TEST: Sonus faber Olympica I Autor: Daniel Březina, Hi-Fi Voice 11 / 2013
Ferrari, Lamborghini, Alfa Romeo, Lancia, Ghia, Vespa, Versace, Armani, Dolce, Gabbana, Ferragamo, Martini, Campari, Visconti, Fellini, Loren, Mastroianni, Puccini, Verdi, Vivaldi, da Vinci, Buonarotti, Santi, Tizian, Colombo (či české lépe Kolumbus), Moravia, Petrarca, Alighieri, Stradivari, Amati, Milano, Roma, Napoli, ravioli, spaghetti, fettucine, ristreto, cappuccino... Prostě Itálie. Vášeň. Krása. Emoce. Láska. To je to, co mají společná všechna ta jména, a není mezi vámi nikdo, kdo by alespoň jedno z nich nezbožňoval. To není špatný výsledek, ne? Je i ještě jedno další, které bude rezonovat stejně silně těm, kteří milují všechny zmíněné vlastnosti u reprodukční techniky – Sonus faber. Přestože to již není ta samá firma, kterou vyhýčkal z ničeho Franco Serblin se svou láskou k umění a italské houslařské tradici, stále v ní zůstává dostatečně vášnivá jiskra i po tolika letech produkce nádherných reprosoustav. Důkazem budiž nejnovější přírůstek firemního katalogu v podobě řady Olympica.
Ta navazuje na tradiční pojetí reprosoustav, cizelované od roku 1979, citované jsou hlavně modely Electra Amator a Guarneri Homage, alespoň v relaci s představovaným modelem s jednoduchým označením pořadovým číslem 1. Jakkoliv jsou tyto legendární monitory podobné svou koncepcí, kombinace vizuální tradice a současnosti s fantastickou výrobní kvalitou je v modelu Olympica I ještě dál.
Pravdou je, že plný dojem získáte z modelu Olympica I na doplatkových stojanech, ale stejná pravda je, že jejich globálně nemalá cena se v celkové pořizovací sumě už tak nějak rozpustí a investice rozhodně stojí za to. Nepořídit si k Olympica I ten nádherný kovový stojan, okrášlený typickými „mřížemi", by bylo jako nepořídit si na Ferrari originální disky, nebo natáhnout na stradivárky nylonové struny pro začátečníky. Prostě něco jako svatokrádež.
Když už ale plný dojem získáte, zůstanete elektrizováni (samozřejmě za předpokladu, že s sebou nosíte alespoň ždibec vášně, vkusu a emocí a nejestetičtější částí reprosoustav pro vás není naměřená frekvenční odezva). V maličkém modelu Olympica I se snoubí paluba luxusní jachty ProteksanTurquoise, kůže sedadel britských aristokratických vozů od Rolls Royce, hladká živelnost Berniniho sochařského stylu a okázale a přitom dospěle luxusní charisma šperků od Cartiera. Je to opravdový fyzický požitek hladit jejich nádherný povrch a být v kontaktu s tím úžasným porvrchem.
Ze všeho nejzajímavější je tvary lyry (alespoň tak jej popisuje sám výrobce), modelující nesmírně rigidní kabinet do jakési mírně nesouběžné vlnovky, díky níž se uplatní nejen netypický a v zadní části nenápadně po straně integrovaný bassreflex v podobě perforovaného kovového pásku, ale také perfektní odolnost vůči nežádoucím vibracím.
Samozřejmostí je dokonalé povrchové zpracování, kombinující ořechový masiv, ořechovou dýhu na borovicovém dřevě a luxusní kůži na horní straně, přišitou masivními stehy a obkrouženou hliníkovou linkou. Jeden každý detail dává pocit luxusu, hodnoty a láskyplné péče v průběhu tvorby. Kůži najdete i na přední a zadní straně (kde ji oživují masivní bi-wiringové terminály), co ale neuvidíte nikde, to jsou neestetické hlavičky šroubů. Vlastně ano, vidět jsou dva a pořídíte si je spolu se zmiňovaným stojanem, na kterém slouží k zabezpečení spojení.
