Teorie kreativní třídy Richarda Floridy

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Studijní obor: Arts Management

Název bakalářské práce:

Teorie kreativní třídy Richarda Floridy

Autor bakalářské práce:

Thomas Katakalidis

Vedoucí bakalářské práce:

PhDr. Irena Tyslová

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Teorie kreativní třídy Richarda Floridy“ vypracoval samostatně s využitím uvedené literatury. V Praze dne 4. června 2010

Thomas Katakalidis

Poděkování: Rád bych na tomto místě poděkoval PhDr. Ireně Tyslové za postřehy, rady a podporu během zpracovávání mé bakalářské práce.

Název bakalářské práce: Teorie kreativní třídy Richarda Floridy

Abstrakt: Cílem této práce je představit teorii kreativní třídy Richarda Floridy a způsob, jakým se měří index kreativity, tedy ukazatel kreativního prostředí a rozvojového potenciálu města či regionu. Zabývá se kreativitou jako faktorem rozvoje společnosti v historii a kriticky hodnotí dnešní přístup k tomuto fenoménu. Polemizuje s Floridovou teorií na teoretické bázi a poukazuje na případné nedostatky při měření pomocí indexu kreativity. Mimo to mapuje kritiku této teorie z akademického i jiného prostředí.

Klíčová slova: kreativita, kreativní třída, kreativní průmysly, regionální/ městský rozvoj

Title of the Bachelor´s Thesis: Richard Florida's Creative Class theory

Abstract: The aim of the thesis is to introduce Richard Florida's Creative Class theory and the way we measure the Creativity Index or the indicator of creative environment and urban or region development potential. The thesis concerns creativity as a factor of the progress of society in the course of history and as well evaluates the approach to creativity today. Florida’s theory is examined and some possible imperfections that can occur while measuring the Creativity Index are shown. Both academic and non-academic critiques on the subject are discussed.

Key words: creativity, creative class, creative industries, urban/regional development

Princip, který je nám předkládán, je následující: nebudeme-li extrémně chytří, bystří, rychlí a kreativní, neuspějeme a spadneme na ocas světové ekonomiky. Gottfried Wagner, ředitel Evropské kulturní nadace

Obsah Úvod ......................................................................................................................................1 1)

Pojmy ..............................................................................................................................3

2)

Richard Florida................................................................................................................5

3)

Kreativní společnost ........................................................................................................6 3.1) Definice pojmu kreativní třídy .....................................................................................6 3.2) Znaky kreativní třídy ...................................................................................................9 3.3) Index kreativity ......................................................................................................... 11

4)

Index kreativity a jeho výsledky v ČR ...........................................................................14

5)

Kreativita jako faktor rozvoje v historii ......................................................................... 16

6)

Pochybnosti nad kreativní třídou ................................................................................... 18 6.1) Ekonomické versus sociální ....................................................................................... 19 6.2) Společenská poptávka ................................................................................................ 20

7)

Indexy a jejich vypovídající hodnota ............................................................................. 22 7.1) Indexy talentu ............................................................................................................ 22 7.1.a) Index kreativní třídy......................................................................................................... 22 7.1.b) Index lidského kapitálu .................................................................................................... 24

7.2) Index tolerance ..........................................................................................................26 7.2.a) Bohemian index............................................................................................................... 26

8)

Jak měřit město s potenciálem?...................................................................................... 30

Závěr .................................................................................................................................... 31 Zdroje ................................................................................................................................... 33

Seznam obrázků a tabulek Obrázek 1Podíl kreativní třídy na celkové pracující populaci ..................................................8 Obrázek 2 HDP států světa .....................................................................................................8 Obrázek 3 Index kreativity.................................................................................................... 12 Obrázek 4 Výsledky měření indexu kreativity v ČR.............................................................. 14 Obrázek 5 Vztah mezi podnikatelskou aktivitou a podílem osob s terciárním vzděláním ....... 26 Obrázek 6 Náklady filmových produkcí v ČR....................................................................... 27 Tabulka 1 pro výpočet závislosti výše indexu kreativní třídy na procentní nezaměstnanosti v krajích. ................................................................................................................................. 15 Tabulka 2 Pro výpočet závislosti mezi počtem vysokých škol a Indexem lidského rozvoje ... 23

Úvod Teorie kreativní třídy byla poprvé představena Richardem Floridou v roce 2002 v publikaci The Rise of the Creative Class. Tato kniha je základním pramenem pro vytváření této bakalářské práce, která si klade za úkol tuto teorii představit a pokusit se o její kritické zhodnocení. Další zdroje, které budu ve své práci využívat, jsou publikace akademiků (např. Jitka Kloudová, Ondřej Slach) i ostatních autorů vědecké literatury (např. Jane Jacobs) zabývajících se rozvojem města a společnosti, akademické práce zadávané státními orgány (Ministerstvo pro místní rozvoj, Evropská komise) univerzitám a také informace získané od neziskových organizací (Creative Class Struggle, Auto*mat, o.s.). Záměrně se snažím používat prameny s různým pohledem na Floridovu teorii kreativní třídy za účelem lepšího vystihnutí pojmu a možné vlastní polemiky s konceptem. Věřím, že jsem tak čerpal z rozmanitých zdrojů z různých sektorů a práce je objektivní. Během posledních tří let studia na Vysoké škole ekonomické jsem navštívil několik mezinárodních konferencí a setkal se s mnoha publikacemi, jejichž hlavním tématem byla kultura jako faktor ekonomického, společenského a osobnostního rozvoje. To, co všechny tyto události a publikace spojuje, je slovo kreativita. Je poměrně komplikované kreativitu jasněji definovat. Když jsem se poprvé setkal s publikací Richarda Floridy, zaujalo mě, že tento americký ekonom přisuzuje tak neuchopitelnou vlastnost/schopnost téměř třiceti procentům1 americké pracující populace (podobně jako ve svých pozdějších pracích stejnému počtu evropské pracující populace) a to na základě způsobu jakým žijí, místa, kde bydlí a zaměstnání, kterým se živí. Přestože autor opírá svou teorii o empirický výzkum, lze s některými jeho poznatky úspěšně polemizovat a pokládat otázky po účelnosti tohoto výzkumu. Tato práce se nesnaží o podrobný sociologický popis kreativní třídy a její identifikace, pouze polemizuje s populární teorií, jež byla v několika případech aplikovaná v praxi. Polemika s autorem teorie kreativní třídy je vedena na čistě teoretické úrovni, jelikož není možné v rozsahu bakalářské práce zpracovat relevantní sociologický výzkum, kterému bych se však rád věnoval v budoucnu.

1

FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class : And How It's Transforming Work, Leisure and Everyday Life. New York: Basic Books, 2002. str. 8

1

Tato práce se snaží odpovědět na několik otázek, z nichž mezi nejdůležitější patří: Co za skupinu lidí je kreativní třída, která je, jak už je z názvu patrné, identifikována schopností být kreativní? Existuje vůbec kreativní třída? Kam mohou vést rozvojové strategie na ní založené? Jak se kreativita měří a jakou mají výsledky měření vypovídající hodnotu?

2

1) Pojmy Kreativita – z latinského creare (vytvářet, dělat, produkovat).2 Jak se můžeme dočíst téměř v každé publikaci zabývající se kreativitou, je poměrně těžké najít více shodných definic. Lze se setkat s různými pohledy na popisovaný fenomén. Zatímco někteří autoři kreativitu definují jako schopnost, kterou je možné se naučit,3 případně osobnostní vlastnost, z které vyplývá tato schopnost,4 jiní ji definují jako důsledek kreativních zaměstnání, která člověk může vykonávat,5a předpoklad mají tedy automaticky lidé, kteří jsou schopni v těchto ekonomických odvětvích pracovat. Dalším způsobem, jak interpretaci pojmu rozšířit, je přidání adjektiva. Můžeme se tedy setkat se sociální, uměleckou, ekonomickou kreativitou a dalšími modifikacemi. Ještě před analýzou pojmu kreativní třídy si definujme jednotlivé fáze kreativního procesu vzniku ideje tak, jak je popisuje profesorka Königová:6 1. V přípravné fázi se zabýváme úkolem vědomě a kriticky ho hodnotíme na základě vlastních znalostí a zkušeností. Důležitou roli hraje míra informací, kterou máme o úkolu k dispozici. 2. Ve fázi inkubace, která může být velmi dlouhá, vědomě a zejména nevědomě zpracováváme možná řešení problému. Nevědomé zpracovávání problému či úkolu probíhá zejména v době, kdy je mysl i tělo nuceně v klidu. 3. Navazující fáze iluminace přichází často na nečekaných místech, kdy je mysl nuceně v klidu, nezaměstnávána tolik okolními vjemy, například během jízdy autobusem. V této fázi nemusí dojít k náhlému nalezení řešení, ale může mu položit základ 4. Během fáze evaluace se základ vytvořený při třetí fázi dále rozvíjí a hodnotí.

2

Anglický etymologický slovník - http://www.myetymology.com/ [online]. 2008 [cit. 2010-12-25]. MyEtymology. Dostupné z WWW: . 3 NÖLLKE , Matthias . Naučte se myslet kreativně. Praha : Grada, 2006 . 107 s 4 CHADT, Karel. Uplatnění tvořivosti v manažerské praxi. Praha : 1. VOX a.s., 2009. s.7 5 FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class : And How It's Transforming Work, Leisure and Everyday Life. New York: Basic Books, 2002. 434 s. 6 Königová, Marie. Nácvik kreativního myšlení. (přednáška) Praha: Karlova univerzita, 26. 4. 2011.

