Teorie-Digitální technologie Digitální fotografování není nic jiného, než zachycení obrazu pomocí digitálního fotoaparátu ve formě souboru číslicových dat. Není tedy potřeba negativní film. Výsledný soubor dat je pak možno zpracovávat na počítači, zveřejňovat na internetu, zasílat elektronickou poštou, archivovat na obvyklých nosičích dat (disk, disketa, CD, atd.), tisknout na papír v připojené tiskárně nebo z něj vyrobit klasickou fotografii ve fotolabu. Digitální fotoaparát se přitom na první pohled nemusí vůbec lišit od fotoaparátu na film. Rozdíl je ukryt v útrobách přístroje. Obraz vytvořený objektivem tady nedopadá na film, ale na elektronický snímač (CCD, CMOS), který dokáže obraz rozložit na miliony maličkých bodů a informace o jasu a barvě všech těchto bodů uložit do své vnitřní paměti, popřípadě na výměnnou paměťovou kartu. Prostřednictvím výměnné paměťové karty nebo přímým propojením fotoaparátu s počítačem je pak možno obrázky přenést do počítače, eventuelně rovnou vytisknout na tiskárně. K čemu je to vůbec dobré ? Digitální fotografie má oproti fotografii klasické řadu nesporných výhod. U klasické fotografie se exponováním jednoho políčka negativu stává tato plocha filmu k dalšímu fotografování již nepoužitelnou (pomineme-li záměrnou vícenásobnou expozici), film je třeba posunout o další políčko vpřed a nakonec vyměnit za nový. Digitální fotoaparát však ukládá exponované obrázky do elektronické paměti, ze které je můžeme kdykoliv "vysypat" do počítače či fotolabu a fotografovat do uvolněného prostoru paměti znovu. V pamětech dnešních fotoaparátů lze (podle nastaveného rozlišení) uchovávat stovky až tisíce snímků, aniž bychom byli nuceni stále běhat k počítači. Navíc je možno si po každé expozici okamžitě výsledný obrázek prohlédnout na displeji fotoaparátu a pokud se nám nelíbí, hned jej přímo z paměti fotoaparátu také vymazat. Digitální fotoaparáty jsou oproti klasickým mechanicky jednodušší. Odpadá totiž nutnost motorového převíjení filmu a jeho zakládání přes otevíratelnou zadní stěnu. To se projevuje příznivým snížením rozměrů, nehledě na nižší hmotnost objektivu. Úhlopříčka snímače je totiž menší než úhlopříčka políčka kinofilmu, takže objektiv digitálního fotoaparátu může mít k vykreslení menší plochy kratší ohniskovou vzdálenost a tím pádem při zachování stejné světelnosti i menší průměr optické soustavy. Menší a lehčí mohou být tím pádem i motory pro automatické zaostřování objektivu a také pro změnu ohniskové vzdálenosti transfokátoru (Zoom). Digitální způsob snímání obrazu dovoluje použít kromě optických transfokátorů také transfokátory digitální, které umožňují díky interpolaci za cenu mírného snížení kvality obrazu napodobit efekt prodloužení ohniskové vzdálenosti transfokátorů optických. Nezanedbatelnou výhodou je i fakt, že náklady na digitální fotografování jsou takřka nulové. Pokud ovšem již vlastníte digitální fotoaparát a počítač. Stačí totiž jenom občas nabít baterie. Jak je to s kvalitou výsledných fotografií Udává se, že políčko kinofilmu obsahuje kolem 5-6 milionů obrazových bodů. Obrazový snímač dnešních digitálních fotoaparátů už této hodnoty dosáhl. Zatímco možnosti zlepšování rozlišení citlivé vrstvy negativního filmu jsou již na hranici svých možností, obrazové snímače digitálních fotoaparátů prožívají bouřlivý vývoj a další rychlé zvyšování své rozlišovací schopnosti mají teprve před sebou. Fotoalbum ze skříně vyhodit ? Většina lidí při posezení s přáteli ráda sáhne do šuplíku či do skříně a vytáhne na denní světlo album fotografií, které pak za zvuků šustění papíru putuje kolem stolu. Digitální fotografie samozřejmě nic takového nevylučuje. Ve fotolabech dokážou zhotovit za 5-11 Kč (únor 2001) klasickou fotografii 10x15cm z digitálního souboru běžně používaného formátu JPEG. Přitom stačí obrázky odeslat přímo ze svého počítače do virtuální sběrny na internetu a vybrat si místo, kde si hotové fotografie vyzvednete a zaplatíte.