Maličká Olympica I je klasickou bassreflexovou dvoupásmovou regálovkou – pokud odmyslíme stojan, zaberou nepatrných 35,4 x 22,2 x 36,8 cm (v x š x h); se stojanem už povyrostou do nezanedbatelné výše 106,8 cm a navíc se nahnou dozadu, aby zvuk z obou měničů dorazil v dokonalém souladu. O nadstandardní kvalitě výroby svědčí na daný rozměr masivní hmotnost 15 kg.
Oba použité měniče pochází z vlastní produkce značky Sonus faber a (nejen) na jejich elegantním vzhledu je to jednoduše znát. Tweeter nese označení 29XTR2, jde o derivát obdobného výškového měniče z vrcholného modelu Aida. Měnič je navržen dle konceptu DAD, v podstatě je kombinovaný ze dvou různých řešení – klasické kopulky a kruhového převaděče (v originálním znění Ring Transducer). Nad celým měničem se klene ještě oblouk s hrotem ve tvaru hlavice šípu. Celý reproduktor má průměr 2,9 cm, v jeho pohonném ústrojí najdeme nově navrženou soustavu neodymiových magnetů.
Neméně pečlivě je navržen i středobasový měnič s membránou o průměru 15 cm (byť na první pohled vypadá výrazně menší, snad díky velké středové kopulce i výraznému měkkému závěsu). Jeho srdcem je cívka z poměděného hliníku na kompozitním jádru s trojicí zkratovacích kroužků, kterážto kombinace zabraňuje vzniku vířivých proudů a výrobce tvrdí, že díky této koncepci má středobas dokonalou dynamickou linearitu. Samotná membrána je vytvořena lisovanou směsí papírové drti, vláken kapoku, kendu a dalších přírodních vláken – právě přírodní materiály prý zajišťují ten nejpřirozenější tón. Jedinou povrchovou úpravou tohoto kompozitu je viskózní lakování.
Oba měniče si předávají práci na hranici 2 500 Hz díky výhybce s progresivní strmostí. Sonus faber udává začátek reprodukce v toleranci +/-3 dB na hranici 50 Hz s extenzí až na úroveň 30 kHz. Charakteristická citlivost činí rozumných 87 dB (2,83 V / m) a v kombinaci s nominální impedancí 4 Ohmy bude jednoduché je rozehrát i s méně výkonnými zesilovači.
Měli jsme možnost chvíli žít se Sonus faber Olympica I v kombinaci s originálním zesilovačem Wadia Intuition 01 a robustním Electrocompaniet ECI 6DS, stejně jako s NAD C370. Zdrojem signálu byl jednak Pioneer BDP-LX71 v kombinaci s ASUS Xonar Essence One MUSES a Musical Fidelity V90-DAC. K porovnání hrály další reprosoustavy – Harbeth Monitor 30, Adam Audio ARTist 5, Polk Audio RTi A7, Tannoy Mercury V4i a Xavian Bonbonus. Části systému dodával čistý proud Xindak XF-2000B. Kabeláž nesla značky Eagle Cable, KrautWire, Monster Cable, QUAD a ProAc.
