášené za národní kulturní památky podle zvláštních předpisů.25) § 42a Působnosti stanovené krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti. § 43 (1) Práva a povinnosti stanovené tímto zákonem vlastníku kulturní památky má, a) je-li kulturní památka státním majetkem, státní organizace, která má kulturní památku ve správě26) nebo jiná organizace než státní, které byla kulturní památka odevzdána do trvalého užívání,27) b) je-li kulturní památka v družstevním nebo náhradním užívání na základě práva užívání k zajištění výroby, organizace, které takové užívací právo přísluší podle zvláštních předpisů,28) c) občan, jemuž bylo zřízeno k pozemku, který je kulturní památkou, právo osobního užívání pozemku podle zvláštních předpisů,29) d) ten, kdo s kulturní památkou nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu kulturní památka patří.30) (2) Práva a povinnosti vlastníka věci, která by mohla být podle § 3 prohlášena za kulturní památku, má též správce a uživatel takové věci, jakož i ten, kdo s ní nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří.30) § 44 Obecné předpisy o správním řízení31) se nevztahují na řízení podle § 6, 8 a § 21 odst. 2 a 4. § 44 Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se a) uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti uchazečů pro restaurování kulturních památek a pro provádění archeologických výzkumů a b) podmínky pro restaurování kulturních památek osobou oprávněnou k restaurování a pro provádění archeologických výzkumů osobou oprávněnou k výzkumům zákonem o uznávání odborné kvalifikace11g).
342
§ 44a Závazné stanovisko podle § 14 odst. 1 a 2, je-li vydáno orgánem státní památkové péče ve věci, o které není příslušný rozhodovat stavební úřad podle zvláštního právního předpisu 1) , je samostatným rozhodnutím ve správním řízení, jinak je úkonem učiněným dotčeným orgánem pro řízení vedené stavebním úřadem. Stanoviska uplatněná k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci nejsou správním rozhodnutím. § 45 ((1) Ministerstvo kultury vydá obecně závazné právní předpisy k provedení § 3 odst. 6, § 7 odst. 6, § 8 odst. 5, § 10 odst. 3, § 20 odst. 4, § 23b odst. 5, § 29 odst. 4 a § 31 odst. 6. (2) Ministerstvo kultury vydá obecně závazné právní předpisy a) v dohodě s Ministerstvem pro místní rozvoj k provedení § 6 odst. 2, § 14 odst. 10 a § 17 odst. 7. b) v dohodě s ministerstvem financí České republiky k provedení § 16 odst. 3 a § 23 odst. 4, c) v dohodě s Ministerstvem financí k provedení § 27 odst. 5. Ustanovení závěrečná § 46 Zrušují se 1. zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, ve znění zákona ČNR č. 146/1971 Sb., 2. vyhláška č. 98/1959 Ú. l., o okresních konzervátorech a zpravodajích státní památkové péče, 3. vyhláška č. 99/1959 Ú. l., kterou se blíže určuje činnost a organizace krajských, okresních a místních komisí státní památkové péče, 4. vyhláška č. 116/1959 Ú. l., o evidenci kulturních památek, 5. vyhláška č. 118/1959 Ú. l., o památkových ochranných pásmech, 6. vyhláška č. 56/1960 Sb., o úhradě nákladů na udržování a obnovu kulturních památek, 7. § 11 písm. b) zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, pokud se vztahuje na kulturní památky. § 47 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1988.
343
Příloha č. 1 TŘÍDNÍK SPECIALIZACÍ RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ Třídění je provedeno v základních strukturách, které umožňují přesný popis restaurátorské specializace buď kumulováním jednotlivých odborností z rozličných řádů, jejich doplňování podle skutečné specializace nebo naopak vyčleňování pouze jednotlivé úzké specializace z nabídky uvedené v příslušném řádku. 1 - malířská umělecká díla 2 - sochařská umělecká díla 3 - uměleckořemeslná díla Kód 1 2a 2b 3a 3b 3c 3d 3e 3f 3g 3h 3i
Položka třídníku Malířská umělecká díla na plátně, dřevěných a kovových deskách, na papíře a pergamenu, na skle a jiných nestavebních materiálech, nástěnné malby, figurální sgrafita a polychromie na sochařských dílech Polychromovaná sochařská umělecká díla z kamene, dřeva, kovu, keramiky, terakoty, štuku, sádry, umělého kamene a jiných výtvarných materiálů Nepolychromovaná sochařská umělecká díla z kamene, dřeva, kovu, keramiky, terakoty, štuku, sádry, umělého kamene a jiných výtvarných materiálů Polychromovaná nefigurální uměleckořemeslná díla z kamene, štuku, umělého kamene, sádry Nepolychromovaná nefigurální uměleckořemeslná díla z kamene, dřeva, štuku, umělého kamene, sádry Uměleckořemeslná díla z umělého mramoru Uměleckořemeslná nefigurální malířská díla Uměleckořemeslné povrchové úpravy na nefigurálních dílech Zbroj, zbraně, mechanické přístroje, stroje a další podobné předměty Uměleckořemeslná díla ze skla, keramiky a porcelánu, drahých kovů, z obecných kovů, z textilu, z papíru a pergamenu, z přírodních materiálů Hudební nástroje Ostatní uměleckořemeslná díla
Příloha č. 2 EVIDENČNÍ DOTAZNÍK ŽADATELE O POVOLENÍ K RESTAUROVÁNÍ Příjmení, jméno, titul: ……......................…………………………….... Datum a místo narození: .……..…........................…………………….. Rodné číslo, bylo-li přiděleno, a státní občanství: …..…...........……….... ……………………………………………………………………………. Trvalý pobyt: ….....................................……………………………….. ………………………….......................... telefon: ….................……….. Přechodný pobyt, bydliště: …........................…….……………………... …………………………......................….. telefon: ................………… Adresa ateliéru: ……………………………………................................... .....................…………………………….... telefon: ................………….
fotografie
Vzdělání a kvalifikace pro obor restaurování Název a sídlo Obor školy
Rok ukončení
Druh zkoušky
Odborné Úplné odborné Vyšší odborné Vysokoškolské Postgraduální Kursy, školení, stáže Délka odborné praxe srovnatelné s restaurováním: ...................................................…………………………………………………………… Odborná spolupráce s institucemi i jednotlivými odborníky v oblasti restaurování: ...................................................…………………………………………………………… ...................................................…………………………………………………………… Teoretická činnost (přednáška, publikace, restaurátorské výstavy) k problematice restaurování: ...................................................………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Další informace, které považujete za důležité pro udělení povolení k restaurování je možné uvést na samostatném listě. Prohlašuji, že údaje uvedené v tomto dotazníku a přiloženém Chronologickém přehledu provedených restaurátorských prací jsou pravdivé a že dokumentaci, předloženou k povolení k restaurování, jsem osobně zpracoval na základě mnou samostatně provedených restaurátorských prací. …………………….................. Datum
………………………................. Podpis
Chronologický přehled provedených restaurátorských prací Název díla
Provenience a umístění díla
Charakteristika provedeného restaurátorského zásahu
Rok zahájení a dokončení restaurování
Údaje o případné spolupráci s jinými restaurátory včetně uvedení jejich jména
Příloha č. 3 k zákonu č. 20/1987 Sb. Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělání vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice pro výkon činnosti restaurování a) dějiny a filosofie umění a uměleckého řemesla, včetně ikonografie, se zaměřením na české země a Evropu, b) dějiny architektury se zaměřením na české země a Evropu, c) heraldika se zaměřením na české země a Evropu, d) teorie a metody památkové péče ve vztahu k restaurování, výkon památkové péče podle platné právní úpravy, e) estetika a etika restaurování, f) metody prezentace děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací, g) muzejnictví, restaurování a konzervace sbírkových předmětů a předmětů kulturní hodnoty, h) fyzikální a chemické metody restaurátorského průzkumu díla, interpretace výsledků a komplexní vyhodnocení průzkumu pro stanovení vhodného technologického postupu při restaurování, i) chemické, biologické a fyzikální procesy, způsobující poškozování děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací, odpovídající restaurátorské a konzervační metody, j) historické techniky a technologie restaurování, k) současné techniky a technologie restaurování, l) restaurátorské a konzervační materiály, m) chemie se zaměřením na restaurátorskou problematiku, n) mineralogie (petrografie) se zaměřením na restaurování, 346
o) výtvarná příprava (figurální a nefigurální kresba a malba, modelování), p) provádění kopií děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací, q) metody dokumentace restaurování, odborná fotografie, r) využití výpočetní a jiné soudobé techniky v oboru restaurování, s) odborná praxe pod dohledem kvalifikované osoby při restaurování v příslušné specializaci, t) samostatně a komplexně provedené restaurování děl výtvarných umění nebo uměleckořemeslných prací v příslušné specializaci, včetně obhajoby před odbornou komisí, u) závěrečná vědecká nebo jiná odborná písemná práce v oboru restaurování, v) český jazyk, popřípadě jeden světový jazyk.
Příloha č. 4 k zákonu č. 20/1987 Sb. Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělání vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice pro provádění archeologických výzkumů a) obecné dějiny, dějiny filosofie a dějiny kultur od pravěku přes starověk a středověk po moderní civilizace, b) dějiny umění a uměleckých řemesel, c) dějiny osídlení se zaměřením na české země a Evropu, d) egyptská, egejská, řecká, etruská a římská archeologie, archeologie Kypru a Předního Východu, e) starožitnosti ve vztahu k archeologii, f) biologická antropologie, g) mytologie a náboženství v dějinách hmotné kultury včetně ikonografie, h) topografie, i) epigrafika a numismatika, j) teorie a metody památkové péče ve vztahu k provádění archeologických výzkumů, výkon památkové péče podle platné právní úpravy, k) etika provádění archeologických výzkumů, l) metody prezentace archeologických nálezů, m) preventivní ochrana archeologických nálezů a muzejnictví, n) metody vědecké archeologie pravěké, prehistorické, středověké a novověké, o) teorie a odborná výkopová praxe archeologických výzkumů, p) nauka o materiálech a technologiích pro účely archeologie, q) metody dokumentace archeologických výzkumů, odborná fotografie, r) využití výpočetní a jiné soudobé techniky v oboru archeologie, 347
s) samostatně a komplexně provedený archeologický výzkum, včetně obhajoby před odbornou komisí, t) závěrečná vědecká práce v oboru archeologie, u) český jazyk, jeden světový jazyk a základy latiny a řečtiny. ------------------------------------1) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 1) § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. 2) Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2a) § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 4) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. 6) § 4 a 5 vyhlášky č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku. 7) § 32 až 42 stavebního zákona. 8) § 54 až 70 stavebního zákona. 9) Památková rezervace, památková zóna, ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace a památkové zóny. 10) § 57 stavebního zákona 11) § 20 odst. 1 písm.c) , § 24 odst. 4 , § 36 až 39 a § 43 vyhlášky č. 5/1987 Sb., o dokumentaci staveb. 11a) § 44 až 46 a § 60 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb. 11b) Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 11c) § 1 zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 11c) 11d) Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech. 11e) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 11d) 11e) 11f) § 25 zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace). 11f) § 25 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 11e) 11f) 11g)Zákon č. 18/2004 Sb. 11g) Zákon č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 11f) 11g) 11h) § 5 odst. 1 zákona č. 18/2004 Sb. 11h) § 36a a 36c zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 11g) 11h) 11i) § 10 odst. 2 vyhlášky č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon č. 20/1987 Sb. , o státní památkové péči, ve znění vyhlášky č. 538/2002 Sb. 11i) § 10 a 11 odst. 1 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 11h) 11i) 11j) § 12 odst. 4 zákona č. 18/2004 Sb. 12) Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).
348
13) § 86 a 87 a § 94 stavebního zákona . 16) Úmluva UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků z roku 1970 (vyhláška č. 15/1980 Sb. ). 17) Zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství. Celní zákon č. 44/1974 Sb. Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím. 17a) Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná) vyhlášená pod č. 99/2000 Sb. m. s. 17b) Například zákon č. 62/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 18a) § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. 19) Například zákon č. 183/2006 Sb. 21) § 65 zákona o národních výborech . 22) § 9, § 17 až 19 zákona č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství. § 3 nařízení vlády ČSSR č. 148/1971 Sb., o ochraně hospodářského a služebního tajemství. 23) Např. § 5 zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech. § 22 zákona č. 40/1961 Sb., o ochraně Československé socialistické republiky. Zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti. Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. 24) Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění zdejších předpisů. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). 25) Zákon ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví. 26) § 64 hospodářského zákoníku. 27) § 70 hospodářského zákoníku. 28) § 37 a násl. zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví. § 1 a násl. zákona č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby. § 9 vládního nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků. § 12 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích. 29) § 198 a násl. občanského zákoníku. 30) § 13a občanského zákoníku. 31) Správní řád.
349
(K části třinácté návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb., zákona č. 147/2001 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 96/2004 Sb., zákona č. 121/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 473/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb. a zákona č. 624/2006 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)
*** ČÁST ČTVRTÁ STUDIJNÍ PROGRAM § 44 (1) Vysokoškolské vzdělání se získává studiem v rámci akreditovaného studijního programu podle studijního plánu stanovenou formou studia. (2) Součástmi studijního programu jsou a) název studijního programu, jeho typ, forma a cíle studia, b) členění studijního programu na studijní obory, jejich charakteristika a jejich kombinace, jakož i stanovení profilu absolventa příslušných studijních oborů, c) charakteristika studijních předmětů, d) pravidla a podmínky pro vytváření studijních plánů, popřípadě délka praxe, e) standardní doba studia při průměrné studijní zátěži vyjádřená v akademických rocích, f) podmínky, které musí student splnit v průběhu studia ve studijním programu a při jeho řádném ukončení podle § 45 odst. 3, § 46 odst. 3 a § 47 odst. 4 včetně obsahu státních zkoušek, g) udělovaný akademický titul, h) návaznost na další typy studijních programů v téže nebo příbuzné oblasti studia. (3) Studijní plán stanoví časovou a obsahovou posloupnost studijních předmětů, formu jejich studia a způsob ověření studijních výsledků. (4) Forma studia vyjadřuje, zda jde o studium prezenční, distanční nebo o jejich kombinaci.
§ 45 Bakalářský studijní program (1) Bakalářský studijní program je zaměřen na přípravu k výkonu povolání a ke studiu v magisterském studijním programu. V bakalářském studijním programu se bezprostředně využívají soudobé poznatky a metody; obsahuje též v potřebném rozsahu teoretické poznatky. (2) Standardní doba studia včetně praxe je nejméně tři a nejvýše čtyři roky. (3) Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce. (4) Absolventům studia v bakalářských studijních programech se uděluje akademický titul "bakalář" (ve zkratce "Bc." uváděné před jménem), v oblasti umění akademický titul "bakalář umění" (ve zkratce "BcA." uváděné před jménem); absolventům v oblasti umění přijatým ke studiu podle § 48 odst. 2 se uděluje akademický titul až po dosažení úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání nebo vyššího odborného vzdělání poskytovaného v konzervatořích. § 46 Magisterský studijní program (1) Magisterský studijní program je zaměřen na získání teoretických poznatků založených na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje, na zvládnutí jejich aplikace a na rozvinutí schopností k tvůrčí činnosti; v oblasti umění je zaměřen na náročnou uměleckou přípravu a rozvíjení talentu. (2) Magisterský studijní program navazuje na bakalářský studijní program; standardní doba tohoto studia je nejméně jeden a nejvýše tři roky. V případech, kdy to vyžaduje charakter studijního programu, může být udělena akreditace magisterskému studijnímu programu, který nenavazuje na bakalářský studijní program; v tomto případě je standardní doba studia nejméně čtyři a nejvýše šest roků. (3) Studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je obhajoba diplomové práce. V oblasti lékařství a veterinárního lékařství a hygieny se studium řádně ukončuje státní rigorózní zkouškou. (4) Absolventům studia v magisterských studijních programech se udělují tyto akademické tituly: a) v oblasti ekonomie, technických věd a technologií, zemědělství, lesnictví a vojenství "inženýr" (ve zkratce "Ing." uváděné před jménem), b) v oblasti architektury "inženýr architekt" (ve zkratce "Ing. arch." uváděné před jménem), c) v oblasti lékařství "doktor medicíny" (ve zkratce "MUDr." uváděné před jménem), d) v oblasti zubního lékařství "zubní lékař doktor zubního lékařství " (ve zkratce MDDr. uváděné před jménem), e) v oblasti veterinárního lékařství a hygieny "doktor veterinární medicíny" (ve zkratce "MVDr." uváděné před jménem), f) v oblasti umění "magistr umění" (ve zkratce "MgA." uváděné před jménem), 351
g) v ostatních oblastech "magistr" (ve zkratce "Mgr." uváděné před jménem). Absolventům studia v magisterských studijních programech v oblasti umění přijatým ke studiu podle § 48 odst. 2 se uděluje akademický titul až po dosažení úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání nebo vyššího odborného vzdělání poskytovaného v konzervatořích. (5) Absolventi magisterských studijních programů, kteří získali akademický titul "magistr", mohou vykonat v téže oblasti studia státní rigorózní zkoušku, jejíž součástí je obhajoba rigorózní práce. Za úkony spojené s přijetím přihlášky k této zkoušce a s konáním této zkoušky může vysoká škola stanovit poplatek, který činí nejvýše dvojnásobek základu podle § 58 odst. 2. Tito absolventi mají právo za úplatu používat zařízení a informační technologie potřebné pro přípravu k této zkoušce v souladu s pravidly určenými vysokou školou. Po jejím vykonání se udělují tyto akademické tituly: a) v oblasti práva "doktor práv" (ve zkratce "JUDr." uváděné před jménem), b) v oblasti humanitních, pedagogických a společenských věd "doktor filozofie" (ve zkratce "PhDr." uváděné před jménem), c) v oblasti přírodních věd "doktor přírodních věd" (ve zkratce "RNDr." uváděné před jménem), d) v oblasti farmacie "doktor farmacie" (ve zkratce "PharmDr." uváděné před jménem), e) v oblasti teologie "licenciát teologie" (ve zkratce "ThLic." uváděné před jménem) nebo "doktor teologie" (ve zkratce "ThDr." uváděné před jménem); pro oblast katolické teologie "licenciát teologie". § 47 Doktorský studijní program (1) Doktorský studijní program je zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo na samostatnou teoretickou a tvůrčí činnost v oblasti umění. (2) Standardní doba studia je nejméně tři a nejvýše čtyři roky. (3) Studium v doktorském studijním programu probíhá podle individuálního studijního plánu pod vedením školitele. (4) Studium se řádně ukončuje státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce, kterými se prokazuje schopnost a připravenost k samostatné činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo k samostatné teoretické a tvůrčí umělecké činnosti. Disertační práce musí obsahovat původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění.15) (5) Absolventům studia v doktorských studijních programech se uděluje akademický titul "doktor" (ve zkratce "Ph.D." uváděné za jménem), v oblasti teologie akademický titul "doktor teologie" (ve zkratce "Th.D." uváděné za jménem). (6) Studium v doktorském studijním programu sleduje a hodnotí oborová rada ustavená podle vnitřního předpisu vysoké školy nebo její součásti, která má akreditovaný příslušný studijní program. Pro studijní programy ze stejné oblasti studia mohou vysoké školy
352
nebo jejich součásti na základě dohody vytvořit společnou oborovou radu. Předsedu oborové rady volí ze svého středu její členové. § 47a (1) Studium v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu může probíhat též ve spolupráci se zahraniční vysokou školou, která realizuje obsahově související studijní program. (2) Podmínky spolupráce upraví podle odstavce 1 v souladu s ustanoveními zákona dohoda zúčastněných vysokých škol. (3) Absolventům studia ve studijním programu uskutečňovaném v rámci spolupráce se zahraniční vysokou školou se uděluje akademický titul, podle § 45 odst. 4, § 46 odst. 4 nebo § 47 odst. 5 a případně také akademický titul zahraniční vysoké školy podle legislativního stavu platného v příslušné zemi. Ve vysokoškolském diplomu je uvedena spolupracující zahraniční vysoká škola a případně skutečnost, že udílený zahraniční akademický titul je společným titulem udíleným současně i na zahraniční vysoké škole. § 47b Zveřejňování závěrečných prací (1) Vysoká škola nevýdělečně zveřejňuje disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce, u kterých proběhla obhajoba, včetně posudků oponentů a výsledku obhajoby prostřednictvím databáze kvalifikačních prací, kterou spravuje. Způsob zveřejnění stanoví vnitřní předpis vysoké školy. (2) Disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce odevzdané uchazečem k obhajobě musí být též nejméně pět pracovních dnů před konáním obhajoby zveřejněny k nahlížení veřejnosti v místě určeném vnitřním předpisem vysoké školy nebo není-li tak určeno, v místě pracoviště vysoké školy, kde se má konat obhajoba práce. Každý si může ze zveřejněné práce pořizovat na své náklady výpisy, opisy nebo rozmnoženiny. (3) Platí, že odevzdáním práce autor souhlasí se zveřejněním své práce podle tohoto zákona, bez ohledu na výsledek obhajoby. --------------------15) § 10 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).
*** ČÁST OSMÁ AKREDITACE Akreditace studijního programu § 78 (1) Studijní program podléhá akreditaci, kterou uděluje ministerstvo.
353
(2) Není-li studijní program akreditován, nelze k jeho studiu přijímat uchazeče, konat výuku, zkoušky ani přiznávat akademické tituly. (3) V rámci akreditace magisterského studijního programu se rozhoduje i o oprávnění přiznávat akademické tituly podle § 46 odst. 5. § 79 (1) Písemná žádost vysoké školy o akreditaci studijního programu obsahuje a) název vysoké školy, popřípadě její součásti, která bude studijní program uskutečňovat, b) součásti studijního programu podle § 44 odst. 2, c) doklady o personálním, finančním, materiálním a technickém a informačním zabezpečení studijního programu nejméně na standardní dobu studia, d) záměr rozvoje studijního programu, jeho odůvodnění a předpokládaný počet přijímaných uchazečů o studium, e) v případě studijního programu zdravotnického zaměření též stanovisko Ministerstva zdravotnictví, zda absolventi budou oprávněni vykonávat zdravotnické povolání.,19) f) v případě studijního programu zaměřeného na přípravu k výkonu regulovaného povolání též oznámení, že daný studijní program je zaměřen na přípravu k výkonu regulovaného povolání, a stanovisko příslušného uznávacího orgánu, zda absolventi budou připraveni odpovídajícím způsobem k výkonu tohoto povolání19a). (2) Ministerstvo neprodleně postoupí žádost Akreditační komisi, která ji posoudí do 120 dnů ode dne, kdy jí byla doručena. (3) Jsou-li případné nedostatky žádosti odstranitelné, vyzve Akreditační komise vysokou školu, aby je v přiměřené lhůtě odstranila, a posuzování přeruší. V případě, že vysoká škola vady ve stanovené lhůtě neodstraní, vydá Akreditační komise stanovisko na základě původních podkladů. (4) Po obdržení stanoviska Akreditační komise ministerstvo do 30 dnů rozhodne o udělení akreditace. Přitom přihlíží ke koncepci vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti vysoké školy a k hodnocení její činnosti. (5) Ministerstvo akreditaci neudělí, jestliže a) studijní program neodpovídá požadavkům uvedeným v části čtvrté tohoto zákona, b) studijní program není dostatečně zabezpečen po stránce personální, přístrojové a informační, c) uskutečňování studijního programu není finančně nebo materiálně a technicky zabezpečeno, d) vysoká škola neskýtá záruku řádného zajištění výuky, e) v žádosti byly uvedeny nesprávné údaje rozhodné pro akreditaci, f) Akreditační komise nevydala souhlasné stanovisko.
354
(6) Akreditační komise nevydá k žádosti o akreditaci studijního programu souhlasné stanovisko z důvodů uvedených v odstavci 5 písm. a) a b). Stanovisko akreditační komise musí obsahovat zdůvodnění v jakých konkrétních bodech nesplňuje studijní program důvody uvedené v odstavci 5 písm. a) a b). (7) Ministerstvo po dohodě s Akreditační komisí stanoví vyhláškou podrobnější obsah písemné žádosti o akreditaci studijního programu. (8) Zjistí-li ministerstvo, že skutečnosti uvedené v odůvodnění nevydání souhlasného stanoviska Akreditační komise neodpovídají skutečnosti nebo zákonu, může ministerstvo vyzvat Akreditační komisi k novému jednání k vydání stanoviska a odstranění nedostatků v odůvodnění. § 80 (1) Akreditace studijního programu se uděluje na dobu nejvýše deseti let, počítanou ode dne právní moci rozhodnutí. (2) Platnost akreditace lze i opakovaně prodloužit. Na řízení o prodloužení platnosti akreditace se přiměřeně vztahuje ustanovení § 79. (3) Během uskutečňování akreditovaného studijního programu může vysoká škola požádat o akreditaci jeho rozšíření. (4) Akreditace studijního programu zaniká oznámením vysoké školy o zrušení studijního programu. Akreditovaný studijní program lze zrušit, jestliže vysoká škola zajistí studentům možnost pokračovat ve studiu stejného nebo obdobného studijního programu na téže nebo jiné vysoké škole. § 81 (1) O akreditaci studijního programu může spolu s vysokou školou požádat též právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, zabývající se vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činností. (2) Spolu se žádostí o akreditaci předloží dohodu s vysokou školou o vzájemné spolupráci při uskutečňování studijního programu. Tato vysoká škola přijímá uchazeče o studium ve studijním programu a uděluje absolventům tohoto studijního programu příslušný akademický titul. Ve vysokoškolském diplomu je též uvedeno, kde byl studijní program uskutečňován. (3) O akreditaci studijního programu může právnická osoba podle odstavce 1 požádat též samostatně. Vydá-li Akreditační komise souhlasné stanovisko, ministerstvo vyzve příslušnou vysokou školu k uzavření dohody podle odstavce 2 a akreditaci udělí po uzavření této dohody. Odmítne-li vysoká škola dohodu uzavřít, sdělí toto rozhodnutí a jeho zdůvodnění do 30 dnů ministerstvu a Akreditační komisi.
355
(4) Na žádost o akreditaci studijního programu podle odstavců 1 až 3 se vztahuje § 79 přiměřeně. (5) Při společném uskutečňování doktorského studijního programu dohoda též stanoví zastoupení právnické osoby a vysoké školy v oborové radě. § 82 Akreditace habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem (1) Oprávnění vysoké školy nebo její součásti konat habilitační řízení nebo řízení ke jmenování profesorem v daném oboru podléhá akreditaci, kterou uděluje ministerstvo. (2) Písemná žádost vysoké školy o akreditaci obsahuje: a) název vysoké školy, popřípadě název součásti, na které bude řízení probíhat, b) obor habilitace nebo jmenování, c) údaje o vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti vysoké školy nebo její součásti v daném oboru, d) údaje o profesorech a dalších akademických pracovnících vyučujících a pěstujících daný nebo příbuzný obor na vysoké škole nebo její součásti, e) seznam členů vědecké rady vysoké školy, popřípadě její součásti. (3) Ustanovení § 79 odst. 2 a 3 platí pro akreditaci habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem obdobně. (4) Akreditační komise posoudí, zda skutečnosti doložené podle odstavce 2 písm. c) až e) vytvářejí předpoklady pro objektivní posouzení pedagogické a vědecké nebo umělecké kvalifikace uchazeče o jmenování docentem nebo profesorem, a vydá stanovisko k žádosti. (5) Ministerstvo rozhodne o udělení akreditace do 30 dnů po obdržení stanoviska Akreditační komise. Přitom přihlíží k dlouhodobému záměru veřejné vysoké školy nebo dlouhodobému záměru soukromé vysoké školy a k hodnocení činnosti vysoké školy. (6) Ministerstvo akreditaci neudělí, jestliže a) vysoká škola neskýtá záruku řádného provádění habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem, b) není akreditován doktorský studijní program, v jehož rámci se na vysoké škole nebo její součásti vyučuje obor habilitace nebo jmenování nebo alespoň jeho podstatná část, c) v žádosti byly uvedeny nesprávné údaje rozhodné pro akreditaci, d) Akreditační komise nevydala souhlasné stanovisko. (7) Výjimku z ustanovení odstavce 6 písm. b) může ministerstvo připustit v případě nově vznikajícího oboru. (8) Akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem se uděluje na dobu nejvýše deseti let, počítanou ode dne právní moci rozhodnutí.
356
Akreditační komise § 83 (1) Akreditační komise má dvacet jednoho člena. Předsedu, místopředsedu a členy Akreditační komise jmenuje na návrh ministra vláda. Ministr si před předložením návrhu vyžádá doporučení reprezentace vysokých škol, Rady pro výzkum a vývoj a Akademie věd České republiky a návrh s nimi projedná. (2) Členové Akreditační komise jsou jmenováni na dobu šesti let; jmenováni mohou být nejvýše na dvě funkční období. Při prvním jmenování členů Akreditační komise určí vláda jména jedné třetiny členů, jejichž funkční období skončí po dvou letech, a jedné třetiny členů, jejichž funkční období skončí po čtyřech letech. (3) Členem Akreditační komise může být jmenována pouze bezúhonná osoba, která je všeobecně uznávanou odbornou autoritou. (4) Funkce člena Akreditační komise je neslučitelná s funkcí rektora, prorektora nebo děkana. (5) Před uplynutím funkčního období může být člen Akreditační komise odvolán z funkce jen pro ztrátu bezúhonnosti, pro dlouhodobou neúčast na práci Akreditační komise nebo na vlastní žádost. (6) Členové Akreditační komise jsou při výkonu své funkce nezávislí. (7) Akreditační komise pro odbornou přípravu svých jednání může zřizovat poradní pracovní skupiny, jejichž složení musí odpovídat typu studijního programu, jeho formě a cíli studia; v případě akreditace habilitačního řízení nebo řízení ke jmenování profesorem oboru, pro který má být akreditace udělena, nebo oboru příbuznému. (8) Způsob jednání Akreditační komise a jejích pracovních skupin upraví statut Akreditační komise, který schvaluje vláda. Ministerstvo zveřejní vládou schválený statut vhodnou formou. (9) Činnost Akreditační komise materiálně a finančně zabezpečuje ministerstvo. (10) Podání k Akreditační komisi se činí prostřednictvím ministerstva. (11) Činnost členů Akreditační komise a jejích pracovních komisí je úkonem v obecném zájmu.4) Těmto osobám může být poskytnuta odměna a přísluší jim cestovní náhrady podle zvláštního předpisu.5) § 84 (1) Akreditační komise pečuje o kvalitu vysokoškolského vzdělávání a všestranně posuzuje vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost vysokých škol. K tomuto cíli zejména a) hodnotí činnost vysokých škol a kvalitu akreditovaných činností a zveřejňuje výsledky hodnocení,
357
b) posuzuje další záležitosti týkající se vysokého školství, které jí předloží ministr, a vydává k nim stanovisko. (2) Akreditační komise vydává stanovisko a) k žádostem o akreditaci studijních programů, b) k žádostem o oprávnění konat habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem, c) ke zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení fakulty veřejné vysoké školy, d) k udělení státního souhlasu pro právnickou osobu, která chce působit jako soukromá vysoká škola, e) k určení typu vysoké školy. § 85 (1) Zjistí-li Akreditační komise nedostatky při uskutečňování akreditovaných činností, doporučí vysoké škole nebo spolupracující právnické osobě, aby v přiměřené lhůtě zjednala nápravu. (2) V případě závažných nedostatků při uskutečňování studijního programu navrhne Akreditační komise ministerstvu podle povahy věci a) omezení akreditace spočívající v zákazu přijímat ke studiu daného studijního programu další uchazeče, nebo b) pozastavení akreditace spočívající v zákazu konat státní zkoušky a přiznávat akademické tituly, nebo c) odnětí akreditace. (3) V případě závažných nedostatků v habilitačním řízení nebo řízení ke jmenování profesorem navrhne Akreditační komise ministerstvu podle povahy věci akreditaci pozastavit nebo odejmout. (4) Akreditační komise navrhne ministerstvu akreditaci odejmout i v případě, že na straně vysoké školy, její součásti nebo spolupracující právnické osoby nastaly takové okolnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí žádosti o akreditaci. (5) Pominou-li důvody, pro které bylo učiněno opatření podle odstavce 2 písm. a) nebo b) nebo odstavce 3, Akreditační komise navrhne ministerstvu přijaté opatření zrušit. (6) Ministerstvo rozhodne do 120 dnů po obdržení návrhu Akreditační komise podle odstavců 2 až 5. § 86 (1) V případě, že akreditace studijního programu byla pozastavena nebo odňata, je povinností vysoké školy zajistit studentům možnost pokračovat ve studiu stejného nebo obdobného studijního programu na téže nebo jiné vysoké škole. (2) Pro splnění povinnosti podle odstavce 1 stanoví ministerstvo přiměřenou lhůtu.
358
ČÁST DEVÁTÁ STÁTNÍ SPRÁVA § 87 Působnost ministerstva Ministerstvo a) registruje vnitřní předpisy vysokých škol, b) vypracovává a zveřejňuje výroční zprávu o stavu vysokého školství a dlouhodobý záměr ministerstva (§ 18 odst. 4), c) projednává a vyhodnocuje dlouhodobé záměry veřejných vysokých škol a dlouhodobé záměry soukromých vysokých škol a jejich každoroční aktualizaci, d) rozděluje finanční prostředky ze státního rozpočtu z kapitoly školství vysokým školám a kontroluje jejich využití, e) kontroluje hospodaření veřejné vysoké školy; postupuje při tom podle zvláštního předpisu,20) f) uděluje státní souhlas podle § 39, g) rozhoduje o udělení akreditace studijních programů a o udělení akreditace habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem v daném oboru, h) jmenuje další členy zkušební komise podle § 53, i) sdružuje a využívá informace o uchazečích o přijetí ke studiu a o účastnících a absolventech celoživotního vzdělávání a informace z matriky studentů v souladu se zvláštními předpisy; při sdružování a využívání informací a při provádění statistických zjišťování je oprávněno samo, případně prostřednictvím jím pověřené osoby, využívat rodná čísla uchazečů o přijetí ke studiu ve studijním programu, osob přijatých ke studiu ve studijním programu, studentů studujících ve studijním programu, a osob, které přerušily nebo ukončily studium ve studijním programu, účastníků celoživotního vzdělávání a absolventů celoživotního vzdělávání, j) v souladu s tímto zákonem řídí vysoké školy při výkonu státní správy, k) plní úkoly nadřízeného správního orgánu vysokých škol ve správním řízení, l) přijímá opatření podle § 37, 38, 43 a 85, m) uznává zahraniční vysokoškolské vzdělání a kvalifikaci podle § 89 a 90, n) přiznává stipendia hrazená ze státního rozpočtu podle § 91, o) materiálně a finančně zabezpečuje činnost Akreditační komise, p) vyslovuje souhlas nebo se vyjadřuje k záležitostem uvedeným v § 95, q) poskytuje metodickou pomoc vysokým školám ve věcech přípravy statutů a dalších předpisů vysokých škol a fakult, vedení evidence studentů, statistického výkaznictví, knihovnictví, informačních systémů a zahraničních styků, r) uděluje věcné a finanční ocenění vynikajícím studentům, absolventům studia ve studijním programu a dalším osobám za mimořádné výsledky ve studiu a ve vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti,
359
s) informuje Ministerstvo zdravotnictví o vydání rozhodnutí o udělení akreditace studijnímu programu zdravotnického zaměření, ke kterému bylo vydáno stanovisko podle § 79 odst. 1 písm. e); akreditovaný studijní program zašle Ministerstvu zdravotnictví zároveň se zaslanou informací, t) poskytuje účelovou podporu z evropských fondů prostřednictvím státního rozpočtu právnickým a fyzickým osobám jako příjemcům, nebo spolupříjemcům, které na základě dohody uzavřené mezi těmito osobami řeší projekty zaměřené na vzdělávací činnost realizovanou na vysokých školách na základě vyhlášené veřejné soutěže, u) stanovuje část účelové podpory z evropských fondů, kterou je příjemce povinen poskytnout spolupříjemci podle písmene t). Při poskytnutí účelové podpory se nepostupuje podle zvláštního předpisu20a). § 88 Matrika studentů (1) Vysoká škola vede matriku studentů. Matrika studentů slouží k evidenci o studentech a k rozpočtovým a statistickým účelům. (2) Do matriky studentů se zaznamenává jméno, příjmení, rodné číslo, stav a trvalý pobyt studenta, u cizinců též datum narození, pohlaví, bydliště v České republice a státní občanství. (3) V matrice studentů jsou o jednotlivých studentech vedeny zejména údaje o a) zápisu do studia, b) předchozím vzdělání, c) studijním programu, studijním oboru, formě studia, d) zápisu do vyššího ročníku nebo dalšího bloku, e) složené státní zkoušce a uděleném akademickém titulu, f) přerušení studia, g) ukončení studia. Strukturu informační věty provozované databáze a její technické podmínky stanoví ministerstvo po projednání s vysokou školou. (4) Záznamy do matriky studentů mohou provádět pouze zaměstnanci vysoké školy zvlášť k tomu pověření; záznamy podle odstavce 3 písm. a) a c) až g) se provedou neprodleně po rozhodné události. Matrika studentů a doklady o rozhodných událostech jsou archiválie; při jejich archivování a vystavování výpisů a opisů se postupuje podle zvláštních předpisů.21) (5) Vysoká škola sdělí tomu, kdo osvědčil právní zájem, příslušný údaj z matriky studentů. Uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace § 89 (1) Na žádost absolventa zahraniční vysoké školy vydá osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání nebo jeho části v České republice: 360
a) ministerstvo, jestliže je Česká republika vázána mezinárodní smlouvou se zemí, kde je zahraniční vysoká škola zřízena a uznána, a ministerstvo je touto smlouvou k uznání zmocněno, b) v ostatních případech veřejná vysoká škola, která uskutečňuje obsahově obdobný studijní program. (2) V pochybnostech určí příslušnost veřejné vysoké školy ministerstvo nebo rozhodne o uznání vysokoškolského vzdělání nebo jeho části samo. (3) Veřejná vysoká škola vydá osvědčení na základě znalosti úrovně zahraniční vysoké školy nebo na základě rozsahu znalostí a dovedností osvědčených vysokoškolskou kvalifikací. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně pro jednotlivou zkoušku vykonanou na vysoké škole v zahraničí, nejde-li o společný studijní program s vysokou školou podle tohoto zákona. § 90 (1) Ve věcech uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace veřejnou vysokou školou rozhoduje rektor. (2) Podkladem pro uznání je originál nebo úředně ověřená kopie diplomu, vysvědčení nebo obdobného dokladu vydaného zahraniční vysokou školou, případně originál nebo úředně ověřená kopie dodatku k diplomu a doplňující informace o tom, že studijní program uskutečňovala instituce oprávněná poskytovat vzdělání srovnatelné s vysokoškolským vzděláním podle tohoto zákona, a o náplni vysokoškolského studia v zahraničí. V případě potřeby se připojí úředně ověřený překlad těchto dokladů. (3) Pravost podpisů a otisků razítek na originálech dokladů musí být ověřena ministerstvem zahraničních věcí státu, v němž má sídlo vysoká škola, která doklad vydala, nebo příslušným cizozemským orgánem a příslušným zastupitelským úřadem České republiky, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak. (3) Veřejná vysoká škola nebo ministerstvo může požadovat, aby pravost podpisů a otisků razítek na originálech dokladů byla ověřena ministerstvem zahraničních věcí státu, v němž má sídlo vysoká škola, která doklad vydala, nebo příslušným cizozemským orgánem a příslušným zastupitelským úřadem České republiky, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. (4) Jde-li o osobu, které byla v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie poskytnuta mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany21a) nebo na kterou je třeba na základě mezinárodních závazků České republiky pohlížet jako na uprchlíka nebo vyhnance nebo osobu v podobné situaci jako uprchlíci, lze předložení dokladu uvedeného v odstavci 2 a ověření pravosti podle odstavce 3 nahradit čestným prohlášením takovéto osoby o skutečnostech jinak prokazovaných takovýmto dokladem nebo ověřením. (5) Zjistí-li veřejná vysoká škola nebo podle § 89 odst. 2 ministerstvo, že jsou studijní programy po jejich srovnání v podstatných rysech odlišné, žádost o uznání zamítne. § 91 361
Stipendia (1) Studentům vysoké školy mohou být přiznána stipendia. (2) Stipendia hrazená z dotace nebo z příspěvku mohou být studentům přiznána a) za vynikající studijní výsledky, b) za vynikající vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí výsledky přispívající k prohloubení znalostí, c) v případě tíživé sociální situace studenta, d) v případech zvláštního zřetele hodných. (3) Stipendium podle odstavce 2 písm. c) se přiznává též studentům, kteří mají nárok na přídavek na dítě ve zvýšené výměře podle zvláštního předpisu21a) a činí měsíčně nejméně násobek tohoto přídavku na dítě. Stipendium se přiznává po standardní dobu studia na deset měsíců v akademickém roce. Nárok na stipendium prokazuje student písemným oznámením o přiznání přídavku na dítě úřadem státní sociální podpory, který o přídavku rozhoduje. Násobek přídavku na dítě stanoví nařízení vlády. (4) Stipendia hrazená z dotace nebo z příspěvku mohou být přiznána též a) na podporu studia v zahraničí, b) na podporu studia v České republice, c) studentům doktorských studijních programů. (5) Stipendia přiznává studentům vysoká škola nebo fakulta podle stipendijního řádu. (6) Ministerstvo přiznává stipendia za podmínek stanovených v odstavcích 2 a 4 podle programů vyhlašovaných ministrem, s přihlédnutím k závazkům z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. ----------------------------------------4) § 124 odst. 1 a 2 zákoníku práce . 5) Zákon č. 119/1992 Sb. , o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. 19) § 53 zákona č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb. 19a) Zákon č.18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 20) Zákon ČNR č. 552/1991 Sb. , o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb. 20a) Zákon č. 40/2004 Sb. , o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. 21) Zákon ČNR č. 97/1974 Sb. , o archivnictví, ve znění zákona ČNR č. 343/1992 Sb. Směrnice Ministerstva vnitra ČSR č. 7/1975 Ú.v. ČSR, o využívání archiválií, reg. částka 24/1975 Sb., ve znění zákona ČNR č. 343/1992 Sb. 21a) § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 21a) Zákon č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo
362
osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany.
