PRÁCE NAŠICH ČTENÁŘŮ PISTOLOVÁ VRTAČKA NA I2V Stavěli jsme campingový přívěs v garáži, kde nebyla zavedena elektřina. Po několika dnech jsme měli práce s ruční mechanickou vrtačkou „plné zuby". Náhodou jsem získal starší stejnosměrný motorek z automobilového topení. V železářství jsem přikoupil hlavičku — sklíčidlo — na vrtačku pro vrtáky do průměru 6 mm, v Elektře levý a pravý kryt na trafopáječku a asi 3 m igelitového
dvojkáblíku a v Mototechně zástrčku na montážní lampičku. Na scénu pak přišla pilka a pilník. Nejobtížnější bylo zhotovení redukce mezi hřídelkou a hlavičkou, kde se musel na povrchu vysoustružit závit. A tak vznikla pistolová vrtačka, poháněná z autobaterie, kterou bezpečně vyvrtám otvory do hliníkového plechu do tloušťky 2 mm a do dřeva jakékoli tloušťky vrtákem 5 mm. Tuto vrtačku používám též při vrtání plošných
spojů v pertinaxu, v hliníku a vůbec tam, kde je třeba vyvrtat v malém prostoru dírky. K pohonu vrtačky lze použít i motorku ze stěrače ap. Nepočítáme-li vlastní motorek, lze vrtačku pořídit asi za 50 Kčs. VLADIMÍR WASSERBURGER, Ostrava
TERÉNNÍRIKŠA Ke stavbě rikši mě vedla nutnost překonávat značný terénní výškový rozdíl (asi 30 %) a velikost mé zahrady. S rikšou nyní snadno a pohodlně přemisťuji materiál všeho druhu v těžkých terénních podmínkách. Základem celého stroje je starý vyřazený motocykl Jawa Pionýr 555, který jsem — až na odstraněnou zadní kyvnou vidlici — ponechal téměř v původním stavu. Zadní část motocyklu jsem nahradil odpruženým nosným rámem, v jehož přední části je umístěna předlohová hřídel. Ve středu nosného rámu je upevněna hlavní hřídel pro dvě bantamová kola. Na pravé straně je původní řetězové kolo, které je poháněno z předlohového hřídele, čímž je snížena původní rychlost asi 0 polovinu. Na levé straně je upevněn brzdový buben z předního kola motocyklu ČZ 125, který je ovládán původní pákou nožní brzdy. Terénní rikša je vybavena dvěma brzdami na sobě nezávislými — přední a zadní. Celou hlavní hřídelí je možno pohybovat dopředu 1 dozadu asi o 4 cm, čímž je umožněno napínání řetězu. Nosný rám zároveň slouží i jako podložka pro upevnění vyklápěcí korby. Vyklápěcí korba je v zadní částí tohoto rámu upevněna na otočných čepech a má snadno otevíratelnou a vyjímatelnou zadní stěnu. Nosnost terénní rikši je závislá na terénních podmínkách. Při jízdě v rovině se hmotnost nákladu může pohybovat kolem 200 kg (bez řidiče). Ve svahu a v terénu je nosnost samozřejmě nižší — asi 1 50 kg. Při jízdě v terénu lze během nepřerušené jízdy odlehčit
stroji v kritickém momentu bezpečným sesednutím a opětným nasednutím. To se děje při zařazeném 1. rychlostním stupni, který dosahuje maximální rychlosti 4 km/h. Výšku podlahy vyklápěcí korby jsem upravil tak, aby bylo možno vyklápět do korby obsah míchačky na beton. Výdaje spojené se stavbou terénní rikši činily necelých 500 Kčs. Technické údaje rikši: délka 2000 mm, šířka 800 mm, výška 900 mm, hmotnost 80 kg, zatížení 75 kg + 200 kg náklad. Rozměry korby: š = 800 mm, d = 760 mm, v = 340 mm, obsah 0,16 m 3 . LADISLAV HLAVINKA, Nový Bor
zostavil Kamil Zoufalý
OBSAH 1. PRO SPORT Príves za bicykel na loď WS ... Skládací kanoe s plachtou . . . . Skladné cvičebni náčiní Turistický varič zo spájkovačky Vodné lyže z polystyrénu Záhradný kozub s domácou udiarňou Sedacia súprava z ohobľovaných
dosák Ruský kuželník Servírovací stolky Zasúvacie dvere
3 5 14 17 18 19
22 24 24 28
2. DO BYTU Detská postýlka-ohrádka „RING" Centrálny luster Papierové rámiky na obrázky . Jednoduchá predizbová zostava Spouštěcí konzola Obrázky za sklem
29 31 35 36 38 41
3. AUTO MOTO Měřidlo akumulátoru Praktická plnička olejov Prídavná zásuvka do Trabanta
42 44 46
4. STROJE A NÁSTROJE Pozdĺžne rezanie kmeňov 47 Srovnávačka s protahovačkou M 51 Malá stolová frézovačka ,56 Jednoduchá lámačka obkladačiek 61 Pozor na trávni sekačky 62 Výsledky X. konštruktérskej súťaže 2
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava
Propagační tvorba Praha
34
VÝSLEDKY X. KONŠTRUKTÉRSKEJ SÚŤAŽE Koncom februára skončila svoju prácu porota (Zdeněk Škoda — predseda, Vladimír Cafourek, Ing. arch. Václav Hájek, Jiří Tůma, Kamil Zoufalý — členovia) udelením cien.
ODMENENÉ SÚ TIETO KONŠTRUKCIE: I. cena — nebola udelená II. ceny po 3000,— Kčs — — — —
Jednoduchá motorová pila (Jaromír Drahoš) Stolní vrtačka (Milan Kobza) Bodová svářečka (Jan Krochot) Přímočará pila (Jindřich Štroch)
III. cena — nebola udelená IV. ceny po 1600,— Kčs — Otryskávacia pištoľ (Alexander Bystrický) — Ohřev vody sluncem (Ing. Jiří Dvořák) — Windsurfing na ledě (Ing. Lubomír Hadinec, Ing. Vratislav Žák) — Samotížné jednotrub. teplovodní vytápění s lištovými konvektory (Ing. Felix Koch) — Motorový rotátor aditiv. filtrů s čas. spfnačem COLOR VIPO (Ivo Tichý) V. ceny po 1 0 0 0 , — Kčs — Skládací dvoukolo (Miroslav Čermák) — Elektrická kosa (Vavel Filip) VI. ceny po 6 0 0 , — Kčs — Využiti křemíkových diod (Jiří Habal) — Stahováni čepu před. nápravy vozů S (K. Kllr) — Truhlářská hoblice (Ing. Oldřich Rychtrmoc) — Obývací stěna (Jaromír Ulč) — Nábytek do ložnice (Ing. Otakar Zahradník) Vecná ceny po 1 1 2 . — Kčs (dva ročníky USS 1981 + 1982) — — — — —
Vozík na dopravu popelnic (Miroslav Andrýs) Oteplovacf rám na uhorky (Marta Bazelová) Obytný přivěs (Jan Blecha) Vozik na kanystry (Karel Bureš) Aut. regulace hořeni v kotli na tuhá paliva (Frant. Cichra) — Větrnfky na čerpáni vody (Pavel Faltus) — Regenerátor baterii z digit. hodinek (J. Habal) — Výroba skružl (Jaroslav Háza) — Ohýbačka plechu (Antonlm Jirsák) — Variabilní sedačka (Antonín Kapek) — Zverák k stojanu ručnej el. vŕtačky (R. Keller) — Taviaci pieeka (Milan Kolenčik) — Skládací vozík (Ing. Václav Komínek) — Spalováni méněhodnotného uhli (L. Kopal) — Nástroj na kulaceni tyčí 0 10 mm (Ing. Bedřich Kopecký) — Brousicí přípravek na nože hoblovky (Jozef Kopian)
2
— Dětská stavebnice vozu TATRA 813 (Ing. Petr Kořínek) — Sběrač tepelné energie slun. záření (A. Kotík) — Lepeni bezdušových pneu bez demontáže disku (Jiří Král) — Sklápěcí stojan pro promítací přístroje (Ing. Svatopluk Krčma) — Soustruh (Jindřich Krupica) — Šiel a pletací stroj (arch. Frant. Křiž) — Prld. sedadlo k det. kočíku (E. Lahita) — Signalizácia prekročení rýchlosti (Ing. J. Mok) — Nádrž na pracf lázeň k aut. pračce (František Nádvornik) — Kotel na spalováni dřev. odpadu (Vrat. Paul) — Stavebnicový dřevoobráběcí stroj (Ludvík Pozdena) — Amatérská truhlářská hoblice (Vlád. Procházka) — Úhlová vysokootáčková bruska (Ing. A. Prok) — Nesené brány, kultivátor a valník k malotraktoru (Josef Rajdus) — Zvýšeni výkonu univ. kolektorových motorků pro 220 V (Ing. Oldřich Rychtrmoc) — Kombinovaný způsob vytápění a ohřevu užitkové vody (Ing. Oldřich Schůrek, CSc.) — Spárovací lahve (Ing. Václav Soukup) — Sněhové řetězy (Josef SucháČek) — Nájazdová brzda k prívesu (Štefan Ševčík) — Nástavec ruční pily k pohonné jednotce PJ 900 (Ing. Ivan Šouta) — Uzamykatelný nosič lyži (Ing. Jiří Štěpán) — Ek. systém ú. t. pro rod. domky (Stan. Tofel) — Teplovzdušné akumulační vytápění (J. Tomešek) — Květinový stolek s akváriem (Josef Urbanec) — Prípravok na ohýbanie dvojitej ležatej drážky (Vít Vatrt) — Kazetový strop (Ing. Otakar Zahradník) — Rámová pila — katr (Jiří Zdrhá) — Svěráček na rybářské mušky (Stan. Zmeškal) Do tohoročnej súťaže došlo celkove 289 konštrukcii, teda o 63 % konštrukcii viac ako do minulej súťaže. Kvalita konštrukcii bola približne rovnaká ako v roku 1979. Tematické rozdelenie zostáva už niekoľko rokov rovnaké. Ak odrátame novú tematickú skupinu „úsporné vykurovanie vrátane využitia solárnej energie", do ktorej prišlo 30 konštrukcii, zariadeniu bytu sa venovalo 2/5 konštrukcii, konštrukciám na stavbu a údržbu rodinných domov a chát a prácam v záhrade 1/5, zlepšeniu a údržbe automobilov a ostatným chlapským koníčkom 1/5 a zariadeniu dielne takisto 1/5 konštrukcii. Najvyššiu technickú úroveň mali ako zvyčajne konštrukcie na zariadenie dielne. Prekvapilo nás, že tentoraz nedošli do sútaže úpravy dodávkových automobilov na camping, ktoré sme očakávali, aby sme mohli na publikovanie vybrať z väčšieho počtu konštrukcii. V každom prípade ale prišlo do sútaže dostatok kvalitných prác, takže obsahová úroveň aj tematická bohatost zborníkov USS je na budúce obdobie dobre zabezpečená. Všetkým účastníkom X. súťaže ďakujeme, výhercom blahopřejeme a tešíme sa, že sa zúčastnia aj na budúcej súťaži, ktorej podmienky uverejnime v nasledujúcom 35. zborníku. Vydavateľstvo Alfa a redakcia zborníka
na šport
Príves za bicykel na prepravu plachetnice triedy WS (windsurfing) je určený pre tých, ktorí nemajú motorové vozidlo a na odnesenie k vode to majú veľmi ďaleko. Príves môžeme využiť aj ako ručný vozík. Na jeho výrobu sa dajú použiť i inak neupotrebiteľné dielce bicyklov. Príves bol skonštruovaný za turistický bicykel Favorit a pre plavák, ktorého tvar sa zhoduje s typom vyrábaným asi pred troma rokmi v Šport-servise Plzeň. Iné typy plaváka sa od neho môžu viac alebo menej odlišovať. Niektoré rozmery preto nie sú úmyselne kótované, ostatné rozmery je potrebné vopred skontrolovať. Pri použití prívesu za iným bicyklom alebo pri veľmi odlišnom plaváku nesmieme zabudnúť, že jeho šírka nesmie prekročiť 80 cm (ods. 4 § 44 vyhl. č. 100/75 Zb.). Príves je ľahký, lebo využíva plavák a sťažeň ako hlavné nosné elementy. Skladá sa z troch častí — zo strednej časti s kolesami a z dvoch krajných častí navlečených na prednej a zadnej časti plaváka. Všetky tri časti sú spojené oceľovými laňkami, ktoré stabilizujú strednú časť v zvislej polohe a súčasne zabraňujú vyvráteniu plaváka. Základom strednej časti sú dve predné vidlice 1 z bicykla Favorit, ktoré môžu mať aj isté geometrické nepresnosti; môžeme teda použiť aj vidlice trošku poškodené. V hornej časti spojíme vidlice privareným nosníkom 2 z oceľového profilu Jäkl 60 x 20 x 2 mm, v dolnej časti nosníkom 3 z profilu Jäkl 1 8 x 12 x 2 mm. Pri zváraní musíme dať pozor, aby sme dodržali súosovosť vidlíc! Najlepšie je výrezy na pripevnenie hriadeľov kolies pri zváraní poprekladať pravítkom alebo rovným drôtom S 8 mm. Ak použijeme na osadenie prívesu aj zadné koleso zo starého bicykla, musíme vypilovať výrezy vo vidlici podľa rozmeru jeho hriadeľa, vidlicu máličko roztiahnuť a podľa toho upraviť aj dfžku nosníka 3. V dolnej časti vonkajších strán vidlíc privaríme podložky 8 s priemerom 8 až 10 mm na pripevnenie lán.
V hornej časti privaríme na vonkajšie strany vidlíc dve skrutky 4 a v strede nosníka 2 skrutku 5. Na nosník privaríme ešte oceľový plech 6 s hrúbkou 1,5 mm s rozmermi 650 x 1 50, ktorý k okrajom přehneme smerom nahor, aby bol po dotiahnutí časti 9 plavák namáhaný viac na bokoch než v komínčeku (otvor v plaváku na plutvu). Plech polepíme zvrchu plsťou, aby sa plavák neodrel, takisto ako všetky časti ostatných dielcov, ktoré na plavák dosadajú. Vrch strednej časti prívesu 9 zhotovíme z dreva. Najskôr vyvŕtame do hranola 740 * 80 x 50 mm otvory 0 14 mm tak, aby ich umiestnenie zodpovedalo skrutkám 4 a S. Potom vrch i spodok strednej časti prichytíme na plavák tak, aby skrutka 5 prechádzala asi 3 cm od zadného konca komínčeka a na hornú časť 9 prenesieme obrys vŕška naprieč plavákom smerom od stredu k okrajom. Vyžadovaný tvar vyrežeme a spodnú dosadaciu plochu opäť polepíme plsťou. Prednú časť 14 a zadnú 10 zhotovíme podobne; tieto časti sa
však skladajú z dvoch dielcov, pričom každý vyrábame osobitne. Deliacu rovinu volíme na najširšom mieste plaváka. Časť 14 bude umiestnená asi 50 cm od čela a časť 10 asi 22 cm od kormy, ale tak, aby sa neopierala o ostrohu. Nesmieme zabudnúť, že obidva výrezy budú priestorové plochy, a teda kre.siíme vždy z užšej strany a tvar upravíme rašpľou. Hotové časti zlepíme a ešte pred polepením stykovej plochy plsťou zapustíme do horných dielcov vratové skrutky M6 na prichytenie objímky 12 pripevňujúcej sťažeň. Objímku zhotovíme z dreva alebo z hrubšieho plechu a podľa toho volíme dĺžku skrutiek 7 Rozmery D1 a D2 závisia od priemeru sťažňa; ak máme laminátový sťažeň, budú rôzne. Objímku sťahujeme krídlovými maticami M6. Na boky obidvoch dielcov priskrutkujeme staré napínače 13 z lyžiarskeho viazania, aby po zostavení prívesu smerovali do osí kolies. Na spojenie častí 1 10 a 14 použijeme oceľové lanká 0 1,5 mm napevno zakotvené do oka 8 a do oka na prichytenie blatm'ka, ktoré už
3
4
na vidlici je. Lanká zakončíme půtkami podľa rozmeru napínača Ako spojku laniek môžeme použiť prvky bežnej elektroinštalačnej svorkovnice (tzv. čokolády), ktoré prevŕtame na S 3 mm. Dlžku lán určíme skusmo na zostavenom Drívese. Závesné zariadenie 15 zvaríme z dielcov z oceľového plechu s hrubkou 1,5 mm a z rúrky s hrúbkou ste ny 2 mm. Vnútornú svetlosť rúrky D3 volíme podľa priemeru drieku klbu na sťažni. Záves pripevníme na nosič bicykla štyrmi skrutkami M6 pomo cou plechu zhodného so základňou závesu. Vhodný je nosič na turistic ké tašky, ktorý vyhovuje svojou pevnosťou. Driek klbu prevŕtame a do otvoru zasunieme hrubší kolík alebo skrutku ( S< 5 až 7 mm), lebo bude prenášať ťažnú silu. Na všetkých častiach prívesu urobíme povrchovú úpravu a nakoniec ešte na zadnú časť prívesu 10 pripevníme odrazové sklá 11.
Príves zostavíme tak, že krídlovými maticami M12 ľahko prichytíme strednú časť, na ktorú sme namontovali kolesá, asi 3 cm od zadného konca komínčeka. Osadíme krajné dielce a vypneme lanká. Skontrolujeme, či stredná časť nevyvracia plavák, a ak je všetko v poriadku, dotiahneme krídlové matice tak, aby stredná časť pevne sedela, ale veľmi netlačila. Viac pritiahneme
krajné matice než prostredné, kde je citlivý komínček. Na plavák položíme rahno a objímkami pripevníme sťažeň, ktorý má rahno dostatočne pritláčať na plavák, aby ho nebolo treba inak pripevňovať. Dopredu by mala prečnievať len malá časť sťažňa. Na rahno a sťažeň pripevníme remienkami plutvu a vrece s plachtou. Na toto i ostatné vybavenie si môžeme zhotoviť košík ktorý zavesíme medzi kolesá po lavák aby sme znížili ťažisko Pi ónievajúce konce sťažňa vystrojíme červenou zástavkou 30 * 30 cm, pri zníženej viditeľnosti červeným svetlom napájaným z dynama bicykla. Jazda s prívesom nie je ťažká, len treba zo začiatku postupovať opatrne, kým sa nenaučíme dosť dlhú súpravu celkom ovládať. Prudké zmeny smeru a brzdenie v zákrute si treba nacvičiť. Potom sa s prívesom môžeme pohybovať aj v hustej mestskej premávke bez ťažkostí. Nevyhnutné je mať dobre nastavené brzdy na bicykli. JAN KLOUB
SKLÁDACÍ KANOE S PLACHTOU Velmi rád jezdím na kanoi, ale s pořízením vhodné lodě to není tak jednoduché. Vyrábíme sice krásné kanoe, ale ty se dají obtížně dopravovat a skladovat. Nafukovací lodě jsou vesměs typu kajakového a kromě toho jízdu ani na té nejlepší nejde srovnávat s jfzdou na klasické lodi nebo dokonce laminátové. V Polsku jsem viděl skládací kajaky, které měly výborné jízdní vlastnosti a to mne přivedlo na myšlenku vyrobit si skládací kanoi. Po dvou letech práce na výkresech a zkouškách se mi podařilo zhotovit skládací kanoi, kterou lze i oplachtit. PROVOZNÍ VLASTNOSTI Jizdní vlastnosti lodi jsou velmi dobré a srovnatelné s laminátovou kanoí. Jsou podstatně lepší než kte réhokoli typu nafukovacího člunu.