Kdo chce tuto možnost využívat, měl by na ni ale rozhodně pamatovat již při výběru digitálního fotoaparátu. Proč? Při převodu digitálního obrázku na klasickou fotku do alba totiž hrají velmi důležitou roli rozměry digitálního obrazu, pořízeného fotoaparátem. Protože osvitové jednotky fotolabů pracují s rozlišením přibližně 300dpi (bodů na palec), což představuje asi 118 bodů na centimetr, potřebují na vytvoření fotografie 15x10cm (bez nutnosti zvětšování a z ní plynoucího snížení kvality) obrázek o rozměrech alespoň 1800x1200 bodů. Žádný z obou rozměrů by neměl být menší. Toto je jednoznačné kritérium pro výběr digitálního fotoaparátu pro člověka, který bude chtít některé ze svých zdařilých fotografií ukládat ve formě klasických fotografií rozměru 15x10 do zaprášeného fotoalba ve skříni. Celkový počet zobrazitelných bodů vybíraného fotoaparátu tedy vychází asi 2.2 milionu, raději však 2.5 milionu, protože poměr stran obrázku z digitálního fotoaparátu je jiný než poměr stran klasické fotografie. Pro rozměr 13x9cm pak stačí poněkud mírnější kritérium, tedy 1550x1100 a celkem asi 1.8 milionu bodů (lépe 2 miliony). Jaké jsou nevýhody digitální fotografie Citlivost snímačů digitálních fotoaparátů a klasických negativů je velmi podobná (ISO 100-400). Poněkud rozdílná je ale prozatím expoziční pružnost, a to v neprospěch digitálních fotoaparátů. Negativní film je schopen se vyrovnat s větším rozdílem jasů a na rozdíl od elektronického snímače tedy vykreslí správně i poměrně velmi kontrastní obraz. Není tedy tolik náchylný na podexpozici či přeexpozici. U digitálního fotoaparátu je třeba způsobu měření expozice věnovat větší pozornost, zejména u velmi kontrastních záběrů (protisvětlo, objekt ve stínu ve sluncem osvětlené krajině, záběry ve slunci na sněhu). Stejně jako klasické fotoaparáty potřebují i fotoaparáty digitální svůj zdroj energie, tedy baterii. Odběr proudu z baterie je však u digitálních fotoaparátů zatím podstatně větší, obzvláště když si fotograf exponované snímky často prohlíží. Na vině je především barevný displej, jehož příkon je poměrně velký. Z těchto důvodů se v digitálních fotoaparátech používají nabíjecí akumulátory (NiMH, Li-Ion) a náruživý digitální fotograf nikdy nevychází bez nabité záložní sady baterií v kapse. V neposlední řadě je třeba také počítat s tím, že nákup digitálního fotoaparátu je přece jen dražší záležitost, než v případě fotoaparátu klasického. Tedy alespoň zatím. Pokročilá funkce digitální fotografie A na závěr jedna unikátní možnost digitální fotografie. Digitální fotoaparát (např. Olympus E-100 RS) umožňuje při zamíření na fotografovaný objekt a lehkém namáčknutí spouště průběžně ukládat a mazat ve vyrovnávací paměti snímané obrázky rychle za sebou a teprve po úplném stisknutí spouště definitivně uložit několik obrázků, sejmutých těsně před stiskem spouště, jeden v okamžiku stisku spouště a několik dalších ještě po stisknutí spouště. Pak už stačí z této rychlé sekvence jenom vybrat ten pravý. Tak na tohle je klasická fotografická technika prostě krátká. Klasická nebo digitální ? Spor o to, zda digitální fotografická technika zcela vytlačí klasické fotochemické postupy, vyřeší jistě sama postupná digitalizace veškeré lidské činnosti v novém tisíciletí, a to jednoznačně ve prospěch digitálního zpracování obrazu. Některé speciální obory, které vyžadují extrémní rozlišení, budou pravděpodobně po jistou dobu ještě využívat fotochemické zpracování velkoplošných negativů. V drtivé většině běžných lidských činností však bude v brzké době fotoaparát s kinofilmem stejnou kuriozitou, jakou je dnes vzducholoď nebo parní lokomotiva.