3

Kreativní třída – na rozdíl od pojmu kreativita je pojem kreativní třída uměle vytvořený a přesně jej definoval profesor Florida. 7 Kreativní ekonomika a kreativní průmysly – opět existuje mnoho definic kreativních průmyslů neboli odvětví tvořících kreativní ekonomiku. Florida se ve své knize vyhrazuje proti ostatním tím, že vysvětluje kreativní ekonomiku jako ekonomiku tvořenou pracující kreativní třídou. Zjednodušme pro potřeby práce definice ostatních autorů a přijdeme na to, že David Throsby chápe pod pojmem kreativní průmysly kulturní průmysly8 (filmový, hudební ad.) a s nimi související odvětví. Jeho definice je tedy více spojená s kulturně - uměleckou hodnotou výstupů. John Howkins definuje kreativní ekonomiku skrze průmysly, kde je právně chráněno duševní vlastnictví9 (průmyslový design, chemický průmysl, reklamní průmysl ad.). I přes to, že definice kreativních průmyslů jsou rozmanité, můžeme najít důležitý společný znak. Kreativní ekonomiku odlišuje od ostatních ekonomik především fakt, že přímo nebo přeneseně obchoduje s duševním vlastnictvím. Nicméně v následujících kapitolách se dozvíme, že Florida řadí do kreativní třídy i ty, jež bychom primárně zařadili do terciárního sektoru.10 Regionální/městský rozvoj – představuje růst socioekonomického a environmentálního potenciálu a konkurenceschopnosti regionů vedoucí ke zvyšování životní úrovně a kvality života jejich obyvatel.11

7

Viz kapitolu 3.1. CIKÁNEK, M. (ed.). Kreativní průmysly : příležitost pro novou ekonomiku. Praha: Institut umění, 2009.107str. 9 Tamtéž. 10 doprava, obchod, spoje, finanční a jiné služby, v4etn2 například školství, zdravotnictví, veřejné správy,obrany aj. [podle HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie : Základní kurs. Praha : Melandrium, 2000. 22 s.] 11 Ministerstvo pro místní rozvoj *online+. 2006 *cit. 2011-05-29+. Strategie regionálního rozvoje České republiky na roky 2007-2013. Dostupné z WWW: . 8

4

2) Richard Florida Richard Florida je americký ekonom, který se proslavil zejména svojí teorií o kreativní třídě. Tu komplexně představil v publikaci The Rise of the Creative Class. Florida je autorem několika dalších knih zabývajících se rolí kreativity v městském rozvoji a ekonomice.12 Florida působí jako profesor na univerzitě v Torontu a na své teorii založil i poradenskou firmu Creative Class Group. Tato firma má opravdu široké pole působnosti, nabízí analýzy, školení, výstupy na konferencích a další. Mezi hlavní klienty patří firmy (například i automobilka BMW) a státní správy. Florida na svých internetových stránkách tvrdí, že mnoho regionů použilo či používá koncept kreativní třídy pro zlepšení způsobu, jak svému regionu zajistit ekonomický růst. 13 Podle studie Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje v Ostravě kombinuje Florida ve svém konceptu jednak přístupy Jane Jacobs14 a jednak přístupy nové ekonomie růstu Lucase (1988) a Romera (1986), jakož i rostoucí význam umělců pro ekonomický růst (viz např. Marcusen, Schrock 2006). 15

12

Například The Flight of the Creative Class. The New Global Competition for Talent, 2005 nebo Cities and the Creative Class, 2005. 13 Creative Class [online]. 2011 [cit. 2011-05-29]. Richard Florida. Dostupné z WWW: . 14 Jacobs ve své nejznámější publikaci z roku 1969 Smrt a život amerických velkoměst bojovala za rozmanitou ekonomickou i etnickou strukturu města a kladla velký důraz na soudržnost komunity. 15 SLACH, Ondřej. Využití konceptu „creative class“ v rozvoji území - základní východiska a *online+. Ostrava, 2009. 7 s. Oborová práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. Dostupné z WWW: <www.mmrvyzkum.cz/infobanka/DownloadFile/38674.aspx>.

5

3) Kreativní společnost 3.1) Definice pojmu kreativní třídy Kreativní třída je sociální skupina, jejímž hlavním znakem je podle Floridy, že je placena za samostatnost a flexibilitu ve své činnosti na rozdíl od ostatních tříd. Mezi ostatní třídy počítáme třídu služeb (service class) a výrobní třída (working class), od kterých společnost očekává splnění práce podle plánu. Florida zastává názor, že pro sebeidentifikaci lidí se v dnešní době stále zvyšuje význam způsobu trávení volného času, konzumace statků nebo místa kde žijí – to vše na úkor předešlých znaků, tedy např. sociálních vazeb nebo organizace, kde pracuji. Když si toto posilování individuality ukážeme na konkrétním příkladě, znělo by asi takto „žiji na Bahamách, protože miluji windsurfing a karibskou kuchyni, mimoto jsem bytový designér“ namísto „jsem americký baptista žijící na Bahamách, kde pracuji pro Ford a vychovávám dvě děti“. Florida uznává, že ekonomický příjem jednotlivce je jedním z důležitých faktorů pro zařazení člověka do tříd (průměrný příjem = střední třída), ale on sám definuje třídu jako sociální skupinu, která má stejné zájmy a sklon přemýšlet a chovat se stejně, tyto společné znaky jsou zásadně určeny jejich ekonomickou činností. 16 Jinými slovy říká, že práce jakou vykonáváme (v případě Floridovy studie jsou přirozeně zaměstnání rozdělena na kreativní a ostatní.) a z ní plynoucí způsob života rozděluje lidi do společenských tříd. Kvůli tomuto způsobu charakteristiky člověka, kdy klade důraz zejména na individualitu, bývá kritizován ze strany konzervativců pro opomíjení klasické rodinné tradice.17 Florida rozděluje zaměstnání kreativní třídy dvou skupin na kreativní jádro a kreativní profesionály. Prací prvních je vytvářet nové technologie, umělecké hodnoty a nový obsah jelikož Florida nijak nevysvětluje pojem nový obsah (new creative content), pomožme si definicí kreativity Karla Chadta, který tvrdí, že (tvořivost) je souhrn vlastností, které vedou k dosažení kvalitativně nového a lepšího výsledku, než je současná realita. 18 Do kreativního jádra řadíme umělce, vědce, manažery v kultuře, architekty a designéry, pracovníky v oblasti vzdělávání. Do druhé skupiny kreativních profesionálů obklopujících kreativní jádro lze

16

FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class : And How It's Transforming Work, Leisure and Everyday Life. New York: Basic Books, 2002. s.8 17 RUMPEL, Petr; SLACH, Ondřej; KOUTSKÝ, Jaroslav. Měkké faktory regionálního rozvoje. Ostrava: [2008]. 49 s. Dostupné z WWW: < www.mmr-vyzkum.cz/INFOBANKA/DownloadFile/6771.aspx>. 18 CHADT, Karel. Uplatnění tvořivosti v manažerské praxi. Praha : 1. VOX a.s., 2009. s.7

6

zařadit doktory, právníky, profesionály v podnikání a financích a další související sektory. Za společný rys obou skupin tvořících kreativní třídu, jenž je odlišuje od ostatních tříd, mimo výše řečené flexibility a samostatnosti ve své činnosti, Floridy považuje komplexní řešení problémů, které vyžaduje nezávislé rozhodování, vysokou úroveň vzdělání nebo lidského kapitálu.19 Z definice Karla Chadta vyplývá, že kreativní práce vyžaduje nacházení řešení problémů, které jsou pro pracovníky neznámé, kdežto v nekreativní práci jsme stavěni před ten samý problém. 20 Florida definoval i index kreativity jako nástroj, podle kterého lze změřit kreativní potenciál města nebo regionu. 21 V případě jednoduchého rozřazení podle zaměstnání obyvatel města nebo regionu zjistíme, že ve Spojených státech patří ke kreativní třídě 35 %22 všech pracujících a v západní Evropě je tomu podobně (podrobněji obr č. 1). Na základě hypotézy vyslovené Floridou a jeho statistických výzkumů se ekonomicky lépe daří regionům/zemím, kde se zdržuje víc členů kreativní třídy, a mělo by tedy být cílem regionálních a státních politik tyto lidi přilákat a udržet.23 Je patrná jasná souvislost mezi výší HDP (viz obrázek č. 2) per capita a podílem kreativní třídy na pracující populaci (obrázek č. 1), což ukazuje, že se průmysly popsané Floridou (tvořené kreativní třídou) významně podílejí na národní ekonomice. Přirozeně, z ostatních zdrojů 24 víme, že jen kulturní a zábavní průmysly vytvořily v Evropském hospodářském prostoru v roce 2003 obrat 654 mld. eur oproti automobilovému průmyslu, kde byl obrat v roce 2001 271 mld. eur nebo ICT25 průmyslu s obratem 541 mld. eur.

19

FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class : And How It's Transforming Work, Leisure and Everyday Life. New York: Basic Books, 2002. s.8 20 CHADT, Karel. Uplatnění tvořivosti v manažerské praxi. Praha : 1. VOX a.s., 2009. s.7 21 Viz podkapitolu 3.3. 22 FLORIDA, Richard. The Atlantic [online]. 2011-03-03 [cit. 2011-05-29+. The Revolt of Creative Class. Dostupné z WWW: . 23 Viz obrazovou přílohu, obrázek 1 a 2. 24 KEA European Affairs. THE ECONOMY OF CULTURE [online]. 2006 [cit. 2011-06-01]. European Comission. Dostupné z WWW: . 25 Rozuměj elektronika, telekomunikace apod.

7

Obrázek 1Podíl kreativní třídy na celkové pracující populaci26

Obrázek 2 HDP států světa27

26

FLORIDA, Richard. The Atlantic [online]. 2011-03-03 [cit. 2011-05-29+. The Revolt of Creative Class. Dostupné z WWW: . 27 EconGuru Economics Guide [online]. 2009 [cit. 2011-05-29]. 2007 GDP Nominal Per Capita World Map (IMF). Dostupné z WWW: .

8

Velký podíl má podle Floridy na národní ekonomice a společenském vlivu fakt, že důchod a kupní síla kreativní třídy výrazně převyšují ostatních dvě třídy a že platy jsou téměř dvojnásobné.28 Zde je nutné podotknout, že Florida vychází z modelu americké společnosti a kniha je tedy přirozeně aplikovatelná zejména v „americkém kontextu“. V české společnosti, kde si může zaměstnanec ve službách (např. číšník) vydělat stejně jako učitel na vysoké škole nebo divadelní herec, nemůže být kreativní třídě přiřazena stejně významná ekonomická síla. Evropské kreativní třídě se Florida podrobněji věnuje ve studii Europe in the Creative Age,29 kterou vydal spolu s Irene Tinagli dva roky po The Rise of the Creative Class. Způsob měření kreativity a jeho evropská modifikace jsou představeny v kapitole Index kreativity.