Loď je stabilní a dobře ovladatelná jak v obsazeni jednou osobou, tak i při plném zatížení. Rozebraná se skládá z částí maximálně 2,2 m dlouhých. Delší části kostry lodi lze převážet na nosiči lyží a nebo na zahrádce libovolného automobilu. Ostatní části se umísti v zavazadlovém prostoru. Sestavení lodi trvá jednomu pracovníkovi po nabyti praxe necelou hodinu. Rozložení lodi je poněkud rychlejší. STAVEBNÍ PRVKY Loď se skládá z dřevěné kostry a potahu z pogumovaného plátna. Kostru lodi tvoří tyto části: Kýl 1 — dělený ze dvou, resp. čtyř dflů Žebra 2 — zadni a přední Přftf a záď 3
Podlaha zadní 4 — dělená do dvou dflů Bortové latě 5 — celkem šest dflů, mohou být trvale spojeny do čtyř dílů dlouhých 2,4 m Podélné latě horní 6 — čtyři dfly Podélné latě dolní 7 — čtyři dily Nosník předni sedačky 8 Nosník zadni sedačky 9 Žebro střední 10 Podlaha přední 11 — dělená do dvou dflů Sestava všech dílů kostry je patrná na obr. 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE Délka lodi 4300 mm Největší šfřka 900 mm Vnitřnf výška 370 mm Nosnost 240 kg Vlastní hmotnost 25 kg
5
Potah lodi je nedílný a zhotoví se sešitím a slepením ze sedmi částí. VÝROBA JEDNOTLIVÝCH DÍLŮ KOSTRY Kýl 1 tvoří páteř lodi, a proto musíme vybrat dřevo řádně vyschlé, které se nebude časem bortit. Zhotovíme ho ze smrkových lišt průřezu 20 x 35 mm. Kýl se skládá z předního dílu 1 700 mm dlouhého, zadního dílu 2100 mm dlouhého a ze dvou středních spojovacích dílů 800 mm dlouhých. Jednotlivé díly spojíme provizorně svorkami (střední spojovací díly při tom umístíme tak, aby začínaly u středního žebra), zkontrolujeme jejich přímost a potom je svrtáme 0 5 mm. Na středních dílech provedeme osazení pro hlavu a matici šroubu, které musí být zapuštěny. Kýl spojíme pomocí čtyř šroubů M5 x 60. Tyto šrouby i veškerý další spojovací materiál použitý na lodi musí být z nerezavějícího materiálu Nejsnáze lze koupit šrouby, vruty a hřebíky mosazné. Na sešroubovaný kýl upevníme do příslušných míst (podle obr. 1) držáky žeber (det. B na obr. 2). Zhotovíme je z hliníkového pásku 20 x 2 a na kýl je pripevnime mosaznými vruty 0 3 x 25 s plochou zapuštěnou hlavou. Do konečného tvaru opracujeme kýl až na sestavené kostře. Žebra. Konstrukce všech tři žeber je obdobná (obr. 2). Střední žebro 10 je větší a má umístěnou horní rozpěrku až nahoře. Přední a zadní žebro 2 mají rozpěrky níže, protože slouží zároveň jako jeden nosník sedačky. Žebra provedeme převážně ze smrkových lišt průřezu 20 x 20 mm, pouze horní rozpěrky ze smrkových lišt 20 x 35 mm. Při
6
konstrukci žeber je důležité, aby žádný prvek nebyl oslaben. Proto prvky spojujeme oboustranným přeplátováním vodovzdornou překližkou. Dostačující tloušťka je 3 mm, ale vzhledem k tomu, že tato překližka nebyla k dostání, použil jsem na prototypu překližky 4 mm tlusté. Je nutné, aby jak horní, tak dolní rozpěrka byla namáhána jen na tlak a sily byly přeneseny přímo do rozpěrky opřením stojiny a nikoli přeplátováním. Při montáži žebra postupujeme tak, že lišty k sobě slepíme, spoj zajistíme mosazným hřebíkem a teprve potom provedeme přeplátování. Použijeme-li provizorně hřebíku ocelového, musíme ho na závěr vytáhnout. Při přeplátování překližku nejprve přiložíme a pak přišroubujeme mosaznými vruty 0 2,5 x 15 s plochou zapuštěnou hlavou. V každém přeplátovaném prvku musí být dva vruty. Přiď i záď 3 jsou prakticky shodné (obr. 2). Doporučujeme výrobek, který se podaří lépe, užívat jako příď. Nejprve vyřežeme z vodovzdorné překližky čtyři kusy rozvinutého pláště podle obr. 2, kde náběžná hrana je uvedena kótováním a souřadnicemi. Vzhledem k tomu, že vodovzdorná překližka není běžně na trhu, můžeme na všechny uvedené části překližky používat překližku obyčejnou, musíme ji ovšem impregnovat. Impregnace se provádí tak, že částečně opracovaný díl namočíme na půl hodiny do roztoku lepidla Epoxy 1200 a ředidla na epoxydové barvy v poměru 1:1. Prvky, které nelze ponořit do roztoku pro svou velikost natřeme štětcem hodně namočeným v tomto roztoku. Překližku musíme položit vodorovně, aby zředěné lepidlo nestekalo, ale aby
nasáklo do materiálu. Natíráme z obou stran. Roztok si nemůžeme připravit ve větším množství, než které spotřebujeme asi za 1 hodinu, jinak tvrdne. Takto ošetřenou překližku již nelze na závěr natírat lodním lakem, ale jen nátěry na bázi epoxidu. Nejlépe bezbarvým epoxidovým lakem. Rovněž tak pro lepeni těchto dilů smíme používat jen lepidlo Epoxy 1200. Tímto způsobem vyrobená vodovzdorná překližka je poněkud dražší a těžší, ale stejně trvanlivá. Na horní části přídě a zádi budou upevněny jasanové nosníky průřezu 2 0 x 20 mm, na které navazuji bortové latě. Na rozvinutý překližkový plást je přilepíme a přišroubujeme mosaznými vruty ze strany překližky zapuštěnou plochou hranou. Nosníky osadíme mírně kónicky tak, aby nevznikl schodek vlivem tloušťky překližky. Upevnit je musíme zvlášť pečlivě, protože jsou značně namáhané. Dále si připravíme ze smrkového dřeva kónické lišty tvořící nábožnou hranu. Upevnime je tak, že je přilepíme a přišroubujeme na jeden dli překližkového pláště. Náběžnou hranu zatím neopracujeme. Rovněž si připravíme držák kýlu z jasanového nebo dubového dřeva průřezu 35 * 20 opracovaný do patřičného zkoseni. Přilepíme jej na dli s již upevněnou náběžnou hranou a přišroubujeme. Po zatvrdnuti lepidla opracujeme dosedací plochy druhé části tak, aby druhý překližkový dli dosedl v celé ploše na náběžnou hranu a držák kýlu. Nyni přilepíme a přišroubujeme druhý dli překližkového pláště. Teprve po zatvrdnuti lepidla vložíme a upevníme rozpěrky, které daji přídi správný tvar. Ořízneme přesahující lišty podle náběžné hrany a v případě, že zde vznikly otvory, vytmelímeje Eprosinem. Na závěr upevníme dovnitř držáky podélných lati a horní trojúhelníky z překližky. Budeme-li opatřovat loď držadly pro přenášeni, je vhodné v miste kotveni držadel překližku vyztužit. Přiď a záď zatím neopracováváme, vhodnější je ji opracovat až na sestavené kostře. Podlaha lodi jednak roznáší zatfžení osobami pohybujicfmi se v lodi do kostry a jednak je oporou potahu lodi proti tlaku vody v nejexponovanějších místech. Skládá se ze čtyř dílů: dvou zadních díiú 4 a dvou předních dflů 11, které se od sebe trochu liši. Levý a pravý díl je symetrický podle osy kýlu. Podlahu vyrobíme z vodovzdorné překližky tloušťky 3 až 4 mm zpevněné na okrajích lištami 20 x 20 mm ze smrkového dřeva. Pomoci těchto lišt je podlaha i upevněna. Tvar dna je na obr. 3. V příčném řezu nenf dno rovné, ale
7
v okrajích mírně zaoblené, čímž se značně zvýši pevnost překližky a vytvoří vhodnější tvar lodi. Zaoblení je určeno tvarem žeber, takže mu símě lišty, které upevňuji podlahu k žebrům podle nich upravit (viz řez A-A na obr. 3). Před opracováním mají lišty průřez 35 *" 20 mm. Překližku ke všem lištám přilepíme a přišroubujeme mosaznými vruty 0 2,5 x 15 se zapuštěnou plochou hlavou. Upevňovací šrouby M4 x 40 použijeme rovněž se zapuštěnou plochou hlavou a do podlahy je vlepíme lepidlem Epoxy 1200; vlepení totiž velmi usnadni montáž lodi. Šrouby musíme předem odmastit v acetonu. Protože při výrobě lodi mohou nastat některé nepřesnosti, je vhodnější vyrobit podlahu až po částečném sestaveni kostry a vyhnout se tak tomu, že by bylo nutno dodatečně některé části podlahy upravovat. Obzvláště choulostivý na přesnost je střední spoj podlahy, kde musí všechny čtyn dily spočívat na středním žebru a neměla by se objevit příčná spára. Toto obvykle nelze dosáhnout bez uzpůsobeni jednotlivých části přímo na kostře lodi. Potom je výhodnější polohu žeber na překližku orýsovat a tím je bezpečně určeno přesné umístěni výztužných lišt35 * 20mm. Bortové l a t i 5 vyrobíme (vzhledem k tomu, že jsou značně namáhané) z jasanových lišt 20 x 20 mm. Bortové latě se skládají ze dvou předních, dvou zadních a dvou středních spojovacích dílů 400 mm dlouhých. Spojovací díly můžeme trvale upevnit k přednímu nebo zadnímu dílu; ušetříme tím montáž čtyř šroubů při sestavování lodi. Vznikne však kus 2,4 m dlouhý. Ke střednímu spojovacímu dílu přišroubujeme vruty 0 2,5 x 15 hliníkové pásky 20 x 2, dlouhé 115 mm, ohnuté do tvaru L. Pomoci těchto pásků budeme upevňovat střední žebro 10 (viz det. C na obr. 4). Otvor pro upevnění do žebra vyvrtáme až při sestavování lodi svrtáním obou částí najednou. Bortové latě zpevníme přilepením a přišroubováním dubových lišt průřezu 5 x 35 mm. Toto zpevněni je lepší provést rovněž až na sestavené kostře podle prohnutí jasanové bortové latě, které tím bude stabilizováno. Před montáží na kostru jen připojíme přední a zadní díl na střední díl mosaznými šrouby M4 * 50 opatřenými hliníkovými podložkami jak pod půlkulatou hlavou, tak pod maticí. Tyto šrouby musíme vždy, i při provizorní montáži důkladně dotáhnout. Při nedostatečně dotažených šroubech se mohou bortové latě naštipnout vlivem namáháni na ohyb. Pro podélné horni l a t i 6 můžeme použit hotových dubových lišt
8
5 x 30 mm určených na lemováni podlahy. Použijeme-li latě smrkové, zvolíme průřez 7 x 30 mm. Na střední žebro je upevníme opět úhelničky z hliníkového pásku 20 x 2 mm obdobně jako u bortových latí. K dubovým latím jen 5 mm tlustým úhelníky připevníme hliníkovými dutými nýty 0 4 mm. Otvory pro upevnění úhelníků do žebra vyvrtáme také až při sestavování kostry. Na přední a zadnf žebro nemusíme tyto latě upevňovat.
musíme pečlivě zkontrolovat, zda není loď deformována jak ve směru svislém, tak i vodorovném, nebo netvoří vrtuli. Přední a zadní žebro je při tom provizorně upevněno k bortovým latím. Posunováním bortových latí po nosnících přídě a zádě dosáhneme ideálního tvaru lodi. Teprve potom svrtáme bortové latě zároveň s těmito nosníky a sešroubujeme mosaznými šrouby M 4 x 5 0 . Pro urychlení běžné montáže kostry se osvědčilo pevné vlepení těchto šroubů do bortových latí. Podélné spodní lati 7 mají Dále překontrolujeme polohu stejný průřez jako horní latě 6. Do předního a zadního žebra a je-li vše přídě a zádě se jen zasunou a k pod- v pořádku, můžeme bortové latě laze lodi je upevníme až při montáži k žebrům upevnit pomocí hliníkovékostry. ho pásku (det. D). Otvory pro Nosnik přední sedačky 8 se šrouby M4 x 40 svrtáme do obou skládá z nosné lišty průřezu dílů najednou. Při vkládání podlahy dbáme hlav35 x 20 mm a dvou šikmých stojin ně na to, aby spára mezi předními 20 x 20 mm, do nichž lištu vlepíme a přišroubujeme (viz det. F na a zadními díly byla co nejmenší obr. 4). Ve spodní části se stojiny a aby ležela v ose středního žebra. opírají o podlahu a žebro; opracu- Všerhny čtyři díly upevníme nejprve jeme je až při montáži do kostry. provizórne svěrkami ke kýlu. Obrátíme lod a kontrolujeme spáru, popříHorní část stojiny přišroubujeme na padě opravíme chybný díl. Podlahu bortovou laf až při montáži kostry; ke kýlu upevníme pomocí hliníkopřečnívající část přiřízneme podle vých pásků 20x2, v nichž vyvrtáme bortové latě. otvory podle skutečné polohy šrouNosnik zadni sedačky 9 je bů dna (det. G a H). Obdobným podobný přednímu nosníku s tím způsobem upevníme podlahu k žebrozdílem, že stojiny jsou svislé (viz rům det. E na obr. 4). Připevněni Montáž horních podélných latí je k podlaze provedeme rovněž až při velmi jednoduchá. Zasuneme je do kapes v přídi a zádi a upevníme prvním sestavování kostry. šroubem M 4 x 4 0 ke střednímu žebru. Podle průběhu latě musíme PRVNÍ SESTAVENÍ u předního a zadního žebra trochu KOSTRY zkosit prostřední přeplátování. Dolní Nejprve spojíme díly kýlu, šrouby podélné latě rovněž zasuneme do pevně dotáhneme a znovu zkontro- kapes přídě a zádě; jejich druhý lujeme jeho přímost. Na kýl nasune- konec však upevňujeme na podélný me příď i zad, provizorně jej přitáhnosník podlahy, a proto musíme neme svěrkami a zkontrolujeme, předem seříznout lať podle dna. Spojovací mosazný šroub M4 má zda osy přídě a zádi jsou rovnoběžné plochou hlavu zapuštěnou do pos kýlem. Svislé osy přídě a zádi musí být rovněž rovnoběžné. V připadě, délné latě. Také tyto šrouby je že tomu tak není, musíme upravit vhodné vlepit do latí pro urychlení dosedací plochy a teprve potom montáže při běžném sestavování můžeme svrtat otvory *S 5 mm lodi a sešroubovat kýl s přídi a zádí. Nosník přední sedačky upravíme Hlavy šroubů jsou zapuštěny do tak, aby p/í opření stojin do styku kýlu. Spojení přídě s kýlem je žebra a podlahy byl vodorovný a ve zakresleno na obr. 4 nahoře. stejné výšce jako rozpěrka žebra. Na kýl nasuneme žebra a ustaví- Šířka sedačky má být asi 25 cm. me je tak, aby byly kolmé na kýl Nosník upevníme provizorně k bora jejich středy v ose lodi. Potom túrn b uvrtáme otvorem Si4 mm. spodní rozpěrky žeber svrtáme záro- Spojovací mosazný šroub M 4 x 4 5 má plochou hlavu a bude do veň s hliníkovými pásky upevněnými na kýlu a sešroubujeme je bortové latě zapuštěn. Vlepovat jej nemůžeme, protože při montáži ho mosaznými šrouby M4 x 40. Po musíme vytáhnout. Přečnívající část upevnění žeber začneme montovat bortové latě. Spojené latě upevníme stojiny přes bort odřízneme v úrovni střední spojovací Částí na střední bortové latě. Vložení zadní sedačky žebro (det. C). Potom oba konce je obdobné s tím, že stojina je kolmá latí postupně přitahujeme k přídi a opřená do podlahy lodi. Je a zádi až navážou na spojovací zajištěna šroubem M4x45. Upevnosníky přídě a zádi, kde je provizor- nění stojiny na bortovou lať a její ně zajistíme svěrkami. Tyto latě konečná úprava je stejná jako nejvíce ovlivňují tvar lodi, a proto u přední sedačky.
Obr. 2
9
Obr. 3
10
Obr. 4
Potřebný materiál
11
Obr. 5 Poslední prací na kostře lodi je zpevnění bortových latí. Na bortovou lať vmontovanou v kostře přilepíme a přišroubujeme dovnitř bukovou lištu průřezu 3 0 x 5 mm. Lišta lícuje s horním okrajem bortu a přesahuje bortovou lať směrem ke dnu lodi. Protože účelem lišty je stabilizace prohnutí latě, nesnažíme se ji ohýbat ve směru většího rozměru průřezu, ale přiřízneme ji podle prohnutí bortové latě. Můžeme to provést buď předem, nebo až po upevnění lišty na bortovou lať a zaschnutí lepidla. Tím je kostra sestavena a zbývá jen konečné opracování a vyhlazení. Nejprve seřízneme a zapilujeme do úrovně matic všechny šrouby, které jsou zbytečně dlouhé. Loď obrátíme dnem vzhůru a do hladká opracujeme kýl, přechod na příď a záď a všechny další díly. Části kostry, které se budou dotýkat potahu lodi, nesmí mít nikde ostrou hranu a musí být zcela hladké. Na opracování lodní kostry lze výhodně využít brusných kotoučů na vrtačce Kombi. Vnitřní opracování kostry není tak náročné se zřetelem na porušení tkaniny, ale je nutné z důvodů
12
vzhledových. Zde ve většině případů je nutno brousit ručně smirkovým papírem. Protože jednotlivé díly jsou navzájem nezáměnné, musíme jeoznačit. Zcela postačí takový způsob označení: LP — levý přední, PP — pravý přední, LZ — levý zadní a PZ — pravý zadní. Značky vypálíme pistolovou pájkou. Před prvním spuštěním na vodu naimpregnujeme jednotlivé díly kostry nátěrem horkou fermeží a po jejím zaschnutí dvojnásobným až trojnásobným nátěrem lodním lakem. Potah lodi vyrábíme podle hotové kostry. Nejprve zhotovíme střihy z papíru. Kostru lodi obrátíme dnem* vzhůru a postavíme na podložky nejméně 20 cm nad zemí. Pruh papíru dlouhý 4,6 m napneme na kostru tak, aby přesahoval příď i záď a byl široký tak, aby sahal od horní podélné lati k bortové lati, kterou musí ještě přesahovat nejméně o 20 cm. Pro upevnění papíru na kostru jsou nejlepší technické rýsováčky. Na papír si vyznačíme osu horní podélné latě v prodloužení na
příď a záď a vnější okraj bortové latě. Vyznačíme přesně i obrys přídě a zádě mezi těmito čarami a na bortové lati polohu žeber a nosníků sedaček. Potom tento pruh papíru sundáme a napneme další, který přesáhne prostor mezi podélnou latí a okrajem dna. Opět jej vypneme a zajistíme rýsováčky. Vyznačíme opět osu horní podélné latě, okraj dna a obrys přídě a zádě. Protože se obtížně určuje osa podélné latě, je vhodnější zakreslit oba okraje latě a osu určit až dodatečně rozpůlením této vzdálenosti. Poslední pruh papíru položíme na kostru tak, aby jeho rovný okraj byl přesně v ose kýlu a vyznačíme obrys dna. Podle vyznačení papíry vystřihneme a přiložíme všechny najednou znovu na kostru. Zkontrolujeme, zda nedošlo k nepřesnosti a případné chyby opravíme přistřihnutím, nebo přilepením lepicí pásky. Ověříme, zda střih vyhovuje i pro druhou polovinu lodi. Při správně provedené kostře je tato podmínka splněna. Na závěr obrátíme kostru lodi dnem dolů a provedeme obdobným způsobem střihy pro trojúhelníky kryjící příď a záď. Tvar střihu je schematicky uveden na obr. 5. Potah zhotovíme z pogumované tkaniny používané na podlahy stanů. Před stříháním látku přehneme, abychom provedli symetrické dfly najednou a zrcadlově shodné. Na dílu dna je na střihu jen jedna polovina a přehnutím látky získáme druhou symetrickou polovinu. Na švy musíme přidávat nejméně 3 cm; přitom na látce si musíme polohu švu přesně vyznačit. Pogumovanou tkaninu šijeme silonovými nebo polyesterovými nitěmi na běžném šicím stroji, ale jen v poloze, kdy pogumování je obráceno směrem
k jehle a zoubky podávající látku zabírají na textilní straně. Stroj nastavíme na dlouhý steh, nejlépe cik-cak. Protože je nutné, aby byly švy nepropustné, provedeme švy ploché, které dodatečně přelepíme. Dlouhé podélné švy sešijeme poměrně snadno. Obtížnější je sešití plochým stehem přídě a zádě, ale plochý steh je nutný; jeho dokončení provedeme dodatečně ručně. Při všívání trojúhelníků na přídi a zádi je vhodné potah obrátit na rub. Zde již plochý šev není nutný. Okraje potahu přesahující bortové latě zpevníme zalemováním a do dvojité látky lemu vnýtujeme čalounické kroužky s otvory nejméně 4 mm. Je vhodné oblemovat i výstřihy pro žebra a nosníky sedaček. Provedení švů je znázorněno na obr. 5. Švy potahu přelepíme tak, že potah oblečeme na kostru nejprve na ruby a loď střídavě otáčíme dnem vzhůru nebo dolů, podle toho, který šev přeíepujeme, aby lepidlo zateklo až do vlastního švu a utěsnilo otvory po jehle. Pogumovaná tkanina se velmi dobře lepí lepidlem „Alkapren". V případě, že lepidlo není dostatečně tekuté a nezatéká do švů, zředíme jej toluenem. Ředíme vždy jen malé množství, protože příliš velkým zředěním se lepidlo znehodnocuje. Postup pro lepení je uveden v návodu k lepidlu. Po zaschnutí lepidla potah vysvlečeme, obrátíme a oblečeme znovu správně a švy přelepíme z venkovní strany. Švy na přídi a zádi musíme lepit obzvláště pečlivě. Aby prelepení netvořilo varhánky, musíme látku nastří hnout. Sedačky můžeme zhotovit libovolným způsobem. Buď z dřevěných latí, nebo vypnutím plátna mezi nosníky. Dobře se také osvědčily sedačky vypletené silonovou šňůrou. Zhotovení těchto sedaček je sice dosti pracné, ale za provozu jsou velmi výhodné. Provede se tak, že na nosníky vypneme osnovu ve vzdálenosti šňůr asi 3 cm a příčně se potom vyplete stejnou šňůrou. Součky se zajišťuje jen na okraji osnovy. Na přední sedačku je potřeba asi 25 m silonové šňůry. SESTAVENI HOTOVÉ LODI Hotovou loď sestavujeme tímto postupem, který je vhodný jak při sestavování lodi jedním, tak i dvěma pracovníky: 1. Na přední část kýlu upevníme volně jedním šroubem střední dvojice nosníků kýlu. 2. Na kýl upevníme a pevně dotáhneme příď. Druhý pracovník provede stejně záď 3. Na kýl upevníme přední žebro. Druhý pracovník zadní žebro.