Co je to flash memory Shrnutí: Jde o soustavu vysoce integrovaných obvodů na základě křemíku, schopnou programovaná uchovávat trvale data nezávisle na příkonu elektrické energie (21.7.2001) Data, především tedy fotografie, se ukládají v digitálních aparátech zpravidla na kartách různých formátů a typů (výjimečně jinak - na disketě, CD ROM či jinak). Principiálně tyto karty obsahují zařízení typu flash memory. Paměť typu flash nemá konstrukčně nic společného s disketou či diskem, neboť se na ni data nezapisují na magnetické médium. Naopak jsou příbuzné s pamětmi typu ROM, DRAM, SRAM, EPROM či EEPROM (nikoli ale RAM), známými ze stolních nebo přenosných počítačů. V jistém ohledu se podobají i CCD (ostatně, původně byly CCD konstruovány jako paměti, nikoli jako zařízení pro zachycení obrazu). Mají taktéž buňky o specifické velikosti (typicky 18 mikronů) a celé zařízení je na křemíkové bázi a vyráběno mikrolitograficky. Principiálně je to EEPROM (Electronicaly erasable programable read only memory). Buňky jsou umístěné do řad a sloupců. V každé buňce jsou dva transistory oddělené tenkou vrstvou oxidu křemíku. Jednomu se říká plovoucí brána (floating gate), druhému kontrolní brána. Dalším důležitým pojmem je word line ta je osou řady. Plovoucí brána je vodivě s word line přes kontrolní bránu. Pokud je to tak, tedy pokud je přechod mezi nimi vodivý, tedy ještě jednou - pokud je vrstva oxidu křemíku vodivá, je buňka ve stavu 1 Stav 1 se změní na stav 0 procesem zvaným Fowler-Nordheimovo tunelování. Elektrický náboj o síle 10-13 V se přivádí z bitové linky - ta je osou sloupce (bit line) do plovoucí brány. Zde dochází k efektu podobného funkci laseru : dochází k excitaci elektronů, které jsou emitovány do křemíkové přepážky a dodají jí negativní náboj. Jakmile se to stane, přepážka vytvoří bariéru mezi kontrolní a plovoucí bránou, křemíková vrstva přestane být vodivá. Speciální cell sensor měří elektrický stav buňky. Jakmile je eletrická propustnost přepážky mezi oběma branami větší, než padesát procent náboje, sensor hlásí hodnotu 1. Jakmile propustnost klesne pod padesát procent, sensor hlásí hodnotu 0. Nepopsaná paměť má všechny brány otevřené, všechny mají hodnotu 1. EEPROM paměti zapisují data buňku po buňce, tedy bit po bitu, kdežto flash paměti mají buňky sdružené do bloků. To není jediné specifikum flash paměti. Flash RAM potřebuje být aspoň pod minimálním proudem, aby udržela data (na př. předvolby ve vašem autorádiu; jakmile odpojíte baterku, předvolby ztratíte). Flash paměť jak ji známe z karet v digi nemusí být, jak víme, pod proudem. Princip, jak se způsobí, že křemíková přepážka má vodivost ve dvou definovaných stavech, se mi zatím nepodařilo zjistit. Na schematu vidíte dvojí řešení. Paměť, podle konstrukce, může mít dva nebo čtyři stavy.
Z uvedeného schematu je patrné, že tedy jde o vysoce integrované obvody, nikoli o magnetické médium, které by mohlo být porušeno elektromagnetickým nebo jiným zářením (působením mobilních telefonů, detekčními rámy na letišti a pod.). Jak vidno, k vyvolání qasilaserového efektu třeba cíleného náboje o specifické energii, aby křemíková vrstva buňky směnila svůj stav. Nějaké náhodné "smazání" je vyloučeno a flash paměť je v tomto ohledu odolnější, než diskety. K poruchám dochází zejména tehdy, pokud je karty užíváno v různých přístrojích (na př. ve fotoaparátu a MP3 přehravači - zde je smutně proslulý přehravač Rio, který spolehlivě zničí nejen data, ale i formátování, takže kartu nelze přeformátovat ve fotoaparátu; kupodivu "léčitelskou" schopnost má, jak praxe ukázala, Olympus E-100RS). Je třeba důrazně varovat před neopatrnou manipulací, zejména před vytahováním karty z přístroje nebo čtečky během zápisu.