3.2) Znaky kreativní třídy Florida kreativní třídu vedle výkonu práce definuje i podle způsobu života. Tyto informace získal několikaletým empirickým výzkumem, během kterého jezdil po Spojených státech a dotazoval se ve firmách a u jednotlivců na priority v práci a v životě. Z knihy vyplývá, že identifikoval příslušníky kreativní třídy na základě jejich zaměstnání a nacházel pro ně společné znaky ve způsobu práce, trávení volného času a jejich životním stylu obecně. První fakt, jenž Florida popisuje, je potřeba kreativní třídy pracovat ve specifickém prostředí, což pozorujeme zejména u kreativního jádra. Toto specifické prostředí, kde mohou být oblečeni v pohodlných a ne nutně společenských šatech30 - symbol neformálnosti - jim dovoluje pracovat podle vlastního rozvrhu. Jelikož kreativita údajně potřebuje volný průchod a nelze dopředu předpokládat, kdy nastane nejproduktivnější část dne. V takovém prostředí může člověk volně využívat kreativitu a pracovat individuálněji – to souvisí i s kontrolou vykonané práce. Tradiční hierarchický systém (kdy je naše práce hodnocena shora) nahrazuje sebekontrola a potřeba být uznán kolegy nebo lidmi pracujícími ve stejném oboru. Florida poznamenává, že čím dál víc společností pracuje na vytváření kreativních pracovních míst a tvrdí, že kreativní lidé vidí sami sebe jako jedinečné individuality s jedinečnými schopnostmi, kteří očekávají odpovídající odměnu.31 Motivační přístup k vytváření pracovních míst je v personalistice aktuální delší dobu, protože umožňuje zaměstnavateli lépe 28

FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class : And How It's Transforming Work, Leisure and Everyday Life. New York: Basic Books, 2002. s. 9 29 FLORIDA, R. – TINAGLI, I. (2004): Europe in the Creative Age. [Online.] http://creativeclass.com/rfcgdb/articles/Europe_in_the_Creative_Age_2004.pdf. 30 FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class : And How It's Transforming Work, Leisure and Everyday Life. New York: Basic Books, 2002. 13 s. 31 tamtéž s. 136

9

využívat zaměstnancovy schopnosti, nedává však zaměstnancům takovou výraznou autonomii, 32 jakou popisuje Florida v kreativním přístupu. Z knihy se dozvíme, že se způsob života kreativní třídy odlišuje od ostatních tříd. V dnešní době vstupu do kreativního věku by měla pro rozvoj a inovace být zásadní právě tato sociální skupina. To dokládá Florida na její touze po zkušenostech, individualitě a přijímání rozdílů (toleranci). Jako jeden z milníků počátku 21. století Florida uvádí i tragédii 11. září 2001, kdy se americká společnost, a zejména kreativní třída, začala zajímat o to, co je v životě opravdu důležité. Opusťme na malou chvíli teorii a zamysleme se nad zmíněnou tolerancí. Zatímco popsané změny hodnot pravděpodobně vedly k touze po zkušenostech, seberealizaci a zdůrazňování individuality, dá se pochybovat o tom, že vedly i k toleranci – minimálně etnické - kterou Florida ve své publikaci opomíjí na úkor tolerance k jinak sexuálně orientovaným. Je patrné, že tragédie 11. září 2001 značně zhoršila obraz arabského světa v očích Spojených států a oddálila tak vzájemné porozumění mezi značným počtem lidí. Podle amerického politologa indického původu Fareeda Zakarii se dokonce [po tragédii 11. 9. 2001] Spojené státy staly zemí stravovanou úzkostí, obávající se teroristů a „problematických států“, muslimů a Mexičanů, zahraničních firem a svobodného obchodu, přistěhovalců a mezinárodních organizací.33 Jak již bylo řečeno, lidé řazení do kreativní třídy se oproti dřívějším dobám primárně neidentifikují podle práce nebo sociálního statutu, ale význačné pro ně je, jaký způsob života vedou (doslovně: požadujeme životní styl obklopený kreativními zkušenostmi, neboli pro kreativní jedince není problém být zároveň [...] milovníkem world music, kuchař – amatér, nadšenec do vín...).34 Otevřený přístup k různým životním stylům a jejich kombinování je údajně pro kreativní třídu zásadní a bude mezi ní a ostatními tradičnějšími třídami prohlubovat rozdíl.35 Florida připomíná, že kreativní jedinci se rádi sdružují (důsledkem je vznik kreativních klastrů) a nepřímo tím říká, že když pro ně města budou nadále budovat infrastrukturu (vycházející právě z definice kreativní třídy – tedy kreativní pole působnosti, hi-tech 32

Dvořáková, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha : C.H.Beck, 2007. str. 103 ZAKARIA, Fareed. Postamerický svět. Praha : Academia, 2010. 207 s. 34 FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class : And How It's Transforming Work, Leisure and Everyday Life. New York: Basic Books, 2002. s.13 s. 35 tamtéž str. 16 33

10

společnosti, toleranci, kulturní zázemí a další), bude mít jejich přísun lavinový efekt. O přínosu umělců (kulturního zázemí) a osob pracujících v kulturních průmyslech (infrastruktura) pro ekonomický růst svědčí data popsaná výše – tedy vyšší obrat kulturních průmyslů oproti ostatním. Vraťme se ke kreativním klastrům nebo lépe kreativním komunitám - ty se zdržují na stejných místech, ze kterých vznikají kreativní města, jež se stávají kreativně stimulačním prostředím a lákají přistěhovalce i investory. Jitka Kloudová uvádí, že mezi kreativní města nebo oblasti patří taková místa, která staví na vědeckém potenciálu, např. Silicon Valley, nebo na kulturním či jiném kreativním předpokladu. 36 Na základě těchto definic může být příkladem nizozemský Rotterdam, průmyslové město a jeden z největších přístavů na světě. Ten podle dokumentu vypracovaného Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj dosahuje počátečních kroků v rozvoji kreativních průmyslů37 a je městem s potenciálem přilákat kreativní třídu.38 Dále je možné poukázat na zřejmě nejznámější příklad vytvoření kreativního města, či spíše kulturního města, španělského Bilbaa. Ladislav Kesner na základě výpočtů multiplikačního efektu tvrdí, že investice 250 milionů eur do kulturní infrastruktury města (výstavba světoznámého Guggenheimova muzea), se regionu vrátila v podobě příjmů ostatních sektorových ekonomik zhruba čtyřikrát během prvních šesti let provozu. Mezi další pozitiva projektu patří vytvoření a udržení 4500 pracovních míst v sektorech kultury, služeb, obchodu a dopravy. 39 Ačkoliv se v této kapitole věnujeme zejména teoretickému základu, položme si již nyní otázku, kolik z těchto lidí bychom primárně definovali jako kreativní třídu. Jistě moc ne, protože zaměstnání ve výše zmíněných sektorech (vyjma kultury, kam ale můžeme zařadit i mnoho lidí nespadající do definice kreativní třídy - technici muzea, pracovníci bezpečnostní služby ad.) nejsou Floridou do kreativních průmyslů řazeny. Přesto však původně průmyslové město s jistě ne tak vysokým počtem kreativních jedinců dokázalo vytvořit kulturně kreativní kapitál výrazně napomáhající regionální ekonomice.

3.3) Index kreativity Poté, co jsme si definovali kreativitu, kreativní třídu a její znaky, podívejme se na konkrétní způsob měření kreativity ve městě či regionu. Obrázek č. 1 vypovídal o podíl kreativní třídy

36

KLOUDOVÁ, Jitka. Kreativní ekonomika: Trendy, výzvy, příležitosti. Praha : Grada, 2010. str.38. OECD. Rotherdam,The Netherlands 2010. In Higher Education in Regional and City Development [online]. [s.l.] : [s.n.], 2010 [cit. 2011-04-25+. Dostupné z WWW: <www.oecd.org/dataoecd/11/58/45986968.pdf>. str. 92 38 tamtéž str. 91 39 KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. Grada Publishing. Praha 2005. str. 49 37

11

na celkové pracující populaci a v následující kapitole jsou zmíněny výsledky měření indexu kreativity v regionech České republiky. Florida porovnával kreativní potenciál amerických měst pomocí procentuálního podílu kreativní třídy na celkové zaměstnanosti a dalších faktorů. Pro potřeby svého výzkumu tedy vyvinul způsob, jak kreativitu a kreativní potenciál měřit a zjistit tak, které z měst má konkurenční výhodu a jak velká je. Tento nástroj nazval index kreativity. Za pomoci výsledků analýzy se dá statisticky předpovídat vývoj počtu kreativních lidí v daném místě, pokud by původní hodnoty zůstaly víceméně konstantní, neboli by region kreativní třídu nijak nelákal a udržoval by dosavadní přítomnost jimi využívané infrastruktury. Podle Floridy existují tři podstatné faktory ekonomického rozvoje, kterými jsou technologie, talent a tolerance. Přiznává smysluplnost teorie lidského kapitálu (pozitivní korelaci mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi a ekonomickým rozvojem (viz např. Robert Lucas)), 40 kterou reflektuje v měření talentu. Za smysluplnou považuje i teorii sociálního kapitálu (nezbytnost společenské soudržnosti a vzájemného porozumění mezi lidmi pro ekonomický rozvoj, viz Robert Putnam),41 kterou modifikuje v měření tolerance, přiznejme, že velmi volným způsobem. Věří však, že jím vytvořená koncepce v teorii kreativního kapitálu, jde mnohem hlouběji a přiřazuje ekonomickému rozvoji ještě silnější hnací sílu – kreativní třídu. Index kreativity je rozpracovaný na obrázku č. 3, níže máme rozepsaná jednotlivá T ekonomického rozvoje, která jsou podle Floridy nezbytná a mají vypovídající hodnotu o kreativním potenciálu města. Obrázek 3 Index kreativity42

40

LUCAS, Robert E. Lectures on economic growth. Cambridge : : Harvard University Press, 2002 . 204 s PUTNAM, Robert D. Bowling Alone. New York, Simon & Schuster, 2000. 541 s. 42 Jitka KLOUDOVÁ, Kreativní ekonomika a její měření Bratislavské vysoká škola práva, Fakulta ekonómie a podnikania, podle: FLORIDA, R.. The Rise of the Creative Class: And How It's Transforming Work, Leisure and Everyday Life. New York: Basic Books. 424 s. 41