4. Na příď upevníme bortové latě a pevně je dotáhneme. Druhý pracovník na záď. 5. Potah rozprostřeme na terén, kde se nemůže poškodit a navlečeni e příď a záď. Na svá místa přichystáme všechny díly podlahy, ale neupevníme je. 6. Přední a zadní díl kýlu spojíme jedním šroubem na volno, takže je zatím prolomený. Potah urovnáme tak, aby se mohl vypnout. 7. Kýl srovnáme do přímky, čímž se vypne potah v podélném směru. Vložíme zbývající šrouby kýlu a pevně dotáhneme. 8. Upevníme přední žebro na kýl a spojíme bortové latě upevněním na střední žebro. 9. Upevníme díly podlahy hliníkovými pásky ke kýlu a k žebrům. 10. Nasuneme horní podélné latě a upevníme je k žebrům. 11. Nasuneme dolní podélné latě a upevníme je k podlaze. 12. Vypneme přední a zadní sedačku a přišroubujeme je. 1 3. Potah vykasáme přes bortové latě. 14. Na obě strany navlečeme silonovou šňůru do otvorů potahu
na potah volně prošněrujeme přes horní a dolní podélné latě. 15. Provlečenou šňůru dotahujeme tak, aby potah byl symetricky vypínán na obou stranách lodi. Vypínání se nejlépe provádí ve dvojici, každý vypíná z jedné strany lodi. Šňůry zajistíme přivázáním na rozpěrku přídě nebo zádi. Tím je loď připravena ke spuštění na vodu. Při správně provedené kostře bez ostrých výstupků nehrozí nebezpečí, že by se potah poškodil tlakem vody ani při přetížení lodi. Nebezpečný je však dotyk ostrého předmětu z venku. Při větším poškození obalu loď velmi rychle nabírá vodu a ztrácí nosnost. Protože toto poškození nelze vyloučit, je nutné, aby neplavci měli na lodi vždy na sobě plovací vesty, nebo jiné zabezpečení. Menší poškození obalu lze spravit jen oboustranným prelepením . Při větším poškození je nutno místo podlatit a přelepit. Návod na oplachtění i úpravy, které je pro ně nutné na lodi provést, uvedeme v příštím sborníku. ING. ZDENĚK LEJSEK
13
Udržet si dobrou kondici po celý rok je velmi důležité. Vyplatí se proto zhotovit si cvičební náčiní, jehož výroba není pracná ani drahá. Zařízení je malé a skladné — ve složeném stavu zabírá prostor jen 110 x 50 cm při tloušťce 5 cm, rozložené pak prostor 1 50 x 50 cm, takže na něm lze cvičit i ve stísněných poměrech. Přes malé
rozměry nám umožní procvičit si celé tělo; můžeme na něm 1. pojíždět na sedačce vkleče; při tom se přidržujeme tyče 7 2. pojíždět na sedačce vsedě nebo vleže 3. pojíždět na sedačce vstoje čelně nebo bočně, přidržujeme se lyžařských tyčí nebo židle (vhodné pro lyžařský tréning) 4. šlapat nohama na šlapadle 6; přidržujeme se pásu 10 5. šlapat nohama na šlapadle 6 bez přidržování 6. šlapat na šlapadle 6 vkleče, popřípadě vstoje, ale mimo sedačku 8. Tato široká paleta možností ukazuje výhodnost zařízení pro domácí upevňování zdraví a dobré kondice po celý rok v domácím prostředí. Pro zručného zámečníka představuje výroba cvičebního náčiní tři hodiny práce; cena potřebného materiálu je asi 100 Kčs. POSTUP PRACE Podle rozpisky materiálu nejprve seženeme veškerý potřebný materiál z prodejen domácí potřeby, Domácí dílna a Řempo. Z překližky nebo dřevěné desky 10 cm tlusté zhotovíme nejprve sedačku 8, k níž zespodu připevníme čtyři kolečka 20 (viz d e t . B ) . Kolečka zakoupíme v prodejně Domácí potřeby za 2,30 Kčs. Abychom mohli kolečka upevnit k desce 8, musíme v nich předvrtat otvory a vyříznout závit M5. Aby nýty koleček nedrhly o vodicí drážku 1 zhotovíme kryty 19 z fólie PVC tlusté 1 mm, ohnuté do tvaru Rozpiska materiálu
14
písmene U. Kolečka i s kryty upevníme k desce pomocí šroubů 12 a matic 14. Dbáme při tom, aby hlavy šroubů nevyčnívaly. Vodicí drážky 1 vyrobíme z t e n kostenného profilu U; na obou koncích k nim přišroubujeme pomocí šroubů 1 1 , pružných podložek 16 a matic 14 příčky 2 a 3 z hliníkového pásu 20 x 3 (det. A ) . Příčku 2 přišroubujeme zevně, příčku 3 zevnitř profilu U. Dbáme při tom, aby obě vodicí drážky byly rovnoběžné a aby jejich rozteč odpovídala rozteči koleček 20. Z duralové trubky ohneme držáky 4 a 5 a pridržovači tyč 7. Z ocelové trubky ještě ohneme šlapadlo 6, které můžeme zaměnit za pridržovači tyč 7. Rozměry šlapadla však musíme přizpůsobit své postavě; polovina míry 440 (na výkresu označená hvězdičkou) musí být menší, než je délka holenní kosti. Bude-li na zařízení cvičit celá rodina, vyrobíme šlapadla dvoje — pro velké i malé. Trubky uřízneme delší, než udává výkres, konec trubky uzavřeme špalíkem z měkkého dřeva a trubku vyplníme suchým jemným pískem. Trubkou poklepáváme, aby byla vyplněna těsně. Potom uzavřeme i druhý konec trubky. Ohyby provedeme ve svěráku, přičemž místo ohybu neustále nahříváme. Při každém jiném způsobu ohýbání se trubka v ohybu zploští a tím se značně sníží její pevnost v tomto místě. Držáky 4 a 5 spojíme zároveň s pridržovači tyčí 7 (nebo šlapadlem 6) pomocí šroubu 13, podlo-
15
16
žek 17 a uzavřené matice 15 z nich nepadaly nohy, a pás 10, za (dot. D). Aby se držáky rozevíraly který se přidržujeme, abychom při jen do určené polohy, přinýtujeme šlapáni neujížděli. Pridržovači pás k nim předem omezovači pásky 9. přinýtujeme k držáku 4. Tím je nářadí hotové a zbývá již Zbylými kousky koženého pásku nakonec držák 4 přinýtujeme k vodi- jen povrchová úprava. Všechny cím drážkám 1 (det. C). Z koženého vystupující hrany pečlivě obrousípásku zhotovíme ještě úchytky 21, me, abychom se o ně nezranili které přinýtujeme k šlapadlům, aby a otevřené konce trubek uzavřeme
V USS č. 23 bola opísaná taká úprava plynovej spájkovačky typu BUTAR II (výrobca Kovodělný podnik hlavného mesta Prahy), aby sa mohla používať ako turistický varič. Nedostatok plynových varičov určených na pešiu turistiku na našom trhu zrejme donútil viacerých domácich majstrov hľadať vhodnú náhradu. Už dlhší čas používam varič podobnej konštrukcie, ako opísal spomínaný autor, s tým rozdielom, že moja konštrukcia sa skladá z dielcov, ktoré nie je potrebné zhotovovať na špeciálnych strojoch, ako je např. sústruh, a teda je oveľa jednoduchšia. Na výrobu som použil len bežné nástroje, ktoré má každý domáci majster k dispozícii. Kupované dielce dostať v predajniach Ferona, resp. Domáce potreby. Úprava je veľmi jednoduchá. Treba si však uvedomiť, že na varič nemôžeme klásť priveľké nároky; varič nemôže slúžiť ako plnohodnotná náhrada plynových turistických varičov, např. francúzskej výroby, prípadne benzínových varičov nemeckej výroby (typ JUWEL) alebo v súčasnosti takmer už muzeálnych (ale stále používaných) petrolejových primusov. Opisovaný varič má len o čosi lepšie vlastnosti ako archaický liehový varič, najmä tým, že sa jeho výkon dá regulovať a obsluha je menej náročná. Je
zátkami. Pro lepší vzhled můžeme sedačku opatřit čalouněním. Na vodicí drážky nalepíme zespodu plst, abychom při cvičeni nepoškodili podlahu nebo koberec. Když docvičíme, složíme náčiní tak, že držáky i šlapadlo překlopíme na vodicí drážky. ING. PAVEL DLOUHÝ
určený predovšetkým na ohrievanie konzerv, vody a pod., prípadne za bezvetria alebo v priestore chránenom pred vetrom na núdzové základné varenie. Čas horenia jednej náplne s maximálnym výkonom je 50 až 60 minút, s priškrteným plameňom 3 až 4 hodiny. Po každom použití treba z variča demontovať tlakovú nádržku s propán-butánom. Tesnenie medzi nádržkou a telesom ventila totiž nie je dostatočne plynotesné. Ak by sme tlakovú nádržku na telese ventilu nechali Rozpis materiálu
17
nasadenú dlhšie (hodiny až dni), náplň by sama aj pri uzavretom ventile unikla. Výroba variča je veľmi jednoduchá. Zhotovíme len rošt 1 z plechu hrubého 3 mm a vyrežeme doň otvory podľa výkresu. Nožičky 2 a tyčky roštu 3 sú z kruhovej ocele0 4 mm; na koncoch do nich vyrežeme závit M4. Objímku 4 vyrobíme z oceľovej rúrky, na jednom konci ktorej vyrežeme vnútorný závit M8 x 0,75, na druhom potom vonkajší závit M 1 0 * 1 . Do matice 5 musíme vyvŕtať tri otvory a vyrezať do nich závity M4 na
naskrutkovanie dvoch nožičiek 2 a tyčky 3. Aby varič dobre stál, musíme tyčku 3 trocha ohnúť, ako ukazuje výkres. Horák 6 kúpime hotový, predáva sa ako náhradný dielec k prenosnému variču Butar. Krúžok 7 vyrežeme zo silikónového kaučuku, teflonu alebo azbestu. Zostavenie variča je zrejmé z výkresu. Varič prepravujeme vždy rozobratý a jednotlivé dielce uložíme do plátenného vrecka. ĽUBOMÍR SKÝVA
VODNÉ LYŽE Z POLYSTYRÉNU Na vodnú turistiku, zjazd i slalom, na leto na priehradách, riekach a rybníkoch, pre deti i dospelých môžeme si zhotoviť vodné polystyrénové lyže. Ich veľkosť závisí od hmotnosti lyžiara. Vztlak jednej lyže sa teda musf rovnať hmotnosti lyžiara, lebo pri jazde na vodných lyžiach sa lyžiar nesmie potopiť, aj keď prenesie svoju hmotnosť iba na jednu lyžu. Vhodná šfrka lyži je asi 250 mm a hrúbka 100 až 150 mm; vhodná dĺžka sa pohybuje v rozmedzí 1000 až 2000 mm. Tvar lyže je skonštruovaný tak, aby lyžiar mal čo najväčšiu stabilitu a súčasne čo najmenší odpor vo vode. Lyže 1 zlepíme z polystyrénových dosák hrubých 50 mm a na vyžadovanú hrúbku ich zlepíme latexom. Takto zlepené dosky opracujeme do vyžadovaného tvaru a v ťažisku lyže zhotovíme vyhlbenie na chodidlá. Dĺžka vyhlbenia A musí zodpovedať
dĺžke chodidla lyžiara. Lyže vystužíme hore dvoma pozdfžnikmi 2 zo smrekových lát 2 0 * 1 8 a dole dvoma pozdlžnikmi 3 zo smrekových lát 20x25. Horné a dolné pozdĺžniky stiahneme mosadznými skrutkami 3 s maticou a podložkou. Aby matice nevyčnievali, musíme na ne zhotoviť v pozdlžnikoch vybranie. Hotové lyže nakoniec natrieme vhodnou latexovou farbou alebo ich môžeme laminovať. K lyžiam ešte musíme vyrobiť ľahké palice. Zhotovíme ich z drevenej žrde 4 0 20 mm, na ktorú navlečieme polystyrénovú platňu 5 s rozmermi asi 2 5 0 * 1 2 0 * 5 0 mm. Na koniec žrde pripevníme plutvy 6 z vodovzdornej preglejky hrubej 6 mm. Dĺžku palíc B prispôsobíme výške lyžiara. Skôr než sa začneme prvýkrát na rybníku „lyžovať", musíme dobre zvážiť aj možné nebezpečenstvo
-xj^^'ä
18
tohto športu. Deťom túto hru povolíme až vtedy, ak sme presvedčení, že sú dobrí plavci; aj napriek tomu urobíme dobre, ak ich výstroj doplníme vestou na plávanie. LADISLAV VAVRA
na chatu ZÁHRADNÝ KOZUB S DOMÁCOU UDIARŇOU Pobyt v rekreačnom objekte — či už na chalupe alebo na chate — veľmi spríjemní odpočinkové zákutie so záhradným kozubom i domáca udiareň. Pretože na obidve konštrukcie treba dosť miesta, spojil som ich do jednej stavby. Jadrom celej konštrukcie je spoločná dymová komora vytvorená plechovou rúrou na pečenie zo starého sporáka (vrátane dvierok) a dve kúreniská: kúrenisko kozuba a kúrenisko udiarne — v činnosti je vždy len jedno z nich. Kozub možno teda používať ako vonkajší (s efektom otvoreného ohňa bez nebezpečenstva požiaru), pričom na osobitnom rošte, položenom na otvore A, možno v dymovej komore grilovať ohňom z kúreniska kozuba, alebo sa kozub používa ako malá udiareň na doúdenie údenín, na vyúdenie menšieho množstva (2 až 3 kg) mäsa, klobás a pod. V tomto prípade sa otvor A zakryje plechom, azbestovou platňou alebo iným nehorľavým materiálom a v kozube sa, pochopiteľne, nekúri. Kúrenisko udiarne produkuje dym na údenie, ktorý sa ochladzuje v dymovode pri prechode do dymovej komory. V dymovej komore je položený šikmo kus plechu slúžiaci ako rozrážač dymu. Platňa nad kúreniskom udiarne pritom umožňuje klasické varenie. V obidvoch prípadoch sa dym odvádza plechovým komínčekom vystrojeným strieškou. Ťahové pomery sú nad očakávanie dobré. Konštrukcia kozuba je kombinovaná — z betónu, kameňa, tehál a plechových prvkov, a je doplnená príslušenstvom, ktoré tvorí jednoduché kozubové náradie, grilovací rošt z drôtu, rozrážací plech a platňa na zakrytie otvoru A (možno ju riešiť ako otočnú klapku). Rozmery konštrukcie nie sú prirodzene záväzné, možno ich prispôsobiť použitému materiálu, najmä rozmerom rúry na pečenie zo sporáka. Vzhľadom na to, že sa čo najviac používajú prirodzené materiály, zapadá kozub nenásilne do prírodného rámca a zodpovedá požiadavkám záhradnej architektúry.
položením vybraného veľkého plochého kameňa (rovina 1). Popolový priestor má mať v pôdoryse rovnaké rozmery ako kúrenisko kozuba, t. j. šírku asi 35 cm a hĺbku asi 30 až 35 cm. Tento priestor obložíme kameňmi až do výšky 75 cm nad terénom (rovina 2). V tejto výške bude umiestený rošt 2 kúreniska kozuba, a preto musíme na bočné múry popolového priestoru položiť dva uholníky dlhé asi 70 cm. Ich rozstup zodpovedá rozmerom použitého roštu. Rošt 2 necháme buď voľne oddeliteľný, alebo ho môžeme na uholníky přichytit' skrutkami. Nad touto úrovňou vymurúvame kúrenisko kozuba 1 z bežných červených pálených tehál na cementovú maltu (môžeme prirodzene použiť aj Šamotové tehly, ale nie je to nevyhnutné). Tehly lemujú kúrenisko z obidvoch bokov a zozadu, zvyšok domurúvame vhodnými kameňmi. Po vymurovaní šiestich radov tehál (výška asi 42 cm) položíme na čelnú rovinu ďalší uholník a zároveň dve ploché tyče 40 x 5; tým vytvoríme rovinu 3. Obidve tyče aj uholník musia byť položené vodorovne; musíme preto ich polohu skontrolovať vodováhou. Na ploché tyče osadíme dymovú komoru 8, ktorú jednoducho vyrobíme z plechovej rúry na pečenie zo starého sporáka otočenej o 90 , t. j. na výšku. Ešte pred osadením musíme rúru upraviť (obr. 3). Predovšetkým musíme odstrániť dolný vodiaci profil na uloženie plechu; do horného profilu 12 vyvŕtame otvory, ktoré budú slúžiť na vešanie mäsa alebo údenín. Ďalej vystrihneme v dolnej časti otvor A obdĺžnikového tvaru na prístup tepla a spalin z kozuba. Na prístup dymu z kúreniska udiarne musíme ešte zhotoviť otvor B a na centrálny odvod spalín otvor C. Otvory B a C vytvoríme najlepšie tak, že plech hviezdicovité nasekáme a vyhneme; tak sa ľahšie
POSTUP PRÁCE Najskôr zhotovíme betónové základy asi 60 cm široké a 190 cm dlhé do hĺbky asi 30 až 50 cm. Použijeme betónovú zmes v pomere miešania cementu a piesku 1:5. Aby sme nespotrebovali toľko cementu, vyložíme väčšiu časť objemu kameňmi. Po stvrdnutí základov pokračujeme rovno bez kladenia izolácie s murovaním ľavej kozubovej časti (obr. 1 a 2). Kozubovú časť v šírke 55 cm a dĺžke asi 90 cm vymurúvame z kameňa spájaného cementovou maltou; pravý okraj musíme vymurovať zubato, aby sme mohli po dokončení kozubovej časti primurovať kúrenisko udiarne s dymovodom. Na obvodové časti musíme vybrať pekné kamene, ktoré pôsobia esteticky. Vzájomnú väzbu kameňov môžeme ešte spevniť vystužením akýmkoľvek drôtom, prekladaným do betónovej zmesi medzi kamene. Pri dosiahnutí výšky 42 cm vytvoríme dno popolového priestoru 3 kozuba
19
20
napoja plechové dymovody. Priemer obidvoch otvorov závisí od priemeru plechových rúr a kolien. Po uložení dymovej komory ju z prednej strany obmurujeme tehlami kladenými na výšku a zo zvyšných strán kameňmi až do výšky asi 1 až 2 cm nad hornú stenu komory (rovina 4). V tejto rovine položíme v priečnom smere zvyšné ploché tyče 40 * 5; ponesú hmotnosť kamenného muriva nad komorou. Na otvor C nasadíme plechovú rúru 10 dlhú asi 80 cm a utesníme ju. Po vymurovaní poslednej vrstvy nasunieme na komínovú rúru strechu 9 z pozinkovaného plechu. Striešku prichytíme pomocou drôtených kotiev na klince zatlčené do škár medzi kameňmi ešte pred stvrdnutím malty. Kozubová časť je hotová a môžeme začať stavať
udiareň (obr. 4). Na pripravené základy vymurujeme z pálených červených tehál najskôr popolový priestor 3. V čelnej rovine osadíme do škár dvierka; vhodné sú dvierka s reguláciou vzduchu pod rošt zo starých izbových kachieľ. Nad popolový priestor položíme opäť dva uholníky alebo ploché tyče, na ktoré položíme rošt. Súčasne spájame aj pomocou kamenného muriva kozubovú časť s udiarňou. Pokračujeme s murovaním kúreniska udiarne 5, v čelnej stene osadíme druhé dvierka z kachieľ. Po dosiahnutí potrebnej výšky osadíme nad kúrenisko opäť uholníky, na ktoré položíme buď liatinové platne zo starého sporáka, alebo aj plech, akje dostatočne hrubý (2 až 3 mm). Do bočnej steny kúreniska musíme položiť drenážnu rúrku, na ktorú nadväzuje plechové koleno. Drenážnu rúrku
21
a koleno zaklinujeme úlomkami tehál alebo kameňmi do správnej polohy a zalejeme redšou betónovou zmesou. Na plechové koleno nadväzujú v zvislom smere ďalšie dve drenážne rúrky a plechové koleno, ktoré potom nasadíme do otvoru B dymovej komory. Polohu drenážnych rúrok i koleno zabezpečíme opäť zaklinovaním a priviazaním drôtom. Hotový dymovod 6 obmurujeme kamenným murivom. Škáry medzi tehlami alebo kameňmi vyškárujeme nahladko škárovačkou; použijeme kvalitnejšiu maltu 1:2. Ak je kozub vymurovaný zo svetlého kameňa, môžeme do maíty pridať trochu sadzí; škáry sú potom tmavé. Tým je stavba hotová a treba už len zhotoviť doplnkové konštrukcie. Patrí k nim: Rozrážací plech 7 s rozmermi asi 200 x 300 mm, s ľubovoľnou hrúbkou. Voľne ho oprieme o bočnú stenu dymovej komory pred otvorom B. Zostáva na svojom mieste, aj keď grilujeme, teda keď používame kozub. Kryt otvoru A používaný v prípade údenia; môžeme použiť kus plechu, azbestu alebo inej nehorľavej látky, prípadne môžeme kryt vytvarovať ako misku na zachytenie odkvapkávajúceho tuku. Mriežka na otvor A pri grilovaní z kúreniska kozuba. Možno použiť např. drôtenú policu z chladničky alebo ju zhotoviť z drôtu 0 2 mm. Strieška nad komínom 11 chráni komínový otvor
proti dažďu, zároveň však slúži ako zachytávač iskier pri kúrení v kozubovej časti (obr. 5). Vyrobíme ju z plechu (rozmery A a B závisia od priemeru komína) a iba nasadíme na komín.
Strieška nad kúreniskom kozuba 4 (obr. 6).
