Dûtství v Lond˘nû B
yly to poslední bezpeãné okamÏiky blaÏené nevinnosti v Ïivotû Roberta J., ale on ve své nevûdomosti pokládal za utrpení, kdyÏ musel zÛstávat s bratry a sestrou v blízkosti otcova domu. ProtoÏe bylo teprve ãasnû zjara, sluníãko bylo dost nízko a vysílalo hfiejivé pozdravy paprskÛ pfies okraje do‰kov˘ch stfiech. Natáhl se na hrub˘ kamenn˘ schod pfied vchodem do domu a tû‰il se z té pohody. Nahoru se jejich zanedbanou ulicí trmácela jakási Ïena. Ulice naléhavû potfiebovala opravit, podobnû jako vût‰ina domÛ, jeÏ byly postaveny jen tak narychlo, pfiestoÏe je stavûli zku‰ení fiemeslníci, vydûlávající si na Ïivobytí tím, Ïe stavûli bytelné domy pro ty ‰Èastnûj‰í, ktefií si je mohli dovolit. Loupal ko‰ík ran˘ch hrachov˘ch luskÛ a snaÏil se dávat pozor na své mlad‰í sourozence; patfiilo to k jeho povinnostem, kdyÏ maminka nebyla doma. ·estilet˘ William Steward a ãtyfiletá Mary Ann se popelili v prachu pfied domem, hráli jakési tajné hry a neustále se chichotali. Osmnáctimûsíãní Jonathan Carter leÏel na jehnûãí koÏe‰inû a spokojenû vrnûl, protoÏe mûl bfií‰ko plné ka‰e a maminka ho nechala fiádnû odfiíhnout. Sedmilet˘ Samuel Edward nûkam upláchl – prohnan˘ Sammy vÏdycky zmizel, kdyÏ mûl pomoci s nûjakou prací, a Roby ho teì zlostnû vyhlíÏel. Otevíral zelené lusky jeden za druh˘m a palcem vy‰kraboval jednotlivé hrá‰ky, jak to vidûl dûlat maminku. Nepfiestal pracovat, ani kdyÏ si v‰iml, Ïe cizí Ïena mífií pfiímo k nûmu. Kostice v ÏivÛtku jí nadzvedaly poprsí, takÏe jí obãas pfii pohybu bylo vidût prsní bradavky silnû natfiené rÛÏí na rty. ·irok˘ obliãej mûla také kfiiklavû nalíãen˘. Robymu bylo
9
teprve devût, ale malé lond˘nské dítû rozpozná ‰lapku na první pohled. „Mladej, je tohle dÛm Nathanaela Colea?“ Díval se na ni s odporem, ale nebylo to poprvé, co k nim pfii‰la dûvka a hledala jeho tátu. „Proã se ptáte?“ fiekl nevlídnû a byl rád, Ïe táta je na pochÛzce za prací, takÏe jej Ïenská nezastihne, a Ïe maminka ode‰la odevzdat v˘‰ivky, a tak si u‰etfií rozpaky. „Potfiebuje ho jeho Ïena. Poslala mû.“ „Co tím chcete fiíct, Ïe potfiebuje?“ Obratné prsty pfiestaly vylupovat hrá‰ky. Prostitutka se na nûj dívala chladnû, protoÏe jí dal chováním i tónem najevo, co si o ní myslí. „To je tvá matka?“ Pfiik˘vl. „Má hrozné porodní bolesti. Je v Egglestanov˘ch stájích poblíÏ Puddle Docku. Rad‰i honem najdi tátu a povûz mu to,“ fiekla Ïena a otoãila se k nûmu zády. Chlapec se zoufale rozhlédl kolem sebe. „Samueli, Samueli!