*** ČÁST PATNÁCTÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 98 (1) Studijní obory, v nichž vysoké školy uskutečňují podle dosavadních předpisů obsahově ucelenou část vysokoškolského studia, vysokoškolské studium a postgraduální studium a jsou uvedeny v jejich statutech, se stávají studijními programy podle tohoto zákona a jsou akreditovány na dobu čtyř let s tím, že: a) ucelená část vysokoškolského studia podle § 21 zákona č. 172/1990 Sb. , o vysokých školách, je považována za bakalářský studijní program podle tohoto zákona, b) vysokoškolské studium podle § 18 zákona č. 172/1990 Sb. je považováno za magisterský studijní program podle tohoto zákona, c) postgraduální studium podle § 22 zákona č. 172/1990 Sb. je považováno za doktorský studijní program podle tohoto zákona. (2) Oprávnění udělovat akademické tituly podle § 46 odst. 5 mají vysoké školy a fakulty pouze v oborech, ve kterých mohou uskutečňovat postgraduální studium na základě rozhodnutí ministerstva podle § 41 zákona č. 172/1990 Sb. (3) Dosavadní oprávnění vysokých škol a fakult konat ve stanovených oborech habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem zanikají dnem 1. července 1999. Pokud však rektor v této lhůtě podá ministerstvu žádost podle § 82 odst. 2, zůstává do rozhodnutí ministerstva v platnosti stávající oprávnění konat habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem ve stanovených oborech. § 99 (1) Akademicko-vědecký titul "doktor" a titul "bakalář" přiznané podle zákona č. 172/1990 Sb. se považují za akademické tituly "doktor" a "bakalář" podle tohoto zákona. (2) Akademický titul "inženýr", který získali podle § 21 zákona č. 172/1990 Sb. absolventi technických vysokých škol v oboru architektura, se nahrazuje akademickým titulem "inženýr architekt" (ve zkratce "Ing. arch." uváděné před jménem). Osvědčení o nahrazení tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. (3) Titul "bakalář", který získali podle § 21 zákona č. 172/1990 Sb. absolventi obsahově ucelené části vysokoškolského studia uměleckých vysokých škol, se nahrazuje akademickým titulem "bakalář umění" (ve zkratce "BcA." uváděné před jménem). Osvědčení o nahrazení tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. (4) Akademický titul "magistr", který získali podle § 21 zákona č. 172/1990 Sb. absolventi uměleckých vysokých škol, se nahrazuje akademickým titulem "magistr umění"
363
(ve zkratce "MgA." uváděné před jménem). Osvědčení o nahrazení tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. (5) Absolventi vysokých škol, kteří získali podle § 21 odst. 2 a § 43 odst. 2 zákona č. 172/1990 Sb. akademický titul "magistr" s výjimkou absolventů uvedených v odstavci 9, mohou vykonat v téže oblasti studia státní rigorózní zkoušku a získat akademický titul podle § 46 odst. 5. (6) Absolventi univerzitních vysokých škol, kteří získali podle § 21 odst. 2 zákona č. 172/1990 Sb. v oboru ekonomie akademický titul "magistr", mohou požádat o nahrazení tohoto titulu akademickým titulem "inženýr" (ve zkratce "Ing."). Osvědčení o nahrazení tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. (7) Akademické tituly podle § 21 odst. 2 zákona č. 172/1990 Sb. mají právo užívat i absolventi vojenských vysokých škol, kteří ukončili studium přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud jim nebyl přiznán akademický titul, stavovské označení nebo jiný titul absolventa vysoké školy podle dřívějších předpisů. Osvědčení o přiznání tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. (8) Ustanovení odstavce 7 se nevztahuje na absolventy Vojenské politické akademie. (9) Absolventům postgraduálního studia, kteří získali podle § 21 odst. 2 , § 43 odst. 2 a § 22 zákona č. 172/1990 Sb. akademický titul "magistr" a akademicko-vědecký titul "doktor", se přiznávají akademické tituly podle § 46 odst. 5 tohoto zákona. Osvědčení o přiznání těchto akademických titulů jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. (10) Absolventi postgraduálního studia, kteří získali podle § 22 zákona č. 172/1990 Sb. akademicko-vědecký titul "doktor", mohou požádat příslušnou vysokou školu o nahrazení zkratky "Dr." zkratkou "Ph. D.", v oblasti teologie zkratkou "Th. D.". Osvědčení o nahrazení zkratky akademicko-vědeckého titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. (11) Akademický titul "doktor" (ve zkratce "Ph.D." uváděné za jménem) se přiznává absolventům lékařského a veterinárního studia, kteří ukončili studium podle § 22 zákona č. 172/1990 Sb. Osvědčení o přiznání tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. § 100 (1) Vědecká výchova vedoucí k udělení vědecké hodnosti "kandidát věd" (ve zkratce "CSc.") již nebude po dni nabytí účinnosti tohoto zákona zahajována. Účastníci vědecké výchovy, kteří ji zahájili podle dosavadních předpisů, mohou vědeckou výchovu ukončit podle těchto předpisů s tím, že obhajoby kandidátských disertačních prací se ukončí nejpozději do 31. prosince 2001. (2) Účastníci vědecké výchovy mohou být na vlastní žádost přijati ke studiu v doktorském studijním programu. Při přijetí a studiu se přihlíží k dosavadnímu průběhu vědecké výchovy a vykonaným kandidátským zkouškám. § 101
364
(1) Veřejnými vysokými školami jsou vysoké školy uvedené v příloze č. 1, vojenskými a policejními vysokými školami jsou vojenské a policejní vysoké školy uvedené v příloze č. 2. (2) Vysoké školy uvedené v odstavci 1 předloží k registraci vnitřní předpisy upravené podle tohoto zákona do 1. července 1999. (3) Platnost jmenování nebo volby akademických funkcionářů a jejich funkční období zůstávají tímto zákonem nedotčeny. (4) Studenti studující na vysokých školách uvedených v příloze č. 1 a v příloze č. 2 ke dni 1. ledna 1999 jsou studenty podle tohoto zákona. Vysoké školy jsou povinny zápis těchto studentů do matriky studentů provést do 1. března 1999. (5) Dnem 1. ledna 1999 přechází do práva hospodaření ministerstva majetek státu, ke kterému k tomuto dni příslušelo právo hospodaření vysokých škol uvedených v příloze č. 1. Ministerstvo písemně může rozhodnout po dohodě s veřejnou vysokou školou o přechodu tohoto majetku do vlastnictví příslušné veřejné vysoké školy; na žádost veřejné vysoké školy tak rozhodne vždy, jde-li o majetek potřebný k zajištění vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti při uskutečňování akreditovaných studijních programů. Rozhodnutí musí obsahovat název a sídlo veřejné vysoké školy, vymezení převáděného majetku a závazků k tomuto majetku a den, kdy majetek a závazky k tomuto majetku přecházejí na veřejnou vysokou školu. Na toto rozhodnutí se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. (6) Na majetek, který přešel dnem 1. ledna 1999 do práva hospodaření ministerstva podle odstavce 5, a na vlastní majetek veřejné vysoké školy se nevztahují obecné předpisy o konkursu a vyrovnání.13) (7) Práva a závazky fakult, které jsou ke dni 1. ledna 1999 součástí vysokých škol uvedených v příloze č. 1 a v příloze č. 2, přecházejí na příslušnou vysokou školu. § 102 Akademické tituly, stavovská označení a ostatní tituly absolventů vysokých škol přiznané podle dřívějších předpisů s výjimkami uvedenými v § 99 zůstávají nedotčeny. Vědecké hodnosti "kandidát věd" (ve zkratce "CSc.") a "doktor věd" (ve zkratce "DrSc.") udělené podle dřívějších předpisů zůstávají nedotčeny. § 103 (1) Nově zřízená veřejná vysoká škola a vojenská a policejní vysoká škola je povinna ustavit své orgány do dvou let ode dne zřízení. Do doby ustavení jednotlivých orgánů uvedených v § 7 vykonávají v nezbytném rozsahu jejich působnost osoby pověřené ministrem. (2) Nově zřízená fakulta je povinna ustavit své orgány do jednoho roku ode dne zřízení. Do doby ustavení jednotlivých orgánů uvedených v § 25 vykonává v nezbytném rozsahu jejich působnost osoba pověřená rektorem.
365
(3) U nově zřízeného vysokoškolského ústavu vykonává do doby ustavení jednotlivých orgánů uvedených v § 34 v nezbytném rozsahu jejich působnost osoba pověřená rektorem. § 104 Do doby jmenování členů, předsedy a místopředsedy Akreditační komise podle § 83 vykonávají tyto funkce členové akreditační komise zřízené podle § 17 zákona č. 172/1990 Sb. a nařízení vlády České republiky č. 350/1990 Sb., o akreditační komisi. § 105 Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se v řízení ve věcech upravených tímto zákonem podle obecných předpisů o správním řízení.26) § 106 (1) Ustanovení tohoto zákona se použijí, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak. (2) Pro účely tohoto zákona se za členský stát Evropské unie považuje rovněž jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Švýcarská konfederace. § 107 Veřejné vysoké školy uvedou své majetkové poměry do souladu s tímto zákonem do 31. prosince 1999. § 107a Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem financí vydá prováděcí předpis k provedení § 18a odst. 7. -----------------------------------------26) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
***
366
(K části čtrnácté návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 158/2006, zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2005 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 624/2006 Sb. a zákona 217/2007 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) *** Vzdělávací programy §3 Systém vzdělávacích programů (1) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") zpracovává Národní program vzdělávání, projednává jej s vybranými odborníky z vědy a praxe, s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a s kraji a předkládá jej vládě k projednání. Vláda předkládá Národní program vzdělávání Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu ke schválení. Národní program vzdělávání rozpracovává cíle vzdělávání stanovené tímto zákonem a vymezuje hlavní oblasti vzdělávání, obsahy vzdělávání a prostředky, které jsou nezbytné k dosahování těchto cílů. Národní program vzdělávání ministerstvo zveřejňuje vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup. (2) Pro každý obor vzdělání v základním a středním vzdělávání a pro předškolní, základní umělecké a jazykové vzdělávání se vydávají rámcové vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání; jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích programů, hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků, tvorbu a posuzování učebnic a učebních textů a dále závazným základem pro stanovení výše finančních prostředků přidělovaných podle § 160 až 162. (3) Vzdělávání v jednotlivé škole a školském zařízení se uskutečňuje podle školních vzdělávacích programů. (4) Vyšší odborné vzdělávání v každém oboru vzdělání v jednotlivé vyšší odborné škole se uskutečňuje podle vzdělávacího programu akreditovaného podle § 104 až 106. (5) Soustavu oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání a podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání stanoví vláda nařízením po projednání s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a kraji.
§4 Rámcové vzdělávací programy (1) Rámcové vzdělávací programy stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, a to všeobecného a odborného podle zaměření daného oboru vzdělání, jeho organizační uspořádání, profesní profil, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání a zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů, jakož i podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a nezbytné materiální, personální a organizační podmínky a podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví. Podmínky ochrany zdraví pro uskutečňování vzdělávání stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví. (2) Rámcové vzdělávací programy musí odpovídat nejnovějším poznatkům: a) vědních disciplín, jejichž základy a praktické využití má vzdělávání zprostředkovat, a b) pedagogiky a psychologie o účinných metodách a organizačním uspořádání vzdělávání přiměřeně věku a rozvoji vzdělávaného. Podle těchto hledisek budou rámcové vzdělávací programy také upravovány. Tvorbu a oponenturu rámcových vzdělávacích programů zajišťují příslušná ministerstva prostřednictvím odborníků vědy a praxe, včetně pedagogiky a psychologie. (3) Rámcové vzdělávací programy vydává ministerstvo po projednání s příslušnými ministerstvy. Rámcové vzdělávací programy pro zdravotnické obory vydává ministerstvo po projednání s Ministerstvem zdravotnictví. Rámcové vzdělávací programy pro obory vzdělání ve školách v působnosti Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti vydávají tato ministerstva po projednání s ministerstvem. Rámcové vzdělávací programy zaměřené na přípravu k výkonu regulovaného povolání vydává ministerstvo po projednání s příslušným uznávacím orgánem1). Rámcové vzdělávací programy pro odborné vzdělávání projednají ministerstva před jejich vydáním s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a kraji. (4) Rámcové vzdělávací programy je možné v závažných případech měnit, a to s účinností nejdříve od začátku následujícího školního roku, pokud nejde o změny vyplývající z platných právních předpisů. V takovém případě ministerstvo, které rámcový vzdělávací program vydalo, zveřejní změnu s dostatečným časovým předstihem. (5) Rámcové vzdělávací programy a jejich změny zveřejňují ministerstva, která je vydala, vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup. §5 Školní vzdělávací programy (1) Školní vzdělávací program pro vzdělávání, pro nějž je podle § 3 odst. 2 vydán rámcový vzdělávací program, musí být v souladu s tímto rámcovým vzdělávacím programem; obsah vzdělávání může být ve školním vzdělávacím programu uspořádán do předmětů nebo jiných ucelených částí učiva (například modulů).
368
(2) Školní vzdělávací program pro vzdělávání, pro nějž není vydán rámcový vzdělávací program, stanoví zejména konkrétní cíle vzdělávání, délku, formy, obsah a časový plán vzdělávání, podmínky přijímání uchazečů, průběhu a ukončování vzdělávání, včetně podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, označení dokladu o ukončeném vzdělání, pokud bude tento doklad vydáván. Dále stanoví popis materiálních, personálních a ekonomických podmínek a podmínek bezpečnosti práce a ochrany zdraví, za nichž se vzdělávání v konkrétní škole nebo školském zařízení uskutečňuje. (3) Školní vzdělávací program vydává ředitel školy nebo školského zařízení. Školní vzdělávací program ředitel školy nebo školského zařízení zveřejní na přístupném místě ve škole nebo školském zařízení; do školního vzdělávacího programu může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno. §6 Vzdělávací program pro vyšší odborné vzdělávání (1) Vzdělávací program pro vyšší odborné vzdělávání stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a obsah vzdělávání a jeho organizační uspořádání, profil absolventa vzdělávacího programu, vyučovací jazyk, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání, jakož i podmínky pro vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a podmínky materiální, personální a organizační, podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví a podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání. (2) Vzdělávací program akreditovaný podle § 104 až 106 ředitel školy zveřejní na přístupném místě ve škole; do vzdělávacího programu může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno. (3) Vzdělávací program akreditovaný podle § 104 až 106 je závazný pro hodnocení vyšší odborné školy a výsledků vzdělávání studentů a dále podkladem pro stanovení výše finančních prostředků přidělovaných podle § 160 až 162. Vzdělávací soustava, školy a školská zařízení a jejich právní postavení §7 Vzdělávací soustava, školy a školská zařízení (1) Vzdělávací soustavu tvoří školy a školská zařízení podle tohoto zákona. (2) Škola uskutečňuje vzdělávání podle vzdělávacích programů uvedených v § 3. (3) Druhy škol jsou mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem typy škol podle jejich zaměření pro účely jejich označování.
369
(4) Školské zařízení poskytuje služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí, nebo zajišťuje ústavní a ochrannou výchovu anebo preventivně výchovnou péči 1) 1a) (dále jen "školské služby"). Školské zařízení uskutečňuje vzdělávání podle školního vzdělávacího programu uvedeného v § 5 odst. 2. (5) Druhy školských zařízení jsou školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, školská účelová zařízení, výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování a školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Členění školských zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči stanoví zvláštní právní předpis.1) 1a) (6) Podmínkou výkonu činnosti školy nebo školského zařízení je zápis do školského rejstříku. (7) Ve školách a školských zařízeních zajišťují vzdělávání pedagogičtí pracovníci.2) ------------------------------------
1) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 1) 1a) Zákon č. 109/2002 Sb. , o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. 2) Zákon č. 563/2004 Sb. , o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.
*** Dokumentace škol a školských zařízení § 28 (1) Školy a školská zařízení vedou podle povahy své činnosti tuto dokumentaci: a) rozhodnutí o zápisu do školského rejstříku a o jeho změnách a doklady uvedené v § 147, b) evidenci dětí, žáků nebo studentů (dále jen "školní matrika"), c) doklady o přijímání dětí, žáků, studentů a uchazečů ke vzdělávání, o průběhu vzdělávání a jeho ukončování, d) vzdělávací programy podle § 4 až 6, e) výroční zprávy o činnosti školy, zprávy o vlastním hodnocení školy, f) třídní knihu, která obsahuje průkazné údaje o poskytovaném vzdělávání a jeho průběhu, g) školní řád nebo vnitřní řád, rozvrh vyučovacích hodin, h) záznamy z pedagogických rad, i) knihu úrazů a záznamy o úrazech dětí, žáků a studentů, popřípadě lékařské posudky, j) protokoly a záznamy o provedených kontrolách a inspekční zprávy,
370
k) personální a mzdovou dokumentaci, hospodářskou dokumentaci a účetní evidenci15) a další dokumentaci stanovenou zvláštními právními předpisy.16) (2) Školní matrika školy podle povahy její činnosti obsahuje tyto údaje o dítěti, žákovi nebo studentovi: a) jméno a příjmení, rodné číslo, státní občanství, místo narození a místo trvalého pobytu, b) údaje o předchozím vzdělávání, včetně dosaženého stupně vzdělání, c) obor, formu a délku vzdělávání, jde-li o střední a vyšší odbornou školu, d) datum zahájení vzdělávání ve škole, e) údaje o průběhu a výsledcích vzdělávání ve škole, vyučovací jazyk, f) údaje o tom, zda je dítě, žák nebo student zdravotně postižen, včetně údaje o druhu postižení, nebo zdravotně znevýhodněn; popřípadě údaj o tom, zda je dítě, žák nebo student sociálně znevýhodněn, pokud je škole tento údaj zákonným zástupcem dítěte nebo nezletilého žáka nebo zletilým žákem či studentem poskytnut, g) údaje o zdravotní způsobilosti ke vzdělávání a o zdravotních obtížích, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání, h) datum ukončení vzdělávání ve škole; údaje o zkoušce, jíž bylo vzdělávání ve střední nebo vyšší odborné škole ukončeno, i) jméno a příjmení zákonného zástupce, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a adresu pro doručování písemností, telefonické spojení. (3) Školní matrika školského zařízení podle povahy jeho činnosti obsahuje tyto údaje o dítěti, žákovi nebo studentovi: a) jméno a příjmení, rodné číslo, státní občanství a místo trvalého pobytu, b) datum zahájení a ukončení školské služby nebo vzdělávání, c) údaje o zdravotní způsobilosti, popřípadě o zdravotních obtížích, které by mohly mít vliv na poskytování školské služby nebo vzdělávání, d) údaje o tom, zda je dítě, žák nebo student zdravotně postižen, včetně údaje o druhu postižení, nebo zdravotně znevýhodněn; popřípadě údaj o tom, zda je dítě, žák nebo student sociálně znevýhodněn, pokud je škole tento údaj zákonným zástupcem dítěte nebo nezletilého žáka nebo zletilým žákem či studentem poskytnut, e) označení školy, v níž se dítě, žák nebo student vzdělává, f) jméno a příjmení zákonného zástupce, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a adresu pro doručování písemností, telefonické spojení. (4) Záznam nebo změna údaje ve školní matrice se provede neprodleně po rozhodné události. Při vedení dokumentace a školní matriky a při zpracování osobních údajů dětí, žáků a studentů postupují školy a školská zařízení podle zvláštního právního předpisu. 17) Školy a školská zařízení jsou údaje z dokumentace a údaje ze školní matriky oprávněny poskytovat osobám, které svůj nárok prokáží oprávněním stanoveným tímto nebo zvláštním zákonem.18) 371
(5) Ministerstvo, popřípadě jím zřízená organizace, sdružuje pro statistické účely a plnění dalších povinností podle tohoto zákona údaje z dokumentace škol a školských zařízení a ze školních matrik s výjimkou údajů uvedených v odstavci 2 písm. g) a i) a odstavci 3 písm. c) a f); údaje uvedené v odstavci 2 písm. f) a odstavci 3 písm. d) se sdružují pouze v anonymizované podobě. Školy a školská zařízení zřizované obcí nebo svazkem obcí předávají tyto údaje prostřednictvím obecního úřadu obce s rozšířenou působností krajskému úřadu; krajský úřad předává tyto údaje ministerstvu, popřípadě jím zřízené organizaci. Ostatní školy a školská zařízení, s výjimkou škol a školských zařízení zřizovaných ministerstvem, předávají tyto údaje prostřednictvím krajského úřadu ministerstvu, popřípadě jím zřízené organizaci. Při předávání a zpracování údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školních matrik postupují orgány státní správy a samosprávy podle zvláštního právního předpisu.17) (6) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podmínky, rozsah, formu a způsob vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a rozsah, formu, způsob a termíny předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky příslušnému orgánu státní správy ve školství a jeho prostřednictvím ministerstvu, popřípadě jím zřízené organizaci. (7) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem formu a obsah platných tiskopisů vysvědčení, výpisů z vysvědčení, výučních listů a diplomů o absolutoriu. Na vysvědčeních, výučních listech a diplomech o absolutoriu se vždy uvádí rodné číslo žáka nebo studenta, bylo-li mu přiděleno. Vysvědčení, diplomy o absolutoriu a výuční listy jsou opatřeny státním znakem České republiky19) a jsou veřejnou listinou. (8) Na vysvědčení, výučním listu nebo na diplomu o absolutoriu není přípustné provádět opravy zápisu. Podpisy na vysvědčeních, výučních listech a diplomech o absolutoriu musí být originální. Školy vydávají stejnopisy a opisy vysvědčení, výučních listů a diplomů o absolutoriu; za vystavení tohoto stejnopisu či opisu lze požadovat úhradu vynaložených nákladů, jejíž výše nesmí překročit 100 Kč. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podmínky pro vydávání stejnopisů a opisů vysvědčení, výučních listů a diplomů o absolutoriu. (9) Školy vedou evidenci tiskopisů vysvědčení, která jsou dokladem o dosaženém stupni vzdělání, výučních listů a diplomů o absolutoriu. (10) Ukládání dokumentace upravují zvláštní právní předpisy.20) -----------------15) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 16) Například § 50 a 52 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. 17) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 18) Například § 8 trestního řádu, § 47 odst. 1 a 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, § 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. 19) Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. 20) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 117/1974 Sb., kterou se stanoví kritéria pro posuzování písemností jako archiválií a
372
podrobnosti skartačního řízení.
*** ČÁST TŘETÍ POVINNOST ŠKOLNÍ DOCHÁZKY A ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ HLAVA I POVINNOST ŠKOLNÍ DOCHÁZKY § 36 Plnění povinnosti školní docházky (1) Školní docházka je povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku (dále jen "povinná školní docházka"). (2) Povinná školní docházka se vztahuje na státní občany České republiky, dále na občany jiného členského státu Evropské unie a jejich rodinné příslušníky, kteří na území České republiky pobývají na základě zvláštního pobytového povolení,23) a dále na jiné cizince, kteří mají na území České republiky trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dlouhodobá víza,24) a azylanty, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníky řízení o udělení mezinárodní ochrany.11) (3) Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad; dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od počátku školního roku do konce roku kalendářního, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li tělesně i duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. (4) Zákonný zástupce je povinen přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce, a to v době od 15. ledna do 15. února kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku. (5) Žák plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu (§ 178 odst. 2), v němž má žák místo trvalého pobytu (dále jen "spádová škola"), pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou než spádovou školu. Pokud je dítě přijato na jinou než spádovou školu, oznámí ředitel této školy tuto skutečnost řediteli školy spádové, a to nejpozději do konce března kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku. (6) Žák umístěný ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené při tomto školském zařízení nebo v základní škole zřízené obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu, v němž má sídlo příslušné školské zařízení, popřípadě v jiné škole zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí. (7) Ředitel spádové školy je povinen přednostně přijmout žáky s místem trvalého pobytu v příslušném školském obvodu a žáky umístěné v tomto obvodu ve školském
373
zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči, a to do výše povoleného počtu žáků uvedené ve školském rejstříku. § 37 Odklad povinné školní docházky (1) Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku. (2) Při zápisu do prvního ročníku základní škola informuje zákonného zástupce dítěte o možnosti odkladu povinné školní docházky. (3) Pokud se u žáka v prvním roce plnění povinné školní docházky projeví nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost k plnění povinné školní docházky, může ředitel školy se souhlasem zákonného zástupce žákovi dodatečně v průběhu prvního pololetí školního roku odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující školní rok. (4) Pokud ředitel školy rozhodne o odkladu povinné školní docházky podle odstavce 1 nebo 3, doporučí zároveň zákonnému zástupci dítěte vzdělávání dítěte v přípravné třídě základní školy nebo v posledním ročníku mateřské školy, pokud lze předpokládat, že toto vzdělávání vyrovná vývoj dítěte. § 38 Plnění povinné školní docházky v zahraničí nebo v zahraniční škole na území České republiky (1) Žák může plnit povinnou školní docházku také a) ve škole mimo území České republiky, b) ve škole zřízené při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky, c) ve škole zřízené na území České republiky právnickou osobou se sídlem mimo území České republiky nebo fyzickou osobou, která je cizím státním občanem, a nezapsané do školského rejstříku, v níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky. (2) Pokud žák nemůže v zahraničí plnit povinnou školní docházku způsobem uvedeným v odstavci 1 písm. a) nebo b), plní povinnou školní docházku formou individuální výuky. (3) Žák, který plní povinnou školní docházku způsobem uvedeným v odstavci 1 nebo 2, je zároveň žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané ve školském rejstříku, kterou zvolil zákonný zástupce žáka.
374
(4) Zákonný zástupce žáka je povinen oznámit řediteli školy uvedené v odstavci 3 předpokládanou dobu plnění povinné školní docházky způsobem uvedeným v odstavci 1 nebo 2, popřípadě adresu místa pobytu žáka v zahraničí a adresu školy v zahraničí. Zákonný zástupce žáka je povinen přihlásit žáka do školy uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo b) nejpozději do dvou týdnů po příjezdu žáka do země pobytu. (5) Žáci, kteří plní povinnou školní docházku ve škole uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo c) a způsobem uvedeným v odstavci 2, konají zkoušky z vybraných předmětů ve škole uvedené v odstavci 3 nebo ve škole při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky. (6) Ustanovení odstavců 3 až 5 se nevztahují na občany jiného členského státu Evropské unie a jejich rodinné příslušníky, kteří na území České republiky pobývají na základě povolení k přechodnému pobytu, a jiné cizince, kteří mají na území České republiky přechodný pobyt na dlouhodobá víza, pokud plní povinnou školní docházku ve škole uvedené v odstavci 1 písm. c). (7) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem výčet předmětů, podmínky pro konání, způsob, obsah a náležitosti zkoušek podle odstavce 5, podmínky pro poskytování učebnic a učebních textů žákům, kteří plní povinnou školní docházku podle odstavce 1, a pro zařazování těchto žáků do příslušných ročníků základního vzdělávání. § 39 Plnění povinné školní docházky ve střední škole (1) Žák, který byl v průběhu plnění povinné školní docházky přijat ke střednímu vzdělávání, pokračuje v plnění povinné školní docházky ve střední škole. (2) Na žádost zákonného zástupce žáka nebo po dohodě s ním převede ředitel střední školy žáka, který plní povinnou školní docházku ve střední škole, do odpovídajícího ročníku spádové základní školy, popřípadě do jiné základní školy, kterou zvolil zákonný zástupce, a to se souhlasem ředitele této školy. Jiný způsob plnění povinné školní docházky § 40 Druhy jiného způsobu plnění povinné školní docházky Jiným způsobem plnění povinné školní docházky se rozumí a) individuální vzdělávání, které se uskutečňuje bez pravidelné účasti ve vyučování ve škole (dále jen "individuální vzdělávání"), b) vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením. § 41 Individuální vzdělávání (1) O povolení individuálního vzdělávání žáka rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka. Individuální vzdělávání lze povolit pouze žákovi prvního stupně základní školy.
375
(2) Žádost zákonného zástupce o individuální vzdělávání musí obsahovat a) jméno a příjmení, rodné číslo a místo trvalého pobytu žáka, a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno a místo trvalého pobytu žáka nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, b) uvedení období, ročníku, popřípadě pololetí, kdy má být žák individuálně vzděláván, c) důvody pro individuální vzdělávání žáka, d) popis prostorového a materiálně technického zabezpečení vzdělávání a podmínek ochrany zdraví individuálně vzdělávaného žáka, e) doklady osvědčující splnění vzdělání osoby, která bude žáka individuálně vzdělávat, f) seznam učebnic a učebních textů, které budou ve výuce užívány, pokud nejde o učebnice uvedené v § 27 odst. 1, g) další skutečnosti, které mají vliv na průběh vzdělávání žáka, h) vyjádření školského poradenského zařízení. (3) Ředitel školy individuální vzdělávání povolí, pokud a) jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání, b) jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka, c) osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou, d) jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat. (4) Individuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níž byl přijat k plnění povinné školní docházky. (5) Nelze-li individuálně vzdělávaného žáka hodnotit na konci příslušného pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení pololetí. (6) Pokud má zákonný zástupce pochybnosti o správnosti hodnocení žáka, může do 8 dnů od konání zkoušek písemně požádat ředitele školy o přezkoušení žáka; byl-li zkoušejícím žáka ředitel školy, krajský úřad. Pokud ředitel školy nebo krajský úřad žádosti vyhoví, nařídí komisionální přezkoušení žáka. (7) Ředitel školy zruší povolení individuálního vzdělávání a) pokud nejsou zajištěny dostatečné podmínky ke vzdělávání, zejména podmínky materiální, personální a ochrany zdraví žáka, b) pokud zákonný zástupce neplní podmínky individuálního vzdělávání stanovené tímto zákonem, c) pokud žák na konci druhého pololetí příslušného školního roku neprospěl, 376
d) nelze-li žáka hodnotit způsobem uvedeným v odstavcích 4 a 5, nebo e) na žádost zákonného zástupce žáka. (8) Ředitel školy rozhodne o zrušení individuálního vzdělávání žáka nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení a zároveň zařadí žáka do příslušného ročníku základní školy. Odvolání proti rozhodnutí ředitele školy o zrušení individuálního vzdělávání žáka nemá odkladný účinek. (9) Výdaje spojené s individuálním vzděláváním hradí zákonný zástupce žáka, s výjimkou učebnic a základních školních potřeb podle § 27 odst. 3 a 6, speciálních učebnic a speciálních didaktických a kompenzačních učebních pomůcek podle § 16 odst. 7 a výdajů na činnost školy, do níž byl žák přijat k plnění povinné školní docházky. § 42 Vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením Dítěti s hlubokým mentálním postižením stanoví krajský úřad místně příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte se souhlasem zákonného zástupce dítěte takový způsob vzdělávání, který odpovídá duševním a fyzickým možnostem dítěte, a to na základě doporučujícího posouzení odborného lékaře a školského poradenského zařízení. Krajský úřad zároveň zajistí odpovídající pomoc při vzdělávání dítěte, zejména pomoc pedagogickou a metodickou. Dojde-li ke změně duševních a fyzických možností dítěte, krajský úřad způsob vzdělávání odpovídajícím způsobem upraví. Splnění povinné školní docházky § 43 Žák splní povinnou školní docházku uplynutím období školního vyučování ve školním roce, v němž dokončí poslední rok povinné školní docházky. ----------------------11) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. 23) Hlava IVa zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 24) § 30 a násl. a hlava IV zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších zákonů.
*** ČÁST ŠESTÁ VYŠŠÍ ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ
... HLAVA II AKREDITACE VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU § 104
377
(1) Vzdělávací program v příslušném oboru vzdělání pro jednotlivou vyšší odbornou školu podléhá akreditaci, kterou uděluje ministerstvo; v případě vzdělávacího programu zdravotnického zaměření s předchozím souhlasem Ministerstva zdravotnictví a v případě vzdělávacího programu v oblasti bezpečnostních služeb s předchozím souhlasem Ministerstva vnitra a v případě vzdělávacího programu zaměřeného na přípravu k výkonu regulovaného povolání též s předchozím stanoviskem příslušného uznávacího orgánu1), zda absolventi budou připraveni odpovídajícím způsobem k výkonu tohoto povolání. (2) Je-li vzdělávací program akreditován a zapsán pro příslušnou vyšší odbornou školu do školského rejstříku, lze ke vzdělávání v tomto programu přijímat uchazeče, konat výuku, zkoušky a přiznávat označení absolventa vyšší odborné školy. § 105 (1) Žádost o akreditaci vzdělávacího programu se podává ministerstvu. Ministerstvo žádost neprodleně postoupí Akreditační komisi pro vyšší odborné vzdělávání (dále jen "Akreditační komise"). Akreditační komise posoudí vzdělávací program z obsahového a odborného hlediska a do 120 dnů ode dne, kdy jí byla žádost doručena, sdělí ministerstvu stanovisko. (2) Ministerstvo rozhodne o akreditaci vzdělávacího programu do 30 dnů od obdržení stanoviska Akreditační komise. (3) Ministerstvo akreditaci neudělí, jestliže a) vzdělávací program nesplňuje náležitosti uvedené v § 6 odst. 1, b) vzdělávací program není z hlediska obsahu v souladu s cíli a zásadami stanovenými tímto zákonem. (4) Ministerstvo akreditaci neudělí též v případě, že Akreditační komise vydala k žádosti o akreditaci vzdělávacího programu nesouhlasné stanovisko. (5) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem obsah písemné žádosti o akreditaci vzdělávacího programu. § 106 (1) Akreditace vzdělávacího programu se uděluje na dobu rovnající se nejvýše dvojnásobku délky vzdělávání v denní formě studia. Platnost akreditace lze i opakovaně prodloužit. Na řízení o prodloužení platnosti akreditace se přiměřeně vztahuje ustanovení § 105. (2) Během uskutečňování akreditovaného vzdělávacího programu může vyšší odborná škola požádat o akreditaci změny vzdělávacího programu. (3) Akreditace vzdělávacího programu zaniká výmazem příslušného oboru vzdělání ze školského rejstříku. § 107
378
Akreditační komise (1) Akreditační komise vydává stanoviska k vzdělávacím programům v rámci řízení o akreditaci, a dále posuzuje i jiné záležitosti týkající se vyššího odborného vzdělávání, které jí předloží ministr školství, mládeže a tělovýchovy. (2) Akreditační komise má dvacet jedna členů. Členy akreditační komise jmenuje a odvolává ministr školství, mládeže a tělovýchovy z odborníků z vysokých škol, vyšších odborných škol a z praxe. (3) Členové Akreditační komise jsou jmenováni na dobu 6 let; jmenováni mohou být nejvýše na dvě po sobě jdoucí funkční období. (4) Členové Akreditační komise jsou při výkonu své funkce nezávislí. (5) Vnitřní organizaci, způsob jednání Akreditační komise a důvody pro odvolání jejího člena upraví statut Akreditační komise, který vydá ministerstvo. Ministerstvo může měnit statut Akreditační komise jen po projednání s Akreditační komisí. Statut Akreditační komise a jeho změny ministerstvo zveřejní ve Věstníku. (6) Činnost Akreditační komise materiálně, organizačně a finančně zabezpečuje ministerstvo. ČÁST SEDMÁ UZNÁVÁNÍ ZAHRANIČNÍHO VZDĚLÁNÍ § 108 (1) Absolvent zahraniční školy, který získal doklad o dosažení základního, středního nebo vyššího odborného vzdělání v zahraničí (dále jen "zahraniční vysvědčení"), může požádat krajský úřad příslušný podle místa pobytu žadatele o a) vydání osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení v České republice, nebo b) rozhodnutí o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice (dále jen "nostrifikace"). (2) Osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení vydá krajský úřad v případech, kdy je Česká republika vázána mezinárodní smlouvou o uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání se zemí, kde je zahraniční škola zřízena a uznána. Pokud ze zahraničního vysvědčení není patrný obsah a rozsah vyučovaných předmětů, předloží žadatel také rámcový obsah vzdělávání oboru, v němž dosažené vzdělání získal. (3) Pokud Česká republika není vázána mezinárodní smlouvou o uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání se zemí, kde je zahraniční škola zřízena a uznána, krajský úřad rozhoduje o nostrifikaci na základě předloženého originálu zahraničního vysvědčení nebo jeho úředně ověřené kopie. Pokud ze zahraničního vysvědčení není patrný obsah a rozsah vyučovaných předmětů, předloží žadatel také rámcový obsah vzdělávání oboru, v němž dosažené vzdělání získal.