Zhotovíme ju z nie príliš hrubého plechu, aby sme ohyby mohli urobiť drevenou latou. Striešku prichytíme na uholník nad kúreniskom kozuba zakvačením a na bokoch ju pripevníme pomocou drôtených kotiev na klince zatlčené do škár medzi tehlami. Kozubové náradie tvorí kúpený kotlový kutáč
s očkom naskrutkovaným do drevenej rukoväti a miska s rukoväťou, ktorá slúži na manipuláciu s palivom, ako aj s výrobkami pripravovanými na kozube a z udiarne. Vyrobíme ju odřezáním zahnutej časti z ďalšieho kutáča, ktorého koniec rozklepeme a vyhneme. Zo zátky na komínovú sponu ľubovoľného priemeru odstránime valcovú časť (obr. 7) a miskovitú časť spojíme s upraveným kutáčom nitom 0 3 mm. Kozubové náradie zavesíme na čelnú stenu kozubového telesa na oceľové kliny. Na grilovanie je najvhodnejšie používať drevené uhlie alebo grilujeme iba teplom až po dokončenom priamom horení. Grilované pokrmy (zvyčajne zabalené v alobale) totiž zaplnia na rošte časť plochy otvoru A, a tým sa zhorší odvod spalín, ak je v kúrenisku kozuba ešte plameň. Pri údeni musíme občas skontrolovať teplotu dymu z kúreniska udiarne a regulovať ju tak vhodnou voľbou množstva vzduchu pod rošt, tak aj tlmením ohňa vlhkými pilinami. Technolóqiu údenia neopisujem, lebo je všeobecne známa a bola už publikovaná (aj v zborníkoch USS). ING. VLADIMÍR PELlSEK Potrebný materiál rúra na pečenie zo sporáka dvierka z kachieľ plechová rúra na kachle plechové kolená na kachle liatinový rošt uholníkv Jäkl L 40x40x2 — 700 plochá tyč 40x5 drenážne rúrky liatinové platne alebo plech hrubý 2 až 3 mm pozinkovaný plech drôt ľubovoľného priemeru kameň, tehly, piesok, cement
1 ks 2 ks 1
SEDACÍ A SÚPRAVA Z OHOBLOVANÝCH DOSÁK Jednoduchú sedaciu súpravu do chaty si možno ľahko vyrobiť z ohobľovaných borovicových alebo smrekovcových 2 až 2,5 cm hrubých dosák. Najvhodnejšia šírka dosák je 8 až 10 cm, záleží prirodzene na tom, aké dosky zoženieme. Zásadou je, aby zhodné dielce — stojiny, pozdĺžniky a pod. — boli rovnako široké Keďže si rozmery súpravy prispôsobíme vlastnej potrebe, neuvádzame ani rozpis materiálu. Ako vodidlo poslúži výkres, na ktorom sú uvedené optimálne rozmery tak hotových kresiel, lavice a stola, ako aj jednotlivých prvkov. Bočné plošné prvky — pri kresle sú to nohy 1 a 2 a bočnice 3, pri lavici nohy 11,13 a bočnice 14,18 a pri stole noha 23 s priečkou 24 a 25 — spájame vratovými skrutkami M6 x 50. Ostatné diely potom pripevníme závrtkami 3,5 až 4 x 60, 3 x 35 a 3 x 20. Všetky spoje ešte lepíme lepidlom Dispercoll. Pri výrobe kresla postupujeme tak, že najprv zostavíme bočné plošné prvky ( 1 , 2 a 3), naglejíme ich a spojíme vratovými skrutkami. Na obidve bočnjce potom priskrutkujeme obidve priečky 4 a 5 a operadlo 6. Na priečky prilepíme výstuže 7 a spojenie zabezpečíme klincami. Nakoniec ešte pripevníme na podložky 8 a strednú výstuž 9. Sedisko kresla vyplníme preglejkou 10, ktorú prilepíme a pribijeme na výstuže 7 a 9 15 mm dlhými klinčekmi. Lavicu zhotovíme podobne. Šikmo zrezané zadné
22
nohy 13 vyrežeme z dostatočne dlhej dosky proti sebe tak, aby sme ušetrili materiál. Bočné plošné prvky (11, 13, 14 a 18) spojíme s obidvoma pozdlžnikmi 15 a hore s operadlom 20. Konce lakťových operadiel 19 a spodného operadla 21 musíme upraviť podľa detailu uvedeného na výkrese vpravo hore. Na pozdĺžniky 15 pripevníme výstuhy 16; zadná výstuha je pripevnená trocha nižšie, aby sedisko bolo mierne sklonené dozadu. Vo vzdialenosti asi po
STREDNÁ
30 cm pripevníme priečne výstuhy 17 na kolíky priskrutkované na pozdlžniky. Ak chceme vyrobiť lavicu dlhšiu ako 180 cm, musíme do stredu vložiť podperu. Tvorí ju kratšia predná noha 12, zadná noha 13 a dve priečky 14. Sedisko lavice vyplníme preglejkou. Ak chceme mať kreslá s lakťovými operadlami, zhotovíme bočnice také isté ako pri lavici; kreslá však budú ťažšie a zaberú viac miesta. Súpravu očalúnime voľne vloženými vankúšmi z asi 5 cm hrubého molitanu, na ktoré ušijeme poťah. Na lavici drží vankúš zadná pozdĺžna doska, na kreslách zadná výstuha a vyššie predné nohy. Aj pri výrobe stola postupujeme podobne. Najskôr
PODPERA
zostavíme a vratovými skrutkami spojíme nohy 23 s priečkami 24 a 25. Na miestach priečok 24 pripevníme z obidvoch strán k nohám 23 po dvoch trojuholníkových výstuhách 27; na tieto výstuhy použijeme zvyšky zo zrezaných zadných nôh kresiel. Obidve bočnice spojíme dole trnožou 26. Dosku stola 28 zostavíme z jednotlivých dosák zlepením. Zlepenú dosku stiahneme buď dlhými zvierkami, alebo na podložke pomocou drevených klinov. Spojenie dosák môžeme zabezpečiť aj zospodu dvoma priskrutkovanými priečnymi zvlakmi. Musíme však pritom dať pozor na správne umiestnenie zvlaknv. aby neprekážali priečke 25 a výstuhám 27. JANJIROUS
23
RUSKÝ KUŽELNÍK je velmi zajímavá hra, kterou si snadno postavíme u chaty, na zahradě nebo na koupališti. Poskytne mnoho zábavy nejen dětem, ale i dospělým. V principu je to jednoduchý stojan, na němž je zavěšena drevená koule; na zemí je pak připevněna deska, na které jsou rozestavěny kuželky, uprostřed největší kuželka — král. Hraje se tak, že hráč se postaví asi dva až tři kroky před kuželky a odtud vypustí — lehkým hodem do strany zavěšenou kouli (šňůra musí být vždy napnutá). Koule opíše oblouk a narazí na kuželky odzadu. Přímý hod neplatí. Snahou je správným hodem porazit najednou co nejvíce kuželek. POSTUP PRACE Z hranolů 7 * 7 cm .nejprve odřízneme svislý sloupek 1 asi 3 m dlouhý a vodorovný nosník 2 dlouhý 1 m. Oba hranoly spojíme přeplátováním podle detailu na obrázku. Aby spojení bylo pevnější, přibijeme ještě pres oba sloupky šikmo vzpěry 3 z latí 2 * 5 cm. Konec sloupku 1 zapustíme asi 60 až 80 cm do země, popřípadě ho zaklínujeme kameny tak, aby pevně držel a aby stál přesně svisle. Na konec nosníku 2 přišroubujeme šroubovací oko 4. Kouli 5 o průměru asi 10 cm vysoustružíme z tvrdého dřeva; nevadí, nebude-li ideálně kulatá. Do koule vyvrtáme otvor, kterým provlékneme šňůru a upevníme uzlem. Druhý konec šňůry přivážeme k oku 4 tak, aby koule visela nejméně 5 cm nad zemí. Pod kouli upevníme do země dřevěnou desku 6 o rozměrech 50 * 50 cm, na kterou vyznačíme místa, kam se mají postavit kuželky. Koule musí viset přesně nad středem desky — místem pro krále. Ke hře použijeme bud1 větší kuželky z dětské hry, nebo je vysoustružíme z tvrdého dřeva z 6 cm. Aby kuželky dobře a přesně svisle stály, musí být jejich spodní část úplně rovná. Vyrobíme osm kuželek 8 menších a jednu (prostřední) kuželku 7 větší; ta bude král. Pro lepší rozpoznání prostřední kuželku pestře omalujeme. OTA ZÝKA
SERVÍROVACÍ STOLKY Popsané typy servírovacích stolků se hodí spíše do interiéru chaty nebo chalupy, kde samozřejmě mohou sloužit i při podávaní jídel na terase nebo na trávníku.
STOLEK I Je výrobně velmi jednoduchý (obr. 1), Použijeme-li lepšího dřeva s povrchovou úpravou, hodí se i k modernímu nábytku do bytového interiéru. Namáhané spoje je však třeba udělat velmi pečlivě Nejprve sestavíme z příček 4 a sviaků 3 dno horního podnosu; pro dno dolního podnosu musíme použít širší svlaky 5, protože do nich musíme předem přišroubovat otočná kolečka 8, která zakoupíme v železářství (v prodeji je jich několik
24
druhů). Kolečka zajistíme maticí, pro kterou musíme do svlaku vytvořit zahloubení. Dna podnosů můžeme zhotovit i z desky překližky 5 mm tlusté. K hotovým dnům přiklížíme ohrazení z prkének 1 a 2 a spojení zajistíme malými hřebíčky. Z coulových prken vyřežeme obě postranice 6; v jejich horních koncích vyvrtáme otvory 0 20 mm a dolní konce seřízneme pod úhlem 20'. Obě postranice připevníme k podnosům buď pomocí vrutů, nebo lépe pomocí šroubů a matic. Pro hlavy vrutů nebo šroubů a matic musíme samozřejmě vytvořit zahloubení. Nakonec spojíme nahoře
obě postranice vklížením držadla 7. Sestavený stolek očistíme jemným smirkovým papírem a nalakujeme buď bezbarvým lakem, nebo stolek opatříme nátěrem vhodného odstínu.
STOLEK II je těžší a výrobně náročnější. Umístěn v místnosti může sloužit jako bar — má úložný prostor pro láhve a dvě zásuvky. Výrobu stolku zahájíme sestavením tří rámů (obr. 2). Dva rámy — horní a střední — jsou stejné a sestavíme je z prkének 1 a 2. Spodní rám z prkének 3 a 4 je vyšší — 60 mm. Rámy v rozích naklížíme a spojení zajistíme několika hřebíčky nebo vruty se zapuštěnou hlavou. Všechny tři rámy spojíme navzájem lištami 5 a 6 (obr. 3). Z lišt 7 a příček 10 a 11 sestavíme rám, který
upevníme dovnitř rámů. I tady spojovaná místa naklížíme a spojení zajistíme vruty. Do dolního rámu, v prostoru pro láhve,ještě připevníme lišty 8 a 9. Do předního prostoru ještě upevníme čtyři vodící lišty 14. Z překližky si připravíme dna 12 a 13 horního podnosu a dno 15 podnosu pro láhve. Dna 12 a 13
Rozpiska materiálu
C. 1 2 3
-
Součást STOLEK I Bočnice podnosu Zadni stěna podnosu Svlak horního podnosu
,
i -
ks Materiál
Rozměr [mm]
4 prkno 2 prkno 2 lišta
15x 80—500 20 x 80—420 20 x 20—480
25
přišroubujeme zespodu k hornfmu
rámu a dno 15 shora na lišty 8 a 9
(obr. 4). Do přední části dolního rámu ještě přišroubujeme vložku 16
26
pro upevnění osy předních kol. Osu 17 vyrobíme z kruhové oceli, na jejíž oba konce vyřežeme závit M6. Osu k vložce připevníme pomocí
dvou pásků plechu 18 (obr. 5). Nyní již můžeme přední část vozíku zakrýt kryty z překližky. Z pravé strany upevníme kryt 19, z levé strany kryt 20 nad zásuvkou a kryt 21 pod zásuvkou. Na přední stěnu vozíku upevníme kryt 22 mezi lišty 6 (obr. 6). Do horních konců lišt 5 upevníme držadlo 23. Přední kola vozíku 24 zhotovíme ze dřeva. Kola mají mít průměr 300 mm a nejlépe je zhotovíme z prken 15 mm tlustých, která navzájem kolmo k sobě přeplátujeme a slepíme. Po zaschnutí teprve obvod kola vyřízneme. Kdybychom vyřezávali kolo z fošny 30 mm tlusté, je nebezpečí, že praskne. Po obvodu kola nalepíme gumový pás, který získáme např. odstřihnutím dvou ok ze staré duše nákladního automobilu. Kola upevníme na osu pomocí podložek a matic M6 tak, aby se lehce otáčela, ale neviklala se. Z prkének a překližkového dna sestavíme dvě stejné zásuvky 25 (obr. 7). Horní zásuvka se vytahuje vpravo, dolní vlevo (obr. 8). Nakonec ještě zespodu přišroubujeme do zadní části dolního rámu dvě otočná kolečka 26 (obr. 9), která zakoupíme v železářství. V případě, že kolečka neseženeme, musíme uříznout lišty 5 delší (asi 810 mm), aby vozík stál vodorovně. Při pojíždění pak zadní část trochu nadzvedneme. Hotový vozík nakonec očistíme a povrchově upravíme podle svého vkusu.
VÁCLAV KOVANDA
27
ZASÚVACIE DVERE Na chate nikdy nie je miesta nazvyš, a pretože normálne dvere dosť prekážajú, urobil som si na vchode do kuchyne veľmi jednoduché zasúvacie dvere na kladkách a koľajničke. Tie sa však neosvedčili, lebo sa ustavične priečili, a neskôr oceľové kladky na hliníkovej koľajničke urobili vlnky, takže sa dvere dosť ťažko posúvali. Po objavení pekných gumových koliesok i s prírubou v železiarstve som dvere prerobil. Teraz sú kolieska dole a pohybujú sa veľmi ľahko po pásiku plechu. Dvere sa zasúvajú za kuchynskú policu, takže keď sú otvorené (zasunuté), ani ich nevidieť. x
Dvere 2 majú rámovú konštrukciu z líšt 20 40 mm; v rohoch sú lišty preplatovane a zglejene a spojenie je
28
ešte zabezpečené niekoľkými závrtkami. Na rámovú konštrukciu je z obidvoch bokov priglejená a ešte mosadznými klinčekmi pribitá preglejka hrubá 4 mm. Na spodnej hrane dverí sú pripevnené dve alebo tri kolieska 4 (záleží na hmotnosti, teda rozmeroch dverí), ktoré sa predávajú aj s prírubou v železiarstve. Do dlážky na miestach, kde sa dvere posúvajú, je pripevnený pás plechu 3. Aby sa dvere nemohli preklopiť, je hore vytvorené vedenie, do ktorého dvere zasahujú. Vedenie tvorí stena, lata 6 a kryt 10. Dvere sa zasúvajú za policu alebo skriňu; aby sa ľahko zasúvali, musí zostať vôľa medzi stenou a policou. Na bokoch je posúvanie dverí obmedzené latami 6; tam, kde nie je polica, je lata zakrytá krytom 7. OTA ZÝKA Zasúvacie dvere: 1 — stena; 2 — dvere; 3 — plechový pásik; 4 — kolieska; 5 — držadlo; 6 — lata; 7 — kryt; 8 — zadná stena police; 9 — bočné steny police; 10 — horný kryt dverí; 11 — horný kryt police; 12 — záves
dobytu DĚTSKÁ POSTÝLKA OHRÁDKA „RING" V bytech, kde vzhledem k malému prostoru nemůžeme umístit dětskou postýlku i ohrádku na hraní, je vhodná .postýlka „Ring", která spojuje obě funkce. Přes den se na matraci napne pomocí provázků v rozích plachtička, takže dítě si může hrát a má i dost prostoru, na noc se plachtička odepne a dítě se uloží k spánku. U živějších dětí postýlka v této úpravě zabraňuje tvrdým nárazům ha bočnice, poněvadž prostor pro dítě je od sloupků oddělen lanovou ohrádkou. POSTUP PRACE Na obě bočnice 1 a 2 přišroubujeme latě 4 a 5 i podpěry 6 (obr. 1). Na bočnice 1 ještě přišroubujeme hranoly 3 pomocí šroubů 14, podložek 1 6 a matic 15. Potom sestavíme rám postýlky a bočnice 2 přišroubujeme stejným způsobem k hranolům 3. Ztužovat rám do pravého úhlu nemusíme, to nám zajistí podkladová deska ze sololitu. Na podpěry 6 přišroubujeme prkna roštu 7. Tím máme rám postýlky hotový a můžeme ho z vnější strany vyčalounit (obr. 2). Bočnice polepíme molitanem 1 mm tlustým tak, že molitan
přetáhneme i přes horní hrany bočnic až k vnitřním latím. Přes molitan pak napneme potahovou látku, kterou zespodu a zevnitř přibijeme malými čalounickými hřebíčky. Nyní si připravíme rohové sloupky 9 z trubek 0 40 mm. Oba konce trubek uzavřeme dřevěnými zátkami 19 a 20 a horní konec trubky ještě zalijeme lepidlem Epoxy 1200 (obr. 2). Do trubek vyvrtáme po třech otvorech 0 4 mm a dále po dvou otvorech 0 6,2 mm, u nichž musíme vytvořit zapuštění pro hlavu vrutů. U otvorů 0 4 mm musíme srazit hrany, aby se neprodřelo lano, které budeme otvory provlékat. Trubky nakonec obrousíme a nastříkáme základní barvou a vrchním lakem. Po úplném zatvrdnutí nátěru můžeme trubky přišroubovat pomocí vrutů 13 do rohových hranolů 3 (pohled B na obr. 1). Aby byly sloupky 9 zajištěny proti vyvrácení, přišroubujeme zespodu plechové spojky 17. Aby hlavy vrutů nepoškrábaly podlahu, nalepíme na spojky kousky tenké plsti. Do rámu vložíme sololitovou desku 8 a upevníme ji několika hřebíčky.
Obr. 2 Ze silonového lana 10 si odměříme tři kusy dlouhé přes celý obvod a svážeme je. V rozích přivážeme k lanu kousky prádelní šňůry (tu
29
Obr. 1
30
použijeme i pro výplet) a oba konce provlékneme otvory 0 4 mm v trubce. Touto šňůrou lana vypneme a konce převážeme normálním uzlem přes závlačky 21. Závlačky vyrobíme ze svařovacího nerezového drátu, který stočíme podle trubky 9. Stočený drát pak nařežeme na malé obloučky, jejichž konce spilujeme, aby nebyly ostré. Tímto způsobem napneme všechna tři lana. Důležité je, aby lana po napnutí byla dostatečně vzdálena od trubek. Mezi napnutá lana provedeme výplet 11 z prádelní šňůry. Molitanovou matraci 10 cm tlustou dostaneme koupit v rozměrech 100x200 cm. Musíme z ní proto odříznout pruh 50 cm široký a ten ještě rozříznout podélně na tři části a, b, c Ty pak přilepíme lepidlem Alkaprén na zbývající část matrace, jak ukazuje obr. 2. Na slepenou matraci ušijeme potah z plátna. Hotovou matraci položíme na sololitovou desku a postýlka je hotova. R. R.
Rozpiska materiálu
CENTRÁLNY LUSTER Z čierneho kovu, dreva a skla som si zhotovil luster. Jeho výroba je sice prácnejšia, ale náklady na zhotovenie sú pomerne malé a pri starostlivom spracovaní je skutočne pekný. Má dosť veľké rozmery, takže sa hodí ako centrálny luster do väčších a vyšších miestností, aké sú zvyčajne v starších bytoch. VÝROBA LUSTRA
Nosnú časť lustra tvoria dva drevené rámy 1 zhotovené z ohobľovaných líšt 15x40 mm. Ak použijeme lišty iného prierezu, musíme zmeniť niektoré rozmery nadväzujúcich dielcov. Spôsob spojenia líšt v rohoch rámu je daný možnosťami a zručnosťou domáceho majstra a nieje v celku rozhodujúci. V zostave obidva rámy nepriliehajú tesne k sebe, ale. je medzi nimi medzera 15 mm (obr. 1). Dosiahne sa tým dojem väčšej ľahkosti. Pri zvrtávaní s tienidlami 2 s tým musíme rátať, takisto ako pri vymeriavaní výrezov na objímky. Osová vzdialenosť objímok je 380 mm. Konečnú povrchovú úpravu drevených rámov volíme so zreteľom na ostatné zariadenie interiéru. U sklenára si dáme narezať trinásť sklených dielcov 4, 5, 6, 7 v potrebných rozmeroch podľa rozpisu. Použité sklo by nemalo byť priehľadné, ale dobre priesvitné, aby nevznikali veľké straty pri prechode svetla. Veľmi výrazná vzorka na skle môže zas vrhať tiene na stenu, čo nie
je veľmi príjemné. Volil som tenké, 3 mm hrubé tlačené sklo s jemným, akoby kryštalickým vzorom. Všetky hrany a rohy skla obrúsime stredne hrubou oslou, ktorú často namáčame vo vode. Odporúčame vziať si pri tejto práci rukavice; drobný úlomok skla zabodnutý do ruky môže zapríčiniť veľa nepríjemností. Z tých istých dôvodov dôkladne upraceme miesto okolo seba po skončenej práci. Obrúsenie hrán je však nevyhnutné vzhľadom na neskoršiu manipuláciu so sklom pri montáži a pri občasnom umývaní. To budeme môcť potom robiť bez obáv, že sa zraníme. Všetky kovové dielce zhotovíme z oceľového plechu hrubého 1 až 1,5 mm podľa obr. 2 a 3. Do tienidla 2 pred ohnutím vyrežeme ľubovoľný ornamentálny otvor. Opticky tým rozbijeme relatívne veľkú temnú plochu tienidla a pri presvetlení vyzerá luster veľmi efektne. Prácnosť zhotovenia je rozličná, podľa použitej technológie a zložitosti ornamentu. Ornament vyrežeme lupienkovou pílkou na kov (veľkú výhodu bude mať ten, kto ju má na elektrický pohon) alebo vyvŕtame otvory tesne vedľa seba a zvyšok prerežeme a dopilujeme. Drážky môžeme prelisovať aj tenkým razníkom, ale túto možnosť bude mal málokto. Ďalšou možnosťou je prerezať drážky autogénom. Hrany sú v tomto prípade nerovné a rôzne natavené. Pri tomto spôsobe je
lepšie použiť hrubší plech a kresbu voliť nie veľmi zložitú, lebo materiál sa plameňom vyžíha (zmäkne) a mohla by sa znížiť tvrdosť súčiastok. Musíme rátať aj s tým, že dôjde k deformácii napätím a že pred ohnutím budeme musieť plech vyrovnať. V každom prípade skôr, než začneme plech rezať alebo vŕtať, skúsime si na papieri niekoľko variantov ornamentu, aby celok pôsobil vyváženým dojmom. Hotové tienidlá 2, držiaky skla 8, 9, 10, 11 a 12, záves 14, vložku 15 a závesné reťaze 16 necháme čierniť v olejovom kúpeli. Ak nemáme túto možnosť, natrieme dielce matnou čiernou farbou. Držiak spodného
31
6.27
/28.29
8
Obr. 1
32
\
20,21
9
IQ
11
Obr. 2
33
skla 12 môžeme namiesto povrchovej úpravy upraviť tak, že pred ohnutím1 naň navlečieme čiernu igelitovú bužírku. Šírku držiaka v tom prípade upravíme podľa bužírky, ktorú máme k dispozícii. Je totiž lepšie, keď sklo vložené do držiakov neleží priamo na kove. Máme tak istotu že v nijakom prípade nebude drnčať. Podobne možno upraviť aj ďalšie držiaky skiel alebo na ne dodatočne pred montážou na miestach, kde dôjde k styku so sklom, zhora nasadiť rozstrihnutú bužírku. Vrchnú dosku 13 po ohnutí a zvŕtaní so závesom 14 môžeme polepiť tapetou s imitáciou dreva podľa farby drevených rámov, prípadne polepiť tapetou aj rámy 1, čo je jednoduchšie než morenie a natieranie. Síce vždy vidieť, že je to tapeta a nie drevo, ale veľakrát je lepšia kvalitná tapeta s peknou kresbou dreva ako drevo s hrčami a kazmi.