“ zakfiiãel… Ale potvora Samuel byl kdovíkde jako obvykle, takÏe Roby vyru‰il Williama a Mary Ann ze hry. „Dej na mlad‰í pozor, Willy,“ fiekl a rozbûhl se smûrem k mûstu. Lidé, ktefií dají na povûry, tvrdí, Ïe rok 1021 po Kristu – ten rok, kdy byla Agnes Coleová poosmé tûhotná – byl zasvûcen satanovi. Poznamenalo ho lidské ne‰tûstí a pfiírodní pohromy. Pfiedchozí podzim uzavfiely tuhé mrazy fieky krun˘fiem ledu a zniãily úrodu na polích. Pr‰elo jako jiÏ léta ne a rychlé tání zpÛsobilo na TemÏi pfiíval vody, kter˘ strhl mosty a domy. Padající hvûzdy ozafiovaly vûtrnou zimní oblohu a lidé zahlédli vlasatici. V únoru se zemû nûkolikrát citelnû otfiásla a blesk urazil vrcholek kfiíÏe. Lidé si ‰eptali, Ïe Kristus a svatí pfiestali bdít nad lidstvem. ¤íkalo se, Ïe kdesi vytékala z pramene po tfii dny krev, a pocestní tvrdili, Ïe se v lesích a na odlehl˘ch místech zjevuje ìábel. Agnes fiíkala Robymu, aby si takov˘ch fieãí nev‰ímal, ale stísnûnû dodávala, aby se pokfiiÏoval, kdyÏ uvidí nebo usly‰í nûco nezvyklého. Lidé toho roku velmi Ïehrali na Boha, protoÏe neúroda zpÛsobila bídu. Nathan si nevydûlal uÏ ãtyfii mûsíce ani penny a rodinu Ïivilo matãino vy‰ívání. Jako novomanÏelé byli Nathan a Agnes bláznivû zamilovaní a velmi sebejistí ohlednû budoucnosti; on mûl v plánu
10
zbohatnout jako stavební dodavatel. Ale sluÏební postup v tesafiském cechu byl pomal˘. Zku‰ební komise provûfiovala kaÏd˘ projekt, jako by byl urãen pro samotného krále. Nathan strávil ‰est let jako tesafisk˘ uãedník a dvojnásobek jako druh˘ tesafi. Nyní uÏ mohl aspirovat na klasifikaci tesafiského mistra, která je nezbytná pro stavebního dodavatele, ale pomalost sluÏebního postupu mu vzala energii a pfiíznivá léta minula, takÏe ztratil chuÈ pou‰tût se do nûãeho nového. Stfiedem jejich Ïivota byl odjakÏiva cech, ale i ten nyní ztrácel svÛj vliv, protoÏe Nathan docházel kaÏdé ráno do cechovního domu, jenom aby se dozvûdûl, Ïe Ïádná práce není. Spolu s ostatními ne‰Èastníky hledal útûchu v nápoji, kterému fiíkali barviãka: nûkdo pfiinesl med, jin˘ trochu kofiení, a dÏbánek vína se v cechovním domû vÏdycky nûjak˘ na‰el. ManÏelky tesafiÛ fiekly Agnes, Ïe nûkter˘ z muÏÛ ãasto dojde pro lehkou Ïen‰tinu a opilí tesafii se pak na ní v‰ichni vystfiídají. Pfies v‰echny neshody se manÏelovi nebránila. Mûla pfiíli‰ ráda tûlesnou rozko‰. Její bfiicho bylo stále plné, protoÏe ji vÏdy hned znovu oplodnil, jakmile porodila. KdyÏ se blíÏil její ãas, Nathan se domovu vyh˘bal. Jejich Ïivot témûfi navlas splnil v˘straÏné pfiedpovûdi, jimiÏ ji otec ãastoval, kdyÏ se – jiÏ obtûÏkána Robertem – provdala za mladého tesafie, kter˘ pfiijel do Watfordu pomoci se stavbou stodoly pro jejich souseda. Otec vinil její vzdûlání; fiíkal, Ïe vzdûlání dûlá z Ïen pobûhlice. Otec byl vlastníkem malé farmy, kterou dostal od Ethelreda z Wessexu jako