379
(4) Pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak, pravost podpisů a otisků razítek na originálech zahraničních vysvědčení a skutečnost, že škola je uznána na území státu, kde bylo zahraniční vysvědčení vydáno, musí být ověřena příslušným zastupitelským úřadem České republiky a dále ministerstvem zahraničních věcí státu, v němž má sídlo zahraniční škola, která vysvědčení vydala, popřípadě notářem na území takového státu. K žádosti se současně připojí úředně ověřený překlad dokladů o vzdělání uvedených v odstavcích 2 a 3 do českého jazyka. V případě dokladu o vzdělání vydaného ve slovenském jazyce se překlad do českého jazyka nevyžaduje. (5) V případě, že krajský úřad v rámci řízení o nostrifikaci zjistí, že obsah a rozsah vzdělání v zahraniční škole se v porovnání s obdobným rámcovým vzdělávacím programem v České republice podstatně odlišuje, žádost zamítne. V případě, že se obsah a rozsah vzdělání v zahraniční škole odlišuje zčásti nebo žadatel nesplní požadavky uvedené v odstavci 3 nebo 4 nepředloží rámcový obsah vzdělávání uvedený v odstavci 3 nebo nesplní požadavky uvedené v odstavci 4, nařídí krajský úřad nostrifikační zkoušku. Krajský úřad žádost o nostrifikaci zamítne také v případě, že žadatel nevykoná nostrifikační zkoušku úspěšně. Žadatel, který není státním občanem České republiky, nekoná nostrifikační zkoušku z předmětu český jazyk a literatura. (6) Ministerstvo rozhoduje o nostrifikaci zahraničního vysvědčení, které bylo vydáno zahraniční školou se vzdělávacím programem, který je uskutečňován v dohodě s ministerstvem. Ustanovení odstavců 3 až 5 se použijí obdobně. (7) Ministerstvo vnitra vydává osvědčení o uznání rovnocennosti a rozhoduje o nostrifikaci zahraničního vysvědčení v oblasti činnosti policie a požární ochrany. (8) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem podmínky uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami, podmínky organizace nostrifikační zkoušky, složení komise pro vykonání nostrifikační zkoušky a způsob jejího rozhodování. (9) Jde-li o osobu, které byla v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie poskytnuta mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany 26a) nebo na kterou je třeba na základě mezinárodních závazků České republiky pohlížet jako na uprchlíka nebo vyhnance nebo osobu v podobné situaci jako uprchlíci, lze předložení dokladu uvedeného v odstavcích 1 až 3 a ověření pravosti podle odstavce 4 nahradit čestným prohlášením takovéto osoby o skutečnostech jinak prokazovaných takovýmto dokladem nebo ověřením. V případě pochybností o dosaženém vzdělání nařídí krajský úřad žadateli nostrifikační zkoušku.
*** ČÁST DVANÁCTÁ ŠKOLSKÁ PRÁVNICKÁ OSOBA
... § 125 Zřízení a vznik školské právnické osoby
380
(1) Školská právnická osoba zřizovaná jedním zřizovatelem se zřizuje zřizovací listinou. (2) Školská právnická osoba zřizovaná společně více zřizovateli se zřizuje zřizovatelskou smlouvou. (3) Zřizovací listina nebo zřizovatelská smlouva (dále jen "zřizovací listina") musí obsahovat a) název a sídlo školské právnické osoby, b) název, sídlo a identifikační číslo zřizovatele, bylo-li přiděleno, je-li právnickou osobou, nebo jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu zřizovatele nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, je-li fyzickou osobou, c) označení statutárního orgánu podle § 131 a způsob, jakým vystupuje jménem školské právnické osoby, d) druhy škol a druhy a typy školských zařízení, jejichž činnost školská právnická osoba vykonává, e) předmět, podmínky a rozsah doplňkové činnosti v případě školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, je-li doplňková činnost této školské právnické osobě povolena, f) vymezení způsobu majetkového zajištění činnosti školské právnické osoby, g) počet členů rady v případě školské právnické osoby zřizované jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b), h) v případě více zřizovatelů způsob výkonu práv a povinností zřizovatele podle tohoto zákona, i) vymezení doby, na kterou je školská právnická osoba zřízena. (4) Zřizovací listina školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b) může též určit školskou právnickou osobu oprávněnou k přijetí likvidačního zůstatku při zrušení školské právnické osoby s likvidací; může též stanovit, že určení této školské právnické osoby provede orgán k tomu příslušný v rozhodnutí o zrušení školské právnické osoby. (5) Školská právnická osoba vzniká dnem zápisu do rejstříku školských právnických osob za podmínek stanovených tímto zákonem.
*** ČÁST TŘINÁCTÁ ŠKOLSKÝ REJSTŘÍK § 141 Obsah školského rejstříku (1) Školský rejstřík je veřejný seznam, který obsahuje a) rejstřík škol a školských zařízení,
381
b) rejstřík školských právnických osob. (2) Každý má právo nahlížet do údajů ve školském rejstříku a pořizovat si výpisy. Na požádání vydá orgán, který vede školský rejstřík, úřední výpis údajů ze školského rejstříku. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno. (3) Orgán, který vede školský rejstřík, bezplatně poskytuje údaje ze školského rejstříku Českému statistickému úřadu. (4) Ministerstvo zveřejňuje školský rejstřík také v elektronické podobě na svých webových stránkách; tato forma zveřejnění má informativní charakter. Rejstřík škol a školských zařízení § 142 Účinky zápisu do rejstříku škol a školských zařízení (1) Účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení vzniká právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, právo poskytovat vzdělávání a školské služby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto zápisu. (2) Účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení vzniká právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku za podmínek stanovených tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto zápisu. § 143 Vedení rejstříku škol a školských zařízení (1) Krajský úřad vede v rejstříku škol a školských zařízení údaje o mateřských školách a školských zařízeních s výjimkou mateřských škol a školských zařízení uvedených v odstavci 2. (2) Ministerstvo vede v rejstříku škol a školských zařízení údaje o mateřských školách a školských zařízeních zřízených ministerstvem, ostatních školách, dále školských zařízeních pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo pro preventivně výchovnou péči a školských účelových zařízeních, v nichž se uskutečňuje praktické vyučování. (3) Krajský úřad předává údaje z rejstříku ministerstvu k evidenci a ke zveřejnění. § 144 Údaje v rejstříku škol a školských zařízení (1) Do rejstříku škol a školských zařízení se zapisují tyto údaje: a) druh školy nebo druh a typ školského zařízení a jejich resortní identifikátor,
382
b) název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, právní forma a resortní identifikátor právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, c) název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a právní forma zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, je-li jím právnická osoba, jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození tohoto zřizovatele, je-li jím fyzická osoba, d) seznam oborů vzdělání, včetně forem vzdělávání nebo seznam školských služeb, e) nejvyšší povolený počet dětí, žáků a studentů ve škole nebo školském zařízení, včetně jejich odloučených pracovišť, lůžek, stravovaných, tříd, skupin nebo jiných obdobných jednotek, uvedený v rozhodnutí o zápisu do rejstříku škol a školských zařízení, f) nejvyšší povolený počet žáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání a formách vzdělávání, g) označení místa, kde se uskutečňuje vzdělávání nebo školské služby, h) vyučovací jazyk, nejde-li o jazyk český, i) jméno, příjmení a datum narození ředitele školy nebo školského zařízení, j) jméno a příjmení, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, k) doba, na kterou je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zřízena, l) den zápisu a den zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. (2) Součet nejvyššího povoleného počtu žáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání zapsaných v rejstříku škol a školských zařízení může být vyšší než nejvyšší povolený počet žáků a studentů ve škole; při poskytování vzdělávání ve škole nesmí být překročen ani nejvyšší povolený počet žáků a studentů v jednotlivých oborech vzdělání, ani nejvyšší povolený počet žáků a studentů ve škole. § 145 Účastníci řízení (1) Účastníkem řízení ve věcech rejstříku škol a školských zařízení je navrhovatel; v případě školské právnické osoby a příspěvkové organizace také jejich zřizovatel. Navrhovatelem je právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení; v případě příspěvkové organizace může být navrhovatelem také její zřizovatel. Pokud je navrhovatelem příspěvková organizace, je součástí návrhu souhlas jejího zřizovatele. (2) Pokud právnická osoba, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, dosud nevznikla, je navrhovatelem její zřizovatel, zakladatel či jiná osoba, která je v souladu s právními předpisy oprávněna jednat za právnickou osobu do jejího vzniku. § 146 Podání žádosti o zápis školy nebo školského zařízení 383
(1) Žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení pro následující školní rok se podává u krajského úřadu příslušného podle sídla právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, do 30. září. V případě škol a školských zařízení, jejichž rejstřík vede ministerstvo, krajský úřad postoupí žádosti souhrnně se svým vyjádřením ministerstvu do 30. listopadu. (2) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, může ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele prominout zmeškání termínu pro předložení žádosti uvedeného v odstavci 1 nebo rozhodnout o dřívější účinnosti zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku. § 147 Náležitosti žádosti o zápis školy nebo školského zařízení (1) Žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku obsahuje tyto údaje a doklady: a) druh školy nebo druh a typ školského zařízení, b) název, sídlo a právní formu právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, a její identifikační číslo, bylo-li přiděleno, c) jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem této právnické osoby, d) název, sídlo, právní formu a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, je-li jím právnická osoba; jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození tohoto zřizovatele, je-li jím fyzická osoba, e) jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem zřizovatele školské právnické osoby, je-li jím právnická osoba; to neplatí, je-li zřizovatelem ministerstvo, kraj, obec nebo svazek obcí, f) rámcový popis personálního a majetkového zajištění a financování činnosti školy nebo školského zařízení s ohledem na požadavky rámcového vzdělávacího programu, pokud je stanoven, g) doklad osvědčující vlastnické nebo užívací právo právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, k prostorám, kde bude uskutečňováno vzdělávání nebo školské služby, h) stanovisko příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a stavebního úřadu, ze kterého vyplývá, že příslušné prostory lze užívat pro navrhovaný účel, včetně údaje o nejvyšším počtu osob, které lze v těchto prostorách vzdělávat nebo jim poskytovat školské služby, i) doklad osvědčující zřízení nebo založení právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, j) doklad osvědčující vznik právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, pokud se nejedná o školskou právnickou osobu, 384
k) seznam oborů vzdělání, včetně forem vzdělávání v případě školy a seznam školských služeb v případě školského zařízení, doklad o akreditaci vzdělávacích programů v případě vyšší odborné školy, l) jméno a příjmení, datum narození ředitele školy nebo školského zařízení, doklad o jeho jmenování do funkce a doklady osvědčující splnění předpokladů pro výkon funkce ředitele školy nebo školského zařízení podle zvláštního právního předpisu,2) m) navrhovaný nejvyšší počet dětí, žáků a studentů ve škole nebo školském zařízení, včetně jejich odloučených pracovišť, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných, tříd, skupin nebo jiných obdobných jednotek, n) čestné prohlášení zřizovatele školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace, že na majetek zřizovatele zapisované osoby nebyl prohlášen konkurs, nebylo proti němu zahájeno konkursní ani vyrovnací řízení, není v likvidaci, nemá daňové nedoplatky, nemá splatný nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociální zabezpečení, a že nebyl v posledních třech letech proveden výmaz zapsané osoby, jejímž byl zřizovatelem, ze školského rejstříku z důvodů uvedených v § 150 odst. 1 písm. c) až f); uvedené se vztahuje také na osoby, které jsou statutárním orgánem jiných právnických osob, které budou vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, o) datum zahájení činnosti školy nebo školského zařízení, p) stanovisko obce, na jejímž území bude základní škola nebo základní umělecká škola působit, pokud není jejich zřizovatelem, q) stanovisko kraje, na jehož území bude střední nebo vyšší odborná škola působit, pokud není jejich zřizovatelem. (2) Doklady a údaje podle odstavce 1 písm. g), h) a l) mohou být předloženy dodatečně, nejpozději však do dne zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. Doklad osvědčující vznik právnické osoby, která bude vykonávat činnost školy nebo školského zařízení, může být v případě, že je součástí žádosti návrh na zápis této právnické osoby do obchodního nebo jiného obdobného rejstříku, předložen dodatečně, nejpozději však do dne zahájení činnosti školy nebo školského zařízení. Rozhodnutí o zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení nabývá v těchto případech účinnosti až doložením chybějících dokladů orgánu, který rejstřík škol a školských zařízení vede. (3) Pokud zároveň probíhá řízení o zápis více škol nebo školských zařízení, jejichž činnost bude vykonávat jedna právnická osoba a jejichž rejstřík vede jeden orgán, dokládají se údaje a doklady, které jsou pro tato řízení společné, pouze jednou. § 148 Posouzení žádosti o zápis školy nebo školského zařízení (1) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, rozhodne o žádosti o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku do 90 dnů od doručení žádosti tomuto orgánu. (2) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku zamítne v případě, že žádost nesplňuje náležitosti stanovené tímto zákonem, a uvedené nedostatky nebyly na výzvu tohoto orgánu v jím stanovené přiměřené lhůtě odstraněny.
385
(3) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, žádost o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku dále zcela nebo zčásti zamítne v případě, že posouzením žádosti zjistí, že a) žádost není v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky a současně příslušného kraje, b) nejsou dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční, c) žádost obsahuje nepravdivé údaje nebo činnost školy nebo školského zařízení by nebyla v souladu s právními předpisy. (4) Pokud nejsou dány důvody pro rozhodnutí podle odstavců 2 a 3, orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, žádosti vyhoví. (5) V případě, že ministerstvo vyhoví žádosti o zápis střední nebo vyšší odborné školy a oborů vzdělání, které bude tato škola uskutečňovat, do rejstříku, postoupí nejpozději do 5 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí žádost krajskému úřadu, a to k rozhodnutí o nejvyšším počtu žáků a studentů v jednotlivých povolených oborech vzdělání a formách vzdělávání. Krajský úřad rozhodne nejpozději do 30 dnů od doručení žádosti, a to v souladu s odstavci 2 až 4. Krajský úřad zašle rozhodnutí podle předchozí věty ministerstvu na vědomí a ke zveřejnění. § 149 Zápis změny v údajích (1) Na podání žádosti o zápis změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. d) až f) se vztahuje obdobně § 146 s tím, že o žádosti o zápis změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. f) rozhoduje vždy krajský úřad. (2) Žádost o zápis změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. b), c), g), i) a j) se podává orgánu, který vede rejstřík škol a školských zařízení, do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. (3) Žádost o zápis změny v rejstříku obsahuje pouze údaje a doklady, které se přímo týkají příslušné změny. Doklady uvedené v § 147 odst. 1 písm. p) a q) se vyžadují pouze v případě změny v údajích uvedených v § 144 odst. 1 písm. d), e) a f). (4) Na posouzení žádosti o zápis změny v rejstříku se obdobně vztahuje § 148 s tím, že orgán, který vede rejstřík, rozhodne o zápisu změny v údajích uvedených v odstavci 2 do 30 dnů od doručení žádosti. (5) Řízení o zápis změny v rejstříku lze zahájit i bez návrhu, má-li být dosažena shoda mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem. § 150 Výmaz z rejstříku škol a školských zařízení (1) Orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, provede výmaz školy nebo školského zařízení z rejstříku škol a školských zařízení a) na žádost navrhovatele, 386
b) po uplynutí doby, na kterou byla právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, zřízena, c) jestliže škola nebo školské zařízení neposkytuje vzdělávání v souladu se zásadami a cíli uvedenými v § 2 nebo vzdělávacími programy uvedenými v § 3, d) jestliže právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, závažným způsobem nebo opakovaně poruší právní předpisy související s poskytováním vzdělávání a školských služeb, e) jestliže právnická osoba ve třech po sobě jdoucích školních rocích nevykonává činnost školy nebo školského zařízení, která je zapsána v rejstříku, f) jestliže právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, uvede v žádosti o zápis do rejstříku nebo v žádosti o zápis změny nesprávné údaje rozhodné pro povolení zápisu školy nebo školského zařízení do rejstříku nebo zápisu změny nebo jestliže došlo k takovým změnám, za kterých by zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku nebo zápis změny nemohl být proveden, g) v případě, že vyšší odborná škola nemá akreditován žádný vzdělávací program. (2) Ustanovení odstavce 1 se obdobně vztahuje na výmaz údajů uvedených v § 144 odst. 1 písm. d), e) a f). (3) Řízení o výmazu se zahajuje i na návrh ústředního školního inspektora podle § 175 odst. 5. § 151 (1) V průběhu řízení o výmazu z rejstříku rozhodne orgán, který vede rejstřík škol a školských zařízení, o opatřeních, která zamezí nehospodárnému využití finančních prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle tohoto zákona. (2) Dnem právní moci rozhodnutí o výmazu z rejstříku zaniká právnické osobě, která vykonávala činnost školy nebo školského zařízení, právo poskytovat vzdělávání a školské služby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, a to v rozsahu tohoto výmazu. Zároveň v rozsahu výmazu zaniká nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku podle tohoto zákona. (3) Dojde-li k výmazu školy nebo oboru vzdělání z rejstříku škol a školských zařízení, zajistí právnická osoba, která vykonávala činnost školy, popřípadě její zřizovatel, žákům a studentům možnost pokračovat ve vzdělávání ve stejném nebo obdobném oboru vzdělání a předá jim výsledky hodnocení za nedokončený školní rok. (4) Dojde-li k výmazu školy, v níž se plní povinná školní docházka, z rejstříku škol a školských zařízení, zajistí obec, v níž škola působila, v dohodě s příslušným krajským úřadem, plnění povinné školní docházky jejích žáků. § 152 Řízení ve věci zápisu škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany
387
(1) Zápis škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany do rejstříku škol a školských zařízení, zápis změny a výmaz z tohoto rejstříku provádí ministerstvo na základě oznámení zřizovatelů těchto škol a školských zařízení. (2) V rejstříku se ohledně škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany zapisují přiměřeně údaje uvedené v § 144 odst. 1 s výjimkou údaje uvedeného v písmenech e) a f). (3) Oznámení, na základě kterého se provádí zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku, obsahuje přiměřeně údaje uvedené v § 147 odst. 1 písm. a) až e), i) až l) a o). (4) Zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku, zápis změny a výmaz z rejstříku oznámí ministerstvo zřizovateli a organizační složce státu nebo její součásti, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení. (5) Na řízení ve věci zápisu škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem obrany do rejstříku se vztahují obdobně § 142 odst. 1 a § 151 odst. 2 věta první. Rejstřík školských právnických osob § 153 (1) Rejstřík školských právnických osob vede ministerstvo. (2) Údaje zapsané v rejstříku školských právnických osob jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění. (3) Proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do rejstříku školských právnických osob, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti. (4) Provedení zápisu do rejstříku školských právnických osob, jakož i zápis změn či výmaz ministerstvo zveřejní bez zbytečného odkladu. § 154 (1) Do rejstříku školských právnických osob se zapisují tyto údaje: a) název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor školské právnické osoby, b) název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jejího zřizovatele, jeho statutární orgán a právní forma, je-li právnickou osobou; jméno a příjmení, státní příslušnost, místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a datum narození jejího zřizovatele, je-li fyzickou osobou, c) jméno, příjmení a datum narození ředitele školské právnické osoby, den vzniku, popřípadě den zániku jeho funkce, d) jméno, příjmení a datum narození členů rady školské právnické osoby, je-li podle tohoto zákona zřízena,
388
e) předmět doplňkové činnosti školské právnické osoby, je-li povolena, f) den vzniku školské právnické osoby, g) doba, na kterou je školská právnická osoba zřízena, h) den zrušení školské právnické osoby a jeho právní důvod, i) vstup školské právnické osoby do likvidace a jméno, příjmení a místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, nebo název a sídlo likvidátora, j) prohlášení konkursu a jméno, příjmení a místo trvalého pobytu nebo název a sídlo správce konkursní podstaty, k) zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku, zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušení konkursu z důvodu, že majetek školské právnické osoby nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, l) den zániku školské právnické osoby, m) změna nebo zánik zapsaných skutečností. (2) Při splynutí nebo sloučení školské právnické osoby s jinou školskou právnickou osobou nebo při jejím rozdělení na jiné školské právnické osoby se do rejstříku školských právnických osob zapisuje datum změny a u zanikající školské právnické osoby, že zanikla rozdělením, sloučením nebo splynutím s uvedením názvu, sídla a identifikačního čísla, bylo-li přiděleno, nástupnické školské právnické osoby nebo osob. U nástupnické školské právnické osoby se zapisuje a) při rozdělení, kromě údajů zapisovaných při zápisu, že vznikla rozdělením, a název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor školské právnické osoby, jejímž rozdělením vznikla, b) při sloučení název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor zanikající školské právnické osoby (osob) a případné změny zapsaných údajů o nástupnické školské právnické osobě, c) při splynutí, kromě údajů zapisovaných při zápisu, že vznikla splynutím, a název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a resortní identifikátor školských právnických osob, jejichž splynutím vznikla. (3) Je-li podkladem pro zápis rozhodnutí soudu, zapíše se příslušný údaj do rejstříku školských právnických osob, aniž by příslušný orgán vydával rozhodnutí o povolení zápisu. § 155 (1) Součástí rejstříku školských právnických osob je sbírka listin, která obsahuje a) zřizovací listinu školské právnické osoby a její změny, b) doklad o jmenování, odvolání nebo o jiném ukončení funkce osoby, která je ředitelem školské právnické osoby, členem rady školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou nebo fyzickou osobou podle § 124 odst. 2 písm. b), popřípadě likvidátorem, c) rozhodnutí o zrušení školské právnické osoby,
389
d) rozhodnutí nebo smlouvu o změně školské právnické osoby podle § 127 nebo rozhodnutí o změně právní formy podle § 187 až 190, e) zprávu o průběhu likvidace školské právnické osoby a zprávu o naložení s majetkem, popřípadě závazky, f) rozhodnutí soudu vydaná podle zákona o konkursu a vyrovnání. (2) Ministerstvo vede pro každou zapsanou školskou právnickou osobu ve sbírce listin zvláštní složku. (3) Jestliže je určitá skutečnost zapsána v rejstříku školských právnických osob, ale ve sbírce listin není uložena odpovídající listina, je ministerstvo, jakmile tuto skutečnost zjistí, povinno to ve sbírce listin poznamenat a oprávněnou osobu vyzvat, aby listinu bez zbytečného odkladu do sbírky listin založila. (4) Není-li listina, jež má být uložena do sbírky listin, vyhotovena v českém jazyce, je ministerstvo oprávněno si vyžádat úředně ověřený překlad této listiny do českého jazyka. § 156 (1) Účastníkem řízení ve věcech rejstříku školských právnických osob je navrhovatel a zřizovatel. Ve věci zápisu osob, které se podle § 154 zapisují do rejstříku v rámci zápisu školské právnické osoby, jsou účastníky řízení také tyto osoby. (2) Navrhovatelem je školská právnická osoba. Pokud školská právnická osoba dosud nevznikla, je navrhovatelem její zřizovatel. § 157 (1) Žádost o zápis školské právnické osoby do rejstříku školských právnických osob se podává zároveň se žádostí o zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení, a to za podmínek a postupem stanoveným v § 146; při jejím posouzení se vychází z údajů a dokladů obsažených v žádosti podle § 147. (2) Žádost o zápis školské právnické osoby vznikající v důsledku rozdělení školské právnické osoby nebo splynutí školských právnických osob se podává bez zbytečného odkladu po rozhodnutí zřizovatele; žádost obsahuje údaje, které se v této souvislosti zapisují do rejstříku, a listiny, které se zakládají do sbírky listin. Výmaz zanikající školské právnické osoby a zápis vznikající školské právnické osoby lze provést pouze k témuž dni. (3) Ministerstvo provede zápis školské právnické osoby do rejstříku v případě, že zároveň povolí zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení, nebo v případě uvedeném v odstavci 2 zápis změny v rejstříku škol a školských zařízení; uvedené se obdobně vztahuje na případy, kdy zápis školy nebo školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení povolil krajský úřad. V opačném případě ministerstvo žádost zamítne. § 158
390
Ministerstvo provede výmaz školské právnické osoby z rejstříku školských právnických osob a) v případě zrušení školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, b) v případě zrušení školské právnické osoby z důvodu jejího rozdělení, sloučení či splynutí, pokud je zároveň rozhodnuto o zápisu nástupnické školské právnické osoby nebo osob do rejstříku školských právnických osob, c) po provedení likvidace školské právnické osoby v případě, že zániku školské právnické osoby předchází v souladu s § 126 odst. 2 její zrušení s likvidací, d) v případě zrušení školské právnické osoby z důvodu uvedeného v § 126 odst. 3 písm. e). § 159 (1) Žádost o zápis změny v zapisovaných údajích a žádost o výmaz školské právnické osoby z rejstříku je navrhovatel povinen podat bez zbytečného odkladu. Žádost musí obsahovat údaje a doklady, které se přímo týkají navrhované změny nebo výmazu, a listiny, které se v této souvislosti zakládají do sbírky listin. (2) Zápis změny v zapisovaných údajích a výmaz školské právnické osoby z rejstříku se provede ke dni určenému v žádosti. Nabude-li rozhodnutí o zápisu změny nebo o výmazu právní moci později nebo neobsahuje-li žádost den, ke kterému má být zápis změny nebo výmaz proveden, provede se zápis změny nebo výmaz ke dni právní moci tohoto rozhodnutí. (3) Řízení o zápis změny v zapisovaných údajích a řízení o výmaz školské právnické osoby z rejstříku lze zahájit i bez návrhu, má-li být dosažena shoda mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem. (4) Ministerstvo rozhodne o zápisu změny v zapisovaných údajích a o výmazu školské právnické osoby z rejstříku ve lhůtě 30 dnů ode dne zahájení řízení. (5) Zápis školské právnické osoby, zápis změn v zapisovaných údajích nebo výmaz školské právnické osoby oznámí ministerstvo příslušnému daňovému orgánu, orgánu vykonávajícímu státní statistickou službu a orgánu, který vydal živnostenské oprávnění nebo jiné podnikatelské oprávnění, nejpozději do jednoho týdne ode dne zápisu. --------------------2) Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.
*** ČÁST OSMNÁCTÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
... Změna právní formy na školskou právnickou osobu § 187 391
(1) Právnické osoby, které vykonávají činnost škol, předškolních zařízení a školských zařízení zařazených ke dni účinnosti tohoto zákona do sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení, mohou změnit svou právní formu na školskou právnickou osobu. (2) Změnou právní formy na školskou právnickou osobu právnická osoba nezaniká ani nepřecházejí její práva a povinnosti na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry. § 188 (1) Ke změně právní formy na školskou právnickou osobu se vyžaduje a) rozhodnutí o změně právní formy, b) úprava právních vztahů k majetku, který právnická osoba užívá ke své činnosti, s ohledem na ustanovení § 140, c) výmaz dosavadní právnické osoby z obchodního či jiného rejstříku nebo jiné obdobné evidence právnických osob, je-li tam zapsána podle zvláštního právního předpisu, d) zápis školské právnické osoby do rejstříku školských právnických osob. (2) O změně právní formy na školskou právnickou osobu rozhoduje ten orgán nebo ta osoba, která je oprávněna rozhodnout o zrušení dané právnické osoby, ledaže jde o obchodní společnost nebo družstvo. (3) Jde-li o obchodní společnost nebo družstvo, rozhodují o změně právní formy na školskou právnickou osobu ti společníci nebo ten orgán obchodní společnosti či družstva, kteří jsou podle obchodního zákoníku oprávněni rozhodnout o změně právní formy. Ustanovení § 69d odst. 2, 4, 7, 10 a 11, § 69f odst. 1, 4, 5 a 6, § 69g odst. 1 a 2, § 254 odst. 4 věta první až třetí obchodního zákoníku se použijí obdobně. Ke změně právní formy na školskou právnickou osobu se u společnosti s ručením omezeným vyžaduje souhlas všech společníků a u akciové společnosti souhlas tří čtvrtin hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě. O rozhodnutí valné hromady či členské schůze družstva o změně právní formy na školskou právnickou osobu musí být pořízen notářský zápis. § 189 (1) Rozhodnutí o změně právní formy na školskou právnickou osobu musí obsahovat projev vůle změnit právní formu na školskou právnickou osobu a lhůtu, v níž bude podána žádost o zápis do rejstříku školských právnických osob. Součástí rozhodnutí je zřizovací listina. (2) Měla-li právnická osoba před změnou právní formy na školskou právnickou osobu právní formu obchodní společnosti nebo družstva, mají právní postavení zřizovatelů školské právnické osoby ty osoby, jež byly jejími společníky nebo členy ke dni výmazu z obchodního rejstříku. U obecně prospěšné společnosti mají právní postavení zřizovatelů školské právnické osoby její zakladatelé.
392
§ 190 (1) Statutární orgán právnické osoby, jež mění právní formu na školskou právnickou osobu, je povinen podat návrh na zápis do rejstříku školských právnických osob ve lhůtě určené v rozhodnutí o změně právní formy, jinak nemůže být zápis do rejstříku školských právnických osob povolen. Žádost o zápis musí obsahovat rozhodnutí o změně právní formy na školskou právnickou osobu a údaje a doklady, které se v souvislosti se vznikem školské právnické osoby zapisují do rejstříku školských právnických osob a zakládají do sbírky listin. (2) Školská právnická osoba se zapíše do rejstříku školských právnických osob ke dni, v němž došlo k výmazu právnické osoby, která změnila právní formu na školskou právnickou osobu, z obchodního či jiného rejstříku nebo jiné obdobné evidence právnických osob. (3) Do rejstříku školských právnických osob se při změně právní formy zapisuje také forma, název a sídlo právnické osoby před změnou právní formy. (4) Do 30 dnů po právní moci rozhodnutí o zápisu školské právnické osoby do rejstříku školských právnických osob podá statutární orgán právnické osoby, jež rozhodla o změně právní formy na školskou právnickou osobu, návrh na zápis této změny do obchodního či jiného rejstříku nebo jiné obdobné evidence právnických osob. K návrhu je nutno přiložit rozhodnutí o změně právní formy a rozhodnutí podle věty první. (5) Při změně právní formy na školskou právnickou osobu se do obchodního či jiného rejstříku nebo jiné obdobné evidence právnických osob zapisuje skutečnost, že právnická osoba změnila právní formu na školskou právnickou osobu, název a sídlo této školské právnické osoby, jméno, příjmení, místo trvalého pobytu a rodné číslo ředitele místo trvalého pobytu nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, a rodné číslo ředitele, bylo-li přiděleno, a den výmazu dosavadní právnické osoby. (6) Statutární orgán právnické osoby, jež rozhodla o změně právní formy na školskou právnickou osobu, je povinen oznámit orgánu, který vede rejstřík školských právnických osob, že došlo k zápisu změny právní formy do obchodního či jiného rejstříku nebo jiné obdobné evidence právnických osob, a den, k němuž byl zápis proveden, a to do 30 dnů od tohoto zápisu. Provedení zápisu o změně právní formy v příslušném rejstříku se dokládá veřejnou listinou osvědčující tuto skutečnost. (7) Při změně právní formy právnické osoby, která není zřizována ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností, na právní formu školské právnické osoby se ustanovení § 136 odst. 2 písm. b) a c) nepoužije, pokud jde o práva a povinnosti vzniklé před zápisem do rejstříku školských právnických osob.
***
393
(K části patnácté návrhu zákona)
Platné znění části zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 179/2006 Sb. a zákona č. 264/2006 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ PEDAGOGIČTÍ PRACOVNÍCI ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ §1 Předmět a rozsah úpravy (1) Tento zákon upravuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků, jejich další vzdělávání a kariérní systém. (2) Tento zákon se vztahuje na pedagogické pracovníky škol a školských zařízení, které jsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení1) (dále jen "škola"), a na pedagogické pracovníky v zařízeních sociální péče. §2 Pedagogický pracovník (1) Pedagogickým pracovníkem je ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálně pedagogickou nebo přímou pedagogicko-psychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného, kterým uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě zvláštního právního předpisu1) (dále jen "přímá pedagogická činnost"); je zaměstnancem právnické osoby, která vykonává činnost školy, nebo zaměstnancem státu nebo ředitelem školy, není-li k právnické osobě vykonávající činnost školy v pracovněprávním vztahu nebo není-li zaměstnancem státu.2) Pedagogickým pracovníkem je též zaměstnanec, který vykonává přímou pedagogickou činnost v zařízeních sociální péče. (2) Přímou pedagogickou činnost vykonává a) učitel, b) vychovatel, c) speciální pedagog, d) psycholog,
e) pedagog volného času, f) asistent pedagoga, g) trenér, h) vedoucí pedagogický pracovník. HLAVA II PŘEDPOKLADY A POŽADAVKY PRO VÝKON ČINNOSTI PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ Díl 1 Předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka a předpoklady pro výkon funkce ředitele školy §3 Předpoklady pro výkon funkce pedagogického pracovníka (1) Pedagogickým pracovníkem může být ten, kdo splňuje tyto předpoklady: a) je plně způsobilý k právním úkonům, b) má odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává, c) je bezúhonný, d) je zdravotně způsobilý a e) prokázal znalost českého jazyka, není-li dále stanoveno jinak. (2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen a) za úmyslný trestný čin, nebo b) za trestný čin nedbalostní spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti pedagogického pracovníka, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen. (3) Bezúhonnost prokazuje fyzická osoba před vznikem pracovněprávního vztahu předložením výpisu z evidence Rejstříku trestů; výpis nesmí být starší než 3 měsíce. (4) V průběhu trvání pracovněprávního vztahu je pedagogický pracovník povinen předložit řediteli školy nebo řediteli zařízení sociální péče výpis z evidence Rejstříku trestů, pokud byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jímž by mohl pozbýt předpoklad bezúhonnosti. (5) Posuzování předpokladu podle odstavce 1 písm. d) se řídí zvláštním právním předpisem.3) (6) Uznávání odborné kvalifikace a splnění předpokladu bezúhonnosti u státních příslušníků členských států Evropské unie, případně jejich rodinných příslušníků, a státních příslušníků ostatních států se řídí zvláštními právními předpisy.4)
395
(6) Uznávání odborné kvalifikace a splnění předpokladu bezúhonnosti a zdravotní způsobilosti u státních příslušníků členských států Evropské unie, případně jejich rodinných příslušníků, a státních příslušníků ostatních států, kteří jsou v členském nebo jiném státě oprávněni konat přímou pedagogickou činnost, se řídí zvláštními právními předpisy4). §4 Znalost českého jazyka (1) Fyzická osoba, která získala příslušnou odbornou kvalifikaci stanovenou tímto zákonem v jiném vyučovacím jazyce než českém, je povinna prokázat znalost českého jazyka zkouškou, pokud není dále stanoveno jinak. (2) Zkoušku z českého jazyka lze vykonat na vysoké škole v rámci programu celoživotního vzdělávání5) nebo v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků1) nebo v jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky.1) (3) Zkouška nenahrazuje odbornou kvalifikaci k výuce českého jazyka na základních, středních a vyšších odborných školách. (4) Prokázání znalosti českého jazyka se nevyžaduje u fyzické osoby, a) která bude působit ve škole s jiným vyučovacím jazykem než českým, b) která úspěšně vykonala maturitní zkoušku z českého jazyka a literatury, c) která vyučuje cizí jazyk nebo konverzaci v cizím jazyce. (5) Pedagogičtí pracovníci, kromě pedagogických pracovníků uvedených v § 6 a 7, mohou prokázat znalost českého jazyka předložením dokladu o složení jazykové zkoušky v zahraničí. §5 Předpoklady pro výkon funkce ředitele školy (1) Ředitelem školy může být fyzická osoba, která splňuje předpoklady podle § 3 a získala praxi spočívající ve výkonu přímé pedagogické činnosti nebo v činnosti, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření, nebo v řídící činnosti nebo v činnosti ve výzkumu a vývoji v délce a) 3 roky pro ředitele mateřské školy, b) 4 roky pro ředitele základní školy, základní umělecké školy a školských zařízení s výjimkou školských zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči, c) 5 let pro ředitele střední školy, jazykové školy, konzervatoře, vyšší odborné školy a školských zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a školských zařízení pro preventivně výchovnou péči. (2) Ředitelem školy zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo"), krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství (dále jen "svazek obcí"), může být jen ten, kdo vedle předpokladů uvedených v odstavci 1 získal nejpozději do 2 let ode dne, kdy začal vykonávat 396
funkci ředitele školy, znalosti v oblasti řízení školství absolvováním studia pro ředitele škol v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků podle § 24 odst. 4 písm. a). (3) Povinnost absolvovat studium pro ředitele školy zřizované ministerstvem, krajem, obcí a svazkem obcí se nevztahuje na ředitele, který znalosti v oblasti řízení školství získal vysokoškolským vzděláním v akreditovaném studijním programu5) školský management, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou zaměřeném na organizaci a řízení školství. Díl 2 Získávání odborné kvalifikace pedagogických pracovníků §6 Učitel mateřské školy (1) Učitel mateřské školy získává odbornou kvalifikaci a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na pedagogiku předškolního věku, b) vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy1) v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu učitelů předškolního vzdělávání, c) středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání1) v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu učitelů předškolního vzdělávání, nebo d) vzděláním podle odstavce 2 písm. a). (2) Učitel mateřské školy, který vykonává přímou pedagogickou činnost ve třídě nebo škole zřízené pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, získává odbornou kvalifikaci a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku, nebo b) vzděláním stanoveným pro učitele předškolního vzdělávání podle odstavce 1 a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na speciální pedagogiku. §7 Učitel prvního stupně základní školy (1) Učitel prvního stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na a) přípravu učitelů prvního stupně základní školy, b) pedagogiku předškolního věku a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy nebo vzděláním v programu celoživotního
397
vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy, c) přípravu učitelů druhého stupně základní školy a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy, nebo d) vzděláním podle odstavce 2 písm. a). (2) Učitel prvního stupně základní školy, který vykonává přímou pedagogickou činnost ve třídě nebo škole zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, získává odbornou kvalifikaci a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku pro učitele, nebo b) vzděláním stanoveným pro učitele prvního stupně základní školy podle odstavce 1 a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na speciální pedagogiku. ------------------------------------1) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 2) Například zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 3) Směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku Ministerstva zdravotnictví o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (reg. v částce 2/1968 Sb.), ve znění pozdějších předpisů. 4) Například zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace). 4) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.“. 5) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
***
398
(K části šestnácté návrhu zákona)
Platné znění části zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 476/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 563/2004 Sb., zákona č. 383/2005 Sb. a zákona č. 112/2006 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ VÝKON ÚSTAVNÍ VÝCHOVY NEBO OCHRANNÉ VÝCHOVY VE ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍCH A PREVENTIVNĚ VÝCHOVNÁ PÉČE VE ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍCH
... HLAVA IV PRACOVNÍCI V ZAŘÍZENÍ NEBO VE STŘEDISKU § 18 (1) Pedagogičtí pracovníci8) zařízení nebo střediska vzdělávají a vychovávají děti a klienty v souladu s cíli výchovy a vzdělávání, stanovenými tímto zákonem a dalšími právními předpisy. (2) Pedagogickým pracovníkem zařízení nebo střediska může být ten, kdo splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem8a) a dále podmínku psychické způsobilosti. (3) Psychická způsobilost se zjišťuje psychologickým vyšetřením. Psychická způsobilost se prokazuje a) před vznikem pracovněprávního vztahu k zařízení nebo středisku, b) za trvání pracovněprávního vztahu k zařízení nebo středisku, a to v případě, že 1. vznikne důvodná pochybnost o tom, zda pedagogický pracovník splňuje podmínku psychické způsobilosti; v takovém případě ředitel zařízení nebo střediska nařídí pedagogickému pracovníkovi podstoupit psychologické vyšetření a k tomu stanoví přiměřenou lhůtu, nebo 2. posudek o psychologickém vyšetření (dále jen "psychologický posudek") pozbude platnosti.