MONTA2 LUSTRA Začneme t ý m , že do stredu v r c h ného rámu 1 pripevníme skrutkami do dreva 30 držiak o b j í m o k 30 a na v h o d n é miesto s v o r k o v n i c u 32. Z vonkajšej strany p o t o m na t e n t o rám p r i s k r u t k u j e m e p o m o c o u s k r u tiek 2 5 , matíc 23 a p o d l o ž i e k 24 tienidlá 2. Na krajoch použijeme dlhšie skrutky 2 2 , a to tak, aby prečnievali d o v n ú t r a rámu ( d e t . B na o b r . 1 ) . P o t o m pripevníme d o l n ý rám a zoskrutkujeme ho s t i e n i d l a m i v n ú t o r n ý m i o t v o r m i (bližšie pri seb e ) . Vonkajšiu časť tienidiel zos k r u t k u j e m e súčasne s držiakmi s p o d n é h o skla 1 2 . Celú t ú t o p o d zostavu u r o v n á m e a skrutkami d o tiahneme. P o t o m už môžeme n a m o n t o v a ť a zapojiť objímky. Použil som o b j í m ky so závitom na p o v r c h telesa, ktoré sa p r i p e v ň u j ú d v o m a b a k e l i t o vými m a t i c a m i . Pripevnil som ich tak, aby čo najmenej v y s t u p o v a l i z rámu. Uľahčí sa t ý m výmena žiaroviek. Použil s o m k r y p t ó n k y
34
objímok zakončíme v svorkovnici pripevnenej na rám. Ďalej zmontujeme sklené časti tienidiel. Medzi držiaky 8 a 10 vložíme najužšie sklo 6 tak, aby vyčnievalo hore asi 7 cm a buď cez bužírku, buď cez vložené prúžky gumy (z čiernej duše) držiaky s citom stiahneme pomocou skrutiek a matíc 20 a 2 1 . Sklá vkladáme vrúbkovanou stranou dovnútra, pretože pri zhasnutom lustre vyzerajú sklené tabule z hladkej strany lepšie. Potom priložíme sklo 5 a pritiahneme ho držiakom 9, samozrejme cez bužírku alebo gumu. Rovnakým spôsobom pripevníme i sklo 4 držiakom 1 1 . Možno, že bude nevyhnutné niektoré otvory v držiakoch n a p í I i ť alebo prevŕtať. Na to, aby sa otvory zišli, má vplyv hrúbka skla a použitie bužírky alebo gumy. Podobne narezané sklá môžu mať prekvapujúcu toleranciu šírky, ktorú brúsením veľmi neovplyvníme. Preto je dobre najskôr urobiť predbežnú montáž jednej súpravy skiel a podľa toho potom vŕtať ostatné držiaky. Pri montáži musíme dať pozor na to, že vždy dva a dva páry sú k sebe zrkadlovo (nie sú teda všetky štyri zmontované rovnako), ako vyplýva z pôdorysu zostavy. Ak máme takto predbežne zmontované všetky štyri podzostavy skiel, vyrovnáme ich tak, aby pri všetkých boli držiaky v rovnakej výške a aby sklá boli navzájom rovnobežné. Potom skrutky pritiahneme, aby sa sklá v držiakoch nemohli vlastnou hmotnosťou posunúť. Z úzkych prúžkov plechu alebo tvrdšieho Obr. 3 drôtu urobíme háčiky 17, ktorých 220 V/40 W pre ich mliečnu banku tvar a rozmery upravíme podľa malých rozmerov a dobrú svietivosť. potreby pri montáži. Do horného Zapojenie ako vyplýva zo schémy na rámu 1 zaskrutkujeme háčiky do obr. 3, som vyhotovil tak, že možno dreva 19. Funkcia obidvoch týchto háčikov nezávisle rozsvietiť buď dve žiarovky vnútri rámu pre bežné, nenáročné — zavesenie skiel — je zrejmá osvetlenie, alebo štyri vonkajšie z det. A na obr. 1 . Pomocou skrutiek 26 a matíc 27 žiarovky pre väčšiu intenzitu osvetlenia, prípadne všetky naraz. Pri zoskrutkujeme dosku 13 so závekaždom variante osvetlenia pôsobí som 14 a pripevníme druhú svorluster iným dojmom. Prepojenie kovnicu 32. Do voľných otvorov v závese 14 nasunieme skrutky 28 a zabezpečíme maticami 29. Celok potpm pripevníme na strop skrutkou do dreva 3 1 . V starších bytoch je zväčša hák na luster zaskrutkovaný do zamurovaného dreveného klátika, takže ho stačí vytočiť a na jeho miestozaskrutkovaťskrutku do dreva. Ak sa to nedá urobiť takto, pokúsime sa vyvŕtať otvor na väčšiu príchytku,alebo musíme improvizovať s jestvujúcim hákom. Prívodné drôty, ktoré blízko háka vychádzajú z múra stropu (pre znázornené zapojenie musí byť trojitý a dvojitý vypínač), musíme najskôr pretiahnuť otvorom 0 10 a až potom môžeme dosku so závesom pevne dotiahnuť k stropu. Drôty pripojíme na svorkovnicu. Samozrejme, že
predtým vypneme prúd v príslušnej časti bytu. Dĺžku štyroch reťazí na zavesenie lustra volíme podfa výšky miestnosti. Počet článkov všetkých štyroch dielcov musí byť prirodzene rovnaký. Dĺžku však volíme tak, aby pri vyrovnanej reťazi bol posledný článok v takej istej polohe (zvisle alebo vodorovne) ako prvý, inak sa reťaz po zavesení prekrúca. Reťaz som urobil s podlhovastými okami približne 25 mm dlhými z guľatiny 0 asi 3 mm, ktorá vzhľadom na celok pôsobí úmerne. Spodný článok pripevníme pomocou podložiek 18 na prečnievajúcu skrutku 22 (det. B na obr. 1). Posledný vrchný článok prerežeme uprostred rovnej strany, jeden koniec prihneme viac dovnútra a druhý von. Takto vytvorený háčik zavesíme na skrutku 28. Na prívod elektrického prúdu do lustra použijeme jednoprameňový vodič v čiernej izolácii zodpovedajúceho prierezu vzhľadom na šesť žiaroviek. Vodič prepletíeme všetkými štyrmi reťazami, rovnomerne všetkými článkami (vždy po jednej strane zvislých článkov) pri napätej reťazi. Tak prívod najlepšie zamaskujeme. Musíme pritom nechať dostatočne dlhé konce vodičov, aby dosiahli z jednotlivých rohov až k svorkovnici. Zapojíme iba tri, štvrtý je falošný. Horné konce troch vodičov pripojíme na svorkovnicu 32 v závese 14. Vložku 15 položíme ohybom dolu na skrutku 2 8 ; schováme tým drôty okolo svorkovnice
Rozpis materiálu
a súčasne zamedzíme posúvaniu reťaze po skrutke. Zapojenie celého lustra má byť také, aby fáza šla vždy na stred objímky a cez vypínač. Pri zhasnutom lustri môžeme potom
bez obáv meniť žiarovku. Zapneme prúd a vyskúšame celé zapojenie. Nakoniec vložíme na svoje miesta sklené časti lustra. MILAN HUP.JAN
PAPIEROVÉ RÁMIKY NA OBRÁZKY
35
Zohnať vhodné rámiky na menšie grafické diela, miniatúry a reliéfy je v súčasnosti veľmi tažko. Takisto sa dajú fažko zaobstarať vhodne tvarované lišty z tvrdého dreva, aby sme si rámiky mohli urobiť sami. Tieto skutočnosti ma viedli k tomu, že som sa pokúsil zhotoviť rámiky z papiera. S výsledkom som bol veŕmi spokojný. POSTUP PRACE Na výrobu rámikov je najvhodnejší lepenkový kartón; ak ho nezoženieme, stači aj tvrdý papier z kancelárskych dosák, pripadne i výkres.
Podľa rozmerov obrázka určíme rozmery A a B; ak budeme obrázok dávať do pasparty, vyjadruje rozmery A a B pasparta. Hĺbka rámika je konštantná — pri rozkreslenej konštrukcii je to 30 mm. Na kartón si podľa výkresu vopred nakreslíme sieť. Podľa hrubých plných obrysov kartón vystrihneme a podľa tenkých bodkočiarkovaných čiar si kartón predryjeme na ľahšie prehnutie. Urobíme ohyby a potom postupne rýchloschnúcim lepidlom (Supercement, Kanagom a pod.) zlepíme jednotlivé strany rámika. Zlepujeme k sebe vždy posledné pásiky široké
5 mm, označené na výkrese hviezdičkou, takže na zadnej strane rámika vzniká 5 mm hlboké vybratie. Po zaschnutí zlepíme vzájomne znútra jednotlivé rohy. Po dokonalom stvrdnutí lepidla rámik povrchovo upravíme buď polepením vhodnou tapetou a nastriekaním bezfarebným lakom, alebo náterom vhodného farebného odtieňa. Z vnútornej strany do osadenia rámika pripevníme obrázok a nakoniec prilepíme tvrdý kartón s pripevneným krúžkom na zavesenie. JAROSLAV NOVOTNÝ
JEDNODUCHÁ PREDIZBOYA ZOSTAVA Predizba zvyčajne vždy ovplyvní prvý dojem návštevníka bytu. Preto by sme mali aj zariadeniu tejto časti nášho bytu venovať viac pozornosti. Keďže na našom trhu je nedostatok vkusných alebo cenové prístupných odkladacích stien, zhotovil som si predizbovú zostavu sám. Vzhľadom na malú šírku predizby som bol nútený voliť nehlbokú zostavu. Ďalej som sa usiloval vyhnúť kožienke, farebným plastom a čiernym, resp. poniklovaným drôtikom rozličných tvarov. Zostava sa skladá z vešiaka A, závesnej police B, police C a odkladacej plochy D, škatule na dáždniky E a plošiny F so schránkou na čistiace potreby G. Zhotovíme ju z drevotriesky alebo latovky. Jednotlivé dosky spájame kolíkmi 0 8 mm z tvrdého dreva. Aby spojenie bolo presné, je vhodné vftať otvory do obidvoch dielcov cez plechovú Šablónu, ktorú na vŕtaný
36
dielec buď priskrutkujeme, buď pevne pritiahneme zvierkami. Vešiak A tvorí zadná nosná stena 6 pripevnenými háčikmi a dve bočnice spojené hore latkami z tvrdého dreva. Latky vytvárajú odkladaciu plochu na klobúky a čiapky. Nosnú stenu s bočnicami spojíme kolíkmi tak, že bočnice vzadu presadíme o 20 mm. Do týchto kútov vložíme závesy, ktoré zaručia dostatočne pevné pripevnenie vešiaka na stenu. Na držiak závesu 1 vyrezaného z plechu hrubého 1,5 mm privarime 100 mm dlhý kus Jäklovho profilu štvorcového prierezu 2 s rozmermi 20 x 20 mm. V profile 2 vyvŕtame po dvoch priechodných otvoroch; nimi priskrutkujeme záves dvoma závrtkami 0 4 na zadnú stenu. Držiak závesu priskrutkujeme na bočnice. Latky s bočnicami spojíme tiež pomocou kolíkov. Háčiky zhotovíme zo závitového svorníka 3 M6. Maticu v strede zatiahneme až na doraz a prispájkujeme na misku 4. Na koniec svorníka naskrutkujeme bakelitovú guľku 5, např. z naftových kachieľ JAS. Namiesto bakelitových guliek môžeme použiť guľky z ložiska, ktoré vyžlhame. Polica B. Bočnice s hornou a dolnou doskou spojíme kolíkmi. Zadné čelo z preglejky vlepíme do osadenia a zabezpečíme skrutkami (klincami). Na čele vyvŕtame dva otvory na pripevnenie police na stenu. Výroba police C je veľmi jednoduchá; obidve vodorovné dosky s bočnicami spojíme pomocou kolíkov. Odkladaciu plochu D tvorí len horná doska, ktorú položíme na dve lišty 12x20 cm priskrutkované na pravú bočnicu police C a ľavú bočnicu škatule na dáždniky D. Aby sa doska po latách neposúvala,
pripevníme do lát po dvoch závrtkách 0 2,5 až 3 mm, ktorých hlavičku odštikneme. Do dosky potom zospodu vyvŕtame príslušné otvory. Na škatuľu na dáždniky E vyrobíme najskôr obvodový plášť z dvoch bočníc a z predného a zadného čela. Na predné čelo priskrutkujeme tri ozdobné lišty 6 z tvrdého dreva. Aby sme ich mohli znútra priskrutkovať, musíme na zadnom čele vyvŕtať oproti závrtkám otvory na skrutkovač. Do tohto plášťa vložíme voľne nádobu 7, z pozinkovaného plechu; nádobu spájkujeme cínom tak, aby v dolnej časti bola vodotěsná. Nádobu zakrýva ozdobná mreža, ktorú zvaríme z pásovej ocele 20x5 mm. Priečky spájajúce vnútorný okruh s rámom sú z kruhovej ocele 0 5 mm. Odkladaciu plochu F tvorí len pravá bočnica spojená kolíkmi s hornou doskou. Na ľavej strane je doska vysúvacia, tak isto ako pri doske D. • Schránku na čistiace potreby G zasúvame pod dosku F. Zglejíme ju z tenšej preglejky a spojenie ešte zabezpečíme malými klinčekmi. Na prednú stenu priskrutkujeme čelo z drevotriesky alebo latovky. Rukoväť vyrobíme podobne ako háčiky na vešiaku zo skrutky M6, z plechovej misky a z guľky. Celú zostavu doplníme zrkadlom. Povrchovú úpravu volíme podľa vlastného vkusu. Stenu, na ktorú zostavu pripevníme, vytapetujeme. Ja som dosky moril na hnedú mahagónovú — pololesk. Latky na vešiaku a škatuli sú v prírodnej farbe dreva, natreté transparentným lakom. Podobne je upravené aj zadné čelo poličky a škatuľa. Háčiky, miska a mreže sú biele, vnútro nádoby čierne. ING. JURAJ JANOŠKA
37
SPOUŠTĚCÍ KONZOLA Pověsit záclony nenf nikdy snadné, ale máme-li vysoké místnosti, je to i nebezpečné. Abychom tedy nemuseli my nahoru, musi jit konzola na záclony k nám, dolů. Tato myšlenka je základním principem konstrukce praktické konzoly na věšení záclon. Kolejnička 19 se skřipci pro věšeni záclon 20 je upevněna v závěsné tyči (obr. 4). Tuto závěsnou tyč, která je zavěšena na silonových vlascích, je možné zvedat a spouštět. V horni poloze ji můžeme zaklesnout do závěsných zařfzení. POSTUP PRACE Závěsné zařízeni jsou upevněna na obou koncich záclonové konzoly (obr. 5). Z ocelového plechu zhotovíme nejprve základní desky závěsných zařízení 1 a ramenka západek 5 (obr. 6). Nesmíme při tom zapomenout, že obě součásti jsou levá a pravá; proto ohyby a zapuštění pro vruty budeme dělat na každé součásti zrcadlově obrácené. Očko na zavěšení pružiny 6 uděláme tak, že si tvar očka vyřízneme lupénkovou pilkou na železo, a potom očko vyhneme o 90° (viz ohnutý tvar poz. 1 na obr. 6). Při výrobě základních desek 1 je lépe nejprve udělat všechny otvory, závity a výřezy a teprve potom ohyby. Mosaznou průchodku 2 pro silonové vlasce 10 připájíme cínem do otvoru !&15 mm. Pokud by se cín nespojil se základní deskou 1, která je ocelová, postačí k upevnění vrstva cínu, která se spojí s tělesem průchodky. Proto budeme průchodku pájet z horní i dolní strany (pohled B, obr. 5). Náběhový špalík 3 a západku 4 vyrobíme z duralu, texgumoidu nebo tvrdého dřeva. Náběhové plochy hladce opracujeme a nezapomeneme opět na zapuštění pro šrouby 7 a 8, které musíme dělat pro levé a pravé součásti zrcadlově obráceně. Tato zásada platí i pro šikmé seříznuti rohu 4/45° náběhových špaliků 3. Před celkovou montáží závěsných zařízení smontujeme nejprve západky 4 s raménky 5 (obr. 3). Na obr. 6 nejsou u západky kresleny otvory se závitem pro šrouby M3. Než je vyvrtáme, spojíme obě pozice 4 a 5 šroubem a maticí M6. Podle zapuštěných otvorů Si 3 mm v raménkách S vyvrtáme otvory 0 2,4 mm do západek 4 a vyřízneme do nich závit M3. Potom vyjmeme šroub M6 a západku s raménkem spojíme dvěma šroubky M3 se zapuštěnou hlavou (obr. 3).
38
Na připravené základní desky 1 upevníme pomocí šroubů 8 náběhové špalíky 3 a pomocí šroubů 7 západky 4 s raménky 5 (obr. 5, pohled B). Do oček <S1,2 mm v základni desce 1 i v raménku 5 zavěsime pružiny 6. Tah pružin volíme raději menši, abychom nemuseli přemáhat velký odpor. Délka pružin by měla být asi 50 mm a průměr 8 mm. Pokud se nám nepodaří vhodné pružiny najít ve svých zásobách, navineme si je sami z drátu *&0,8 mm pomocí dvou špaliků dřeva a kousku tažené oceli Sfc6 mm. Hotová závěsná zařízení upevníme pomoci čtyř vrutů >&4x15 k bočním čelům 13 záclonových konzol (obr. 1) tak, že mezi základní desky 1 a boční čela konzoly 13 vložíme distanční podložky 9 (viz det. na obr. 5). Základní desku 1 při upevňováni opřeme o přednf desku konzoly 12. Mezi horní deskou konzoly 11 a základnf deskou závěsných zařfzení 1 ponecháme mezeru asi 10 až 15 mm (podle výšky konzoly). Touto mezerou budou procházet lanka 10. Poslední dva otvory M4 v základnf desce 1 slouží k připevnění přední desky konzoly 12 na závěsné zařfzení (zapuštěnými šrouby zepředu). Záclonovou konzolu si buď zhotovíme sami, nebo použijeme koupené; důležité však je, aby přední čelo konzoly bylo alespoň 100 mm vysoké, aby nebylo zdola vidět skřipce. Konzola musí být
Rozpiska materiálu
I
upevněna do zdi d ů k l a d n ě , abyc h o m ji t a h e m lanek nestrhli. Z á v ě s n á t y č . Nejprve v y r o b í m e čepy 14 a nosiče Čepů 1 5 . Do
ZÁVĚSNÁ TYČ SPUŠTĚNÁ
39
POHLED B
OHNUTÝ TVAR
40
nosičů čepů vypilujeme okénka, která by měla být široká 6 mm a dlouhá asi 14 mm. Okénka však vypilujeme až po ohnutí nosiče podle tvaru čepu 14, protože při opačném postupu by se při ohýbání plech nežádoucně zdeformoval. Obě součásti potom k sobě po celé délce spájíme cínem nebo mosazí. Okénka v nosičích čepů slouží k uvázání lanka 10 za čep 14 (det. na obr. 4). Úhelníky 16 a 17 i kolejničku 19 uřízneme o 8 až 10 mm kratší, než je vzdálenost mezi krajními rovinami západek 4. Úhelníky 16 a 17 můžeme buď koupit hotové, nebo je ohneme z duralového plechu 1 mm tlustého. V tom případě je budeme muset nastavit do potřebné délky přeplátováním. Přední úhelník 17 musí být nižší, aby bylo usnadněno připínání záclon do skřipců. Abychom mohli sestavit závěsnou tyč, svítáme společně oba úhelníky s příchytkami 18; rozteč příchytek by měla být asi 200 mm. Na obou koncích svrtáme zároveň i nosiče čepů 15. Všechny části pak spojíme buď nýty nebo šrouby M3 s maticemi (pohled A na obr. 4). Ještě před spojením je vhodné
uvázat předem na čepy 14 silonová lanka 10 a do příchytek 18 navléknout kolejničku 19 s nasunutými běžci se skřipci 20. Na koncích kolejničku rozehneme, aby běžce v krajních polohách nevyjížděly. Hotovou závěsnou tyč pověsíme pomocí lanek 10 do závěsných zařízení upevněných v konzole. Předem však musíme zkontrolovat, zda jsou všechny hrany, přes které lanka povedeme, dobře vyhlazené, aby se silonová lanka neprodřela. Volné konce lanek 10 provlékneme zespodu průchodkami 2 v závěsných zařízeních. Lanko od pravého závěsného zařízení vedeme po celé délce konzoly k levému závěsnému zařízení (obr. 5). Obě lanka pak vedeme po horní části levé základní desky 1 a mezerou mezi distančními podložkami 9 dolů (det. obr. 5). Délku lanek upravíme tak, aby při úplném zvednutí a zavěšení tyče se záclonou byly konce lanek u podlahy (obr. 5). Skobku pro zavěšeni konců lanek při spuštěné tyči umístíme asi 2 m od země. Pak ve spuštěné poloze (máme-li místnost asi 3 m vysokou) bude závěsná tyč asi 1 m nad zemí, takže můžeme záclony věšet vsedě. Na konce lanek
uvážeme kroužky, raději těžfší, aby svou hmotností napínaly lanka.
ČINNOST ZAŘÍZENI 1. Při tahu lanek 10 nabíhají do obou závěsných zařízení čepy 14 a odtlačí západky 4 (obr. 2). 2. Čepy prochází mezi náběhovými špalíky a západkami. Jakmile čepy projdou kolem ozubů západek vzhůru, tah pružin vrátí západky do původní polohy. 3. Čepy závěsné tyče dosednou do ozubů západek a záclona je zavěšena. 4. Chceme-li závěsnou tyč spustit dolů, zatáhneme opět za lanka. Závěsná tyč nejprve stoupá vzhůru a její čepy odtlačí západky. Když čepy projdou mezi horními hranami náběhových špalíků a západek, tah pružin opět vrátí západky do původní polohy. 5. Jakmile uslyšíme klapnutí západek, pouštíme lanka vzhůru. Závěsná tyč klesá a klouže svými závěsnými čepy po horních šikmých plochách západek a pak až do spuštěné polohy. Konce lanek upevníme na skoby a tím je tyč zajištěna. Konstrukci Z. BURKONĚ popsal JOSEF ŠŤASTNÝ
OBRÁZKY ZA SKLEM
Pěkná fotografie je vhodným doplňkem moderního interiéru. Máme-li však takových pěkných fotografií víc, rádi bychom je častěji měnili; to však u běžného zavěšování mezi dvěma skly není tak jednoduché. Přidáme-li však nahoru distanční lištu, která zajistí odstup skel od stěny, můžeme vložit dvě fotografie po obou stranách kartonu a fotografie můžeme tedy měnit pouhým obrácením. Další výhodou je, že distanční lišta fixuje silonovou šňůrku (dostaneme ji v prodejnách s rybářskými potřebami) v patřičných místech. Nemáme-li zabroušené sklo, chráníme silonovou šňůrku v místech, kde přichází do styku s hranou skla, kousky bužírky. Fotografie můžeme zavěsit buď na háček (jak ukazuje fotografie), nebo — jako ve výstavních síních — na lištu upevněnou na zdi u stropu; v tom případě s úspěchem použijeme rybářskou udici. ANTONÍN PAVEL 1 — karton; 2 — fotografie; 3 — sklo; 4 — silonová šňůrka; 5 — bužirka; 6 — distanční lišta; 7 — rybářská udice; 8 — lišta upevnená do zdi
41
auto moto
Většina automobilek nedbá, že olověný akumulátor je choulostivý chemický systém, jehož životnost a pohotovost závisi na pravidelném ošetřování a dobíjení — v autě není namontován žádný přístroj, který by stav akumulátoru sledoval. Není proto divu, že na tento důležitý díl zapomínají i daleko méně informovaní uživatelé a jezdí a jezdí, až se jim jednoho dne nepodaří spustit motor. Udržováni elektrolytu, čištění a dobíjeni akumulátoru má být součástí běžné údržby vozu. Je ovšem otázka, kdy dobíjet? Tuto informaci může poskytnout hustoměr anebo voltmetr. Sledování hustoměrem je nepohodlné a manipulace s kyselinou nebezpečná. Pak tedy nezbývá, než sledovat napětf. Ukazatelem stavu akumulátoru je napětí; jenomže to jsou vcelku drobné výkyvy při velkých rozdílech jeho stavu. Je-li 12 V akumulátor plně nabitý, může mít v klidu napětí v rozmezí 12,6 V až 13,2 V (dáno konstrukci a odchylkami ve výrobě), zpola vybitý má napěti v rozmezí 11,75 V až 12 V) zcela vybitý (1,72 V až 1,75 V na článek) má napětí v rozmezí 10,3 až 10,5 V. Za provozu ve voze při reléovém regulátoru může být na akumulátoru napětí až 14,5 V, když je za běhu motoru akumulátor dobíjen (viz tabulku 1). V tab. 1 se objevují hodnoty celkového napětí od 14,5 V až po 10,3 V. Proto je účelné zamontovat do vozu voltmetr v takové úpravě, aby neměřil v rozsahu, který nás nezajímá z hlediska situace na akumulátoru, tj. od nuly do 10 V, ale zato aby na celou stupnici bylo roztaženo to důležité pásmo 10 až 15 V. Tím se usnadní čtení desetin voltu (viz obr. 4).