12

1. Talent se vyjádří jako podíl kreativní třídy na celkové pracovní síle regionu nebo města, dále sem Florida řadí jedince s bakalářským a vyšším vysokoškolským titulem (inspirováno teorií lidského kapitálu). 2. Technologie sestává z podílu hi-tech firem na trhu a počtu nových patentů na jednoho obyvatele. 3. Tolerance – Florida přiznává důležitost kulturně etnické rozmanitosti (nepřímo o tomto fenoménu opět Jane Jacobs, 43 mezi novější publikace zabývající se tímto tématem dále např. Phil Wood).44 Opodstatnění své domněnky vidí Florida zejména v pozitivní statistické souvislosti hi-tech firem v jednotlivých regionech a počtem imigrantů, případně dalších statistických údajích. Nevěnuje se ale rozšíření ekonomické nabídky a poptávky, která také může být důsledkem přítomnosti kulturně etnické rozmanitosti obyvatel, nebo naopak problémy způsobenými nepřátelskými mezikulturními vztahy s negativním ekonomickým dopadem. Mnohem větší pozornost je věnována statistickému podílu gayů na celkové populaci. Jinými slovy otevřenost společnosti a tolerance se měří počtem lidí, kteří se přihlásili k homosexualitě. Spolu se svými spolupracovníky také opět našel pozitivní statistický vztah mezi výskytem gayů a počtem hi-tech firem.45 Posledním indexem spadajícím do indexu tolerance je bohemian index měřící počet super-kreativního jádra, tedy aktivních umělců. Ačkoliv Florida opět nachází pozitivní korelaci mezi tímto indexem, výskytem hi-tech průmyslů a růstem počtu obyvatel, je nasnadě otázka, zda jde opravdu o fyzickou přítomnost umělců nebo spíše o výstupy jejich práce (koncerty, galerie, kulturní infrastruktura). V jedné z následujících kapitol si ukážeme, jak může využívání cizího kulturního kapitálu pozitivně ovlivnit domácí ekonomiku i bez trvalé přítomnosti umělců.

43

JACOBS, Jane. Smrt a život amerických velkoměst. Praha : Odeon, 1975. 281 s. WOOD, Phil. The intercultural city : planning for diversity advantage. Princeton : Earthscan, 2007. 368 s 45 FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class : And How It's Transforming Work, Leisure and Everyday Life. New York: Basic Books, 2002. s.13 s. 44

13

4) Index kreativity a jeho výsledky v ČR Ještě než vstoupíme do další části práce, zmíníme výsledky měření kreativity v České republice (respektive jejích regionech) podle akademické práce Venduly Ambrožové 46 vedené doc. Kloudovou. Ambrožová si ve své práci stanovuje dvě hypotézy: H1: Pokud je v regionu vysoká míra talentu, jsou tam i technologie. H2: Pokud je v regionu tolerance, je tam i talent. Z výsledku jejího měření (viz obrázek č. 4) je patrné, že vedoucím regionem v kreativitě je bezkonkurenčně Praha. Obrázek 4 Výsledky měření indexu kreativity v ČR47

Závislost technologií na talentu je pochopitelná, jelikož práce v těchto průmyslech vyžadují vysokou informační a vzdělanostní základnu, kterou poskytují právě vysoké školy. Opak však také může být pravdou a Florida by podle své teorie mohl tento fakt vysvětlit tím, že vybudovaná infrastruktura (hi-tech firmy) láká pracovní kapitál. Přítomnost talentu tedy může být i důsledkem i příčinnou přítomnosti technologií. Nabízí se tedy otázka, jakou strategii by 46

AMBROŽOVÁ, Vendula. Měření podmínek pro rozvoj kreativní ekonomiky pomocí indexu kreativity a jeho aplikace pro Českou republiku. Zlín, 2008. 19 s. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Dostupné z WWW: . 47 AMBROŽOVÁ, Vendula. Měření podmínek pro rozvoj kreativní ekonomiky pomocí indexu kreativity a jeho aplikace pro Českou republiku. Zlín, 2008. 19 s. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Dostupné z WWW: .

14

vlastně měly regionální politiky volit – lákat investory na vzdělanostní společnost nebo lákat vzdělané lidi na možnost uplatnění v těchto průmyslech? Myslím, že se dá konstatovat, že čím větší město, tím přirozeně vyšší je jeho „kreativní“ potenciál v rámci státu, jelikož má rozmanitější nabídku na pracovním trh (tím přirozeně větší rozmanitost zaměstnání), širší ekonomickou nabídku, a tedy flexibilnější reakci na co nejširší poptávku. Záleží už potom na regionální politice, jak odpovědně buduje infrastrukturu a stará se o zaměstnanost obyvatelstva – ačkoliv podle vlastních statistických výpočtů (tabulka č. 1) není kreativní potenciál v ČR přímo závislý na zaměstnanosti regionu nelze opomíjet její ekonomický a sociálně stabilizační význam. Záporná hodnota korelačního koeficientu -0,57 ukazuje na průměrně těsnou nepřímou závislost. Tabulka 1 pro výpočet závislosti výše indexu kreativní třídy48 (proměnná y) (resp. pořadí krajů dle něj řazeného) na procentní nezaměstnanosti v krajích49 (proměnná x), obě skupiny hodnot jsou výstupy dat z roku 2006. PR

STŘ

X 2,8 4,5 Y 83,3 41,5 X krát Y 233,3 188,7 X na 2 7,8 20,6 Y na 2 6 943,9 1 725,6

PLZ

JIČ

4,6 21,3 98,4 21,3 454,1

5,1 22,4 114,4 26,0 503,6

VYS 5,3 15,8 83,9 28,4 248,4

KRÁ 5,4 24,0 129,0 29,0 573,6

PAR

ZLÍ

5,5 26,8 146,0 29,8 715,6

7,0 21,9 154,5 49,6 480,5

LIB

JIM

7,7 8,0 33,4 36,8 256,5 292,9 58,9 63,3 1 116,2 1 356,4

OLO 8,2 21,4 175,2 66,8 459,2

KAR 10,2 14,1 142,9 103,5 197,4

MOR

ÚST

12,0 30,3 363,1 143,6 918,1

13,7 19,0 260,8 188,0 361,8

průměr průměr na 2 7,1 30,2 188,5 59,8 1 146,7

51,0 914,0

Vzorec indexu korelace (korelačního koeficientu) použitý pro výpočet závislosti:

r yx =

-

=

= - 0,57

48

AMBROŽOVÁ, Vendula. Měření podmínek pro rozvoj kreativní ekonomiky pomocí indexu kreativity a jeho aplikace pro Českou republiku. Zlín, 2008. 19 s. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Dostupné z WWW: . 49 Český statistický úřad *online+. 2011 *cit. 2011-06-01+. Vybrané údaje - Nezaměstnanost. Dostupné z WWW: .

15

5) Kreativita jako faktor rozvoje v historii Je patrné, že kreativita, ve smyslu jak jsme si ji definovali na začátku, byla vždy důležitým faktorem ve vývoji společnosti a není otázkou posledních desetiletí, či jak ji Florida hlavně chápe, revoluční silou nového tisíciletí konkurenceschopných regionů. Samozřejmě neexistuje pokrok bez nacházení nových řešení, nikdy však nebyla kreativita tak úzce spojena s konkrétní sociální skupinou. Pokusme se tedy najít kořeny a souvislosti pro dnešní chápání kreativity a kreativních jedinců. Fakt, že společnost fungující na snaze neustále zkvalitňovat systém, ve kterém žije, můžeme v historii vidět na asi nejvýznamnější změně společnosti před Kristem dnes nazývanou agrární revoluce. Na této fázi historického vývoje je zajímavé, jak kreativní přístup ke každodennímu životu ulehčil práci a vedl k lepšímu ekonomickému využívání zdrojů. Pomalé nahrazování lovu a sběru pěstováním plodin a chovem dobytka vedlo k udržitelnějšímu a efektivnějšímu hospodaření – vytváření vstupů a vytěžování výstupů namísto pouhého využívání zdrojů. Právě to můžeme považovat za důsledek kreativního přístupu. Podle Floridy můžeme pozorovat první malé souvislosti mezi dnešní kreativní třídou a konkrétní sociální skupinou v historii na obchodnících nebo zprostředkovatelích. Největší vliv začali tito lidé mít během 16. století, 50 kdy vstupují do vztahu mezi výrobcem nebo pěstitelem a konzumentem, čímž se přechází k tržnímu hospodářství (vliv na tuto historickou změnu se přikládá i rozvoji zámořského obchodu, nástupem manufakturní výroby a dalšímu). Je pravda, že zmíněná sociální třída byla bohatší než ostatní a byla tehdejšími podnikatelskými profesionály, které dnes Florida zařazuje do svého konceptu kreativní třídy. Jejich koncentrace ve větších městech se ale jistě neodvíjela od kreativního potenciálu místa, ale spíš od co nejširší poptávkové základny (nabízí se opět otázka, jestli tomu tak není dodnes a podnikatelské subjekty přinášející peníze do regionu primárně nepřihlíží k velikosti místního trhu, geografickým a právním podmínkám na úkor kreativního potenciálu). Historik Zdeněk Beneš k tomuto poznamenává: Významné postavení si samozřejmě udržela přeprava surovin. Obchodníci – kupci – se proto také stali významnou silou, nejen hospodářskou, ale

50

BENEŠ, Zdeněk. Dějiny středověku. Praha : Práce s r.o., 1994. 160 s.