Typy pamětí Vestavěná paměť Nejlevnější variantou je vestavěná paměť, která nejde z digitálního fotoaparátu vyjmout. U té je srdečně jedno, jak a kým je vyrobena, protože ji tak jako tak nikdy neuvidíte. Prostě je uvnitř fotoaparátu a plné svojí funkci. Výrobně jde o řešení jednodušší, takže logicky i levnější. Z uživatelského pohledu je však vestavěná paměť velice nepraktická. Její kapacita je pevně dána bez možnosti rozšíření, fotografie z přístroje nedostanete jinak než s pomocí kabelu a navíc kvůli značně omezené kapacitě stále potřebujete počítač na odkládání fotografií. Je rozdíl mít možnost nosit 5 kusů 128MB karet a nebo být odkázán na 16MB fixní paměti. A závěr? Vestavěná paměť je tou nejhorší variantou. Pouze v případě, kdy je kombinována s nějakým paměťovým slotem se dá hovořit o nějaké užitečnosti. Přesto se s tímto řešením setkáte pouze u nejlevnějších modelů a je to dobře. CompactFlash (CF) A jsme u jednoho z nejrozšířenějších typů pamětí. Kartičky s rozměrem 43 x 36 mm a tloušťkou 3,3 nebo 5mm si oblíbila celá řada výrobců. Jmenujme například Casio, Kodak, Canon či Nikon. Rozšíření a poměrně velmi dobrá kompatibilita jsou právě jedny z největších výhod tohoto standardu. Paměťové karty jsou odolné a nabízejí maximální kapacitu z pamětí typu FLASH. Původní verze "I" se dnes vyrábí v kapacitě až 512MB a verze "II" je díky větší tloušťce k dispozici i s kapacitou 1GB. Společnost IBM dokonce v tomto formátu vyrábí miniaturní harddisky s nejlepší cenou na 1MB. Nevýhodou disků je nižší rychlost a odolnost. Pokud si vyberete fotoaparát se slotem CF II, tak se vám nabídne bohatý výběr karet různých výrobců. Slot pro typ II umí pracovat i s typem I, což ovšem logicky nefunguje obráceně. Přesto i s typem I se nemusíte bát nějaké izolovanosti. Pouze je potřeba si dávat pozor na neznačkové karty, které občas trpí různými neduhy. Obecně jsou však karty CompactFlash v podstatě bezproblémové a hojně rozšířené. SmartMedia (SSFDC) Tenoučké kartičky s velkým zlaceným konektorem jsou v současnosti největšími konkurenty CF karet. Opět se jedná o obecně uznávaný standard, který podporují výrobci jako Fuji, Olympus či Agfa. Přestože jsou kartičky tlusté pouze 0,76mm překvapivě mnoho vydrží. Ani kompatibilita nedělá těmto kartám výraznější problém až na jeden zásadní zádrhel. Tím je maximální kapacita, kterou konkrétní fotoaparát podporuje. Tu si musíte včas ověřit, protože každá kapacita paměti vyžaduje speciální chování fotoaparátu a i dnes je poměrně běžné, že prodávané fotoaparáty stále nepodporují 128MB. U starších fotoaparátů se můžete setkat i s limitem 32 či dokonce 16MB. Prozatimním maximem je 128MB, což je jedním z mála handicapů ve srovnání s CF kartami. Opět obecně vzato jsou Smart karty dobře zavedeným řešením, který podporuje celá řada výrobců a dokonce se používají u mnoha jiných zařízení. Při výběru fotoaparátu se vyplatí ověřit maximální podporovanou kapacitu karet, což je jediný reálný limit tohoto typu pamětí. MemoryStick (MS) A jsme u prvního "firemního" řešení, se kterým přišla společnost Sony. Ta vyvinula MemoryStick, dlouhou dobu jej jako jediná vyráběla a používala. Dnes tyto "žvýkačky" vyrábějí i třetí výrobci a pomaličku se objevují i produkty třetích společností používající tento typ pamětí. Přesto díky
neuvěřitelné síle koncernu Sony patří celosvětově tyto paměti mezi slušně rozšířený formát. Se svými rozměry je MS tlustší než SSFDC, ale celkově menší než CF karty. Podobně jako SmartMedia zatím nabízí maximální kapacitu 128MB. Díky uzavřenému firemnímu řešení nemá MemoryStick žádné problémy s kompatibilitou a dle všeho i vývoj je výrazně bezproblémovější ve srovnání s předchozími standardy společně vyvíjenými více společnostmi. Na druhou stranu jinde než u Sony je dnes asi nepoužijete. SD/SecureCard Ze seznamu nejnovějším řešením jsou nejmenší a nejtenčí paměťové kartičky vyvíjené a prosazovaná společností Matsushita (Panasonic). Opět jde o řešení prosazované jedním výrobcem, které má i přes současné nízké rozšíření před sebou příznivou budoucnost. Nejvíce se SD paměti prosazují v mobilní komunikaci a dle všeho i v digitální fotografii se uchytí. Zatím se s nimi příliš nesetkáváme, přesto se již poměrně snadno dají v ČR zakoupit i 128MB karty, což je zatím technické maximum. Obecně se dá říct, že SD paměti jsou novým hráčem na trhu, od kterého se hodně očekává. Jakožto firemní řešení se rychle a bez problémů rozvíjí a bude záležet zejména na tom, zda získají širší podporu. Jejich budoucnost je zatím asi nejméně jistá, ale dá se předpokládat další rozvoj a rozšíření. CD-R/CD-RW/DVD-RW/idPhoto Tak trochu z jiného světa jsou řešení se stříbrným diskem. Všechna mají společný princip fungování a podobné výhody a nevýhody. Všechna mají velmi dobrou cenu za 1MB, všechny nabízejí vysokou kapacitu i odolnost. CD-R/RW řešení se může pochlubit snadnou možností čtení v CD-ROM mechanikách. A nevýhody? Nevýhodou jsou zejména rozměry těchto disků, které jsou řádově větší ve srovnání s jmenovanými paměťovými kartami. Navíc verze "R" se dají zapsat pouze jednou a jsou vhodné hlavně pro archivaci. Obecně platí, že řešení založená na stříbrných discích mají příznivé ceny, zajímavé vlastnosti a dobrou přenositelnost do počítače. Bohužel vestavba mechaniky fotoaparát značně zvětšuje a
rychlost zápisu je typicky menší ve srovnání s FLASH pamětmi.