v˘platu za vojenskou sluÏbu. Byl prvním Kempem, jenÏ se stal svobodn˘m sedlákem. Walter Kemp dal své dcefii vzdûlání v nadûji, Ïe jí zajistí svatbu s bohat˘m statkáfiem. Vlastníci velk˘ch pozemkÛ mûli rádi po ruce ãlovûka, kterému mohli vûfiit a kter˘ umûl ãíst a poãítat, tak proã by to nemohla b˘t právû manÏelka? Byl roztrpãen˘, kdyÏ vidûl, Ïe se vdala pod svou úroveÀ a s outûÏkem. Nemohl ji, chudák, ani vydûdit, protoÏe kdyÏ zemfiel, jeho maliãké hospodáfiství propadlo kvÛli daÀovému nedoplatku zpût korunû. Ale otcovy ambice ovlivnily Agnesin Ïivot. V jejích vzpomínkách bylo tûch pût let, které strávila v klá‰terní ‰kole, nej‰Èastnûj‰ími léty
11
jejího Ïivota. ¤ádové sestry nosily ‰arlatové stfievíce, roucho v kombinaci bílé a fialové barvy a závoj jemn˘ jako obláãek. Nauãily ji ãíst a psát, trochu církevní latiny, stfiihnout na obleãení, ‰ít „neviditelnou“ nití a krumplování – v˘‰ivku tak elegantní, Ïe byla Ïádána i ve Francii, kde ji naz˘vali „anglická práce“. Tato „hloupÛstka“, kterou se nauãila od fiádov˘ch sester, teì její rodinu Ïivila. To ráno váhala, zda má jít odevzdat své v˘‰ivky. Porod se blíÏil a ona mûla pocit, Ïe je bachratá a ne‰ikovná, ale spíÏ uÏ byla skoro prázdná. Musela jít na trh v Billingsgate a koupit hladkou i hrubou mouku, potfiebovala tedy peníze za v˘‰ivky od v˘vozce, kter˘ bydlel v Southwarku, na druhém bfiehu fieky. S v˘‰ivkami v malém uzlíãku kráãela proto pomalu po Thames Street smûrem k London Bridge. Thames Street byla jako obvykle plná potahÛ a nakladaãÛ, ktefií pfiená‰eli zboÏí z temn˘ch skladi‰È smûrem k nábfieÏí, kde uÏ na nû ãekaly celé ‰iky lodí. Hluk na Agnes dopadal jako Ïivotodárn˘ dé‰È. Pfies v‰echny nesnáze byla Nathanaelovi vdûãná, Ïe ji odvedl z farmy ve Watfordu. Tolik milovala tohle mûsto! „Zatracenej zkurvysynu! Koukej mazat zpátky! VraÈ mi moje prachy! Naval je sem!“ jeãela vztekle Ïena na nûkoho, koho Agnes nevidûla. Klubíãka smíchu byla propletena stuhami cizojazyãn˘ch slov. Nadávky padaly jako upfiímná poÏehnání. ·la kolem otrhan˘ch otrokÛ, vlekoucích slitky Ïeleza k ãekajícím lodím. Psi ‰tûkali na ty uboÏáky, ktefií se proh˘bali pod sv˘mi obrovsk˘mi bfiemeny a perliãky potu jim jiskfiily na vyholen˘ch hlavách. Cítila ãesnekov˘ zápach jejich nemyt˘ch tûl a kovov˘ pach Ïelezn˘ch odlitkÛ. Potom pfiinesl vánek vítanûj‰í vÛni: z vozíku pouliãního prodavaãe pirohÛ. V ústech se jí sbíhaly sliny, ale v kapse mûla uÏ poslední minci a doma hladové dûti. „PiroÏky slad‰í neÏ hfiích,“ vyvolával muÏ. „Horké a chutné!“ V docích vonûla borová smola rozehfiátá sluncem a dehet lan. PfiidrÏovala si ruku na bfii‰e, protoÏe cítila, jak se v ní dítû za chÛze pohybuje, jako by plavalo v oceánu. Na rohu stála skupinka námofiníkÛ s kvûtinami za ãapkami. Námofiníci si bujnû prozpûvovali za doprovodu pí‰Èaly,