(4) Psychologický posudek je platný 7 let ode dne jeho vydání a je součástí osobního spisu pedagogického pracovníka8b). (5) V psychologickém posudku se uvádějí tyto údaje: a) jméno, popřípadě jména, příjmení, akademický titul a datum narození pedagogického pracovníka, b) závěr psychologického vyšetření, z něhož je patrné, zda pedagogický pracovník je nebo není psychicky způsobilý vykonávat činnost pedagogického pracovníka zařízení nebo střediska, c) jméno, popřípadě jména, příjmení a akademický titul vyšetřujícího psychologa, jeho vlastnoruční podpis a otisk razítka, číslo akreditace, d) datum vyhotovení psychologického posudku. (6) Psychologický posudek je možné přezkoumat za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem8c). (7) Splnění předpokladu psychické způsobilosti u státního příslušníka členského státu nebo oprávněného příslušníka jiného státu8d), který je v členském státě oprávněn vykonávat činnosti obdobné činnostem pedagogického pracovníka zařízení nebo střediska podle tohoto zákona, lze rovněž uznat podle zvláštního zákona8e). § 18a Akreditace k oprávnění zjišťovat psychickou způsobilost (1) Psychickou způsobilost může zjišťovat osoba, které byla udělena akreditace k oprávnění zjišťovat psychickou způsobilost podle tohoto zákona (dále jen "akreditace"). Žádost o akreditaci může ministerstvu podat osoba, která a) má specializovanou způsobilost k výkonu povolání klinického psychologa podle zvláštního právního předpisu8d)8f), b) má praxi delší než 7 let, z níž nejméně 5 let v oblasti psychodiagnostiky dospělých, a c) byla proškolena ministerstvem k jednotným metodám, technikám a vyhodnocování psychologického vyšetření. (2) Splňuje-li osoba žádající o akreditaci podmínky stanovené v odstavci 1, ministerstvo akreditaci udělí. (3) Ministerstvo akreditaci odejme, přestane-li akreditovaná osoba splňovat podmínky podle odstavce 1 písm. a). (4) Ministerstvo zveřejňuje seznam akreditovaných osob ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. § 19
400
(1) Nepedagogickým pracovníkem se rozumí zaměstnanec zařízení nebo střediska, který vykonává jinou činnost než činnost uvedenou v § 18 a splňuje kvalifikační předpoklady a požadavky stanovené pro výkon povolání zvláštním právním předpisem nebo stanovené zaměstnavatelem. (2) Nepedagogickým pracovníkem může být ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin. Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším než 3 měsíce, který musí být předložen zařízení nebo středisku před vznikem pracovněprávního vztahu. ------------------------------------8) § 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. 8a) Zákon č. 563/2004 Sb. 8b) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 8c) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. 8d) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu. Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny. Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. 8e) Zákon č.18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 8d) 8f) Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění zákona č. 125/2005 Sb.
***
401
(K části sedmnácté návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ DALŠÍ POŽADAVKY BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH HLAVA I POŽADAVKY NA PRACOVIŠTĚ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ, VÝROBNÍ A PRACOVNÍ PROSTŘEDKY A ZAŘÍZENÍ, ORGANIZACI PRÁCE A PRACOVNÍ POSTUPY A BEZPEČNOSTNÍ ZNAČKY … §3 Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí na staveništi (1) Zaměstnavatel, který provádí jako zhotovitel stavební, montážní, stavebně montážní nebo udržovací práce pro jinou fyzickou nebo právnickou osobu na jejím pracovišti, zajistí v součinnosti s touto osobou vybavení pracoviště pro bezpečný výkon práce. Práce podle věty první mohou být zahájeny pouze tehdy, pokud je pracoviště náležitě zajištěno a vybaveno. (2) Zaměstnavatel uvedený v odstavci 1 je povinen dodržovat další požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při přípravě projektu a realizaci stavby, jimiž jsou a) udržování pořádku a čistoty na staveništi, b) uspořádání staveniště podle příslušné dokumentace, c) umístění pracoviště, jeho dostupnost, stanovení komunikací nebo prostoru pro příchod a pohyb fyzických osob, výrobních a pracovních prostředků a zařízení, d) zajištění požadavků na manipulaci s materiálem, e) předcházení zdravotním rizikům při práci s břemeny,
f) provádění kontroly před prvním použitím, během používání, při údržbě a pravidelném provádění kontrol strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí během používání s cílem odstranit nedostatky, které by mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost a ochranu zdraví, g) splnění požadavků na odbornou způsobilost fyzických osob konajících práce na staveništi, h) určení a úprava ploch pro uskladnění, zejména nebezpečných látek, přípravků a materiálů, i) splnění podmínek pro odstraňování a odvoz nebezpečných odpadů, j) uskladňování, manipulace, odstraňování a odvoz odpadu a zbytků materiálů, k) přizpůsobování času potřebného na jednotlivé práce nebo jejich etapy podle skutečného postupu prací, l) předcházení ohrožení života a zdraví fyzických osob, které se s vědomím zaměstnavatele mohou zdržovat na staveništi, m) zajištění spolupráce s jinými osobami, n) předcházení rizikům vzájemného působení činností prováděných na staveništi nebo v jeho těsné blízkosti, o) vedení evidence přítomnosti zaměstnanců a dalších fyzických osob na staveništi, které mu bylo předáno, p) přijetí odpovídajících opatření, pokud budou na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující zaměstnance ohrožení života nebo poškození zdraví, q) dodržování bližších minimálních požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích stanovených prováděcím právním předpisem. (3) Bližší minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích a bližší vymezení prací a činností vystavujících zaměstnance zvýšenému ohrožení života nebo zdraví, při jejichž výkonu je nezbytná zvláštní odborná způsobilost, stanoví prováděcí právní předpis.
*** HLAVA III ODBORNÁ ZPŮSOBILOST A ZVLÁŠTNÍ ODBORNÁ ZPŮSOBILOST §9 Odborná způsobilost (1) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnance (dále jen "zajišťování úkolů v prevenci rizik") s ohledem na a) nebezpečí ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců při práci ve vztahu k předmětu činnosti zaměstnavatele, b) základní znalosti a dovednosti zaměstnanců, c) počet zaměstnanců, jejich odbornou připravenost a jimi vykonávanou práci. (2) Zaměstnavatel může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý v případech a za podmínek uvedených v odstavci 3 písm. a) a b) 403
sám, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, kterého zaměstnává v pracovněprávním vztahu6). Nemá-li takového zaměstnance, je povinen zajistit je jinou odborně způsobilou osobou. Odborně způsobilý zaměstnanec zaměstnavatele nebo jiná odborně způsobilá fyzická osoba jsou odborně způsobilými osobami. (3) Zaměstnává-li zaměstnavatel a) nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti, b) 26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami, c) více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami. (4) Zaměstnavatel je povinen a) poskytnout odborně způsobilé osobě k zajišťování úkolů v prevenci rizik zejména potřebné prostředky a dobu potřebnou k výkonu její činnosti, zvláště ve vztahu k zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou7), mladistvým zaměstnancům8), těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, nebo zaměstnankyním-matkám dítěte do konce devátého měsíce po porodu a zaměstnancům agentury práce9) dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, b) zajistit dostatečný počet odborně způsobilých osob, c) poskytnout odborně způsobilé osobě dokumentaci a informace 1. o všech skutečnostech a okolnostech, o nichž je mu známo, že mají nebo by mohly mít vliv na bezpečnost zaměstnanců nebo vést k poškození jejich zdraví, 2. podané zaměstnancům jiného zaměstnavatele, které obdrželi před zahájením práce na pracovištích zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (5) Při zajišťování úkolů v prevenci rizik postupuje odborně způsobilá osoba v součinnosti s odborně způsobilými fyzickými osobami vykonávajícími svoji působnost podle zvláštních právních předpisů10), s odborovou organizací a zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci11). (6) Zaměstnavatel je povinen poskytnout odborně způsobilé osobě písemnosti týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání a potřebnou součinnost a) při předcházení ohrožení života a zdraví12) s ohledem na povahu rizika na jeho pracovištích, b) k přijetí ochranných opatření, jde-li o práce se zvýšeným ohrožením zdraví zaměstnanců, c) při výběru a volbě ochranných zařízení. (7) Plní-li na jednom pracovišti úkoly v prevenci rizik více než 2 odborně způsobilé osoby, zaměstnavatel určí, kdo bude provádět koordinaci jejich činnosti. § 10
404
(1) Předpokladem odborné způsobilosti fyzické osoby je a) alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou13) , b) odborná praxe 1. v délce alespoň 3 let, 2. v délce 2 let, jestliže fyzická osoba dokončila vyšší odborné vzdělání14), 3. v délce 1 roku, jestliže fyzická osoba dokončila vysokoškolské vzdělání v bakalářském nebo magisterském studijním programu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; za odbornou praxi se považuje doba činnosti vykonávaná v oboru, ve kterém fyzická osoba bude zajišťovat úkoly v prevenci rizik nebo činnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, c) doklad o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti (§ 20). (2) Při uznávání odborné kvalifikace nebo způsobilosti, kterou státní příslušníci členského státu Evropské unie nebo jejich rodinní příslušníci15) získali v jiném členském státě Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu16). § 10 (1) Předpokladem odborné způsobilosti fyzické osoby je a) alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou13), b) odborná praxe v délce alespoň 3 let nebo v délce alespoň 1 roku, jestliže fyzická osoba získala vysokoškolské vzdělání v bakalářském nebo magisterském studijním programu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; za odbornou praxi se považuje doba činnosti vykonávané v oboru, ve kterém fyzická osoba bude zajišťovat úkoly v prevenci rizik nebo činnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a c) doklad o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti (§ 20). (2) Zkouška z odborné způsobilosti se skládá opakovaně každých 5 let. (3) Při uznávání odborné kvalifikace, kterou fyzická osoba získala v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci, se postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace14). Uznávacím orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Před zahájením dočasného nebo příležitostného výkonu činnosti na území České republiky fyzickou osobou, která je oprávněna vykonávat obdobnou činnost v členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci, Ministerstvo práce a sociálních věcí její odbornou kvalifikaci ověří15). § 11 Zvláštní odborná způsobilost (1) Na technických zařízeních, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, pokud jde o jejich obsluhu, montáž, kontrolu nebo opravy, mohou práce a
405
činnosti samostatně vykonávat a samostatně je obsluhovat jen zvlášť odborně způsobilí zaměstnanci. (2) Předpokladem zvláštní odborné způsobilosti zaměstnance je a) zdravotní způsobilost podle zvláštního právního předpisu, b) dosažení věku stanoveného zvláštním právním předpisem; tento věk však nesmí být nižší než 18 let, c) odborné vzdělání stanovené prováděcím právním předpisem, d) odborná praxe v délce stanovené v délce a v oboru stanoveném prováděcím právním předpisem, e) splnění požadavků podle odstavce 3 určených osobou, která uvádí na trh nebo distribuuje, popřípadě uvádí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem17), f) doklad o úspěšně vykonané zkoušce ze zvláštní odborné způsobilosti (§ 20). (3) Odborně způsobilý zaměstnanec musí dokončit zaškolení nebo zácvik, v němž působil pod dohledem osoby uvedené v odstavci 2 písm. e), popřípadě osoby touto osobou určené. Nebyl-li způsob, obsah a doba zaškolení nebo zácviku určen osobou uvedenou v odstavci 2 písm. e), určí je zaměstnavatel s ohledem na charakter práce a náročnost obsluhy. (4) Zkouška ze zvláštní odborné způsobilosti se skládá opakovaně každých 5 let. (4) (5) Ustanovení § 10 odst. 2 3 platí obdobně. ----------------------------------------------6) § 3 zákoníku práce. 7) § 40 zákoníku práce. 8) § 343 odst. 2 zákoníku práce. 9) § 2 odst. 5 zákoníku práce. 10) Například § 83a odst. 1 písm. g), h) a i) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 254/2001 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb., § 5 odst. 3 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 542/1991 Sb., § 17 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 13/2002 Sb. a zákona č. 310/2002 Sb., § 9 zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, § 11 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. 11) § 15 a 108 zákoníku práce. 12) § 102 zákoníku práce. 13) § 58 odst. 1 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 14) § 92 zákona č. 561/2004 Sb. 15) Čl. 11 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. 13) § 58 odst. 1 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
406
14) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 15) § 36b zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 16) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 17) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
*** ČÁST ČTVRTÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ HLAVA I SPOLEČNÁ USTANOVENÍ § 19 Tímto zákonem nejsou dotčeny obecné technické požadavky na výstavbu26), zvláštní požadavky na pracoviště27), na uvedení výrobků na trh a do provozu17), na činnosti související s využíváním jaderné energie a ionizujícího záření28), na požární ochranu27) a na činnosti související s prevencí závažných havárií, které jsou stanoveny zvláštními právními předpisy29) . § 20 (1) O udělení, pozastavení, změně nebo odnětí akreditace fyzické nebo právnické osoby k provádění zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti (dále jen "akreditace") rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve správním řízení30) . Akreditace se uděluje na dobu 3 let. (2) Součástí návrhu na udělení nebo změnu akreditace je písemná dokumentace o způsobu a provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti. (3) Jsou-li splněny podmínky pro udělení akreditace, je na udělení akreditace právo. (4) Akreditace se nevyžaduje, jestliže je fyzická nebo právnická osoba usazena v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky hodlá vykonávat zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti, jestliže je držitelem oprávnění k provádění zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti, pokud se v tomto státě takové oprávnění vyžaduje. (5) Ministerstvo práce a sociálních věcí je oprávněno kontrolovat31) dodržování podmínek, na základě kterých byla akreditace udělena. (4) Zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti podle tohoto zákona může provádět i fyzická nebo právnická osoba usazená v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském 407
prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci, pokud akreditace nebo jiné oprávnění z tohoto státu k provádění obdobných zkoušek zaručuje úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jako tento zákon a právní předpisy přijaté k jeho provedení. O oprávnění těchto osob rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí v řízení podle odstavce 1. (5) Ministerstvo práce a sociálních věcí může kontrolovat31) dodržování podmínek, na základě kterých byly akreditace podle odstavce 1 nebo oprávnění podle odstavce 4 uděleny. § 21 Vláda a) vydá nařízení k provedení § 2 odst. 2, § 3 odst. 3, § 4 odst. 2, § 5 odst. 2, § 6 odst. 2, § 7 odst. 7, § 15 a § 18 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b), b) stanoví nařízením 1. která technická zařízení představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, pokud jde o jejich obsluhu, montáž a opravy nebo kontrolu vyžadující zvláštní odbornou způsobilost, 2. věk zaměstnance pro zvláštní odbornou způsobilost, má-li být vyšší než 18 let, 3. stupeň, popřípadě obor odborného vzdělání pro zvláštní odbornou způsobilost a délku a obor odborné praxe, 4. podmínky pro udělení, pozastavení nebo zrušení akreditace fyzické nebo právnické osoby pro provádění zkoušek odborné způsobilosti a zvláštní odborné způsobilosti, 5. zkušební okruhy teoretických znalostí pro zkoušku z odborné způsobilosti a ze zvláštní odborné způsobilosti, 6. obsah a způsob zkoušky z odborné způsobilosti a ze zvláštní odborné způsobilosti, jejich organizaci, průběh, hodnocení a podmínky pro opravu těchto zkoušek, jakož i náležitosti dokladu o úspěšném vykonání uvedených zkoušek, 7. vedení dokumentace držitelem akreditace o vykonaných zkouškách odborné způsobilosti a zvláštní odborné způsobilosti. -------------------------------17) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 26) Například stavební zákon, vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. 27) Zákon č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 28) Zákon č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 29) Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií). 30) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.
408
31) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 31) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
***
409
(K části osmnácté návrhu zákona)
Platné znění zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění zákona č. 575/1990 Sb., zákona č. 159/1992 Sb., zákona č. 47/1994 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 436/2004 Sb. a zákona č. 253/2005 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o státním odborném dozoru nad bezpečností práce §1 Státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení vykonávají organizace státního odborného dozoru zřízené výhradně k tomuto účelu Ministerstvem práce a sociálních věcí.1) Je-li zřízeno více organizací státního odborného dozoru, vymezí jejich působnost Ministerstvo práce a sociálních věcí při jejich zřízení. §2 Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce. Ministr práce a sociálních věcí jmenuje a odvolává ředitele organizací státního odborného dozoru. §3 (1) Působnost organizací státního odborného dozoru se vztahuje na všechny právnické osoby (dále jen "organizace") a na fyzické osoby provozující podnikatelskou činnost, pokud jde o provozování této činnosti, (dále jen "podnikající fyzické osoby"). (2) Působnost organizací státního odborného dozoru se nevztahuje a) na činnost, pracoviště a technická zařízení podléhající podle zvláštních předpisů dozoru orgánů státní báňské správy, b) na technická zařízení, podléhající podle zvláštních předpisů dozoru orgánů na úseku obrany, dopravy a informatiky, na objekty, s nimiž je příslušné hospodařit Ministerstvo vnitra nebo organizační složka státu, která je zřízena k plnění úkolů Ministerstva vnitra, a na technická zařízení podléhající podle zvláštního právního předpisu dozoru Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, c) na technická zařízení, před jejich uvedením na trh, jsou-li stanovená k posuzování shody podle zvláštního zákona,1a) pokud nařízení vlády, vydané k jeho provedení, nestanoví jinak. § 6a
(1) Organizace státního odborného dozoru podle § 1 při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení a) podávají odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení, b) ve stanovených případech provádějí prohlídky, řídí a vyhodnocují zkoušky, kterými osvědčují, zda vyhrazená technická zařízení a materiály použité k jejich zhotovení splňují požadavky předpisů o zajištění bezpečnosti technických zařízení; ve stanovených případech potvrzují úspěšné výsledky zkoušek, c) ve stanovených případech prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím, zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a vydávají jim k tomu oprávnění, d) prověřují odbornou způsobilost fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím nebo obsluze vyhrazených technických zařízení a vydávají jim o tom osvědčení. (2) Pověření pracovníci organizace státního odborného dozoru jsou oprávněni vstupovat do prostoru organizací a provozních prostor podnikajících fyzických osob za účelem provedení dozoru a k jeho provedení vyžadovat potřebné doklady, informace a vytvoření podmínek. (3) Organizace státního odborného dozoru provádějí činnosti podle odstavce 1 za poplatky stanovené prováděcím předpisem vydaným Ministerstvem práce a sociálních věcí po dohodě s Ministerstvem financí. (4) Na činnosti organizací státního odborného dozoru se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.5) (4) Organizace státního odborného dozoru při prověřování odborné způsobilosti podle odstavce 1 písm. c) a d) uznávají kvalifikaci, jež byla dosažena, a odbornou praxi, jež byla získána, v jiném členském státu Evropské unie, jiném smluvním státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci. § 6b (1) Vyhrazenými technickými zařízeními jsou zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová. (2) Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních. § 6c (1) Organizace a podnikající fyzické osoby a) zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech; při
411
výrobě vyhrazených tlakových zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona,1a) b) mohou montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, plnit nádoby plyny a vyrábět vyhrazená tlaková zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona,1a) jen pokud jsou odborně způsobilé a jsou držiteli oprávnění podle § 6a odst. 1 písm. c), c) zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáž nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé, a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení. (2) Předpoklady odborné způsobilosti organizací a podnikajících fyzických osob jsou potřebné technické vybavení a odborná způsobilost jejich pracovníků. (3) Předpoklady odborné způsobilosti fyzických osob podle odstavce 1 písm. c) jsou a) dosažení věku 18 let, b) zdravotní způsobilost podle zvláštních předpisů,6) c) předepsaná kvalifikace, d) doba praxe v oboru, e) osvědčení podle § 6a odst. 1 písm. d), provádějí-li revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, opravy, montáž vyhrazených plynových zařízení 1. třídy nebo obsluhu vyhrazených tlakových zařízení - kotlů. (4) Osvědčení k činnostem na vyhrazených technických zařízeních vydané organizací státního odborného dozoru má platnost pět let ode dne vydání. (5) Při uznávání odborné kvalifikace podle odstavce 1 písm. c), kterou fyzická osoba získala v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci, se postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace5a). Uznávacím orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Před zahájením dočasného nebo příležitostného výkonu činnosti na území České republiky fyzickou osobou, která je oprávněna vykonávat obdobnou činnost v členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci, Ministerstvo práce a sociálních věcí její odbornou kvalifikací ověří5b). §7 Organizace státního odborného dozoru spolupracují s příslušnými odborovými a ústředními odborovými orgány, s příslušnými družstevními orgány a organizacemi družstev, s organizacemi zaměstnavatelů a živnostenskými společenstvy, s příslušnými ústředními, místními a ostatními orgány státní správy a informují je o opatřeních k odstranění závad zjištěných při své činnosti. Všechny tyto orgány a organizace jsou povinny poskytovat organizacím státního odborného dozoru na požádání podklady a informace potřebné pro výkon tohoto dozoru. § 7a
412
(1) Pracovníci organizací státního odborného dozoru jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem činnosti podle tohoto zákona, a před vstupem do prostorů organizací a provozních prostorů podnikajících fyzických osob informovat provozovatele. (2) Za škodu způsobenou pracovníky uvedenými v odstavci 1 při činnosti podle tohoto zákona odpovídá stát; této odpovědnosti se nemůže zprostit. § 7b (1) Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou a) stanoví, která technická zařízení v působnosti orgánů a organizací státního odborného dozoru (§ 3) se považují za vyhrazená, a zároveň určí jejich zařazení do tříd, popřípadě skupin, b) stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci, c) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti, d) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti. (2) Oprávnění Ministerstva práce a sociálních věcí stanovit vyhláškou podle odstavce 1 bližší podmínky kladené na bezpečnost vyhrazených technických zařízení podle § 6b před jejich uvedením na trh lze použít, jen nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona.1a) § 7c Soudní přezkum Ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí vydávaná organizací státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení podle § 6a odst. 1 písm. a) až d). §8 (1) Zrušují se: a) ustanovení § 13 a 14 zákona č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon), ve znění zákona č. 64/1962 Sb., b) vládní nařízení č. 53/1952 Sb., o zajištění bezpečnosti a hospodárnosti provozu některých technických zařízení, c) vyhláška ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 114/1962 Sb., o státním odborném dozoru nad technickým stavem strojů používaných v zemědělství a nad bezpečností a ochranou zdraví při práci s těmito stroji.
413
(2) Působnost orgánů na úseku dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení, vykonávaná dosud podle předpisů uvedených v odstavci 1, přechází na orgány zřízené podle tohoto zákona. §9 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969. -------------------------------1) § 31 zákona České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona České národní rady č. 579/1991 Sb., zákona České národní rady č. 166/1992 Sb., zákona České národní rady č. 321/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 189/1993 Sb. 1a) § 12 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. 5) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). 5a) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 5b) § 36b zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6) § 6 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku Ministerstva zdravotnictví o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (registrována v částce 2/1968 Sb.), ve znění pozdějších předpisů.
414
(K části devatenácté návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 120/2000 Sb., zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 319/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb. a zákona č. 444/2005 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ZEMĚMĚŘICTVÍ
... Oddíl čtvrtý Ověřování výsledků zeměměřických činností § 12 (1) Výsledky zeměměřických činností a) využívané pro správu a vedení katastru nemovitostí1) a pro státní mapová díla, b) ve výstavbě,10) musí být ověřeny fyzickou osobou, které bylo uděleno úřední oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností (dále jen "úřední oprávnění"). (2) Výsledky zeměměřických činností uvedené v odstavci 1 písm. a) musí být ověřeny, že svými náležitostmi a přesností odpovídají právním předpisům.1) (3) Výsledky zeměměřických činností uvedené v odstavci 1 písm. b) musí být ověřeny, že svými náležitostmi a přesností odpovídají právním předpisům a podmínkám písemně dohodnutým s objednatelem. § 13 Rozsah úředního oprávnění (1) Úřední oprávnění se uděluje pro ověřování a) geometrického plánu, kopie geometrického plánu, upřesněného přídělového plánu, nového souboru geodetických informací katastru nemovitostí a dokumentace o vytyčení hranice pozemku,
b) dokumentace o zřízení, obnovení nebo přemístění bodu podrobného polohového bodového pole a o zaměření předmětů měření, které jsou obsahem základních státních mapových děl, pro potřeby orgánů zeměměřictví a katastru, c) geodetického podkladu pro výstavbu, dokumentace o vytyčovací síti, dokumentace o vytyčení prostorové polohy, rozměru a tvaru stavby pro účely výstavby10) a o dohledu na dodržování její prostorové polohy a geodetické části dokumentace skutečného provedení stavby,10) která obsahuje geometrické, polohové a výškové určení dokončené stavby nebo technologického zařízení, d) dokumentace o zřízení, obnovení nebo přemístění bodu podrobného polohového bodového pole a o zaměření a šetření předmětů měření, které jsou obsahem státních mapových děl, pro potřeby obrany státu. (2) Úřední oprávnění může být uděleno též samostatně pro ověřování výsledků uvedených v odstavci 1. § 14 Udělení úředního oprávnění (1) Úřední oprávnění podle § 13 odst. 1 písm. a) až c) uděluje Úřad. Úřední oprávnění podle § 13 odst. 1 písm. d) uděluje Ministerstvo obrany. (2) Úřední oprávnění se udělí fyzické osobě na podkladě její písemné žádosti, jestliže a) je plně způsobilá k právním úkonům a bezúhonná, b) má ukončené vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru alespoň magisterského studijního programu 11a) a poté vykonala v České republice nejméně 5 let odborné praxe v zeměměřických činnostech, pro které žádá o udělení úředního oprávnění, a c) úspěšně složila zkoušku odborné způsobilosti (dále jen "zkouška"). (3) Po úspěšném vykonání zkoušky příslušný orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne o udělení úředního oprávnění a do 10 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí fyzické osobě úřední oprávnění vydá. (4) Pokud fyzická osoba, která je občanem členského státu Evropské unie, je držitelem oprávnění obdobného úřednímu oprávnění podle § 13, vydá jí příslušný orgán uvedený v odstavci 1 na základě její písemné žádosti úřední oprávnění, splňuje-li podmínku uvedenou v odstavci 2 písm. a) a úspěšně složila srovnávací zkoušku odborné způsobilosti nebo vykonala v České republice tříletou odbornou praxi v zeměměřických činnostech, pro které žádá o udělení úředního oprávnění. (5) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen a) pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí spáchaý v souvislosti s výkonem zeměměřických činností, b) pro trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň 1 roku.
416
(6) Absolvování vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru mimo území České republiky prokáže fyzická osoba osvědčením příslušného orgánu. (7) (6) Písemná žádost o udělení úředního oprávnění a) podle § 13 odst. 1 písm. a) až c) se podává zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu2) (dále jen "inspektorát"), v jehož působnosti má fyzická osoba místo trvalého pobytu; jestliže fyzická osoba nemá trvalý pobyt na území České republiky, podává žádost Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Praze, b) podle § 13 odst. 1 písm. d) se podává Ministerstvu obrany. (8) (7) Úřad a Ministerstvo obrany vedou seznamy fyzických osob, kterým udělily úřední oprávnění. Seznamy jsou veřejně přístupné. Seznam vedený Úřadem je k nahlédnutí u orgánů zeměměřictví a katastru, seznam vedený Ministerstvem obrany je k nahlédnutí u tohoto ministerstva. § 14a Zkouška (1) Zkoušku může vykonat pouze fyzická osoba, která požádala o udělení úředního oprávnění a splňuje podmínky stanovené v § 14 odst. 2 písm. a) a b). Zkouška se koná před odbornou zkušební komisí nejpozději do 6 měsíců 3 měsíců ode dne doručení písemné žádosti o udělení úředního oprávnění příslušnému orgánu uvedenému v § 14 odst. 7. Zkouška se skládá v českém jazyce. (2) Členy odborných zkušebních komisí pro udělení úředního oprávnění podle § 13 odst. 1 písm. a) až c) jmenuje a odvolává předseda Úřadu ze zaměstnanců Úřadu, popřípadě dalších orgánů zeměměřictví a katastru, jakož i z odborníků z vysokých škol a z praxe. Členy odborných zkušebních komisí pro udělení úředního oprávnění podle § 13 odst. 1 písm. d) jmenuje a odvolává ministr obrany. Odborné zkušební komise pro udělení úředního oprávnění mají lichý počet členů a jsou nejméně tříčlenné. (3) Zkouškou se prokazují teoretické a praktické znalosti zeměměřických činností, pro které žádá fyzická osoba o udělení úředního oprávnění, znalosti souvisejících právních předpisů a schopnosti jejich aplikace a odborná způsobilost ověřit výsledky zeměměřických činností v praxi. (4) Fyzická osoba, která nesložila úspěšně zkoušku, je oprávněna ji jednou opakovat do 6 měsíců od neúspěšného konání zkoušky. Pokud v tomto termínu ani opakovaně úspěšně zkoušku nesloží, může podat novou žádost o udělení úředního oprávnění až po uplynutí 2 let od neúspěšného vykonání zkoušky. (5) Ustanovení odstavců 1, 2 a 4 se použijí obdobně pro vykonání rozdílové zkoušky podle zákona o uznávání odborné kvalifikace.11b) Ustanovení odstavce 3 se použije pro vykonání rozdílové zkoušky přiměřeně. § 15 Zánik a odejmutí úředního oprávnění
417
(1) Úřední oprávnění zaniká na písemnou žádost držitele úředního oprávnění, nebo jestliže držitel úředního oprávnění zemře nebo je prohlášen za mrtvého. 12) (2) Příslušný orgán státní správy uvedený v § 14 odst. 1 odejme fyzické osobě úřední oprávnění, jestliže pominula některá ze skutečností uvedených v § 14 odst. 2 písm. a). (3) Úřad odejme fyzické osobě úřední oprávnění při závažném nebo opakovaném porušení pořádku na úseku zeměměřictví,2) nejvýše na dobu pěti let. (4) Úřad může odejmout fyzické osobě úřední oprávnění podle § 13 odst. 1 písm. c) na základě pravomocného rozsudku, kterým byla uložena povinnost uhradit škodu způsobenou zeměměřickými činnostmi, jejichž výsledek ověřila; jde-li o fyzickou osobu s úředním oprávněním podle § 13 odst. 1 písm. d), může úřední oprávnění odejmout Ministerstvo obrany. (5) Zdůvodněný písemný návrh na odejmutí úředního oprávnění předkládá Úřadu inspektorát, v jehož územní působnosti byly výsledky zeměměřických činností předloženy k využití pro účely katastru nemovitostí a státních mapových děl. Úřad může též odejmout úřední oprávnění z vlastního podnětu. (6) Fyzické osobě, které bylo odejmuto úřední oprávnění podle odstavců 2 a 3 nebo 4, může být znovu uděleno při splnění podmínek uvedených v § 14 a 14a po uplynutí doby, na kterou bylo odejmuto. (7) Příslušný orgán státní správy uvedený v § 14 odst. 1 vyškrtne fyzickou osobu ze seznamu fyzických osob s úředním oprávněním, jejíž úřední oprávnění zaniklo nebo jíž bylo odejmuto. § 16 Práva a povinnosti fyzické osoby s úředním oprávněním (1) Fyzická osoba s úředním oprávněním je povinna a) jednat odborně, nestranně a vycházet vždy ze spolehlivě zjištěného stavu věci při ověřování výsledků zeměměřických činností uvedených v § 13 odst. 1 písm. a), b) a d), b) jednat odborně a dodržovat podmínky stanovené právními předpisy a písemně dohodnuté podmínky s objednatelem, pokud nejsou v rozporu s právními předpisy, při ověřování výsledků zeměměřických činností uvedených v § 13 odst. 1 písm. c), c) oznámit příslušnému orgánu státní správy uvedenému v § 14 odst. 1 všechny skutečnosti, které mají vliv na odejmutí úředního oprávnění, d) poskytnout orgánu zeměměřictví a katastru potřebnou součinnost při využívání touto osobou ověřených výsledků zeměměřických činností a při dohledu na zeměměřické činnosti8) uvedené v § 13 odst. 1 písm. a) a b), e) vést evidenci výsledků, které ověřila, odděleně podle § 13 odst. 1 písm. a) až d), s uvedením jména osoby, která zeměměřické činnosti vykonala, katastrálního území, kde byly zeměměřické činnosti vykonány, data a pořadového čísla ověření, f) potvrdit vykonanou praxi osobě žádající o udělení úředního oprávnění, pokud tato osoba praxi pod jejím vedením vykonala,
418
g) oznámit změny údajů uvedených v žádosti o udělení úředního oprávnění tomu orgánu státní správy, který úřední oprávnění vydal. (2) Fyzická osoba s úředním oprávněním odpovídá za odbornou úroveň jí ověřených výsledků zeměměřických činností, za dosažení předepsané přesnosti a za správnost a úplnost náležitostí podle právních předpisů. (3) Fyzická osoba s úředním oprávněním je oprávněna používat označení "úředně oprávněný zeměměřický inženýr". (4) Ověření odborné správnosti výsledku zeměměřické činnosti se vyznačí textem: "Náležitostmi a přesností odpovídá právním předpisům.". K textu se připojí vlastnoruční podpis fyzické osoby, datum ověření výsledků zeměměřických činností, číslo z evidence ověřovaných výsledků a otisk razítka se státním znakem, jehož obsahem je a) jméno a příjmení fyzické osoby a označení podle odstavce 3, b) číslo položky, pod kterou je fyzická osoba vedena v seznamu u příslušného orgánu státní správy uvedeného v § 14 odst. 1, c) rozsah úředního oprávnění podle § 13 odst. 1. (5) Ověření kopie geometrického plánu se vyznačí textem: "Ověřuje se, že tato kopie souhlasí s geometrickým plánem.". K textu se připojí vlastnoruční podpis fyzické osoby, datum ověření kopie, číslo z evidence ověřených kopií a otisk razítka se státním znakem, jehož obsah je uveden v odstavci 4. ----------------------------------------1) Zákon ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). 2) Zákon ČNR č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. 8) Např. § 4 písm. b) zákona ČNR č. 359/1992 Sb. 10) Zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 11b) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 11c) § 7 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. .../2007 Sb. 12) § 7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
*** Oddíl sedmý Společná a přechodná ustanovení § 18 Platnost dosavadních oprávnění (1) Platnost oprávnění vydaných podle § 3 odst. 1 vyhlášky Českého úřadu geodetického a kartografického č. 60/1973 Sb., o ověřování geometrických plánů a jiných výsledků geodetických prací, a podle § 3 odst. 2 vyhlášky Českého úřadu geodetického a kartografického č. 10/1974 Sb., o geodetických pracích ve výstavbě, ve znění vyhlášky 419
Českého úřadu geodetického a kartografického č. 38/1974 Sb., končí uplynutím jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. Platnost oprávnění vydaných v dohodě s Českým báňským úřadem podle § 3 odst. 2 vyhlášky Českého úřadu geodetického a kartografického č. 60/1973 Sb., o ověřování geometrických plánů a jiných výsledků geodetických prací, končí uplynutím tří let od účinnosti tohoto zákona. (2) Na základě písemné žádosti bude fyzické osobě, která splňuje podmínky stanovené tímto zákonem, uděleno úřední oprávnění v rozsahu uvedeném a) v § 13 odst. 1 písm. a), jestliže je držitelem oprávnění podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky Českého úřadu geodetického a kartografického č. 60/1973 Sb., o ověřování geometrických plánů a jiných výsledků geodetických prací, b) v § 13 odst. 1 písm. b), jestliže je držitelem oprávnění podle § 3 odst. 1 písm. b) vyhlášky Českého úřadu geodetického a kartografického č. 60/1973 Sb., o ověřování geometrických plánů a jiných výsledků geodetických prací, c) v § 13 odst. 1 písm. c), jestliže je držitelem oprávnění podle vyhlášky Českého úřadu geodetického a kartografického č. 10/1974 Sb., o geodetických pracích ve výstavbě, ve znění vyhlášky Českého úřadu geodetického a kartografického č. 38/1974 Sb. § 19 Vztah ke správnímu řádu Obecné předpisy o správním řízení13) se vztahují na řízení podle § 3 odst. 2, § 9 odst. 6 a na udělení a odejmutí úředního oprávnění podle § 14 a 15 tohoto zákona. § 20 Zmocňovací ustanovení (1) Úřad vyhláškou stanoví a) předmět a obsah správy bodových polí a náležitosti podání týkajících se bodových polí, b) předmět a obsah správy databáze, c) formy poskytování a podmínky užití a rozšiřování dat databáze, d) předmět a obsah správy základních a tematických státních mapových děl, kromě děl, která jsou výsledky činností uvedených v § 11 odst. 3, a postup při standardizaci geografického názvosloví, e) předmět a obsah výsledků zeměměřických činností ověřovaných fyzickou osobou s úředním oprávněním a náležitosti dokumentace o skutečném provedení stavby využívané pro vedení základních státních mapových děl, f) náležitosti žádosti o udělení úředního oprávnění a žádosti o zánik úředního oprávnění a formu ověřování výsledků zeměměřických činností, g) obsah a způsob provádění zkoušky, h) obsah a způsob provádění srovnávací zkoušky odborné způsobilosti rozdílové zkoušky. (2) Ministerstvo obrany vyhláškou stanoví a) náležitosti žádosti o udělení úředního oprávnění a žádosti o zánik úředního oprávnění a formu ověřování výsledků zeměměřických činností pro potřeby obrany státu, 420
b) obsah a způsob provádění zkoušky, c) obsah a způsob provádění srovnávací zkoušky odborné způsobilosti rozdílové zkoušky. ----------------------------13) Zákon č. 71/1967 Sb. , o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.