Toto roztažení umožňuje kompenzační zapojení podle obr. 1. Je to v podstatě Wheatstonův můstek. Dvě ramena můstku tvoři dělič (R2 *- R3) a R4. Mezi konci tohoto děliče je zapojeno proměnné napětí sítě vozu, jež kolísá mezi 10 až 15 V. Dělič má poměr odporů zhruba 1 :3 (11 k Q : 30 k f i ) . Dvě ramena dolní větve můstku jsou tvořena odpory R5 a R6, opět děličem 1 :3. Tento dělič je však napájen stálým referenčním napětím 9,5 V, které je stabilizované Zenerovou diodou D l . Odpor R1 nemá funkci v můstku, je také vůči ostatním odporům velmi malý. Je však zapojen v sérii se Zenerovou diodou a omezuje proud jí protékající na vhodných zhruba 10 mA. Měřidlo pak měří proud, tekoucí úhlopříčkou můstku (mezi středy obou děličů) při jeho nerovnováze. Rovnováhu můstku, tj. nulovou výchylku měřidla, nastavíme (o tom dál) při napětí 10 V. Měřidla (mikroampérmetry) se prodávají běžně s citlivostí na plnou výchylku 100 u.A nebo 200 nA. Pro oba případy uvádíme proto v rozpisce součástek hodnoty odporů pro větve můstku (hodnoty v závorce platí pro měřidlo 200 u.A).
Použijí se vrstvové odpory s tolerancí 5 %. Vzhledem k nevyhnutelným tolerancím se musí při cejchování upravit vyvážení můstku. To se provede pomocí kombinace odporů R2 a R3. Proto jsou v rozpisce označeny křížkem a musí se zkusmo vybírat z více kusů s výrobní tolerancí 10 nebo 20%. Použít místo toho k nastavení rozsahu stupnice pohodlněji proměnného odporu — trimru — se v měřicím přístroji vůbec nedoporučuje, o to spíš už ne v automobilu, kde stabilnost nastavení trimru je ohrožena otřesy, prachem, agresivním prostředím a kolísáním teploty. Vše se vyzkouší nejprve na desce s pájecími očky (experimentální „vrabci hnízdo") a už vyzkoušené součásti se pak definitivně zapájejí na desku s plošným spojem podle obr. 2. Kdo nemá možnost zhotovit si plošný spoj na cuprextitové desce, může za pomoci dutých nýtků, popřípadě nýtovacích pájecích oček a zapojovacího drátu provést zapojení stejně vzhledné. Ocejchování se provede pomocí improvizovaného zdroje proměnného napětí (obr. 3). Čtyři ploché baterie spojené do série dají celkem
Tabulka 1. Napěti a měrná hmotnost elektrolytu při různém nabiti akumulátoru Napětí na článcích [V]
Označení pole na stupnici
Stav nabití Nabíjený za provozu
Úplně nabitý na 100% Vybitý na 50%
3)
Vybitý na 70 %
4)
Zcela vybitý
5)
Napětí celkové [V]
Měrná hmotnosi [g/cm ! ]
zelené
1)
2,3 až 2,4
13,9 až 14,5
zelené
2)
2,3 až 2,35
13,9 až 14,1
2,1
až 2,2
12,6 až 13,2
1,28
1,95 až 2,0
11,75 až 12,0
1,23
1,9
11,4 až 11,65
1,2
10,3 až 10,5
1,14
modré červené pod červené
až 1,94
1,72 až 1,75
1,285
Hodnoty v tabulce platí pro teplotu okolí 20 °C až 25 °C 1. původní reléový regulátor 2. elektronický regulátor 3. v případě zimního provozu co nejdříve nabít 4. v případě letního provozu co nejdříve nabit 5. okamžitě nabít >?
PRO LEPŠI STARTOVANÍ LADY. K tomuto návodu z USS č. 31 nám došly připomínky, že popsaným propojením se neodlehčí kontakty ve spínací skřínce od proudu startéru. Nejjednodušším řešením je návrh Ing. R. Mlčáka: Při poruše kontaktů stáhnout červený vodič z kontaktu 50 spínací skříňky a nasunout jej na jeden z kontaktu 16, jež jsou pod proudem pouze v okamžiku startování. Kontakty 16 jsou mezi sebou spoieny trvale jsou bohatě dimenzovány a není na nich nic zapojeno. Úprava je tedy zdarma a rychlá. Toto zapojení pracuje funkčně úplně shodně jako původní profesionální zapojení. Nezamezuje ovšem spouštění startéru při běhu motoru. íak sedá překlenout doba, než se podaří sehnat novou část s kontakty. Red. _ -. . .. .. . ^ •. . .
42
Obr. 2. Rozloženi součástek na desce s plošnými spoji (vlevo) Obr. 3. Cejchováni voltmetru (nahoře)
Obr. 1. Zapojeni voltmetru
18 V. Přes dvě baterie se zapojí drátový potenciometr Pí ( h o d n o t a kolem 100 SI), takže z jeho běžce lze odebírat napětí 9 až 18 V. K t o m u t o zdroji se připojí vyráběný voltmetr a dílenský voltmetr ( A v o met), který si musíme vypůjčit od přítele; pomoc lze nalézt i u radioamatérů Svazarmu. Porovnáváním údajů o b o u měřidel se vyhledá správná kombinace odporů R2 + R3 tak, aby se „usadil" symetricky rozsah měřidla. Pak již můžeme nakreslit novou stupnici. Na předloze dva až pětkrát zvětšené rovnoměrně rozdelfme oblast od 11 do 14,5 V po 0,1 V ( o b r . 4 ) . Dílky pak popíšeme v h o d n o u velikostí liter t y p u Transotype nebo Propisot. Fotografováním na tvrdě pracující materiál a zvětšením zase na tvrdě pracující papír získáme stupnici, kterou před nalepením do měřidla můžeme učinit ještě přehlednější tím, že červenou barvou označíme oblast 11,4 až 1 2 V, modrou barvou oblast 1 2,6 až 1 3,2 V a zelenou barvou oblast 13,9 až 14,5 V (pro původní reléový regulátor) nebo oblast 13,9 až 14,1 V (pro elektronický regulátor). Hotový voltmetr zamontujeme do vozidla tak, aby byl v zorném poli řidiče. Připojíme ho na kterýkoli bod palubní sítě, který bude pod napětím při poloze klíčku ve spínací skříňce „ZAPALOVÁNI". Na závěr několik informací, které by měl o akumulátoru znát každý motorista: 1. Při teplotě >• 20 C až 25 C má plně nabitý akumulátor kapacitu 100 %, při teplotě - 1 0 °C má týž plně nabitý akumulátor kapacitu pouze 50 % a při teplotě - 5 0 °C týž akumulátor úplně zamrzá a zcela ztrácí k a p a c i t u ! Vybitý akumulátor (1,72 V až 1,75 V na článek; celkově 10,3 V až 10,5 V) úplně zamrzá a ztrácí kapacitu při -5 ° C ! S t ě m i to fakty musí motorista v zimě počítat a akumulátor pravidelně podle údaje voltmetru dobíjet. J e n tak bude mít snadný start! 2. Akumulátor nabíjíme max. 1/10 Ah kapacity (např. 45 Ah nabíjíme proudem 4.5 A ) , v dobře
Obr. 4. Stupnice voltmetru (3 x zvětšená) větrané místnosti, neboť uvolňovaný plyn (vodík) je výbušný! Doporučené hodnoty nabíjení pro různé akumulátory jsou v tab. 2. 3. Kyselina sírová pro náplň nového akumulátoru musí mít měrnou hmotnost 1,285 g/cm 3 při ^ 2 5 C. 4. V případě, že během nabíjení teplota elektrolytu překročí +40 °C, je třeba nabíjení ihned přerušit a opět začít s nabíjením, až teplota elektrolytu klesne na + 25 °C.
1) 2) 3) 4)
5. Akumulátorová baterie je nabitá (tab. 2) když: a) měrná hmotnost elektrolytu každého článku dosáhne 1,28 g / c m 3 při teplotě + 2 0 °C, až 25 °C a po dobu 2 až 3 hodin dalšího nabíjení se nemění; b) napěti každého článku, měřeno při zapojeném nabíječi, dosáhne 2,6 V až 2,7 V, t. j . 15,6 V až 16,2 V celá baterie a po dobu 2 až 3 hodin se nemění;
Jmenovitá kapacita při 20 h vybíjení na 1,75 V/článek, tj. na 10,5 V celkově Proud při 20 h vybíjení na 10,5.V (1,75 V/Článek) Proud při prvém nabíjení (nového akumulátoru) po dobu 50 h Proud po dpbu 13 h nabíjení
43
c) u všech článků, na kladných i záporných elektrodách je vidět čilé tvoření plynů (akumulátor „vaří"). 6. Neprovozované akumulátory (u odstavených vozidel) se mají jednou za měsíc dobíjet po dobu 2 až 3 hodin normálním nabíjecím proudem — (tab. 2). Každý třetí měsíc se doporučuje vybít akumulátor normálním vybíjecím proudem až na 1,75 V pro článek, tj. 10,5 V pro 12 V akumulátor a poté znovu nabít podle tab. 2. 7. Pravidelně kontrolujeme hladinu elektrolytu akumulátoru: a) v teplých dnech (podle ujetých km) častěji, např. jednou za týden, b) ve středně teplých dnech po dvou až čtyřech týdnech (opět podle najetých km), c) v chladném počasí (teploty kolem 0) postačí po jednom až dvou měsících; totéž platí za mrazu. Odpařenou destilovanou vodu doplňujeme na předepsanou hladinu (vždy tak, aby desky akumulátoru byly spolehlivě pod hladinou, re-
spektive hladina byla 3 až 5 mm nad separátory). Za mrazu doplňujeme destilovanou vodu vždy ihned po jízdě, nebo ještě lépe během jízdy, kdy elektrolyt je dobíjením prohřátý a voda se může s kyselinou dobře promísit. Nikdy nedoléváme vodu na odstaveném vozidle, neboť nepromísená voda by mohla zamrznout a poškodit akumulátor! 8. Nový (kvalitní) akumulátor má malý vnitřní odpor. Je-li plně nabitý/ pak při startování (kdy musí dodat pro startér velmi značný proud) dojde k běžnému poklesu napětí nejvýše asi o 3 V. Se stářím akumulátoru (případně při jeho různých poruchách, např. drolení desek, sulfatizace desek, složení elektrolytu apod.) jeho vnitřní odpor stoupá (stačí závada i jen u jediného článku) a pokles napětí v palubní síti se zvětšuje. Pokles napětí pod 10 V signalizuje závadu akumulátoru (většinou je málo nabitý, sulfatizaci desek a jiné závady), kterou musíme bezodkladně řešit (ve většině přípa-
dů řádně nabít akumulátor). To je třeba si uvědomit především v zimě, kdy je nutné za mrazů kolem -10 °C neustále „hlídat" vybíjení akumulátoru způsobené opakovanými starty. Konstrukci ZDEŇKA ŠOUPALA upravil ZDENĚK ŠKODA Použité součástky
J
80
*) První hodnoty odporů platí pro mikroampérmetr 100 (jA hodnoty v závorce platí pro mikroampármetr 200 pA ") Nastavování viz text
PRAKTICKÁ PLNIČKA OLEJOV Výmena alebo doplnenie mazacieho oleja v prevodovke, rozvodovke alebo v skrinke riadenia je pri väčšine moderných osobných automobilov, např. typu Lada, Fiat 125 a pod., prakticky nemožná bez použitia špeciálneho zariadenia — plničky olejov. Pretože na našom trhu zatiaľ plničku olejov nedostať, musia majitelia týchto automobilov, ktorí by si inak tento druh údržby robili sami, využívať služby servisov. Plnička olejov je však užitočná aj pre majiteľov starších automobilov, prípadne ostatných typov (Š 100, Š 105 a pod,). Na výrobu plničky som použil staršie vyradené olejové čerpadlo z motora automobilu M 21 (Volga), ktoré som zabudoval do plechovej nádoby s objemom 1,1 I. Dno nádoby jé skosené tak, že sa olej vyčerpá prakticky bez zvyšku. Na otáčanie olejového čerpadla som použil kľučku z okenného mechanizmu automobilu M 21. Vzhľadom na to, že takmer celé zariadenie je zhotovené z vyradeného materiálu, sú náklady na jeho výrobu minimálne. Na výrobu plničky možno použiť aj akýkoľvek iný typ zubového olejového čerpadla, to isté platí o kľučke na otáčanie. Rozmery zariadenia v takomto prípade treba upraviť. Plničku olejov používam v malej autodielni asi 1 rok a veľmi sa mi osvedčila. Prečerpanie 1 I prevodového oleja trvá asi 20 sekúnd; práca s plničkou je ľahká a čistá.
44
POSTUP PRACE Z plechu hrubého 1,5 mm vystrihneme základňu 1, dve bočnice 2 a veko 3. Na bočniciach 2 zastřihneme rohy pod uhlom 45 a urobíme naznačený ohyb v dĺžke 200 mm. Na základni 1 vyvŕtame otvory 0 8 a 0 12 mm, zastřihneme rohy pod uhlom 4 5 ' a urobíme naznačené ohyby. Na ohnutú základňu 1 teraz privaríme bočnice 2. Zo zubového čerpadla 4 odmontujeme nasávací kôš a prírubu s výtlačnou rúrou 5 a teleso čerpadla vsadíme do zvarenej nádoby. Výtlačnú rúru odrežeme asi 60 mm za prírubou. Teraz priložíme z vonkajšej strany nádoby tesnenie 6, nasadíme prírubu s výtlačnou rúrou 5 a dvoma maticami M8 pevne zoskrutkujeme tak, aby vznikol tesný spoj. Vo veku 3 vyrežeme otvor na uzáver a otvor 0 14 mm na priechod
Rozpis materiálu
hriadeľa zubového čerpadla. Zhotovíme obvodové tesnenie 7 a veko pripevnime ôsmimi samoreznými skrutkami 03 na nádobu. Otvory na pripevnenie veka na nádobu je vhodné vŕtať spolu. ' Kľučku na otáčanie 8 prevŕtame vrtákom 0 12, zboku vyvŕtame otvor 0 3, kľučku nasadíme na hriadeľ zubového čerpadla a zabezpečíme čapom. Na výtlačnú rúru 5 navlečieme hadičku 9 (najlepšie z PVC, olejovzdornú a benzínovzdornú) s vnútorným 0 12 a s dĺžkou asi 600 mm, ktorú zakončíme koncovkou 10, zhotovenou z kovovej rúrky. Na zatvorenie nádoby použijeme bežný typ uzáveru 1 1 . Pri použití plničky olejov treba zachovať smer otáčania zubového čerpadla, v tomto opísanom prípade proti smeru otáčania hodinových ručičiek. PAVEL JOCH
PLÁŠŤ NÁDOBY
45
PRÍDAVNÁ ZÁSUVKA DO TRABANTA A u t o m o b i l značky Trabant má p o d z a d n ý m i sedadlami z n a č n ý priestor, ktorý je t r v a l o takmer nevyužitý. Ide o priestor, ktorý nemá
p o t r e b n ú výšku na uloženie bežne prevážaných b a t o ž í n ; m o ž n o h o však v ý h o d n e využiť na umiestenie zásuvky na náradie.
Zásuvku z h o t o v í m e z o d p a d o v ý c h k ú s k o v l a t o v k y a zo 4 až 6 mm hrubej preglejky. Čelá zásuvky — predné i zadné — a d n o vyrežeme z preglejky. Horné hrany o b i d v o c h čiel ešte vystužíme l i š t o u . Všetky tri preglejkové časti zbijeme m a l ý m i k l i n č e k m i a spoje p r e l a m i n u j e m e p o m o c o u živice Epoxy 1 2 0 0 a p r u hov plátna. B o č n i c e z latovky prilepíme na d n o a čelá l e p i d l o m Dispercol a spojenie ešte zabezpečíme n i e k o ľ k ý m i závrtkami. A b y náradie v z á s u v k e n e h r k o t a l o , v y č a l ú n i m e celý v n ú t o r n ý priestor 2 mm h r u b ý m m o l i t a n o m a k o ž i e n k o u . Rovnako upravíme aj predné čelo z vonkajšej strany; pri t e j t o práci d b á m e na t o , aby viditeľná strana bola p o t i a h n u t á čo najlepšie. M o l i t a n i kožienku lepíme A l k a p r é n o m , natierame ním však drevo a kožienku, a nie m o l i t a n . Na čalúnenie môžeme použiť aj zvyšky J e k o r u , Kovralu a p o d . Predné čelo na b o k o c h presahuje, aby zakrylo a oprelo sa o o b i d v a stĺpiky zadného sedadla.
ČELNÁ STENA ZÁSUVKY
Na pevné p r i c h y t e n i e zásuvky použijeme časti g u m o v ý c h r e m i e n kov na zväzovanie lyží. Z g u m o v é h o remienka p o u ž i j e m e asi p o l o v i c u , a to t ú , na ktorej sú háčiky na zakvačenie. Takto skrátený pásik priskrutkujeme p o m o c o u príchytiek v n ú t o r n é h o držiaka dverí Trabanta (katalógové číslo Mototechny 435742320) do polovice výšky predného čela na mieste, kde je priskrutkované latovková bočnica zásuvky. Háčiky remienkov zakvačíme za stĺpiky sedadla. Pri vkladaní zásuvky, alebo ak ju chceme celú vybrať, musíme sedadlá mierne posunúť dopredu; pri bežnom používaní, keď stačí zásuvku len povytiahnuť, sedadlá neprekážajú. Zadná časť zásuvky sa môže zdať nízka; nesmieme však zabudnúť na to, že sa sedadlo zaťažením vysedí. JAN JIROUS
46
stroje a nástroje
Konštrukcia je určená ako prídavné zariadenie k okružnej píle; zariadenie je výrobne nenáročné a ľahko zhotoviteľné, takže sa vyplatí zhotoviť aj na jednorazové použitie. Zariadenie sa dá ľahko prepraviť na prívese za osobným automobilom a možno ho namontovať na akýkoľvek podstavec okružnej píly. Zariadenie najvýhodnejšie umiestime v starej stodole, aby sme ho mohli kedykoľvek použiť. Na kratší čas ho môžeme postaviť aj vonku, kde je možnosť pripojiť motor 3 kW na sieť. Zariadenie sa skladá z vozíka, koľajníc a z rúrkovej konštrukcie pod koľajnice. Pílou s 0 60 cm možno spraco-
vať klady dofCTÍ 30 cm dlhé 5 m a tenšie kladV dlhé až 6 m. Montáž zariadenia trvá jednému pracovníkovi asi 8 hodín. POSTUP PRÁCE V o z i k 1. Na zhotovenie stola 1.6 použijeme rovnú dosku 2,5 cm zo smrekového dreva. Vnútornú hranu zrežeme pod uhlom 45° (obr. 1 ) . Z tvrdej preglejky narežeme štyri časti hornej dosky stola 1.5, ktoré na koncoch priskrutkujeme k stolu 1.6 skrutkami M8 so zapustenou hlavou. Vnútornú hranu kontrolujeme natiahnutým drôtom. Na sústruhu zhotovíme (alebo si dáme zhotoviť) hriadele 1.1. Nare-
Rozpis materiálu
zeme potrebné uholníky 1.2 a 1.3. V uholníkoch 1.2 vyvŕtame otvor o niečo menší, než je osadenie hriadeľa 1.1 a presný rozmer otvoru na točné uloženie dokončíme výstružníkom. Do uholníkov 1.3 vložíme obidva uholníky 1.2 (pozri det. A na obr. 3 ) , stiahneme zvierkami a len vnútorný uholník 1.2 privaríme. Vložíme hriadeľ 1.1, do ktorého vopred vyvŕtame otvor na závlačku 0 4 mm. Rátame s vôľou vo vedení asi 0,5 mm. Ak potrebujeme vôľu zväčšiť, použijeme závlačky s menším priemerom. Na druhý koniec hriadeľa nasunieme druhý uholník 1.2, ktorý k uholníkom 1.3 priskrutkujeme. Potom vložíme kladky vedenia 1.4 (môžeme použiť aj kužeľové ložiská z auta), ktoré zabezpečíme závlačkami. Na hornej ploche stola poznačíme uholníkom rozstup osí hriadeľov. Hlavy skrutiek zapustíme stredovým vrtákom a diery dokončíme vrtákom 0 11 mm. Zostavy hriadeľov priskrutkujeme na stôl. Do zákrytu ich vyrovnáme natiahnutým drôtom.
47
Obr. 1. Rez stolom
Koľajnice 2 zhotovíme z profilu U 2.1 a z profilov T 2.2 (obr. 2). Vyberieme rovné, prípadne ich vyrovnáme. Prípadný rozdiel výšky vyrovnáme plechovými podložkami s potrebnou hrúbkou, ktoré vložíme medzi uholník a podval pred privarením podvalov 2.3. Na podvaly medzi koľajnice nasunieme ešte pred zvarením upravené spony 6.5 (det. C na obr. 3), ktoré slúžia na pripojenie podvalov na nosnú konštrukciu. Na miestach spojenia koľajníc vyvŕtame potrebné otvory na priskutkovanie príložiek 2.4 a 2.5 (det. B na obr. 3). Stojančeky 3 vyrobíme z uhol-
48
níkov a profilov U, ktoré ohneme z 2 mm hrubého plechu. Ich výroba je zrejmá z obr. 1 a obr. 3. Na koniec pása privaríme skobu 3.4, ktorej jeden zahnutý koniec odpilujeme. Stojančeky zamedzujú otáčanie kmeňa na stole. Umiestime ich na potrebný rozstup a pripevníme ich skrutkou M12 s podložkou a krídlovou maticou. Koncové dorazy 4 zhotovíme podľa obr. 3. Zabraňujú pozdĺžnemu pohybu kmeňa po stole. Narazíme ich hrotmi do koncov kmeňov a ich základne potom pritiahneme k stolu stolárskymi zvierkami. Bočné dorazy 5 vyrobíme rov-
nako ako stojančeky z profilov ohnutých z 2 mm hrubého plechu (obr. 3). Slúžia na nastavenie hrúbky orezávaných dosák. Aby práca bola jednoduchšia, môžeme si na podvaloch sekáčom vyznačiť hrúbky. Dorazy priskrutkujeme posuvne na ľavú stranu prvej časti koľajníc na podvaly. Podpernú konštrukciu 6 vyrobíme z rúrok 0 48 mm (obr. 2) ktoré odrežeme na potrebné dĺžky. Do koncov rúrok, ktoré budú na zemi, narazíme drevené zátkv. Ešte si pripravíme podložku pod hriadeľ píly z dosák z tvrdej preglejky. Zlepíme ich k sebe na vyžadova-
nú hrúbku a vyvŕtame v nich otvory podľa ložísk hriadeľa píly, prípadne podľa podstavca píly. Na stôl okružnej píly položíme konce koľajníc, ktoré na opačných stranách a uprostred postupne podoprieme rúrkami 6.1 a 6.2, používanými na stavebné lešenie, ktoré spojíme do tvaru písmena H sponami (obr. 3). Aby sa rúrky pri zaťažení nezarezávali do zeme, pribijeme do drevených zátok dosky. Obidva diely koľajníc spojíme príložkami so skrutkami a koľajnice na stôl pripevníme skrutkami alebo stolárskymi zvierkami. Na pripevnenie koľajníc na podvaly použijeme upravene spony. Pomocou drôtu natiahnutého pozdĺž vedúcej koľajnice U (bližšia k píle) vyrovnáme koľajnicu približne rovnobežne s kotúčom píly a na výšku. Nastavovanie sa dá ľahko urobiť pomocou spôn. Povolíme skrutku, kladivom posunieme sponu na vyžadované miesto a skrutku opäť pritiahneme.Nastavenie urobíme vždy zhodne na obidvoch stranách podpier a vodováhou kontrolujeme polohu koľajníc. Hriadeľ okružnej píly demontujeme, podložíme doskami z tvrdej preglejky do potrebnej výšky a dlhšími skrutkami ho dôkladne pritiahneme. Vedúce koľajnice musíme vyrovnať do bokov s presnosťou takmer na milimeter a na výšku s maximálnou diferenciou 5 mm zhodne pri obidvoch koľajniciach.