Jak vybírat? Rozdíly mezi jednotlivými typy pamětí jsou spíš mechanického než principielního charakteru. Výrobci se snaží prosazovat vybrané typy a připoutat si tak zákazníky. Řešení vyvíjená pouze jednou společností (SM/SD) se rychle rozvíjejí a pomalu dotahují náskok klasických pamětí (CF/SSFDC). Zcela upřímně vlastnosti jako rychlost, spolehlivost či cena mnohem víc záleží na značce, než typu paměťové karty. Vyjímkou jsou jen disky, jejichž rozšíření brání příliš velké rozměry.
A který typ paměti je ideální? Kromě vestavěné paměti, která je prakticky mimo jru, jsou z čistě uživatelského pohledu všechna řešení v podstatě ekvivalentní. Pokud nemáte již nakoupené karty nebo jiné zařízení používající nějaký typ pamětí, nevázejte se při výběru fotoaparátu na typ paměti a soustřeďte se na jiné parametry. Pokud však máte již jedno řešení doma, tak se jej držte, protože kompatibilita a přenositelnost karet je k nezaplacení. Každé řešení má drobné nevýhody, na které jsme se snažili upozornit, ale nejde o problémy fatální. A na závěr ještě jedna douška o kapacitě pamětí. Prakticky ke všem fotoaparátů jsou dodávány v základní výbavě karty se zcela nedostatečnou kapacitou. Je velmi výhodné nakoupit fotoaparát s pamětí vyšší kapacity za zvýhodněnou cenu, ale s touto nabídkou se na českém trhu nesetkáváme často. Většinou se uživatelé po několika týdnech musí vrátit do prodejny a dokupují si větší paměťové karty, jejichž ceny jsou stále dost vysoké.
Compact Flash (CF) karta Obsahují totiž přídavné elektronické obvody (řadič) pro usnadnění komunikace s jiným externím zařízením a také speciální konektor. Právě pomocí speciálního dvouřadého konektoru se pak karta propojuje s okolním zařízením. Ve většině digitálních fotoaparátů se kromě interní pevné paměti používají k ukládání pořízených záběrů výměnné paměťové karty Compact Flash (CF) nebo Smart Media (SM). Slouží tedy jako obdoba negativního filmu u klasických fotoaparátů s tím rozdílem, že negativní film je použitelný pouze jednou, kdežto na paměťovou kartu je možno obrázky zaznamenávat i mazat podle libosti. V principu se jedná zpravidla o paměti typu RAM (Random Access Memory) s technologií Flash, která umožňuje uchovávat data v paměti i bez přítomnosti napájecího napětí. Kapacita těchto pamětí se pohybuje od 8MB do 640MB (typ I) a umožňuje tak podle nastavených rozměrů obrázku ve fotoaparátu a zvolené komprese uchovat např. více než tisíc snímků na jediné kartě. Paměti typu Compact Flash (CF) mají poněkud větší rozměry, zejména pak tloušťku a jsou výrobně složitější a tím i dražší.