***
421
(K části dvacáté návrhu zákona)
Platné znění části zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb. a zákona č. 110/2007 Sb., s vyznačením navrhované změny ZÁKON o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích)
*** § 26 Odborná způsobilost (1) Odborná způsobilost žadatele o oprávnění k využívání rádiových kmitočtů se vyžaduje pro obsluhu a) radiotelefonních, radiotelegrafních nebo jiných vysílacích rádiových zařízení umístěných na palubách letadel a lodí zapsaných v leteckém, plavebním nebo námořním rejstříku České republiky, b) radiotelefonních a radiotelegrafních pozemních vysílacích rádiových zařízení letecké pohyblivé služby a námořní pohyblivé služby a radiotelefonní služby na vodních cestách,13), 7) c) radiotelefonních a radiotelegrafních provozovaných v pásmu krátkých vln,
pozemních
vysílacích
rádiových
zařízení
d) vysílacích rádiových zařízení pro amatérskou radiokomunikační službu. (2) Obsluhu vysílacích rádiových zařízení uvedených v odstavci 1 mohou vykonávat osoby, které mají platný průkaz odborné způsobilosti k obsluze těchto zařízení. Je-li držitelem oprávnění k využívání rádiových kmitočtů právnická osoba, je povinna zajistit, aby obsluhu vysílacích rádiových zařízení prováděla pouze osoba, která má platný průkaz odborné způsobilosti. Tuto způsobilost k obsluze vysílacích rádiových zařízení ověřuje Úřad zkouškou. Obsluhu mohou vykonávat i osoby, jejichž zvláštní způsobilost k obsluze vysílacích rádiových zařízení byla Úřadem uznána podle zvláštního právního předpisu.18) (3) Žadatel se ke zkoušce podle odstavce 2 přihlašuje písemně u Úřadu. Úřad žadateli umožní vykonání zkoušky nejpozději do 3 měsíců od doručení přihlášky. (4) Žadateli, který prokázal odbornou způsobilost k vykonávání obsluhy vysílacích rádiových zařízení zkouškou, vydá Úřad průkaz odborné způsobilosti. (5) Náležitosti přihlášky ke zkoušce podle odstavce 3, obecné podmínky pro vykonání zkoušky rozsah znalostí potřebných pro jednotlivé druhy odborné způsobilosti, způsob
provádění zkoušek, druhy průkazů odborné způsobilosti a dobu jejich platnosti stanoví prováděcí právní předpis. -----------------------------13) Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů. 17) Vyhláška č. 138/2000 Sb., o radiotelefonním provozu na vnitrozemských vodních cestách. 18) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).
423
(K části dvacáté první návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 310/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST I MÍROVÉ VYUŽÍVÁNÍ JADERNÉ ENERGIE A IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ HLAVA PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ … §3 Působnost Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (1) Státní správu a dozor při využívání jaderné energie a ionizujícího záření a v oblasti radiační ochrany vykonává Státní úřad pro jadernou bezpečnost1a) (dále jen "Úřad"). (2) Úřad a) vykonává státní dozor nad jadernou bezpečností, jadernými položkami, fyzickou ochranou, radiační ochranou, havarijní připraveností a technickou bezpečností vybraných zařízení a kontroluje dodržování povinností podle tohoto zákona, b) vykonává kontrolu nešíření jaderných zbraní a státní dozor nad jadernými položkami a fyzickou ochranou jaderných materiálů a jaderných zařízení, c) vydává povolení k výkonu činností podle tohoto zákona a typově schvaluje obalové soubory pro přepravu a skladování jaderných materiálů a radioaktivních látek stanovených prováděcím právním předpisem, zdroje ionizujícího záření a další výrobky, d) vydává oprávnění k činnostem vybraných pracovníků, e) schvaluje dokumentaci, programy, seznamy, limity, podmínky, způsob zajištění fyzické ochrany, havarijní řády, a po projednání vazeb na vnější havarijní plán s příslušným krajským úřadem a dotčenými obecními úřady obcí s rozšířenou působností, vnitřní havarijní plány a jejich změny,
f) stanovuje podmínky, požadavky, limity, mezní hodnoty, nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin, směrné hodnoty, optimalizační meze, referenční úrovně, diagnostické referenční úrovně, zprošťovací úrovně a uvolňovací úrovně, g) stanovuje zónu havarijního plánování, případně její další členění a schvaluje vymezení kontrolovaného pásma, h) v souladu s prováděcím právním předpisem stanovuje požadavky na zajišťování havarijní připravenosti držitelů povolení a kontroluje jejich dodržování, i) sleduje a posuzuje stav ozáření a usměrňuje ozáření osob, j) vydává, eviduje a ověřuje osobní radiační průkazy; podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis, k) poskytuje obcím a krajům údaje o hospodaření s radioaktivními odpady na jimi spravovaném území, l) řídí činnost celostátní radiační monitorovací sítě, jejíž funkci a organizaci stanoví prováděcí právní předpis, a zajišťuje funkci jejího ústředí, zajišťuje činnost krizového koordinačního centra a zabezpečuje mezinárodní výměnu dat o radiační situaci, m) ustavuje státní a odborné zkušební komise pro ověřování zvláštní odborné způsobilosti vybraných pracovníků nebo jiných fyzických osob a vydává statut těchto komisí a stanovuje činnosti mající bezprostřední vliv na jadernou bezpečnost a činnosti zvlášť důležité z hlediska radiační ochrany, n) vede státní systém evidence a kontroly jaderných materiálů a údajů a informací v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a stanovuje prováděcím právním předpisem požadavky na vedení jejich evidence a způsob její kontroly, o) vede státní systém evidence držitelů povolení, ohlašovatelů, dovážených a vyvážených vybraných položek, zdrojů ionizujícího záření a evidenci ozáření osob, p) zajišťuje pomocí celostátní radiační monitorovací sítě a na základě hodnocení radiační situace podklady pro rozhodování o opatřeních vedoucích ke snížení nebo odvrácení ozáření v případě radiační havárie, r) schvaluje zařazení jaderného zařízení nebo jeho částí a jaderných materiálů do příslušné kategorie z hlediska fyzické ochrany, s) vykonává funkci úřadu pro mezinárodní ověřování všeobecného zákazu jaderných zkoušek a jeho verifikaci, t) zajišťuje mezinárodní spolupráci v oboru své působnosti, zejména je nositelem odborné spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, a v oboru své působnosti poskytuje informace Evropské komisi, případně dalším orgánům Evropské unie, u) rozhoduje o zajištění nakládání s jadernými položkami, zdroji ionizujícího záření nebo s radioaktivními odpady, s nimiž je nakládáno v rozporu s právními předpisy, nebo kde není odstraňován vzniklý stav, v) je povinen poskytovat informace podle zvláštních právních předpisů1b) a jednou za rok vypracovat zprávu o své činnosti a předložit ji vládě a veřejnosti, w) stanovuje technické požadavky k zajištění technické bezpečnosti vybraných zařízení, x) po dohodě se správním úřadem kontroluje činnost osob autorizovaných podle zvláštního právního předpisu2a) ,
425
y) uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci z hlediska bezpečnosti a radiační ochrany při činnostech souvisejících s využíváním jaderné energie a činnostech vedoucích k ozáření. ---------------------1a) Čl. I odst. 4 zákona č. 21/1993 Sb. , kterým se mění a doplňuje zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se provádějí další opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky. 1b) Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. 2a) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
*** HLAVA TŘETÍ PODMÍNKY PRO VYUŽÍVÁNÍ JADERNÉ ENERGIE A IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ §9 Povolení k jednotlivým činnostem (1) Povolení Úřadu je třeba k a) umístění jaderného zařízení nebo úložiště radioaktivních odpadů, b) výstavbě jaderného zařízení nebo pracoviště IV. kategorie, c) jednotlivým etapám uvádění jaderného zařízení do provozu stanoveným prováděcím právním předpisem, d) provozu jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie, e) opětovnému uvedení jaderného reaktoru do kritického stavu po výměně jaderného paliva, f) provedení rekonstrukce nebo jiných změn ovlivňujících jadernou bezpečnost, radiační ochranu, fyzickou ochranu a havarijní připravenost jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie, g) jednotlivým etapám vyřazování z provozu jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem, h) uvádění radionuklidů do životního prostředí v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem, i) nakládání se zdroji ionizujícího záření v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem, j) nakládání s radioaktivními odpady v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem, k) dovozu nebo vývozu jaderných položek nebo k průvozu jaderných materiálů a vybraných položek, l) nakládání s jadernými materiály, m) přepravě jaderných materiálů a radioaktivních látek stanovených prováděcím právním předpisem; toto povolení se nevztahuje na osobu, která dopravu provádí, případně dopravce, pokud není současně přepravcem, případně odesílatelem nebo příjemcem,
426
n) odborné přípravě vybraných pracovníků (§ 18 odst. 5), o) zpětnému dovozu radioaktivních odpadů vzniklých při zpracování materiálů vyvezených z České republiky, p) mezinárodní přepravě radioaktivních odpadů v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem, r) provádění osobní dozimetrie a dalších služeb významných z hlediska radiační ochrany v rozsahu a způsoby stanovenými prováděcím právním předpisem, s) přidávání radioaktivních látek do spotřebních výrobků při jejich výrobě nebo přípravě nebo k dovozu či vývozu takových výrobků. (2) Povolení Úřadu vydaná podle odstavce 1 nenahrazují povolení nebo oprávnění k činnostem vydávaná jinými správními úřady podle zvláštních předpisů.6) § 10 (1) Povolení bude vydáno za podmínky, že a) fyzická osoba, které má být povolení vydáno, a její odpovědný zástupce, byl-li ustanoven, dosáhli věku 21 let, jsou způsobilí k právním úkonům, bezúhonní a odborně způsobilí; žadatel nemusí splňovat podmínku odborné způsobilosti, jestliže ji splňuje jeho odpovědný zástupce, b) osoby, které jsou statutárním orgánem nebo členy statutárního orgánu právnické osoby, které má být povolení vydáno, dosáhly věku 21 let, jsou způsobilé k právním úkonům, bezúhonné a alespoň jedna z nich je odborně způsobilá. (2) Podmínkou pro vydání povolení podle § 9 odst. 1 písm. i) je doklad o tom, že žadatel ustanovil k zajištění soustavného dohledu nad dodržováním požadavků radiační ochrany fyzickou osobu, která splňuje zvláštní odbornou způsobilost podle § 18 odst. 2 písm. b) odpovídající rozsahu a způsobu nakládání se zdroji ionizujícího záření (dále jen "dohlížející osoba"), nebo že zvláštní odbornou způsobilost má žadatel sám. (3) Změnu skutečností uvedených v odstavci 1 nebo 2 je osoba, která obdržela povolení (dále jen "držitel povolení"), povinna Úřadu neprodleně oznámit. (4) Výkon činností podle § 9 odst. 1, popřípadě jejich etap nesmí být zahájen před nabytím právní moci povolení Úřadu. § 11 Bezúhonnost Za bezúhonného se pro účel tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata pokud souvisí s povolovanou činností, nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně. § 12 Odborná způsobilost (1) Odbornou způsobilostí podle § 10 odst. 1 se rozumí
427
a) pro činnosti související s využíváním jaderné energie řádně ukončené vysokoškolské vzdělání získané studiem ve studijním programu v příslušném oboru a tři roky praxe v oboru, b) pro činnosti vedoucí k ozáření řádně ukončené vysokoškolské vzdělání získané studiem ve studijním programu v příslušném oboru a tři roky praxe v oboru nebo úplné střední odborné vzdělání příslušného směru ukončené maturitou a šest let praxe v oboru. (2) Při uznávání odborné kvalifikace nabyté v jiném členském státě Evropské unie pro výkon činností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) postupuje Úřad podle zákona o uznávání odborné kvalifikace6a). Rozhodnutí Úřadu o uznání odborné kvalifikace je dokladem prokazujícím odbornou způsobilost podle tohoto zákona. § 13 Žádost o povolení (1) Žádost o povolení musí obsahovat a) u fyzické osoby jméno a příjmení, rodné číslo, trvalý pobyt, případně jméno a příjmení, rodné číslo, trvalý pobyt odpovědného zástupce, je-li ustanoven; u právnické osoby název a právní formu, sídlo, identifikační číslo, jméno a příjmení, trvalý pobyt osoby nebo osob, které jsou jejím statutárním orgánem, (dále jen "identifikace"), evidenční číslo, pokud již bylo Úřadem přiděleno, a) u fyzické osoby jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, adresu místa trvalého pobytu nebo bydliště, případně jméno a příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, adresu místa trvalého pobytu nebo bydliště odpovědného zástupce, je-li ustanoven; u právnické osoby název a právní formu, sídlo nebo adresu umístění organizační složky na území České republiky, byla-li zřízena, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno a příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo bydliště osoby nebo osob, které jsou jejím statutárním orgánem, (dále jen „identifikace“), evidenční číslo, pokud již bylo Úřadem přiděleno, b) předmět a rozsah činnosti, pro kterou je povolení žádáno, místo provozování činnosti, způsob jejího zabezpečení, dobu jejího trvání a způsob ukončení činnosti. (2) Žádost o povolení podepíše fyzická osoba žádající o povolení nebo statutární orgán právnické osoby žádající o povolení nebo jiný zástupce statutárního orgánu zmocněný na základě udělené plné moci. (3) Žádost o povolení musí být doložena a) výpisem z Rejstříku trestů fyzické osoby a výpisem z Rejstříku trestů odpovědného zástupce, je-li ustanoven; výpisem z Rejstříku trestů členů statutárního orgánu nebo osoby, která je statutárním orgánem nebo alespoň jedním členem statutárního orgánu, je-li žadatelem právnická osoba; výpis z Rejstříku trestů nesmí být starší než tři měsíce, b) výpisem z obchodního rejstříku, je-li žadatelem právnická osoba zapisující se do obchodního rejstříku, c) dokladem prokazujícím odbornou způsobilost pro povolovanou činnost fyzické osoby nebo dokladem prokazujícím odbornou způsobilost odpovědného zástupce, pokud je ustanoven, je-li žadatelem fyzická osoba, nebo dokladem prokazujícím odbornou způsobilost pro povolovanou činnost alespoň jednoho z členů statutárního orgánu nebo jednatelů, je-li
428
žadatelem právnická osoba; je-li ustavována dohlížející osoba, jejím písemným souhlasem a dokladem o její zvláštní odborné způsobilosti, d) dokumentací požadovanou pro jednotlivé povolované činnosti. Obsah dokumentace je uveden v příloze tohoto zákona. Rozsah a způsob provedení Úřadem schvalované dokumentace pro povolované činnosti stanoví prováděcí předpisy, e) dokladem o vlastnictví k pozemku v případě žádosti o povolení k výstavbě jaderného zařízení a písemným souhlasem vlastníka nemovitosti se zřízením pracoviště III. nebo IV. kategorie, pokud má být zřizováno f) dokladem o pojištění odpovědnosti za jadernou škodu nebo dokladem o jiném finančním zajištění podle § 36, g) v případě, kdy při povolované činnosti mají vznikat radioaktivní odpady, dokladem o zajištění bezpečného nakládání s radioaktivními odpady, včetně financování tohoto nakládání, h) v případě tranzitu jaderných materiálů nebo radioaktivních látek dokladem, že je zajištěno jejich zpětné převzetí, pokud se tranzit nedokončí. (4) Podmínkou vydání povolení podle § 9 odst. 1 písm. a), b) a g) je hodnocení vlivu na životní prostředí, jestliže tak stanoví zvláštní právní předpis.7) Podmínkou vydání povolení podle § 9 odst. 1 písm. f) je hodnocení vlivu na životní prostředí podle zvláštního zákona7) v případě, že rekonstrukce nebo jiná změna ovlivňující jadernou bezpečnost, radiační ochranu, fyzickou ochranu a havarijní připravenost jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie je spojena se zvýšením autorizovaných limitů výpustí stanovených Úřadem podle § 4 odst. 6. (5) Podmínkou vydání povolení podle § 9 odst. 1 písm. a) až g), písm. i), j), l), n) a r) je schválení programu zabezpečování jakosti pro povolovanou činnost Úřadem. Podmínkou vydání povolení podle § 9 odst. 1 písm. b) je schválení programu zabezpečování jakosti pro projektování před zahájením projekčních činností majících dopad na jadernou bezpečnost nebo radiační ochranu a schválení programu zabezpečování jakosti výstavby. Požadavky na náplň programu zabezpečování jakosti a na systém jakosti stanoví prováděcí předpis. (6) Podmínkou vydání povolení podle § 9 odst. 1 písm. c), d), e), f), g), k), l) a m) je schválení způsobu zajištění fyzické ochrany jaderného zařízení a jaderných materiálů Úřadem. Požadavky na způsob zajištění fyzické ochrany stanoví prováděcí předpis. (7) Podmínkou vydání povolení podle § 9 odst. 1 písm. c), d), e), f), g), i), j), m) a o) je schválení vnitřního havarijního plánu nebo havarijního řádu Úřadem. Požadavky na jejich obsah, včetně podrobností k zajištění havarijní připravenosti, stanoví prováděcí předpis. (8) Úřad si může vyžádat doplnění dokumentace. Doklady podle odstavce 3 písm. a), b) a c) nemusí být předkládány, pokud bylo žadateli v rámci předcházejícího povolovacího řízení přiděleno evidenční číslo a nedošlo-li ke změně skutečností uvedených v těchto dokladech. V tomto případě žadatel připojí k žádosti pouze čestné prohlášení, ve kterém uvede, že v dokladech požadovaných podle odstavce 3 písm. a), b) a c) nedošlo ke změně. § 14 (1) Úřad postupuje ve správním řízení nezávisle na řízení jiného správního úřadu. Žadatel je jediným účastníkem řízení.
429
(2) Úřad rozhodne o povolení po ověření, že žadatel splnil všechny podmínky stanovené tímto zákonem a prováděcími předpisy. (3) Od zahájení řízení pro vydání povolení k jednotlivým činnostem Úřad rozhodne ve lhůtě a) do čtyř měsíců pro povolení k umístění jaderného zařízení nebo velmi významného zdroje ionizujícího záření, b) do jednoho roku pro povolení k výstavbě jaderného zařízení nebo významného nebo velmi významného zdroje ionizujícího záření, c) do šesti měsíců pro povolení k prvnímu zavážení jaderného paliva do reaktoru podle § 9 odst. 1 písm. c), pro ostatní etapy uvádění do provozu do deseti dnů, d) do 24 hodin pro povolení podle § 9 odst. 1 písm. e); postup při předkládání a posuzování požadované dokumentace stanoví prováděcí předpis, e) do 60 dnů pro ostatní povolení k jednotlivým činnostem. (4) Povolení je zároveň souhlasem vyžadovaným podle zvláštního zákona.8) § 15 Náležitosti povolení (1) V rozhodnutí o vydání povolení Úřad a) uvede identifikaci žadatele a přidělené evidenční číslo, b) vymezí předmět a rozsah povolované činnosti, c) stanoví podmínky provozování a ukončení povolované činnosti potřebné z hlediska jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a fyzické ochrany a po projednání s s příslušným krajským úřadem a dotčenými obecními úřady obcí s rozšířenou působností podmínky havarijní připravenosti, d) uvede dobu, na kterou se povolení vydává. (2) Součástí povolovacího výroku je schválení dokumentace, pokud je to vyžadováno v příloze tohoto zákona. Jedním rozhodnutím může Úřad povolit více činností, které se opakují nebo na sebe navazují nebo spolu souvisí. § 16 Změna, zrušení a zánik povolení (1) Bez předchozího povolení Úřadu nesmějí být provedeny žádné změny zařízení ani jiné technické nebo organizační změny důležité z hlediska zajištění jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany nebo havarijní připravenosti. Změny ovlivňující vnější havarijní plán lze provést pouze po dohodě s příslušným krajským úřadem a dotčenými obecními úřady obcí s rozšířenou působností. (2) Povolení není třeba k provedení neodkladných zásahů směřujících k odvrácení radiační nehody anebo k odstranění jejích následků. Provedení zásahu je třeba neprodleně a prokazatelně oznámit Úřadu.
430
(3) Úřad může podmínky stanovené povolením změnit, změní-li se okolnosti důležité z hlediska jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany nebo havarijní připravenosti, za nichž bylo povolení vydáno, nebo na žádost osoby, která obdržela povolení. Podmínky povolení ovlivňující vnější havarijní plán mohou být stanoveny a změněny pouze po dohodě s příslušným krajským úřadem a dotčenými obecními úřady obcí s rozšířenou působností. (4) V případě, že držitel povolení poruší své povinnosti stanovené tímto zákonem nebo jinými předpisy nebo podmínky stanovené v povolení Úřadu, může Úřad omezit nebo pozastavit výkon povolené činnosti. (5) Úřad zruší povolení, jestliže jeho držitel a) přestane splňovat podmínky rozhodné pro jeho vydání nebo neplní-li své povinnosti stanovené tímto zákonem nebo neodstraní-li nedostatky zjištěné Úřadem ve lhůtách jím stanovených, b) o zrušení písemně požádá a prokáže, že zajistil jadernou bezpečnost a radiační ochranu. (6) Povolení zaniká a) u fyzických osob smrtí nebo prohlášením za mrtvého, b) dnem zániku právnické osoby, která je držitelem povolení, c) uplynutím doby, na kterou bylo uděleno, d) rozhodnutím Úřadu o zrušení povolení. (7) Držitel povolení je před zánikem povolení povinen se souhlasem Úřadu smluvně zajistit právního nástupce nebo výkon bezpečného ukončení činností souvisejících s využíváním jaderné energie nebo činností vedoucích k ozáření. § 17 Všeobecné povinnosti držitelů povolení (1) Držitel povolení podle § 9 odst. 1 je povinen, kromě ostatních povinností stanovených zákonem, a) zajistit jadernou bezpečnost, radiační ochranu, fyzickou ochranu a havarijní připravenost, včetně jejího ověřování, v rozsahu odpovídajícím pro jednotlivá povolení, b) soustavně a komplexně hodnotit naplňování podmínek stanovených v § 4 z hlediska stávající úrovně vědy a techniky a zajišťovat uplatnění výsledků hodnocení v praxi, c) dodržovat podmínky povolení vydané Úřadem, postupovat v souladu se schválenou dokumentací a vyšetřit bezodkladně každé porušení těchto podmínek nebo postupů a přijmout opatření k nápravě a zabránění opakování takové situace. Všechny případy, kdy byl některý z limitů ozáření nebo limitů bezpečného provozu jaderného zařízení překročen nebo porušen, bezodkladně oznámit Úřadu, d) dodržovat technické a organizační podmínky bezpečného provozu jaderných zařízení, zdrojů ionizujícího záření a pracovišť s nimi, stanovené prováděcími předpisy, schválený program zabezpečování jakosti a dodržovat zvláštní požadavky na jednotnost a správnost měření a měřidel v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem,
431
e) poskytovat potřebnou součinnost pro výkon kontrolní činnosti Úřadu podle § 39 a poskytnout součinnost osobám přibraným Úřadem za účelem posouzení odborných otázek souvisejících s výkonem kontroly, f) podílet se na zajišťování celostátní radiační monitorovací sítě v rozsahu stanoveném nařízením vlády podle § 19 odst. 3, g) uvádět do oběhu pouze zdroje ionizujícího záření označené předepsaným způsobem a s odpovídající dokumentací a v typově schválených transportních obalech, h) umožnit nakládání s jaderným materiálem, radioaktivními odpady a zdroji ionizujícího záření pouze osobám oprávněným a nakládat s nimi podle tohoto zákona, i) zajistit výkon stanovených činností pouze osobami splňujícími podmínky zvláštní odborné způsobilosti a zdravotně a psychicky způsobilými a zajistit výkon citlivé činnosti podle § 2a osobou bezpečnostně způsobilou podle zvláštního právního předpisu1c) , j) oznamovat bezodkladně Úřadu každou změnu nebo událost důležitou z hlediska jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany, nakládání s jadernými materiály, havarijní připravenosti a změnu všech skutečností rozhodných pro vydání povolení, k) poskytovat veřejnosti informace o zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, které nejsou předmětem státního, služebního ani obchodního tajemství, l) bez zbytečného odkladu informovat Úřad o prohlášení konkursu nebo zamítnutí konkursu pro nedostatek majetku, m) zajistit technickou bezpečnost vybraných zařízení v provozu v souladu s prováděcím právním předpisem. (2) Držitel povolení je povinen předložit Úřadu ke schválení a) dokumentaci uvedenou v příloze tohoto zákona a programy zabezpečení jakosti podle § 4 odst. 7, b) v povolení stanovené programy uvádění do provozu a vyřazování z provozu a nestandardní programy nebo testy mající vliv na jadernou bezpečnost, c) v povolení stanovené programy pro přepravu, skladování, zavážení a výměnu jaderného paliva a činností s tím souvisejících, d) seznam pracovních činností důležitých z hlediska jaderné bezpečnosti, požadavky na kvalifikaci, odbornou přípravu a způsob jejího ověřování, e) zařazení jaderného zařízení a jaderných materiálů do příslušné kategorie z hlediska fyzické ochrany, f) vnitřní havarijní plán a havarijní řád, g) změny dokumentace podle písmen a) až f). (3) Držitel povolení předkládá Úřadu návrh na stanovení zóny havarijního plánování a na vymezení kontrolovaného pásma. § 18 Povinnosti z hlediska jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany a havarijní připravenosti
432
(1) Držitel povolení je dále povinen a) sledovat, měřit, hodnotit, ověřovat a zaznamenávat veličiny, parametry a skutečnosti důležité z hlediska jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany a havarijní připravenosti v rozsahu stanoveném prováděcími předpisy, b) vést evidenci a provádět kontrolu jaderných materiálů a dokumenty o tom archivovat a ohlašovat Úřadu způsobem stanoveným prováděcím předpisem a ohlašovat Úřadu výsledky fyzické inventury a materiálové bilance jaderných materiálů a každou změnu v evidenci jaderných materiálů, c) vést a uchovávat evidenci zdrojů ionizujícího záření, objektů, materiálů, činností, veličin a parametrů a dalších skutečností důležitých z hlediska jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany a havarijní připravenosti a evidované údaje předávat Úřadu způsobem stanoveným prováděcím předpisem, d) omezovat produkci radioaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva na nezbytnou míru, e) vypracovávat a předávat právnické osobě oprávněné k ukládání radioaktivních odpadů podle § 26 údaje o krátkodobé a dlouhodobé tvorbě radioaktivních odpadů, vyhořelého jaderného paliva a další podklady pro stanovení výše a způsobu odvádění prostředků na jaderný účet, f) vést evidenci radioaktivních odpadů podle druhů odpadů takovým způsobem, aby byly zřejmé všechny charakteristiky důležité pro zajištění bezpečného nakládání s nimi, g) umožnit vstup a poskytovat potřebnou součinnost pro výkon kontrolní činnosti inspektorům Mezinárodní agentury pro atomovou energii podle § 39 odst. 5 a osobám přibraným Úřadem k posouzení odborné stránky kontrolované činnosti, h) pro zajištění vyřazování jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie z provozu, pokud odhad celkových nákladů na vyřazování ověřený Správou úložišť radioaktivních odpadů (dále jen "Správa") přesáhne 300 000 Kč, vytvářet rovnoměrně rezervu10) tak, aby peněžní prostředky vedené na vázaném účtu byly k dispozici pro potřeby přípravy a realizace vyřazování z provozu v potřebném čase a výši v souladu s Úřadem schváleným návrhem k vyřazování. V případě, že odhad celkových nákladů na vyřazování přesáhne 1 mld. Kč, je držitel povolení povinen ukládat peněžní prostředky ve výši této rezervy na vázaný účet u banky v České republice. Výnosy prostředků vázaného účtu jsou příjmem tohoto vázaného účtu. Rezerva je výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmu.10) Prováděcí právní předpis stanoví způsob tvorby rezervy. Peněžní prostředky vedené na vázaném účtu lze použít pouze na přípravu a realizaci vyřazování z provozu, čerpání těchto prostředků podléhá schválení Správou. Povinnost tvorby rezervy na vyřazování z provozu se nevztahuje na organizační složky státu11) a státní příspěvkové organizace,11a) veřejné vysoké školy,11b) organizační složky a příspěvkové organizace zřizované územními samosprávnými celky, 11c) i) zajistit soustavný dohled nad dodržováním jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany a havarijní připravenosti, včetně ověřování havarijní připravenosti, j) zajistit pro pracovníky kategorie A vstupní preventivní lékařské prohlídky a nejméně jednou ročně periodické preventivní lékařské prohlídky a v případech, kdy podle posouzení ozáření Úřadem došlo k překročení limitů ozáření, zajistit mimořádnou preventivní lékařskou prohlídku a následnou preventivní lékařskou prohlídku, 11d) pokud je Úřadem doporučena, a dále pro zaměstnance, kteří vykonávají činnosti mající bezprostřední vliv na jadernou bezpečnost, zajistit ověřování psychické způsobilosti. Náklady preventivních lékařských 433
prohlídek hradí zaměstnavatel, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Držitel povolení je dále povinen pravidelně informovat zdravotnické zařízení zajišťující závodní preventivní péči o obdržených osobních dávkách pracovníků, k) zajistit těhotným nebo kojícím ženám pracujícím v kontrolovaném pásmu podmínky zajišťující pro plod nebo kojence stejný stupeň radiační ochrany jako pro každého jednotlivce z obyvatelstva, l) ověřovat bezpečnostní způsobilost způsobem podle zvláštního právního předpisu 1c) u osob vykonávajících citlivé činnosti podle § 2a a ověřovat bezúhonnost zaměstnanců a osob nakládajících s jaderným materiálem I. a II. kategorie, zajišťujících fyzickou ochranu jaderných zařízení a jaderných materiálů, vstupujících bez doprovodu do vnitřního prostoru jaderných zařízení a zajistit, aby jen tyto osoby vykonávaly, řídily a kontrolovaly uvedené činnosti a vstupovaly do vnitřního a chráněného prostoru jaderného zařízení, m) ověřovat bezúhonnost zaměstnanců a osob nakládajících s jaderným materiálem III. kategorie nebo vstupujících bez doprovodu do střeženého a chráněného prostoru jaderného zařízení a zajistit, aby jen tyto osoby vykonávaly uvedené činnosti a vstupovaly do střeženého a chráněného prostoru jaderného zařízení, n) pozastavit oprávnění nakládat s jaderným materiálem nebo vstupovat do jaderného zařízení zaměstnanci okamžikem, kdy se dozví, že bylo proti němu zahájeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí spáchaný v souvislosti s vykonávanou činností, nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně, o) zajistit systém vzdělávání a ověřování způsobilosti zaměstnanců podle významu jimi vykonávané práce, p) předávat Úřadu a Evropské komisi údaje požadované tímto zákonem a předpisy Evropských společenství; okruh údajů, způsob a formu předávání stanoví prováděcí právní předpis, r) vybavit radiační pracovníky kategorie A, kteří pracují v kontrolovaném pásmu jiného držitele povolení, osobními radiačními průkazy vydanými Úřadem a pravidelně aktualizovat údaje v nich uvedené v rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. (2) Zvláštní odbornou způsobilostí se pro účely tohoto zákona rozumí a) odborná schopnost fyzických osob ověřená státní zkušební komisí vyžadovaná pro činnosti, které mají bezprostřední vliv na jadernou bezpečnost jaderných zařízení. Státní zkušební komisi ustavuje a jejího předsedu a členy jmenuje předseda Úřadu, b) odborná schopnost fyzických osob ověřená odbornou zkušební komisí Úřadu vyžadovaná pro vykonávání činností zvláště důležitých z hlediska radiační ochrany stanovených prováděcím předpisem. (3) Činnosti, které mají bezprostřední vliv na jadernou bezpečnost, mohou vykonávat pouze fyzické osoby zdravotně a psychicky způsobilé, se zvláštní odbornou způsobilostí a kterým byla Úřadem na žádost držitele povolení udělena oprávnění k daným činnostem. (4) Vykonávat činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany stanovené prováděcím předpisem mohou pouze fyzické osoby, jejichž znalost zásad a postupů radiační ochrany byla ověřena odbornou zkušební komisí Úřadu a kterým bylo Úřadem vydáno oprávnění k dané činnosti.