Jakmile začnou Olympica I hrát, prostor jako kdyby se naplnil měkkou „hmotou", do které se začnete pozvolna zanořovat, až zaplní každý krychlový milimetr místnosti a začne pronikat i do vás. Možná se vám popis zdá až moc kouzelný a emocionální, ale přesně takový je přednes těchto malých Sonus faber. Akustická kytara Michaela Hedgese v titulní skladbě alba „Aerial Boundaries" je uchvacující – řízný kov strun rezonuje na téměř hmatatelné mase těla nástroje s realisticky podanými rozměry. Kytara plasticky a nenásilně vystupuje z těla reprosoustav a spojuje se v pomyslném středu mezi oběma kanály tak, jak jí sejmuly zvukařovy mikrofony. Pod každou notou cítíte dostatečnou dynamickou rezervu i u vyšší hlasitosti, přestože monitor patří k menším, stejně jako průměry jeho membrán, ani na chvíli nemáte pocit, že by nestíhal – ba naopak, najednou máte pocit, že zvuk je kompletní, dozvuk právě tak správně dlouhý a vnímáte tóny přirozeně, bez občas také přítomného pocitu „příliš reálné" reality.
Dynamika je ostatně silnou stránkou Olympica I. Nechte se okouzlit kulatým, pevným a důrazným zvukem bubínků v „Dancehall" z referenčního alba „Mira" seveřanů Jienat. Jednotlivé údery mají fyzickou sílu a důraz, který je u tak kompaktní ozvučnice vpravdě jen těžko uvěřitelný, ale to nejdůležitější je právě dynamika, jíž umí tónům vnuknout středobasový měnič. Rychlý náběh tónu pod dokonalou kontrolou přechází až k dlouhému, dokonale čitelnému doznění, kdy se plynule rozplývá v celkové zvukové mase. Je to jako kdybyste se na perkuse dívali skrz sklo vyleštěné tak, že ho vlastně vůbec nevidíte. Olympica I patří mezi ty nepočetné reprosoustavy, které prostě hrají tak suverénně, až si jen stěží uvědomujete, že tam vlastně jsou.
Právě suverénnost a čistota dokonale podtrhla zážitek ze skvěle nahrané desky „Vintage BBs" od Flim and the BBs. Měkký, pohodový „Cakewalk" ukáže v plné kráse a uvolněnosti jak kontrabas, který se do Sonus faber Olympica I v podstatě úplně „vejde", až po nádherně čisté, kovem svítící činely. Celkové ladění tu je možná o ždibec vřelejší a měkčí, tak aby bylo možné si hudbu absolutně užít po neomezeně dlouhé časové období. Říkáme to ale jen proto, že by mezi čtenáři mohli být i vyznavači studenějšího, tvrdšího a hyperholografického pojetí reprodukce, které je Sonus faber poněkud cizí. Olympica I vám nezatají žádný detail, ale ani na vás zvuk nebudou tlačit – nechají ho prostě jen znít a hrát, což je jednoduše krásné a okouzlující. Právě dojem hladkosti ve stylu „nic neschází, nic nevyčnívá" nechává perfektně vyniknout podstatu nahrávky a vás nechává dle vlastní libosti dávkovat pozornost, kterou jim chcete zrovna v daný okamžik věnovat. Nutno dodat, že nás ale při libovolné úrovni hlasitosti dokázaly k hudbě dříve či později přitáhnout se stejnou nevyhnutelností, s jakou černá díra polyká i sebehmotnější a sebeodolnější objekty.
Malé dvoupásmové monitory mívají obecně talent pro reprodukci vokálů a blízkých frekvencí, nesmírné kouzlo v tomto segmentu mají i SF Olympica I. Stingův hlas v „Englishman in New York" z výběru skvěle nahraných skladeb „Die perfekte Räumlichkeit" je okouzlující a nesmírně živoucí – do detailů prokreslený, vláčný a plynoucí právě tak, jako kdyby vycházel z fyzických hlasivek a úst v prostoru mezi monitory. Je zcela samozřejmě vykreslený, ohraničený a pluje prostorem s dokonalou nenuceností, byť opět s pocitem trochu měkčího, příjemnějšího základu, který ale rozhodně není na škodu hudebnímu zážitku (ba naopak).