Paměti typu Compact Flash se vyrábějí ve dvou verzích - typ I a typ II. Obě verze mají sice stejný konektor, ale různou tloušťku. Do přístrojů určených pro typ I se tedy typ II prostě nevejde. Větší tloušťka typu II a technologický pokrok v oblasti miniaturizace pevných disků umožnily dokonce vyrábět některé CF karty typu II s vestavěným pevným diskem uvnitř. Paměťová kapacita takovýchto karet s pevným diskem pak může přesahovat i 1GB. K přenášení uložených dat z karty např. do počítače pak slouží různé druhy čtecích zařízení, která se zasouvají do PCMCIA slotu, popř. se propojují přes USB (Universal Serial Bus) port počítače. Fotoaparát je možno v naprosté většině případů také propojit s počítačem přímo a tímto způsobem data z karty vsunuté do fotoaparátu přenést. Tady je ale velmi vhodné, aby fotoaparát měl k dispozici USB rozhraní s příslušným konektorem, protože komunikace přes standardní sériové rozhraní RS-232 je velmi pomalá a přenos snímků pak trvá neúnosně dlouho.
MemoryStick (28.3.1999) Méně pozorný návštěvník Interkamery si možná této novinky na stánku Elvia (zástupce SONY) nevšiml: nenápadná destička, vypadá to trochu jako dřevíčko od Nanuka, stříknuté genciánovou violetí. Tak tohle je MemoryStick, nové médium, uvedené firmou SONY, aby se popralo s médii dosavadními. To co bylo na Interkameře nedávalo důvod k tomu, abychom "spustili čelist a nechali ji tejden otevřenou" kapacita byla pouze 8 MB. Jenže brzy se má objevit cvalík se 128 MB následovaný ještě větším cvalíkem 256 MB, a to už by byla bomba. O podstatě celé věci jsme se mnoho nedozvěděli, zda je to skutečně dítě SONY nebo zda je to výsledek spolupráce s jinou firmou (jako je SmartMedia dítě Toshiby, která s Olympusem spolupracuje). Zato jsme mohli si prohlédnout další zařízení, totiž prohlížečku nafocených obrázků. Je to pěkný displejík v úhledném designu, na kterém si můžete pohodlně prohlédnout, co jste pořídili za fotožeň. Teď když tu píšu si uvědomuju, že jsem se zapomněl zeptat na to nejdůležitější, zda se dají obrázky mazat - bez toho by mi celá věcička připadala sice hezoučká, avšak poněkud samoúčelná. (Dodatek, 16.4. - samozřejmě že lze mazat). Na posledním obrázku vidíte, jak se MemoryStick do prohlížečky zasouvá - a máte tedy představu o velikosti. MemoryStick se používá s jednooké zrcadlovce sedmistovce a taky v dvoumegové miniatuře na Interkameře předvedené. Budou k disposici i adaptéry PCMCIA a čtečky, to se má samo sebou, o tom se snad nemusím zmiňovat. Takže, převálcuje MemoryStick jiná média? Pochybuji. Pokládám za silně pravděpodobné, že jednotliví velcí výrobci půjdou všichni svou cestou a na trhu budou velké rodiny nativních aparátů a jejich klonů a příbuzných, sdružených kolem jednoho média. Sen o unifikaci byl zavražděn už v šedesátých létech, kdy byly zavedeny různé typy bajonetů výměnných objektivů klasických fotoaparátů, budiž mu (tomu snu) země lehká, amen.
xD-Picture Card je nové paměťové médium vyvinuté ve spolupráci společností Fuji Photo Film Co, Ltd. a Olympus Optical Co, Ltd. SmartMedia™ je světově nejrozšířenějším paměťovým médiem pro digitální přístroje, a je široce používána nejen společnostmi Fujifilm a Olympus, ale i jinými. SmartMedia si získala popularitu díky svým malým rozměrům, kompatibilitou s osobními počítači a díky velmi příznivé ceně. Fujifilm bude i nadále SmartMedia nabízet jako paměťové médium pro řadu jeho přístrojů. Fujifilm xD-Picture Card nabízí v současnosti nejmenší možný formát média pro ukládání dat, velmi rychlé datové přenosy. Využívají také nižší spotřebu energie ve srovnání se srovnatelnými médii a v blízké době se počítá s kapacitou až 8GB. To vše umožní společnosti Fujifilm, i jiným výrobcům, vývoj nových, menších a rychlejších zařízení pro záznam audiovizuálních dat jako jsou digitální přístroje, přehrávače MP3 a další. Fujifilm