434
(5) Činnosti, které mají bezprostřední vliv na jadernou bezpečnost, a činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, požadavky na kvalifikaci, odbornou přípravu, způsob jejich ověřování a udělování oprávnění pro osoby oprávněné vykonávat činnosti podle odstavců 3 a 4 (dále jen "vybraní pracovníci") stanoví prováděcí předpis. (6) Držitel povolení, který provozuje kontrolované pásmo, ve kterém pracují i pracovníci kategorie A jiného držitele povolení, kontroluje před započetím prací jejich osobní radiační průkaz a doplňuje do něj údaje v rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.". (7) Při uznávání odborné kvalifikace pro výkon činností, pro které tento zákon vyžaduje zvláštní odbornou způsobilost, postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace6a). Rozhodnutí Úřadu o uznání odborné kvalifikace je dokladem o zvláštní odborné způsobilosti podle tohoto zákona. § 19 Povinnosti pro případ vzniku radiační nehody (1) Držitel povolení je povinen v rozsahu a způsobem stanoveným vnitřním havarijním plánem schváleným Úřadem a) neprodleně vyrozumět v souladu se zvláštním právním předpisem11e) příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, Úřad a další dotčené orgány uvedené ve vnitřním havarijním plánu o vzniku nebo podezření na vznik radiační havárie, b) neprodleně zajistit při vzniku radiační havárie varování obyvatelstva v zóně havarijního plánování, c) neprodleně zajistit likvidaci následků radiační nehody v prostorách, kde provozuje svoji činnost, a realizovat opatření pro ochranu zaměstnanců a dalších osob před účinky ionizujícího záření, d) zajistit monitorování ozáření zaměstnanců a dalších osob a úniků radionuklidů a ionizujícího záření do životního prostředí, e) informovat dotčené orgány zejména o výsledcích svého monitorování, o skutečném a očekávaném vývoji situace, o opatřeních přijatých na ochranu zaměstnanců a obyvatel, o opatřeních přijatých k likvidaci radiační nehody a o skutečném a očekávaném ozáření osob, f) kontrolovat a usměrňovat ozáření zaměstnanců a osob podílejících se na likvidaci radiační nehody v prostorách, kde provozuje svoji činnost, g) spolupracovat při likvidaci následků radiační nehody svého zařízení, h) podílet se při vzniku radiační havárie na činnosti celostátní radiační monitorovací sítě. (2) Držitel povolení k přepravám podle § 9 odst. 1 písm. m) je dále povinen v rozsahu a způsobem stanoveným havarijním řádem schváleným Úřadem a) neprodleně vyrozumět v souladu se zvláštním právním předpisem11e) místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, Úřad a další dotčené orgány uvedené v havarijním řádu o vzniku nebo podezření na vznik radiační havárie,
435
b) neprodleně realizovat při vzniku radiační nehody opatření pro ochranu osob zajišťujících přepravu před účinky ionizujícího záření, c) neprodleně informovat dotčené orgány zejména o výsledcích svého monitorování, o skutečném a očekávaném vývoji situace, o opatřeních přijatých na ochranu osob zajišťujících přepravu, o opatřeních přijatých k likvidaci radiační havárie a o skutečném a očekávaném ozáření osob, d) kontrolovat a podílet se na usměrňování ozáření osob zajišťujících přepravu a podílejících se na likvidaci radiační nehody, e) spolupracovat při likvidaci následků radiační havárie svého zařízení. (3) Dále je držitel povolení povinen předat příslušnému krajskému úřadu a dotčeným obecním úřadům obcí s rozšířenou působností podklady pro vypracování vnějšího havarijního plánu, spolupracovat s ním na zajištění havarijní připravenosti zóny havarijního plánování, v rozsahu stanoveném v nařízení vlády k zóně havarijního plánování a na vrub svých nákladů12) se finančně podílet na zajištění činnosti celostátní radiační monitorovací sítě, na vybavení obyvatelstva v zóně havarijního plánování příslušných zařízení nebo pracovišť antidoty, na zajištění tiskové a informační kampaně k zajištění připravenosti obyvatelstva pro případy radiační havárie, na zajištění systému vyrozumění dotčených orgánů v rozsahu a způsobem stanoveným vnitřním havarijním plánem, na zajištění systému varování obyvatelstva v jejich okolí a je povinen podílet se na likvidaci následků radiační havárie v zóně havarijního plánování. § 20 Povinnosti při přepravě a dopravě jaderných položek a radioaktivních látek (1) Držitel povolení podle § 9 odst. 1 písm. m) nebo osoba předávající radioaktivní látky k přepravě, uvedená jako odesílatel v přepravních dokladech, (dále jen "přepravce") je povinna a) přesvědčit se, že příjemce je oprávněn k nakládání s jaderným materiálem nebo radioaktivní látkou podle tohoto zákona, b) zabezpečit přepravu a dopravu jaderných materiálů a prováděcím předpisem stanovených radioaktivních látek způsobem podle prováděcího předpisu a v souladu s požadavky stanovenými ve zvláštních předpisech,13) c) předávat k dopravě jaderné materiály a prováděcím předpisem stanovené radioaktivní látky jen v obalových souborech typově schválených Úřadem podle tohoto zákona, d) zajistit, aby během přepravy a dopravy únik radionuklidů ani ozáření osob nepřekročily limity a směrné hodnoty stanovené v prováděcím předpise, a zajistit fyzickou ochranu přeprav jaderných materiálů v souladu s prováděcím předpisem. (2) Přepravce nebo držitel povolení podle § 9 odst. 1 písm. i), j), k), l), o) nebo p) zajistí, aby osoba, která provádí dopravu, předložila celnímu úřadu při provádění dohledu13a) nebo při provádění kontrolní činnosti při dopravě a) jaderných položek, radioaktivních látek nebo radioaktivních odpadů, ověřenou kopii příslušného povolení Úřadu, pokud je vyžadováno, a ohlásila jejich vstup nebo výstup z území České republiky celnímu úřadu,
436
b) radioaktivních látek nebo radioaktivních odpadů v rámci Evropské unie kromě dokladů podle písmene a) písemné prohlášení příjemce radioaktivních látek nebo radioaktivních odpadů,13b) potvrzené kompetentním orgánem státu příjemce, c) jaderných materiálů, vybraných položek a radioaktivních látek vyvážených přes území České republiky z území Evropské unie kromě dokladů podle písmen a) a b) ověřenou kopii platného povolení státu, do něhož mají být jaderné materiály, vybrané položky nebo radioaktivní látky vyvezeny, d) při mezinárodních přepravách radioaktivních odpadů podle § 9 odst. 1 písm. p) kromě dokladů podle písmen a), b) a c) formuláře požadované zvláštním právním předpisem.13c) Údaje uvedené v těchto dokladech v případě jaderných položek celní úřady neprodleně oznámí Úřadu; v případě radioaktivních látek nebo radioaktivních odpadů celní úřady oznámí Úřadu požadované údaje souhrnně jednou měsíčně. (3) Jsou-li dováženy na území členského státu Evropské unie nebo vyváženy z území členského státu Evropské unie radioaktivní látky nebo radioaktivní odpady, jejichž příjemce nebo odesílatel má sídlo nebo trvalé bydliště v České republice, podává se celní prohlášení na propuštění do příslušného režimu13d) u celního úřadu se sídlem v České republice. (4) Zjistí-li celní úřady nedostatky v činnosti u osob kontrolovaných podle odstavce 2, jsou povinny přepravované jaderné položky, radioaktivní látky nebo radioaktivní odpady zadržet a o této skutečnosti neprodleně informovat Úřad. § 21 Používání nevýznamných a drobných zdrojů ionizujícího záření (1) Povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) není třeba k používání nevýznamných nebo typově schválených drobných zdrojů ionizujícího záření, pokud se uskutečňuje v souladu s návodem k použití těchto zdrojů schváleným Úřadem při jejich typovém schválení. (2) Ten, kdo používá typově schválené drobné zdroje (dále jen "ohlašovatel"), je povinen nejpozději den před zahájením této činnosti ohlásit Úřadu a) identifikaci ohlašovatele, b) specifikaci používaných zdrojů ionizujícího záření a jejich počet, c) objekt, kde budou zdroje umístěny, d) předpokládaný způsob likvidace zdrojů ionizujícího záření. (3) Povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) ani ohlášení podle odstavce 2 není třeba, pokud se jedná o jednotlivé úkony a práce se zdroji v rámci povoleného nebo ohlášeného nakládání se zdroji ionizujícího záření. § 22 Povinnosti ohlašovatele Ohlašovatel je povinen a) používat zdroje ionizujícího záření pouze v souladu s návodem k použití schváleným Úřadem v rámci typového schvalování podle § 23, 437
b) oznamovat Úřadu každou změnu v údajích uvedených v § 21, c) prověřit každé porušení tohoto zákona a prováděcích předpisů a přijmout opatření k nápravě, d) zajistit bezpečné ukončení činností, e) vést a uchovávat evidenci zdrojů ionizujícího záření a evidované údaje předávat Úřadu způsobem stanoveným prováděcím předpisem, f) poskytovat potřebnou součinnost pro výkon kontrolní činnosti Úřadu. § 23 Typové schválení (1) Obalové soubory pro přepravu, skladování nebo ukládání jaderného materiálu a radioaktivních látek stanovených prováděcím právním předpisem smějí být používány, pouze pokud byly typově schváleny Úřadem. Zdroje ionizujícího záření stanovené prováděcím právním předpisem smějí být uváděny na trh, pokud byly typově schváleny Úřadem. Posouzení shody výrobků postupy podle zvláštního právního předpisu13e) nahrazuje typové schválení Úřadem a takto posouzené výrobky se považují za typově schválené podle tohoto zákona, pokud zvláštní právní předpis13e) nestanoví jinak; toto se netýká obalových souborů pro přepravu, skladování nebo ukládání jaderného materiálu a radioaktivních látek stanovených prováděcím právním předpisem. (2) Úřad zahájí řízení o typovém schválení podle odstavce 1 na žádost výrobce nebo u dovážených zařízení na žádost dovozce, a to dnem, kdy Úřadu byla doručena žádost. Úřad rozhodne o žádosti o typové schválení obalového souboru pro přepravu nebo skladování jaderného materiálu a radioaktivní látky stanovené prováděcím předpisem ve lhůtě do 12 měsíců od zahájení řízení. V ostatních případech do 90 dnů od zahájení řízení. Náležitosti žádosti, doklady, které je nutno k žádosti doložit, a způsob schválení stanoví prováděcí předpis. (3) U výrobků určených prováděcím předpisem je součástí podkladů pro rozhodnutí Úřadu o typovém schválení dokumentace zkoušek, které se provádějí na náklad žadatele u právnických osob, které určí Úřad. (4) Výrobce zařízení podle odstavce 1, vyráběných za účelem jejich uvedení do oběhu, je povinen je vyrábět podle Úřadem schváleného typu, ověřovat shodu vlastností a parametrů jednotlivých výrobků se schváleným typem a dokládat ji v rozsahu a způsobem stanoveným Úřadem v rozhodnutí o typovém schválení zařízení nebo v prováděcím předpise. (5) Dovozce zařízení podle odstavce 1 je povinen dovážet pouze Úřadem schválené typy. Dovozce, nebo osoba uvádějící toto zařízení do oběhu, je povinen zajistit ověřování shody vlastností a parametrů jednotlivých výrobků se schváleným typem a dokládat ji v rozsahu a způsobem stanoveným Úřadem v rozhodnutí o typovém schválení zařízení nebo v prováděcím předpise. (6) Nevýznamné a drobné zdroje ionizujícího záření a obalové soubory typu B(U) 13f) pro přepravu radioaktivních látek, které byly schváleny obdobným způsobem v členských státech Evropské unie, se považují za typově schválené podle tohoto zákona.
438
--------------------1c) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 6) Např. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1997 Sb., o kontrole vývozu a dovozu zboží a technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům, zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6a) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 7) Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). 8) Např. zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 10) Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 11) § 3 zákona č. 219/2000 Sb , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. 11a) Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 11b) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 11c) Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění zákona č. 320/2001 Sb. 11d) § 84 odst. 1 písm. v) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 11e) § 5 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. 12) § 24 odst. 2 písm. p) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 13) Např. zákon č. 111/1994 Sb. , o silniční dopravě, vyhláška Ministerstva dopravy č. 187/1994 Sb. , kterou se provádí zákon o silniční dopravě, zákon č. 266/1994 Sb. , o dráhách, příloha I. k vyhlášce ministra zahraničních věcí č. 8/1985 Sb. , o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, vyhláška Ministerstva dopravy č. 17/1966 Sb. , o leteckém přepravním řádu, ve znění vyhlášky č. 15/1971 Sb. 13a) Čl. 4/13 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění. 13b) Čl. 4 nařízení Rady (Euratom) č. 1493/93 ze dne 8. června 1993 o přepravě radioaktivních látek mezi členskými státy. 13c) § 10 vyhlášky č. 317/2002 Sb., o typovém schvalování obalových souborů pro přepravu, skladování a ukládání jaderných materiálů a radioaktivních látek, o typovém schvalování zdrojů ionizujícího záření a o přepravě jaderných materiálů a určených radioaktivních látek (o typovém schvalování a přepravě). 13d) Čl. 4 písm. p) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění. 13e) § 12 a 13 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.
***
439
(K části dvacáté druhé návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 542/1991 Sb., zákona č. 169/1993 Sb., zákona č. 128/1999 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb., zákona č. 206/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 226/2003 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., zákona č. 386/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 313/2006 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON České národní rady o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně: *** ČÁST DRUHÁ Hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem ... ODDÍL DRUHÝ Základní podmínky hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem Povinnosti organizací při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem §5 (1) Při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem musí být dodrženy zásady ochrany a využití nerostného bohatství, požadavky hospodárného využívání ložisek nerostů, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, zásady báňské technologie, jakož i požadavky ochrany pracovního prostředí. (2) Hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem může vykonávat pouze organizace, které bylo orgánem státní báňské správy pro tyto činnosti vydáno oprávnění. Hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem může organizace provádět jen na základě povolení vydaného podle tohoto zákona, horního zákona nebo podle zvláštních právních předpisů,3c) nebo na základě ohlášení, pokud to tyto předpisy připouštějí. Před vydáním povolení k hornické činnosti uvedené v § 2 písm. a) musí organizace doložit, že provádění těchto činností bude řídit a za jejich kvalitu odpovídat osoba s odbornou způsobilostí podle zvláštního zákona.3d) Předpoklady k získání oprávnění k hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, dále pak k projektování a navrhování objektů a zařízení, které jsou součástí hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem,
popřípadě souvisejících prací, pokud nejsou upraveny zvláštním právním předpisem,3d) stanoví Český báňský úřad vyhláškou. (3) Český báňský úřad stanoví požadavky na kvalifikaci a odbornou způsobilost pracovníků, kteří vykonávají hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, popřípadě projektují nebo navrhují objekty a zařízení, které jsou součástí hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem nebo vykonávají některé práce, které souvisejí s hornickou činností nebo činností prováděnou hornickým způsobem, dále pak postup při ověřování odborné způsobilosti pracovníků obecně závazným právním předpisem, pokud tyto požadavky nejsou upraveny zvláštním předpisem.4) (4) Organizace je povinna ohlásit obvodnímu báňskému úřadu zahájení, přerušení a ukončení hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem, a to v rozsahu a lhůtách, které stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem. § 5a (1) Stanoví-li tento zákon, horní zákon nebo předpisy vydané k jejich provedení4a) požadavky na kvalifikaci, odbornou způsobilost nebo jiné požadavky pro výkon činností podle tohoto nebo horního zákona , považují se tyto požadavky za splněné také tehdy, pokud fyzická osoba předloží potvrzení vydané příslušným orgánem členského státu Evropské unie v souladu s příslušnou směrnicí Evropské unie.4b) (2) Potvrzení podle odstavce 1 pro občany České republiky nebo občany jiného členského státu Evropské unie, kteří vykonávali hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem v České republice, vydává Český báňský úřad. Potvrzení se vydává v českém jazyce na základě žádosti fyzické osoby doložené údaji o délce a zaměření této činnosti. 5a (1) Stanoví-li tento zákon, horní zákon nebo předpisy vydané k jejich provedení4a) požadavky na kvalifikaci, odbornou způsobilost nebo jiné požadavky pro výkon činností podle tohoto nebo horního zákona, považují se tyto požadavky za splněné také tehdy, pokud fyzická osoba předloží doklad o odborné kvalifikaci, popřípadě další doklady vydané příslušným orgánem členského státu Evropské unie nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „členský stát Evropské unie“) nebo Švýcarské konfederace, v souladu se zákonem o uznávání odborné kvalifikace4b). (2) Český báňský úřad vydává pro občany České republiky nebo občany jiného členského státu Evropské unie, kteří vykonávali hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem v České republice, osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti. Osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti se vydává v českém jazyce na základě žádosti fyzické osoby doložené údaji o délce a zaměření této činnosti. (3) Organizace nemůže odmítnout ověřit odbornou způsobilost fyzické osoby, kterou hodlá zaměstnat, pokud tato osoba nabyla odbornou způsobilost v členském státě Evropské unie nebo ve Švýcarské konfederaci. Pokud byla odborná způsobilost fyzické osoby získána mimo členské státy Evropské unie, je organizace oprávněna požadovat po fyzické osobě předložení dokladu o uznání platnosti nebo rovnocennosti zahraničního
441
dokladu o vzdělání v České republice4c). Právo fyzické osoby obrátit se se žádostí o uznání odborné způsobilosti na příslušný orgán státní báňské správy podle jiného právního předpisu4b) tím není dotčeno. §6 (1) Organizace je při své činnosti povinna zajistit a kontrolovat dodržování tohoto zákona, horního zákona a předpisů vydaných na jejich základě, jakož i zvláštních právních předpisů upravujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci, bezpečnost provozu a pracovní podmínky při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem. Organizace musí ustanovit z osob splňujících předpoklady uvedené v § 5 odst. 3 pro každý důl závodního dolu a pro každý lom závodního lomu, kteří odpovídají za bezpečné a odborné řízení hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem. Organizace nesmí ve věcech odborného řízení a řízení bezpečného provádění hornické činnosti ustanovit závodnímu dolu nebo závodnímu lomu nadřízeného zaměstnance. (2) Organizace je povinna učinit včas potřebná preventivní a zajišťovací opatření a bezodkladně odstraňovat nebezpečné stavy, které by mohly ohrozit provoz organizace nebo zákonem chráněný obecný zájem, zejména bezpečnost života a zdraví lidí. V rámci havarijní prevence je organizace povinna učinit opatření zejména k předcházení vzniku požárů a výbuchů, průvalů vod a bahna, průtrží hornin, uhlí a plynů, jakož i vzniku důlních otřesů a erupcí. (3) Organizace je dále povinna a) evidovat jména, příjmení a evidenční čísla osob, které se s jejím vědomím nacházejí v podzemí, s uvedením místa, kde se pravděpodobně nacházejí, b) bezodkladně ohlásit obvodnímu báňskému úřadu závažné události a nebezpečné stavy, provozní nehody (havárie) a závažné pracovní úrazy; provozní nehodou (havárií) se rozumí událost, kterou byly ohroženy životy nebo zdraví osob, c) zjišťovat příčiny provozních nehod a pracovních úrazů, d) přijímat bezodkladná opatření k odstranění zjištěných závad a k předcházení provozních nehod a pracovních úrazů, e) výsledky šetření provozních nehod a závažných pracovních úrazů předkládat obvodnímu báňskému úřadu spolu s uvedením opatření provedených k odstranění zjištěných závad, f) informovat obvodní báňský úřad o podané žádosti zaměstnance (§ 3b) o provedení prošetření bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a toto prošetření provést, g) předložit před prvním použitím v dole Českému báňskému úřadu ke schválení (§ 8 odst. 3) vybrané typy důlních strojů, zařízení a pomůcek, pokud již není Českým báňským úřadem schváleno jejich použití jinde v České republice. (4) Organizace vykonávající hornickou činnost je povinna zřídit útvar, popřípadě ustanovit odborně způsobilého pracovníka pro plnění úkolů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, pracovníka pro řízení likvidace závažných provozních nehod (havárií) a vypracovat plány jejich zdolávání.
442
(5) Český báňský úřad může vzhledem k povaze prací, jejich rizikovosti a s přihlédnutím k místním podmínkám určit, kdy organizace při činnosti prováděné hornickým způsobem je povinna zřídit útvar, popřípadě ustanovit odborně způsobilého pracovníka pro plnění úkolů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, pracovníka pro řízení likvidace závažných provozních nehod (havárií) a vypracovat plán jejich zdolávání. (6) Český báňský úřad podrobněji upraví obecně závazným právním předpisem a) požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem včetně bezpečnosti používaných technických zařízení a požární ochrany v podzemí, b) požadavky na havarijní prevenci a na plány zdolávání závažných provozních nehod (havárií), c) zjišťování příčin závažných provozních nehod (havárií) a pracovních úrazů a jejich evidenci a registraci, d) hlášení závažných událostí a nebezpečných stavů, závažných provozních nehod (havárií), závažných pracovních úrazů a poruch technických zařízení. §7 Báňská záchranná služba a pomoc organizací při havárii (1) Organizace provádějící hornickou činnost je povinna zajistit báňskou záchrannou službu, vykonává-li práce v podzemí a v případech stanovených Českým báňským úřadem. (2) Úkolem báňské záchranné služby je provádět práce k záchraně lidských životů a majetku při závažných provozních nehodách (haváriích) včetně poskytnutí první pomoci v podzemí. Báňská záchranná služba plní též stanovené úkoly na úseku havarijní prevence, jakož i bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu. Poskytování lékařské služby první pomoci v podzemí se řídí zvláštními předpisy.6) (3) Báňskou záchrannou službu vykonávají báňské záchranné stanice. (4) Český báňský úřad může s ohledem na povahu prací, jejich rizikovost a s přihlédnutím k místním podmínkám nařídit, aby organizace při činnosti prováděné hornickým způsobem zajistila báňskou záchrannou službu. (5) Požádá-li o to organizace, je jiná organizace povinna poskytnout žadateli pomoc při likvidaci havárie (§ 6), obzvláště pak při záchraně života lidí a majetku, a to materiálem, technikou i pracovníky, zejména báňskými záchranáři, avšak pouze v takovém rozsahu, aby tím nedošlo k ohrožení bezpečnosti provozu a bezpečnosti života a zdraví lidí ve vlastní organizaci. Žádost o pomoc může organizace odmítnout pouze v případě, že by takovou pomocí ohrozila bezpečnost provozu ve vlastní organizaci, zejména bezpečnost života a zdraví lidí. Za poskytnutou pomoc má organizace, která ji poskytla, nárok na náhradu takto vzniklých nákladů, na náhradu škody, popřípadě jiné majetkové újmy ve vlastním provozu, a to vůči organizaci, které byla pomoc poskytnuta. (6) Pokud organizace zřídí vlastní báňskou záchrannou stanici, je povinna pečovat o řádný výcvik báňských záchranářů, jejich pravidelná školení, materiální vybavení báňské 443
záchranné stanice, jakož i o seznámení záchranářů s novými poznatky v oboru záchranářství a o včasné zajištění lékařských prohlídek. (7) Organizace podle odstavců 1 a 4 jsou povinny přispívat k úhradě nákladů na zřízení, vybavení a provoz báňské záchranné stanice, v jejímž obvodu působnosti vykonávají činnost, pro kterou musí být báňská záchranná služba zajištěna, a to ve výši stanovené dohodou mezi organizacemi. Nedohodnou-li se organizace na výši příspěvku, stanoví ji Český báňský úřad. (8) Organizace jsou povinny poskytnout báňským inspektorům (§ 42) pro výkon jejich povinností odpovídající vybavení, zejména sebezáchranné a záchranné přístroje a příslušenství. Hlavní báňské záchranné stanice jsou povinny umožnit báňským inspektorům záchranářům pravidelný výcvik na hlavní báňské záchranné stanici a povinné lékařské prohlídky v rozsahu pro báňské záchranáře. (9) Zajišťování báňské záchranné služby, její organizaci a úkoly a požadavky na odbornou způsobilost jejich pracovníků stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem. §8 Technická zařízení (1) Při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem se mohou používat jen technická zařízení a pomůcky, které odpovídají předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu. (2) Způsobilost technických zařízení a pomůcek se prověřuje jejich pravidelnými prohlídkami, zkouškami a revizemi, které mohou provádět jen k tomu oprávnění a odborně způsobilí pracovníci. (3) Typy vybraných důlních strojů, zařízení, přístrojů a pomůcek musí být před prvním použitím v podzemí povoleny k použití Českým báňským úřadem. Český báňský úřad při vydání tohoto povolení současně stanoví, které vybrané důlní stroje, zařízení, přístroje a pomůcky podléhají pravidelným zkouškám. Provedení zkoušek a předložení odborných posudků potřebných k vydání povolení určí Český báňský úřad a zabezpečí ten, kdo o povolení žádá. (4) Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem stanoví vybrané důlní stroje, zařízení, přístroje a pomůcky, jakož i podmínky jejich přezkušování, postup při povolování jejich typů, podmínky jejich používání a odborné orgány, pracoviště a znalce, kteří jsou oprávněni zpracovávat odborné posudky a provádět zkoušky podle odstavce 3. (6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se nepoužijí u výrobků před jejich uvedením na trh, jsou-li stanovené k posuzování shody podle zvláštního zákona,6a) pokud nařízení vlády, vydané k jeho provedení, nestanoví jinak. § 8a
444
(1) Vyhrazenými technickými zařízeními jsou zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona. Jsou to zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová. (2) Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních. (3) Organizace a) zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanoveném rozsahu, b) mohou montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, plnit nádoby plyny a vyrábět vyhrazená tlaková zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona,6a) jen pokud jsou odborně způsobilé a mají oprávnění podle odstavce 6 písm. a), c) zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáže nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení. (4) Předpoklady odborné způsobilosti organizací jsou potřebné technické vybavení a odborná způsobilost jejich pracovníků. (5) Předpoklady odborné způsobilosti fyzických osob podle odstavce 3 písm. c) jsou a) dosažení věku 18 let, b) zdravotní způsobilost podle zvláštních předpisů,6b) c) předepsaná kvalifikace, d) doba praxe v oboru, e) osvědčení podle odstavce 6 písm. b), provádí-li revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, opravy, montáž vyhrazených plynových zařízení 1. třídy nebo obsluhu vyhrazených tlakových zařízení - kotlů. (6) Orgány státní báňské správy a) ve stanovených případech prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a vydávají jim k tomu oprávnění, b) prověřují odbornou způsobilost fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím nebo obsluze vyhrazených technických zařízení a vydávají jim o tom osvědčení, c) rozhodují o odnětí nebo omezení oprávnění organizacím a podnikajícím fyzickým osobám k výrobě, montáži, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny v případě zjištěného porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, d) rozhodují o odnětí nebo omezení osvědčení fyzických osob ke zkouškám, revizím, montážím, opravám nebo obsluze vyhrazených technických zařízení v případě zjištěného porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení.
445
(7) Osvědčení k činnostem na vyhrazených technických zařízeních vydané orgány státní báňské správy má platnost pět let ode dne vydání. (8) Český báňský úřad vyhláškou a) stanoví, která technická zařízení v působnosti orgánů státní báňské správy se považují za vyhrazená, a zároveň určí jejich zařazení do tříd, popřípadě skupin, b) stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, výrobu, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a průvodní a provozní dokumentaci, c) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků, d) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru. (9) Oprávnění Českého báňského úřadu stanovit ve vyhláškách podle odstavce 8 bližší podmínky kladené na bezpečnost vyhrazených technických zařízení podle odstavce 1 před jejich uvedením na trh lze použít, jen nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona.6a) (10) Před zahájením dočasného nebo příležitostného výkonu činnosti, která spočívá ve zkoušení, revizi, opravě, montáži nebo obsluze vyhrazených technických zařízení, v České republice fyzickou osobou, která je v jiném členském státě Evropské unie nebo Švýcarské konfederaci oprávněna k výkonu obdobné činnosti, ověří Český báňský úřad odbornou kvalifikaci podle zákona o uznávání odborné kvalifikace4b). § 8b Rozbory vzorků důlního ovzduší a jiných důlních plynů mohou provádět jen autorizované osoby podle zvláštního právního předpisu6c) pověřené Českým báňským úřadem. ----------------------------------------3c) Například zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 3d) Zákon č. 62/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon ČNR č. 62/1988 Sb., ve znění zákona ČNR č. 543/1991 Sb. 4a) Například vyhláška č. 340/1992 Sb., o požadavcích na kvalifikaci a odbornou způsobilost a o ověřování odborné způsobilosti pracovníků k hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem a o změně některých předpisů vydaných Českým báňským úřadem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění pozdějších předpisů. 4b) Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 99/42/ES, kterou se provádí postup pro uznání dokladů o vzdělání pro profesní činnosti, upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních, a kterou se doplňuje obecný systém uznávání dokladů o vzdělání. 4a) Například vyhláška č. 340/1992 Sb., o požadavcích na kvalifikaci a odbornou způsobilost a o ověřování odborné způsobilosti pracovníků k hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem a o změně některých předpisů vydaných Českým báňským úřadem k zajištění bezpečnosti a ochrany
446
zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění pozdějších předpisů. 4b) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 4c) § 108 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 89 a 90 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů 6) Zákon č. 20/1966 Sb. 6) ČSN 66 8001 Názvosloví výbušin. 6a) § 12 zákona č. 22/1997 Sb. , o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. 6b) § 6 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku Ministerstva zdravotnictví o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (registrována v částce 2/1968 Sb.), ve znění pozdějších předpisů. 6c) Zákon č. 86/2002 Sb. , o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší).
*** ČÁST TŘETÍ Výbušniny
... Přivádění výbušnin k výbuchu, jejich zneškodňování a ničení § 35 (1) Samostatně přivádět výbušniny k výbuchu, zneškodňovat je nebo ničit a provádět nebo řídit odborné práce s tím spojené mohou při a) trhacích pracích malého rozsahu jen osoby starší 21 let, které mají oprávnění střelmistra; tyto osoby jsou oprávněné provádět též některé úkony trhacích prací velkého rozsahu, b) trhacích pracích velkého rozsahu jen osoby starší 24 let, které mají oprávnění technického vedoucího odstřelů. (2) Připravovat, odpalovat, zneškodňovat a ničit výbušniny určené k ohňostrojným pracím může jen odpalovač ohňostrojů; pokud se k tomuto účelu použije výbušnina určená k trhacím pracím, může ji přivést k výbuchu jen střelmistr, který je oprávněn přivést ji k výbuchu při trhacích pracích. (3) Ničit a zneškodňovat výbušniny v procesu jejich výroby nebo zpracování včetně výzkumu, vývoje a pokusné výroby mohou jen osoby starší 21 let, které mají oprávnění pyrotechnika. (4) Za účelem zácviku mohou provádět práce uvedené v odstavcích 1 až 3 i jiné osoby než střelmistři, techničtí vedoucí odstřelů, odpalovači ohňostrojů a pyrotechnici, které k tomu
447
organizace písemně určila, a to jen pod dozorem střelmistra, technického vedoucího odstřelů, odpalovače ohňostrojů nebo pyrotechnika. § 36 (1) Odbornou způsobilost posuzuje a oprávnění k výkonu funkce střelmistra vydává obvodní báňský úřad a k výkonu funkce technického vedoucího odstřelů Český báňský úřad. (2) Odbornou způsobilost posuzuje a oprávnění k výkonu funkce odpalovače ohňostrojů a pyrotechniky vydává obvodní báňský úřad. (3) Oprávnění podle odstavců 1 a 2 se vydávají osobám, které mají předepsanou praxi a úspěšnou zkouškou prokázaly teoretické a praktické znalosti potřebné k bezpečnému přivádění výbušnin k výbuchu, jejich zneškodňování a ničení. (4) Výuku osob ke zkouškám podle odstavce 3 zabezpečuje organizace pověřená Českým báňským úřadem. (5) Učební osnovy a texty pro výuku schvaluje a zkušební řády vydává Český báňský úřad. (6) Rozsah a podmínky výuky a podmínky získávání způsobilosti k zacházení s výbušninami při trhacích pracích, ohňostrojných pracích a při zneškodňování a ničení výbušnin v procesu výroby a zpracování výbušnin Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem. (7) Český báňský úřad stanoví v dohodě s ministerstvem průmyslu České republiky požadavky na kvalifikaci a odbornou způsobilost pracovníků při výrobě a zpracování výbušnin obecně závazným právním předpisem. (8) Před zahájením dočasného nebo příležitostného výkonu funkce střelmistra, technického vedoucího odstřelů, odpalovače ohňostrojů nebo pyrotechniky v České republice fyzickou osobou, která je v jiném členském státě Evropské unie nebo Švýcarské konfederaci oprávněna k výkonu obdobné činnosti, ověří Český báňský úřad odbornou kvalifikaci podle zákona o uznávání odborné kvalifikace4b). -------------------------4b) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
***
448
(K části dvacáté třetí návrhu zákona)
Platné znění částí zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 228/2003 Sb., zákona č. 537/2004 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 310/2006 Sb. a zákona č. 170/2007 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
ZÁKON o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ZBRANĚ A STŘELIVO HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ
... HLAVA III NABÝVÁNÍ VLASTNICTVÍ, DRŽENÍ A NOŠENÍ ZBRANĚ A STŘELIVA §8 Nabývat do vlastnictví, s výjimkou dědění (§ 66), a držet nebo nosit zbraň nebo střelivo může pouze ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, pokud tento zákon nestanoví jinak.
§9 (1) Zbraň kategorie A je zakázáno nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit, pokud není dále stanoveno jinak. Zákaz podle věty první se nevztahuje na vývoz nebo dovoz uskutečňovaný podle zvláštního právního předpisu. 9) (2) Policie České republiky (dále jen "policie") může udělit výjimku držiteli zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, který provádí a) sběratelskou nebo muzejní činnost, b) přepravu, střežení mimořádně nebezpečných nebo cenných zásilek nebo střežení objektů mimořádné důležitosti, anebo objektů důležitých pro obranu státu, c) výrobní nebo obdobnou činnost, při které ke zkoušení výrobků nutně potřebuje zbraň kategorie A, d) výuku a výcvik ve střelbě ze zbraní kategorie A, nebo e) filmovou nebo divadelní činnost; v takovém případě musí být zbraň nevratně upravena tak, aby při střelbě z ní mohly být použity pouze cvičné náboje a nábojky. Výjimku lze udělit, pokud to neodporuje veřejnému pořádku a bezpečnosti, a lze ji časově omezit, pokud je udělena podle písmen b) až e). (3) Jde-li o udělení výjimky k nabytí vlastnictví nebo držení zbraně uvedené v § 4 písm. a) bodě 1, která podléhá zvláštnímu režimu kontroly podle závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv, musí předem vyslovit souhlas Ministerstvo obrany. (4) Oprávnění nosit zbraň kategorie A se zaznamenává do zbrojního průkazu. § 10 (1) O udělení výjimky podle § 9 odst. 2 žádá držitel zbrojního průkazu nebo zbrojní licence na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Žádost musí obsahovat a) jméno a příjmení, rodné příjmení, datum a místo narození a místo pobytu fyzické osoby (dále jen "osobní údaje"), anebo název nebo obchodní firmu, právní formu, sídlo a identifikační číslo právnické osoby (dále jen "údaje identifikující právnickou osobu"), b) druh zbraně, značku výrobce zbraně, vzor (model), ráži a výrobní číslo zbraně, pokud je žadateli známo (dále jen "údaje o zbrani"), c) druh zakázaného střeliva, značku výrobce střeliva, ráži střeliva a jeho počet, jde-li o žádost o udělení výjimky k nabytí vlastnictví a držení nebo nošení zakázaného střeliva, d) druh zakázaného doplňku zbraně a jeho popis, popřípadě výrobní číslo, e) číslo zbrojního průkazu nebo zbrojní licence a f) účel a důvod požadované výjimky. (2) Žádost se podává u okresního (městského, obvodního) ředitelství policie, příslušného podle místa pobytu fyzické osoby, nebo podle sídla právnické osoby (dále jen "příslušný útvar policie"). 450
(3) Držitel zbrojního průkazu, který má místo pobytu ještě v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci (dále jen „členský stát“), je povinen též předložit předchozí souhlas tohoto členského státu s udělením výjimky podle odstavce 1 nebo jeho prohlášení o tom, že předchozí souhlas není nezbytný, s překladem do jazyka českého, vyhotoveným tlumočníkem zapsaným v seznamu znalců a tlumočníků. § 11 (1) Platnost výjimky udělené podle § 9 odst. 2 zaniká, jestliže a) uplynula doba, na kterou byla udělena, nebo b) zanikla platnost zbrojního průkazu nebo zbrojní licence toho, komu byla výjimka udělena. (2) Výjimka bude odňata, pominul-li důvod, pro který byla udělena. (3) V případě zániku platnosti výjimky podle odstavce 1 nebo jejího odejmutí podle odstavce 2, je vlastník zbraně kategorie A povinen postupovat podle tohoto zákona (§ 64). § 12 (1) Zbraň kategorie B lze nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit jen na základě povolení, pokud tento zákon nestanoví jinak. (2) Střelivo do zbraně kategorie B může nabývat do vlastnictví, držet a nosit pouze držitel zbrojního průkazu nebo zbrojní licence v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny. (3) O povolení podle odstavce 1 žádá držitel zbrojního průkazu nebo zbrojní licence na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Obsahem žádosti musí být a) osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu, b) údaje o zbrani, které se povolení týká, c) číslo zbrojního průkazu nebo zbrojní licence a d) důvod žádosti. (4) Držitel zbrojního průkazu, který má místo pobytu ještě v jiném členském státě Evropské unie, je povinen též předložit předchozí souhlas tohoto členského státu s udělením povolení podle odstavce 1 nebo jeho prohlášení o tom, že předchozí souhlas není nezbytný, s překladem do jazyka českého, vyhotoveným tlumočníkem zapsaným v seznamu znalců a tlumočníků. (5) Příslušný útvar policie vydá povolení vlastnit nebo držet zbraň kategorie B, pokud má k tomu žadatel řádný důvod. Za řádný důvod se považuje a) provozování muzejnictví nebo sběratelské činnosti,
451
b) uskutečňování sportovní, lovecké, kulturní nebo jiné zájmové činnosti nebo příprava na povolání, c) provozování koncesovaných živností v oboru zbraní a střeliva, d) zajišťování ostrahy majetku a osob, e) zabezpečování úkolů podle zvláštního právního předpisu,10) nebo f) ochrana života, zdraví nebo majetku. (6) Příslušný útvar policie vydá povolení k nošení zbraně kategorie B, uvádí-li žadatel důvod uvedený v odstavci 5 písm. b), c), d), e) nebo f). (7) Na žádost žadatele se povolení podle odstavců 5 a 6 vydá jedním rozhodnutím. Tato povolení lze rovněž vydat současně s rozhodnutím o vydání zbrojního průkazu nebo zbrojní licence. (8) Oprávnění nosit zbraň kategorie B se zaznamenává do zbrojního průkazu. § 13 (1) Platnost povolení vydaného podle § 12 zaniká, jestliže zanikla platnost zbrojního průkazu nebo zbrojní licence. (2) Povolení vydané podle § 12 odejme příslušný útvar policie, pominul-li řádný důvod, pro který bylo vydáno; to neplatí, bylo-li povolení vydáno podle § 12 odst. 5 písm. f). (3) V případě zániku platnosti povolení podle odstavce 1 nebo jeho odejmutí podle odstavce 2, je vlastník zbraně kategorie B povinen postupovat podle tohoto zákona (§ 64). § 14 Zbraň kategorie C nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet pouze držitel zbrojního průkazu příslušné skupiny nebo zbrojní licence příslušné skupiny, který je povinen nabytí vlastnictví této zbraně ohlásit příslušnému útvaru policie. Tuto zbraň může držitel zbrojního průkazu nosit pouze v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny zbrojních průkazů až po její registraci (§ 41). § 15 (1) Zbraň kategorie D nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům. Zbraň kategorie D nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet též právnická osoba. (2) Ze zbraně uvedené v § 7 písm. a) nebo b) lze střílet jen na střelnici, s výjimkou divadelních představení, rekonstrukcí historických bitev a jiných kulturních akcí; tato zbraň musí být označena platnou zkušební značkou podle zvláštního právního předpisu.3) (3) Střelba ze zbraně uvedené v § 7 písm. c) až g) nebo ze zbraně uvedené v § 7 písm. j) je zakázána na místě, kde by mohl být ohrožen život nebo zdraví osoby nebo způsobena škoda na majetku, pokud se nejedná o použití zbraně k ochraně života, zdraví nebo majetku.
452
(4) Držitel zbraně kategorie D je povinen zbraň a střelivo do ní zabezpečit proti zneužití, ztrátě nebo odcizení. (5) Držitel zbraně kategorie D nesmí a) zbraň nosit viditelně v místech, kam má veřejnost volný přístup, b) zbraň nosit nebo s ní jakkoliv manipulovat, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek,11) léků nebo v důsledku nemoci, c) přechovávat větší množství bezdýmného nebo černého loveckého prachu než 3 kilogramy a více než 1 000 zápalek; zápalky musí být uloženy odděleně v samostatné schránce. --------------------------------3) Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb. , o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 9) Například zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů. 10) Například zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. 11) § 2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů.