12
bubínku a harfy. Jak je míjela, v‰imla si muÏe, kter˘ se opíral o podivn˘ vÛz, pomalovan˘ znameními zvûrokruhu. Mohlo mu b˘t tak ke ãtyfiiceti a pomalu zaãínal ztrácet vlasy, jeÏ mûly záfiivû hnûdou barvu stejnû jako jeho plnovous. Mûl pfiíjemné rysy; neb˘t tlou‰Èky, byl by hezãí neÏ Nathan. Tváfie mûl zdravû ãervené a bfií‰ko se pfied ním vypínalo podobnû jako to její. Jeho tlou‰Èka neodpuzovala, naopak: odzbrojovala a bavila. ¤íkala kaÏdému na první pohled, Ïe pfied ním stojí pfiátelsk˘ a druÏn˘ ãlovûk, kter˘ má aÏ pfiíli‰ rád ty dobré stránky Ïivota. Jeho modré oãi se leskly a jiskfiily, takÏe ‰ly dobfie dohromady s jeho usmívajícími se rty. „Krasavice, budete moje?“ zeptal se. Polekanû se rozhlédla, ke komu to vlastnû mluví, ale nikdo jin˘ nablízku nebyl. „Oho!“ Obvykle takové nesmysly odbyla ledov˘m pohledem a zapomnûla na nû, ale rozumûla Ïertu a oceÀovala vtipného ãlovûka. Jeho roztomilá dotûrnost se jí zalíbila. „Jsme stvofieni jeden pro druhého. Jsem ochoten pro vás i zemfiít, má paní,“ volal za ní roztouÏenû. „Není tfieba, pane. Za mne uÏ zemfiel na kfiíÏi Kristus,“ odpovûdûla. Zvedla hlavu, napfiímila se a pfies své témûfi neuvûfiitelnû obrovské tûhotné bfií‰ko se smíchem svÛdnicky odkráãela. Bylo to uÏ dávno, co nûjak˘ muÏ vzdal naposled hold její Ïenskosti – byÈ jen v Ïertu – a ten absurdní rozhovor jí pozvedl náladu. Zvesela si vykraãovala po Thames Street. KdyÏ se blíÏila k Puddle Docku – stále je‰tû s úsmûvem na tváfii –, pfiepadly ji první bolesti. „Matiãko sedmibolestná,“ za‰eptala. Pak pfii‰el nov˘ nával bolesti. Zaãal v bfii‰e, ale vzápûtí zalil celé její tûlo vãetnû mysli, takÏe nebyla schopna udrÏet se na nohou. KdyÏ upadla na dláÏdûní, vy‰la z ní plodová voda. „Pomoc! Pomozte mi nûkdo!“ vykfiikovala. Lond˘nsk˘ dav ãumilÛ se okamÏitû srotil, zvûdav˘ na podívanou, a za okamÏik ji obklopil kruh lidsk˘ch nohou. V mlze bolesti vidûla, jak na ni shlíÏejí neznámé tváfie. Agnes zasténala. „Notak, bastardi,“ bruãel pivovarsk˘ vozka. „Udûlejte místo, aÈ mÛÏe d˘chat. A nepfiekáÏejte nám v práci. Odneste ji z cesty, aÈ se dá projet.“ Odnesli ji nûkam, kde byla tma a chlad a kde byl pronikavû cítit hnÛj. Cestou jí nûkdo ukradl uzlíãek s v˘‰ivkami. Hlou-
13