v blízké době uvede na trh první digitální přístroje podporující xD-Picture Card formát. xD-Picture Cards budou uvedeny na podzim 2002 v kapacitách 16, 32, 64, 128MB. Vyšší kapacita karty - 256MB bude k dispozici v prosinci. Karty 512MB, 1GB a vyšší kapacita budou uvedeny na trh v průběhu dalších let. Součastně s paměťovou kartou xD bude uveden USB card reader (xD-Picture Card a SmartMedia, čtečka s duálním slotem) a PCMCIA (PC Card) kartový adaptér (xD-Picture Card a SmartMedia, duální slot ). CompactFlash card adaptér bude k dispozici v blízké době. Nová karta xD bude postupně implementována i do dalších zařízení jako PDA, audio přehrávače a jiné IT aplikace. SmartMedia je obchodní značka společnosti Toshiba Corporation xD-Picture Card a ostatní nazvy společností a produktů jsou obchodní značky jejich příslušných vlastníků. TECHNICKÉ PARAMETRY: •
• •
Kapacita: Při uvedení na trh budou k dispozici Fujifilm xD-Picture Card s kapacitou 16MB, 32MB a 64MB a 128MB.V průběhu dalších měsíců a let se kapacita bude neustále zvyšovat až na 8GB. Rozměry: 20mm x 25mm x 1.7mm (0.8 x 1.0 x 0.07 palců). Díky těmto rozměrům je xDPicture Card nejmenším paměťovým médiem na světě. Rychlost datových přenosů: xD-Picture Card patří mezi paměťová média s nejrychlejšími datovými přenosy na trhu vůbec. 16MB nebo 32MB karty mohou zapisovat rychlostí
•
•
•
1.3MB/sec. 64MB karta a vyšší může zapisovat data rychlostí 3MB/sec, všechny karty pak umožňují čtecí rychlost 5MB/sec. Spotřeba energie: xD-Picture Card byly vytvořeny tak aby pracovaly s minimální spotřebou energie. Uživatelům se tak díky těmto kartám prodlouží funkčnost přístroje na jedno nabití baterií a například s digitálními přístroji pak uchovají mnohem více snímků. Kompatibilita: Díky adaptérům jsou xD-Picture Card kompatibilní s ostatními paměťovými médii. Současně s kartami xD budou na trh uvedeny USB čtečky pro tyto karty zabezpečující snadný a rychlý přenos dat do počítače. CompactFlash adaptér bude uveden později, umožní použití xD-Picture Card v digitálních fotoaparátech používajících CompactFlash karty jako paměťové médium. Značky: Fujifilm, Olympus. Obě tyto partnerské společnosti budou nabízet individuálně xDPicture Cards pod svoji značkou. Technologie však bude poskytnuta i ostatním firmám.
Co vydrčí paměťová karta Na Interkameře 2001 jsme se stali svědky a posléze i účastníky diskuse na téma odolnosti, životnosti a kompatibility paměťových karet SmartMedia. Vývody této diskuse sice nejsou podloženy laboratorním testováním, ale zato za nimi stojí praktická zkušenost celkem 4 aktivních fotografů a naší redakce. Pokusíme se shrnout to, k čemu jsme se po více jak 40 minutách bouřlivé diskuse dobrali. Mechanická odolnost karet Paměťové karty SmartMedia (SSFDC) mají rozměr 45 x 37 x 0,76 mm při hmotnosti cca 0,5 g. Jde tedy o na první pohled tenké a křehké kartičky, které nevzbuzují příliš důvěru v dlouhou životnost. Přesto jsme nezaznamenali zatím jediný případ toho, že by někdo paměťovou kartu doslova zlomil nebo jinak mechanicky zničil. Plošné konektory se sice pravidelným používáním během několika měsíců viditelně poškrábou, ale ani zde nedochází k zásadnějším funkčním problémům. Občas je sice potřeba konektor očistit od nečistot, nejčastěji potu. U jedné karty v redakci se nám dokonce stalo, že povrch viditelně zoxidoval, ale po vyčištění karta opět bez problémů fungovala. Jediným trochu nešťastným řešením je ochrana proti zápisu/smazání karty. Ta je u těchto pamětí řešena přelepováním speciální plošky na kartě pomocí samolepek. V redakci jsme nikdy nenašli chuť ani motivaci tuto záležitost testovat či běžně používat, ale podle dvou účastníků diskuse se jedná o opravdu nešťastné řešení. Zejména u některých typů pamětí totiž výrobci používají nevhodný typ samolepek, který se jen velmi obtížně z karet
odstraňuje.