16

i politickou. Města začala produkovat větší, někde i rozhodující část finančních prostředků ve státě.51 Další fází historického vývoje po agrární revoluci a rozvoji obchodu je průmyslová revoluce, kdy byla v první polovině 18. století52 velká část lidské práce nahrazena stroji. Kreativní třída jako ekonomická síla regionu se rozšiřuje o ty, kteří vedou tovární výrobu a organizují zde práci. To souvisí i s pozdějším vývojem ekonomiky na přelomu 19. a 20. století, kdy vznikají teorie regionálního růstu jako teorie pólů růstu a rozvoje nebo pozdější teorie růstových center a os. Hnací odvětví (propulsive industries) definoval Francois Perroux jako rychle se rozvíjející odvětví, kterému dominují velké, neustále inovující firmy, vysílající silné rozvojové impulsy do svého okolí, tedy firmám hnaných odvětví, takže i ty rostou rychleji než jiné srovnatelné firmy.53 Jinými slovy je úspěšný regionální rozvoj dán do souvislosti zejména s umístěním obvykle těžšího průmyslu do tohoto regionu (automobilový, ocelářský, chemický), jehož pozitivní externalitou je právě podpora dalších průmyslů. Tyto teorie tedy vycházejí z předpokladu vzájemné závislosti a provázanosti průmyslů. V historiografii je poměrně těžké hodnotit současnost či nedávnou minulost, když chybí jindy žádoucí odstup. Poslední desetiletí se nazývají mnoha různými jmény - informační věk, nová ekonomika. Podle amerického ekonoma Jeremyho Rifkina se nacházíme v čase třetí průmyslové revoluce, 54 podle Floridy je to kreativní věk. Nechme tedy otázku - co je v dnešní době vlastně hybná síla regionálního rozvoje? - ještě otevřenou. Koneckonců tato práce se zabývá jedním z mnoha přístupů k tomuto fenoménu.

51

BENEŠ, Zdeněk. Dějiny středověku. Praha : Práce s r.o., 1994. 162 s. HROCH, Miroslav. Dějiny novověku. Praha : Práce s r.o., 1994. 99 s. 53 BLAŽEK, Jiří – UHLÍŘ, David. Teorie regionálního rozvoje, Praha: nakladatelství Karolinum, 2002. s.59 54 RIFKIN, Jeremy. Závěrečný projev. In Sborník odborných příspěvků Fórum pro kreativní Evropu. ROZMÁNKOVÁ, L – ŽÁKOVÁ, E. Institut umění – Divadelní ústav. Praha. [2010]. s. 122 - 130. 52

17

6) Pochybnosti nad kreativní třídou V úvodu této práce jsem vyjádřil dojem, že slovem kreativita je poněkud plýtváno a ačkoliv o ní mnozí mluví jako o způsobu řešení (téměř všeho od ekonomického poklesu po sociální problémy), málokdo si pod ní představuje něco konkrétnějšího. Dochází tím k vyprázdnění obsahu a bezobsažným opakováním se z něj pomalu stává nic neříkající kult. Florida však ve své čtyřsetstránkové knize kreativitu pro své účely poměrně jasně definuje a obratně s tímto pojmem pracuje. I přesto se zde objevují věci, se kterými jsem si dovolil polemizovat. Používání pojmu kreativní třída jsem se v této práci vyhnout nemohl; vyvstává však zásadní otázka - jestli vůbec kreativní třída existuje. Znaky, které tuto sociální skupinu spojují, jsou tak široké a v jistém smyslu i obecné, že se může zdát poměrně pochybné definovat podle nich novou sociální vrstvu. Není potom divu, že sem lze zařadit až 30 % pracující populace (ke slovu pracující se v textu ještě vrátíme). Je možné pochybovat i nad tím, zda jsou hodnoty vyznávané kreativní třídou opravdu spjaté zejména s ní nebo jde o posun patrný v celé postmoderní společnosti. Nabízí se představa, že si autor tuto skupinu lidí idealizoval a věřím, že mnozí, jež do ní zařadil, na Floridou definovaných hodnotách vůbec nelpí a způsob života kreativní třídy je jim cizí. Na druhou stranu určitě existují lidé, kteří se k ideám kreativní třídy rádi hlásí (mezi nimi nechybí ani sám Florida). Z mé vlastní zkušenost vyplývá, že se často sdružují na konferencích, kde, s trochou nadsázky, nachází všechna řešení v kreativitě, což je v jejich individualitě nápadně spojuje. Gottfried Wagner, ředitel Evropské kulturní nadace, vyjádřil pochybnost nad fenoménem kreativity na Fóru pro kreativní Evropu následujícím způsobem: Děláme z kreativity fetišistický objekt. To úzce souvisí s tím, co už jsem zmínil, tedy absencí samotných tvůrců v procesu [tedy debatě o roli kreativity ve společnosti, pozn. autora]. Všichni tady jsme politici, zprostředkovatelé, kulturní manažeři, ale nejsme tvůrci, nejsme umělci, a jako takoví tedy v současném ekonomickém kontextu máme tendenci utvářet nový fetiš – kreativitu.55

55

WAGNER, Gottfried. Občanská společnost ve věku kreativity. In Sborník odborných příspěvků Fórum pro kreativní Evropu. ROZMÁNKOVÁ, L – ŽÁKOVÁ, E. Institut umění – Divadelní ústav. Praha. [2010]. s. 71 – 72.

18

6.1) Ekonomické versus sociální Konkrétně k Floridově teorii Wagner dodává: Domnívám se, že kreativita je především o smyslu, nikoli o marketingu a reklamě. Pokud nemá smysl sama o sobě, pak je k ničemu [...] Richard Florida je pro mě osobně nejzdárnějším příkladem, jak věci nefungují. Sepíše jakousi bibli, udělá ji velké promo zacílené na své dosavadní i potencionální příznivce. A to nejhorší, co jsem si odnesl z jeho příspěvku [videopříspěvek Richarda Floridy, ve kterém prezentoval svou Teorii kreativní třídy, 56 pozn. autora], je, že nemá žádné otázky, jen odpovědi, odpovědi na všechno. To je pro mě osobně totalitní přístup a nerozumím tomu, proč je Florida jakožto nositel tohoto přístupu pro tolik lidí tak fascinující.57 Wagner ve svém příspěvku poukazuje zejména na nezbytnosti významu kreativity, tedy, že ve svém konečném výstupu přináší společnosti benefity nejen ve formě ekonomického přínosu. Kritizuje tak kreativitu vedoucí ke stále větší konkurenci napříč všemi sektory a poukazuje na nutnost kreativní spolupráce, která povede k řešení společenských problémů. Jeho problém s Floridovou teorií je jasně patrný z citace – vadí mu opomíjení kreativity, jež řeší společenské a nejen ekonomické otázky. Dále také kritizuje Floridův přístup „bez pochybností“, ten je v autorových pracích, se kterými jsem se setkal opravdu patrný. Floridovo převážné zaměření na ekonomické souvislosti kreativity je možné zpozorovat i na způsobu, jak kreativní potenciál města měří. Součástí indexu talentu je index kreativní třídy, ten zkoumanému místu přidává na potenciálu podle počtu lidí zaměstnaných v konkrétních zaměstnáních. Měřením pouze pracující populace totiž opomíjíme minimálně dvě důležité sociální skupiny a to nepracující důchodce a studenty. Rolí univerzit v městském rozvoji se zabývá kapitola index kreativní třídy. Co jsem však chtěl záměrně zdůraznit, je Floridou opomíjená kreativita v každodenním životě. Nemám teď na mysli pouze důchodce a studenty, ale i pracující jak v kreativních průmyslech, tak v ostatních sektorových ekonomikách. Domnívám se, že je nezbytné být tvůrčí v každodenním životě a přistupovat neotřelým způsobem k problémům se kterými se setkáváme. Například budování mezilidských vztahů nebo využívání volného času, které jsou koneckonců důležitým faktorem v reprodukci pracovních sil a potažmo tak souvisí s ekonomickou výkonností. Nelíbí se mi Floridův přístup primárního řazení kreativity k určité sociální skupině i přes to, že ve své knize několikrát liberálně zmíní, že každý může být kreativní. Přesto je patrné, jak svým způsobem nadřazuje 56

FLORIDA, Richard. Teorie kreativní třídy. In Sborník odborných příspěvků Fórum pro kreativní Evropu. ROZMÁNKOVÁ, L – ŽÁKOVÁ, E. Institut umění – Divadelní ústav. Praha. *2010+. s. 42 – 49. 57 WAGNER, Gottfried. Občanská společnost ve věku kreativity. In Sborník odborných příspěvků Fórum pro kreativní Evropu. ROZMÁNKOVÁ, L – ŽÁKOVÁ, E. Institut umění – Divadelní ústav. Praha. *2010+. s. 71 – 72.

19

svou kreativní třídu a argumentuje její ekonomickou silou. Kreativita a nové nápady vedoucí ke způsobům, jak si ulehčit práci, dělat věci efektivněji nebo obecně jak vlastně žít, tedy „smysluplně a kreativně“ využívat čas není přece privilegium přiřazené sociální skupině podle toho, jaké hodnoty vyznává a jakou prací se živí.

6.2) Společenská poptávka Existují další důvody proč Floridova teorie podléhá kritice. Již jsem zmínil, jak se podle mého názoru nápadně podobají lidé, kteří řešení opakovaně nacházejí v kreativitě. Například Peck ve svém článku Struggling with Creative Class Floridu kritizuje, že navzdory propagování diverzity a různosti jeho firma Creative Class Group ve svých rozvojových strategiích doporučuje všem městům to samé „kreativní“ řešení58 - výstavbu loftových bytů, cyklostezek, revitalizace parků - celkově považuje opatření navrhovaná Floridou za malicherné věci, kterým nikdo z praktiků příliš nevěří, ale jedná se o nízkonákladové záležitosti, tudíž je jim věnována pozornost.59 Peck má zajisté pravdu v tom, že tato opatření opravdu nehrají zásadní roli v městském rozvoji, tomu ale nebudeme věnovat pozornost. Kromě uniformity, kterou by následování Floridových měkkých faktorů rozvoje mělo za následek, vyvstává další zajímavá otázka - zda tato opatření mají opravdu podstatu nebo základ ve společenské poptávce nebo jestli jsou pouze doporučením soukromé firmy městským samosprávám, aby uměle zlepšili image města. Domnívám se, že tato opatření by měla mít opravdovou odezvu ve společnosti, aby nevyzněla jako výkřik do prázdna, když každé město existuje ve specifickém prostředí se specifickými potřebami. Uveďme konkrétní příklad, aby byla myšlenka lépe patrná. Pražská iniciativa Automat vidí rozvíjení města v různých opatřeních. S těmi Floridovými se zajisté shoduje v boji za budování cyklostezek a revitalizaci parků. Mimo to svojí činností pracuje na dalším zlepšování života ve městě a zpracovává studie, jak zklidnit městskou dopravu. Tato iniciativa vznikla z vlastního zájmu a má poměrně velkou podporu veřejnosti (nepřímá na Facebooku je téměř pět tisíc příznivců a aktivní finanční a jiná podpora (Klub přátel) čítá téměř 400 příznivců. To je dle mého

58

PECK, Jamie (2005): Struggling with the Creative Class. International Journal of Urban and Regional Research, Volume 29.4, Blackwell Publishing, Oxford, s. 740-770. 59 RUMPEL, Petr; SLACH, Ondřej; KOUTSKÝ, Jaroslav. Měkké faktory regionálního rozvoje. Ostrava : [2008]. 18 s. Dostupné z WWW: < www.mmr-vyzkum.cz/INFOBANKA/DownloadFile/6771.aspx>. podle PECK, Jamie (2005): Struggling with the Creative Class. International Journal of Urban and Regional Research, Volume 29.4, Blackwell Publishing, Oxford, s. 740-770.