Obr. 2. Koľajnice a podperné konštrukcia
Ak máme koľajnice vyrovnané, zabezpečíme podpery pozdĺžne rúrkami 6.3 spojením nôh podpier navzájom a každú stranu dráhy rúrkou 6.4 uhlopriečne. Konce dráhy a stôl zaťažíme polenami. Absolútnu súbežnosť vozíka s pílou skontrolujeme pokusným rezom. Vozik 1 nasadíme na koľajnice, dosku pripevníme stojančekmi 3 a odrežeme latu. Vozík vrátime do východiskovej polohy a sledujeme, či rez prebieha tesne vedľa kotúča píly, či píla nezarezáva. Nesúbeh opravíme už narazením hriadeľa po jeho uvoľnení. Ak remene ťahajú hriadeľ na bok, uvoľníme ich. Dôležité je tiež vyrovnať stôl vozíka. Tým, že je zhotovený z dosky, na ktorej sú priskrutkované preglejkové dosky, možno nastaviť horné plochy stola kolmo na pílu. Na stôl postavíme uholník kolmo na pílu. Ak nezviera horná plocha vozíka s pílou pravý uhol, upravíme ho. Zarazením dreveného klina medzi dosku a preglejku zo strany od píly plochu, resp. hranu stola vozíka zdvihneme, pritiahnutím skrutiek spájajúcich dosku s preglejkou hranu znižujeme. Asi po 50 cm takto prekontrolujeme vodorovnosť celého stola. Skôr ako začneme rezať, venujeme pozornosť aj pile. Aj nová píla môže
49
Obr. 3. Vozik, Stojanček a dorazy mať nesúmerne urobený rozvod zubov, dokonca aj zuby na jednej strane dlhšie, takže potom zařezává do boku. Ešte pred brúsením zubov pilníkom musíme pílu zarovnať. Spustíme ju v obrátenom zmysle otáčania, po zuboch, a priložením ťažšieho brúsneho karborundového kotúča pílu mierne zasústružíme. Poznačíme tak zuby, ktoré sú dlhšie a potrebujú viac ubrať. Na rezanie mäkkého a surového dreva je vhodná píla s veľkými výrezmi po obvode, tzv. Hanibalka, ktorá lepšie
50
vyhadzuje piliny. Rozvod zubov Pálenie a veľký odpor v reze upravíme asi na dvojnásobok hrúb- zapríčiňuje aj tupá píla. Iba nepatrné ky listu, t. j. pri píle 0 60 cm asi na zadymenie, ktoré sa prejaví pri 6 mm. každom reze na určitých miestach, Pálenie pri rezaní tvrdého dreva je môžeme zanedbať. Pri rezaní tlačíspôsobené nepresnosťou vedenia me plynule kmeň alebo vozík, vozíka alebo pílou. Trením sa kotúč nezastavujeme, lebo v malých otáčzahrieva, teplom sa rozťahuje kach má píla určité výchylky do a pokrúti sa. V prípade, že píla začne bokov a zuby zanechávajú na plointenzívne páliť, čo sa prejaví dy- che rezu ryhu. Pri plnom zábere mom, ihneď zastavíme motor a hľa- v tvrdom dreve treba na tlačenie dáme príčinu. Keby sme pílu včas kmeňa pomocníka. Aj pri dorezánezastavili, zničili by sme kotúč, vaní ťažkého hranola treba hranol ktorý by sa trvalo deformoval. pridržať, aby nenarazil na podvaly.
Spôsob pripevnenia skobami je spoľahlivý a pri dostatočne pritiahnutých skrutkách držiakov sa neprejavili nijaké nedostatky. Pri práci dbáme na bezpečnosť. Neponáhľame sa, dbáme na to, aby okolo linky bol voľný priestor a nepribližujeme sa k píle ani remeniciam, ak sú v pohybe I Prácu odložíme, ak je terén okolo linky klzký.
ak je hmla alebo prší, keď je zhoršená viditeľnosť. Opísané zariadenie — ak ho porovnávame s konštrukciou, uverejnenou v zborníku USS č. 6/1 973, kde píla s motorom jazdí po koľajnici a klada leží — je oveľa dlhšie a nemožno ho teda inštalovať v diel ni. Minulá konštrukcia má však viacero nevýhod. Zariadenie treba
zhotoviť celé aj s hriadeľmi a základňou na motor. Pozdĺžne rezanie s hriadeľom nad kladou neumožňuje pohodlnú manipuláciu pri prichytení a odmeriavaní, neumožňuje použiť pílové kotúče s menšími priemermi, čo je nevyhnutné pri rozrezávaní fošní na dosky/ pri rezaní lát a pod. LADISLAV KNOTEK
SROVNÁVAČKA S PROTAHOVAČKOU M V minulém sborníku jsme popsali výrobu kombinované srovnávačky s protahovačkou, u níž byla základem přídavná Srovnávačka, kterou lze koupit jako přídavné zařízení k hospodářské okružní pile HOP 70. Protože cena této přídavné srovnávačky je poměrně značná — 1280,— Kčs — a daleko převyšuje ostatní náklady, uveřejňujeme pro ty kutily, kteří mají možnost si ji sami zhotovit, výrobní podklady. Pro mechanický posuv při protahování jsme v minulém sborníku použili přídavného motoru. Protože však mnoho kutilů má elektrickou ruční vrtačku Combi, uveřejňujeme i úpravu převodovky, která je nutná v případě, že chceme převodovku pohánět vrtačkou.
strany v šířce 208 mm do hloubky 8 mm. Potom rám vyrovnáme na stůl vyvrtávačky a protočíme oba otvory S 52H7 přesně souose. Nakonec celý rám prorýsujeme a vyvrtáme zbývající otvory kromě čtyř otvorů
pro závity M8 určené pro uchycení do hlavního rámu stroje. Tyto otvory vrtáme až při montáži. Přední a zadni stůl 2 a 3 zhotovíme z plechu 5 mm tlustého. Opracujeme obvod a úkos 30 ,
Rozpiska materiálu
SROVNÁVAČKA VLASTNI VÝROBY Než se rozhodneme pro toto řešení, musíme dobře uvážit, zda takovou práci zvládneme, protože jde o dost- obtížnou a náročnou konstrukci (obr. 7), k jejíž výrobě potřebujeme několik obráběcích strojů. Výroba dílů Rám 1. Jednotlivé díly 1.1 až 1.5 postupně opracujeme s přídavkem na další obrábění po svaření, díly ustavíme a rám svaříme (obr. 8). Svařenec z horní plochy přefrézu jeme na výšku 79 mm včetně osazení 1 mm a osazení ze spodní
51
S2
53
POHLED C
Obr. 9. Srovnávačka — detaily plochy vyrovnáme a přebrousíme na tloušťku 4 mm. Otvory 5< 16/90° vyvrtáme podle rámu 1; dále vyvrtáme ještě dva otvory Si 6,4 mm. Liitu 4 ofrézujeme podle výkresu na obr. 9 včetně osazení 1 mm a zahloubení o poloměru R 45. Čtyři otvory pro závity M6 vrtáme podle stolů 2 a 3. Hřídel 5 soustružíme celý načis-
54
Obr. 10. Úprava převodovky pro náhon vrtačkou
55
to ve hrotech, vyfrézujeme drážku 6P9 a vyvrtáme otvor 0 6H7. Hoblovaci válec 6 vysoustružíme načisto (obr. 9), prorýsujeme a vyvrtáme tři otvory 0 14 mm přesně po 1 20 . Potom válec upneme na trn a v dělicím aparátu frézky vyvrtáme otvory pro M1 2, otvory 0 12,2 a 0 20. Při této práci musíme dát pozor, abychom dodrželi správnou polohu otvorů — 30 od otvorů • <714! Válec necháme upnutý a řežeme třikrát drážku šíře 3 mm přesně po 120 . Šířku drážky lícujeme s vůlí 0,1 mm podle hoblovacích nožů 8. Dále frézujeme lamač třísek R8 a R4. Z čela vyfrézujeme drážku šíře 6,2 mm pro unášecí kolík pootočenou o 30 proti nožovým drážkám. Nakonec vyvrtáme otvor a vyřežeme závit M8 včetně zahloubení 0 9 a vyřežeme závity 12 * M12. Po dohotovení hoblovacího válce by bylo nejlépe jej dynamicky vyvážit na vyvažovacím stroji. Celý stroj bude mít potom mnohem klidnější chod. Nemáme-li tuto možnost, je vhodné válec vyvážit alespoň staticky ve hrotech. Šroub 7 vysoustružíme celý hotově a do hlavy šroubu vyřízneme dvě drážky šíře 3 mm. Víčko 9 soustružíme podle výkresu na obr. 8, narýsujeme a vyvrtáme tři otvory ží 6,4/90 a spilujeme plošku na 36 mm od osy. Řemenici 10 soustružíme celou hotově. Drážku pro klínový řemen dokončíme ve hrotech na soustružnickém trnu, obrážíme nebo propilujeme drážku 6F9. Podložku 11 soustružíme celou hotově. Montáž Jednotlivé díly dohotovíme a upravíme. Na hřídel 5 nalisujeme
ložiska 19 a oboje nasadíme do rámu 1. Otvory 0 52H7 uzavřeme vičky 9 a jejich čela upravíme tak, aby víčka po dotažení nekřížila vnější kroužek ložiska proti vnitřnímu, ale aby byla zajištěna minimální axiální vůle hřídele. Potom hřídel z rámu vyjmeme a dolní ložisko stáhneme. Do hřídele narazíme kolík 17 a nasadíme hoblovaci válec 6. Válec 6 na hřídeli pojistíme zavrtáním šroubu 20. Znovu celé demontujeme, nasadíme do rámu, nalisujeme spodní ložisko, ložisko naplníme mazacím tukem a zavíčkujeme. Dále přišroubujeme oba stoly 2 a 3 a lištu 4. Namontujeme hoblovaci nože 8 a ustavíme je přesně do roviny zadního stolu a šrouby 7 dotáhneme speciálním klíčem. Nakonec nasadíme řemenici 10, pojistíme ji perem 18, nasadíme podložku 11 a vše zajistíme šroubem 13. Před spuštěním stroje překontrolujeme lehký chod válce a při práci stroje kontrolujeme, zda se ložiska příliš nezahřívají. ÚPRAVA PŘEVODOVKY Jestliže jsme se rozhodli použít pro náhon šnekové převodovky ruční elektrickou vrtačku (Combi EV 108 D/C, výrobce n. p. Narex), musíme některé díly univerzální šnekové převodovky (jejíž výroba byla popsána ve sborníku USS č. 33, str. 57) upravit. Prostudujeme proto pečlivé výkresy i návod k výrobě šnekové převodovky a porovnáme je se sestavovacím výkresem (obr. 10). Hlavní rozdíly jsou: 1. V uchycení převodové skříně; skříň je zavěšena na horní ploše, nikoli položena. 2. Celková délka šneku je kratší. 3. Pro upnutí vrtačky musíme zhotovit objímku — t u b u s a unášeč.
Výroba odlišných dilú Nohy 1 upravíme z úhelníku L 80 * 50 x 6, vypiiujeme rádius R 23 a privaríme ke skříni. Další opracování je stejné jako u původního návodu. Objimku 2 vyrobíme z trubky 0 55 mm. Trubku přetočíme na 0 54, ustavíme s předem připravenými návarky 3 a svaříme. Po svaření přetočíme otvor na 0 45/H8 a na 0 46,1 do hloubky 28 mm. Nakonec objimku rozřízneme čtyřikrát pilkou šíře 1,6 mm, do návarků vyvrtáme otvor 0 6,4 mm a vyřežeme závit M6. Šnek 4 celý pečlivě vysoustružíme ve hrotech podle výkresu na obr. 1 0 ; závit M30 vyřežeme nožem. Zářez šířky 4,3 mm vyfrézujeme nebo vypiiujeme Podložky 5 a 6 vysoustružíme hotově. U n a i e č 7 zhotovíme podle obr. 10. Upevnění unašeče musíme upravit podle elektrické vrtačky, kterou máme k dispozici. Na výkrese je upevnění pro vrtačky, které Narex vyrábí v posledních několika letech. Jestliže máme vrtačku s kuželovým koncem, musíme unašeč přizpůsobit. Plošky na tloušťku 4 mm je třeba zhotovit souměrně. Montáž Postupujeme podle návodu na univerzální šnekovou převodovku. Po smontování vyzkoušíme nasunuti elektrické vrtačky, kterou po správném usazení zajistíme šrouby 8 na skříň převodovky. Na rozdíl od původní šnekové převodovky není nutné v tomto případě použít gumové těsnění Gufero, neboť převodová skříň je oddělená od prašného prostředí. JIŘÍ TŮMA A JIŘÍ ŠRÁMEK
M ALÄ STO L0VÁ FRÉZO V AČ K A Mám vŕtačku Combi,- aby som ešte viac rozšíril jej použitie, skonštruoval som si k nej malú stolovú frézovačku. Na frézovačke môžem hobľovať (zarovnávať) prírezy do maximálnej šírky 55 mm alebo vyrezávať okružnou pílou # 120 mm (s výkyvným puzdrom) rozličné šírky drážok s maximálnou prerezávkou 45 mm. Celková zostava frézovačky tak v úprave na hobľovanie, ako aj v úprave na rezanie je na obr. 1. ČINNOSŤ FRÉZOVAČKY Frézovačku upneme pomocou strmeňa na pracovný stôl, do objímky náboja 6 nasadíme ručnú elektrickú vŕtačku Combi (výrobca Ná-
56
řadí, n. pv Česká Lípa), z ktorej vopred snímeme univerzálne skľučovadlo. Ak chceme hobľovať, nasadíme na hriadeľ frézky 14 hobľovaciu hlavu 28 s upnutými nožmi 29 a pritiahneme maticou 42. Veľkosť úberu obrábaného materiálu nastaRozpis materiálu
vime pomocou vodiaceho uholníka 12. Pri rezani okružnou pílou s výkyvným puzdrom nasadíme na hriadeľ 14 upínacie puzdro 20 s guľovou panvou 2 1 . Na puzdro potom nasadíme pílový kotúč •' 120 mm s upraveným stredovým
57
58
59
Obr. 4
otvorom ( 0 16 mm). Naň nasadíme dolnú a hornú šikmú podložku 23, 22, vzájomne ich pootočíme a zabezpečíme skrutkou 49. Nasadíme ostatné dištančné krúžky a celok pritiahneme maticou 19. Potom pootáčaním hriadeľa zisťujeme bočný výkyv (hádzanie) kotúča. Po vyskúšaní a overení rozličných šírok vyrábaných drážok si na podložke 23 vyznačíme rysky Pri rezaní bez výkyvu nepoužívame šikmé podložky, ale vhodnou skladbou dištančných podložiek 24, 25 nastavíme pílový kotúč podľa potreby nahrubo do rozličných polôh od pracovného stola 8. Presnú výšku potom nastavíme otáčaním maticou 1 1 , ktorú po nastavení dotiahneme skrutkou 33. Na obyčajné rezanie bez výkyvu môžeme okružnú kotúčovú pílu upnúť aj priamo na hriadeľ 14 pomocou dištančných podložiek podložkami 17 a 18. V tomto prípade nemusíme stredový otvor pílového kotúča upravovať; ponecháme 0 13 mm. Pred začatím práce (najmä s malými dielcami) si nastavíme pridŕžacie pero 30 tak, aby nepatrne brzdilo obrábaný materiál, a tak ho pritláčalo k vodiacemu uholníku 12. Pri spätnom náraze (zaseknutie nástroja) zadrží pero obrábaný materiál, a zabráni tak zraneniu. VÝROBA DIELCOV Platňu 1, strmeň 2, vodidlo 3 a obidve rebrá 4, 5 vyfrézujeme a ohneme podľa obr. 2, usadíme na vopred vysústružený náboj 6 a postupne celé zvaríme. Nakoniec ešte privaríme návarok 7. Urobíme obidva zárezy šírky 1 a 2 mm a celý zvarenec dohotovíme. Na doske pracovného stola 8 si ustálíme v polohe vodiace puzdro 9 s obidvoma rebrami 10. V puzdre 9 máme otvor z< 40 iba hrubovaný. Aj zápich šírky 8,1 mm si vopred vyhrubíme na *í 47. Po zvarení celé ustálíme do polohy na lícnej platni sústruhu , vyrovnáme, upneme a pretáčame *í 40 na čisto, íl 32 v doske stola 8 a potom opatrne dokončíme zápich šírky 8,1 na 0 56. Ak nemáme možnosť urobiť túto náročnú operáciu na sústruhu po zvarení, vyrobíme vodiace puzdro 9 z dvoch častí a do obidvoch rebier 10 vyrežeme zárezy šírky 8,1 mm. Medzi obidve časti puzdra 9 vložíme maticu 1 1 a vystfedíme pomocným tŕňom tak, aby súčiastky boli súosové. Potom opatrne zvaríme a vyberieme pomocný tŕň a maticu. Vodiaci uholník 12 narysujeme a vyrežeme vnútorný a vonkajší tvar (obr. 3) a na strojovej ohýbačke ohneme obidve strany naraz tak, aby boli v jednej rovine a zvierali presne
60
pravý uhol. Až potom odvŕtame a vypilujeme drážky. Hriadeľ 14 sústružíme celý na hrotoch alebo radšej lícované priemery obrúsime, aby boli súosové. Upínacie puzdro 20 sústružime starostlivo; /'• 15,8 a R 30 sústružíme na sústružnírkom tŕní. Priemer 60 musí lícovat s ' 60 na quľovej par, vi 2 1 . Sklon šikmých podložiek 22, 23 musí byť zhodný (obr. 4), preto je najlepšie šikmé plochy pri obidvoch kusoch prebrúsiť naraz na rovinnej brúske na sklopnom stole.
Hobľovaciu hlavu 28 sústružíme súosovo. Drážky vyrezávame najlepšie v deliacom prístroji, ich šírku volíme presne podľa hrúbky nožov s minimálnou vôľou. Pri vkladaní nožov do hlavy musíme dbať na to, aby vyčnievali obidva rovnako. Nož'í 29 rnusime po ofrézovant zakalit' a naostriť. Pretožw je výroba nožov náročná, je vhodne použi! staré nože zo strojovej hobľovačky, ktoré sú už mnohým ostrením také zúžené, že ich bolo treba vyradiť. Na dižku 55 mm ich najlepšie skrátime na brúske-ostričke brúsnym rezacím
kotúčom s gumovým spájadlom. Pridŕžacie pero 30 vyrobíme z kvalitného pružného mäkkého dreva, do ktorého v smere jeho rokov vyrežeme zárezy, a tým vytvoríme pružné listy. Na rezanie s výkyvným puzdrom treba okružnú pílu upraviť. Normalizovaný <euňc\ kotúč (Tin otvoi 13 mm. Preto ho opatrne pii malých otáčkach strojovej stojanovej vŕtačky prevŕtame na 0 1 6 mm. F. S.
J. S.
JEDNODUCHÁ LÁM ÁČKA OBKLADAČIEK V minulých zborníkoch USS (č. 11/1974 a č. 16/1975) boli uverejnené návody na výrobu rezačiek na obkladačky. Akokoľvek boli konštrukčne a funkčne na výške, ich výroba sa väčšine domácich majstov, ktorí jednorazovo potrebujú obložiť len niekoľko štvorcových metrov vo svojom byte alebo na chate, nevyplatila. Vyrobil som si preto za niekoľko korún zariadenie, s ktorým som po krátkom zácviku odrezal aj centimetrové pásiky z normálnych obkladačiek. Pri obkladaní veľmi členitej kúpeľne (plocha asi 14 m 2 ) boli celkové straty menšie než 0,5 %
Lámačka ( o b r . 2) je takisto výrobne veľmi jednoduchá. Dva uholníky 5 (50 x 50 x 5 mm) zoskrutkujeme štyrmi skrutkami 6 (M8) a zabezpečíme maticami 8 tak, aby medzera medzi uholníkmi d sa rovnala hrúbke obkladačky -2 mm Túto medzeru vymedzíme podložkami 7. Volíme takú dĺžku uholníkov, aby sa vzdialenosť medzi podložkami L rovnala šírke obkladačky ' 2 0 mm. Hotovú lámačku pripevníme do zveráka.