Počet zápisů na kartu Všechny paměti SmartMedia používají v podstatě stejný typ obvodů NAND EEPROM. Ty sice mají omezený počet zapisovacích cyklů, ale limit je naštěstí velmi vysoký. Většina výrobců uvádí statisíce či milióny přepisů karty. Většina digitálních fotoaparátů provádí rovnoměrné rozkládání zátěže přes celou kapacitu paměťové karty tak, aby se nadměrně "neopotřebovávala" pouze její část, takže opravdu není důvod se v tomto směru příliš obávat ztráty karty. Odolnost vůči vnějším vlivům Obvody typu NAND jsou schopné udržet dlouhodobě uloženou informaci bez speciálního napájení. Nicméně jejich zápis se provádí právě určitou napěťovou úrovní, takže pokud je karta vystavena vlivu silného magnetického pole či elektrického proudu, může dojít k jejímu
vymazání. V redakci jsme to zažili pouze jednou a to při důkladné letištní kontrole v USA. Šlo však o incident velmi zřídkavý, protože s paměťovými kartami cestujeme často bez nejmenších problémů. Proto není třeba se bát tramvají, transformátorů či třeba reproduktorů, pokud se nestane něco opravdu mimořádného. Kompatibilita karet Zde bohužel dochází k největšímu počtu nepříjemných problémů. Definice SmartMedia karet bohužel včas nevyřešila otázku zpětné kompatibility čtecích zařízení a různých kapacit paměťových karet. To bohužel v praxi znamená, že fotoaparát umí pracovat pouze s určitými kapacitami pamětí. Relativně bezproblémové jsou karty s kapacitou 4, 8 a 16 MB. Novější typy fotoaparátů většinou podporují i 32 a 64 MB karty. Zatím nejhorší situace je s novými 128 MB kartami a paradoxně i s 2 MB kartami, které někteří výrobci začali vypouštět ze seznamu podporovaných kapacit. Vždy si před koupí karty ověřte, zda její kapacitu váš fotoaparát podporuje. Druhým mnohem záludnějším problémem je nekompatibilita některých značek karet a fotoaparátů. Problémy jdou někdy i tak daleko, že pokud například kartu bez problémů používáte a necháte jí naformátovat v určitém typu jiného fotoaparátu, tak přestane v původním modelu fungovat. Nejde sice o jev masivní, přesto reálně existující. Potvrzují to jak uživatelé, tak i prodejci, kteří naštěstí většinou znají funkční kombinace alespoň pro běžné typy fotoaparátů. Co kartám nesvědčí? Přestože jsou SmartMedia karty překvapivě odolné, jsou situace, které jim nedělají příliš dobře a potenciálně zvyšují riziko selhání. Typickým příkladem budiž nízká či vysoká teplota. Doporučené rozmezí teplot se liší výrobce od výrobce, ale reálné pracovní nasazení pod bodem mrazu či při teplotách na 50 stupňů je problematické. Při mrazu se výrazně zvyšuje chybovost zápisu a práce s kartou si citelně zpomaluje. Při vysokých teplotách hrozí poškození karty jako takové. Samozřejmě kartám nesvědčí ani styk s vodou ani vysoká vlhkost vzduchu. Na druhou stranu, pokud vám karta jednou zmokne, nic se jí prakticky nestane. Před použitím ji však důkladně osušte. A na závěr ještě jedno varování. Snažte se vyvarovat vytažení karty z fotoaparátu při jejím aktivním zápisu či čtení. U plošného konektoru hrozí riziko zkratu. Toto riziko je zcela reálné a víme o několika případech, ve kterých se přesně tímto způsobem karta odebrala na věčnost. Závěrem SmartMedia karty stejně jako většina ostatních FLASH pamětí se může pochlubit překvapivě vysokou odolností a spolehlivostí. Po mechanické a elektronické stránce se při slušném zacházení opravdu nemusíte bát výraznějších problémů. Bohužel v otázce kompatibility je situace trochu horší. Dokud používáte jeden ověřený typ pamětí s fotoaparáty jedné značky, tak na problémy nejspíš nenarazíte. Při střídání fotoaparátů však někdy dochází ke kuriózním situacím s těžko odhalitelnými příčinami. Standardizace karet SmartMedia a hlavně zápisu dat na ně bohužel není dokonalá.
Zdrojové internetové adresy: • www.digineff.cz – Informace o digitálních fotoaparátech (recenze), digitální fotografii a příslušenství. • www.grafika.cz – Informace o digitálních fotoaparátech (recenze, diskuse), digitální fotografii. • www.fujifilm.cz – Stránky výrobce klasických a digitálních fotoaparátů a příslušenství. • www.olympus.cz – Stránky výrobce klasických a digitálních fotoaparátů a příslušenství. • www.skyfly.cz – ???? • cs.felk.cvut.cz – Teorie digitální fotografie