20

názoru opravdový a zajímavý příklad kreativity ve společnosti (tedy „zdola“). Nejedná se o umělá doporučení soukromé firmy (jako v případě Floridovy Creative Class Group), jež na základě výzkumu konkrétní sociální skupiny stanoví všeobecně platné měkké faktory rozvoje a ta mají být uvedena v praxi prostřednictvím městských samospráv (tedy „shora“). Příkladem, kdy jsou tyto faktory iniciovány prostřednictvím městských samospráv, může být Kreativní centrum v Brně, které, ačkoliv je ještě nedokončené, zapadá svou podobou do řešené problematiky. Projekt je založený na všeobecné víře v to, že je potřeba podporovat tvořivé lidi a jejich nápady - mají totiž, kromě jiného, prokazatelně důležitý vliv na ekonomiku města a jeho celkový rozvoj.60 Toto centrum má sloužit jako zázemí pro kreativní lidi jako jsou architekti, designéři, výtvarníci, módní návrháři, hudebníci, ale i tvůrci počítačových her, lidé z reklamního či nakladatelského průmyslu a další. Bude jistě zajímavé sledovat, jak si projekt vedený „shora“ povede. Rád bych na závěr této kapitoly citoval kanadskou iniciativu Creative Class Struggle [Boj proti kreativní třídě], která působí, stejně jako Richard Florida, v Torontu. Toronto je jedním z měst, které zařadilo Floridovu teorii do svého rozvojového plánu. Souvisí se zaváděním těchto strategií bez debaty s veřejností. S příslibem růstu a prosperity, adoptují vlády na celém světě teorii kreativní třídy a vytvářejí podle ní své ekonomiky bez jakékoliv diskuse s přistěhovalci, ženami, nedostatečně zaplacenými pracujícími a dalšími, kterých se rozhodování městských úřadů dotýká.61

60

Kreativni Brno [online]. 2010 [cit. 2011-05-28+. Projekt kreativniho centra. Dostupné z WWW: . 61 v angl. originále „Seduced by the promise of prosperity and growth, governments around the world are reorienting their economies along these ‘creative’ class lines without consulting immigrants, women, people of colour, low-wage workers, and others directly affected by their decisions.“

21

7) Indexy a jejich vypovídající hodnota Pojďme se nyní detailněji podívat na několik jednotlivých indexů a položit si otázku, zda mají ve své podobě opravdu vypovídající hodnotu a měli by být využívány k měření ekonomického a kreativního potenciálu města či regionu.

7.1) Indexy talentu 7.1.a) Index kreativní třídy Jak již bylo řečeno, tento index opomíjí nepracující vysokoškolské studenty či studenty pracující v „nekreativním“ zaměstnání, kteří mají z ekonomického hlediska nezanedbatelnou kupní sílu a infrastruktura pro ně vybudovaná je pro ekonomický rozvoj místa důležitá. Univerzity se ve městech řadí k důležitým rozvojovým faktorům a to jak z důvodů přílivu studentů do města, tak z vědecké činnosti na nich prováděné. Poptávka po vysokoškolském studiu souvisí s počtem (a kvalitou) univerzit. Počet univerzit zase podle vlastního statistického výpočtu na příkladu České republiky (viz tabulka č. 2 na následující straně) přímo souvisí s indexem lidského kapitálu, který měří počet vysokoškolsky vzdělaných lidí působících v daném místě. Přesto má počet a hlavně kvalita univerzit důležitou vypovídající hodnotu nejen vzhledem k počtu vyprodukovaných vysokoškoláků, ale i vzhledem k jejich uvedenému

rozvojovému

potenciálu.

Potenciál

spočívá

zejména

v přítomnosti

mimoměstských studentů jako další skupině s ekonomickou poptávkou, která by bez univerzit ve městě nebyla a také pro skutečnou schopnost indukovat inovace a pokrok,62 kterou na příkladu německých univerzitních měst rozvádí studie Měkké faktory regionálního rozvoje zpracovaná v rámci výzkumu Ministerstva pro místní rozvoj. 63 Závěr z tohoto plynoucí tedy je, že nelze opomíjet studenty jako důležitý faktor v rozvoji navzdory tomu, že o nich částečně vypovídá Index lidského rozvoje.

62

RUMPEL, Petr; SLACH, Ondřej; KOUTSKÝ, Jaroslav. Měkké faktory regionálního rozvoje. Ostrava : [2008]. 18 s. Dostupné z WWW: < www.mmr-vyzkum.cz/INFOBANKA/DownloadFile/6771.aspx>. 63 tentýž zdroj

22

Tabulka 2 Pro výpočet závislosti mezi počtem vysokých škol 64 (proměnná x; hodnoty jsou výstupy dat z roku 2009) a Indexem lidského rozvoje65 (proměnná y), hodnoty jsou výstupy dat z roku 2008

Vzorec indexu korelace (korelačního koeficientu) použitý pro výpočet závislosti:

r yx =

=

Co se týká ekonomické role zaměstnaných v „nekreativním“ sektoru, je třeba zdůraznit, že jejich role nelze v rozvoji opomíjet jen na základě ekonomických ukazatelů (tedy ceně vyprodukovaných statků či kupní síle). Existuje všeobecná víra v harmonizační funkci moderního státu66 (pomineme-li ultraliberální ekonomické přístupy), tedy systému nejlépe fungujícímu na základě vyváženosti ekonomických sektorů. Scénář vývoje státu je jasný, pokud rozvojové strategie budou zaměřeny na rozvoj infrastruktury pro kreativní třídu na úkor zemědělství či ostatních průmyslů. Creative Class Struggle

k tomuto dodává, že

strategie vycházející z teorie kreativní třídy jsou nastaveny na budování měst vytvářející peníze místo opravdu zajištěných čtvrtí pro obyvatele. Tyto strategie mohou mít za následek

64

Ústav pro informace ve vzdělávání *online+. 2010 *cit. 2011-05-20+. Seznam vysokých škol. Dostupné z WWW: . 65 AMBROŽOVÁ, Vendula. Měření podmínek pro rozvoj kreativní ekonomiky pomocí indexu kreativity a jeho aplikace pro Českou republiku. Zlín, 2008. 19 s. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Dostupné z WWW: . 66 VĚČEŘA, Miloš. Sociální stát : Východiska a přístupy. Praha : Slon, 1993. 17 s

23

společnost postavenou na nerovnosti, ve které je vybraná skupina oslavovaných profesionálů 67

podporována neviditelnou armádou nedostatečně zaplacených pracovníků ve službách.

Tato citace souvisí s kritikou konceptu kreativní třídy ze zkušeností z Austrálie, kde, jak uvádí studie Institutu australských geografů, může velký příliv kreativní třídy jakožto bohatší sociální skupiny s větší disponibilitou zdrojů zvednout tržní cenu u nějakých statků (např. nemovitostí) a tím je udělat nedostupné pro chudší sociální vrstvy.

68

Domnívám se, že

ačkoliv se tento přístup může zdát značně levicový, důsledkem může být opět homogenita městských čtvrtí namísto Floridou oslavované diverzity. 7.1.b) Index lidského kapitálu O přínosu univerzit bylo pojednáno v předchozí podkapitole. Zaměřme se však na vysokoškolské vzdělání jako takové, které nemusí vždy vypovídat o opravdovém rozvojovém potenciálu. Index lidského kapitálu, který Florida vypočítává pomocí obyvatel s bakalářským a vyšším ukončeným vzděláním se také setkává s kritickou odezvou. Sociologové Jan Keller a Lubor Tvrdý, autoři výzkumné publikace Vzdělanostní společnost, hned v úvodu poznamenávají, že hlavní indikátor, s nímž pracují, tedy podíl vysokoškoláků v populaci, zdaleka nevyčerpává ani obsah vzdělanosti a tím méně obsah konceptu společnosti vědění (knowledge society)

69

Domnívám se, že při analýze role vzdělanosti v ekonomickém rozvoji je mimo jiné faktory důležité zaměřit se také na kvalitu vysokého školství či kvalitu středního školství vzhledem k tomu, že vytváří vzdělanostní základ pro ty, kteří se rozhodnou pracovat bez terciárního vzdělání. Odezva zaměřená přímo proti Floridově konceptu se objevuje zejména v práci Ann Markusen.70 Ta Floridovi vyčítá generalizování pojmů a možnou nesouvislost mezi kreativitou a vysokoškolským vzděláním. Poznamenává, že lidská kreativita, ať už ji chápeme různými způsoby – tedy jako ekonomický či sociální rozvojový nástroj - se nedá měřit podle dosaženého vzdělání. S tímto postojem nelze nesouhlasit, zvláště pokud neznáme ani kvalitu 67

Vlastní překlad. V angl. originále „‘Creative class’ policies are designed to build money-making cities rather than secure livelihoods for real people. These policies celebrate a society based on inequality, in which a select group of glorified professionals is supported by an invisible army of low-wage service workers.“ 68 RUMPEL, Petr; SLACH, Ondřej; KOUTSKÝ, Jaroslav. Měkké faktory regionálního rozvoje. Ostrava : [2008]. 18 s. Dostupné z WWW: < www.mmr-vyzkum.cz/INFOBANKA/DownloadFile/6771.aspx>. podle: GIBSON, CH., KLOCKER, N. (2005): The ‘Cultural Turn’ in Australian Regional Economic Development Discourse: Neoliberalising Creativity? Geographical Research. Institute of Australian Geographers, s. 93–102. 69 KELLER, Jan; TVRDÝ, Lubor. Vzdělanostní společnost? : Chrám, výtah a pojišťovna. Praha : Slon, 2008. 10 s. 70 MARKUSEN, A., SCHROCK, G. (2006): The Artistic Dividend: Urban Artistic. Specialisation and Economic Development Implications. Urban Studies, Vol. 43, No.10, s. 1661–1686.