POSTUP PRI LAMAMI Obkladačku položíme do prípravku na rezanie a podľa kovového uholníka ju na vyznačenom mieste narežeme. Režeme normálnym víVÝROBA PRÍPRAVKU Lámačka sa skladá z dvoch častí: diovým nožom na rezanie skla z prípravku na rezanie a z vlastnej (možno ho kúpiť v železiarstve za 10 Kčs), nôž však príliš netlačíme, lámačky. aby sme obkladačku nerozdrvili. Pri Prípravok na rezanie (obr. 1) narezávaní musíme brať do úvahy tvorí podkladová doska 3 z tvrdého vzdialenosť tvrdokovového kolieska dreva hrubá asi 30 mm. Pozdĺž od okraja noža. Pred každým rezajednej strany pripevníme lištu 2, ním ponoríme nôž do benzínu alebo ktorej hrúbka by mala byť približne iného organického rozpúšťadla. Po rovnaká, ako je hrúbka rezaných narezaní obkladačky prejdeme ryhu obkladačiek. Rez vedieme pozdĺž prstom namočeným v tmavšej práškovej alebo tekutej, ľahko umýkovového uholníka 4. vateľnej farbe, aby línia rezu bola lepšie viditeľná. Pri rezaní navlhčených obkladačiek musíme byť veľmi opatrní, pretože sú krehkejšie ako suché obkladačky. Takto narezanú obkladačku vložíme medzi uholníky tak, aby miesto budúceho lomu bolo na hrane uholníka (narezaná glazúra je podľa hrúbky obkladačky 1 až 2 mm nad úrovňou uholníka). Línia rezu musí byť pri lámaní celkom rovnobežná so zálomovou hranou. Obkladačku Dritom pevne držíme medzi lištou 9 a palcami. Potom postupne pomaly zvyšujeme silu pôsobiacu na obkladačku a usilujeme sa zároObr. 1. Prípravok na rezanie veň obkladačku prelomiť a akoby 1 — obkladačka; 2 — lišta; 3 — natiahnuť, aby výsledná sila pôsopodložná doska; 4 — kovový uholbila šikmo nahor. nik
Lišta 9 by mala byt z tvrdého dreva, aby dobre prenášala silu na celú plochu obkladačkv. Prierez lišty
Obr. 2. Lámačka 5 — uholnik; 6 — skrutka; 7 — podložka; 8 — matica; 9 — lišta
61
má byť asi 25x40 a jej dĺžka asi prepadnelámačkou; aby sa pádom o 30 mm väčšia, ako je dĺžka na zem nerozbil, treba podľa konobkladačky. Ak nerežeme obkladač- štrukcie zveráka podložiť štrbinu lišku na dva rovnaké diely, držíme tou alebo iným vhodným predmetom. Prípadne väčšie nerovnosti v rukách vždy dlhšiu časť. Odlomený koniec obkladačky lomu (vzniknuté najmä nedokona-
lým nařezáním) vyrovnáme opatrným odštipovaním nadbytočného materiálu štípacími kliešťami. Na dokonalé vyrovnanie lomu použijeme plochý pilník. Dr. VÁCLAV SKODA
POZOR NA TRAVNÍ SEKAČKY V loňském roce se objevilo v odborných časopisech několik návodů na zhotovení rotačních žacích strojků pro úpravu trávních ploch v okolí obytných domů a chat. Jelikož se Státní zkušebna zemědělských, potravinářských a lesnických strojů (SZZPLS) zabývá posuzováním téměř všech výrobků tohoto typu, které přicházejí na náš trh, považují autoři za nutné informovat zájemce o některých otázkách bezpečnosti práce. U většiny konstrukcí je totiž tato problematika bud zcela opomenuta, nebo zjevně nedořešena. Vzniká pak vážné nebezpečí úrazu pří práci se strojky kutilsky zhotovenými bez znalosti bezpečnostních konstrukčních zásad. O tom, že jde o nebezpečí zcela reálné, svědčí i zprávy o dvou smrtelných úrazech, které proběhly v loňském tisku. Konstrukční nedostatky z hlediska bezpečné práce jsou většinou dvojího druhu. Za prvé to jsou nedostatky, které působí mechanické ohrožení, a to zejména neúplným nebo nevhodným zakrytováním rotujících částí, za druhé nedostatky působící ohrožení elektrickým proudem, a to hlavně nevhodným provedením elektrické instalace a přívodního vodiče. Pokud jsou opomenuta obě hlediska, představuje žací strojek vážné ohrožení zdraví i života nejen uživatele, ale i jeho okolí. Tuto skutečnost si plně uvědomují tovární výrobci, ale zcela ji opomíjejí výrobci svépomocní. Domácká výroba žacích strojků měla odůvodnění v době nedostatku těchto výrobků na našem trhu. V současné době sa však situace na trhu zlepšila, neboť byla zahájena výroba rotačních žacích strojků Re 750, jejichž výrobcem je DIU, n. p., Jevíčko. Strojky jsou prodávány za přijatelnou cenu a splňují hlavní požadavky bezpečnosti práce. Byly podrobeny zkouškám ve Státní zkušebně a po drobných úpravách schváleny k uvádění do oběhu. Podle názoru autorů, pracovníků Státní zkušebny č. 206, je nejvhodnější cestou k získání kvalitního strojku jeho zakoupení v maloobchodě. Tento typ výrobku není zařízením vhodným k domácké výrobě, neboť jen velmi málo kutilů může získat vhodný materiál a součástky k výrobě funkčně spolehlivého a bezpečně pracujícího strojku. Pokud sa přes tuto informaci čtenáři nevzdají úmyslu zhotovit si žací rotační strojek sami, je zapotřebí, aby respektovali stejné zásady, jako tovární výrobci. Při zkouškách v SZZPLS je na žací strojky nahlíženo jako na zemědělský stroj a pro jejich posuzování z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je uplatňována ČSN 47 0002. Tato státní norma stanovuje požadavky na ochranu proti mechanickému ohrožení (úrazům), a to v článcích 87 a 88. Základním požadavkem je řešení všech nebezpečných míst na stroji tak, aby byla mimo dosah pracovníka, a to i v případech jeho mimořádných situací. Těmito situacemi je míněno např. uklouznutí nebo pád. Uvedený požadavek má být řešen přednostně nepodmíněnou zábranou. Tím je myšleno takové provedení, kdy se při chybném nebo mimovolném chování obsluhy stroj zastaví, popřípadě jej nelze uvést do chodu. U některých továrních výrobků je tom,uto požadavku
62
vyhověno tím, že obsluha musí při práci rukou přidržovat rukojeť vypínače. Při změně polohy ruky pružina vychýlí rukojeť vypínače do polohy vypnuto a strojek se automaticky zastaví. Tak je zabráněno úrazům například při výměně nože nebo čištění prostoru jeho krytu, výměně koše apod. Během práce musí být nebezpečné části konstrukce zakryty. Ochranná zařízení musí být provedena tak, aby plně kryla nebezpečná místa, aniž se nadměrně zvýší rozměry a hmotnost stroje. Je samozřejmé, že ochranné kryty nesmějí překážet vlastní práci. Důležitý je zejména kryt rotujícího nože, který chrání obsluhu a zejména okolí před odletujícími kameny, hroudami, event. jinými předměty, které se na zatravněné ploše mohou vyskytnout. Kryt musí být dostatečně pevný a jeho výška nad zemí musí být volena tak, aby nedocházelo k odletování pevných částic. Zásadně musí být níže, než rotující nůž. Kryt musí zakrývat nože shora úplně a po obvodu zcela, vyjma otvoru pro výpad posekané trávy. Velmi důležité je, aby posekaná tráva byla zachycována do koše, který představuje ochranu před odletujícími kameny. Pokud není užito koše, je nutné, aby byl odhazový otvor chráněn pevnou zarážkou (hradítkem), která brání odlétání kamenů a usměrňuje ukládání posekané trávy na řádky. Tovární provedení krytů také zabraňuje úrazům nohou. Kryt je totiž v zadní části prodloužen tak, aby i při najetí strojku na nohu obsluhy, např. při couvání, nemohly být rotujícím nožem zasaženy prsty. Není tedy možno zhotovovat kryty kruhové, ale takové, které jsou alespoň v zadní části prodlouženy. Z hlediska průmyslového designu bývají kryty symetrické a mají prodloužení i v přední části. Při vhodné konstrukci je přední část provedena tak, že umožňuje snadnější nájezd na terénní nerovnosti. Kryty bývají většinou zhotoveny z plechových výlisků, ale {vyskytuje se i provedení z materiálů laminovaných. Pouze výrobky určené pro profesionální využití mívají kryt zhotoven jako odlitek. Ve stručném výčtu hlavních zásad nesmí být opomenuto upozornění na nevhodnost užívat nožů z kalených a tím křehkých materiálů. Při nárazu na kámen může u takových nožů dojít k přelomení a úrazu obsluhy ostrou ulomenou částí nože. Podle informace zahraničního výrobce k takovémuto případu došlo a mělo za následek smrt obsluhy po přetnutí krční tepny. Proto tovární výrobci volí pro nože zejména materiály houževnaté, a to i za cenu častějšího ostření. Při dodržení výše uvedených konstrukčních zásad, je velmi důležité dodržování bezpečnostních zásad i při práci. Zejména je nutno, aby upravovaný pozemek byl předem zbaven hrud a kamenů. Se strojkem by zásadně neměly pracovat děti a v okolí sekačky při práci by se neměly zdržovat žádné další osoby. K pohonu rotačních žacích strojků jsou užívány dvoudobé a čtyřdobé spalovací motory nebo u domáckých výrobků většinou elektromotory. Užití spalovacích
motorů většinou nepřináší zvláštní problémy z hlediska bezpečnosti práce. V těchto případech je důležité
zejména zakrytování pohyblivých částí. Při užití elektromotoru je nutné si uvědomit, že žací strojek je
elektrospotřebič, pro který platí zvláštní konstrukční předpisy čs. státních norem. Tyto předpisy stanovují požadavky na konstrukci elektrických spotřebičů, které mohou být zdrojem nebezpečí pro uživatele bez elektrotechnické kvalifikace. Elektrický žací strojek musí vyhovovat požadavkům elektrotechnických předpisů ČSN, zejména požadavkům ČSN 361060 (elektromechanické spotřebiče pro domácnost) a ČSN souvisejícím. Základním požadavkem ČSN 361060 je, že spotřebiče musí být navrženy a provedeny tak, aby při obvyklém užívání pracovaly spolehlivě a neohrožovaly uživatele ani okolí, a to ani při neopatrném zacházení, jaké může při obvyklém provozu nastat. Proto je nutné brát při konstrukci těchto strojků v úvahu následující skutečnosti. Strojek s elektromotorem je určen pro práci ve venkovním prostředí, což je z hlediska míry nebezpečí úrazu elektrickým proudem prostředí nebezpečné. Se strojkem mohou pracovat lidé bez elektrotechnické kvalifikace, u kterých se nedá předpokládat, že si míru nebezpečí uvědomují. Nesmí se opomenout ani nebezpečí vznikající použitím pohyblivého přívodního vodiče, který při práci se strojkem leží na zemi bez jakékoliv ochrany proti mechanickému poškození. S tímto vodičem je navíc obsluha v neustálém styku při jeho přemisťování na sečeném pozemku. Tento vodič je prokazatelně vystaven nebezpečí mechanického poškozeni jednak od ostrých předmětů na pozemku, jednak od předmětů v okolí. Není také vyloučeno poškození přímo žacím ústrojím.
v SZZPLS. Řešení těchto problémů není jednoduché ani pro profesionální výrobce tuzemské i zahraniční. Někteří výrobci od výroby těchto žacích strojků dokonce upustili, protože nebyli schopni zajistit, aby finální výrobek splňoval všechny požadavky na bezpečný provoz. Specifický problém představuje přívodní vodič Ten je vzhledem ke způsobu použití a pracovním podmínkám v připadě poškození izolační vrstvy velmi nebezpečnou částí, od které hrozí úraz elektrickým proudem. To, že k poškození vodiče dochází, bylo při zkouškách několikráte prokázáno, přesto, že se strojky pracovala kvalifikovaná osoba. Vyřešení ochrany pohyblivého přívodního vodiče je problém, na nějž nepanuje dosud jednotný názor. Podle náhledu většiny odborníků zabývajících se bezpečností při práci s elektrickým zařízením, je v daném případě nejvhodnější ochranou použití proudového chrániče s vybavovacfm proudem do 30 mA. Proudový chránič je zařazen na začátku přívodu a musí v dostatečně krátké době odpojit vadnou část od zdrojů elektrického proudu, a to dříve, než poruchový proud dosáhne hodnoty 30 mA. Dále musí pohyblivý přívod obsahovat ochranný vodič spojený s ochrannou soustavou, který zůstane u strojku nepřipojen. Tímto způsobem je nebezpečí úrazu elektrickým proudem vyloučeno nebo aslespoň sníženo na nejmenší možnou míru. Vzhledem k tomu, že použití těchto chráničů není v ČSSR doposud normalizováno, se tyto chrániče u nás nevyrábějí a jsou dostupné pouze od zahraničních výrobců.
Těmito skutečnostmi jsou charakterizovány pracovní podmínky elektrického žacího strojku. Porovnáním pracovních podmínek s požadavky ČSN vyplyne, že vlastní žací strojek, pokud je chráněn proti vzniku nebezpečného dotykového napětí na neživých částech nulováním, může být bezpečně používán jenom při napájení z oddělovacího transformátoru. Tento transformátor vylučuje vznik nebezpečného potenciálu proti zemi. Toto řešení však přináší řadu technických problémů a nevylučuje používání strojku bez transformátoru. Dalším možným řešením je použití bezpečného napětí, v daném případě napětí do 24 V. Toto napětí je získáváno z ochranného bezpečnostního transformátoru. I toto řešení je však technicky neuspokojivé, protože při zachování požadovaného výkonu má elektromotor podstatně větší rozměry a hmotnost. Rovněž tak přívodní vodič by musel být dimenzován na proud přibližně 10-krát větší než při použití síťového napětí. Manipulace s takovým vodičem by pak byla značně obtížná. Nejvhodnějším řešením je provedení elektrického žacího strojku jako spotřebiče třídy II. To znamená, že všechny živé části a části, na kterých se může vyskytnout nebezpečné dotykové napětí při poruše, musí mít dvojitou nebo zesílenou izolaci. Spotřebič musí mít trvanlivý, souvislý kryt z izolantu zakrývající všechny kovové částí. Výjimkou mohou být pouze malé části jako například šrouby, nýty apod., které jsou odděleny od živých částí alespoň zesílenou izolací. Dalším možným provedením spotřebiče třídy II je použití souvislého kovového krytu, který je po celém vnitřním povrchu vyložen dvojitou izolací. Zhotoveni elektrického spotřebiče třídy II v amatérských podmínkách, bez patřičné odborné kvalifikace a s omezenými materiálovými možnostmi je značně obtížné, ne-li zcela nemožné. Navíc zde při amatérské výrobě zůstávají nevyřešeny otázky volby vhodného elektrického pohonu, jeho jištěni proti přetíženi a nadměrnému oteplení, provedení pohyblivého přívodního vodiče a jeho ochrana. Tyto problémy nejsou uváděny náhodou, ale proto, že vyplynuly z praxe autorů při posuzování strojků
Při zhotovování pohyblivého přívodu je rovněž důležitá volba vhodného druhu šňůrového vodiče, jeho délka a průřez. Aby vodič byl alespoň částečně odolný vůči mechanickému namáhaní, je nutné použít šňůry HSS, jejíž délka nemá překročit 50 m a jejíž průřez je nutné stanovit podle proudového zatížení. Před započetím každého sečení je nutné překontrolovat stav pláště vodiče, zda není poškozen, a při sečení je nutné vodič udržovat mimo dosah žacího ústrojí. Důležitá je i otázka výběru vhodného elektrického pohonu. Elektromotor musí splňovat nejen požadavky na výkon a otáčky, ale musí rovněž odolávat vlivům venkovního prostředí. To lze řešit buď použitím elektromotoru s krytím IP 44, jehož vinutí je impregnováno, nebo vhodným krytem. Kryt však musí být proveden tak, aby nesnižoval účinnost povrchového chlazení elektromotoru. V opačném případě bude elektromotor tepelně přetěžován, což by mělo nepřízni vý vliv na jeho životnost. Pro žací strojky nelze vůbec doporučit třífázové elektromotory, protože u nich se nebezpečí úrazu elektrickým proudem ještě zvyšuje. Při poškození izolace pohyblivého přivodu obsahujícího tři krajní (fázové) vodiče, které mají proti zemi napětí 220 V a mezi sebou napěti 380 V, je totiž pravděpodobnost nebezpečného dotyku daleko větší než u jednofázového provedení. Při volbě elektromotorů je také důležité posoudit, zda motor nemůže být zdrojem rušení rozhlasového a televizního příjmu. To se týka především jednofázových komutátorových motorů. Pokud rušivé napětí překračuje povolenou hranici, je nutné u spotřebiče provést odrušení podle ČSN 34 2800. Závěrem je nutné upozornit na to, že v článku byly uvedeny pouze hlavní požadavky na žací strojky kladené. Jeho cílem bylo naznačit širokému okruhu šikovných lidí, aby v případě, že nemají dostatečné odborné znalosti a možnosti získat vhodné materiály, orientovali své úsili jiným směrem a od domáci výroby elektrického žaciho strojku upustili. ING. VOJTĚCH PETRIK, PAVEL TVRDÍK, Statni zkušebna zemědělských, potravinářských a lesnických strojů
63
ČESKOSLOVENSKÝ
AŽ DO BYTU
SLOVNÍČEK
za nezvýšenou cenu 14 Kčs/čtvrti. Vám bude sbornik ,,Udělej-Urob si sám' zasflat EXPEDICE USS.
brousek — osla břitové zařízení — nožové zariadenie ďoleni
••- nrtrvBiie
trepka frézovačka hraditko -- zarážka jehláček —jemný pilníček krouhání — krájanie kuželka — kolok matovaný — matněný náprava — os naštlpnout — naštiepiť návarek — návarok odštiknout — odštipnúť pohrabáč — kutáč pojíždět — posúvať sa, popochádzať postranice — bočnice protahovačka — hrúbkovačka příčí — prova rozteč — rozstup rýsov,áček — pripináčik skřipec — štipec Srovnávačka — zrovnávačka stranice — postranica svařenec — zvarenec svrtat — zvŕtať ustavit — ustálit do polohy, nastaviť úchytka — příchytka vklížit — vglejiť zaklesnutí — zakvačenie zakrytovat — okrytovať
Na stejné adrese si můžete objednat na dobirku plánky a knihy, které jsou v tisku a budou Vám zaslány i h n e d po v y d á n i : — plánek Malotraktor Oleiko (cena 40 Kčs) — plánek Přídavné zařízeni I k traktoru (valník, iaci stroj atd.) (cena 30 Kčs) — plánek Přídavné zařízeni II k traktoru (sněhový pluh atd.) (cena 29 Kčs) — knihu Urob si sám doma a v chate (cena 60 Kčs) K o k a m ž i t é m u d o d á n i na dobirku Vám nablzime
— knihu Urob si sám — domácnost, záhrada, darčeky, fotokino (cena 57, — Kčs) — knihu Urob si sám — auto, sport, camping (cena 6 0 , — Kčs) — plánek Univerzálni dřevoobrábdci stroj (rozšířená vydání, cena 50, — Kčs) — plánek Malý univerzálni kovoobrábací stroj (cena 2 9 , — Kčs) EXPEDICE USS 116 06 Praha 1, Železná 8 tel. 26 89 61
KNIŽNICA UROB SI SÁM —VEDÚCA REDAKTORKA ING. GRÉTA IZAKOVIČOVA UROB — UDĚLEJ SI SÄM ZVÄZOK 34 MDT 689:69 + 7.073 ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3 v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba Praha 1, Celetná 25 v máji 1980 ako svoju 7371. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 35 07 97. Expedícia subskribentom: Železná 8, 116 06 Praha 1, tel. 26 89 61 Zodpovedný redaktor Milan Hulej Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Technická redaktorka Zora Šinková Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 64 obrázkov; 1 1,24 AH, 1 1,46 VH (g) Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1980 1. vydanie Náklad 147 000 výtlačkov 302
63 — 0 8 0 — 8 0
05
Kčs 1 4 , —
510/21; 825
UNIVERZÁLNÍ PŘÍVĚS Tento přívěs lze používat jednak jako otevřený valník s jednou boční sklápěnou stranicí, jednak jako valník uzavřený víkem, kde lze náklady přepravovat uvnitř korby i na zahrádce víka a konečně jako kempingový přívěs stanového typu. Přívěs se skládá ze dvou samostatných částí — podvozku a korby. Podvozek je dále dělen na rám, na kterém jsou zavěšena kyvná ramena s koly, odpružená dvěma motocyklovými tlumiči. Ramena jsou zavěšena pod rámem, takže bylo dosaženo větší světlosti nad terénem a blatníky nezabírají velké místo v prostoru korby, což umožňuje umístění spacího roštu na celé ploše. Korba má tři stranice pevné a čtvrtá (pravá podélná) stranice je výměnná. Dalšími konstrukčními skupinami, které je možno zařadit do příslušenství přívěsu jsou: spací rošt, konstrukce stanu, kuchyňka a stan. Spací rošt pro čtyři osoby je dřevěné laťkové konstrukce je výsuvný (plocha na spaní asi 1 90 x 200 cm) a navíc je vyklápěcí, aby bylo možno pohodlně ukládat zavazadla na.dno korby. Konstrukce stanu se skládá ze tří rozebíratelných rámů tvaru U a ze čtyř tyčí. Byly použity hliníkové trubky 0 1 8 mm o tloušťce stěny 1 mm. Kuchyňka
byla zkonstruována jako skřínka s odklápěcím víkem a přední stěnou. Uvnitř skříňky je dřez a dvouhořákový vařič na propan-butan a ještě zbude místo na potřebné kuchyňské nádobí a potraviny. Dřez z umělé hmoty a vařič jsou vyjímatelné. Chceme-li použít přívěsu jako otevřeného valníku, zavěsíme do třech závěsů výměnnou stranici (čepy závěsů jsou vysouvatelné). Pro použití přívěsu jako uzavřeného valníku namontujeme místo stranice na závěsy víko. Chceme-li pripraviť přívěs pro kempování, nasuneme do korby spací rošt a upevníme dvěma šrouby. V korbě upevníme čtyřmi šrouby dva sklopené rámy. Po obvodu korby zevnitř upevníme do speciální drážky stanovou nástavbu a stan rozložíme na spací rošt, na který jsme předem sklopili rámy. Pak na spací rošt uložíme zbývající stanovou konstrukci a zavřeme víko. Na oj jednoduchým způsobem uchytíme kuchyňku a máme přívěs připraven na dovolenou. Při zastávkách o dovolené je kuchyňka připravena k použití ihned na oji. V kempech je rozložení přívěsu otázkou několika minut. Po otevření víka se vyklopí rámy se stanem, stan se k víku uchytí pomocí profilova-
ných lišt z plechu (hliník, ocel) a šroubů, takže stan je s korbou a víkem „hermeticky" uzavřen. Kuchyňka se vysune z oje a zavěsí na zadní čelo vedle vchodu do stanu. V nepříznivém počasí je možno kuchyňku postavit dovnitř na rozložené víko. Po vysunutí spacího roštu je přívěs připraven k obývání. Státní poznávací značka a potřebná světla jsou umístěna v tazvaném „osvětlovacím mostu", který je uchycen zespodu vzadu na korbě; v případě potřeby přepravit obzvláště dlouhé náklady se odmontuje korba (čtyři šrouby) a „osvětlovací most" je možno uchytit na rám podvozku. V garáži se přívěs ukládá na bok na dřevěné lyžiny, poklopení provedou dva lidé. Hlavni parametry přívěsu: délka korby 2000 mm, šířka 1550 mm, výška 450 mm, délka přívěsu s ojí 3000 mm, hmotnost přívěsu asi 200 kg, užitečné zatížení až 270 kg (podle typu tažného vozidla). ING. LADISLAV STANĚK, Pelhřimov