*** HLAVA IV ZBROJNÍ PRŮKAZ § 16 Zbrojní průkazy a jejich skupiny (1) Zbrojní průkaz je veřejná listina, která fyzickou osobu opravňuje k nabývání vlastnictví a držení zbraně nebo střeliva do těchto zbraní v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny zbrojního průkazu a v rozsahu těchto oprávnění k jejich nošení nebo k provádění pyrotechnického průzkumu podle oprávnění stanoveného pro skupinu F zbrojního průkazu. Doba platnosti zbrojního průkazu je 5 let. Zbrojní průkaz lze vydat podle posudku o zdravotní způsobilosti s dobou platnosti kratší než 5 let. (2) Zbrojní průkaz se rozlišuje podle účelu užívání zbraně nebo střeliva a podle rozsahu oprávnění do skupin a) A - ke sběratelským účelům, b) B - ke sportovním účelům, c) C - k loveckým účelům, d) D - k výkonu zaměstnání nebo povolání, e) E - k ochraně života, zdraví nebo majetku, nebo f) F - k provádění pyrotechnického průzkumu.
453
Vydání zbrojního průkazu § 17 (1) Zbrojní průkaz vydává příslušný útvar policie na základě žádosti podané fyzickou osobou na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Obsahem žádosti o vydání zbrojního průkazu musí být a) osobní údaje a b) údaj, o kterou skupinu zbrojního průkazu žádá. (2) K žádosti o vydání zbrojního průkazu je žadatel povinen připojit a) posudek o zdravotní způsobilosti držet nebo nosit zbraň a střelivo nebo provádět pyrotechnický průzkum, jedná-li se o vydání zbrojního průkazu skupiny F, (dále jen "zdravotní způsobilost"), b) doklad o odborné způsobilosti držet nebo nosit zbraň a střelivo nebo provádět pyrotechnický průzkum, jedná-li se o vydání zbrojního průkazu skupiny F, (dále jen "odborná způsobilost"), c) 2 fotografie o rozměru 35 x 45 mm, odpovídající současné podobě žadatele, zobrazující žadatele v čelném pohledu s výškou obličejové části hlavy od očí k bradě minimálně 13 mm, v občanském oděvu, bez brýlí s tmavými skly a bez pokrývky hlavy, není-li její použití odůvodněno důvody náboženskými nebo zdravotními; v takovém případě nesmí pokrývka hlavy zakrýt obličejovou část způsobem znemožňujícím identifikaci žadatele, a splňující požadavky technického provedení stanoveného prováděcím právním předpisem (dále jen "fotografie") a d) jde-li o žádost o vydání zbrojního průkazu skupiny C, též ověřenou kopii platného loveckého lístku; ověření může provést i příslušný útvar policie při předložení žádosti. (3) Pokud se žadatel o vydání zbrojního průkazu v posledních 10 letech před podáním žádosti nepřetržitě zdržoval více než 6 měsíců mimo území České republiky, je povinen předložit též doklad obdobný opisu z evidence Rejstříku trestů ze státu, ve kterém se zdržoval, s překladem do jazyka českého, vyhotoveným tlumočníkem zapsaným v seznamu znalců a tlumočníků; nemůže-li takový doklad předložit, protože mu jej tento stát nevydá, předloží čestné prohlášení, ve kterém uvede, že v cizině nebyl uznán vinným pro trestný čin, pro který nemůže být považován za bezúhonného (§ 22), nebo uznán vinným z přestupku, pro který nemůže být považován za spolehlivého (§ 23). (4) Žadatel o vydání zbrojního průkazu, který má místo pobytu ještě v jiném členském státě Evropské unie, je povinen předložit též předchozí souhlas tohoto členského státu s vydáním zbrojního průkazu nebo jeho prohlášení o tom, že předchozí souhlas není nezbytný, s překladem do jazyka českého, vyhotoveným tlumočníkem zapsaným v seznam znalců a tlumočníků. (5) Posudek podle odstavce 2 písm. a) nesmí být starší než 3 měsíce, doklad podle odstavce 2 písm. b) nesmí být starší než 1 rok a doklad podle odstavců 3 a 4 nesmí být starší než 6 měsíců ke dni podání žádosti. (6) Příslušný útvar policie přeruší řízení o vydání zbrojního průkazu v případě, že proti žadateli o vydání tohoto dokladu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 22. 454
§ 18 (1) Příslušný útvar policie vydá zbrojní průkaz fyzické osobě, která splňuje tyto podmínky: a) má místo pobytu na území České republiky, b) dosáhla předepsaného věku (§ 19), c) je způsobilá k právním úkonům, d) je zdravotně způsobilá (§ 20), e) je odborně způsobilá (§ 21), f) je bezúhonná (§ 22), g) je spolehlivá (§ 23) a h) je držitelem platného loveckého lístku, jde-li o zbrojní průkaz skupiny C. (2) Příslušný útvar policie žádost o vydání zbrojního průkazu zamítne, jestliže žadatel nesplňuje některou z podmínek uvedených v odstavci 1. (3) Příslušný útvar policie může žádosti o vydání zbrojního průkazu nevyhovět, jestliže je žadatelem cizinec,6) který není občanem členského státu Evropské unie nebo členského státu Organizace Severoatlantické smlouvy, i když splní všechny podmínky uvedené v odstavci 1. Na řízení podle tohoto ustanovení se nevztahuje správní řád.22) § 19 Věková hranice pro vydání zbrojního průkazu (1) Zbrojní průkaz skupiny A, D, E nebo F lze vydat jen osobě starší 21 let. (2) Zbrojní průkaz skupiny B nebo C lze vydat jen osobě starší 18 let, pokud tento zákon nestanoví jinak. (3) Zbrojní průkaz skupiny B lze vydat osobě starší 15 let, která je členem občanského sdružení zabývajícího se sportovní činností podle národních nebo mezinárodních pravidel a řádů a součástí této činnosti je střelba, jsou-li splněny ostatní podmínky pro jeho vydání. (4) Zbrojní průkaz skupiny C lze vydat žáku střední školy nebo středního odborného učiliště staršímu 16 let, pokud v osnovách školy či učiliště je zahrnuta výuka myslivosti a jsou-li splněny ostatní podmínky pro jeho vydání. (5) V případech uvedených v odstavcích 3 a 4 je nutný písemný souhlas zákonného zástupce a doporučení příslušného občanského sdružení, školy nebo učiliště. Osoba mladší 18 let smí zbraň nebo střelivo pro sportovní nebo lovecké účely používat pouze za přítomnosti osoby starší 21 let, která je držitelem zbrojního průkazu skupiny B nebo C nejméně 3 roky a která zajistí bezpečnou manipulaci se zbraní nebo střelivem. § 20 Zdravotní způsobilost pro vydání zbrojního průkazu
455
(1) Zdravotní způsobilost žadatele o vydání zbrojního průkazu zjišťuje a posudek o zdravotní způsobilosti vydává posuzující lékař na základě výsledku lékařské prohlídky, popřípadě psychologického vyšetření a dalších potřebných vyšetření. Posuzujícím lékařem se pro účely tohoto zákona rozumí praktický lékař, u kterého je žadatel o vydání zbrojního průkazu nebo držitel zbrojního průkazu registrován k léčebné péči; v případě žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny D je posuzujícím lékařem lékař zařízení poskytujícího zaměstnavateli závodní preventivní péči. (2) Držitel zbrojního průkazu skupiny D a F je povinen se podrobit lékařské prohlídce u posuzujícího lékaře do 1 měsíce po uplynutí 30 měsíců od vydání zbrojního průkazu. (3) Zjistí-li posuzující lékař u držitele zbrojního průkazu změnu zdravotního stavu, která má za následek ztrátu jeho zdravotní způsobilosti, je povinen vydat nový posudek o zdravotní způsobilosti a zaslat jej bez zbytečného odkladu příslušnému útvaru policie; u držitele zbrojního průkazu skupiny D je povinen též informovat bez zbytečného odkladu zaměstnavatele. (4) Každý lékař, který zjistí nebo nabyde důvodné podezření, že držitel zbrojního průkazu trpí nemocí, vadou nebo stavem, který vylučuje nebo omezuje držení nebo nošení zbraně, poučí jej o této skutečnosti a oznámí ji bez zbytečného odkladu posuzujícímu lékaři. Posuzující lékař pak postupuje podle odstavce 3. (5) V případech uvedených v odstavci 3 je držitel zbrojního průkazu povinen dostavit se na vyzvání posuzujícího lékaře v určeném termínu k tomuto lékaři a podrobit se před vydáním nového posudku o zdravotní způsobilosti potřebnému vyšetření. Nemůže-li se držitel zbrojního průkazu k vyšetření dostavit ze závažných důvodů, musí tak učinit nejpozději do 1 měsíce od termínu určeného posuzujícím lékařem. Pokud se držitel zbrojního průkazu k vyšetření nedostaví, posuzující lékař tuto skutečnost oznámí bez zbytečného odkladu příslušnému útvaru policie. (6) Požadavky na zdravotní způsobilost podle odstavce 1, druhy prohlídek, jejich obsah, obsah lékařského posudku a dobu jeho platnosti, dále určení nemocí, vad a stavů, kdy nelze vydat kladný posudek nebo kdy jej lze vydat pouze za předpokladu odborného vyšetření specialistou, stanoví prováděcí právní předpis. § 21 Odborná způsobilost žadatele o zbrojní průkaz skupiny A až E (1) Žadatel o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E prokazuje odbornou způsobilost zkouškou vykonanou před zkušebním komisařem. Ten po úspěšném vykonání zkoušky vydá žadateli doklad o odborné způsobilosti. (2) Zkušebního komisaře určuje příslušný útvar policie. (3) Zkouška odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E se skládá z teoretické a praktické části. Obsahová náplň zkoušky se musí lišit podle skupin zbrojního průkazu (§ 16 odst. 2). (4) Teoretická část zkoušky se provádí formou písemného testu a žadatel při ní osvědčuje znalost
456
a) tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení, b) zvláštních právních předpisů upravujících oprávněné použití zbraně, c) nauky o zbraních a střelivu a d) zdravotnického minima. (5) Praktická část zkoušky se skládá ze a) zjištění znalostí bezpečné manipulace se zbraněmi a střelivem a b) střelby na pevný cíl. (6) Ke zkoušce odborné způsobilosti se žadatel o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E přihlašuje na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Přihláška obsahuje údaje uvedené v § 17 odst. 1 a podává se u příslušného útvaru policie, který podané přihlášky eviduje v seznamu žadatelů o vykonání zkoušky odborné způsobilosti podle data doručení a nejpozději do 1 měsíce od podání přihlášky oznámí žadateli termín a místo konání zkoušky. Oznámení o konání zkoušky musí být žadateli doručeno nejpozději 10 dnů přede dnem konání zkoušky. (7) Pokud žadatel při zkoušce odborné způsobilosti neuspěl, může se znovu přihlásit ke zkoušce podle odstavce 6 nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne neúspěšného vykonání zkoušky. Požádá-li o určení jiného zkušebního komisaře, příslušný útvar policie jeho žádosti vyhoví. (8) Náklady spojené s provedením zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E hradí žadatel; může je hradit i držitel zbrojní licence. (9) Obsahovou náplň teoretické a praktické části zkoušky a celkové vyhodnocení zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E a výši odměny zkušebního komisaře stanoví prováděcí právní předpis. § 21a Odborná způsobilost žadatele o zbrojní průkaz skupiny F (1) Žadatel o vydání zbrojního průkazu skupiny F prokazuje odbornou způsobilost před komisí jmenovanou ministrem vnitra složenou ze zástupců navržených ministerstvem, policií, Ministerstvem obrany, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Českým báňským úřadem. (2) Zkouška se skládá z teoretické a praktické části. (3) Teoretická část zkoušky se provádí formou písemného testu a ústního pohovoru a žadatel při ní osvědčuje znalost a) tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení, b) předpisů upravujících nakládání s municí a výbušninami, c) nauky o munici, výbušninách a detekční technice a d) zdravotnického minima. (4) Praktická část zkoušky se skládá z
457
a) identifikace a stanovení míry nebezpečnosti nevybuchlé munice a výbušniny a jejich detekce, b) zajišťování místa nálezu nevybuchlé munice a výbušniny, c) bezpečné manipulace s nevybuchlou municí a výbušninou a d) likvidace munice a výbušnin. (5) Ke zkoušce odborné způsobilosti se žadatel o vydání zbrojního průkazu skupiny F přihlašuje na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Přihláška obsahuje údaje uvedené v § 17 odst. 1 a podává se u ministerstva, které podané přihlášky eviduje podle data doručení a žadateli oznámí termín a místo konání zkoušky. Oznámení o konání zkoušky musí být žadateli doručeno nejpozději 10 dnů přede dnem konání zkoušky. (6) Pokud žadatel při zkoušce odborné způsobilosti neuspěl, může se ke zkoušce znovu přihlásit za podmínek podle odstavce 5, nejdříve však po uplynutí 3 měsíců ode dne neúspěšného vykonání zkoušky. (7) Náklady spojené s provedením zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny F hradí žadatel; může je hradit i držitel zbrojní licence skupiny K. (8) Obsahovou náplň teoretické a praktické části zkoušky a celkové vyhodnocení zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny F stanoví prováděcí právní předpis. (9) Před zahájením dočasného nebo příležitostného výkonu činnosti, která spočívá v pyrotechnickém průzkumu, v České republice fyzickou osobou, která je v jiném členském státě oprávněna k výkonu obdobné činnosti, může ministerstvo požadovat ověření odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace11a). § 22 Bezúhonnost fyzické osoby (1) Za bezúhonného podle tohoto zákona se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem a) vlastizrady, rozvracení republiky, teroru, teroristického útoku, záškodnictví, sabotáže, vyzvědačství, válečné zrady, účasti na zločinném spolčení, obecného ohrožení, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny, vraždy nebo genocidia, za který byl uložen výjimečný trest nebo trest odnětí svobody na více než 12 let; v případě mladistvého trest odnětí svobody na 5 až 10 let, b) uvedeným v písmenu a), za který byl uložen trest odnětí svobody na 5 až 12 let, nebo úmyslným trestným činem proti životu a zdraví, proti svobodě a lidské důstojnosti nebo jiným úmyslným trestným činem spáchaným se zbraní, za který byl uložen trest odnětí svobody převyšující 5 let a od právní moci rozsudku nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že tento trest byl uložen, neuplynulo alespoň 20 let, c) uvedeným v písmenu a) nebo b) nebo jiným úmyslným trestným činem, jestliže od právní moci rozsudku nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že tento trest byl uložen, neuplynulo alespoň
458
1. 5 let, jestliže byl uložen trest odnětí svobody nepřevyšující 2 roky nebo jiný trest než trest odnětí svobody, nebo 2. 10 let, jestliže byl uložen trest odnětí svobody převyšující 2 roky, nebo d) spáchaným z nedbalosti za porušení povinností v souvislosti s držením, nošením nebo používáním zbraně nebo střeliva, pokud od právní moci rozsudku neuplynuly alespoň 3 roky. (2) Za bezúhonného podle tohoto zákona se také nepovažuje ten, kdo byl v cizině pravomocně uznán vinným činem, jehož skutková podstata odpovídá skutkové podstatě některého z trestných činů uvedených v odstavci 1. Doba, po kterou není osoba považována za bezúhonnou, je obdobná jako v odstavci 1. (3) Za bezúhonného podle tohoto zákona se v případně žádosti o vydání zbrojního průkazu skupiny F nebo zbrojní licence skupiny K nepovažuje také ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem porušování předpisu o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, útoku na státní orgán, útoku na veřejného činitele, nedovoleného ozbrojování, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků, nedovolené výroby a držení radioaktivního materiálu a vysoce nebezpečné látky, hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, používání zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, válečné krutosti, persekuce obyvatelstva nebo jiným trestným činem spáchaným se zbraní. (4) Příslušný útvar policie požádá za účelem posouzení bezúhonnosti fyzické osoby o vydání opisu z evidence Rejstříku trestů.12) Při posuzování bezúhonnosti fyzické osoby se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního právního předpisu.13) § 23 Spolehlivost fyzické osoby (1) Za spolehlivého podle tohoto zákona se nepovažuje ten, a) jehož trestní stíhání pro úmyslný trestný čin bylo pravomocně podmíněně zastaveno, a dosud neuplynula zkušební doba nebo lhůta, v níž má být rozhodnuto, zda se osvědčil, b) kdo byl v posledních 3 letech opakovaně pravomocně uznán vinným z přestupku na úseku zbraní a střeliva nebo na úseku používání výbušnin, c) kdo prokazatelně nadměrně požívá alkoholické nápoje nebo prokazatelně požívá návykové látky,11) nebo d) kdo představuje nebezpečí pro vnitřní pořádek a bezpečnost svým jednáním, za které byl v posledních 3 letech opakovaně pravomocně uznán vinným z přestupku 1. na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, 2. na úseku obrany České republiky, 3. proti veřejnému pořádku, 4. proti občanskému soužití, 5. proti majetku, nebo
459
6. na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství tím, že úmyslně neoprávněně zasáhl do výkonu práva myslivosti nebo do výkonu rybářského práva anebo úmyslně lovil zvěř nebo chytal ryby v době hájení. (2) Za spolehlivého podle tohoto zákona se v případě žádosti o vydání zbrojního průkazu skupiny F nebo zbrojní licence skupiny K nepovažuje také ten, kdo a) byl v posledních 5 letech pravomocně uznán vinným z přestupku na úseku zbraní a střeliva nebo na úseku výbušnin, nebo b) vyvíjí nebo podporuje činnost proti zájmům České republiky nebo proti zájmům, k jejichž ochraně se Česká republika zavázala. § 24 Vydání nového zbrojního průkazu (1) Příslušný útvar policie vydá držiteli zbrojního průkazu po uplynutí doby jeho platnosti nový zbrojní průkaz na základě žádosti podané na předepsaném tiskopise podle § 17 odst. 1, 2 písm. a), c) a d) a odst. 4. Žadatel o vydání nového zbrojního průkazu skupiny C je povinen předložit doklad o pojištění.14) (2) Žadatel o vydání nového zbrojního průkazu, který se v době od vydání dosavadního zbrojního průkazu více než 6 měsíců nepřetržitě zdržoval mimo území České republiky, je povinen předložit doklad obdobný opisu z evidence Rejstříku trestů ze státu, ve kterém se zdržoval, s překladem do jazyka českého, vyhotoveným tlumočníkem zapsaným v seznamu znalců a tlumočníků; nemůže-li takový doklad předložit, protože mu jej tento stát nevydá, předloží čestné prohlášení, ve kterém uvede, že v cizině nebyl uznán vinným pro trestný čin, pro který nemůže být považován za bezúhonného podle § 22 nebo uznán vinným z přestupku, pro který nemůže být považován za spolehlivého podle § 23. (3) Žádost o vydání nového zbrojního průkazu předkládá držitel zbrojního průkazu příslušnému útvaru policie nejméně 2 měsíce před uplynutím doby platnosti dosavadního zbrojního průkazu. (4) Při rozhodování o vydání nového zbrojního průkazu posuzuje příslušný útvar policie také bezúhonnost a spolehlivost žadatele o vydání nového zbrojního průkazu podle § 22 a 23. (5) Vyhoví-li příslušný útvar policie žádosti o vydání nového zbrojního průkazu, vydá nový zbrojní průkaz výměnou za průkaz dosavadní s dobou platnosti uvedenou v § 16 odst. 1 navazující na dobu platnosti stávajícího platného zbrojního průkazu. (6) Příslušný útvar policie žádost o vydání nového zbrojního průkazu zamítne, nebudou-li splněny podmínky zdravotní způsobilosti, bezúhonnosti nebo spolehlivosti stanovené pro vydání zbrojního průkazu nebo v případě zbrojního průkazu skupiny C žadatel o vydání zbrojního průkazu nebude držitelem platného loveckého lístku. § 25 Rozšíření skupin zbrojního průkazu
460
(1) O rozšíření skupin zbrojního průkazu žádá držitel zbrojního průkazu příslušný útvar policie formou žádosti na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis, obsahující údaje podle § 17 odst. 1. (2) K žádosti o rozšíření skupin zbrojního průkazu je žadatel povinen připojit a) doklad o odborné způsobilosti pro požadovanou skupinu, který nesmí být starší 1 roku, b) posudek o zdravotní způsobilosti, který nesmí být starší než 3 měsíce, a c) 2 fotografie. (3) Vyhoví-li příslušný útvar policie žádosti o rozšíření skupin zbrojního průkazu, vydá nový zbrojní průkaz výměnou za průkaz dosavadní s dobou platnosti původního zbrojního průkazu. (4) Příslušný útvar policie žádost o rozšíření skupin zbrojního průkazu zamítne, jestliže žadatel nesplňuje podmínky pro vydání zbrojního průkazu skupiny, jíž se žádost týká. § 26 Zánik platnosti zbrojního průkazu (1) Platnost zbrojního průkazu zaniká, jestliže a) uplyne doba jeho platnosti, b) je ohlášena jeho ztráta nebo odcizení, c) nabylo právní moci rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu (§ 27), d) je poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost, e) obsahuje neoprávněně provedené změny, f) obsahuje nesprávné údaje, g) jeho držitel ukončil pobyt na území České republiky, nebo h) jeho držitel zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. (2) O zániku platnosti zbrojního průkazu podle odstavce 1 písm. d), e), f) nebo g) rozhodne příslušný útvar policie. Souhlasí-li držitel zbrojního průkazu s rozhodnutím, provede se záznam do protokolu. V opačném případě se vydá rozhodnutí. (3) Zanikla-li platnost zbrojního průkazu podle odstavce 1 písm. b), d) nebo f), vydá příslušný útvar policie po předložení 2 fotografií bez žádosti nový zbrojní průkaz s dobou platnosti původního zbrojního průkazu. Z nově vydaného zbrojního průkazu musí být patrné, že nahrazuje zbrojní průkaz odcizený nebo ztracený (duplikát). § 27 Odnětí zbrojního průkazu (1) Příslušný útvar policie rozhodne o odnětí zbrojního průkazu, jestliže držitel zbrojního průkazu a) pozbyl způsobilost k právním úkonům, b) pozbyl zdravotní způsobilost, 461
c) přestal splňovat podmínky bezúhonnosti podle § 22 nebo spolehlivosti podle § 23, d) skupiny B nebo C mladší 18 let přestal splňovat podmínky pro vydání zbrojního průkazu uvedené v § 19 odst. 3, 4 nebo 5, nebo e) skupiny F porušil povinnost stanovenou v § 29 odst. 7 písm. a) až h), nebo porušil zákaz stanovený v § 29 odst. 8; o vydání nového zbrojního průkazu skupiny F lze opětovně požádat po uplynutí pěti let od právní moci rozhodnutí o jeho odnětí. (2) Příslušný útvar policie rozhodne o odnětí zbrojního průkazu skupiny C, přestal-li jeho držitel být držitelem platného loveckého lístku. (3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností neprodleně oznámí příslušnému útvaru policie odebrání loveckého lístku nebo ukončení jeho platnosti. Střední škola nebo střední odborné učiliště, v jejichž osnovách je zahrnuta výuka myslivosti, neprodleně oznámí příslušnému útvaru policie ukončení studia držitele zbrojního průkazu skupiny C mladšího 18 let. Občanské sdružení (§ 19 odst. 3), které doporučilo vydat zbrojní průkaz skupiny B členovi mladšímu 18 let, neprodleně oznámí příslušnému útvaru policie ukončení jeho členství ve sdružení, pokud je mladší 18 let. (4) Odvolání proti rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu podle odstavce 1 nebo 2 nemá odkladný účinek a držitel zbrojního průkazu je povinen tento průkaz neprodleně odevzdat příslušnému útvaru policie. § 27a Působnost stanovená obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti. § 28 Oprávnění držitelů zbrojních průkazů (1) Držitel zbrojního průkazu skupiny A je oprávněn nabývat do vlastnictví a držet pro sběratelské účely a) zbraň kategorie A, na kterou mu byla udělena výjimka, zbraň kategorie B, na kterou mu bylo vydáno povolení, nebo zbraň kategorie C, nebo b) střelivo do zbraně kategorie B nebo C, nejvíce však 3 kusy téhož druhu, ráže, značky a výrobního provedení, anebo 1 nejmenší spotřebitelské balení. (2) Držitel zbrojního průkazu skupiny B nebo C je oprávněn a) podle účelu užívání nabývat do vlastnictví a držet, popřípadě nosit sportovní nebo loveckou zbraň kategorie B, na kterou mu bylo vydáno povolení, nebo sportovní nebo loveckou zbraň kategorie C; tuto zbraň může nosit pouze na střelnici nebo v místech, kde je k tomu oprávněn podle zvláštního právního předpisu,14) b) přebíjet pouze pro vlastní potřebu sportovní náboje nebo lovecké náboje se středovým zápalem podle technologických postupů, které udávají výrobci jednotlivých dílů nábojů, nebo c) nabývat do vlastnictví střelivo nebo jednotlivé části nábojů do zbraní kategorie B nebo C. Přebíjet náboje nebo nabývat do vlastnictví jednotlivé díly nábojů smí jen osoba starší 18 let. 462
(3) Držitel zbrojního průkazu skupiny D je oprávněn při výkonu zaměstnání nebo povolání a) nosit nebo držet zbraň kategorie A, B nebo C, na kterou má jeho zaměstnavatel vydán průkaz zbraně k účelům, pro které byla vydána zbrojní licence, a b) nosit nejvíce 2 zbraně uvedené v písmenu a) v místech, kam má veřejnost volný přístup; krátkou zbraň nesmí nosit viditelně. Zaměstnanec obce zařazený do obecní policie nebo zaměstnanec České národní banky zajišťující fyzickou ochranu objektů banky může krátkou zbraň nosit viditelně jen v souvislosti s plněním svých pracovních povinností. (4) Držitel zbrojního průkazu skupiny E je oprávněn a) nabývat do vlastnictví a držet, popřípadě nosit zbraň kategorie A, na kterou mu byla udělena výjimka, zbraň kategorie B, na kterou mu bylo vydáno povolení, nebo zbraň kategorie C, b) nabývat do vlastnictví střelivo nebo jednotlivé díly nábojů pouze do zbraně, kterou je oprávněn držet, a to po předložení průkazu zbraně, a c) nosit nejvýše 2 zbraně, které nesmí nosit viditelně. (5) Držitel zbrojního průkazu smí ze zbraně, kterou je oprávněn držet, střílet pouze v místech, kde je k tomu oprávněn podle zvláštního právního předpisu,14) nebo na střelnici, pokud se nejedná o použití zbraně k ochraně života, zdraví nebo majetku. (6) Držitel zbrojního průkazu skupiny F je oprávněn provádět pyrotechnický průzkum pouze jako zaměstnanec nebo podnikatel; pokud munice nebo střelivo nalezené při pyrotechnickém průzkumu ohrožuje bezprostředně život, zdraví nebo majetek, je držitel zbrojního průkazu skupiny F oprávněn provést jejich deaktivaci. § 29 Povinnosti držitele zbrojního průkazu (1) Držitel zbrojního průkazu skupiny A až E je povinen a) dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní, střelivem, střelným prachem a zápalkami, b) zabezpečit zbraň kategorie A, B nebo C a střelivo do této zbraně (§ 58), c) zabezpečit zbrojní průkaz a průkaz zbraně proti zneužití, ztrátě nebo odcizení, d) dodržovat podmínky přechovávání a skladování střeliva, střelného prachu a zápalek, e) předložit na výzvu příslušného útvaru policie zbrojní průkaz, zbraň kategorie A, B nebo C, střelivo do této zbraně a příslušné doklady ke kontrole, f) neprodleně ohlásit kterémukoliv útvaru policie ztrátu nebo odcizení zbraně kategorie A, B nebo C, střeliva do této zbraně, zbrojního průkazu nebo průkazu zbraně, g) provést u příslušného útvaru policie výměnu zbrojního průkazu nebo průkazu zbraně za nový, pokud došlo ke změně jména, příjmení nebo místa pobytu držitele zbrojního průkazu nebo průkazu zbraně; musí tak učinit do 10 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, a zároveň odevzdat doklady původní,
463
h) mít u sebe zbrojní průkaz a průkaz zbraně, jestliže má u sebe zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do této zbraně, i) odevzdat zbrojní průkaz do 10 pracovních dnů ode dne zániku jeho platnosti podle § 26 písm. a), c) nebo g) příslušnému útvaru policie; je-li držitelem zbraně, střeliva nebo zakázaného doplňku zbraně, odevzdá též zbraň, střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně a průkaz zbraně, j) ohlásit do 10 pracovních dnů příslušnému útvaru policie změnu ráže zbraně nebo opravu zbraně mající za následek změnu kategorie zbraně, k) podrobit se při nošení zbraně na výzvu příslušníka policie orientační zkoušce, popřípadě lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, 11) l) neprodleně ohlásit příslušnému útvaru policie každé použití zbraně pro účely krajní nouze nebo nutné obrany a m) umožnit příslušnému útvaru policie vstup do obydlí za účelem kontroly zabezpečení zbraní, je-li držitelem zbraně kategorie A. (2) Držitel zbrojního průkazu skupiny D nebo F je dále povinen do 2 měsíců po uplynutí 30 měsíců od vydání zbrojního průkazu odevzdat doklad o zdravotní způsobilosti příslušnému útvaru policie. (3) Držitel zbrojního průkazu skupiny A až E nesmí a) převést vlastnictví ke zbrani, střelivu nebo zakázanému doplňku zbraně na osobu, která k jejich držení není oprávněna, nebo je přenechat takové osobě, b) nosit zbraň nebo s ní jakkoliv manipulovat, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek,11) léků nebo v důsledku nemoci, nebo c) nosit zbraň kategorie A, B nebo C, na kterou nebyl vydán průkaz zbraně. (4) Držitel zbrojního průkazu skupiny B nebo C nesmí přechovávat větší množství bezdýmného prachu než 1 kilogram a více než 1 000 zápalek; zápalky musí být uloženy odděleně v samostatné schránce. (5) Držitel zbraně zkonstruované pro střelbu s použitím černého loveckého prachu nesmí přechovávat větší množství tohoto prachu než 3 kilogramy a více než 1 000 zápalek; zápalky musí být uloženy odděleně v samostatné schránce. (6) Držitel zbrojního průkazu skupiny C je povinen přepravovat držené zbraně na místa, kde je oprávněn je nosit, pouze ve stavu vylučujícím jejich okamžité použití. Držitel zbrojního průkazu skupiny B je povinen přepravovat držené zbraně na místa, kde je oprávněn je nosit, pouze ve stavu vylučujícím jejich okamžité použití a v uzavřeném obalu. (7) Držitel zbrojního průkazu skupiny F je povinen a) dbát zvýšené opatrnosti při zacházení s nevybuchlou municí nebo výbušninou, b) vyzvat k zastavení zemních prací v případě bezprostředního ohrožení života a zdraví nebo majetku zjištěnou nevybuchlou municí nebo výbušninou, c) označit místo nálezu nevybuchlé munice nebo výbušniny,
464
d) zajistit místo nálezu nevybuchlé munice nebo výbušniny před nepovolanými osobami, e) upozornit osoby zdržující se na místě nálezu nevybuchlé munice nebo výbušniny nebo v jeho blízkém okolí na možné hrozící nebezpečí a vyzvat je k opuštění nebezpečného prostoru, f) neprodleně ohlásit útvaru policie nález nevybuchlé munice nebo výbušniny, g) dodržovat podmínky pro zacházení s nevybuchlou municí nebo výbušninou, h) zabezpečit nalezenou nevybuchlou munici nebo výbušninu před zneužitím, ztrátou nebo odcizením, i) zabezpečit svůj zbrojní průkaz proti zneužití, ztrátě nebo odcizení, j) na výzvu příslušného útvaru policie předložit zbrojní průkaz ke kontrole, k) neprodleně oznámit příslušnému útvaru policie ztrátu nebo odcizení zbrojního průkazu a nalezené nevybuchlé munice nebo výbušniny, l) provést u příslušného útvaru policie výměnu zbrojního průkazu za nový, pokud došlo ke změně jména, příjmení nebo místa pobytu držitele zbrojního průkazu, a učinit tak do 10 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, a zároveň odevzdat doklady původní, m) mít u sebe zbrojní průkaz, jestliže provádí pyrotechnický průzkum nebo vyhledávání nevybuchlé munice nebo výbušniny, n) na výzvu příslušníka policie se před výkonem činnosti nebo při výkonu činnosti podrobit orientační zkoušce, popřípadě lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, 11) o) neprodleně zapisovat nálezy nevybuchlé munice nebo výbušniny do evidenční knihy a p) na vyzvání policie spolupracovat s příslušníky policie při zajišťování nevybuchlé munice nebo výbušniny. (8) Držitel zbrojního průkazu skupiny F nesmí a) provádět pyrotechnický průzkum, pokud je jeho schopnost snížena požitím alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, léků anebo v důsledku nemoci, popřípadě úrazu, b) manipulovat s nalezenou municí nebo výbušninou v rozporu s tímto zákonem a c) zneškodňovat nevybuchlou munici nebo výbušninu. § 30 Zkušební komisař (1) Zkušebního komisaře jmenuje na základě žádosti fyzické osoby na dobu 5 let ministerstvo. Dokladem o jmenování zkušebním komisařem je průkaz zkušebního komisaře, který vydává ministerstvo. (2) Zkušebním komisařem může být jmenována pouze fyzická osoba, která splňuje tyto podmínky: a) dosáhla věku 30 let, b) má minimálně úplné střední vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání, c) prokázala zkouškou odbornou způsobilost před zkušební komisí jmenovanou ministrem vnitra,
465
d) je držitelem zbrojního průkazu a e) není podnikatelem v oboru zbraní a střeliva. (3) Žádost o jmenování zkušebním komisařem podává fyzická osoba na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Ministerstvo podané žádosti eviduje v seznamu žadatelů o jmenování zkušebním komisařem podle data doručení a žadateli oznámí termín a místo konání zkoušky. Oznámení o konání zkoušky musí být žadateli doručeno nejpozději 10 dnů přede dnem konání zkoušky. (4) Obsahem žádosti o jmenování zkušebním komisařem musí být a) osobní údaje a b) číslo zbrojního průkazu. (5) K žádosti o jmenování zkušebním komisařem je žadatel povinen připojit doklady prokazující splnění podmínek pro jmenování zkušebním komisařem uvedených v odstavci 2 písm. a), b) a d), čestné prohlášení o tom, že není podnikatelem v oboru zbraní a střeliva, a 2 fotografie. (6) Zkouška odborné způsobilosti zkušebního komisaře se skládá z teoretické a praktické části. (7) Teoretická část zkoušky se provádí formou písemného testu a ústního pohovoru. Žadatel při ní osvědčuje znalost a) tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení, b) zvláštních právních předpisů upravujících 1. ověřování střelných zbraní, střeliva, pyrotechnických předmětů a 2. oprávněné použití zbraně, c) nauky o zbraních a střelivu a d) zdravotnického minima. (8) Praktická část zkoušky se skládá a) ze zjištění znalostí bezpečné manipulace se zbraněmi a střelivem, b) ze zjištění znalostí postupu při řízení střelby a c) ze střelby na pevný cíl. (9) Ministerstvo odvolá zkušebního komisaře před uplynutím doby, na kterou byl jmenován, jestliže a) přestal splňovat podmínky podle odstavce 2 písm. d) nebo e); tuto skutečnost je zkušební komisař povinen bezprostředně oznámit ministerstvu, b) závažným způsobem nebo opakovaně porušil právní předpisy upravující zkoušku odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu, nebo c) požádal o odvolání.
466
(10) Ministerstvo pozastaví činnost zkušebního komisaře před uplynutím doby, na kterou byl jmenován, jestliže a) mu byl zajištěn zbrojní průkaz (§ 57); tuto skutečnost je zkušební komisař povinen bezprostředně oznámit ministerstvu, nebo b) je důvodně podezřelý, že závažným způsobem nebo opakovaně porušil právní předpisy upravující zkoušku odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu. Ministerstvo obnoví činnost zkušebního komisaře, pokud důvody pozastavení pominou. (11) Obsahovou náplň teoretické části zkoušky, způsob provádění praktické části zkoušky, celkové vyhodnocení zkoušky odborné způsobilosti zkušebního komisaře a způsob vydání průkazu zkušebního komisaře stanoví prováděcí právní předpis. (12) Před zahájením dočasného nebo příležitostného výkonu činnosti zkušebního komisaře v České republice fyzickou osobou, která je v jiném členském státě oprávněna k výkonu obdobné činnosti, může ministerstvo požadovat ověření odborné kvalifikace podle zvláštního zákona11a). --------------------------------6) § 1 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. 11) § 2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů. 11a) Zákon č.18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. 12) § 10 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů. 13) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 14) § 48 zákona č. 449/2001 Sb. , o myslivosti. 22) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.
*** HLAVA VII VÝVOZ, DOVOZ A TRANZIT ZBRANÍ A STŘELIVA § 44 Trvalý vývoz zbraní a střeliva (1) Zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do této zbraně lze trvale vyvézt mimo území České republiky pouze na základě povolení k vývozu a se souhlasem státu, do kterého má být zbraň, nebo střelivo do této zbraně, vyvezena; tím nejsou dotčeny postupy podle zvláštních právních předpisů.9) (2) Povolením podle odstavce 1 je zbrojní průvodní list pro trvalý vývoz zbraně nebo střeliva. Ten opravňuje fyzickou osobu - držitele zbrojního průkazu, právnickou nebo fyzickou osobu - držitele zbrojní licence nebo cizince6) k nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie A, B nebo C, nebo střeliva do této zbraně, za účelem jejího trvalého vývozu a k trvalému vývozu mimo území České republiky.