24

vzdělání ani relevanci k ekonomickému zhodnocení tohoto vzdělání, a tedy přispěním do Floridova konceptu ekonomického rozvoje na základě vysokoškolského vzdělání. Co se týče generalizace, je pravda, že pokud vybereme jedno ze zaměstnání Floridou definované jako kreativní, například podnikatelský profesionál, není opravdu jasné, co je tím myšleno a Florida se definování pojmu dále nevěnuje (pomineme-li předpokládané hodnoty a záliby). Koneckonců ani povolání umělce nemusí vždy korespondovat s Floridovým vzorem. Věřím, že tato skupina lidí je tak heterogenní, že ji nelze zařadit do jedné sociální skupiny a předurčit ji jako pohon ekonomiky na rozdíl od kultury, která se ve městě odehrává a nesouvisí nezbytně s přítomností umělců. O jejím významu se práce již zmiňuje a je dodatečně popsán v podkapitole 7.2.a) Bohemian index. Vrátíme-li se však k souvislosti mezi vysokoškolským vzděláním a ekonomickým rozvojem, můžeme jako příklad uvést míru podnikatelské aktivity, která všeobecně napomáhá rozvoji ekonomiky. Podle Kellera neexistuje žádná zřetelná závislost mezi počtem podnikatelů a podílem vysokoškoláků v pracující populaci. 71 Z grafu na obrázku č. 5 je patrné, že největší podnikatelskou aktivitu vykazují středomořské země jako je Portugalsko či Řecko 72 navzdory terciární vzdělanosti pod evropským průměrem. To, co mají středomořské státy společné, je vysoká závislost na cestovním ruchu a z ní plynoucí podnikatelská činnost (cestovní ruch tvořil 18 %73 podíl na hrubém domácím produktu Řecka v roce 2007). Z toho plyne závěr, že navzdory měření kreativity indexem lidského rozvoje, ekonomiku ovlivňují jiné podmínky (geografie, pobídky a motivace k podnikání a další) a mohou tak snižovat vypovídající hodnotu tohoto indexu.

71

KELLER, Jan; TVRDÝ, Lubor. Vzdělanostní společnost? : Chrám, výtah a pojišťovna. Praha : Slon, 2008. 16 s Je třeba zdůraznit, že dnešní *2011+ ekonomická situace obou zemí není výsledkem těchto proměnných, ale nezodpovědným hospodařením ze stran vlád a nezodpovědným plněním daňových povinností ze strany obyvatel, což může být s nadsázkou být definováno, jako ´negativní´ kreativita obou sektorů 73 Invest in Greece [online]. 2008 [cit. 2011-05-29]. TOURISM IN GREECE. Dostupné z WWW: . 72

25

Obrázek 5 Vztah mezi podnikatelskou aktivitou a podílem osob s terciárním vzděláním74

7.2) Index tolerance 7.2.a) Bohemian index Tento index měří populaci s uměleckým zaměřením, která se podle Floridy podílí na kreativním potenciálu místa a tedy jeho ekonomickým a rozvojovým potenciálem. Tento index musí být nedostatečný už jen z důvodu, že nezohledňuje alternativní kulturu či aktivní kulturní vyžití, tedy umělce i ty, jenž by se umělci nenazvali. Tito lidé uměleckou činnost neprovozují jako činnost hlavní nebo ji většinou nijak ekonomicky nezhodnocují a je pro ně zábavou, sebereflexí či potřebou. Jako příklad můžeme uvést street art/graffiti umělce, herce amatérského divadla, amatérské muzikanty či tanečníky. Ačkoliv je tento způsob trávení času pro ty, jež ho provozují zcela jistě kreativní a důležitý, nelze jej nijak objektivně zjistit ani ekonomicky zhodnotit. Pokud věříme, že kulturní vyžití je důležitý faktor rozvoje (osobnostního, společenského a eventuálně ekonomického) a součást každé demokratické 74

KELLER, Jan; TVRDÝ, Lubor. Vzdělanostní společnost? : Chrám, výtah a pojišťovna. Praha : Slon, 2008. 16 s

26

společnosti, mohl by se tento index měřit jinými způsoby, například počtem kulturních center vzhledem k počtu obyvatel, či návštěvnosti a počtu kulturních akcí. Otázka tedy může být, zda je za rozvoj opravdu zodpovědná přítomnost umělců či lépe měřitelné výstupy či procesy jejich práce v podobě hudebních, tanečních či filmových festivalů, výstav nebo například využívání měst a regionů pro potřeby zahraničních filmových produkcí. Toto jsou případy, na které odkazuje kapitola 3.3) Index kreativity. Tedy případy, kdy může využívání cizího kulturního kapitálu pozitivně ovlivnit domácí ekonomiku i bez trvalé přítomnosti umělců. Zaměříme-li se například na zmíněný filmový průmysl v ČR a jeho infrastrukturu, která je z velké části využívána právě zahraničními produkcemi zjistíme, jak velký ekonomický potenciál se v něm skrývá (viz obrázek č. 6). Na tomto příkladě jsou zajímavé dvě další věci. Obrázek 6 Náklady filmových produkcí v ČR75

75

MEJSTŘÍK, Martin. Vybrané pasáže z hodnocení dopadů regulace (velká RIA) k části návrhu zákona o kinematografii vztahující se k úpravě podpory filmovému průmyslu. In Koncepce české kinematografie a filmového průmyslu 2010 - 2016 připravené Ministerstvem kultury ČR. Praha : *s.n.+, 2009. s. 15.Dostupné z WWW: www.mkcr.cz/.../kinematografie/Priloha-Strategie-konkurenceschopnosti- ceskeho-filmovehoprumyslu-2011--2016.pdf

27

První je fakt, že multiplikační efekt filmového průmyslu je obrovský a zaměstnává firmy napříč obory (stavební, logistické, ubytovací, stravovací a další). 76 Mnoho lidí dotčených tímto průmyslem, nemusí vůbec spadat do Floridovy kreativní třídy, a přesto mají nezpochybnitelnou roli v kreativní ekonomii. Infrastruktura a zázemí vybudované pro potřeby kulturních průmyslů, které však v dané zemi nemusí mít původ, jen dokazují důležitost vyrovnanosti sektorových ekonomik zmiňované v kapitole 7.1.a) Index kreativní třídy. Cílem tedy nemusí být za každou cenu přilákat jádro Floridovy kreativní třídy na stálo, ale přimět ji, aby využívala naše služby. Druhou věcí, jež hraje důležitou roli ve všech průmyslech, a kterou Florida opomíjí, je podoba státních zásahů (daňové podmínky a jiné finanční nástroje). Použijme opět příklad filmového průmyslů (obrázek č. 6) a všimneme si propadu nákladů utracených filmovými produkcemi v České republice v roce 2004, který byl způsoben zejména zavedením pobídkového systému v Maďarsku, tedy v největším konkurentovi v regionu v oblasti filmového průmyslu. Tato problematika samozřejmě souvisí i s mnoha jinými sektory, které vyžadují podporu ze strany státu. Využívání kreativního potenciálu a měření tohoto indexu by se tedy dalo odvozovat také z míry účasti na podpoře umění. V Evropě patrně zejména ze strany státu, kdežto americký model je založen spíše na podpoře ze soukromé sféry. Důležité však v tomto odstavci je, že nestrategická daňová a finanční politika může mít značně hlubší ekonomický dopad než vyšší či nižší podíl kreativní třídy. Vrátíme-li se ještě na závěr k opomíjení alternativní kultury, uvědomíme si, že je u Floridy vlastně pochopitelné. Její propagace by zcela jistě nezapadala do oficiálních rozvojových strategií měst. Přesto je zajímavé, že kdyby byla kreativita měřena v Praze, tedy městě, jehož situace je mi nejlépe známá, nebylo by do tohoto ani žádného jiného z Floridových indexů zařazeno několik záležitostí výrazně městskou kreativitu ovlivňující. Měření kreativity podle Floridova modelu by v Praze nezohlednilo zákaz umělecké činnosti provozované na veřejnosti, která je dnes posuzována podle Vyhlášky č. 14/2000 Sb. hl. m. Prahy, o omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v souvislosti se žebráním. Další věcí, kterou by nezohlednila je neexistence kulturně činných squatů, které v západních zemích tvoří nezbytnou součást alternativní kultury. Bez pozornosti by zůstaly i problémy, na které upozorňuje iniciativa Věda žije!, tedy plánované omezení rozpočtu 76

MEJSTŘÍK, Martin. Vybrané pasáže z hodnocení dopadů regulace (velká RIA) k části návrhu zákona o kinematografii vztahující se k úpravě podpory filmovému průmyslu. In Koncepce české kinematografie a filmového průmyslu 2010 - 2016 připravené Ministerstvem kultury ČR. Praha : [s.n.], 2009. s. 17.

28

základního výzkumu v České republice. U vědy se přece nedá pochybovat, že patří mezi velmi kreativní obory lidské činnosti. Věřím, že každé město či region má důležitá specifika, která by zůstala nezohledněna. Ta se jistě netýkají pouze Bohemian indexu, ale i ostatních měřících nástrojů.