bûji v temnotû se pohybovalo cosi velikého. Zaznûl ostr˘ zvuk nárazu kopyta do dfieva a drhnutí ko‰atiny. „Co se to tu dûje? Ne, tady ji nesmíte nechat,“ sly‰ela ha‰tefiiv˘ hlas. Byl to nervózní muÏík, pupkat˘ a kolozub˘, a kdyÏ zahlédla jeho jezdecké boty a ãapku, poznala, Ïe je to Geoff Engglestan a Ïe leÏí v jeho stájích. Asi pfied rokem tady Nathan opravoval nûkterá stání a ona se té skuteãnosti zachytila jako tonoucí stébla. „Pane Engglestane,“ za‰eptala. „Jsem Agnes Coleová, Ïena tesafie, kterého dobfie znáte.“ Zdálo se jí, Ïe vidí na jeho tváfii, jak ji neochotnû poznává a jak si rozmrzele uvûdomuje, Ïe ji nebude moci vyhnat. Za ním se srotili lidé s oãima roz‰ífien˘ma zvûdavostí. Agnes zalapala po dechu. „MÛÏete, prosím vás, nûkdo dojít pro mého muÏe?“ zaprosila. „Já nemÛÏu od koní,“ zamumlal Engglestan. „Musí jít nûkdo jin˘.“ Nikdo se nepohnul ani nepromluvil. Rukou za‰átrala v kapse a vylovila minci. „Prosím,“ opakovala a podrÏela minci tak, aby ji vidûli. „Vykonám svou kfiesÈanskou povinnost,“ ozvala se okamÏitû jedna z Ïen – zcela oãividnû prostitutka. Sevfiela peníz v dlani jako v klepetech. Bolest byla nesnesitelná – nová a odli‰ná. Znala ty bolestivé stahy, od tfietího dítûte byly její porody dosti tûÏké, ale postupem ãasu si zvykla. Pfied Mary Ann do‰lo k potratu, ale jak Jonathan, tak holãiãka z ní vy‰li lehce; poté co ode‰la plodová voda, proklouzli jako hladká semínka mezi bfií‰ky prstÛ. Pfii Ïádném z pûti porodÛ takovouhle bolest nezaÏila. „Svatá AneÏko,“ fiekla do nûmého ticha. „Svatá AneÏko, která pomáhበjehÀátkÛm, pfiispûj pomocí i mnû.“ VÏdycky se bûhem porodu modlila ke své svaté a svatá AneÏka jí vÏdy pomohla. Tentokrát se v‰ak Agnesin svût promûnil v nepolevující bolest a dítû v ní trãelo jako obrovská zátka. Nakonec její drásavé v˘kfiiky pfiivolaly kolem jdoucí porodní bábu. Znaãnû pfiiopilá nevzhledná stafiena nadávkami vyhnala ãumily ze stájí. Potom se otoãila a podívala se s nechutí na Agnes. „Zkurven˘ muÏsk˘ tû dostali do maléru,“ zamumlala. Nebylo kam Agnes pfienést. Babka jí pfietáhla sukni pfies hruì a rozfiezala spodní prádlo. Potom oãistila podlahu pfied
14
jejím rozevfien˘m lÛnem rukama od slámy a hnoje. Ruce si otfiela do ‰pinavé zástûry. Z kapsy vytáhla nádobku se sádlem, jiÏ ztmavl˘m krví a ‰Èávami jin˘ch Ïen. Nabrala trochu Ïluklého tuku a rozetfiela si jej po dlaních. Potom zanofiila nejprve dva, potom tfii prsty a nakonec celou ruku do Agnesina rozevfieného lÛna. To jiÏ Agnes vyla jako zvífie. „Bude to bolet je‰tû dvojnásob, paniãko,“ fiekla babka po chvíli a natfiela si paÏe aÏ k loktÛm. „Ten chudák by si ukousal vlastní prsty, kdyby si takovou bolest dokázal uvûdomit. Vychází prdelkou napfied.“
15
Rodina cechu R