Stejně dobře a přirozeně zní i ženský vokál, konkrétně Tracy Chapman v zamyšelné „Bang Bang Bang" z výběru „Collection". I tady provází hlas čistota a srozumitelnost už od velmi nízkých hlasitostí, stejně jako perfektní celková integrace zvuku – kytara, vokál a perkuse jsou zjevně oddělené, dobře konturované a přitom jasně součástí jediné homogenní scény s jasně definovaným pravo-levým i předo-zadním prostorem (byť jeho „vykouzlení" bude vyžadovat trochu manipulace s roztečí a natočením reprosoustav). Když se trochu zaposloucháte, doceníte nenucenou přesnost a samozřejmost v každé chvíli, napříč celým pásmem. Ona nenápadnost a nenucenost je nicméně podtržena vysokým rozlišením, když se rozjedou party perkusí, zvuk získá na bohatosti a vrstevnatosti se stejnou přirozeností, s jakou získává na intenzitě světlo právě rozsvícené žárovky. Hladkost a muzikální jemnost zvuku oceníte i při klasických skladbách, třeba jako je Haydnův „Smyčcový kvartet v D moll, opus 76, #5". Jemně, jistě a autoritativně klouzající smyčce jsou téměř fyzicky přítomné, energie a rychlost zvuku dodávají nástrojům sílu a přesvědčivost. Ba co jen přesvědčivost, tohle je ta pravá italská vášeň, muzikálnost a emocionalita, nezkrocená omezovanou dynamikou. Jednoduše muzikální nádhera. Sonus faber Olympica I jsou spíše uměleckým dílem, než technickým nástrojem. Slouží k přenosu zážitku, nejen pouhého zvuku, jsou výjimečné svou fyzickou hodnotou a estetikou a snad jediné, co by se mohlo stát předmětem zvažování je nemalá cena (třeba v přepočtu na kilogram hmotnosti nebo jinou nesmyslnou jednotku). Jenže ouha – každý drahý kámen je ceněný podle svých kvalit, ne podle rozměrů a prvního dojmu. Z tohoto pohledu jsou Olympica I za rozumnou cenu, protože jejich muzikální kouzlo, jejich fantastické provedení a jejich schopnost přeměnit poslech na Zážitek je k rozměrům úměrná nepřímo. Pokud tak hledáte okouzlujícího společníka k prožívání hudebních zážitků, tyhle italské skvosty mohou být právě pro vás. Mnoho nežádají, ale hodně nabízí a je stejně snadné podlehnout jejich kouzlu, jako kouzlu těch nejkrásnějších italských hereček (nebo herců?), protože charisma, vášeň a emoce jsou v každém detailu...
MĚŘENÍ Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Na své malé rozměry umí v úzkém tolerančním pásmu +/- 3 dB sáhnout hodně hluboko. Jejich reprodukce začíná někde na 42 Hz, čemuž byste snad na první pohled ani neuvěřili, zvláště když i sám výrobce udává výrazně vyšší úroveň. Zvláště v kritickém pásmu středních kmitočtů je křivka téměř dokonale vyrovnaná. Přestože to u italských výrobků není rozhodně pravidlem, tady výsledky naprosto odpovídají ceně.
Jakkoliv se na první pohled může zdát naměřená impedanční odezva nedobrá (zapomeňte na úrovně pod 100 Hz, ty bohužel ovlivňuje kmitající operační zesilovač v měřícím systému), ani krátkodobý výstup nad hranici 30 Ohm v oblasti 1 500 Hz není nic zvláštního či kritického. Důležitější je, že propad křivky nesahá pod hladinu 4 Ohmů, takže Olympica I nepředstavují riziko ani pro méně stabilní zesilovače.
VHODNÁ MÍSTNOST MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] --- --- --- --- --KLADY + nádherné, nádherné, NÁDHERNÉ provedení + hladký, podmanivý, jemný zvuk + jejich poslech je čistá muzikální radost ZÁPORY - pokud jste ochotni je zaplatit (protože i malé šperky jsou drahé), pak asi opravdu nic --- --- --- --- ---