467
(3) Zbrojní průvodní list pro trvalý vývoz zbraně nebo střeliva vydává příslušný útvar policie. Pro cizince, kteří nemají místo pobytu na území České republiky, útvar policie příslušný podle sídla provozovny podnikatele v oboru zbraní a střeliva, u kterého zbraň kategorie A, B nebo C, nebo střelivo do této zbraně, bude zakoupena, nebo místa pobytu nebo sídla právnické osoby, která je dosavadním vlastníkem zbraně kategorie A, B nebo C nebo střeliva do této zbraně. (4) Zbrojní průvodní list pro trvalý vývoz zbraně nebo střeliva se vydává na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Obsahem žádosti musí být a) osobní údaje a číslo cestovního dokladu osoby, která bude zbraň kategorie A, B nebo C, nebo střelivo do této zbraně, přepravovat, b) osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu, pro kterou je zbraň kategorie A, B nebo C, nebo střelivo do této zbraně, určena, c) místo, kam má být zbraň kategorie A, B nebo C, nebo střelivo do této zbraně, přepravena, pokud není shodné s místem pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby, d) údaje o zbrani kategorie A, B nebo C, e) údaje identifikující střelivo (druh, značka výrobce, ráže a množství), f) údaje o druhu a množství bezdýmného nebo černého prachu, g) údaje o označení zbraně nebo střeliva uznávanou zkušební značkou,3) h) název hraničního přechodu, kterým zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do této zbraně opustí území České republiky, i) přepravní prostředek a j) datum odeslání a předpokládaného převzetí zbraně kategorie A, B nebo C nebo střeliva. (5) K žádosti o trvalý vývoz zbraně kategorie A, B nebo C nebo střeliva do této zbraně je žadatel povinen doložit souhlas příslušných státních orgánů země, do které se trvalý vývoz uskutečňuje, s překladem do jazyka českého, vyhotoveným tlumočníkem zapsaným v seznamu znalců a tlumočníků. (6) Každý, kdo nabyde vlastnictví ke zbrani kategorie A, B nebo C nebo střelivu do této zbraně na základě zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz zbraně nebo střeliva, je povinen nejpozději do 5 dnů po nabytí vlastnictví ke zbrani kategorie A, B nebo C nebo střelivu do této zbraně je trvale vyvézt mimo území České republiky. § 45 Trvalý dovoz zbraní a střeliva (1) Zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do této zbraně lze trvale dovézt na území České republiky pouze na základě povolení k dovozu; tím nejsou dotčeny postupy podle zvláštních právních předpisů.9) (2) Povolením podle odstavce 1 je zbrojní průvodní list pro trvalý dovoz zbraně nebo střeliva. Ten opravňuje fyzickou osobu - držitele zbrojního průkazu, právnickou osobu -
468
držitele zbrojní licence nebo cizince6) k držení zbraně kategorie A, B nebo C nebo střeliva do této zbraně, za účelem jejího trvalého dovozu a k trvalému dovozu na území České republiky. (3) Zbrojní průvodní list pro trvalý dovoz zbraně nebo střeliva držitelům zbrojního průkazu nebo zbrojní licence vydává příslušný útvar policie, v zahraničí zastupitelský úřad České republiky. (4) Zbrojní průvodní list pro trvalý dovoz zbraně nebo střeliva se vydává na základě žádosti podané podle § 44 odst. 4 písm. a) až g), i) a j). Obsahem žádosti musí být také název hraničního přechodu, kterým zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do této zbraně bude dovezena na území České republiky. (5) Držitel zbrojního průvodního listu pro trvalý dovoz zbraně nebo střeliva je povinen nejpozději do 10 dnů ode dne překročení státních hranic České republiky oznámit dovoz zbraně kategorie A, B nebo C nebo střeliva do této zbraně příslušnému útvaru policie a předložit ji ke kontrole. (6) Zbrojní průvodní list pro trvalý dovoz zbraně nebo střeliva je současně souhlasem k nabytí vlastnictví ke zbrani kategorie A, B nebo C nebo střeliva do této zbraně mimo území České republiky. § 46 Tranzit zbraní a střeliva (1) Dočasně dovézt, držet nebo nosit na území České republiky nebo provézt územím České republiky zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do této zbraně lze pouze na základě povolení; tím nejsou dotčeny postupy podle zvláštních právních předpisů.9) (2) Povolením podle odstavce 1 je zbrojní průvodní list pro tranzit zbraně nebo střeliva, pokud tento zákon nestanoví jinak. (3) Zbrojní průvodní list pro tranzit zbraně nebo střeliva může na základě žádosti podané podle § 44 odst. 4 fyzickým nebo právnickým osobám vydat zastupitelský úřad České republiky; fyzickým nebo právnickým osobám navštěvujícím Českou republiku za účelem výkonu práva myslivosti nebo účasti na sportovních střeleckých soutěžích, a dále fyzickým osobám, které jsou držiteli evropského zbrojního pasu, pokud tento zákon nestanoví jinak, také útvar policie na hraničním přechodu. [Poznámka MŠMT : Ode dne odstranění kontrol na státních hranicích, stanoveného v rozhodnutí Rady Evropské unie o vstupu v platnost Úmluvy podepsané dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích pro Českou republiku, bude ustanovení podle zákona č. 170/2007 Sb. znít : „(3) Zbrojní průvodní list pro tranzit zbraně nebo střeliva může na základě žádosti podané podle § 44 odst. 4 fyzickým nebo právnickým osobám vydat zastupitelský úřad České republiky; fyzickým nebo právnickým osobám navštěvujícím Českou republiku za účelem výkonu práva myslivosti nebo účasti na sportovních střeleckých soutěžích, a dále fyzickým osobám, které jsou držiteli evropského zbrojního pasu, pokud tento zákon nestanoví jinak, také útvar policie na hraničním přechodu na vnější státní hranici České republiky17a). --------17a) Zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění zákona č. 481/2004 Sb.".]
469
(4) K žádosti podle odstavce 3 je žadatel povinen předložit úředně ověřené pozvání uživatele honitby nebo pořadatele sportovní akce, pokud je účelem tranzitu zbraně nebo střeliva výkon práva myslivosti nebo účast na střeleckých soutěžích. V ostatních případech je povinen uvést účel tranzitu zbraní nebo střeliva. (5) Povolení podle odstavce 2 nemusí mít lovec z členského státu Evropské unie pro loveckou zbraň a střelivo kategorie C nebo sportovní střelec pro sportovní zbraň kategorie B nebo C a střelivo do této zbraně, pokud je držitelem evropského zbrojního pasu, ve kterém má převáženou zbraň uvedenou, a pokud může uvést důvod své cesty, zejména předložením pozvání podle odstavce 4. (6) Povolení podle odstavce 2 nemusí mít též ostatní držitelé evropského zbrojního pasu pro zbraně kategorie B nebo C a střelivo do této zbraně v případě tranzitu, jestliže je zbraň zapsána v tomto průkazu a jestliže příslušný útvar policie předem vyslovil souhlas. Souhlas lze udělit na dobu až 1 roku. Tento souhlas se zaznamenává do evropského zbrojního pasu a lze jej prodloužit, a to vždy o 1 další rok. (7) Cestující z třetí země, který cestuje do členského státu Evropské unie státu, musí při kontrole na vnější hranici Evropské unie předložit povolení každého členského státu, na jehož nebo přes jehož území hodlá se zbraní nebo střelivem cestovat. (8) Pro držitele zbrojního průvodního listu pro tranzit zbraně nebo střeliva nebo pro držitele evropského zbrojního pasu platí ustanovení tohoto zákona o oprávněních a povinnostech držitele zbrojního průkazu přiměřeně. Zbraň uvedená ve zbrojním průvodním listu pro tranzit zbraní nebo střeliva nebo evropském zbrojním pasu nepodléhá registraci podle § 41 odst. 1. § 47 Zánik platnosti zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva Pro zánik platnosti zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva vydaného podle § 44, 45 nebo § 46 platí ustanovení § 37 obdobně. § 48 Odnětí zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva (1) Příslušný útvar policie rozhodne o odnětí zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva vydaného podle § 44, 45 nebo § 46, jestliže jeho držitel a) pozbyl způsobilost k právním úkonům, b) pozbyl zdravotní způsobilost, nebo c) závažným způsobem nebo opakovaně porušuje ustanovení tohoto zákona.
470
(2) Odvolání proti rozhodnutí o odnětí zbrojního průvodního listu pro vývoz, dovoz, tranzit nebo přepravu zbraní nebo střeliva podle odstavce 1 nemá odkladný účinek. § 49 Evropský zbrojní pas (1) Evropský zbrojní pas je veřejná listina, která jeho držitele opravňuje při cestách do jiných členských států Evropské unie vézt s sebou zbraň v něm zapsanou a střelivo do této zbraně v množství odpovídajícím účelu použití, pokud členský stát Evropské unie, do kterého nebo přes který cestuje, udělil povolení k cestě s touto zbraní. Vzor evropského zbrojního pasu stanoví prováděcí právní předpis. (2) Odchylně od odstavce 1 může lovec zbraň uvedenou v § 6 písm. a) a b), anebo sportovní střelec zbraň uvedenou v § 5 písm. a) až f) nebo v § 6 písm. a) a b), vézt s sebou bez předchozího povolení 1 nebo více těchto zbraní během cesty přes 2 nebo více členských států s cílem vykonávat loveckou nebo sportovní činnost, pokud je držitelem evropského zbrojního pasu, ve kterém je taková zbraň nebo takové zbraně uvedeny, a pokud může prokázat účel své cesty, zejména předložením pozvání. Tato výjimka však neplatí při cestě do členského státu Evropské unie, který zakázal nabývání a držení dotyčné zbraně nebo který je podmiňuje udělením povolení. V tomto případě musí být proveden záznam v evropském zbrojním pase. (3) Evropský zbrojní pas vydá příslušný útvar policie fyzické osobě, která má místo pobytu na území České republiky a je oprávněným vlastníkem a držitelem zbraně. Žádost o vydání tohoto pasu se podává na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis, a musí obsahovat osobní údaje žadatele; k žádosti žadatel připojí 2 fotografie. (4) Doba platnosti evropského zbrojního pasu je 5 let a může být příslušným útvarem policie prodloužena; pokud jsou v tomto pasu zapsány pouze zbraně kategorie D, je doba platnosti nejvýše 10 let. (5) Platnost evropského zbrojního pasu zaniká, jestliže a) uplyne doba jeho platnosti, b) je ohlášena jeho ztráta nebo odcizení, c) zanikla jeho držiteli platnost zbrojního průkazu nebo nabylo právní moci rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu (§ 27), d) je poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost, e) obsahuje neoprávněně provedené změny, f) obsahuje nesprávné údaje. (6) O zániku platnosti evropského zbrojního pasu podle odstavce 5 písm. d), e) nebo f) rozhodne příslušný útvar policie. (7) Držitel evropského zbrojního pasu, jehož platnost zanikla podle odstavce 5 nebo 6, je povinen jej odevzdat příslušnému útvaru policie do 10 pracovních dnů ode dne zániku jeho platnosti. V případě úmrtí držitele evropského zbrojního pasu se postupuje jako při úmrtí držitele zbraně nebo střeliva (§ 65).
471
(8) Příslušný útvar policie evropský zbrojní pas zadrží, pokud jeho držiteli zadrží nebo odejme zbrojní průkaz. § 50 Přeprava zbraní a střeliva podnikatelem v oboru zbraní a střeliva (1) Podnikateli se zbraněmi kategorie A, B nebo C nebo střelivem do těchto zbraní povoluje přepravu těchto zbraní, nebo střeliva, určených k vývozu, dovozu nebo tranzitu příslušný útvar policie na základě žádosti podané na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis, po předložení povolení a licence Ministerstva průmyslu a obchodu k jejich vývozu nebo dovozu;9) žádost se podává i v případě přepravy 1 zbraně. (2) Obsahem žádosti podle odstavce 1 musí být a) osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu, která uskutečňuje prodej, b) osobní údaje nebo údaje identifikující právnickou osobu kupující, nabývající nebo vlastnící zbraň nebo střelivo, c) adresa místa, na které bude zbraň nebo střelivo zasláno nebo dopraveno, d) počet zbraní kategorie A, B nebo C nebo střeliva do těchto zbraní, které budou přepravovány, e) údaje umožňující identifikaci každé zbraně kategorie A, B nebo C nebo střeliva do těchto zbraní a oznámení o tom, že tyto zbraně nebo střelivo byly předmětem kontroly, f) druh dopravy, dopravní prostředek a údaje o dopravci; to neplatí, pokud jde o přepravu zbraně kategorie A, B nebo C nebo střeliva do těchto zbraní mezi podnikateli v oboru zbraní a střeliva, a g) datum odeslání a předpokládaného převzetí; to neplatí, pokud jde o přepravu zbraně kategorie A, B nebo C nebo střeliva do těchto zbraní mezi podnikateli v oboru zbraní a střeliva. (3) Po přezkoumání bezpečnosti přepravy zbraní nebo střeliva vydá příslušný útvar policie jednorázový doklad o povolení přepravy obsahující údaje uvedené v odstavci 2. Tento doklad musí doprovázet zbraně kategorie A, B nebo C nebo střelivo do těchto zbraní až do místa jejich určení a musí být předložen na požádání příslušným orgánům. (4) Příslušný útvar policie může podnikateli v oboru zbraní a střeliva se sídlem na území České republiky vydat povolení přepravovat zbraně nebo střelivo podnikateli v oboru zbraní a střeliva se sídlem mimo území České republiky. Toto povolení může být vydáno na dobu až 3 let. V žádosti o jeho vydání podnikatel v oboru zbraní a střeliva uvede údaje podle odstavce 2 písm. a), b) a c). Platnost povolení může být rozhodnutím pozastavena nebo zrušena. (5) Povolení podle odstavce 4 nebo jeho kopie, ověřená příslušným útvarem policie, musí doprovázet zbraně nebo střelivo až do místa určení a musí být předloženo na požádání příslušným orgánům. (6) Ten, komu bylo vydáno povolení k přepravě zbraní nebo střeliva podle odstavce 3 nebo 4, je povinen nejméně 5 pracovních dnů před zahájením přepravy zbraní nebo střeliva sdělit příslušnému útvaru policie údaje uvedené v odstavci 2.
472
(7) Přepravce zbraní kategorie A, B nebo C nebo střeliva do těchto zbraní je povinen je zabezpečit proti zneužití, ztrátě nebo odcizení. (8) Ustanoveními předchozích odstavců není dotčena přeprava zbraní nebo střeliva jako nebezpečného nákladu podle zvláštního právního předpisu.18) (9) Příslušný útvar policie poskytne tomu, komu bylo vydáno povolení podle odstavce 4, seznam zbraní nebo střeliva do těchto zbraní, které mohou být dovezeny na území jednotlivých členských států Evropské unie bez jejich předchozího souhlasu. § 51 Ustanovení společná pro trvalý vývoz, trvalý dovoz a tranzit zbraní a střeliva (1) Zbrojní průvodní list pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva je veřejná listina. (2) Každý, kdo vyváží, dováží nebo prováží zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do těchto zbraní přes státní hranice České republiky, je tuto skutečnost povinen oznámit policii na hraničním přechodu České republiky; to neplatí, je-li vývoz nebo dovoz uskutečňován v zásilkách. Zároveň je povinen předložit povolení podle § 44, 45 nebo § 46 a 50, popřípadě evropský zbrojní pas. Povolení nebo evropský zbrojní pas musí mít vždy u sebe, pokud má u sebe zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do těchto zbraní, a předložit jej příslušnému orgánu ke kontrole. [Poznámka MŠMT : Ode dne odstranění kontrol na státních hranicích, stanoveného v rozhodnutí Rady Evropské unie o vstupu v platnost Úmluvy podepsané dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích pro Českou republiku, bude ustanovení podle zákona č. 170/2007 Sb. znít : „(2) Každý, kdo vyváží, dováží nebo prováží zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do těchto zbraní přes vnější státní hranice České republiky, je tuto skutečnost povinen oznámit policii na hraničním přechodu České republiky; to neplatí, je-li vývoz nebo dovoz uskutečňován v zásilkách. Zároveň je povinen předložit povolení podle § 44, 45 nebo § 46 a 50, popřípadě evropský zbrojní pas. Povolení nebo evropský zbrojní pas musí mít vždy u sebe, pokud má u sebe zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do těchto zbraní, a předložit jej příslušnému orgánu ke kontrole. Tyto povinnosti má i na vnitřní státní hranici České republiky, pokud je zde prováděna ochrana hranic podle zvláštního právního předpisu17a). --------17a) Zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění zákona č. 481/2004 Sb.".]
(3) Každý, kdo vyváží a zpětně dováží zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do těchto zbraní, je povinen nejméně 5 pracovních dnů před datem jejich předpokládaného vývozu oznámit příslušnému útvaru policie a) osobní údaje a číslo cestovního dokladu osoby, která přepravu uskuteční, b) adresu místa, na které budou zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do těchto zbraní dopraveny, c) údaje o zbrani kategorie A, B nebo C nebo střelivo do těchto zbraní, d) dopravní prostředek, e) datum předpokládaného vývozu a zpětného dovozu a
473
f) hraniční přechod, přes který se vývoz nebo zpětný dovoz uskuteční. (4) Ustanovení § 44 až 46 a § 49 se nevztahují na vývoz, dovoz nebo tranzit zbraně, zakázaného doplňku zbraně nebo střeliva, realizovaný fyzickou nebo právnickou osobou v rámci její obchodní činnosti uskutečňované podle zvláštního právního předpisu. 9) Ustanovení § 46 se nevztahuje také na dočasný tranzit zbraní nebo střeliva ozbrojeného doprovodu občanů cizích států (chráněných osob), kterým je ozbrojená ochrana poskytována se souhlasem jejich státu, a to za předpokladu žádosti cizího státu o dočasný tranzit zbraní nebo střeliva. (5) Zbrojní průvodní list pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva se vydává na dobu, po kterou se zbraň, zakázaný doplněk zbraně nebo střelivo bude nacházet na území České republiky, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Orgán příslušný k vydání zbrojního průvodního listu přezkoumá podmínky, za nichž dojde k vývozu, dovozu nebo tranzitu zbraně nebo střeliva, a to zejména s ohledem na zabezpečení bezpečnosti. (6) Držitel zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, jehož platnost zanikla, je povinen do 10 pracovních dnů ode dne zániku jeho platnosti zbrojní průvodní list odevzdat kterémukoliv útvaru policie včetně zbraně, zakázaného doplňku zbraně nebo střeliva, je-li jejich držitelem na základě tohoto dokladu. (7) Vláda stanoví nařízením, které zbraně nebo střelivo je možné z jiného členského státu Evropské unie přepravit na území České republiky bez předchozího souhlasu příslušných orgánů České republiky. (8) Seznam zbraní a střeliva, které lze dovézt na území České republiky bez předchozího souhlasu příslušných orgánů České republiky, předává ministerstvo ostatním členským státům Evropské unie.
*** HLAVA X INFORMAČNÍ SYSTÉMY O ZBRANÍCH, STŘELIVU A PROVOZOVANÝCH STŘELNICÍCH § 71 Informační systémy (1) Ministerstvo vede informační systém obsahující osobní údaje a čísla průkazů zkušebních komisařů. (2) Policie při plnění úkolů státní správy podle tohoto zákona vede informační systémy obsahující údaje o a) vydaných zbrojních průkazech a jejich držitelích, b) vydaných zbrojních licencích a jejich držitelích, c) registrovaných zbraních, hlavních částech zbraní, zakázaných doplňcích zbraní a vydaných průkazech zbraní, d) vyvezených nebo provezených zbraních, střelivu nebo zakázaných doplňcích zbraní,
474
e) zbrojních průvodních listech pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, f) jednorázových dokladech o povolení přepravy a povoleních přepravovat zbraně nebo střelivo, g) ztracených nebo odcizených zbraních, zbrojních průkazech, zbrojních licencích, průkazech zbraní a průkazech zkušebních komisařů, h) zajištěných, zadržených, odebraných, odevzdaných, propadlých nebo zabraných zbraních, zakázaných doplňcích zbraní a zbraních nebo zakázaných doplňcích zbraní určených ke zničení nebo znehodnocení, i) provozovaných střelnicích a j) nalezené nevybuchlé munici nebo výbušninách. (3) Informační systémy vedené podle odstavce 2 obsahují osobní údaje v rozsahu údajů uváděných na žádosti nebo v rozsahu údajů uváděných na ostatních tiskopisech vyplňovaných podle tohoto zákona nebo údajů získaných v řízení podle tohoto zákona. (4) Ministerstvo je oprávněno nepřetržitě vstupovat do informačních systémů policie vedených podle odstavce 2 a využívat údaje v nich uvedené k plnění svých úkolů ve věcech zbraní a střeliva. § 72 Uchovávání údajů a dokumentace (1) Údaje v informačních systémech provozovaných podle § 71 mohou být uchovávány v písemné formě, na technických nosičích dat nebo způsobem kombinujícím uvedené formy a ve stejné formě i přenášeny. (2) Údaje evidované technickými nosiči dat se uchovávají po dobu 15 let od zániku platnosti dokladů, z kterých byly údaje čerpány. (3) Údaje evidované v písemné formě se uchovávají po dobu 5 let od zániku platnosti dokladů, z kterých byly údaje čerpány. (4) Při uchovávání dokumentace související s vedením informačního systému se postupuje podle zvláštního právního předpisu.16) § 73 Poskytování údajů (1) Ministerstvo nebo policie poskytuje údaje z informačních systémů vedených podle tohoto zákona, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv. (2) Ministerstvo poskytuje policii z informačního systému zkušebních komisařů údaje nezbytné pro určování zkušebních komisařů k provádění zkoušky odborné způsobilosti. (3) Policie je oprávněna podnikatelům v oboru zbraní a střeliva, kteří zbraně nebo střelivo nakupují, prodávají, přijímají nebo k tomu vyhledávají objednávky, přenechávají zbraně nebo
475
střelivo jiným, nebo jejich nabytí, prodej nebo přenechávání zprostředkovávají, poskytovat čísla ztracených nebo odcizených zbrojních průkazů nebo zbrojních licencí. (4) Policejní prezidium České republiky předává potřebné informace, které má k dispozici, a) o přepravě zbraní nebo střeliva členskému státu Evropské unie, na jehož území nebo přes jehož území budou přepraveny; o přepravě zbraní nebo střeliva fyzickými nebo právnickými osobami, které nemají místo pobytu nebo sídlo v České republice, informují nejpozději během přepravy, b) o vydání povolení k nabytí vlastnictví nebo držení zbraně kategorie B příslušnému členskému státu Evropské unie, má-li osoba, které bylo toto povolení vydáno, místo pobytu i v tomto členském státě, a c) o nabytí vlastnictví zbraně kategorie C příslušnému členskému státu Evropské unie, má-li osoba, která nabyla vlastnictví k této zbrani, místo pobytu i v tomto členském státě.
*** HLAVA XIV USTANOVENÍ PŘECHODNÁ § 80 (1) Výjimka, týkající se zbraně kategorie A, udělená podle dosavadní právní úpravy, se považuje za výjimku udělenou podle tohoto zákona. Tomu, kdo je na základě této výjimky oprávněn zbraň nosit, vydá příslušný útvar policie do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nový zbrojní průkaz, v němž toto oprávnění zaznamená. (2) Každý, kdo je ke dni účinnosti tohoto zákona oprávněn držet a nosit zbraň kategorie B, je oprávněn ji vlastnit, držet a nosit podle tohoto zákona. (3) Každý, kdo ke dni účinnosti tohoto zákona přechovává zbraň, k jejímuž držení nebo nošení nebylo podle dosavadních předpisů nutné mít zbrojní průkaz, zbrojní licenci nebo povolení a podle tohoto zákona je zbrojní průkaz, zbrojní licence nebo povolení vyžadováno, je povinen požádat o vydání příslušného zbrojního průkazu, zbrojní licence nebo povolení podle tohoto zákona nejpozději do 4 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti. V případě zbraní vyrobených do 31. prosince 1890 je třeba povinnost podle první věty splnit nejpozději do 4 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (4) Každý, kdo je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn provozovat střelnici, je povinen ustanovit správce střelnice a vybavit střelnici lékárničkou první pomoci podle tohoto zákona do 4 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; osobní údaje ustanoveného správce střelnice je povinen oznámit příslušnému útvaru policie do 10 pracovních dnů ode dne jeho ustanovení. § 81 (1) Zbrojní průkaz vydaný před nabytím účinnosti tohoto zákona platí po dobu v něm uvedenou, pokud není dále stanoveno jinak, a skupiny zbrojních průkazů se převádějí takto:
476
a) skupina A, B nebo C zůstává zachována, b) skupina D - k výkonu zaměstnání v místech, kam nemá veřejnost volný přístup, a skupina E - k výkonu zaměstnání v místech, kam má veřejnost volný přístup, na skupinu D - k výkonu zaměstnání nebo povolání, c) skupina F - k ochraně zdraví, života a majetku v místech, kam nemá veřejnost volný přístup, a skupina G - k ochraně zdraví, života a majetku v místech, kam má veřejnost volný přístup, na skupinu E - k ochraně života, zdraví a majetku. (2) Platnost zbrojního průkazu skupiny H vydaného podle dosavadní právní úpravy zaniká uplynutím lhůty 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (3) Na zbrojní průkazy skupiny D nebo E vydané podle dosavadní právní úpravy nelze od účinnosti tohoto zákona nabývat do vlastnictví zbraně kategorie A, B nebo C. (4) Při rozšiřování skupin zbrojních průkazů vydaných před nabytím účinnosti tohoto zákona se postupuje podle § 25. (5) Zbrojní průkaz vydaný podle dosavadní právní úpravy cizinci,6) který není občanem členského státu Evropské unie nebo členského státu Organizace Severoatlantické smlouvy členského státu nebo státu, který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy, pozbývá platnosti uplynutím 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Při žádosti o vydání nového zbrojního průkazu podle § 24 se postupuje podle § 18 odst. 3. (6) Zbrojní oprávnění vydané před nabytím účinnosti tohoto zákona se považuje za zbrojní licenci a pozbývá platnosti uplynutím 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (7) Ostatní doklady vydané podle právního předpisu platného před účinností tohoto zákona zůstávají v platnosti po dobu stanovenou právními předpisy platnými před účinností tohoto zákona. § 82 Řízení o žádosti o vydání zbrojního průkazu nebo zbrojní licence zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů. § 83 Zrušovací ustanovení Zrušují se: 1. Zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních). 2. Zákon č. 13/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních). ------------------------3) Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb. , o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
477
6) § 1 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. 9) Například zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů. 16) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů. 18) Například § 22 a 23 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 304/1997 Sb. a zákona č. 150/2000 Sb.
***
478
(K části dvacáté čtvrté návrhu zákona)
Platné znění části zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění zákona č. 165/2006 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY §1 (1) Působnost na úseku ověřování shody opisu nebo kopie s listinou (dále jen "vidimace") a ověřování pravosti podpisu (dále jen "legalizace") podle tohoto zákona vykonávají a) Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo"), b) krajské úřady, c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, d) obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a úřady městských částí hlavního města Prahy, jejichž seznam stanoví prováděcí právní předpis (dále jen "obecní úřad"), e) újezdní úřady1) . (2) Působnost stanovená krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, nebo obecnímu úřadu podle tohoto zákona, je výkonem přenesené působnosti. §2 Ministerstvo a) vede vzory otisků úředních razítek2) krajů a podpisové vzory úředníků územních samosprávných celků3) (dále jen "úředník") provádějících vidimaci a legalizaci u krajských úřadů včetně jejich změn, b) provádí zkoušky úředníků zařazených do krajského úřadu (§ 14 odst. 2). §3
Krajský úřad a) provádí vidimaci a legalizaci, b) vede evidenci vidimací a legalizací, c) vede vzory otisků úředních razítek obcí s rozšířenou působností a podpisové vzory úředníků provádějících vidimaci a legalizaci u obecních úřadů obcí s rozšířenou působností včetně jejich změn, d) provádí zkoušky úředníků zařazených do obecního úřadu obce s rozšířenou působností (§ 14 odst. 2). §4 Obecní úřad obce s rozšířenou působností a) provádí vidimaci a legalizaci, b) vede evidenci vidimací a legalizací, c) vede vzory otisků úředních razítek obcí a újezdních úřadů a podpisové vzory 1. úředníků nebo starostů anebo místostarostů provádějících vidimaci a legalizaci u obecních úřadů, 2. zaměstnanců zařazených do újezdních úřadů (dále jen "zaměstnanec") provádějících vidimaci a legalizaci u újezdních úřadů včetně jejich změn, d) provádí zkoušky úředníků zařazených do obecních úřadů (§ 14 odst. 2). §5 Obecní úřad a újezdní úřad a) provádí vidimaci a legalizaci a b) vede evidenci vidimací a legalizací. Vidimace §6 (1) Vidimací se ověřuje, že opis nebo kopie (dále jen "vidimovaná listina") se doslova shoduje s předloženou listinou. (2) Vidimací se nepotvrzuje správnost ani pravdivost údajů uvedených na vidimované listině ani jejich soulad s právními předpisy. Krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, obecní úřad ani újezdní úřad (dále jen "úřad") za obsah vidimované listiny neodpovídá. (3) Vidimace se provádí na žádost. Vidimovanou listinu pořizuje žadatel na své náklady, není-li dále stanoveno jinak. §7 480
(1) Vidimace se na vidimované listině nebo na listu pevně s ní spojeném vyznačí ověřovací doložkou a otiskem úředního razítka. (2) Po provedení vidimace se vidimovaná listina označí tak, aby text na ní nemohl být po provedené vidimaci doplňován. (3) Způsob označení vidimované listiny stanoví prováděcí právní předpis. §8 Ověřovací doložka obsahuje a) označení úřadu, b) pořadové číslo, pod kterým je vidimace zapsána v ověřovací knize, c) údaj o tom, že vidimovaná listina se doslova shoduje s listinou, z níž byla pořízena, a zda tato listina je 1. prvopisem, 2. již ověřenou vidimovanou listinou, 3. opisem nebo kopií pořízenou ze spisu4) , nebo 4. stejnopisem písemného vyhotovení rozhodnutí nebo výroku rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu5) , a z kolika stran se skládá, d) údaj o tom, z kolika stran se skládá vidimovaná listina, e) údaj o tom, zda je vidimovaná listina opisem úplným nebo částečným nebo zda jde o kopii úplnou nebo částečnou, f) datum provedení vidimace, g) jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis úředníka, starosty anebo místostarosty, nebo zaměstnance (dále jen "ověřující osoba"), který vidimaci provedl. §9 Vidimace se neprovede a) je-li listinou, z níž je vidimovaná listina pořízena, listina, jejíž jedinečnost nelze vidimovanou listinou nahradit, zejména občanský průkaz, cestovní doklad, zbrojní průkaz, řidičský průkaz, vojenská knížka, služební průkaz, průkaz o povolení k pobytu cizince, rybářský lístek, lovecký lístek nebo jiný průkaz, vkladní knížka, šek, směnka nebo jiný cenný papír, los, sázenka, protest směnky, geometrický plán, rys nebo technická kresba, b) je-li listina, z níž je vidimovaná listina pořízena, psána v jiném než českém nebo slovenském jazyce a neovládá-li ověřující osoba jazyk, v němž je listina psána a není-li současně předložena v úředně ověřeném překladu do jazyka českého6); to neplatí, byla-li kopie listiny pořízena ověřující osobou na kopírovacím zařízení, a to na náklady žadatele,
481
c) je-li listina opatřena plastickým textem nebo otiskem plastického razítka, d) jsou-li ve vidimované listině změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly zeslabit její věrohodnost, e) jestliže se vidimovaná listina doslovně neshoduje s listinou, z níž byla pořízena, f) není-li z vidimované listiny patrné, zda se jedná o 1. prvopis, 2. již ověřenou vidimovanou listinu, 3. opis anebo kopii pořízenou ze spisu, nebo 4. stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí anebo výroku rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu5) . -------------------------------1) § 35 odst. 1 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. 2) § 6 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. 3) § 2 odst. 4 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů. 4) § 38 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 5) § 69 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. 6) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
***
482
(K části dvacáté páté návrhu zákona)
Platné znění části zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 210/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 548/1991 Sb., zákona č. 550/1991 Sb., zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 206/1996 Sb., zákona č. 14/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 260/2001 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 290/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 130/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 37/2004 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 121/2004 Sb., zákona č. 156/2004 Sb., zákona č. 422/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 379/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb. a zákona č. 111/2007 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ZÁKON o péči o zdraví lidu
*** Třetí část Zdravotnictví Hlava první Zdravotní péče Oddíl 1 Poskytování zdravotní péče § 11 (1) Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Podmínky poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních stanoví zvláštní zákony. Zdravotní péči poskytují dále zařízení sociálních služeb s pobytovými službami, jde-li o ošetřovatelskou a rehabilitační zdravotní péči o pojištěnce v nich umístěné, a to za podmínek a v rozsahu stanoveném ve zvláštním právním předpisu1a) . (2) Zdravotní péče se poskytuje
483
a) bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního pojištění v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy2) nebo na základě smluvního zdravotního pojištění, b) bez přímé úhrady z prostředků Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky u občanů Slovenské republiky, kteří nemají na území České republiky trvalý pobyt, nejsou na území České republiky v pracovním nebo obdobném poměru ani samostatně výdělečně činní; nárok na úhradu těchto nákladů uplatní Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky u příslušného orgánu Slovenské republiky, c) bez přímé úhrady z prostředků státního rozpočtu České republiky, charitativních, církevních a dalších právnických a fyzických osob, d) za plnou nebo částečnou finanční úhradu. (3) Za plnou nebo částečnou finanční úhradu jsou poskytovány a) zdravotní péče přesahující rámec stanovený zvláštními předpisy,2) b) vyšetření, prohlídky a jiné výkony prováděné v osobním zájmu fyzických osob nebo v zájmu právnických osob, které nesledují léčebný účel, c) léčiva, zdravotnické prostředky a potraviny pro zvláštní lékařské účely nad rámec stanovený zvláštním předpisem, 2) d) zaopatření v zařízeních ústavní péče, v dětských domovech, kojeneckých ústavech a jeslích, e) hygienické služby objednané fyzickými nebo právnickými osobami, f) pobyt v zařízeních ústavní péče z jiných než zdravotních důvodů, nejde-li o péči, která se podle zvláštního zákona16) považuje za sociální péči, nebo o pobyt průvodce podle zvláštního předpisu.17) § 12 (1) Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení, na základě spolupráce a účelné dělby práce při zachování jednoty odborné péče o zdraví člověka a osobní odpovědnosti za poskytovanou péči. V těchto zařízeních mohou vyšetřovací a léčebné výkony výkony zdravotní péče provádět jen oprávnění zdravotničtí pracovníci. (2) Pokud se ve zdravotnickém zařízení připravují na výkon povolání zdravotnického pracovníka žáci, studenti nebo jiné osoby podle zvláštních právních předpisů,2a) je zdravotnické zařízení povinno zajistit praktickou výuku spočívající v provádění výkonů zdravotní péče pod přímým vedením zdravotnického pracovníka odborně způsobilého k výkonu činností bez odborného dohledu, které jsou předmětem praktické výuky. Věta první se vztahuje i na praktickou výuku v zařízeních sociálních služeb.2b) § 12a (1) Zdravotnické zařízení poskytující zdravotní péči musí být personálně, věcně a technicky vybaveno pro druh a rozsah zdravotní péče, kterou poskytuje, a musí splňovat hygienické požadavky na svůj provoz.
484
(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou požadavky na věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení a hygienické požadavky na jeho provoz. Ministerstvo zdravotnictví stanoví po dohodě s příslušnou komorou vyhláškou požadavky na personální vybavení zdravotnického zařízení. (3) Splnění stanovených požadavků na personální vybavení zdravotnického zařízení kontroluje ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s příslušnou komorou. (4) Splnění stanovených požadavků na věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení kontroluje ministerstvo zdravotnictví a u nestátních zdravotnických zařízení orgán příslušný k jejich registraci. (5) Plnění stanovených hygienických požadavků na provoz zdravotnických zařízení kontroluje orgán ochrany veřejného zdraví zřízený podle zvláštního právního předpisu2a) 2c) . (6) Pokud orgán příslušný ke kontrole zdravotnického zařízení zjistí, že toto zdravotnické zařízení splňuje požadavky na personální, věcné a technické vybavení a hygienické požadavky na jeho provoz, vydá o tom v mezích své působnosti doklad osvědčující splnění těchto požadavků. V případě splnění požadavků na personální vybavení vydá tento doklad ministerstvo zdravotnictví po dohodě s příslušnou komorou. (7) Doklad osvědčující splnění stanovených požadavků personálního, věcného a technického vybavení a hygienických požadavků obsahuje a) název, sídlo a identifikační číslo zdravotnického zařízení, b) název a sídlo orgánu, který provedl kontrolu, c) vymezení předmětu provedené kontroly, d) jména, příjmení, tituly a podpisy osob, které kontrolu provedly, e) datum provedení kontroly, f) osvědčení o splnění stanovených požadavků. (8) V případech, kdy orgán příslušný ke kontrole zjistí, že zdravotnické zařízení nesplňuje stanovené požadavky na personální, věcné nebo technické vybavení nebo hygienické požadavky, příslušné osvědčení dokládající splnění těchto požadavků nevydá a uvědomí o této skutečnosti kontrolované zdravotnické zařízení, ministerstvo zdravotnictví, a v případě nestátního zdravotnického zařízení orgán příslušný k registraci. (9) V případech, kdy orgán příslušný ke kontrole zjistí, že zdravotnické zařízení nesplňuje stanovené požadavky na personální, věcné nebo technické vybavení nebo hygienické požadavky, je oprávněn uložit kontrolovanému zdravotnickému zařízení přijetí opatření k nápravě. (10) Při zjištění, že zdravotnické zařízení neplní stanovené požadavky na personální, věcné a technické vybavení nebo hygienické požadavky, je orgán příslušný ke kontrole povinen tyto skutečnosti bezodkladně sdělit ministerstvu zdravotnictví, a u nestátních zdravotnických zařízení orgánu příslušnému k registraci. Ministerstvo zdravotnictví nebo orgán příslušný k registraci zdravotnického zařízení je v takovém případě podle závažnosti
485
závad oprávněn rozhodnout o změně oprávnění k poskytování zdravotní péče nebo o odnětí tohoto oprávnění. (11) Ustanoveními odstavců 1 až 10 není dotčena úprava obsažená v zákoně o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních 2b) 2d) . ---------------------------1a) § 17a a § 22 písm. e) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 109/2006 Sb. 2) Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění. 2a) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 96/2006 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění zákona pozdějších předpisů. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2b) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 29/2007 Sb. 2a) 2c) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. 2b) 2d) Zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů. 16) § 73b zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb. 17) § 24 odst. 1 a 3 nařízení vlády ČR č. 216/1992 Sb., ve znění nařízení vlády ČR č. 50/1993 Sb.
***
486