oby se dal do bûhu smûrem k Puddle Docku. Potom si uvûdomil, Ïe musí najít otce, a zamífiil k budovû tesafiského cechu. Stejnû by si poãínalo kaÏdé dítû ãlena cechu v pfiípadû problémÛ v rodinû. Lond˘nsk˘ tesafisk˘ cech sídlil na konci ulice ve staré budovû z proutûného pletiva a mazaniny. Základ z tyãí byl propleten˘ vûtvemi a proutky a hrubû nahozen˘ silnou vrstvou malty, kterou bylo nutné vÏdy za pár let obnovovat. V prostorné budovû sedûlo na hrub˘ch Ïidlích kolem stolÛ nûkolik muÏÛ v koÏen˘ch kabátcích s opasky na náfiadí, jak náleÏelo k jejich fiemeslu. Stoly i Ïidle vyrobili ãlenové v˘boru cechu. Roby rozpoznal sousedy a ãleny otcovy desítky. Otce v‰ak nikde nevidûl. Cech znamenal pro své ãleny v‰e – pracovní úfiad, pohfiební bratrstvo, spoleãenské centrum, zdroj v˘pomoci v dobû, kdy nemûli práci, rozhodãího sporÛ, agenturu a zprostfiedkovatelnu práce, politick˘ vliv a morální posilu. Bylo to spoleãenství s pevnou organizaãní strukturou, rozdûlené do ãtyfi oddílÛ tesafiÛ, které se naz˘valy stovky. KaÏdá stovka se skládala z desítek, které se scházely samostatnû v uωím kruhu. Pouze kdyÏ nûkter˘ ãlen desítky umfiel, byl dlouhodobû nemocn˘ nebo se odstûhoval, byl jako tesafisk˘ uãedník pfiijat nov˘ ãlen. Obvykle z dlouhého seznamu ãekatelÛ, kde byli zapsáni synové souãasn˘ch ãlenÛ. Slovo pfiedstaveného cechu platilo stejnû jako slovo královské… a právû za tímto muÏem, Richardem Buckerelem, nyní Roby pospíchal. Buckerel mûl shrbená ramena, jakoby od tíhy zodpovûdnosti, a smolnû ãerné vlasy. Ostatnû v‰e na nûm bylo tmavé –
16
i jeho oãi mûly barvu staré dubové kÛry. Jeho halena, kabátec a tûsné nohavice byly z hrubé vlny obarvené ofiechov˘mi slupkami a tisíce sluneãn˘ch dnÛ stráven˘ch na stavbách dodaly jeho pleti barvu vyãinûné kÛÏe. Pohyboval se, mluvil a myslel uváÏlivû a Robymu naslouchal s laskavou pozorností. „TvÛj otec tu není, chlapãe.“ „Nevíte, kde bych ho mohl najít, pane mistr?“ Buckerel váhal. „Poãkej chvíli,“ fiekl nakonec a obrátil se ke skupince muÏÛ usazen˘ch poblíÏ. Roby zaslechl jen sem tam slovo nebo útrÏek ‰eptané vûty. „Zase s tou kurvou?“ mumlal Buckerel. Po chvíli se pfiedstaven˘ cechu vrátil. „Víme, kde tvého otce hledat,“ fiekl. „Pospû‰ za maminkou, chlapãe. My pro Nathana zajdeme a hned pfiijdeme za vámi.“ Chlapec zamumlal podûkování a spûchal pryã. Ani na chvíli se nezastavil, uh˘bal nákladním povozÛm a opilcÛm, prodíral se davem a spûchal k Puddle Docku. V pÛli cesty uvidûl svého úhlavního nepfiítele, Anthonyho Titea, s nímÏ se minul˘ rok tfiikrát do krve porval. S nûkolika sv˘mi pfiítelíãky z pfiístavi‰tû dráÏdil otroky nosící zboÏí. Teì mû nezdrÏuj, ty vyschlá tresko, pomyslel si Roby se zaÈat˘mi zuby. Jen si nûco zkus, pochcánku Tony, a vyfiídím si to s tebou. Tak jako si to jednou vyfiídí se sv˘m zpropaden˘m otcem. Vidûl, jak jeden z Tonyho kumpánÛ na nûj upozorÀuje, ale to uÏ je minul a byl dost daleko. KdyÏ bez dechu a s pícháním v boku dobûhl k Engglestanov˘m stájím, uvidûl neznámou stafienu, jak otírá hadrem právû narozené dítû. Ve stáji bylo v˘raznû cítit koÀsk˘ hnÛj a vidûl matãinu krev. Maminka leÏela na podlaze; mûla zavfiené oãi a bledou tváfi. Byl pfiekvapen˘, jak je malinká. „Mami?