29

8) Jak měřit město s potenciálem? Pokud vycházíme z teze, že potenciál města se dá změřit hodnotami, o kterých se věří, že jsou jeho obyvatelům obecně prospěšné, můžeme v literatuře najít další způsoby. Potíž je však v definici termínu obecně prospěšná hodnota. Je například městská anonymita touto hodnotou, když ji někdo může ocenit, zatímco někdo jiný by si stěžoval na nedostatek sousedských vztahů. Je problematické měřit potenciál města a na základě výzkumů (navíc pouze konkrétních sociálních skupin) rozhodovat, co je pro město vhodné a co ne. Jednoduchým důvodem proč je to tak složité, je rozmanitost společnosti, jejíž hodnoty se liší. Věřím však, že existují věci, které by ve městě neměly chybět, ty které se všeobecně považují za přínosné a mají své opodstatnění v poptávce společnosti, jako příklad uveďme sportovní zařízení, kulturní instituce nebo například městské parky. Nelze pochybovat ani o základních faktorech jako vysoká zaměstnanost a nízká kriminalita. Domnívám se měření potenciálu města musí být výsledkem komplexního výzkumu, tak, jak to jistě Florida dělá. I v jeho odborných pracích se však objevuje mnoho nedostatků kritizovaných jak odborníky, tak veřejností a z nich plynoucí důvody, proč takhle město nerozvíjet. Ačkoliv se tato práce primárně nezabývá způsoby jak alternativně měřit kvalitu života ve městech, rád bych zmínil mezinárodní think tank The Philips Center77 zabývající se konceptem Livable Cities, tedy městy vhodnými k životu. Nenabízí unáhlená řešení, ale propaguje zejména nezbytnost debat mezi veřejností, odbornou veřejností, politiky a dalšími, které povedou k definování problémů měst a tedy vytvoření teoretického základu pro zkvalitňování městského života, to vše na základě společenské poptávky. Zaměřuje se hlavně na výzkum obecného blaha (well-being) městské populace a faktorů škodících lidskému psychickému i fyzickému zdraví.

77

The Philips Center for Health and Well-being [online]. 2009 [cit. 2011-05-29+. Home. Dostupné z WWW: .

30

Závěr Věřím, že tato práce odpovídá na otázky stanovené v úvodu a že z definice Floridova konceptu včetně uvedené metodiky měření indexu kreativity vyvstávají opodstatněné pochybnosti uvedené zejména v druhé polovině práce. Mezi hlavní pochybnosti patří zejména neukotvení doporučení plynoucí z teorie kreativní třídy ve společenské poptávce a neúplná vypovídající hodnota měřících indexů, které málo zohledňují geografické, právní či kulturní souvislosti daného města nebo regionu. Tímto způsobem je podána základní argumentace, proč brát teorii kreativní třídy s rezervou. Jedna z otázek však nezůstává plně zodpovězena. Zda kreativní třída vůbec existuje? I přes obsáhlou definici stále vyvstává otázka, zda lze spojovat tak velké množství lidí především na základě životního stylu vedle stejné náplně práce v určitou sociální skupinu. Osobně se domnívám, že by byla kreativní třída lépe uchopitelná co se týče složení členů, kdyby ji Florida vymyslel zcela uměle bez jakéhokoliv výzkumu. Potom by se do ní lidé, kteří se s jeho konceptem ztotožnili, mohli dobrovolně přihlásit a sdružovat se. K tomu, aby byl člověk ve své práci šťastný, realizoval se a byl pro region ekonomicky prospěšný (ekonomicky v nejširším slova smyslu se všemi externalitami, které jeho práce může přinášet) možná ani Floridou definovaná kreativita není potřeba. Jiné hodnoty vyplývají například z asi nejznámější teorie lidských potřeb od psychologa Abrahama Maslowa. Na vrcholu pyramidy těchto potřeb řadí seberealizaci. Seberealizaci může člověk bezpochyby zažít v jakékoliv práci, jíž si oblíbí, a nemusí to být jedna z definovaných Floridou. Myslím si, že bychom na rozdíl od dělení společnosti podle toho, kdo je kreativní a kdo méně, neboli díky komu se vlastně město rozvíjí, měli víc pozornosti věnovat kreativní výchově a vzdělávání a výchově k přátelskému vztahu k umění a kultuře. To je zcela jistě dobrý předpoklad pro vznik a fungování moderní demokratické společnosti, kde lidé kriticky myslí a zodpovědně jednají. Za nežádoucí v demokratické společnosti však považuji už jen trend nahlížet na kreativitu či index kreativity způsobem, na který upozorňuje Zygmunt Bauman v nahlížení na statistiky hrubého domácího produktu. Ve své knize Umění života kriticky poukazuje na tyto statistiky coby jediného společného jmenovatele jinak rozmanitých výsledků lidské fyzické a duševní práce a jejich tržní ceny, jejichž cílem bylo postihnout růst nebo pokles dostupnosti těchto výsledků, zaznamenávají objem obratu peněz při koupi a prodeji. Bez ohledu na to, jak si

31

indikátory HDP vedou, stále není zodpovězena otázka, zda bychom je měli považovat, jako to obvykle děláme, i za indikátory sílícího či slábnoucího pocitu štěstí.78

78

BAUMAN, Zygmunt. Umění života. Praha: Academia, 2010. 32 s.

32

Zdroje Anglický etymologický slovník - http://www.myetymology.com/ [online]. 2008 [cit. 2010-12-25]. MyEtymology. Dostupné z WWW: http://www.myetymology.com/english/creativity.html>. BAUMAN, Zygmunt. Umění ţivota. Praha : Academia, 2010. 152 s. BENEŠ, Zdeněk. Dějiny středověku. Praha : Práce s r.o., 1994. 174 s. BLAŢEK, Jiří, UHLÍŘ, David. Teorie regionálního rozvoje, Praha: nakladatelství Karolinum, 2002. 211 s. CIKÁNEK, M. (ed.). Kreativní průmysly : příleţitost pro novou ekonomiku. Praha: Institut umění, 2009.107 str. Creative Class [online]. 2011 [cit. 2011-05-29]. Richard Florida. Dostupné .

z

WWW:

Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2011-06-01]. Vybrané údaje - Nezaměstnanost. Dostupné z WWW: . DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Management lidských zdrojů. Praha : C.H.Beck, 2007. str. 103 EconGuru Economics Guide [online]. 2009 [cit. 2011-05-29]. 2007 GDP Nominal Per Capita World Map (IMF). Dostupné z WWW: . HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie : Základní kurs. Praha : Melandrium, 2000. 320 s. KEA European Affairs. THE ECONOMY OF CULTURE [online]. 2006 [cit. 2011-06-01]. European Comission. Dostupné z WWW: . FLORIDA, R. – TINAGLI, I. (2004): Europe in the Creative http://creativeclass.com/rfcgdb/articles/Europe_in_the_Creative_Age_2004.pdf.

Age.

[Online.]

FLORIDA, Richard. The Atlantic [online]. 2011-03-03 [cit. 2011-05-29]. The Revolt of Creative Class. Dostupné z WWW: . FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class : And How It's Transforming Work, Leisure and Everyday Life. New York: Basic Books, 2002. 434 s. HROCH, Miroslav. Dějiny novověku. Praha : Práce s r.o., 1994. 168 s. CHADT, Karel. Uplatnění tvořivosti v manaţerské praxi. Praha : 1. VOX a.s., 2009. 89 s. Invest in Greece [online]. 2008 [cit. 2011-05-29]. TOURISM IN GREECE. Dostupné z WWW: . JACOBS, Jane. Smrt a ţivot amerických velkoměst. Praha : Odeon, 1975. 281 s. KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. Grada Publishing. Praha 2005. 304 s. KLOUDOVÁ, Jitka. Kreativní ekonomika : Trendy, výzvy, příleţitosti. Praha : Grada, 2010. 224 s.

33

Kreativni Brno [online]. 2010 [cit. 2011-05-28]. Projekt kreativniho centra. Dostupné z WWW: . LUCAS, Robert E. Lectures on economic growth. Cambridge : Harvard University Press, 2002. 204 s MARKUSEN, A., SCHROCK, G. (2006): The Artistic Dividend: Urban Artistic. Specialisation and Economic Development Implications. Urban Studies, Vol. 43, No.10, s. 1661–1686. MEJSTŘÍK, Martin. Vybrané pasáţe z hodnocení dopadů regulace (velká RIA) k části návrhu zákona o kinematografii vztahující se k úpravě podpory filmovému průmyslu. In Koncepce české kinematografie a filmového průmyslu 2010 - 2016 připravené Ministerstvem kultury ČR. Praha : [s.n.], 2009. s. 15. Dostupné z WWW: www.mkcr.cz/.../kinematografie/Priloha-Strategie-konkurenceschopnosti- ceskehofilmoveho-prumyslu-2011--2016.pdf Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. 2006 [cit. 2011-05-29]. Strategie regionálního rozvoje České republiky na roky 2007-2013. Dostupné z WWW: . NÖLLKE , Matthias . Naučte se myslet kreativně. Praha : Grada, 2006 . 107 s PECK, Jamie (2005): Struggling with the Creative Class. International Journal of Urban and Regional Research, Volume 29.4, Blackwell Publishing, Oxford, s. 740-770. PUTNAM, Robert D. Bowling Alone. New York, Simon & Schuster, 2000. 541 s. RUMPEL, Petr; SLACH, Ondřej; KOUTSKÝ, Jaroslav. Měkké faktory regionálního rozvoje. Ostrava: [2008]. 49 s. Dostupné z WWW: < www.mmr-vyzkum.cz/INFOBANKA/DownloadFile/6771.aspx>. Sborník odborných příspěvků Fórum pro kreativní Evropu. ROZMÁNKOVÁ, L – ŢÁKOVÁ, E. Institut umění – Divadelní ústav. Praha. [2010]. 135 s. SLACH, Ondřej. Vyuţití konceptu „creative class“ v rozvoji území - základní východiska a [online]. Ostrava, 2009. 7 s. Oborová práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. Dostupné z WWW: <www.mmr-vyzkum.cz/infobanka/DownloadFile/38674.aspx>. The Philips Center for Health and Well-being [online]. 2009 [cit. 2011-05-29]. Home. Dostupné z

WWW: .

Ústav pro informace ve vzdělávání [online]. 2010 [cit. 2011-05-20]. Seznam vysokých škol. Dostupné z WWW: . VĚČEŘA, Miloš. Sociální stát : Východiska a přístupy. Praha : Slon, 1993. 103 s. ZAKARIA, Fareed. *Postamerický svět*. Praha : Academia, 2010. 249 s.

34