“ „Ty, synku?“ Pfiik˘vl a jeho hubená hruì se prudce zdvihala. Stafiena chrchlala a plivala na zem. „Nech ji odpoãinout,“ fiekla. KdyÏ pfii‰el táta, ani se na Robyho nepodíval. Na vozu se slámou, kter˘ si Buckerel pÛjãil od stavitele, pfiivezli mamin-
17
ku s novorozencem domÛ. Byl to chlapec a pokfitili jej Roger Kemp Cole. PokaÏdé, kdyÏ porodila dûÈátko, ukazovala je Agnes ostatním sv˘m ratolestem se ‰kádlivou p˘chou. Tentokrát jen leÏela a nepfiítomnû zírala na do‰kov˘ strop. Nakonec Nathanael pfiizval vdovu Hargreavesovou z vedlej‰ího domu. „NemÛÏe to dítû ani kojit,“ fiekl jí. „MoÏná to pfiejde,“ fiekla Della Hargreavesová. Znala jednu kojnou a k Robyho velkému ulehãení k ní dítû odnesla. Mûl co dûlat, aby se postaral o ostatní ãtyfii dûti. Jonathan Carter byl nauãen˘ na noãníãek, ale teì, kdyÏ se mu maminka nevûnovala, jako by na to zapomnûl. Táta zÛstával doma. Roby s ním pfiíli‰ nemluvil a snaÏil se mu zmizet z oãí. Chybûlo mu kaÏdodenní ranní vyuãování, protoÏe maminka z nûj dokázala udûlat veselou hru. Neznal jinak nikoho tak srdeãného a láskyplnû posmûvaãného, tak trpûlivého k zapomnûtlivému Ïáãkovi. Samuel dostal od Robyho za úkol drÏet Willyho a Mary Ann mimo dÛm. Toho veãera se Mary Ann s pláãem doÏadovala ukolébavky. Roby ji objal a fiíkal jí moje holãiãko, coÏ mûla ze v‰eho nejradûji. Nakonec jí zazpíval o hebouãk˘ch králíãcích a ochm˘fien˘ch ptáãátkách, tra-la-la, a byl rád, Ïe ho v té chvíli nevidí Anthony Tite. Sestra mûla kulatûj‰í tváfie a více podkoÏního tuku neÏ její matka, pfiesto v‰ak maminka vÏdycky fiíkala, Ïe Mary Ann podûdila nejvíce rysÛ a zvlá‰tních rodinn˘ch návykÛ z kempovské strany, napfiíklad to, Ïe mívala ve spánku pootevfiená ústa. Následujícího dne vypadala maminka lépe, ale otec fiekl, Ïe jí tváfie zãervenaly pouze horeãkou. Tfiásla se, takÏe na ni navr‰ili v‰echny pfiikr˘vky. Dal‰í den ráno jí Roby dával napít vody a byl ‰okován horkem, které jí sálalo z tváfií. Poklepala ho po ruce. „MÛj Roby,“ za‰eptala. „Takov˘ muÏn˘.“ D˘chala prudce a bylo jí cítit z úst. KdyÏ ji vzal za ruku, pocítil jak˘si impulz pfiicházející odnûkud z jejího tûla. Bylo to jako vnuknutí. Najednou vûdûl s jistotou, co se stane. Nedokázal plakat, nemohl vykfiiknout. Vlasy na krku se mu jeÏily hrÛzou. Cítil ryzí dûs. Ani dospûl˘ by si s tím neporadil – a on byl pouhé dítû.
18
